Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Kompenzační pomůcky pro nevidomé a slabozraké

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Martina Janatová

Praha 2012

Kompenzační pomůcky pro nevidomé a slabozraké

Absolventská práce

Martina Janatová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola

Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Studijní obor: Diplomovaný oční optik

Vedoucí práce: Bc. Veronika Bartoušková

Datum odevzdání práce: 16. 4. 2012

Datum obhajoby: . 6. 2012

Praha 2012

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů

informací.

Praha 10.dubna 2012 ………………………………………..

Děkuji Bc. Veronice Bartouškové za odborné vedení a cenné rady při zpracování této

absolventské práce.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých

informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo

nábřeží 6.

………………………………………….

ABSTRAKT

Janatová Martina

Kompenzační pomůcky pro nevidomé a slabozraké

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Vedoucí práce: Bc. Veronika Bartoušková

Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 51 stran

Tato absolventská práce se zabývá kompenzačními pomůckami pro slabozraké a nevidomé.

Téma své absolventské práce jsem si vybrala z toho důvodu, že málokdo z nás si uvědomuje

nebo si vůbec nedokáže představit, jak složité je žít se zrakovým postižením. Tyto pomůcky

zrakově postiženým usnadňují každodenní osobní i pracovní život, činí ho plnohodnotnějším

a díky nim se stávají samostatnějšími jedinci. Jedná se o pomůcky, které ulehčují pohyb

a orientaci, které slouží k získávání a zpracovávání informací a pomůcky pro denní použití

v domácnosti a pro volný čas. Část mé absolventské práce je také věnována zvětšovacím

pomůckám, se kterými se běžně setkávám v praxi, při své práci v provozovně oční optiky

a ze zkušenosti vím, že naši klienti je hojně využívají. Cílem této práce je zmapování

a ucelení kompletních informací o kompenzačních pomůckách, vodicích psech a také

zprostředkování mých subjektivních pocitů získaných při použití pomůcek simulujících

zrakové postižení. Veškeré informace, které uvedu ve své absolventské práci mohou posloužit

jak zrakově postiženým, například v jejich rozhodování při pořizování a výběru vodicího psa,

tak i odborné a laické veřejnosti ke snažšímu a správnému pochopení složitostí života

slabozrakých a nevidomých spoluobčanů.

Klíčová slova: kompenzační pomůcka, vodicí pes, zvětšovací pomůcky, slabozraký, Braillovo

písmo

ABSTRAKT

Janatová Martina

Kompenzační pomůcky pro nevidomé a slabozraké

Compensative device for blind and weak sighted people

Vyšší odborná škola zdravotnická a střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Vedoucí práce: Bc. Veronika Bartoušková

Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 51 stran

The theme of my work is Compensative device for blind and weak sighted people. I have

chosen this topic because it is very hard to even imagine the life in blind world. These

compensative devices I am talking about help these people to have more comfortable and

easier life. These compensative devices are used for easier orientation, getting the information

and are also used for common life to limit their disability. One part of my work is about

magnifying equipments which are also very important to help weak sighted people to have a

full life. The target of my work is to introduce the range of the compensative devices, guide

dogs, white stick, etc. I also talk in my work about the personal feeling I had during the

simulation of weak sighteness. All these information placed in my work can be used either for

blind and weak sighted people when they for example plan to have a guide dog as for laics to

understand more about the life of blind and weak sighted people.

Key words: compensative device, blind and weak sighted people, guide dog, Braille,

magnifying equipment

OBSAH

1 Úvod...................................................................................................................10

2 Definice zrakového postižení...........................................................................12

2.1 Klasifikace zrakového postižení podle WHO (Světové zdravotnické organizace).............................................................................................................12

2.2 Faktory ovlivňující kvalitu zraku...................................................................13

2.3 Hodnocení zrakové ostrosti (vízu)...............................................................14

2.3.1 Zjištění zrakové ostrosti.........................................................................14

3 Kompenzační pomůcky....................................................................................16

3.1 Rozdělení kompenzačních pomůcek podle účelu.......................................16

3.2 Bílá hůl........................................................................................................16

3.3 Zvětšovací pomůcky....................................................................................17

3.3.1 Kontraindikace zvětšovacích pomůcek pro slabozraké..........................18

3.3.2 Základní pravidla pro zvětšovací pomůcky............................................18

3.3.3 Lupa do ruky..........................................................................................18

3.3.4 Lupa stojánková.....................................................................................19

3.3.5 Dalekohledové brýle, hlavové lupy.........................................................20

3.4 Elektronické pomůcky – pomůcky na zpřístupnění a zpracování informací 21

3.4.1 Zvětšovací digitální televizní lupa..........................................................21

3.4.2 Kamerová zvětšovací lupa.....................................................................22

3.5 Braillovo písmo............................................................................................22

3.5.1 Historie Braillova písma.........................................................................22

3.5.2 Jak funguje Braillovo písmo...................................................................23

3.5.3 Znaky Braillova písma............................................................................24

3.5.4 Výhody a důvody úspěšnosti Braillova písma........................................25

3.5.5 Nevýhody Braillova písma......................................................................25

3.5.6 Způsoby zápisu Braillovým písmem.......................................................25

3.5.6.1 Pražská tabulka s bodátkem...........................................................26

3.5.6.2 Mechanické psací stroje na Braillovo písmo....................................26

3.5.6.3 Digitální čtecí zařízení.....................................................................27

3.5.6.4 Tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé..........................................28

3.5.6.5 Virtuální Braillova klávesnice...........................................................28

4 VodIcí psi...........................................................................................................29

4.1 Zdravotní a povahové předpoklady vodicího psa........................................29

4.2 Plemena psů vhodná pro výcvik..................................................................30

4.2.1 Labradorský retrívr.................................................................................30

4.2.2 Zlatý retrívr.............................................................................................30

4.2.3 Německý ovčák......................................................................................31

4.2.4 Pudl velký (královský)............................................................................31

4.2.5 Australský labradoodl.............................................................................32

4.3 Vodicí pes – kompenzační pomůcka...........................................................33

4.3.1 Činnosti profesionálního výcvikového střediska.....................................34

4.3.2 Výběr a předvýchova štěňat...................................................................34

4.3.3 Příprava vodicího psa – výcvik...............................................................35

4.3.4 Zkouška vodicího psa............................................................................36

4.3.5 Předávání psa........................................................................................38

4.3.6 Výhody a nevýhody vlastnictví vodicího psa..........................................38

4.3.7 Postup pro získání vodicího psa............................................................39

4.3.8 Služební průkaz vodicího psa pro nevidomé..........................................41

4.3.9 Odebrání vycvičeného psa klientovi.......................................................41

5 Vodicí poníci......................................................................................................43

6 Neviditelná výstava – vlastní práce.................................................................44

7 Simulační sada speciálních brýlí.....................................................................47

8 Závěr...................................................................................................................48

9 Seznam použité literatury a internetových zdrojů..........................................49

10 Přílohy................................................................................................................51

10.1 Dvanáct zásad pro komunikaci s osobami se zrakovým postižením...........51

1 ÚVOD

Zrak je nejvýznamnějším smyslovým orgánem každého člověka. Pomocí zraku vnímáme

většinu všech podnětů. Světová zdravotnická organizace uvádí, že na světě žije 150 milionů

osob s těžkým zrakovým postižením, z čehož je 38 milionů nevidomých. Rok od roku se tato

čísla zvyšují s prodlužováním délky života a s vyšší mírou výskytu zrakových onemocnění

starších osob. V Evropě má problémy se zrakem zhruba každý 60. člověk.

V průběhu lidských dějin byli zrakově postižení lidé často zatracováni. Až v 19. století se

začaly projevovat snahy o usnadnění života zrakově postižených a jejich vzdělávání. Byly

zakládány školy pro zrakově postižené a vznikaly pomůcky pro tyto lidi. Jako první byly

zhotoveny mechanické pomůcky. Příkladem jsou dřevěné destičky s otvory, do nichž se

zasouvaly kolíčky, které na destičce vytvářely jednotlivé znaky Braillova písma. V roce 1899

byl sestaven první Pichtův psací stroj pro psaní Braillovým písmem zkonstruovaný pro psaní

oběma rukama. Teprve později byl sestrojen psací stroj pro psaní jednou rukou. Ve dvacátých

letech minulého století začaly první úspěšné pokusy výcviku vodicích psů. Koncem 20. století

se díky elektronizaci zrakově postiženým značně rozšířily možnosti výběru pomůcek

o elektronické kompenzační pomůcky. K těm nejvýznamnějším patří počítače a elektronické

zápisníky.

Nízká zraková ostrost může být způsobena nejrůznějšími vlivy. Nejčastěji to bývají refrakční

vady. Při velmi nízké rozlišovací schopnosti pomáháme klientům zvětšením pozorovaného

předmětu pomocí různých optických pomůcek. Slabozrací lidé jsou handicapovaní v oblasti

pracovního zařazení a zároveň ve všech činnostech vyžadujících kvalitní zrakovou ostrost.

