1 

 

Trek Ještěd – Sněžka – Praděd 

30.4‐11.5.2008 

   OBSAH   Úvod    ……………………………………………………………………………………………………………………..……2  Den první   ‐ Olomouc ‐ Ještěd……………………………………………………………………………………………………2  Den druhý  ‐ Ještěd – Harrachov – Labská Bouda – Bílé Labe………………………………………………..……3  Den třetí  ‐ Bílé Labe – Sněžka – Malá Úpa………………………………………………………………………….…..5  Den čtvrtý  ‐ Malá Úpa – Trutnov ‐ Adršpach……………………………………………………………………………..7  Den pátý  ‐ Adršpašské skály………………………………………………………………………………………………..….8  Den šestý  ‐ Adršpach – Teplice nad Metují – Náchod – Šerlich………………………………………….…….9  Den sedmý  ‐Šerlich – Velká Deštná ‐  České Petrovice……………………………………………………………..10  Den osmý  ‐ České Petrovice – Mladkov – Králíky – Dolní Morava ……………………………………..……11  Den devátý  ‐ Dolní Morava – Králický Sněžník – Stříbrnice ………………………………………………..……..12  Den desátý  ‐ Stříbrnice – Ramzová……………………………………………………………………………………………13  Den jedenáctý  ‐ Ramzová – Šerák – Keprník – Červenohorské sedlo – Praděd……………………………..15  Den dvanáctý  ‐ Praděd – Ovčárna – Hvězda …………………………………………………………………………..……17     

2 

 

 

ÚVOD    Někdy na podzim 2007 dostal Zbyňa nápad. Zprvu to  vypadalo jen jako plácnutí do větru. Zkusíme trošku delší trek.  Pokusíme se spojit pochodem dva nejvyšší vrcholy – Sněžku a Praděd. Nejprve jsme se tomu smáli, ale pak si řekli: “ A proč ne?“   Zbývalo  určit  termín  a  počet  osob.  Termín  vyšel  logicky  na  začátek  května  kvůli  státním svátkům. Ušetříme dva dny dovolené. Počet osob byl za chvíli taky jasný‐ zůstali jsme sami dva. Už to nás mělo varovat…   Před  Velikonocemi  mi  začalo  docházet,  že  bez  alespoň  mírného  tréninku  bych  to  taky 

nemusel ujít. Na velikonoční pondělí  jsem  se proto vydal na  jarní procházku   Hrabí‐Holice  (cca 35 km). Ta mě na další týden vyřadila z provozu. Tak takhle tedy ne !!   Dal  jsem  si   pauzu a  zkrátil délky pochodů na 5‐12  km. To  se osvědčilo a Ben měl radost, že je pořád na procházce.   Absolvoval jsem ještě jednu delší trasu – Holice‐ Sv.Kopeček – Radíkov – Posluchov – Holice ( 25 km) a cítil se připraven.   Pravda se však teprve ukáže…   

Den první Olomouc – Liberec –Ještěd 

 Našlapané kilometry dnes:  6 Našlapané kilometry celkem:  6 

   Pochod ze Sněžky na Praděd jsme se rozhodli začít netradičně  na  Ještědu.  Jednak  proto,  že  byl  vyhlášen stavbou století a je krásnou dominantou a jednak Ještěd i Praděd  jsou  vysílače,  což  nám  přišlo  jako  další  dobrý důvod. Začít přespáním na Ještědu a skončit přespáním na Pradědu.   Vyrážíme tedy vlakem z Olomouce   do Pardubic a Liberce.  Cesta  se  vydařila  až  na  několik  přestupů  kvůli výluce  na  trase.  Přesto  jsme  přijeli  do  Liberce  jen s desetiminutovým zpožděním v 16.00.   Za  příznivého  větru  a  vlhkosti  jsme  se  vydali  na Ještěd pěšky. Po zhruba 2,5 hodinách jsme se vydrápali na vrchol  a  to  bez  přispění  turistických  značek  nejkratší cestou.  Převýšení  z Liberce  jsme  odhadli  na  600m.  Po sprše následovala večeře za cca 400 na osobu. 

