VY_32_INOVACE_2A04 NÁVRH PC

Výzva Váš tým byl osloven místním sdružením KROK, které úspěšně pomáhá s léčbou

drogově závislým. Sdružení chce koupit do klubovny nové počítače, tiskárnu a

scanner. Připojení k Internetu mají a budou je využívat i nadále. Klienti budou

počítače používat k procházení Internetu, vyřizování pošty, výrobě plakátů pro

svoje divadlo, tvorbě prezentací z fotek pořízených digitálním fotoaparátem.

Nejdříve musíte prozkoumat, jestli vyjmenované aktivity jsou opravdu vše, co

potřebují. Je dobré se například zeptat, zda nemají videokameru a nebudou

chtít vyrábět filmy ze svých divadelních představení. Na základě získaných

informací musíte navrhnout, jaké komponenty a v jaké kvalitě musí počítač mít.

Nezapomeňte ani na ochranu počítače a servis.

Váš tým prozkoumá ceny v osmi obchodech (každý člen týmu ve dvou

obchodech) a na základě průzkumu stanoví cenově nejvýhodnější nabídku.

Budete sbírat a zaznamenávat svá data, porovnávat je a analyzovat ceny.

Následně zpracujete souhrnnou analýzu svých poznatků a prezentujete svůj

výběr před vedením sdružení KROK. Pokud chcete zvítězit, musíte předložit

optimální řešení. Ovšem pozor, optimální řešení neznamená vždy řešení

nejlevnější.

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Hana Bednaříková.

Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN:1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR.

Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení pro další vzdělávání pedagogických

pracovníků (NÚV).

Cvičení 3: Návrh počítačové sestavy Vyjmenujte základní komponenty počítače a stručně popište, k čemu slouží

(použije k tomu tabulku v programu MS Word).

Navrhněte počítačovou sestavu vhodnou pro sdružení KROK a odhadněte její

cenu. Soubor uložte s názvem NABÍDKA.

Při práci využijte učební texty a Internet.

Nabídka počítačové sestavy

typ/parametry k čemu slouží cena

1. procesor:

2. paměť:

3. HDD:

4. grafická karta:

5. mechanika DVD:

6. monitor

7. klávesnice

8. myš

SW

…

Cena sestavy:

Učební texty

Co je to počítač Počítač je stroj a jako všechny ostatní stroje byl navržen a vytvořen lidmi. Podobně jako jiné stroje je

vyroben z plastů, skla a kovu. Na rozdíl od strojů, které běžně známe z továren, nepoužívá při své práci

fyzický materiál, ale jednotlivé informace.

Počítač umí dělat hodně věcí, ale nic neví sám od sebe. Jde o stroj, který je sám bez jakékoliv vlastní

inteligence. Musí se mu říct, jak má dělat i ty nejjednodušší úkony. Počítač umí pouze to, co jej někdo

naučí.

Počítač nemá žádné pocity ani nálady. Má však paměť a ve velmi krátkém čase umí vykonávat velké

množství triviálních operací vysokou rychlostí. Počítač je stroj, který zpracovává informace na základě

posloupnosti povelů - podle určitého programu.

Počítací stroje mají tisíciletou historii. Zajímavé je sledovat ji asi od 16. století, i když základy tohoto

odvětví byly položeny již mnohem dříve (zhruba se vznikem číselných soustav ve staré Číně).

Fyzickou strukturu počítače nazýváme HARDWARE (Hard - Pevné, Ware - Zboží). Tento pojem zahrnuje

vše, co můžeme uchopit. Při srovnání s lidským tělem můžeme rozumět hardwarem všechny jeho orgány.

V zásadě se počítač skládá ze tří základních součástí. Tyto základní součásti jsou níže uvedeny. (Orgány

uvedené v závorkách jsou části lidského těla, vykonávající stejnou, nebo obdobnou funkci).

HLAVNÍ JEDNOTKA (Mozek = Logika + Paměť) - provádí jednotlivé výpočetní operace a dokáže si

zapamatovat informace v číselné podobě. V naprosté většině případů představuje hlavní jednotku

plechová nebo plastová skříň (case), obsahující příslušné součástky, která bývá zpravidla umístěna na

stole, nebo stojí přímo na zemi.

VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ ( Smysly - Zrak, Sluch, Hmat) - zabezpečuje vstup takových informací, kterým rozumí

hlavní jednotka. Nejpoužívanějším vstupním zařízením je klávesnice a myš. Existuje ale velmi pestrá paleta

dalších specializovaných profesních vstupních zařízení.

VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ (Ústa) - zařízení, předávající informace zpět člověku. Úlohu výstupního zařízení plní

téměř vždy monitor a ve valné většině případů také tiskárna.

Pro správný chod počítače je důležitá bezchybná komunikace mezi všemi výše uvedeným částmi. Velmi

důležité je tedy správné propojení všech komponent počítače dohromady. Velkou pozornost je třeba

věnovat rovněž připojení nových částí hardware, popř. nahrazení starších součástí počítače novými.