Díky postupnému zdokonalování zvětšovacích pomůcek mají dnes slabozrací klienti mnohem

větší možnosti zařazení do běžného života než dříve. Kromě uvedených pomůcek mohou

slabozrací a nevidomí využívat i velké množství neoptických kompenzačních pomůcek včetně

vodicích psů.

První kapitola této práce definuje a vymezuje zrakové postižení a uvádí faktory ovlivňující

kvalitu zraku, popisuje se v ní hodnocení a zjišťování zrakové ostrosti. Další kapitola

se zabývá členěním kompenzačních pomůcek podle účelu, podrobnými informacemi

o Braillově písmu a popisem zvětšovacích a elektronických kompenzačních pomůcek, které

slabozrakým a nevidomým pomáhají v každodenním životě. Ve čtvrté kapitole jsou popsány

10

činnosti při výcviku vodicích psů ve výcvikových střediscích včetně veškerých podstatných

úkonů jako jsou: získávání psů a jejich výběr, výcvik a předávání vodicího psa jako

kompenzační pomůcky nevidomému nebo slabozrakému klientovi. Součástí kapitoly jsou

zároveň mé subjektivní zážitky z výcvikového střediska. V páté kapitole objasňuji a uvádím

jako novinku vodicí poníky patřící dnes také k pomůckám pro zrakově postižené. V šesté

kapitole popisuji „Neviditelnou výstavu“, kterou jsem navštívila na Novoměstské radnici

v Praze. Zde jsem během hodinové prohlídky pocítila na vlastní kůži každodenní boj zrakově

postižených lidí se všemi nástrahami běžného života. V poslední kapitole popisuji a hodnotím

své subjektivní zážitky při aplikaci speciálních brýlí simulujících různá zraková postižení.

11

2DEFINICE ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ

Osoby se zrakovým postižením jsou lidé s různými stupni a druhy snížených zrakových

schopností, jejichž poškození zraku ovlivňuje jejich činnosti v běžném životě a u nichž běžná

optická korekce je nedostačující.

Slabozrakost je trvalé snížení zrakové ostrosti, většinou s patologickým nálezem na oku

(degenerace sítnice, degenerace či zneprůhlednění rohovky, katarakta).

2.1 Klasifikace zrakového postižení podle WHO (Světové zdravotnické organizace)

1. Střední slabozrakost

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí:

maximum menší než 6/18 (0,30);

minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10).

2. Silná slabozrakost

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí:

maximum menší než 6/60 (0,10);

minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05).

3. Těžce slabý zrak

a) Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí:

maximum menší než 3/60 (0,05);12

minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02).

b) Koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně

zdatného oka pod 45 stupňů.

4. Praktická nevidomost

Zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit, nebo omezení

zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena.

5. Úplná nevidomost

Ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu

s chybnou světelnou projekcí.

2.2 Faktory ovlivňující kvalitu zraku

Definice zrakového postižení pouze podle ostrosti vidění a rozsahu zorného pole není vždy

plně dostačující. Pro objektivnější diagnostiku musíme zkoumat i další zrakové funkce jako

např.:

a) kontrastní citlivost (světloplachost, šeroslepost);

b) schopnost rozlišovat barvy (barvoslepost);

c) vnímání hloubky;

d) schopnost lokalizovat;

e) fixovat předměty;

f) sledovat předměty v pohybu.

13

2.3 Hodnocení zrakové ostrosti (vízu)

Zraková ostrost je schopnost oka rozlišit dva body jako dva. Zraková ostrost je ovlivňována

fyzikálními (vadami optického systému), fyziologickými (adaptace, rozložení smyslových

elementů) a psychologickými faktory (kontrast, pozornost).

Zraková ostrost klesá od centra sítnice do periferie, kde jsou smyslové elementy od sebe více

vzdálené. V periferních částech sítnice je vízus až 20krát nižší. Hodnota úhlové zrakové

ostrosti není v průběhu života konstantní. Maximální stupeň zrakové ostrosti odpovídá

nejproduktivnějšímu věku člověka. Při zvyšování intenzity osvětlení do 100 luxů kvalita

zrakové ostrosti stoupá. Asi do 1 000 luxů zůstává konstantní a při vyšším osvětlení zraková

ostrost klesá pro oslnění.

2.3.1 Zjištění zrakové ostrosti

Toto vyšetření patří mezi nejdůležitější a nejčastější vyšetření oka. Zjišťuje kvalitu

centrálního vidění a výkon oka. Zrakovou ostrost zjišťujeme subjektivní vyšetřovací metodou.

Subjektivní metodě předchází objektivní stanovení refrakce oka.

K měření objektivní metodou používáme skiaskop či refraktometr. Výhodou objektivního

měření je nezávislost na aktivní spolupráci a inteligenci vyšetřované osoby.

Nejprve se stanovuje orientačně axiální refrakce pomocí některé objektivní metody a poté se

vyšetření upřesňuje subjektivní metodou. Refrakce se provádí nejprve monokulárně a poté

binokulárně.

Vízus do dálky subjektivně vyšetřujeme pomocí optotypů. Vyšetřovací vzdálenost bývá

6 nebo 5 metrů proto, aby oko bylo bez akomodace. Tato vyšetřovací vzdálenost se považuje

za nekonečno.

Vízus se udává ve tvaru zlomku či v desetinném čísle (např.: V = 6/6 nebo V =1,0). U zlomku

hodnota v čitateli označuje vzdálenost v metrech, ze které vyšetřovaný četl a ve jmenovateli

číslo řádku na tabuli optotypu, který vyšetřovaný přečetl. Číslo řádku na optotypu určuje

14

vzdálenost v metrech, ze které daný řádek přečte emetropické oko. V případě desetinného

čísla je již uváděn výsledek zlomku.

Vízus do blízka je testován ze vzdálenosti asi 30 cm pomocí Jaegerových tabulek nebo

podobných čtecích testů.

Vízus do dálky není směrodatný pro schopnost zrakové práce do blízka a naopak.

15

3KOMPENZAČNÍ POMŮCKY

K životu handicapovaných patří bezprostředně kompenzační pomůcky. Kompenzační

pomůckou rozumíme přístroj, nástroj nebo zařízení speciálně vyrobené nebo upravené tak,

aby svými vlastnostmi jejich použití kompenzovalo nějakou nedostatečnost způsobenou

zrakovým postižením.

3.1 Rozdělení kompenzačních pomůcek podle účelu

Kompenzační pomůcky pro slabozraké a nevidomé můžeme rozdělit podle účelu použití:

a) pomůcky usnadňující nebo umožňující orientaci a pohyb slabozrakého či nevidomého;

b) pomůcky pro zpřístupnění a zpracování informací;

c) pomůcky pro každodenní použití i do domácnosti.

3.2 Bílá hůl

Bílá hůl patří do skupiny kompenzačních pomůcek umožňujících prostorovou orientaci.

Firma na výrobu holí Svárovský, s.r.o. na svých webových stránkách rozděluje funkce bílé

hole na:

a) Funkce signalizační. Tuto funkci splňují všechny hole. Svou bílou barvou nám značí, že její

držitel je těžce zrakově postižený.

b) Funkce ochranná. Hůl včas upozorní svého držitele na překážku a ochrání ho před

případným střetem s ní.

c) Funkce orientační. Hůl je prodloužením ruky. Znamená to, že umožňuje vyhledávat

orientační body a jiná důležitá místa na trase, rozpoznávat strukturu povrchu a udržovat

kontakt s vodící linií.

16

d) Funkce opěrná. Hůl slouží jako opora pro osoby s kombinovaným pohybovým a zrakovým

postižením.

Konstrukčně se bílé hole vyrábějí ve čtyřech možných variantách:

a) Bílá hůl neskládací (jednodílná). Jejími klady jsou nízká váha a pořizovací cena,

naopak záporem této hole je její neskladnost a neumožňuje nastavit délku.

b) Bílá hůl skládací (vícedílná). Lze jí skládat podle počtu dílů, tzn. je-li pětidílná,

složíme ji na jednu pětinu její délky. Nelze u ní nastavit délku.

c) Bílá hůl teleskopická (vícedílná). Jejím kladem je možnost nastavení délky a složení

podle počtu dílů, kterých je méně než u skládací hole.

d) Bílá hůl kombinovaná (tří a více dílná). Je kombinací skládací a teleskopické hole.

Zpravidla má několik skládacích částí doplněných teleskopickým dílem. Tím je

skladnější než teleskopická a umožňuje nastavení délky.

U skládací hole s orientační funkcí se většinou používá lichý počet dílů, a to z hygienických

důvodů, aby se zašpiněný spodní díl po složení nedotýkal rukojeti.

3.3 Zvětšovací pomůcky

Zvětšovacími pomůckami rozumíme optická a optoelektronická zařízení, která zvětšují

sledovaný obraz. Tyto pomůcky umožňují slabozrakým využívat zbytky svého zraku. Jsou

obvykle prvními pomůckami používanými klienty poté, co jim již nestačí dioptrické brýle.

