FriedrichNietzsche

Takpravil Zarathustra

OBSAHPRVNÍDÍL-ZARATHUSTROVYŘEČIZARATHUSTROVAPŘEDMLUVA

OnadčlověkuaposlednímčlověkuZARATHUSTROVYŘEČI

1.Otřechproměnách2.Oučebnáchctnosti3.Ozáhrobnících4.Otěch,kdožpovrhujítělem5.Ovášníchradostnýchabolestných6.Obledémzločinci7.Očteníapsaní8.Ostromunahoře9.Okazatelíchsmrti10.Oválceaválečnémlidu11.Onovémodle12.Omoucháchnatrhu13.Ocudnosti14.Opříteli15.Otisíciajednomcíli16.Oláscekbližnímu17.Ocestětvůrčího18.Ostarýchimladýchženkách19.Ouštknutízmije20.Odítětiamanželství21.Osvobodnésmrti22.Octnosti,ježobdarovává

DRUHÝDÍLDítěsezrcadlemNablaženýchostrovechOsoucitnýchOknězíchOctnostnýchOchátřeOtarantulíchOslavnýchmudrcíchPíseňnociTanečnípíseňPíseňnadhrobyOvznešenýchOzemivzdělání

OneposkvrněnémpoznáníOučencíchObásnícíchOvelkýchudálostechVěštecOvykoupeníOlidskéchytrostiNejtiššíhodina

TŘETÍDÍLPoutníkOviděníahádanceOnevítanémblaženstvíOzmenšujícíctnostiNahořeolivovéOodpadlícíchOtrojímzluOduchutížeOstarýchanovýchdeskáchUzdravujícíseDruhátanečnípíseňSedmeropečetí(čili:píseňoAnoaAmen)

ČTVRTÝAPOSLEDNÍDÍLObětovánímeduVýkřikúzkostiRozhovorskráliPijavkaKouzelníkNejohyzdnějšíčlověkOpolednáchOvyššímčlověkuPíseňzádumčivéhosteskuMezidceramipouštěProbuzeníSlavnostoslíPíseňopojení

KomentářpřekladatelePoznámky

PRVÝDÍL-ZARATHUSTROVAPŘEDMLUVADRUHÝDÍLTŘETÍDÍLČTVRTÝDÍL

PRVNÍDÍL-ZARATHUSTROVYŘEČI

ZARATHUSTROVAPŘEDMLUVA

ONADČLOVĚKUAPOSLEDNÍMČLOVĚKU

1.KdyžbyloZarathustrovitřicetlet,opustilsvoudomovinuijezerosvédomovinya

odešeldohor.Zdesekochalsvýmduchemasvousamotouapodesetletsejichnenabažil. Posléze však se proměnilo jeho srdce, jednoho jitra vstal se zořou,předstoupilpředslunceapromluvilkněmuřka:“Tyvelikáhvězdo!Čímbylobytvéštěstí,kdybysnemělatěch,kterýmsvítíš!Po deset let jsi přicházela semnahoru kmé sluji: byla by ses nasytila svého

světlaitétocesty,nebýtimne,méhoorlaaméhohada.Alemyjsmetěočekávalikaždéhojitra,odnímalititvůjnadbytekažehnalitiza

něj.Pohleď! Omrzela mne má moudrost, tak jako včelu med, když ho nasbírala

příliš;třebamirukou,ježsenatahují.Rádbychdarovalarozdával,ažsezasejednoumudrcimezilidmipotěšísvou

pošetilostíachuďasovésvýmbohatstvím.Protomusímsestoupitivhloub:jakotysestupuješnavečer,kdykráčíšzamoře,

idopodsvětípřinášejícsvětlo,tyhvězdopřebohatá!Musímjakotyzaniknouti:takjmenujítolidé,kekterýmchcidolů.Tedymipožehnej,typoklidnéoko,ježinaštěstípřílišvelikémůžešbezzávisti

hledět!Pohánížehnej,kterýchcepřetéci,abysevodazlatitězněhořinula,navšechny

stranynesoucodlesktvéslasti!Pohled!Tentopohárchcesezasevyprázdniti,aZarathustrachcesezasestáti

člověkem.”TaksepočalZarathustrůvzánik.

2.Zarathustrasamotensestupovalzhor,anikdohonepotkával.Alekdyžpřišeldo

lesů, stál přednímpojednoukmet, kterýopustil svatouchýši, abyv lesehledalkořínků.AtaktopromluvilkmetkZarathustrovi:“Nenímicizítentopoutník:předemnohaletyšeltumimo.Zarathustrasezval;

aleproměnilse.Tenkráte jsi do hor nesl svůj popel: chceš dnes oheň svůj nésti do údolí?

Nebojíšsetrestuzažhářství?Ano, poznávám Zarathustru: Čistémá oko, a na jeho ústech se netají hnus.

Zdažsinevykračujejakotanečník?Proměněn je Zarathustra, dítětem stal se Zarathustra, procitl ze spánku

Zarathustra:čehoteďhledášuspících?Jakovmořižil jsivsamotěamořetěneslo.Běda,chcešvystoupitinasouši?

Běda,chcešsámzasevlécisvétělo?”Zarathustraodpověděl:“Mámvláscelidi.”“Pročjen,”tázalsesvětec,“šeljsemdolesaapustin?Neproto,žejsemlidiměl

přílišvlásce?Teď v lásce mám boha: lidi ne. Člověk je mi příliš nedokonalá věc. Láska k

člověkubymnezabila.”Zarathustraodpověděl:“Cojsemdělolásce!Přinášímlidemdar.”“Nedávejjimnic,”pravilsvětec.“Odejmijimradějiněcoanestosnimi-tojim

budenejvětšímblahem:bude-litojenblahemtvým!A chceš-li jim něco dáti, nedávej jim více než almužnu, a také o tu nechť

žebrají!”“Ne,”odpovědělZarathustra,“almužnynedávám.Ktomunejsemdostichůd.”Světec se Zarathustrovi smál a promluvil takto: “Tedy hleď, aby přijali tvé

poklady!Jsounedůvěřivíkpoustevníkůmanevěří,žepřicházímeobdarovávat.Příliš samotářskyzvučí jimulicemináškrok.A jakokdyžvnoci zesvých loží

slyšíkohosikráčeti,dávnonežvstáváslunce,taktážísekammířítenzloděj?Nechoďklidemazůstaňvlese!Čiradějikezvířatůmjdi!Pročnechcešbýtijako

já-medvědmezimedvědy,meziptákypták?”“Acodělásvěteczdev lese?”ptalseZarathustra.Světecodpověděl: “Dělám

písněazpívámje,adělám-lipísně,smějise,pláčiamumlám:takvelebímboha.Zpěvem,pláčemasmíchemamumlánímvelebímboha, jenžmým jebohem.

Alecoženámpřinášíšvdar?”Když Zarathustra uslyšel tato slova, pozdravil světce a pravil: “Co bych vám

mohl dáti! Jen mne rychle pusťte, abych vám nic nevzal!” - A tak se od sebeodloučili,kmetamuž,smějícese,jakosesmějídvachlapci.Ale když Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci svému: “Což je to

možné!Tentostařičkýsvětecještěaninezaslechlvsvémlese,žebůhjemrtev!”-

3.KdyžZarathustrapřišeldonejbližšíhoměsta,ježležíulesů,nalezltamnatržišti

shromážděno mnoho lidu: neboť bylo vyhlášeno, že uvidí provazolezce. AZarathustrapromluvilkliduřka:Hlásámvámnadčlověka.Člověkjecosi,comábýtipřekonáno.Cojstevykonali,

abybylpřekonán?Všechnybytostidosudvytvořilyněconadsebesamy:avychcetebýtiodlivem

tohoto velkého přílivu a raději snad se vrátit k zvířeti, než abyste překonaličlověka?Čím je opice člověku? Posměchem nebo bolestným studem. A stejně má i

člověkbýtinadčlověku:posměchemnebobolestnýmstudem.Urazili jstecestuodčervakčlověku,a leccosvevásjeposudčerv.Kdysi jste

byliopice,ainyníječlověkopice-vícenežkterákoliopice.Kdo však je z vás nejmoudřejší, je také rozmíškou a míšencem rostliny a

strašidla.Alecožvámkáži,abystesestalistrašidlyneborostlinami?Hleďte,hlásámvámnadčlověka.Nadčlověkjesmyslzemě.Vaševůlenechťclí:nadčlověkbudižsmyslzemě!Zapřísahámvás,bratřímoji,zůstaňtevěrnizemianevěřtetěm,kdožvámmluví

onadpozemskýchnadějích!Travičovétojsou,aťtovědí,čine.Povrhovatelé životem to jsou, odumírající a samiotráveni, jichž země je sytá:

nechť tedy zahynou! Kdysi byl zločin proti bohu největším zločinem, ale bůhzemřel, a s ním zemřeli též tito zločinci. Páchati zločin proti zemi a vnitřnostinevyzpytatelnéhocenitivýšenežsmyslzemě-tojeteďnejhroznější!Kdysidušespohrdánímshlíželanatělo:atenkrátetotopohrdáníbylonejvyšší:

-chtělamíttělohubené,strašlivé,vyhladovělé.Takdoufala,žeupláchnejemuazemi.Ó,tatodušebylaještěhubená,strašliváavyhladověláaukrutnostbylarozkoší

tétoduše!Aleivyještě,bratřímoji,mircete:coževašetělohlásáovašíduši?Nenívaše

dušechudobouašpínouabídnýmpohodlím?Věru, špinavýmproudem ječlověk. Jen ten, kdo jemořem,smí si troufati, že

pojmedosebešpinavýproudasámsenepokálí.Hleďte, hlásám vám nadčlověka: toť ono moře, v němž vaše velké pohrdání

můžezaniknouti.Cojestnejvětší,čehomůžetezakusiti?Hodinavelkéhopohrdání.Hodina,vníž

sevámivašeblahozvrhnevhnus,astejněvášrozumivašectnost.Hodina,vnížřeknete:“Cozáležínamémštěstí!Chudobajetoašpínaabídné

pohodlí.Aleméštěstíbyměloospravedlnitisámživot!”Hodina,vnížřeknete:“Cozáležínamémrozumu!Lačnípověděníjakposvé

potravělev?Chudobajetoašpínaabídnépohodlí!”Hodina,vníž řeknete: “Cozáležínaméctnosti?Ještěmnenerozběsnila.Jak

jsemsytsvéhodobraasvéhozla!Tovšejestchudobaašpínaabídnépohodlí!”Hodina, v níž řeknete: “Co záleží namé spravedlnosti! Nevidím, že bych byl

uhlemažárem.Kdovšakjestspravedlivý,jestuhelažár!”Hodina,vnížřeknete:“Cozáležínamémsoucitu!Zdažsoucitneníkřížem,na

nějžjestpřibíjen,kdomilujelidi?Můjsoucitvšakneníukřižováním!”Mluvili jstejižtakto?Křičeli jstejižtakto?Ach,kéžbychvásbyl jižslyšeltakto

křičeti!Nikolivášhřích-vašeuskrovněníkřičíknebesům,vašelakotaivhříchuještě,

takřičíknebesům!Kdežejeblesk,abyvásošlehlsvýmjazykem?Kdešílenství,jímžbystemělibýti

očkováni?Hleďte,hlásámvámnadčlověka:toťonenblesk,toťonošílenství!-KdyžZarathustradomluvil,dalsekdosizlidudokřiku:“Dostijsmeteďslyšelio

provazolezci; teď ho chceme vidět!” A všechen lid se Zarathustrovi smál.Provazolezecvšak,domnívajese,žejeřečoněm,dalsedopráce.

4.Zarathustravšakpohlédlnalidapodivilse.Potépromluvilřka:Člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad

propastí.Nebezpečný přechod, nebezpečná chůze, nebezpečný pohleď zpátky,

nebezpečnézachvění,nebezpečnázastávka.Cojevelkéhonačlověku,jest,žejemostem,anikoliúčelem:colzemilovatina

člověku,jest,žejepřechodemazánikem.Miluji ty, kdož nedovedou žíti, leda když zanikají, neboť jejich zánik je

přechodem.Milujivelképovrhovatele,neboťjsoutovelcízbožňovatelé,jsoutošípytouhypo

druhémbřehu.Milujity,kdožnehledajíažzahvězdami,pročbyzanikliabyliobětmi,nýbržty,

kdožseobětujízemi,abybylajednouzemínadčlověka.Miluji toho, kdo žije, aby poznával, a kdo chce poznávati, aby jednou živ byl

nadčlověk.Atakchcesvémuzániku.Milujitoho,kdopracujeavynalézá,abynadčlověkubudovaldůmakpříchodu

jehopřipravovalzemi,zvířearostlinu:nebtakchcesvémuzániku.Milujitoho,kdomilujesvouctnost:neboťctnostjevůlíkzánikuašípemtouhy.Miluji toho, kdo pro sebe nezadrží ani krůpěje ducha, nýbrž celý chce býti

duchemsvéctnosti:tak,vpodoběducha,kráčípřesmost.Milujitoho,kdosizesvéctnostiudělátužbuasudbu:takchceprosvouctnost

ještěžítiajižnežíti.Miluji toho, kdo nechce míti příliš mnoho ctností. Jedna ctnost je více nežli

ctnostidvě,protoževícejestuzlem,nanějžsezavěsísudba.Miluji toho,čídušesemarnotratně rozdává, toho,kdonechcedíkuanevrací:

nebobdarovávástáleanechceseuchovati.Milujitoho,kdosestydí,padne-likostkakjehoštěstí,apaksetáže:cožjsem

podvodnýhráč?-neboťchcezahynouti.Miluji toho,kdozlatýmislovymetápředsvýmiskutkyavyplnívždy ještěvíce,

nežslíbí,neboťchcesvémuzániku.Miluji toho, kdo ospravedlňuje lidi budoucí a vykupuje minulé: neboť chce

zahynoutipřítomnými.Miluji toho,kdo trestásvéhoboha,žesvéhobohamiluje:neboťnutnězahyne

hněvemsvéhoboha.Miluji toho, čí duše jest hluboká i v poranění a kdo může zahynouti malým

zážitkem:takpůjderádpřesmost.Miluji toho, čí duše přetéká, až sám sebe zapomene, až veškery věci jsou v

něm:taksemuveškeryvěcistanouzánikem.Milujitoho,kdojesvobodnéhoduchaisvobodnéhosrdce:takjestjehohlavajen

vnitřnostmijehosrdce,srdcehovšakpudíkzániku.Miluji všechny ty, kdož jsou jako těžké krůpěje, ojediněle padající z temného

mračna, jež visí nad lidmi: zvěstují, že přijde blesk, a jakožto zvěstovatelézahynou.Hleďte,jájsemzvěstovatelbleskuatěžkákrůpějpadajícízmračna:onenblesk

všakslujenadčlověk.

5.Když Zarathustra promluvil tato slova, pohlédl opět na lid a mlčel. “Tu stojí,”

pravilsrdcisvému,“asmějíse:nechápoumne,nejsemústyprotytouši.Třeba jimdříve rozbítiuši,abysinavykliposlouchatiočima?Je třebarachotiti

jakobubnyapostníkazatelé?Čidůvěřujíjentomu,kdokoktá?Majíněco,načjsoupyšni:Jaktojenzvou,cojimdodávápýchy?Vzdělánímto

zvou,nadpasákykozjetopovyšuje.Protoneradiosoběslyšíslovo,pohrdání’.Ipromluvímkjejichpýše.Promluvím jim o tom, co jest hodno největšího pohrdání: to však je poslední

člověk.”AtaktopromluvilZarathustraklidu:Ječas,abysičlověkvytklsvůjcíl.Ječas,

abyčlověkzasadilsíměsvénejvyššínaděje.Ještějepůdajehoktomudostibohatá.Alejednoutapůdazchudneazkrotne,a

žádnývysokýstromzníužnevyrazí.Běda! Přijde čas, kdy člověk již nebude vysílati šípu své touhy do dálky nad

člověka,kdytětivajeholukuseodučísvištěti!Pravím vám: musí míti ještě chaos ve svém nitru, kdo chce zroditi tančící

hvězdu.Pravímvám:vyještěmátechaosvesvémnitru.Běda!Přijdečas,kdyčlověkjižnebuderoditihvězd.Běda!Přijdečasčlověka,

kterýzasluhujenejvětšíhopohrdáníasámseboujižneumípohrdat.Hleďte!Ukazujivámposledníhočlověka.“Cojeláska?Costvoření?Cotouha?Cohvězda?”takseptáposledníčlověka

mžourá.Tehdyzeměbudedrobouncemaláananíbudeposkakovatiposledníčlověk,

zdrobňující všechno. Jeho pokolení je nevyhladitelné jako zemská blecha;posledníčlověkžijenejdéle.“Myvynalezlištěstí,”říkajíposlednílidéamžourají.Opustili kraje,kdebylo tvrdožít:neboťpotřebují tepla.Ještěmilují sousedaa

trouseoněj:neboťpotřebujítepla.Onemocnětianedůvěřovati,toťproněhřích:pozorněsivykračují.Blázen,kdo

klopýtápřeskamenynebolidi!Tu a tam trochu jedu: to dává příjemné sny. A mnoho jedu na konec, k

příjemnémuumírání.Ještě se pracuje, neboť práce je zábava. Ale dávají pozor, aby zábava

nevysilovala.Jižnechudnouanebohatnou:obéjepřílišnamáhavé.Kdobyještěvládl?Kdo

poslouchal?Obéjepřílišnamáhavé.Žádnýpastýřajedinýovčinec!Každýchcestejné,každýjestejný:kdocítíjinak,

jdezvlastnívůledoblázince.“Dřívebláznilcelýsvět”-říkajínejpovedenějšíamžourají.Každý je důvtipný a ví vše, co se zběhlo: i není konce výsměchu. Hádají se

ještě,alebrzysesmíří-jinakbysizkaziližaludek.Maličkourozkošnadenamaličkourozkošnanoc:zdravívšakchovajívúctě.“Myvynalezlištěstí”-říkajíposlednílidéamžourají.-AzdedomluvilZarathustrasvouprvouřeč,kteráslujetéž“předmluvou”:neboť

na tomto místě ho přerušily křik a vznícení davu. “Dej nám toho posledníhočlověka,óZarathustro,-takvolali-učiňnástěmiposlednímilidmi!Anadčlověkati darujeme!” A plesal všechen lid a mlaskal jazykem. Zarathustra se všakzarmoutilapromluvilksrdcisvému:“Nechápoumne:nejsemústyprotytouši.Přílišdlouhojsemasivhoráchžil,přílišjsemnaslouchalstržímastromům:teď

jimmluvímstejnějakopasácikoz.Nehnuta jestmádušea jasná jakopohořípředpolednem.Onivšakmyslí,že

jsemchladnýažesevysmívámvpříšernýchžertech.Ateďnamnepohlížejíasmějíse,basmějícesemnenenávidí.Jeledvjejich

smíchu.”

6.Tu se však stalo cosi, čím oněměl každý ret a zmrtvělo každé oko. Zatím se

totižprovazolezecdaldopráce:vystoupilzdvířekakráčelpřesmotouz,napjatýod věže k věži a visící tedy nad tržištěm a lidem.Když byl právě prostřed svécesty, otevřela se dvířka znovu, vyskočil z nich pestrý chlapík, vystrojený zašaška, a rychlým krokem kráčel za druhem. “Kupředu, ty chromý,” volal jehopříšerný hlas, “kupředu, ty lenochode, ty podloudníku, ty bledá tváři! Abych těnepolechtalpatou!Cototropíšmezivěžemi?Dověžestebou,zavřítbytěměli,lepšímu, než sám jsi, zavíráš volnou cestu!” A při každém slovu semu blížil ablížil:alekdyžužbyljenkrokzaním,tustalosetohrozné,čímoněmělkaždýretazmrtvělokaždéoko:-vyrazilďábelskýskřekaskočilpřestoho,kterýmubylvcestě. Ten však, vida takto vítěziti soupeře, ztratil hlavu i provaz; odhodil tyč arychlejinežonařítilsedohloubkyjakokotoučpažíanohou.Trhilidsepodobalimoři, když vichřice do něho vjede: všechno se rozutíkalo a vráželo do sebe anejvícetam,kdečekali,žetělodopadne.Zarathustra však zůstal, a právě vedle něho spadlo tělo, zle pohmožděno a

polámáno, ale ještě živé. Po chvíli se roztříštěnému vrátilo vědomí, a vidělZarathustruklečetivedlesebe.“Cotuděláš?”pravilposléze,“věděljsemdávno,žemiďábelnastavínohu.Teďmnepovlečedopekel:chcešmuvtombrániti?”“Svouctísetizaručuji,příteli”,odpovědělZarathustra,“nenítohovšeho,očem

mluvíš: není ďábla, není pekel. Tvá duše bude ještě dříve mrtva než tvé tělo:nebojsejižničeho!”Muž nedůvěřivě vzhlédl. “Mluvíš-li pravdu,” pravil poté, “ničeho s životem

neztrácím. Nejsem mnohem víc než zvíře, jež bitím a chudými sousty naučilitančiti.”“Nikoli,” pravil Zarathustra; “z nebezpečenství učinil sis povolání, na tomnení

nicmrzkého.Teďsvýmpovolánímhyneš:zatotěpochovámsvýmarukama.”KdyžZarathustradomluvil,umírajícíjižneodpovídal;pohnulvšaknikou,jakoby

hledalnikuZarathustrovunaznamenídíku.

7.Zatímnadešelvečeratržištěseskrylovtemnotu:tulidzmizel,nebizvědavost

ahrůzaseunaví.Zarathustravšaksedělnazemivedlemrtvéhoabylponořendomyšlenek: tak zapomněl času. Posléze však nastala noc a studený vítr oválosamělého.TuseZarathustrazdvihlapravilsrdcisvému:“Věru,krásnýbyldnesZarathustrůvrybolov!Neulovilčlověka,lečmrtvolu.Příšerné je lidskéživobytí a stále ještěbezesmyslu: šašekmůžesemustáti

osudem.Chci lidi naučit smyslu jejich živobytí: a tím je nadčlověk, blesk z temného

mračnačlověk.Ale ještě jsem vzdálen, a nemluví smyslmůj k jejich smyslům. Jsem pro lidi

ještěstřeďmezibláznemamrtvolou.Temná je noc, temné jsou Zarathustrovy cesty. Pojď, můj nehybný, studený

soudruhu!Zanesutětam,kdetěpochovámsvýmarukama.”

8.KdyžZarathustrataktopromluvilksrdcisvému,naložilsimrtvolunazádaadal

senapochod.Aneušelanistokroků,tupřiblížilsekněmučlověkašeptalmudoucha-ahle! ten,kterýmluvil,bylonenšašekzvěže.“Odejdiz tohotoměsta,óZarathustro,” pravil; “příliš mnoho lidí tě tu nenávidí. Nenávidí tě dobří aspravedliví a jmenují tě svým nepřítelem a povrhovatelem; nenávidí tě věřícípravévíryajmenujítěnebezpečímprodav.Tvéštěstíbylo,žesetismáli:avěz,mluvilsjakošašek.Tvéštěstíbylo,žesespřidružilktomutozdechlémupsu;kdyžjsisetakponížil,sámjsisezachránilprodnešek.Aleodejdiztohotoměsta,sicetězítrapřeskočím,živýmrtvého.”Akdyžtodořekl,zmizeltenčlověk;Zarathustravšakšeldáletemnýmiulicemi.U městské brány ho potkali hrobaři: posvítili mu pochodní do tváře, poznali

Zarathustruanadmírusemusmáli.“Zarathustraodnášízdechléhopsa:sláva,žeseZarathustrastalhrobařem!Neboťnašerucejsoupříliščistotnéprotutopečeni.ChcesnadZarathustraukrástiďáblujehosousto?Aťjdekduhu!Adobréhozažití!Jenomnení-liďábellepšízlodějnežZarathustra!-obajeukradne,obajepozře!”Asmálisespoluašuškali.Zarathustra slovem neodpověděl a šel svou cestou. Když ušel dvě hodiny,

kráčejemimolesyamočály,tuažpřílišsenaposlouchalhladovéhovytívlkůainanějpřikvačilhlad.Izastavilsepředosamělýmdomem,vněmžhořelosvětlo.“Hladmne přepadá,” pravil Zarathustra, “jako loupežník. V lesích amočálech

mnepřepadámůjhlad,avhlubokénoci.Podivnévrtochymámůjhlad.Častomipřicházíažpojídleadnesnepřišelpo

celýden:kdejenprodléval?”Aza těchslovzabušilZarathustranavratadomu.Objevilsestarýmuž;mělv

rukousvětloaptalse:“Kdopřicházíkemněakmémuzlémuspánku?”“Živýamrtvý,”odpovědělZarathustra.“Dejmijístapít,zapomněljsemnatove

dne.Kdonasytíhladového,svouvlastnídušiobčerství:takmluvímoudrost.”Stařecodešel,vrátilsevšakihnedanabídlZarathustrovichlebaivína.“Zlýto

krajprohladovějící,”pravil;“protozdepřebývám.Zvěřačlověkpřicházejíkemně,kpoustevníkovi.Ale řekni téžsvémudruhovi,aby jedlapil, jestumdlenějšínežty.”Zarathustraodvětil:,Jemrtevmůjdruh;stěžíhoktomupřemluvím.”“Potomminicnení,”pravilstařecrozmrzele;“kdozaklepenamůjdům,nechťvezme,comunabízím.Jezteažijteblaze!”-Nato šel Zarathustra zase dvě hodiny a důvěřoval cestě i záři hvězd: neboť

uvyklbýtinočnímchodcemarádsevšemuspícímudívaldo tváře.Alekdyžserozbřesklojitro,shledalZarathustra,žejevhlubokémlese,ajižseneukazovalacesta. I položil mrtvého do dutého stromu k svým hlavám - neboť ho chtěluchránitiodvlků-asámulehlnazemiamech.Azáhyusnul,tělomajemdlé,neždušinepohnutu.

9.Dlouho spal Zarathustra, a nejen ranní červánkymu přes tvář přešly, nýbrž i

dopoledne.Poslézevšakotevřelosejehooko:udivenpohlédlZarathustradolesai ticha, udiven sám do sebe. Pak se rychle zvedl, jako plavec, jenž pojednouzahlédnezemi,azajásal:nebzahlédlnovoupravdu.Ataktopotépromluvilksrdcisvému.“Vzešlomisvětlo:třebamidruhů,atoživoucích-nemrtvýchdruhůamrtvol,jež

nesussebou,kamkolichcijá.Nýbržživýchdruhůmitřeba,kteříjdouzamnou,žechtějíjítisamizasebou-a

tam,kamchcijá.Vzešlomi světlo: ne k lidu nechťmluví Zarathustra, než k druhům!Nemá se

Zarathustrastátistádapastýřemapsem!Mnoho jich odlákat od stáda - k tomu jsem přišel. Nevražiti má namne lid i

stádo:lupičemnechťnazývajíZarathustrupastýři.Pravímpastýři,onisivšakříkajídobříaspravedliví.Pravímpastýři:onisivšak

říkajívěřícípravévíry.Hle,dobříaspravedliví!Kohonenávidínejvíce?Toho,kdojejichdeskyhodnot

lámeazláme:zločince:-tovšakjeten,kdotvoří.Hle, věřící všech věr! Koho nenávidí nejvíce? Toho, kdo jejich desky hodnot

lámeazláme:zločince:-tovšakjeten,kdotvoří.Kdotvoří,hledásidavů,anemrtvol, ani stád, ani věřících. Kdo tvoří, hledá si společníků tvoření, kteří novéhodnotypíšínanovédesky.Kdotvoří,hledásidruhů,hledásispolečníkůžatvy:neboťvšeuněhodozrálok

žatvě.Jemusamotnémusenedostávástasrpů:ivytrháváklasyajemrzut.Kdotvoří,hledásidruhůatěch,kdoždovedoubrousitisvésrpy.Ničitelibudou

zvániapovrhovatelidobremizlem.Alejsoutoti,kteřížnou,ti,kteřísvátekslaví.Společníky tvoření hledá Zarathustra, společníky žatvy a slavností hledá

Zarathustra:comuspolečnéhosestádyapastýřiamrtvolami!A ty, prvý můj druhu, měj se krásně! Dobře jsem tě pochoval v tvém dutém

stromě,dobřejsemtěukrylpředvlky.Aleloučímsestebou,minulčas.Mezizořouazořoumivzešlanovápravda.Nemám býti pastýřem ani hrobařem. S lidem již ani nepromluvím: naposled

jsemmluvilkmrtvému.Ktvořícím,kžhnoucím,ktěm,kdosvátekslaví,sepřidružím:duhujimukážia

všechnyonyschodynad-člověka.Poustevníkůmzazpívámsvoupíseň,poustevníkůmsamojedinýmidvojjediným;

akdomáještěušiprověcineslýchané,tomuzatížímsrdcesvýmštěstím.

Zasvýmcílemjdu,svýmkrokemkráčím;váhavéaliknavépřeskočím.Takbudižmůjkrokjejichzánikem!”

10.Tak promluvil Zarathustra k srdci svému, když slunce stálo v polednách: tu

pohlédl tázavědo výše - nebnad sebou zaslechl ostrý ptačí skřek.A hle!Orelkroužil vzduchemv širokých kruzích a na němvisel had, ne jako lup, než jakopřítel:neboťbylobtočenkoljehokrku.Jsoutomázvířata!”pravilZarathustraaodsrdcesetěšil.“Nejhrdějšízvířepodsluncemanejchytřejšízvířepodsluncem-vydalasena

výzvědy.Vyzvěděti chtějí, zda Zarathustra posud na živu. Věru, jsem posud na živu?

Nalezl jsem více nebezpečenství mezi lidmi než mezi zvířaty, nebezpečnýmicestamikráčíZarathustra.Nechťmnevedoumázvířata!”KdyžZarathustrataktopromluvil,vzpomenulslovonohosvětcevlese,vzdychl

adělsrdcisvému:“Kéžjsemchytřejší!Kéžjsemchytrýodzákladujakomůjhad!Tu prosím však o nemožné; tedy prosím svou hrdost, aby vždy šla s mou

chytrostí!A jestližemnejednouopustímáchytrost: -ach, takrádaodlétá!-kéžpakmá

hrdostletíještěsmýmbláznovstvím!”-TaksepočalZarathustrůvzánik.

ZARATHUSTROVYŘEČI

OTŘECHPROMĚNÁCHTřiproměnyvámjmenujiducha:jakduchsestávávelbloudem,lvemvelblouda

dítětemposlézelev.Mnoho těžkéhosenaskýtáduchu, silnému,nosnémuduchu, vněmžpřebývá

úcta:potěžkémanejtěžšímvolájehosíla.Cojetěžké?taksetáženosnýduch,takpokleká,podobenvelbloudu,achce,

abysemuhodněnaložilo.Cojenejtěžší,vybohatýři?taksetáženosnýduch,abychtonasevzalasvou

silousetěšil.Zdažtonenítoto:ponížitiseatímzranitisvoupýchu?Dátzářitisvépošetilostia

tímsvémoudrostiseposmívati?Či je tosnad toto: loučiti sesesvoupří,anavítězstvísvéslaví?Stoupatina

vysokéhoryapokušiteletampokoušeti?Čijetosnadtoto:živitisežaludyabýlímpoznáníapropravduhladovětivesvé

duší?Či je to snad toto: býti choř a nepřijímati těšitelů a vcházeti v přátelství s

hluchými,kteřínikdyneslyší,čehochceš?Čijetosnadtoto:stoupativešpinavouvodu,je-litovodapravdy,aneodháněti

odsebestudenýchžabahorkýchropuch?Či je to snad toto:milovati toho, kdo námi pohrdá, a podávati ruku strašidlu,

chce-lináspolekati?Vše toto nejtěžší na se bére nosný duch: podoben velbloudu, jenž nákladem

obtěžkánpospíchánapoušť,takpospícháduchnasvoupoušť.Ale v nejosamělejší poušti nastává druhá proměna: lvem se tu stává duch,

svoboduchcesiukořistitiapánembýtivesvévlastnípoušti.Svého posledního pána si tu vyhledá: chce se znesvářit s ním i se svým

poslednímbohem,ovítězstvíchceservátsvelikýmdrakem.Kdojetenvelikýdrak,jehožnechcejižzvátiduchpánemabohem?“Musíš,”tak

slujevelikýdrak.Duchlvívšakpraví“chci”.“Musíš” ležímu v cestě, zlatem se blyštící šupinaté zvíře, a na každé šupině

zlatitěseleskne“musíš!”Tisícileté hodnoty se lesknou na těch šupinách, a takto dí nejmocnější všech

draků:“Všechnahodnotavěci-lesknesenamně.”“Všechnahodnotajižbylastvořena,avšechnastvořenáhodnota-toujsemjá.

Věz,jižnemábýtižádného,Chci!”Takmluvídrak.Bratřímoji,kčemujevduchupotřebalva?Pročnestačísoumar,jenžseodříká

ajenžuctívá?Tvořiti nové hodnoty - toho ani lev ještě nesvede: ale svobodu si stvořiti k

novémutvoření-todovedesílalví.SvobodusistvořitiaposvátnéNeikpovinnosti:ktomu,bratřimoji,jetřebalva.Násilím právo si vzíti k novým hodnotám - toť nejhroznější násilí pro ducha

nosnéhoauctivého.Věru,jemutolupem,jemutověcíloupežnéšelmy.Za své nejposvátnější měl kdysi v lásce své “musíš”: teď jest nucen i v

nejposvátnějšímnalézatibludazvůli,abysiuloupilosvobozeníodsvélásky:lvajetřebaktomutolupu.Ale řekněte,bratřímoji,cožedovededítě,čehonesvedlani lev?Pročsemá

loupežnýlevještědítětemstát?Nevinnostíjedítěazapomenutím,jenovýmpočetím,jehrou,jekolemzesebe

seroztáčejícím,jeprvýmpohybem,jeposvátnýmAno.Věru,kehřetvorby,bratřímoji,jetřebaposvátnéhoAno:svouvlastnívůlichce

potomduch,svůjvlastnísvětsizbuduje,světujsaztracen.Tři proměny jsemvám jmenovalducha: kterakduchsestal velbloudem, lvem

velbloudadítětemposlézelev.TakpravilZarathustra.Atehdydlelvměstě,ježsluje“Pestrákráva”.

OUČEBNÁCHCTNOSTIVelebili Zarathustroví mudrce, jenž zná prý dobře mluviti o spánku i ctnosti:

nadmíru je prý za to vážen a odměňován, a všichnimladíci prý sedí před jehoučitelskou stolicí. K němu šel Zarathustra a se všemi mladíky seděl před jehostolicí.AtaktokázalmudřecÚctuastudmítikspánku!Toťnejprvnější!Avyhýbatisevšem,kdonespídobře

avnocibdí!Stydlivý je k spánku i zloděj: vždy se tiše krade nocí. Nestoudný však je

půlnočnístrážce,nestoudněnosísvůjroh.Nenímalýmuměnímspáti:jektomujižtřeba,pocelýdenabysibděl.Desetkrátezadensámsebepřemoz: to tidádobrouúnavua jestmákemtvé

duši.Desetkrátezasesámssebouseusmiř;neboťpřemáhání jehořkost,ašpatně

spíneusmířený.Desatero pravd najdi za den: sic i v noci budeš hledati pravdu, a tvá duše

zůstanelačná.Desetkrátezadensesmějabuďvesel:sicetěvnocivyrušížaludek,tenotec

mrzutosti.Je nemnoho těch, kdo to vědí: ale je nutnémíti všechny ctnosti, abys dobře

spal.Promluvímkřivésvědectví?Sesmilním?Požádám děvky bližního svého? To vše by se špatně snášelo s dobrým

spánkem.Aikdomávšechnyctnosti,vyznejseještěvjednom:aťisvéctnostivpravýčas

pošlespát.Abysespolunehašteřily,způsobnétyženušky!Atootebe,nešťastníce!Mírsbohemisousedem:taktomuchcedobrýspánek.Amírisesousedovým

ďáblem!Sicbudeutebevnociobcházeti.Úctuaposlušnostvrchnosti:ivrchnostikřivé!Taktomuchcedobrýspánek.Což

mohuzato,žemoctakrádachodípokřivýchnohou?Tensemivždyjmenujnejlepšímpastýřem,kdosvouovečkuvyvedenapastvu

nejzelenější; takse tosnáší sdobrýmspánkem.Nechcimnohopoctni velkýchpokladů:tímsezanítíslezina.Alešpatněsespíbezdobréhojménaabezmaléhopokladu.Maláspolečnostjemivítanějšínežlijá:alekdyžpřijdeaodejdevpravýčas.Tak

setosnášísdobrýmspánkem.Velmi se mi též líbí chudí duchem: podporují spánek. Jsou blaženi, zvláště

dáváš-lijimvždyzapravdu.Tak ubíhá ctnostnému den. A přijde-li noc, bedlivě se střehu, abych spánku

nevolal.Nechcebýtivolánspánek,pánctností.Nýbržpřemýšlím,co jsemzadenvykonalavymyslil.Přežvykuje, tážisesám

sebe,trpělivějakokráva:cožebylotvýchdesateropřemáhání?Acožebylodesaterousmířeníadesateropravdadesateroveselostí,nanichž

sipochutnávalomésrdce?Takto rozvažuji, kolébán čtyřiceti myšlenkami, a náhle mne, nepřivolán,

přepadnespánek,jenžjepánemctností.Spánekmizaklepenaoko:aokohnedjetěžké.Spáneksedotknemýchúst:a

zůstanouotevřena.Věru, měkkou chůzí ke mně přichází nejmilejší ten zloděj a ukradne mi své

myšlenky:ajástojímtupějakotatostolice.Alenestojímpakdlouho:aležímuž.-Když Zarathustra uslyšelmudrce takto kázati, zasmál se v nitru srdce: neboť

vzešlomupřitomsvětlo.Ataktopromluvilksrdcisvému:Bláznemjemitentomudřecsesvýmičtyřicetimyšlenkami:alevěřímrád,žese

znamenitěvyznávespaní.Blaženjižten,kdotomutomudrcipřebývánablízku!Takovýspánekjenakažlivý,

iskrzetlustoustěnunakazí.Kouzlo přebývá i v jeho učitelské stolici. A nadarmo neseděli mladíci před

kazatelemctnosti.Jehomoudrostjest:bdi,abysdobřespal.Avěru,kdybyživotbylbezesmyslu,a

kdybychnemohlvolitinežnesmysl,bylbytoimněnesmyslnejdůstojnějšívolby.Teď jasně chápu, co kdysi především hledali, když hledali učitele ctnosti.

Dobrého spánku si hledali a k tomu ctností kvetoucích mákem! Všem těmtovelebným mudrcům učených stolic byla moudrost spánkem beze snů: neznalilepšíhosmysluživota.Aidnesjsouještěněkteří,jakotentokazatelctnosti,anejsouvždytakpoctiví:

aleminuljejichčas.Anemajídlouhéhostání:aležíuž.Blahoslavenítitoospalí:nebzáhybudouklímat!-TakpravilZarathustra.

OZÁHROBNÍCÍCHKdysi vymrštil i Zarathustra svůj blud směrem mimo člověka, jako všichni

vyznavačizáhrobí.Výtvorembohatrpícíhoazmučenéhozdálsemitehdysvět.Snemsemi tehdyzdálsvětabásníbohasemizdál,barevnýmdýmempřed

očimabožskéhonespokojence.Dobroizloaslastistrastajáity-barevnýmdýmemsemizdálotovšepřed

stvořitelskýmaočima.Tvůrcechtělodvrátitiodsebezrakysvé-tustvořilsvět.Jezmámenouslastítrpícímu,kdyžodvrátísvýchzrakůodsvéhoutrpeníasám

sebeztrácí.Zmámenouslastíaztrácenímsebesamazdálsemikdysisvět.Tentosvět,věčněnedokonalýsvět,odrazvěčnéhorozporuaodraznedokonalý,

zdálsemikdysizmámenouslastísvéhonedokonaléhotvůrce.Tak vymrštil jsem kdys i já svůj blud směrem mimo člověka, jako všichni

záhrobníci.Alevskutkumimočlověka?Ach, bratří, ten bůh, jejž jsem stvořil, byl výtvorem člověka, byl šílenstvím

člověka,jakovšichnibohové!Člověkembyla jenubohýmkusem lidstvía “já”:zvlastníhopopeluažárumi

vzešlotostrašidlo,avěru!Nepřišlomizonohosvěta!Cose stalo, bratřímoji?Přemohl jsemsebe, trpícího, svůj vlastní popel jsem

nesl do hor, světlejší plamen jsem si vynašel. A hle! Tu ono strašidlo odemneustoupilo!Utrpenímbymiteďbyloatrýzníbybylouzdravenému,věřitivtakovástrašidla: Utrpením by mi to teď bylo a ponížením. Tak promlouvám kzáhrobníkům.Utrpení to byloanemohoucnost - tímstvořenabyla všechnazáhrobí; a oním

krátkýmšílenstvímblaha,jehožzakusíjenten,kdotrpínejvíce.Mdlobatobyla,ježjedinýmskokem,smrtelnýmskokemchceknejzazšímucíli,

neblahánevědomámdloba, ježnechceužani chtíti; ta stvořila všechnybohyavšechnazáhrobí.Věřtemi, bratřímoji! Tělo to bylo, jež si nad tělemzoufalo - to hmatalo prsty

oblouzenéhoduchaponejzazšíchzdech.Věřtemi, bratřímoji!Tělo tobylo, jež si nadzemízoufalo - to slyšelo k sobě

promlouvatiútrobyjsoucna.A tuchtělohlavouprorazitinejzazšízdi,anejenomhlavou -chtělonadruhou

stranuk“onomusvětu”.Aledobře jestukrytpředčlověkem “onensvět”, onenvylidněnýnelidskýsvět,

jenžjestnebeskouprázdnotou;aútrobyjsoucnaaninemluvíkčlověkujinak,lečvpodobělidské.Věru,těžkolzedokázativšeckojsoucno,atěžkomurozvázatijazyk.Rcetemi,

bratřímoji,zdažnejpodivnějšízevšechvěcíneníještěnejlépedokázána?Ano, toto já a tohoto já rozpor a zmatek hovoří o svém jsoucnu ještě

nejpoctivěji:totvořící,chtějící,hodnotícíjá,ježjestměrouahodnotouvěcí.Atotonejpoctivějšíjsoucno,já-tohovoříotěle,achceještětělo,ikdyžbásnía

blouzníakdyžtřepetázlámanýmikřídly.Učísestálepoctivějihovořiti,onojá:ačímvíceseučí, tímvícenalézáslova

poctprotěloazemi.Nové pýšemne naučilomé já, a té pýše já učím lidi: aby hlavu nestrkali do

písku nebeských věcí, nýbrž aby ji svobodně nesli, pozemskou svou hlavu, ježvytvořísmyslzemě!Nové vůli já učím lidi: aby chtěli onu cestu, jíž slepě kráčel člověk, aby ji

schvalovaliastranousejižodníneplížilijakochoříaodumírající!Choří tobyliaodumírající, tipohrdali tělem izemíavynalezli věcinebeskéa

spasnékrůpějekrve:aleitytosladkéaponuréjedybrávaliztělaazezemě!Svébíděchtěliutéci,ahvězdyjimbylypřílišdaleko.Ivzdychali:“Ókdybybyly

nebeské cesty, po nichž bychom se vplížili do jiného jsoucna a blaha!” - tu sivynašlisvéplíživévpádyakrvavélektvary!Tedsipřipadali,nevděčníci,povzneseninadsvétěloinadtutozemi.Alekomu

žeděkovatizakřečirozkošpovznesení?Svémutěluatétozemi.Laskav jeZarathustrakchorým.Věru,nezlobísena jejichprojevynevděkua

útěchy. Nechť se uzdravují, nechť se přemáhají, nechť si vytvářejí vznešenějšítělo!AnisenehněváZarathustranauzdravujícíhose,jenžseněžněohlížízasvým

bludemaopůlnociseplížíkolhrobusvéhoboha:ale též jehoslzy jsoumi jenchorobouachorýmtělem.Mnoho neduživého lidu bylo vždy mezi těmi, kdož básní a po bohu běsní;

vzteklenenávidípoznávajícíhoionénejmladšízctností,jížjestjméno:poctivost.Dozadusestáleohlížejípotemnýchdobách:tehdyovšembludavírabylyčímsi

jiným;zuřenírozumubylobohorovnostíapochybováníbylohříchem.Příliš dobře znám tyto bohorovné: chtějí, aby se v ně věřilo, chtějí, aby

pochybováníbylohříchem.Přílišdobřetéžvím,večsamivěřínejlépe.Věru,nevzáhrobíaspasnékrůpějekrve:nýbržv tělo téžoninejlépevěří,a

jejichvlastnítělojestjimjejichvěcíosobě.Ale jest jim věcí neduživou: a rádi by vyletěli z kůže. Proto naslouchají

kazatelůmsmrtiasamikážíozáhrobích.Raději mi, bratří moji, naslouchejte hlasu zdravého těla: toť hlas poctivější a

čistší.

Poctivějiačistějihovoří zdravé tělo,dokonaléapravoúhlé:ahovoříosmysluzemě.-TakpravilZarathustra.

OTĚCH,KDOŽPOVRHUJÍTĚLEMTěm,kdožpovrhují tělem,řeknusvéslovo.Nemajímipřeměnitisebeani jiné,

nýbržjenvlastnímutělumajířícisbohem-atakoněměti.“Tělojsemaduše”-takmluvídítě.Apročnemluviti,jakomluvíděti?Procitlý,vědoucívšakpraví:Tělojsematěloapranicvíce;adušejestjenslovo

procosinamémtěle.Tělojestvelikýrozum,mnohostsjedinýmsmyslem,válkaimír,jedenovčineca

jedenpastýř.Nástrojemsvéhotěla,bratřemůj,jestimalýtvůjrozum,jejžnazýváš“duchem”;

jetomalýnástroj,hračkajetotvéhovelkéhorozumu.Říkáš“já”a jsihrdnatoslovo.Alevětšívěcí-ač tomunevěříš- je tvé těloa

velikýjehorozum:tenjest“já”vesvýchskutcích,nevesvýchslovech.Co smysl cítí, co poznává duch, nemánikdy cíle v sobě samém.Ale smysl i

duchtinamlouvají,žejsouvšechvěcícílem:takmarnivéjsou.Nástroji a hračkami jsou smysl a duch: za nimi ještě tkví prapodstata.

Prapodstatahledátéžočimasmyslů,naslouchátéžušimaducha.Stálenasloucháprapodstataahledá:srovnává,zdolává,dobývá,boří.Vládne;

aovládáitvéjá.Za tvými myšlenkami a city, bratře můj, stojí mohutná vládkyně, neznámá

moudrábytost-taslujeprapodstata.Vetvémtělepřebývá,tvýmtělemjest.Je více rozumuv tvém těle nežli v nejlepší tvémoudrostí.A kdož ví, k čemu

právětvétělomápotřebítvénejlepšímoudrosti?Tváprapodstata se směje tvému já i pyšným jeho skokům. “Čím jsoumi tyto

skokya letymyšlenky?” takpromlouváksobě.Jsouoklikoukmémuúčelu.Naprovázkuvedusisvé,já’,našeptávámmujehopojmy.”Prapodstatapravíkjá:“Zdeciťbolest!”Atutrpíapřemýšlí,jakbyužnetrpělo-

apravéprotomápřemýšleti.Prapodstatapravík já: “Zdeciť rozkoš!”Tuse těšíapřemýšlí, jakbyse ještě

častotěšilo-aprávěprotomápřemýšleti.Těm,kdožpovrhujítělem,řeknuslovo.Zjejichpovrhovánípocházíjejichuctívání.Cožestvořilouctíváníapovrhováníahodnotuavůli?Tvořivá prapodstata si stvořila uctívání a povrhování, stvořila si slast i strast.

Tvořivétělosistvořiloduchajakožtorukusvévůle.Ještěvsvépošetilostiavsvémpovrhování,vypovrhovatelétělem,sloužítesvé

prapodstatě.Pravímvám:vašeprapodstata samachcezemříti aodvrací seodživota.

Jižnemásil činiti, conejradějibychtěla - tvořitinadsebesamu.Tobychtělanejraději,toťcelájejívznícenátouha.Ale teď se jí k tomu připozdilo - i chce vaše prapodstata zaniknouti, vy

povrhovatelétělem.Zaniknouti chcevašeprapodstata,aproto jstese jalipovrhovati tělem!Neboť

nemátejiždostisil,abystetvořilinadsebesamy.Aprototeďnevrazítenaživotinazemi.Nevědomázávist jevkosémpohledu

vašehopovrhování.Nejdujávašícestou,vypovrhovatelétělem!Vyminejstemostyknadčlověku!-TakpravilZarathustra.

OVÁŠNÍCHRADOSTNÝCHABOLESTNÝCHBratřemůj,máš-lictnostactnost-lijetotvá,nesdílíšseonispranikým.Chcešjiovšemjménemjmenovatiamazlitisesní;chcešjizatahatzauchoa

mítsníkratochvíli.Ahleď!Teďseojejíjménosdílíšslidem,teďsesdavemastádemstalsesvou

ctností!Lépe bys učinil, kdybys řekl: “Nevyslovitelné jest a bezejmenné, co mé duši

působítrýzeňasladkostacojestihlademmýchvnitřností.”Tváctnostbudižpříliš vznešenáprodůvěrnost jmen:a je-li ti jižnutnostíoní

mluviti,nestyďseonísezajíkati.Tedymluvazajíkejse:“To jestmojedobro, tomilujijá,taksemnětodocelalíbí,jedinětakchcijámítidobro.”Nechcitozabožízákon,nechcitozalidskýřádazalidskounutnost:nebudižmi

tosloupem,jenžukazujeknadsvětímarájům.Pozemská je to ctnost, kterou miluji: málo v ní moudrosti a nejméně je v ní

rozumlidívšech.Ale tentoptáksiumnevystavělhnízdo:proto jejmilujia laskám- teďsedíu

mnenazlatýchvejcích.”Taksezajíkejactnostsvojichval.Kdysiměl jsi vášně a zval jsi je zlými. Ale teď již nemáš nežli své ctnosti: ty

vyrostlyztvýchbolestnýchvášní.Svůj nejvyšší cíl jsi těmto vášním na srdce kladl: tu se staly tvými ctnostmi,

tvýmivášněmiradostnými.Akdybysibylzroduprchlivýchnebozrodurozkošníků,zroduvzteklýchpovíře

čichtivýchpomsty:konec konců všechny tvé vášně se staly ctnostnými, všichni tvoji ďáblové

anděly.Kdysiměljsivsvémsklepenídivoképsy:alekoneckoncůseproměnilivptáky

avpůvabnépěvkyně.Ze svých jedů jsi svařil svůj balšám; dojil jsi svou krávumrzutost - teď piješ

sladkéhomlékajejíhovemene.A zlého teď nic už z tebe nevyrůstá, leda ono zlo, jež vyrůstá z boje tvých

ctností.Bratřemůj,máš-lištěstí,mášjedinouctnostanevíce: taksnázepřejdešpřes

most.Vyznamenává,mítimnohoctností,aletěžkýtoúděl;a ledakdošelnapoušťa

usmrtilse,žehoznavilobýtibojemabojištěmctností.

Bratřemůj,cožválkaabitvajezlá?Alenezbytnéjetotozlo,nezbytnájezávistanedůvěraipomluvamezitvýmictnostmi.Hleď, jak dychtí každá z tvých ctností po nejvyšším: chce se jí celého tvého

ducha,abybylhlasatelemjejím,chcesejícelétvésílyvhněvu,vnenávistiavlásce.Žárlí ctnost na ctnost, a žárlivost je hrozná. I ctnosti mohou žárlením

zahynouti.Koho plamen žárlivosti obklopuje, ten, podoben štíru, naposled sámprotisoběobrátíotrávenýbodec.Ach, bratře můj, neviděls ještě nikdy, kterak ctnost sebe samu očerňuje a

probodává?Člověk je cosi, co musí býti překonáno: a proto miluj své ctnosti -: neb jimi

zahyneš.-TakpravilZarathustra.

OBLEDÉMZLOČINCINechcete zabíjeti, vy soudcové a obětníci, dokud zvíře nepřikývne? Hleďte,

bledýzločinecpřikývl:zokamumluvívelképohrdání.“Méjájecosi,comábýtipřekonáno:méjájemivelképohrdáníčlověkem”:tak

tomluvíztohotooka.Žesámsebeodsoudil,byljehonejvyššíokamžik:nepusťtepovznesenéhozase

zpětdojehonížin!Protoho,kdosámseboutoliktrpí,nenívykoupení-ledarychlásmrt.Vašezabíjení, vysoudcové,budižsoucitem,nepomstou.Azabíjejíce,dbejte,

abystesamiospravedlňovaliživot!Nenídostnatom,žesesmířítestím,kohozabíjíte.Vášzármutekbudižláskou

knadčlověku:takospravedlníte,žejstesamiještěnaživu!“Nepřítel”máteříkati,nevšak“zlosyn”;“chorý”máteříkati,nevšak“padouch”;

“blázen”máteříkati,nevšak“hříšník”.A ty, červený sudí, kdybys ty nahlas pověděl, cos všechno již spáchal v

myšlenkách,každýbykřičel:“Pryčstímtokalemajedovatýmčervem!”Alejinájemyšlenka,jinýjeskutek,jinýjeobrazskutku.Neběžímezinimikolo

důvodu.Obrazzavinil,žezbledltentobledýčlověk.Bylstejnéhorůstusesvýmskutkem,

tehdykdyžjejpáchal:obrazujehovšaknesnesl,kdyžspáchánbyl.Stálesepakvidělpachatelemjedinéhoskutku.Šílenstvímtozvu:výjimkasemu

zvrátila v podstatu. Čára zmámí slepici; rána, kterou ťal, zmámila jeho nebohýrozum-šílenstvímpočinutozvu.Slyšte,vysoudcové!Jestještějinéšílenství:šílenstvípředčinem.Ach,nevlezli

jstemidostihlubokodotétoduše!Taktopravíčervenýsudí: “Kčemuževraždil tentozločinec?Loupiti chtěl.” Já

všakvámpovím:jehodušichtělosekrve,neloupeže:žíznilpoštěstínože!Jehonebohýrozumvšaknepochopiltohotošílenstvíapřemluvilho:“Cozáleží

nakrvi!”pravil;“nespáchášpřitomalespoňloupež?Nepomstíšse?”I naslouchal svému nebohému rozumu: jak olovo naň doléhala jeho řeč - tu

loupil,anvraždil.Nechtělsestydětizasvéšílenství.Ateďzasenaněmležíolovojehoviny,azasejehorozumjetakneohebný,tak

ochromen,taktěžký.Kdybyjenhlavoumohlzatřásti,svalilobysejehobřímě:kdovšakzatřesetouto

hlavou?Čímjetentočlověk?Hrstkouchorob,ježduchemsahajívendosvěta:tamchtějí

lapitisvůjlup.Čímjetentočlověk?Klubkemdivokýchhadů,kteřízřídkamajíusebesamých

pokoj-tedysamiprosebesevydávajínacestuahledajíposvětělup.Pohleďte na toto bědné tělo! Čím trpělo, po čem prahlo, to si vykládala tato

bědnádušezarozkošvraždyachtivostpoštěstínože.Kdo dnes onemocní, toho přepadá zlo, jež dnes je zlé: chce ublížiti tím, co

ubližujejemu.Jinévšakbylyčasy,jinébylodobroazlo.Kdysibylopochybovánízlé,zlábylavůlekprapodstatětěla.Tenkrátechoříse

stávalikacířemačarodějkou:jakožtokacířačarodějkasnášeliutrpeníachtělijepůsobit.Tovšaknevcházídovašichuší:prý toškodí vašimdobrým lidem,pravítemi.

Alecomizáležínavašichdobrýchlidech!Mnoho na vašich dobrých lidechmi působí hnus, a věru, ne jejich zlo. Vždyť

bychsipřál,abymělišílenství,jímžbyzahynuli,jakotentobledýzločinec!Přálbychsivěru,abyjejichšílenstvíslulopravdoučivěrnostíčispravedlivostí:

oni však mají svou ctnost, aby dlouho a v bídném pohodlí byli na živu. Jsemzábradlímnadproudem:chyťsemne,kdochytitsemnemůže!Vašíberlouvšaknejsem.-TakpravilZarathustra.

OČTENÍAPSANÍZevšeho,cojepsáno,milujijento,cokdopíšesvoukrví.Piškrví:azvíš,krev

ježeduchem.Nelzesnadnorozuměticizíkrvi:vnenávistimámčtoucízahaleče.Kdočtenářezná,pročtenářenicužnedělá.Ještěstoletčtenářů-aduchsám

zatuchne.To,žekdokolismíseučitičísti,nezkazíposlézejenpsaní,nežipřemýšlení.Kdysiduchbylbohem,paksestalčlověkem,banynístáváseluzou.Kdo píše krví a průpověďmi, nechce, aby ho četli, nýbrž aby se mu učili

nazpaměť.Vhoráchjestnejbližšícestazvrcholunavrchol:alektomujetřeba,abysměl

dlouhénohy.Průpovědimajíbýtivrcholy:ati,knimžsemluví,lidévelcíavysocevzrostlí.Vzduchřídkýačistý,nebezpečenstvíblízkoavduchusamouradostnouzlobu:

taksetodobřevespoleksnáší.Chci kolem sebe mít skřítky, neboť jsem odvážný. Odvaha, jež zaplašuje

příšery,samasivytvářískřítky-odvahachcesesmát.Já jižnecítímsvámi: totomračno, ježvidímpodsebou, tatočerňa tato tíha,

kterésesměji-právětojestmračnovašichbouřek.Vzhlížítevzhůru,toužíte-lipopovznesení.Ajáshlížímdolů,protožepovznesen

jsem.Kdozvásdovedesesmátaspolubýtpovznesen?Kdo stoupá po nejstrmějších horách, směje se všem truchlohrám i truchlo-

vážnostem.Odvážnými,bezstarostnými,výsměšnými,násilnickými-taknáschcemoudrost:

ježenouanemilujenikdynežmuževálečníka.Pravítemi:“Těžkosnášetiživot.”Alekčemubystedopolednemělisvoupýchuakvečerusvouoddanost?Těžkosnášetiživot:alenebuďtemipřecetakmazliví!Jsmevšichnidohromady

oslovéaosliceamámevzítpěkněnasebesvůjnáklad.Conámspolečnéhosrůžovýmpoupátkem,kterésechví,žekapkarosymuleží

natěle?Pravda:milujemeživot,žejsmeuvyklineživotu,nežmilování.Jevždyněcobláznovstvívlásce.Aletakévždyněcorozumuvbláznovství.Atéžmně,jenžživotupřeji,zdáse,žemotýlibublinaicosejimpodobámezi

lidmi,víoštěstínejvíce.

Vidět, jak se třepotají ony pošetilé, půvabné, pohyblivé dušičky - to svádíZarathustrukslzámapísním.Jenvtohobohabychvěřil,kterýbyuměltančit.Akdyžjsemvidělsvéhoďábla,shledaljsemhovážným,důkladným,hlubokým,

slavnostním:byltoduchtíže-jímpadajívšechnyvěci.Nikolihněvem,lečsmíchemsezabíjí.Vzhůru,zabraeduchatíže!Naučiljsemsechodit:odtédobysinebránímvběhu.Naučiljsemselétat:odté

dobynechcibýtiteprvestrkán,mám-lisehnouti.Teďjsemlehký,teďletím,teďsebezřímpodsebou,teďbůhmýmnitremtančí.-TakpravilZarathustra.

OSTROMUNAHOŘESpatřil Zarathustrův zrak, že jeden mladík se mu vyhýbá. A když jednou z

večerasamotenkráčelpohořím,obepínajícímměsto,ježsluje“Pestrákráva”:hle,tukráčejenalezlonohomladíka, jaksedělopřenostromamdlýmpohledemsedíval do údolí. Zarathustra položil ruku na kmen, u něhož mladík seděl, apromluvil takto: “Kdybych zde tímto stromem svýma rukama chtěl zatřásti,nesvedlbychtoho.Vítr však, jehož nezříme, jej trápí a ohýbá, kamkoli chce. Nezřené ruce nás

nejhůřeohýbajíatrápí.”Tupovstalmladíkzmatenapravil:“SlyšímZarathustruaprávějsemnaňmyslil.”