Aby mohl počítač fungovat, musí mít kromě HARDWARE ještě další součást, kterou nazýváme SOFTWARE

(Soft - Měkké, Ware - Zboží). Obdobně jako jsme dělili hardware na jednotlivé podčásti, můžeme rozdělit i

software na :

systémový software: operační systémy, pomocné programy pro správu systému (utility), překladače programovacích jazyků

aplikační software: programy umožňující řešení specfických problémů uživatele: o textové editory o grafické editory o tabulkové procesory o databázové systémy o CAD programy (Computer Aided Design) o DTP programy (Desktop Publishing) o počítačové hry

Výše uvedeným textem je ve velmi hrubých rysech specifikován jednoduchý počítač. Velmi často se k

počítači připojují další zařízení, výrazně rozšiřující jeho možnosti. Takovým přístrojům se říká počítačové

periferie.

Části počítače Přijdete-li do obchodu, získáte nabídku počítače například ve tvaru:

barebone midiT Enjoy, iP35 P5K, 300W, Gb LAN, 1xF

Originální Windows® XP Professional CZ

CPU INTEL Core 2 Duo E6550 (2.33GHz, 4M, 1333MHz)

paměť 1GB DDRII 800MHz (1x1024)

nVidia 8600GTS SILENT/HDTV 256MB DDR3 DVI HDTV

FDD 3.5˝/1.44MB černá

HDD 320GB SATA2

DVDRW/RAM LG černá

DVD SW Cyberlink PowerDVD 7 6CH CZ OEM XP/Vista

klávesnice LOGITECH Deluxe Keyboard Black CZ

myš LOGITECH RX300 Premium Op. Mouse Black USB/PS2

Spasitel - recovery SW

Pinacle Hybrid Pro A+D+Fm, pouze XPpro+Vista B/U

SoundBlaster X-Fi XtremeMusic Audio

aktivní repro 2*10W černé

LAN Micronet 10/100/1000

Office Professional 2007 CZ

AVG Anti-Malware 7.5. OEM

Pinacle Studio 10 MovieBoard 500 PCI – int. karta

19" LG LCD L1919 S-SF

Jak takové nabídce rozumět? Co je co? Abychom se v takovém seznamu vyznali, je dobré vědět o částech

počítače něco více. Následující tabulka popisuje základní části počítače a jejich funkce.

Část Popis

VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ Používá se k tomu, abyste počítači poskytli informace. Jde například o

napsání textu, zadávání příkazů ... Příklady vstupních zařízení:

myš – zařízení, které se používá na interakci s prvky zobrazenými

na monitoru. Standardně se levé tlačítko myši používá k výběru

položek, pravé tlačítko k zobrazení nabídky. V současnosti máme

4 typy – drátové optické, drátové laserové, bezdrátové optické a

bezdrátové laserové.

Nejznámější výrobci – LOGITECH, LABTEC, GENIUS,

MICROSOFT, I-TEC

klávesnice – skupina kláves, které se podobají psacímu stroji.

Používá se k psaní textu (písmen, číslic, znaků) do počítače.

Nejznámější výrobci – CHICONY, KEYTRONIC, LOGITECH,

GENIUS, MICROSOFT

skener – „přečte“ obrázek a přeloží ho do digitálního formátu.

Nejznámější výrobci – HP, UMAX, CANON, EPSON

webová kamera – zařízení podobné videokameře. Dovoluje

zachytit a poslat „živé“ obrázky jinému uživateli.

Nejznámější výrobci – CREATIVE LABS, SONY, LOGITECH,

GENIUS, MICROSOFT

trackball –

mikrofon –

digitální fotoaparát –

gamepad –

...

VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ Umožňuje získat zpětnou vazbu o tom, že počítač vykonal nějakou instrukci.

Příklady výstupních zařízení:

monitor - základní výstupní zařízení počítače. Slouží k

zobrazování textových i grafických informací. V současnosti nám

dosluhují obrazovky CRT a postupně jsou nahrazovány

technologií LCD. Přitom LCD panely se již pomalu, ale jistě blíží

ke svému technologickému vrcholu, a tak se zraky upírají k nové

technologii OLED. Ta slibuje spojení těch nejlepších vlastností z

LCD a CRT a ještě jich spoustu přidává.

tiskárna - zařízení, které se používá na přenos textu a obrázků z

počítače na papír anebo na jiné médium, například na průhlednou

fólii. Tiskárnu můžeme použít na vytvoření kopie čehokoliv, co je

zobrazené na monitoru.

reproduktory, sluchátka

projektor

Základní deska Již od svého vzniku mají mikropočítače většinu základní elektroniky

umístěnou na tzv. základní (matiční) systémovou desku (jednotku). Je

hlavní deskou plošných spojů uvnitř počítače. Nachází se na ní množství

drobných elektrických obvodů a součástí. Základní deska propojuje vstupní

a výstupní zařízení s procesorem a „říká mu, co má dělat“. K dalším

komponentám na základní desce patří například grafická karta, zvuková

karta a obvody, které umožňují počítači komunikovat se zařízeními

(klávesnicí, myší, tiskárnou ...). Obsahuje zpravidla tyto komponenty:

procesor (CPU),

numerický koprocesor (není-li již integrovanou součástí

mikroprocesoru ),

sběrnici (bus),

hlavní (planární) paměť,

sloty pro přídavné desky/karty,

adaptér (rozhraní / interface) klávesnice,

systémové hodiny

akumulátor

Základní desky se neustále vyvíjí a s tím se mění např. i počet adaptérů

periferních zařízení integrovaných přímo na tuto desku.

Procesor Procesor je integrovaný obvod zajišťující činnost CPU. Tvoří „srdce“ a

„mozek“ celého počítače.