Zvětšovací pomůcky:

a) ruční lupy, předsádkové lupy, přídavný nástavec s infračerveným filtrem;

b) ruční světelné lupy, příložní stojánkové světelné lupy;

c) binokulární hlavové lupy;

d) dalekohledové lupové brýle;

17

e) elektronické pomůcky.

3.3.1 Kontraindikace zvětšovacích pomůcek pro slabozraké

a) zakalená optická média;

b) nystagmus (rytmický konjugovaný kmitavý pohyb očních bulbů);

c) retinitis pigmentosa (geneticky podmíněné onemocnění sítnice, které se projevuje

poruchou její funkce a vede ke slepotě).

3.3.2 Základní pravidla pro zvětšovací pomůcky

a) Zvětšovací pomůcku použijeme obvykle při vízu, který je menší než 0,4.

b) Zvětšení zrakové pomůcky volíme podle potřeby klienta.

c) Manipulace se zvětšující pomůckou musí být přizpůsobena možnostem a požadavkům

klienta.

3.3.3 Lupa do ruky

Lupa do ruky se posouvá nad čteným textem. Pro slabozraké se obvykle používají lupy, které

zvětšují 4krát. Těžce slabozrací a lidé se zbytky zraku používají lupy minimálně 7krát

zvětšující. Lupa s osvětlením zlepšuje světelné podmínky nad čteným textem. Některé

příložní lupy se skleněnou asférickou čočkou mají žluté zabarvení s rozjasňujícím účinkem,

ty jsou vhodné pro slabozraké s nemocemi sítnice. Lupy s osvětlením mají buď bateriové,

či síťové napájení.

18

Obrázek 1: Příložní lupa s osvětlením

Obrázek 2: Přídavný nástavec s infračerveným filtrem

3.3.4 Lupa stojánková

Stojánková lupa umožňuje nejen čtení, ale i psaní pod lupou. Tyto lupy mají zabudované

osvětlení až 400 luxů.

Zvětšují 8 až 12krát a jsou tedy vhodné pro těžší stupeň slabozrakosti.

19

Obrázek 3: Stojánková lupa

3.3.5 Dalekohledové brýle, hlavové lupy

Dalekohledové lupy využívají nejčastěji Galileův dalekohledový systém. Zvětšení

u dalekohledových brýlí do dálky je od 1,8 krát do zvětšení max. 3,5krát. Vyrábí se bez

osvětlení i s ním. V případě osvětlení se většinou využívá LED světla.

Při práci na blízko se na přední obrubu dalekohledových brýlí mohou umístit předsádkové

čočky o ohniskové vzdálenosti menší než 250 mm. Je to nejjednodušší způsob pro určenou

korekci do blízka pro slabozraké klienty. Předsádkové čočky působí jako lupy, jejichž

zvětšení se násobí zvětšením dalekohledu.

Při používání předsádkových čoček o optické mohutnosti vyšší než + 5,0 D se slabozraký

klient musí vzdát binokulárního vidění, protože při pozorování předmětu ze vzdálenosti menší

než 20 cm od oka by měl slabozraký potíže z nadměrného namáhání konvergence.

U středně slabozrakých lidí, kdy má jedno oko většinou horší zrakovou ostrost než druhé,

se dosáhne s dalekohledovými brýlemi a předsádkovou čočkou takového zlepšení zrakové

ostrosti na blízko, že jsou schopni číst běžnou velikost knižního a novinového písma.

20

Obrázek 4: Hlavová lupa

3.4 Elektronické pomůcky – pomůcky na zpřístupnění a zpracování informací

3.4.1 Zvětšovací digitální televizní lupa

Digitální televizní lupa je speciálním čtecím přístrojem pro slabozraké. Slouží ke čtení

tištěných i psaných textů a k prohlížení obrázků pomocí televizní kamery, která se pohybuje

kontaktně po textu nebo je umístěna na stojanu, do něhož se vkládá text, který se přenáší

na televizní obrazovku. Obraz se dá zvětšit až 50krát. Vyrábí se v provedení černobílém

i barevném.

Obrázek 5: Elektronická stolní lupa

V barevném provedení se dá měnit barva písma i pozadí, což má velký význam

pro slabozraké s větší schopností vnímání v určitém barevném spektru vidění. Některé

televizní lupy umožňují pracovat s výřezem nebo linkami. Nejnovější televizní lupy pracují

na principu počítače, kdy ucelenou sestavu tvoří počítač, monitor, speciální softwarové

programy, zvuková karta, CD/DVD mechanika, scanner, popř. tiskárna.

21

Obrázek 6: Elektronická lupa příložní

3.4.2 Kamerová zvětšovací lupa

Kamerová lupa pro slabozraké je vhodná pro čtení souvislejších textů a psaní rukou,

umožňuje prohlížení předmětů, obrázků i provádění drobné manuální práce. Kamera lupy

snímá předlohu a její zvětšený obraz se promítá na monitor, takže uživateli umožňuje číst

knihy, prohlížet mapy, luštit křížovky apod. U kamerových lup se liší velikost zvětšení, které

je volitelné podle typu monitoru a objektivu od 2,5krát až 50krát. K některým typům

kamerových lup lze připojit externí kameru, která snímá vzdálené předměty, např.

přednáškové tabule, a získaný obraz přenáší na monitor. Ideální je spojení kamerové

zvětšovací lupy a pomůcek na bázi počítače. Slabozrakým tato kombinace umožňuje současně

pracovat s počítačem a tištěným textem.

3.5 Braillovo písmo

Jde o speciální druh písma určený pro slabozraké a nevidomé. Funguje na principu

plastických bodů vyražených do papíru, nebo jiného vhodného materiálu, které čtenář vnímá

pomocí hmatu.

3.5.1 Historie Braillova písma

Braillovo písmo vzniklo vylepšením Barbierova prvního bodového písma. Barbierovo první

tajné písmo vytvořené pro vojenské účely pochází z roku 1796. Bylo vytvořeno soustavou 22

fonetických znaků vznikajících propichováním listu papíru nožem. Podle profilu střenky nože

se vytvářely trojúhelníkové tvary dírek. Toto písmo bylo možné číst a psát v zákopech za tmy

bez použití světla. Konečná podoba Barbierova písma pochází z roku 1819. V roce 1821

doporučila Akademie věd v Paříži vyzkoušet toto písmo v pařížském ústavu pro nevidomé.

Zjistilo se, že Barbierovo písmo mohli zrakově postižení nejen číst, ale podle speciální

šablony i psát. Mělo však dva základní nedostatky. Prvním byla velikost znaků. Znaky byly

dvanáctibodové (dvakrát šest bodů pod sebou), a to znamená, že byly delší než bříško

ukazováku používaného ke čtení písma. Druhým nedostatkem Barbierova písma byl fakt, že

se nejednalo vlastně o písmena, ale většinou o znaky pro fonetickou výslovnost

francouzského jazyka.

Braillovo písmo vytvořil francouzský učitel Louis Braille (1809–1852), který v dětství

postupně oslepl následkem poranění levého oka sedlářským šídlem, ze kterého se infekce

přenesla i na pravé oko. V deseti letech získal stipendium ke studiu na Královském institutu

pro zrakově postiženou mládež v Paříži. Děti se zde učily číst pouze rozeznáváním

vystouplých písmen hmatem. Jejich postižení jim však neumožňovalo psát, protože tisk byl

realizován vlisováním drátěných písmen do papíru. Přestože se naučili zrakově postižení psát,

písmena byla často jen stěží čitelná.

Braille byl přesvědčen o tom, že psaní není neřešitelným problémem pro nevidomé. Vznikl

tak požadavek k vytvoření jednoduchého systému psaní. Abeceda využívala systém dvanácti

Barbierových vystouplých bodů. Jejím problémem však byla obtížná čitelnost. Louis Braille

počet teček snížil na šest a během následujících tří let ji ještě zdokonalil. První kniha

v Braillově písmu vyšla v roce 1829. Braille své písmo průběžně vylepšoval (např. přidáním

číslic a matematických symbolů). V období jeho života se písmo téměř nerozšířilo.

3.5.2 Jak funguje Braillovo písmo

Každý znak Braillova písma tvoří 6 bodů uspořádaných do obdélníku o velikosti 2 body

na šířku krát 3 body na výšku. Na každém z těchto bodů může nebo nemusí být do papíru

vytlačena hmatatelná tečka. Počet hmatatelných bodů ve znaku dává 64 možných kombinací

pro jednotlivá písmena; pokud prázdný znak (bez teček) považujeme za mezeru, zbývá nám

23

63 znaků. Pro zápis mnoha znaků 64 kombinací nestačí, a proto existují prefixy, které mění

význam znaků, před nimiž stojí. Pro tisk se používá nejčastěji speciální tvrzený papír.

Braillovo písmo je plně ortografické a nepůsobí žádné potíže při adaptaci na jiné jazyky.

