UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD

Ústav ošetřovatelství

Šárka Ročková

Zvládání psychické zátěže v kontextu práce

onkologických sester

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.

Olomouc 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené

bibliografické a elektronické zdroje.

Olomouc 15. 5. 2014 ------------------------

Šárka Ročková

Děkuji Mgr. Šárce Ježorské, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce, poskytnutí

cenných rad, návrhů a připomínek při jejím zpracování.

Anotace diplomové práce

Název práce v ČJ: Zvládání psychické zátěže v kontextu práce onkologických sester

Název práce v AJ: Coping with psychological stress in the context of oncological nursing

Datum zadání: 2012-12-02

Datum odevzdání: 2014-05-15

Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci

FZV UP v Olomouci

Ústav ošetřovatelství

Autor práce: Bc. Šárka Ročková

Vedoucí práce: Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.

Oponent práce:

Abstrakt v ČJ:

Cíl: Výzkumné šetření se zaměřuje na určení míry zvládání psychické zátěže onkologických

sester. Cílem výzkumu bylo posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester

a ovlivnění syndromu vyhoření faktory pracovního prostředí. Dalším cílem bylo vyhodnocení

užívaných strategií sester ke zvládání psychické zátěže. Metody: Byla použita metoda

dotazníkového šetření. Užité dotazníky - dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory),

dotazník OSI-R (dotazník zaměstnaneckého stresu), dotazník vytvořený na principech

Herzbergovy teorie motivačních faktorů pracovního prostředí a dotazník vlastní konstrukce.

Závěr: Výzkum prokázal výskyt syndromu vyhoření u onkologických sester. Potvrdil vztah

mezi saturací faktorů pracovního prostředí a syndromem vyhoření. Saturací faktorů se snižuje

riziko vzniku syndromu vyhoření. Nejčastější copingovou strategii onkologických sester je

sociální opora. Bylo prokázáno, že úroveň kvalifikační přípravy sester v oblasti

psychohygieny, není dostatečná

Abstrakt v AJ:

Aim: The focus of this research is to determine to what degree oncology nurses cope with

psychical burden. The aim of this research was the burn out syndrome occurrence among

oncology nurses together with the investigation related to the working environment factors’

influence on this issue. The other aim was the evaluation of nurses’ copying strategies to

manage the psychical burden. Methods: The questionnaire method was used. Used

questionnaires were MBI (Maslach Burnout Inventory), OSI-R questionnaire (the

questionnaire applying to employee’s stress), the questionnaire based on principles of

Herzberg’s theory of motivation factors of working environment and the questionnaire

constructed by the author of this diploma thesis herself. Conclusion: The research confirmed

the burn out syndrome occurrence among oncology nurses. The relationship between working

environment factors saturation and burn out syndrome was proved. By means of factors’

saturation, the risk of burn syndrome lowers. The most frequent copying strategy of oncology

nurses is social support. Low level of qualification training of oncology nurses in terms of

mental hygiene was proved as well.

Klíčová slova v ČJ: onkologická sestra, psychická zátěž, stres, psychohygiena, prevence

stresu, stres zdravotníků, syndrom vyhoření, stresogenní faktory, copingové strategie

Klíčová slova v AJ: oncology nurse, mental stress, stress, mental hygiene, stress prevention,

stress of caregivers, burnout, stress factors, coping strategies

Rozsah: s. 94 s., 3 příl.

6

OBSAH

ÚVOD ........................................................................................................................................ 7

1 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ, STRES ........................................................................................ 11

1.1 Působení stresu na lidskou bytost .............................................................................. 13

1.2 Redukce psychické pracovní zátěže .......................................................................... 15

1.3 Schopnost zvládání psychické zátěže ........................................................................ 16

1.4 Strategie zvládání psychické zátěže na pracovišti ..................................................... 21

1.5 Syndrom vyhoření ..................................................................................................... 24

1.5.1 Hlavní příznaky syndromu vyhoření .................................................................. 25

1.5.2 Vývoj a průběh syndromu vyhoření ................................................................... 27

1.5.3 Prevence syndromu vyhoření ............................................................................. 28

2 CHARAKTERISTIKA PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE SESTER V ONKOLOGII ................... 32

3 VZDĚLÁVÁNÍ SESTER V OBLASTI DUŠEVNÍ HYGIENY ...................................... 36

4 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ONKOLOGICKÝCH SESTER ............................................... 40

4.1 Cíle výzkumu a hypotézy .......................................................................................... 40

4.2 Metodika výzkumu .................................................................................................... 41

4.3 Profil respondentů ...................................................................................................... 44

4.4 Realizace výzkumu .................................................................................................... 45

4.5 Metody statistického zpracování ............................................................................... 45

4.6 Interpretace výsledků výzkumného šetření ............................................................... 46

DISKUZE ................................................................................................................................. 60

ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 67

REFERENČNÍ SEZNAM ........................................................................................................ 69

SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................................. 81

SEZNAM TABULEK .............................................................................................................. 82

SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................... 83

SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................. 84

7

ÚVOD

Charakteristika práce onkologické sestry s sebou přináší velké množství pracovního stresu.

Onkologické sestry čelí ve své profesi zátěžovým situacím, které byly identifikovány na

základě výsledků řady studií. Mezi nejčastější patří konfrontace s bolestí, utrpením, smrtí,

kontakt s rodinou umírajícího (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115, Jobánková,

Kvapilová, 2007, s. 18-19, Rodrigues, Chaves, 2008, s. 2-8). Sestra pod vlivem těchto

stresorů pociťuje negativní emoce, které nemůže při péči o pacienta ventilovat, ale musí svým

profesionálním přístupem nacházet porozumění a soucit s pacientem. Vzniká tak emocionální

nesoulad, který představuje pro sestru významný faktor stresu a má negativní dopad na

fyzický i psychický stav sestry (Kovács, M. , Kovács, E., Hegedüs, K., 2010, s. 855-862).

Studie, které se věnují problematice zvládání stresu onkologických sester, se snaží hledat

způsoby, jak předcházet syndromu vyhoření, který vede ke zvýšené nemocnosti sester,

snižování kvality péče o nemocného a zvýšené fluktuaci (Cohen-Katz et al., 2004, s. 78-86,

Garman, Corrigan, Morris, 2002, s. 235-241).

K vyhoření dochází vlivem chronického stresu, takže jeho vznik je ovlivněn dlouhodobým

nepoměrem mezi psychickou zátěží a fázi klidu organismu. Způsob, jakým jedinec zvládne

psychickou zátěž, je dán faktory zevního prostředí, ale je také ovlivněn jeho vnitřním

prostředím. Kebza nazývá schopnost zvládat psychickou zátěž jako schopnost získat zpět sílu,

zotavit se a vrátit se zpět do původní podoby (Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-6). Faktory

vnitřního prostředí jedince jsou charakterové vlastnosti a promítají se do způsobu zvládání

stresu, ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr strategií, kterými na ně jedinec

reaguje (Bartošíková, 2006, s.8-9). Mezi zevní podmínky, které mohou ovlivnit vznik

syndromu vyhoření, patří pracovní stresory, ovlivněné sociálním prostředím a organizačními

aspekty (Stock, 2010, s. 31-39).

Proto by snahou manažerů nemocničních zařízení a vedoucích pracovníků onkologických

pracovišť mělo být zjišťovat silné motivační faktory pracovního prostředí sester ve vztahu

k syndromu vyhoření (Kolman et al., 2004, s. 2-4; Hart, 2001, s. 62-66; Vévoda et al.,

2010, s. 20-21). Jak popisuje Vévoda, fluktuace, jako následek syndromu vyhoření u sester,

není zapříčiněna nedostatkem oddanosti k zdravotní profesi, ale nedostatečnými podmínkami

k poskytování péče o pacienta (Vévoda et al., 2010, s. 20). V rámci zajištění spokojenosti

onkologických sester je důležité najít způsoby, jak sestrám pomoci, poskytnout doporučení,

jak by se měly se stresem vypořádat samy a zamýšlet se nad ovlivněním zevních faktorů,

které mohou působit na jejich spokojenost, předcházet syndromu vyhoření, snížit fluktuaci

8

a zabránit možnému snížení kvality poskytované péče. Znamená to zajistit sestrám

psychickou bezpečnost práce, která je charakterizovaná zajištěním takových pracovních

podmínek, které budou působit preventivně proti jejich psychickému zranění (Kebza,

Šolcová, 2013, s. 329-331).

Problém zvládání psychické zátěže je alarmující, obzvláště při zjištění, které potvrzuje, že až

70 % pracovních neschopností v ČR je způsobeno nemocemi souvisejícími se stresem

(Bartošíková, 2006, s. 42-46, Herman, Doubek, 2008, s. 12-16).

Z řad odborníků se známost tématu „syndrom vyhoření“ rozšířila i mezi veřejnost. Přes

povšechnou informovanost o tom, co syndrom vyhoření je, podle zkušeností z praxe trpí

syndromem vyhoření velké množství lidí. Je tedy potřebné více se na syndrom vyhoření

zaměřit ve fázi prevence i intervencí (Stock, 2010, s. 31-39).

Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá

poznatky o psychické zátěži, o možnostech zvládání psychické zátěže. Popisuje vliv

psychické zátěže na lidský organismus, uvádí poznatky o syndromu vyhoření. Blíže

specifikuje psychickou zátěž onkologických sester, způsoby prevence ze strany sester

i zaměstnavatele a charakterizuje vzdělávání sester v oblasti duševní hygieny.

Úkolem praktické části bylo ověření stanovených cílů a hypotéz na základě statisticky

zpracovaných závěrů výzkumného šetření onkologických sester. Cílem výzkumu bylo

posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester a zjištění, zda vznik syndromu

vyhoření je ovlivněn faktory pracovního prostředí. Dále byly sledovány osobní priority

faktorů pracovního prostředí onkologických sester a stupeň jejich saturace zaměstnavatelem.

Zjišťovány byly také strategie ke zvládání psychické zátěže a byla posuzována připravenost

sester do praxe v oblasti duševní hygieny.

V závěru praktické části jsou diskutovány výsledky šetření s publikovanými studiemi na daná

témata a předkládány návrhy doporučení pro praxi, ovlivňující zvládání psychické zátěže

onkologických sester.

Práce může posloužit jak sestrám, tak zaměstnavatelům a vedoucím pracovníkům jako

inspirace, kterým směrem se lze ubírat ve zvýšení pracovní spokojenosti onkologických sester

a zlepšení klimatu na pracovišti.

9

Pro vstupní literaturu byly použity tyto materiály:

BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno:

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 80-

7013-439-9.

BEDRNOVÁ, Eva et al. 2009. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení

a efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7261-

198-0.

DANZER, Gerhard. 2001. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1.

Praha: Portál, 2001. 244 s. Spektrum. ISBN 80-7178-456-7.

HERMAN, Erik a DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na

rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, ©2008. 94 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-

157-8.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2003. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN

80-7178-774-4.

ZACHAROVÁ, Eva. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky.

Interní medicína pro praxi. 2008, 10(1), 41-42. ISSN: 1212-7299.

ZÁLEŠÁKOVÁ, J., BUŽGOVÁ, Radka. 2011. Psychická zátěž sester pečujících

o onkologicky nemocné. Pracovní lékařství. 2011, 63(3-4), 113-118. ISSN: 0032-6291.

V průběhu vyhledávání vhodné literatury byly použity tyto katalogy: katalog Vědecké

knihovny v Olomouci, Národní lékařské knihovny v Praze, Národní knihovny ČR v Praze,

databáze PubMed a EBSCO, stránky solen.cz a služba Google Scholar.

Rešeršní strategie

Vyhledávání bylo zahájeno během roku 2013, kdy bylo započato s vyhledáváním kniha

článků na termíny: onkologická sestra, psychická zátěž, stres, psychohygiena, prevence stresu,

stres zdravotníků, syndrom vyhoření, stresogenní faktory, copingové strategie. Dokumenty

byly vyhledávány v českém, slovenském a anglickém jazyce a časovém rozpětí 2013-2006.

Největší část vyhledaných dokumentů byla z katalogu Národní lékařské knihovny v Praze –

Medvik. Celkem bylo vyhledáno na různé kombinace klíčových slov 150 záznamů, ze

10

kterých byly vybrány nejvíce odpovídající tématu práce. Stejně bylo postupováno i v katalogu

Národní knihovny ČR v Praze a na stránkách Solen. V katalozích knihoven byly dohledány

hlavně knihy a sborníky, na stránkách Solen přímo články v plném textu. Při výběru literatury

bylo přihlíženo na relevanci článků a jejich aktuálnost. Součástí nalezených dokumentů byly

soupisy literatury a ty také sloužily jako zdroj pro dohledání dalších zdrojů. Při práci

s databázemi PubMed a EBSCO bylo pro vyhledávání využito termínů: oncology nurse,

mental stress, stress, mental hygiene, stress prevention, stress of caregivers, burnout, stress

factors, coping strategies. Jednotlivá klíčová slova byla konfrontována s databází Medvik, kde

je možné zjistit anglické ekvivalenty k českým termínům. Na různé kombinace jednotlivých

termínů bylo získáno 320 záznamů v anglickém jazyce, z toho 25 relevantních článků.

Zároveň s vlastním vyhledáváním byla podána žádost o rešerši ve Vědecké knihovně

v Olomouci. Vzhledem k již nahledaným materiálům byla rešerše zaměřena na články a stati.

V rámci rešerše bylo získáno 65 záznamů v českém, slovenském a anglickém jazyce.

Záznamy byly porovnány s již získanými a byly vyloučeny duplicity. Stati, články

a monografie, byly po nastudování použity formou parafrází při tvorbě teoretické části

diplomové práce.

Další fází bylo vyhledávání pomocí vyhledávače Google, zde bylo získáno poměrně široké

spektrum informací, opět byly vybrány pouze ty, které odpovídaly tématu a byly ze stránek

oficiálních institucí typu ministerstev, nemocnic nebo asociací. Nalezeny byly i některé

články v plném textu. Vyhledávání pomocí služby Google Scholar přineslo velké množství

odkazů. Postupně byly vyeliminovány nerelevantní. Pomocí vyhledávače Google a služby

Google Scholar bylo získáno 28 vhodných zdrojů. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví

ČR a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR byly dohledány některé legislativní

podklady a vzdělávací programy. V průběhu práce byla zařazena i literatura starší než byla

v původním zadání. Jednalo se o tituly, které se svým obsahem korespondovaly s tématem

práce.

V rámci vlastního vyhledávání společně s rešerší, kterou vypracovala knihovna, bylo získáno

a v práci použito 53 monografií v českém jazyce, 2 v anglickém, 21 článků a statí v českém

jazyce a 41 v anglickém jazyce, 2 legislativní dokumenty, 3 internetové zdroje v českém

jazyce a 3 v anglickém jazyce.

11

1 PSYCHICKÁ ZÁTĚŽ, STRES

Pojem psychická zátěž a pojem stres spolu úzce souvisí. Oba pojmy vznikly v závislosti na

sobě. Byly převzaty z technických oborů, kdy se o termínu „stres“ hovořilo tam, kde byl

pracovní materiál vystaven zátěži. Lidský organismus je každý den vystaven nějakému druhu

zátěže a pojem stres ve vztahu k lidské civilizaci vznikl v souvislosti se studiem toho, jak se

člověk chová v těžkých životních situacích (Křivohlavý, 2001, s. 169-170). Zátěž může na

člověka působit v průběhu celého dne doma, v zaměstnání, při hře, kdy na organismus jsou

kladeny neobvyklé požadavky a stres v tuto chvíli představuje stav aktivace, jímž organismus

na tyto požadavky reaguje (Kirstová, 1996, s. 19). Toto konstatování obecně vyjadřuje

Mohapl, který označuje stres jako zátěž, která na člověka dolehla. Každý jedinec má jinou

schopnost danou zátěž zvládnout (Mohapl, 1992, s. 49). Jako jeden z prvních odborníků

moderní doby, kteří se tématu stresu začali věnovat, bývá uváděn Walter Cannon. V roce

1920 definoval stres jako stav, vyvolávající útěkovou nebo útočnou reakci. Cannon

konstatoval, že lidé i zvířata reagují na stresor na základě odhadu a ohodnocení své síly buď

bojem, nebo útěkem. Také přišel s poznatkem, kdy podle jeho názoru je reakce organismu za

situace zátěže ovlivněna sympatickým nervovým systémem. Prokázal, že z dřeně nadledvin se

uvolňují hormony a jejich smyslem je mobilizace organizmu (Cannon in Renaud, 1993).

Za zakladatele tradice systematického výzkumu stresu bývá považován kanadský fyziolog,

endokrinolog a psycholog maďarsko-rakouského původu H. B. Selye . Dle Selyeho pojem

stres neznamená zátěž, ale spíše způsob, jakým člověk na zátěž reaguje. Jako rozhodující pro

reakci člověka na stresovou událost uváděl Selye kognitivní zpracování stresoru a zátěžové

situace (H. B.Selye, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 12-15).

Novější koncepce stresu se v mnoha případech opírají o nedostatky výše zmíněných přístupů

nebo popisované teorie dále rozvíjejí. Příkladem jedné z takových koncepcí je teorie

Steinberga a Ritzmana. Tito autoři vycházejí z koncepce Selyeho a navrhli vlastní model

stresu, kde stres definují jako přetížení nebo podtížení vstupu nebo výstupu do živého

systému. Tímto vzniká narušení vnitřní rovnováhy a musí dojít k zapojení adaptačních

pochodů, jimiž se organismus snaží obnovit homeostázu (Steinberg, Ritzman, in Hladký,

1993, s. 32-34).

Míra stresu vzniká v závislosti na míře zátěže. Zátěž může být pro jedince také prospěšná,

nutí organismus k neustálé adaptaci na nové podmínky a tím dochází k zlepšování jeho

výkonu. Obecně lze konstatovat, že zátěž je nezbytná pro další rozvoj každého člověka, ale je

12

nutné ji rozlišovat od zátěže, na jejíž zvládání naše kapacity nestačí. Obecně se zátěž dělí na

biologickou, fyzickou a psychickou, která je dále dělena na senzorickou, mentální

a emocionální (Kebza et al., 2012, s. 14-18). Ve výzkumných šetřeních se autoři zaměřují na

popis jedné její složky, dle určitého typu profese. Psychická zátěž, která nás v této práci

zajímá, je rozdělena podle míry subjektivního prožívání na pět základních kategorií:

- Běžná psychická zátěž, která je přiměřená a vyžaduje nároky na psychiku, jež je

schopen jedinec zvládnout svými schopnostmi, znalostmi motivací a jasnými postoji.

- Optimální psychická zátěž, která stimuluje psychický rozvoj osobnosti a není

provázena negativními důsledky v psychice.

- Pesimální psychická zátěž, která znamená výrazně nízké nebo výrazně vysoké nároky

na psychiku jedince. Nízké nároky nepodněcují psychicky rozvoj jedince a výrazně

vysoké nároky není schopen jedinec zvládat a vedou k psychické desintegraci.

- Hraniční psychická zátěž, která je spojena s narůstajícími nároky na její zvládání,

jedinec se s ní vyrovnává s vypětím svých psychických sil. Dochází k funkčním

poruchám jedince, rozvíjení únikových, obranných a kompenzačních mechanismů.

- Extrémní psychická zátěž, při které jedinec není schopen uplatnit jakékoliv

kompenzační mechanismy a dochází k psychickému selhávání různého stupně,

projevujícího se dezintegrovaným chováním jedince (Mikšík, 2001, s. 62).

Míra zátěže, která na jedince působí, ovlivňuje míru stresu, který jedinec prožívá. Záleží také

na odolnosti organismu tuto zátěž snášet. Schopnost odolávat zátěži se nazývá „frustrační

tolerance“. Frustrační tolerance je schopnost odolávat frustraci bez vážnějších výkyvů

psychofyziologické rovnováhy a bez vážnějších následků na duševním zdraví jedince. Práh

frustrační únosnosti, bez vážnějších výkyvů psychofyziologické rovnováhy a bez vážnějších

následků na duševním zdraví, závisí na řadě dispozičních faktorů (Křivohlavý, 2003, s. 42).

Obecně lze říci, čím větší zátěž, tím větší stres, a čím větší frustrační tolerance, tím je stres

menší. Lidé běžně popisují stres jako tlak úkolů, nejisté pracovní podmínky, nedostatek času.

To vše není stres, ale stresory, což je působící zátěž, pod jejímž vlivem teprve stres vzniká

(Plamínek, 2013). Expozice psychické zátěže a stresu je jedním z charakteristických znaků

profese zdravotníků a je nutno jim efektivně čelit.

13

Mezi nejčastějšími příčinami a zdroji stresu je uváděno pracovní přetížení, nadměrná

administrativní zátěž, nedostatek času, problematické vztahy na pracovišti, nenaplnění

očekávání spojených s profesí (Kebza et al., 2012, s. 18-21).

1.1 Působení stresu na lidskou bytost

Vliv stresu na zdraví člověka popisoval ve své knize lékař Heinroth v roce 1818. Analyzoval

psychosomatické nemoci, které podle jeho přesvědčení souvisely s celistvostí člověka jako

bio-psycho-sociální jednotky a zavrhl rozdělení člověka na tělo a duši (Heinroth, in Danzer,

2001, s. 13-14). Celostní pohled na člověka byl přijímán již v antice. Podle učení filozofa

Platóna bylo nutno spojit léčbu těla s léčbou duše. V podstatě již tehdy bylo poukazováno na

vnímání psychosomatiky (Faleide, A., Lian, Faleide, E., 2010, s. 17). Psychosomatika se

zabývá vztahy mezi duševnem a tělesnem. Toto slovní spojení je starořeckého původu

a označuje spojení „psyché“ neboli duše a „soma“, což znamená tělo. Duši a tělo chápe jako

dvě spojené nádoby, které se vzájemně ovlivňují. Konstatuje, že psychické funkce mají vliv

na pochody v organismu (Poněšický, 2002, s. 12).

K mobilizaci psychických funkcí dochází vlivem stresu. Určitá zátěž, která na člověka

dolehne, je označena jako negativní emocionální zážitek (stres) a je doprovázena souborem

biochemických, fyziologických, kognitivních a behaviorálních změn. Intenzita těchto změn je

závislá na míře stresogenní situace a schopností jedince danou situaci zvládnout (Křivohlavý,

2003, s. 170).

Odezva organismu na stres:

- příznaky fyzické, vycházející z poplachové reakce organismu: zvýšený krevní tlak,

zrychlená srdeční akce, nevolnost, slabost, problémy s trávením, bolesti břicha,

zvracení, dechové obtíže, bolest na hrudi, bolest hlavy;

- vertebrogenní obtíže, svalové napětí, poruchy akomodace, poruchy menstruace,

sexuální problémy, vyšší riziko úrazů a dopravních nehod;

- poruchy kognitivních funkcí: snížení pozornosti, zhoršení koncentrace, neschopnost

se rozhodnout, zvýšené či naopak snížené uvědomování si okolního dění;

- emocionální změny: úzkost, nejistota, obavy, deprese, strach, vznětlivost, hněv,

pocity viny, ztráta emoční kontroly, neadekvátní emoční odpověď;

- behaviorální změny: změny v aktivitě, neschopnost odpočinku, stáhnutí do sebe.

Mezi somatickými příznaky převažují obtíže kardiovaskulárního systému (projevy

14

ICHS, hypertenze, arytmie, palpitace), obtíže zažívacího systému (gastroduodenální vředová

choroba, kolitida, porucha motility GIT), obtíže dýchacího systému (astma bronchiale,

hyperventilační tetanie), objevují se poruchy imunitního systému (snížená odolnost vůči

infekci, alergie, autoimunitní choroby, nádorová onemocnění), obtíže pohybové soustavy

(vertebrogenní algické syndromy), tenzní bolesti hlavy (Everely, Mitchell, 2002, s 96-102;

Honzák, Kurzová, 2003, s.42-45; Štikar et al., 2003, s. 270-275).