Central Processor Unit -centrální procesorová jednotka obsahuje:

Procesor = Řadič + ALU

ALU - Arithmetic-Logic Unit (aritmetickologická jednotka):

jednotka provádějící veškeré aritmetické výpočty a logické

operace. Obsahuje sčítačky, násobičky (pro aritmetické výpočty) a

komparátory (pro porovnávání)

Řadič: řídící jednotka, která řídí činnost všech částí počítače.

Operační paměť

Základní parametry procesoru:

Rychlost – počet operací provedených za jednu sekundu (jednotka

Hertz –HZ)

Efektivita mikrokódu - efektivita, se kterou jsou napsány

jednotlivé mikroprogramy provádějící jednotlivé instrukce

procesoru. Je to počet kroků potřebných pro provedení jedné

instrukce (např.: vynásobení dvou čísel)

Numerický koprocesor - přítomnost (nepřítomnost) speciální

jednotky pro přímé provádění výpočtů v pohyblivé desetinné

čárce.

Počet instrukčních kanálů - udává maximální počet instrukcí

proveditelných v jednom taktu procesoru

Šířka slova - maximální počet bitů, které je možné zpracovat

během jediné operace

Šířka přenosu dat - maximální počet bitů, které je možné během

jediné operace přenést z (do) čipu

Interní cache paměť - kapacita rychlé interní paměti integrované

přímo na čipu procesoru

Velikost adresovatelné paměti - velikost paměti, kterou je procesor

schopen adresovat (používat)

Vnitřní (operační) paměť Rychlá paměť sloužící pro uchování momentálně zpracovávaných dat a

programů, ze které může procesor data číst a do které může data zapisovat.

Podle přístupu k jednotlivým paměťovým buňkám bývá označována též

zkratkou RAM (Random Access Memory).

Je použitelná jen když je počítač zapnutý. Bez přísunu energie se její obsah

ztrácí.

Druhy pamětí:

SIMM 32pin - nejstarší moduly, používané od doby PC-AT286 8-

bit, velikost 1 až 4MB

DIMM 72pin - používáno v době prvních Pentií 32-bit, velikost

4MB až 64MB

SDRAM - v období Pentium II - Pentium III 64-bit, rychlost 66-

100-133MHz, velikost 16MB (vyjímečně), 32-64-128-256MB,

512MB (vyjímečně)

RIMM - používáno u prvních Pentium 4, 4-bit, rychlost 800MHz

!!! Tento typ bohužel nepotvrdil naděje, do něj vkládané -

neúnosně vysoká cena, navíc skutečná rychlost práce byla zhruba

třetinová, než by odpovídalo vysokému kmitočtu

DDR - nejrozšířenější paměti pro Pentium 4 či Athlon XP, 64-bit,

rychlost 200-266-333-400-433-466-500MHz, velikost 64MB-

4096MB

DDR2 - dosahují 2× vyšší výkon než DDR, 4-bit, rychlost 400-

533-667-675-800-900MHz

DDR3 - momentálně nejnovější – nejrychlejší, 64-bit, rychlost

1000 až 2000MHz, velikost 256MB až údajně 16GB

Paměti RAM, jsou vlastně typu RWM (Read-Write Memory). Kromě nich

však v PC najdeme i pevné paměti ROM (Read Only Memory), ze kterých

můžeme informaci jenom číst. Informace jsou do těchto pamětí pevně

zapsány při jejich výrobě a potom již není možné žádným způsobem jejich

obsah změnit.

Vnější (periferní) paměť Paměťová zařízení používáme na uchovávání informací.

Existují v mnoha různých formách. Například pevný disk,disketa, CD-

ROM, DVD-ROM, USB disk. Můžeme

je rozdělit na dva typy – interní a externí.

Několik běžných paměťových zařízení je popsaných

v nasledujícím seznamu:

• Pevný disk: Magnetický disk, který se běžně používá jako hlavní

paměťové zařízení. Pevný disk může být interní nebo externí.

• Disketa, floppy disk (FDD), pružný magnetický disk: Přenosné

paměťové médium, které dovoluje uchovat malé množství dat.

Nevýhodou disket je to, že jdou snadno poškodit např. teplem, prachem

nebo magnetickým polem. Diskety spatřily světlo světa roku 1967 díky

společnosti IBM. Měly tehdy průměr 14" (tedy obrazovka menšího

monitoru) a kapacitu v řádu desítek bajtů. Postupem času se objevily

8" diskety s kapacitou 160 až 1 024 KB, 5,25" diskety s kapacitou až

1,2 MB a konečně také 3,5" diskety, se kterými se setkáme ještě i dnes,

s kapacitami 720 KB, 1,44 MB (nejběžnější) a 2,88 MB. Od roku 2000

obliba disket stále více klesá a jsou nahrazovány disky CD/DVD a také

mnohem spolehlivějšími USB flash disky, které nabízejí i

neporovnatelně vyšší kapacitu.