3.5.3 Znaky Braillova písma

Obrázek 7: Braillovo písmo

24

3.5.4 Výhody a důvody úspěšnosti Braillova písma

a) Hlavním důvodem úspěchu Braillova písma je jeho soulad s fyziologií a psychikou

vnímání hmatem. Znaky jsou tvořeny malým počtem reliéfních bodů a jejich ideálním

rozložením do lehce rozlišitelných reliéfních obrazců.

b) Písmo má výbornou schopnost adaptace na jiné jazyky (i na jazyky nepoužívající

latinku).

c) Texty se poměrně snadno rozmnožují tiskem i ručním psaním.

d) Písmo umožňuje zápis i tzv. římskými číslicemi.

e) Je plně vyhovující pro zápis dat ve všech vědních oborech i ostatních lidských

činnostech, nevyjímaje zápis vyšší matematiky, chemie aj.

3.5.5 Nevýhody Braillova písma

Nevýhodou Braillova písma je velikost znaků, keré jsou výrazně větší než znaky běžného

barevného tisku. Klasická velikost znaku je asi 7,5 x 5 mm, což dovoluje na stránce formátu

A4 zaznamenat asi 800 až 900 znaků. Na stejný rozměr strany se běžným tiskem vejde

asi 4000 až 5000 tisíc znaků. Knihy tištěné Braillovým písmem jsou tudíž velmi rozsáhlé.

Bible zpracovaná Braillovým písmem má 34 svazků.

3.5.6 Způsoby zápisu Braillovým písmem

V současnosti se texty Braillovým písmem zaznamenávají třemi základními způsoby:

a) ručně na tabulkách s bodátkem;

b) ručně na mechanických psacích strojích na Braillovo písmo;

25

c) tiskem na počítačových tiskárnách na Braillovo písmo.

3.5.6.1 Pražská tabulka s bodátkem

Tabulka s bodátkem se skládá ze dvou kovových nebo plastových desek, mezi které se vkládá

papír na psaní. Desky jsou spojené panty pro otevírání a zavírání tabulky. Horní deska má tvar

mřížky s okénky. Okénka mají obdélníkový tvar, který rozměrově odpovídá velikosti

Braillovy buňky. Okraje okének jsou tvarovány tak, aby se jednotlivé body dobře

vypichovaly. Na spodní desce jsou řady negativně vypouklých základních znaků, což

umožňuje bodátkem vytvarovat na papíře reliéfní body. Bodátko se skládá z jehly a držadla.

Kovová jehla je 0,8 asi 1cm dlouhá a její hrot má parabolický tvar. Průměr jehly je přibližně

1mm a odpovídá průměru reliéfního bodu a síle papíru. Držadlo je dřevěné nebo

plastové a má nejčastěji trojúhelníkový tvar. Po vpichu bodátkem se na papíře vytvaruje

jamka, kterou je možné po vyndání papíru z tabulky a převrácení číst hmatem jako bod.

Nejzručnější uživatelé na tabulce napíší za minutu až 15 slov.

3.5.6.2 Mechanické psací stroje na Braillovo písmo

Pichtův mechanický psací stroj je vybaven šesti klávesami pro zápis jednotlivých bodů

ve struktuře každého znaku, kdy se konkrétní znak zapisuje současným stlačením kombinace

příslušných kláves odpovídajících vytlačeným bodům ve struktuře tohoto znaku. Mechanický

psací stroj zkonstruoval v roce 1897 německý tyfloped Oskar Picht.

26

Obrázek 8: Tabulka s bodátkem

Obrázek 9: Pichtův psací stroj

3.5.6.3 Digitální čtecí zařízení

Jedná se o jednoúčelovou aplikaci počítače se zabudovaným scannerem a hlasovým

výstupem. Umožňuje také digitalizaci textů pro počítače, např. načítání textu na CD apod.

Všechny typy pomůcek pracujících na principu počítače mohou být přenosné nebo stolní

verze. Práci nevidomého s počítačem lze usnadnit přídavnou pomůckou, tzv. braillským

řádkem (braillským terminálem). To je hardwarové zařízení, které zobrazuje informace

z řádků monitoru počítače do Braillova bodového písma, které nevidomému dává větší

přehled o rozložení informací na monitoru počítače. V tomto případě mohou slabozrací

pracovat i s odborným nebo cizojazyčným textem. Braillský řádek se k počítači připojuje přes

USB port. Jednotlivé typy se liší v počtu zobrazovaných znaků, nejčastěji to bývá 20, 40, 70,

80, které jsou doplněny 3 až 4 stavovými znaky (pozice kurzoru na obrazovce, pozice displeje

a typografické informace). Navigační a řídicí klávesy musí být umístěny tak, aby je bylo

možné ovládat pouze palci a prsty se mohl číst text.

Obrázek 10: Digitální čtecí zařízení

27

3.5.6.4 Tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé

Tento typ tiskárny umožňuje vytisknout text či obrázek ve speciální hmatové podobě.

Nejrozšířenější jsou braillské tiskárny, které tisknou ve slepeckém bodovém písmu. Lze

na nich skenovat či tisknout jako na normálních tiskárnách. Některé typy těchto tiskáren

mohou dokonce tisknout oboustranně v Braillově písmu, k čemuž se samozřejmě používá

speciální papír.

Tiskárny reliéfních znaků vydávají při práci vysokou hlučnost, proto se k nim přidává tlumicí

zařízení. Jde o celou skříňku, která v sobě ukládá i vytištěné papíry.

3.5.6.5 Virtuální Braillova klávesnice

Nově v roce 2011 byla v soutěži o nejlepší aplikaci roku pro Android (operační systém

v mobilních telefonech, tabletech) vyhlášena virtuální Braillova klávesnice. Při řešení

problému, jak se vypořádat s tím, že nevidomý nedokáže lokalizovat znaky na dotykovém

displeji, se na Standfordské univerzitě rozhodli spolehnout se na uživatelovy prsty a zachovat

obvyklé rozložení a počet kláves. Virtuální Braillova klávesnice je tvořena šesti dotykovými

body, jejichž pomocí uživatel klávesnici ovládá. Když je dezorientován, stačí pohnout

zařízením a repozicovat ruce. V průběhu všech operací na displeji je navigován hlasem.

Uživatelské prostředí lze snadno upravovat podle přání uživatele, velikosti jeho prstů a zvyku

při držení tabletu. Velkou výhodou virtuální klávesnice je fakt, že je desetkrát levnější

než funkčně srovnatelná konfigurace počítače s klasickým Braillovým písmem.

28

Obrázek 11: Tiskárna reliéfních znaků

4VODICÍ PSI

Mezi kompenzační pomůcky pro silně slabozraké a nevidomé patří také i vodicí psi. Hlavním

úkolem vodicího psa je provázení a zjednodušení prostorové orientace zrakově postiženého

pána. V naší republice byly ojedinělé výcviky prováděny po první světové válce. Po druhé

světové válce v rámci Svazarmu probíhal výcvik již systematičtěji. Až do začátku 70. let bylo

vše založeno na práci dobrovolníků. V roce 1974 otevřel Miroslav Fišer organizovaný výcvik

v podniku Meta, patřícího tehdy Svazu invalidů. Miroslav Fišer přišel také s prvním

výcvikovým řádem pro vodicí psy. V říjnu 1991 vznikl organizovaný výcvik vodicích psů

v rámci České unie nevidomých a slabozrakých. Cvičitelé měli své psí svěřence ve vlastních

domovech. Intenzivně se jim věnovali, takže nedocházelo k chybnému socializování psa. Pes

si od útlého štěněcího věku zvykal na domácí prostředí.

4.1 Zdravotní a povahové předpoklady vodicího psa

Vodicí psi musí mít výborný zdravotní stav, který se zjišťuje interním vyšetřením, vyšetřením

očního pozadí, kontrolou kyčlí a loktů a RTG vyšetřením.

Při výběru psího jedince pro výcvik jsou důležité tyto povahové vlastnosti:

a) přátelské chování k lidem;

b) dobrá ovladatelnost;

c) chuť pracovat;

d) dokázat se rozhodnout a plně koncentrovat.

29

Obrázek 12: Logo výcvikového centra vodicích psů

4.2 Plemena psů vhodná pro výcvik

Vhodná plemena psů pro výcvik jsou plemena ovčácká a plemena retrívrů. V poslední době

se můžeme také častěji setkávat s pudly či border colliemi a také nově vyšlechtěným

plemenem labradoodlem, což je labrador křížený s pudlem.

4.2.1 Labradorský retrívr

Patří do skupiny sportovních psů. Toto plemeno se vyznačuje jako nekonfliktní, přátelské,

všestranné a inteligentní. Někteří jedinci zachraňují lidské životy, jsou využíváni jako psi

protidrogoví, jiní jsou cvičeni jako společníci lidí s těžkým zrakovým handicapem.

V dnešní podobě jsou mladým plemenem milujícím vodu. Původně šlo o rybářské plemeno.