Dopad psychické zátěže na zdraví zkoumala výzkumná studie prováděná v Austrálii v roce

2004. Do studie bylo zařazeno 760 sester. Na základě vyhodnocení dotazníků na pracovní

nároky, kvalitu spánku, únavu a zotavení se mezi směnami, došlo ke zjištění, že psychické

pracovní napětí má negativní dopad na kvalitu spánku a vede k chronické únavě (Winwood,

Lushington, 2006, s. 679-686). Také ze studie týkající se 110 sester, kde byl hodnocen vliv

stresu na jejich zdravotní stav a životní styl, vyplynulo, že u sester převládají pocity únavy,

bolesti zad, bolesti hlavy a poruchy spánku z důvodu velkého psychického vypětí

(Bohutínská, 2005, s. 16-18). Americká studie, která zkoumala přítomnost příznaků stresu

u 500 onkologických sester v roce 2009 uvedla, že mezi nejčastější příznaky patří nespavost,

dotěrné myšlenky o pacientech a podrážděnost. Neméně časté byly příznaky vyhýbání se

lidem, místům a věcem a znepokojující sny o pacientech (Quinal, Harford, Rutledge, 2009,

s. 1-7). Působením stresu a jeho zvládáním se zabývá řada studií. Americký autor Raines

v roce 2000 definoval pomocí dotazníků druhy stresorů u 229 onkologických sester

a zaznamenal 32 různých etických dilemat, která u sester vyvolávají etický stres, spojený

s pocitem bezmocnosti a závazkem k druhému člověku (Raines, 2000, s. 29–41). Vysokou

míru stresu spojenou s pocity bezmocnosti, nemožnosti jednat tak, jak by bylo pro pacienta

nejlepší, pocity nejistoty a snížením sebevědomí zaznamenal ve své studii také Wilkes, na

základě prováděného interview s onkologickými sestrami (Wilkes et al., 2008,

s. 160-168). Také studie prováděná v roce 2010 Kovácsem et al., zkoumala míru stresu u 200

sester na základě dotazníků a dospěla téměř ke stejným závěrům. Sestry při své práci

pociťovaly negativní emoce (frustraci, zklamání, smutek), převládaly pocity bezmoci. Vysoká

míra stresu měla dopad na jejich fyzický a psychický stav (Kovács M., Kovács E., Hegedüs,

2010, s. 855 -862).

15

1.2 Redukce psychické pracovní zátěže

Dnešní hektická doba klade na jedince stále vyšší nároky jak po stránce fyzické, tak

psychické. Nároky práce a prostředí musí být v rovnováze s pracovními schopnostmi

a ostatními individuálními vlastnostmi zaměstnance. Je povinností zaměstnavatelů uvědomit

si tuto skutečnost a v rámci managementu kvality provádět kroky ke sledování míry pracovní

zátěže a sledování reakcí, vyvolaných psychickou pracovní zátěží, které se mohou projevovat

nárůstem pracovních úrazů a stigmatizací (Štikar et al., 2003, s. 270-273). Tímto tématem se

vážně zabývá Výzkumný ústav bezpečnosti práce, který definuje míru pracovního zatížení

zaměstnanců jako hlavní faktor, který má podíl na úspěchu zaměstnavatele. Specifikuje pojem

pracovního přetížení, které vážně ohrožuje činnost podniků a zároveň vytváří negativní obraz

v mínění odborné i laické veřejnosti. Vede ke zvýšené absenci a fluktuaci pracovníků,

k pracovním úrazům (Uzel, 2008, s. 4-5). Štikar spolu s dalšími autory definují, kdy je míru

zátěže možno považovat za neúměrnou. Pokud vznikne vztah mezi psychickou zátěží

a zdravotním stavem, je nutné tuto zátěž redukovat. Doporučením, jak snížit pracovní zátěž

zaměstnanců, je vhodně se zaměřit zejména na oblast:

- pracovního designu – úprava pracovních podmínek tak, aby byla ovlivněna motivace

pracovníků;

- duševního zdraví – sledování faktorů, které vedou ke stresu v práci, doporučení

prevence a postupů ke snižování psychické zátěže, prostřednictvím terapeutických

a korektivních programů (Štikar et al., 2003, s. 128-131).

Pokud budou zaměstnavatelé pečovat o zdraví zaměstnanců, odrazí se to ve vyšší pracovní

schopnosti, produktivitě práce a nižší absenci. U zaměstnance, pokud bude cítit ze strany

zaměstnavatele zájem o svou osobu, se bude vytvářet vyšší míra oddanosti, spokojenosti

a loajálnosti (Uzel, 2008, s. 5-7).

Cílené kroky k podpoře psychosociálního zdraví zaměstnanců byly uskutečněny v roce 2012

v Nizozemsku. V 15 výrobních podnicích zahájili terapeutický a korektivní program

podporující zdraví. Sekundárním cílem bylo zlepšení psychosociálního zdraví, zdravotního

stavu a vitality. Program spočíval ve zhodnocení zdravotního stavu zaměstnanců, jejich

fyzické zdatnosti a celkové kondice. Podle určené výše zdravotního rizika program nabídl

firemní fitness, zdravou stravu, sezení ohledně životního stylu, konzultace psychoterapeuta,

ergoterapeuta, fyzioterapeuta, dietologa a rehabilitační program. Z výsledků vyplývá, že došlo

k redukci pracovních neschopností a snížení fluktuace zaměstnanců (Holland et al., 2012,

s. 1471-1476).

16

Zaměstnanec, který cítí zájem o svou osobu, je spokojený a bude odvádět maximální výkon.

Jaký benefit může přinést péče o zdraví zaměstnanců, by si měl uvědomit také management

zdravotnických zařízení. Několik studií zkoumalo vztah mezi spokojeností zaměstnanců

a spokojeností pacientů. Výsledky potvrdily, že pracovní nespokojenost zaměstnanců vede

k jejich absenci a nemocnosti, což významně negativně koreluje se spokojeností pacientů

s poskytovanou péčí (Aiken et al., 2001, s. 43-53; Aiken et al., 2002, s. 1987-1993; Moret,

2012, s. 83-85). Pozitivní vliv spokojenosti zaměstnance s pracovním prostředím na kvalitu

poskytované péče prokázala také studie prováděná Spencem Laschingerem a Leiterem

(Spence Laschinger, Leiter, 2006, s. 265).

Studie prováděné Aikenovou et al. dále potvrzují, že mezi faktory, které ovlivňují pracovní

spokojenost, patří stres, nedostatek autonomie, špatná soudržnost týmu a tyto faktory jsou

spojeny s nedostatečnou organizační a manažerskou podporou (Aiken et al., 2001, s. 43-53;

Aiken et al., 2002, s. 1987-1993). Dopady nespokojeného zaměstnance také uvádí ve své

publikaci autoři Výrost a Slaměník. Nespokojený zaměstnanec postrádá schopnost sympatie

a porozumění, ochotu, podporu, schopnost vyhledávat problémy a potřeby. Obecně lze říci, že

postrádá schopnost prosociálního chování, které je u zdravotníka základním rysem kvalitně

odváděné péče. Tento stav způsobuje jeho negativní nálada, která je způsobena

neuspokojením z práce a v důsledku toho neuspokojením vlastního já. Zde je důležité, aby

zaměstnanec dospěl k odhalení svého vlastního emocionálního stavu, ale aby také

zaměstnavatel cíleně tyto stavy u svých zaměstnanců vyhledával a odhaloval. Sociální

psychologie se zaměřila na zkoumání toho, jestli emocionální stavy jedince ovlivňují zvládání

psychické zátěže (Výrost, Slaměník, 1997, s. 342-355).

1.3 Schopnost zvládání psychické zátěže

Způsob, jakým jedinec zvládne psychickou zátěž, je dán faktory zevního prostředí, ale je také

ovlivněn jeho vnitřním prostředím. Kebza nazývá schopnost zvládat psychickou zátěž jako

psychickou odolnost, která vyjadřuje pružnou, elastickou a houževnatou nezdolnost, posilující

životní síly. Může být také chápána jako schopnost získat zpět sílu, zotavit se a vrátit se zpět

do původní podoby (Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-6). Jedinec musí disponovat určitými

vlastnostmi, které mu umožňují adekvátní reakce a fungování při působení psychické zátěže.

Jde tedy o vztah mezi požadavky kladenými na organismus jeho prostředím a vlastnostmi,

jimiž je vybaven k jejich zvládání. Kapacita těchto vlastností rozhoduje o tom, proč někdo

17

v daném prostředí obstojí a jiný ve stejném prostředí neobstojí (Uzel, 2008, s. 4-5). Při studiu

jedinců, kteří úspěšně zvládají životní těžkosti, byla popsána schopnost zvládání těchto

těžkostí jako „nezdolnost“. Nezdolnost typu hardiness se týká osobnosti, která je

charakteristická jakousi pevností, tvrdostí tváří v tvář těžkostem. Taková osobnost je tělesně

i psychicky zdravější, lépe se o sebe stará, používá účinnější strategie při řešení problémů

a při vyhýbání se problémům (Křivohlavý, 2001, s. 74-75). M. Friedman a H. Rosenman

v roce 1959 analyzovali vztah mezi zvládáním psychické zátěže a typem chování. Rozdělili

jedince na:

Typ A - který se projevuje netrpělivostí, chronickým pocitem časové tísně, přehnanou

soutěživostí, agresivním úsilím a velmi často nepřátelskostí.

Typ B – který se projevuje trpělivostí, malým pocitem časové tísně, nesoutěživostí

a nedostatkem agresivního úsilí.

Typ X – který vykazuje v nerozvinuté formě rysy obou typů.

(Friedman, Rosenman, in Štikar et al., 2003, s. 76-78).

Sikorová pro zvládání psychické zátěže zdůrazňuje důležitost vnitřní stability jedince,

osobnostní zralost a vyšší frustrační toleranci. Také podtrhuje sebepojetí jedince, to jaký má

vztah k sobě samému, stupeň jeho sebepoznání, sebepřijetí a sebeřízení (Sikorová, 2011,

s. 29-32).

Sebepoznání definuje Knoblauch jako pochopení sama sebe. Pokud nepochopíme sami sebe,

nemůžeme definovat to, jakými chceme být, čeho chceme dosáhnout, co chceme zvládnout.

Každý jedinec má v sobě dvě stránky, které ho ovlivňují v myšlení a jednání - emocionální

a racionální. Vždy je jedna v popředí a vzájemně se ovlivňují. Obě tyto stránky jsou

u každého jedince jinak silné a jedinec musí s nimi pracovat, brát v úvahu svoje emoce

a rozum. Pokud jedinec dosáhne sebepoznání, může přejít k sebeřízení (Knoblauch, 2013,

s. 62-88). Sikorová ve své knize uvádí velmi důležitý prvek, který vede k sebepoznání a tím je

rozhodnutí pracovat na sobě a vytrvat v realizaci tohoto rozhodnutí. Převzít odpovědnost za

svůj vnitřní svět, za to jak životní situace zpracováváme a jaký obraz vnějšího světa si

vytváříme (Sikorová, 2011, s. 29-32). Pokud dojde k sebepoznání, je možné přejít

k sebeřízení.

Pojem sebeřízení pochází z anglického spojení slov self = sám a management = řízení.

Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že v přeneseném významu to znamená řízení sebe sama.

Sebeřízení vychází z určení si životních a pracovních cílů. Představuje především vlastní vůli

chtít něco změnit, něčemu novému se naučit, poučit se ze svých chyb a z chyb okolí.

Podporuje v lidech ctižádost, ale zároveň i serióznost a spolehlivost. Jedná se v podstatě

18

o metodu, díky níž se člověk může naučit jak vykonávat cokoli, ale hlavně cílevědomě

(Bedrnová et al., 2009, s. 159-170). Návodem k sebeřízení může být uvědomění si faktorů,

které ho brzdí a které ho posunou vpřed.

Faktory, které brzdí - špatný přístup – chaos v práci kterou děláme, zabýváme se maličkostmi,

netrpělivost, přepínání, nesoustředěnost, stres, prokrastinace (Pacovský, 2006, s. 24).

Faktory, které posunou vpřed – začínat s myšlenkou na konec (najít si svou cestu a svůj cíl),

proaktivita (nést plnou zodpovědnost za svoje jednání), návyky (nevytvářet si zlozvyky

a pokud je mám, cíleně s nimi bojovat, vnitřní pohoda (dostatek spánku, pohyb, zdravá strava,

naučit se relaxovat, vyhýbat se stimulujícím prostředkům, hledat pohodové situace, zachovat

si čisté svědomí, aktualizace našich dovedností, čím více se učíme, čím více víme, tím se

cítíme sebejistěji a jsme motivovanější (Balbay et al., 2011, s. 33; Tracy, 2007, s. 69;

Plamínek, 2004, s. 154).

Co nás dále může posunout vpřed je dobrá nálada. Závěry studií dokazují, že dobře naladění

a šťastní lidé mají lepší schopnost zvládat psychickou zátěž. Dobrou náladu lze navodit

sdělením o úspěchu při řešení pracovního úkolu, oceněním kreativity, přemýšlením o hezkých

věcech, posloucháním hudby, sdělováním dobrých zpráv (Rosenhan, Salovey, Hargis,

Weyant, in Výrost, Slaměník, 1997, s. 353-354). Dobrá nálada a pozitivní přístup k životu

také závisí na míře sebehodnocení. Zdravější, spokojenější, asertivnější, úspěšnější a lépe

schopni zvládat jakoukoliv životní zátěž jsou lidé s vysokou mírou sebehodnocení.

Sebehodnocení je chápáno jako schopnost podívat se sami na sebe s určitým odstupem a mít

schopnost výsledky tohoto pohledu vnímat (Křivohlavý, 2001, s. 77-78). Kladným přístupem

k životu jako faktoru, který se podílí na zvládání stresových situací, se zabývali Scheier

a Carver v roce 1985, kdy na základě studií definovali tzv. „dispoziční optimismus“ jako

osobnostní rys, který ovlivňuje kladný pohled jedince na svět a předurčuje lepší schopnost

zvládání životních situací (Scheier, Carver, in Křivohlavý, 2001, s. 76-77). Dalším faktorem,

který ovlivňuje schopnost zvládání psychické zátěže, je motivace. Motivace člověka

představuje soubor vnitřních vlivů, které usměrňují jeho jednání a prožívání. Posiluje

fyzickou a psychickou aktivitu člověka a směřuje ho ke splnění daného cíle (Štikar et al.,

2003, s. 298-299; Bedrnová et al., 2009, s. 221-225). Jako zdroje motivace jsou označovány

potřeby, návyky, zájmy, hodnoty a ideály, které mohou být výsledkem jak výchovy, tak

sebeutvářecích aktivit každého člověka a vytváří se tzv. motivační profil člověka. Každá

osobnost člověka má svoji vyhraněnost a intenzitu svých hnacích sil. U někoho dominuje

orientace na úspěch, u jiného snaha vyhnout se neúspěchu. Určení motivačního profilu

člověka může být dobrým nástrojem k odhalení druhu jeho motivace (Bedrnová et al., 2009,

19

s. 239-241). Přehnaně vysoká motivovanost ovšem vede k vysokému vnitřnímu psychickému

napětí, které narušuje „normální“ fungování lidské psychiky a oslabuje tak aktuální vnitřní

subjektivní předpoklady výkonu (Bedrnová et al., 2009, s. 264-268).

Podle Nakonečného se v psychologii rozlišují dva typy pracovní motivace:

1. motivy, které souvisí s vlastní prací (motivace intrinsická)

2. motivy mimo vlastní práci (motivace extrinsická)

Intrinsické motivy – potřeba činnosti, potřeba kontaktu s druhými lidmi, potřeba výkonu,

touha po moci, potřeba smyslu života a seberealizace.

Extrinsické motivy – potřeba peněz, potřeba jistoty, potřeba vlastní důležitosti, potřeba

sociálních kontaktů, potřeba sounáležitosti, partnerského vztahu.

Růžička rozděluje pracovní motivy na:

1. aktivní – přímo podporují pracovní výkon

2. podporující – vytvářejí podmínky pro pracovní výkon

3. potlačující – odvádějí od pracovní činnosti

(Růžička, in Nakonečný, 1992, s. 92-102).

Podle Růžičky je třeba vzhledem k motivaci pracovního jednání neustále přihlížet k celé

osobnosti člověka. Neexistuje motivace k práci sama o sobě, ale člověk, v jehož psychice

probíhají určité motivační děje. Motivace k pracovní činnosti způsobuje, že člověk určitou

práci vykonává, setrvává v ní a vynakládá na ni určitou míru energie a úsilí. Motivace k práci

je vnitřní psychologická pohnutka, která je velmi proměnlivá. Pro management každého

podniku z toho plyne závěr, že pracovní motivaci je nezbytné věnovat neustálou pozornost

(Růžička, in Provazník, Komárková, 1996, s. 121-126).

Gifford, Zammuto a Goodman v roce 2002 zkoumali vliv organizační kultury na fluktuaci

sester. Zjistili, že kvalita organizační kultury ovlivňuje uspokojení z práce, pracovní aktivitu

a loajalitu k zaměstnavateli. Nespokojenost s organizační kulturou vede k syndromu vyhoření

a fluktuaci sester. Vytváření „zdravého“ pracovního prostředí hraje klíčovou roli v boji proti

syndromu vyhoření a fluktuaci sester (Gifford, Zammuto, Goodman, 2002, s. 13-25).

Motivace v pracovním procesu ovlivňuje pracovní prostředí, které je tvořeno určitou

organizační kulturou. Představuje sdílené hodnoty, zájmy, přesvědčení, rituály a tradice.

Představuje atmosféru pro fungování jedince. Kulturní zázemí usnadňuje zaměstnancům

pochopit a ocenit, jak si jich organizace cení, jaká zde vládne etika a morálka, o co organizace

usiluje. Má pozitivní, nebo negativní vliv na motivaci, na chování a loajalitu lidí k organizaci

(Vodáček, Vodáčková, 2006, s. 241-242). Zájmem každé zdravotnické organizace, která

usiluje o zajištění kvalitní péče o pacienty, musí být udržení týmu motivovaných, nadšených

20

a kvalifikovaných odborníků. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je vyhledávání stresorů

v práci zdravotníků a nabídka možností, jak se se stresem vyrovnat (Maslach, Leiter, 1999).

Pro zvýšení pracovní motivace zaměstnanců je důležité provádět hodnocení jejich pracovní

spokojenosti. Na pracovní spokojenost působí řada faktorů, které je nezbytné sledovat.

Existují dotazníky hodnocení spokojenosti zaměstnanců, které mohou jednotlivé faktory

vyhodnotit a určit jejich pořadí důležitosti. Výsledkem potom může být návod ke zvýšení

pracovní motivace (Štikar et al., 2003, s. 300-301). Přímé měřící techniky výše motivace

u člověka nelze použít. Používají se nepřímé metody, mezi které patří pozorování chování při

práci, rozhovor, nebo analýza účinnosti stimulačních prostředků. Výzkumné studie, které se

zabývají motivací zaměstnanců, zkoumají motivační faktory z hlediska jejich důležitosti pro

zaměstnance. Určením pořadí důležitosti motivačních faktorů pro sestry se zabýval ve

výzkumném šetření v roce 2010 Vévoda et al. Využili Herzbergem vytvořené motivační

faktory a sestavili dotazník, který zjišťoval rozdíl mezi očekáváním a mírou saturace těchto

faktorů zaměstnavatelem. Závěrem hodnocení 3081 sester bylo zjištění, že nejsilnějším

motivačním faktorem pro sestry je mzda, na druhé místo se řadí péče o pacienta a na třetím

místě je faktor jistota pracovního místa (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Existující souvislost

mezi uspokojením motivačních faktorů a mírou fluktuace popisuje ve své publikaci Kolman

et al. (2004, s. 2-4). Hart v roce 2001 publikoval studii, která měla za cíl identifikovat faktory,

které by zabránily fluktuaci. Výsledek se shodoval se zjištěním Vévody et al., kdy na první

místo byla řazena mzda. Na druhé místo se zařadil dostatek personálu a na třetí místo lepší

rozpis služeb (Hart, 2001, s. 62-66, Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Ve výzkumném šetření

Zacharové, která také zkoumala motivační faktory sester, sestry uvedly mzdu jako

demotivující faktor pro jejich práci, protože jeho aktuální saturace postupem času vyhasíná.

Šetření proběhlo v roce 2009 a výzkumný vzorek tvořilo 300 sester. Sestry dále uvedly jako

demotivující prvek psychickou zátěž, organizační kulturu a negativní mezilidské vztahy.

Nejvíce motivujícím prvkem pro sestru byla péče o pacienta (Zacharová, 2010, s. 32-38).

Úkolem studie Parmeleeové bylo zjištění souvislosti mezi stavem psychické pohody

a uspokojením motivačních faktorů. Vzorek tvořily všechny registrované účastnice

konference Národní asociace geriatrického ošetřovatelství v roce 2006. Studie probíhala

formou dotazníku, který sledoval 5 demotivujících faktorů pro výkon práce sestry:

nedostatečnou týmovou práci, pracovní stres, pracovní zátěž, nedostatečnou organizační

komunikaci a nedostatečnou účast na rozhodování. Sestry hodnotily jako nejvíce demotivující

faktor nedostatečnou týmovou spolupráci a vysoké pracovní zatížení. Výsledkem studie je

zjištění, že převaha demotivačních faktorů vede ke snížení uspokojení z práce, snížení

21

pracovního výkonu, absenci, nemocnosti a fluktuaci. Výsledek svědčí o organizačních

problémech a neefektivní manažerské činnosti zdravotnických zařízení (Parmelee, 2009,

s. 559-567). Výsledky studie zahrnující 800 sester a 600 pacientů potvrdily, že na

pracovištích, kde se sestry cítily vyčerpané a pociťovaly potřebu opustit práci, byli pacienti

méně spokojeni s péčí (Vahey et al., 2004, s. 57–66). K podobným výsledkům dospěly i další

studie, zabývající se důvodem fluktuace sester (Leiter, Harvie, Frizzell, 1998, s.1611–1617;

Halbesleben et al., 2008, s. 560–577).

Vévoda et al. ve své publikaci, která analyzuje výsledky studií, zkoumajících motivační

faktory sester naznačuje, že fluktuace sester není zapříčiněna nedostatkem oddanosti

k zdravotní profesi, ale nedostatečnými podmínkami k poskytování péče o pacienta (Vévoda

et al., 2010, s. 20). Dá se také hovořit o nedostatečných podmínkách pro psychickou

bezpečnost práce sester, která je charakterizovaná zajištěním takových pracovních podmínek

zaměstnanců, které budou působit preventivně proti jejich psychickému zranění (Kebza,

Šolcová, 2013, s. 329-331).

1.4 Strategie zvládání psychické zátěže na pracovišti

Míra psychické zátěže na pracovišti je ovlivněna pracovními podmínkami zaměstnavatele,

kterými zajišťuje míru psychické bezpečnosti práce.

Je povinností zaměstnavatele vyhodnocovat pracovní podmínky z hlediska neuropsychické

zátěže na základě korelace mezi pracovními podmínkami a psychickou či fyzickou odezvou

organizmu. Tuto povinnosti ukládá zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění

pozdějších předpisů a nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany

zdraví při práci (Česko, 2013). Zákon vymezuje pracoviště podle míry psychické zátěže

a rozděluje je do čtyř kategorií. Zdravotnická pracoviště byla zařazena do kategorie práce

s psychickou zátěží, přičemž onkologická pracoviště byla zařazena do kategorie 3, což

znamená riziková vzhledem k možnosti negativního vlivu psychické zátěže na zdravotní stav

zaměstnanců (Jouza, 2000, s. 62-65). Metodiku hodnocení psychické zátěže lze rozdělit do

dvou fází:

I. fáze cíleného šetření

II. fáze určení strategie prevence

Ve fázi cíleného šetření zaměstnavatel hodnotí dlouhodobé účinky zátěže, kam patří percepce

pracovních podmínek, spokojenost, vyhasnutí, ovlivnění somatického a duševního zdraví.

22

Nejčastější metodou k vyhodnocování odezvy zaměstnanců na psychickou zátěž je

dotazníkové šetření:

Meisterův dotazník - byl zkonstruován v roce 1975. Autorem je W. Meister. V současné době

je používána jeho modifikovaná verze (z roku 1987). Jeho předností je stručnost,

srozumitelnost a dobrá reliabilita. Dotazník slouží ke zkoumání oblastí, jak lidé vnímají svou

pracovní zátěž. Dotazník tvoří 10 položek posuzovaných na pětibodové hodnotící škále od

„Vůbec nesouhlasím“ (1) po „Plně souhlasím“ (5). Dotazník zjišťuje faktory a stupeň

pracovní zátěže, které se klasifikují ve třech stupních (Meister in Hladký, Žídková, 1999).