• CD-ROM/RW: Přenosné paměťové zařízení, které umožňuje uchovat

až 500-krát víc informací než disketa. Není tak náchylné na poškození

jako disketa. Médium Compact Disc - kompaktní disk (slangově

"cédéčko") je optický disk s průměrem 12 cm pro ukládání digitálních

dat. Byl vyvinut v roce 1979 společnostmi Sony a Philips a využívá

červený laser o vlnové délce 785 nm. Kompaktní disk byl původně

určen výhradně pro ukládání zvukových dat ve formátu PCM

(nekomprimovaně) s kvalitou 44 kHz/16 bit/Stereo s maximální

možnou délkou záznamu 74 minut. Teprve později se začaly CD

používat ve světě počítačů k uchování libovolných dat o maximální

kapacitě 656 MB, později 702 MB (80 min) i více (maximálně pak 870

MB - 99 min). Rozlišujeme tyto základní formáty kompaktních disků:

Audio CD (digitální záznam zvuku), CD-ROM (Read only memory -

datový záznam pouze pro čtení), CD-R (od slova Recordable -

zapisovatelný), CD-RW (od slova Rewritable - přepisovatelný).

Nejnižší možná rychlost čtení/zápisu je označována jako "1x" a tato

rychlost odpovídá hodnotě 150 KB/s. Maximální rychlost čtení/zápisu

CD-R dosáhla hodnoty 56x (8 400 KB/s), standardně se však setkáme

spíše s rychlostí 48x (7 200 KB/s), pro CD-RW je pak maximální

rychlostí hodnota 32x (4 800 KB/s). V současnosti jsou datová CD

stále více vytlačována disky DVD.

• DVD-ROM/RW: Přenosné paměťové zařízení podobné CD-ROM;

umožňuje však uložit ještě více údajů než CD-ROM. DVD - Digital

Video Disc - je formát optického datového média, který přišel jako

náhrada za již nedostačující CD a také kazety VHS. Standardní DVD

dosahuje kapacity 4,7 GB na jednu vrstvu, v případě dvouvrstvého

média se dostáváme až na 8,5 GB a v případě dvouvrstvého,

oboustranného média dosáhneme maximální kapacity 17,1 GB.

Existuje velká řada formátů, z nichž nejběžnějšími jsou DVD-ROM

(pouze pro čtení, lisované médium), DVD-R/DVD+R (zapisovatelné

médium, znamínka +/- značí dva různé technické standardy, které

nejsou vždy kompatibilní), DVD-RW/DVD+RW (přepisovatelné

médium), DVD+R DL (zapisovatelné, dvouvrstvé médium), DVD-

RAM (speciální formát přepisovatelného média, se kterým se dá do

jisté míry pracovat podobně jako s pevným diskem). DVD se podobně

jako CD používá k ukládání libovolných dat, velmi rozšířené jsou však

DVD s video obsahem (odtud Digital Video Disk), které nahradily

VHS kazety. Ke čtení/záznamu se využívá červený laser s vlnovou

délkou 660 nm, což je kratší vlnová délka, než u červeného laseru pro

CD.

• USB flash disk: Představuje malé přenosné zařízení, na kterém

můžete uchovávat velké množství dat. Můžete na ně opakovaně rychle

zapisovat, i z něho číst. Na jeho použití nepotřebujete žádné speciální

zařízení, stačí vám USB port. Využívá flash paměť - elektronicky

programovatelnou paměť s náhodným přístupem (podobně jako

RAM). Výhodou tohoto typu paměti je možnost opakovaně ji

přeprogramovat a skutečnost že k uchování informace nepotřebuje

napětí. Používá se například k ukládání BIOSů či FirmWare ale také

jako vnější paměť implementovaná v mnoha typech datových médií

jako CF (CompactFlash), MS (Memory Stick), SD (Secure Digital)

apod. Flash paměť také nalezneme v MP3 přehrávačích, digitálních

fotoaparátech s vnitřní pamětí a samozřejmě také v USB Flash discích.

Přídavné karty Jsou to desky, které se přidávají na základní desku, aby vylepšily vlastnosti

počítače (zobrazení obrazu, kvalitu zvuku). Zvyšují výkon počítače, nebo

zlepšují jeho vlastnosti. Patří mezi ně například:

Grafická karta (videokarta, grafický adaptér) je zařízení, které

zabezpečuje výstup dat z počítače na obrazovku monitoru.

Zvuková karta – je zařízení, které slouží k počítačovému zpracování

zvuku. V závislosti na své kvalitě (a tím i ceně) zajišťuje kvalitní

zvukový výstup z počítače vhodný i pro profesionální účely. Ke

zvukové kartě lze dále připojit následující zařízení:

o sluchátka

o reproduktory

o zesilovač

o mikrofon

o externí zdroje (rádio, magnetofon, ...)

o je-li karta vybavena rozhraním MIDI (Musical Instrument

Digital Interface), je možné k ní připojit i elektronické

hudební nástroje vybavené také tímto rozhraním (např.

elektronické varhany, syntetizátory apod.)

Síťová karta - je zařízení, které umožňuje připojení počítače do

počítačové sítě.

V současnosti jsou už většinou grafické, zvukové i síťové karty součástí

základní desky a není potřeba je zvlášť dokupovat.

Porty a připojení Portem označujeme kanál, kterým se přenášejí informace mezi

vstupními/výstupními zařízeními a procesorem. Existuje několik typů

portů, které můžeme použít na připojení externích zařízení a sítí k počítači.

Základní typy:

USB Port: připojení periferních zařízení jako je myš, klávesnice,

modem, tiskárna

FireWire: připojení zařízení jako je digitální fotoaparát nebo

kamera. Je rychlejší než USB port.

Síťový port: připojení počítače k jinému počítači za účelem

výměny informací mezi nimi.

Paralelní a sériový port: používají se na připojení tiskáren a

dalších periferních zařízení. V současnosti je začíná nahrazovat

USB port, protože je rychlejší a snadněji se používá.