Zarathustraodvětil:“Pročsetoholekáš?-Alemásetosčlověkemjakosestromem.Čímvícechcedovýšea jasu, tímsilněji tíhnoujehokořenydozemědolů,do

temna,dohlubin-dozla.”“Ano,dozla!”zvolalmladík.Jakjemožno,žesodkrylmouduši?”Zarathustra se usmál a pravil: “Leckterá duše nebude nikdy odkryta, ledaže

dřívebudevynalezena.”“Ano,dozla!”zvolalmladíkpodruhé.“Děls pravdu, Zarathustro. Sám sobě již nevěřím od té doby, co směřuji do

výšky,anikdomijižnevěří-jakjensetoděje?Proměňujisepřílišrychle:můjdnešekvyvracímůjvčerejšek.Častopřeskakuji

stupně,kdyžvystupuji-tohomineodpustížádnýstupeň.Jsem-li nahoře, seznám vždy, že jsem samoten. Nikdo se mnou nemluví,

mrazemsamotysetřesu.Cojentamnahořechci?Mépohrdáníamátouharostouozávod;očvýšestoupám,otovícepohrdám

tím,kdostoupá.Cojentamnahořechce?Jak se stydím za své stoupání a klopýtání! Jak se směji svému prudkému

supění!Jaknenávidímtoho,kdolétá!Jakjsemtamnahořemdlý!”Zdesemladíkodmlčel.AZarathustrahledělnastrom,uněhožstáli,apromluvil

takto:“Osamělestojízdetentostromnahorách;vysokovzrostlnadlidiazvěř.Akdybychtělmluvit,nemělbynikoho,kdobymurozuměl:takvysokovzrostl.Teďčekáačeká-načjenčeká?Přebývásídlumračenpřílišnablízku:čekáas

naprvýblesk?”KdyžZarathustratotořekl,zvolalmladíksprudkýmiposunky:“Ano,Zarathustro,

pravdudíš.Posvémzánikujsemtoužil,kdyžjsemchtěldovýšky,aty jsiblesk,

nanějž jsemčekal!Hled,čím jsemještěodtédoby,costysenámzjevil?Žetizávidím, toť, co mne zničilo!” - Tak pravil mladík a dal se do hořkého pláče.Zarathustrahovšakovinulpažíaodvedlssebou.Akdyžchvílispolušli,jalseZarathustrataktomluviti:Rve mi to srdce. Lépe než tvá slova promlouvá mi tvé oko o celém tvém

nebezpečí.Ještě nejsi svoboden, ještě hledáš svobodu. Tvé hledání tě učinilo příliš

rozespalýmabdělýmpříliš.Dovolnévýškysetichce,pohvězdáchžíznítváduše.Aleizlétvojepudyžízní

posvobodě.Tvídivocípsichtějínasvobodu;štěkajíradostívesvémsklepě,snaží-lisetvůj

duchzotvírativšechnavězení.Ještěsmivězněm,jenžsisvoboduvymýšlí;ach,dušetakovýchvězňůstáváse

chytrou,aleúskočnoutéžašpatnou.Očistiti semusí též ten, kdo svého ducha osvobodil.Mnoho vězeňské plísně

ještěvněmzbylo:téžjehookonechťseočistí.Ano,známtvénebezpečí.Přisvélásceanadějitěvšakzapřísahám:nezahazuj

svéláskyanaděje!Vznešenýmještěsecítíš,avznešenýmtěpociťujítéžostatní ještě,kteřínatě

sočíavysílajípotobězlépohledy.Věz,ževznešenývšemstojívcestě.I dobrým stojí vznešený v cestě: a třebaže ho zvou dobrým, chtějí ho tak

odstraniti.Nové věci a novou ctnost chce stvořiti vznešený člověk. Dobrý chce věcem

starým,chce,abystarébylyzachovány.”Nenívšaknebezpečívznešenéhovtom,žesestávádobrým,nýbržžesestává

drzým,výsměšnýmaničitelem.Ach, znal jsem vznešené lidi, a ztratili svou nejvyšší naději. A tu očerňovali

všechnyvysokénaděje.Tužilidrzevkrátkýchrozkošíchazamezjedinéhodneskorojižnemetalicílů.“Téžduchjerozkoší”-takříkali.Izlomilasekřídlajejichduchu:tensenyníplíží

ahlodánímposkvrňuje.Kdysi mněli, že se stanou hrdiny: Teď jsou z nich rozkošníci. Hrdina jest jim

hořemahrůzou.Přisvélásceanadějitěvšakzapřísahám:nezahazujhrdinyvesvéduši!Svatětřímejnejvyššísvounaději.TakpravilZarathustra.

OKAZATELÍCHSMRTIJsoukazatelésmrti,aplnajezemětakových, jimžnutnokázati,abyseodžití

odvrátili.Plnajezemělidípřebytečných,zkaženježivottěmi,jichžjepřespřílišmnoho.Ti

nechť“věčnýmživotem”jsouodlákániztohotoživota!“Žlutí”: tak říkají kazatelům smrti, anebo “černí”. Já vám je však ukáži ještě v

jinýchbarvách.Tu jsouonipříšerní, kteří vsoběnosí šelmuanemají volby, lečmezi chtíčia

rozsápánímvlastníhomasa.Atakéchtíče jejich jsou ještěrozsápánímvlastníhomasa.Ještěseanilidminestali,tipříšerní:aťsijenkážíodvráceníodživotaasamiať

sizahynou!Tu jsou souchotináři duše: sotva se narodí, již se jmou umírat a touží po

naukáchúnavyaodříkání.Rádibybylimrtviamybychomjejichvůlimělischvalovati!Střežmeseprobuditi

tytomrtvéaporouchatitytoživérakve!Potkájechorýnebokmetnebonebožtík;ahnedříkají:“Životjevyvrácen!”Alevyvrácenijsoujenoniajejichoko,ježnabytínezřínežjedinoututvář.Zabaleni do tlustého stesku a dychtiví malých náhod, jež přinášejí smrt: tak

čekajíazatínajízuby.Anebo:sahajípopamlscíchapřitomsevysmívajísvémudětinství:visínasvém

stéble-životěavysmívajíse,žeještěvisínastéble.Jejichmoudrostzní:“Blázen,kdozůstanenaživu,aletaknadmírublázníme!A

tojestnaživotěprávěnejbláznivější!”-“Život jest jen utrpením” - tak říkají jiní a nelžou: jen se starejte, aby vás již

nebylo! Jen se postarejte, aby nebylo již života, který je jen utrpením!A taktonechťznínaukavašíctnosti:“Sámsezabiješ!Sámseodtudvykradeš!”-“Rozkošjehřích”-takříkajíjedni,kdožkážísmrt-“pojďmestranouaneploďme

dětí!”“Roditijenamáhavé”-říkajídruzí-“načještěroditi?Rodísesamínešťastníci!”I

tijsoukazatelismrti.“Soucitu třeba” - říkají třetí. “Vezměte, comám!Vezměte, co jsem!Tímméně

mnebudepoutatiživot!”Kdybybyli soucitní zhloubi duše, zesoucituby život svýmbližnímznechutili.

Býtizlí-tobylabypravájejichdobrota.Alechtějívyváznoutzeživota:cojimpotom,žejinésvýmiřetězyadatypoutají

ještětěsněji!-A též vy, kterým život jest divokou prací a neklidem: zda nejste docela syti

života?Zdanejstedocelazralíprokázánísmrti?Vyvšichni,jimžjepochutidivokápračeavšerychlé,nové,cizí-špatněsnášíte

samysebe,vašepílejeútěkavůle,nasebesamyzapomenouti.Kdybystevícevěřilivživot,méněbysteseokamžikudávalivlup.Alekčekání

nemátedostiobsahuvsobě-baanineklenosti!Všudezazníváhlas těch,kdožkážísmrt:aplna jezemětakových, jimžnutno

kázatismrt.Anebo“věčnýživot”:tojejedno-jenkdyžrychlezahynou!-TakpravilZarathustra.

OVÁLCEAVÁLEČNÉMLIDUNechceme,abynásšetřilinašinejlepšínepřáteléani ti, ježmilujemezhloubi.

Tedymidovolteřícivámpravdu!Bratřímoji veválce!Zhloubivásmiluji, jsemabyl jsemzvašich řad.A jsem

takévášnejlepšínepřítel.Tedymidovolteřícivámpravdu!Vím o zášti a závisti vašeho srdce. Nejste velcí dost, abyste zášti a závisti

neznali.Nužbuďtevelcídost,abystesezaněnestyděli!Anemůžete-libýtisvětcipoznání,buďtemialespoň jehoválečníky.To jsoudruhovéapředchůdci takovésvatosti.Vojákůvidímmnoho:kéžbychvidělmnohoválečníků!“Stejnokrojem”zvou,co

nosí:kéžnenístejnýkroj,copodtímschovávají!Buďtemi takoví, jejichžokovždyvyhlížíponepříteli -povašemnepříteli.Au

některýchzvásjenenávistnaprvýpohled.Svéhonepřítelehledejte,svouválkuveďteazasvojemyšlenky!Apodlehne-li

vašemyšlenka,nechťnadtímpřecevítěznězaplesávašepoctivost!Mírmátemilovatijakožtoprostředeknovýchválek.Akrátkýmírvíceneždlouhý.Vám neradím k práci, než k boji. Vám neradím kmíru, než k vítězství. Vaše

prácebudižbojem,vášmírbudižvítězstvím!Můžemlčetatišesedět,jenkdomášípaluk:kdonemá,vadíseabreptá.Váš

mírbudižvítězstvím!Pravíte,žejetodobrávěc,ježiválkusvětí?Pravímvám:jetodobráválka,jež

světíkaždouvěc.Válkasodvahoudovedlyvícevelkýchvěcínežláskakbližnímu.Nevášsoucit,

lečvašestatečnostaždosudzachraňovalaty,kdožpřišlikúrazu.“Cojestdobré?”septáte.Býtistatečnýjedobré.Aťsipovídajíholčičky:“Dobro

je,cojehezkéazároveňdojímavé.”Říkají o vás, že jste bez srdce: ale vaše srdce je ryzí, a miluji stud vaší

srdečnosti.Stydítesezasvůjpříliv,ajinísestydízasvůjodliv.Jste oškliví? Nuž dobrá, bratří moji! Tedy se zahalte do vznešenosti, jež je

pláštěmošklivého!Avzrůstá-livašeduše,stávásezpupnou,avevašívznešenostijezloba.Znám

vás.Vezloběsesetkázpupnýaslaboch.Anerozumějísi.Známvás.Smítemítijennepřátele,jichžbystenenáviděli:netakové,jimižbystepohrdali.

Buďtemihrdinasvéhonepřítele:pakúspěchyvašehonepřítelejsoutéžúspěchyvaše.

Vzpoura - toť vznešenost otroků. Vaší vznešeností budiž poslušnost! I vašerozkazováníbudižposloucháním!Dobrémuválečníkoviznípříjemněji“musíš”než“chci”.Avše,cojevámmilé,dejtesiteprverozkázat!Vašeláskakživotubudižláskoukvašínejvyššínaději:avašenejvyššínaděje

budižnejvyššímyšlenkouživota!Svounejvyššímyšlenkumátesivšakdátirozkázatodemne-tazní:člověkje

cosi,comábýtipřekonáno.Takžijtesvůjživotposlušnostiaválky!Cozáležínadlouhémžití!Kterýválečník

chce,abyhobylošetřeno!Nešetřímvás,zhloubivásmiluji,bratřímojiveválce!-TakpravilZarathustra.

ONOVÉMODLEKdesi jsou ještě národové a stáda, nikoli však u nás, bratří moji: u nás jsou

státy.Stát?Cojeto?Nužedobrá!Teďmiotevřteuši,nebteďvámřeknusvéslovoo

smrtinárodů.Stát, tak se jmenuje nejstudenější ze všech studených netvorů.Studeně také

lže;atatoležmulezeztlamy:„Já,stát,jsemnárod!”Lež!Tvůrci tobyli, ti stvořili národyanadnězavěsili vírua lásku: tak sloužili

životu.Ničitelétojsou:tinavelkýdavlíčípastiazvoujestátem:zavěšujínadněmeča

stochtíčů.Kdeještějenárod,tamnerozumístátuamákněmuzášťjakokuhrančivému

pohleduakhříchuprotimravůmaprávům.Totoznamenívámdávám:každýnárodmluvísvýmjazykemdobra izla: tomu

nerozumísoused.Svůjvlastníjazyksivynalezlkaždýnárodvmravechiprávech.Alestátlževšemijazykydobraizla;acokolimluví,lže-acokolimá,ukradl.Nepravé jenaněmvšecko; ukradenými zuby kouše, kousavý.Nepravé jsou i

jehovnitřnosti.Zmatení jazykůdobra izla: totoznamenívámdávámzaznamenístátu.Věru,

vůliksmrtiznačítotoznamení!Věru,kynekazatelůmsmrti!Přespřílišmnohorodíselidí:propřebytečnébylvynalezenstát!Hleďtemi jen, jak je lákáksobě,těchpřespřílišmnoho!Jak jedávíažvýkáa

přežvykuje!“Nazeminenínicvětšíhonademne:jsempořádajícímprstembožím”-takřve

tennetvor.Anakolenaneklesajíjenti,kdožmajídlouhéušiakrátkýzrak!Ach, takévám,vyvelkéduše,našeptávásvéponuré lži!Ach,uhodnebohatá

srdce,ježserádarozplývají!Ano, i vásuhodne, vyvítězovénadstarýmbohem!Zemdleli jstevboji, a teď

vašemdlobaještěnovémodleslouží!Hrdiny a ctnémuže ráda by kolem sebe rozestavila, ta novámodla! Rád se

slunívslunečnímsvitudobrýchsvědomí-tenstudenýnetvor!Všechno dá vám ta nová modla, budete-li vy se jí klaněti: tak si skoupí jas

vašichctnostíapohledvašichhrdýchzraků.Navnadit chce vámi ty, jichž je přespříliš mnoho! Ano, pekelný kousek byl tu

vynalezen,kůňsmrti,jenžřinčívezdoběbožskýchpoct!Ano,hromadnéumíráníbylotuvynalezeno,ježsamosebevelebízaživot:věru,

milostnáslužbavšemkazatelůmsmrti!Státemzvu,kdevšichnipijíjed,aťdobříčinedobří:státem,kdevšichniztrácejí

sebe, ať dobři či nedobří: státem, kde pomalá sebevražda všech se jmenuje -“životem”.Pohleďte mi jenom na ty přebytečné! Kradou si díla vynálezců a poklady

mudrců: Vzděláním jmenují svou krádež - a vše se jim stává chorobou atrampotou!Pohleďtemi jenomna typřebytečné!Nemocni jsoustále,zvracejísvoužluča

jmenujítonovinami.Dávísenavzájemanestrávíseani.Pohleďtemijenomnatypřebytečné!Nabývajíbohatstvíabohatnoucechudnou.

Chtějímocapředevšímsochormoci,hodněpeněz-tinemohoucí!Pohleďte, jak šplhají, ty mrštné opice! Šplhají přes sebe, a tak se strhují do

bahna,dohloubky.K trůnu směřují všichni: je to jejich šílenství - jakoby na trůnu sedělo štěstí!

Častosedínatrůněbahno-ačastotéžtrůnnabahně.Šílenciašplhajícíopicejsoumitivšichniapřílišjsouuříceni.Neliběmipáchne

jejich modla, ten studený netvor: nelibě mi páchnou všichni dohromady, timodloslužebníci.Bratří moji, což se chcete zadusit ve výparu jejich úst a chtivostí? To raději

rozbijteoknaaskočtenavolnývzduch!Vyhnětesepřecezápachu!Odstupteodmodlářstvílidípřebytečných!Vyhnětesepřecezápachu!Odstupteoddýmutěchtolidskýchobětí!Otevřena je země také teď ještě velikým duším, lest ještě mnoho prázdných

místprosamojedinéadvoj-jediné,akolemnichvanevůnětichýchmoří.Otevřen a uvolněn je ještě volný život velikým duším. Věru, kdo málo má

majetku,tímménějemajetkemjiného:pochválenabuďmaláchudoba!Tam,kdepřestávástát,tamseteprvepočínáčlověk,jenžnenípřebytečný:tam

sepočínápíseňnezbytnosti,tenjedinečný,nenahraditelnýnápěv.Tam,kdepřestávástát- jenmitampohleďte,bratřímoji!Nevidíte jich,duhya

mostůnadčlověka?TakpravilZarathustra.

OMOUCHÁCHNATRHUDosvésamotyprchni,přítelimůj!Vidímtězmámenahřmotemvelkýchmužůa

rozbodánažahadlymalých.Důstojněznásteboumlčetskála i les.Buďzasejakostrom, jejžmiluješ, jako

košatýstrom,jenžtišeanaslouchajevisínadmořem.Kdepřestávásamota,začínásetrh;akdesezačínátrh,začínásetakéhřmot

velkýchhercůahemženíjedovatýchmuch.Nejlepšívěcivesvětěpranicneplatí,pokudsenenajdeněkdo,kdojesehraje:

velkýmimužinazýválidtakovépořadateleher.Málorozumílidvelkýmvěcem,tojest:tvůrčím.Smyslymávšakprovšechnypořadateleahercevelkýchher.Kolem vynálezců nových hodnot točí se svět: - neviditelně se točí. Ale kolem

hercůtočíselidisláva:toťjiž“světaběh”.Herec má ducha, než málo svědomí ducha. Vždy věří v to, čím vnuká

nejsilnějšímvíru-víruvsebe!Zítramávírunovouapozítřínovější.Rychlésmyslymá jako lidavětřenímá

proměnlivé.Porazit-tojestmu:dokázat.Pobláznit-tojestmu:přesvědčit.Akrevmuplatí

zanejlepšívšechdůvodů.Pravdu,ježvklouznejendojemnýchuší,jmenujelžíanicotností.Vskutku,věří

jenvbohy,kteřídělajívesvětěvelikýhřmot!Naplněnjetrhslavnostnímišprýmaři-alidsechlubívelkýmisvýmimuži!tomu

jsoupánovéhodiny.Hodinavšaknanědoléhá: idoléhajína tebe.A téžna toběchtějíAnočiNe.

Běda,stavíšsvoužidlimeziProaProti?Na tyto bezpodmínečné a doléhající nežárli, milence pravdy! Ještě nikdy se

nezavěsilapravdavráměčlověkabezpodmínečného.Pro tytonenadáléodejdiavraťsevesvou jistotu: jenomna trhu těpřepadají

stálýmAno?čiNe?Pomaluprožívajísvouchvílivšechnyhlubokéstudny:načekajísedlouho,než

vědí,cožepadlodojejichhloubky.Daleko trhu a slávy se děje vše velké: daleko trhu a slávy žili odnepaměti

vynálezcovénovýchhodnot.Do své samoty prchni, příteli můj: vidím tě rozbodána jedovatýmimouchami.

Prchnitam,kdevanedrsný,silnývzduch!Do své samoty prchni! Žils příliš nablízku malým a žalostným. Uprchni jejich

neviditelnépomstě!Vůčitoběnejsounežpomstou.

Jižnezdvihejrukyprotinim!Jejichbezpočtu,atvýmúdělemneníbýtioháňkounamouchy.Je bezpočtu těch malých a žalostných; a nejedné hrdé stavbě již plevel a

krůpějedeštěpřipravilypád.Nejsikamenem,alejižtěvyhlodalomnožstvíkrůpějí.Rozpadnešsemiarozpuknešještěmnožstvímkrůpějí.Vidím tě umdlena jedovatými mouchami, vidím tě do krve škrábnuta na stu

místech;apýšetvéneníanidohněvu.Krevbynatoběchtělivevšínevinnosti,pokrviprahnoujejichbezkrevnéduše-

ibodajívevšínevinnosti.Tyhlubokývšakpříliš hluboce trpíš imalými ranami; anežli ses ještě vyhojil,

přelezltipřesrukutýžjedovatýčerv.Příliš hrd jsi mi k tomu, abys mlsné ty tvory usmrtil. Střež se však, aby se

nestalotvousudbou,néstivšechnojejichjedovatébezpráví!Bzučíkolemtebetéžsvouchválou:dotěrnostjejejichpochvala.Chtějíblízkost

tvékůžeakrve.Lichotítijakbohučiďáblu;kňučípředteboujakpředbohemčiďáblem.Cona

tom!Kňučícílichotnícitojsou,anevíce.Takésektoběleckdylaskavěmají.Tovšakvždybylachytrostzbabělců.Ano,

zbabělcijsouchytří!Mnohouvažujíotoběsvoutěsnouduší-povážlivýjsijimpovždy!Vše,očemse

mnohouvažuje,stávásepovážlivým.Trestajítězavšechnyctnosti.Zhloubidušetipromíjejíjen-tvépřehmaty.Že jsimírný a spravedlivémysli, říkáš: “Nevinni jsou svýmmalým živobytím.”

Jejich těsná duše však myslí: “Provinilo se každé velké živobytí.” I jsi-li k nimmírný, cítí ještě, jak jimi pohrdáš; a splácejí ti dobrý tvůj čin tajně zraňujícímizločiny.Tvámlčenlivápýchavždy jest jimprotichuti; jásají, jsi-li jednouskromnýdost,

abysbylmarnivý.Conaněkompoznáváme,rozněcujemenaněmtéž.Střežsetedymalých!Předteboucítísemalými,ajejichnízkostprotitoběžhneadoutnávneviditelné

mstě.Nepozorovaljsi,kolikrátosaměli,kdyžjsiknimpřistoupil,ajakjejichsílaznich

vystoupila,jakodýmvystupujezhasnoucíhožáru?Ano, příteli můj, zlým svědomím jsi pro své bližní; neb jsou tebe nehodni. I

nenávidítěarádibysálitvoukrev.Stálebudoutvojibližníjedovatýmimouchami;conatobějestvelkého-tosamo

jenutněčiníjedovatějšímiastálemouchovitějšími.

Dosvésamotyprchni,přítelimůj,a tam,kdevanedrsný, silnývzduch!Tvýmúdělemneníbýtioháňkounamouchy!TakpravilZarathustra.

OCUDNOSTIMilujiles.Vměstechješpatněžíti:tampřílišmnohojeříjících.Zdažnenílépe,dostatisedorukouvrahovineždosnůvilnéženy?A jenmipohleďtena tytomuže: jejichoko todí -neznajínasvětěnic lepšího

nežliležetiuženy.Bahnojenadnějejichduše;aběda,má-lijejichbahnoještěiducha!Kdybystealespoňjakožtozvířatabylidokonalí!Kezvířetivšaktřebanevinnosti.Radímvám,abysteusmrtilisvésmysly?Radímvámknevinnostismyslů.Radímvámkcudnosti?Cudnostuněkterých jectností,aleumnohých takřka

neřestí.Ti jsou sice zdrženliví: ale psice smyslnost závistně vyzírá ze všeho, cokoli

konají.Idovýšekjejichctnostiaaždovnitřstudenéhoduchajdezanimitozvířeajeho

nepokoj.Ajakzpůsobněznápsicesmyslnostžebratiokusducha,nedostane-lisejíkusu

masa.Milujetetruchlohryavše,colámesrdce?Jávšaknedůvěřujivašípsici.Máte mi příliš ukrutné oči a chtivě se díváte na ty, kdo strádají strastí.

Nepřestrojilasesnadvaševilnostaneříkásisoustrast?Atakétotopodobenstvívámdáváni:nejedenztěch,kdožvymítalisvéhoďábla,

sámpři tomdovepřůvjel.Komu jecudnostzatěžko, tohoznídlužnozrazovati:abysenestalacestoudopekel-tojestkbahnuaříjeníduše.Mluvímošpinavýchvěcech?Tominenínejhorší.Nestoupápoznávajícíneraddovodypravdy,je-lišpinavá,nýbrž,je-limělká.Věru, jsou na světě lidé cudní z hloubi duše: jsou srdcemírnějšího, raději a

hojnějisesmějínežlivy.Smějíseicudnostiatážíse:“Cojecudnost?”Zdaž cudnost není bláznovství?Ale toto bláznovství přišlo k nám, a nemy k

němu.Poskytli jsmetomuhostipřístřešíasrdce: teďunáspřebývá-nechťzůstane,

pokudsemuzlíbí!-TakpravilZarathustra.

OPŘÍTELI“Ojednohojevždyvícekolemmne”-takmyslípoustevník.“Vždyjednoujeden

-tokoneckoncůjsoudva!”Jáa jávždypřílišhorlivěspoluhovoří: jakbyse todalosnésti, kdybynebylo

přítele?Propoustevníkapřítelvždyjeužtřetí:tentřetíjekorek,jenžzabrání,abyhovor

oněchdvouneklesldohloubky.Ach,jepřílišmnohohloubekprovšechnypoustevníky.Prototaktoužípopříteli

apojehovýšce.Naševíravjinéprozrazuje,včembychomrádivěřilivsamisebe.Našetouha

popřítelijenašízrádkyní!Ačastoláskoujenpřeskakujemezávist.Ačastoněkohonapadnemeaučiníme

sihonepřítelem,abychomzakryli,želzenapadnoutinás.“Buď mi alespoň nepřítelem!” - dí pravá úcta, jež se neodvažuje prositi o

přátelství.Kdo chce míti přítele, chtěj také zaň vésti válku: a kdo chce vésti válku, ať

dovedebýtnepřítelem.I ve svém příteli cti nepřítele.Můžeš k svému příteli těsně přistoupiti, abys k

němu nepřestoupil?Ve svém příteli měj svého nejlepšího nepřítele. Bud munejblížesrdcem,kdyžsemuvzpouzíš.Nechcešpředsvýmpřítelemnositi šatu?Abybylo ctí tvéhopřítele, žesemu

dáváš,jakýjsi?Alevždyťontězatoposílákčertu!Kdozesebenedělátajemství,pobuřuje:aprotověrumátepročsebátinahoty!

Ano,kdybystebylibohy,smělibystesestydětizasvéšaty!Nemůžešseprosvéhopříteledostkrásněvyzdobiti:nebmášmubýtišípema

touhouponadčlověku.Viděls jižspátisvéhopřítele -abysesdověděl, jakvypadá?Nebco jest jinak

přítelovatvář?Tvávlastnítvářvdrsnémanedokonalémzrcadle.Viděls již spáti svého přítele?Nelekl ses, že tvůj přítel tak vypadá?Ó příteli,

člověkjecosi,comusíbýtipřekonáno.Přítel budižmistr v tom, jakdovedehádatamlčet: není radno,abysvšechno

chtělviděti.Aťtvůjsentivyzradí,cotvůjpříteldělávebdění.Uhodnisvýmsoucítěním:abysdřívevěděl,přeje-lisitvůjpřítelsoucitu.Snadna

toběmilujenezlomenéokoapohledvěčnosti.Soucítění s přítelemnechť se skrývápod tvrdou skořápkou: vylomsi naněm

zub.Takbudejemnéabudemítisvousladkost.

Jsisvémupříteličistýmvzduchemasamotouachlebemalékem?Leckdosezvlastníchokovůnevysvobodí,apřecejepříteliosvoboditelem.Jsiotrok?Tedynemůžešbýtipřítelem.Jsityran?Tedynemůžešpřátelmíti.Přílišdlouhoskrývalsevženěotroka tyran.Protoženaposudneníschopna

přátelství:znápouzelásku.V ženině lásce je nespravedlnost a slepota ke všemu, čeho nemiluje. A i ve

vědoucílásceženyjevždyještěpřepadáníableskanocvedlesvětla.Posud není žena schopna přátelství: Kočkami stále ještě jsou ženy, a ptáky.

Nebovnejlepšímpřípaděkravami.Posudneníženaschopnapřátelství.Alercetemi,vymužové,kdozvásžeje

přátelství schopen? Ó vaší chudoby, vy mužové, a vaší lakoty duše! Kolikkolidávátepříteli,tolikéžjásvémunepřítelidám,ajistěženezchudnu.Dneslidéjsoukamarády:kéžbybylipřáteli!-TakpravilZarathustra.

OTISÍCIAJEDNOMCÍLIMnohozemívidělZarathustrainárodůmnoho:takobjevilmnohanárodůdobroi

zlo.NenalezlZarathustranazemimocivětšíneždobroazlo.Žítibynemohlnárod,jenžzprvubynehodnotil:chce-lisevšakzachovati,nesmí

hodnotit,jakohodnotísoused.Mnohé,co tomutonároduslulodobrým,u jinéhobyloposměchemapotupou:

tak jsemtonalezl.Mnohé jsemnalezl,cozdebylozvánozlemaondezdobenopoctamipurpurovými.Nikdy soused souseda nechápal: pokaždé jeho duše žasla nad sousedovým

bludemanadjehozlobou.Deskastatkůvisínadkaždýmnárodem.Hle,jetodeskajehovšechpřemáhání;

hle,jetohlasvůlekmoci.Chvalitebnéjest,comuplatízatěžké;cozanezbytnéatěžké,slujedobré;aco

iznejvyššínouzevysvobozuje,cojevzácnéanejtěžší-tovelebízaposvátné.Comuzajišťujevláduavítězstvíalesk, jehosousedukhrůzeazávisti: tomu

platízavysoké,zaprvé,zamíruasmyslvšechvěcí.Věru,bratřemůj,poznal-lisjenomnárodanouziazemanebeasouseda:tedy

uhodnešjižzákonjehopřemáhání,ipročpotomtožebříkustoupáksvénaději.“Vždybudešpředníanadostatnívztyčen:nikohonebudemilovati tvá řevnivá

duše, leč přítele” - tím příkazem třásla se duše Řekovi: s ním stoupal svoustezkouvelkosti.“Mluvitipravduadobřeobcovatislukemašípem”-tozdálosespolumiléitěžké

onomunárodu,zněhožpocházíméjméno-jméno,ježjestmispolumiléitěžké.“Ctítiotcesvéhoimatkusvouabýtijimpovůliaždokořenůduše”:tutodesku

přemáhánízavěsilnadsebejinýnárodajídosáhlmociavěčnosti.“Osvědčovati věrnost apro věrnost dávati v sázku čest a krev i za věci zléa

nebezpečné”: tak, sám sebe poučuje, přemohl se jiný národ a tak, sám sebepřemáhaje,obtěžkalazatížilsevelkýminadějemi.Věru, lidé sami si dali všechno své dobro i zlo. Věru, nevzali ho, nenašli ho,

nespadlonanějaknebeskýhlas.Teprve člověk vložil hodnoty do věcí, aby se uchoval - teprve člověk stvořil

věcemjejichsmysl,lidskýsmysl!Teprveproto,žeodhaduje,zasluhujemítjménočlověka.Odhadovaticenu,tojesttvořiti:slyšteto,vytvořící!Odhadovaticenu,toťsamo

všechceněnýchvěcícena,pokladaklenot.Teprve tím, že odhadujemecenu, povstáváhodnota: a bez tohobyl by ořech

životaprázdný.Slyšteto,vytvořící!

Změnahodnot-toťzměnatvořících.Stáleničí,komujesturčenobýtitvůrcem.Tvořícími byli zprvu národové, teprve později byli jimi jedinci; a věru, jedinec

sámjenejmladšívýtvor.Národovézavěsilikdysinadsebedeskudobra.Láska,ježchcevlasti,aláska,

ježposlouchatichce,stvořilysispolečnětakovétodesky.Staršíjeradostzestádanežradostzjá:apokuddobrésvědomístádemsezve,

říkájenšpatnésvědomí:já.Věru,chytréjá,bezlásky,kteréchceprospěchusvémuvprospěchumnohých:

tonenístádavznik,nýbržzánik.Milujícíbyli tovždyatvořící, tistvořilidobroazlo.Jménavšechctnostížhnou

ohněmláskyiohněmhněvu.MnohozemívidělZarathustrainárodůmnoho:nenalezlZarathustramocivětší

neždílamilujících:“dobré”a“zlé”jsoujejichjména.Věru,nestvůroujestmoctétochvályahany.Rcete,kdomijizmůže,bratřímoji?Rcete,kdotomuzvířetipřehodílanopřesjehotisícšíjí?Tisíc bylo dosud cílů, neb tisíc bylo národů. Jen pouto těch tisíce šíjí schází

ještě,scházíjedinýcíl.Lidstvoještěnemácíle.A rcete mi přece, bratří moji: schází-li posud lidstvu cíl, zda neschází také -

lidstvosamoještě?TakpravilZarathustra.

OLÁSCEKBLIŽNÍMUTísníte se kolem bližního amáte pro to krásná slova. Ale pravím vám: vaše

láskakbližnímujevašešpatnáláskakvámsamým.Utíkátesekbližnímusamipředsebouarádibystesiz tohoučinilictnost:ale

prohledámvaše“nesobeckéjednání”.StaršíjeTynežJá;Tyjestvyhlášenosvatým,Jávšakpošucine:člověksetedy

tlačíkbližnímu.Radím vám lásku k bližnímu? Raději ještě k útěku před bližním a k lásce k

dálnému,knejvzdálenějšímu!Vyššínežláskakbližnímujestláskaknejvzdálenějšímuapříštímu;vyššíještě

nežláskakčlověkujestmiláskakpředmětůmapřízrakům.Přízrak, jenž před tebou běží, bratře můj, jest krásnější, než jsi ty; proč mu

nedášsvéhomasaakostísvých?Aletymášstrachaběžíšksvémubližnímu.Samisebenesneseteanemilujetesesdostatek:isvádítebližníhokláscearádi

bystesepozlatilijehoomylem.Radějibych,abystenesnesli společnosti všelijakýchbližnícha jejichsousedů;

pak by vám nezbylo, než abyste si sami ze sebe stvořili svého přítele a jehopřekypujícísrdce.Svědkaksobězvete,chcete-liosobědobřemluviti;ajestližejstehosvedli,aby

o vás dobře smýšlel, sami o sobě dobře smýšlíte. Nelže jenom ten, kdomluvíprotisvémuvědění,nýbržještěvíceten,kdomluvíprotisvémunevědění.Atakosoběmluvíte,stýkáte-liseským,asebousamýmobelhávátesouseda.Takto mluví blázen: “Obcovati s lidmi kazí charakter, zvláště tomu, kdo ho

nemá.”Jedenchodíkbližnímu,žesámsebehledá,adruhý,žebysámseberádztratil.

Vašešpatnáláskakvámsamýmdělávámzesamotyžalář.Jsou to vzdálenější, kdož zaplatí za vaši lásku k bližnímu; a již, je-li vás pět

pohromadě,jevždyckynutné,abyněkdošestýumřel.Ani vašich slavností nemiluji: příliš mnoho herců jsem při nich nalezl, a také

divácičastosetvářilijakoherci.Nehlásám vám bližního, nýbrž přítele. Přítel vám budiž slavností země a

předchutínadčlověka.Hlásámvámpřítele a jehopřetékající srdce.Ale je třeba, abydovedl houbou

být,kdochcebýtmilovánsrdcipřetékajícími.Hlásám vám přítele, v němž hotov je svět jako pod slupkou dobré jádro, -

hlásámvámtvořícíhopřítele,kterývždymůžedarovatihotovýsvět.

Ajaksemusvětrozvinul,taksemuzasevprstenechdohromadystáčí,jakožtovznikánídobrapomocízla,jakožtovznikáníúčelůznáhody.Budoucnostadálkanejvzdálenějšíbudižtipříčinoutvéhodneška:vsvémpříteli

milujnadčlověkajakožtosvoupříčinu.Bratřímoji,kláscebližníhovámneradím:radímvámkláscenejvzdálenějšího.TakpravilZarathustra.

OCESTĚTVŮRČÍHOChceš jíti do osamocení, bratře můj? Chceš hledati cesty k sobě samému?

Ještěchvílipostůjaposlyšmne.“Kdo hledá, sám se lehce ztratí. Každé osamocení jest provinění”: tak mluví

stádo. A dlouho jsi náležel k stádu.I v tobě ještě bude zaznívati stáda hlas. Ařekneš-li:“Nemámjižspolečnéhosvědomísvámi,”budetonářekabolest.Hleď, tutobolest samuzrodilo ještěonospolečnésvědomí:a tohotosvědomí

poslednítřpytseleskneještěnatvémsmutku.Ale ty chceš jíti cestousvéhosmutku, cestouk soběsamému?Nuž,ukažmi

svéprávoasvousíluktomu!Jsinovásílaanovéprávo?Jsiprvýpohyb?Kolozesebeseroztáčející?Můžeš

přinutitihvězdy,abyobíhalykoltebe?Ach,jetolikchtivostipovýšce!Tolikjekřečíctižádostivců!Ukažmi,ženejsize

chtivýchactižádostivých!Ach, je tolik velkých myšlenek, jež nečiní více, než činí měch: nadýmají a

vyprazdňují.Svobodnýmsezveš?Tvouvládnoucímyšlenkuchcislyšeti,anežejsiunikljhu.Jsiztěch,kdosměliuniknoutjhu?Jsou,kdožodhodiliposlednísvoucenu,když

odhodilisvouslužebnost.Osvobozenodčeho?CoZarathustrovipo tom!Jasněvšaknechťmivěstí tvé

oko:osvobozenkčemu?Můžeš si sámurčovati své zlo i své dobro a zavěšovati nad sebou svou vůli

jakožtozákon?Můžešsisámbýtisoudcemamstitelemsvéhozákona?Jehroznébýti o samotěsesoudcemamstitelemvlastníhozákona.Takbývá

hvězdavyvrženavpustýprostoravledovýdechosamění.Dnes ještě trpíšmnohými, ty jediný: dnes ještěmáš celou svouodvahu i své

naděje.Alejednoutěsamotaznaví,jednoutvápýchabudesehrbitiatváodvahabude

skřípatizuby.Křičetibudešjednou:Jsemsám!”Jednounebudešjižvidětisvévýškyanízkostsvoushlédnešvpřílišnéblízkosti;

tvá vznešenost sama jako přízrak ti nažene strachu. Křičeti budeš jednou:“Všechnojelež!”Jsou pocity, jež osamělého chtějí zabíti; nezdaří-li se jim to, nuže, pak samy

jsouvydánynasmít!Aledokážešbýtivrahem?Znáš již, bratřemůj, slovo “pohrdání”?A trýzeň své spravedlivosti, abysbyl k

těmspravedliv,kdožteboupohrdají?

Nutíšmnohé,abyzměnilisvésmýšleníotobě; to tipřipočtounavrub.Přiblížilsesjimašeljsipřecemimo:tohotinikdyneprominou.Vystupuješ nad ně: ale čím výše stoupáš, tím menším tě vidí oko závisti.

Nejvícevšakjevnenávistiten,kdolétá.Jakbystechtěli býti spravedliví kemně” - takmusíšmluviti - “já si volímvaši

nespravedlivostzaúděl,jenžmnějesouzen.”Nespravedlivostí a špínou házejí po osamělém: chceš-li však, bratře můj,

hvězdoubýti,nesmíšjimprotosvítitiméně!A střež se dobrých a spravedlivých! Rádi ukřižují ty, kdož si vynalézají svou

vlastníctnost-nenávidíosamělého.Střežsetéžsvatéprostoty!Nicjínenísvatého,ledacoprostnéjest;rádasitaké

sohněmhraje-sohněmhranic.A střež se i záchvatů své lásky!Příliš rychle vztáhneosamělý ruku k tomu, s

kýmsesetká.Leckomunesmíšpodatiruku,nýbržjenpazour:achci,abytvůjpazourměltaké

drápy.Alenejhoršínepřítel,skterýmsemůžešsetkati,budešvždysámsobě;sámna

sebečíhášvdoupatechalesích.Osamělý,kráčíšcestouksoběsamému!Amimotebesaméhovedetvácestai

mimotvýchsedmďáblů!Kacířembudešsisámačarodějkouavěštcemabláznemapochybovačema

nesvatýmazlosynem.Sám se chtěj spáliti ve vlastním svém plameni: jak by ses chtěl obnoviti,

neshořel-lisdřívevpopel!Osamělý,kráčíšcestoutvůrčího:bohasichcešstvořitizesvýchsedmiďáblů!Osamělý,kráčíšcestoumilujícího:sámsebemiluješ,aprotoseboupohrdáš,jak

jenmilujícípohrdají.Tvořiti chce milující, protože pohrdá! Co ví o lásce, kdo nebyl právě nucen

pohrdatitím,comiloval?Sesvouláskouasesvýmtvořenímjdivesvéosamocení,bratřemůj;apozdě

teprvepřibelhá se za tebou spravedlivost.Smými slzami jdi ve svéosamocení,bratřemůj.Milujitoho,kdotvořitichcenadsebesaméhoataktozaniká.-TakpravilZarathustra.

OSTARÝCHIMLADÝCHŽENKÁCH“Pročsetakplašeplížíšsoumrakem,Zarathustro?Acoskrývášúzkostněpod

pláštěm?Je to poklad, tobě darovaný?Či dítě, jež se ti zrodilo?Či kráčíš teď sám po

cestáchzlodějů,typřítelizlých?”-Věru,bratřemůj!pravilZarathustra,jetopoklad,mnědarovaný:malápravdaje

to,comámvrukou.Alenezpůsobnájejakděcko,anesvírám-lijíústa,křičípřehlasitě.Když jsem dnes kráčel cestou svou samoten, v hodinu, kdy zapadá slunce,

potkalamnestaráženkaamluvilataktokméduši:“MnohopromlouvalZarathustra téžknámženám,nikdyvšaknámnehovořilo

ženě.”Ajájíodvětil:“Oženěmásepromlouvatijenkmužům.”“Též mně mluv o ženě,” pravila; “jsem stará dost, abych to hned zase

zapomněla.”Ibyljsempovůlistaréženceapraviljsemjítoto:Všechnonaženě jesthádankaavšechnonaženěmá jediné rozluštění: jeho

jméno-těhotenství.Muž je ženě prostředkem k cíli: účelem vždy je dítě. Čím však je žena pro

muže?Dvojívěcchcepravýmuž:nebezpečíahni.Protochceženu:nejnebezpečnější

hračku.Mužmábýtivychovávánkválceaženakzotaveníválečníkovu:všeostatní je

bláznovství.Přílišsladkýchplodů-těchseválečníkovinechce.Protochcesemuženy; jeť

hořkáinejsladšížena.Lépenežmužrozumídětemžena,alemužjevícedítětemnežližena.Vpravém

mužiseskrývádítě:tosichcehrát.Vzhůru,vyženy,jenmiodkryjtedítěvmuži!Hračkou buď žena, čistou a jemnou, jako drahý kámen budiž ozařována

ctnostmisvěta,jehožtuještěnení.Paprsek hvězdy nechť se stkví ve vaší lásce! Vaše naděje se jmenuje “Kéž

porodímnadčlověka!”Ve vaší lásce budiž statečnost! Svou láskou máte útočiti na toho, kdo vám

vnukábázeň.Vevaší láscebudižvašečest!Jinakženamálosevyznávevěcechcti.Aleto

budižvašečest:abystevždymilovalyvíce,nežjstemilovány,abystenikdynebyly

druhými.Muž nechť se bojí ženy, která miluje: tu jest ochotna ke každé oběti a vše

ostatníjepronibezcenné.Mužnechťsebojíženy,kteránenávidí:neboťmužvhloubisvédušejepouze

zlý,ženavšakjetamšpatná.Kohoženanenávidínejvíce?-Taktopraviloželezomagnetu:“Tebenenávidím

nejvíce,žepřitahuješ,alenemášdostisil,abysksoběpřitáhl.”Mužovoblahosluje:jáchci.Ženinoblahosluje:onchce.“Hle, teďprávěsvětsestaldokonalým!”- takmyslíkaždážena, je-liposlušná

celousvouláskou.A žena musí poslouchati a hloubku nalézti k svému povrchu. Povrchem je

ženinonitro;pohyblivýmbouřlivýmpovlakemnavodáchmělkých.Mužovonitrovšak jehluboké, jehoproudburácívpodzemskýchslujích:žena

tušíjehosílu,alenechápeji.-Tumiodvětilastaráženka: “MnohozpůsobnéhopovědělZarathustraanajmě

proty,kdožjsouktomusdostatekmlády.Zvláštní věc: Zarathustra nemnoho ženy zná, a přece ví o nich pravdu! Je to

proto,žeuženynicnenínemožného?Ateďvezmivdíkmaloupravdu!Vždyťjsempronidostistará!Zabal si ji asevři jí ústa: sicbudekřičetipřehlasitě, tamalápravda!” “Dejmi,

ženo, svoumalou pravdu!” pravil jsem. A takto promluvila stará ženka: Jdeš kženám?Nezapomeňnabič!”-TakpravilZarathustra.

OUŠTKNUTÍZMIJEJednohodneZarathustrausnulpodfíkovníkem,protožebylohorko,apažeměl

položenypřesobličej.Tupřišelhadauštklhodokrku,takžeZarathustrabolestívzkřikl.Kdyžpažisňalsobličeje,pohlédlnazmiji: tupoznalaZarathustrovyoči,kroutila se neobratně a chtěla se odplazit. “Sečkej,” pravil Zarathustra; “ještěsnepřijalaméhodíku!Vzbudilajsimnevčas,mácestajeještědlouhá.”“Tvácestaje již jenkrátká,”odpovědělazmije truchlivě: “můj jedusmrcuje.”Zarathustraseusmál.“Kdypakbybyldrakzemřeljedemhadím?”-pravil.“Alevezmisizasesvůjjed!Nejsidostbohatá,abysmijejdarovala.”Tumuzmijeznovupadlaokolokrkualízalamuránu.Když to Zarathustra jednou vypravoval svým žákům, ptali se: “A cože je, ó

Zarathustro,morálkatvépovídky?”Zarathustranatoodpověděltěmitoslovy:Ničitelemmorálkyzvoumnedobříaspravedliví:mápovídkajenemorální.Máte-livšaknepřítele,nesplácejtemuzléhodobrým;neboťtobyhozahanbilo.

Nýbrždokažte,ževámzpůsobilcosidobrého.Aradějiještěsepohněvatinežlizahanbovati!Aklne-lisevám,tedyseminelíbí,

abystepakvodvetužehnali.Radějitéžtrochuklete!Astalo-lisevámvelkébezpráví,přičiňtemiktomurychlepětmalých!Jehrozný

pohlednatoho,kdosamojedinýúpípodkřivdou.Vidělijstetojiž?Dělitiseobezprávíznamenázpolabýtivprávu.Atenaťnase

vezmebezpráví,kdojeunese!Malá pomsta - lidštější nežli žádná! A není-li trest také právem a poctou pro

toho,kdopřestupujezákon,tedynechcianivašehotrestání.Vznešenějšíjenedátisizapravdunežlizůstativprávu,zvláštětehdy,je-liprávo

nanašístraně.Jenjsme-liktomudostbohatí!Nechci vaší studené spravedlnosti; z oka vašich soudců vždymi vyzírá kat a

studenéjehoželezo.Rcete,kdenaleznuspravedlnost,kterájestláskousočimavidoucíma?Tedymípřecevynajdětelásku,kteránenesejenvšechentrest,nýbrživšechnu

vinu!Tedymipřecevynajdětespravedlnost,kteránevinnýmprohlásíkaždého,vyjma

toho,kdosoudí!Chceteitotoslyšeti?Natom,kdochcebýtizhloubidušespravedliv,isamalež

sestáválaskavostíklidem.Ale jak býti z hloubi duše spravedliv! Jak dáti každému, co jeho jest!Na tom

budižmidosti:každémudávám,comojejest.

Posléze,bratřímoji,střežteseČinitibezprávíkterémukolizpoustevníků!Jakbypoustevníkmohlzapomenout!Jakbymohlspláceti!Poustevník jest jako hluboká studna. Snadno tam hodíte kámen; ale když

dopadlažnadno,rcete,kdojejzasevyneseven?Střežte se urážeti poustevníka! Jestliže jste ho však urazili, nuž, pak ho také

zabte!-TakpravilZarathustra.

ODÍTĚTIAMANŽELSTVÍMámotázku pro tebe samého, bratřemůj; jak olovnici tu otázku ti vnořím do

duše,abychvěděl,jakjehluboká.Jsimládapřeješsidítěteamanželství.Jásevšaktebetáži:jsičlověk,jenžsmí

sipřátidítěte?Jsi vítězný, jsi podmanitel sebe samého, jsi vládce smyslů, jsi pán svých

ctností?Taksetebetáži.Čimluvíztvéhopřánízvířeapotřeba?Čiosamění?Čivnitřnítvůjsvár?Chci,

aby po dítěti toužilo tvé vítězství a tvá svoboda. Živoucí pomníky máš stavětisvémuvítězstvíaosvobození.Nad sebedo výše stavětimáš.Ale dříve je nutné, abysmi sámbyl vystavěn

pravoúhlýtělemiduší.Nejenom rozrůstati se máš, nýbrž růsti vzhůru! K tomu ti pomoziž zahrada

manželství!Vyšší tělo stvořiti máš, prvotní pohyb, kolo ze sebe se roztáčející - tvořícího

stvořitimáš.Manželství:takjmenujivůlivedvou,abystvořenobylojedno,ježjevícenežti,

kdož jestvořili.Manželstvím jmenujiobapolnouúctu, jižmanželéksoběchovajíproto,žemajíonuvůlivedvou.Tobudižsmyslapravdatvéhomanželství.Tovšak,comanželstvímjmenujíoni

přebyteční,jichžjepřespřílišmnoho-ach,kteraktojmenujijá?Ach, té duševní chudoby ve dvou! Ach, té duševní špíny ve dvou! Ach, toho

bídnéhopohodlívedvou!Manželstvím jmenují to vše; a říkají, že jejichmanželstvím bylo požehnáno v

nebi.Nuže,nechcesemiho,tohonebelidípřebytečných!Ne,nechcesemijich,těch

zvířat,zapletenýchvnebeskésíti!Dalekmizůstaňtéžbůh,jenžsepřibelhá,abyžehnaltomu,čehonespojil!Nesmějte semi takovýmmanželstvím! Které dítě by nemělo, proč nad svými

rodičisplakat?Důstojnýmzdálsemitentomužazralýmprosmyslzemě:alekdyžjsemuviděl

jehoženu,zdálasemizeměpříbytkembláznů.Ano,chtělbych,abysezeměotřásalavkřečích,kdyžspolusespářísvěteca

husa.Tentosevydal jakhrdinazapravdamiaposlézesiukořistilmalouvyšňořenou

lež.Jmenujetosvýmmanželstvím.

Onenbylnetýkavývestykuslidmiavybíravěvybíral.Pojednousivšaknavždyzkazilspolečnost:jmenujetosvýmmanželstvím.Onensihledalslužkusctnostmianděla.Pojednouvšaksestalslužkouženy,a

teďabyseještěsámstalandělem!Starostlivýmijsemteďnalezlveškerykupce,avšichnimajílstivéoči.Svouženu

všakinejlstivějšíkupujevpytli.Mnoho krátkých pošetilostí - to sluje u vás láskou. A vaše manželství udělá

konecmnohakrátkýmpošetilostem,neboťjetojedinádlouháhloupost.Vaše láska k ženě a ženina láska kmuži: ach, kéž by byla soucitem s bohy

trpícímiazahalenými!Většinouvšaksenavzájemuhodnedvězvířat.Aleinejlepšívašeláskajepouzevznícenýmpodobenstvímabolestnýmžárem.

Jepochodní,ježvámmásvítitinavyššícesty.Nadsebesamymáte jednoumilovat!Takseučte teprvemilovat!Aprotovám

bylodáno,abystepilihořkýkalichsvélásky.Inejlepší láskamávesvémkalichuhořkost: takvyvolá touhuponadčlověku,

takvyvolážízeňvtobě,jenžtvoříš!Žízní tomu, jenž tvoří,šípema touhouponadčlověku:mluv,bratřemůj, je tím

tvávůlekmanželství?Svatýmizvousemitakovávůleatakovémanželství.-TakpravilZarathustra.

OSVOBODNÉSMRTIMnoholidíumírápřílišpozdě,aněkteřípřílišzáhy.Cizezníposudučení:“Zemři

vpravýčas!”Zemřivpravýčas:takučíZarathustra.Ovšem,kdonikdyvpravýčasnežije,jakbytenkdyvpravýčasumíral?Kéžby

sebylnikdynenarodil!-Takradímlidempřebytečným.Aleipřebytečnísepředůležitěroztahujísesvýmumíráním,aizceladutýořech

touží,abybylrozlousknut.Zadůležitouvěcmajíumíránívšichni: ještěvšaksmrtneníslavností.Ještěse

lidénenaučili,jaksvětitnejkrásnějšíslavnosti.Ukáži vám dovršující smrt, která žijícím se stává ostnem a příslibem. Kdo

dovršuje své dílo, ten umírá svou smrtí, vítězně, obklopen doufajícími apřislibujícími.Tak se učte umírat; a nemělo by býti slavnosti, kde by člověk takto umírající

neposvěcovalpřísahtěch,kdožijí!Takto umírati jest nejlepší; druhé pak nejlepší jest: zemříti v boji a promarniti

velkouduši.Ale bojující stejně jako vítězmá v nenávisti vaši rozšklebenou smrt, která se

plížíjakzloděj-apřecepřicházívelitelsky.Svousmrtvámvelebím,smrtsvobodnou,ježmipřijde,protožetakchcijá.Akdybuduchtíti? -Kdomácíladědice,chcesmrtisvévpravýčasprocíla

dědice.Azúctykcíliadědicinebudejižvsvatyniživotazavěšovativetchýchvěnců.Věru,nechcisepodobatiprovazníkům:titáhnousvůjmotouzdodélkyapřitom

samikráčejístáledozadu.Leckdojeinasvépravdyanasvávítězstvípřílišstár;bezzubáústajižnemají

právanakaždoupravdu.Akaždý,kdochcemítislávu,nechťsevpravýčasrozloučísesvýmipoctami,

nechťpěstujetěžkéumění,abyvpravýčas-šel.Když někdo nejlépe chutná, tehdy ať přestane býti pokrmem: toho jsou si

vědomi,kdoždlouhochtějíbýtimilováni.Jsou ovšem kyselá jablka, jejichž osud tomu chce, aby vytrvala až do

posledníhodnepodzimku:aspoludozrají,zežloutnouasvraštíse.Jedněm zestárne dřív srdce a jiným duch. A někteří jsou kmety v mládí: ale

pozdnímládí-dlouhémládí.Leckomusenevydaříživot:jedovatýčervsemuzahryžedosrdce.Tedynechť

hledí,abysemutímlépevydařiloumírání.Leckdonikdynezeslábnea již v létěuhnívá.Zbabělost je to, ježhopoutána

jehovětvi.Přespřílišmnoholidížijeapřespřílišdlouhovisínasvýchvětvích.Kéžbypřišel

vichr,jenžbysklátilsestromuvšechnotoshniléačervivé!Kéžbypřišli kazatelé rychlé smrti!Tobymibyli praví vichrové, ti bymi klátili

stromyživota!Aleslyšímkázatijenpomalousmrtastrpenísevším“pozemským”.Ach,kážetestrpeníspozemským?Totopozemskétojest,comápřílišstrpenís

vámi,vyrouhavípomlouvači!Věru, příliš záhy zemřel onen Hebrej, jejž uctívají kazatelé pomalé smrti: a

mnohýmodtédobysestalozáhubou,žezemřelpřílišzáhy.Znal teprve slzy a zádumčivost Hebreje a k tomu nenávist dobrých a

spravedlivých-onenHebrejJežíš:tuhopřepadlatouhaposmrti.Kéžbyjenbylzůstalnapouštiavzdálendobrýchaspravedlivých!Snadbyse

bylnaučilžítiamilovatizemi-amilovatismích.Věřtemi,bratřímoji!Přílišzáhyzemřel;sámbybylodvolalsvéučení,kdybybyl

dospělažkmémuvěku!Šlechetnýbyldost,abyodvolal!Alenedozrálještě.Nezralemilujemladík,anezraletéžnenávidíčlověkaizemi.

Svázánaatěžkájeposudjehomysliperuťjehoducha.Vmuži však jest více dítěte než vmladíkovi, améně zádumčivosti: lépe zná

umíratižít.Svobodenksmrtiasvobodenvsmrti,posvátnýhlasatelsvéhoNe,kdyžneníuž

kdyhlásatAno:takznáumíratižít.Abyvašeumíránínebylo rouhánímprotičlověkuazemi,přátelémoji: tohose

doprošujinameduvašíduše.Ve vašem umírání nechť hoří ještě váš duch a vaše ctnost, tak jako večerní

červánekplanekolemzemě:jinaksevámšpatněvydařiloumírání.Takbudu já sámumírati, abyste vy, přátelé,mně k vůli, vícemilovati zemi; a

zemísezasestanu,abychdošelkliduvté,ježmnezrodila.Věru,cílmělZarathustra,vymrštilsvůjmíč: teďvy,přátelé, jstezdědilimůjcíl,

vámházímzlatýmíč.Nadevšeradějividím,kterakvy,mojipřátelé,házítezlatýmmíčem!Atak ještě

sečkámchvíli,nežživotopustím:avymitoodpusťte!-TakpravilZarathustra.

OCTNOSTI,JEŽOBDAROVÁVÁ

1.Když se Zarathustra rozloučil s městem, jemuž bylo nakloněno jeho srdce a

jehožjménozní:“Pestrákráva”-šlozanímmnohotěch,kdožsezvalijehožáky,avyprovázeliho.Takpřišlikekřižovatce:ipravil jimZarathustra,žeodtudpůjdesám;neboťbylpřítelemosaměléchůze.Jehožácimuvšaknarozloučenoupodalihůl,najejížzlatérukojetisehadovíjelkolemslunce.Zarathustraseradovalzholiaopíralseoni;potépromluvilksvýmžákůmtěmitoslovy:Rcete mi: čím to, že zlato došlo nejvyšší hodnoty? Tím, že je nevšední a

neužitečnéazářivéamírnéholesku;vždysenabízívdar.Jen jakožtoodraznejvyššíctnostidošlozlatonejvyššíhodnoty.Zlatýmleskem

svítípohledtoho,kdodaruje.Zlatalesksjednávámírmeziměsícemasluncem.Nevšedníjestnejvyššíctnostaneužitečná,zářivájestamírnéholesku:ctnost,

ježobdarovává,jestnejvyššíctnost.Věru, dobře se ve vás vyznám, žáci moji: dychtíte jako já po ctnosti, jež

obdarovává.Cobyvámbylospolečnéhoskočkamiavlky?Toť vaše žízeň, abyste se sami stali obětmi a dary: a proto máte žízeň

nahromaditivšechnypokladydosvéduše.Nenasytnědychtívašedušepoklenotechapokladech,protoževašectnost je

nenasytnávtouzeporozdávání.Nutítevšechnyvěci,abypřišlykvámavstoupilydovás,abysepakzvašeho

zdrojerozproudilynazpětjakožtodaryvašílásky.Věru, lupičemvšechhodnotsestanetaková láska, ježobdarovává;zdravoua

svatouvšakjmenujitutosobeckoulásku.-Je jiné sobectví, příliš chudé a lačnější, jež stále chce krásti, sobectví

nemocných,nemocněsobeckáláska.Okemzlodějepohlížínavše,cose leskne;hltavostíhladuměří toho,kdomá

hojně jídla;avždyseplížíkolemstoludárců.Nemochovoříz takovéchtivostianeviditelnázrůdnost;ochorémtělehovořízlodějskáhltavosttétosobeckélásky.Rcete mi, bratří moji: co nám platí za špatné a nejšpatnější? Zdaž není to

zrůdnost?Azrůdnostisedohadujemevždy,kdechybíduše,ježobdarovává.Vzhůrujdenašecesta;odroduvedekroduvyššímu.Hrůzouvšakjenámsmysl

zrůdnosti,kterýpraví:“Všepromne.”Vzhůru vzlétá naše mysl: tak jest podobenstvím našeho těla, podobenstvím

našehopovýšení.Podobenstvímitakovýchpovýšeníjsoujménactností.Taktělokráčídějinamijakokdosi,kdovzniká,kdobojuje.Aduch-čímjesttělu?