Koncem 18. století pomáhali tahat rybářům sítě z vody. Do naší republiky se toto plemeno

dostalo až v 70. letech 20. století. Labradorský retrívr nevyžaduje zvláštní péči. Labrador

je aktivní plemeno, má rád delší procházky a rád se učí všemu novému.

4.2.2 Zlatý retrívr

Zlatý retrívr patří mezi sportovní plemena. Povahou je velmi přátelský, mírný, přítulný,

důvěřivý a poslušný. Jeho další kladnou vlastností je hlavně trpělivost jak při výcviku,

30

tak k chování malých dětí. Toto plemeno není náročné na péči. Zlatý retrívr potřebuje

dostatek volného pohybu a miluje vodu.

4.2.3 Německý ovčák

Patří do skupiny pasteveckých psů. Je velice inteligentní, poslušný, učenlivý a společenský.

Toto plemeno je nejrozšířenějším služebním plemenem na světě. V současné době je to

všestranný pes použitelný jako strážní pes, služební pes, pes určený k vyhledávání drog,

k pasení dobytka a samozřejmě je vhodný jako vodicí pes. Svému pánovi je plně oddaný

a věrný.

Původně se toto plemeno využívalo pouze jako pastevecký pes a ochránce stád před vlky.

V první světové válce sloužil jako vojenský pes. Po ukončení války dělali vojenští psi

společníka osleplým vojákům. První cvičený pes vodící nevidomou osobu byla ve 20. letech

20. století ve Švýcarsku fenka německého ovčáka Buddy. Byla vycvičená pro Američana

Morrise Franka, který oslepl po nehodě.

4.2.4 Pudl velký (královský)

Pudl patří do skupiny společenských psů. Je to velmi vnímavé a senzitivní plemeno psa se

silnou vazbou na člověka. Je velmi inteligentní a učenlivý. Má nelínavou srst, která

ho zvýhodňuje u alergiků. Pudl královský je aktivní a temperamentní plemeno.

Pudl byl původně lovecký pes zaměřený na vodní ptactvo. V 19. století se začal užívat

v cirkusovém prostředí pro svou učenlivost a líbivý vzhled. Později se z něj stal domácí

mazlíček. Královský pudl je největší z příslušníků tohoto plemene. Velký pudl

je přizpůsobivý, poslušný a ochotný se učit novým věcem, proto je jeho výcvik snadnější

a rychlejší než u jiných psích plemen. Je náročný na péči o hustou kudrnatou srst, ač nelíná.

Jeho srst stále dorůstá, proto vyžaduje pravidelné stříhání, časté vyčesávání a koupání.

31

4.2.5 Australský labradoodl

Toto plemeno vzniklo úmyslným křížením standardního pudla a labradora. První jedinci

labradoodla byli vyšlechtěni v 80. letech 20. století. Toto plemeno nebylo do dnešního dne

oficiálně uznáno.

Labradoodl byl záměrně vyšlechtěn původně pro alergické pacienty na srst a pro výborné

vlastnosti pudlů a labradorů. Jeho povaha je radostná. Je čilý, hravý, přátelský a společenský

a zcela bez agresivity vůči lidem a zvířatům. Vyznačuje se chytrostí a extrémní intuitivností,

což ho předurčuje pro speciální využití typu – terapeutický či vodicí pes. Požaduje klidnou

a důslednou výchovu. Toto plemeno existuje ve třech velikostech (velký, střední a malý

labradoodl).

Obrázek 13: Australský labradoodl

Výběr vhodných psů pro výcvik záleží více než na plemenné příslušnosti na konkrétních

vlastnostech psích jedinců.

32

4.3 Vodicí pes – kompenzační pomůcka

V České republice je výcvik vodicích psů pro silně slabozraké a nevidomé v současnosti

chápán jako výroba kompenzační pomůcky usnadňující prostorovou orientaci, nezávislost

a samostatnost postižených. Vodicí pes je podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí

č. 182/1991 Sb. kompenzační pomůckou.

Cena vycvičeného vodicího psa předávaného klientovi se v dnešní době pohybuje v rozmezí

170 až 210 tisíc Kč. Rozdíl ve výši nákladů odráží různé ceny psích plemen, psa (štěněte)

jako takového, délku výcviku, stravu, veterinární péči a provozní náklady výcvikového

střediska.

Pořizovací cena vodicího psa je až do 100 % jednorázově hrazena sociálními odbory úřadů

s rozšířenou působností. Úplně nebo prakticky nevidomým občanům lze hradit výdaje spojené

s výcvikem a odevzdáním vodicího psa až do výše obvyklých nákladů jen v případech

prokazatelně sociálně slabých nevidomých občanů. O příspěvek je třeba žádat sociální odbor

úřadu podle místa trvalého bydliště. V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v §25

je popsáno sociální šetření, které provádí pracovník obecního úřadu s rozšířenou působností

pro účely rozhodování o příspěvku. Výsledek šetření určí, v jaké výši se bude žadatel podílet

na nákladech vodicího psa. V případech, kdy má klient dostatek finančních prostředků, není

možné plné hrazení vodicího psa ze státního příspěvku. Výše finanční spoluúčasti není pevně

stanovena, což klienta vystavuje stresu a nejistotě, zda si bude moci vodicího psa dovolit.

Klient se písemně zavazuje, že vrátí příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že vodicí

pes, na kterého byl příspěvek poskytnut, přestane být před uplynutím pěti let ode dne

vyplacení jeho vlastnictvím, nebo když do šesti měsíců ode dne vyplacení nepoužije

příspěvek na opatření vodicího psa. Za dostatečný doklad vlastnictví psa lze považovat

fakturu, v níž bude cena za výcvik a nákup psa. Pro svého budoucího pána není vodicí pes jen

kompenzační pomůckou, ale i kamarádem a společníkem po celý den. Vodicí psi jsou cvičeni

ve výcvikových střediscích vodicích psů.

33

4.3.1 Činnosti profesionálního výcvikového střediska

a) výchova a výcvik vodicích psů;

b) teoretická a praktická příprava žadatele na převzetí a užívání psa;

c) odborný zácvik dvojice nevidomý žadatel – pes;

d) pomoc při řešení problémů vyplývajících ze soužití vodicího psa a nevidomého.

4.3.2 Výběr a předvýchova štěňat

Štěňata si pracovníci ve výcvikovém středisku vodicích psů v pražských Jinonicích

odchovávají sami od vlastních chovných fen nebo je nakupují od ověřených a dlouhodobě

spolupracujících chovatelů. Velkou pozornost věnují zdravotnímu aspektu chovů. Z tohoto

důvodu se nakupují pouze štěňata s průkazem původu.

Všechna štěňata se ve věku 7–8 týdnů speciálně testují. Vybraná štěňata se zhruba ve dvou

měsících jejich života svěří do péče vychovatelů. Vychovatelé jsou dobrovolnými

spolupracovníky výcvikového střediska, o štěňata se starají do jednoho roku věku štěněte.

Zde v Jinonicích mají okolo třiceti vychovatelů. Vychovatelem se může stát každý člověk

s kladným vztahem ke psům, který dokáže být ke štěněti laskavý, ale také důsledný. Dokáže

mu zajistit, pokud možno, celodenní kontakt s lidmi. Štěně musí být ubytováno v bytě

či domě, nikoliv venku. Ideální pro něj je pohyb s vychovatelem nejen po ulicích

a v hromadných dopravních prostředcích, ale absolvují společně i návštěvy kin, obchodů,

divadel a podobně. V neposlední řadě vychovatel musí dokázat vzdát se psa ve prospěch

nevidomého či silně slabozrakého člověka. Na pravidelných setkáních (každých šest týdnů)

ve výcvikovém středisku kontrolují průběh výchovy, sledují zdravotní a povahový vývoj

štěněte. Zároveň se zde štěňata učí jak se chovat a hrát si s ostatními psy. Do jednoho roku

musí mít štěně hygienické návyky a umět základní povely jako jsou: Sedni! Lehni! Zůstaň!

Musí se také naučit plně důvěřovat lidem. Nesmí získat zlozvyky jako je spaní v posteli, braní

jídla ze stolu, skákání po lidech, ničení interiéru a podobně. Dále se u něj nesmí rozvinout

případné lovecké pudy, které by se výcvikem sice potlačily, ale později by propukly naplno.

34

Vychovatelé dostávají od výcvikového střediska 15 kg kvalitního krmení na měsíc, hradí se

jim kynologické pomůcky pro psa, cestovné a proplácí se veterinární prohlídky.

Obrázek 14: Štěně ve výcviku

4.3.3 Příprava vodicího psa – výcvik

Do výcviku přichází štěně od vychovatele přibližně v prvním roce svého věku. Okamžitě je

zjišťován celkový zdravotní stav každého psa. Při zdravotní prohlídce jsou vyšetřovány oči,

dále se provádí rentgeny kyčelních a loketních kloubů. S výcvikem se vždy začíná

individuálně s ohledem na dospívání plemen. Některá plemena dospívají později a někteří

jedinci naopak dříve. V případě, že jsou všechny výsledky prováděných zdravotních vyšetření

v pořádku, zahájí se výcvik vodicího psa. V opačném případě jsou vyřazení psi ponecháváni

vychovateli či jsou darováni hlásícím se zájemcům o tyto jedince. Většinou se o ně hlásí

rodiče postiženého dítěte, u nichž potom pes vykonává canisterapii. Nikdy tito psi nekončí

v útulcích.