Zobrazovací adaptér: připojení monitoru. Tento adaptér generuje

obrazový signál přijatý z počítače a posílá ho do monitoru přes

kabel. Může se nacházet přímo na základní desce nebo externě na

přídavné kartě.

Energie: Základní deska a další části uvnitř počítače používají

jednosměrný proud. Do počítače se přivádí z elektrické sítě

střídavý proud, který se pomocí adaptéru konvertuje na

jednosměrný.

Doporučení při nákupu počítače Ze zkušeností vím, že asi polovina zákazníků začíná nákup větou: „Jaké máte nejlevnější ...“ Anglický

sociální reformátor John Ruskin (1819-1900) řekl: „Zákon hospodářství nedovoluje obdržet za málo

peněz vysokou hodnotu. Vezmete-li tu nejnižší nabídku, musíte za riziko, které tím nesete, něco počítat. A

jelikož toto činíte, potom máte také dostatek peněz zaplatit za něco lepšího.“ Tento pán zemřel před více

než sto lety, ale to, co napsal, má stálou platnost.

Proč lidé kupují to nejlevnější? Prostě proto, že tomu nerozumějí. Nevyznají se v rozdílu mezi levným a

kvalitním výrobkem. Nemají odvahu přiznat před prodávajícím svoji neznalost a zeptat se. Vycházejí z

jakési představy, že všechny výrobky jsou vlastně úplně stejné, jen se liší tou cenou.

Všechno na světě se dá vyrobit buďto lépe, nebo hůř. Ten, co to umí lépe, si to logicky nechá zaplatit. A

ten, co to tak dobře neumí, musí prodávat levněji. Existuje výrobek, který je lepší a přitom levnější? Jistě,

existuje, ale je to výjimka. A pokud chcete mít v těchto věcech jasno, můžete buďto:

podrobně nastudovat danou problematiku ze všech dostupných materiálů

poradit se u svého prodejce - ten se v tom buďto vyzná (je to jeho práce), nebo to u méně

běžných výrobků nastuduje rychleji, než vy (je to přece jeho práce)

Rozhodně ale nezkoušejte vybírat jen tak od oka nebo podle jednoho článku v odborném časopise. Musíte

totiž počítat s tím, že právě tenhle článek byl placenou reklamou (což je víc než běžné).

Dobře víme, že v jednom obchodě nakoupíme levněji a ve druhém dráž. Někdo to bere jako

samozřejmost, někdo jako podvod. Proč někdo prodává dráž a někdo levněji? Každá firma má jiné

náklady. Ten kdo sídlí ve středu města bude mít jiný nájem než firma na periferii. Velká firma s

"kamenným obchodem" má zcela jinou režii než ten, kdo podniká ve svém bytě a mimo regulovaného

nájmu nemá žádné náklady.

Je ale i jiný, pro zákazníka podstatnější rozdíl. Některá firma se zákazníkovi věnuje, v jiné na zákazníka

nemají čas. V některé firmě dostanete odborný servis se vším všudy, jinde je odbornost obsluhy pochybná

a technika z úsporných důvodů vůbec nezaměstnávají.

Když nakupujete, nedostáváte jen zboží, ale i řadu dalších služeb. Jedná se o to, na co nemáte nárok se

zákona, ale co je na dobré vůli prodejce - jak kvalitně či srozumitelně vám prodejce poradí. Jde i o další

služby - pomůže vám prodejce s instalací? Pokud ano, je velmi pravděpodobné, že vám snadno vyřeší i

případnou reklamaci. A pokud Vám Váš prodejce může zároveň nabídnout i zaškolení, instalaci v bytě

nebo ve firmě, pozáruční servis a další služby, je to vždy velká výhoda a já osobně v takové případě je

dobré akceptovat i vyšší cenu.

Obecně je dobré vědět, že se nevyplatí kupovat ty nejdražší (největší, nejnovější) komponenty, protože

jsou drahé a nejrychleji stárnou (počítač bude za tři roky starý bez ohledu na to, jestli stál 20 000 Kč nebo

80 000 Kč). Musíte zvážit, k čemu budete počítač používat a podle toho se rozhodnout, jak drahé

komponenty potřebujete. Každý výrobce programů dává k dispozici informaci jaká konfigurace počítače je

pro jejich program optimální a jaké minimální požadavky musí sestava splňovat.

Nyní si projděme nabídku, kterou jsme dostali:

1. základní deska (jednotka, motherboard) – (to je to barebone midiT Enjoy, iP35 P5K, 300W, Gb

LAN, 1xF) je deska, do které se jednotlivé součásti zapojují a která zajišťuje jejich komunikaci. Zde

rozhoduje, hlavně to, aby deska využila potenciál součástí. Lepší deska může počítač v řádu

procent zrychlit, ale dražší značkové desky (Asus, Via) se kupují spíše kvůli záruce a větší

kompatibilitě než kvůli rychlosti.

2. procesor – (to je to CPU INTEL Core 2 Duo E6550, 2.33GHz, 4M, 1333MHz) je nejznámější částí

počítače i mezi laiky a tak bývá často rozlišovacím znakem mezi dobrým a špatným počítačem.

Momentálně se nacházíme v éře dvoujádrových procesorů, které zanedlouho vystřídají ty s

dvojnásobným počtem jader. Intel si uvědomil, že neustálé zvyšování frekvence nemá smysl.