Jehobojůavítězstvíhlasatelemadruhemaozvukem.Podobenstvími jsou všechna jména dobra i zla; nevyslovují jasně, jen kývají.

Blázen,kdochceodnichvědění.Dbejtemi,bratřímoji,každéhodiny,kdyduchvášchcemluvitivpodobenstvích:

tujevznikvašíctnosti.Tujestpovýšenovašetělo,tuzmrtvýchvstalo;svourozkošírozněcujeducha,

žesestávátvůrcemahodnotitelemamilencemadobrodincemvšechvěcí.Je-li vaše srdce jako proud rozvlněno z široka a z plna, je-li požehnáním a

nebezpečímtomu,kdopřebývánablízku:tojevznikvašíctnosti.Jste-li povzneseni nad chválu i hanu a chce-li vaše vůle rozkazovati všem

věcemjakožtovůlemilencova:tojevznikvašíctnosti.Pohrdáte-lipohodlímaměkkýmložemanemůžete-liseanidostdalekouložiti

odzměkčilých:tojevznikvašíctnosti.Jste-li, kdož společnou vůlí chtějí, a říkáte-li vůli, této obraně proti vší tísni,

“nezbytnost”:tojevznikvašíctnosti.Věru,vašectnostjenovýmdobremazlem!Věru,jetonovéhlubokéšuměnía

novéhopramenehlas!Mocíjestnovátactnost;jetovládnoucímyšlenkaakolemnímoudráduše;jeto

zlatéslunceakolemněhohadpoznání.

2.Zde se Zarathustra na chvíli odmlčel a s láskou pohlížel na své žáky. Poté

pokračovaltakto:-ajehohlasbylproměněn.Zůstaňte mi věrni zemi, bratří moji, celou mocí své ctnosti! Vaše láska, jež

obdarovává, i vaše poznání nechť slouží smyslu země! Tak vás prosím azapřísahám.Nenechtejiodlétnoutiodpozemskosti,nenechtejiperutěmitlouciověčnézdi!

Ach,bylovždytolikzbloudiléctnosti!Přiveďte, jakopřivádím já, zbloudilou tu ctnost nazpět k zemi - ano, nazpět k

těluaživotu:abydalazemijejísmysl,lidskýjejísmysl!Stonásobněaždosudsezaletělyapřehmátlyduchictnost.Ano,vnašemtěle

teďještěpřebývávšechentenbludapřehmat:tamsestaltělemavůlí.Stonásobněsedosudpokoušelyapotulovalyduch ictnost.Ach,pokusembyl

člověk.Ach,mnohonevěděníabludusevnástělemstalo!Nejen rozumcelých tisíciletí - i jejich šílenství v náspropuká. Jenebezpečné

býtidědicem.Ještěbojujemekrokcokroksobrynínáhodou,anadcelýmčlověčenstvímaž

dosudpanovalnesmysl,bez-smysl.Váš duch a vaše ctnost nechť slouží zemi, bratřímoji: a hodnota všech věcí

nechť vámi je znovu stanovována! Proto máte býti bojovníky! Proto máte býtitvůrci!Věděním se očišťuje tělo; vědomými pokusy se povyšuje; poznávajícímu

posvěcujísevšechnypudy;povýšenémuserozradostníduše.Lékaři,sámsipomoz:takpomůžešisvémunemocnému.Tobudižjehonejlepší

pomoc,abynasvéočizřeltoho,kdovyhojísesám.Tisícjestezek, jimižnikdoještěnešel,tisícjezdravíaskrytýchostrovůživota.

Nevyčerpánaneobjevenjestáleještěčlověkizeměčlověka.Bděteanaslouchejte,vyosamělí!Odbudoucnadujívichrovétajemnýmiúdery

křídel;ajemnýmušímsezvěstujedobréposelství.Vyosamělídneška,vyodlučujícíse,vyjednoubudetenárodem:zvás,kteříjste

se sami vyvolili, vzroste vyvolený národ: - a z něho nadčlověk.Věru, místemozdravění stane se jednouzemě!A již vanenadní nová vůně, hojivá vůně - anovánaděje.

3.KdyžZarathustra taktopromluvil,odmlčelse jakoten,kdonedopovědělsvého

posledního slova; jsa na pochybách, dlouho v ruce odvažoval hůl. Poslézepromluviltakto-ajehohlasbylproměněn:Samotennynípůjdu,žácimoji!Téžvynyníodejdete,asamotni!Taktomuchci.Věru,radímvám:odstupteodemneabraňteseprotiZarathustrovi!Aještělépe:

styďtesezaň!Snadváspodvedl!Nestačí, aby člověk poznání své nepřátele miloval; nechť dovede nenáviděti

svýchpřátel!Špatně splácí učiteli, kdo stále zůstává jen žákem. A proč byste neškubali z

méhověnce?Uctívátemne;alecož,padne-livašeuctívání jednohodnekzemi?Střežtese,

abyvásnezabilasocha!Pravíte, že věříte v Zarathustru? Ale co záleží na Zarathustrovi! Jste mými

věřícími:alecozáležínavšechvěřících!Sami jste se ještě nehledali: tu jste nalezli mne. Tak se vede všem věřícím;

protomáveškerávíratakmáloceny.Teď vám káži, abyste mne ztratili a sebe nalezli; a teprve, až mne všichni

zapřete,navrátímsevám.Věru, jinýmaočima,bratřímoji, sipotomvyhledámsvéztracené; jinou láskou

váspakmilovatibudu.Ajednoupřijdečas,kdysemistanetepřáteliadětmispolečnénaděje:pakbudu

potřetídlítimezivámi,abychsvámislavilveliképoledne.A to jest veliké poledne, kdy člověk prostřed své dráhy stojímezi zvířetem a

nadčlověkemakdyslavísvoucestukvečerujakožtosvounejvyššínaději:neboťjetocestaknovémujitru.Pak ten, kdo zaniká, sám si bude žehnati, že kráčí na druhou stranu; slunce

jehopoznáníbudestátivpolednách.Jsoumrtvivšichnibozi: teďchceme,abyživbylnadčlověk”- tobudiž jednouo

velikémpoledninašeposlednívůle!-TakpravilZarathustra.

DRUHÝDÍL“-ateprveažmnevšichnizapřete,navrátímsevám.Věru, jinýmaočima,bratřímoji, sipotomvyhledámsvéztracené; jinou láskou

váspakmilovatibudu.”ZARATHUSTRA,octnosti,ježobdarovává(I,str.64).

DÍTĚSEZRCADLEMPotomseZarathustra zasenavrátil do hor a do samoty své jeskyně, uniknuv

lidem a vyčkávaje jako rozsévač, jenž símě své rozhodil. Jeho duše se všaknaplnilanetrpělivostía touhoupotěch, ježchovalv lásce:mělť ještěmnoho,coby jim dal. Neboť toto jest nejtěžší: z lásky uzavříti svou otevřenou ruku a vdarovánísizachovatistud.Tak plynuly osamělému měsíce a léta: jeho moudrost však vzrůstala, svou

náplnímupůsobícbol.A jednou z rána se probudil již před zořou, dlouho se rozmýšlel na loži a

promluvilposlézeksrdcisvému:“Cožejsemsetakzaleklvesnu,ažjsemseprobudil?Nepřistoupilotokemně

dítěsezrcadlemvruce?,ÓZarathustro’-oslovilomnedítě-,pohleďnasebedozrcadla!’Alekdyžjsempohlédldozrcadla,vzkřikljsemasrdcemébyloohromeno:neboť

neviděljsemtamsebe,nýbržďáblovurozšklebenoutvářapotupnýsmích.Věru, příliš dobře chápu znamení a napomenutí snu: mé učení je v

nebezpečenství,koukolsiříkápšenice!Moji nepřátelé se rozmohli a znetvořili obrazméhoučení, takže druhovémoji

nejmilejšípropadajístuduzadary,ježjsemjimdaroval.Ztratilisemimojipřátelé;vzešlamichvíle,abychhledalsvýchztracených!”-ZatěchtoslovZarathustravyskočil,nevšakjakoten,kdopoděšenlapávzduch,

nýbržspíše jakověštecapěvec, jejžpřepadánadšení.Vúžasunanějpohlíželijehoorelahad:neboťjakozoramunatvářileželovzcházejícíštěstí.Co se mi jen přihodilo, zvířata moje? - pravil Zarathustra. Zdaž nejsem

proměněn?Zdažminepřišloblaženstvíjakobouřlivývítr?Pošetiléještěstíméapošetilévěcimluvitibude:jeještěpřílišmladičké-mějte

snímtedystrpení!Jsemzraněnsvýmštěstím:všichnitrpícínechťjsoumilékaři!Kpřátelůmsmímzasedolůaiknepřátelůmsvým!Zarathustrasmízasemluvit

aobdarovávatasvémilénejmilejšímzahrnovat!Mánetrpěliváláskapřekypujevproudechastékádolů,kvýchodu,kzápadu.Zmlčenlivýchhorizbouřekbolestišumídoúdolídušemá.Přílišdlouhojsemtoužiladodálekzíral.Přílišmnohojsemnáleželsamotě:tak

jsemseodučilmlčení.Všecek jsemv jedináústaseproměnilavbystřinu, ježhučíznitravysokých

skal:dolůdoúdolísvoumluvuvychrlím.

Anechťproudméláskysevalíbezcestím!Jakbyproudnakonecnenalezlcestykmoři!Ano,jestjezerovemně,poustevnické,soběstačné:aleproudméláskystrhneje

ssebouvhloub-dolůkmoři!Novými cestami jdu, nová řeč vzchází; nabažil jsem se, jako všichni tvořící,

starýchjazyků.Nechcesejižmémuduchukráčetivstřevícíchvyšlapaných.Přílišpomalumiubíhávšemluvení: -do tvéhovozu, vichře, skočím!A i tebe

samazbičujisvouzlobou!Jakozvolánía jásotpojedupoširýchmořích,ažnaleznublaženéostrovy,kde

dlímojípřátelé:-Amojinepřátelémezinimi!Jakmilujiteďkaždého,jensmím-likněmumluvit!I

nepřátelémojipatříkmémublaženství.Avsedám-li nasvéhonejdivočejšíhooře, vždyminejlépepomůženanějmůj

oštěp:tenjevždyménohyochotnýmsluhou:-Oštěp,jejžmetámnasvénepřátele!Jakděkujisvýmnepřátelům,žejejkonečně

metatismím!Přílišvelkébylonapětíméhomračna:mezivýsměchembleskůbudukrupobití

vrhativhloub.Mohutněsepaknadmemáhruď,mohutněsvýmvichremzadujepřeshory:tak

siulehčí.Věru, jako vichr blíží semé štěstí amoje svoboda! Alemoji nepřátelé nechť

věří,žeďábeljimtoběsnínadhlavami.Ano, i váspoleká,přátelémoji,mádivokámoudrost;basnadutečetespolus

mýminepřáteli.Ach, kéžbych vásdovedl přilákati nazpět pastýřskou šalmají!Ach, kéžby se

lvice má, moudrost, naučila líbezně výti! A mnohému jsme se již naučilispolečně!Má divoká moudrost otěhotnila v osamělých horách; na drsnýchkamenechporodilamládě,svénejmladšímládě.Tedbláznovskyběhápotvrdépouštiahledáahledáměkkéhodrnu-mástará

divokámoudrost!Nahebkémtrávníkuvašichsrdcí,přátelémoji!-navaší láscebychtělaustlati

svémumiláčku!-TakpravilZarathustra.

NABLAŽENÝCHOSTROVECHFíkypadajísestromů,dobréjsouasladké;ajakpadají,pukájimčervenákůže.

Jsemzralýmfíkůmvítrseverák.Takjakofíkypadajívámdodlanítytonauky,přátelémoji:nuž,pijtejejichšťávu

asladkéjejichmaso!Jepodzimkol,ječisténebekolaodpoledne.Hleďte, jaká náplň kolem nás! A krásné jest, ven z nadbytku se dívati na

vzdálenámoře.Kdysi při pohledu na vzdálenámoře říkalo se bůh; teď jsem vás však naučil,

abysteříkali:nadčlověk.Bůh je domněnka; já však chci, aby vaše domnívání nesahalo dále než vaše

tvůrčívůle.Dovedlibystebohastvořiti? -Tedymi jenpomlčteovšechbozích!Zatobyste

všakdovedlistvořitinadčlověka.Snad ne vy sami, bratří moji! Ale přetvořiti byste se mohli v otce a předky

nadčlověka:atobudižvašenejlepšítvoření!-Bůhjedomněnka;jávšakchci,abyvašedomníváníbyloomezenomyslitelností.Dovedlibystesibohamysliti? -Ale tonechťvámznamenávůlikpravdě,aby

vše bylo proměněno v lidskymyslitelné, lidsky viditelné, lidsky hmatatelné!Svévlastnísmyslydomysletedokonce!Acojstesvětemzvali,budižvámiteprvestvořeno:vášrozumsám,vášobraz,

vaše vůle, vaše láska nechť se stane světem!A věru, k vašemublaženství, vypoznávající! A jak byste snášeli život bez této naděje, vy poznávající?Nesmělibystesvýmikořenytkvítanivnepochopitelném,anivnerozumnémžití.Aleabychvámodhalilcelésvésrdce,ópřátelé:kdybybohovébyli,jakjábych

snesl,ženejsembůh!Tedyneníbohů.Pravda,jáutvořilsoud;teďonvšakutvářímne.-Bůhjedomněnka:kdobysevšaknapilvšítrýznětétodomněnkyanezemřel?

Mátvůrčímubýtiodňatajehovíraaorlujehovzletdodálekorlích?Bůhjemyšlenka,tazkřivívšepříméavše,costojí,rozmotádokola.Jak?Čas

žejetentamavšepomíjejícížejepouhoulží?To pomysliti působí závrať a víření lidským údům, a žaludku nadto zvracení:

věrumotolicízvutakovoudomněnku.Zlým to zvu a nepřátelským člověku, všechno to učení o jediném a plném a

nepohnutémasytémanepomíjejícím!Všenepomíjející-toťpouhýpříměr!Abásnícipřespřílišlžou.-Ale o času a vznikání mají mluviti nejlepší příměry: chválou mají býti a

ospravedlněnímvšínepomíjejícnosti!Tvořiti - toť velikéosvobozeníodstrasti, toť života lehkývzlet.Aleaby tvůrce

tvořil,ktomujižtřebastrastiamnohaproměn.Ano, mnoho hořké ho umírání budiž ve vašem životě, vy tvořící! Tak budete

přímluvamiaobhájcivšípomíjejícnosti.Abytvořícísámbylděckem,ježseznovurodí,ktomunutno,abychtělbýtitéž

roditelkouabolemroditelčiným.Věru,stemdušívedlamápoutistemkolébekabolestíporodních.Mnohokráte

jsemsejižloučil,známsrdcervoucíhodinyposlední.Tak tomuchcevšakmá tvořícívůle,můjosud.Anebo,abychvám topoctivěji

řekl:takovéhoosuduprávě-sezachtělomévůlí.Vše,cocítívemně,trpíaúpívžalářích:mávůlemivšakpřicházívždyjakožto

má osvoboditelka, jež přináší radost. Chtění to jest, jež osvobozuje: toť pravánaukaovůliasvobodě-takvámjihlásáZarathustra.Jižnechtítiajižnehodnotitiajižnetvořiti!ach,kéžbytatovelikámdlobazůstala

mnenavždyvzdálena!Ivpoznávánícítímjensvévůleploditelskouslast,svévůleslastnérození;aje-li

nevinnostvmémpoznávání,toproto,žejestvněmvůlekplození.Pryčodboha iodbohůmneodlákala tatovůle;cobybylo ještě tvořiti,kdyby

bohové-byli!Alekčlověkumnepudívždyznovumážhoucítvůrčívůle;takjepuzenokladivo

kekameni.Vylidé,ach,vkamenidřímámiobraz,mýchobrazůobraz!Ach,žemusídřímati

vnejtvrdším,nejohyzdnějšímkameni!Teďzuřímékladivokrutěprotijehožaláři.Zkameneprášísekusy:cojemipo

tom?Svédílodovrším:neboťstínkemněpřišel -všechvěcívěcnejtiššíanejlehčí

kdysikemněpřišla!Krásanadčlověkapřišlakemněvpodoběstínu.Ach,mojibratří!Cojemiještě-

pobozích!-TakpravilZarathustra.

OSOUCITNÝCHPřátelémojí,dolétlovýsměšnéslovokvašemupříteli:Jenhleďte,Zarathustru!

Zdažmezináminekráčíjakomezizvířaty?”Lépevšakmluvititakto:“Poznávajícíkráčímezilidmi,jakobybylizvířaty.”Člověkusamupakpoznávajícíříká:zvířesčervenýmitvářemi.Čímsitohočlověkzasloužil?Snadtím,žemubylopříliščastosestyděti.Ópřátelémoji!Taktodípoznávající:Stud,stud,Stud-tojsoudějinylidstva!Aprotosišlechetnýčlověkukládá,ženebudezahanbovati:Ukládásistudpřede

vším,cotrpí.Věru,nemámrádmilosrdných,těchblahoslavenýchvesvémsoucitu:přílišněse

jimnedostávástudu.Musím-libýtisoucitný,aťmi takalespoňneříkají;a jsem-lisoucitný,tedyradějizpovzdálí!Rád také zahalím hlavu a prchám, ještě nežmne poznají: a totéž káži vám,

přátelémoji!Kéžmimůjosuddocestyvedevždy lidibezutrpení, jako jstevy,a takové,s

nimižsmímmítispolečnounadějiahodyamed!Ano,točionojsemtrpícímprokazoval:alevždysemizdálo,žeprokazujicosi

lepšího,kdykolijsemsenaučillépeseradovati.Od tédoby,co lidé jsou lidmi,přílišmálose radovali:To jediné,bratřímoji, je

dědičnýnášhřích!A naučíme-li se lepší radosti, odučíme se nejlépe působiti jiným bolest a

vymýšletibolestnévěci.Protosiomývámruku,ježpomohlatrpícímu,protosiotírámnadtoiduši.Neboť,žejsemtrpícíhoviděltrpěti,zatojsemsestydělvejménujehostudu;a

kdyžjsemmupomohl,tujsemtvrděublížiljehohrdosti.Veliké závazky nevnukají vděčnost, nýbrž pomstychtivost; a neupadne-limalé

dobrodinívzapomenouti,stanesezněhoještěhlodavýčerv.“Buďte zdrženliví v přijímaní! Vyznamenávejte tím, že přijímáte!” - tak radím

těm,kdožnemají,cobyrozdávali.Jávšakjsemten,jenžobdarovává:darujirád,přítelpřátelům.Cizívšakachudí

nechťsisamizméhostromuutrhnouplod:tojezahanbíméně.Žebrácimělibyvšaknadobrobýtiodstraněni!Věru,jekzlostijimdávat,kzlosti

jimnedávat.A stejně hříšníci a zlá svědomí! Věřte mi, přátelé moji: Hryzení svědomí

vychovávákekousání.

Nejhoršíjsouvšakmalémyšlenky.Toradějiužpáchatzlonežmyslitpřikrčeně!Říkátesice:radostzmalýchzlomyslnostínámuspořínejedenvelkýzločin.Ale

zdespořítenemístně.Jakovředjezlýskutek,svědíasvrbíaprovalíse-mluvípoctivě.“Hle,jájsemchoroba”-takmluvízlýskutek;toťjehopoctivost.Alemalámyšlenkajejakoplíseň:plazíseakrčíseanikdenechcebýt-ažcelé

tělozpuchneazpuchřídrobnouplísní.Tomu však, koho posedl ďábel, říkám do ucha toto slovo: “Lépe by bylo jej

vypěstit,abysezněhostalvelikýďábel!Iprotebejestještěcestavelikosti!”-Ach, bratří moji! O každém víme poněkud mnoho! A leckdo se nám stane

průhledným,apřecenikteraknemůžemejímprojítskrznaskrz.Jetěžkéžítislidmi,protožemlčetijetaktěžké.A nejsme nejnespravedlivější k tomu, kdo je nám odporný, nýbrž k tomu, po

komnámpranicnení.Máš-li pak trpícího přítele, buď pro jeho utrpení místem odpočinku, ale buď

ložemtvrdým,ložempolním:takmuprospěješnejlépe.Aublíží-li ti přítel, rci: “Promíjím ti, cosmi učinil; žes to všakučinil sobě - jak

bychtomohlprominouti!”Takmluvívšechnavelikáláska:tapřekonáváipromíjeníasoucit.Je nutné držeti své srdce na uzdě; neb kdo je nechá klusat, tomu dřív ještě

utečehlava!Ach, kde sena světěudaly větší pošetilosti nežu soucitných?A cona světě

způsobilovíceutrpenínežpošetilostisoucitných?Bědavšemmilujícím,kteřínemajíještěvyššívýškynadsvýmsoucitem!Taktokdysikemněpromluvilďábel:“Ibůhmásvépeklo:tímjest jeholáskak

lidem.”Anedávno jsemodněhozaslechl totoslovo: “Bůh jemrtev; svýmsoucitems

lidmizemřelbůh.”-Nužpřijmětemivýstrahupředsoucitem:odtudlidempřicházíještětěžkýmrak!

Ajásevyznámveznameníchpovětrnosti!Pomnětevšak i tohoto slova: všechnaveliká láska jest ještěnadevšímsvým

soucitem:nebto,comiluje,chceteprve-stvořiti!“Sebe sama obětuji své lásce, a svého bližního jako sebe samého”- tak zní

mluvavšechtvořících.Všichnitvořícívšakjsoutvrdi.

TakpravilZarathustra.

OKNĚZÍCHAjednoudalZarathustrasvýmžákůmznameníapromluvilknimtatoslova:“Zdejsoukněží:atřebažetojsoumojinepřátelé,kráčejtemitišemimoněase

spícímmečem!I mezi nimi jsou hrdinové; mnozí z nich trpěli příliš -: i chtějí jiným působiti

utrpení.Jsouzlýminepřáteli:nicmstivějšíhonadjejichpokoru.Asnadnosepotřísní,kdo

rukunaněvztáhne.Alemá krev je spřízněna s krví jejich; a chci, abymá krev i v jejich krvi byla

ctěna.”-Akdyžpřešli,přepadlaZarathustrubolest;anedlouhosnízápolilajalsemluviti

takto:Želímtěchtokněží.Jsoumitaképrotichuti;tojemivšaknejmenšíodtédoby,

cojsemmezilidmi.Aletrpímatrpěljsemsnimi:zajatcijsoumitoalidéznamenaní.Ten,kohozvou

vykupitelem,ukovaljevpouta:Vpoutakřivýchhodnotapoblouzněnýchslov!Ach,kéžbyjekdovykoupiliod

jejichvykupitele!Kdysi,kdyžjimimořezmítalonahorudolů,mněli,žepřistálinaostrově;alehle,

bylatospícíobluda!Křivéhodnotyapoblouzněnáslova:tojsouprosmrtelníkynejstrašlivějšíobludy,

vnichdlouhospíačíházáhuba.Aleposlézepřijdeabdíazžíráazdávívše,cosinanívystavělochýše.Ó,pohleďtemi jenna tychýše, ježsi titokněžívystavěli!Kostely, tak jmenují

svésladcepáchnoucísluje!Ótohopadělanéhosvětla,tohozatuchléhovzduchu!Zde,kdedušeksvévýšce

-létatinesmí!Nýbržtaktokáževírakněží:“Nakolenouposchodechvzhůru,vyhříšníci!”Věru,radějiještěnestoudníkazřímnežoduřeléočijejichstuduapobožnosti!Kdosistvořiltakovéslujeaschodykajícníků?Nebylitolidé,chtějícíseskrýta

stydícísečistéhonebe?A teprveažsečisténebebudezas rozbořenýmistropydívatidolůna trávua

rudý mák u rozbořených zdí - teprve potom zas ke stánkům tohoto boha svésrdce obrátím.Bohem jmenovali, co jim odporovalo a ubližovalo: a věru, bylomnohohrdinnostivjejichzbožňování!Ajinaknedovedlimilovatisvéhobohanežtím,žečlověkapřibilinakříž!

Jakožto mrtvoly hodlali žíti, černě vystlali svá těla; a i z jejich řečí mi čišíodpornékořeníumrlčíchkomor.Akdo jimžijenablízku,žijenablízkučerným rybníkům,z jejichž tůněžábase

sladkouzádumčivostíkuňkásvoupíseň.Musilibymizpívatilepšípísně,abychuvěřilvjejichvykupitele:ajehožácibymi

musilibýtipodobnějšílidemvykoupeným!Nahébych je viděl rád: neb jedině krásaměla by kázati pokání.Ale koho as

přemluvítentozakuklenýtrud!Věru,jejichvykupitelésaminevzešlizesvobodyazjejíhosedméhonebe!Věru,

saminikdynekráčelipokobercíchpoznání!Zmezerseskládalduch těchtovykupitelů;aledokaždémezerypostavilisvůj

bludatutovýplňjmenovalibohem.Vjejichsoucituseutopiljejichduch,akdyžsoucitemkypěliapřekypovali,plula

vždynahořevelikápošetilost.Horlivé a s pokřikem hnali své stádo přes svou lávku: jako by vedla k

budoucnostilávkajediná!Věru,ititopastýřináleželiještěkovcím!Maléduchyměliadušeobjemné:jakmalýmivšakzeměmi,bratřímoji,bylyaž

dosudidušenejobjemnější!Znameníkrvavápsalinacestu,kteroukráčeli,ajejichpošetilostkázala,žekrví

sedokazujepravda.Krev je však pravdy nejhorším svědkem; krví se otráví též nejčistší učení a

zvrhnesevbludavnenávistsrdcí.A jde-li kdoohněmza svéučení - co tímdokáže!Žádoucnější je věru, aby z

vlastníhožáruvlastníučenívzcházelo!Dusné srdce a studená hlava: kde to se sdruží, tam vzniká vířící vichr,

“vykupitel”.Větší žili věru a vznešeněji zrození než ti, jež lid jmenuje vykupiteli, než oni

strhujícívířícívichrové!Aještěvětšími,nežbylivšichnivykupitelé, jestvám,mojibratří,býtivykoupenu,abystenalezlicestuksvobodě!Nikdy ještě nebylo nadčlověka. Nahé jsem viděl oba, největšího člověka i

nejmenšího:-Jsou si navzájem ještě příliš podobni. Věru, i největšího jsem nalezl - příliš

lidským!-TakpravilZarathustra.

OCTNOSTNÝCHHřměním a nebeskými ohňostroji nutno promlouvati k chabým a spícím

smyslům.Hlaskrásyvšakpromlouvátiše:vkrádásejenclodušínejprobuzenějších.Dnestišesemizachvělazasmálmůjštít:toťkrásyposvátnýsmíchazáchvěv.Vám, vy ctnostní, se smála dnesmoje krása. A takto kemně hlas její přišel:

“Chtějíještě-dostávatiplat!”Chcete ještě dostávati plat, vy ctnostní! Chcete odměnu za ctnost a nebe za

vezdejšížitíavěčnostzasvůjdnešek!Ateďsenamnehněváte,žehlásám:nenídozorčíhonadodměnouavýplatou?

Avěru,aninehlásám,žectnostjesamasoběodměnou.Ach,toťmůjstesk:vnitrověcívelhaliodměnuatrest-ateďinitrovašichduší

ještě,vyctností!Alejakokančírypákméslovorozryjenitrovašichduší;rádlo,takmátemiříkat.Všechny tajnosti vašeho nitra vzejdou na světlo; a až budete na slunci ležeti

zrytiapolámáni,budeivašeležodloučenaodvašípravdy.Neboťtotojevašepravda: jstepříliščistotníprošpínuslovjakopomsta,trest,

odměna,odplata.Milujetesvouctnostjakomatkamilujesvédítě;alekdokdyslyšel,žematkaza

svouláskuchceplat?Vašectnostjenejmilejšíčástívássamých.Žízeňprstenujestvevás:abysám

sebe zas dostihl, k tomu se svíjí a stáčí každý prsten.A každé dílo vaší ctnostipodobásezhasínajícíhvězdě:stále jesvětlohvězdynacestěa ještěputuje-akdyjižnebudenacestě?Tak je světlo vaší ctnosti ještě na cestě, i když dílo jest dokonáno.Buď si již

zapomenutoamrtvo:jehosvětelnýpaprsekještěžijeaputuje.Aby vaše ctnost byla částí vás samých a ne čímsi cizím, ne pokožkou, ne

pláštíkem:toťpravdaatouhazhloubivašíduše,vyctnostní!-Jsou však lidé, jimž ctností se nazývá křeč pod bičem: a příliš jste mi

naslouchalipokřikutěch,kdotaktocítí.A jiní jsou, jimž ctnost jest zlenošení jejich neřestí; a natáhne-li jednou jejich

nenávista jejichžárlivostúdy,procitne jejich “spravedlivost”amnesi rozespaléoči.A jsou jiní, ti jsou taženi v hloub: jejichďáblové je tam táhnou.Ale čímhloub

klesají,tímžhavějíplanejimokoalačnostpojejichbohu.Ach,itěchtopokřikvámproniklvsluch,vyctnostní:“Čímjánejsem,tím,tímje

miBůhictnost!”Ajiníjsou,tiseblížídrkotavěavrzavě,jakovozy,ježvezoukamenydoúdolí;ti

mnohomluvíodůstojenství,actností-svoubrzdunazývajíctností!Ajiníjsou,tisepodobajíhodinám,ježbylynataženyjakokaždodenně;dělajítik

takjakovždyachtějí,abyse“tiktak”-nazývaloctností.Ztěchmámvěrupěknépovyražení:kdenajdutakovéhodiny,natáhnujesvým

výsměchem:asvýmvrčenímaťmneznovuzaserozesmějí!Ajiní jsouhrdinahrstsvéspravedlivostiavjejímjméněsedopouštějízločinu

navšem:takžesvětseutápívjejichnespravedlivosti.Ach,jakbědnéslovo“ctnost”jimvybíházúst!Aříkají-li“jsemspravedliv”,míní

“pomstiljsemse”.Svouctnostíbynepřátelůmnejradějivyškrabalioči;apovyšujíse jen,abyjiné

ponížili.A dále jsou, kdož sedí v svém močálu a takto volají z rákosu: “Ctnost - to

znamenátišesedětivmočálu.Nikohonekoušemeatomu,kdokouše,sevyhýbáme;avevšemmámemínění

takové, jakénámkdodá.“Adále jsou, kdožmilují posunkyamyslí si: ctnost jejakýsiposunek.Jejich kolena stále zbožňují, a jejich ruce jsou chvalořečněním ctnosti, jejich

srdcevšaknevíoničem.Adálejsou,kdožmajízactnost,říkají-li:“Ctnostjenutná;”alevhloubiduševěří

jen,ženutnájepolicie.A leckdo, kdo nemůže viděti, co je vznešeného na lidech, nazývá ctností, že

jejichnízkostvidípřílišzblízka:uhrančivýsvůjpohledjmenujetedyctností.Aněkteříchtějíbýtpovzneseniapovzbuzeniajmenujítoctností;ajiníchtějíbýti

poraženinazemi-atakétojmenujíctností.A tak skoro všichni míní, že mají účast v ctnosti; a každý chce býti aspoň

znalcem“dobra”i“zla”.NepřišelvšakZarathustraproto,abyřeklvšemtěmlhářůmabláznům:“Cožvy

víteoctnosti!Cobystemohlivědětoctnosti!”-Nýbržabystesenabažilivy,přátelémoji,starýchslov,jimžvásnaučilibláznia

lháři:Abystesenabažilislov“odměna”,“odplata”,“trest”,“pomstavspravedlivosti”.-Abystesenabažiliříkati:“Ženějakýskutekjedobrý,toproto,žejenesobecký”.Ach,přátelémoji!Abyvašebytost,abyto,covsoběmáte,bylovonomskutku,

takjakomatkajevdítěti:tomibudižvašeslovooctnosti!

Věru,vzal jsemvámnastoslovanejmilejšíhračkyvašíctnosti;a teďsenamnehněváte, jakosehněvají děti -Umořesi hrály - tupřišla vlnaa strhla jimhračkudohloubky:teďpláčí.Táž vlna však jim přinese nové hračky a nové pestré lastury jim k nohám

vysype!Tojezasutěší;ajakoněmdětem,téžvám,přátelémoji,dostaneseútěchy-a

novýchpestrýchlastur!-TakpravilZarathustra.

OCHÁTŘEŽivot jezdrojemrozkoše;kdevšakchátrapijespolu, tamvšechnystudny jsou

otráveny.Všemučistotnémujsemnakloněn;nesnesuvšakpohledunašklebícísehubya

nažízeňnečistých.Vhodilisvéokodolůdostudny:teďsezestudnylesknenahorukemněodporný

jejichúsměv.Posvátnouvoduotrávili svouvilností; a kdyžsvéšpinavésnynazvali rozkoší,

otrávilinadtoislova.Plamensedurdí,kladou-likohnivlhkásvásrdce;aduchvzkypíadoutná,kde

chátrapřistupujekohni.Plod v jejich ruce nasládne a zpuchří: štěpný strom pod jejich pohledem

zavrávorá,jakovršekchřadneaschne.A leckdo, kdo se odvrátil od života, odvrátil se jen od chátry; nechtěl se s

chátrousdíletiosvůjpramen,plamenaplod.Aleckdo,kdošelnapoušťasšelmamisnášelžízeň,nechtěljensešpinavými

velbloudářisedětikolemcisterny.Aleckdo,kdosehnaljakoničitelajakokrupobitínavšechnaplodonosnápole,

chtěljenvsaditichátřesvounohuvechřtánatakjízacpatjícen.A sousto, jímž jsem se nejvíce dávil, není to, že vím, že životu je třeba i

nepřátelstvíaumíráníakřížůamuk:-Nýbrž tázal jsemsekdysiaudusil se téměřsvouotázkou: jak? ježivotu také

chátrytřeba?Je třeba otrávených studen a smrdutých ohňů a pošpiněných snů a červů v

chleběživota?Nikolimánenávist,můjhnusmihladověužíralživot!Ach,častojsemsenabažil

ducha,kdyžjsemichátrunalezlduchaplnou!Akvládnoucímjsemseobrátilzády,kdyžjsemviděl,codnesnazývají“vlasti”:

smlouvatiamockupčiti-schátrou!Suzavřenýmaušimajsemžilmezinárodycizíhojazyka:abymicizízůstaljazyk

jejichsmlouváníajejichkupčeníomoc.A drže si nos, kráčel jsem nevrle vším včerejškem i dneškem! věru, nelibě

páchnevšechenvčerejšekidnešekpíšícíchátrou:Jakomrzák, jenžohluchl,oslepl,oněměl: tak jsembyldlouhoživ,abychnebyl

živschátroumoci,chátroupsavosti,chátrourozkoše.Snámahouaopatrněstoupalmůjduchposchodech;almužnyrozkošebylymu

osvěžením;oberleplížilseživotslepci.Co semi jen stalo?Čím jsem se vykoupil z hnusu?Kdo to, jímžmi omládlo

oko?Jakžejsemdolétlvýšky,kdeustudnyužnesedíchátra?Stvořilmihnusmůjsámperutiasíly,ježvytušíprameny?Věru,vnejvyššívýšku

bylomivzlétnouti,abychnalezlzasezdrojrozkoše!Ó,nalezljsemjej,bratřímoji!Zdevnejvyššívýšcemipramenírozkošezdroj!A

jestživot,uněhožchátrasemnounepije!Skoropřílišprudcemiproudíš,pramenirozkoše!Ačastopohárzasvyprázdníš

tím,žejejnaplnitichceš!A ještěmizbýváseučiti, jakbychse ti skromnějiblížil: přílišprudceproudí ti

ještěsrdcemévstříc:-mésrdce,naněmžhoříméléto,krátké,horké,zádumčivé,přeblažené:jakžíznípotvémchladuletnímésrdce!Přešel váhavý steskmého jara! Přešla zlobamých červnových vloček sněhu!

Tedlétemstaljsemsevšecekaletnímpolednem!Létemv nejvyšší výšce se studenými pramenya blaženým tichem: ó, přijďte,

přátelémoji,abytichobyloještěblaženější!Neboť toto jest naše výška a naše domovina: příliš vysoko a strmě tu

přebývámevšemnečistýmajejichžízni.Vhoďtejensvéčistéočidozdrojemérozkoše,přátelémoji!Jakbysetímmohl

zakalit!Svouvlastníčistotousevámusmějevstříc.Nastromu,jemužjménobudoucnost,stavímesihnízdo:orlovénámosamělým

budouvsvýchzobácíchpřinášetipokrm!Věru,nepokrm, jehožbynečistotnísmělipojídatisnámi!Mněliby,žepožírají

oheň,aspálilibysihuby!Věru, neuchystali jsme tu příbytků pro nečistotné:Ledovou slují by slulo naše

blahojejichtělůmajejichduchům!A jako silní vichrové nad nimi budeme žíti, sousedé orlům, sousedé sněhu,

sousedéslunci:takžijísilnívichrové.A vichru podoben zaduji ještě jednou do jejich středu a svým duchem duchu

jejichuloupímdech:taktomuchcemábudoucnost.Věru,silnýmvichremjeZarathustravšemnížinám;atakovoutoradudávásvým

nepřátelůmivšemu,coplijeaprská:“Střežtese,abysteneplivaliprotivětru!”-TakpravilZarathustra.

OTARANTULÍCHHleď,tojeslujtarantule!Chcešvidětijisamu?Zdevisíjejísíť:dotknisejí,aby

sezachvěla.Tupřichází,aráda:buďzdráva,tarantule!Černětisedínahřbetutvůjtrojhrana

znak;avímtéž,cotisedívduši.Mstatisedívduši:kamkolikousneš,tamvyrazíčernýstrup;tvůjjedroztočíduši

dokolamstou!Tak mluvím v podobenství vám, kteří dokola roztáčíte duše, vy kazatelé

rovnosti!Tarantulemijstemiaskrytětoužítepomstě!Jávšakpřivedujižvašeskrýšenasvětlo:protosevámdotvářesmějismíchem

svýchvýšek.Protonatrhávámvašisíť,abyvášvztekvásvylákalzelživévašísluje,abyvaše

mstavyskočilazpodvašehoslova“spravedlivost”.Neboťabybylčlověk,osvobozenodemsty:tojestmimostknejvyššínaději,to

duhapodlouhýchbouřkách.Jinak tomuarci chtějí tarantule: “Toprávěbuďnámspravedlivostí, že svět se

naplníbouřkaminašímsty,”takspolurozmlouvají.“Pomstuchcemevykonávatapotupunavšech,kdožnejsounámrovni”-taksi

přislibujísrdcetarantulí.“A,vůlekrovnosti’-taknechťnapříštěslujejménoctnosti;aprotivšemu,comá

moc,zdvihnemesvůjpokřik!”Vykazatelérovnosti,po“rovnosti”taktozvásvolátyranskéšílenstvímalomoci:

vašenejztajenějšítyranskéchoutkyzakuklujísetaktodoslovoctnosti!Rozmrzeláješitnost,zadrženázávist,snadvašichotcůješitnostazávist:toť,co

zvásšleháplamenemašílenstvímpomsty.Co zamlčel otec, v synovi nabývá slov; a často jsem nalezl, že syn jest

obnaženýmtajemstvímsvéhootce.Nadšencům se podobají: ale nenadchlo je srdce - nýbrž msta. Stanou-li se

jemnýmiachladnými,nezchladilanezjemniljeduch,nýbržzávist.Jejichžárlivost jezavádítéžnastezkymyslitelů;atoťznakjejichžárlivosti,že

vždy jdou příliš daleko: takže jejich mdlobě nakonec nezbývá, než aby si dosněhulehlakspánku.Každázjejichobžalobzaznívápomstou,vkaždéjejichpochvalejestubližování;

abýtisoudcemzdásejimblaženstvím.Taktovšakradímvám,přátelémoji:buďtenedůvěřivíkevšem,jimžvévodípud

trestání!

Tojelidšpatnéhoroduapůvodu;zjejichtvářívyzírákatačenichajícíslídník.Buďtenedůvěřivíkevšem,kdožmnohomluvíosvéspravedlivosti!Věru-jejich

dušímnechybíjenmedu.A zovou-li se sami “dobrými a spravedlivými”, nezapomínejte, že jim k farizeji

nescházínicnež-moc!Přátelémoji,nechcibýtisměšovánazaměňován.Jsou, kdož kážímé učení o životě: a spolu jsou kazateli rovnosti, spolu jsou

tarantulemi.Žetakovíjedovatípavoucimluvípochutiživotu,ačsedívesvéslujiaodvracejí

seodživota:toproto,žetímchtějíublížiti.Oněmchtějítímublížiti,kdožteďmajímoc:neboťutěchještěnejvícejeslyšet

kázánísmrti.Kdyby tomu bylo jinak, jinak by tarantule učily: a právě ony kdysi nejlépe

pomlouvalysvětaupalovalykacíře.S těmito kazateli rovnosti nechci býti směšován a zaměňován. Neboť takto

mluvímojespravedlivost:“Lidésinejsourovni.“Atakésejiminemajístát!Čímpakbybylamálaskáknadčlověku,kdybychmluviljinak?Na tisících mostů a lávek mají se tlačiti k budoucnosti, a vždy více války a

nerovnostimábýtipoloženomezině:takmikážemluvitimávelikáláska!Nechť se ve svých nepřátelstvích stanou vynálezci obrazů a přízraků, a ještě

svýmiobrazyapřízrakynechťprotisoběbojujínejvyššíboj!Dobré izléabohatství ichudobaavznešenost inízkostavše jménahodnot:

zbranětobuďtežařinčícídůkazy,žeživotmávždyznovusámsebepřemáhati!Životsámsechcebudovatidovýšky,spilířiastupni;dodalekýchdálekchce

vyzíratiapoblaženýchkrásách-protopotřebujevýšky!A protože potřebuje výšky, potřebuje stupňů i sváru stupňů a stoupajících!

Stoupatichceživotastoupánímsepřekonávati.Apohleďtemijen,přátelémoji!Zde,kdejeslujtarantule,vzhůrusepnousutiny

staréhochrámu,-jenmisempohleďteočimaosvětlenýma!Věru, kdo zde kdysi svémyšlenky v kameni vzpíral do výšky, ten věděl, jako

nejmoudřejšívědí,otajivšehoživota!Zdenásučívnejzřejmějšímpodobenství,žebojanerovnostaválkaovládua

nadvládu-jsouještěivkráse!Jakbožskysezdelámouklenutíaobloukyvesvémzápolení:jakseprotisobě

vzpírajíabojujísvětlemastínem,tibožštíbojovníci-Stejně jistěa krásněbuďmesi téžmynepřáteli, přátelémoji!Božsky seproti

soběvzpírejme!-

Běda! Tu mne samého kousla tarantule, má stará nepřítelka! Božsky jistě akrásněmnedoprstukousla!“Trest je nutný a spravedlivost je nutná” - tak simyslí; “nezpíváš tu nadarmo

píseňkpoctěnepřátelství!”Ano,pomstilase!Aběda!teďpomstoudokolarozvířítakémojiduši.Abych já však neviní, přátelé moji, uvažte mne pevně k tomuto sloupu zde!

Raději ještě světcem u sloupu než vírem mstivosti! Neníť Zarathustra větremvířnýchkotoučů;aje-litanečníkem,přecnikdynetančítarantelu!-TakpravilZarathustra.

OSLAVNÝCHMUDRCÍCHLidu jste sloužili a pověře lidu, vy slavní mudrci všichni! - a nikoli pravdě! A

právěprotovásuctívali.Aprototéžsnášelivašinevěru,žebylavtipemaoklikouklidu.Takpánpopřává

volnostisvýmotrokům,bakochásejejichbujností.Kdovšakjestuliduvnenávisti,jakovlkupsů:tojestsvobodnýduch,odpůrce

pout,jenžnezbožňujeavlesíchmásvédoupě.Jejvyhnatizjehoúkrytu-tolidnazývalvždycky“smyslemprospravedlivost”:a

nasvobodnéhoduchaiteďještěštvesvépsynejostřejšíchzubů.“Neboťpravdajezde:vždyťjezdelid!Běda,bědatěm,kdožhledají!”-takse

odjakživavolalo.Svémulidujstechtělidátizapravduvjehouctívání:tojstezvali“vůlíkpravdě”,

vyslavnímudrci!A vaše srdce vždy k sobě promlouvalo: “Z lidu pocházím: odtamtud také mi

vzešelhlasboha.”Stvrdoušíjíachytří,podobnioslubylijstevždy,vypřímluvcilidu.Anejedenvládnoucí,kterýslidemchtělžítivmíru,předsvéořezapřáhlještě-

oslíčka,zapřáhlnějakéhoslavnéhomudrce.Ateďbychrád,vyslavnímudrci,abystekonečnědocelaodvrhlikůžilví!Pestřežíhanoukůžíšelmyasrstbadajícího,hledajícího,dobývajícíhotvora!Ach, abych uvěřil ve vaši “pravdymilovnost”, k tomu mi zprvu zlomte svou

zbožňujícívůli.Pravdymilovnýmzovutoho,kdoodcházínapouště,kdeneníbohů,akdozlomil

svézbožňujícísrdce.Vežlutémpískuasežehnutsluncem,šilhásnadžíznivěpoostrovech,kdese

temenipramenyakdeživotodpočívápod temnýmistromy.Jehožízeňhovšaknevedektomu,abyžiljakonipohodlní:nebkdejsouoasy,jsoutakémodly.Hladovějící, násilnickou, osamělou, bezbožnou: tak sebe samu chcemíti vůle

lví.Bezblahasluhů,osvobozenaodbohůaodzbožňování,bezestrachuastrašná,

velikáaosamělá:takovájevůletoho,kdomilujepravdu.Na poušti odnepaměti žili milovníci pravdy, svobodní duchové, a byli pány

pouště;vměstechvšakžijívypasení,slavnímudrcové-soumaři.Stáletotižjakopravíoslovétáhnoukárulidu!Ne žebych je proto hněvemstíhal: ale jsou to promne jenbytosti sloužící a

zapražené,byťseiblyštělyzlatýmpostrojem.

A často byli dobrými sluhy a chvályhodnými. Neb takto dí ctnost: “Musíš-lisluhoubýti,hledej,komutváslužbanejlépeprospěje!Duch i ctnost tvéhopánanechť rostou tím,že tymusloužíš: takspolus jeho

duchemasjehoctnostíporostešsám!”Avěru,vyslavnímudrcové,vyslužebnícilidu!Samijsterostlispolusduchema

ctnostílidu-alidvzrostlvámi!Kvašípoctětodím!Alelidemmizůstáváteivesvýchctnostechještě,lidemstupýmaočima-lidem,

jenžneví,cojeduch!Duch je život, jenž sám řeže do života: vlastní svou trýznímnoží své vlastní

vědění-vědělijstetojiž?Ablahoduchajest:býtipomazánuaslzamiposvěcenuzaobětnízvíře-věděli

jstetojiž?Aslepotaslepcovaijehohledáníatápánínechťještěsvědčíomocislunce,do

něhožsedíval-vědělijstetojiž?Apoznávajícínechťseučíhoramistavěti!Máloznamená,žeduchpřenášíhory

-vědělijstetojiž?Znáte jen jiskru ducha: a nevidíte, že je kovadlinou, a nevidíte krutosti jeho

kladiva!Věru,neznátehrdosti ducha! Ještěméněbystevšaksnesli skromnostducha,

kdybyjednoupromluvila!Aještěnikdyjstenesmělisvéhoduchauvrcidosněžnéjámy:nejstektomudost

horcí!Takneznáteanirozkošíjehochladu.Vevšemjstemivšakpřílišdůvěrnísduchem;azmoudrosti jstečastoudělali

chudobinecachorobinecprošpatnébásníky.Orlové nejste: i nezakusili jste ani blaha v úděsu ducha. A kdo není ptákem,

nechťnespočívánadpropastmi.Jstemi vlažní: studeně však proudí každé hluboké poznání. Ledově studené

jsou nejvnitrnější studny ducha: jsou osvěžením pro horké ruce a pro ty, kdožjednají.Ctihodněmistojíteaneohebněasrovnýmhřbetem,vyslavnímudrcové!-vás

nepohánísilnývítranisilnávůle.Neviděli jste nikdy, jak plachta pluje po moři, vypuklá a vzdutá, a chvěje se

zuřivostívětru?Tak jakoplachta,chvějícísezuřivostíducha, takplujemámoudrostpomoři -

mádivokámoudrost!Alevy,služebnícilidu,vyslavnímudrcové-jakbystemohlisemnouplout!-TakpravilZarathustra.

PÍSEŇNOCIJenoc: teďhlasitějimluvívšeřinoucísestudny.A takémáduše je řinoucíse

studna.Je noc: teď teprve procítají vše písně milujících. A také má duše je písní

milujícího.Cosneztišeného,neztišitelnéhojevemně,toseprodírákhlasitéřeči.Lačnost

láskyjevemně,tamluvísamajazykemlásky.Jsem světlo: ach, kéž bych byl noc! Ale to je má samota, že opásán jsem

světlem.Ach,bylbychtemnýanoční!Jaksálbychuprsousvětla!Atéžvámbychžehnal,vytřpytnéhvězdyasvětluškynahoře!-ablaženbych

byldaryvašehosvětla.Jávšakžijivevlastnímsvětle,plamenyzméhonitrašlehajícínazpětdosebe

vpíjím.Neznámblaha těch,kdožberou;ačasto jsemsnilo tom,žekrásti jeas ještě

blaženější než bráti. Toť moje chudoba, že má ruka si nikdy neodpočine odrozdávání;toťmojezávist,žezřímočičekajícíanociozářenétouhou.Ókletbovšech,kteřírozdávají!Ózatměníméhoslunce!Ótouhoporoztoužení!

Óhltavýhladevnasycení!Berouodemne:aledotýkámseještě jejichduše?Jepropastmezidáváníma

braním;anejmenšípropastnejtížesepřeklene.Hladvyrůstázmékrásy:rádbychublížiltěm,kterýmsvítím,rádbycholoupilty,

kteréjsemobdaroval:-takhladovímpozlobě.Odtahujeruku,kdyžsejírukajižnapřahujevstříc;váhajejakovodopád,jenžv

páduještěváhá:-takhladovímpozlobě.Takovoumstusivymýšlímébohatství:takovápotměšilostvyvěrázmésamoty.Méblahodarující zemřelodarujíc,máctnost senabažila sebe samypro svůj

nadbytek!Kdo stále daruje, je v nebezpečí, že pozbude studu; kdo stále rozdává, od

saméhorozdávánímámozolynaruceinasrdci.Méoko již nepřetéká, vidí-li stud prosících;má zatvrdlá ruka již necítí, jak se

chvějírucenaplňované.Kam se poděla slza mému oku, kam pýří mému srdci? Ó samoto všech

darujících!Ómlčenlivostivšechsvítících!Mnoho sluncí krouží pustým prostorem: ke všemu, co je temné, promlouvají

svýmsvětlem-kemnějsouněmá.

Ó, to jenepřátelstvísvětlaproti tomu,cosvítí:bezmilosrdenstvíkolujesvětlosvýmidrahami.Nespravedlivovhloubisrdcektomu,cosvítí,mrazivéksluncím,kolujekaždé

slunce.Podobnavichru,létajísluncesvýmidrahami,toťjejichkoloběh.Svéneúprosné

vůlejsouposlušná,toťjejichmráz.Ó, teprvevy to jste, vy temní, vynoční, kdož tvoříte teplo z toho, cosvítí!Ó,

teprvevyvsávátemlékoalahoduzvemensvětla!Ach,ledjekolmne,márukasespálíledovýmdotykem!Ach,žízeňjevemně,

taprahnepožízni vaší! Jenoc:ach, žemi je souzenobýti světlem!Ažízníponočnímtemnu!Asamotou!Jenoc:teďjakozdrojvyrážízemnemátouha-mluvititoužím.Jenoc: teďhlasitějimluvívšeřinoucísestudny.A takémáduše je řinoucíse

studna.Jenoc:teďprocítajívšepísněmilujících.Atakémádušejepíseňmilujícího.-TakpravilZarathustra.

TANEČNÍPÍSEŇJednou z večera kráčel Zarathustra se svými žáky lesem; a když pátral po

prameni,hle,tupřišelnazelenoulouku,kteroutišeobrůstalystromyakřoví:nanítančilyspoludívky.JakmiledívkypoznalyZarathustru,ustalyvtanci;Zarathustravšakpřívětivěknimpřistoupilapromluviltakto:“Neustávejte v tanci, půvabné dívky! Nepřišel jsem rušit vaší hry pohledem

uhrančivých,nepřišelkvámnepříteldívek.Jsem přímluvám boha před ďáblem: ďáblem však je duch tíže. Jak bych, vy

lehounké, mohl být nepřítelem božských tanců? Či dívčích nohou s krásnýmikotníky?Ano, jsem les a noc tmavých stromů: koho však nezastraší má temnota,

naleznetéžtrsyrůžípodmýmicypřiši.Atakémaléhobohanalezne, jenžjedívkámnejmilejší:ustudánkyleží, tiše,s

očimazavřenýma.Věru,zabíléhodnemiusnul,zahaleč!Hnalsesnadpřílišmnohozamotýlky?Nezlobtesenamne,vykrásnétanečnice,potrestám-litrochutohobůžka!Bude

sicekřičetaplakat-aleivpláčijeksmíchu!Aseslzamivokuaťváspoprosíotanec!ajásámzazpívámpíseňkjehotanci:Taneční píseň, výsměšnou píseň na ducha tíže, svého nejurozenějšího,

velmožnéhoďábla,oněmžříkají,žeje,pánemsvěta’.”-Atotojestpíseň,kterouZarathustrazpíval,kdyžKupidoadívkyspolutančili:Ve tvé oko jsem nedávno pohlédl, živote-ženo! A tu se mi zdálo, že v

nezbadatelnoklesám.Tys mne však vylovila zlatou udicí; vysmála ses mi, když jsem tě nazval

nezbadatelnou.“Taková je mluva všech ryb,” - pravilas; “čeho samy nezbadají, jest

nezbadatelné.Alejsemproměnliváadiváavevšemjsemžena,aneprávěctnostná:Třebažemivymužovéříkáte.hluboká’nebo.věrná’,,věčná’,,tajuplná’.Vždyť vy mužové nás obdarujete vždy svými vlastními ctnostmi - ach, vy

ctnostní!”Taksesmálataneuvěřitelná;jívšakjánikdynevěřím,anijejímusmíchu,mluví-

lizleosoběsamé.A když jsem mezi čtyřma očima mluvil se svou divokou moudrostí, pravila

hněvivě:“Chceš,toužíš,miluješ,jenprotoživotchválíš!”Skoro bych byl odpověděl zle a hněvivé pověděl pravdu; a nelze dát horší

odpovědi,nežlisvémoudrosti“povědětipravdu”.Tak totiž jemezinámi třemi.Zhloubidušemilujipouzeživot -avěru,nejvíce

tehdy,kdyžhonenávidím!Žemám všakmoudrost rád a často až příliš: to proto, žemi tolik připomíná

život-ženu!Májejíoko,jejísmích,baijejízlatouudičku:comohuzato,žetydvějsousitak

podobny?Akdyžsemne jednouptalživot:Kdopak to je, tamoudrost? - tu jsemhorlivě

děl:“Baano!tamoudrost!Žízníšponíanenasytíšse,dívášsezávoji,hmatášsítěmi.Jekrásná?Cožvím!Aleinejstaršíkaprynaninavnadíš.Proměnlivájeavzdorná;častojsemviděl, jaksekoušedortuahřebenemse

češeprotivlasu.Snadjezláiprolhanáavevšemvšudyženština:aleprávěmluví-lisamaosobě

špatně,nejvícesvádí.”Když jsem toto řekl životu, zasmál se zlomyslně a zamhouřil oči. “O kom to

mluvíš,”tázalse,“asižeomně?Akdybysmělpravdu,-cožseminěcotakovéhoříkátakdoočí?Aleteďpřecemluvtakéosvémoudrosti!”Ach, tu jsi své oko zase rozevřel, ómilovaný živote! A zdálo semi zase, že

klesámvnezbadatelno.-TakzpívalZarathustra.Alekdyžbyltanecukonceadívkyodešly,zesmutněl.“Slunce již dávno zapadlo,” pravil posléze: “louka je vlhká, od lesů přichází

chlad.Cosneznámého je kolemmnea zadumaně se rozhlíží. Jakže!Ty ještě žiješ,

Zarathustro?Proč?Kčemu?Čím?Kam?Kde?Jak?Zdažnenípošetilostíbýtještěnaživu?-Ach,přátelémoji,tovečersetakzemneptá.Odpusťtemimůjsmutek!Večernastal:odpusťtemi,ženastalvečer!”-TakpravilZarathustra.

PÍSEŇNADHROBY“Tam jestostrovhrobů,mlčenlivýostrov; tam jsou téžhrobyméhomládí.Tam

zanesu věčně zelený věnec života.” Takto se v srdci svémustanoviv, plul jsempřesmoře.-Ómládíméhojevyavidiny!Óvšeckyzákmityokalásky,vybožskéokamžiky!

Jakrychlemizemřely!Vzpomínámvásdnesjakosvýchmrtvých.Odvás,mýchnejmilejšíchmrtvých,vanesemsladkávůně,jížtajesrdceaslza.