Délka odborného výcviku je velmi individuální, vychází se z požadavků na psa a jeho

učenlivosti.

Výcvik může trvat od šesti do deseti měsíců a pes se musí naučit 30 až 40 různých povelů

a úkonů potřebných k průvodcovství nevidomého. Výcvik je založen na principu opakování

cviků. Začíná se jednoduššími a postupně se přidávají složitější cviky. Vlastní příprava

probíhá jak na cvičišti ve výcvikovém středisku, tak ve veřejných prostorách jako jsou úřady,

pošta, obchody, čekárny lékařů apod. Dále se budoucí vodicí pes učí chovat v dopravních

prostředcích, nastupovat a vystupovat na pohyblivé chodníky, jezdicí schody apod.

35

Nejtěžším cvikem pro psa je vysoká překážka (lešení či větve zasahující do chodníku). Pes

ji bez problémů projde, ale nevidomý se může zranit. Pes se musí naučit vnímat výšku svého

pána. Ve 14.–15. měsíci života se všichni psi i feny nechávají kastrovat proto, aby byli

celoročně pro nevidomé použitelní. Zjistí-li se při výcviku jakýkoli povahový nebo zdravotní

problém, musí být pes z výcviku vyřazen. Statistika uvádí, že 30 až 50 % psů je během

výcviku přecvičeno na jiný účel nebo úplně vyřazeno.

Psi jsou trénováni hlasovými a posuňkovými povely: Sedni! Lehni! K noze! Ke mně! Stůj!

Vyveď! Již během tréninku musí pes cvičit s člověkem, který má zavázané oči.

4.3.4 Zkouška vodicího psa

Každý výcvik vodicího psa je ukončen zkouškou, kde se prověřují znalosti téměř čtyřiceti

naučených cviků. Zkouška předepsaných dovedností probíhá několik dnů za účasti několika

cvičitelů, kteří psa zkouší samostatně, a pracovníka správního orgánu rozhodujícího

o přiznání příspěvku. Mezi cvičiteli bývá i jeden nevidomý, který hodnotí výcvik již v jeho

průběhu.

Při zkoušce musí vycvičený pes prokázat zvládnutí:

a) poslušnosti na povely – Ke mně! Sedni! Lehni! Vstaň! Zpomal! Zrychli! Zůstaň!

Vpravo! Vpřed! apod.;

b) označení chodníků – převádění přes vozovku, zastavování;

c) nalezení a označení přechodu pro chodce a semaforu s tlačítkem;

d) jízdy na eskalátorech;

e) nástupu a výstupu v dopravních prostředcích a zaujmutí místa v nich;

f) pravidelného kroku a udržování směru;

g) ponechání na místě;

h) chování v bytě;

36

i) aportování;

j) nalezení výtahu, dveří, pokladny;

k) vyhýbání se překážkám statickým i pohyblivým;

l) hledání schodů a vedení po nich;

m) nalezení a označení lavičky a poštovní schránky;

n) lhostejnosti ke zrakovým, sluchovým a čichovým vjemům;

o) vyvedení z nepřehledných situací;

p) odvolání od zvířete či hrajících si dětí.

U vodicího psa jsou důležité i další schopnosti:

a) Nesmí bezdůvodně skákat nebo vrčet na cizího člověka.

b) Nesmí být agresivní a vtíravý.

c) Zvládá venčení na povel.

d) Nesmí žebrat či nevhodně očuchávat kolemjdoucí lidi.

e) Musí dobře snášet veterinární ošetření.

f) Musí dobře snášet manipulaci (česání, koupání, ošetřování, zvedání apod.).

g) Musí být klidný při střelbě a nárazových zvucích.

Vodicí pes musí získat v plnění této zkoušky 90% úspěšnost. Součástí závěrečné zkoušky je

i veterinární prohlídka, ze které budoucí majitel dostává veterinární osvědčení o zdravotním

stavu psa. Po úspěšném složení závěrečné zkoušky je pes schopen vykonávat práci vodicího

psa a je připraven k předání nevidomému. Předávání trvá přibližně dva týdny.

37

4.3.5 Předávání psa

Předání vycvičeného vodicího psa nevidomým se dělí do dvou částí pod odborným dohledem

cvičitele. První část probíhá v ubytovacím zařízení výcvikového střediska. Každý klient

je tam ubytován na jeden týden. Během pobytu se naučí se svým psem komunikovat

v prostředí psovi důvěrně známém. Pes se sžívá s novým majitelem, zvyká si na nový hlas,

který mu dává povely. Nevidomý se musí naučit povely, na které pes reaguje, a kdy který

povel správně použít. Nevidomému je zde věnována veškerá odborná péče proto, aby svého

psa co nejvíce poznal, naučil se o něj pečovat, zjistil, jak se mu s ním bude chodit, jak psovi

obléknout postroj, jak ho krmit a česat.

Druhý týden, tedy druhá část předávání, probíhá v místě klientova bydliště, kde se pes učí

konkrétní trasy běžně používané klientem pod dohledem cvičitele.

V každém novém soužití nevidomého s vodicím psem je potřeba mnoho trpělivosti

a důslednosti. Je nutné se řídit radami cvičitele, aby se nestalo, že pes nového pána nebude

brát vážně.

4.3.6 Výhody a nevýhody vlastnictví vodicího psa

Výhody:

a) Vodicí pes zaregistruje vysoké a neobvyklé překážky, které jsou na běžně používané

trase nevidomým neobvyklé, a vyhne se jim.

b) Zaregistruje pohyblivé překážky (např. dav lidí) a vyhne se jim.

c) Umožňuje nevidomému rychlou chůzi bez obav o sebe či o kolemjdoucí.

d) Vodicí pes dokáže aportovat předměty spadlé nevidomému na zem, aniž by je

poškodil.

e) Vodicí pes může motivovat nevidomého k častějšímu pohybu a ke zvyšování úrovně

samostatnosti.

f) Nevidomý může slovně navigovat psa po zcela neznámé trase, aniž by se nadměrně

musel soustředit na terén.

38

g) Vodicí pes bývá předmětem zájmu spoluobčanů, a proto se může stát tématem

k rozhovoru či snažšího navázání slovního kontaktu.

Nevýhody:

a) Nevidomý musí stále počítat s tím, že má s sebou psa a na některých místech nemusí

být pes z mnoha důvodů žádoucí (např. přítomnost alergiků).

b) Nevidomý musí brát zřetel na kondici či únavu psa, na pravidelnou potřebu venčení.

c) Nevidomý se musí postarat o svého psa, i když ho nechává doma a sám odchází.

d) Vlastnictví vodicího psa sebou nese finanční náklady hlavně na veterinární léčiva

a kvalitní krmivo. Na krmivo z části měsíčně přispívá sociální odbor v místě bydliště

částkou 800 Kč dle § 46 vyhlášky č. 182/1991Sb.

e) Zvyšuje se potřeba pravidelného úklidu bytu kvůli vyššímu množství prachu

a vypadávající srsti.

f) Je nutné se psem často procvičovat chůzi a cviky poslušnosti.

g) Vodicí pes se může stát objektem nevítaného zájmu spoluobčanů (hlazení či krmení

v době výkonu služby).

h) Nevidomý nese plnou odpovědnost za škody způsobené vodicím psem.

4.3.7 Postup pro získání vodicího psa

Postup pro získání vodicího psa ze Střediska výcviku vodicích psů (SVVP) v Praze 5–

Jinonicích, které je součástí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a zároveň

je od roku 1997 členem Mezinárodní federace vodicích psů (International Guide Dog

Federation) se sídlem ve Velké Británii a s působností ve vyspělých zemích celého světa.

1. Žadatel kontaktuje výcvikové středisko, kde získá veškeré informace pro získání

vodicího psa.

39

2. Dalším krokem pro získání vodicího psa je účast na školicím pobytu ve středisku

výcviku vodicích psů za přítomnosti psychologa a cvičitelů. Cvičitelé žadateli

důkladně vysvětlí, co se bude muset žadatel naučit a co bude muset zajistit

pro správnou péči o psa. Každý absolvent tohoto kurzu dostane potvrzení

o absolvování kurzu.

3. Žadatel podá žádost o přidělení asistenčního psa, nebo v některých výcvikových

střediscích sepíše smlouvu o provedení služby. Žádost se podává na formuláři

výcvikového střediska na adresu uvedenou ve formuláři. Podáním kompletně

vyplněné žádosti o přidělení asistenčního psa se tato osoba stává zájemcem

o přidělení asistenčního psa.