                                                                 Teď je 22.30 a unaveni se ukládáme ke spánku. 

3 

 

 

Den druhý Ještěd – Harrachov ‐ Labská Bouda ‐ Bílé Labe 

 Našlapané kilometry dnes:  28 Našlapané kilometry celkem:  34    Noc  na  Ještědu  proběhla  za  neustálého rachotu  větru.  Ráno  byl  budíček  v 7.30,  snídaně formou bufetu v 8.00. Následně jsme sjeli lanovkou dolů. Byli  jsme sami v kabině pro 35  lidí. Byla totiž mlha a pršelo.   Od  lanovky  vedly naše  kroky na  šalinu do centra  Liberce.  Tam  následoval  přestup  na  další tramvaj č.11 do Jablonce. Z Jablonce jsme původně chtěli  pokračovat  autobusem  do  Harrachova,  ale jeden místní  pidlovokej  chytrák  nám  poradil  vlak. Na první pohled to vypadalo rozumně. Nádraží bylo blíž, vlak jel dřív a i s přestupem v Tanvaldu byl přesun rychlejší. Tak jsme jeli.   Nevýhodu  jsme objevili až při výstupu v Harrachově. Nádraží  je totiž asi 4 km od něj a navíc na úplně opačné straně, než jsme potřebovali. Cestu jsem si prodloužili asi o 6 km.   Teď  již slyším škarohlídy, že to není žádnej pěší pochod, ale cestování hromadnou dopravou. Chtěl bych tedy upozornit, že původní záměr byl Sněžka  ‐Praděd a tedy tyto etapy  jsou  jaksi navíc.  I další dva přesuny byly většinou zajížďky, které na ujité kilometry neměly prakticky vliv. A komu se to nelíbí, může protestovat, může nesouhlasit a taky si to může zkusit šlapat sám. 

  Na  kraji  Harrachova  jsme v penzionu  Diana  pojedli  guláš  a vydali se konečně na pořádnou tůru. Cesta  vedla  po  modré  kolem Mumlavských  vodopádů na  Labskou Boudu.  Zpočátku  to  šlo  celkem dobře.  Problémy  nastaly  ve  chvíli, kdy  jsme  zjistili,  že  sníh  leží  již  od výšek  cca  800  m.n.m.  Bez  sněhu jsme tedy šli pouze asi 10 km.   Sníh  byl  měkký,  mokrý  a hluboký. Místy  jsme  zapadali  až  po k…e. Padal nám horem do bot, které byly  úplně  promočené.  Přesto  jsme to  nevzdali  a  vyškrábali  se  přes Labské  louky  k Labské  Boudě  a pramenům Labe.  

4 

 

  

    Tam  jsme se ani nezastavovali a pokračovali přes  lavinové svahy dále po modré kolem Labe směrem na Špindlerův Mlýn. Sníh končil až u soutoku Labe a Bílého Labe.  Do Špindlerova mlýna jsme nakonec neodbočili a  zkusili dojít až na Boudu u Bílého  Labe. Tam  jsme přišli  kolem osmé hodiny večerní.  Celou  cestu  jsme  nepotkali  ani  živáčka. Možná  to  bylo  tím,  že  cesta  je  v zimním  období uzavřena a ještě ji neotevřeli.  

5 

 

 

    Původně jsme po večeři chtěli jít brzo spát, ale nějak jsme se zakecali s majitelem a obsluhou a za příjemného popíjení Ferneta jsme ulehli kolem druhé hodiny ranní.    