Tavůněvěruotřásásrdcematavíjeosamělémuplavci.Stálejsemještěnejbohatšíavzbuzujinejvětšízávist- jánejosamělejší!Neboť

měljsemváspřece,amátemneještě:rcete,komujakomněspadalasestromutakovárůžovájablka?Stálejsemještěvašíláskydědicaprsť,vámnapamátkukvetapestrými,divoce

rostoucímictnostmi,óvynejmilovanější!Ach,bylijsmestvořeni,abychomsizůstalinablízku,vypůvabnécizízázraky;a

nepřišlyjstekemněaktouzeméjakoplašíptáci,neždůvěřujícíkdůvěřujícímu!Ano, stvořeny k věrnosti jako já a k důvěrným věčnostem: a mám vás teď

jmenovatipodlevašínevěrnosti,vyzákmitybožskýchočí,vybožskéokamžiky?-jinémujménujsemseposudnenaučil.Věru,příliš rychle jstemi zemřeli, vyuprchlíci.Aleneprchli jstevymněani já

neprchlvám:svounevěroujsmesinavzájemnevinni.Abychjábylzabit,zardousilivás,vyzpěvníptácimýchnadějí!Ano,povás,vy

nejmilejší,zlobavždystřílelašípy-abymojesrdcezasáhla!Azasáhla je!Vždyť jstepovždybylinejdražšímmajetkemméhosrdcea jábyl

majetekváš:protovámbylovmládízemřítiapřílišzáhy!Ponejzranitelnějšímzevšeho,cojsemměl,vystřelilišíp:tojstebylivy, jejichž

pleťjejakochmýříaještějakoúsměv,zmírajícíjedinýmpohledem!Totoslovovšakřeknusvýmnepřátelům:cojevšeckovražděnílidíprotitomu,co

jstespáchalinamně!Coshoršíhojstenamněspáchali,nežjevšechnavraždanalidech;vzalijstemi,

čehonelzenahraditi:-topravímvám,nepřátelémoji!Vždyťjstezavraždiliméhomládívidinyanejmilejšízázraky!Druhyméhomládí

jstemi vzali, ony požehnanéduchy!K jejich památce semkladu tento věnecatutokletbu.Tutokletbuvám,mojinepřátelé!Vždyťjstezkrátili,cověčnéhovemně,takjako

zvuksezlomívstudenénoci!Přišlotokemnějenjakomžiknutíbožskéhooka-jenjakookamžik!Taktokdysivblaženouchvílipromluvilamáčistota: “Všechnybytostibuďtemi

božské.”Tujstemnepřepadlišpinavýmipřízraky;ach,kamtopakuprchláonablažená

chvíle!“Všechny dny buďtežmi svaté” - tak promluvila kdysi moudrost méhomládí:

věru,radostnétomoudrostihlas!Ale tu jstemi, vy nepřátelé, ukradlimé noci a prodali a změnili je v bezesná

muka: ach, kam to pak uprchlá ona radostnámoudrost?Zatoužil jsem kdysi pošťastných znameních ptačího letu: tu jste mi do cesty přivedli netvornou,odpornousovu.Ach,kamtopakuprchlámáněžnátouha?Kdysi jsem si slíbil, že se odřeknu všeho hnusu: tu jstemé bližní a nejbližší

proměnilivhnisajícívředy.Ach,kamtopakuprchlmůjnejšlechetnějšíslib?Slepě šel jsem kdys požehnanými cestami: tu jste slepcovu cestu poházeli

blátem;ateďsemihnusístaráslepcovastezka.A když jsem vykonal nejtěžší svůj úkol a slavil vítězství svých přemáhání: tu,

svedenivámi,ti,kdožmnemilovali,dalisedokřiku,žejimubližujinejvíce.Věru, tak jste si vedli stále: v žluč jste obraceli můj nejlepší med i píli mých

nejlepšíchvčel.Kmé dobročinnosti jste vždy posílali nejdrzejší žebráky; kolemmého soucitu

jstevždykupilinezhojitelnénestoudníky.Takjsteméctnostizraňovalivjejichvíře.A položil-li jsem i své nejsvětější za oběť: hned vaše “pobožnost” postavila k

tomusvétučnějšídary:takževdýmuvašehotukuimojenejsvětějšísezadusilo.Ajednouchtěljsemtančiti,jakjsemještěnikdynetančil:dodálkypřesevšechna

nebesachtěljsemsedotancedát.Tujstepřemluviliméhonejmilejšíhopěvce.Izanotovalhrůznýdusnýnápěv;ach,doušímitroubiljakoponurýroh!Vražednýpěvče,nástrojizloby,nejnevinnější!Již jsemsechystalknejlepšímu

tanci,tujsizavraždilsvýmizvukymévznícení!Jenom tancem dovedu vysloviti podobenství nejvyšších věcí: - a tu mi mé

nejvyššípodobenstvínevyslovenouvízlovúdech!Nevyslovenaanevykoupenamiuvízlanejvyššínaděje!Apomřelymivšechny

vidinyaútěchyméhomládí!Jakjsemtojensnesl?Jakmnepřebolelyajakjsempřemohltakovérány?Jak

semáduševzkřísilaztěchtohrobů?Ano,cosneporanitelného,nepohrobitelnéhojestnamně,cosi,cotrháskály: toslujemávůle.Mlčkyabezezměnyprocházíléty.Svouchůzíchcekráčetistarámávůlenanohoumých;jejímysljetvrdéhosrdce

aneporanitelná.Neporanitelnýjsempouzenapatě.Stáleještěžiješumneajsisoběrovna,ty

nejtrpělivějšímávůle!Vždyckysesještěvšemihrobyprolomila!Vtobětéžžijeještě,cozméhomládízůstalonevykoupeno;avpodoběživotai

mládísedíšdoufajíczdenažlutýchsutináchhrobů.Ano, ještě jsi mi drtitelkou všech hrobů: Zdar tobě, má vůle! A jen kde jsou

hroby,jsoutakézmrtvýchvstání.-TakzpívalZarathustra.Opřemáhánísebesamého“Vůlekpravdě”,takjmenujete,vynejmoudřejší,to,cováspoháníarozvášňuje?Vůle,abybylovšechnojsoucnopředmětemmyšlení:takjmenujijávašivůlí!Vše jsoucno chcete teprve učiniti předmětem myšlení; neboť pochybujete s

dobrounedůvěrou,žetopředmětemmyšleníjižjest.Alemásevám topoddati a skloniti!Tak tomuchcevaševůle.Máse to státi

hladkýmapodrobitiseduchujakožtojehozrcadloaodraz.Toťvašecelávůle,vynejmoudřejší,neboťjesttovůlekmoci;aitehdy,mluvíte-

liodobruazluahodnotícíchsoudech.Chceteteprvestvořitisvět,přednímžbystepoklekli: takovájestvašeposlední

nadějeavašeblouznění.Nemoudříovšem,tojestlid-tisepodobajířece,ponížčlunklidněplujedál;av

člunuslavnostněazakukleněsedíhodnotícísoudy.Svouvůliasvéhodnoty jsteposadilina řekuvznikání;cověřící lidpřijímáza

dobroazlo,prozrazujemistarouvůlikmoci.Vyjstetobyli,vynejmoudřejší,kdožjstetakovéhostyposadilidotohotočlunuakdožjstejimdalitřpytahrdájména-vyjstetobyliavaševládnoucívůle!Teď řeka dále unáší váš člun: nemůže jinak. Málo záleží na tom, zda se

zlomenávlnazpěníahněvivěsevzepřeprotikýlu.Není řeka vaším nebezpečenstvím a koncem vašeho dobra i zla, vy

nejmoudřejší: nýbrž jest jím ona vůle sama, vůle kmoci - nevyčerpaně plodícíživotnívůle.Abystevšakchápaliméslovoodobruazlu,řeknuvámještěsvéslovooživotě

aorázuvšehoživoucího.Po stopách živoucího jsem šel, šel jsem cestami největšími a nejmenšími,

abychpoznaljehoráz.Stonásobným zrcadlem jsem zachycoval alespoň jeho pohled, když měl

zavřenáústa:abykemněpromluvilojehooko.Ajehookomimluvilo.Kdekoli jsem však nalezl něco živoucího, tam jsem též zaslechl mluvit o

poslušnosti.Všechno,cožije,poslouchá.Atotojedruhávěc:kdosámsebeneumíbýtiposlušen,tomuserozkazuje.Tak

tomujestuvšehoživoucího.

Toto pak je třetí, co jsem zaslechl: že rozkazovati je těžší než poslouchati. Anejen, že rozkazující nese břímě všech, kdož poslouchají, a že ho toto bříměsnadnorozdrtí:-I pokus a odvážný kousek jsem objevil v každém rozkazování; a jestliže cos

živoucíhorozkazuje,vždysamosedávávsázku.Ba i tehdy, rozkazuje-li samo sobě: i tu ještě pyká za to, že rozkazuje. Jeho

vlastnízákonzněhonevyhnutelněučinísoudceamstiteleioběť.Jakžese toděje! tak jsemsesebeptal.Co to jest,copřemlouvávšeživoucí,

abybyloposlušnoarozkazovaloairozkazujícještěosvědčovaloposlušnost?Slyšte mi teď mé slovo, vy nejmoudřejší! Zkoumejte je vážně, zdali jsem se

životusamuvplížildosrdceaažclokořenůjehosrdce!Kdejsemnalezlněcoživoucího,nalezljsemvůlikmoci;baivevůlisloužícího

jsemnalezlvůlibýtipánem.Abyslabšísloužilosilnějšímu,k tomu jepřemlouvájeho vůle, která zase chce býti pánem nad něčím ještě slabším: této rozkošejedinésenezřekne.Ajakosemenšíoddávávětšímu,abymělorozkošamocnadnejmenším;taki

největšíještěseoddáváazamocdávávsázkuisvůjživotsám.Toťoddánínejvětšího,žejestodvahouanebezpečenstvímažemetákostkyo

smrt.Akdejsouobětováníaslužbyapohledylásky:itamvládnevůlebýtipánem.Po

tajnýchcestáchvkradesetuslabšídohraduaaždosrdcetoho,kdojemocnější-atammuukradnemoc.A toto tajemství život sámmi projevil: “Hleď,” pravil, “jsem tím, co vždy samo

sebemusípřemáhati.Arci,vytozvetevůlíkplozenínebopudemkúčelu,kvyššímu,vzdálenějšímu,

zmnoženémucíli:alevšechnotojetotéž,všechnotojetímtéžtajemstvím.Aradějibychzanikl,nežabychsezřekltohotojediného;avěru,kdejezánika

listopad,hle,tamseobětuježivot-zamoc!Žemijesouzenobýtibojemavznikánímaúčelemarozporemúčelů:ach,kdo

uhodnemojivůli,uhodnesnadtéž,pojakýchkřivýchcestáchjejíkráčeti!Cokolitvořímajakkolitomiluji-brzysestímisesvouláskouznepřátelím:tak

velímávůle.Atéžty,poznávající,jsipouzestezkouašlépějímévůle:věru,mávůlekmoci

kráčítéžnohamatvévůlekpravdě!Tenovšemnezasáhlpravdy,kdoponístřelilslovemo,vůlikbytí’:takovévůle-

není!Neboť:conení,nemůžechtíti;covšakvbytíjižjest,jakbytoještěmohlokbytí

mítvůli!Jenkde ježivot, je takévůle:nikoli všakvůlek životu,nýbrž - tak já tě tomu

učím-vůlekmoci!-Mnoho věcí je u žijících hodnoceno výše než život sám; než z hodnocení

saméhomluví-vůlekmoci!”-Takmne kdysi poučoval život: a z toho vám ještě, vy nejmoudřejší, rozluštím

hádankuvašehosrdce.Věru,pravímvám:Dobroazlo, ježbybylonepomíjející - tohonení!Samoze

sebe se vždy bude znova přemáhati. Svými hodnotami a slovy o dobru a zlupášetenásilí, vyhodnotící;a toťvašeskrytá láskaavašíduše leskachvěníapřekypování.Mohutnějšívšaksílaanovépřemáhánívyrůstázvašichhodnot:otoserozbije

vejceijehoskořápka.A kdomáúdělembýti tvůrcem v dobru a zlu: věru ten zprvumáúdělembýti

ničitelemarozbíjetihodnoty.Taktedynejvyššízlonáležíknejvyššídobrotě:tovšakjedobrotatvůrčí.-Mluvme jen o tom, vy nejmoudřejší, byť to i bolelo! Mlčeti bolí víc; všechny

zamlčenépravdynasáknoujedem.A nechť se jen všecko rozbije, co se na našich pravdách rozbíti - dá! Ještě

nejedendůmzbývástavěti!-TakpravilZarathustra.

OVZNEŠENÝCHTichájetůňméhomoře:kdobyuhodl,ževsoběskrýváhejnožertovnýchstvůr!Nepohnutelnájemojehloubka:aletřpytíseplovoucímihádankamiavýsměchy.Vznešenéhočlověkazřeljsemdnes,slavnostního,kajícníkaducha:ó,jaksemá

dušesmálajehoohyzdnosti!Shrudívzedmutouajakoti,kdožvtahujídech:taktustáltenvznešenýamlčel.Bylověšenohyzdnýmipravdami,svouloveckoukořistí,avyšňořenrozedranými

šaty;téžmnohotrnůnaněmviselo-růžívšakjsemještěneviděl.Ještě se nenaučil smíchu a kráse. Chmurně se tento lovec vracel z lesa

poznání.Vracelsezezápasuslítouzvěří:aleizjehovážnostiještěvyzírádivokézvíře-

nepřemožené!Stojí tu stále ještě jako tygr před skokem; nemám však rád těchto napjatých

duší,odporníjsouméchutivšichniti,kdožsetaktostáhlidosvéhoúkrytu.Avymipravíte,přátelé,žesenelzehádatiochuťachutnání?Alevšechenživot

jesthádkouochuťachutnání!Chuť: toťzávažíaspolumiskaváhyi ten,kdováží;abědavšemuživoucímu,

cobychtěložítibezhádkyozávažíamiskuváhyaoty,kteříváží!Kdybyse tentovznešenýnabažil svévznešenosti: toby teprvebyl vznik jeho

krásy-apakbychjejchutnalanalézalchutným.A teprve až se sámod sebe odvrátí, přeskočí přes svůj vlastní stín - a věru!

vskočídosvéhoslunce.Přílišdlouhosedělvstínu;pobledlytvářekajícníkoviducha;skorozemřelhlady

prosaméočekávání.Pohrdánímá ještěvoku;ana rtechsemu tajíhnus.Teďsiceodpočívá, jeho

odpočineksivšakještěnelehlnaslunce.Mělbysivéstijakobýk;ajehoštěstíbymělopáchnoutizemí,neopovrhováním

zemí.Rád bych ho viděl bělostným býkem, kterak se šupotem a řvaním kráčí před

rádlem:aijehořevbymělvelebitivšepozemské!Tmavájeposudjehotvář,stínrukynaněmhraje.Zastíněnjeposudsmysljeho

oka.Jeho skutek sám ho ještě zastiňuje: ruka zatemňuje jednajícího. Ještě

nepřemohlsvéhoskutku.Milujisicenaněmbýčíšíji,aleteďbychnaněmrádodkryltéžokoandělské.

I své hrdinské vůli nechť se ještě odučí, má mi býti povznášen, ne jen býtivznešený:-sámetherbyhobezjehovůlemělpovznášeti!Zkrotil stvůry, louskal hádanky: ale teď by měl ještě vykoupiti své stvůry a

hádanky,vnebeskédětibyjemělproměniti.Ještěsejehopoznánínenaučilousmívatiseabýtibezžárlivosti; ještěsejeho

proudícívášeňneztišilavkráse.Věru, nemá jeho touhamlčeti a potápěti se v nasycení, nýbrž v kráse!Něha

náležíkvelkodušnostivedesmýšlejících!Pažipoloženunadhlavu:takbyhrdinamělodpočívati,takbyisvéodpočívání

mělpřekonávati.Aleprávěhrdinovijekrásazevšechvěcínejobtížnější.Nevydobytelnájekrása

všíprudkévůli.Oněcovíce,oněcoméně: tozdeprávěmnoho, tozdenejvícerozhoduje.Státi s nečinnými svaly a s vypřaženou vůlí: toť nejobtížnější vám všem, vy

vznešení!Stane-li se moc milostivou a snese-li se v oblast viditelných věcí: - krásou

jmenujitakovésnášení.Ananikomtoliknežádámkrásyjakoprávěnatobě,tymocný:tvádobrotabudiž

tvýmposlednímpřemoženímsaméhosebe.Všehozléhosedotebenaději:protonatoběpožadujidobrého.Věru,častojsemsesmálslabochům,kteřísinamlouvají,žejsoudobří,protože

majíchroméhnáty!Řiď se ctností sloupu: je stále krásnější a něžnější, uvnitř je však tvrdší a

nosnější,čímvýšestoupá.Ano, ty vznešený, jednou budeš krásný, jednou ty sám své vlastní kráse

nastavíšzrcadlo.Pak se tvá duše zachvěje božskými žádostmi; a zbožňování bude i v tvé

marnivosti!Toť totiž tajemství duše: teprve když hrdina ji opustí, přiblíží se jí ve snách -

nadhrdina.-TakpravilZarathustra.

OZEMIVZDĚLÁNÍPřílišdaleko jsemzašeldobudoucnosti:hrůzamnepřepadla.Akdyž jsemse

ohlédl,hle!tujedinýmmýmsoučasníkembylčas.I letěl jsemzpátky,kdomovuzpět-astálespěšněji: takjsempřišelkvám,vy

lidépřítomnosti,adozeměvzdělání.Poprvéjsemsiprováspřineslokoadobroužádostivost:věru,stouhouvsrdci

svémjsempřišel.Alejaksemidělo?Byťjsemimělúzkostsebevětší-bylomidosmíchu!Nikdy

okoménezřeloněcotakpestřekropenatého!Ismál jsemseasmál,zatímcosemi ještě třáslynoha isrdce: “Vždyťzde je

domovinavšechhrncůsbarvami!”-praviljsem.Pomalovánipadesátikaňkaminatvářiaúdech:takjstetusedělikmémuúžasu,vylidépřítomnosti!Aspadesátizrcadlydokola,ježlichotilavašíbarevnéhřeapodleníseopičila!Věru, ani byste, vy přítomní, nemohli nositi lepší masky, než jakou je vaše

vlastnítvář!Kdožbyvás-poznal!Počmárániznačkamiminulosti,ježjsouzasnovýmiznačkamipřetřeny:takjste

sedobřeskrylipředevšemivykladačiznamení!A i kdyby vámněkdo zkoumal ledví: jak by se ještěmohl domnívati, že ledví

máte!Zdátesespečenizbarevaznaklizenýchlístků.Všechny doby a všichni národové pestře vyzírají z vašich závojů; všechny

mravyavírypestřepromlouvajízvašichposunů.Tomu,kdobyz vásstáhl závojeapřehozyabarvyaposuny, zbylobyprávě

dost,abytímstrašilptáky.Věru, sám jsem tím postrašeným ptákem, jenž vás kdysi uviděl nahé a bez

barvy;aodletěljsem,kdyžtentokostrounmneláskyplnězvalksobě.Radějipřecbýtinádeníkemvpodsvětíaustínůdávnověkosti!-Vždyťtučnějšía

plnějšínežvyjsoudokonceimátohypodsvětí!Toť, ano toť hořkost mým vnitřnostem, že vás nesnesu ani nahých, ani

oblečených,vylidépřítomní!Všechnypříšerybudoucna,acokolikdyhrůzunahánělozbloudilýmptákům,je

věruještěútulnějšíapřítulnějšínežlivaše“skutečnost”.Neboť říkáte: Jsme venkoncem skuteční a bez víry i bez pověry”: tak pyšně

vypínáteprsa-ach,třebasžeprsouaninemáte!Ano, jak byste mohli mít víru, vy pestře kropenatí! - vy, kteří jste podobami

všeho,večsekdyvěřilo!Obcházítejakožtovyvrácenívírysamy,lámeteúdyvšemmyšlenkám.Nehodní

víry.takjávásvyzývám,vylidéskutečnosti!Doba žvatlá proti době ve vašich duších; a všech dob snění a žvatlání bylo

skutečnější,nežlijestvašebdění!Jsteneplodní:protosevámnedostávávíry.Alekomubylosouzenotvořiti, ten

takémíval vždysvéprorockésnyasváznameníhvězd -avěřil vevíru! - Jstepootevřenými vraty, u nichž čekají hrobaři. A to jest vaše skutečnost: “Všechnozasluhuje,abyzaniklo.”Ach,jakmitustojíte,vyneplodní,jakjstehubenívžebrech!Aleckterýzvásto

asisámuznal.Ipravil: “Tomisnadbůhnějaký, zatímco jsemspal,potajíněcouloupil?Věru

dost,abysiztohostvořilsamičku!Podivuhodnájechudobamýchžeber!”takpraviljižnejedenčlověkpřítomnosti.Ano,ksmíchujstemi,vypřítomnílidé!Azvláštědivíte-lisesamisobě!A bědamně, kdybych se nemohl smáti vašemuúdivu a byl odsouzen, abych

všeodpornévypilzvašichdžberů!Takto však vás vezmuna lehčí váhu, ježto jestmi nésti těžkébřímě;a comi

uškodí,posadí-lisenamůjuzlíkještěbrouciakřídlatíčervi!Věru,protomunavázenepřibude!Anejstetovy,vypřítomní,znichžmivzejde

velkámdloba.-Ach,kamteďmámještěstoupatisesvoutouhou!Zevšechhorserozhlížímpo

zemíchotcovskýchimateřských.Domovavšakjsemnenašelnikde:bludnýmpoutníkemjsemvevšechměstech,

znamenímkodchodujsemuvšechbran.Cizinciavýsměchemjsoumilidépřítomní,knimžmnenedávnopudilosrdce;a

vypuzenjsemzezemíotcovskýchimateřských.Atakmilujiužpouzesvýchdětízemi,neobjevenouzemivnejdálnějšímmoři:po

níkážisvýmplachtámpátratiapátrati.Nasvýchdětechnapravím,žejsemdítětemsvýchotců:anavšembudoucnu-

tutopřítomnost!-TakpravilZarathustra.

ONEPOSKVRNĚNÉMPOZNÁNÍKdyžvčeravycházelměsíc,mněljsem,žezesebeporodíslunce:takrozplizlea

takobtěžkánleželnaobzoru.Lhářembylmivšaksesvýmtěhotenstvím;aspíšeuvěřímvmuževměsícinežli

vženu.Ovšem,animnohomužskéhoclosebenemá,tenstydlivýnočnítulák.Věru,se

špatnýmsvědomímobcházípostřechách.Neboť jest vilný a žárlivý, tenmnich vměsíci, jest vilný po zemi a po všech

radovánkáchmilenců.Ne, nemám ho v lásce, toho kocoura na střechách! Protivní jsoumi všechni,

kdožseplížíkolempřivřenýchoken!Zbožněamlčenlivěobcházípokobercíchhvězd: - nemámvšak rád takových

tichošlápskýchmužskýchnohou,nanichžnikdyostruhanezařinčí.Krokkaždéhopoctivéhomužemluví:apoctivě;kočkasevšakpokradmusune

popůdě.Hle,kočkovitěseblížíměsícanepoctivě.-Toto podobenství dávám vám, pokryteckým citlivůstkářům, vám, “čistě

poznávajícím”!Vásjmenujijá-vilnými!Ivymilujetezemiapozemskost:dobře jsemvásuhodl!vevaší lásce jevšak

studašpatnésvědomí-měsícisepodobáte!Kpohrdánípozemskýmivěcmipřemluvilivašehoducha,nevšakvaševnitřnosti:

typakjsounejsilnějšínavás!Ateďsestydívášduch,žejevašimvnitřnostempovůli,apředsvýmvlastním

studemsedávánacestytajnéalživé.“Tobymibylonejvyšší,”-promlouváksoběprolhanývášduch-“kdybychsena

životdívalbezdychtivétouhy,anesvyplazenýmjazykemjakopes.Kdybychbylšťasten,dívajesesodumřelouvůlíbezhltavéhohmatusobeckosti

-kdybychbylstudenýapopelavěšedýnacelémtěle,mělvšakzpitéočiměsíce!Tobymibylonejmilejší,”-taksámsebesvádísvedený-“kdybychmilovalzemi,

jakjimilujeměsíc,ajenajensvýmokemohmatávaljejíkrásu.A to nechť mi sluje všech věcí neposkvrněným poznáním, že od věcí pranic

nechci:ledato,abychsmělpřednimiležetjakozrcadlosestemočí.”Óvypokrytečtícitlivůstkáři,vyvilní!Vámchybínevinnostv touze:aproto teď

pomlouvátevšeroztoužení!Věru, vaše láska k zemi není láskou tvořícíchaplodícíchani těch, kdožmají

rozkošzevznikání!Kdejenevinnost?Tam,kdejevůlekplození.Akdochcetvořitinadsebesama

výš,tenmáminejčistšívůli.Kde jekrása?Kdecelouvůlímusímchtíti: kdechcimilovatiazaniknouti,aby

obraznezůstaljenobrazem.Milovati a zaniknouti: to se rýmuje od věčnosti. Vůle k lásce: to znamená i k

smrtimítivůli.Takmluvímkvám,zbabělcům!Aleteďvašezženštiléšilháníchcesezváti“pohledemrozjímavým”!Acosedá

ohmatati zbabělýma očima, má býti pokřtěno jménem “krásný”! Ó vy špinitelévznešenýchjmen!Ale to budiž vaší kletbou, vy neposkvrnění, vy čistě poznávající, že nikdy

neporodíte:abyťjsteileželirozplizleaobtěžkáninaobzoru!Věru,nabíráteplnáústavznešenýchslov:amyabychomvěřili,žeconajazyku,

tonasrdci,vyprolhanílháři?Slova má jsou však nepatrná, povrhovaná, křivá: rád zdvihnu, co při vaší

hostiněpadnepodstůl.Vždy ještě mohu těmi slovy - pokrytcům povědět pravdu! Ano, mé kůstky,

lasturyasrstnatélisty-pokrytcůmpolechtajínos!Špatný vzduch je vždy kolem vás i kolem vašich hostin: vždyť vaše vilné

myšlenky,vašelžiatajnostijsouvevzduchu!Mějte jenodvahuvěřiti soběsamým,sobě isvýmvnitřnostem!Kdosámsobě

nevěří,stálelže.Škrabošku boha jste si navlékli, vy “čistí”: v škrabošku boha si zalezl váš

příšernýkroužkovitýčerv.Věru,klamete,vy“rozjímaví”! IZarathustrabylkdysibláznemvašichbožských

kozí;neuhodlhadíhoklubka, jímžbylyvycpány.Mněl jsemkdysi,ževidím, jaksivevašichhráchhrajedušeboha,vyčistěpoznávající!Mněl jsemkdysi,ženenílepšíhoumění,nežlijsouvašeumění!Dálka mi utajila hadí kal a špatný puch: i to, že se tu sem tam plížila vilná

ještěrčílest.Alepřišel jsemvámnablízko: tumivzešelden-ateďvzcházívám- jekonec

milkováníměsíce!Jenpohleďte!Dopadenabledtustojí-předzořou!Nebona jižpřichází, tažhoucí - její láskakzemipřichází!Nevinnostía tvůrčí

touhoujevšechnaslunečníláska!Jenpohleďte,kterakzoranetrpělivěkráčípřesmoře!Necítítežízněahorkého

dechujejílásky?Chcese jípítimořea jehohloubkuvsáti ksobědovýšin: tusezdvíhá touha

mořetisícemprstů.

Chcebýtizlíbánoasátožíznivýmsluncem;chcesestátvzduchemavýšinouastezkousvětla,chcesesamosvětlemstát!Věru,podobenslunci,jámilujiživotivšehlubokámoře.Atotosemnězovepoznáním:všehlubokémásevznésti-kmojívýšce!-TakpravilZarathustra.

OUČENCÍCHKdyž jsem leželaspal, tumiovceužíralabřečťanovývěnecnaméhlavě -a

užírajícproneslatoto:“Zarathustrajižneníučencem.”Proneslaaodešla,nadutěazpupně.Dítěmitovyprávělo.Rádležímzde,kdesihrajíděti,urozbitézdi,mezibodlákyarudýmimáky.Dětematéžbodlákůmarudýmmákůmplatímještězaučence.Jsounevinnéi

vesvézlobě.Ovcímvšakučencemužnejsem:taktomuchcemůjúděl-budižpožehnán!Neboť toto jepravda:vytáhl jsemzdomuučenců,bapřirazil zaseboudveře.

Přílišdlouhomádušesedělaohladuzajejichstolem;nejsemjakonivycvičenvpoznávání,jakobychlouskalořechy.Miluji svoboduavzduchnadsvěžízemí;a radějibychspal třebanavolských

kožichnežnajejichdůstojenstvíchactihodnostech.Jsempřílišhorkýasžehnutvlastnímimyšlenkami:častomnetozbavujedechu.

Tuvyrazímnavzduchavenzevšechzaprášenýchsvětnic.Onivšaksedíchladněvchladnémstínu:vevšemchtějíbýtipouhýmidivákya

majísenapozoru,abynesedělitam,kdesluncepražídoschodů.Jakoti,kdožstojínauliciazevlujínalidimimojdoucí:takioničekajíazevlujína

myšlenkymyšlenéodjiných.Sáhne-likdonaně,prášíseznichjakozmoučnýchpytlůaanizatonemohou;

kdobyvšakuhodl,žejejichprachpocházízžitaazžlutérozkošeletníchpolí?Vydávají-li se zamoudré, zamrazímne jejichmalé výroky a pravdy: na jejich

moudrostilpíčastozápach,jakobypocházelazmočálu:avěru,ižábujsemzníužslyšelkvákati!Jsou obratní amají chytré prsty: co by hledalamoje prostá jednoznačnost u

jejich mnohoznačné složitosti! Ve všem navlékání a vázání a tkaní se vyznajíjejichprsty:atakpletoupunčochyducha!Jsou dobrými hodinovými stroji: jen pozor, ať je správně natáhnete! Pak bez

poruchyudávajíhodinuatropípřitomskromňoučkýhřmot.Pracují jakomlýnskáústrojíastoupy: jenomjimpředhoďtezrnísvýchplodů! -

všakjiždovedouzrnorozmělňovatiaproměňovativbílýprášek.Dobřesinavzájemhledínaprstyanedůvěřujísiprávěnejlépe.Jsouvynalézaví

vmalémchytráctvíačekajínaty,jejichžvěděníbelhápochromýchnohou-čekajíjakopavouci.Zřel jsem je, jak stále opatrně připravují jed; a pokaždé si při tom na prsty

navlékaliskleněnérukavice.

Dovedouhrátitéžfalešnýmikostkami;analezljsemjetakhorlivýmipřihře,žeseažpotili.Jsmesinavzájemcizíajejichctnostijsoumiještěvíceprotichutinežjejichfalšeafalešnékostky.Akdyžjsemunichbydlil,bydliljsemnadnimi.Protokemněpojalizášť.Nechtějíslyšeti,žejimněkdokráčínadhlavami;ipoložilidřívíahlínuakalmezi

mneasvojehlavy.Tak zdusili ozvuk mých kroků: a nejhůře byl jsem až dosud slyšen

nejučenějšími.Všechlidínepravostaslabostpoložilimezisebeamne-“nepravýmstropem”to

jmenujívesvýchdomech.A přece jim svými myšlenkami nad hlavami kráčím; a kdybych i na svých

vlastníchnesprávnostechkráčel,bylbychpřecenadnimianadjejichhlavami.Neboťlidésinejsourovni:takhlásáspravedlnost.Acochci já,onibynesměli

chtít!-TakpravilZarathustra.

OBÁSNÍCÍCH“Odtédoby,colépeznámtělo,”-pravilZarathustrajednomuzesvýchžáků-“je

miduchjižjenomtakzvanýmduchem;avšechnoto,nepomíjející’-tojetakéjenpodobenství.”“Tojsemodtebejižjednouslyšel,”odvětilžák;“atenkrátejsidodal:,Alebásníci

přespřílišlžou.’Pročjsijenřekl,žebásnícipřespřílišlžou?”“Proč?”pravilZarathustra.“Ptášseproč?Nenáležímktěm,jichžsesmíteptáti

pojejich,proč?’.Což moje prožívání je od včerejška? Je tomu dávno, co jsem prožil důvody

svýchmínění.Vždyťbychmusilbýtihotovýmsudempaměti,abychisvédůvodyssebounosil.Je mi již přespříliš, abych si uchoval alespoň svá mínění; však mi ulétne

nejedenpták.Aleckdyvesvémholubníkunaleznutéžzvíře,kterépřiletělo,jemicizíachvěje

se,položím-linaněniku.Ale cože ti Zarathustra jednou řekl? Že básníci přespříliš lžou? - Ale i

Zarathustrajebásník.Věříšteď,žetumluvilpravdu?Apročtomuvěříš?”Žákodpověděl:“VěřímvZarathustru.”NežZarathustrapotřáslhlavouausmíval

se.Víramnenespasí,pravil,azvláštěnevíravemne.Aledejmetomu,žebyněkdozcelavážněřekl,žebásnícipřespříliš lžou: tedy

mápravdu-mylžemepřespříliš.Taképřílišmálovímeaučenínámnejdekduhu:inezbývánámnežlháti.A kdo z nás básníků nebyl by zfalšoval svého vína? Nejedná jedovatá

míchanice se smíchala v našich sklepech, nejedná nepopsatelná věc se tamudala.Aprotožemálo víme, líbí senámz celého srdce ti, kdož jsou chudi duchem,

zvláštějsou-litomladéženušky.Aipotěchvěcechdychtíme,ježsistaréženuškyvyprávějínavečer.Tosamina

sobězvemesvýmvěčnýmženstvím.Ajakobykvěděníbylnějakýzvláštnítajnýpřístup,jenžsezasujetěm,kdose

něčemuučí:takvěřímevlidavjeho“moudrost”.Totovšakvěřívšichnibásníci:žekdoležívtrávěnebonaosamělýchsvazícha

napínásluch,něčehosedovíověcech,ježjsoumezinebemazemí.A dolehnou-li na ně milostná hnutí, míní básníci vždy, že příroda sama si je

zamilovala:

Ažeseplížídojejichucha,abyjimtamnašeptalatajnostiazamilovanélichotky:tímsechvástajíanadýmajípředevšemismrtelníky!Ach,jetolikvěcímezinebemazemí,onichžsepouzebásníkůmněcozdálo!A zvláště věcí nad nebem: neboť všichni bohové jsou příměry, básníky

vybájené,básníkyvymámené!Věru,vždyjsmetaženivzhůru-totižkříšimračen:naněposadímepestrésvé

stvůryajmenujemejepakbohyanadlidmi:-Vždyťjsouprávělehouncídostprotatokřesla!-všichnitibozianadlidé.Ach,jakjsemsenabažilvšehotohonedokonalého,oněmžsezakaždoucenu

tvrdí, že se stalo skutkem!Ach, jak jsem se nabažil básníků! Když Zarathustrataktomluvil,rozhněvalsenaňjehožák,alemlčel.AtakéZarathustramlčel;ajehozrakseobrátildovnitř, jakobyzíraldodalekýchdálek.Poslézevzdychlanabraldechu.Jsemodedneškaaodnedávná,pravilpotom;něcovšak jevemně, tonáleží

zítřkuapozítřkuadobámnejvzdálenějším.Básníkůjsemsenabažil,starýchinových:povrchní jsoumivšichniamělkými

mořimijsou.Nespustilisvémyšlenkydostihluboko:protojejichcitnekleslažnadno.Něcorozkošeaněconudy:atobyloještějejichnejlepšípřemýšlení.Strašidelšumašustění:ničímvícminenívšechnobrnkáníjejichharf;cověděli

aždosudovášnivostitónů!-Také mi nejsou dosti čistotní: všichni kalí svou vodu, aby se zdálo, že je

hluboká.A rádi se tak vydávají za smiřovatele: ale zůstávají mi zprostředkovateli a

směšovateliapolo-polovičatýmianečistotnými!-Ach,vhodil jsemsicesvousíťdo jejichmoříachtělvylovitidobréryby;vytáhl

jsemvšakpokaždéhlavustaréhoboha.Atakmoředarovalolačnémukámen.Aonisamiasipocházejízmoře.Dojista, nalezneš v nich perly: tím podobnější jsou sami tvrdým korýšům. A

místodušejsemunichčastonalezlslanousliz.Naučiliseodmořetéžjehoješitnosti:zdažnenímořepávempávů?I před nejohyzdnějším všech buvolů rozvíří svůj chvost, nikdy se nenabaží

svéhokrajkovéhovějířezhedvábíastříbra.Vzdorněsebuvolnatodívá,blízekpískuvsvéduši,ještěbližšíhoušti,nejbližší

všakbařině.Čímjemukrásaamořeanádherapáví!Tentopříměrdávámbásníkům.

Věru,jejichduchsámjepávempávůamořemješitnosti!Diváky chcemíti básníkův duch: a byť to byli i buvolové!Tohoducha jsem se

všaknabažil:avidímdobudoucna,žesenabažísámsebe.Proměněnyviděljsemjižbásníky,aprotinimsamýmbylnamířenjejichpohled.Zírajedobudoucna,viděljsemkajícníkyducha;tiznichvyrostli.-TakpravilZarathustra.

OVELKÝCHUDÁLOSTECHJe v moři ostrov - nedaleko Zarathustrových blažených ostrovů - a na něm

neustálevycházíkouřzohnivéhovrchu;otomostrovuříká lidaříkajíobzvláštěstaré ženštiny v lidu, že je postaven jako skalní balvan před bránu podsvětí:ohnivýmvrchempakževedeúzkácestadolůkonépodsvětníbráně.Právě onoho času, kdy Zarathustra dlel na blažených ostrovech, stalo se, že

zakotvilaloďpředostrovem,naněmžstojíkouřícívrch;amužstvolodivystoupilona souši, aby střílelo králíky.O polednách pak, kdy kapitán a jeho družina bylizasejižpohromadě,náhleviděli,kteraksejimvzduchemblížímuž;azřetelněseozvalhlas,volající:Ječas!Jesvrchovanýčas!”Ajakjimpostavabylanejblíže-přelétlavšakrychlejakostínsměremkohnivémuvrchu-tuvnejvětšímzděšenípoznali,žetojeZarathustra;neboťvšichnihokromějedinéhokapitánajižznaliamilovaliho,jakmilujelid:tak,žerovnýmidílyjsoupospoluláskaiostych.“Hleďme!”pravilstarýkormidelník,“toZarathustraletídopekel!”-V týž čas, kdy tito lodníci přistáli u ohnivého ostrova, kolovala pověst, že

Zarathustra zmizel; a na otázky, kde jest, odpovídali jeho přátelé, že v nocivstoupilnaloď,anižřekl,kamodcestuje.Taknastalneklid;apo třechdnechpřidružilosek tomutonekliduvypravování

lodníků-ateďříkalvšechenlid,žesiproZarathustrupřišelďábel.Jehožácisesicesmálitétopovídačce,bajedenznichřekl:“Spíšebychvěřil,žesiZarathustrapřišelproďábla.”Alevhloubidušebylivšichniplnistarostia touhy: ibyla jejichradostvelká,kdyžsepátéhodneZarathustrazjevilmezinimi.AtotojevypravováníoZarathustrověrozmluvěsohnivýmpsem:Země,takpravil,mákůži:atatokůžemáchoroby.Jednaztěchtochorobsluje

například“člověk”.A jiná z těchto chorob sluje “ohnivý pes”: o něm se lidé již mnoho nalhali a

mnohosioněmnalhávatdávali.Abychvybádaltototajemství,plul jsempřesmoře:aviděl jsempravdunahou,

věru!bylabosáažpokrk.Teď vím, jak se to má s ohnivým psem; i se všemi těmi vyvrženými a

převratnýmiďábly,jichžsenebojíjenstaréženštiny.“Vylez,tyohnivýpse,zesvéhlubiny!”zvolaljsem,“apřiznejse,jakhlubokáje

tatohlubina!Odkudpochází,cotusvýmfuněnímmetášdovýše?Hojněsenapájíšzmoře:toprozrazujetvápřesolenávýmluvnost!Věru,napsa

hlubinbéřešsvoupotravuažpřílišspovrchu!Mám tě nanejvýše za břichomluvce země: a vždy, kdykoli jsem slyšel mluviti

převratné a vyvrženéďábly, nalezl jsem je rovny tobě: byli nasoleni, prolhaní aplaší.

Dovedete řváti a popelem zatemňovati! Jste nejvelkohubější z velkohubých asdostatekjstesenaučiliumění,jakbahnousmažitidožhava.Kde jste vy, tam je jistě nablízku bahno a mnoho plísňovitého, skrýšovitého,

zabořeného:tochcenasvobodu.,Svoboda’, tak řvete nejraději všichni: já však jsem odvykl víře ve ,velké

události’,jakmilejekolemnichmnohořvaníakouře.A věř mi jen, příteli můj, pekelný řvoune! Největší události - to nejsou naše

nejhlasitějšíhodiny,nýbržnejtišší.Nikolikolemvynálezcůnovéhohřmotu:kolemvynálezcůnovýchhodnottočíse

svět:neslyšněsetočí.Apřiznejsejen!Pokaždésepřihodilojenmálo,kdyžsetvůjhřmotatvůjkouř

rozptýlil.Conatom,žeseměstozměnilovmumiiažesochaležívbahně.Atotoslovořeknuještětěm,kdokácejísochy.Toťsnadnejvětšípošetilost,házetisůldomořeasochydobahna.V bahně vašeho pohrdání ležela socha: právě to je však její zákon, že z

pohrdáníjívzrůstázaseživotaživoucíkrása!Teď povstává s rysy božštějšími a svým utrpením svádí; a věru! ještě vám

poděkuje,žejstejizvrátili,vymilovnícipřevratu!Toutoradoupakjsemkrálůmacírkvímavšemu,cozvetšelostarobouictností-

nechejtese jenskácet!Abystesezasevrátilidoživotaakvámabysevrátila -ctnost!”Tak jsem mluvil před ohnivým psem: tu mne rozmrzen přerušil a ptal se:

“Církev?Copaktoje?”“Církev?”opověděljsem,“toťjejakýsidruhstátu,atonejprolhanější.Alemlč,ty

pokryteckýpse!Znášpřecesnadnejlépevšechno,cojetvéhodruhu!Jako tysám, tak istát jepokryteckýpes; jako tymluví rádkouřemařvaním-

abyjakotyjinýmnamluvil,žepromlouvázbřichavěcí.Neboťzakaždoucenustátchcebýtinejdůležitějšímzvířetemnazemi;atakése

mutověří.”Když jsem toto řekl, vedl si ohnivý pes jako smyslů zbaven závistí. Jakže?”

křičel,“nejdůležitějšímzvířetemnazemi?Ažesemutotakévěří?”Atolikdýmuahroznýchhlasůsemuvydralozjícnu,ažjsemmyslil,žesezlostíazávistízalkne.Poslézeseponěkudutišilajehošupotpolevil;ajakmileseztišil,praviljsemse

smíchem:“Mášzlost,ohnivýpse:tedydímotoběpravdu!Aabychmělpravdu inadále,poslyšo jinémohnivémpsu: tenmluvískutečně

zesrdcezemě.

Jehodechvydechujezlatoazlatýdéšť: tak tomuchce jakosrdce.Čím jemupopelakouřatřebaihorkýsliz!Smíchsezněhotřepotájakopestrýoblak;odpornéjemutvékloktáníaplivání

ahryzenítvýchvnitřností!Zlatovšakasmích-tobérezesrdcezemě;neboťabysjenvěděl-srdcezemě

jezezlata.”Kdyžohnivýpestotozaslechl,nesneslmi jiždélenaslouchati.Zahanbenstáhl

ohon, zakňučel krotce haf! haf! a zalezl dolů do své jeskyně. - Tak vypravovalZarathustra. Jeho žáci ho však sotva poslouchali: tolik dychtili vyprávěti mu olodnících,králícíchaletícímmuži.“Cosimámotompomysliti!”pravilZarathustra.“Cožjsemstrašidlo?Alebyltoasimůjstín.Zaslechlijstesnadjižopoutníkuajehostínu?Jistévšakjetoto:nesmímmutolikpovolovati-sicemiještěpokazípověst.”AještějednouZarathustrazatřáslhlavouadivilse.“Cosimámotompomysliti!“

pravilještějednou.“Pročvolalotostrašidlo:Ječas!Jesvrchovanýčas!’Kčemupakje-svrchovaný

čas?”-TakpravilZarathustra.

VĚŠTEC“- Ividěl jsem,kterakvelikátruchlivostpadánalidi.Nejlepšíznichsenabažili

svéhokonání.Naukavzešla,víraběželavedlení:,Všeprázdnojest,všejednojest,všebylo!’Azevšechpahorkůseozývalo:,Všeprázdnojest,všejednojest,všebylo!’Ano,sklidilijsmežeň:alepročnámvšechnyplodyshnilyazhnědly?Cospadlo

vposlednínocizezléhoměsíce?Marnábylavšechnapráce,vjedzkyslonaševíno,zlýpohlednámpoleasrdce

spálildožlutá.Vyschli jsmevšichni:apadá-linanásoheň,prášíseznásjakozpopelu:-ba

unavilijsmeioheňsám.Všechny studny nám vyprahly, i moře se stáhlo. Všechna dna se trhají, ale

hloubkanepohlcuje!,Ach, kde je ještěmoře, kde by bylo lze utonouti’: tak zní náš nářek - zní do

dálkypřesplochébařiny.Věru, i k umírání jsme příliš zemdleli; teď bdíme ještě a živoříme v umrlčích

komorách!”TakslyšelZarathustrakázativěštce;a jehověštbamušlaksrdciaproměnila

jej.Chodilsmutněamdlý;astalsepodobentěm,onichžkázalvěštec.Věru,takpravilsvýmžákům:maličko,apřijdetendlouhýsoumrak.Ach,kteraksvésvětlozachránímazanesunadruhoustranu!Aby se mi neudusilo v té truchlivosti! Vždyť má býti světlem pro vzdálenější

světy,bapronocinejvzdálenější!StímtosmutkemvsrdciobcházelZarathustra;apotřidninejedlanepil,neměl

kliduapozbyl řeči.Poslézesestalo,žeupadlvhlubokýspánek.Jehožácipaksedávali kolem něho, bdíce po dlouhé noci, a čekali v starostech, procitne-li apromluví-lizasavyhojí-liseztruchlivosti.A toto je řeč, kterouZarathustrapromluvil, když seprobral ze spánku: a jeho

hlasneslsekjehožákůmjakozdalekédálky:“Vyslechněte mi sen, jejž jsem snil, přátelé moji, a pomozte mi hádati jeho

smysl!Jemiposudhádankouonensen;jehosmysljevněmztajenachycenaještěse

nadnímnevznášínavolnýchperutích.Všehoživotajsemseodřekl,takjsemsnil.Ponocnýmahrobařemjsemsestal,

tamnaosamělémhorskémhraděsmrti.Tamnahoře jsemstřehl jehorakve:chmurnáklenutíbyla tamnaplněnatěmito

znamenímivítězství.Zeskleněnýchrakvízíralnamnepřemoženýživot.Vdechovaljsemvůnizaprášenýchvěčností:dusněazaprášeněleželamáduše.

Akdožebytambylmohlsvoudušivyvětrati!Jas půlnoci byl stále kolem mne, vedle ní se krčila samota; do třetice pak

hrobověchroptícíticho,nejděsnějšízmýchpřátel.Klíče jsem u sebe měl, nejrezavější všech klíčů; a dovedl jsem jimi zotvírati

nejvrzavějšívšechbran.Jako zahořklé zlobné zakrákorání, tak běžel dlouhými skříněmi zvuk, když se

veřejebrányzvedaly:skuhravěskřehotaltentopták,neradsenechalburcovati.Ale hroznější bylo a těsněji mi to zadrhlo srdce, když kolemkol zase nastalo

němétichoajásedělsámvtompotutelnémmlčení.Takmiucházelaplížilsečas,čas-liještěbyl:cožvímjá!Poslézevšakstalose

to, co mne probudilo. Třikráte udeřily údery do brány jako zaburácení hromu;třikrátesetoklenutímirozléhalo,třikráterozelkalo:tujsemšelkbráně.Alpa!zvolaljsem,kdonesesvůjpopeldohor?Alpa!Alpa!Kdonesesvůjpopel

dohor?Avtiskljsemklíčanadzvedalbránualopotilse.Aleanioprstještěnepovolila:

tu rozrazilvířícívichr jejíkřídla:skřípaje,syčeasípajehodilmičernourakev:avířícaskřípajícprasklarakevavychrlilatisícihlavýsmích.Aztisícepitvordítek,andělů,sýčků,bláznůamotýlůvelkýchjakodětismálsea

vířilvýsměchprotimně.Ksmrtijsemsepoděsil:srazilomneto.Ahrůzoujsemvzkřikl,jakjsemnevzkřikl

nikdy.Křikvlastníhohlasumnevšakprobudil:-apřišeljsemksobě.-”Takto vypravoval Zarathustra svůj sen a odmlčel se pak: neboť neznal dosud

výkladusvéhosnu.Nežonenžák,kteréhomilovalnejvíce,rychlesezvedl,chopilseZarathustrovyrukyapravil:“Tvůjživotsámjenámvýklademtvéhosnu,óZarathustro.Zdažnejsisámonímsípavěsyčícímvichrem,kterýrozrážíbrányhradůmsmrti?Zdažnejsisámonourakví,naplněnoupestrýmizlobamiaandělskýmipitvorami

života?Věru,jakotisícihlasýdětskýsmíchvnikáZarathustradovšechumrlčíchkomora

smějeseoněmponocnýmahrobařůmikomukoli,kdochřestíchmurnýmiklíči.Polekášaporazíšjesvýmposměchem;mrákotamiaprocitnutímseprokážetvá

mocnadnimi.Aanitehdy,ažpřijdedlouhýsoumrakasmrtelnáúnava,nezaniknešnanašem

nebi,typřímluvciživota!

Novéhvězdyjsinámukázalanovénádherynoci;věru,tysnadnámirozestřelsmíchjakopestrýstan.Teď povždy dětský smích bude z rakví prýštěti; teď vždy se bude silný vichr

vítěznězvedatiprotivšísmrtelnéúnavě:tohosámjsinámzárukouaprorokem!Věru,zdálosetionichsamých,otvýchnepřátelích:tobyltvůjnejtěžšísen!Ale

jakty jsiseznichprobralapřišelksobě,takoniseproberousamizesebe-apřijdouktobě!”Takpravilžák;avšichniostatnítísniliseteďkolemZarathustryasahalipojeho

rukou a přemlouvali ho, aby zanechal již lože i truchlivosti a navrátil se k nim.Zarathustravšakvzpřímenascizímpohledemsedělnalůžku.Jakoten,kdosekonečněvracízciziny, takzíralnasvéžákyazkoumal jejich tváře;a ještě jichnepoznával.Kdyžhovšakpozvedliapostavilinanohy,tusepojednouproměniljehozrak;pochopilvše,cosestalo,pohladilsivousapravilsilnýmhlasem:“Nuže dobrá! Toho teď nechejme; za to se mi však, moji žáci, postarejte,

abychomslavilidobrouhostinu,avbrzku!Taksehodlámkátizanedobrésny!Věštec však bude seděti a popíjeti pomém boku: a věru, ukáži mumoře, v

němžještěmůžeutonouti!”TakpravilZarathustra.Potomvšakžákovi,jenžmubylvykladačemsnu,pohlédl

dlouzedotvářeapotřáslpřitomhlavou.

OVYKOUPENÍKdyž Zarathustra šel jednoho dne přes veliký most, obklopili ho mrzáci a

žebráci,ahrbáčekpromluvilkněmutakto:“Hleď,Zarathustro!Ilidseodtebeučíanabývávíryvtvounauku:alektomu,

aby ticeleuvěřil, je jednoho třeba - je třeba,abys teprvenásnuzákypřemluvil!Tady si z nás krásně můžeš vybrat, a tedy dokaž, co umíš! Slepce tu můžešvyléčitiakulhavýmvrátitzdravouchůzi;aztoho,kdopřílišmnohomázasebou,mohl bys zas něco sejmouti: - to, míním, byl by pravý způsob, abysmrzákůmvnuklvíruvZarathustru!”Zarathustravšakodpovědělmluvícímutakto: “Vezmihrbatémuhrbavzalsmu

ducha-takučí lid.Dejslepcizrakauvidítolikšpatnostínazemi,žeažproklejetoho, kdo ho vyhojil. A vrať kulhavému zdravou chůzi a způsobíš mu nejhoršíškodu:neboťsotvamůžeutíkat,unesouho jehonohya jehoneřestispoki - takučí lid omrzácích.Apročby se takéZarathustraneučil od lidu, učí-li se lid odZarathustry?Odtédoby,cojsemmezilidmi,znamenámivšaknejméně,vidím-li:,Tomutose

nedostává oka, onomu zas ucha, třetímu nohy, a jiní opět přišli o jazyk, o nosnebohlavu.’Viděl jsem a vidím mnoho horšího a leccos tak ohyzdného, že bych o těch

věcech nechtěl ani mluvit, ba o některých ani pomlčet: vidím totiž lidi, jimž senedostává všeho, až na to, že něčeho zas mají příliš - vidím lidi, kteří nejsouničím více než velikým okem nebo velikou hubou nebo velikým břichem nebovůbecněčímvelikým-převracenýminuzákyjejmenuji.A když jsem přišel ze své samoty a po prvé kráčel po tomtomostě, tu jsem

svýmočímnedůvěřovalajenjsemsedívaladívalaposlézejsemřekl:,ToťLicho!Ucho, velké jako člověk!’ Pohlédl jsem tam ještě lépe: a skutečně, pod uchempohybovalo se něco jiného, co bylo žalostně nepatrné, chudičké a nuzné. Avskutku,ohromnéuchosedělonamalémtenkémstonku- tímstonkemvšakbylčlověk!Kdosedívalsklem,rozeznávalizávistivoutvářičkuažesenastonkuklátínaduřeládušička.Alidmiřekl,žetovelikéuchonenípouhýčlověk,nýbržvelikýčlověk,genius.Nevěřiljsemvšaklidunikdy,mluvil-liovelikýchlidech-aponechaljsemsiSVOJIvíru,že je topřevrácenýmrzák, jenžmávšehomáloa jen jednévěcinazbyt.”Odpověděv takto hrbáči a těm, jejichž to byl mluvčí a přímluvci, obrátil se

Zarathustrashlubokounevolíksvýmžákůmapravil:“Věru,přátelémoji,obcházímmezilidmijakomezilidskýmizlomkyaúdy!Toťnejstrašlivějšímémuoku,žečlověkanalézámrozdrcenaarozdrobenajako

poporážcevbitvěanaporážcevjatkách.Aprchá-liméokozpřítomnostidominulosti,vždynalézátotéž:zlomkyaúdya

hrůznénáhody-lidívšaknenalézá.Pozemskápřítomnost aminulost - ach! přátelémoji - ty já snášímnejhůře; a

nedovedlbychžíti,kdybyminebylodánovidětito,conutnějednoupřijde.Tím,jenžvidí,copřijde,atím,jenžmásvouvůli,tvůrcemabudoucnostísamou

imostemkbudoucnosti -aach, jakobyspolu téžmrzákemu tohotomostu: tímvšímjeZarathustra.A také vy jste si často dávali otázku: ,Čím je nám Zarathustra? Jak ho

jmenovati?’Ajakojá,takivyjstesidávaliotázkyzaodpověď.Jetím,kdoslibuje?Čikdovyplňuje?Jedobyvatelem?Čidědicem?Jepodzim?

Čirádlo?Lékař?Čiuzdravený?Jebásník?Čipravdomluvný?Osvoboditel?Čikrotitel?Jedobrý?Čizlý?Obcházímmezilidmijakožtozlomkybudoucnosti:onébudoucnosti,kterouzřím.Atoťmávšechnasnahaitouha,abychvjednotusneslazbájilazbásnil,coje

zlomkemahádankouahrůznounáhodou.A jakbych snesl býti člověkem, kdyby člověknebyl téžbásníkemahadačem

hádanekavykupitelemnáhody!Vykoupitilidiminulostiapřetvořitivšechno,bylo’,abyseztohostalo,Takjsem

tomuchtěl!’-teprvetobymislulovykoupením!Vůle-takslujeosvoboditelka,ježpřinášíradost:takjsemvásučil,přátelémoji!

Teďvšaksektomupřiučte,žeivůlesamaještějezajatkyní.Chtění to jest, jež osvobozuje: ale jak sluje to, co i osvobozovatele uková v

poutech?,Bylo’:toť,protičemuskřípějízuby,vůle,toťjejínejosamělejšísmutek.Bezmoci

jsoucprotitomu,cojevykonáno,dívásevůlezlenavšechnuminulost.Nemůžeť vůle chtíti dozadu; že nemůže zlomiti čas a jeho chtivost - toť její

nejosamělejšísmutek.Vůle to jest, jež osvobozuje: co si vymyslí vůle sama, aby se zbavila svého

smutkuavysmálasesvémužaláři?Ach,každýzajatecsepotřeští!A takézajatávůleseosvobozujeztřeštěně.Že

čas neběží nazpátek, toť její zuřivost; to, co ,bylo’ - tak sluje kámen, jehožneodvalí.A tak válí kameny ze zuřivosti a nevole amstí se na tom, co necítí vzteku a

nevolejakona.Taksevůle,osvoboditelka,stalaškůdkyní:anavšem,comůžetrpěti,mstíse

zato,ženemůžechtítinazpátek.To,anotojediné,jepomstasama:nevolevšívůleprotičasuaprotijeho,Bylo’.

Věru,velkétřeštěnípřebývávnašívůli;akletbousestalovšílidskébytosti,žetototřeštěnínasákloduchem!Duchpomsty:přátelémoji,tímbylodosudnejlepšípřemítánílidské;akdebylo

utrpení,tamvždymělbýtitrest.,Tresťtotiž,takovétojménodávásipomstasama:lživýmslovemapřetvářkousi

utvářídobrésvědomí.Aprotožeivtom,kdochce,jestutrpení,proto,ženemůžechtítinazpět-proto

chtěnísamoavšechnožitímělorovněžbýti-trestem!A teď se přes ducha valilomračno zamračnem: až posléze šílenství kázalo:

,Všezaniká,protovšezasluhuje,abyzaniklo!’Aonenzákončasu,žemusísámsvédětipožírati,toťspravedlivostsama:takto

kázalošílenství.,Mravně jsou spořádány věci podle práva i trestu. Ó! kde jest vykoupení od

prouduvěcíaodtrestu“bytí”?’Taktokázalošílenství.Je možné vykoupení, je-li nějaké věčné právo? Ach, nelze odvaliti kamene

“Bylo”:protoivšechnytrestybudouvěčné!’Taktokázalošílenství.,Žádnýskuteknemůžebýtizničen:jakbymohltrestembýtiuvedenvniveč!Toť,

toťvěčnénatrestu“bytí”,žetakébytíbudenutnězasnavěkyskutkemavinou!’Ledaže by se nakonec vůle sama vykoupila a chtění že by se změnilo v

nechtění-:všakznáte,bratřímoji,tutopíseňabajkušílenství!Vyvedljsemvásodtěchtopísníabajek,kdyžjsemvásučil:,Vůlejetvůrčí.’Vše,Bylo’jezlomkem,hádankou,hrůznounáhodou-dotédoby,ažtvůrčívůle

k tomupřisvědčí: ,Ale tak jsemjá tomuchtěla!’Až tvůrčívůlepřisvědčí: ,Ale taktomuchci!Taktomubuduchtíti!’Alepravilatojiž?Akdysetostane?Bylavůlejižzbavenapostrojesvévlastní

pošetilosti?Stala se vůle již sama sobě osvoboditelkou, jež přináší radost? Odučila se

duchupomstyavšemuskřípěnízubů?Akdojinaučilsmířenísčasem,kdojinaučilvyššímu,nežjevšesmíření?Vyššíhocosi,nežli jevšeckosmíření,musíchtítivůle,která jestvůlíkmoci -:

nežjakjejítomožné?Kdojinaučiltéžtomu,abychtělanazpět?”-Lečnatomtomístěřečisestalo,žeseZarathustrapojednouzarazilapodobal

senavlastomu,kdosenejvyššíměrouzalekne.Svyděšenýmokemzíralnasvéžáky;jehozrakjakobyšípyprobodávaljejichmyšlenkyaobmysly.Pomaléchvílisevšakjižzasesmálapraviludobřen:Jetěžkéžítislidmi,protožemlčetijetaktěžké.Azvláštěžvatlavému.”-TakpravilZarathustra.Alehrbáčnaslouchal řečiapokrylpři tomsvou tvář;a

kdyžslyšelZarathustrusesmáti,zvědavěvzhlédlařeklpomalu:“AlepročZarathustrajinakmluvíknámnežkusvýmžákům?”Zarathustra odpověděl: “Co na tom zvláštního! S hrbatými je dovolenomluvit

hrbatě!”“Dobrá,”pravilhrbáč;“ažákům-školákůmjeskorodovolenoněcovyžvatlat.AlepročmluvíZarathustraksvýmžákůmpřecejenjinak-nežksoběsám?”

OLIDSKÉCHYTROSTINikolivýška:svahjestrašlivý!Svah,poněmžsepohledřítídolůarukavzhůru

sahá.Tamjesrdcejímánozávratízesvédvojitévůle.Ach,přátelé,uhodlibysteiméhosrdcedvojitouvůli?Toť,toťmůjsvahamojenebezpečenství,žemůjpohledseřítídovýškyažemárukasechytáaopírá-ohloubku!K člověku se přimyká má vůle, řetězy se přivazují k člověku, protože k

nadčlověkujsemvzhůrustrhován:neboťtamspějemádruhávůle.Aprotožijislepěmezi lidmi, jakobychani jichneznal:abymárukanepozbyla

zcelasvévíryvpevnévěci.Váslidíneznám:tatotemnotaiútěchaječastokolemmnerozestřena.Sedímpodbranou,kudyprocházíkaždýničema,aptámse:kdomnepodvede?Toťpívámálidskáchytrost,žesedávámpodváděti,abychnebylnastrážipřed

podvodníky.Ach, kdybych byl na stráži před člověkem: jak by pakmé vzdušné lodimohl

člověkbýtikotvou!Přílišlehcebylbychstrhovándovýškyadálky!Taprozřetelnostbdínacimýmosudem,ženesmímbýtiprozíravý.Akdomezi lidminechcezchřadnouti žízní, uč sepíti ze všechsklenic; a kdo

chcemezilidmizůstaticist,nechťsedovedemýtitakéšpinavouvodou.Ataktojsemsičastořeklkútěše:“Nužedobrá!Nuževzhůru!Starémésrdce!