4. Výcvikové středisko má právo žádost zamítnout, jestliže žadatel neprokáže

schopnost naučit se psa bezpečně ovládat, řádně o něj pečovat, či se u něj projeví

sklony k agresivitě vůči zvířatům. Dalším důvodem k zamítnutí žádosti jsou jeho

problémy s chováním nebo závislostí na návykových látkách, neochotou

absolvovat všechny předepsané testy.

5. Výcvikové středisko za účelem spravedlivého přidělování psů žádajícím osobám

o psy ke stálému umístění vede pořadník. Žadatel je do pořadníku zapsán podle

data obdržení žádosti. V případě několika žádostí došlých ve stejný den se pořadí

určí podle data odeslání, vyplnění či losem. Žadatel je písemně informován

o zařazení do pořadníku do 30 dnů od obdržení žádosti.

6. Podle informací získaných od žadatele se vybere vhodný pes pro výcvik. Výcvik

vodicího psa je vedený přímo podle potřeb, životního stylu, bydliště

a temperamentu žadatele.

7. Jestliže je již známý termín předání vycvičeného psa, kontaktuje žadatel svůj

příslušný úřad se žádostí o přidělení příspěvku na pořízení vodicího psa –

kompenzační pomůcky. K žádosti se přikládá potvrzení o absolvování školicího

kurzu a rozpis ceny předávaného konkrétního psa. Pracovník úřadu je zároveň

pozván na závěrečné zkoušky vodicího psa.

40

4.3.8 Služební průkaz vodicího psa pro nevidomé

Tento průkaz vydávaný Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých (SONS)

opravňuje držitele daného psa k těmto výhodám:

a) Vodicí pes jako průvodce nevidomého je bezplatně přepravován všemi druhy

hromadné dopravy bez výjimky.

b) V dopravních prostředcích jsou cestující povinni na požádání uvolnit nevidomému

první místo za řidičem a zároveň má nevidomý s vodicím psem přednostní právo

na přepravu před ostatními cestujícími.

c) Nevidomý s vodicím psem má právo na ubytování i se psem v hotelích a ubytovnách

všech kategorií.

d) Podle rozhodnutí Ústřední veterinární správy v ČR má nevidomý nárok na bezplatné

ošetření vodicího psa ve všech veterinárních zařízeních. Majitel soukromé ambulance

může poplatek za ošetření psa vyúčtovat nejbližší Okresní veterinární správě. Léčiva

si nevidomý hradí sám.

Získání vodicího psa zavazuje jeho majitele k plnění dalších povinností, jako jsou úhrady

spojené s péčí a držením psa (výživa a veterinární péče, zabezpečení hygieny). Majitel

vodicího psa musí absolvovat a úspěšně složit test chování psa na veřejnosti. Je také povinen

dodržovat a respektovat zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. Dále je majitel

vodicího psa povinen mít psa na veřejnosti označeného identifikační známkou a postrojem.

Musí umožnit alespoň jednou či dvakrát ročně kontakt vodicího psa se zástupcem

výcvikového střediska a zasílat pravidelně zprávy o činnosti psa s přiloženou zprávou

o zdravotním a kondičním stavu psa vystavenou ošetřujícím veterinářem.

4.3.9 Odebrání vycvičeného psa klientovi

K odebrání vodicího psa – kompenzační pomůcky by mělo dojít v případech, kdy klient

podporuje agresivní chování psa vůči okolí nebo užívá návykové látky, dále při psychickém

41

či fyzickém týrání, zanedbávání správné životosprávy či péče o psa. Dalšími důvody jsou

zanedbávání veterinární péče a nezvladatelnost psa na veřejnosti.

Při své návštěvě výcvikového střediska v pražských Jinonicích jsem získala ucelený přehled

o všem, co se týká výcviku, výběru a získání vodicích psů. A dostala jsem příležitost si se

zavázanýma očima vyzkoušet chůzi naplánovanou trasou s překážkami za pomoci vodicího

psa. Ač mě provedl asi 300 metrů dlouhou trasou bezpečně a naprosto v pořádku až do cíle,

po celou dobu jsem mu nebyla schopna plně důvěřovat a čekala jsem pád na zem či náraz

do překážky.

42

5VODICÍ PONÍCI

Poníci jsou dobře využitelní pro lidi s kombinovaným postižením, myslím tím zrakovým

a tělesným. Mohou být oporou nevidomým. Pro jejich potřeby je vhodné používat je hlavně

na venkově. Ve Spojených státech amerických pomáhají poníci nevidomým lidem již 12 let.

V naší republice byl první poník jménem Catherin vycvičen v roce 2011.

Výhody vodicích poníků:

a) krátká doba výcviku (průměrná doba výcviku – čtyři měsíce);

b) nižší pořizovací cena než u vodicího psa (cena do 150 000 Kč);

c) delší doba využití než u psů;

d) využití např. v muslimských rodinách, kde je pes z náboženských důvodů zakázán.

Nevýhody vodicích poníků:

a) Nenahradí plně vodicího psa, nedokáže aportovat spadlé předměty nevidomému.

b) Na pořízení poníka nelze žádat finanční příspěvek od sociálního úřadu.

c) Nejsou v dopravních prostředcích prostorově flexibilní jako psi.

Obrázek 15: Vodicí poník

43

6NEVIDITELNÁ VÝSTAVA – VLASTNÍ PRÁCE

Obrázek 16: Neviditelná výstava - logo

S dalšími kompenzačními pomůckami jsem se setkala na výstavě s názvem „Neviditelná

výstava“ s podtitulem „Když tě vedou smysly“. Výstava byla otevřena ve druhém patře

Novoměstské radnice na Karlově náměstí v Praze. Expozice byla rozdělena do dvou aktivních

částí. V první z nich jsme absolvovali hodinovou prohlídku naprosto zatemněných prostor.

Průvodcem nám byl sám zrakově postižený člověk s velmi příjemným hlasem. Čekal na nás

za těžkým vstupním závěsem. Po vstupu do temné místnosti se vzápětí jeho hlas stal našima

očima. Z počátku jsme se přidržovali stěn jako jediného pevného bodu v prostoru. První

pocity byly velmi nepříjemné a naprosté odevzdání se pouze do rukou průvodce a svého

hmatu mě silně znervóznilo. Hned na začátku prohlídky nás přivedl do plně zařízeného bytu,

kde jsme pouze podle zbývajících smyslů (hmatu, sluchu, čichu) rozpoznávali nábytek,

zařízení jednotlivých pokojů a přístrojové vybavení, např. koupelny či kuchyně. Zde se můj

nepříjemný pocit pomalu vytratil a převládala zvědavost. Po prozkoumání obytných místností

jsme se přesunuli na rušnou a hlučnou ulici. V tu chvíli u mě opět propukl velmi nepříjemný

pocit dezorientace. Stěny byly opravdu hrubé, jako jsou fasády domů, velmi hlučný byl zvuk

tramvají a automobilů. Z ulice jsme pokračovali do klidného a krásně voňavého lesa

s krmelcem plným sena a loveckou chatou. Zde jsme si vyzkoušeli rozpoznat různé druhy

nářadí a chůzi přes úzkou lávku s nestabilním zábradlím. V dalším prostoru čekajícím na naše

prozkoumání byla výstava soch. Prohlídka byla skoro u konce a poslední místností kterou

jsme navštívili byl bar, kde jsme mohli posedět a u našeho průvodce si objednat studené

či teplé nápoje. Při placení nápojů jsme měli samozřejmě problém s rozeznáním bankovek

a mincí. S tím nám ochotně, jako se vším během prohlídky,pomohl náš průvodce. Objasnil

nám jak na to. Dozvěděli jsme se, že naše měna má výborně vypracovaný systém logického

44

hmatového rozlišení mincí. Poměrná velikost se shoduje s faktickou hodnotou mince. Navíc

lze vypozorovat i to, že korunová mince a její desetinásobek (desetikoruna) mají obě

vroubkované okraje. Dvoukoruna a dvacetikoruna mají hranaté okraje a pětikoruna

a padesátikoruna mají okraj zcela hladký. Šablonku na poznávání hodnoty papírových

bankovek podle jejich délky jsme si vyzkoušeli až v druhé části výstavy, kde již bylo světlo.

Obrázek 17: Šablonka na rozpoznávání hodnoty papírových bankovek

Ve druhé již osvětlené části výstavy nám průvodkyně předvedla spoustu kompenzačních

pomůcek pomáhajících slabozrakým a nevidomým v běžném denním životě. Vyzkoušela jsem

si chůzi s bílou holí. Pokusila jsem se o psaní a čtení Braillova písma, čtení zvětšeného textu

digitální lupou či použití rozlišovače barev. Rozlišovač je speciální přístroj, který nevidomí

používají hlavně pro rozeznávání barev oděvů. Po přiložení k oděvu tento přístroj řekne,

o jakou barvu se jedná. Zajímavou kompenzační pomůckou, kterou jsem zde měla možnost

vidět byly hodinky s hlasovým výstupem a náramkové hodinky s odklopným sklíčkem

pro hmatové zjištění času.