Ve fázi určení strategie prevence psychické zátěže je možné se zaměřit na jednotlivce, na

pracovní skupinu nebo na pracovní podmínky. Preventivním opatřením u jednotlivce může

být poradenský psychoterapeutický zásah, autogenní trénink, relaxace. Aktuální metodou

k redukci psychické zátěže ze strany zaměstnavatele jsou programy na podporu zvládání

psychické zátěže sester. Tyto programy se nestaly jen záležitostí zaměstnavatelů, ale i celých

zdravotnických organizací v řadě vyspělých zemí (Štikar et al., 2003, s. 276-277).

Na mnoha klinikách ve Spojených státech, zabývajících se managementem stresu, byl již

v roce 1990 zaveden program, který učí personál, jak zvládat stres, jak reagovat na

každodenní stresory a jak si utvářet pozitivní pracovní prostředí (Cohen-Katz et al., 2004,

s. 78-86).

V Anglii vznikl program ke zvládání psychické zátěže v roce 1996. Byly vytvořeny telefonní

linky důvěry pro lékaře, jejich rodinné příslušníky a studenty medicíny. Tyto linky vznikly na

základě výsledku studií, které zjistily velký vliv pracovního stresu na zdraví lékařů. Principem

fungování bylo vyžádání odborné telefonické konzultace lékařem ve stresu. Již po roce

fungování programu došlo ke snížení množství psychosomatických poruch vzniklých u lékařů

vlivem stresu (Gregor, 1998, s. 39-42).

Jen malý počet nemocnic v České republice se zabývá problematikou psychického vyčerpání

onkologických sester a uskutečňuje kroky k redukci stresu. Krajská nemocnice Liberec již

v roce 1997 zahájila program „Komunikační dovednosti“. Cílem bylo mapování těch oblastí

komunikace, které představují pro zaměstnance psychickou zátěž a trénování postupů, jak

komunikační dovednosti posílit. Kurz také učil sestry vnímat negativní pocity stresu, vhodně

je vyjádřit a reagovat na ně pomocí technik zvládání stresu (Hrstková, Riegerová, 2004,

s. 22-23).

Programy pro zvládání psychické zátěže přijaly v roce 2004 také školící a výcviková střediska

zdravotnických záchranných služeb. Program seznamuje záchranáře s problematikou

psychické zátěže a důsledků profesního stresu, s riziky, vyplývajícími z emoční zátěže

23

a zejména je kladen důraz na osvojení správných copingových strategií (Šeblová, 2007,

s. 12-14).

Program na podporu zvládání psychické zátěže sester přijal Mezinárodní onkologický institut

v Bostnu na základě výsledků četných studií sledujících výskyt syndromu vyhoření

u onkologických sester. Zajímavou metodou v programu je vysílání skupin pozorovatelů na

onkologická pracoviště, kde je mapován výskyt a druh stresoru a reakce na něj. Na základě

analýz stresorů jsou zpracovány a doporučeny postupy, které vedou ke zvýšení odolnosti vůči

stresu. Tyto postupy jsou dále hodnoceny a doplněny sestrami zkoumaného pracoviště

a implementovány do provozu (Grover et al., 2007, s. 530).

Kanadská zdravotnická organizace, jako jediná země světa, vypracovala „Standardy

o psychickém zdraví a bezpečnosti“ na podporu psychického zdraví a bezpečnosti

ve zdravotnickém systému. Povzbuzuje všechna zdravotnická zařízení, aby tyto standardy

převzala a usilovala o psychické zdraví svých zaměstnanců. Standardy slouží jako rámec, jaké

kroky udělat, aby si uměli zaměstnanci uspořádat životní styl a použít copingové strategie

k odstranění stresu. Navrhují strategie pro návrat do zaměstnání těm, kteří vlivem stresu

onemocněli. Jedná tak na základě četných studií, které dospěly ke zjištění, že problémy

mentálního zdraví vzniklé vlivem stresu přispívají ke snížení výkonu, absenci a ztrátě

produktivity. Kanadská zdravotnická organizace považuje za nepřijatelné, pracovat

v „nezdravém pracovním prostředí,“ poskytovat v něm péči, řídit ho a financovat (Menthal

Health Commission of Canada, 2013).

Technikou ke zvládání stresu jsou také supervize na pracovištích. Termín supervize pochází

původně z angličtiny z ekonomického prostředí a obecně ho lze přeložit jako dohled, vedení.

Za pomoci supervizora či supervizní skupiny umožňuje rozvíjet vnímání zaměstnanců v tom,

aby si uvědomili, co dělají a jak umí spolupracovat s ostatními.

Definice dle Koláčkové uvádí, že „ve vzájemné spolupráci mezi supervizorem

a supervidovaným jde o společné hledání řešení v atmosféře důvěry, o rozvíjení sebereflexe,

vedoucí k pochopení dosud neuvědomovaných souvislostí, vztahů, pocitů a jejich odrazu

v pracovní činnosti“ (Koláčková, in Matoušek et al., 2008, s. 350). Supervize probíhá buď

jako součást personálního řízení organizace, nebo ve smyslu externí podpory profesionality

a celoživotního vzdělávání zaměstnanců. Výhodou externě prováděné supervize je skutečnost,

že zaměstnanec cítí k externímu supervizorovi určitou intimitu a neobává se sdělit své

pracovní a osobní problémy. Kvalitně a odborně prováděná supervize je důležitým článkem

prevence syndromu vyhoření a umožňuje další osobní rozvoj. Jejím cílem není jen prevence

vyhoření a stresu, ale také získání určitého náhledu, profesních postojů, kontrola znalostí

24

a dovedností a popřípadě jejich doplnění (Jeklová, Reitmayerová, 2007, s. 7-9). Velmi často

se v praxi využívá i intervize – setkání týmu bez supervizora. Autovize či také autosupervize

by měla být nedílnou každodenní činností pracovníka. Cílem této formy supervize je

sebehodnocení vlastní práce. Popisuje a vyhodnocuje své pocity a reakce v průběhu práce

(Matoušek et al., 2008, s. 354-357).

1.5 Syndrom vyhoření

Pojem syndrom vyhoření neboli burnout syndrom pochází z anglického slovesa „to burn“, což

znamená hořet a ve spojení „burn out“ pak dohořet, vyhořet, vyhasnout“. Přenesený význam

slova hořet v psychologii znamená mít silnou motivaci, energii, elán, zájem, pracovní

nasazení, motivaci. U člověka zasaženého syndromem vyhoření tento elán přechází

k vyhaslosti, nezájmu, skepsi (Kebza, Šolcová, 2003, s. 3-4). K vyhoření dochází vlivem

chronického stresu, takže jeho vznik je ovlivněn dlouhodobým nepoměrem mezi psychickou

zátěží a fázi klidu organismu. Jedná se o stav vyčerpání, který ovlivňuje kognitivní procesy,

motivaci i emoce a zasahuje do chování i výkonnosti jedince. Vznik syndromu vyhoření je

ovlivněn charakterovými vlastnostmi jedince a vnějšími podmínkami. Charakterové vlastnosti

se promítají do způsobu zvládání stresu, ovlivňují hodnocení stresogenních situací a výběr

strategií, kterými na ně reagujeme (Bartošíková, 2006, s. 8-9).

Mezi zevní podmínky, které mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření, patří pracovní

stresory, ovlivněné sociálním prostředím a organizačními aspekty, a mimopracovní stresory,

kam jsou zařazeny denní nepříjemnosti a životní události (např. ztráta zaměstnání, nemoc,

hypotéka, problémy s dětmi apod. (Stock, 2010, s. 31-39).

Obě oblasti – pracovní i mimopracovní – představují zdravotní rizika. Nadměrné požadavky

a stresogenní podmínky v jedné oblasti zasahují do prožívání v oblasti druhé. Naopak,

pozitivní zisky z jedné oblasti mohou příznivě ovlivňovat oblast druhou.

Pracovní stres může být klasifikován do několika kategorií:

– problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí)

– nároky související s obsahem práce (pracovní přetížení)

– organizace práce (potíže s komunikací, nejasné kompetence)

– profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace)

(Kebza, Šolcová, 2003, s. 5-6).

Jako první publikoval stať o syndromu vyhoření roku 1974 psycholog Herbert

Freudenbergerv časopisu Journal of Social Issues. Uvedl, že syndromu vyhoření podlehnou

25

lidé, kteří se věnují péči o druhé, kdy bývají vystaveni nadměrné emoční zátěži

(Freudenberger, in Honzák, 2013, s. 6-8). Se svým kolegou G. Northem formuloval definici,

která zní: „Vyhoření je konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce

emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení a svou motivaci“ (Freudenberger,

Northem, in Křivohlavý, 2003, s. 116).

Největší zájem o výzkum syndromu vyhoření nastal na přelomu 70. a 80. let 20. století a to

u profesí, kde péče o druhé a úzký kontakt s lidmi je hlavní náplní práce. Výzkumy se tedy

zaměřily na lékaře, zdravotní sestry, učitele a policisty. Později se ukázalo, že syndrom

vyhoření se často vyskytuje i u manažerů, zaměstnanců ve službách, např. u poštovních nebo

bankovních úředníků či sociálních pracovníků. Seznam rizikových profesí se s dalšími

výzkumy postupně dále rozšiřoval o dispečery, pracovníky věznic, politiky, příslušníky

ozbrojených sil, duchovní, umělce a herce, sportovce, prodejce i reklamní agenty na volné

noze a v neposlední řadě o psychology samotné (Kebza, Šolcová, 2003, 10-12). Ohroženi jsou

také lidé, kteří po škole nastupují do prvního zaměstnání. Důvodem je ztráta nadšení, s kterým

do zaměstnání přicházejí a které se postupně pod vlivem různých pracovních faktorů vytrácí

(Křivohlavý, 1998, s. 10).

Přesto, že četnost syndromu vyhoření vzrůstá, není dle Mezinárodní klasifikace nemocí,

klasifikován jako nemoc. Je zařazen do doplňkové kategorie diagnóz. Na druhou stranu se

pojem syndrom vyhoření často nadužívá. Fenomén vyčerpání se objevoval vždy a jak kritici

tvrdí, pojem syndrom vyhoření je jen starý obsah v novém obalu (Stock, 2010, s. 31-39).

V pomáhajících profesích se v podstatě stal obdobou toho, co britská armáda nazývala

poválečná deprese, Američané únavou z boje, generace našich rodičů říká jednoduše nervy

a naše generace užívá pojem deprese. Všechny tyto slovní obraty jsou pojmenováním pro

nezvládání (Vašina, 2011, s. 10, Kebza, Šolcová, 2013, s. 329-331).

1.5.1 Hlavní příznaky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření se projevuje řadou příznaků, z nichž nejtypičtější jsou tři základní

symptomy: vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti. Vyčerpání se při burnout syndromu

projevuje v emoční i fyzické sféře. Prvními příznaky jsou pocity nezvládání práce,

zpochybňování významu své práce. Objevuje se nervozita, podrážděnost, nespokojenost.

Prvním tělesným příznakem jsou bolesti hlavy, poruchy spánku, zažívací potíže, poruchy

krevního tlaku (Stock, 2010, s. 30).

26

Příznaky můžeme rozdělit do tří kategorií:

1. Tělesné vyčerpání, které má projevy chronické únavy, objevují se bolesti svalů, rychlá

unavitelnost, zvýšená potřeba spánku, ráno se člověk cítí unavený, nevyspaný. Únava

je spojena s pocity viny a selhávání.

2. Psychické vyčerpání, které se projevuje v negativních postojích k životu a sobě

samému, mění se životní postoje. Vyčerpaný člověk vidí život „černě“, je

negativistický, citově oploštělý, pesimistický, nechce žádné změny, nevěří sám sobě.

Objevuje se zapomnětlivost, poruchy soustředění. Jeho život ztrácí smysl, mohou se

objevit suicidální myšlenky.

3. Emocionální vyčerpání, které se projevuje pocity prázdnoty, vyčerpání, bezmoci.

Člověk se vyhýbá lidem, nejprve v práci, později i svým blízkým. Rodinu a přátele již

nevnímá jako zdroj radosti a získání energie.

(Bartošíková, 2006, s. 26-32; Venglářová, 2011, s. 24-25; Nešpor, 2007, s. 371-372).

Člověk, trpící syndromem vyhoření začíná mít ke své práci a okolí lhostejný postoj. Tím lze

vysvětlit různé negativní jevy na pracovišti, jako je pasivita pracovníků a nepříjemné pracovní

klima. Pracovní neschopnosti zaměstnanců jsou potom časté, starší kolegové odpočítávají dny

do důchodu, na pracovišti vládne nervozita. Vysoké osobní nároky, které si na sebe často sami

klademe, mohou být v rozporu s tím, na co skutečně stačíme (Stock, 2010, s. 58).

Příznaky syndromu vyhoření můžeme též dělit na subjektivní a objektivní. Mezi subjektivně

pociťované obtíže patří únava, člověk má pocit, že není pro svou práci dostatečně

kompetentní, tudíž se dostavuje snížené sebehodnocení i sebeúcta. Také má potíže se

soustředěním, snadno se nechá podráždit, je ve stresu a věci vidí černě. Objektivně můžeme

pozorovat řadu měsíců trvající sníženou výkonnost, které si často povšimnou jak kolegové

a klienti, tak i příbuzní doma. Na základě studie, prováděné u 104 zdravých mužů, byl

potvrzen vztah mezi celkovým skóre syndromu vyhoření a úrovní somatických stesků,

hladiny cholesterolu, glukózy, triglyceridů a kyseliny močové (Kushnir, Melamed, 1992,

s. 987-990). Ve studii Borritze a kolektivu, zkoumající vliv syndromu vyhoření na pracovní

neschopnost v období tří let, bylo potvrzeno zvýšení pracovní neschopnosti o 21 %, při

zvýšení skóre syndromu vyhoření o jednu směrodatnou odchylku (Borritz et al., 2006,

s. 98-106). Jako rizikový faktor pro vznik pracovní neschopnosti označila skóre syndromu

vyhoření také Toppinen–Tanner a kolektiv ve studii, zkoumající 3895 zaměstnanců

průmyslové kooperace v průběhu tří let. Nejvíce se objevovaly mentální a behaviorální

poruchy, nemoci oběhového systému, muskuloskeletární a respirační nemoci (Toppinen–

Tanner et al., 2005, s. 18-27). Další studie přikládají význam syndromu vyhoření ve vztahu ke

27

vzniku kardiovaskulárních onemocnění (Belcastro, 1982, s. 1045-1046; Hellman et al., 2003,

s. 433-445; Kitaoka-Higashiguchi et al., 2009, s. 123-131; Kebza, Šolcová, 2010, s. 1-14).

1.5.2 Vývoj a průběh syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření je neustále se vyvíjející proces. Začíná u motivovaného, nadšeného

pracovníka, který postupně ztrácí své představy a ideály. Literatura většinou cituje čtyři stadia

syndromu vyhoření dle Christiny Maslach z roku 1978:

1. stadium – nadšení, ideály, zaujetí, kdy dochází k přetěžování se.

2. stadium – psychické a fyzické vyčerpání.

3. stadium – odcizení, nehumánní vnímání sociálního okolí.

4. stadium – vyčerpání, lhostejnost, apatie (Maslachová, in Kebza, Šolcová, 2003,

s. 13-14).

Schéma Alfrieda Laengleho z roku 1997 je také rozděleno do čtyř stadií:

1. stadium - nadšení, člověk má v životě jasný cíl, jeho život má smysl.

2. stadium - utilitární zájem, činnost, která dříve byla prostředkem a směřovala

k vyššímu cíli, se najednou stává sama cílem. Místo cíle původního se jedinec

zaměřuje na jakýsi vedlejší produkt. Dochází k procesu alienace – dotyčný se odcizuje

své práci, jeho nadšení se vytrácí. Dochází k tomu, že člověk již nenachází základní

motivaci.

4. stadium - život v popeli, člověk již definitivně vyhořel, vyhasl. Ztrácí úctu k druhým

lidem - klienti, pacienti, rodina). Ztrácí úctu sám k sobě, svým snahám, svému smyslu

života. Přicházejí naprostá apatie, cynismus, ironie, sarkasmus.

5. stadium - vyhoření - vyhořelý člověk je především apatický.

(Laengle, in Křivohlavý, 1998, s. 64–66).

Diagnostika syndromu vyhoření je založena na analýze symptomů ohrožených osob. Lze ji

provést speciálními dotazníky, jejichž součástí jsou posuzovací škály. V současné době je

nejčastěji používán dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI) a Burnout Measure (BM).

Dotazník MBI byl vytvořen autorkami C. Maslach a S. Jacksonv roce 1981. Dotazník sleduje

tři faktory. Dva jsou negativně laděné - emocionální vyčerpání a depersonalizace. Jeden je

laděn pozitivně - osobní uspokojení z práce. Pocity se v originále hodnotí jednak na stupnici

častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkový skór pro

jednotlivé faktory. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů (Maslach, Leiter, 1999). Dotazník BM

28

byl vytvořen v roce 1980 autory Aylou Pines a Elliotem Aronson. Jde o druhou nejčastěji

užívanou techniku pro diagnostiku vyhoření. Dotazník sestává z 21 položek. Ty jsou

posuzovány na sedmibodové hodnotící škále typu „Jak často“ s rozpětím hodnot od „Nikdy“

(1) po „Vždy“ (7). Dotazník BM zjišťuje tři hlavní prožitkové složky syndromu vyhoření:

1. pocity duševního vyčerpání, 2. pocity tělesného vyčerpání, 3. pocity emočního vyčerpání

(Pines, Aronson, in Kebza, Šolcová, 2003, s. 62-68).

V komplexním pojetí syndromu vyhoření má důležité místo prevence. K tomu, aby jedinec

mohl zavést metody prevence syndromu vyhoření do svého běžného života, je důležitá jejich

znalost a způsoby provedení.

1.5.3 Prevence syndromu vyhoření

Prevence syndromu vyhoření na úrovni osobní představuje zdravý systém sebepodpory.

Znamená to, postarat se o svůj vlastní, příjemný a aktivní život. Je potřeba najít rovnováhu

mezi tím, co nás zatěžuje a tím, co nám dává sílu. To, co nás zatěžuje, mnohdy nelze ovlivnit,

ale to, co nám dává radost a sílu si musíme zajistit sami a aktivně to vyhledávat (Bartošíková,

2006, s. 42-46). Specifikace preventivních opatření je uváděna v literatuře týkající se

syndromu vyhoření v různých podobách, ale má jedno společné jádro a tím je hledání vnitřní

spokojenosti (vnitřní pohody) člověka. Odlišují se pouze způsoby, jak této spokojenosti

docílit. Jednotlivé způsoby, které vedou k minimalizaci dopadu psychické zátěže na člověka,

jsou označovány jako copingové strategie. Zacharová doporučuje pozitivní emoce při

jakýchkoliv konfliktních situacích. Umět reagovat přiměřenou formou, která nás ochrání před

impulsivním jednáním. Dalším doporučením je vést smysluplný život, který dokáže přijmout

to, že člověk je bytost chybující a nedokonalá. Velmi důležitým je umění odpočívat, kdy

doplňujeme energii, z které můžeme následně čerpat (Zacharová, 2008, s. 41-42). Jako

zásadní předpoklad pro prevenci syndromu vyhoření je uváděn pozitivní postoj k sobě

samému, vážit si sebe samého, umět sám sebe pochválit, udělat si radost. Zakladatel

transakční medicíny Eric Berne tvrdil, že člověk potřebuje několik pohlazení denně, která

jsou chápána nejen jako pohlazení fyzická, ale i duševní ve formě pochval, ocenění druhých,

ale hlavně ve formě ocenění sebe sama (Berne, in Honzák, Kurzová, 2003, s. 42-45).

Bartošíková doporučuje udělat si čas na svůj život a na své koníčky. Člověk, který nastupuje

svou pracovní kariéru silně motivována plný energie, na svůj osobní život velmi rychle

zapomíná. Ztrácí své koníčky, ztrácí kontakt se svými přáteli a blízkými lidmi. Je nutné

29

pěstovat své osobní zájmy, koníčky, udržovat kontakt s lidmi, kteří vnášejí do našeho života

energii a lásku. Z těchto zdrojů můžeme čerpat právě ve chvílích, kdy nám život přinesl do

cesty mnoho stresorů a konfliktních situací (Bartošíková, 2006, s. 42-46). Vztah mezi úrovní

vnitřní motivace, schopnosti najít si čas na sebe a vznikem syndromu vyhoření potvrzuje také

španělská studie prováděná u 404 zdravotníků (Chivato et al., 2011, s. 13-21).

Výzkumné šetření Škodové a Bánovčinové potvrdilo existenci vztahu mezi vznikem

syndromu vyhoření, sebeúctou a smyslem pro integritu. Integrita zde byla charakterizována

chápáním světa jako něčeho logicky pochopitelného, dávajícího smysl, relativně bezpečného

a předvídatelného. Šetření se týkalo 109 univerzitních studentů pomáhajících profesí a bylo

potvrzeno, že člověk, který má vyšší míru sebeúcty, problémy bere jako zvládnutelné výzvy,

svět chápe jako něco pozitivního, je chráněn před rozvojem syndromu vyhoření (Škodová,

Bánovčinová, 2011, s. 288-293).

Velmi důležité je také umění odpočívat, ne v době, kdy na to máme čas, ale v době, kdy

odpočinek potřebujeme. Zdravá životospráva, sport či jakékoliv pohybové aktivity dodávají

našemu tělu energii a posilují duševní zdraví. Pohyb napomáhá odplavovat stres a toxické

látky, které při něm vznikají. Pohybem dochází k vyplavování endorfinů, které navozují pocit

pohody a blaženosti (Gulášová, 2012, s. 18). Studie, zabývající se vlivem pohybové aktivity,

jako copingové strategie na zvládání stresu uvádí, že pravidelný pohyb vede k redukci stresu

s dalšími pozitivními důsledky, jako je zvýšení sebedůvěry a sebeúcty (Hrubá, Harvanová,

Štěrbová, 2008, s. 58-60). Vliv pohybové aktivity na redukci stresu potvrzuje také průřezová

studie, zabývající se stresem a obnovou sil mužů v pracovní dny v Anglii (Teisala et al., 2014,

s. 16-18).

Efektivní metodou pro udržení duševního zdraví je přijímat stravu, bohatou na čerstvé ovoce,

zeleninu a vlákninu. Nepožívat stravu s velkým množstvím živočišných tuků, mléčných

výrobků a cukrů, která náš organismus velmi zatíží a může přispět ke zvýšení hladiny stresu.

Důležitý je také přístup ke stravě, najít si klid, jídlo vychutnat, jíst pomalu, vnímat co jíme.

Autoři, zabývající se prevencí syndromu vyhoření, hovoří o takzvané „bez stresové stravě“,

která vede k posílení obranyschopnosti organismu a jejímž cílem je získat dostatek energie jak

duševní, tak fyzické (Kirstová, 1996, s. 94-96). K tomu, aby jedinec mohl udržovat zdravý

životní styl, je zapotřebí najít si čas pro sebe. Nedostatek času pro sebe tvoří charakteristický

rys řady profesí. Americká studie, zabývající se ochranou zdraví sester při práci, prokázala

souvislost mezi vznikem syndromu vyhoření a směnným provozem, často tvořeným více než

třináctihodinovými směnami, nedostatečnými přestávkami v práci a velkou pracovní

vytížeností. Důsledkem bylo zvýšení nespokojenosti pacientů s poskytovanou péčí (Witkoski,

30

Dickson, 2010, s. 489-497). Velké pracovní přetížení, nedostatek času na sebe a šikanu na

pracovišti v souvislosti se vznikem syndromu vyhoření potvrdila také portugalská studie,

zkoumající vliv pracovního prostředí na zdraví sester (Sá, Fleming, 2008, s. 411-426).

Mezi významný protektivní faktor prevence syndromu vyhoření patří sociální opora, která je

definována jako sociální fond, ze kterého je možné v případě potřeby čerpat. Je tvořen

systémem sociálních vztahů, existencí citového zázemí, pozitivními mezilidskými vztahy

a fungujícím partnerským vztahem. Vyšší míra chronického stresu a nízká úroveň sociální

opory vede ke vzniku stresových nemocí (Křivohlavý, 2003, s. 94-95; Ježorská, Tomanová,

2011, s. 143-151). Existující významnou negativní korelaci mezi mírou vyhoření a mírou

sociální opory potvrdilo také výzkumné šetření prováděné Ježorskou, Kozykovou

a Chrastinou, kteří uskutečnili dotazníkové šetření u 100 onkologických sester. Zjištěné

výsledky potvrzují, že v kolektivech, kde převažují dobré vztahy mezi lidmi je významně

nižší riziko syndromu vyhoření (Ježorská, Kozyková, Chrastina, 2012, s. 56-62). Toto zjištění

koresponduje s výsledky výzkumu Le Blanca et al. (2007, s. 213-227). Skutečnost, že sociální

opora působí u sester jako protektivní faktor syndromu vyhoření potvrzují také Hrubá,

Harvanová, Štěrbová, které uvádí, že v situaci zátěže vyhledávají více sociální oporu ženy než

muži. Ze svých sociálních vztahů umějí ženy mnohem více vytěžit než muži, ve smyslu zisku

pro své zdraví a psychickou pohodu, ale pokud ženy cítí nedostatek sociální opory, mají

tendenci používat kontraproduktivní copingové strategie (Hrubá, Harvanová, Štěrbová, 2008,

s. 58-60).