Den třetí Bílé Labe – Sněžka – Malá Úpa 

 Našlapané kilometry dnes:  19 Našlapané kilometry celkem:  53  

  Ráno  se  nám podařilo  vstát  v 8.00  a pěkně  posnídat.  Čekalo nás  prudké  stoupání údolím  Bílého  Labe  na Luční  Boudu  a  Sněžku.  Po včerejšku  nás  již  ani nepřekvapilo,  že  už  od počátku jsme  se brodili ve sněhu.  Jinak  nám  počasí přálo,  bylo  polojasno  a teplota kolem 10 st.C   Až po Luční Boudu jsme  šli  sami  ze  stejného důvodu jako předchozí den 

6 

 

‐  cesta ještě byla uzavřena.   Na Luční Boudě jsme si dali polévku a  sodu  za 50 Kč.   Od  Luční  Boudy začalo přibývat lidí, a když se připojila  červená  značka vedoucí  z Polska,  připadali jsme  si  jako  na  Václaváku. Češtinu  prakticky  nebylo slyšet  a  na  výstupu  na Sněžku  se  tvořily  zácpy rádoby  turistů  v lakýrkách  a teniskách.  V Polsku,  stejně jako  u  nás  byl  totiž  státní svátek. 

 Společně  jsme se  zhrozili  nad stavbou, která je postavena  nově na  české  straně vrcholu  a  rychle prchali po Obřím hřbetu  na  chatu Jelenka.  Teprve tady  končí  sníh. Máme  ho  až  po krk.  Po  asfaltu jsme  došli  po žluté  značce  na Pomezní  Boudy, 

7 

 

kde  jsme  hladoví doslova  vybílili místní samoobsluhu.  

Ihned  poté jsme prchli na Malou Úpu,  kde  máme nocleh  v penzionu Kateřina.  

Po  večeři jdeme  odpočívat  a zregenerovat síly pro zítřejší  pochod  do Trutnova.       

Den čtvrtý Malá Úpa – Trutnov ‐ Adršpach 

 Našlapané kilometry dnes:  32 Našlapané kilometry celkem:  85    Vyrazili  jsme  v mlze.  Poté,  co  nás  chtěl  přejet majitel  penzionu  červenou  oktávií  jsme  se spřátelili  s bílým  kocourem,  který  nás  dovedl  až  k Rotterově  chajdě. Mezitím  se  vyčasilo    a  cesta 

pokračovala  bez větších  problémů.  Po červené  značce  jsme kolem  divoce vypadajícího býka došli až  k dělostřelecké pevnosti  Stachelberk, která  předznamenala množství dalších tvrzí a řopíků,  jež  budeme míjet  v Orlických horách.   Odtud  jsme  šli dlouhým  přesunem přes  lom,  kde  jsem málem  zašlápl  slepýše, 

8 

 

do  milionářské  čtvrti pře  Trutnovem.  Po marném  ptaní  po hospodě  v blízkosti trutnovského  nádraží jsme  našli  hospodu Pod  lékárnou,  kde nám bylo dobře až do odjezdu  vlaku  do Adršpašských  skal, tedy  přesně  na zastávku  Teplice‐skály.   Cesta trvala zhruba hodinu motoráčkem, kde průvodčí byl mašinfíra i výpravčí zároveň. Po výstupu nás čekala cesta asi 800m do penzionu Dita, kde jsme se potkali s ukecaným majitelem i jeho ukecanou ženou.   

Den pátý Adršpašské skály 

 Našlapané kilometry dnes:  15 Našlapané kilometry celkem:  100    Tento den byl naplánován  jako odpočinkový.  Zbyňa má nataženou  šlachu  a  já puchýře na 

patách.  Po  prvotním  seznámení  se skalami  okolo  jezírka,  které  jsme třikrát  obešli  jsme  se  dostali  do vleku  polských  návštěvníků.  Ze šlamastyky  nám  pomohli  až domorodci  cikánského  původu  se smaženým sýrem v sedmiobalu.   Ale  po  pořádku.  Den  jsme začali  snídaní  v nedalekém  Skalním mlýně,  kde  majitelka,  ač  bylo zavřeno  nám  připravila  lahodné hody.  Málem  jsme  si  je  museli odpracovat kosením trávy.   Na vstupu do skal nás překvapilo  