Obrázek 18: Hodinky pro nevidomé s odklápěcím sklíčkem

45

Dalšími vystavenými předměty s možností vyzkoušení byly společenské hry, jako jsou šachy,

Člověče, nezlob se, nebo domino.

Obrázek 19: Šachy pro nevidomé

Obrázek 20: „Člověče, nezlob se!“ pro nevidomé

46

7SIMULAČNÍ SADA SPECIÁLNÍCH BRÝLÍ

Pro pochopení vizuálních problémů s částečným či úplným poškozením zraku jsem si osobně

vyzkoušela simulační sadu speciálně upravených brýlí.

Sada se skládá z různých typů brýlí, se kterými je možné simulovat tyto druhy poškození

zraku:

a) Úplná ztráta periferního vidění. Trubicové vidění, které způsobuje potíže s orientací

v prostoru. Značně se mi tím omezila pohyblivost v prostoru. Cítila jsem se ztracená

a nejistá v prostoru.

b) Ztráta spodního zorného pole u obou očí. Prostřednictvím těchto brýlí jsem zjistila

velké potíže při práci do blízka a při pohledu dolů na zem. Vznikla u mě nutkavá

potřeba sklánět hlavu, dostat bradu až na prsa, ve snaze získat alespoň malou část

vidění pod nohama.

c) Snížená zraková ostrost od 3/60 do 1/60. Při simulaci této vady jsem neměla zrakový

vjem již žádný, pouze jsem měla zachovaný cit pro světlo. Ztratila jsem naprostou

jistotu a schopnost orientace, a jelikož to pro mne byla nová, nepoznaná zkušenost,

propadala jsem téměř panice.

d) Poškození sítnice. Simulace tohoto poškození se projevila ostrůvkovitým viděním,

které u mne vyvolávalo žaludeční nevolnost.

e) Ztráta vidění, zachován jen světlocit. Tyto brýle mi nasimulovaly naprostou zrakovou

izolaci a neschopnost vnímání. Tento pocit byl shodný s pocitem zavázaných očí.

47

8ZÁVĚR

Lidé se zrakovým postižením se často neobejdou bez cizí pomoci. Její přijetí může být ale

pro mnoho těchto osob velmi obtížné. Kompenzační pomůcky tak mohou do velké míry

velice usnadnit život nevidomého nebo slabozrakého člověka a zajistit mu soběstačnost

a samostatnost v každodenním životě. Pořízením vodicího psa zrakově postižený získá

nového společníka pro život, který mu jej obohatí nejen po stránce fyzické, ale i psychické.

Proto je v naší společnosti velmi důležitá úloha kvalitních výcvikových středisek vodicích psů

a organizací, které se zabývají jak fyzickou, tak i informační pomocí nevidomým

a slabozrakým lidem a maximálně se snaží jim s jejich zrakovým postižením pomoci se

zařadit do společnosti. Podobně mohou pomoci i lidé, kteří se v této oblasti nepohybují, a to

třeba dobrovolnou prací v těchto organizacích nebo pouze svým pochopením, malou pomocí

na cestě nebo příjemným slovem. Tím vším lze usnadnit život lidí se zrakovým postižením.

Do přílohy 10.1 jsem vložila důležité zásady pro komunikaci se zrakově postiženými

osobami, kterým přikládám velký význam a myslím, že bychom se měli jimi řídit všichni,

kteří chtějí zrakově postiženým pomoci a vnímat je jako sobě rovné spoluobčany naší

společnosti. A to oni jsou.

Cílem mé práce bylo ucelení získaných informací jak požádat o vodicího psa, jeho výcvik,

použití kompenzačních pomůcek a zároveň se prakticky přiblížit světu zrakově postižených

prostřednictvím těchto kompenzačních pomůcek, abych získala hlubší představu o jejich

životě a mohla tak zaznamenat ve své práci subjektivní pocity z jejich světa, Cíl práce jsem

splnila a pro mě samotnou má velký význam, protože jsem blíže a hlouběji pochopila

složitosti života zrakově postižených. Získala jsem širší povědomí o tom, jakými způsoby jim

mohu pomoci a to nejen v provozovně oční optiky, kde pracuji, ale i v běžném každodenním

životě.

48

9SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A INTERNETOVÝCH ZDROJŮ

1. ASSISTANCE DOGS EUROPE, Minimum Standards for Training Guide Dogs,

[online]. http://www.assistancedogseurope.org/

2. ASSISTANCE DOGS INTERNATIONAL Guide dogs, [online].

http://www.assistancedogsinternational.org/

3. AUTRATA, R., VANČUROVÁ, J. Nauka o zraku. 1. Vydání. Brno: Institut pro

další vzdělávání, 2002. ISBN 80-7013-362-7.

4. CÍSAŘOVSKÝ, M. Plemena psů, Praha: Aventium Nakladatelství s r.o., 1997.

ISBN 80- 7151-136-6.

5. ESCHENBACH, [online]. http://www.eschenbach.psyo.cz/

6. HACAPERKOVÁ, D., NIEDERLE, P. Komentář č.4/2001 k příspěvku na úhradu

výdajů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa a příspěvku úplně

nebo prakticky nevidomým. Praha:MPSV 2001. Č.j.:21/37 292/2001

7. HELPPES, [online]. http://www.helppes.cz/

8. I-BRÝLE, [online]. http://www.i-bryle.cz/

9. KEBLOVÁ, Alena. Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené žáky ZŠ.

Praha: Nakladatelství Septima Praha, 1999. ISBN 80-7216-104-0.

10.KLUB DRŽITELŮ VODÍCÍCH PSŮ, [online]. http://is.braillnet.cz/

11.Nevidomý člověk a vodící pes. Brno: Škola pro výcvik vodících psů, 2006.[interní

materiál]

12.OLBRICH, E. a OTTERSTEDT, C. Menschen brauchen Tiere, Grundlagen und

Praxi der tiergestüzten Pädadogik und Terapie. 1. vyd. Stuttgart: Kosmos, 2003.

486 s. ISBN 3-440-09474-X.

49

13.Pes pro tebe. Praha: Centrum výcviku vodících a asistenčních psů - Pes pro

tebe, [interní materiál]

14.POMOCNÉ TLAPKY o.p.s.[online]. http://www.pomocnetlapky.cz

15.PRVNÍ KROK, [online]. http://www.prvnikrok.cz/

16.RÄBER, R. Encyklopedie- Plemena psů (2. díl). Ostrava: Vydavatelství

a nakladatelství Blesk, 1995. ISBN 80-85606-79-8.

17.SAGITTA, [online]. http://www.sagitta.eu/

18.SDRUŽENÍ OKAMŽIK,[online]. http://www.nevidomimezinami.cz/

19.SCHINDLEROVÁ, Olga. Na ruce si nevidím. 24. Publikace. Praha: Okamžik,

2007. ISBN 80-86932-10-9.

20.SJEDNOCENÁ ORGANIZACE NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH, [online].

http://www.sons.cz/

21.SMÝKAL, Josef. Pohled do dějin slepeckého písma. Brno: Česká unie

nevidomých a slabozrakých, 1994

22.ŠKOLA PRO VÝCVIK VODÍCÍCH PSŮ PRO NEVIDOMÉ, [online].

http://www.vycvikvodicichpsu.cz/cs/

23.VÝZKUMNÝ ÚSTAV PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, [online].

http://www.vupsv.cz/

24.WIRED, [online]. http://www.wired.com/

25.YOUTUBE, [online]. http://www.youtube.com/watch?

feature=player_embedded&v=ABfCXJSjAq0

26.SVAROVSKÝ, [online]. http://www.svarovsky.cz/rozdeleni.php

50

10 PŘÍLOHY

10.1Dvanáct zásad pro komunikaci s osobami se zrakovým postižením

1. Nevidět neznamená být pomalejší a méně výkonný.

2. Přistupujte ke zrakově postiženým jako k jednotlivcům, ne jako ke skupině. Stejně jako

my, i oni jsou každý jiný – s jinými koníčky, povahou a potřebami.

3. Vytvořte si o nich názor až poté, co je poznáte.

4. O jejich záležitostech (např. na úřadě, u lékaře) mluvte s nimi, nikoliv s jejich

průvodci.

5. Hovořte s nimi jako se sobě rovnými.

6. Při oslovení nevidomého řekněte vždy své jméno. Většinou poznávají lidi po hlase,

v rušném prostředí je však sluchové vnímání zkreslené.

7. Nebojte se při rozhovoru s nimi používat slova „vidět“, ,,koukat“, ,,sledovat“– i oni je

ve svém slovníku běžně používají.

8. Nezapomínejte, že nevidí vaše gesta ani mimiku.

9. Nebojte se jim nabídnout pomoc.

10. Popisujte jim okolí, situace, prostředí a další. Při popisování buďte podrobní.

11. Nikdy je nechytejte za bílou hůl, ani jejich psy za vodící postroje.

12. Nedělejte věci za ně. Pokud je to možné, raději je naučte, jak to mají dělat.

51