Studie, která vyhodnocovala míru syndromu vyhoření (dotazník MBI) a užívané copingové

strategie (dotazník) u 444 onkologických sester, byla prováděná v Turecku v letech

2008-2010. Potvrdila u zaměstnanců střední míru syndromu vyhoření, za nejčastěji

aplikovanou copingovou metodu byla označena sociální opora. U zaměstnanců, kteří se cítili

emocionálně vyčerpáni, byly jako nejčastější stresové faktory uvedeny nízký plat a velká

pracovní zátěž. Studie také potvrdila souvislost mezi vzděláním a motivací. Čím více jsou

sestry vzdělány, tím jsou motivovanější a tím snadněji podlehnou syndromu vyhoření při

neuspokojení svých potřeb. Výsledky poukazují na nutnost preventivních opatření proti

výskytu syndromu vyhoření, kterými jsou programy pro zvládání stresu, úprava pracovních

podmínek, cílené sledování spokojenosti zaměstnanců, pravidelné team meetingy na

pracovišti, možnost rekreačních a sociálních aktivit (Balbay et al., 2011, s. 730-740).

V prevenci syndromu vyhoření na úrovni organizace hraje důležitou roli eliminace na

psychiku člověka negativně působící zátěže. Na základě zjištění, které potvrzuje, že až 70 %

pracovních neschopností v ČR je způsobeno nemocemi souvisejícími se stresem, by měli

31

zaměstnavatelé usilovat o vytvoření dobrého týmu, který sdílí společný cíl, je v něm

podporována spolehlivost a smysl pro závazky, panuje v něm respekt a vzájemná důvěra, jsou

jasně definovány pravomoci a zodpovědnost (Bartošíková, 2006, s. 42-46; Herman, Doubek,

2008, s. 12-16).

Ze strany zaměstnavatele by mělo také dojít k zabezpečení možnosti regenerace, péče

o bezpečnost a psychické zdraví pracovníků, podporování růstu pracovníků, mapování

psychické zátěže, zvýšení participace pracovníků na rozhodování (Bartošíková, 2006).

Maslach a Leiter na základě statistických analýz příčin vzniku syndromu vyhoření tvrdí, že

sociální prostředí a organizační struktura pracoviště jsou mnohem více relevantní k syndromu

vyhoření než charakter zaměstnance. Uvádí, že syndrom vyhoření není problém lidí, ale

místa, kde pracují (Maslach, Leiter, 1999).

32

2 CHARAKTERISTIKA PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE SESTER

V ONKOLOGII

Profese všeobecné sestry patří mezi nejvíce rizikovou ve vztahu k syndromu vyhoření. Jsou

požadovány vysoké nároky na kvalitu, odpovědnost a nasazení při nízké autonomii na

pracovní činnost. Autonomie pracovní činnosti představuje možnost pracovníka ovlivňovat

tempo práce, její podmínky a povahu. Práce, která je charakterizovaná nízkou autonomií

pracovní činnosti při současně vysokých nárocích na kvalitu práce, je vysoce náročná

a potenciálně stresogenní (Kebza et al., 2012, s. 23-24). Sestra ve své profesi také zastává

určité role, které mají své rolové znaky. Mezi rolové znaky, které mohou nejvíce ovlivnit míru

psychické zátěže lze uvést sociocentrismus, což znamená, že sestra při své práci nevychází ze

svých zájmů a potřeb, ale zásadně z potřeb nemocného. Druhým znakem je univerzalizmus,

který předpokládá, že sestra je schopna zaujmout svou roli vůči všem pacientům bez ohledu

na vlastní osobní postoj k nim. Třetím znakem, který může sestru psychicky vyčerpávat, je

emocionální neutralita, která vyjadřuje očekávání, že sestra je schopna svoji emocionalitu

vždy podřídit rozumové kontrole a vyžaduje takové chování sestry, které neznemožní

vykonávání její funkce sestry (Bártlová, 2002; Jobánková, 1990, in Sikorová, 2011, s. 11).

Onkologické pracoviště přináší nejen pracovní stres spojený s pracovními podmínkami,

organizačními aspekty a sociálním prostředím, ale také chronický stres, který přináší velké

množství stresových situací spojených s péčí o chronicky nemocné, nevyléčitelně nemocné,

každodenní kontakt s utrpením a smrtí (Kebza et al., 2012, s. 77). Onkologická sestra je často

adresátem zpovědí pacientů, svědkem nejhorších chvil, zklamání, úzkostí a depresí. Odborná

práce sestry na onkologii je vyčerpávající a představuje smutnou a nekončící snahu zachránit

život (Kalvodová, et al., 2010, s. 570-577). Fórum onkologických sester v Americe v roce

1992 charakterizovalo podstatu onkologického ošetřovatelství jako pohyb na hranici mezi

životem a smrtí, jež představuje pro sestru zvládání častých nečekaných krizí, fyziologických

i psychologických. Práce s onkologickým pacientem znamená být s ním v jeho

nejintimnějších momentech utrpení a reagovat na důsledky jeho utrpení (Cohen, Sarter, 1992,

s.1481–1486). Od sestry se očekává uspokojování bio-psycho-sociálních a spirituálních

potřeb pacienta, ale nejvíce psychicky zatěžující je psychická podpora onkologického

pacienta a jeho rodiny při zvládání náročného průběhu léčby. Při působení chronického stresu

dokáže předejít následkům jeho působení na zdraví, pouze sociálně zralá osobnost, která je

charakterizovaná jako člověk, který je orientován na potřebu druhých, respektující činnosti

33

a myšlení druhých lidí, je tolerantní, přizpůsobivý, s přiměřeným sebehodnocením

a schopností nést odpovědnost za druhé (Sikorová, 2011, s. 13). Vzhledem k charakteristice

pracovního stresu na onkologických pracovištích se řada studií věnuje problematice zvládání

stresu onkologických sester. Cílem je většinou hledání východiska, jak sestrám pomoci ze

strany zaměstnavatele nebo poskytnout doporučení, jak by se sestry měly se stresem

vypořádat samy. Důvodem tohoto hledání je předcházení syndromu vyhoření

u onkologických sester, který vede ke zvýšené nemocnosti sester, snižování kvality péče

o nemocného a zvýšené fluktuaci. To přispívá ke snižování prestiže zařízení a usnadňuje

konkurenceschopnost jiných zařízení (Cohen-Katz et al., 2004, s. 302–308; Garman,

Corrigan, Morris, 2002, s. 235–241). Psychickou zátěž 168 onkologických sester zkoumala

v roce 2011 Zálešáková, Bužgová. Výsledky výzkumu potvrdily alarmující hodnotu

syndromu vyhoření u 36,9 % sester a stav vyhoření u 11,9 % sester. Také byl potvrzen

významný vztah mezi vnímáním psychické zátěže a skóre vyhoření. Sestry pociťovaly

zvýšenou ochablost, únavu a zatěžující odpovědnost. Nejčastějším zdrojem psychické zátěže

byla uváděna administrativa, konfrontace s bolestí, utrpením a smrtí (Zálešáková, Bužgová,

2011, s. 113-115). Ve výzkumu prováděném Jobánkovou a Kvapilovou mezi nejčastější

zátěžové situace patřila také konfrontace se smrtí a s rodinou umírajícího (Jobánková,

Kvapilová, 2007, s. 18-19). Toto zjištění potvrzuje také studie prováděná v Brazílii

Rodriguesem na vzorku 77 sester (Rodrigues, Chaves, 2008, s. 2-8). Konfrontace se smrtí

u mnoha sester vyvolává obranné protistresové jednání. Kanadská studie v roce 2008 zjistila,

že sestry, které pracují s umírajícími, buďto prožívají s pacienty silnou blízkost nebo, pokud

se chtějí vnitřně chránit proti silnému stresu, nesmí prožívat intenzivní zážitek. Pocit silné

blízkosti s pacientem vede k projevům stresových nemocí (Perry, 2008, s. 87–99). Maďarská

studie v roce 2008 prováděná Kovácsem et al., porovnávala zvládání a práci s emocemi

u sester onkologických a neonkologických, celkový výzkumný vzorek tvořilo 200 sester.

Závěry dokazují, že onkologické sestry pociťovaly u svých pacientů negativní emoce

(smutek, samotu, vinu, šok a bezmocnost). Cítily, že tyto negativní emoce nemohou při péči

o pacienta ventilovat, ale musí ukazovat porozumění a soucit s pacientem. Vzniká tak

emocionální nesoulad, který představuje pro sestru významný faktor stresu a má negativní

dopad na fyzický i psychický stav sestry (Kovács, M., Kovács, E., Hegedüs, 2010,

s. 855-862).

34

Systém podpory onkologických sester

Význam onkologické péče a stres, který sestry zažívají, naznačují, že sestry potřebují

k výkonu této práce podporu. Emocionální dimenze práce onkologické sestry je to, co

vyžaduje podporu. Post-White poznamenal, že optimální péče o druhé začíná tam, kde jsou

zajištěny potřeby pečovatele (Post-White, 1998, s. 1011–1017). Studie, které se tímto

problémem zabývaly, přišly na různé podpůrné role, potřeby a instrumentální taktiky.

Macpherson (2008) zjistil, že dohlížené vyprávění historek mezi sestrami bylo hodnotným

nástrojem při boji se zármutkem. Klinická podpora snížila stres spojený s výkonem práce,

zvláště pak u sester pod 40 let (Macpherson, 2008, s. 148–163). Fitch, Matyas a Robinette

(2006) ocenili workshop, který pomohl sestrám vyvážit jejich práci s osobním životem

a rovněž poskytl pomoc se strategiemi zvládání stresu. Témata tohoto workshopu byla: péče

sama o sebe, verbální vyjádření utrpení a ztráty, relaxační techniky. Závěrečná intervence se

zabývala analýzou snů. Zjistilo se, že sestry se více zajímaly o své vlastní pocity a o ty kolem

sebe poté, co se zúčastnily skupinového sezení zabývajícího se rozborem snů (Fitch, Matyas,

Robinette, 2006, s. 110–115.) Několik workshopů uspořádal také Masarykův onkologický

ústav v Brně v roce 2008, kdy sestry ocenily výsledný efekt workshopů, který jim poskytl

návod, jak si udržet hranici mezi pracovním a osobním životem, jak pochopit vlastní potřeby

a motivaci k práci, kde vzít sílu, být k dispozici pacientům a jak zůstat sám sebou (Světlák,

Suchý, Vyzula, 2010, s. 193).

Wengström, Ekedahl uvedli faktory, které vytvářejí podpůrnou funkci v práci sester. Patří

mezi ně organizační podpora ze strany vedení, možnosti vzdělávání a kolegiální přístup mezi

jednotlivými pracovišti. Sestry pracující v Anglii, Skotsku a Walesu zaznamenaly, že

personální a kolegiální přístupy hrají důležitou roli ve vývoji identit sester a naplňují

podpůrnou funkci tím, že posilují vzájemný respekt mezi sestrami (Wengström, Ekedahl,

2006, s. 20–26) Organizační podporou se zabývá management stresu, který zahrnuje

poradenství a trénink strategií proti stresu. Znamená pořádání kurzů relaxací, výcviku

asertivního chování a komunikačních dovedností na pracovišti, trénink užití efektivních

protistresových metod, coaching péče sama o sebe (Kalvodová et al., 2010, s. 570-577).

Návod k tomu, jak o sebe pečovat, jak pracovat se svou vnitřní energií v boji proti nástrahám

stresu by měly sestry získat již v rámci přípravy na své povolání. Vzdělání v oblasti duševní

hygieny je ovšem u sester absolventek nedostačující. Tuto skutečnost dokládá článek Světláka

a Suchého, kteří se zabývali psychologickou přípravou sester v onkologii. Shromáždili závěry

35

několika studií a dospěli k závěru, že pregraduální vzdělávání sester v oblasti psychologie,

komunikace a osobnostního rozvoje je nedostatečné a většina postgraduálních vzdělávacích

programů, které se zabývají tímto tématem, se zaměřuje na pocity a potřeby pacienta

a prožívání a potřebám sester nevěnuje dostatečnou pozornost. Výuka je zaměřena na teorii

a nedostatečně probíhá trénink reakcí na stresové situace (Světlák, Suchý, 2011, s. 302-307).

36

3 VZDĚLÁVÁNÍ SESTER V OBLASTI DUŠEVNÍ HYGIENY

Duševní hygiena se zaměřuje na možnosti autoregulace jedince, působení na sebe sama a na

aktivní přetváření vlastního prostředí. Je zaměřena na psychoprofylaxi a prevenci a zabývá se

upevňováním duševního zdraví. Dodržováním zásad duševní hygieny se zdraví jedinců

upevňuje a posiluje, zkvalitňuje se jejich životní adaptace. Duševní hygiena vede k duševní

rovnováze, která souvisí s kvalitou pracovního výkonu. Vyrovnaný člověk se dovede

koncentrovat při práci a uvolnit při odpočinku, zatímco nevyrovnaný pracuje neefektivně,

prožívá značná citová napětí a nedokáže investovat svou vnitřní energii (Míček, 1984,

s. 12-20). Křivohlavý přirovnává duševní hygienu k boji proti duševním nemocem.

Zdůrazňuje, že člověk, aby mohl ovlivňovat dopady stresu na organismus, musí se stále

duševně zdokonalovat a duševně „růst“ (Křivohlavý, 2003, s. 143-144). Má-li zdravotní sestra

pečovat o pacienty, být jim oporou, emocionálně je podporovat, je zapotřebí, aby sama byla

v dobré duševní rovnováze. Tomu lze napomoci dodržováním zásad duševní hygieny, kterými

jsou péče o sebe sama, péče o duši, péče o tělo, péče o vlastní myšlenkový arsenál, nalezení

smyslu života, směřování života (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9-15). V péči o vlastní

psychické zdraví je zapotřebí si najít optimální formu relaxace podle svého osobnostního

založení, neboť každý jedinec potřebuje k odreagování úplně jiné metody. Někdo dosáhne

ideální psychické očisty sportem, jiný poslechem hudby nebo trávením času s rodinou. Sestra,

která během pracovního dne zažívá množství stresových situací a je časově vytížená, by si

měla osvojit taktiky, kterými lze navodit rychlé zklidnění, a to nejen při pocitu aktuálního

stresu, ale i preventivně. Hennig a Keller doporučují do svého režimu dne zavést každodenní

„tichou hodinku“, kdy je možno vyzkoušet meditaci, relaxaci, jógu, aktivní pohyb, věnování

se koníčkům a načerpat tak novou pozitivní energii. Také zavedení dechových cvičení během

dne, která spočívají v klidném hlubokém dýchání v délce deseti sekund, napomáhá

odbourávání stresu (Hennig, Keller, 1996, s. 32-36). Frýba navrhuje metodu „všech pět

pohromadě“, která zabere tři minuty a spočívá v posazení se na židli, uvolnění se, zavření očí

a zapojení našich všech pěti smyslů do činnosti. Vede k navození chvíle, kdy si uvědomujeme

sami sebe (Frýba, 2003, s. 12-14). Hawkins a Shohet se zaměřují na velmi přínosnou metodu

pro lidi pracující v pomáhajících profesích, kterou je „sdílení problému“, nazvanou také jako

supervize. Jedná se o diskuzní skupiny, kde mohou jedinci sdílet pozitivní i negativní

zkušenosti (Hawkins, Shohet, 2004, s. 7-10).

37

Copingové strategie sester při zvládání psychické zátěže hodnotily Jobánková a Kvapilová

velmi negativně. Po dobu tří let hledaly nejčastější zdroje psychické zátěže sester a způsoby,

kterými se sestry s nimi vypořádávají. Nejvíce sestry psychicky zatěžuje kontakt s blížící se

smrtí pacienta, jeho stesky a bolesti, verbální útoky na jejich osobu, sexuální narážky,

předávání věcí pozůstalým. Jako nejčastější formu zpracování zátěžových situací sestry

uvedly prožitek zlosti a lítosti, zpracovaný pouze vnitřně a dále neventilovaný ani neřešený.

Další formou obrany před zátěží, kterou sestry neumí zpracovat, jsou neefektivní únikové

strategie sester, které se projevují přerušením komunikace a zkracováním ošetřovatelských

úkonů u pacienta na nezbytné minimum. Jako příčinu neefektivního zvládání zátěže sester

označily Jobánková a Kvapilová nedostačující přípravu sester na jejich povolání v oblasti

využívání strategií k odbourávání stresu a zvládání kritických incidentů. Upozornily na

nutnost výuky nejen teoretických zásad, ale hlavně na nutnost cíleného nácviku řešení situací

(Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9). Také výsledky výzkumu Komačekové, která se

zabývala prevencí, ochranou a řešením psychické zátěže u 257 sester, potvrdily negativní

korelaci mezi mírou syndromu vyhoření a používáním neefektivní strategie mentálního úniku.

Toto zjištění poukazuje na absenci cíleného tréninku a používání efektivní strategie zvládání

psychické zátěže. Opět je poukazováno na nedostatek jak teoretických znalostí, tak hlavně

praktických dovedností při řešení zátěžových situací (Komačeková, 2009, s. 26). Také

výsledky australské studie, která probíhala v roce 2004 a zkoumala 760 onkologických sester,

vedly ke zjištění, že sestry využívají při zvládání stresu neefektivní copingové strategie, což

má negativní vliv na jejich zdraví a řešením by byla změna ve způsobu vzdělávání sester,

zařazení copingových strategií, které by sestry uplatnily při zvládání stresorů. Je to i jedna

z možností, jak sestry vést k většímu uspokojení z práce a k zabránění jejich fluktuace

(Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686). K navození psychické rovnováhy může také

nemálo přispět zvyšování kvalifikace. Účast na školeních, kurzech a seminářích napomůže

nejen k získání nových poznatků a vědomostí, ale také k možnosti setkání s kolegy, kdy je

možno diskutovat společná témata a stejné typy problémů a může nám sloužit jako supervize

(Bártová, 2011, s. 20-22). K tomu, aby sestra byla schopna odolávat možnému negativnímu

dopadu stresu na svůj organismus je nezbytné, aby si zásady duševní hygieny osvojila.

Základem je vzdělávání v této oblasti již při přípravě na povolání sestry a dále pak vzdělávání

v průběhu praxe formou seminářů, workshopů, kurzů, odborných výcviků.

38

Systém vzdělávání všeobecných sester v ČR

Od roku 1948 získaly sestry své profesní vzdělání studiem na středních zdravotnických

školách. Studium začínalo ve 14 až 15 letech a trvalo 4 roky. Tento vzdělávací model skončil

posledním přijetím studentů oboru všeobecná sestra ve školním roce 2003/04 – dle znění

zákona 96/2004. Od doby platnosti zákona 96/2004 je získávána odborná způsobilost

k výkonu povolání všeobecné sestry absolvováním nejméně tříletého akreditovaného

zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester a nejméně

tříletého studia v oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšších zdravotnických školách

(Česko, 2004).

Akreditované bakalářské studijní programy ošetřovatelství (všeobecná sestra) jsou

realizovány pouze na univerzitách a vysokých školách. V rámci celoživotního vzdělávání,

kterým si zdravotničtí pracovníci zvyšují a doplňují vědomosti, dovednosti a způsobilost

v příslušném oboru je možné v oboru ošetřovatelství získat vyšší stupně akademického

vzdělání (magisterské a doktorské). Všechny zdravotnické studijní programy včetně programu

ošetřovatelství procházejí pravidelným akreditačním řízením, zpravidla ve čtyřletých cyklech

(Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004).

Kritéria pro kvalifikační přípravu všeobecné sestry se řídí návrhy Evropské unie, která vydala

pro specializační vzdělávání sester základní směrnice 89/48 EEC, 92/51 EEC, jimž by

specializační studium mělo odpovídat. Kritéria stanovují pravidla pro přijetí studentů, délku

studia, počet hodin teoretické a praktické výuky, obsah vzdělávání, úroveň výstupních

znalostí a dovedností. Učební plány a osnovy jsou zaměřeny na samostatnou práci sestry

v péči o zdravého i nemocného jedince, prostředí, zdraví i nemoc, nejčastější choroby

ovlivňující denní život jedince. V předmětech klinického i komunitního ošetřovatelství je

kladen důraz na koncepci individualizované péče, komunikaci i praktické instrumentální

dovednosti, historii ošetřovatelství a jeho vývoj, na ošetřovatelskou etiku. Výstupní hodnotou

je, že úspěšné zakončení kvalifikačního vzdělání dává oprávnění k výkonu profese všeobecné

sestry (Česko, 2004).

Ošetřovatelské vzdělávání je orientováno na podporu a udržování zdraví jednotlivců, rodin,

komunity, skupin a na individualizovanou a holistickou péči o zdravé i nemocné. Péče bere

v úvahu potřeby populace, je citlivá k sociální, kulturní, politické a ekonomické orientaci

jedince a společnosti dané země. Ošetřovatelství se musí řídit odsouhlasenými standardy

39

kvality péče. Obsah ošetřovatelského vzdělávání je multiprofesní a interdisciplinární, aby

zajišťoval pozdější účelnou týmovou práci (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004).

Univerzity, vysoké a (vyšší) školy pro sestry, studijní programy a místa, v nichž probíhá

studijní praxe, musejí být pro tuto činnost oficiálně akreditovány a pravidelně hodnoceny

(Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2008). Příprava sestry na zvládání stresových situací

v praxi a prevenci následků působení stresu na organismus probíhá v předmětech

souvisejících s duševní hygienou jedince. Souvisejícími předměty jsou sociologie, obecná

psychologie, psychologie nemocných a vývojová psychologii, základy pedagogiky a edukace.

Vzdělávací program nabízí rámec pro jednotlivé vzdělávací oblasti, popisuje výstupní znalosti

a dovednosti studentů a je v kompetenci vzdělávací organizace zvolit odbornou úroveň

a náročnost jednotlivých předmětů (Jarošová, 2006).

Kritériem pro přijetí ke studiu v oboru všeobecná sestra je absolvování čtyřletého studia

ukončeného maturitní zkouškou. Nejčastějšími zájemci o studium všeobecné sestry jsou

absolventi středních zdravotnických škol. Vzdělávání v oblasti psychohygieny v oboru

zdravotnický asistent, který je absolventem střední zdravotnické školy, probíhá dle

Rámcového vzdělávacího programu pro obor zdravotnický asistent, což je v současném

systému vzdělávání absolvent střední zdravotnické školy. Dle Rámcového vzdělávacího

programu vypracovává škola rámec programu pro jednotlivé vyučovací předměty.

Programem jsou daná kritéria pro obsah předmětu a výstupní znalosti studenta. Výsledky

vzdělávání vyjadřují žádoucí postoje žáků, dovednosti žáků, kterými je škola povinna žáky

vybavit, ale nezajišťuje jejich uplatnění v praxi. Oblast vzdělávání zdravotnického asistenta,

která se týká psychohygieny jedince, je zahrnuta do oblasti nazvané péče o zdraví. Klade si za

cíl vybavit žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými k preventivní a aktivní péči o zdraví,

podpoře jejich chování a postojů ke zdravému způsobu života, ke znalostem potřeb svého těla

a bio-psycho-sociální jednotě. Zaměřuje se na důležitost pohybové aktivity, pozitivní emoce,

překonávání negativních emocí, důležitost mezilidských vztahů. Psychohygiena je také

zahrnuta do oblasti vzdělávání nazvané sociální vztahy a dovednosti. Výstupními znalostmi

jsou dovednosti potřebné k seberegulaci a sebehodnocení, ovládání technik pro rozvoj

a posilování psychických procesů a stavů, znalost příznaků syndromu vyhoření a znalost

účinných způsobů prevence vzniku syndromu vyhoření (Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy ČR, 2008).