9 

 

 vstupné  60,‐Kč,  které  vůbec  nekorespondovalo  se shnilými    chodníky  a  schůdky  na  prohlídkové  trase.  Po projití trasy jsme se těšili na dobré občerstvení. K našemu úžasu  jsme  v první  hospodě  dostali  výše  uvedený  sýr 

v sedmiobalu na umělohmotném talířku. S vědomím  , že nic horšího nás už nemůže potkat  jsme se rozhodli svlažit svá vyprahlá hrdla pivním mokem ukecaného číšníka v hotelu Orlík. V 16.00 jsme byli tam, kde jsme začali, tedy na parkovišti. V neděli v 16.00 zavřeli hospodu!!   Po marném obcházení dalších penzionů, po marném volání po luxusních hotelech jsme vzdali boj s větrnými mlýny a odešli zpátky do domovského penzionu, kde jsme konečně nalezli televizor a v něm přenos  ČR‐Rusko hokejového MS.  Po oslavě dobrého  výkonu  (4:4)  a osvětlení problému  2. světové války místnímu obyvatelstvu se ukládáme ke spánku. Nálada je mírně skleslá a fyzické síly na úrovni předchozího dne.   

Den šestý Adršpach ‐ Teplice nad Metují‐Skály‐ Náchod ‐ Šerlich 

 Našlapané kilometry dnes:  30 Našlapané kilometry celkem:  130  

Po včerejší oslavě prohry v prodloužení se nám nevstávalo moc dobře. Budíček byl v 7.30, protože dle naší domněnky nám v 8.33  jel vlak do Náchoda. Tento předpoklad  se  ukázal  jako  mylný,  protože  vlak  jezdí pouze v sobotu a neděli. Dnes je pondělí. Do Teplic nad Metují jsme se tedy vydali pěšky. ( 4km) 

Tam  jsme nasedli na vlak a popojeli 27 km do Náchoda  (374  m.n.m.)  .  Odtud  se  vydáváme  na Jiráskovu  chatu  (622  m.n.m.)  a  dále  přes  Dobrošov. Českou Třemešnou a Borovou do Olešnice. Tady končí 

10 

 

sranda  a  začíná  stoupání  po modré  na  hřeben  Orlických hor.  Pomalu  se  hlásí  umě puchýř  na  patě  a  u  Zbyni ostré  píchání  v chodidle. Zkoušíme  přezouvat  a  je  to lepší.  Zbyněk  tejpuje chodidlo. 

V Olešnici  dáváme jídlo  a  pivo  a  vyrážíme  do kopce. Kupodivu cesta ubíhá celkem  dobře  i  přes převýšení  více  jak  600m. Kolem  18.30  přicházíme  na Masarykovu  chatu  na Šerlichu. Únava  je  značná,  u mě se hlásí i žaludek. Večeře je lehká, vývar a pstruh. Hajdy do postele. 

Zítra nás čeká možná nejdelší etapa. Nemáme nocleh, tak uvidíme, kam dojdeme.   

Den sedmý Šerlich – Velká Deštná – České Petrovice 

 Našlapané kilometry dnes:  38,5 Našlapané kilometry celkem:  168,5 

   Vstáváme  v 7.00 a necháváme  si připravit  snídani  ( hemenex, míchaná  vejce). Na  cestu  se 

vydáváme  v 9.00  za vydatného větru a mlhy po červené na Malou a Velkou Deštnou  (1115  m.n.m.). Dále  po  hřebeni  ve  výšce 900‐1100m  ke  Kunštátské kapli  z roku  1670.  Odtud pomalým  klesáním  na Pěticestí,  kde  proběhla svačinka.  Tam  jsme  od rána potkali první dva  lidi‐ taky blázny s batohy.         