Neštěstísetinevydařilo:kochejsetímjakosvým-štěstím!”Atotojemádruhálidskáchytrost:šetřímlidímarnivýchvícenežlidíhrdých.Zdaž raněná marnivost není matkou všech truchloher? Kde však je raněna

hrdost,tamvyrosteněco,cojeještělepšínežhrdost.Abybylživotdobroupodívanou,jenutné,abyjehohrabyladobřehrána;ktomu

všaktřebadobrýchherců.Dobrýmihercijsemnalezlvšechnymarnivce:hrajíachtějí,abysejinírádinaně

dívali-přitétovůlijevšechenjejichduch.Samisebehrají,samisevynalézají;vjejichblízkostirádsedívámnaživot-tím

sehojízádumčivost.Protošetřímlidímarnivých,žemi jsoulékařimézádumčivostiapoutajímnek

člověkujakokpodívanénahru.Adále:kdonamarnivcizměřícelouhloubkujehoskromnosti!Mámhorádamámsnímsoucitprojehoskromnost.Odváschcesenaučitisvévířevsebe;živísevašimipohledy,požíráchváluz

vašichrukou.I vašim lžímdůvěřuje, lžete-li oněmdobře:neboť vnejhlubšímnitru vzdychá

jehosrdce:“Čímjsemjá!”

A je-li pravou ctností ta, která sama o sobě neví: nuže,marnivec neví o svéskromnosti!-Atotojemátřetí lidskáchytrost,žesipohlednalidizlénedámztrpčovativaší

bojácností.Jsemblažen,vidím-lizázraky, ježvylíhnežhavéslunce: tygryapalmyahady

chřestýše.Imezilidmijekrásavylíhnutážhavýmsluncem,mnohozázračnéhojenalidech

zlých.Takjakojsemvašenejmoudřejšímudrceneshledalpřespřílišmoudrými,nalezl

jsemtéžlidskouschopnostkezlumenšínežjejípověst.-Ačastojsemseptal,potřásajehlavou:Načještěchřestit,vychřestýšové?Věru, i pro zlo jest ještě budoucnost! A nejžhavější jih pro člověka posud

neobjeven.Covšechnozvesejižnynínejhoršízlobou,amátopřecejenomdvanáctestop

atřiměsícezšíříazdélí.Jednouvšakpřijdounasvětvětšídraci.Než aby nadčlověku nechyběl jeho drak, onen vyšší drak, jenž by ho byl

důstojný:ktomujenutné,abyještěmnohožhavéhosluncesálalonavlhkýprales!Zdivokýchvašichkočekaťsedřívestanoutygřiazvašichjedovatýchropuch

krokodýlové:neboťdobrýlovecmámítidobrýlov!Avěru,vydobříaspravedliví!Mnohojenavásksmíchu;zvláštěvašebázeň.z

toho,codosudslulo“ďáblem”!Takcizíjstevsvédušivěcemvelikým,žebyvámnadčlověkbylstrašlivývsvé

dobrotě!Avymoudří,vědoucí,vybysteutíkalipředslunečnímúpalemmoudrosti,vněmž

nadčlověksrozkošíkoupásvounahotu!Vynejvyšší lidé, ježpotkaloméoko!toťmojepochybnostovásamůjutajený

smích:méhonadčlověka,hádám-zvalibysteďáblem!Ach, nabažil jsem se těchto nejvyšších a nejlepších: z jejich “výšky” jsem

zatoužilvýš,ven,vdál-knadčlověku!Přepadlmneděs,kdyžjsemtytonejlepšívidělnahé:tuminarostlakřídla,abych

seodtudvznesldovzdálenýchbudoucností.Do vzdálenějších budoucností, do jižnějších jihů, než o jakých kdy snil tvůrce

obrazů:ažtam,kdesebohovéstydízavšechnaroucha!Alepřestrojenýchcividětvás,vybližní,vylidštídruhové,dobřevyšňořenýchci

vásvidětiamarnivéadůstojné,jakožto“dobréaspravedlivé”.Apřestrojenchcisámsedětimezivámi-abychseovásiosoběklamal:toťmá

poslednílidskáchytrost.-

TakpravilZarathustra.

NEJTIŠŠÍHODINACosemistalo,přátelémoji?Zřítemnerozrušena,odehnána,poslušnáprotimé

vůli,ochotnajít-ach,odvásodejít!Ano,ještějednoumusíZarathustradosvésamoty:neveselesevšaktentokráte

medvědvracídosvéhodoupěte!Cosemistalo?Kdotorozkazuje?-Ach,máhněvivávelitelkachce tomutak;

promluvila ke mně; jmenoval jsem vám již kdy její jméno? Včera k večerupromluvilakemněmánejtiššíhodina:toťjménoméhroznévelitelky.Ataksetostalo-neboťvšechnovámvypovím,abysevašesrdcenezatvrdilo

protitomu,kterýsenáhleloučí!Znáteleknutíusínajícího?-Aždoprstů u nohou se lekne, protožemupůdapodnohamamizí a nastává

sen.To vám říkám v podobenství. Včera v nejtišší hodinu zmizela mi půda:nastávalsen.Rafijesesunula,hodinyméhoživotanabíralydechu -nikdy jsemkolemsebe

neslyšeltakovéticho:tak,žesemésrdcezaleklo.Pakpromluvilocosibezhlasukemně:“Tytovíš,Zarathustro?”-Azaleknut jsemvzkřiklpři tomtošepotuakrevmizmizelaz tváře:mlčel jsem

však.Tupromluvilotoznovubezhlasukemně:“Tytovíš,Zarathustro,aletyotom

nemluvíš!”-Iodpověděljsemposlézeavzdorovitě:“Ano,vímto,nechcivšakotommluviti!“Tu promluvilo to zase bez hlasu kemně: Nechceš, Zarathustro! Je-li to však

pravda?Neskrývejsedosvéhovzdoru!”Iplakaljsemachvělsejakodítěapraviljsem:“Ach,jábychrád,alejakmohu!

Jentohomneušetři!Jetonadmousílu!”Tu promluvilo to zase bez hlasu ke mně: „Co záleží na tobě, Zarathustro!

Promluvsvéslovoazlomse!”-Iodpověděl jsem:“Ach,cožjetoslovomé?Kdojsemjá?Čekámtoho,kdoje

důstojnější;nejsemanihoden,abychseonějzlomil.”Tu promluvilo to zase bez hlasu kemně: “Co záleží na tobě? Nejsi mi ještě

sdostatekpokorný.Pokoramánejtvrdšíkůži.”-I odpověděl jsem: “Čeho již nesnesla kůžemé pokory! Přebývám u paty své

výšky: jak vysoké jsou asmé vrcholky? Tohomi nikdo ještě nepověděl. Dobřevšakznámsváúdolí.”Tupromluvilotozasebezhlasukemně:“ÓZarathustro,kdomápřenášetihory,

přenesetéžúdolíanížiny.”I odpověděl jsem: Ještě mé slovo nepřeneslo hor, a cokoli jsem mluvil,

nezastihlolidí.Šeljsemsiceklidem,ještějsemknimvšaknedošel.”Tupromluvilo tozasebezhlasukemně: “Covíšo tom!Rosapadána trávu,

kdyžnocjenejmlčenlivější.”-Iodpověděljsem:“Vysmálisemi,kdyžjsemnalezlsvouvlastnícestuavlastní

cestoušel;avpravdě,ménohysetenkrátetřásly.Ataktomiděli:„Odvykljsicestě,teďještěodvyknešchůzi!’”Tupromluvilotozasebezhlasukemně:“Cozáležínajejichvýsměchu!Jsiten,

kdosiodvyklposlouchati:teďrozkazuj!Cožnevíš,kohojevšemnejvícetřeba?Toho,kdorozkazujevelikévěci.Velikévěcivykonávatijetěžké:aletěžšíjestvelikévěcirozkazovati.Toťchyba,kteroutilzenejtížeprominouti:mášmoc,anechcešvlasti.”Iodpověděljsem:“Ktomu,abychrozkazoval,nedostávásemihlasulvího.”Tupromluvilo to zase jako šepot kemně: “Nejtišší slova to jsou, ježpřinášejí

bouři.Myšlenky,ježseblížínanoháchholubicích,řídísvět.Ó Zarathustro, kráčeti máš, jsa stínem toho, co nezbytně přijde: tak budeš

rozkazovatiarozkazujepůjdešpředostatními.”-Iodpověděljsem:„Jásestydím.”Tu promluvilo to zase bez hlasu kemně: “Musíš se ještě státi dítětem a býti

bezestudu.Hrdostmládíjeještěnatobě,pozdějsiomládl:kdosevšakchcestátidítětem,

nechťpřekonáještěisvémládí.”-Irozmýšlel jsemsedlouhoatřáslse.Poslézevšakjsempravil,cojsempravil

zpočátku:“Nechci.”Tu strhl se kolem mne smích. Běda, jak mi ten smích trhal vnitřnosti a

rozparovalsrdce!Apromluvilotonaposledykemně:“ÓZarathustro,tvéplodyjsouzralé,tyvšak

nejsizralýprosvéplody!Inezbývá,nežabysopětšeldosvésamoty:všaksejižpoddáš.”-Aopětsetozasmáloauniklo:pakbylotichokolemmnejakobydvojnásobným

tichem.Jájsemvšakleželnazemiapotmistékalsúdů.-Teď jste slyšeli vše, i proč je mi jíti zpět do mé samoty. Ničeho jsem vám

nesmlčel,přátelémoji.Aleitojsteodemneuslyšeli,kdojestáleještězevšechlidínejmlčenlivější-a

kdojímbýtichce!Ach,přátelemoji!Mělbychještě,cobychvámřekl,mělbych,cobychvámještědal!Pročnedávám?Cožjsemlakomý?-Ale když Zarathustra promluvil tato slova, přepadla ho síla bolesti a blízkost

rozloučeni s přáteli, takžehlasitě zaplakal; a nikdohonedovedl potěšiti.V nocivšaksamotenodcházelaopustilsvépřátele.

TŘETÍDÍL“Vzhlížítevzhůru,toužíte-lipopovznesení.Ajáshlížímdolů,protožepovznesen

jsem.Kdozvásdovedesesmátaspolubýtpovznesen?Kdo stoupá po nejstrmějších horách, směje se všem truchlohrám i truchlo-

vážnostem.”ZARATHUSTRA,očteníapsaní(1,sir.32).

POUTNÍKKpůlnocibylo,tudalseZarathustracestoupřesostrovníhřbet,abysčasným

jitremdostihlprotějšíhopobřeží: tamtotižchtělvstoupitina loď.Bylaťtamdobrárejda,kderádykotvilytéžcizíkoráby;tyodváželyleckoho,kdochtělzblaženýchostrovůpřesmoře.AkdyžtakZarathustrastoupaldovrchu,vzpomínalcestounamnožstvíosamělýchpoutíodsvéhomládíanato,kolikhorahřbetůavrcholůjižslezl.Jsempoutníkemahorskýmlezcem,dělsrdcisvému,nemilujirovin,azdáse,že

nedovedudlouhosedětinajednommístě.Anechťmiještěvzejdejakýkoliosudazážitek-putovánívtombudeaslézání

hor:koneckoncůprožíváčlověkjižjensámsebe.Odplynul čas,kdymne ještěnáhodysmělypotkávati;acobysemi teď ještě

mohlonahoditi,abychtojižneměl!Tosejenvrací,přicházímikonečnědomů-mávlastníprapodstataito,cozní

dlouhobylovciziněarozprášenodovšechvěcíanáhod.A ještě jednovím: teďstojímpředsvýmposlednímvrcholemapřed tím,čeho

jsemnejdélezůstalušetřen.Ach,mánejtvrdšícestadovýškynastává!Ach,počaljsemsvéputovánínejosamělejší!Kdovšakjestméhorodu,takovéhodiněneujde:hodině,ježkněmupromlouvá:

“Teprvenyníkráčíšsvoucestouvelkosti!Vrcholapropast-tojestnyníuzavřeno!Kráčíšsvoucestouvelkosti: teďse tistaloútočištěm,cosedosudzvalo tvým

poslednímnebezpečenstvím!Kráčíšsvoucestouvelkosti:teďbudižtvounelepšíodvahou,žezateboucesty

jižnení!Kráčíš svou cestou velkosti: zde se nikdo nebude plížiti za tebou! Tvá noha

samazatebouzametlastezku,nadnížjestpsáno:nemožnost.Ascházejí-litinynívšechnyžebříky,zkusvystoupitisámsoběnavlastníhlavu:

jakjinakbysdovýšestoupal?Navlastníhlavuapřesvlastnísrdcevdál!Nynínechťinejmírnějšínatoběse

stanenejtvrdším.Kdosevždymnohošetřil,postonáváposlézemnohýmšetřením.Chválatomu,cozatvrzuje!Nechvalořečímzemi,ježmáslemastrdímoplývá!Jenutné,abychomsenaučilinasebenehleděti,pak teprvemnohouvidíme: -

tétotvrdostijetřebakaždému,kdostoupánahory.Kdovšakjakožtopoznávajícímádotěrnéoči,jakbytenvidělnavšechvěcech

vícenežjejichpopředí!Tyvšak,óZarathustro,chtěljsivšechvěcívidětipozadíadno:taktijižnezbývá

než stoupati přes sebe samého - vzhůru, výš, až i své hvězdy budešmíti pod

sebou!”Ano! Kdybych zíral dolů na sebe samého a i na své hvězdy: to teprve bych

nazvalsvýmvrcholem,tomiještězbylojakožtomůjvrcholposlední!-Tak promlouval Zarathustra sám k sobě, jak stoupal, a tvrdými průpovídkami

potěšoval své srdce: neboť byl v srdci svém zedrán jak ještě nikdy předtím. Akdyž vystoupil na hřeben horského hřbetu, hle, tu leželo před ním rozestřenoprotějšímoře: i zastavil seadlouhomlčel.Alenocv tétovýšcebylastudenáajasnáasvětleohvězděná.Poznávámsvůjúděl,řeklposlézetruchlivě.Nužedobrá!Jsempřipraven.Právě

sepočalaposlednímásamota.Ach, toto temné, truchlivé moře pode mnou! Ach, tato těhotná noční

rozmrzelost!Ach,osudeamoře!Kvámjemiteďsestupovati!Předsvounejvyššíhoroustojímapředsvounejdelšípoutí:protojeminejdříve

sestoupiti hloub, než jsem kdy sestoupil: - hloub do bolesti, než jsem kdysestoupil, až dolů do jejích nejčernějších vln! Tak tomu chce můj osud: Nužedobrá!Jsempřipraven.Odkud pocházejí nejvyšší hory? tak jsem se kdysi ptal. Tu jsem poznal, že

pocházejízmoře.Tosvědectví jevrytov jejichkameníavstěny jejichvrcholů.Ažznejhlubšího

vyrůstánejvyššíksvévýšce.-TakpravilZarathustrana temenihory, kdebylozima;alekdyžpřišelnablízko

moře a posléze samoten stál pod útesy, tu byl znaven cestou a byl ještěroztouženějšínežpředtím.Teďještěvšechnospí,pravil;imořespí.Spánkemomámenacizezíránamne

jehozrak.Dýchávšakteple,tocítím.Acítímtaké,žesní.Vesnusebouzmítánatvrdých

poduškách.Slyš!Slyš!Jaksténázlýmvzpomínáním!Čizlýmočekáváním?Ach,jsemstebousmuten,temnýnetvore,ainasebeseprotebehněvám.Ach,žemánikanemádostisíly!Rádbychtěvěruosvobodilodzlýchsnů!-A jak Zarathustra takto promlouval, smál se těžkomyslně a hořce sám sobě.

Jak!Zarathustro!pravil,imořichcešzpívatútěchu?Ach,tyláskyplnýblázneZarathustro,typředůvěřivýblaženýblázne!Aletakový

jsibylvždy:vždyckysesdůvěrněblížilvšemuhrozivému.Každouobludubylbyschtělhladiti.Dýchnutí tepléhodechu,pazouryporostlé

měkkýmichloupky-ajižjsibylochotenlákatjialaskat.Láskajenebezpečínejosamělejšího,láskakevšemu,jenje-litoživé!Ksmíchu

jevěrumébláznovstvíamáskromnostvlásce!-Tak pravil Zarathustra a usmál se při tom po druhé: tu však pomněl svých

opuštěnýchpřátel-ajakobysebylsvýmimyšlenkaminanichprovinil,zlobilsenasebeprosvémyšlenky.Abrzysestalo,žesmějícíseplakal:-zlobouatouhouZarathustrahořcezaplakal.

OVIDĚNÍAHÁDANCE

1.Kdyžsemezilodníkyrozneslo,žeZarathustrajenalodi-neboťsoučasněsním

vstoupilnapalubumuž,plujícízblaženýchostrovů-,tupovstalovelkédychtěníaočekávání.Zarathustravšakpodvadnimlčelabylchladnýahluchýtruchlivostí,takženeodpovídalaninapohledy,aninaotázky.Kvečerudruhéhodnevšaksvéuši zas otevřel, třebaže ještě mlčel: neboť mnoho podivného a nebezpečnéhobyloslyšetina této lodi, ježpřijíždělazdálkyaspěla ještědál.BylťZarathustrapřítelemvšech,kdožkonajídalekécestyanechtějížítibeznebezpečenství.Ahle!poslézesemuvposloucháníuvolnilvlastníjazyk,aledjehosrdceserozlomil:-tusejalmluvititakto:Vám,smělehledajícímpokušitelůmakomukoli,kdosúskočnýmiplachtamise

kdyvypravilnastrašlivámoře-vám,zmámenýmhádankou,vámkdožsetěšítezdvojsvitu, vám, jejichž duše flétnami je vábena k jícnům všech bludišť: - neboťnechcesevámzbabělounikoutápatiponiti;akdemůžeteuhodnouti,tamvzáštimáteusuzování-jediněvámbuduvypravovatihádanku,kteroujsemviděl-viděnínejosamělejšího.-Chmurněšeljsemnedávnosoumrakemmrtvolněbledým-chmurněatvrdě,se

stisknutýmirty.Nejenomjednosluncemibylozašlo.Stezka, jež vzdorně stoupala osným kamením, zlobná, osamělá, k níž se již

netulilobýlíanikeř:horskástezkaskřípalapodvzdoremménohy.Něměkráčejícpřesvýsměšněřinčícíoblázky,drtíckámen,poněmžsklouzala:

taksimánohavynucovalacestuvzhůru.Vzhůru: - navzdory duchu, jenž táhl ji v hloub, do propasti v hloub, navzdory

duchutíže,mémuďábluaarcinepříteli.Vzhůru: - ačkoli seděl na mně, půl trpaslík, půl krtek; chromý; zchromující;

kapajemiolovovuchoavmozekolověnékrůpějemyšlenek:“ÓZarathustro,” šepotal výsměšně slabiku za slabikou, “ty kamenimoudrosti!

Vysokojsisevymrštil,alekaždývymrštěnýkámen-spadne!ÓZarathustro, ty kamenimoudrosti, kameni hozený z praku, ty drtiteli hvězd!

Sámsebejsitakvysokovymrštil-alekaždývymrštěnýkámen-spadne!Odsouzen k sobě sám a k vlastnímu kamenování: ó Zarathustro, vskutku,

dalekojsivymrštilkámen-alenatebespadnezpět!“Paktrpaslíkmlčel;atrvalotodlouho. Jehomlčenímne však tížilo; a takto ve dvou je samota věru větší nežsamojedinému!Stoupal jsem,stoupal,snilapřemýšlel -alevšechnomnetížilo.Byl jsemjako

nemocný,jejžznavujezlájehotrýzeňajejžzasehoršísenbudízusínání.-Ale cosi jest ve mně, co jmenuji odvahou: to zavraždilo mi dosud každou

bojácnou váhavost. Tato odvaha mi posléze kázala zastaviti se a promluviti:“Trpaslíku!Ty!Nebojá!”-

Odvaha je totižnejlepšívrah-odvaha,kteráútočí:neboťvkaždémútoku jestjásotpolnice.Člověkvšak jezvířenejodvážnější: tímpřemohlkaždézvíře. Jásotempolnice

přemohlještěkaždýbol;lidskýboljevšaknejhlubšíbol.Odvaha zavraždí též závrať nad propastmi: a kde by člověk nestál nad

propastmi!Zdažvidětsamonení-vidětpropasti?Odvaha je nejlepší vrah: odvaha zavraždí i soucit. Soucit je však nejhlubší

propast:jakhlubokočlověkdoživotazírá,takhlubokoidoutrpení.Odvahavšak jenejlepší vrah -odvaha, kteráútočí: usmrtí samusmrt, nebdí

tatoslova:“Tožebylživot?Nuževzhůru!Ještějednou!”Vtakovýchvšakslovechhlasitějásápolnice.Kdoušimá,slyš!

2.“Zadrž!Trpaslíku!”řekljsem.Já!Neboty!Jájsemvšaksilnějšíznásdvou-ty

neznášmépropastnémyšlenky!Té-bysneunesl!”-Tusestalo,cominadlehčilo:neboťtrpaslíkmiseskočilsramenou,zvědavý!A

dřepl si na kámen přede mne. Byla to však právě cesta branou, kde jsmezastavili.“Viztutocestubranou!trpaslíku!”pokračovaljsem:“tamádvétváří.Scházíse

tudvécest:těmiještěnikdoneprošelažnakonec.Tato dlouhá ulice zpět: ta trvá věčnost. A ona dlouhá ulice dopředu - toť jiná

věčnost.Odporují si, ty dvěcesty, narážejí si právěo čelo: - a zdepod toubranouse

setkávají.Jménotécestybranoujenapsánonahoře:,Okamžik’.Alekdobyjednouznichšeldál -avždydodálnějšíchavzdálenějšíchdálek:myslíš, trpaslíku,žetytocestysiodporujínavěky?”-“Všepřímélže,”zamumlaltrpaslíkopovržlivě.“Každápravdajekřivá,sámčas

jekruh.”“Ty duchu tíže!” pravil jsemhněvivě, “neulehčuj si to příliš! Sice tě, kulhavče,

nechámdřepěti,kdedřepíš-avznesljsemtěvysoko!Pohled’,”pokračovaljsem,“natentookamžik!Odtétocestybranou,odtohotookamžikuběžídlouhávěčnáulicedozadu:zanámiležívěčnost.Zdavšechnyvěci,ježmohouběžeti,nutnějižjednouneběželytoutoulicí?Zda

všechno, co se státi může, nutně se již jednou nestalo, neuskutečnilo, jižneběželomimo?Abylo-litujižvšechno:co,trpaslíku,míníšotomtookamžiku?Zdažnenínutné,

abytujednoujižitatocestabranou-bylabývala?Azdažnejsoutímtozpůsobemvšechnyvěcipevněspoluzauzleny,tak,žetento

okamžikzasebouvlečevšechnyvěci,ježpřijdou?Tedy-takésebesám?Neboť všechno, co může běžeti: také touto dlouhou cestou dopředu- nutně

jednoupoběží!-Atentopomalýpavouk,jenžlezevměsíčnímsvitu,atentosvitměsíčnísámajá

atynacestěpodbranou,šeptajícespolu,ověčnýchvěcechšeptajíce-zdažnenínutné, abychom my všichni tu již byli bývali? - a zda nepřijdeme nutně zas anepoběžímeonoudruhouulicí,ven,tampřednámi,onoudlouhouhrůznouulicí-zdažsenutněnebudemevracetnavěky?-”Tak jsemmluvil, a stále tišeji: neboť jsemseděsil svýchvlastníchmyšlenek i

toho,cosetajilozanimi.Tujsempojednouzaslechlpsanablízkutýti.Zaslechljsempsataktokdyvýti?Mámyšlenkaběželazpět.

Ano!Když jsembyl dítě, vnejvzdálenějšímdětství: - tehdyzaslechl jsempsataktovýti.Aviděljsemhotéž,zježena,shlavouvzhůru,chvějícíhose,vnejtiššípůlnoci,kdytaképsivěřívpřízraky:-takžemnejaloslitování.Právětotižkráčelměsícúplněk,smrtelněmlčící,naddomem,právěsezastavil,kulatýžár-zastavilnaplochéstřeše, jakobynacizímvlastnictví: tohose tenkrátezděsilpes:neboťpsi věří v zloděje a přízraky. A když jsem opět zaslechl takové vytí, jalo mneslitovánípodruhé.Kamseteďpoděltrpaslík?Acestabranou?Apavouk?Avšechenšepot?Což

jsemsnil?Procitljsem?Mezidivokýmiútesyjsempojednoustál,jásám,opuštěnvnejpustšímsvituměsíce.Alezde leželčlověk!Azde!Pes,poskakující,zježený,kňučící - teďmneviděl

přicházet-tuopětvyl,tukřičel:-slyšeljsemkdypsatakopomockřičet?Avěru,co jsemzřel,něco takovéhonezřel jsemnikdy.Mladéhopastýře jsem

zřel,jaksestrhanoutvářísekroutiladusilasebouškubalazústmuviselčernýtěžkýhad.Viděljsemkdytolikhnusuabledéhozděšenínajedinétváři?Patrněleželaspal

-tumuvlezlhaddojícnu-atamsezakousl?Márukatrhalahadematrhala:-nadarmo!hadazjícnunevytrhla.Tuvzkřikloto

zemne:“Kousni!Kousni!Ukousnihlavu!Kousni!”- taktokřičelozemne,mézděšení,mánenávist,můj

hnus,méslitování,všechnomédobroizlokřičelozemnejedinýmvýkřikem.-Vysmělíkolmne!Vyhledajícípokušiteléakdokolizvásúskočnýmiplachtami

sevyplavilnanezbadanámoře!Vy,kdožsetěšítezhádanek!Nuž hádejte mi hádanku, kterou jsem tenkráte zřel, nuž vyložte mi vidění

nejosamělejšího!Neboťviděnítobyloapředvídání:-cojsemtenkrátevidělvpodobenství?Akdo

jest,kdojednounezbytněještěpřijde?Kdojepastýř,jemužtaktohadvlezldojícnu?Kdoječlověkem,jemužtaktovše

nejtěžší,nejčernějšívlezedojícnu?-Ale pastýř kousal, jakmu radil můj výkřik; kousal a dobře kousal! Daleko od

sebevyplivlhlavuhadí:-avyskočil.-Nejižpastýř,nejižčlověk-kdosiproměněný,ozářený,jenžsesmál!Nikdyještě

nazeminesmálsečlověkjakoniÓmojibratří,slyšeljsemsmích,jenžnebylsmíchemlidským-ateďmnežízeň

zžírá,ježnikdyseneutiší!Mátouhapotomtosmíchumnezžírá:ó,kteraksnesuještěžíti!Akteraksnésti,

abychteďzemřel!-TakpravilZarathustra.

ONEVÍTANÉMBLAŽENSTVÍStakovýmihádankamiahořkostmivsvémsrdcijelZarathustrapřesmoře.Ale

když ujel čtyři dni cesty od blažených ostrovů a od svých přátel, tu již přemohlvšeceksvůjbol-:vítězněapevnýmanohamazasestálnasvémosudu.AtehdyZarathustrapromluviltaktokplesajícímusvémusvědomí:Sámjsemopětasámchcibýti,sámsčistýmnebemavolnýmmořem:aopětje

kolemmneodpoledne.Odpoledne jsemkdysipoprvénalezlsvépřátele,odpolednetéžpodruhé:-v

onuhodinu,kdyvšechnosvětlotichne.Neboť,coblahajeještěnacestěmezinebemazemí,tosivonuhodinuhledá

zapřístřešísvětlouduši:vždyťvšechnosvětloštěstímseteďztišilo.Óméhoživotaodpoledne!Kdysi téžmoještěstísestoupilovúdolí,přístřešísi

hledat:tunalezlotytootevřenépohostinskéduše.Ó mého života odpoledne! Čeho jsem se všeho nevzdal, abych jedno měl:

abych měl tuto živoucí osadu svých myšlenek a toto jitřní světlo své nejvyššínaděje!Druhyaděti své vlastní nadějehledal kdysi tvořící: a hle, ukázalo se, že jich

nemůženalézti,ledažesijeteprvestvoří.Tak jsemuprostředvesvémdíle,ksvýmdětem jdaaodnichsevraceje:pro

své děti je Zarathustra povinen sám sebe zdokonaliti.Neboť z hloubi dušemilujemepouzesvédítěadílo;a kde jest veliká láskaksoběsamému, tam jeznakemtěhotenství:takjsemtonalezl.Ještěsemizelenajímédětivsvémprvémjaru,blízkousebestojíceaspolečně

klácenyvětrem-tystromyméhosaduanejlepšíméprsti.Avěru!Kdetakovéstromypospolustojí,tamjsoublaženéostrovy.Ale jednou jevysadímakaždýznichpostavímzvláště:abypoznal samotua

vzdoraopatrnost.Uzlovitě a zkřiveně a s ohebnou tvrdostí nechť mi pak ční na břehu moře,

živoucímajáknepřemožitelnéhoživota.Tam, kde se bouře vrhají domoře a kde chobot pohoří pije vodu, tam nechť

každýjednoubdínastráživedneavnoci,abysámbylzkoumánapoznán.Poznánbudižazkoumán,zda jeméhoroduapůvodu-zda jepánemdlouhé

vůle,zdajemlčenlivý,ikdyžmluví,azdasepoddávátak,žedávajebére-abysejednoumýmdruhemstal,jenžspoluseZarathustroutvoříaspolusnímslavnostslaví -: aby se stal tím, kdo mi moji vůli píše na moje desky k dokonalejšímudovršenívšechvěcí.Aproněj iproty,kdožjsoujehodruhu,jsemjápovinensámsebezdokonaliti:

protose teďvyhýbámsvémuštěstíanabízímsevšemuneštěstí -abych jábylposlednízkouškouzkoumánapoznán.Avěru,bylčas,abychšel;apoutníkůmstíninejdelšíchvíleinejtiššíhodina-to

všemidomlouvalo:Jesvrchovanýčas!”Vítrmi foukalklíčnídírkouařekl: “Pojď!”Dveřesemi lstivěrozskočilyařekly:

Jdi!”Jávšakleželpřipoutánřetězemláskyksvýmdětem:touha,touhapoláscemi

nalíčilatatoosidla,abychsestalkořistísvýchdětíavnichseztratil.Toužiti - to mi již znamená: že jsem se ztratil. Mám vás, moje děti! V tomto

majetkuvšebudižjistotouanicpouhýmtoužením.Sedělovšaknamněsluncemélásky,vevlastníšťávěsevařilZarathustra-tu

přesemnepřelétlystínyapochybnosti.Mrazuazimysemiužchtělo: “Ó,kéžbymrázazimamnouzasechrastilya

skřípaly!”vzdychaljsem-tuzemnevystoupilyledovémlhy.Má minulost rozlomila své hroby, procitla nejedná bolest pohřbená za živa -

jenomsevyspala,ukrytavumrlčírubáš.Taktonamnevšechno volalo znameními: „Je čas!”Ale já - jsemneslyšel: až

poslézemápropastsepohnulaamámyšlenkamnekousla.Ach, propastnámyšlenko, jež jsi myšlenkoumojí, kdy naleznu sílu, abych tě

slyšelhrabatianechvělsejiž?Aždohrdlabušímisrdce,slyším-litěhrabati!Itvémlčenísamomnerdousí,ty

propastněmlčící!Ještě jsemseneodvážilnikdyvyvolati těvzhůru:dostnatomjiž,že jsemtěs

sebou-nosil!Ještějsemnebyldostsilnýkposlednízvůliasvévolilví!Dostihroznéhomipůsobilavždyckyjižtvátíže:jednouvšaknaleznuisílualví

hlas,abychtěvyvolalvzhůru!Jestliže se k tomu přemohu, pak se přemohu ještě k čemusi většímu; a

vítězstvímbudezpečetěnomézdokonalení!-Zatím jsem ještě hnán po nejistých mořích; lichotí mi náhoda svým hladkým

jazykem;zřímvpředivzad-,koncevšakještěnezřím.Nepřišlamiještěhodinaméhoposledníhoboje-čipřicházímipravěteď?Věru,

úskočnoukrásoukolemkolnamnezírámořeiživot!Óméhoživotaodpoledne!Óštěstípředvečerem!Opřístavenaširémmoři!O

mírevnejistotě!Jakmálodůvěřujivámvšem!Věru, nemám důvěry k vaší potměšilé kráse! Milenci se podobám, jenž

nedůvěřujeúsměvupřílišsametovému.Jako před sebou pohání svou nejmilovanější, žárlivec ten, něžný ještě v své

tvrdosti,takpředseboupohánítutoblaženouhodinu.Pryč s tebou, ty blažená hodino! S teboumi vzešlo blaženství nevítané! Zde

stojím,abychvítalsvůjnejhlubšíbol:-přišlajsinevčas!Pryč s tebou, ty blažená hodino! Raději si zvol přístřeší tam - u mých dětí!

Pospěšsi!aještěpředvečeremjimpožehnejmýmvlastnímštěstím.Tusejižblížívečer:sluncesesklání.Totam-štěstímé!-Tak pravil Zarathustra. A čekal na své neštěstí po celou noc: nadarmo však

čekal.Noczůstalajasnáatichá,aštěstísamopřicházelomustáleblížablíž.KjitruvšakusmálseZarathustranasvésrdceapravilvýsměšně:“Štěstíběházamnou.Toproto,že jáneběhámzaženami.Štěstívšak ježena.“PředvýchodemslunceÓ nebe nade mnou, ty čisté! hluboké! Propasti světla! Tebe zřím a třesu se

božskýmižádostmi.Do tvé výšky se vrhnouti - toť moje hloubka! Do tvé čistoty se skrýti - moje

nevinnost.Bůhjezahalovánsvoukrásou:takzakrýváštysvojehvězdy.Nepromlouváš:tak

mihlásášsvoumoudrost.Beze slova nad mořem bouřícím jsi mi dnes vzešlo, tvá láska a tvůj stud

promlouvázjevenímkmébouřícíduši.Žesvkrásekemněpřišlo,zahalenoveSVOJÍkrásu,ženěměsemnoumluvíš,

zjevenovesvémoudrosti:Ó, jak bych neuhodl vší stydlivosti v tvé duši! Před sluncem přišlos ke mně,

nejosamělejšímu.Jsmeodpočátkupřáteli:námjespolečnéhoře ihrůza ihloubka,a téžslunce

jestnámspolečné.Nemluvímespolu,žetohopřílišvíme-mlčímespolu,úsměvemsedělímeosvé

vědění.Nejsimémuohnisvětlo?Nemášsesterskédušemémupoznání?Všemujsmesespolečněučili,společnějsmeseučilinadsebeksoběsamým

vystupovatausmívatsebezmračen -bezmračendolůseusmívatzesvětlýchočíazdáleknamíleamíle,kdyžpodnámijakodéšťsekouřítíseňaúčelavina.A putoval-li jsem sám: po kom lačněla má duše v nocích a na bludných

stezkách?Astoupal-lijsemdohor,kohojsemkdy,ne-litebe,nahoráchhledal?Avšeméputováníastoupání:nouzetobylajenapomůckatoho,kdosinedovedepomoci:-chcejenletěticelámávůle,vletětivtebe!Akohojsemnenávidělvícnežvlekoucíchsemrakůavšeho,cotebešpiní?A

vlastnísvénenávistijsemnenáviděl,žetebešpinila!

Vlekoucíchsemrakůjsemsok,těchplíživýchloupežnýchkoleček:beroutoběimně,conámjevespolné-onoohromnéneomezenéAno!aAmen!Těch smiřujících a směšujících, těch vlekoucích semraků jsme sokové, těch

polo-polovičatých,ježsenenaučilyanižehnati,aniproklínatizhloubi.A ještě raději pod uzavřeným nebem sedět v sudu, raději bez nebe sedět v

propasti,nežtebevidět,tynebesvětla,pošpiněnovleklýmimračny!A často semi chtělo přibodnouti je zlatými dráty klikatých blesků, abych jako

hromobití na jejich kotlovitém břichu v buben tlouk: - já zlostný bubeník, žemiloupítvojeAno!aAmen!,ónebenademnou,tyčisté!světlé!Propastisvětla!-žetoběloupímojeAno!aAmen!Neb raději ještě hřmot a třesk a hromování než pochybující tu kočkovitou

rozvahu a klid; a též mezi lidmi nejvíce nenávidím všech tichošlápků a polo-polovičatýchipochybujících,otálejících,vleklýchmračen.A“kdoneumížehnat,naučseproklínat”-totojasnéučenímispadlozjasného

nebe,tatohvězdaivčernýchnocíchtrvánamémnebi.Já však jsem ten, který žehnáa říkáAno!, jsi-li ty jen kolemmne, ty čisté! ty

světlé!Propastisvětla!-dovšechpropastípakvnášímsvéžehnajícíAno.Stal jsem se tím, který žehná a říká Ano: a proto jsem zápolil dlouho a

zápasníkembyl,abychsijednoukžehnáníuvolnilnice.Toto pak jestmé žehnání: nad každou věcí buď vlastním svým nebem, svou

okrouhloustřechoubuď,svýmazurnýmzvonemavěčnoujistotou:ablažen,kdotaktožehná!Neboťveškeryvěcijsoukřtěnyuzdrojevěčnostiamimodobroazlo;idobroa

zlovšakjsoujenpřechodnýmistínyavlhkýmichmuramiavleklýmimračny.Věru,je žehnáním, a ne rouháním, hlásám-li: “Nade všemi věcmi klene se nebenáhoda,nebenevinnost,nebeznenadání,nebebujnost.”“Znenadání”-toťnejstaršíšlechtictvísvěta,tojájsemvrátilvěcem,osvobodivje

zrabstvípodvládouúčelu.Tutosvobodu,totonebeskéveselíjakazurnýzvonjsempostavilnadevšechny

věci,kdyžjsemhlásal:nenípravda,ženadnimiajiminějaká“věčnávůle”-chce.Tutobujnost,totobláznovstvíjsempostavilnamístoonévůle,kdyžjsemhlásal:

Jenemožné,abypřičemkolibyla-rozumnost!”Něcomálorozumu,semínkomoudrosti,rozhozenéodhvězdykhvězdě-ano,

tento kvas je přimíchán všem věcem: ve jménu bláznovství je ke všem věcempřimíchánamoudrost!Něcomálomoudrosti,tonenívyloučeno;tutoblaženoujistotujsemvšaknalezl

navšechvěcech:jejimmilejší,kdyžnohamanáhody-tančí.Ónebenademnou,tyčisté!vysoké!Hle,tojemitváčistota,ženenívěčného

pavoukarozumuanipavučinrozumu:-žetysmitanečnísíníprobožskénáhody,žesmistolembohůprobožskékostky,probožskéhráče!-Ale ty se rdíš?Vyslovil jsem, co vysloveno býti nemá?Rouhal jsem se, když

jsemtichtělžehnat?Či jsisezardělostudempředdruhemsvým?-Kážešmi jítiamlčeti,ženyní-

přicházíden?Hluboký je svět - a hlubší, než jak den si kdy pomyslil. Nesmí všechno v

přítomnostidnebýtivysloveno.Alepřicházíden:tedyserozlučme!Ónebenademnou, tystydlivé!žhoucí!Ótyméštěstípředsluncevýchodem!

Přicházíden:tedyserozlučme!-TakpravilZarathustra.

OZMENŠUJÍCÍCTNOSTI

1.KdyžbylZarathustraopětnasouši,nezamířilpřímodosvýchhoradosvésluje,

nýbrž kráčelmnoha cestami amnoho se ptal, vyzvídaje to i ono, takže sám osoběžertemprohodil:“Hle,řeka,ježvemnohaoklikáchtečenazpětkprameni!”Neboť chtěl se dozvěděti, co se zatím přihodilo s člověkem: zda vyrostl, či sezmenšil.Ajednouvidělřadunovýchdomů;tusepodivilařekl:“Co znamenají tyto domy? Věru, nepostavila jich veliká duše k podobenství

svému!Vzalojesnadstydlivédítězkrabicenahračky?Nechťjejenjinédítězasuloží

dosvé!Atytojizbyakomory:cožtudymužovémohouvycházetavcházet?Zdajísemi

zrobeny pro hedvábné loutky; nebo pro mlsné kočky, jež dovolí, aby si někdopomlsalzasenanich.”AZarathustra se zastavil a uvažoval.Posléze pravil zarmoucen: “Všechno se

zmenšilo!Všudezřímnižšíbrány;kdojestméhorodu,projdetudysic,alejen-shýbne-li

se!Ó,kdypřijduzasdosvédomoviny,kdenemámjižzapotřebíseshýbat-shýbat

přecimalými!”-AZarathustravzdychlapohlíželdodálky.-Téhoždnevšakpromluvilsvouřečozmenšujícíctnosti.

2.Kráčímtímtolidemsotevřenýmaočima:tilidémineprominou,žejimnezávidím

jejichctností.Kousají po mně, protože jim říkám: malým lidem třeba malých ctností - a

protoženeuznávám,žemalýchlidíjetřeba!Ještěsetupodobámkohoutunacizímdvorci,poněmžislepiceklovnou;proto

všaksenatytoslepicenehněvám.Jsemknimdvornýjakokevšemumalémupohoršení:býtiježatýnamalévěci,

tosemizdámoudrostíproježky.Hovoří omně všichni, když z večera sedí kolem ohně - hovoří omně, nikdo

všaknemyslí-namne!Toťnovéticho,ježjsempoznal:jejichlomozkolemmne-zastírámémyšlenky

pláštěm.Lomozí mezi sebou: “K čemu nám tento ponurý mrak? Jen pozor, aby nám

nepřinesl nákazu!” A nedávno žena k sobě strhla své dítě, jež chtělo ke mně:“Pryčsdětmi!”křičela;“takovéočispálídětskouduši!”Kašlou, mluvím-li: domnívají se, že kašel je námitkou proti silným vichrům -

neuhodnouničehozburáceníméhoštěstí!“NemámeještěčasuproZarathustru”-taknamítají;alecozáležínačase,jenž

proZarathustru“nemáčasu”?A jestliže mne dokonce oslavují: jak bych jen mohl usnouti na jejich slávě?

Ostnatýmpásemjemijejichpochvala:škrábemneještě,kdyžjiodkládám.A i tomu jsem se u nich naučil: kdo chválí, tváří se, jako by vracel, ve

skutečnostivšakchcesámbýtivíceobdarován!Zeptejte se mé nohy, líbí-li se jí jejich píseň, jež chválí a vábí! Věru, podle

takovéhotaktuatikotunechceanitančit,anistát.Kmaléctnostibymnedostalirádisvýmchválenímavábením;ktikotumalého

štěstíbyrádipřemluvilimounohu.Kráčím tímto lidem s očima otevřenýma: ti lidé se zmenšili a neustále se

zmenšují:-azpůsobilatojejichnaukaoštěstíactnosti.Jsoutotiž ivctnostiskromní-neboťchtějípohodlí.Spohodlímvšaksesnáší

jenskromnáctnost.I oni se sice po svém učí krokům a krůčkům dopředu: to nazývám jejich

belháním-.Tímsestávajípřekážkoukaždému,kdománaspěch.A leckterý z nich kráčí vpřed a ohlíží se při tom dozadu se ztuhlou šíjí: clo

takovéhorádjávrážím.

Nohaaočinemajílhátianisenavzájemusvědčovatizelži.Alemnoholhářstvíjestumalýchlidí.Někteříznichmajísicevůli,alevětšinouchtějíjen,cochcejiný.Někteříznich

jsouryzílidé,alevětšinoujsoutošpatníherci.Jsoumezinimiherci,kteříotomnevědí,aherci,kteřítomunechtějí-,ryzílidé

jsouvždyvzácní,azvláštěryzíherci.Skoro nikdo tu není mužem: proto mu žatí jejich ženy. Neboť jen, kdo je

sdostatekmužem,vženě-vykoupíženu.Atotonejhoršípokrytectvíjsemnalezlmezinimi:žeiti,kdožrozkazují,pokryteckypředstírajíctnostitěch,kdožslouží.“Sloužím,sloužíš,sloužíme,” - taksezdemodlí téžpokrytectvípanujících, -a

běda,je-liprýpánpouzeprvýmsluhou.Ach, ido jejichpokrytectví zalétlazvědavostméhozraku;adobře jsemuhodl

všechnojejichmušíštěstíajejichbzukotkolokenníchtabulí,ozářenýchsluncem!Kolikdobroty,tolikslabostizřím.Kolikspravedlivostiasoucitu,tolikslabosti.Milovnípráva,oblíadobříjsouksoběvespolek,takjakojsoupísečnázrnkak

písečnýmzrnkůmmilovnápráva,obláidobrá.Skromně objímati malinké štěstí - to jmenují “oddaností”; a při tom skromně

pošilhávajíužponovémmalinkémštěstí.Vpodstatěprostincetoužípojedinévěci,abynaněnikdonebylzlý.Ipředejdou

každéhoapředcházejísihoajsoukněmudobří.Tojevšakzbabělost:byťtoislulo“ctnost”.-A mluví-li někdy drsně, malí ti lidé: já v tom neslyším než chrapot - každým

vanemvětrutotižochraptí.Jsouchytříajejichctnostimajíchytréprsty.Nedostávásejimvšakpěstí,jejich

prstyneznajísizalézatizapěsti.Ctnostíjejimto,cočinískromnýmakrotkým:tímzvlkaudělalipsaaizčlověka

nejlepšídomácízvířevslužbáchčlověka.“Postavili jsme svou židli doprostřed, “- tomi praví jejich blažený úsměv - “a

stejnědalekoodumírajícíchzápasníkůjakodrozkochanýchsviní.”Tojevšak-prostřednost:byťtoislulostřídmost.-

3.Kráčímtímtolidemavypouštímzústnejednoslovo:tilidévšakneznajíanibrát,

aniuschovávat.Žasnou,žejsemnepřišelproklínatneřestiarozkoše;avěru,nepřišel jsemani

varovatpředkapesnímizloději!Žasnou,ženejsemochotenchytrost jejich ještěpřiostřovatvšípyavtipy: jako

by ještě neměli dosti zchytralců, jejichž hlas mi vrže jako pisátko na břidlici!Avolám-li:“Klňtevšemzbabělýmďáblůmvsobě,kteříbyrádikňučeli,spínaliruceazbožňovali,”volají:“Zarathustrajebezbožný.”A především tak volají jejich učitelé oddanosti - ale právě těm rád křičím do

ucha:Ano!JájsemZarathustra,bezbožník!Tiučiteléoddanosti!Kdejecomaléhoachoréhoaprašivého,tamvšudevlezou

jakvši!ajenmůjhnusmizabraňuje,abychjerozmáčkl.Nuže dobrá! Toť kázání mé pro jejich uši: jsem Zarathustra, bezbožník, jenž

káže“Kdojestbezbožnějšímne,abychseradovalzjehonávodu?”JsemZarathustra,bezbožník:kdekohonaleznusoběrovna?Avšichnitijsoumi

rovni,kdožsamisiurčujísvouvůliaodhazujíodsebevšechnuoddanost.Jsem Zarathustra, bezbožník: já i každou náhodu si vařím ve svém vlastním

hrnci.Ateprve,je-litamdovařena,vítámjijakožtopotravusvou.Avěru,nejednánáhodapánovitěkemněpřišla:pánovitějivšakpromluvilakní

mávůle, - tu ležela již,prosíc,nakolenou -prosíc,abyumnenalezlapřístřešísrdce,alichotivědomlouvajíc:Jenpohleď,óZarathustro,kdotopřátelskykpřítelipřichází!”-Nežcomluvím,kdepřecenikdonemáušímých!Atedytoprovolámdovšech

větrů:Neustálesezmenšujete,vymalílidé!Vdrobtysedrobíte,vypohodlní!Ještěmi

zahynete - mnoha svými malými ctnostmi, mnoha maličkostmi, jichž nečiníte,mnohousvoumalouoddaností!Takovájevašeprsť:přílišněvásšetří,přílišvámpovoluje!Aleabystromvyrostl

azmohutněl,ktomujetřeba,abytvrdékořenyzabořildotvrdýchskal!I to,čehonečiníte,tkánatkanivuvšíbudoucnosti lidské; ivašeprázdnotajest

pavučinaapavouk,žijícízkrvebudoucnosti.A béřete-li, je to, jako byste kradli, vymalí ctnostní lidé; ale i mezi darebáky

taktoseozýváčest:“Krástisemá,jenkdenelzeloupit.”“Poddá se to” - toť také učení oddanosti. Já vám však pravím, vy pohodlní:

vezmesi toastálevícesi toodvásbudebráti!Ach,bysteodsebeodvrhlivšepolovičníchtěníaodhodlaliseiklenivostiikjednání!

Ach, byste pochopili mé slovo: “Čiňte si, co chcete - ale staňte se takovými,kdoždovedouchtíti!Jensimilujtesvéhobližníhojakosebe-alestaňtesemitakovými,kdožmilují

samasebe-kdožmilujívelikouláskou,kdožmilujívelikýmpohrdáním!”TakpravíZarathustra,bezbožník.-Než co mluvím, kde nikdo nemá uší mých! Přišel jsem o hodinu před svým

časem.Svýmvlastnímpředchůdcemjsemmezi tímto lidem,svýmvlastnímkuropěním

natemnýchulicích.Jejichhodinavšakpřijde:Apřijdeimá!Hodinucohodinusezmenšují,chudnou,

stávajíseneplodnějšími-ubohébýlí!uboháprsť!Abrzymitubudoustátijaksuchátráva,jakstep,avěru!znavenisamisebou-a

prahnoucevícenežpovoděpoohni!Ó požehnaná hodino blesku!Ó tajemství před polednem! - Tančící pochodně

jednouznichudělámazvěstovatelesjazykyplamennými:-zvěstovatijednoumibudoujazykyplamennými:Přichází,jenablízku,veliképoledne!-TakpravilZarathustra.

NAHOŘEOLIVOVÉMrázsedíumnedoma,zlýhost;zmodralymirucestisknutímjehopřátelských

rukou.Ctímtohozléhohosta,rádhovšaknechávámsedětosamotě.Rádmuutíkám;

akdoutíkádobře,utečemu!Steplýmanohama,steplýmimyšlenkamiutíkámtam,kdesezastavujevítr-k

slunečnímukoutusvéolivovéhory.Tam se směji ctnému svému hostu a děkujimu, žemi doma lapámouchy a

utišujemnohýmalýhřmot.Nestrpí totiž,abyzpívalkomárčidokoncekomářidva; iuliciosamotní tak,že

měsíční svit se v ní v noci třese strachem. Tvrdý to host - já ho však ctím; anevzývámjakochoulostivcibůžkaohně,jenžtlustýmábřich.Raději přec trochu jektati zuby nežmodlit se kmodlám! - tak tomu chcemůj

způsobarod.Azvláštěsočímnavšechnydusnéaztuhlébůžkyohně,zkterýchvycházíkouř!Koho miluji, toho v zimě miluji lépe než v létě; lépe se posmívám svým

nepřátelům a lépemi jde smích od srdce teď od té doby, comrázmi sedí zakrbem.Odsrdcevěrusesmějiitehdy,kdyžlezunalože-:tusesměje,tuvyvádíještě

mézalezléštěstí;smějeseještělhářskýmůjsen.Já - že lezu?Co živ jsempředmocnými po zemi nelezl; a lhal-li jsemkdy, z

láskyjsemlhal.Protojsemradosteninazimnímloži.Nepatrnéložemnezahřívávícenežbohaté,nebžárlímnasvouchudobu.Av

zimějeminejvěrnější.Zlomyslnostízahajujikaždýden,vysmívámsemrazustudenoukoupelí:nadtím

bručíctnýmůjdomácípřítel.Také ho rád lechtám voskovou svíčičkou: aby mi konečně pustil nebe na

svoboduzpopelavěšedéhosoumraku.Obzvláštězlomyslnýbývámtotižz rána:včasnouhodinu,kdyvědroustudny

řinčí,kdyořihorceřehtajíšedýmiulicemi:-Tu netrpělivě čekám, že mi již vzejde světlé nebe, zimní nebe se sněžným

vousem,tenstařecbělohlavý-žemivzejdemlčícízimnínebe,ježčastoisluncesvézamlčí!Naučiljsemsejásnadodněhodlouhémusvětlémumlčení?Činebeodemne?

Čikaždýznástovynalezlsám?Všechdobrýchvěcívznikjetisícerý-všeckydobrébujnévěcizrozkoševskočí

doživota:jakjemožná,abytočinily-jenjedenkráte!

Dobrou a bujnou věcí je také dlouhémlčení; a jako zimní nebe se dívati zesvětlé tváře s kulatým okem: - jak zimní nebe zamlčovati své slunce anepoddajnousvouslunečnívůli:věrutomutouměníatétozimníbujnostijánaučilsedobře!Mánejmilejšízlomyslnostaménejmilejšíuměníjest,žesemémlčenínaučilomlčenímseneprozrazovati.Slovy a kostkami chřestě přelstívám slavnostní čekatele: všem těm ctným

dohližitelůmupláchnemávůleaúčelmůj.Abyminikdonevidělaždolůvmouhloubavnejzazšímouvůli-ktomujsemsi

vynalezlsvédlouhésvětlémlčení.Ledakohoschytréhojsemnašel: tenzastřelsvoutvářazakalilsvouvodu,aby

munikdonevidělzávojemdotvářeanidolůnadno.Ale právě k němu přicházeli chytřejší nedůvěřivci a louskači: a právě jemu

vylovilijehonejskrytějšírybu!Avšaksvětlí,srdnatí,průhlední-timinejchytřejimlčí:jejichdnoležítakhluboko,

žeaninejčistšívoda-honeprozradí.-Ty mlčící zimní nebe s šedivým vousem, ty bělohlavé s kulatým okem nade

mnou!Ótynebesképodobenstvímédušeajejíbujnosti!Azdažnemusímseskrývatijakoten,kdospolklzlato-abyminerozpáraliduši?Nemusímchoditnachůdách,abypřehlédlimédlouhénohy-tivšichnizávistníci

abolestínovékolemmne?Tyzakouřenéazatopenéduše,spotřebované,zazelenaléautrápené - jakby

jejichzávistmohlasnéstiméštěstí!Tedyjimukazujipouzeledazimunasvýchvrcholcích-anikoli,žehoramákol

sebeovíjívšechny,všechnyslunečnípásy!Onislyšíjenhvízdatmézimnívichřice:anikoli,žeseženutéžpřesteplámoře,

podobenjižnímvětrům,plnýmtouhy,těžkýmažhavým.Majíještěslitovánísmýminehodamianáhodami:-slovomévšakzní:“Nechte

náhodypřijítikemně:nevinnájestjakomaličcí!”Jak by mohli snésti mé štěstí, kdybych ho neobkládal nehodami a zimními

strázněmi, čapkami ledových medvědů a rouškami sněžného nebe! - kdybychsámnemělslitovánísjejichsoucitem:sesoucitemoněchzávistníkůabolestínů!-kdybych sám před nimi nevzdychal a mrazem se nechoulil a shovívavě jimnedovoloval,abymnebalilidosvéhosoucitu!Toťmoudrázvůleablahovůleméduše:žesvézimyasvých ledovýchvichřic

neskrývá;baneskrýváanisvýchomrzlin.Samotatohotojestútěknemocného;samotaonohoútěkuodnemocných.Nechť jenomslyšiti všichni závistní ubožáci kolmne, kterak se zimou třesua

vzdychám!Taktovzdychaje,taksetřesa,přecunikámjejichvyhřátýmsvětnicím.Nechť soucitně vzdychají, soucitně vzlykají nad mými omrzlinami: “Na ledu

poznánínámještězmrzne!”-takpláčí.Zatímjáteplýmanohamakřížnakřížběhámposvéolivovéhoře:vslunečním

koutusvéhoryolivovéjázpívámasmějisevšemusoucitu.-TakzpívalZarathustra.CotřebamíjetiTak,pomaluprocházejemnohých lidemarozličnýmiměsty,Zarathustrakráčel

oklikaminazpětdosvýchhoraksvéjeskyni.Ahle,přitomsebezděkydostaltéžk bráně velkého města: tam k němu však přiskočil zpěněný blázen s rukamarozpřaženýma a vkročil mu do cesty. To pak byl týž blázen, jejž lid jmenoval“Zarathustrovou opicí”: neboť mu odposlouchal něco ze skladu a spádu jehomluvy a také si rád vypůjčoval z pokladu jeho moudrosti. A blázen jal se kZarathustrovitaktořečniti:“Ó Zarathustro, zde je velké město: zde nemáš čeho pohledávat a všeho tu

můžešpozbýt.Pročbysesbrodiltímtobahnem?Mějpřecesoucitsesvounohou!Radějiplivni

naměstskoubránu-aodejdi!Zdejepeklopromyšlenkypoustevníků:zdesevelkémyšlenkyzaživasmažía

vařenímserozmělní.Zde všechny velké city zetlí: zde smějí jen cvakavě vychrtlé citečky cvakat!

Necítíš porážku a stravovny ducha? Nekouří se z tohoto města výparyporaženéhoducha?Nevidíšvisetidušejakovykuchanéšpinavécáry?-Aztěchcárůnadělajínovin!Neslyšíš,jakduchsetustalhříčkouslov?Jakzvracíodpornoubřečkuslov?-A

ztébřečkynadělajínovin!Štvousenavzájemanevědíkam.Rozpalujísenavzájemanevědíproč.Břinkají

svýmplechem,cinkajísvýmzlatem.Jsou studení a hledají teplo u pálených vod; jsou uříceni a hledají chládek u

zamrzlýchduchů:jsouvšichnizkaženineduhemanakaženiveřejnýmmíněním.Zdejsoudomavšechnychtíčeahříchy;alejsoututéžctnostní, jetuslušněv

služběmnohodovednéctnosti:-Mnoho slušné služebné ctnosti s prsty písařskými a s tvrdým masem k

vysedání, vyčkávání s požehnáním malých náprsních hvězd a s vycpanýmidcerkamibezzadnic.Je tu také mnoho pobožnosti, mnoho věřícího patolízalství a slintavého

blátolíbalstvípředbohemzástupů.Vždyť,shůry’kapehvězdaislinamilosti;vzhůrutoužíkaždáneohvězděnáhruď.

Měsícmá svůj dvůr a dvůr své hejno náměsíčních stvůr: ke všemu však, copřicházíodedvora,modlísežebráckálůzaavšeckaochotnážebráckáctnost.,Sloužím,sloužíš,sloužíme’-taktovysílávšechnaochotnáslužebnáctnostsvé

modlitbyvzhůrukeknížeti:abysezaslouženáhvězdakonečněpřibodlanaúzkáprsa!Aleměsíctočísezaskolemvšehopozemského:atakseknížezastočíkolem

nejpozemštějšího-kolemzlatakramářů.Bůh, jenž vládne nad zástupy, nevládne nad zlatými pruty; kníže míní, ale

kramář-mění!Přivšem,co jev tobě jasného,silného,dobrého,óZarathustro!Plivnina toto

městokramářůaodejdi!Zde všemi žilami všechna krev plyne jak hnijící zpěněný louh a lenivá louž:

plivninavelkéměsto,natusmrdutoustokuvšechvyvrhlýchpěn!Plivni naměsto přimáčknutých duší a úzkých prsou, špičatých očí, lepkavých

prstů-naměstodotěrných,nestoudných,naměstopisálků,pisklounů,naměstopřetopených ctižádostivců - kde všechno podezřelé a vetřelé, zpuchřelé,schmuřené,zduřené,všezlotřiléabuřičskéhnijeahnisá-plivninavelkéměstoaodejdi!”-ZdevšakZarathustrapřerušilzpěněnéhobláznaaústamupřidržel.Ustaňkonečně!zvolalZarathustra,hnusísemijiždávnotvářečatvézpůsoby!Pročjsitakdlouhopřebývalubahna,ažjsisesámstalžábouaropuchou?Neplyneteďitvýmižilamikrevlínájakolouhalouž,žesesnaučiltakutrhačně

kuňkat?Pročjsinešeldolesa?Čineoralzemi?Zdažmořeneníplnozelenýchostrovů?Pohrdámtvýmpohrdáním!amne-lisvaroval-pročsnevarovalsámsebe?Jediné z lásky nechť mi vzlétne mé pohrdání a můj varovný pták: a nikoli z

bahna!-Jmenujítěmouopicí,tyzpěněnýblázne:játěvšakjmenujisvýmchrochtavým

vepřem-chrochtánímzkazíšmiještěmouchválubláznovství.Copaktobylo,čímjsisepoprvérozchrochtal?Žetinikdosdostateknelichotil:-

protosesposadilktomutovýkalu,abysmělpročhodněchrochtat-abysmělpročhodněsemstít!Mstatotiž,tyješitnýblázne,toťcelýtvůjzpěněnývztek,jájsemtědobřeuhodl!Tvébláznovskéslovoškodívšakmně,itam,kdemášpravdu!AikdybyZarathustrovoslovobylostokrátevprávu:tybysmýmslovemvždy-

bezprávípáchal!Tak pravil Zarathustra; a pohlédl na velké město, vzdychl a dlouho mlčel.