40

4 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ ONKOLOGICKÝCH SESTER

4.1 Cíle výzkumu a hypotézy

Výzkumným cílem této práce bylo zmapování míry zvládání psychické zátěže onkologických

sester v České republice.

Na základě specifikace výzkumného cíle práce došlo k formulaci výzkumných otázek, na

které bude možno v závěru výzkumného šetření přinést odpověď. Identifikací výzkumných

otázek bylo možno specifikovat výzkumný záměr a předejít možnosti opomenutí některých

podstatných prvků zkoumaného problému (Reichel, 2009, s. 102-110). Výzkumné otázky:

1) Využívají sestry techniky ke zvládání psychické zátěže?

2) Připravuje všeobecné sestry škola na zvládání psychické zátěže v praxi?

3) Vyskytuje se u onkologických sester v ČR syndrom vyhoření?

4) Jaká je četnost výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester?

5) Znají onkologické sestry prevenci syndromu vyhoření?

6) Ovlivňuje spokojenost sester jejich pracovní prostředí?

7) Může úroveň pracovního prostředí ovlivnit výskyt syndromu vyhoření?

Na základě specifikace výzkumných otázek, došlo k formulování dílčích cílů výzkumného

šetření.

Cíle :

Cíl 1: Zjistit míru syndromu vyhoření u onkologických sester.

Cíl 2: Zjistit, do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti

psychohygieny.

Cíl 3:. Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže

a jaké strategie využívají nejčastěji.

Cíl 4: Zjistit rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů

pracovního prostředí sester zaměstnavatelem.

Pro ověření přijatelnosti vztahu mezi dvěma proměnnými, které jsme stanovili na základě

uvedených okruhů problémů, jsme formulovali čtyři nulové a čtyři alternativní hypotézy.

41

Hypotézy:

– H1 0 – neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou

sociální opory.

– H1 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální

opory.

– H2 0 - neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou

péče o vlastní osobu.

– H2 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče

o vlastní osobu.

– H3 0 - neexistuje statisticky významný vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním

motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním.

– H3 A – existuje signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním

motivačních faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním.

– H4 0 – neexistuje statisticky významný vztah mezi mírou uspokojení faktorů

pracovního prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření.

– H4 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního

prostředí zaměstnavatelem a syndromem vyhoření.

4.2 Metodika výzkumu

Výzkumné šetření, které bylo uskutečněno pro účely této diplomové práce, bylo koncipováno

jako kvantitativní výzkum. Použitou metodou bylo dotazníkového šetření, tvořené

dotazníkovou baterií. Baterii tvořily čtyři typy dotazníků, z nichž dva dotazníky byly

standardizované, jeden nestandardizovaný převzatý a jeden dotazník vlastní konstrukce.

Užité standardizované dotazníky:

- dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory), hodnotící míru syndromu vyhoření

- dotazník OSI-R (Inventorium zaměstnaneckého stresu), hodnotící emocionální

a kognitivní zvládání stresu

Užitý nestandardizovaný dotazník:

- dotazník motivačních faktorů, vypracovaný Vévodou na základě Herzbergem

stanovených faktorů pracovního prostředí, hodnotící míru očekávání, míru saturace

a rozdíl mezi očekáváním a saturací faktorů pracovního prostředí. Také se zaměřuje na

zjištění pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů.

42

Užitý dotazník vlastní konstrukce:

- dotazník hodnotící míru přípravy sester do praxe v oblasti psychohygieny.

Úvod baterie dotazníků obsahoval informovaný souhlas, jehož součástí bylo oslovení

respondentů, vysvětlení účelu, cíle šetření a vysvětlení postupu při vyplňování jednotlivých

dotazníků. Závěrečnou část dotazníku tvořilo poděkování respondentovi za účast

v dotazníkovém šetření.

Charakteristika dotazníků

Užité dotazníky byly vybrány se záměrem zjistit požadované informace k jednotlivým cílům

a hypotézám. Výhodou dotazníkového šetření je jednoznačnost formulovaných otázek bez

emocí dotazovaného a možnost počítačového zpracování. Jedná se o metodický nástroj

výzkumu, kterým zjišťujeme informace o osobních znalostech, postojích, preferencích

a skutečnostech (Maňák, Švec, V., Švec, J., 2005, s. 80). Pro zjištění míry syndromu vyhoření

u všeobecných sester byl použit ve výzkumech nejvíce užívaný standardizovaný dotazník

MBI (Maslach Burnout Inventory).

Dotazník MBI, vypracovaný C. Maslach a S. Jackson, slouží ke sledování syndromu

vyhoření u exponovaných profesí. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů. Skládá se z 22

položek. Ke každé položce je přiřazena Likertova hodnotící škála v rozmezí 0-7. Respondenti

doplňují do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, dle uvedeného klíče.

Síla pocitů: Vůbec 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 Velmi silně

MBI dotazník hodnotí 3 faktory, přičemž první dva jsou negativně laděné a poslední je

pozitivně laděný:

- EE – emotional exhaustion – emocionální vyčerpání

- DP – depersonalisation – ztráta úcty k druhým lidem jako k lidským bytostem, pocity

odosobnění v práci

- PA – personal accomplishment – osobní uspokojení z práce (Maslach, Jackson, 1981).

Dotazník OSI-R- Inventorium zaměstnaneckého stresu, který je vypracován Samuelem

H. Osipowem, slouží k měření tří dimenzí, souvisejících se zaměstnáním:

1. Zaměstnanecký stres – měří se pomocí skupiny šesti škál, které pokrývá dotazník

zaměstnaneckých rolí.

2. Psychologické napětí – měří se skupinou čtyř škál, které pokrývá dotazník osobního

napětí. Dotazník odráží emocionální odpovědi ve čtyřech hlavních kategoriích:

43

odborné (profesionální) napětí, psychologické napětí, interpersonální napětí a fyzické

napětí.

3. Zdroje zvládání – měří se čtyřmi škálami, které pokrývá dotazník osobních zdrojů

(odpočinek, zotavení), péče o sebe, sociální podpora a rekreace.

Ke splnění cíle našeho výzkumného šetření byla použita pouze jedna dimenze dotazníku

OSI-R, a tou byla dimenze „Zdroje zvládání“. Dotazník se zaměřuje na sílu pocitů. Dimenze

„Zdroje zvládání“ se skládá ze 30 položek. Ke každé položce je přiřazena Likertova hodnotící

škála v rozmezí 0-5. Respondenti doplňují do vyznačených políček u každého tvrzení čísla,

dle uvedeného klíče.

Síla pocitů: Zřídka nebo nikdy 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 Většinou

Užitá část dotazníku hodnotí tři oblasti, které je možné využít ke zvládání stresu:

1. Rekreace, měří míru, do jaké jednotlivec využívá a získává potěšení a odpočinek

z pravidelných rekreačních činností.

2. Péče o sebe, měří míru, do jaké se jednotlivec pravidelně zapojuje do osobních aktivit,

které redukují a zmírňují chronický stres.

3. Sociální opora, měří míru, do jaké jednotlivec pociťuje podporu a pomoc svého okolí

(Psychodiagnostika a.s., 2010, s. 7-12).

Dotazník motivačních faktorů, vypracovaný Vévodou na základě Herzbergem stanovených

faktorů pracovního prostředí, hodnotící míru očekávání, míru saturace a rozdíl mezi

očekáváním a saturací faktorů pracovního prostředí. Je také zaměřen na zjištění subjektivně

vnímaného pořadí jednotlivých faktorů (pracovní spokojenosti) a zjištění subjektivně

vnímaného pořadí saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti).

Jedná se o nestandardizovaný měřící nástroj, který byl vytvořen s využitím odborných

metodických diskuzí s manažery nemocnic a ověřen na souboru 3081 všeobecných sester

(Vévoda et al., 2010, s. 207-219). Obsahem dotazníku je 16 faktorů pracovního prostředí,

u kterých respondent hodnotí pomocí škály 1-5 míru důležitosti faktorů pro jeho osobu

pomocí klíče:

Síla pocitů: Nejdůležitější 1 - 2 – 3 - 4 – 5 Nejméně důležitý

Dále hodnotí subjektivní pocit, do jaké míry je každý faktor naplněn zaměstnavatelem,

pomocí klíče:

Síla pocitů: Jsem velmi spokojen 1 - 2 - 3 - 4 - 5 Jsem velmi nespokojen

44

Dotazník vlastní konstrukce, který byl vytvořen s cílem zhodnotit míru přípravy sester pro

praxi v oblasti psychohygieny. Při tvorbě struktury dotazníku bylo využito odborné literatury,

která se zabývala výzkumem a tvorbou nestandardizovaných dotazníků. Otázky v dotazníku

byly nejprve sestaveny jako polouzavřené a škálovací. Polouzavřené otázky byly

respondentům nabídnuty z důvodu možnosti doplnění jejich odpovědí, na základě kterých

došlo ke konečné úpravě struktury otázek tak, aby byla zajištěna srozumitelnost

a jednoznačnost otázek a aby otázky zjišťovaly to, co zjišťovat mají (Skutil et al., 2011,

s. 80-86, Reichel, 2009, s. 102-110). Dotazník obsahoval 13 otázek, respondenti byli

seznámeni s účelem dotazníku, jeho cílem a návodem, jak otázky v dotazníku vyplňovat.

Výzkumné otázky, meritorní, byly v dotazníku celkem čtyři. Jejich prostřednictvím jsme

získali potřebné informace a údaje ke splnění daného cíle diplomové práce (Reichel, 2009,

s. 100-112).

Předvýzkum

Pilotní šetření bylo provedeno v dubnu 2013, kdy bylo ověřeno, zda dotazník vlastní

konstrukce není příliš náročný, zda jeho vyplnění nezabírá příliš mnoho času, zda jeho otázky

jsou srozumitelné, jednoznačné a mají pro hodnotitele vypovídající hodnotu. Pilotáž probíhala

v termínu od 3. 4 – 20. 4. 2013 na Onkologické klinice FN Olomouc. Výzkumný soubor

tvořilo 30 sester, kterým bylo distribuováno celkem 30 dotazníků. Účast sester v pilotním

šetření byla dobrovolná, došlo nejprve k vysvětlení záměru a cíle předvýzkumu a závěrem

k poděkování za účast. Návratnost dotazníků byla 83,33 %. Po provedené analýze výsledků

šetření došlo k úpravě otázek a odpovědí. Závěrem byl vytvořen dotazník, který se skládal ze

13 otázek uzavřených a škálovacích.

4.3 Profil respondentů

Zkoumaný soubor respondentů byl tvořen všeobecnými sestrami, které pracovaly na pěti

onkologických odděleních čtyřech klinických onkologických center v České republice a délka

jejich praxe byla více jak jeden rok. Celkem bylo rozesláno 150 dotazníků na onkologické

pracoviště FN Olomouc, FN Hradec Králové, Všeobecné Fakultní nemocnice Praha a Krajské

nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Jednalo se o prostý záměrný výběr respondentů. Zkoumaný

soubor zahrnoval celkem 140 respondentů. Věkové rozpětí všeobecných sester bylo od 23 do

62 let a délka praxe v rozpětí od 2 do 43 let. Proměnná týkající se věku a délky praxe nebyla

45

do výzkumu zařazena. Účast na výzkumném šetření byla dobrovolná a každý z účastníků

výzkumu byl informován o účelu šetření a anonymním zpracování výsledků šetření. Věkové

rozpětí respondentů a délku praxe znázorňuje tabulka č. 1.

Tab. č. 1 Věk a délka praxe respondentů

průměr medián modus stř. hodnota rozptyl min max

Věk 42 41,5 40 42 106,3 23 62

praxe 21 20 20 21 125,4 2 43

4.4 Realizace výzkumu

Pomocí e-mailové korespondence byla rozeslána náměstkům nelékařské péče jednotlivých

nemocničních zařízení „Žádost o povolení výzkumného šetření“ v jejich zařízení. Po obdržení

souhlasného stanoviska k provádění výzkumu, došlo opět pomocí e-mailové korespondence

k oslovení vrchních sester onkologických klinik jednotlivých zařízení s žádostí o povolení

výzkumného šetření na jejich klinice a s žádostí o spolupráci při distribuci (a redistribuci)

dotazníků všeobecným sestrám. Celkem bylo distribuováno 150 dotazníků. Na základě

výborné spolupráce s vrchními sestrami onkologických klinik byla návratnost dotazníků

97,33 %. Výzkumné šetření probíhalo v termínu od 25. 11. 2013 – 20. 2. 2014. Dotazníky

byly nejprve zkontrolovány z hlediska úplnosti odpovědí. V rámci této prováděné kontroly

bylo 6 dotazníků vyřazeno, z důvodu neúplného vyplnění. Konečný zkoumaný soubor tedy

zahrnoval 140 respondentů.

4.5 Metody statistického zpracování

Získané hodnoty byly zpracovány za použití statistického programu SPSS a počítačového

programu Microsoft Excel. Na základě získaných dat byly vytvořeny četnostní tabulky

a určena absolutní a relativní četnost získaných odpovědí. Získaná data byla dále, dle

požadavku k potvrzení určených cílů, zpracována pomocí programu Microsoft Excel

i graficky do podoby výsečových grafů. Výpočty aritmetických průměrů znázorňují součet

daných hodnot, dělených jejich celkovým počtem. Pro výpočet, v jakém vztahu jsou

proměnné, byl využit Pearsonův korelační koeficient s kritickými hodnotami „r“ u vybraných

hladin významnosti (Skutil a kol. 2011, s. 173-195).

46

4.6 Interpretace výsledků výzkumného šetření

Interpretace výsledků k cíli 1

Cíl 1: Zjistit míru syndromu vyhoření u onkologických sester.

Ke splnění cíle byl využit dotazník MBI, který posuzuje tři oblasti. Hodnotí míru

emocionálního vyčerpání (Emotional Exhaustion), míru depersonalizace (Depersonalisation)

a míru osobního uspokojení (Personal Accomplishment).

Tab. č. 2 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional

Exhaustion)

EE – emocionální vyčerpání

Interval Stupeň Četnost Procent

0-16 nízký 57 41 %

17-26 střední 47 33 %

27-x vysoký 36 26 %

Graf č.1 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion)

Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru emocionálního vyčerpání

(Emotional Exhaustion), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že

z celkového počtu 140 respondentů se u 57 (41 %) vyskytuje nízký stupeň emocionálního

vyčerpání, u 47 (33 %) respondentů se vyskytuje střední stupeň a 36 (26 %) respondentů

uvádí vysoký stupeň emocionálního vyčerpání, což znamená stav vyhoření. Absolutní

a relativní četnosti možných odpovědí jsou uvedeny v tabulce č. 2 a znázorněny v grafu č. 1.

47

Tab. č. 3 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)

DP – depersonalizace

Interval Stupeň Četnost Procent

0-6 nízký 60 43 %

7-12 střední 56 40 %

13-x vysoký 24 17 %

Graf č. 2 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)

Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru depersonalizace

(Depersonalisation), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového

počtu 140 respondentů se u 60 (43 %) vyskytuje nízký stupeň depersonalizace, 56 (40 %)

respondentů uvádí střední stupeň a 24 (17 %) respondentů uvádí vysoký stupeň

depersonalizace, což znamená stav vyhoření. Tabulka č. 3 uvádí absolutní a relativní četnosti

možných odpovědí a relativní četnosti odpovědí jsou znázorněny v grafu č. 2.

Tab. č. 4 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal

Accomplishment)

PA - osobní spokojenost

Interval Stupeň Četnost Procent

0-31 Vyhoření 53 38 %

32-38 Střední 48 34 %

39-x Vysoký 39 28 %

48

Graf č. 3 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal Accomplishment)

Výsledky standardizovaného dotazníku MBI, zjišťující míru osobního uspokojení (Personal

Accomplishment), na základě vyjádření síly pocitů respondentů prokázaly, že z celkového

počtu 140 respondentů pociťuje 39 (28 %) vysoký stupeň osobního uspokojení, 48 (34 %)

respondentů uvádí střední stupeň osobního uspokojení a 53 (38 %) respondentů uvádí nízký

stupeň osobního uspokojení, což znamená stav vyhoření. V tabulce č. 4 jsou uvedeny

absolutní a relativní četnosti možných odpovědí a relativní četnosti odpovědí jsou znázorněny

v grafu č. 3.

Četnost výskytu stavu vyhoření onkologických sester, posuzovaná na základě hodnocení

dotazníku MBI je souhrnně znázorněna v tabulce č. 5. V oblasti emocionálního vyčerpání je

vyhořelých 36 (26 %) onkologických sester, v oblasti depersonalizace 24 (17 %) a v oblasti

osobního uspokojení je vyhořelých 53 (28 %) onkologických sester.

Tab. č. 5 Absolutní a relativní četnost stavu vyhoření

STAV VYHOŘENÍ

Počet

respondentů

Emocionální

vyčerpání

Depersonalizace Osobní

uspokojení

140 36 (26 %) 24 (17 %) 53 (28 %)

Cíl 1 byl splněn.

49

Ověření hypotézy H1

H1 A: Existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou sociální opory.

Pro zjištění vztahu mezi proměnnými byl použit Pearsonův korelační koeficient. Bylo

zjištěno, že existuje signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu

vyhoření a mírou sociální opory a to v těchto hladinách signifikace:

- signifikantní vztah mezi emočním vyčerpáním (Emotional Exhaustion) a mírou

sociální opory s výsledkem r = - 0,296, na hladině signifikace 0,01

- signifikantní vztah mezi depersonalizací (Depersonalisation) a mírou sociální opory

s výsledkem r = - 0,237, na hladině signifikace 0,01

- signifikantní vztah mezi osobním uspokojením (Personal Accomplishment) a mírou

sociální opory s výsledkem r = 0,291, na hladině signifikace 0,01.

Z uvedených korelací vyplývá vztah:

- čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra sociální opory

- čím vyšší je míra sociální opory, tím vyšší je míra osobního uspokojení a nižší míra

emočního vyčerpání a depersonalizace

Hypotéza H1 byla ověřena a byla přijata alternativní hypotéza, která předpokládá

existenci vztahu.

Ověření hypotézy H2

H2 A: Existuje signifikantní vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče o vlastní

osobu.

Při korelacích pomocí Pearsonova korelačního koeficientu bylo zjištěno, že existuje

signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi syndromu vyhoření a mírou péče

o vlastní osobu a to v těchto hladinách signifikace:

- signifikantní vztah mezi emočním vyčerpáním (Emotional Exhaustion) a mírou péče

o vlastní osobu s výsledkem r = - 0,160, na hladině signifikace 0,05

- signifikantní vztah mezi depersonalizací (Depersonalisation) a mírou péče o vlastní osobu

s výsledkem r = - 0,225, na hladině signifikace 0,01

50

- signifikantní vztah mezi osobním uspokojením (Personal Accomplishment) a mírou péče

o vlastní osobu r = 0,154, na hladině signifikace 0,05

Z uvedených korelací vyplývá vztah:

- čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra péče o vlastní osobu

- čím vyšší je míra péče o vlastní osobu, tím vyšší je míra osobního uspokojení

Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže

znázorňuje tabulka č. 6.

Tab. č. 6 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické zátěže

Průměrné

celkové skóre

Min. Max. r EE r DP r PA

Sociální

opora

42 12 50 -0,296** -0,237** 0,291**

Péče o sebe 27 15 48 -0,16* -0,225** 0,154*

** Korelace na hladině signifikace 0,01

* Korelace na hladině signifikace 0,05

Hypotéza H2 byla ověřena a přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci

vztahu.

Interpretace výsledků k cíli 2

Cíl 2: Zjistit, do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti

psychohygieny.

Ke splnění cíle byl použit dotazník vlastní konstrukce, který zjišťuje míru přípravy sester

v oblasti psychohygieny na školách v otázce č. 5, 7, 8. Odpovědi na otázky respondent

zaznamenává pomocí Likertovy škály s hodnotami 1 – 5, přičemž 1 je nejnižší míra, 5 je

nejvyšší míra přípravy v oblasti psychohygieny. Pro zjištění výsledné míry přípravy sester

v oblasti psychohygieny na školách byl použit aritmetický průměr, který byl získán součtem

všech hodnot v jednotlivých otázkách a vydělen součtem těchto hodnot. Výsledkem u otázky

č. 5, která zjišťuje, zda respondenti získali dostatek znalosti v oblasti duševní hygieny ve

škole, je aritmetický průměr 3, u otázky č. 7, která zjišťuje odbornou úroveň vyučovacích

hodin, které se věnovaly duševní hygieně, je aritmetický průměr 2. U otázky č. 8, která

51

zjišťuje, zda poznatky ohledně duševní hygieny získané ve škole připravily respondenty na

zvládání stresových situací v praxi, je aritmetický průměr 2. Výsledný aritmetický průměr pro

zjištění míry přípravy sester na školách v oblasti psychohygieny je vzhledem k Likertově

škále 2,3 periodických. Popisnou statistiku míry přípravy sester v oblasti psychohygieny

znázorňuje tabulka č. 7.

Tab. č. 7 Popisná statistika míry přípravy sester v oblasti psychohygieny

Vlastní

dotazník

Počet

respondentů

Likertova

škála Průměr Medián Modus

Stř.

hodnota Rozptyl Min Max

Otázka č. 5 140 1-5 3 3 3 2,55 1,19 1 5

Otázka č. 7 140 1-5 2 2 3 2,29 1,23 1 5

Otázka č. 8 140 1-5 2 2 2 2,22 1,14 1 5

Vypovídající hodnotu ohledně míry přípravy sestry do praxe v oblasti psychohygieny měla

také otázka č. 13 vlastního dotazníku, kde respondenti měli uvést, zda největší přínos pro

zvládání stresových situací pro ně měla škola, praxe nebo kurzy duševní hygieny

v zaměstnání. Z celkového počtu 140 respondentů, 133 (95 %) uvádí, že největší přínos pro

zvládání stresových situací pro ně měla praxe a pouze 1 (1 %) uvádí, že škola. Absolutní

a relativní četnosti odpovědí na otázku „Největší přínos pro zvládání stresových situací měla

pro vás praxe, škola nebo kurzy duševní hygieny v zaměstnání“ jsou znázorněny v tabulce

č. 8 a grafu č. 4.

Tab. č. 8 Absolutní a relativní četnosti odpovědí otázky č. 13 vlastního dotazníku – přínos pro zvládání

stresových situací.

Možnost

Počet

respondentů Četnosti Procenta

Škola 140 1 1 %

Praxe 140 133 95 %

Kurzy 140 6 4 %

52

Graf č. 4 Přínos pro zvládání stresových situací

Cíl 2 byl splněn.

Interpretace výsledků k cíli 3

Cíl 3: Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické zátěže a jaké

strategie využívají nejčastěji.

Ke splnění cíle č. 3 byl použit dotazník OSI-R – Inventorium zaměstnaneckého stresu, kdy

byla využita strategie dotazníku nazvaná „ Péče o sebe“, strategie nazvaná „Rekreace“

a strategie nazvaná „Sociální opora“. Každá strategie obsahovala 10 dílčích položek.

Respondenti určovali míru využívaných strategií osobních zdrojů zvládání stresu na Likertově

škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší míra a 5 byla nejvyšší míra využívaných strategií.

Pracuje se s celkovým skóre. To nám určuje, do jaké míry jsou dané strategie využívány.

Nejvyššího průměrného skóre, které činí 41,54, bylo dosaženo u strategie „Sociální opora“,

kde nejčastěji užívanou dílčí položkou strategie „Sociální opora“ je mít vedle sebe osobu,

která je blízká, druhou nejčastěji využívanou dílčí položkou strategie je mít alespoň jednoho

přítele a třetí nejdůležitější dílčí položkou je, že v případě potřeby pomoci v práci vím, na

koho se můžu obrátit. Nejméně užívanou dílčí položkou ve strategii „Sociální opora“ je

provádění prací kolem domu.

Strategie „Rekreace“ je druhou nejčastěji užívanou strategií ke zvládání psychické zátěže,

s průměrným celkovým skóre 31,68. U této strategie je nejčastěji používanou dílčí položkou

relaxace, kdy sestry nemyslí na práci. Druhou nejčastěji používanou dílčí položkou je, že přes

víkend dělají věci, které je baví a třetí nejvíce používanou dílčí položkou je, že ve volném

53

čase si dělají, co chtějí. Nejméně využívanou dílčí položkou strategie „Rekreace“ je trávení

volného času sportovními aktivitami.

Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využitou strategií při zvládání psychické zátěže,

s průměrným celkovým skóre 26,58. Zde jsou zařazeny mezi možné užívané dílčí položky

pravidelné absolvování preventivních prohlídek, vyhýbání se nadměrnému užívání alkoholu,

dostatek spánku, zdravá strava, meditace a cvičení. Opět, ve shodě se strategií „Rekreace“ je

i u strategie „Péče o sebe“ nejméně užívanou metodou sester ke zvládání psychické zátěže

pravidelné cvičení.

Průměrné celkové skóre používaných strategií ke zvládání psychické zátěže sester je

znázorněno v tabulce č. 9 a grafu č. 5.

Tab. č. 9 Míra používaných strategií ke zvládání psychické zátěže

Strategie

Celkové skóre Průměrné

celkové skóre

Sociální opora 5815 41,54

Rekreace 4435 31,68

Péče o sebe 3721 26,58

Graf č. 5 Průměrné celkové skóre užívaných strategií

Cíl 3 byl splněn.

54

Interpretace výsledků k cíli 4

Cíl 4: Zjistit rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních faktorů pracovního

prostředí sester zaměstnavatelem.

Ke splnění cíle byl použit dotazník navržený Vévodou, na základě Herzbergovy teorie faktorů

pracovního prostředí. Dotazník je rozdělen na dvě části. V první části respondenti uváděli

míru důležitosti motivačních faktorů pro sebe, na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla

nejnižší důležitost a 5 nejvyšší důležitost faktoru. Z deskripce a komparace zkoumaných

faktorů vyplývá, že respondenti určili jako nejdůležitější subjektivně vnímaný motivační

faktor „Péče o pacienty“, na druhé místo zařadili faktor „Stabilita – jistota pracovního místa“

a na třetí místo zařadili faktor „Vzájemná pracovní spolupráce na vašem pracovišti“. Jako

subjektivně nejméně důležitý byl označen motivační faktor „Možnost kariérového postupu“.

Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí znázorňuje graf č. 6.

Graf č. 6 Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí

Ve druhé části dotazníku navrženého Vévodou, respondenti uváděli míru naplnění

motivačních faktorů zaměstnavatelem. Respondenti opět určovali subjektivně vnímané

hodnoty jednotlivých faktorů na Likertově škále od 1 do 5. Přičemž 1 byla nejnižší důležitost

a 5 nejvyšší důležitost faktoru. Z deskripce a komparace zkoumaných faktorů vyplývá, že

respondenti určili jako nejvíce naplněný motivační faktor zaměstnavatelem faktor „Péče

55

o pacienty“. Jako druhý, nejvíce naplněný motivační faktor označili „Poskytování informací

(dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“ a jako třetí nejvíce naplněný

motivační faktor označili „Možnost používání moderního technického – přístrojového

a technologického vybavení“. Poslední místo obsadil nejméně naplněný motivační faktor

„Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny,

stravenky apod.)“. Grafické znázornění pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí

zaměstnavatelem představuje graf č. 7.

Graf č. 7 Pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem

Při vyhodnocení rozdílu mezi důležitostí motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou

naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem, byl zjištěn jako nejméně saturovaný faktor

„Mzda/plat“. Druhé místo z nejméně saturovaných motivačních faktorů obsadil faktor

„Vzájemná pracovní spolupráce na pracovišti“ a třetí místo obsadil faktor „Nepeněžní

uznání“. Nejmenší rozdíl mezi důležitostí motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou

naplnění těchto faktorů zaměstnavatelem představuje faktor „Možnosti dalšího odborného

vzdělávání“. U faktoru pracovního prostředí „Možnost kariérového postupu“ zaměstnavatel

saturuje tento faktor, jako jediný, nad očekávání respondentů. Žebříček rozdílu mezi mírou

důležitosti motivačních faktorů pracovního prostředí a mírou naplnění těchto faktorů

zaměstnavatelem znázorňuje graf č. 8.

552

541

540

532

527

518

512

504

503

485

484

482

481

447

434

424

0 100 200 300 400 500 600

Péče o pacienty

Poskytování informací

Možnost používání moderního technického…

Možnost dalšího odborného vzdělávání

Stabilita-jistota pracovního místa

Pracovní vztahy k přímo nadřízeným

Vzájemná pracovní spolupráce

Spolupráce s jinými profesemi

Image zdravotnického zařízení

Možnost karierového postupu

Prestiž Vašeho povolání

Pracovní klima

Pracovní podmínky (BOZP,prostorové…

Nepeněžní uznání

Mzda/plat

Zaměstnanecké sociální výhody (osobní…

Řady1

56

Graf č. 8 Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací faktorů

pracovního prostředí

Cíl 4 byl splněn.

Ověření hypotézy H3

H3 A – existuje signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních

faktorů pracovního prostředí a emočním vyčerpáním

Existující signifikantní vztah mezi rozdílem v očekávání a naplněním motivačních faktorů

pracovního prostředí a emočním vyčerpáním byl potvrzen pomocí Pearsonova korelačního

koeficientu. Potvrzený signifikantní vztah r = 0,255, na hladině signifikace 0,01 vypovídá, že

čím větší je rozdíl mezi očekáváním a saturací motivačních faktorů pracovního prostředí, tím

větší je míra emočního vyčerpání.

Hypotéza H3 byla ověřena a přijata alternativní hypotéza, která předpokládá existenci

vztahu.

57

Ověření hypotézy H4

H4 A – existuje signifikantní vztah mezi mírou uspokojení faktorů pracovního prostředí

zaměstnavatelem a syndromem vyhoření

Pro zjištění vztahu mezi mírou uspokojení faktoru pracovního prostředí zaměstnavatelem

a syndromem vyhoření byl použit Pearsonův korelační koeficient. Jednotlivé faktory byly

korelovány s jednotlivými kategoriemi dotazníku MBI, kterými jsou emocionální vyčerpání

(EE), depersonalizace (DP) a osobní uspokojení (PA). V tabulce č. 10 jsou uvedeny zjištěné

signifikantní korelace.

Tab. č. 10 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního prostředí

Spolupráce

s jinými

profesemi

(lékaři,

ostatními

nelékařskými

specialisty,

duchovními

Pracovní

vztahy

s přímo

nadřízenými

pracovníky

Možnost

kariérového

postupu

Možnost

používání

moderního

technického a

přístrojového

vybavení

Prestiž

vašeho

povolání

Vzájemná

pracovní

spolupráce

na vašem

pracovišti

Mzda/plat

EE -,359** -,198* -,224** -,304** -,263** -,372**

DP -,197* -,239** -,181*

PA

Možnosti

dalšího

odborného

vzdělávání

(kurzy,

školení,

atestace)

Nepeněžní

uznání

vašich

osobních

výsledků

(pochvala

apod.)

Stabilita,

jistota pracovního

místa

Image

(vážnost,

pověst

vašeho

zdravotnic

kého

zařízení

na

veřejnosti)

Péče o

pacienty

Pracovní

podmínky

(BOZP,

prostorové

řešení

pracoviště,

organizace

práce)

Poskytování

informací

(dostatečný

přístup

k informacím

a jejich

poskytování)

Zaměstna

necké/soci

ální

výhody

poskytova

né

zaměstnav

atelem

(osobní

účty,

vitamíny,

stravenky

apod.)

Pracovní

klima

-,299** -,275** -,267** -,299** -,411** -,352** -0,325** -,423**

-,213* -,172* -,239** -,234** -,187*

,171* ,203* ,252** ,188* ,197* ,182* ,181*

** Korelace na hladině signifikace 0,01

* Korelace na hladině signifikace 0,05

Významný signifikantní vztah byl potvrzen mezi mírou saturace faktorů pracovního prostředí

a emocionálním vyčerpáním. Výsledná korelace vykazuje hodnotu r = - 0,430, na hladině

signifikace 0,01. Tímto zjištěním je potvrzen vztah, čím nižší je míra saturace faktorů

58

pracovního prostředí, tím vyšší emocionální vyčerpání nebo také lze říci, se vzrůstající

saturací faktorů zaměstnavatelem, klesá míra emocionálního vyčerpání sester.

Z šestnácti uvedených faktorů je nejvyšší významná korelace mezi faktorem „Pracovní klima“

a emocionálním vyčerpáním r = -0,423, na hladině signifikace 0,01, na druhém místě je

korelace mezi emocionálním vyčerpáním a faktorem „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové

řešení pracoviště, organizace práce)“ r = -0,411. Faktor „Mzda/plat“, s výsledkem korelace

r = -0,372, na hladině signifikace 0,01, je třetí nejsilnější faktor, který ovlivňuje míru

emocionálního vyčerpání. Neexistuje signifikantní vztah s faktorem „Možnosti dalšího

odborného vzdělávání“. Z uvedeného zjištění vyplývá vztah:

- pokud je zaměstnancům dostatečně saturován faktor „Pracovní klima“, „Pracovní

podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a faktor „Mzda/plat“,

je minimalizován možný vznik emocionálního vyčerpání jako projevu syndromu

vyhoření

- k emocionálnímu vyčerpání nevede neuspokojení faktoru „Možnosti dalšího odborného

vzdělávání“

Existující signifikantní vztah mezi mírou saturace faktorů pracovního prostředí

a depersonalizací potvrzuje výsledná korelace -0,215, na hladině signifikace 0,05. Tímto

zjištěním je potvrzen vztah, čím nižší je míra saturace faktorů pracovního prostředí, tím vyšší

je míra depersonalizace. Z šestnácti uvedených faktorů je nejvyšší významná korelace

u faktoru „Prestiž vašeho povolání“ r = -0,239, na hladině signifikace 0,01 a depersonalizací.

Druhá nejvyšší korelace je u faktoru „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení

pracoviště, organizace práce)“. Třetí nejsilnější faktor, který má vliv na míru depersonalizace

je „Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování)“ r = -0,234,

na hladině signifikace 0,01. Nebyl potvrzen signifikantní vztah mezi mírou depersonalizace

a faktorem „Mzda/plat“ ani mezi faktorem „Možnost dalšího vzdělávání“.

Z uvedeného zjištění vyplývá vztah:

– vznik depersonalizace, jako projevu syndromu vyhoření, bude minimalizován,

pokud bude mít zaměstnanec dostatečně saturován faktor pracovního prostředí

„Prestiž vašeho povolání“, „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení

pracoviště, organizace práce)“ a faktor „Poskytování informací (dostatečný

přístup k informacím a jejich poskytování)“

– k depersonalizaci nevede neuspokojení faktoru „Mzda/plat“ ani faktoru „Možnost

dalšího vzdělávání“

59

Pozitivní korelace byla potvrzena mezi emocionálním vyčerpáním a osobním uspokojením

r = 0,190, na hladině signifikace 0,05, ve vztahu k faktorům pracovního prostředí. Faktor,

který nejvíce koreluje s osobním uspokojením je faktor „Péče o pacienty“, „Image (vážnost,

pověst vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti)“, „Pracovní podmínky (BOZP,

prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“ a „Zaměstnanecké/sociální výhody

poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny, stravenky apod.)“. Na základě

uvedeného zjištění je možné definovat vztah:

– pokud má zaměstnanec saturovány faktory „Péče o pacienty“, „Image (vážnost,

pověst vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti)“, „Pracovní podmínky

(BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“

a „Zaměstnanecké/sociální výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty,

vitamíny, stravenky apod.)“, přináší mu práce osobní uspokojení a zároveň je

minimalizována možnost vzniku syndromu vyhoření

Hypotéza H4 byla ověřena a byla přijata alternativní hypotéza, která předpokládá

existenci vztahu.

60

DISKUZE

Výzkumná část diplomové práce byla zaměřena na zkoumání míry zvládání psychické zátěže

onkologických sester, posouzení výskytu syndromu vyhoření u onkologických sester

a zjištění, zda faktory pracovního prostředí mohou ovlivnit vznik syndromu vyhoření.

Záměrem bylo také poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí onkologických

sester a stupeň jejich saturace zaměstnavatelem. Z důvodu doporučení strategie pro manažery

zdravotnických zařízení a vedoucí pracovníky onkologických pracovišť byl záměrně

sledován faktor, jehož uspokojení může výrazně ovlivnit vznik syndromu vyhoření.

Se záměrem na prevenci byly také vyhodnoceny strategie, které jsou sestrami ke zvládání

psychické zátěže využívány a byla posuzována připravenost sester do praxe v oblasti duševní

hygieny, jejichž dostatečné znalosti jak teoretické, tak hlavně praktické by mohly ovlivnit

rozvoj syndromu vyhoření onkologických sester.

K realizaci výzkumného šetření byla použita metoda dotazníkového šetření, jehož součástí

byla dotazníková baterie, kterou tvořily čtyři typy dotazníků. Dva dotazníky byly

standardizované - dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory) a dotazník OSI-R (dotazník

zaměstnaneckého stresu). Jeden nestandardizovaný – dotazník vytvořený na principech

Herzbergovy teorie motivačních faktorů pracovního prostředí. Dotazník vlastní konstrukce -

dotazník hodnotící míru přípravy sester do praxe v oblasti psychohygieny.

Výsledky výzkumného šetření, které zahrnovalo 140 respondentů tvořených onkologickými

sestrami pěti onkologických pracovišť ČR, byly statisticky zpracovány pomocí statistického

programu SPSS a počítačového programu Microsoft Excel. Ke splnění stanovených cílů

a potvrzení nebo vyvrácení stanovených hypotéz byly využity výsledky provedených funkcí

statistického programu SPSS, které jsou znázorněny v četnostních tabulkách, výsečových

grafech, aritmetickém průměru a korelacích dat.

Do jaké míry se u onkologických sester vyskytuje syndrom vyhoření, bylo zjištěno na základě

ověření cíle č. 1. Posuzovány byly tři oblasti syndromu vyhoření, tak jak jsou navrženy dle

dotazníku MBI (Maslach Burnout Inventory). Alarmujícím zjištěním je, že z celkového počtu

140 sester se v oblasti emočního vyčerpání (EE) nachází 47 (33 %) sester. Tyto sestry jsou

ohroženy vznikem syndromu vyhoření. U 36 (26 %) sester byl potvrzen stav vyhoření, který

znamená přítomnost emocionálního vyčerpání. V další posuzované oblasti, kterou je

depersonalizace (DP) se alarmující hodnoty objevily u 56 (40 %) sester a u 24 (17 %) sester

byl prokázán stav vyhoření. Poslední posuzovanou oblastí je osobní uspokojení z práce (PA).

61

Alarmující hodnoty osobního uspokojení, kdy hrozí vznik syndromu vyhoření, byly potvrzeny

u 48 (34 %) sester a stav vyhoření byl prokázán u 39 (28 %) sester. Při analýze všech tří

oblastí syndromu vyhoření je průměrně 35,66 % z celkového počtu 140 sester ohroženo

vznikem syndromu vyhoření. V této fázi lze uskutečnit kroky, zaměřené na prevenci a to jak

ze strany sester, tak ze strany zaměstnavatelů a vedoucích pracovníků. Tam, kde byl prokázán

syndrom vyhoření, je nutné provedení psychologické intervence.

Průměrně se ve stavu vyhoření nachází 23,66 % sester z celkového počtu 140. Výsledky lze

srovnat s výsledky studie prováděné Zálešákovou, Bužgovou, která proběhla v roce 2011

u 168 onkologických sester. Byly zjištěny alarmující hodnoty syndromu vyhoření u 36,9 %

sester a stav vyhoření u 11,9 % sester. Studie také potvrdila souvislost mezi stavem vyhoření

a vnímáním psychické zátěže (Zálešáková, Bužgová, 2011, s. 113-115). Syndrom vyhoření se

u onkologických sester vyskytuje a jeho riziko stále hrozí. Prokazatelně u onkologických

sester dochází k nepoměru mezi dlouhodobou psychickou zátěží a fází klidu organismu, což

může ovlivnit kognitivní procesy, motivaci, emoce, chování a výkonnost sester (Bartošíková,

2006, s. 8-9). Úbytek výkonnosti a pocit únavy potvrdily také sestry ve studii Zálešákové

a Bužgové. Studie, zabývající se projevy působení dlouhodobé psychické zátěže u sester,

potvrdily, že u sester dochází k poruchám spánku, pocitům únavy, bolestem zad, bolestem

hlavy, podrážděnosti. (Winwood, Lushington, 2006, s. 679-686; Bohutínská, 2005, s. 16-18;

Quinal, Harford, Rutledge, 2009, s. 1-7). Výskyt a hrozící riziko vzniku syndromu vyhoření

potvrdila také studie Ježorské et al. Z výzkumu prováděného v roce 2011 u 100

onkologických sester byly stanoveny závěry, které prokazují u 25 % sester riziko vzniku

vyhoření a u 11 % sester stav vyhoření. Výsledky také potvrdily signifikantní vztah mezi

mírou vyhoření a mírou sociální opory (Ježorská, Kozyková, Chrastina, 2012, s. 56-62).

Výzkumné šetření také mělo potvrdit nebo vyvrátit vztah mezi mírou syndromu vyhoření

a sociální oporou, na základě stanovené hypotézy H1. Odborná literatura uvádí, že sociální

opora patří k protektivním faktorům vyhoření, tedy k faktorům, které snižují riziko vzniku

vyhoření (Kebza, Šolcová, 2003, s. 36; Křivohlavý, 1998, s. 140; Ježorská, 2011, s. 143-151).

Výzkumné šetření potvrdilo signifikantní vztah mezi všemi třemi popisovanými oblastmi

syndromu vyhoření a mírou sociální opory na základě korelací pomocí Pearsonova

korelačního koeficientu. Z uvedených korelací vyplývá, že čím vyšší je míra syndromu

vyhoření, tím nižší je míra sociální opory a čím vyšší je míra sociální opory, tím vyšší je míra

osobního uspokojení a nižší míra emočního vyčerpání. Sociální opora je tvořena systémem

sociálních vztahů, existencí citového zázemí, pozitivními mezilidskými vztahy a fungujícím

partnerským vztahem (Křivohlavý, 2003, s. 94-95).

62

K potvrzení skutečnosti, že sociální opora funguje u sester jako copingová strategie ke

zvládání psychické zátěže, může přispívat zjištění, že ženy umí pro své zdraví a psychickou

pohodu ze svých sociálních vztahů vytěžit daleko více než muži a pokud cítí nedostatek

sociální opory, mají tendenci používat kontraproduktivní copingové strategie (Hrubá,

Harvanová, Štěrbová, 2008, s. 58-60). Sociální oporu jako nejčastější copingovou strategii

potvrdila také turecká studie prováděná u 444 onkologických sester (Balbay et al., 2011,

s. 730-740). Vliv sociální opory na syndrom vyhoření potvrdila také studie Le Blanka et al.

Při hodnocení sester z devíti onkologických pracovišť dospěli k závěru, že změny hodnot

vyhoření významně souvisí se změnami hodnot sociální opory (Le Blanc et al., 2007,

s. 213-227). Již při stanovení výzkumného cíle „Vliv sociální opory na syndrom vyhoření“

bylo zajímavé určení pořadí jednotlivých užívaných strategií, obsažených v dotazníku OSI-R,

zkoumající druhy osobních zdrojů ke zvládání psychické zátěže. Na základě této úvahy došlo

ke stanovení cíle č. 3: Zjistit, do jaké míry sestry využívají strategie ke zvládání psychické

zátěže a jaké strategie využívají nejčastěji. Ze závěru vyplývá, že míra sociální opory

ovlivňuje míru syndromu vyhoření a výsledky k cíli č. 3 potvrdily sociální oporu jako

nejčastěji užívanou strategii osobních zdrojů ke zvládání psychické zátěže, přičemž z této

strategie je pro sestry na prvním místě užívaná položka, mít vedle sebe osobu, která je blízká,

druhou nejčastěji využívanou položkou je mít alespoň jednoho přítele a třetí nejdůležitější

položkou strategie „Sociální opora“ je nutnost vědět, že v případě potřeby pomoci v práci ví,

na koho se mohou obrátit. Pokud má sestra nedostatečnou míru sociální opory, velice těžce

zvládá množství stresových situací, které jí její profese přináší. V této chvíli jsou pro ni

důležité znalosti v oblasti využívání strategií k odbourávání stresu a to jak teoretické, tak

hlavně praktické. Jak potvrdila ve svém výzkumu Jobánková s Kvapilovou v průběhu 3 let

sledování zvládání psychické zátěže sester, jestliže sestra neumí adekvátně zpracovat zátěžové

situace, používá neefektivní strategie mentálního úniku, které se projevují přerušením

komunikace a zkracováním ošetřovatelských úkonů u pacienta na nezbytné minimum. Tato

skutečnost jednoznačně přispívá ke snižování kvality péče o pacienta a ke zvyšování

nespokojenosti pacienta s péčí (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9). Ke stejnému závěru

dospěly závěry studie prováděné Komačekovou u 257 sester (Komačeková, 2009, s. 26).

Zjištění obou studií potvrzují nedostatečné znalosti v oblasti zásad využívání efektivních

strategií ke zvládání psychické zátěže. Navrhují změnu ve způsobu vzdělávání sester v oblasti

psychohygieny, využívání copingových strategií a nácvik řešení zátěžových situací

(Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9, Komačeková, 2009, s. 26).

63

Jaké jsou znalosti sester v oblasti duševní hygieny, kterou Křivohlavý přirovnává ke způsobu

boje proti duševním nemocem, byly zjišťovány ve výzkumném šetření prostřednictvím

stanoveného cíle č. 2: Do jaké míry jsou sestry na školách připravovány do praxe v oblasti

psychohygieny. Posuzovány byly otázky dotazníku vlastní konstrukce, kde sestry svou

odpověď zaznamenávaly na Likertově škále 1-5. Při vyhodnocování byl z jednotlivých

odpovědí vypočítán aritmetický průměr. Při hodnocení, zda sestry získaly ve škole dostatek

znalostí v oblasti duševní hygieny byl aritmetický průměr 3 na škále 1-5. Odborná úroveň

vyučovacích hodin, které se věnovaly duševní hygieně, byla vyhodnocena aritmetickým

průměrem 2 na škále 1-5. Zjištění, zda poznatky ohledně duševní hygieny získané ve škole,

připravily sestry na zvládání stresových situací v praxi, odpovídá aritmetickému průměru 2.

Výsledný aritmetický průměr pro zjištění míry přípravy sester na školách v oblasti

psychohygieny je vzhledem k Likertově škále 2,3 periodických. Stanovená míra přípravy

sester na školách také odpovídá výsledkům zjištění na otázku „Největší přínos při zvládání

stresových situací pro vás měla: škola, praxe, kurzy duševní hygieny v zaměstnání“. Sestry

v 95 % uvedly, že největší přínos pro ně měla praxe. Výsledky šetření jsou ve shodě s návrhy

a doporučením na změnu způsobu vzdělávání v oblasti psychohygieny dle Jobánové,

Kvapilové a Komačekové (Jobánková, Kvapilová, 2007, s. 8-9; Komačeková, 2009, s. 26).

Také Světlák a Suchý, kteří shromáždili závěry několika studií zabývajících se

psychologickou přípravou sester, zhodnotili pregraduální i postgraduální přípravu sester jako

nedostatečnou. Považují výuku za nedostatečnou, zaměřenou na teorii a je postrádán trénink

reakcí na stresové situace (Světlák, Suchý, 2011, s. 302-307).

Pokud sestra bude pociťovat nízkou míru sociální opory, potřebuje dostatek znalostí v oblasti

využívání copingových strategií, aby předešla syndromu vyhoření. Míra využívání možné

strategie osobních zdrojů zvládání stresu „Péče o sebe“ byla stanovena na základě

stanoveného cíle č. 3, ve kterém jsme zjišťovali četnost používaných strategií ke zvládání

psychické zátěže. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využívanou strategií při zvládání

psychické zátěže. V této strategii byly dle dotazníků OSI-R (osobní zdroje zvládání stresu),

řazeny strategie dle četnosti užívání sestrami: pravidelné absolvování preventivních

prohlídek, vyhýbání se nadměrnému užívání alkoholu, dostatek spánku, zdravá strava,

meditace a cvičení. Nejméně užívanou metodou sester ke zvládání psychické zátěže je

pravidelné cvičení. Strategie „Péče o sebe“ je nejméně využívanou strategii osobních zdrojů

ke zvládání stresu i přes potvrzenou korelaci, která byla provedena na základě stanovené

hypotézy H2. Měla potvrdit nebo vyvrátit vztah, mezi mírou syndromu vyhoření a mírou péče

o vlastní osobu. Potvrzen byl signifikantní vztah mezi všemi třemi kategoriemi syndromu

64

vyhoření dle dotazníku MBI a péčí o vlastní osobu dle dotazníků OSI-R. Z provedené

korelace vyplývá vztah: čím vyšší je míra syndromu vyhoření, tím nižší je míra péče o vlastní

osobu a čím vyšší je míra péče o vlastní osobu, tím vyšší je míra osobního uspokojení.