11 

 

 Mlha už není, ale fouká vytrvale. Mílovými kroky se blížíme kolem spousty řopíků ( malých pevností) k pevnosti Hanička. K údivu všech zúčastněných byla Hanička  i přilehlé občerstvení uzavřeny. Zažili jsme nejdelších 100m našeho pochodu. ( podle tabule vzdálenosti k občerstvení).   Stanovili  jsme  si  cíl  ubytovat  se  na  chatě  Čihák,  což  bylo  ze  Šerlichu  odhadem  34  km. V průběhu  trasy  jsme  začali  zjišťovat  ubytování  v okolí.  Bohužel  jak  Čihák,  tak  i Orlická  chata  byli mimo  provoz.  Na  základě  konzultace  s majitelem  Orlické  chaty  jsme  se  rozhodli  zabojovat  a protáhnout trasu až do Českých Petrovic.  Po čtyřech pokusech, kdy postupně nevyšlo: 

‐ubytování na statku ( seznámení s kancem), ‐chata Na rozcestí ( neměli ustláno), ‐sruby Hajda (1000kč/osobu bez jídla ), 

vyšlo až ubytování v apartmánu Na  sjezdovce. Posuďte  sami: Velký apartmán, prostorná koupelna, kuchyňka, funkční TV a pozor‐ krb, ve kterém Zbyňa topil. Já byl schopen pouze ležet.   Měli jsme dva problémy. . Tikající budík v kanceláři majitelky, který se podařilo zneškodnit, a zámek v hlavních dveřích, který nešel zamknout.   A  je nutné se zmínit o svérázné kuchařce v hospodě Na rozcestí, kde  jsme byli na večeři. Po sledování hokeje Kanada‐USA 4:3 jsme padli za vlast.   

Den osmý České Petrovice – Mladkov – Králíky – Dolní Morava 

 Našlapané kilometry dnes:  8 Našlapané kilometry celkem:  176,5    Další  odpočinková  etapa.  Vyšli  jsme  z Českých  Petrovic  na  vlak  do Mladkova  nezáživnou cestou.  

Odjezd  vlaku  jsme  zjistili  na  IDOSu  v pohodě.  Po  cestě  na  nádraží  nás málem  zabil  chlap kladivem,  které mu  vyletělo  z ruky při  vyrážení  čepu.  Pak nás  skoro přejel 10ti  letý  kluk na místě závozníka tatry 815. 

Po příchodu na nádraží nás poněkud překvapilo, že zde nevedou koleje. 

12 

 

  Probíhala rekonstrukce  trati.  Museli jsme  zpátky  na  autobus, přejet  jednu  stanici  a  pak vlakem do Králík. Tam  jsme poseděli  v hospodě  Bílá Labuť  na  náměstí  a přepravili se autobusem do Dolní  Moravy‐do  místa dalšího  ubytování v pensionu  Valevil.  To  byl největší  apartmán  našeho putování.  Za  630  Kč (standartní  cena  2500) rozměr  100m  čtverečných. Povečeřeli  jsme  v hospodě 

Moravěnka. Ráno se klíče od apartmánu předávaly tak, že se nechaly v zámku…   

Den devátý Dolní Morava ‐ Kralický Sněžník ‐ Stříbrnice 

 Našlapané kilometry dnes:  24 Našlapané kilometry celkem:  200,5       Začali  jsme  snídaní  v místním  obchodě.  Z obchodu  se  vyklubala  kavárna  a  drbárna. Místní 

prodavačka měla informace o  všem.  Czech  Point  Dolní Morava.   Hned  po  snídaní jsme nahodili bágly  a  vyšli. Za  stálého  stoupání  jsme předešli  35  lidí,  128  psů  a za  krásného  počasí  se vyšplhali  bez  větších problémů  k prameni  řeky Moravy.  Jo,  trénink  je trénink.  Sníh  ve  výšce  nad 1000 metrů  jsme  bravurně zvládli.  Ve  srovnání s Labskou  roklí  jej zmiňujeme jen okrajově. 

13 

 

     U pramene Moravy jsme se pokřtili, čímž se z nás stali praví Moraváci. Od pramene byl již jen kousek  na  samotný  vrchol Králického  Sněžníku.  Z kdysi postavené rozhledny je dnes jen  hromada  kamení,  a  ani chata  pod  vrcholem  už neexistuje.  Zbyl  pouze  slon, který  hledí  do  údolí  a  na dotazy neodpovídá.   Na vrcholu poměrně dost  fouká  a  proto  rychle zahajujeme  sestup.  Lesy jsou po orkánu Kyril zničené a  okolí  připomíná  měsíční krajinu.   První  zastávka  byla v chatě  Na  návrší,  kde proběhl  oběd  společně s kokršpanělem a pivo. Další sestup po žluté již směřoval do Stříbrnice. Tam jsme neodolali nápisu na první  hospodě  „Pojďte  na  pivo“  a  výzvu  splnili.  Pak  jsme  pokračovali  asi  1km  k dohodnutému ubytování. Po  jeho  shlédnutí  jsme  se vrátili do naší hospody a ukecali ubytování  tam. Následovala oslava dvoustého kilometru.   