Radši zvýšíme počet jader! Každý výkonný počítač teď disponuje procesorem Core 2 Duo. Dvě

jádra jsou výkonější než obyčejné procesory a ani k tomu nepotřebují extra vysokou frekvenci (to

je to 2.33GHz). Takové Core 2 Duo s frekvencí 2,13 GHz je mnohem výkonější než Pentium IV

s 3 GHz. To jen potvrzuje fakt, že dnes se nezvyšuje frekvence, nýbrž počet jader. Říká se, že

rychlost současných procesorů se dá využít jenom při hraní her, při práci s videm, případně 3D

grafikou (CAD). Pokud nic z toho neděláte, můžete si pořídit i ten nejlevnější procesor, který se

dá koupit nebo ještě lépe kupte procesor s nejlepším poměrem výkon/cena (výkon přibližně

odpovídá frekvenci procesoru - 2.33GHz). Nemusí to být tak docela pravda, pokud jste zvyklí na

počítači spouštět více aplikací naráz (vypalování DVD, úpravy fotek, renderování filmů,

poslouchání muziky, do toho spustí antivirový test, ...). Při výběru procesoru nás může zmást fakt,

že u žádných HW nároků současných programů není uváděna frekvence, kterou potřebují

dvoujádra a kterou obyčejné procesory. To může poškodit nezkušeného uživatele, který ví, že má

jakýsi ten super-výkonný procesor s frekvencí 1,86 GHz a diví se, že mu počítač nesplňuje

minimální požadavky. Uvědomte si, že obecně neplatí tvrzení čím rychlejší procesor, tím rychlejší

počítač. Rychlost počítače závisí také na operační paměti.

3. operační paměť (to je to 1GB DDRII 800MHz (1x1024)) – je místem, kde se skladují informace

(programy a data), které potřebuje procesor ke své práci. Pokud se do ní nevejdou, počítač je

ukládá na harddisk, který je však mnohem pomalejší (načtení dat trvá déle). Právě tento fakt

způsobuje, že počítač s rychlejším procesorem a malou pamětí je při jakékoliv jiné práci než hraní

hry pomalejší (a to znatelně) než počítač s pomalejším procesorem a velkou pamětí. Normální

uživatelé to neví a prodejci toho využívají, nabízejí ten první, který vypadá rychle (dobrý procesor)

a levně (není tam ta paměť), ale bohužel rychlost toho procesoru nikdy nevyužijete. Čím víc

programů chcete mít spuštěných najednou tím víc paměti potřebujete.

Při výběru paměti nejde o to, který typ paměti (SIMM, DIMM, SDRAM, RIMM, DDR, DDR2, DDR3)

vybrat - to je dáno základní deskou. Obecně platí, že použijeme nejrychlejší paměť, kterou deska

zvládne nebo kterou máme k dispozici.

4. grafická karta (nVidia 8600GTS SILENT/HDTV 256MB DDR3 DVI HDTV) - zobrazuje data z počítače

na monitor. Oproti ostatním komponentám máme situaci podstatně usnadněnou. Za posledních

pár let vzrostl výkon videokaret více než stokrát a cena se naopak snížila na úroveň přijatelnou

pro všechny. Při výběru záleží jen na použití počítače. Nejnáročnější na grafickou kartu jsou

počítačové hry a 3D grafika. Pokud nehrajete hry, nekreslíte v CADu, nemusíte se grafikou vůbec

zabývat. Na normální kancelářskou práci stačí i ty nejlevnější karty, které bývají integrované na

základní desce. Co tvoří kvalitu (nebo rychlost) videoadaptéru ?

a. vlastní videoprocesor (koprocesor), který tvoři srdce karty.

Ten přebírá práci CPU při vykreslování obrazovky a protože je na jednotlivé funkce

specializován (čáry, kružnice, křivky, plochy, výplně, šrafováni atd.), jde mu to

podstatně rychleji.

b. driver (ovladač) videokarty. Na tom, jak dobře je napsán, záleží na jaké úrovni

dokažeme využít kvality použitého videoprocesoru. Stejný videoprocesor nabízí na

svých kartách více výrobců. Jedni za velmi nízké ceny, druzí dráž. Co získáte za vyšší

značkovou cenu? Obvykle velmi dobře napsané ovladače, kvalitní provedení, řadu

příjemných funkcí navíc a podporu na internetu.

c. videopamět osazená na kartě. Platí: čím rychlejší paměť, tím lépe je využit výkon

použitého videoprocesoru.

5. disketová mechanika (FDD 3.5˝/1.44MB černá) – používá se čím dál méně, protože disketa jako

záznamové medium je málo spolehlivá a nehodí se k přenášení většího objemu dat. Disketa má

kapacitu 1.44MB, takže se na ni uloží například jedna fotografie, ale písnička ve formátu mp3 na

ni nevleze. K přenášení textů ji zatím ještě hodně uživatelů používá. U notebooků ji však už

nenajdete. Může být interní i externí. Cena interní disketové mechaniky se pohybuje kolem 150

Kč, externí kolem 500 Kč. Pokud bych si do počítače kupovala FDD mechaniku, využila bych

možnosti koupit mechaniku kombinovanou se čtečkou paměťových karet. Její cena se pohybuje

kolem 600 Kč.