Položky v strategii „Péče o sebe“ odpovídají doporučením správné životosprávy (vyhýbání se

alkoholu, zdravá strava, pohyb, dostatek spánku, relaxace, meditace, pravidelné lékařské

prohlídky). Sestrami jsou nejméně užívanou strategii, i přes doporučení řady odborníků na

zdravý životní styl a péči o duševní zdraví. Jak tvrdí Křivohlavý, Pečenková, sestra musí

dodržovat zásady duševní hygieny, kterými je péče o sebe sama, péče o duši, o tělo, péče

o vlastní myšlenkový arsenál. Tvrzení Míčka se shodují s tvrzením Křivohlavého, Pečenkové.

Podotýká, že duševní hygiena udržuje tělo v rovnováze, učí, jak investovat vnitřní energii.

Sestra, pokud má pečovat o pacienty, být jim emocionální oporou, musí být v dobré duševní

rovnováze (Křivohlavý, Pečenková, 2004, s. 9-15; Míček, 1984, s. 12-20). Není nikým

stanoveno, jaký druh copingové strategie ke zvládání psychické zátěže si musí jedinec vybrat.

Každý relaxuje a získává novou energii jiným způsobem, podle svého osobnostního založení,

ale je velmi důležité, aby si každá sestra osvojila taktiky, kterými lze navodit rychlé zklidnění,

a to nejen při aktuálním stresu, ale hlavně preventivně. K tomu je samozřejmě zapotřebí

znalost možných taktik ke zvládání psychické zátěže (Hennig, Keller, 1996, s. 32-36).

Zájmem každé zdravotnické organizace, která usiluje o zajištění kvalitní péče o pacienta,

musí být udržení týmu motivovaných, nadšených a kvalifikovaných odborníků. Jednou

z možností, jak toho dosáhnout, je vyhledávání stresorů v práci a snaha o jejich redukci

(Maslach, Leiter, 1999). Důležitost uspokojování motivačních faktorů pracovního prostředí

nás zajímala v souvislosti s možným ovlivněním výskytu syndromu vyhoření. Stanovenou

hypotézu H4, zda existuje vztah mezi syndromem vyhoření a mírou uspokojení faktorů

pracovního prostředí zaměstnavatelem, jsme ověřili korelací pomocí Pearsonova korelačního

koeficientu. Byl potvrzen signifikantní vztah mezi všemi třemi kategoriemi syndromu

vyhoření a faktory pracovního prostředí stanovenými v dotazníku na základě Herzbergovy

teorie motivačních faktorů. Významný signifikantní vztah byl potvrzen mezi mírou saturace

faktorů pracovního prostředí a emocionálním vyčerpáním. Silná výsledná korelace potvrzuje

vztah, čím nižší je míra saturace faktorů pracovního prostředí, tím vyšší je emocionální

vyčerpání nebo také lze říci, se vzrůstající saturací faktorů zaměstnavatelem klesá míra

emocionálního vyčerpání sester.

Z šestnácti stanovených faktorů nejvíce ovlivňuje emocionální vyčerpání faktor „Pracovní

klima“, na druhém místě je faktor „Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště,

organizace práce)“. Faktor „Mzda/plat“ je třetí nejsilnější faktor, který ovlivňuje míru

65

emocionálního vyčerpání. Z uvedeného zjištění vyplývá, pokud jsou tyto faktory dostatečně

saturovány zaměstnavatelem, je minimalizován možný vznik emocionálního vyčerpání jako

projevu syndromu vyhoření. Zjištění, zda existuje vztah mezi rozdílem v očekávání

a naplněním motivačních faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a emočním

vyčerpáním, bylo zkoumáno potvrzením nebo vyvrácením hypotézy H3. Výsledek potvrzuje

vztah, čím větší je rozdíl mezi očekáváním a saturací motivačních faktorů pracovního

prostředí, tím větší je míra emočního vyčerpání.

Výsledky šetření byly porovnány s výsledky studie prováděné Ježorskou, která také zjišťovala

stupeň saturace Herzbergem stanovených motivačních faktorů a míru jejich důležitosti u 707

sester. Ježorská nepotvrdila korelaci mezi emočním vyčerpáním a faktorem „Mzda/plat“.

V našem výzkumu je faktor „Mzda/plat“ třetí nejvyšší, který ovlivňuje míru emocionálního

vyčerpání. Shodně prokázal náš výzkum a výzkum prováděný Ježorskou silnou negativní

korelaci mezi emočním vyčerpáním (EE) a faktorem „Péče o pacienty,“ „Pracovní klima“,

„Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce)“, „Nepeněžní

uznání osobních výsledků“ a „Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky“. Jako

nejsilnější faktory prevence syndromu vyhoření byly potvrzeny „Péče o pacienty“, „Pracovní

podmínky“, „Poskytování informací“ a „Zaměstnanecké výhody“. Pozitivně korelují

s kategorii osobní uspokojení (PA) a negativně s kategorií emocionálního vyčerpání (EE)

a depersonalizace (DP). Ve shodě s výsledky Ježorské u faktoru „Péče o pacienty“

a „Pracovní podmínky“ (Ježorská et al., 2014, s. 1-8). Shodné výsledky uvádí Zacharová.

Nejvíce motivující prvek pro práci sestry je péče o pacienta a nejvíce demotivující prvek

špatné pracovní podmínky (Zacharová, 2010, s. 32-38).

Cílem č. 4 bylo zjistit, zda existuje rozdíl mezi mírou očekávání a mírou saturace motivačních

faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem a zároveň bylo zkoumáno, u kterého faktoru je

největší a nejmenší diskrepance mezi očekáváním a naplněním. Za nejdůležitější faktor sestry

označily „Péči o pacienta“, tento faktor je také nejvíce saturován zaměstnavatelem. Na

druhém místě je faktor „Jistota pracovního místa“, který je saturován na šestém místě

z šestnácti faktorů. Třetím nejméně saturovaným faktorem je „Nepeněžní uznání“

a „Vzájemná spolupráce“. Výsledky je možné posoudit jako shodné s výsledky Vévody,

kromě faktoru „Mzda/plat“, který u výzkumu Vévody obsadil první místo v žebříčku

důležitosti (Vévoda et al., 2010, s. 207-217). Ke stejným výsledkům dospěla studie Ježorské

(2014). Ve výzkumech Ježorské, Vévody a Harta (Hart, 2004, s. 2-4) je řazen faktor

„Mzda/plat“ na první místo. V našem výzkumu je zmíněný faktor řazen až na deváté místo.

Rozdílnost výsledků šetření, s výsledky Ježorské, Vévody, Harta u faktoru „Mzda“, je možné

66

podložit výsledky výzkumu Zacharové, kdy sestry uvedly mzdu jako demotivující faktor pro

jejich práci, protože jeho aktuální saturace postupem času vyhasíná. Faktor „Mzda/plat“ je

sice v provedeném výzkumu určení žebříčku důležitosti pro spokojenost sester řazen až na

deváté místo, ovšem, jak nám potvrzují výsledky hypotézy H4, je faktor „Mzda/plat“ označen

za třetí nejsilnější ve vztahu k emocionálnímu vyčerpání. Předmětem výzkumu bylo vymezení

rozdílu mezi očekáváním a saturací faktoru zaměstnavatelem, z důvodu prevence

emocionálního vyčerpání. Ze zjištění vyplývá, že u faktoru „Mzda/plat“, je rozdíl mezi

očekáváním a saturací největší ze všech posuzovaných faktorů. V pořadí druhý a třetí největší

rozdíl mezi očekáváním a saturací je u faktoru „Vzájemná spolupráce“ a „Nepeněžní uznání“.

Ve shodě s výsledky Vévody (Vévoda et al., 2010, s. 207-217).

Nejméně preferovaným faktorem sester je „Kariérový postup“, “Možnost dalšího vzdělávání“

a přitom patří mezi nejvíce saturované faktory zaměstnavatelem. Ve shodě s výsledky

Ježorské i Vévody (Ježorská et al., 2014, Vévoda et al., 2010, s. 207-217).

67

ZÁVĚR

Výsledky studie naznačují, že management zdravotnických zařízení by měl vyhledávat

překážky v práci, které snižují spokojenost zaměstnanců a způsobují snižování pracovního

výkonu, nemocnost, absenci, fluktuaci. Výsledkem bude zvyšování kvality poskytované péče.

Syndrom vyhoření se u onkologických sester často vyskytuje a jeho riziko stále hrozí. Snahou

výzkumného šetření bylo zjistit efektivní faktory prevence syndromu vyhoření. Výzkum

potvrdil silný vliv faktoru sociální opora na prevenci syndromu vyhoření u onkologických

sester a je nejčastěji užívanou copingovou strategií ke zvládání psychické zátěže. Pokud sestry

nemají dostatečnou míru sociální opory, musí znát další strategie k odbourávání stresu.

Znalost těchto strategií by sestry měly získat v rámci kvalifikační přípravy. Výsledky

potvrzují nízkou úroveň znalostí v oblasti psychohygieny získanou kvalifikační přípravou, což

vede k myšlence o změně obsahu výukového programu sester v oblasti práce se stresem.

Nejméně využívanou strategií k odbourávání stresu je péče o sebe. Tato strategie obsahuje

především doporučení správného životního stylu, směřující k navození duševního zdraví.

Výsledek vede k zamyšlení, proč sestry nedodržují správnou životosprávu.

Významně byl potvrzen nedostatek pohybové aktivity v rámci volného času. Důvodem může

být dostatek pohybu v rámci pracovního zatížení. Za nejsilnější faktory, které ovlivňují vznik

syndromu vyhoření, byly zjištěny faktory péče o pacienty, pracovní podmínky, poskytování

informací a zaměstnanecké výhody. V žebříčku důležitosti faktorů pro sestru jsou faktory

v pořadí péče o pacienta, jistota pracovního místa a vzájemná spolupráce. Co se týká saturace

těchto faktorů zaměstnavatelem, patří faktor péče o pacienta mezi nejlépe saturovaný faktor.

Faktor jistota pracovního místa a vzájemná spolupráce jsou saturovány na pátém a sedmém

místě z šestnácti faktorů. Největší rozdíl mezi důležitostí motivačního faktoru pro sestru

a jeho naplněním zaměstnavatelem je u faktoru mzda. I když je tento faktor řazen na devátém

místě důležitosti, je označen jako nejsilnější faktor ovlivňující emocionální vyčerpání.

Nejméně preferovanými faktory sester jsou kariérový postup a možnosti dalšího vzdělávání,

přesto patří mezi nejvíce saturované faktory zaměstnavatelem. Zde je na místě úvaha, že

sestra musí být v dobré duševní pohodě, motivovaná a spokojená, aby měla zájem o další

vzdělávání a byla schopna zvládnout další zodpovědnost, vzniklou kariérovým postupem.

68

Ke zvýšení motivace, spokojenosti a efektivity práce onkologických sester, by přispělo

zaměřit se na faktory pracovního prostředí, které představují pro sestry motivátory a poskytují

prevenci před vznikem syndromu vyhoření. Dalším doporučením je nabídnout sestrám

programy zvyšující schopnost sester zvládat stres a ovlivňovat duševní zdraví.

69

REFERENČNÍ SEZNAM

AIKEN, L. H. et al. 2013. Nurses' reports of working conditions and hospital quality of care

in 12 countries in europe. International journal of nursing studies. 2013, 50(2), 143-153.

ISSN 0020-7489. doi: 10.1016/j.ijnurstu.2012.11.009

AIKEN, L. H, et al. 2002. Hospital nurse staffing and patient mortality, nurse burnout, and

job dissatisfaction. JAMA. 2002, 288(16), 1987–1993. ISSN 0098-7484.

AIKEN, L. H, et al. 2001. Nurses' reports on hospital care in five countries. Health affairs

(Project Hope) [online]. 2001, 20(6), 43-53. [cit. 2013-05-13]. ISSN 0278-2715. Dostupné z.

http://content.healthaffairs.org/content/20/3/43.long

BALBAY, O. A. et al. 2011. Burnout Status of Health Care Personnel Working in Oncology

and their Coping Methods. HealthMed [online]. 2011, 5(4), 730-740. [cit.2013-11-25].

Dostupné z: http://planetreegrove.com/wp-content/uploads/2012/07/Burnout-status-of-health-

care-personnel-working-in-oncology-and-their-coping-methods.pdf

BARTOŠÍKOVÁ, Ivana. 2006. O syndromu vyhoření pro zdravotní sestry. Vyd. 1. Brno:

Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 86 s. ISBN 80-

7013-439-9.

BÁRTOVÁ, Zdenka. 2011. Jak zvládnout stres za katedrou. 2011. Vyd. 1. [Kralice na Hané]:

Computer Media, 2011. 96 s. ISBN 978-80-7402-110-7.

BELCASTRO, P. A. 1982. Burnout and its relationship to teachers static complaints and

illnesses. Psychological Reports [online]. 1982, 50, 1045-1046. [cit. 2014-02-10]. ISSN 0033-

2941. doi: 10.2466/pr0.1982.50.3c.1045

BOHUTÍNSKÁ, Marie. 2005. Profesionální stres u sester. Sestra. 2005, 15(10), 16-18. ISSN:

1210-0404.

BEDRNOVÁ, Eva et al. 2009. Management osobního rozvoje: duševní hygiena, sebeřízení a

efektivní životní styl. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2009. 359 s. ISBN 978-80-7261-198-0.

BORRITZ, M. et al. 2006. Burnout as a predator of self- reported sickness absence among

human service workers: prospective findings from 3 year follow-up of the PUMA study.

Occupational and Environmental Medicine. 2006, 63(2), 98-106. ISSN 1470-7926.

doi:10.1136/oem.2004.019364

70

COHEN, M. Z., SARTER, B. 1992. Love and work: Oncology nurses’view of the meaning of

their work. Oncology Nursing Forum. 1992, 19(10), 1481–1486. ISSN:0190-535X.

COHEN-KATZ, J. et al. 2004. The effects of mindfulness-based stress reduction on nurse

stress and burnout: A quantitative and qualitative study. Holistic Nursing Practice. 2005,

19(2), 78-86. ISSN:0887-931.

ČESKO. 2013. Zákoník práce: komentář. 4. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika,

2013. xxvii, 772 s. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7478-033-2.

ČESKO. 2004. Zákon č. 96/2004 Sb., O podmínkách získávání a uznávání způsobilosti

k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících

s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon

o nelékařských zdravotnických povoláních), ze dne 4. února 2004. In: Sbírka zákonů České

republiky. 2004, částka 30. ISSN 1211-1244.

DANZER, Gerhard. 2001. Psychosomatika: celostný pohled na zdraví těla i duše. Vyd. 1.

Praha: Portál, 2001. 244 s. Spektrum. ISBN 80-7178-456-7.

EVERLEY, G.S., MITCHELL, J. T. 2002.Critcal Incident Stress Management:Advanced

Group, CrisisIntervention A Workbook. 2nd ed. Maryland, (USA):Internationl Critcal Incident

StressFoundation, 2002. ISBN 978-0972089746.

FALEIDE, A. O., LIAN, L. B., FALEIDE, E. K. 2010. Vliv psychiky na zdraví: soudobá

psychosomatika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010. 240 s. Psyché. ISBN 978-80-247-2864-3.

FITCH, M. I., MATYAS, Y., ROBINETTE, M. 2006. Caring for the caregivers: Innovative

program for oncology nurses. Canadian Oncology Nursing Journal. 2006, 16(2), 110–115.

ISSN 1181-912X.

FRÝBA, Mirko. 2003. Umění žít šťastně: Buddhova Abhidhamma v praxi meditace a

zvládání života. Vyd. 1. Praha: Argo, 2003. 278 s. ISBN 80-7203-484-7.

GARMAN, A. N., CORRIGAN, P. W., MORRIS, S. 2002. Staff burnout and patient

satisfaction: Evidence of relationships at the care unit level. Journal of Occupational Health

Psychology. 2002,7(3), 235-241. ISSN 1076-8998. doi: 10.1037/1076-8998.7.3.235

GIFFORD, B. D., ZAMMUTO, R. F., GOODMAN, E. A. 2002. The relationship between

hospital unit culture and nurses’ quality of work life. Journal of Healthcare Management.

2002, 47(1), 13–25. ISSN 1096-9012.

71

GREGOR, Ota. 1998. Speciální linky důvěry pro lékaře ve stresu v Anglii. In: Stres

zdravotníků 1998: [sborník sympozia], Karlovy Vary, 6.-7. února 1998. 1. vyd. Praha: Galén,

1998. s. 39-42. ISBN 80-85824-74-4.

GROVER, Michelle, et al. 2007. Professional bereavement and resiliency: what does this

mean to oncology nurses? Oncology Nursing Forum [online]. 2007, 34(2), 530-530. [cit.

2013-12-19]. ISSN0190-535X. Dostupné také z: www. pshsa.ca/2013/11/27/psychological-

health-and-safety-in-healthcare

GRUBER, David. 2009. Time management: efektivní hospodaření s časem - klíčová součást

beneopedie. 3., rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7261-

211-6.

GULÁŠOVÁ, Ivica. 2012. Prevence krizových situací. Sestra. 2012, 22(1), 24-26. ISSN

1210-0404.

HALBESLEBEN, J. R. et al. 2008. Nurse burnout and patient safety perception versus

reporting behavior. Western Journal of Nursing Research. 2008, 30(5), 560–577. ISSN 0193-

9459. doi: 10.1177/0193945907311322

HART, P. D. 2001. The nurse shortage: perspectives from current direkt care nurses and

formmer direkt care nurses [online]. [cit. 2014-01-14]. Dostupné

z: www.aft.org/helthcare/download/hart/report

HAWKINS, Peter a SHOHET, Robin. 2004. Supervize v pomáhajících profesích. Vyd. 1.

Praha: Portál, 2004. 208 s. ISBN 80-7178-715-9.

HEATH, Chip a HEATH, Dan. 2011. Proměna: jak věci změnit, když je změna zdánlivě

nemožná. Vyd. 1. V Brně: Jan Melvil, 2011. 288 s. Žádná velká věda. ISBN 978-80-87270-

09-7.

HELLMAN, T. et al. 2003. Stress, burnout and coping: differences between women with

coronary heart dinase and healthy matched women. Journal of Health Psychology [online].

2003, 8(4), 433-445. [cit. 2014-01-25]. ISSN 1359-1053. Dostupné z:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19127710

HENNIG, Claudius a KELLER, Gustav. 1996. Antistresový program pro učitele: projevy,

příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 99 s. Pedagogická

praxe. ISBN 80-7178-093-6.

72

HERMAN, Erik a DOUBEK, Pavel. 2008. Deprese a stres: vliv nepříznivé životní události na

rozvoj psychické poruchy. Praha: Maxdorf, ©2008. 94 s. Jessenius. ISBN 978-80-7345-157-8.

HLADKÝ, Aleš. 1993. Zdravotní aspekty zátěže a stresu. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1993.

173 s. ISBN 80-7066-784-2.

HLADKÝ, Aleš, ŽIDKOVÁ, Zdeňka. 1999. Metody hodnocení psychosociální pracovní

zátěže: metodická příručka. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 78 s. ISBN 80-7184-890-5.

HOLLAND, B. J, et al. 2012. Sustained employability of workers in a production

environment: design of a stepped wedge trial to evaluate effectiveness and cost-benefit of the

POSE program. BMC Public Health [online]. 2012, 36(12), 1471-1476. [cit. 2013-12-21].

ISSN 1471-2458. Dostupné z: http://www.biomedcentral.com/1471-2458/12/1003

HONZÁK, Radkin. 2013. Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad,

2013. 229 s. ISBN 978-80-7429-331-3.

HONZÁK, Radkin, KURZOVÁ, Hana. 2003. Burnout syndrom. Sanquis. 2003, (30), 42-45.

ISSN: 1212-6535.

HRSTKOVÁ, Dana, RIEGEROVÁ, Alena. 2004. Psychoterapeutická podpora personálu na

onkologickém oddělení v Krajské nemocnici v Liberci Onkologická péče. 2004, 8(3), 22-23.

ISSN: 1214-5602.

HRUBÁ, Radka, HARVANOVÁ, Jana, ŠTĚRBOVÁ, Dana. 2008. Ženy, strategie zvládání

stresu a adherence k pravidelné pohybové aktivitě. Tělesná kultura. 2008, 31(2), 58-60. ISSN

1211-6521.

CHIVATO, P. et al. 2011. Professional burnout and work satisfaction in Spanish allergists:

analysis of working conditions in the specialty. Journal of investigational allergology &

clinical imunology [online]. 2011, 21(1), 13-21. [cit. 2014-02-05]. ISSN:1018-9068.

Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21370718

JAROŠOVÁ, Darja. 2006. Organizace studia ošetřovatelství [online]. Ostrava: Ostravská

univerzita, 2006. [cit. 2013-12-11]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/mentor/I-

organizace%20studia%20osetrovatelstvi.pdf

JEKLOVÁ, Marta, REITMAYEROVÁ, Eva. 2007. Interní supervize. Praha: Vzdělávací

institut ochrany dětí, 2007. 24s. ISBN 978-80-86991-061.

73

JEŽORSKÁ, Šárka et al. 2014. Výzkumy subjektivní kvality života SQUALA

standardizovaným dotazníkem Results of subjective quality of life research using

SQUALAstandardized questionnairre. Profese on-line [on-line]. 2014, 7(1), 1-8. [cit. 2014-

03-12]. ISSN 1803-4330. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/1-2014/

JEŽORSKÁ, Šárka, KOZYKOVÁ, Jana, CHRASTINA, Jan. 2012. Syndrom vyhoření u

všeobecných sester pracujících s onkologickými nemocnými. Ošetrovatelstvo [online]. 2012,

2(2), 56-62. [cit. 201310-12]. ISSN 1338-6263. Dostupné z:

http://www.osetrovatelstvo.eu/archiv/2012-rocnik-2/cislo-2

JEŽORSKÁ, Šárka, TOMANOVÁ, Dana. 2011. Protektivní faktory ve vztahu k syndromu

vyhoření. In: Teória, výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve. Vyd. 1. Martin: Univerzita

Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárska fakulta, 2011. s. 143-151. ISBN: 978-80-

89544-00-4.

JOBÁNKOVÁ, Marta, KVAPILOVÁ, Jarmila. 2007. Zdroje psychosociální zátěže

v sesterské profesi. Sestra. 2007, 17(7-8), 18-19. ISSN: 1210-0404.

JOUZA, Ladislav. 2000. Pracovní podmínky a prostředí. Právní rádce. 2000, 5(5), 62-65.

ISSN 1210-4817.

KALVODOVÁ, Libuše et al. 2010. Psychologický náhled na problémy onkologických

pacientů a ošetřujícího týmu. Vnitřní lékařství. 2010, 56(6), 570-581. ISSN: 0042-773X.

KEBZA, Vladimír et al. 2012. Psychická zátěž, stres a psychohygiena v lékařských profesích.

1. vyd. Praha: Grada, 2012. 95 s. Edice celoživotního vzdělávání ČLK. ISBN 978-80-247-

4569-5.

KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2013. Současné sociální změny, jejich důsledky a

syndrom vyhoření. Československá psychologie. 2013, 57(4), 329-341. ISSN: 0009-062X.

KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2010. Syndrom vyhoření, vybrané psychologické

proměnné a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Československá psychologie.

2010, 54(1), 1-16. ISSN: 0009-062X.

KEBZA, Vladimír, ŠOLCOVÁ, Iva. 2003. Syndrom vyhoření. 2.vyd. Praha: Geoprint, 2003,

ISBN 80-7071-231-7.

KIRSTOVÁ, Alix. 1996. Kniha o překonávání stresu: jak se uvolnit a žít pozitivně. 2. vyd.,

V Knižním klubu 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1996. 192 s. ISBN 80-7176-655-0.

74

KITAOKA-HIGASHIGUCHI, K. et al. 2009. Burnout and risk factors for arteriosclerotic

dinase: Follow-up study. Journal of Occupational Health. 2009, 51(2), 123-131. ISSN 1341-

9145.

KNOBLAUCH, Jörg. 2013. Cíle v pracovním i osobním životě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013.

190 s. ISBN 978-80-262-0346-9.