Den desátý Stříbrnice ‐ Ramzová 

 Našlapané kilometry dnes:  16 Našlapané kilometry celkem:  216,5    Tato etapa byla opět plánována jako odpočinková, avšak vzhledem k večerní oslavě  

14 

 

dvoustého  kilometru  se ukázala  jako  poměrně náročná.    Shodli  jsme se,  že  zatím  všechny odpočinkové  etapy  byly náročnější, než ty těžké. Z toho důvodu  již žádné další odpočinkové etapy plánovat  nebudeme,  a všechny budou těžké.   Ze  Stříbrnice jsme  sestoupili  do Starého Města  a  odtud po  modré  stálým stoupáním  přes  vrchol Ostružník  (951m)  do Petříkova na  

 česnekačku. Odtud to bylo na Ramzovou do hotelu Neubauer co by kamenem dohodil. Den jsme uzavřeli výbornou večeří a po několika chodech šli spát.  

15 

 

Den jedenáctý Ramzová – Šerák – Keprník ‐ Červenohorské sedlo ‐ Praděd 

 Našlapané kilometry dnes:  24,5 Našlapané kilometry celkem:  241 

   Tato  etapa  budiž vzhledem  k převýšení  nazvána Královskou.  Vzhledem  k fyzické kondici  jsme  zavrhli  možnost vyjet z Ramzové  (770m) na Šerák (1350m)  lanovkou  a  k údivu ostatních  turistů  jsme  si  to vyšlápli pěšky. Ani nám to nedalo moc  zabrat,  a  tak  jsme pokračovali  ihned   dále do kopce na Keprník  (1424m). Místy  ležely zbytky  sněhu,  což nám  ztěžovalo život.  Přes  Keprník  a Vozku  jsme došli  k Vřesové  studánce,  kde jsme  se  občerstvili.  Následoval 

sestup zpět do výšky 1010m na Červenohorské sedlo, kde vzhledem k rekonstrukci silnice bylo 

   Výškový profil  Ramzová‐Praděd  

16 

 

 vše uzavřeno. Nezbylo tedy, než pokračovat bez přestávky dále do kopce přibývajícím sněhem na chatu Švýcárna. Tam  nás  paní  bufetářka  překvapila  slovy  „Nejste  vy  ti z Ještědu?  Dali jsme  si  párek  a pivo a rozhodli se dokončit  celou trasu  na  Praděd, kde jsme mezitím domluvili ubytování.    Do  cíle na  vrchol Pradědu  jsme přišli  v 16.10  a dokončení celého treku  jsme oslavili  panákem slivovice  a stylově i Praděda.           

17 

 

Den dvanáctý Praděd – Ovčárna ‐ Hvězda 

 Našlapané kilometry dnes:  9 Našlapané kilometry celkem:  250     Ještě toho stále nemáme dost  a tak si stanovujeme další cíl – dosáhnout mety 250 ujitých kilometrů. K tomu nám chybí jediné. Dojít z Pradědu na Hvězdu pěšky a ne autobusem, jak jsme původně plánovali.   To se daří bez větších problémů a po obědě na Hvězdě nasedáme v 12.45 do autobusu směr Bruntál. Tam se naše cesty rozděluji. Zbyněk pokračuje autobusem do Frýdku‐Místku a já přesedám na vlak směr Olomouc. A co myslíte, byla výluka? Byla, jak jinak. Přesto kolem 15 hodiny přijíždím do Olomouce a nezvykle taxíkem se přesouvám domů. Zítra je totiž pondělí a musím do práce….