Poslézeřekl:Hnusísemitéžtotoměstoanejententoblázen.Zdeanitamnicnelzezlepšit,

nicnelzezhoršit.Bědatomutovelkémuměstu!-Arádbychjižvidělohnivýsloup,vněmžbude

spáleno!Neboťtakovéohnivésloupynezbytněpůjdoupředvelkýmpolednem.Nežtomá

svůj čas a zvláštní svůj osud. - Toto poučení dávám však tobě, blázne, narozloučenou:čehonelzejižmilovati,to-míjej!-TakpravilZarathustraaminulbláznaivelkéměsto.

OODPADLÍCÍCH

1.Ach,cožležívšechnojižzvadleašedivě,conedávnoještěnatétoloucestálo

zelenéapestré?Acomedunadějejsemodsudodnesldosvýchúlů!Mladá tato srdce již zestárla všechna - a ani nezestárla! jenom se znavila,

zevšedněla,zpohodlněla:říkajítomu“zasejsmesestalinábožnými”.Ještě nedávno jsem viděl, jak z rána vybíhají na statečných nohou: ale jejich

nohypoznánízemdlely,ateďpomlouvajídokonceisvoujitřnístatečnost!Věru, leckdoznichzvedalkdysnohy jakotanečník,smíchvmémoudrostina

nějkýval:-tusitorozmyslil.Právějsemhoviděl,jaklezekřivý-kekříži.Kolsvětlaasvobodytřepotalisekdys,podobnikomárůmamladýmbásníkům.

Něcomáloletitější,něcomáloledovější:ajsouznichpeciválštítmářitajnůstkáři.Snadže jimsrdcezmalomyslněloproto,žemnepohltilasamota jakovelryba?

Snadžejejichuchotoužilomarněadlouhopomněapohlasumýchhlasatelůahlasnýchtrub?-Ach!Vždyjenommálojetěch,jejichžsrdcemádlouhouodvahuabujarost;a

těmiduchzůstávávytrvalý.Zbytekvšakjezbabělý.Zbytek: to jsouvždyskorovšichni, to jsouvždyvšední,přebyteční, ti, jichž je

přespřílišmnoho-tivšichnijsouzbabělí!-Kdo mého jest rodu, tomu též zkušenosti mého rodu přes cestu přeběhnou;

takžeprvýmijehosoudruhybudoumrtvolyašaškové.Jehodruzí soudruzi však - ti sebudouzváti jehověřícími: živoucí roj,mnoho

lásky,mnohopošetilosti, zástup zbožňujících holobrádků.K těmto věřícímnechťsrdcesvéhonepoutá,kdomého je rodumezi lidmi; v tytovesnyapestré loukynechťnevěří,kdoználidskýrodtakzběhlýatakzbabělý!Kdybyjinakdovedli,jinakbytéžchtěli:Polo-polovičatízkazívše,cojecelistvé.

Želistyvadnou-pročsenadtímrmoutit!Nech,ať jenzvadnouaspadnou,óZarathustro,anermuťse!Aradějidonich

zadujšelestícímvětrem-zadujdo toho listí,óZarathustro:abyvšechnozvadléještěrychlejiodtebeuteklo!-

2.“Stalijsmesezasenábožnými”-taksepřiznávajítiodpadlíci,baněkteříznich

jsoupřílišzbabělí,abysektomupřiznali.Těmhledímdooka- těmtoříkámdoočíadoruměnce jejich lící: jstez těch,

kdožsezasemodlí!Ale je potupou modliti se! Nikoli pro všechny, ale pro tebe i pro mne i pro

každého,kdokolimásvésvědomívhlavě.Protebejepotupou,žesemodlíš!Víš to dobře: tvůj zbabělý ďábel v tvém nitru, jenž by rád ruce spínal, ruce

skládalvklínapohodlnějižil-tenzbabělýďábeltinamlouvá:“Bůhjest!”Tímvšaknáležíškrodutěch,kdožseštítísvětla,kdožjsousvětlemvyrušováni

zklidu;teďdencodenmusíšsvouhlavunořitihloubvmlhuanoc!Avěru,dobře jsivyvolilhodinu:nebteďprávězasvyletujínočníptáci.Hodina

přišla všemu lidu štítícímu se světla, hodina večerního odpočinku, kdy se -neodpočívá.Slyšímacítímto:přišlahodinaprojejichprůvodahonbu,nesiceprodivokou,

prokrotkou, chromou, čenichajícíhonbu tichošlápkůskrčeněsemodlících -prohonbu na potutelníky roznícených duší: všechny myší pasti na srdce jsou teďzasenalíčeny!Akdekolirozhrnuzáclonu,tamsemivyřítívstřícnočnímůrečka.Sedělatamsnadpospolus jinounočnímůrečkou?Neboťvšudemi topáchne

po malých zalezlých schůzkách; a kde jsou komůrečky, tam se modlí novípobožnůstkáři, tam jsou výparypobožnůstkářů.Sedají pospoludlouhé večeryapromlouvají: “Nechaťsestanemezas jako jsoupacholátkaaříkejmezas,panebože’!”-azkazilisiústaižaludekunábožnýchcukrářů.Anebopodlouhévečerypřihlížejíčíhajícímukřižákovi,jenžipavoukůmkážeo

moudrostiaučítakto:“Podkřížisedobřepřede!”Anebosedajízadnesudiceminadmočályadomnívajíseosobě,žeprotojsou

hlubocí:alekdochytáryby,kderybnení,tohonejmenujianipovrchním!Aneboseučívpobožnéradostinaharfuhrátiupísničkáře, jenžbyseharfou

raddosrdcevehrálmladýmženuškám-neboťsenabažilstarýchženušekijejichvychvalování.Anebo se učí jektati zuby u přeučeného poloblázna, jenž v tmavých pokojích

čeká,žesemuzjevíduchové-ažemudocelaupláchneduch!Anebonaslouchajístarémuhudlařišumaři,jenžprošelkussvětaanaučilseod

ponurýchvětrůtruchlivostizvuků;teďhvízdápodlevětruaponurýmizvukykážetruchlivost.Baněkteříznichsestaliponocnými: tiznají teď troubitnarohyaobcházejív

nociaburcujístarévěci,ježdávnojižusnuly.

Pětslovostarýchvěcechzaslechl jsemvčeravnociuzahradnízdi: taslovapocházelaodtakovýchstarýchzarmoucenýchsuchýchponocných.Je-liotcem,nestarásesdostatekosvéděti:lidštíotcovétočinílépe!”-„Jepřílišstár!Jižsenikdyosvédětinestará,”-takodpovídaldruhýponocný.“Cožpakmá děti? Nikdo to nemůže dokázati, ne-dokáže-li to sám! Již dávno

bychrád,abytojednoudůkladnědokázal.”“Dokázati?Jakobytenbylkdyněcodokázal!Dokazovatijemuzatěžko;nejvíc

muzáležínatom,abysemuvěřilo!”“Ba!Ba!Vírajemuspásou,víravněho.Toťužzpůsobstarýchlidí!Taksevede

inám!”-Takpromlouvaliksobětidvastaříponocníaplašitelésvětla,apotétruchlivě

troubilinasvérohy; taksestalovčeravnociuzahradnízdi.Mněsevšaksrdcesmíchemkroutiloapukaloanevědělosiradyakleslodobránice.Věru, to bude ještě má smrt, že se udusím smíchem, vidím-li opilost oslů a

slyším-liponocnétaktopochybovatiobohu.Coždávnojižneminulčasiprovšechnytakovépochybnosti?Kdosmíještěburcovatitakovéstaréusnulévěci,štítícísesvětla!Vždyťsestarýmibohyjedávnojižkonec-avěru,mělidobrýkonec,jaksesluší

naradostnébohy!Nežebybylizemřeli “soumrakem” - to je lež!Nýbržsamise jednouksmrti -

usmáli!Tosestalo,kdyžnejbezbožnějšíslovovyšlo-od jednohozbohů-slovo:Jest

jedinýbůh!Nebudešmítibohůjinýchpředemnou!”-starýbůh,zuřivec,žárlivec,sedotémíryzapomněl:-Avšichnibozisetenkrátsmáliaviklalinasvýchkřeslechavolali:“Cožprávěto

neníbožskost,žejsoubohové,aleženeníboha?”Kdoušimá,slyš!-TakmluvilZarathustravměstě,kterémilovalakterémupřijmijestdáno“Pestrá

kráva”.Odtudtotižměl již jendvadnicesty,abypřišeldosvéjeskyněaksvýmzvířatům;jehoduševšakneustáleplesalanadblízkostíjehonávratu.-NávratÓsamoto!Tymojedomovinosamoto!Přílišdlouhoadivoce jsemžilvdivoké

cizině,abychsektoběnevracelseslzami!Teďmijenprstempohroz,jakhrozímatky,teďsenamneusměj,jakseusmívají

matky,teďjenomrci:“Akdotobyl,kdojednouodemnevdálkuzabouřil jakvítrbouřlivák? - kdo při loučení volal: Příliš dlouho jsem u samoty seděl, tu jsemodvyklmlčeti!Tomu-jsiseteďasnaučil?ÓZarathustro,vímvše:ižesbylmezimnohýmiopuštěnější,tysamojediný,nežumnekdy!

Jinájestopuštěnost, jinásamota:-tomujsiseteďnaučil!Ižemezi lidmivždybudešdivokýacizí:-divokýacizíitehdy,milují-litě:neboťpředevšímostatnímchtějí,abyjichbylošetřeno!Zdevšak jsiusebedomaavdomověsvém;zdevšechnomůžešvymluvitia

všechnydůvodyvysypati,nicsetunestydízacityzatajené,zakřiknuté.Zdevšechnyvěcilaskajícepřicházejíktvémluvěatobělichotí:neboťsechtějí

projížděti na tvých zádech. Na každém podobenství rozjedeš se tu ke každépravdě.Přímoaupřímněsmíš zdemluviti ke všemvěcem:a věru, jako chvála to zní

jejichuším,ženěkdosevšemivěcmi-mluvízpříma!Jiná věc však jest býti opuštěnu.Neboť, víš ještě, óZarathustro?Když tehdy

nad tebouvolal tvůj pták, když jsi stál v lese, nerozhodnut, kam jít, nevědomamrtvolyblízek: - když jsipravil: ,Nechťmnevedoumázvířata!Nalezl jsemvícenebezpečenstvímezilidminežmezizvířaty’:-tobylaopuštěnost!Avíšještě,óZarathustro?Kdyžjsisedělnasvémostrovějakomeziprázdnými

věchy zdroj vína, dávaje a rozdávaje, když jsi seděl mezi žíznivými, daruje aobdarovávaje:-ažjsiposlézesámsedělžíznivmezizpitýmiabědovalvnočnímstesku:,Zda

bráti není blaženější než dávati? A krásti ještě blaženější než bráti?’ -to bylaopuštěnost!Avíšještě,óZarathustro?Kdyžpřišlatvánejtiššíhodinaaodehnalatěodtebe

samého,kdyžpromluvilazlýmšeptáním:,Promluvazlomse!’--kdyžtirozbolavělavšechnosvéčekáníamlčeníatvéodvazevzalaodvahua

tvoupokorupokořila:tobylaopuštěnost!”-Ósamoto!Tymojedomovinosamoto!Jakblaženěaněžněpromlouvákemně

tvůjhlas!My se druh druha neptáme, my spolu nelkáme, my spolu volně chodíme

uvolněnýmidveřmi.Nebvolnojestutebeajasno;aihodinyzdeutíkajínalehčíchnohou.Vtemnu

totiž tížedoléháčasnežvesvětle.Zdesemi rozvírají všehobytíslova i slovnískříně: ze všeho bytí zde chce vzniknouti slovo, vše vznikání se zde odemnechcenaučitřeči.Tamdolevšak-tamvšechnařečjemarná.Tamjenejlepšímoudrostzapomínat

amíjet:tomu-jsemseteďnaučil!Kdobychtělu lidívšepochopit,všehobysemuseluchopit.Alek tomumám

rucepříliščistotné.Ani jejich dechu vdechovati nechci; ach, že jsem tak dlouho žil mezi jejich

hřmotemapáchnoucímdechem!

Óblažené tichokolmne!Óčistévůněkolmne!Ó, jak toto tichozhlubokýchprsounabíráčistéhodechu!Ó,ajaknasloucháblaženétoticho!Ale tamdole - tamhovoří vše, tam vše se přeslechne. Zvony svoumoudrost

vyzvánějí:kramářinatrhupřezvučíjigroši!Všechnounichhovoří,nikdoužnedovedechápat.Všechnopadádovody,nic

užnepadádohlubokýchstuden.Všechno u nich hovoří, nic se již nedaří a nedospívá konce.Všechno kdáká,

kdobyvšakještětišesedělnahnízděavejcevysedával!Všechno u nich hovoří, všechno semluvením rozmele. A co včera bylo příliš

tvrdé i pro čas i pro jeho zub: dnes to rozedřeno a rozžvýkáno visí z huby lidídnešních.Všechno u nich hovoří, všechno se vyzradí. A co kdysi slulo tajemstvím a

tajnostíhlubokýchduší,dnesnáležípouličnímtrubačůmajinýmvřešťanům.Óbytostilidská,typodivná!Tyhřmotetemnýchulic!Teďjsizasezamnou:-mé

největšínebezpečíjezamnou!Všetrnostiasoucítěníbylovždyménejvětšínebezpečí;avšechnalidskábytost

vyžaduješetrnostiasoucitu.Sezadrženýmipravdami,sbláznovskounikou,sezblázněnýmsrdcemabohat

malýminepravdamisoucitu:-takjsemstáležilmezilidmi.Zakuklenjsemmezinimiseděl,ochotensebezapříti,abychjesamysnesl,arád

jsemsidomlouval:“Blázne,neznášlidí!”Odučíselidiznát,kdomezilidmižije:přílišmnohopopředíjenavšechlidech-

cotamsočima,ježjsoudalekozrakéaježstůnípodálce!A nepoznali-li mne: já blázen jsem jich proto více šetřil než sebe, zvyklý jsa

tvrdostiprotisoběačastosámnasoběsemstězatytoohledy.Rozbodán jedovatými mouchami a jako kámen vydlabán mnoha krůpějemi

zloby, tak jsemmezi nimi seděl a domlouval si ještě: comalé jest, svémalostinezavinilo!Obzvláště ty, kdožsi říkají “dobří”, nalezl jsemnejjedovatějšímimouchami: ve

vší nevinnosti bodají, ve vší nevinnosti lžou; jak by dovedli ke mně být -spravedliví!Kdo mezi dobrými žije, toho soucit učí lhát. Soucit všem svobodným duším

zamořujevzduch.Hloupostdobrýchjetotižnezbadatelná.Sámsebeibohatstvísvéskrývati-tomujsemsenaučiltamdole:neboťještěu

každéhojsemnalezl,žechůdjestduchem.Tobylašalbaméhosoucitu,žejsemukaždéhověděl-žejsemnakaždémvidělačichal,kdemubylosdostatekduchaakdemujižbyloduchapříliš!

Jejichdřevěnímudrci:jázvaljemudrci,nedřevěnými-takjsemseučilpolykatislova.Jejichhrobaři:jázvaljebadateliazkoumateli-takjsemseučilzaměňovatislova.Hrobaři hrabou a choroby si vyhrabou. Pod starým rumem odpočívají špatné

výpary.Neníradnorozrývatibahno.Nahoráchmásežít.Blaženými chřípěmi vdechuji zase svobodu hor! Vysvobozen je konečně můj

nosodevšíčlověčiny!Lechtána ostrým vzduchem jak pěnícím se vínem, má duše kýchá a jásá si

vstříc:Kezdraví!-TakpravilZarathustra.

OTROJÍMZLU

1.Vesnu,vposlednímjitřnímsnustáljsemdnesnapředhoří-mimosvět,avruce

jsemdrželváhuavážil jsemsvět.Ó,žepřílišzáhymipřišla jitřnízora:rozpálilamne,žárlivá,ažjsemzesnaprocitl!Žárlívždynaplápoljitřníchmýchsnů.Žezměřitelnýjeprotoho,kdomáčas,žezvažitelnýjeprotoho,kdodobřeváží,

žedosažitelný jepro letsilnýchperutí,žerozluštitelný jepro louskačebožskýchořechů:takovýmsezjevilsvětmémusnu:-Můjsen,odvážnýplavec,póloplachetní loď,polo-meluzína,mlčící jakomotýli,

netrpělivjakosokolové:jakžeměldnestrpělivostavolnouchvíli,abyvážilsvět!Domluvilamusnadpotajímámoudrost,másmějícíse,bděládennímoudrost,

která se vysmívá všem “nekonečnýmsvětům”?Neboť praví: “Kde je síla, tam ičíslovítězí:tomávícesíly.”Jak pevně díval semůj sen na tento konečný svět, ne zvědavě jako dítě, ne

zvědavějakokmet,nesestrachem,nesprosbou:--jakobyseplnéjablkonabízeloméruce,zralézlatéjablko,schladivěhebkou,

smetanovoukůží:-takseminabízelsvět:--jakobystromnamnekýval,sširokýmivětvemiasilnouvůlí,zkřivenýtak,že

jestopěradlemaitrnožízemdlenémupoutníkovi:takstálnamémpředhořísvět:-- jako by půvabné nice skříňku mi nesly vstříc - skříňku rozevřenou pro

pokochánístydlivěuctívajícíchočí:taksemněvústretydnespodávalsvět:-nedosti hádankou, aby lidskou lásku zahnal, ne dosti rozluštěním, aby lidskoumoudrostuspal:-lidskydobrouvěcídnesmibylsvět,oněmžsemluvítolikzlého!Jak děkovati mému jitřnímu snu, že takto jsem z tóna dnes vážil svět! Jako

lidskydobrávěckemněpřišeltensenatěšitelméhosrdce!Abych se choval ve dne jako on, abych od něho a po něm se učil jeho

nejlepšímu, položím teď na váhu ony tři věci, jež největšími jsou zly, a lidskydobřejeodvážím.-Kdo učil žehnati, též proklínati učil: které že jsou ony tři věci, nejsilněji

proklínanénasvětě?Abych jepoložil naváhu.Rozkoš, vládychtivost, sobectví:tytotřivěcibylyaždosudnejlépeproklínányanejhůřepřiváděnydoprolhanýchřečí-tytřijálidskydobřeodvážím.Nuže vzhůru! Zde je mé předhomí a zde je moře: a moře se ke mně valí,

huňatý,lichotný,věrnýtenstarýstohlavýpsohlavýnetvor,kteréhomámrád.-Nuževzhůru!Zdepodržímváhunadvalícímsemořem:avolímtéžsvědka,aby

přihlížel,-tebe,typoustevnickýstromesesilnouvůníaširokouklenbou,tebe,jejžmámrád!Pojakémmostěkbudoucnukráčípřítomnáchvíle?Podlekterénutnostinutíse

vysoké,abysešloknízkému?Acoinejvyššímukáže,abyrostloještěvýš?

Teďstojíváharovněatiše:třitěžkéotázkyjsemnanivhodil,třitěžkéodpovědinesedruhámiska.

2.Rozkoš: všem, kdož v rubáši kajícníků povrhují tělem, osten a kůl; rozkoš:

jménem “svět” proklínána u všech záhrobníků: neboť podvádí a za blázny mávšechnyblouznivceabludaře.Rozkoš:chátřepomalýoheň,nakterémshoří;všemučervivémudřívíavšem

smrdutýmcárůmpec,ježjeuvaří,uškvaří.Rozkoš: svobodným srdcím nevinná a svobodná; zahradní blaho země;

překypujícídík,kterýmvšechnobudoucnozahrnujepřítomnouchvíli.Rozkoš:jenzvadlémunasládlýjed,protyvšak,kdožmajívůlilví,velikáposila

srdcíapokorněušetřenévínovšechvín.Rozkoš: veliké štěstí, jež je podobenstvím vyššího štěstí a nejvyšší naděje.

Lecčemutotižmanželstvíjepřislíbenoavícenežmanželství-lecčemu,cosijenavzájemcizejšínežliženaamuž:-akdozcelapochopil,jakcizíjsousiženaamuž!Rozkoš:-alechcimítiplotykolemsvýchmyšlenek,baikolemsvýchslov:sice

miclomýchsadůvpadnousviněasvatouškové!-Vládychtivost: žhoucí důtky pro nejtvrdší z těch, kdožmají tvrdé srdce; krutá

muka,ježčekajítéžnanejkrutějšího;kalnýplamenživoucíchhranic.Vládychtivost: zlobný ovád na těle nejmarnivějších národů: výsměšný

pronásledovatelvšínejistéctnosti,jenžjedenakaždémořianakaždépýše.Vládychtivost: zemětřesení, jež zlomí a rozlomí vše zpuchřelé a jeskyňovité;

drtící,smrtící,hněvivětrestajícírozbíjeníobílenýchhrobů;bleskemsršícíotazníkvedlepředčasnýchodpovědí.Vládychtivost:předjejímžpohledemčlověkseplazíakrčíarobotíaponižujese

níženežvepřačerv:-ažposlézeveliképohrdánízněhovzkřikne-vládychtivost:děsná učitelka velikého pohrdání, která městům i říším do očí hlásá: “Pryč stebou!”-ažznichsamýchvyrazívýkřik:“Pryčsemnou!”Vládychtivost:kterávšak,vábíc, ikčistýmaosamělýmvystupujeavzhůruna

soběstačné výšiny, planouc jako láska, jež na pozemském nebi vábivě malujenachováblaženství.Vládychtivost; než kdo by zval chtivostí, když vysoké zatouží dolů po moci!

Věru,nicchoréhoachtivéhonenínatakovétouze,natakovémsestupu!Abyosamělávýšeseneosamocovalaasobějedinánepostačovalanavěky;aby

horasešlavúdolíavětryvýšinknížinám:-Ó,kdobynalezlpravéjménokřestníactnostnéprotakovoutouhu!“Ctnost,jež

obdarovává”-takZarathustrakdysipojmenovalto,čehonelzepojmenovati.A tenkrátese téžstalo -avěrupoprvésestalo! -, že jehoslovoblahoslavilo

sobectví,zdravé,kypícísobectví,ježvyvěrázmohutnéduše:-zmohutnéduše,knížnáležívznešenétělo,krásné,vítězící,osvěžujícítělo,kolněhožkaždávěcsestávázrcadlem:- pružné přemlouvající tělo, onen tanečník, jehož podobenstvím a zkratkou je

duše,zesebeseradující.Sobeckározkoštakovýchtělatakovýchdušísamasiříká“ctnost”.Svými slovy o dobrém a špatném obklopuje se taková sobecká rozkoš jako

posvátnýmiháji;jménysvéhoštěstízaháníodsebevšemrzké.Odháníodsebevšezbabělé;praví:špatné-toťzbabělé!Mrzkýmsejízdáten,

kdostálesestará,kdovzdychá,naříkáazvedáinejmenšívýhody.Pohrdátakévšíbolestivoumoudrostí:neboťvěru,jetéžmoudrostkvetoucívtemnu,moudrostnočníhostínu:taneustáleběduje:“Všechnojemarné!”-Plachá nedůvěra se jí zdá nízká, i každý, kdo chce přísahymísto pohledů a

rukou:téžkaždápřílišnedůvěřivámoudrost-nebtajeznakemzbabělýchduší.Nižším ještě zdá se jí, kdo rychle je úslužný, psovský tvor, jenž hned leží

pokorněnaznaku;ajestimoudrost,ježjepokornájakopesapobožnáarychlekslužbámochotná.Nenáviděn pak a hnusný jest jí ten, kdo se nikdy nechce bránit, kdo polkne

jedovatouslinuazlépohledy,kdosevšímmápřílišnoutrpělivostavšeckostrpíavšímsespokojuje:neboťtojezpůsobrabský.Ať je kdo rabem před bohy, kteří po něm šlapou, či před lidmi a přiblblým

míněním lidským: jakémukoli rabskému způsobu do tváře plije ono blaženésobectví!Špatné: tak zve všechno, co je shrbené a skoupé a rabské, všechny

nesvobodněmrkajícíoči,všechnastísněnásrdceionenfalešnýpovolnýzpůsob,jenžlíbáširokýmizbabělýmirty.A pamoudrost: tak zve všechno, čím vtipkují rabi a kmeti amdlí; a obzvláště

celoutuzlou,vyšeptalou,vychytraloupošetilostkněží!Pamudrci však, všichni ti kněží, všichni, kdo jsou zemdleni světem, všichni,

jejichžduše ježenskáa rabská -ó, jak jejichhříčkyodjakživazahrávalyvšemusobectví!Aprávětomělobýtictností,mělozvátisectností,žesevšímsobectvímtakzle

nakládali!Abýtinesobeckými,tohosipřálizdobréhodůvoduvšichnitizbabělci,zemdlenísvětem,všichnitipavoucikřižáci!Ale těm všem vzejde nyní den, přijde změna a katovský meč, přijde veliké

poledne,tehdysemnohozjeví!Akdohlásá,žeJá jesvatéazdravéakdoblahoslavísobectví,věru, tentaké

káže,coví,aprorockyhlásá:“Hle,přichází,jenablízkuveliképoledne!”-

TakpravilZarathustra.

ODUCHUTÍŽE

1.Můj jazyk - jazyk lidu: příliš hrubě a od srdcemluvímpro sluchy hedvábných

ušáků. A ještě cizeji zní mé slovo zvířátkům všem, jež se brodí v inkoustu anabodávajínapéra.Má ruka - bláznova ruka: běda všem stolůma stěnáma všemu, kde ještě je

místoprozdobnékličkyaklikyhákybláznů!Mánoha-koňskánoha:tou,křížemakrážem,cestounecestou,dupuadusám,

ačertovskyjsemnadšenzevšehorychléhoběhu.Můj žaludek - asi žaludek orlí? Neboť ze všeho nejraději má jehněčí maso.

Dojistavšakjetožaludekptačí.Nevinnými věcmi amálo věcmi živen, nedočkavě připraven k letu, k odletu -

takovýjáužjsem:jakbytedyněconamněnebylojakopták!A zvláště že jsem sok ducha tíže, to mám od ptáka: a věru, jsem jeho

arcinepřítel, na život a na smrt!Ó, kamžeménepřátelství již neletělo, kamsenezaletělo!Otombychdovedlpísničkuzpívat-azazpívámjitéž:třebažejsemsamotenv

prázdnémdoměanikomujínemohuzpívatinežsvýmvlastnímuším.Arci,jsoujinípěvci,těmteprvevplnémdomězměknehrdlo,rozhovoříseruka,

okonajdesvůjvýrazasrdceprocitne:těmjásenepodobám.-

2.Kdo jednou lidi naučí létat, pohne všemi mezníky; i všechny mezníky mu

vzlétnoudovzduchu,aonpokřtízeminovýmjménem:“lehká”.Pštros utíká rychleji než nejrychlejší kůň, ale i on ještě strká hlavu těžce do

těžkézemě:takčlověk,jenžposudnedovedelétat.Těžkázvesemuzemě,těžkýzvesemuživot;ataktomuchceduchtíže!Kdo

všaklehkýmchcesestátakdoptákemchcesestát,nechťmilujesámsebe:-takučím.já.Neovšemláskouchorýchachtivých:nebutěchisebeláskazapáchá!Třebaseučit-takučímjá-sámsebemilovatiláskouneporušenouazdravou:

kdotaktomiluje,sámusebetosneseanebudetěkatisematam.Těkatisematam:tomuseříká“láskakbližnímu”;tímtoslovemdosudnejlépe

lhaliapodváděli,zvláštěti,kdožcelémusvětubylinaobtíž.A věru, to není přikázání prodnešeka zítřek, učiti se sebemilovat.Nýbrž ze

všechuměnítotojenejjemnější,nejlstivější,nejzazšíanetrpělivější.Svému vlastníkovi totiž vše vlastní je dobře skryto; a ze všech zlatých dolů

vlastnídůlvyhrabesenejpozději-toťdíloduchatíže.Jsmeskoroještěvkolébceajižnámdávajínacestutěžkáslova,těžkéhodnoty

“dobro”a“zlo”-takslujetotověno.Proněnámpromíjejí,žejsmenaživu.A proto k sobě nechávají přijíti maličkých, aby jim včas bránili milovat sebe

samy:toťdíloduchatíže.Amy -my poctivě vlečeme, co námdali na cestu, na tvrdých plecích a přes

drsnéhory!Apotíme-lise,říkajínám:“Ba,těžkonéstiživot!”Alečlověku je jen těžko,abysámsebenesl!Toproto, žepřílišmnohocizího

vlečenasvýchplecích.Jakovelbloudpoklekáadávásinotněnaložiti.Zvláštěsilný,nosnýčlověk, vněmžpřebýváúcta:přílišmnohocizích těžkých

slovahodnotsinakládá-teďsemuživotzdápouští!A věru! I leccos vlastního je těžko nésti! A leccos v nitru člověka se podobá

ústřici,neboť je toodpornéakluzkéatěžcechapatelné- takžesemusívzácnáskořápkasevzácnouzdoboupřimlouvatzaobsah.Ale i tomutouměnínutnoseučiti:uměnímítiskořápkuakrásnývzhledachytrouslepotu!O lecčemsnačlověkuvznikázasklamnézdáníproto,že leckteráskořápka je

nepatrná a smutná a příliš skořápkou. Mnoho skryté dobroty a síly se nikdyneuhodne;nejrozkošnějšílahůdkynenalézajínikoho,kdobyjeochutnával!Tovědíženy,nejrozkošnější;omálotučnější,omálotenčí-ókolikosudusetají

vtommálu!

Těžkočlověkaobjevitia jemusamu je tonejobtížnější;častoduch lžeoduši.Toťdíloduchatíže.Tenvšaksámsebeobjevil,kdodí:toťmojedobroazlo:tímpřipravilořečkrtka

atrpaslíka,kterýdí:“Dobroprovšechny,provšechnyzlé.”Věru,anitěchnemámrád, jimž každičká věc a dokonce i tento svět zovou se nejlepšími. Takové lidijmenujispokojenýmisevším.Spokojenost se vším, která všeho dovede okoušeti a ochutnávati: to není

nejlepšívkus!Ctímzpěčujícíse,vyběračnéjazykyažaludky,ježsenaučilyříkati„Já”a“Ano”i“Ne”.Alevšechnožvýkatiastráviti-toťpravýzpůsobvepřů!Vždyhýkatisvůjsouhlas

-tomusenaučiljenoselakdojehojeducha!-Hluboká žluť a hořící červeň: tak tomu chcemůj vkus - ten ke všembarvám

přimíchákrve.Kdovšaksvůjdůmnatíránabílo,prozrazujemibílenatřenouduši.Jednisizamilovalimumieadruzípřízraky;azdeitamstejnénepřátelstvíproti

všemumasuaprotivšíkrvi:ó,jakjsoumijedniidruzíprotivkusu!Neboťjámilujikrev.Atamnechcibydlitiadlíti,kdekdokoliplijeaprská:toťjižmůjvkus-radějibych

ještěžilmezizlodějiakřivopřísežníky.Nikdonenosívústechzlata.Aleještěodpornějšíjsoumivšichnipatolízalové;anejodpornějšízvíře,ježjsem

mezilidminalezl,pokřtiljsemjménemcizopasník:tonechtělomilovatiachtělobypřecežítizlásky.Neblahýmizvuvšechny,kdožmajíjenjedinouvolbu:státisebuďzlýmizvířaty,

nebozlýmikrotitelizvířat:utěchbychsinestavělstánků.Neblahýmizvu též ty,kdožmusístálečekati - timi jsouprotivkusu:všichni ti

publikániakupčíciakrálovéajinístrážcovékrajůakrámů.Věru, i jásenaučil čekati,a todůkladně -ale jenomčekatinasebe.Anaučil

jsemsenadevšímstátachoditaběhataskákatašplhatatančit.To však jestmoje učení: kdo se chce jednou naučit létat, uč se zprvu stát a

choditaběhatašplhatatančit:-letemselétatnenaučíš.Naučil jsem se lézti po provazových žebřících do nejednoho okna, po čilých

nohou jsemšplhal na vysoké stožáry: a nezdálo semi nepatrnýmblaženstvím,moci seděti na vysokých stožárech poznání - plápolati na vysokých stožárechjako plamének: nevelké sice světlo, a přece veliká útěcha plavcům, zahnanýmbouřkou,itrosečníkům!-Rozličnou cestou a poutí jsem se dostal k své pravdě: nevystupoval jsempo

jedinémžebříkudovýšky,odkudméokotěkávmoudálku.Ajenomneradjsemsevždyvyptávalpocestách-tomibylovždyprotimému

vkusu!Radějijsemseptávalsamýchcest,radějijsemjezkoušel.

Všeckamá chůze byla pokusem a otázkou: - a věru, i odpovídání na takovéotázkynutnoseučit!Tovšak-jestmůjvkus:-nedobrý,nešpatný,alemůjvkus,zanějžsejižnestydímajehožnetajím:“To-jesttedycestamá-akdejestvaše?”takjsemodpovídaltěm,kteřísemne

tázali“pocestě”.Cestytotiž,samospasitelnécesty-není!-TakpravilZarathustra.

OSTARÝCHANOVÝCHDESKÁCH

1.Zde sedím a čekám, kol sebe staré rozražené desky i desky nové, zpola

popsané.Kdypřijdemáhodina?-hodinaméhozápadu,zániku:neboťjedenkrátještěklidemchcijít.Natoteďčekám:neboťdřívejenutno,abymivzešlaznamení,žejetohodina

má,totižsmějícíselevshejnemholubic.Zatímjakokdosi,kdomákdy,sámksoběpromlouvám.Nikdominevypravujenicnového:ivypravujisoběsámsebe.-

2.Kdyžjsempřišelklidem,nalezl jsemjesedícínastarédomýšlivosti:všichnisi

domýšleli,žedávnojižvědí,cočlověkujedobréazlé.Čímsi starým amdlým zdálo se jim všemluvení o ctnosti; a kdo chtěl dobře

spáti,mluvil o “dobru”a “zlu”apotomšel spát.Z tohospáčství jsem je vyrušil,hlásaje:cojedobréazlé,nikdoještěneví:-ledaten,kdotvoří!-Topakjeten,kdovytvářícílčlověkaazemidávájejísmyslajejíbudoucnost:

tenteprvestvoří,ženěcojestdobréazlé.Ikázaljsemjim,abypřekotilistarésvéučebnéstoliceavše,kdekolisedalaona

starádomýšlivost: kázal jsem jim,abysevysmáli svýmvelkýmmistrůmctnosti,svýmsvětcům,básníkůmavykupitelůmsvěta.Kázal jsem jim, aby se vysmáli svým ponurným mudrcům i všem černým

hastrošům,kteříkdyvýstražněusedlinastromuživota.Sedljsemsinajejichvelikousilnici,ježvedekhrobům,baivedlemrchasupů

jsemusedl - a smál jsemse vší jejichminulosti a její zvětralé rozpadávající senádheře.Věru,podobenpostnímkazatelůmabláznům,svolávaljsemhromyableskyna

všechnu jejichvelikostamalost-že jejichnejlepšídobro je takpranepatrné!Žejejichnejhoršízlojetakpranepatrné!-takjsemsesmál.Mámoudrátouha,ježsezrodilavhorách,křičelatakasmálasezemne,divoká

věrutomoudrost!-mávelikátouha,ježnaperutíchbouří.A často mne strhla a vznesla a smetla, a uprostřed smíchu proletěl jsem v

hrůze,jakošíp,slunečnězmámenouslastí:-vdálododlehlýchbudoucností jsemletěl, jejichžnevidělještěžádnýsen,do

jihůžhavějších,nežojakýchkdysnilitvůrcovéobrazů:ažtam,kdebohovévtancisestydízavšechnaroucha:-abychtotižmluvilpodobenstvímapodobenbásníkůmbelhalakoktal:avěru,

stydímse,žeještěmusímbýtbásníkem!-Ažtam,kdevšechnovznikánímipřipadalobohůtancemabohůsvévolí,akde

semi zdálo, že svět, na svobodupuštěnýa rozpustilý, sámk sobě zasnazpětutíká:- kde svět se mi zdál odvěkým vzájemným útěkem a opětným vzájemným

shledáním mnoha bohů, blaženým odporem a novým nasloucháním iposlouchánímaopětnoupospolitostímnohabohů-kdevšechenčasmipřipadalblaženýmsmíchemnadokamžiky;kdenutnostbylasvobodasama,ježsiblaženěhrálasostnemsvobody:-Kde jsemseopětshledalsesvýmstarýmďáblemaarcinepřítelem,sduchem

tíže,isevším,costvořil:spovinností,předpisem,nouzíanásledkemaúčelemi

vůlíadobremazlem:-Neboťzdanenítřeba,abybyloněco,přescobysetančilo,přescobysetančilo

svobodně v dál?Není třeba, aby v zájmu lehkých a nejlehčích - byli krtkové atěžcítrpaslíci?-

3.Tambylototéž,kdejsemzcestyzvedlslovo“nadčlověk”ipoznání,žečlověkje

cosi,comusíbýtipřekonáno,žečlověkjestmostem,aneúčelemaževejménusvéhopoledne a svého včeramáblahoslaviti sám sebe jakožto cestu k novýmjitřnímčervánkům:-tamtobylo,kdejsemzvedlZarathustrovoslovoovelikémpoledniavše,cokoli

jinakjsemnadčlověkemzavěsiljakožtonachovédruhéčervánkyvečera.Věru, inovéhvězdyjsemjimukázal inovénoci;anadmračnyanocíadnem

jsemrozepjalještěsmíchjakopestrýstan.Naučiljsemjevšemusvémubájeníaspájení:abyvjednotuzbájiliadohromady

spojili, co je na člověku hádankou a zlomkem a hrůznou náhodou - já básník,hadač hádanek a vykupitel náhody jsem je učil, aby utvářeli budoucnost, abyvšechno,cobylo,svýmtvořenímvykupovali.Aby všeminulé na člověku vykupovali a každé “Bylo” přetvářeli, až promluví

vůle: “Ale tak jsem tomu chtěla! Tak tomu budu chtíti -” - to jsem jim nazývalvykoupením,tojedinéjsemjeučilvykoupenímzvát.-Teďčekámnavykoupenísvé-abychšelnaposledymezině.Neboť ještě jedenkrátchcik lidemjíti:dolemezinimichcizapadnouti,umíraje

chcijimpodatisvůjnejštědřejšídar!Tomu jsem se od slunce přiučil, když, přebohaté, sestupuje dolů: tu sype do

mořezlatozbohatstvínevyčerpatelného-tak,žeinejchudšírybářveslujezlatýmveslem! To jsem totiž jednou zřel a pohlížeje na to nemohl jsem se ani dosytavyplakat.-Jakoslunce,takchceiZarathustrazaniknouti:teďsedízdeačeká,kolemsebe

starérozraženédeskyideskynové-zpolapopsané.

4.Hle,zdejestnovádeska:alekdejsoumojibratří,abyjineslisemnoudoúdolía

domasitýchsrdcí?-Taktokážemávelikáláskakdálnýmanejvzdálenějším:nešetřisvéhobližního!

Člověkjecosi,comusíbýtipřekonáno.Jemnohopoutíapodob,kterakjejpřekonávat:otodbejsám!Alejenšašeksi

myslí:“Člověkalzetéžpřeskočiti.”Překonávejsesámivesvémbližním:anetrp,abyprávo,ježsimůžešuchvátit,

bylotidarováno!Cočiníšsám,nemůžetinikdoučinitivodvetu.Hleď,neníodplaty.Kdosinedovederozkazovati,nechťposlouchá.Aleckdodovedesirozkazovati,

lečdalekjetoho,abysámsebetéžposlouchal!

5.Tak tomu chce způsob šlechetných duší: nic nechtějí zadarmo; zvláště ne

zadarmožíti.Kdozlůzypochází,chceživotzadarmo;alemyostatní,kterýmživotsedal-my

stáleuvažujeme,conejlepšíhodátimuvýměnou!A věru, toť vznešená řeč, která dí: “Co život slibuje nám, to my - vyplníme

životu!“Nemáchtítipožívat,kdopožitkuneposkytuje.Anemánikdochtítipožívat!Požitekanevinnost jsoutotižnejstydlivějšívěci:nechtějí,abybylyhledány.Je

dobřejemíti-,aleještělépe,hledativinuabolesti!

6.Ómojibratří,kdojeprvorozený,vždybýváobětován.Myvšakjsmeprvorození.Myvšichnikrvácímena tajnýchobětníchstolech,hořímeapečemesevšichni

kectistarýchmodel.Cojenanásnejlepšího,jeještěmladičké:todráždíchuťstarýchjazyků.Naše

maso je jemné, naše srst jen jehněčí srst: jak bychom nedráždili starýchmodlářskýchkněží!Vnássamýchpřebýváještětenstarýmodlářskýkněz,jenžsikhostiněupeče,

conanásjenejlepšího.Ach,mojibratří,jakbyprvorozenínebyliobětmi!Ale tak tomu chce náš rod; a miluji ty, kdož se nechtějí uchovati. Ty, kdož

zanikají,milujijácelousvouláskou:neboťkráčejínaonenbřeh.-

7.Býtipravdivý-todovedemálokdo!Akdodovede,ještěnechce!Nejméněvšak

todovedoudobřílidé!Ótěchtodobrých!Dobřílidénikdynemluvípravdu;produchatudíž“býtidobrý”

znamenánemoc.Povolují, tidobří,vzdávajíse, jejichsrdcepapouškuje, jejichdůvodposlouchá:

kdovšakposlouchá,sámsebeneslyší/Vše,coudobrýchsezovezlem,musísespojitivespolek,abysezrodilajedna

pravda.Ómojibratří,jste-lijendostizlíktétopravdě?Odvážnáodvážlivost,dlouhánedůvěra,ukrutnýzápor,omrzelost,řezdoživého

masa- jenzřídkavšetotosespojujevespolek!Ztakovéhosemenevšak-plodísepravda!Vedle zlého svědomí vzrůstalo dosud vše vědění! Rozrazte, vy poznávající,

rozraztemistarédesky!

8.Jestliže vodamá trámy, jestliže přes proud skáčí lávky a zábradlí, nikdo věru

nedojdevíry,kdohlásá:“Všechnojevproudu.”Nýbržihlupcimuodporují.„Jak?”říkajíhlupci,“všechnožejevproudu?Trámy

a zábradlí jsou přece nad proudem! Nad proudem všechno je pevné, všechnyhodnotyvěcí,mosty,pojmy,vše,dobro’a,zlo’:tovšechnojepevné!”-A přijde-li tvrdý mráz, krotitel zvířat a řek: pak i nejvtipnější se naučí

nedůvěřovati; a věru, nejen hlupci pak promlouvají: “Zdalipak všechno - nestojínehnuto?““Vpodstatěvšestojínehnuto”-toťpravéučenímrazu,dobrávěcproneplodnou

dobu,dobráútěchaprozimníspáčeapecivály.”Vpodstatěvšestojínehnuto -protitomuvšakkážebřeznovývítr!Březnovývítr,býk,nevšakbýkorající -zuřivýbýk,ničitel, jenžvzteklými rohy

boříled!Ledvšakbořílávky!Ómojibratří,zdateďnenívševproudu?Zdanepadlydovodyvšeckylávkya

zábradlí?Kdobyseještědržel“dobra”a“zla”?“Bědanám!Blazenám!Vanebřeznovývítr!”-Takmihlásejtevšemiulicemi,ó

mojibratří!

9.Je starý blud, ten sluje dobro a zlo. Kolem věštců a hvězdopravců točilo se

dosudkolotohotobludu.Kdysisevěřilovevěštceahvězdopravce:aprotosevěřilo:“Všechnojestosud:

takatakjednatimáš,neboťmusíš!”Pak se opět nedůvěřovalo věštcům a hvězdopravcům: a proto se věřilo:

“Všechnojesvoboda:můžeš,neboťchceš!”Ómojibratří,ohvězdáchabudoucnostidosudbylyjenbludy,nevědění:aproto

dosudodobruazlubylyjenbludy,nevědění!

10.“Neuloupíš! Nezavraždíš!” taková slova byla kdysi zvána svatými; před nimi

sklánělikolenaihlavyazouvaliobuv.Ale já se vás táži: kde byli kdy na světě lepší lupiči a vrazi, než byla taková

svatáslova?Zdaživevšemživotěnení-loupeníavraždění?Atím,žetakováslovasvatými

slula,zdažtímpravdasamanebyla-zavražděna?Čibylotokázánísmrti,žesvatýmslulo,covšemuživotuodporovaloazrazovalo

zněho?-Ómojibratří,rozrazte,rozraztemistarédesky!

11.Toťsoucitmůjsevšímminulým,ževidím: jestvydánovplen -vydánovplen

milosti,duchu,šílenství každéhopokolení, ježpřichází,avše,cobylo, si vyložítak,abymutosloužilozamost!Velkýnásilnický vládcemohlbypřijíti, zchytralýnetvor, jenžby svoumilostí a

nemilostívšechnuminulostnutilazkrušil:ažbysemustalamostemipředzvěstíahlasatelkouikuropěním.Totovšakjedruhénebezpečíadruhémésoucítění:-kdo z lůzy pochází, toho vzpomínání jde dozadu až k dědu - s dědem všakpřestáváčas.Tak všeminulé jest vydáno v plen: neboťmožná že by se jednou luza stala

pánemažebysevmělkýchvodáchutopilvšechenčas.Proto, ó moji bratří, je třeba nové šlechty, jež jest odpůrkyní vší lůzy a vší

násilnicképánovitostiananovédeskynověpíšeslovo“šlechetný”.Mnohašlechetnýchtotižjetřebaimnohajejichodrůd,abybylašlechta!Anebo,

jak jsemkdysidělvpodobenství: “Toprávě jebožskost,že jsoubohové,aleženeníboha!”

12.Ómoji bratří, svědectví a svěcení vámdávámnové šlechty:máte semi státi

ploditeli a pěstiteli a rozsévači budoucnosti - věru, nevedu vás k šlechtictví, ježbystemohlizakoupitijakokramářiakramářskýmzlatem;neboťmálohodnotymávše,comásvoucenu.Napříště nebudiž vám ke cti, odkud přicházíte, nýbrž kam jdete! Vaše vůle a

vašenoha,ježspějenadvássamyvýš-tabudižvašínovouctí!Věrunikoli,že jstesloužiliknížeti-co ještězáležínaknížatech!-čiže jstese

tomu,costojí,stalibaštou,abytostálopevněji!Nikoli, že váš rod se u dvorů podvorštěl a že jste se naučili pestře a jako

plameňáci státi po dlouhé hodiny vmělkých rybnících: - neboť dovésti stát jestzásluhou u dvořanů; a všichni dvořané míní, že k blaženství po smrti náleží -smětisedět!-Takéne,žeduch, jejž jmenujísvatým,vedlvašepředkydozaslíbenýchzemí,

ježmněsenezdají zaslíbením:neboťzemě,kdevyrostlnejhoršívšechstromů,kříž-tanemápranicslibného!-avěru,kamkoliten“svatýduch”svérytířevedl,vždy při takových výpravách docela vpředu běžely kozy a husy a pobíhaliztřeštěnciskřížem!-Ómojibratří,vašešlechtictvínemásedívatinazad,nýbrždopředu,ven.Buďtež

mi vyobcováni ze všech otčin a praotčin! Ne svých otců, ale sirých dětí zemimilovati budete: tato láska budiž vaším novým šlechtictvím - láska k zemineobjevené,vnejdálnějšímmoři!Poníkáživašimplachtámpátratapátrat!Nasvýchdětechnapravte,žejstedětmisvýchotců:všeminulétaktovykoupíte!

Tutonovoudeskunadvámivztyčuji!

13.“Kčemužíti?Všeckojestmarnost!Žíti-toťmlátitislámu;žítiznamenápopáliti

se,apřeceseneohřát.”Takové starobylé povídání stále ještě platí za “moudrost”; a že je staré a že

zatuchlepáchne,protojeještěuvětšívážnosti.Iztrouchnivělostšlechtí.-Taksmělymluvitděti:neboťseštítíohně,protožejepopálil!Jemnohodětinství

vestarýchkniháchmoudrosti.Akdoneustále“mlátíslámu”,jaktenbysmělnamlácenílát!Takovémubláznu

jenústazavázat!Takoví lidézasedajízastůlanepřinášejínic,aninepořádnýhlad:-a teď lají:

“Všeckojemarnost.”Ale dobře jísti a píti, ómoji bratří, to věru není uměnímarnosti!Rozraztemi,

rozraztedeskytěch,kdožsenikdyneradují!

14.“Čistémuvšečisto”:takústyjsouchváleninevinní.Jávámvšakpravím:sviním

sevšechnozasvitli!Protoblouznivci a lidé se svěšenýmihlavamia svěšenými srdci hlásají: “Svět

sámjenetvor,pokálenýtrusem.”Nebtivšichnijsouduchanečistotného;zvláštěvšakoni,kteřínemajípokliduni

pokoje,ledažesenasvětdívajízezadu-vyznavačizásvětí!Těmříkámdotváře,byťtoipůvabněneznělo:světsečlověkupodobápotud,že

mázadnici-vtommajípravdu!Na světě je mnoho trusu: v tom mají pravdu! Ale proto svět sám ještě není

netvor,pokálenýtrusem!Jemoudřezařízeno,ženasvětěmnohověcíneliběpáchne:sámhnusvytváří

křídlaisíly,ježvytušíprameny!Inanejlepšímjecosi,copůsobíhnus;a inejlepšíčlověkjecosi,comusíbýti

překonáno!-Ómojibratří,jepřemoudřezařízeno,ženasvětějemnohotrusu!-

15.Takovýmito průpovědmi slyšel jsemnábožné záhrobníky promlouvati k svému

svědomí,avěru,promlouvalibezšalbyašpatnosti-byťinasvětěnebyloničehošalebnějšíhonišpatnějšího.“Nechejsvětstaratiseosvět!Aniprstuprotiněmunezvedej!”“Nechejvšechnylidi,kteřítomuchtějí,rdousitseabodatarozdíratseaškrábat:

aniprstuprotitomunezvedej!Tímsejenomnaučíodříkatisesvěta!”“Avlastnísvůjrozum-tensámhrdliardus;neboťjetorozumsvětatohoto-tím

sesámnaučíšodříkatisesvěta.”-Rozraztemi,rozrazte,ómojibratří,tytostarédeskypobožných!Rozmeltemiprůpovědipomlouvačůsvěta!

16.“Kdo se mnoho učí, odlučí se vší prudké žádostivosti” - to druh druhu dnes

šepcenavšechtemnýchulicích.“Moudrostunavuje;nicnemáceny;nepožádáš,nezatoužíš!”-tutonovoudesku

viděljsemzavěšenuinaveřejnýchtrzích.Rozrazte mi, ó moji bratří, rozrazte mi též tuto novou desku! Zavěsili ji tam

umdlenísvětemakazatelésmrti,atéžžalářníci:neboťhleďte,vždyťjetokázánívedoucíkporobě!-Žesešpatněučilianejlepšímuneučili, žeseučili všemupřílišzáhyavšemu

příliš rychle: že špatně jedli, odtud ten jejich zkažený žaludek - zkaženýmžaludkemjetotižjejichduch:tenradíksmrti!Neboť,bratřímoji,duchvpravdějestžaludkem!Život je zdrojem rozkoše! z koho však mluví zkažený žaludek, ten otec

zármutku,tomuvšechnypramenyjsouotráveny.Poznávati:toťrozkošíprotoho,kdovůlimálví!Alekdozemdlel,chcejento,co

někdojinýchce:avšechnyvlnysihopodávají.Atakovýjevždyzpůsobslabýchlidí:ztrácejísenasvýchcestách.Baposléze

septá jejichmdloba: “Kčemu jsmekdynějakými cestami kráčeli!Všechno jestjedno!”Těmpůvabnězaznívávsluch,žesekáže: “Nicnemáceny!Nebudeteničeho

chtíti!”Tovšakjestkázánívedoucíkporobě.Ómoji bratří, všem, kdo jsou znaveni cestou, přichází Zarathustra, svěží vítr

bouřlivák;ještěmnohonosůrozkýchá!Iskrzezdiprovanesvobodnýmůjdech,adovnitřdožalářůadožalářovaných

duchů!Chtěnítojest,ježosvobozuje:nebchtíti,toťtvořiti:takučímjá.Aučitisemáte?”

proto,abystetvořili!Atakéjakseučit,máteseteprveodemneučit,totižjakdobřeseučit!-Kdouši

má,slyš!

17.Zde stojí člun - tamnaonu stranu jde cesta snad ve velkéNic. -Ale kdoby

vstoupildotohoto“Snad”?Nikdo z vás nechce vstoupiti do člunu smrti! Kterak tedy, že jste unaveni

světem!Unavenisvětem!A ještě jsteseaninadzeminevznesli!Nalezl jsemvás ještě

stálechtivýmipozemiazamilovanýmidovlastníúnavyzezemě!Nenadarmovámskleslevisíret:-malépozemsképřánínaněmještěsedí!Avoku-neplavetammráčeknezapomenutépozemskérozkoše?Jenasvětěmnohodobrýchvynálezů;jednyjsouužitečné,druhépříjemné:pro

něnutnomilovatizemi.Aleccosjetutakdobřevynalezeno,žeto je jakoňadraženy.užitečnéspolu i

příjemné.Vy však, vy unavení světem! Vy leniví k pozemskému životu! Vás metlami

mrskat!Metlabyvámzhurtapomohlananohy.Neboť:nejste-lichoří,nejste-livyžilíubožáci,jichžsytájezemě,tedyjstechytří

lenochodinebozmlsanézalezlékočkyrozkoše.Anechcete-lizasčileběhat-tedycosvámizdenasvětě!Jezbytečnochtítléčitinevyléčitelné:takučíZarathustra:-tedycosvámizdena

světě!Aktomu,abyseudělalkonec,jetřebavětšíodvahynežknovémuverši:tovědí

všichnilékařiabásníci.

18.Ómojibratří,jsoudeskystvořenémdlobou,adeskystvořenéleností,hnilobnou

leností:třebažemajístejnoumluvu,nestejněchtějíbýtslyšeny.-Viztezdetohotochřadnoucího!Jižjenopíďjestatečnýtenmužvzdálensvého

cíle,mdlobouvšaksevzdornězdepoložildoprachu!Mdlobouzívánacestu,zemiacílisámnasebe:anikrokujižstatečnýtenmuž

nechceučiniti!Teďsluncenanějžhneapsichlemtajípo jehopotu:on tuvšak ležívesvém

vzdoruaradějichcezchřadnouti:-zchřadnoutiopíďpředcílem!Věru,nezbude,nežabystetohotohrdinuvtáhlizavlasydojehonebes!Čiještělépe,nechteholežet,kamsepoložil,abyhonavštívilpotěšujícíspánek

schladivýmdechemšumějícíhodeště.Nechteho ležet,ažprocitnesám-ažsámodsebeodvolávšechnumdlobua

vše,comdlobaučilajehoústy!Jenabyste,bratřímoji,odněhozaplašilipsy,línétylísaly,ivšechnutubzučící

havěť: - všechnu tu bzučící havěť “vzdělanců”, jež si na potu každého hrdinypochutnává!-

19.Knihykolemsebeopisujiaposvátnéhranice;stáleménějetěch,kdožsemnou

stoupajínahorystálevyšší:stavímpohořízhorstáleposvátnějších.Ať kamkoli však se mnou stoupáte, ó moji bratří: dbejte, aby cizopasník

nestoupalsvámi!Cizopasník: toť plazivý, točivý červ, který chce ztučněti z chorých vašich

rozbolavělýchkoutů.Atojestjehoumění,žeuhodnestoupajícídušenatommístě,kdejsoumdlé:ve

vašehořeadovašírozmrzelosti,vněžnývášstudzapustísvéhnusnéhnízdo.Kdesilnýjesláb,kdešlechetnýjepřílišmírný-tamzapustísvéhnusnéhnízdo:

cizopasníkpřebývá,kdevelkýčlověkmámalérozbolavělékouty.Cojenejvyššídruhvšehojsoucnaacodruhnejpovržlivější?Cizopasníkjedruh

nejpovržlivější: kdovšak jenejvyššíhodruhu,vyživujenejvícecizopasníků.Onadušetotiž,kterámánejdelšížebříkanejhloubsahádolů: jakbynaténesedělocizopasníkůnejvíce?-dušenejobjemnější,ježsamavsoběnejširšímikruhymůžeběhatabloudita

těkat;dušenejnezbytnější,ježsezrozkoševrhádonáhody:-dušejsoucí,ježsenořívevznikání;dušeoplývajícímajetkem,ježosvéujmě

chcesevrhatdochtěníažádostí:- duše sama před sebou prchající, jež samu sebe dohání v nejširším kruhu;

dušenejmoudřejší,jížnejsladčejidomlouvábláznovství:- duše sama sebe nejvíc milující, v níž veškery věci mají svůj proud a

protiproud, svůj příliv a odliv: - ó, jak by nejvyšší duše neměla nejhoršíchcizopasníků?

20.Ómojibratří,cožjsemukrutný?Aledím:Copadá,toještěpostrčte!Všechnodnešní-topadáarozpadáse:kdobytozadržoval!Alejá-jáchcido

tohostrčit!Znáterozkoš,kterákutálíkamenydostrmýchhlubin?-Titodnešnílidé:vizteje

jen,kteraksedomýchhlubinkutálejí!Jsem předehrou pro lepší hráče, ó moji bratří! Jsem příkladem vaší hry!

Jednejtepodlepříkladumého!Akohonenaučítelétati,tohominaučte-abyrychlejipadal!

21.Milujistatečné:nenívšaknatomdost,abyskolemsebemlátil.Mlaťsi,alevěz

dokoho!Ačasto jevícestatečnostiv tom,kdyžpotlačíšsvůjhněvasvéhosokamíjíš:

proto,abysesuchovalprodůstojnějšíhonepřítele!Máte míti jen nepřátele, jichž byste nenáviděli, ne však takové, jimiž byste

povrhovali:buďtemihrdinasvéhonepřítele:tojsemjižjedenkrátehlásal.Prodůstojnějšíhonepřítele,ópřátelémoji,seuchovejte:protojestnutné,abyste

míjeli mnoho věcí - zvláště mnoho chátry, jež vám do uší hřmotí o národu anárodech.Uchovejtesiokoneposkvrněnéjejím“pro”i“proti”!Tamjemnohopráva,mnoho

bezpráví: kdo přihlíží a očí neodvrátí, rozzlobí se.Očí neodvrátit a jen do tohomlátit-tojetamtotéž:protoodejdětedolesůamečsvůjpoložtekspánku!Jděte vlastními svými cestami! A nechte, aby národ i národové šli svými! -

vskutku,temnýmicestami,nanichžnijedinánadějejižneblýská!Nechťkupčíkvládnetam,kdevše,coseještětřpytí-jezlatokupčíků!Jižnení

časkrálů:cosidnesříkánárod,králůnezasluhuje.Hleďtejen,jaksititonárodovéteďsamipočínajíjakokupčíci:nejmenšívýhody

sizkaždéhosmetívyhrabou!Číhají na sebe a něco na sobě vymámí - tomu říkají “dobré sousedství”. Ó

blaženádávnádobo,kdysinárodřekl:“Chcinadnárody-býtipánem!”Neboť, bratří moji: co jest nejlepší, panovati má, co jest nejlepší, chce také

panovati!Akdeučenízníjinak,tam-nenínejlepšího.