6. harddisk (HDD 320GB SATA2) - ukládají se na něj programy a data, které mají být k dispozici

trvale. Harddisky si můžeme rozdělit na tři kategorie:

a. rozměr 2,5" - jsou určeny do notebooků a podobných zařízení. V normálním počítači

se sice používat dají, ale protože jsou dražší, nemá to smysl.

b. SCSI disky

c. IDE disky

SCSI disky jsou dražší a spousta uživatelů proto předpokládá, že také lepší. V čem jsou tedy SCSI

disky lepší? Jsou rychlejší? Jsou výkonnější? Proč vlastně mají vyšší cenu ? SCSI disky jsou

pomalejší než disky IDE.

Líbil se mi příklad, který přirovnával IDE disk k osobnímu autu a SCSI disk k autobusu. Pokud se

potřebujete dostat z Brna do Prahy, vezmete si osobní auto. Když budete spěchat, vezmete si

rychlé auto. Ale pokud vás bude víc, pojedete autobusem. Ten je sice pomalejší, má větší

spotřebu, je dražší atd., ale 30-40 lidí odveze najednou. Mnohem rychlejší osobní auto je sice

dokáže vozit dvakrát rychleji, ale než je všechny odveze, bude muset cestu absolvovat 5x nebo

třeba 10x, takže mu to bude trvat mnohem déle.

U HDD je to stejné. SCSI formát je jako autobus nebo náklaďák - přijme sérii požadavků na data

(soubory), "cestou" po disku je posbírá, naloží a naráz v dávce přesune počítači - tady máš, dělej

si s tím, co chceš. IDE disk "poběží" pro první soubor, strašně rychle jej přinese, ale už utíká pro

druhý, třetí... V běžném počítači je to normální způsob práce, tam je IDE disk ideální - je rychlý.

Ale IDE nemůžeme dost dobře použít u serveru. Tam probíhá práce zcela jinak - na server je

připojena řada uživatelů a všichni stále vyžadují data. A zde je právě ideální SCSI disk-náklaďák:

přijme požadavky, vyrazí pro náklad, nabere plnou korbu a doveze naráz uživatelům. Sice je

pomalejší, ale "hromadnou dopravu" zvládá mnohem rychleji než jeho kamarád IDE.

Další otázkou je, jakou vybrat kapacitu harddisku. Tady platí: „Nekupujte si to, co potřebujete

nyní, ale to, co budete potřebovat dejme tomu za dva roky.“ Podívejte se do ceníku a vybírejte

disk s kapacitou někde uprostřed nabídky. Příliš malé disky vycházejí vlastně drahé (zkuste si

spočítat cenu za 1GB !), největší disky v nabídce jsou naopak určeny jen těm nejnáročnějším.

Zkuste najít v ceníku místo, od kterého začínají ceny šplhat prudce nahoru - těsně pod ním je ta

správná (nejekonomičtější) varianta. Nebojte se, že je disk "moc velký" nebo že "na něj váš

počítač nestačí" - naopak, za rok za dva vám bude určitě místo na disku chybět.

Jaký vybrat model? To už je horší - ideální je prohledat internet, najít si testy disků, prostudovat

materiály, prostě stát se odborníkem. Nebo nechat si poradit. Obecně jen několik pravidel:

Otáčky disku: Větší otáčky (7200, 10000ot/min) znamenají na jedné straně rychlejší přístup k

datům, na druhé straně vyšší poruchovost (= vyšší pravděpodobnost, že k poruše vůbec dojde)

a nižší životnost disku.

Vyrovnávací paměť (cache - čti keš): Napřed princip - vy dáte disku požadavek, disk najede

hlavičkou na správnou stopu, počká, až se plotny dotočí na požadované místo a data přečte.

Tohle samozřejmě probíhá vždy (a obrovskou rychlostí). Vyrovnávací paměť (cache) pracuje

následovně: vy už máte data, pracujete s nimi, disk se točí dál a data se zatím ukládají do cache.

Až je načtená celá stopa, přečte se ještě ta nad ní, pak ta pod ní - disk prostě (inteligentně)

předvídá, co budete příště potřebovat. A až budete mít další požadavek, prvně se podívá, jestli

náhodou už nemá data připravena v cache. Pokud ano, poskytne vám je okamžitě, bez čekání -

a rychlost cache je nejméně o řád vyšší, než vlastní rychlost disku. A čím větší cache, tím větší

pravděpodobnost, že ta "vaše" data jsou v ní už připravena. Proto vybírejte disk s co největší

vyrovnávací pamětí (cache). Velká cache ovlivní rychlost disku více, než jeho otáčky.

7. DVDRW/RAM (LG černá) mechanika slouží ke čtení a zapisování dat na DVD. „Vypalovačky“ už

jsou dnes tak levné, že pokud byste jenom trochu chtěli vypalovat, její koupě se vyplatí (jejich

správný výběr by však vydal na hodně delší článek).

8. monitor (19" LG LCD L1919 S-SF) – vybrat CRT nebo LCD monitor? LCD už nejsou tak drahé, mají

problémy s odezvou a pokud si nekoupíme vyšší třídu, mají i špatné barevné podání. Naopak mají

výhodu v menší únavě očí, rozměrech, geometrii a ve faktu, že je spousta LCD panelů širokoúhlá.