KOLMAN, Luděk, et al. 2004. Postoje k práci a škála postojů k práci. Psychodiagnostika

[online]. Psychologické dny 2004. [cit. 2014-01-10] Dostupné z:

http://cmps.ecn.cz/pd/2004/texty/pdf/kolman.pdf

KOMAČEKOVÁ, Dagmar. 2009. Fyzická a psychická zátěž při poskytování ošetřovatelské

péče – prevence, ochrana a podpora zdraví sestry. Sestra. 2009, 19(7-8), 26-28. ISSN: 1210-

0404.

KÖNIG, C. J., KLEINMANN. M. 2007. Time Management Problems and Discounted Utility.

The Journal of Psychology [online]. 2007, 141(3), 321-324. [cit. 2013-04-19]. ISSN 0022-

3980. Dostupné

z:http://search.proquest.com.ezproxy.muni.cz/docview/213830591?accountid=16531

KOVÁCS, M., KOVÁCS, E., HEGEDŰS, K. 2010. Is emotional dissonance more prevalent

in oncology care? Emotion work, burnout and coping. Psycho-Oncology. 2010, 19(8),

855–862. ISSN: 1099-161. doi: 10.1002/pon.1631

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 1998. Jak neztratit nadšení. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. 131 s.

Psychologie pro každého. ISBN 80-7169-551-3.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2001. Psychologie zdraví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN

80-7178-551-2.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2003. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. 279 s. ISBN

80-7178-774-4.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro, PEČENKOVÁ, Jaroslava. 2004. Duševní hygiena zdravotní sestry.

Vyd. 1. Praha: Grada, 2004. 78 s. Sestra. ISBN 80-247-0784-5.

KUSHNIR, T., MELAMED, S. 1992. The gulf war and its impal on burnout and well-being

of working civilians. Psychological medicine. 1992, 22(4), 987-995. ISSN:0033-2917.

LE BLANC, P. M. 2007. Také care! The evaluation of a team-based burnout intervention

program for oncology care providers. The Journal of applied psychology. 2007, 92(1),

213-227. ISSN 0021-9010 .

75

LEITER, M. P., HARVIE, P., FRIZZELL, C. 1998. The correspondence of patient

satisfaction and nurse burnout. Social Science and Medicine.1998, 47(10), 1611–1617. ISSN

0277-9536. doi: 10.1016/S0277-9536(98)00207-X

MACPHERSON, C. F. 2008. Peer-supported storytelling for grieving pediatric oncology

nurses. Journal of Pediatric Oncology Nursing. 2008, 25(3), 148–163. ISSN 1043-4542. doi:

10.1177/1043454208317236).

MAŇÁK, Josef, ed., ŠVEC, Štefan, ed. a ŠVEC, Vlastimil, ed. 2005. Slovník pedagogické

metodologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 134 s. Pedagogický výzkum v teorii

a praxi; sv. 3. ISBN 80-7315-102-2.

MASLACH, C, JACKSON, S. E. 1981. The Maslach Burnout Inventory. Research Edition,

Consulting Psychoogists, Inc., Palo Alto, California. 1981.

MASLACH, C., LEITER, M. 1999. Take this job and love it! Psychology Today [ online].

September 1999. © Copyright 2002-2014 Sussex Directories, IncLast reviewed 19.1. 2012.

[cit. 2013-11-22]. Dostupné z: http://www.psychologytoday.com/articles/199908/take-job-

and-love-it

MATOUŠEK, Oldřich et al. 2008. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál,

2008. 380 s. ISBN 978-80-7367-502-8.

MENTAL HEALTH COMMISSSION OF CANADA. 2013. National Standard of Canada for

psychological health and safety in the workplace released. Mental Health Commission of

Canada [online]. © 2014 Mental Health Commission of Canada. [cit. 2014-0110]. Dostupné

z: www. bnq.qc.ca/dokuments/communique presse 9700-803_2013-01-16 en.pdf

MÍČEK, Libor. 1984. Duševní hygiena. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,

1984. 207 s. Učebnice pro vysoké školy.

MIKŠÍK, Oldřich. 2001. Psychologická charakteristika osobností. 1. vyd. Praha: Karolinum,

2001. 257 s. ISBN 80-246-0240-7.

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR. 2008. Rámcový

vzdělávací program pro obor vzdělání 53-41-M/01. Zdravotnický asistent [online]. Praha:

Národní ústav odborného vzdělávání, 2008. 78 s. [cit. 2014-01-10] Dostupné z:

http://aplikace.msmt.cz/rvp/RVP/ML/RVP%205341M01%20Zdravotnicky%20asistent.pdf

76

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2008. Metodický pokyn

k vyhlášce č. 39/2005 Sb. pro studijní obor všeobecná sestra. In: Věstník Ministerstva

zdravotnictví České republiky [online]. 2008, (6), 12-32. [cit. 2013-11-11]. Dostupné

z:http://www.mzcr.cz/odbornik/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-

sestra_2197_947_3.html

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY. 2004. Koncepce

ošetřovatelství. In: Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky [online]. 2004, září.

(9), 2-10. Poslední úprava 27.10. 2009. [cit 2012-012-12]. ISSN 1211-0868. Dostupné z:

http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3648_1778_11.html

MOHAPL, Přemysl. 1992. Úvod do psychologie nemoci a zdraví. 1. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého, 1992. 89 s. Acta Univ. Palackianae Olomucensis. Fac. philos. Suppl.

ISBN 80-7067-127-0.

MORET, Leila et al. 2012. Relationship between inpatient satisfaction and nurse absenteeism:

an exploratory study using WHO-PATH performance indicators in France. BMC Reserch

Notes [online]. 2012, 22(5), 83- 85. [cit. 2013-12-21]. ISSN 1756-0500. Dostupné

z: http://www.biomedcentral.com/1756-0500/5/83

NAKONEČNÝ, Milan. 1992. Motivace. 1. vyd. Praha: Management Press, 1992. 258 s. ISBN

80-85603-01-2.

NEŠPOR, Karel, 2007. Prevence profesionálního stresu a syndromu vyhoření. Medicína pro

praxi. 2007, 4(9), 371-372. ISSN 1214-8687.

PACOVSKÝ, Petr. 2006. Člověk a čas: time management IV. generace. 1. vyd. Praha: Grada,

©2006. 259 s. Cesty k osobní prosperitě. ISBN 80-247-1701-8.

PARMELEE, Patricia, et al. 2009. Perceived barriers to effective job performance among

nursing assistants in long-term care. Journal of the American Medicala Directors Association

[online]. 2009, 10(8), 559-567. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: www.

ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2774771

PASSIG, Kathrin, LOBO, Sascha. 2010. Odložím to na zítra: jak si zorganizovat život bez

zbytečného organizování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010. 187 s. ISBN 978-80-7367-666-7.

PERRY, B. 2008. Why exemplary oncology nurses seem to avoid compassion fatigue.

Canadian Oncology Nursing Journal. 2008, 18(2), 87–99). ISSN1181-912X.

77

PLAMÍNEK, Jiří. 2013. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. 3.,

dopl. vyd. Praha: Grada, 2013. 192 s. Management. ISBN 978-80-247-4751-4.

PLAMÍNEK, Jiří. 2004. Sebeřízení: praktický atlas managementu cílů, času a stresu. 1. vyd.

Praha: Grada, 2004, 182 s. ISBN 80-247-0671-7.

PONĚŠICKÝ, Jan. 2002. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. Vyd. 1. Praha:

Triton, 2002. 120 s. Psychologická setkávání; sv. 1. ISBN 80-7254-216-8.

POST-WHITE, J. 1998. Wind behind the sails: Empowering our patients and ourselves.

Oncology Nursing Forum. 1998, 25(6), 1011–1017. ISSN0190-535X.

PROVAZNÍK, Vladimír, KOMÁRKOVÁ, Růžena. 1996. Motivace pracovního jednání. Vyd.

1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1996. 210 s. ISBN 80-7079-283-3.

PSYCHODIAGNOSTIKA a.s. 2010. Inventorium zaměstnaneckého stresu: příručka.

Bratislava, 2010, s. 7-12. ISBN neuvedeno.

RAINES, M. L. 2000. Ethical decision making in nurses. Relationships among moral

reasoning, coping style, and ethics stress. JONA’s Healthcare Law, Ethics and Regulation .

2000, 2(1), 29–41, ISSN 1520-9229.

REICHEL, Jiří. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009.

184 s. Sociologie. ISBN 978-80-247-3006-6.

RENAUD, Jacqueline. 1993. Stres: [co je stres a jak se mu vyhnout: testy a antistresové

programy]. 1. vyd. Praha: Práce, 1993. 137 s. ISBN 80-208-0297-5.

RODRIGUES, B. A., CHAVES, C. E. 2008. Stressing factors and coping strategies used by

oncology nurses. Revista Latino Americana de Enfermagem, 2008, 16(1), 2-8.

ISSN 0104-1169.

QUINAL, L., HARFORD, S. RUTLEDGE, D. N. 2009. Secondary traumatic stress in

oncology staff. Cancer nursing. 2009, Jul-Aug, 32(4), E1-7. ISSN 0162-220X. doi:

10.1097/NCC.0b013e31819ca65a

SÁ, L., FLEMING M. 2008. Bullying, burnout, and mental health amongst Portuguese

nurses. Issues in mental health nursing. 2008, 29(4),411-26. ISSN: 0161-2840. doi:

10.1080/01612840801904480

SIKOROVÁ, Lucie. 2011. Psychologie zdravotnické profese. 1.vyd. Ostrava: Ostravská

univerzita, 2011, 78 s. ISBN 978-80-7464-084-1.

78

SKUTIL, Martin et al. 2011. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty

učitelství. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. 254 s. ISBN 978-80-7367-778-7.

SPENCE LASCHINGER, H. K., LEITER, M. P. 2006. The impal nursing work enviroments

on patient safety outcomes. The Journal of Nursing Administration [online]. 2006, 36(5),

259-267. [cit. 2014-04-10]. ISSN 1539-0721. Dostupné z: http:/ovidsp.tx.ovid.com/sp-

3.11.0a/ovidweb.cgi?WebLinkFramesed=1S=DFLKFPBDPPDDAAPNCNKCCJCDNBAAA

OO-2006050000

STOCK, Christian. 2010. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vyd. Praha: Grada, 2010.

103 s. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-3553-5.

SVĚTLÁK, Miroslav, SUCHÝ, Adam. 2011. Psychologická péče o zdravotníky v onkologii:

současná teorie a praxe v podmínkách českého zdravotnictví. Klinická onkologie. 2011, 24(4),

302-307. ISSN: 0862-495X.

SVĚTLÁK, Miroslav, SUCHÝ, Adam, VYZULA, Rostislav. 2010. První zkušenosti

s profylaktickým a terapeuticko poradenským programem pro lékaře a sestry na MOÚ:

využití Gestalt přístupu ve zdravotnictví. In: Edukační sborník XXXIV. Brněnské onkologické

dny s XXIV. Konferencí pro sestry a laboranty. 1. vyd. Brno: Masarykův onkologický ústav,

2010. s. 193-193. ISBN 978-80-86793-15-3.

SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. 2002. Strategické dokumenty: pro

všeobecné sestry a porodní asistentky. (2). Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky,

2002. 271 s. ISBN 80-85047-21-7.

ŠEBLOVÁ, Jana. 2007. Zátěž a stres pracovníků zdravotnických záchranných služeb. 112.

2007, 6(3), 12-14. ISSN: 1213-7057.

ŠKODOVÁ, Z. BÁNOVČINOVÁ, L. 2011. Osobnostné predátory syndrómu vyhorenia

u študentov pomáhajúcích profesí. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2011, 2(4), 288-293,

ISSN 1804-2740.

ŠTIKAR, Jiří et al. 2003. Psychologie ve světě práce. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2003.

461 s. ISBN 80-246-0448-5.

79

TEISALA, T et al. 2014. Associations of physical activity, fitness, and body composition with

heart rate variability–based indicators of stress and recovery on workdays: a cross-sectional

study. Journal of Occupational Medicine and Toxicology [online]. 2014, 9(16). [cit. 2014-02-

20]. ISSN: 1745-6673. doi: 10.1186/1745-6673-9-16. Dostupné z:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3997193/

TOPPINER-TANNER, S. et al., 2005. Burnout as a predátor of medically certified sick-leave

absences and thein diagnosed causes. Behavioral Medicine. 2005, 31(1), 18-27.

ISSN 0896-4289.

TRACY, Brian. 2007. Snězte tu žábu!: 21 rad, jak v co nejkratším čase udělat co nejvíce.

Olomouc: ANAG, 2007. 128 s. ISBN 978-80-7263-403-3.

UZEL, Jaroslav. 2008. Prevence a zvládání stresu. Vyd. 1. Praha: Výzkumný ústav

bezpečnosti práce, 2008. 42 s. Bezpečný podnik. ISBN 978-80-86973-99-9.

VAHEY, D. C, AIKEN, L. H., VARGAS, D. 2004. Nurse burnout and patient satisfaction.

Medical Care [online]. 2004, 42(2 Suppl), II-57–II-66. [cit. 2013-11-21]. ISSN:0025-7079.

Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2904602/

VAŠINA, Lubomír. 2011. Vademecum psychologie clinicae. Brno: Institut mezioborových

studií, 2011. 256 s. ISBN 978-80-87182-18-5.

VENGLÁŘOVÁ, Martina et al. 2011. Sestry v nouzi: syndrom vyhoření, mobbing, bossing.

1. vyd. Praha: Grada, 2011. 184 s. Sestra. ISBN 978-80-247-3174-2.

VÉVODA, Jiří et al. 2010. Pracovní spokojenost všeobecných sester. Profese on-line [online].

2010, 3(3), 207-219. ISSN: 1803-4330. [cit. 2014-01-26]. Dostupné z:

http://profeseonline.upol.cz/3-2010/

VÉVODA, Jiří. 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. Vyd. 1. Praha:

Grada, 2013. 159 s. Sestra. ISBN 978-80-247-4732-3.

VODÁČEK, Leo, VODÁČKOVÁ, Oľga. 2006. Moderní management v teorii a praxi. Vyd.

1. Praha: Management Press, 2006. 295 s. ISBN 80-7261-143-7.

VÝROST, Jozef a SLAMĚNÍK, Ivan. 1997. Sociální psychologie = Sociálna psychológia.

Vyd. 1. Praha: ISV, 1997. 453 s. Psychologie. ISBN 80-85866-20-X.

80

WENGSTRÖM. Y., EKEDAHL, M., 2006. The art of professional development and caring

in cancer nursing. Nursing and Health Sciences. 2006, 8(1), 20–26. ISSN 1441-0745. doi:

10.1111/j.1442-2018. 2006.00263.x.

WILKES L., et al. 2008. Clients with chronic and complex conditions: their experiences of

community nursing services. Journal of clinical nursing. 2008, 17(7B), 160-168. ISSN 0962-

1067.

WINWOOD, P. C., LUSHINGTON, K. 2006. Disentangling the effects of psychological and

physical work demands on sleep, recovery and maladaptive chronic stress outcomes within

a large sample of Australian nurses. Journal of Advanced Nursing. 2006, 56(6), 679-689.

ISSN 03092402. DOI: 10.1111/j.1365-2648.2006.04055.x

WITKOSKI, A., DICKSON, V. V. 2010. Hospital staff Nurses Work Hours, Meal Periods

and Rest Breas: A Review From an Occupacional Health Nurse Perspective. AAOHN journal.

2010, 58(11), 489-497. ISSN 0891-0162. doi: 10.3928/08910162-20101027-02.

ZACHAROVÁ, Eva. 2010. Motivační faktory v sesterském povolání. Sestra. 2010, 20(6),

30-31. ISSN: 1210-0404.

ZACHAROVÁ, Eva. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky.

Interní medicína pro praxi. 2008, 10(1), 41-42. ISSN: 1212-7299.

ZÁLEŠÁKOVÁ, J., BUŽGOVÁ, Radka. 2011. Psychická zátěž sester pečujících

o onkologicky nemocné. Pracovní lékařství. 2011, 63(3-4), 113-118. ISSN: 0032-6291.

81

SEZNAM ZKRATEK

BMI - Maslach Burnout Inventory

BM - Burnout Measure

Tab. - tabulka

č. - číslo

apod. - a podobně

tzv. - takzvaný

82

SEZNAM TABULEK

Tabulka č. 1 Věk a délka praxe respondentů

Tabulka č. 2 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání

(Emotional Exhaustion)

Tabulka č. 3 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace

(Depersonalisation)

Tabulka č. 4 Absolutní a relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení

(Personal Accomplishment)

Tabulka č. 5 Absolutní a relativní četnost stavu vyhoření

Tabulka č. 6 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a strategiemi zvládání psychické

zátěže

Tabulka č. 7 Popisná statistika míry přípravy sester v oblasti psychohygieny

Tabulka č. 8 Absolutní a relativní četnosti odpovědí otázky č. 13 vlastního dotazníku –

přínos pro zvládání stresových situací

Tabulka č. 9 Míra používaných strategií ke zvládání psychické zátěže

Tabulka č. 10 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního

prostředí

83

SEZNAM GRAFŮ

Graf č. 1 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – emocionální vyčerpání (Emotional

Exhaustion)

Graf č. 2 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – depersonalizace (Depersonalisation)

Graf č. 3 Relativní četnosti odpovědí dotazníku MBI – osobní uspokojení (Personal

Accomplishment)

Graf č. 4 Přínos pro zvládání stresových situací

Graf č. 5 Průměrné celkové skóre užívaných strategií

Graf č. 6 Pořadí důležitosti subjektivně vnímaných faktorů pracovního prostředí

Graf č. 7 Pořadí vnímané saturace faktorů pracovního prostředí zaměstnavatelem

Graf č. 8 Rozdíl mezi subjektivně vnímanými prioritami a subjektivně vnímanou saturací

faktorů pracovního prostředí

84

SEZNAM PŘÍLOH

P1: Dotazník dle Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí

P2: Dotazník vlastní konstrukce

P3: Souhlas s výzkumným šetřením

85

Příloha P1:

Dotazník dle Herzbergovy teorie faktorů pracovního prostředí

Ve sloupci 1 označte křížkem každého faktoru, jak je daný faktor pro Vás osobně důležitý

(1.vůbec není důležitý,2.téměř není důležitý, 3.středně důležitý, 4.důležitý,5.velmi důležitý)

Ve sloupci 2 označte křížkem u každého faktoru, jak zaměstnavatel, dle Vašeho názoru, jednotlivý

faktor naplňuje.

(1.jsem velmi nespokojen/a, 2.jsem nespokojen/a, 3.nejsem ani spokojený/a, ani spokojen/a,

4. jsem spokojený/a, 5.jsem velmi spokojený/a)

Faktory:

Míra důležitosti

pro Vás

Míra naplnění Vaší

potřeby zaměstnavatelem

Sloupec 1

Sloupec 2

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1. Spolupráce s jinými profesemi

(zdravotními sestrami, nelékařskými

specialisty,duchovními)

2. Pracovní vztahy k přímo

nadřízeným pracovníkům

3. Možnost kariérového postupu

4. Možnost používání moderního

technického-přístrojového a

technologického vybavení

5. Prestiž Vašeho povolání

6. Vzájemná pracovní spolupráce na

Vašem pracovišti

7. Mzda/plat.

8. Možnosti dalšího odborného

vzdělávání

(kurzy,školení,atestace,další

postgraduální vzdělávání)

9. Nepeněžní uznání Vašich

osobních výsledků (pochvala atp.)

86

10. Stabilita-jistota pracovního místa

11. „Image“ (vážnost,pověst) Vašeho

zdravotnického zařízení na veřejnosti

12. Péče o pacienty

13. Pracovní podmínky (BOZP

prostorové řešení pracoviště,

organizace práce)

14. Poskytování informací

(dostatečný přístup k informacím a

jejich poskytování)

15.Zaměstnanecké/sociální výhody

poskytované zaměstnavatelem

(osobní účty, vitamíny,stravenky,atd

16. Pracovní klima

87

Příloha P2:

Dotazník vlastní konstrukce – Vzdělání sester v oblasti duševní hygieny

Tento dotazník slouží ke zjištění spokojenosti s úrovní vzdělání v oblasti duševní hygieny

zdravotnického personálu.

Při vyplňování dotazníku prosím zatrhněte vždy jen jednu z možností.

1. Jste absolventem:

a) střední zdravotnické školy

b) vyšší odborné školy zdravotnické

c) gymnázia a vyšší odborné školy zdravotnické

d) bakalářského studia

e) magisterského studia

2. Před kolika lety jste dokončil(a) Vaše nynější vzdělání:

a) 1-5

b) 5-10

c) 10-20

d) Více

3. S pojmem duševní hygiena zdravotnického personálu jste se setkal(a):

Uveďte všechny možné odpovědi:

a) na základní škole

b) na střední zdravotnické škole

c) na gymnáziu

d) na gymnáziu, na střední zdravotnické škole i na vyšší odborné škole zdravotnické

e) na bakalářském studiu

f) na magisterském studiu

g) v zaměstnání

h) nikdy jsem se s tímto pojmem nesetkal(a)

4. Co pro Vás představuje pojem duševní hygiena:

a) návod, jak chránit a upevňovat své duševní zdraví

b) návod, jak se chovat k pacientovi

c) návod, jak provádět hygienu pacienta

d) postoj k životu, kterým se stanu oblíbeným

e) nic pro mě neznamená

88

5. Při přípravě na své povolání jste získal(a) dostatek znalostí v oblasti duševní hygieny

zdravotnického personálu – vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):

1 2 3 4 5

6. V jakém předmětu jste se duševní hygieně věnovali:

a) v psychologii

b) v komunikaci

c) v etice

d) filozofii

e) v edukaci

f) v jiném – uveďte v jakém

g) v žádném

7.Odborná úroveň vyučovacích hodin na škole, které se věnovaly oblasti duševní hygieny

byla – vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):

1 2 3 4 5

8. Poznatky o udržování duševní hygieny, získané ve škole, Vás připravily na zvládání

stresových situací v praxi:

1 2 3 4 5

89

9. Navýšil(a) by jste počet vyučovacích hodin v oblasti duševní hygieny zdravotnického

personálu – vyznačte na škále od 1-5 (1nejnižší):

1 2 3 4 5

10. Zavedl(a) by jste více praktický způsob výuky duševní hygieny zdravotnického personálu

- vyznačte na škále od 1-5 (1=nejnižší):

1 2 3 4 5

11. Jak často se při svém povolání setkáváte se stresovými situacemi, které musíte řešit

a negativně na Vás působí:

a) 1x za týden

b) 3x za týden

c) 1x denně

d) více jak 1x denně

12. Při řešení stresových situací vycházíte se znalostí získaných v průběhu studia:

a) ano

b) částečně

c) ne

13. Největší přínos při zvládání stresových situací měla pro Vás:

a) škola

b) praxe

c) kurzy duševní hygieny v zaměstnání

90

Příloha P3:

Vážená paní

Zlatuše Mihalová

náměstkyně pro ošetřovatelskou péči

Krajská nemocnice Tomáše Bati

Havlíčkovo nábřeží 600

Zlín

762 75

V Olomouci 6.11. 2013

Žádost o provedení výzkumného šetření

Vážená paní náměstkyně,

dovolte, abych se na Vás obrátila s žádostí o umožnění výzkumného šetření v Krajské nemocnici

Tomáše Bati ve Zlíně. Výzkumné šetření souvisí s tvorbou mé diplomové práce. Studuji 2. ročník

navazujícího magisterského studia na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci,

obor Ošetřovatelská péče v interních oborech. Tématem mé diplomové práce je „Zvládání psychické

zátěže v kontextu práce onkologických sester“. Jedná se o kvantitativní výzkum u onkologických

sester, prováděný prostřednictvím dotazníků, které zjišťují míru syndromu vyhoření, emocionální a

kognitivní zvládání stresu, úroveň vzdělání v oblasti duševní hygieny a úroveň péče zaměstnavatele o

duševní hygienu onkologických sester. Použité dotazníky přikládám.

Vedoucím mé diplomové práce je paní Mgr. Šárka Ježorská, Ph.D.

Šetření bude probíhat v klinických onkologických centrech – Olomouc, Hradec Králové, Praha a Zlín.

Děkuji za kladné vyřízení mé žádosti. Bc. Šárka Ročková

sarka.rockova@fnol.cz

onkologická klinika

Fakultní nemocnice Olomouc

I.P.Pavlova 6

775 20 Olomouc

Vyjádření k žádosti:

91

92

93

94