22.Titolidézde-kdybytichlébmělizadarmo,běda!Počembypakkřičeli!Jejich

výživa-toťjejichpravázábava;anechťjenmajíživottěžký!Loupící šelmy to jsou: i v jejich “práci” - je lupičství, i v jejich “výdělku” -

přelstívání!Protoaťjenmajíživottěžký!Aťsetedyjenstanoulepšímišelmami,dovednějšími,chytřejšími,podobnějšími

člověku:člověktotižjenejlepšíšelma.Všemzvířatůmčlověk jižuloupil jejichctnosti: toproto,žezevšechzvířatměl

životnejtěžší.Jenještěptácijsounadním.Akdybysečlověknaučilještěilétat,běda!ažkam

bypak-letělajehochtivostlupu!

23.Taktochcimužeaženu:mužezdatnéhokválce,ženuzdatnou,abyrodila,oba

všakzdatné,abytančilihlavouinohama.Aztracenbudižnámden,kdyanijedinkrátesenetančilo!Anepravoujmenujme

každoupravdu,přinížnebylojedinéhovýsměchu!

24.Vaše “uzavírání” sňatků! dejte pozor, aby to nebyl špatný závěr! Uzavřeli jste

příliš rychle:vyplýváz toho -zrušenísňatku!A lépe ještězrušit jej cizoložstvímnež zohýbat jej a předstírat! - Takto mi pravila žena: “Ano, já zlomila řádmanželství,aledřívemanželství-zlomilomne!”Nalezljsemvždy,žekdojsoušpatněspářeni,nejhůřetoužípomstě:mstísena

celémsvětězato,žejižneběhákaždýsám.Proto žádám, aby si poctivci vespolek řekli: “Máme se rádi: zkusme tedy,

budeme-lisemítiinadálerádi!Čimánašezaslíbeníbýtpochybením?- Dejte nám lhůtu na malé manželství, abychom zkusili, jsme-li způsobilí k

velkému!Nenítomalávěc,stálebýtivedvou!”Takto radím všem poctivcům; a čímpak by byla má láska k nadčlověku i ke

všemu,copřijítimá,kdybychjinakradilamluvil!Nejenrozrůstatisemáte,nýbržrůstivzhůru-ktomu,ómojibratří,vámpomoziž

zahradamanželství!

25.Kdonabylpoznáníostarýchzdrojíchavznicích,hle, tenposlézebudepátrati

popramenechbudoucnostiaponovýchzdrojíchavznicích.-Ómojibratří,maličkoanovínárodovévzniknouanovépramenyzaburácejído

novýchhlubin.Zemětřesení totiž - to zasypává mnoho studní, to působí, že mnoho lidí

zchřadne:tonasvětlotéžzvedávnitřnísílyatajnosti.Zemětřesení zjevuje nové prameny. Při zemětřesení starých národů vyvěrají

novéprameny.Akdovolá:“Pohleď,zdestudnapromnohožíznivých,jedinésrdcepromnoho

toužebných,jedinávůlepromnohonástrojů”:-kolemtohoseshromáždínárod,tojest:mnoholidízkoušejících.Tam se zkouší, kdo dovede rozkazovati a kdo musí poslouchati! Ach, a jak

dlouhým hledáním se to zkouší a jakými radami a nezdary a jakým učením ajakýminovýmipokusy!Lidská společnost: toť pokus, tak učím já - toť dlouhé hledání: a hledá si

rozkazujícího!-pokus,ómojibratří!Nikolivšak“smlouva”!Rozraztemi,rozraztetakovéslovoměkkýšovitýchsrdcíapolo-polovičatých!

26.Ó moji bratří! U kterých že lidí jest největší nebezpečí pro veškeru lidskou

budoucnost? Zda ne u dobrých a spravedlivých? - kteřížto říkají a ve svýchsrdcíchcítí:“Myjižvíme,cojestdobréaspravedlivé,mytotéžmáme;bědatěm,kdožtuještěhledají!”A nechť lidé zlí páchají sebevíce škod: škoda páchaná na dobrých je škoda

nejškodlivější!Anechťpomlouvačisvětapáchajísebevíceškod:škodapáchanánadobrýchje

škodanejškodlivější!Ómojibratří,dobrýmaspravedlivýmkdysdosrdcekdosinahlédl, jenžpravil:

„Jsoutofarizejové.”Nerozumělosemuvšak.Dobří a spravedliví sami mu nesměli rozuměti: jejich duch je zajat v jejich

dobrémsvědomí.Hloupostlidídobrýchjenezbadatelněchytrá!Tovšakjepravda:lidédobřímusíbýtifarizeji-nemajíjinévolby!Dobřímusíukřižovatitoho,kdosivynajdesvouvlastníctnost!Totojestpravda!Druhý však, kdo objevil jejich zemi, zemi a srdce a půdu dobrých i

spravedlivých:tobylonen,jenžseptal:“Kohomajínejvícevnenávisti?”Tvořícího mají nejvíce v nenávisti: toho, kdo desky a staré hodnoty láme a

zláme-tohojmenujízločincem.Dobřítotiž-nedovedoutvořiti:jsouvždyckypočátkemkonce:-ukřižujítoho,kdo

píše nové hodnoty na nové desky, sami sobě obětují budoucnost -ukřižujívšechnulidskoubudoucnost!Lidédobří-tibylivždypočátkemkonce.-

27.Ómoji bratří, pochopili jste též toto slovo? I co jsem kdysi řekl o “posledním

člověku”?-Ukterýchželidíjestnejvětšínebezpečíproveškerulidskoubudoucnost?Zdaž

neudobrýchaspravedlivých?Rozraztemi,mzračtedobréaspravedlivé!-Ómojibratří,pochopilijstetéžtoto

slovo?

28.Prchátepředemnou?Jstezlekáni?Třesetesepři tomtoslově?Ómojibratří,

když jsem vám kázal,abyste rozrazili dobré i desky dobrých: teprve tehdy jsemčlověkavypravilnajehoširémoře.Ateprvenynínaňpřicházívelkýděs,velkáchvíle,kdyserozhlíží,velkánemoc,

velkýhnus,velkámořskánemoc.Dobřívámukazovalinepravápobřežíanepravéjistoty;velžíchlidídobrýchbyli

jstezrozeniaskryti.Dobřívšechnoažnadnoprolhali,prohnuli.Kdovšakobjevil zemi “člověk”, objevil též zemi “budoucnost člověka”.Teďmi

buďtemořskýmiplavci,srdnatýmiavytrvalými!Zpříma mi choďte, dokud je čas, ó moji bratří, učte se zpříma choditi! Moře

bouří:mnoholidísechcevašípomocíopětvzpřímiti.Mořebouří,všechnojevmoři.Nužedobrá!Nuževzhůru!Vystaránámořnická

srdce!Čímjenámzeměnašichotců!Tamsměřujenašekormidlo,kdenašichdětí je

země!Tamdodaleka,bouřnějinežmoře,bouřínaševelikátouha!-

29.“Proč tak tvrdý?” - pravil kdysi diamantu kuchyňský uhel; “což nejsme blízce

spřízněni?”-Pročtakměkcí?Ómojibratří,takjasetáživás:cožnejste-mojibratří?Proč tak měkcí, tak couvající a povolující? Proč tolik popírání, zapírání ve

vašemsrdci?Takmáloosuduvevašempohledu?Anechcete-libýtosudyaneúprosnými:jakbystesemnoumohli-vítěziti?A nechce-li vaše tvrdost blýskat a rozlučovat a rozřezávat: jak byste jednou

mohlisemnou-tvořiti?Ti, kdo tvoří, jsou totiž tvrdi.Ablaženstvímmusí se vámzdát,můžete-li svou

ruku vtisknout na tisíciletí jako na vosk - blaženstvím,můžete-li na vůli tisíciletípsátijakonakov-tvrdějinežkov,vzácnějinežkov.Zcelatvrdéjestjento,cojestnejvzácnější.Tutonovoudesku,ómojibratří,vztyčujinadvámi:staňtesetvrdými!

30.Ómoje vůle! ježobracíš veškeru tíseň,ónezbytnostimá!Uchraňmnevšech

malých vítězství! Ty určenímé duše, jemuž dávám jméno osudu! Ty, jež jsi vemně!Anademnou!Uchraňaušetřimnekjedinémuvelikémuosudu!Aposlednísvouvelikost,vůlemá,uspořsiprosvůjposlednískutek-abysbyla

neúprosnáuprostředvesvémvítězství!Ach,kdonepodlehlsvémuvítězství!Ach, čí oko neztemnělo ve zmámeném tomto soumraku! Ach, čí noha

nezavrávoralaaneodučilasevevítězství-stát!-Kéžbychjednoubylpřipravenazralýovelkémpoledni:připravenazralýjako

rozžhavenýkov,jakomračnotěhotnébleskemavéměmlékemkypící:-připravensámksoběaksvénejskrytějšívůli:luk,jenžprahneposvémšípu,

šíp,jenžprahneposvéhvězdě:-hvězda,připravenáazraláosvémpoledni,žhoucí,protknutá,blaženáničícími

slunečnímišípy:-samoslunceaneúprosnáslunečnívůle,připravenákničeníprostředvítězství!Óvůle, ježobracíšveškeru tíseň,ónezbytnostimá!Uchovejmnek jedinému

velikémuvítězství!-TakpravilZarathustra.

UZDRAVUJÍCÍSE

1.Jednouzrána,nedlouhoposvémnávratudojeskyně,vyskočilZarathustrajako

potřeštěnz lože,křičelstrašlivýmhlasemapočínalsi, jakobynaloži ležel ještěněkdo, kdo nechce vstát; a tak se rozléhal Zarathustrův hlas, až jeho zvířatazlekánapřispěchala,azevšechslujíadoupatvsousedstvíZarathustrovyjeskyněvšeživoucísevyplašilo -poletujíca třepotajícse,plazícseaposkakujíc,podletoho, jaká noha a jaká peruť byla komu dána: Zarathustra však promluvil tatoslova:Vzhůru,propastnámyšlenko,zméhlubiny!Jájsemtvůjkohoutajitřníšero,ty

rozespalýčerve:vzhůru!vzhůru!Můjhlastějižvykokrházespánku!Uvolnipoutasvýchuší:naslouchej!Neboťjátěchcislyšet!Vzhůru!Vzhůru!Zdehromujedost,abytakéhrobysenaučilynaslouchat!Azočísivytřispánekavšechnoslabošskéaslepé!Slyšmneisvýmaočima:

můjhlasjelékemiproty,kdožsenarodilislepí!A jak se mi jen probudíš, na věky budeš bdíti. Mým zvykem není prabáby

burcovatizespánkuapotomjimkázati-abyspalyzasdál!Hýbešse,prohýbášse,chroptíš?Vzhůru!Vzhůru!Nechropti-mluvmi!Volátě

Zarathustra,bezbožník!Já Zarathustra, já přímluvci života, přímluvci bolu, přímluvci kruhu - já volám

tebe,svoumyšlenkunejpropastnější!Blazemi!Přicházíš-slyšímtě!Mápropastmluví,svouposledníhloubkujsem

překlopilnasvětlo!Blazemi!Sem!Dejruku-ha!nech!Haha!-Hnus,hnus,hnus-bědami!

2.Sotva všakZarathustra takto promluvil, zhroutil se jakomrtvý a dlouho zůstal

jakomrtvý.Alekdyžpřišelzasksobě,bylbledachvělseazůstalležetiadlouhonechtěljístianipíti.Topotrvaloposedmdní;jehozvířatavšakhoneopouštělavedne ani v noci, ledaže orel vylétal pro krmi. A co uloupil a přinášel, kladl naZarathustrovo lože: takže Zarathustra posléze ležel pod žlutými a rudýmibobulemi, hrozny, růžovými jablky, vonným kapradím a šiškami pinií. K jehonohám pak byla rozestřena dvě jehňata, jež orel s námahou uchvátil jejichpastýřům.Posléze po sedmi dnech se Zarathustra vzpřímil na loži, vzal do ruky růžové

jablko,přivonělkněmuashledaljehovůnilíbeznou.Idomnívalasejehozvířata,žeječas,abysnímpromluvila.“ÓZarathustro!”pravilazvířata,“takležíšteďjižposedmdnístěžkýmaočima:

nepostavíšsezaskonečněnanohy?Vykročzesvésluje:světnatěčekájakozahrada.Vítrhratěžkýmivůněmi,jež

spějíktobě:avšechnypotokybyrádyběhalyzatebou.Všechnyvěcipotobětoužíposedmdnů,cojsisámasám-vykročzesvésluje!

Všechny věci chtějí být tvými lékaři! Přišlo k tobě snad nové poznání, kyselé,těžké? Jako kysající těsto jsi ležel, tvá duše vzkypěla a překypovala presevšechnysvéokraje.”- Ó zvířata má, odpověděl Zarathustra, žvatlejte tak dál a nechte mne

poslouchat! Tolikmne osvěžuje, že žvatláte: kde se žvatlá, tam světmi již ležíjakozahrada.Jak je to líbezné, že jsou na světě zvuky a slova: zda zvuky a slova nejsou

duhamiaklamnýmimostymezitím,conavěkyjerozloučeno?Kekaždédušináležíjinýsvět:každédušikaždájinádušejezásvětím.Právě mezi nepodobnějšími věcmi je nejkrásnější zdání a nejlživější klam;

neboťnejmenšípropastnejtížesepřeklene.Promne - jakbypromnebylonějaké “vně”?Nenívnějšíhosvěta!Tohovšak

zapomínámepřivšechzvucích;jaktolíbezné,žezapomínáme!Zda nejsou věcem dány zvuky a jména, aby se člověk věcmi osvěžoval? Je

krásnýmblaženstvímnašemluva:stoučlověktančípresevšechnyvěci.Jaklíbeznéjevšemluvení,jaklíbeznávšechnaležzvuků!Sezvukytančínaše

láskanapestrýchduhách.-,,ÓZarathustro,”odpovědělazvířata,“těm,kdosmýšlejí jakomy,všechnyvěci

samyodsebetančí:přichází tovšeapodávási torukuasmějeseaprchá-avracíse.Všechnopřichází,všechnosevrací;věčněběžíkolo jsoucna.Všechnoumírá,

všechnozasevzkvétá;věčněběžírokjsoucna.Všechno se láme, všechno se spravuje; věčně se staví stejný dům jsoucna.

Všechnoseloučí,všechnozdravísezas;věčněsizůstávávěrenprstenjsoucna.Každým okamžikem počíná se jsoucno; kolem každého ,Zde’ se otáčí koule

,Tam’.Středjevkaždémbodě.Křivájestezkavěčnosti.”-Ó vy šašci a kolovrátky! odpověděl Zarathustra a usmíval se zase, jak dobře

víte,cosezasedmdnímusilovyplniti:-ajakonennetvormidojícnuvlezlamnerdousil!Ale jámuukouslhlavuadaleko jsem ji vyplivl.Avy - vy jstez toho jižudělalipísničku?Teď tuvšak ležím,znaven ještě tímkousánímavyplivováním,churavještěvlastnímvykoupením.Atyjstesenatovšedívali?Ómůjorleahade,ivyjsteukrutní?Chtělijstese

dívatinamouvelikoubolest,jakosedívajílidé?Člověktotižjezvířenejukrutnější.Při truchlohrách, býčích zápasech a ukřižováních bylo mu dosud na zemi

nejvolněji;akdyžsivynalezlpeklo,hle,tupeklobylojehonebemnazemi.Křičí-livelikýčlověk-zhurtaktomupřiběhnemalý;ajazykmuvisízkrkusamou

chtivostí.Ontovšaknazývásvým“soucítěním”.Jakhorlivěmalýčlověk,obzvláštěbásník,svýmislovyžalujenaživot!Slyšteho,

alenepřeslechnětemislasti,kterájevkaždéžalobě!Takové žalobce života život překoná jediným zajiskřením očí. “Miluješ mne?”

pravíživot,drzátažena;“jensečkejchvílí,nemámještěprotebekdy.”Člověksámprotisobějenejukrutnějšízvíře;apřitomvšem,cosiříká“hříšník”

a “křížonoš” a “kajícník”, nepřeslechněte mi rozkoše, která je v tomto žalu ažalování!Ajásám-říkámto,abychnačlověkažaloval?Ach,mázvířata,tomujedinému

jsemsedosudnaučil,žečlověku je třebanejvětšího jehozlak jehonejvětšímudobru - že vše největší zlo jest jeho nejlepší silou a nejtvrdším kamenemnejvyššímutvůrci;ažejestnutné,abyčlověkvypěstilsvédobroaspolusvézlo:-Nebyljsempřibitnatodřevomuk,ževím-,člověkjezlý-nýbržkřičeljsem,jak

ještěnikdonekřičel:“Ach,žejehonejvětšízlojetakdocelamalé!Ach,žejehonejvětšídobrojetak

docelamalé!”Velkáomrzelostčlověkem-tamnerdousila,tamivlezladojícnu:ato,cověstil

věštec:“Všechnojejedno,nicnemáceny,věděnírdousí.”Dlouhýsoumrakpředemnoubelhal,smutekznavenýksmrti,zmámenýksmrti,

amluvilzívajícímiústy.“Věčněsenavracítenčlověk,jehožjsisedoúnavynabažil-malýčlověk”-tak

zíval můj smutek a vláčel nohu a nemohl usnouti.Ve sluj se mi změnila lidskázemě,jejíhruďzapadla,všeživoucísemistalolidskoupráchnivinouakostroua

zpuchřelouminulostí.Mévzdechysedělynavšechlidskýchhrobechanemohlyjižvstát;mévzdechy

aotázkykuňkalyardousilyahlodalyalkalynocíadnem:-“Ach,člověksevěčněnavrací!Malýčlověksevěčněnavrací!”-Oba jsem jednou uviděl nahé, největšího člověka i nejmenšího člověka: příliš

podobnisibyli-přílišlidskýbyličlověknejvyšší!Příliš malý i největší! - to byla má omrzelost člověkem! A věčný návrat i

nejmenšího!-Tobylamáomrzelostvšímbytím!Ach,hnus!hnus!hnus!Tak pravil Zarathustra a vzdychal a otřásal se; neboť si vzpomněl na svou

nemoc.Tumuvšakzvířatanedalamluvitidále.“Nemluvdále,ty,jenžseuzdravuješ!”-takmuodpovědělajehozvířata,“nýbrž

vyjdi ven, kde svět na tebe čeká jako zahrada. Vyjdi ven k růžím a včelám ahejnůmholubic! Ale zvláště k zpěvnýmptákům: aby ses od nich naučil zpívati!Zpívati, to je totiž pro ty, kdo se uzdravují; kdo je zdráv, nechťmluví. A chce-lizdravýčlověkpísně,chcepřecejinépísněnežten,kdoseuzdravuje.”“Óvyšašciakolovrátky,mlčtepřec!”-odpovědělZarathustrasúsměvemnad

svýmizvířaty.Jakdobřevíte,jakoupotěchujsemsisámvynalezlvsedmidnech!Žemusímzasezpívati-tutopotěchujsemsivynalezlatotoozdravění:chcete

miztohohnedzasudělatipísničku?”“Nemluv dále,” odpovědělamu opět jeho zvířata; “či raději, ty uzdravující se,

upravsikpísnidřívelyru,upravsinovoulyru!Neboťhleďpřece,óZarathustro!Ktvýmnovýmpísnímjetřebanovýchlyr.Zpívej,burácejapřekypuj,óZarathustro,novýmipísněmizhojsvojiduši,abys

neslvelkýsvůjosud,jakýještěžádnéhočlověkaosudemnebyl!Neboť tvá zvířata vědí dobře, ó Zarathustro, kým jsi a kým se nutně staneš:

hleď,tyjsiučitelemvěčnéhonávratu-,toťjižosudtvůj!Že tobě prvému jest učiti tomuto učení - jak by velký ten osud nebyl i tvým

největšímnebezpečímatvounejvětšíchorobou!Hleď,víme,čemuučíš:žesevěčněvracejívšechnyvěciamysamisnimi,aže

jsmetunekonečně-krátejižbyli,avšechnyvěcisnámi.Učíš,žejestvelikýrokvznikání,nestvůrněvelikýrok:tensejakpísečnéhodiny

vždyotočí znovu, aby znovuběžel adoběhl - tak, že všechny tyto roky jsou sinavzájemrovnyvnejvětšíma téžvnejmenším-ževkaždémvelikémrocemysamisobějsmerovnivnejvětšímatéžvnejmenším.A kdybys teď chtěl zemříti, ó Zarathustro: hleď, víme též, jak bys tu k sobě

promluvil:-tvázvířatavšaktebeprosí,abysještěneumíral!

Promluvil bys, a bez chvění, spíš vydechuje blaženstvím: neboť velká tíha avelkédusnobystebebylysňaty,tynejtrpělivější!-,Teďumírámamizím,’takbyspromluvil,,azaokamžikobrátímsevnic.Duše

jsoustejněsmrtelnéjakotěla.Alevrátíseuzelpříčin,doněhožjájsemzamotán-atenmneopětvytvoří!Já

sámnáležímkpříčinámvěčnéhonávratu.Přijdu zase s tímto sluncem, s touto zemí, s tímtoorlem, s tímtohadem - ne

abychžilživotnovýneboživotlepšíneboživotpodobný:-buduvěčněpřicházeti,abychžil tentostejnýživot,nezměněnývnejmenším

ani v největším, abych opět učil věčnému návratu všech věcí - abych opětpromluvil slovo o velkém poledni pozemském i lidském, abych opět člověkuzvěstovalnadčlověka.Promluviljsemsvéslovo,lámuseosvéslovo:taktomuchcemůjodvěkýúděl-

umírámjakožtozvěstovatel.Teďpřišlahodina,abyzanikajícísámsoběžehnal.TaktosetvoříZarathustrův

zánik.’”-Potěchtoslovechzvířataseodmlčela,čekajíce,žejimZarathustraněcořekne: Zarathustra však neslyšel, že zvířata mlčí. Nýbrž ležel tiše, s očimazavřenýma,takjakospící,třebaženespal:neboťrozmlouvalprávěsesvouduší.Had a orel pocítili toto jeho mlčení, ctili veliké ticho kolem něho a opatrně sevzdálili.OvelikétouzeÓmojeduše,játěnaučil,abysříkala“Dnes”jako“Kdys”a“Předčasy”atančila

svůjrejpresevšechnoZdeaTuaTam.Omojeduše,játěvysvobodilzevšechkoutů,jástebeoprášilprach,pavučiny

apřítmí.Ómojeduše, jástebesmylmalýstudapokoutníctnost, já jsemtěpřemluvil,

abyspředočimasluncestálanahá.Vichrem, jenž sluje “duch”, jsem dul přes tvé vzduté moře; všechna mračna

jsem zahnal svým dujícím dechem, zardousil jsem i rdousící bytost, která sluje“hřích”.Ómojeduše,jádaltiprávo,abysříkalaNejakovichr,abysříkalaAno,jakříká

rozevřenénebe:tichájaksvětloteďstojíšakráčíšzapírajícímivichry.Ómojeduše, jásvobodutivrátilnadstvořenýminestvořeným:akdo, jakoty,

znározkošbudoucnosti?Ómojeduše,játěnaučilpohrdání,ježnevitájakočervotoč:pohrdánívelkémua

milujícímu,ježmilujenejvícetam,kdenejvícepohrdá.Ómojeduše,játěnaučilpřemlouvatitak,abysinejhlubšídůvodypřemluvilak

sobě:podobnaslunci,ježpřemlouvámořeažkesvévýši.Ó moje duše, já tě zprostil všeho poslouchání, poklekání a vzývání slovem

“pane!”,jásámtěnazvalobranouprotitísni,nezbytnostíaosudem.Ómojeduše,játidávalnovájménaipestréhračky,jájsemtěnazval“osudem”

i“objememobjemů”,“pupečníšňůroučasu”i“azurnýmzvonem”.Ómojeduše,tvéprstijsemdalpítivšímoudrosti,pítivšechnovýchvínivšechnepamětněstarýchsilnýchvínmoudrosti.Ó moje duše, já jsem tě zkropil každým sluncem a každou nocí, každým

mlčenímakaždoutouhou:-tujsimivzrostlajakovinnáréva.Ómojeduše, teďpřebohatátustojíša těžká,vinnárévaskypícímivemenya

hnědě zlatými hrozny, plnými k prasknutí: - bobtnajíc a stísněna svým štěstím,čekajícprosamýnadbytekastydliváiprosvéčekání.Ómojeduše, teďnikdeneníduše, ježbyvícemilovala,víceobjímalaavětší

mělaobjem!Kdebysibudoucnoaminulostbylyblíženežutebe?Ómojeduše,vše jsemtidal,avšechnymérucetoběsevyprázdnily:-ateď!

Teď s úsměvem a hlubokým steskemmi díš: “Kdo z násmá děkovati? - zdažnemáděkovatidárce,žepříjemcepřijal?Zdažseneuštědřujeznouze?Zdasenepřijímá-zesmilování?”Ómoje duše, chápu úsměv tvého stesku: tvé překypující bohatství samo teď

natahujetoužebnéruce!Tvánáplňzírávdálkupřesdujícímořeahledáačeká;touhapřekypujícínáplně

zíráznebestvéhousměvavéhooka!Avěru,ómojeduše!Kdobyse,vida tvůjúsměv,nerozplýval vslzách?Sami

andělévslzáchserozplývajípropřekypujícídobrotutvéhoúsměvu.Tvá dobrota, překypující dobrota tvá to jest, jež nechce bědovat ani plakat: a

přecetvůjúsměv,ómojeduše,poslzáchtouží,atřesoucísetváústapovzlykání.“Zdavšechenpláčnení z žalu?Avšechenžal z žalování?”Taksamaksobě

mluvíš, a proto, ómojeduše, raději se chcešusmívati, nežabys vysypala svůjbol, -nežabysdoproudícíchslzvysypalavšechenbolnadsvouplnostíanadevšítoutísnivoutouhou,ježpudívinnourévukvinařiakvinařovunoži!Ale nechceš-li plakati, nechceš-li vyplakati nachový svůj stesk, nezbude ti, ó

mojeduše,nežabyszpívala!-Hleď,jásámseusmívám,tototipředpovídaje:-nezbude,nežabyszpívalaburácejícímzpěvem,ažmořesevšechnaztiší,aby

naslouchalatvétouze-ažpotichýchtoužebnýchmoříchbudesevznášetičlun,zlatýtodiv,kolemjehožzlatahopkujívšedobrénedobrépodivnévěci:-imnohomaléavelkézvěřeavše,comálehképodivnénohy,žemůžeběhati

postezkáchfialkověmodrých-tamkzlatémudivu,kdobrovolnémutomučlunuakjehopánu:tímvšakjevinař,jenžčekásdiamantovýmvinařskýmnožem-tvůjvelkýosvoboditel,ómojeduše,onenbezejmenný- jemužteprvebudoucízpěvyvynajdoujména!Avěru, jižvonítvůjdechbudoucímizpěvy- jižplanešasníšažíznivěpiješuvšechstudánekútěchyzurčícíchzhluboka,jižodpočívátvůjsteskv

blaženstvíbudoucíchzpěvů!-Ómojeduše,teďdaljsemtivšeatéžsvéposlední,avšechnymérucetoběse

vyprázdnily:-žejsemtikázalzpívat,hled,tobyloméposlední!Že jsem ti kázalzpívat,mluv teď,mluv:kdožeznás teďmá -děkovati? -Či

radějiještě:zpívejmi,zpívej,ómojeduše!Amnenechděkovati!-TakpravilZarathustra.

DRUHÁTANEČNÍPÍSEŇ

1.“Ve tvé oko jsem nedávno pohlédl, živote, ženo: zlato jsem viděl se kmitat v

nočnímtvémoku-tourozkošísezastavilomésrdce:-zlatýčlunjsemvidělsekmitatnanočníchvodách,klesající,plesající,teďvodu

sající,zasvpozdravplající,zlatý,houpavýčlun!Poménoze, jížbylozuřivědo tance,sevymrštil tvůjhled, tvůjhoupavýhled,

jenžseptal,jenžsesmálajenžtál.Dvakrát jen tvé ručky zachřestily řehtačkou - tu se již houpala má noha v

zuřivostitance.Mépatysevzepjaly,naslouchalyméprsty,zdachápati,ženo,těmohou:vždyť

tanečníkovoucho - je v prstechu jehonohou!K tobě jsemskočil: tu jsi couvlapředchvatemméhoskoku;ajazyklétavýchvlasůtvýchprchavýchmizablýsklvoku!Pryč od tebe jsem skočil a pryč od tvých zmijí: tu stojíš, kemně se kloníš a

touhavtvéokosevpíjí!Pohledem křivým -mne učíš křivým cestám; na křivých cestáchmůj krok se

stává-lstivým!Mámstrach,jsi-liblízka,mámnadálkutěvlásce;tvůjútěkmnezasebouvábí,

tebehledatmnetrápí:-trpím;všerádbychtrpěl,ty-lijsivsázce!Ty, jejíž chladzažehuje, jejíž zášťobjímá, jejížútěk zavazuje, jejíž výsměch -

dojímá:-kdobytěvzáštineměl,velká,ježzavazuješazahazuješ,pokušitelkotyútěkem děsící, těšící! Kdo by tě v lásce neměl, jež nejsi vinna, ty s větrem ozávodčiláičinná,tysokemdítětehřešící!Kam táhnešmne teď, ty zmatkuazmetku?A teďzaspředemnouprcháš, ty

sladcenevděčnýšotkuaskřítku!Jázateboutančím,zateboujdu,byťseitvástopanevtisklavprsť.Kdejsi?Ó,

dejmiruku!Čijedinýjenprst!Zdezabloudíme:vespletitěchhouštinaslují!-Stůj!Nikrok!Nevidíš?Výřizde

obletují.Ty výre! Netopýre! Jámám ti bláznem být? Kde to jsme?U psů ty ses učila

štěkatavýt.Jak něžně na mne ceníš úběl svých zoubků, jak zlé tvé oči proti mně zpod

srstnatýchsršíchloupků!Toťtanec:cestounecestousemnouseproháníš:jámyslivec:aty-můjpes?či

jsimůjkamzíkspíš?Teďpodélmne!Jenzhurtavsvémzlovolnémposkoku!Teďvyskoč!Apřeskoč!-

Běda!Tusámjsemupadlveskoku!

Ó, viz, já ležím, ty svévoli, a prosímomilost!Rád bych s tebou šel něžnějšístezkou-vždyťznášjichdost!-postezceláskyhouštinoutichouasmavou!Čipobřehujezera,hleď,kdezlatétančícírybkyplavou!Tyjsiteďmdlá?Hle,ondejsouovceačervánkytamplají:zdaneníkrásnéspát,

kdyžovčácinaflétnuhrají?Jsitakdocelamdlá?Dejpažímsvýmklesnout,jádonesutětamlehce!Ažízeň-

limáš-jáněcobychměl,všakústůmtvýmpítsetonechce!-Óproklatéhladkéhádě!Tačarodějka!rychlejšísrnyalaňky!Kampodělase?

Anamétvářiodjejírukydvěčervenéskvrnyakaňky!Mámtohověru jiždost, tvýmovčímovčákemabychbylvždy!Tyčarodějko, já

dosudtizpíval:teďkřičetbudešmity!Do taktu mého biče ty mi teď tanči a křič! Ach, jak jsem rád, že jsem

nezapomnělvzítissebousvůjbič!”-

2.Tuodpovědělmiživotsrukamanasvýchhezounkýchouškách:“Ó Zarathustro! Nepráskej mi tak strašlivě svým bičem! Vždyť víš: Lomoz -

myšleneksmrt:aprávěmipřicházejítakněžnémyšlenky.Jsmeobadvapravíničemovévdobrémaničemovévezlém.Mimodobroazlo

jsmenalezlisvůjostrovazelenousvoulouku-mysamidva!Aprotojižjetřeba,abychomspolubylizadobře!Atřebasenemilujemezhloubi-,cožnutnonasebesočit,kdyžsenemilujemez

hloubi?A že jsem s tebou zadobře a často více, to víš: to proto, že žárlím na tvou

moudrost.Ó,tazbrklástarábláznivámoudrost!Kdybytijednouuteklatvámoudrost,ach!tubytirychleuteklatakémáláska.”-Poté se žena-život ohlédla zamyšleně nazad i vůkol a řekla potichu: “Ó

Zarathustro,nejsimidostvěrný!Nemiluješmne ani zdaleka tolik, co tvrdíš; vím, pomýšlíš na to, žemne brzy

opustíš.Je starý těžký, těžký bručící zvon: a bručí v noci až nahoru k tvé jeskyni: -

slyšíš-litenzvonopůlnociodbíjethodiny,myslíšnatomeziprvouadvanáctou-myslíšnato,vím,óZarathustro,ževbrzkumnechcešopustit!”-“Ano”,odpověděljsemváhavě,“alevíštopřecetéž.”-A řekl jsem jí cos do ucha, právě doprostřed mezi její zadrhnutý žlutý,

bláznovskýhuňatývlas.“Tytovíš,óZarathustro?Tonevínikdo.”-I podívali jsme se na sebe a pohlédli na zelenou louku, přes niž právě běžel

chladnývečer,aplakalijsmespolu.-Tehdyvšakživotbylmidražší,nežlimikdydrahábylacelámojemoudrost.-TakpravilZarathustra.

3.Prvá!Óduše,bdíš?Druhá!Půlnociduchaneslyšíš?Třetí!Jáspal,jáspal-Čtvrtá!Jázhlubokéhosnujsemvstal-Pátá!Hlubokýsvět-!Šestá!Jehlubší,nežjakdenjejznal.Sedmá!Vněmpropastběd-Osmá!Slast-hlubšínadvšechsrdcížal:Devátá!Žal:zahyň!dí.Desátá!Nežkaždáslast:chcivěčnost!dí-Jedenáctá!-chcivěčnost,věčnostnejhlubší!Dvanáctá!

SEDMEROPEČETÍ(ČILI:PÍSEŇOANOAAMEN)

1.Jestližejsemvěštecaplnonohověšteckéhoducha,jenžmezidvěmamořikráčí

navysokémjhu-jenžkráčímeziminulemabudoucnemjakotěžkýmrak-nepříteldusnýchnížin ivšeho,co jemdléanemůžezemřítanižít:připravenkbleskuvtemnýchsvýchprsouikspasnémupaprskusvětla,těhotenblesky,ježříkajíAno!asmějíseAno!,připravenkvěšteckýmzážehůmblesků:- blažen však jest, kdo takto je těhoten! A věru, je nutné, aby dlouho jakožto

těžkábouřenahoráchvisel,kdojednousvětlobudoucnostizažehnoutimá!- ó, jak bych horečně nepráni po věčnosti a svatebním prstenu prstenů - po

kruhunávratu!Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

2.Jestliže můj hněv kdy rozdrtil hroby, posunul mezníky hranic a staré desky

rozraženyvalildosráznýchhlubin:jestližekdymůjvýsměchsvýmdechemrozehnalzpuchřeláslovaajájakokoště

sehnalnapavoukykřižákyajakočistnývítrnazatuchléstaréumrlčíkomory:jestliže jsem kdy plesaje seděl, kde staří bohové pohrobeni leží, jestliže jsem

žehnalsvětuamilovalsvět,seděvedlepomníkůstarýchutrhačůsvěta:- neboť i chrámy a boží hroby já miluji, jakmile nebe čistým okem nahlédne

dovnitřjejichpobořenýmistropy;rádnachrámechpobořenýchsedámjakotrávaačervený mák - ó, jak bych horečně neprahl po věčnosti a svatebním prstenuprstenů-pokruhunávratu?Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

3.Jestližekdynamnedýchldechtvůrčíhodechuaonénebeskénezbytnosti,ježi

náhodynutí,abytančilyrejehvězd:jestliže jsem se kdy smál smíchem tvůrčího blesku, po němž s hněvem, leč

poslušnězadunítáhléhřměníčinu:jestliže jsemkdykostkymetalsbohyubožskéhostoluzemě,ažzeměsebou

lomcovalaaselámalaadovýšechrlilaplamennéproudy:- neboť božským stolem je zeměa zachvívá se tvůrčími novými slovy a vrhy

metajícíchbohů:-ó, jakbychhorečněneprahlpověčnostiasvatebnímprstenuprstenů-pokruhunávratu?Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

4.Jestliže jsem kdy pil plným douškem z onoho kypícího džbánu, vonného

kořenímasměsínápojů,vněmždobřejsousmíchányvšechnyvěci:jestliže má ruka k nejbližšímu kdy přilila nejvzdálenějšího a ohně k duchu a

slastikboluanejhoršíhoknejdobrotivějšímu:jestližesámjsemzrnkemonéspasnésoli, jížveškeryvěcivdžbánusedobře

smísí: - neboť je sůl, ježpojí dobroa zlo; a i nejhorší zlo zasluhuje,abysehoužilo ke kořenění a k poslednímu překypění: - ó, jak bych horečně neprahl pověčnostiasvatebnímprstenuprstenů-pokruhunávratu?Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

5.Jestližemořemámv lásceavšechno,co jemořskéhorodu,anejvícev lásce

tehdy,kdyžmihněvivěodporuje:jestliže jest ve mně ona hledající slast, jež napíná plachty po neobjeveném,

jestližeplaveckáslastjevméslasti:jestliže kdy volal jásotmůj: “Zmizel břeh - teď zemne spadl poslední řetěz -

nesmírno kol mne hřmí, široko v dál mi svítí prostor a čas, nuže dobrá! nuževzhůru!starémésrdce!” -ó, jakbychhorečněneprahlpověčnostiasvatebnímprstenuprstenů-pokruhunávratu?Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

6.Jestliže má ctnost je ctnost tanečníkova a já-li jsem často oběma nohama

vskočildonadšenízlatěsmaragdového:jestližemázloba jesmějícísezloba, ježcítísedomapodtrsyrůžíapodkeři

lilií: - v smíchu totiž všechno zlé je pospolu, leč svatým je prohlášeno asvobodnýmprohlášenovlastnísvoublažeností:ajestližetojestméalfaiomega,ževšetěžkélehkým,každétělotanečníkem,

každýduchptákemsestane:avěru,tojestméalfaiomega!ó,jakbychhorečněneprahlpověčnostiasvatebnímprstenuprstenů-pokruhu

návratu?Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

7.Jestližejsemkdytichánebesanadsebourozepjalanavlastníchkřídlechletěl

dovlastníchnebes:jestližejsemvehřeplulhlubokýmidálkamisvětla,amé-lisvobodypřilétlaptačí

moudrost:-taktovšakclíptačímoudrost:“Hleď,neníNahoře,neníDole!Dokolasepřevrať,vymršťseven,zpátkysevrz,tylehký!Zpívej!nemluvjiž!-zdanejsouvše slova stvořena pro těžké tvory? - Zda lehkému nelžou vše slova? Zpívej!Nemluvjiž!”-ó,jakbychhorečněneprahlpověčnostiasvatebnímprstenuprstenů-pokruhu

návratu?Nikdy jsem ještě nenašel ženy, od níž bych děti chtělmít, leda tuto ženu, již

miluji:nebjátěmiluji,óvěčnosti!Nebjátěmiluji,óvěčnosti!

ČTVRTÝAPOSLEDNÍDÍLAch, kde se na světě udaly větší pošetilosti než li soucitných?A co na světě

způsobilo více utrpení než pošetilosti soucitných? Běda všem milujícím, kteřínemajíještěvyššívýškynadsvýmsoucitem!Taktokdysikemněpromluvilďábel:“I bůh má své peklo: tím jest jeho láska k lidem.” A nedávno jsem od nebozaslechltotoslovo:“Bůhjemrtev;svýmsoucitemslidmizemřelbůh.”TAKPRAVILZARATHUSTRA(II,str.73).

OBĚTOVÁNÍMEDUA zase běžely měsíce a léta přes Zarathustrovu duši, a on toho nedbal; ale

vlasymuzbělely. Jednohodne, kdyžsedělnakamenipředsvouslují a tiše sedívaldodálky-ajeodtamtudvidětinaširémořeadodálkypřestočitépropasti-,tuzamyšleněkolněhoobcházelajehozvířataaposlézesepostavilapředněj.“ÓZarathustro,”pravila, “dívášseasidodálkyzasvýmštěstím?”- “Cozáleží

naštěstí!”odpověděl,“jiždávnonedychtímpoštěstí,jádychtímposvémdíle.”-“ÓZarathustro,”dalasezvířataznovudořeči,“topravíšproto,žejsiztěch,kdožmají dobra více než dost. Což neležíš v nebesky modrém jezeře štěstí?” -“Vyšašci,” odpověděl Zarathustra a usmíval se, “jak dobře jste zvolili příměr! Vítevšaktéž,žeméštěstíjetěžkéaženeníjakoplynulávodnívlna:doléhánamneanespouštísemne,lepísejakorozpuštěnásmůla.”-Tu zvířata znovu zamyšleně kolem něho obcházela, a pak se opět před něj

postavila.“ÓZarathustro,”pravila,“prototedysámstáležloutnešačernáš,ačkolitvůjvlasjižjižvyhlížíbělostněajakolen?Jenpohleď,sedíšvesvésmůle!”-“Cotopravíte,mázvířata,”řeklZarathustraazasmálse,“věru,rouhaljsemse,

mluvěosmůle.Jakomně,vedesevšemplodům,ježdozrávají.Medem,jejžmámv žilách, moje krev houstne a duše má se utišuje.” - “Tak tomu asi jest, óZarathustro,”odpovědělazvířataalísalasekněmu;“alenevystoupíšdnesněkamnavysokouhoru?Vzduchječistýajednesvidětivětšíkussvětanežkdyjindy.”-“Ano,mázvířata,”odpověděl,“radítedobřeapodlepřáníméhosrdce:vystoupímdnesnavysokouhoru!Dbejtejen,abymitambylporucemed,žlutý,bílý,dobrý,ledově čerstvýmed ze zlatých pláství. Neboť vězte, tenmed nahoře přinesu voběť.”Ale když byl Zarathustra nahoře na vrcholu, propustil svá zvířata, jež ho

doprovodila, a poznal, že je samoten: - i zasmál se z plna srdce, ohlédl se apromluvil,řka:Žejsemmluviloobětechaobětovánímedu,tobylajenlestméřečia věru, užitečná pošetilost! Zde nahoře smím již mluviti svobodněji než předpoustevnickýmislujemiapoustevnickýmizvířaty.Kčemuobětovati!Promarním,cosemidaruje,jámarnotratníkstisícemrukou:

jakbychtomusmělještěříkati-oběť!Akdyžjsemsipřálmedu,přáljsemsijenvnadilaasladkéhoslizuasladkéstrdi,

po níž imedvědi bručouni a podivnímrzutí zlí ptáci olizují jazyk: - přál jsem sinejlepšího vnadidla, jakého třeba honcům a rybolovcům. Neboť je-li svět jakotemnáoboraajakolibosadvšechdivokýchhonců,zdásemiještěspíšearadějibýtimořempropastněbohatým -mořemplnýmpestrých ryba raků,mořem,naněžibozimajíasichuť,toužícestátsetamrybářiavrhatitamsítě:takbohatjesvětpodivnýmivěcmi,jakvelkými,takmalými!Azvláštělidskýsvět,lidskémoře:-poněmteďházímzlatousvouudiciavolám:

Rozevřise,lidskápropasti!

Rozevřiseavyvržmisvérybyablyskotavéraky!Nejlepšímvnadidlemsidnesnavnazujinejpodivnějšílidskéryby!svéštěstísamodnesházímdovšechprostorůadálek,mezivýchod,polednea

západ,zdasenenaučímnoholidskýchrybtrhatatahatzaméštěstíatřepotatsenaněm,-ažsezakousnoudomýchostrýchskrytýchhákůadostanoudovýškymé, ty

nejpestřejšípropastnérybky,nahoruknejzlomyslnějšímuvšechrybářů.Tímtotiž jsemodzákladuaodpočátku,neboťpřitahuji lidiautahuji,dovýšky

táhnu a za uši tahám, já pěstoun a pěstitel a ukazňovatel, jenž ne nadarmopromluvilkdysiksvémusrdci:“Staňsetím,kýmjsi!”Tak tedy nechť nyní lidé přicházejí ke mně nahoru: neboť ještě čekám na

znamení, jež by zvěstovala, že je čas kmému sestupu; ještě sám nesestupujimezilidianezanikámmezinimi,jakmijesouzeno.Protozdečekámúskočněavýsměšněnavysokýchhorách,nenetrpělivě,ne

trpělivě,nýbrž jako ten,kdo i trpělivostiodvykl -protože již “netrpí”.Můjosudmitotiž popřává času: asi že na mne zapomněl? Či sedí ve stínu za velkýmkamenemalapámouchy?Avěru,mámjejrád,tensvůjvěčnýosud,zato,žemneneštveanetísníažemi

nechávápokdy k šprýmůma zlomyslnostem:a tak jsemdnes vystoupil na tutovysokouhoru,abychodtudlovilryby.Lovil kdo kdy ryby na vysokých horách? A třebaže to je bláznovství, co zde

nahoře tropíma robím: radějipřecebláznovství,nežabychse tamdolesamýmčekánímstalslavnostnímazežloutnulazezelenal--nežabychsenadýmalsamýmčekánímachrlilhněv,řvaljakoposvátnývichrz

horanetrpělivěvolaldolůdoúdolí:“Slyšte,sicevászmrskámbožímetlou!”Nežebychseprotorozzlobilnatakovéhněvivce:mohusejimvysmáti,atomi

stačí!Vždyťjenezbytné,abybylynetrpělivý,tyvelkérachotícíbubny,kterésekslovudostanoudnesnebonikdy!Jávšakaosudmůj-mynemluvímekdobědnešní,mynemluvímeanikdobě

“Nikdy”:myjižmámekmluvenítrpělivostičas,banadbytekčasu.Neboťjednoupřecnezbytněpřijdeanesmínásminouti.Kdože jednounezbytněpřijdeanesmínásminouti?NášvelikýHazar, to jest

naševelikávzdálenáříšečlověka,Zarathustrovaříšetisícelet-Jakvzdálenéjeasi,cotaktoje“vzdáleno”?comipotom!Protovšakmitopřece

neníméně jisto -, oběma nohama pevně a bezpečně stojím na této půdě - navěčnépůdě,natvrdépražule,natétonejvyšší,nejtvrdšíprahoře,knížpřicházejívšichnivichrovéjakožtokrozvětří,tázajíceseKde?aOdkud?aKjakémucíli?Zdesmějse,směj,másvětlázdravázlomyslnosti!Zvysokýchhormivrzdolů

svůjblyskotavývýsměchasmích!Návnadmisvýmblyskotánímnejkrásnějšíze

všechlidskýchryb!A co ve všech mořích náleží mně, mé vlastnictví a mou podstatu na všech

věcech-tomněvylov,tokemněnahoruvznes:natočekám,jánejzlomyslnějšívšechrybářů.Venvdáli, v dál,máudice!Dovnitř adolů, vnadidloméhoštěstí!Ukrop svou

nejsladší rosu, ty mede srdce mého! Zakousni se, má udice, do břicha všehočernéhotrudu!Venvdáli,vdál,méoko!Ó, jakémořsképláněkolmne, jakézašeřenélidské

budoucnosti!Anademnou-jakézrůžověléticho!Jakéblankytnémlčení!

VÝKŘIKÚZKOSTIDruhého dne seděl Zarathustra zase na svém kameni před slují, zatím co

zvířatatěkalavenkusvětem,abypřineslanovépotravy-téžnovéhomedu:neboťZarathustrapromařilapromarnilstarýmedaždoposledníhozrnka.Alejaktutaksedělsholívruceastínsvépodobyobkreslovalnazemi,ponořendomyšlenek,avěru!nedomyšlenekosoběasvémstínu - tusepojednouzaleklazachvěl:neboťvedlesvéhostínuspatřilještějinýstín.Ajakserychleohlédlazvedl,hle,tustál vedleněho věštec, týž, kterého kdysi u svého stolupohostil jídlemapitím,onenzvěstovatelvelkémdloby, jenžhlásal:“Všechnojest jedno,nicnemáceny,svět je bez smyslu, vědění rdousí!” Jeho tvář se však od té doby proměnila; akdyžmuZarathustrapohlédl doočí, zaleklo se jehosrdcepodruhé: tolik zlýchpředzvěstíapopelavěšedivýchbleskůběželopřestenobličej.Věštec,jenžpostřehl,cosedělovZarathustrověduši,přetřelsirukoutvář,jako

by tvář samuchtěl setříti; taktéžučinil iZarathustra.Akdyžse taktoobamlčkyvzchopiliaposilnili,podalisirucenaznamení,žeseksvéznámostipřiznávají.“Vítej,” pravil Zarathustra, “zvěstovateli velké mdloby, ne nadarmo byls mým

soustolovníkemahostem. Idnessemnoupojezapopijaodpusť,žes tebouustolu bude seděti veselý starý muž!” - “Veselý starý muž?” odpověděl věštec,potřásajehlavou: “kdokoli však jsianebokýmkolibýti chceš,óZarathustro, zdenahořejižtímnebudeš-zakrátkotvůjčlunjižnebudeodpočívatinasuchu!”-“Cožodpočívámnasuchu?”-tázalseZarathustrasesmíchem.-“Vlnykolemtvéhory,”odvětilvěštec, “stoupajíastoupají,vlnyvelkénouzeavelkého trudu:a také tvůjčlunbrzyzvednouatebesamaodnesou.”-Zarathustraneodpovídalabyludiven.-“Neslyšíšještěnic?”pokračovalvěštec:“nešumítoaneburácízhloubkynahoruk tobě?” - Zarathustra zaseneodpovídal a naslouchal: tu zaslechl dlouhý, táhlývýkřik, jejžpropastpodávalapropasti,neboťkaždá jejnesladáleažádnásihonechtělaponechati:takhroznýbyljehozvuk.“Zlýproroku,”řeklposlézeZarathustra,“toťvýkřikúzkosti,výkřikčlověka,výkřik,

jenžzazníváznějakéhočernéhomoře.Covšakmnějestpolidskénouzi!Zdavíš,kteraksejmenujemůjposledníhřích,jenžnamneještěčeká?”“Soucit!” odpověděl věštec ze srdce přetékajícího a pozvedl obě ruce - “ó

Zarathustro,jápřicházím,abychtěsvedlktvémuposlednímuhříchu!”-A sotva byla tato slova promluvena, zazněl znovu onen výkřik, a byl delší a

úzkostnější než předtím, také byl již mnohem blíže. “Slyšíš! Slyšíš, óZarathustro?”zvolalvěštec, “toběplatí tenvýkřik, tebevolá:pojď,pojď,pojď, ječas,jesvrchovanýčas!”-Zarathustra na to neodpovídal a byl zmaten a zdrcen, posléze se otázal jako

ten,kdosámvesvémnitruváhá:“Akdože,kdomnetamvolá?”“Alevždyť tovíš,”odpovědělvěštecprudce, “načseskrýváš?Vyššíčlověk to

jest,tenvolápotobě!”

“Vyššíčlověk?”vzkřiklZarathustra, jathrůzou: “co tenchce?Co tenmichce?Vyššíčlověk!Cotenzdechce?”-ajehotělosepokrylopotem.VěštecvšakanislovemneodpovědělnaZarathustrůvúděs,nýbržposlouchala

naslouchaldohloubky.Alekdyž tamdlouho trvalo ticho,obrátilpohlednazadaviděl,kterakZarathustrastojíasetřese.“ÓZarathustro,” jalsemluvitismutnýmhlasem,“nestojíštu jakočlověk, jemuž

ještěstímdotance;zatanči,sicemiještěpadneš!Alekdybysitančilpředemnouaskákalvšemisvýmiskokyauskoky,nikdoby

mipřecenesmělříci:,Hle,zdetančíposledníradostnýčlověk!’Nadarmobysemnavýšinupřišel,kdobyhledaltohočlověka:Slujebysicnašel

azákoutíslujíaskrýšeproskryté,nikolivšakštolyblahanikobkydrahokamůnizlatéžílynovéhoštěstí.Štěstí - jak by bylo lze nalézti štěstí u takových zahrabaných lidí, u takových

poustevníků!Mámhledat ještěposledníblahonablaženýchostrovechavdálcemezizapomenutýmimoři?Alevšechnojestjedno,nicnemáceny,nepomáhážádnéhledání,aniblažených

ostrovůjižnení!”-Tak vzdychal věštec: ale při jeho posledním vzdechu Zarathustra se zase

rozjasnilanabyl jistoty, jako ten, kdozhlubokého jícnupřicházínasvětlo. “Ne!Ne!Třikrátne!”zvolalsilnýmhlasemarukousipřejelvous-“tovímjálépe!Jsouještěblaženéostrovy!Otomnemluv,vzdychavýhudlařismutku!Otompřestaňpleskati, typředposlednídešťovémračno!-Cožtujižnestojím,

smáčentvýmsmutkemapromočenjakpes?Teď se otřepu a uteku ti, abych zase uschl: tomu se nediv! Zdám se timálo

zdvořilý?Alezdejemůjdvůr.Acose tkne tvéhovyššíhočlověka:nužedobrá!vyhledámho rychlevoněch

lesích:ztéstranyzazněljehovýkřik.Snadnanějtamdorážínějakézlézvíře.Octlsevmémokrsku;vněmminesmípřijítikúrazu!Avěru,jeumnemnoho

zlýchzvířat.”-Za těchto slov obrátil se Zarathustra a odcházel. Tu pravil věštec: “Ó

Zarathustro,tysčtverák!Vímuž:chcešsemnezbavit!Radějiještěutíkášdolesůahoníšsezadivokou

zvěří!Aleco ti toplatno?Kvečerumnepřecezasebudešmíti;v tvévlastní jeskyni

zdebuduseděti,trpělivěatěžcejakpařez-abudunatěčekat!”“Budiž!” zavolal Zarathustra dozadu, odcházeje; “a comého je v mé jeskyni,

náležítéžtobě,mémuhostu!

Najdeš-li tam však ještě medu, dobrá! jen si jej vyliž, medvěde bručoune, aoslad si duši! Neboť k večeru budeme oba dobrémíry - budeme dobrémíry aradovati se budeme, že tento den se ukončil! A ty sám jakožto můj tanečnímedvěd k mým písním zatančíš.Nevěříš? Potřásáš hlavou! Nuže dobrá! Nuževzhůru!Starýmedvěde!Vždytakéjá-jsemvěštec.”-TakpravilZarathustra.

ROZHOVORSKRÁLI

1.AnihodinuještěneputovalZarathustrasvýmihoramialesy,tupojednouzhlédl

zvláštníprůvod.Právěpocestě, jíž směřovaldolů, kráčeli dvakrálové, zdobeníkorunamianachovýmipásy,pestříjakoptáciplameňáci;apředsebouhnaliosla,obtěžkaného nákladem. “Co chtějí tito králové v mé říši?” pravil Zarathustraudivensvémusrdciarychleseskrylzakeř.Alekdyžkrálovédošliažkněmu,řeklpolohlasem,jakobymluvilksoběsám:“Zvláštní!Zvláštní!Jaksetorýmuje?Dvěkrálůzřím-ajenjednohoosla!”Tuseobakrálovézastavili,usmálise,pohlédlinamísto,odkudzaznívalhlas,a

paksamisoběpohlédlido tváře. “Cos takovéhosinašinec takémyslívá,”pravilkrálpopravici,“aleneřeknetonahlas.”Králpolevicivšakpokrčilramenyaodpověděl:Jetopatrněpasákkoz.Anebo

poustevník,jenžpřílišdlouhožilmeziskalamiastromy.Neboťnemítispolečnosti-totakékazídobrémravy.”“Dobrémravy?”odvětilnevrleahořcedruhýkrál:“Komupakmychcemeutéci?

Čemujinémunež,dobrýmmravům’?Nežténaší,dobréspolečnosti’?Raději věru žít mezi poustevníky a pasáky koz, než s naší pozlacenou,

nepravouluzou,pomazanoulíčidlem-třebažesiříká,dobráspolečnost’-třebažesi říká ,šlechta’. Ale je tam všechno lživé a shnilé, především krev, to starýmišpatnýminemocemiašpatnějšímimastičkáři.Nejlepší ještě a nejmilejší je mi dnes zdravý sedlák, hrubý, lstný, tvrdohlavý,

setrvačný:tojednesnejvznešenějšístav.Sedlák jednesnejlepší;aselskýstavmělbybýtpánem!Ale je to říše luzy -

nedám si již nic namlouvat. A luza, to jest: míchanice.Míchanice luzy: v té jevšechnosevšímspářeno,světecalotrazemanažidajakékolidobytčezarchyNoemovy.Dobrémravy!Všechnojestunáslživéashnilé.Nikdojižnemůžeuctívati:tomu

právěprcháme.Jsoutonasládlídotěrnípsi,pozlacujílistypalmové.Tentohnusmnerdousí,žemykrálovésamijsmenasáklilží,žejsmeověšenia

zakukleni starou zežloutlou nádherou po dědech, že jsme pamětní peníze pronejhloupějšíanejchytřejšíaprokaždého,kdodnesobchodLijesmocí!Mynejsmeprví-amusímepřecprvéhráti:totopodvodnictvísenámkonečně

přejedloazhnusilo.Luzejsmesechtělivyhnout,všemtěmdotěrnýmpisklounůmapísálkům,tomu

zápachu kupčíků, té žebrotě ctižádostivců, tomu smrdutému dechu, či žítimeziluzou- či, mezi luzou hráti pivě! Ach, hnus, hnus, hnus! Co ještě záleží na nás

králích!”-

“Tvástaránemoctěpřepadá,”pravil tukrálpolevici,“hnustěpřepadá,ubohýmůjbratře.Alevždyťvíš,ženásněkdoposlouchá.”Zarathustra, jenž těmto řečem rozevřel uši a oči, zvedl se ihned ze svého

úkrytu,přistoupilkekrálůmajalsemluviti:“Kdovástuposloucháarádvásposlouchá,vykrálové,jmenujeseZarathustra.JsemZarathustra,jenžkdysiděl:,Cozáležíještěnakrálích!’Promiňtemi,měl

jsemradost,kdyžjstesiřekli:,Coještězáležínanáskrálích!’Zdevšakjestmojeříšeavláda:čehoasipohledávátevméříši?Snadjstevšak

cestounalezli,cojáhledám:totižvyššíhočlověka.”Kdyžtokrálovéslyšeli,udeřilisedoprsouapravilijedněmiústy:Jsmepoznáni!Mečem tohoto slova roztínáš nejhustší temnotu našeho srdce. Odkryls naši

tíseň,neboťhled!putujeme,abychomnalezlivyššíhočlověka--člověka,jenžjestvyššínás:třebažejsmekrálové.Jemupřivádímetohotoosla.

Nejvyššíčlověkmátotižnazemibýtitéžnejvyššímpánem.Nenítvrdšíhoneštěstívevšemlidskémosudu,nežnejsou-limocnítohotosvěta

téžprvýmilidmi.Pakvšesestáválživýmakřivýmanehorázným.Ajsou-lidokonceposlednímiajsou-lispíšedobytkemnežlidmi:pakluzastoupá

astoupávceně,baposlézepromluvíctnostluzy:,Hle,jásamajsemctnost’.”-“Co jsem to zaslechl?” odpověděl Zarathustra; “jaká moudrost u králů! Jsem

nadšen,avěru,mámjižchuť,abychtodaldorýmů:-třebažetobudourýmy,ježsenehodíprokaždéucho.Dávno jsem jižodvyklohledůmnadlouhéuši.Nužedobra!Nuževzhůru!”(Zdese však stalo, že i osel sedostal k slovu: a řekl zřetelněa se zlou vůlí,

jakobynaznamenísouhlasu,i-a.)Kdyspřála-psaliprvýspásyrok-Sibyllazpitá(neopiljimok):”Tensvětnámkles!Žel,úpadek!Ajetobídadnes!Římknevěstkámaknevěslkářůmdalse,klesCaesarkdobytku,bůh-židemstalse!”