CRT je zase dosluhující technologie, která trpí neduhy typu blikání, což jde ruku v ruce s velkou

únavou očí. CRT obrazovky také relativně rychle stárnou a mají špatnou geometrii obrazu. Toto

jsou notoricky známé vlastnosti obou technologií. Od chvíle, kdy se počítač díky rychlosti přestal

zadrhávat při normálních činnostech (uložení souboru, psaní, atd.) je větší monitor největším

přírůstkem komfortu. Pokud si náhodou vyberete ještě technologii CRT (dostanete od kamaráda,

z bazaru), je důležité, aby monitor splňoval normy vyzařování a obnovovací frekvence u rozlišení

ve kterém budete pracovat byla 85 Hz (aby nebolely oči). Velikost monitoru závisí na aplikacích,

se kterými pracujete. Například při střihu videa je příjemné mít na monitoru dostatek místa pro

více otevřených oken.

9. myš a klávesnice – tady se většinou šetří, což není dobře. Jsou to zařízení, která budete používat

pořád, na klávesnici by se Vám mělo dobře psát (rozhodující by měl být Váš pocit – vyplatí se to

vyzkoušet), myš se nesmí zadrhávat (koupit počítač za 40 000 a trápit se s myší, na které jste

ušetřili 200 Kč je nesmysl)

10. case a zdroj – V současnosti je velice moderní slovo casemodding. Vzniklo spojením anglických

slov case - počítačová skříň a modding (modification) - úprava. Někdy se používá též označení PC

tuning, který byl převzat z tradičnějšího tuningu automobilů. V casemoddingu se jedná o to,

nějakým způsobem vylepšit, upravit, či odlišit svůj počítač od počítačů prodávaných v obchodech.

Casemodding může být buď optický, kdy se upravuje pouze vzhled skříně (průhledné bočnice,

osvětlení, změna barvy laku), nebo funkční, kdy se ovlivňuje i hardware, například přetaktováním,

přidáváním nebo změnou chlazení (přídavné ventilátory, vodní chlazení), ovládacími a

informačními panely pro regulaci a sledování otáček ventilátorů, sledování teploty komponent,

zapínání osvětlení, atd. Pouze jednou před sedmi lety jsem se u skříní setkala s problémem –

počítač byl příliš hlučný, části skříně rezonovaly. Myslím si, že nebudete-li používat počítač jako

dekoraci v obýváku, můžete koupit i tu nejlevnější skříň. Musíte myslet jen na to, aby se do ní Váš

počítač vešel.

Popsali jsme si důležité komponenty počítače a měla bych se zmínit ještě o zbývající části nabídky.

Najdeme v ní další rozšiřující karty:

o TV tuner (Pinacle Hybrid Pro A+D+Fm) je karta pro příjem TV signálu. Kupte si, jestli chcete

v počítači sledovat televizní program.

o zvuková karta (SoundBlaster X-Fi XtremeMusic Audio) bývá vybavena softwarem pro úpravy

zvuku, k běžné práci ji nepotřebujete.

o síťový adaptér (LAN Micronet 10/100/1000) – nepotřebujete, pokud nechcete svůj počítač

připojit do dvou různých počítačových sítí. Na základní desce totiž už jednu máte.

o střihová karta (Pinacle Studio 10 MovieBoard 500 PCI) speciálně upravená karta pro střih

videa. Umožňuje uložit filmy do počítače a zpracovávat je. K amatérskému (jednoduchému)

střihu videa lze ale použít i standardní středně drahou počítačovou sestavu a například

program MovieMaker, který je součástí OS WindowsXP.

Zbývající část nabídky tvoří programy. Operační systém potřebujete, bez něj Vám počítač nebude

fungovat. Nemusíte však nutně mít MS Windows® XP Professional CZ, existují i jiné operační systémy.

Office Professional 2007 CZ je známý kancelářský balík programů od Microsoftu. Lze nahradit levnějšími

programy české firmy Software602. AVG Anti-Malware je antivirový program a doporučuji jej, nebo jiný

antivir (AVAST, NOD32, ...) v počítači mít.

DVD SW Cyberlink PowerDVD 7 6CH CZ OEM XP/Vista je SW dodávaný k DVD mechanice a umožňuje

vypalování, Spasitel slouží k obnově stanice.

Informační technologie jsou tak složitý a neuvěřitelně rychle se vyvíjející obor, že se v něm dokáže vyznat

jen ten, kdo v něm pracuje, kdo se jím zabývá každý den, od rána do večera a to už řadu roků. Proto vám

radím: „Najděte si svého prodejce, svou - jednu jedinou – firmu, které důvěřujete, a u té zůstaňte. Budou

vás znát a budou k vám přistupovat jako ke stálému zákazníkovi. Budou předem vědět, co potřebujete,

budou znát Vaše požadavky a zvyklosti.“

Použité zdroje

Hana Bednaříková, PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ s využitím ICT na střední odborné škole,

závěrečná práce, Brno, Mendelova univerzita 2008

Kratochvílová J.: Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 160 s.

ISBN 80-210-4142-0

Kubínová, M: Projekty (ve vyučování matematice) - cesta k tvořivosti a samostatnosti. Praha:

Univerzita Karlova, 2002, 256 s. ISBN 80-7290-088-9

Valenta, J.: Projektové metody ve škole a za školou (el. zdroj)

http://www.projektovevyucovani.cz/index.aspx [cit. 15. 12. 2007]

Metodický portál RVP (el.zdroj), http://www.rvp.cz/ [cit. 15. 12. 2007]

Metodický portál firmy Microsoft (el. zdroj), http://www.modernivyuka.cz/ [cit. 20. 1. 2008]