2.KrálovésepáslinatěchtoZarathustrovýchrýmech;králpopravicivšakděl:“Ó

Zarathustro,jakbylodobře,žejsmesevypravili,abychomtěshlédli!Tví nepřátelénám totiž ukazovali tvůj obraz ve svémzrcadle: tu jsi se šklebil

jakoďábelapotupnějsisesmál:ibálijsmesetě.Alecoplátno!Stáleznovujsinásbodalsvýmiprůpověďmidouchaisrdce.Tu

jsmeposlézepravili:Cozáležínatom,jakvypadá!Musíme jejslyšeti,musímeslyšeti toho, jenžhlásá: ,Mírmátemilovati jakožto

prostředeknovýchválek,akrátkýmírvíceneždlouhý!’Nikdo ještě nepromluvil tak bojovných slov: ,Co jest dobré?Býti statečný jest

dobré.Jetodobráválka,ježsvětíkaždouvěc’ÓZarathustro,krevnašichotcůsepřitakovýchslovechpohnulavnašemtěle:

tobylojakořečjarakstarýmvinnýmsudům.Když se meče do sebe vplétaly jako rudě skvrnití hadi, tu si naši otcové

zamilovávaliživot;sluncekaždéhominazdálose jimvlažnéamdlé,dlouhýmírvšakpůsobilstud.Jakvzdychalinašiotcové,viděli-linazdiseblyskotatičistévyschlémeče!Jak

onymeče,taksamižíznilipoválce.Mečtotižchcepítikrevablyštísechtivostí.”-- Když králové takto horlivě vyprávěli a žvatlali o štěstí svých otců, přepadla

Zarathustru nemalá chuť, aby se jejich horlivosti vysmál: neboť zřejmě to bylináramněmírumilovní králové, jež viděl před sebou, králové se starými jemnýmitvářemi.Přemohl sevšak. “Nužedobrá!” pravil, “onímsměremvedecesta, tamležíZarathustrovasluj;apo tomtodnibudedlouhývečer!Teďmnevšakvýkřikúzkostispěšněodvásodvolává.Ctímousluj,chtějí-likrálovévnísedětačekat:alebudevámarcidlouhočekat!Ostatně, co na tom?Kde se dnes člověk lépe učí čekat než u dvorů?A zda

veškerázbyláctnostkrálůneslujednes:umětičekat?”-TakpravilZarathustra.

PIJAVKAAZarathustrazamyšlenkráčeldálahloub,lesyapodélbažinatýchplání;jakož

sepakdějekaždému,kdopřemýšlíotěžkýchvěcech,šláplpřitomznenadánínačlověka.Ahle, tumupojednoustříklodotvářebolestnézvoláníadvěprokletíadvacet zlýchnadávek: takžepolekán zdvihl hůl a jal se do člověka, na kteréhošlápl, ještě bušiti. Hned poté se však vzpamatoval; a jeho srdce se smálopošetilosti,jížseprávědopustil.“Promiň,” řeklpošlapanémučlověku, jenžsezuřivězvedlaposadil, “promiňa

poslyšzprvupodobenství.Jakokdyžpoutník,jenžsníovzdálenýchvěcech,znenadánínaosamělécestě

vrazíclospícíhopsa,dopsa,ležícíhonaslunci:-jaktuobadvanasmrtpolekánivyjedouavjedoudosebe,podobniúhlavnímnepřátelůmnasmrtsenenávidícím:takseudalonám.Apřece!Apřece-málojenscházelo,abylibyseobalaskali,onenpesaonen

osamělýčlověk!Vždyťobadvajsou-osamělí!”- “Ať jsi kdokoli,” pravil ušlápnutý člověk, stále ještě zuře, “šlapeš po mně

nejenomsvounohou,nýbržisvýmpodobenstvím!Pohleď jen, cožpak jsem pes?” - a za těchto slov se sedící vzpřímil a vytáhl

nahoupažizbažiny.Předtím totiž ležel roztažennazemi,ukrytanepoznatelnýjakoten,kdočíhánabahennízvěř.“Alecotoděláš!”zvolalZarathustrapolekán,neboťviděl,žeponahépažistéká

množstvíkrve-“cosetistalo?Kouslotě,ubožáku,nějakézlézvíře?”Krvácejícímužsezasmál, stále ještěpohněván. “Co ti po tom!”pravil a chtěl

odejíti. “Zdejsemdomaavesvémokrsku.Nechťsemnekdokoliptá:hlupákovistěžíodpovím.”“Mýlíšse,”pravilZarathustrasoucitněazadrželho,“mýlíšse:zdenejsidoma,

nýbržvříšimé,avténikdomínesmípřijítikúrazu.Jmenuj si mne, jak ti libo - jsem tím, jímž býti mi souzeno. Sám se zvu

Zarathustra.Nuže!TamnahoruvedecestakZarathustrověsluji:nenívzdálena-nechcešu

mnehojitisvérány?Špatněseti, tyneblahý,vedlovtomtoživotě:nejprvetěuštklozvíře,apaktě

ušláplčlověk!”-Ale uslyšev Zarathustrovo jméno, ušlápnutý člověk se proměnil. “Co semi to

pohází!” zvolal, “kdopak jiný je v tomto životě předmětem mé pozornosti nežjedinýčlověk,totižZarathustra,ajedinézvíře,kterépijekrev-pijavka?Kvůli pijavce jsem tu ležel u bažiny jako rybář, a již má visutá paže byla

desetkráte nakousnuta, tu se mi do krve zakousne ještě krásnější zvíře,

Zarathustrasám!Ó štěstí! Ó zázraku! Buď blahoslaven den, kterýmne vylákal do této bažiny!

Blahoslavenabuďnejlepšípijavka, jež jednesnaživu,blahoslavenabuďvelkápijavka svědomí, která sluje Zarathustra!” -Tak upravil ušlápnutý člověk; aZarathustraseradovalzjehoslovazjejichjemnéuctivosti.“Kdojsi?”tázalseapodávalmuruku,“zbývánámještěmnohověcíobjasnitarozjasnit:alejiž,zdásemi,nastáváčistýsvětlýden.”Jsem člověk svědomitého ducha, ” odpověděl otázaný, “a ve věcech ducha

stěží je kdo přísnější a tvrdší nežli já, leda ten, od koho jsem se tomu naučil,Zarathustrasám.Radějiničehonevědět,nežlimnohévědětzpola!Radějibýtibláznemnavlastní

vrubnežmudrcempodlecizíhodobrozdání!Já-jduvěcemnakloubaažnadno:-conatom,je-lidnovelkéčimalé?Bažinou-lisezvečinebem?Nadlaňdnaa

základumipostačí:jelitojenvskutkupevnápůda!-nadlaňdnaazákladu:natomlzejižstáti.Pravésvědomitévědomostinicnení

velkéanicnenímalé!”Jsitedysnadvýzkumcempijavky?”tázalseZarathustra;“ajdešzapijavkouaž

najejíposlednídno,tysvědomitý?”“Ó Zarathustro,” odpověděl ušlápnutý člověk, “to by bylo cos ohromného, jak

bychsetohosmělodvážit!Včemvšakjsemmistraznalec,tojestmozekpijavky:-tojemůjsvět!Ajetotakésvět!Promiňvšak,žezdesekslovudostávámáhrdost,neboťzde

nemámsoběrovna.Protojsempravil:,Zdejsemdoma.’Jakdávnojižkráčím,abychvypátraltotojediné,totižmozekpijavky,abykluzká

pravdamizdejižneuklouzla!Zdejemojeříše!-protojsemvšeostatníodvrhl,protovšeostatnísemistalolhostejným;atěsně

vedleméhověděníhnízdíméčernénevědění.Mésvědomíduchachce tomu taknamně,abych jedinouvěcvěděla jinako

všem ostatním byl nevědomý: hnusí se mi všichni polovičatí duchové, všichnizamžení,kolísající,blouznící.Kdepřestávámápoctivost, tamjsemslepatakéchcibýtislep.Kdevšakchci

věděti,tamchcitéžbýtipoctivý,totižtvrdý,přísný,těsný,neúprosný.Žetyjsikdysipravil,óZarathustro:,Duchježivot, jenžsámřežedoživota,’to

mnevedloasvedlok tvémuučení.Avěru,vlastnísvoukrví jsemsimnožilsvévlastnívědění!”- Jak skutečnost ukazuje,” vpadl mu Zarathustra do řeči; neboť stále ještě

stékala krev po nahé paží svědomitého člověka. Deset pijavek se totiž do nízakouslo.

“Ótypodivnýdruhu,očemvšempoučujemnetatoskutečnost,totižtysám!Anesmělbychasivšechnovlítidotvýchpřísnýchuší!Nužedobrá!Rozlučmesezde!Rádbychtěvšakopětnalezl.Tamnahoruvede

cestakmésluji:dnesvnocitambuďmýmmilýmhostem!Rádbychtakénapravilnatvémtěle,žeZarathustrapotoběšlapalnohama:o

tompřemýšlím.Teďmnevšakvýkřikúzkostispěšněodtebeodvolává.”-TakpravilZarathustra.

KOUZELNÍK

1.AlekdyžZarathustrazahýbalzaskálu,uvidělnedalekopodsebounatéžecestě

člověka,jenžsvýmiúdytrhaljakopomatenecaposlézesevrhlnabřichokzemi.“Stůj!”pravilZarathustrasvémusrdci,“onenmuž,toťasivyššíčlověk,odněhožvyšelzlývýkřikúzkosti-podívámse,je-limupomoci.”Alekdyždoběhlnamísto,kdečlověkleželnazemi,nalezltřesoucíhosestarcesvypoulenýmaočima;abyťseZarathustraisebevícenamáhal,abyhovzpřímilapostavilzasnanohy,bylotomarné. A nešťastník, zdálo se, ani nepozoroval, že je někdo nablízku, nýbržobracelsestálesdojímavýmiposuny, jako ten,kdo jecelýmsvětemopuštěnaosamocen.Poslézevšak,pomnohémchvění,škubáníaklubkovitémsvíjení, jalsetaktonaříkati:Kdozahřeje,kdomámneještěrád?Semhorkéruce!Aksrdcipánveuhlí!Povalenvhrůze,jakpolomrtvý,jemužhřejínohy-ach,neznámýmizimnicemizmítán,pronikánšípyshrotyzmrzlýmivledu,štván,myšlenko,tebou!tynevýslovná!zahalená!děsná!Štván,lovčezamraky,tebou!Tvýmbleskemsklán,tyvýsměšnéoko,ježnamnezírášztemna:-takležím,svíjímse,kroutím,týránvěčnýmimukamivšemi,tebouzasažen,tynejkrutějšílovce,ó-boženeznámý!Hloubbodni!abodnizas!Rozpíchej,rozrazmésrdce!Načtatomukašípyotupenými?Cozasezíráš,polidskýchlačnějemukách,zezrakůsbleskyškodolibýchbohů?Tyzabítnechceš,

jenmučit,mučit?Nač-mučitmne,óbože!škodolibý!neznámý!-Haha!Plížíšsesem?Vechvílipůlnočníčehosižádáš?Mluv!Tísníšmne,tlačíš-ha!jižpřílišblízko!Pryč!Pryč!Slyšíš,jakdýchám,zkoumáštepméhosrdce,tyžárlivce-načjenomžárlíš?Pryč!Pryč!Kčemužebřík?Chcešdovnitřvmésrdce,chcešdovnitřmýchnejtajemnějšíchmyšlenekvlézt?Nestoudný!Neznámý-lupiči!Cosichcešuloupit?Cosichcešvymučit,tymučiteli!ty-katanebože!Čimámsejakpespředtebouválet?Mámpokorně,nadšenímbezsebe,zláskysepředtebouvrtět?Nadarmo!Bodejdál,nejkrutšíbodče!Ne,nepes,jenzvěřtvájsem,tylovcenejkrutší!Tvůjzajatecnejpyšnější,

tyloupežníkuzamračny!Mluv,promluv!Conamně,zákeřníku,chceš?Zahalenývblesky!Neznámý!Mluv,cochceš,ty-boženeznámý?Jak?Výkupné?Kolikchcešvýkupného?Chtějmnoho-toradímáhrdost!Amluvkrátce-toradídruhámáhrdost!Haha!Mne-sižádáš?Mne?Mne-celéhomne?…Haha!Adrásášmne,blázne,blázne,rozdrásášhrdostmou?Láskumidej-kdomnezahřeje?Kdomámneještěrád?-dejhorkéruce,dejksrdcipánveuhlí-mněnejosamělejšímu,jemužled,ach,sedmerýlediponepřátelích,ponepřátelíchprahnoutikáže,dej,anovzdej,nejkaitšísoku,vzdejmně-sebesám!-Tentam!Ionmiunik,můjposlední,jedinýdruh,můjvelikýsok,můjneznámý,můjkatanbůh!--Ne!Vraťsezas,

sevšemimukamisvými!Kposlednímuosamělýchvšech,ó,vraťsezas!Všechslzímýchživoucípramenpotobělká!Avsrdcimémposledníplamen-toběvzplá!Ó,vraťsezas,můjneznámýbože!můjbole!poslední-slastimá!

2.TusevšakZarathustradélenezdržel,vzalhůlavšísiloubušildonaříkajícího.

“Zadrž!”volalnaňsezuřivýmsmíchem,“zadrž,tyherče!Typenězokazi!Tylhářizhloubiduše!Všaktěpoznávám!Však ti již zahřeji hnáty, zlý kouzelníku! dovedu dobře takovým, jako jsi ty -

zatápěti!”-“Ustaň,”pravilstařecavyskočilspůdy,“nebijuž,óZarathustro!Vždyťjsemto

dělaljenomvehře!Takovévěcináleží kmémuumění; s tebousamýmchtěl jsemučinit zkoušku,

kdyžjsemtitutozkouškuprováděl.Avěru,dobřesmneprohlédl!Ale také tys mi provedl nemalou zkoušku sebe sama; jsi tvrdý, ty moudrý

Zarathustro! Tvrdě bušíš svými ,pravdami’, tvůj obušek namně vynucuje - tutopravdu!”-“Nelichoť,”odpovědělZarathustra,stáleještěpodrážděn,stemnýmpohledem,

“tyhercezhloubiduše!Jsinepravý:comluvíš-opravdě!Ty páve pávů, ty moře ješitnosti, proč jsi předemnou hrál, zlý kouzelníku, v

kohoměljsemvěřiti,kdyžjsivtakovétopodoběnaříkal?”“Kajícníkaducha,”pravilstařec,“toho-jsemhrál:sámjsikdysvynalezltoslovo

— hrál jsem básníka a kouzelníka, jenž sám proti sobě posléze obrací svéhoducha,proměněnéhojsemhrál,jenžzmrznesvýmzlýmvěděnímasvědomím.A jenomsepřiznej: trvalo dlouho, óZarathustro, než jsi prohlédlméumění a

lhaní! Věřils vmou tíseň, kdyžsmi hlavu držel oběma rukama - slyšel jsem těnaříkati: ,Příliš málo ho milovali, příliš málo milovali!’ Že jsem tě do té mírypodvedl,nadtímjásalavmémnitrumázloba.”“Podvedlsasiužobratnější lidi,nežjsemjá,”pravilZarathustratvrdě.“Nejsem

nastrážipředpodvodníky,musímbýtibezprozíravosti:taktomuchcemůjúděl.Ty však -musíš podváděti: potud té znám!Musíš vždy býti dvojznačný, troj-,

čtyř-,pětiznačný!Ani,kčemusesteďpřiznal,nebylomizdalekadostipravdivéanepravé!Zlýpenězokazi,jakbysmohljinak!Isvounemocbysještělíčidlemnatřel,kdyby

seslékařiukázalnahý.Tak jsipravěpředemnou ležsvounalíčil, řka: ,Vždyť jsemtoudělal jenomve

hře!’Bylavtomivážnost,neboťmášvskutkuněcozkajícníkaducha!Dobřesevtoběvyznám!očarovalsvšechny,aleprotitoběti jižnezbylolžiani

lsti-sámsobějsiodčarován!Sklidiljsihnus,jedinoutosvoupravdu.Anislovonatoběneníjižryzí,tváústa

všakano:totižhnus,jenžtilpínaústech.”

-“Kdopakjsi!”zvolaltustarýkouzelníkvzdornýmhlasem,“kdosmítaktomluvitike mně, k největšímu, který dnes žije?” - a zelený blesk mu šlehl z oka poZarathustrovi.Hnedsevšakproměnilapravilsmutně:“ÓZarathustro, jsem tohosytahnusí semimáumění,nejsemvelký,načse

přetvařovat!Alevíštopřec-hledaljsemvelkost!Velkéhočlověkachtěl jsemhrátiamnohéjsempřemluvil:aletatoležbylanad

mésíly.Oniselámu.ÓZarathustro,všechnonamnějelží,aležehynusvoulží-tentomůjzánikjest

ryzí!”-“Ctítě,”pravilZarathustraponuřeashlížejestranou,“ctítě,žeshledalvelkost,

ale prozrazuje tě to též. Nejsi velký.Zlý starý kouzelníku, toť tvé nejlepší anejpoctivější, cona toběctím, že jsi se sebenabažil a žes to vyslovil: .Nejsemvelký.’Vtomtěctímjakožtokajícníkaducha:abyťijenprojedinýdechamžik,vtom

jedinémokamženíbyls-ryzí.Alerci,cohledášzdevmýchlesíchaskalách?Apo-ložil-lisesdocestymně,

jakouzkouškuchtěljsisemnouučinit?-pročjsipokoušelmne?”-TakpravilZarathustra,aoči semuzajiskřily.Starýkouzelníkchvílimlčel, pak

řekl:“Pokoušeljsemtě?Jenzkouším,jenhledám.ÓZarathustro,hledámčlověkapravého,ryzího,jednoduchého,jednoznačného,

člověka s veškerou poctivostí, nádobu moudrosti, světce poznání, velkéhočlověka!Cožnevíš,óZarathustro?Zarathustrahledám.”-Azdemezioběmanastalodlouhémlčení;Zarathustrasevšakhlubokoponořil

sámdosebe,takžezavřeloči.Apotom,vracejesekrozmlouvajícímu,chopilsekouzelníkovyrukyapravilzpůsobněaú-skočně:“Nuže dobrá! Tam nahoru vede cesta, tam leží Zarathustrova sluj. V ní smíš

hledati,kohobysrádnalezl.A ptej se o radu mých zvířat, mého orla a mého hada: ti nechť ti pomohou

hledat.Máslujvšakjevelká.Jásámovšem - jáposudneviděl velkéhočlověka.Co jest velké,pro todnes

okonejjemnějšíchjepřílišhrubé.Jeťříšeluzy.Leckohojsemjižnalezl,jenžsenatahovalanadýmal,alidkřičel:,Viztevelkého

člověka!’Alecojsouplatnývšechnyměchy!Poslézevyrazívítr.Posléze pukne žába, jež se příliš dlouho nadýmala: a vyrazí vítr. Naduřelého

píchatidobřicha,tojmenujizáslužnouzábavou.Slyšteto,chlapci!Tentodnešeknáleží luze:kdo tu ještěví,co jevelkéacomalé!Kdoby tuse

zdaremhledalvelkost!Jenblázen:bláznůmsetozdaří.Hledášvelkélidi,podivnýblázne?Kdotětomunaučil?Jednesnatokdy?Óty

zlý,jenžhledášazkoušíš,comne-pokoušíš?”-TakpravilZarathustra,utěšenvsrdcisvém,asesmíchemkráčeldálesvoucestou.MimoslužbuNedlouhopotomvšak,coseZarathustrazbavilkouzelníka,vidělzaseněkoho

seděti na cestě, jíž kráčel, totiž černého vytáhlého muže s bledou tváří: tapodívanáhonadmírumrzela.“Běda,”pravilsvémusrdci,“tusedízakuklenýtrud,cosikněžského,jaksemizdá:cochtějíkněžívméříši?Jak! Sotva jsem unikl onomu kouzelníkovi: již mi zas přeběhne přes cestu

nějaký černokněžník - nějaký čaroděj, jenž léčí vkládáním rukou, nějaký temnýdivotvorcezbožímilosti,pomazanýpomlouvačsvěta,kteréhokéžbyvzalčert!Ale čert není nikdy tam, kde byměl býti: po každé přijde pozdě, ten prokletý

pidimužskoňskounohou!”-Takto lál Zarathustra netrpělivě ve svém srdce a myslil na to, jak by se s

odvrácenýmzrakemproplížilmimočernéhomuže:alehle,stalosejinak.Vtémžeokamžikutotiž ten,kterýseděl, jižhozpozoroval;a jakokdosi, jemužsepřiházínečekanéštěstí,vyskočilašelpřímokZarathustrovi:“Ať jsi kdokoli, poutnice,” pravil, “pomoz zbloudilému, hledajícímu, pomoz

starémumuži,jenžzdesnadnopřijdekúrazu!Tento svět zde jemi cizí a vzdálený, také jsem slyšel vytí divokých zvířat, a

toho,kdobymibylmohlposkytnoutiochrany,tohojižnení!Hledal jsem posledního zbožného člověka, světce a poustevníka, který

samojedinývesvémlesenezaslechlještěanislůvkoztoho,codnesvícelýsvět.”“Co to je?Co ví dnes celý svět?” ptal se Zarathustra. “To snad, že již nežije

starýbůh,vnějžkdysicelýsvětvěřil?”“Uhodls,”odpovědělstarýmužzarmoucen.“Ajásloužil tomustarémubohuaž

pojehoposledníhodinu.Nyníjsemvšakmimoslužbu,bezpána,apřecenejsemvolnýaanichvílijižnejsemvesel,ledavevzpomínkách.Protojsemstoupaldotěchtohor,abychsizasjednouvystrojilslavnost, jakse

slušínastaréhopapežeacírkevníhootce-neboťvěz,jájsemposlednípapež!-abychsivystrojilslavnostnábožnýchvzpomínekabohoslužeb.Tedvšak jeužmrtevnejzbožnější tenčlověk,onensvětecv lese, jenžsvého

bohaneustálevelebilzpívánímabručením.Jeho jsem nenalezl, když jsem nalezl jeho chýši -zato však uvnitř dvé vlků

vyjícíchnadjehosmrtí-neboťvšechnazvířatahomilovala.Tujsemutekl.Přišel jsem tedy nadarmo do těchto lesů a hor? Tu se mé srdce odhodlalo

vyhledati jiného, nejzbožnějšího ze všech těch, kdož v boha nevěří -, vyhledatZarathustru!”

Takpravilkmetaostrýmzrakempohlédlnatoho,jenžstálpředním;Zarathustrasevšakchopilrukystaréhopapežeadlouhosijisúdivemprohlížel.“Hleďme, ctihodnýmuži,” pravil pak, “jaká to krásná a dlouhá ruka! Toť ruka

kohosi,kdostáleudílelpožehnání.Anynídržítoho,jejžhledáš:mne,Zarathustru.Játojsem,bezbožnýZarathustra, jenžkáže:kdojestbezbožnějšímne,abych

seradovalzjehonávodu?”-Tak pravil Zarathustra, vbodávaje se pohledy domyšlenek i obmyslů starého

papeže.Poslézeujalseslovapapež:“Kdohonejvícemilovalakomunejvícenáležel,tenhoteďtakénejvíceztratil-:-hleď,znásdvouteďjájsemasbezbožnější.Alekdobyseztohoradoval!”-- “Sloužils mu až na konec,” tázal se Zarathustra zamyšleně po hlubokém

mlčení,“víštedy,kterakzemřel?Jepravda,cosetvrdí,žehozardousilsoucit,-ževiděl,kteraknakříživisíčlověk,ažetohonesnesl,aželáskakčlověkuse

stalajehopeklemaposlézejehosmrtí?”-Alestarýpapežneodpovídal,nýbržplašeabolestněponurýmvýrazempohlížel

stranou.“Nech ho,” řekl Zarathustra po dlouhém přemýšlení a ještě stále sestarémumužidívalpřímodooka.“Nechho;poněmjeveta.Atřebatijekecti,žeotomtonebožtíkovimluvíšjen

věci dobré, víš přece stejně jako já, kdo to byl; a víš, že kráčel podivnýmicestami.”“Řekněmesimezitřemaočima,”pravilstarýpapežobveselen(neboťnajedno

oko byl slep), “ve věcech božích jsem - a smím také být - osvícenější nežZarathustrasám.Máláskamusloužilapodlouháléta,mávůlekráčelazavšívůlíjeho.Aledobrý

služebníkvívšechno,vítéžleccos,cojehopánsámsoběskrývá.Byltoskrytýbůh,plntajnůstkářství.Věru,aniksynusenedostalnežpotajných

cestičkách.Předbranoujehovírystojísmilstvo.Kdohovelebíjakožtobohalásky,nesmýšlídostivznešeněopodstatělásky.Což nechtěl tento bůh býti soudcem? Milující však miluje beze zřetele na

odměnuaodplatu.Vmládí byl tentobůh z východních krajů tvrdýamstivýa vystavěl si peklo k

rozkošisvýchmiláčků.Poslézevšakzestárlazměklastalsekřehkýmasoucitným,podobajesespíše

dědovinežotci,nejvícepakstaréklátivébabičce.Tuseděl,zvadlý,vesvémkoutkuzapecí,trápilseprosvéslabénohy,znaven

světemaznavenéjsavůle,ajednohodneseudávilpřevelikýmsoucitem.”-“Starýpapeži,”prohodilZarathustra, “na to jsisesámdíval?Možnážese tak

udalo:tak,aspoluijinak.Umírají-libohové,umírajívždymnohonásobnousmrtí.Alebudiž!Taknebonak,taknebonak- jeponěmveta!Mýmušímiočímbyl

protichuti,neradbychmluvilhůřeojehopamátce.Milujivše,cozírájasněamluvípoctivě.Onvšak-vždyťvíš,starýkněze,bylona

němcosijakonatobě,něcokněžského-bylmnohoznačný.Atakénezřetelný.Jaksenanásprotohněval tensoptícíhněvivec,žemuprý

špatněrozumíme!Alepročnemluvilčistotněji?Abylo-li tovinounašichuší,pročnámdaluši, ježhošpatněslyšely?Byl-li kal vnašichuších,budiž! kdo jej tamvložil?Přílišmnohověcísešpatněvydařilotomuhrnčíři-nedoukovi!Žesevšakmstilna

svýchhrncíchavýtvorechzato,žesemunepodařily-tobylhříchprotidobrémuvkusu.Ivezbožnostijedobrývkus:tenposlézeděl:Pryčstakovýmtobohem!Raději býti bez boha, raději dělati osud na vlastní vrub, raději býti bláznem,

radějisámbýtibohem!”- “Coslyším!”zvolal tustarýpapež,napínajeuši; “óZarathustro,s toutosvou

nevěrou jsi zbožnější, než simyslíš!Nějaký bůh v tvémnitru tě obrátil na tvoubezbožnost.Zdažtonenítvázbožnostsama,ježtějižnenechávávěřitivboha?Atvápřevelkápoctivosttěještěodvedekamsimimodobroazlo!Hleď jen, co na tě čeká? Máš oči a ruku a ústa, to vše jest od věčnosti

předurčenokžehnání.Nežehnásejenomrukou.Toběnablízku,třebažechcešbýtinejbezbožnější,větřímjátajnouvůnisvatosti

adobroty,zavánítozdedlouhýmžehnáním:jemipřitomdobřeibedně.Dovol,abychbyltvýmhostem,óZarathustro,jednujedinounoc!Nikdenazemi

nebudemiteďlépenežutebe!”-“Amen! Staň se tak!” pravil Zarathustra s velkým úžasem, “tam nahoru vede

cesta,tamjeZarathustrovasluj.Rádbychtě,ctihodný,sámprovázel,věř,neboťmilujivšechnyzbožnélidi.Nyní

mnevšakvýkřikúzkostispěšněodtebeodvolává.V mé říši nechť mi nikdo nepřijde k úrazu; má jeskyně je dobrý přístav. A

nejradějibychkaždého,kdojesmutný,postavilzasnapevnoupůduanapevnénohy.Kdobyvšaktvůjstesktoběsbedersňal?Natojsempřílišslab.Dlouhobychom

sevěrunačekali,nežbytiněkdozasprobudil tvéhoboha.Tenstarýbůhtotižužnežije:tenjedůkladněmrtev.”-TakpravilZarathustra.

NEJOHYZDNĚJŠÍČLOVĚKAzaseběželyZarathustrovy nohyhorami a lesy a jehooči hledaly a hledaly,

nikdevšaknebyloviděti toho, jejžvidětichtěly, toho, jenžtrpělvelikouúzkostíaúzkostíkřičel.AZarathustrapocelécestěplesalvsrdcisvémabylvděčen.Jakétodobrévěci,”pravil,“darovalmidnešnídenvodplatuzato,žesezlezapočal!Jaképodivnéspolečníkyjsemnalezl!Jejich slova budu teď dlouho žvýkati jako dobrá zrnka;můj zub je rozmele a

rozmělní,ažmidodušepotekoujakomléko!”-Ale když cesta zase zahýbala za skálu, proměnila se pojednou krajina, a

Zarathustravstoupiljakobydoříšesmrti.Zdetrčelyčernéarudétesy:nistéblanistromu ni ptačího hlasu. Byloť to údolí, jemuž se vyhýbala všechna zvířata - išelmy;jenohyzdníhadijakéhosidruhu-tlustíazelení-,kdyžzestárli,přicházelitamumírat.Protoslulototoúdolíupastýřů:Hadísmrt.Zarathustravšaksepohroužildočernévzpomínky,neboťmubylo, jakoby již

jednou byl stál v tom údolí. A velká tíže se mu položila na mysl: takže kráčelpomalu a stále pomaleji, až se zastavil. Tu však, otevřev oči, uviděl cosi, cosedělo na cestě, majíc tvar člověka, a přece sotva vypadalo jako člověk: cosinevyslovitelného. A pojednou přepadl Zarathustru veliký stud, že se na costakovéhodíváočima:červenajeseažnahoruposvůjbílývlas,odvrátilpohledazvedlnohu,abyopustiltonehostinnémísto.Tuvšakmrtvápustinavydalahlas.-způdytotižvyvřelchroptivýkloktavýzvuk,jakokdyžvodazanocichroptíakloktázacpanýmirourami,aposlézeseztohovydralylidskýhlasalidskářeč:-azněloto takto:“Zarathustro! Zarathustro! Hádej mou hádanku! Mluv, mluv! Co jestpomstanasvědkovi.”Lákám tě zpátky, zde je hladký led!Dej pozor, dej pozor, nezláme-li si tu tvá

pýchanohy!Připadáš si moudrý, ty pyšný Zarathustro! Hádej tedy hádanku, ty louskači

tvrdýchořechů-hádanku,jížjsemjá!Tedymluv:kdojsemjá!”-AlekdyžZarathustrauslyšel tatoslova-comyslíte,žesetupřihodilos jeho

duši? Zachvátil ho soucit; a padl jedním rázem, tak jako dub, jenž dlouhovzdorovalmnohadrvoštěpům,padátěžceanáhle,khrůzeitěch,kdožjejkáceli.Alejižsezasezvedlsezemě,ajehotvářsezatvrdila.“Poznávámtě,”promluvilkovovýmhlasem;“jsibožívrah.Pusťmne.Nesnesljsitoho,kdotebeviděl-kdotěneustálevidělaskrznaskrzprohledal,

tynejohyzdnějšíčlověče!Pomstilsesnatomsvědkovi!”TakpravilZarathustraamělsekodchodu;nevyslovitelnýčlověkvšaksáhlpo

cípujehorouchaajalseznovukloktatalapatslova.“Zůstaň!”pravilposléze-“- zůstaň! Nemíjej mne! Uhodl jsem, která sekyra tě podťala: Zdar tobě,

Zarathustro,žezasestojíš!

Vímdobře, uhodls, kterak je u srdce tomu, kdo jej usmrtil - kterak je u srdcevrahuboha.Zůstaň!Posaďsekemněsem,nenítonadarmo.Ke komu jsem spěl, ne-li k tobě? Zůstaň, usedni! Nepohlížej však na mne!

Prokazujtakčest-méohyzdnosti!Pronásledujímne:tysteďmýmposlednímútočištěm.Nepronásledujímnesvou

nenávistíanisvýmipochopy:-ótakovémuprotivenstvíbychsevysmál,bylbychnaněhrdaradovalbychsezněho!Zdavšechenúspěchaždosudnebylutěch,kdožsnášelinejvíceprotivenství?A

kdodobřeumípronásledovati,snadsenaučínásledovatiaposlouchati:-vždyťjižjepozadu!Alejejichsoucittojest-- jejichsoucit to jest, jemužunikámapřednímžktoběutíkám.ÓZarathustro,

chraňmne,typosledníútočiště,tyjediný,jenžjsimneuhodl:- uhodls, kterak jest u srdce tomu, kdo usmrtil jej.Zůstaň! a chceš-li odejíti,

netrpělivce,nechoďcestou,kteroujsempřišel.Taješpatná!Mášnamnezlost,žejižpřílišdlouhokoktámajektám?Ažetijiždávámradu?

Alevěz,jsemtojá,nejohyzdnějšíčlověk,- jenžmá takénejvětší, nejtěžšínohy.Kudy já jsemšel, tam je cesta špatná.

Rozšlapámaušlápnuvšechnycesty.Žejsimnevšakmlčkymíjelažejsisezačervenal,tojsempostřehl,podletoho

jsempoznal,žejsiZarathustra.Každýjinýbylbymihodilsvoualmužnu,svůjsoucit,jakpohledem,takřečí.Na

tovšak-nejsemdostžebrákem,tojsiuhodl-- k tomu jsem příliš bohat, bohat velkými věcmi, hroznými, nejohyzdnějšími,

nejnevýslovnějšími!Tvůjstud,óZarathustro,mnepoctil!Jenomstěžíjsemsedostalztlačenicesoucitných-abychnalezljediného,jenž

dneshlásá:,Soucitjedotěrný’-abychnalezltebe,óZarathustro!- buďsi to soucit lidský, buďsi to soucit boží: soucit se příčí studu. A nechtíti

pomocijeleckdyvznešenějšínežonactnost,ježpřiskakujenapomoc.Alemíti soucit: tosedneszovepravouctnostíuvšechmalých lidí - tinemají

úctypředvelkýmneštěstím,předvelkouohyzdností,předvelkouzrůdností.Přestyvšechnyjázírámdodálkyjakopespřezíráhřbetyhemžícíchseovčích

stád.Jsoutomalíšedivílidésměkkouvlnou,měkkouvůlí!Jakovolavkapohrdavě,shlavounazad,zírádodálkypřesmělkérybníky: tak

zírámjádodálkypřeshemženímalýchšedivýchvlnavůlíaduší.Přílišdlouhotěmmalýmlidemdávalizapravdu:idalijimposlézetéžmoc-tec!’

káží,,Dobréjestjento,comalílidédobrýmzvouacoschvalují.’A,pravda’zvesednes,copravilonenkazatel,jenžsámpřišelzjejichrad,onen

podivnýsvětecapřímluvcimalýchlidí,jenžsidalsvědectví:Já-jsempravda.’Že malým lidem teď už dlouho roste hřebínek - to zavinil onen neskromný

člověk,jenžneučilmalémubludu,kdyžučil:Já-jsempravda.‘Bylokdynějakémuneskromnémučlověkuodpověděnozdvořileji?-Tyvšak,óZarathustro,šelsmimonějaděljsi:,Ne!Ne!Třikrátene!’Varovals před jeho bludem, tys prvý varoval před soucitem - ale ne že bys

varovalvšechnynebonikoho,nýbržsebejsivarovalaty,kdotvéhojsourodu.Stydíš se studu velkého trpitele; a věru, kážeš-li: ,Od soucitu přichází velký

mrak,střežtese,lidé!’- učíš-li: .Všichni tvořící jsou tvrdi, všechna veliká láska je vyšší než jejich

souciť: ó Zarathustro, tu se mi zdá, že se vyznáš předobře ve znameníchpovětrnosti!Sámvšak-varujsámsebepředvlastnímsvýmsoucitem!Neboťmnoholidíje

na cestě k tobě, mnoho trpících, pochybujících, zoufajících, tonoucích,mrznoucích-Varuji tě též sám před sebou. Uhodls mou nejlepší, nejhorší hádanku, mne

saméhoimůjčin.Známsekyru,ježtěsrazí.On však -musil zemříti: viděl očima, jež viděly vše - viděl hloubky a propasti

člověka,vidělvšechnujehotajenoupotupuaohyzdnost.Jeho soucit neznal studu: lezl do mých nejšpinavějších koutů. Ten

nejzvědavější,přílišdotěrný,přílišsoucitný-musilzemříti.Stále viděl mne: na takovém svědkovi chtěl jsem se pomstít - nebo sám již

nebýtnaživu.Bůh, který viděl vše, i člověka: ten bůh musil zemříti! Člověk nesnese, aby

takovýsvědekžil.”Takpravilnejohyzdnějšíčlověk.Zarathustrasevšakzdvihlamělsekodchodu:

neboťhozábloaždovnitřností.“Ty nevyslovitelný,” pravil, “varovals mne před svou cestou. V dík za to ti

chválímcestusvou.Hleď,tamnahořejeZarathustrovasluj.Velkájemáslujahlubokáasemnohakouty;tamnejskrytějšínajdeskrýš.Atěsněuníjenastodoupatadutinproplazícíse,třepotavouaskotačícízvěř.Tyvypuzený,jenžjsisámsebevypudil,nechcešbydlitimezilidmiaulidského

soucitu?Dobra,jednejjakojá!Takseumnepřiučíš;jenkdojedná,seučí.Azprvuanejprvemluvsmýmizvířaty!Nejpyšnějšízvířeanejchytřejšízvíře-tajsouasinámoběmapravýmirádci!”Tak pravil Zarathustra a šel svou cestou ještě zadumaněji a pomaleji než

předtím:neboťsámsebesenamnohotázalanedovedlsisnadnoodpověděti.

Jakječlověkubohý!”uvažovalvsrdcisvém,“jakjeohyzdný,jakchroptí,jakjeplnskrytéhostudu!Říkajími,žečlověkmilujesámsebe;ach,jakvelkájestasitatosebeláska!Kolik

pohrdánímáprotisobě!Také ten zde sám sebe miloval, jako sám sebou povrhoval - je mi velkým

milujícímavelikýmopovrhovačem.Nikoho jsem ještě nenašel, kdo by sebou povrhoval hlouběji: i to jest výška.

Běda,byltosnadonenvyššíčlověk,jehožvýkřikjsemzaslechl?Miluji velké povrhovatele. Člověk však je cosi, co musí býti překonáno.” -

DobrovolnýžebrákKdyžZarathustraopustilnejohyzdnějšíhočlověka,záblohoacítilseosamělý:

velký mráz a osamělost se mu totiž kladly na smysly, takže i jeho údy se tímochladily.Ajakstoupaldáladále,nahoru,dolů,brzypodélzelenýchpastvin,aletéž přes divoká kamenitá ložiska, kudy kdys potok asi burácel v netrpělivýchsnech:tumupojednoubylozasteplejiasrdečněji.“Cosemitostalo?”ptalsesámsebe,“něcotepléhoaživoucíhomneosvěžuje,

jestmitopatrněnablízku.Jižsecítímméněosamělý;nepovědomídruhovéabratří těkajíkolmne, jejich

teplýclechmisahádoduše.”Alekdyžsevůkolrozhlíželahledaltěšitelesvésamoty:hle,bylytokrávy,ježna

výšině stály pohromadě; jejich blízkost a vůně bylamu zahřála srdce. Ty krávyvšak,jaksezdálo,horlivěnaslouchalykomusi,kdoknimpromlouval,anevšímalysipříchozího.A jakse jimZarathustraocitlzcelanablízku,zaslechlzřetelně,želidský hlas zaznívá z jejich středu; a zřejmě všechny krávy stáčely hlavy kmluvícímu.TuvyskočilZarathustrahbitěnahoruaprotlačilsekravami,neboťsebál,žese

tuněkomuněcopřihodiloažemuvjehostrádánísoustrastkravsotvapomůže.Vtom se všakmýlil; neboť hle, seděl tam člověk na zemi a zdálo se, že kravámdomlouvá, aby se ho nestrachovaly: mírumilovný člověk a kazatel na hoře, zjehožočíkázaladobrotasama.“Cotuhledáš?”zvolalZarathustrapřekvapen.“Cotuhledám?”odpověděl:“totéž,coty,rušitelimíru!pozemskéblaho!Protobychsevšakchtěldátpoučititěmitokravami.Neboťvíš,skoroceléráno

jižjimdomlouvám,aprávěmichtělyodpověděti.Pročjevyrušuješ?Neobrátíme-li se a nebudeme-li jako krávy, nikoli nevejdeme do království

nebeského.Mělibychomsetotižodnichnaučitijednévěci:přežvykování.A věru, by člověk i všecken svět získal, té jediné věci pak se nenaučil, totiž

přežvykování:cobytobyloplátno!Nezbavilbysesvéhostesku-velkéhosvéhostesku:tensevšakdneszovehnus.Kdodnesnemáhnusem

naplněnésrdce,ústaioči?Ity!Ity!Alepohleďjennatytokrávy!”-TakpravilkazatelnahořeapohlédlpotomsvýmzrakemnaZarathustru-neboť

aždosudláskyplnělpělpohledemnakrávách,tusevšakproměnil.“Kdo.jeten,snímžmluvím?”zvolalpolekánavyskočil.“Toťčlověkbezhnusu,toťZarathustrasám,vítěznadvelkýmhnusem,toťoko,

toťret,toťsrdceZarathustrysamého.”Acotaktomluvil,sočimapřetékajícímalíbalrucetoho,kněmužpromlouval,a

vedlsizcelajakokdosi,komuznenadáníznebespadnedrahocennýklenotadar.Krávysevšaknatovšedívalyadivilyse.“Nemluv o mně, ty podivný! ty líbezný!” pravil Zarathustra a bránil se jeho

něžnosti, “vypravujmizprvusámosobě!Nejsi-li ty tendobrovolnýžebrák, jenžkdysivelkébohatstvíodsebeodvrhl-jenžsestydělzasvébohatstvíizabohatélidiauprchlknejchudším,abyjimdarovalzesvéhojnostiasvésrdcejimdal?Onihovšakodmítli.““Onimnevšakodmítli,”pravildobrovolnýžebrák,“vždyťtovíš.Išeljsemposlézekezvířatůmaktěmtokravámzde.”“Tujsipoznal,”vpadlmuZarathustradořeči,“očjetěžšízapravdudávatinež

právo si bráti, poznals, že dobře obdarovávati jest umění, ba poslední anejlstivějšímistrovskéuměnídobroty.”“Obzvláštědnes,”odpověděldobrovolnýžebrák: “dnes totiž, kdyvšenízkése

vzepřeloasplašiloasvýmzpůsobemzpupnělo:totižpozpůsobuluzy.Neboť přišla jest hodina - však to víš - pro velikou, nebezpečnou, dlouhou a

pomalouvzpouruluzyaotroků:avzpourarostearoste!Teďnízkélidirozhořčujekaždédobrodiníamalépodarování;apřebohatínechť

jsounastráži!Kdo dnes, jako břichaté lahve, kape z krků příliš úzkých - nechť pomní, že

takovýmlahvímdnesrádiurazíhrdloazlámouvaz.Chtiváhltavost,závistivážluč,utrápenámstivost,pýchaluzy:tovšemivskočilo

clo tváře.Jižnenípravda,žechudí jsoublahoslaveni.Říšenebeskávšak jestukrav.”“Apročneubohatých?” tázal seZarathustrapokušitelsky, zadržujekrávy, jež

důvěrněahorcedýchalynamírumilovného.“Comnepokoušíš?”odpověděl.“Vždyťsámtovíšještělépenežjá.Cožemne

pudiloknejchudším,óZarathustro?Cojinéhonežlihnusznašichnejbohatších?-ztrestancůbohatství,kteřísisestudenýmaočima,svilnýmimyšlenkamisvou

výhoduvyhrabouzkaždéhosmetí;hnusztétochátry,ježknebipáchne- z této pozlacené, poaišené luzy, jejíž otcové byli zloději nebo mrchožravci

nebo hadrníky a měli povolné, vilné, zapomnětlivé ženy: - neboť žádná z nichnemádalekoknevěstce-

-luzanahoře,luzadole!Cojednesještě,chudý’a,bohatý’!Tomurozdílujsemseodučil-tujsemuteklautíkalvždydáladál,ažjsemdošelktěmtokravám.”Takpravilmírumilovnýasámhorceoddychovalapotilsezatěchslov:takžese

krávypoznovupo-divily.Zarathustramuvšakstáleúsměvněpohlíželdoočí,kdyžtaktvrděmluvil,amlčkypřitompotřásalhlavou.“Činíšsinásilí,kazatelinahoře,užívajetaktvrdýchslov.Protakovoutvrdostti

nenarostlaústanioko.Anižaludek,jaksemizdá;tomusepříčívšechnatakovázlostazášťatakové

překypovánípěn.Tvémužaludkuchcesemírnějšípotravy:nejsiřezník.Spíše zdáš se mi bylinářem a kořenářem. Snad žvýkáš zrní. Dojista však

nepřeješrozkošemmasaamiluješmed.”“Dobře jsi mne uhodl,” odpověděl dobrovolný žebrák s úlevou v srdci. “Miluji

med,žvýkámtéžzrní,neboťjsemhledal,copříjemněchutnáapůsobíčistýdech:- i to, co vyžaduje dlouhého času: práci celodenní a práci pro ústa mírných

zahalečůapovalečů.Nejdáleovšemdošlytytokrávy:vynalezlysipřežvykováníaležínaslunci.Také

sezdržujívšechtěžkýchmyšlenek,ježnadýmajísrdce.”-“Nužedobrá!”veceZarathustra:“mělbysvidětitéžmojezvířata,méhoorlaa

méhohada-jimnenídnesrovnýchnazemi.Hled,onímsměrem jdecestakmésluji:buď tutonoc jejímhostem.Amluvs

mýmizvířatyoštěstízvířat-ažsámpřijdudomů.Neboťnynímnevýkřikúzkostispěšněodtebeodvolává.Takénovýmednajdešumne,ledověčerstvýplástevnízlatýmed:tensivezmi!Nynívšakzčerstvaserozlučsesvýmikravami,typodivný!tylíbezný!třebažeti

tobudezatěžko.Neboťjsoutotvínejvřelejšípřáteléaučitelé!”-“-Vyjma jediného, jejžmámještěvícev lásce,”odpověděldobrovolnýžebrák.

“Tysámjsidobrý,balepšínežkráva,óZarathustro!”“Pryčstebou,pryč!zlý lichotníku!”zvolalZarathustraplnzloby,“comnekazíš

takovouchválouatakovýmlichotivýmmedem?”“Pryč ode mne, pryč!” zvolal ještě jednou a zamával holí za dobrovolným

žebrákem;tenvšakhorempádemutekl.StínSotva však utekl dobrovolný žebrák a Zarathustra byl zase sám, zaslechl za

sebou nový hlas, volající: “Stůj! Zarathustro! Počkej přec! vždyť jsem to já, óZarathustro,já,tvůjstín!”Zarathustra však nečekal, neboť ho přepadla náhlá rozmrzelost nad tím

návalematlačenicívjehopohoří.“Kamsepodělamásamota?”pravil.“Věru,mámtoho jiždost; totohorstvosehemží lidmi,mékrálovství jižneníz

tohotosvěta,potřebujinovýchhor.Můjstínžemnevolá?Cozáležínamémstínu!Nechťutíkázamnou! já-mu

uteku.”TakpravilZarathustrasvémusrdciautekl.Aleten,kdosezanímozval,bylmu

v patách, takže vbrzku utíkali za sebou tři lidé, totiž napřed dobrovolný žebrák,pak Zarathustra a na třetím a posledním místě jeho stín. Neběželi dlouho aZarathustra se již vzpamatoval ze své pošetilosti a rázem setřásl všechnumrzutostarozmrzelost.Jak!”pravil,“nedalyseodjakživanejsměšnějšívěciunásstarýchpoustevníkůa

světců?Věru,vysokovzrostlamápošetilostvhorách!Teďslyším,jaksešesterostarých

bláznovskýchhnátůklátízasebou!AlecožseZarathustrasmíbátistínu?Koneckoncůsemitakézdá,žemádelší

nohynežjá.”Tak pravil Zarathustra, směje se očima i vnitřnostmi, zastavil se a rychle se

obrátil -ahle,skoropři tomporazil toho, jenžbyl jehonohsledastín: taktěsněmujižbylvpatáchatakbyltakéslab.AkdyžhoZarathustrazměřiločima,leklsejakonenadáléhopřízraku:taktence,začernale,dutěavyžilevypadaltennohsled.“Kdo jsi?” tázal se Zarathustra prudce, “co tu děláš? A proč se zveš mým

stínem?Nelíbíšsemi.”“Odpusťmi,”odpovědělstín,“žejímjsem;anelíbím-liseti,nuž,óZarathustro!

vtomchválímtebeitvůjdobrývkus.Jsempoutník, jenžužse timnohonachodilvpatách:vždy jsembylnacestě,

alebezcíle,téžbezdomova:atakmivěrumálochybíkvěčnémužidu,ažnato,ženejsemvěčnýanižid.Jak?Cožnavždymámbýtpocestným?Býtkaždýmvětremzmítán,býtnestálý,

býtštván?Ózemě,jsimipříliškulatá!Na každém povrchu jsem již seděl, jako znavený prach jsem usínal na

zrcadlech a okenních tabulích: vše ode mne bére, od ničeho nic nedostávám,hubnu-skorosepodobámstínu.Za tebouvšak,óZarathustro, létalaspěchal jsemnejdéle,a třebaže jsemse

předtebouukrýval,bývaljsempřecetvýmnejlepšímstínem:kdekolijsiseděl,tamjsemseděltéž.S tebou jsem obcházel po světech nejvzdálenějších a nejstudenějších, jako

přízrak,jenždobrovolněběhápozimníchstřecháchaposněhu.Steboujsemmířildovšehozakázaného,nejhoršího,nejvzdálenějšího:aje-lico

namněctností,tedyto,žejsemnemělstrachuzžádnéhozákazu.S tebou jsem lámalvše, cokoli jsemctíval vesvémsrdci, všechnymezníkya

obrazy jsem zpřerážel, za touhami nejnebezpečnějšími jsem běhal - věru, přesjakýkolizločinjsemjedenkrátepřeběhl.S tebou jsem se odučil víře v slova i hodnoty a velká jména. Svléká-li ďábel

kůži,nesloupnesesněhopřitomijehojméno?Toťtotižtakékůže.Ďábelsámjesnad-kůže.,Nic není pravda, všechno je dovoleno’: tak jsem k sobě promlouval. Do

nejstudenějšíchvodjsemsevrhalpohlavěiposrdci.Ach,jakčastojsemtupakstálnahýjakorudýrak!Ach,kamsemipodělovšedobroavšechenstudavšechnavíravdobré lidi!

Ach, kam se poděla ona prolhaná nevinnost, již jsem kdysi měl, nevinnostdobrýchlidíajejichšlechetnýchlží!Příliščasto,věru,byl jsempravděvpatách:avtommneušlápla.Leckdyjsme

mněl,želžu,ahle!teprvetehdyjsemzastihl-pravdu.Přílišmnohověcísemivyjasnilo: teďmi jižnicponichnení.Nic jižnežije,co

bychmiloval-jakmohuještěmilovatsebesamého?,Žíti podle vlastní chuti nebo vůbec nežíti’: tak tomu chci, tak tomu chce i

nejsvatějšíčlověk.Aleběda!jakpakbychjámělještě-chuť?Mámjáještě-cíl?Mámpřístav,cloněhožspějemojeplachta?Mámpříznivývítr?Ach, jenkdoví,kampluje,ví též,kterývítr jepřízniv,který

vítrjejeho.Comi ještězbylo?Srdce,mdléadrzé; těkavávůle; třepotavákřídla;zlomená

páteř.Hledáníméhovlastníhodomova:óZarathustro,víš,tohledáníazkoušeníbylo

mýmvlastnímpokušením,tomneještěvstřebá.Kdejest-můjdomov?Poněmseptámapátrámapátraljsemanenašelho.Ó

věčnéVšude,óvěčnéNikde,óvěčná-marnost!”Takpravilstín,aZarathustrovatvářsedloužilazajehoslov.Jsimůjstín,”pravil

posléztruchlivě.“Tvénebezpečínenímalé, svobodnýduchuapoutníku!Zlýden jsiměl:hleď,

abytinevzešelještěhoršívečer!Lidemtaknestálým,jakojsity,ižalářsenakoneczdáblaženstvím.Vidělskdy,

jakspíchycenízločinci?Spíklidně,kochajísesvýmnovýmbezpečím.Střež se, aby těposlézenezajalanějaká těsná víra, nějaký tvrdýpřísnýblud!

Neboťnynítěsvádíapokoušívše,cojetěsnéapevné.Ztratils cíl: běda, kterak tu ztrátu sneseš a zda se žertem přes ni přeneseš?

Vždyťsní-jsiztratiltéžcestu!Ubohý, unavený, těkavý tuláku, zmatený motýle! chceš na tento večer míti

odpočinekapřístřeší?Tedyjdinahorukmésluji!Tímtosměremvedecestakmésluji.Anynítizasrychleuteku.Jižsenamne

kladejakobystín.Poběhnu sám, aby kol mne bylo zas jasno. K tomumí ještě třeba dlouho a

veselebýtnanohou.Večersevšakumne-tančí!”-TakpravilZarathustra.

OPOLEDNÁCHAZarathustraběželaběželanikohojižnenašelabylsámanalézalstálesebe

sám a kochal se svou samotou a vpíjel ji a myslil na dobré věci - po dlouhéhodiny.Vhodinupolednívšak,kdyžsluncemustáloprávěnadhlavou,octlseustaréhokřivéhoasukovitéhostromu,jenžbohatouláskouvinnérévykolemkolbylobjímánapředsebousamýmskryt:žlutéhroznyvchumáčiviselyskmenevstřícputujícímu. Tu dostal chuť uhasit malou žízeň a utrhnout si hrozen; ale kdyžnatáhl již rámě, dostal ještě větší chuť na něco jiného: totiž aby si v tu hodinudokonaléhopolednelehlpodstromaabyspal.Takučinil;asotva leželnazemi,vtichuaútulkupestrétrávy, jižzapomnělna

svoumaloužízeňausínal.Neboť, jakpravíZarathustrovopřísloví: jednavěc jenutnější než druhá. Jen oči semu nezavíraly: - nemohly se totiž vynadívat nastrom a na lásku vinné révy a nemohly se toho vynachválit. Usínaje pakZarathustrapromlouvalksvémusrdci:“Tiše!Tiše!Neuzrálsvětprávěkdokonalosti?Cosetosemnouděje?Jakotančípůvabnývětříkneviděnpohlazenémořsképodlaze,lehounký,lehký

jakpírko:tak-pomnětančíspánek.Okaminepřivírá,dušiminechábdít.Jelehounký,věru!lehkýjakpírko.Přemlouvá mne, nevím jak?, zevnitř na mne ťuká lichotivou rukou, přemáhá

mne. Ano, přemáhá a nutí, aby se má duše natáhla: - jak se mi dlouží a jakzemdlívámojepodivnáduše!Přiblížilsejíteďopolednáchprávěvečersedméhodne?Putovalajižpřílišdlouhoablaženěmezidobrýmizralýmivěcmi?Natahujeseaprodlužujese - tak,clodélky!azase!nehnutě ležímápodivná

duše.Přílišmnohodobrajižchutnala,tísníjitentozlatýstesk,išpoulíústa.Jako loď, jež veplula do své nejtišší zátoky - teď přistává na souši, mdlá

dlouhýmicestamianejistýmimoři.Zdasoušnenívěrnější?Jakotakováloďsileháatulísekzemi-tustačí,abypavouksezeměknípředlsvounit.Silnějšíchlantunetřeba.Jakotakováumdlenáloďvnejtiššízátoce:takodpočívámačekámijánablízku

země,jívěrenadůvěřuje,knípřivázánnitminejtenčími.Óštěstí!Óštěstí!Chcesetizpívat,ódušemá?Ležíšvtrávě.Tojevšaktajná

slavnostníchvíle,kdynenípastýře,jenžnaflétnubypískal.Tišelež!Horképolednenaniváchspí.Nezpívej!Tiše!Světjedokonalý.Nezpívej,tykřidélkovtrávě,ódušemá!Aniseptu!Hleďjen-starépolednespí,

pohybuje ústy: zda nevpíjí právě krůpěj štěstí - starou hnědou krůpěj zlatéhoštěstí, zlatého vína? Zašustilo to přes toho spáče, jeho štěstí se směje. Tak -smějesebůh.Tiše!-,Kštěstí!jakmálojižstačíkštěstí!’Takjsemříkávalkdysiapřipadalsichytrým.Bylotovšakrouhání:tojsemteďpoznal.Chytříbláznimluví

líp.Právěnejmenšívěci,právěnejtiššíanejlehčí,zaharašeníještěrky,dech,šustot,

okamžik-málo,toťpodstatanejlepšíhoštěstí.Tiše!-- Co se mi stalo: slyš! Neodletěl to čas? Nepadám? Nepadl jsem - slyš! do

studnyvěčnosti?-Cosemiděje?Tiše!Bodnutí-běda-vmésrdce?Vmésrdce!Ópukni,mé

srdce,puknipotakovémblaženství,potakovémbodnutí!-Jak?Nestalsesvětprávědokonalým?Oblýmazralým?Ótohozlatéhooblého

prstenu-kamasulétá?Poběhnuzaním?Pst!Tiše-”(AzdeseZarathustraprotáhlacítil,žespí.)“Vstaň!”pravilsámsobě,“tyspáči!Poledníspáči!Nuždobráavzhůru,vystaré

nohy!Ječasavícenežčas,ještěvámzbylnotnýkuscesty-Teďjstesevyspaly,jakdlouhospalyjsteas?Půlvěčnosti!Nužedobráavzhůru

teď,starémésrdce!Akdyžsestakvyspalo,jakdlouhosmíš-bdít?”(Ale tu zase již znova usnul a jeho dušemu odporovala a bránila se a opět

ulehla.)-“Nechmnepřec!Tiše!Neuzrálsvětprávěkdokonalosti?Ótohozlatéhoobléhomíče!”“Vstaň,”pravilZarathustra,“tymalázlodějko,tyzahalečko!Jak?Stáleještěse

protahovat,zívat,vzdychat,padatvhloubdohlubokýchstuden?Kdožejsi!Ódušemá!”(Atusezalekl,neboťslunečnípaprsekspadlznebesna

jehotvář.)“Ó nebe nade mnou,” pravil vzdychaje a posadil se zpříma, “zíráš na mne?

Naslouchášmépodivnéduši?Kdyvpiješ tutokrůpěj rosy, ježspadlanavšechnypozemskévěci -kdyvpiješ

tutopodivnouduši--kdy,studnověčnosti!tyúsměvná,hrůznápolednípropasti!kdydosebenazpět

vpiješmouduši?”Tak pravil Zarathustra a pozvedl se z lože pod stromem jakoby z cizího

zmámení:ahle,tustáleještěsvítilosluncekolmonadjehohlavou.Zčehožbyseprávemdalosouditi,žeZarathustratenkrátnedlouhospal.UvítáníTeprvepozděodpolednevracelseZarathustrapodlouhémmarnémhledánía

těkáníopětkesvésluji.Alekdyžstálsotvadvacetkrokůpřední,stalose,čehoteď nijak neočekával: znovu zaslechl velký onen výkřik úzkosti. A ku podivu!tentokrátzaznívalzjehovlastnísluje.Byltovšaktáhlý,mnohonásobný,nezvyklývýkřik, a Zarathustra zřetelně rozeznával, že se skládá ze mnoha jednotlivýchhlasů,třebaženadálkuzněljakovýkřikjedinýchúst.

IpřiskočilZarathustrakjeskyni,ahle! jakýpohlednaňčekalpotomposlechu!Sedělitampohromaděvšichni,mimoněžbylzacelýdenkráčel:králpopraviciikrálpolevici,starýkouzelník,papež,dobrovolnýžebrák,stín,člověksvědomitéhoducha,smutnývěštecaosel;nejohyzdnějšíčlověksivšaknasadilkorunuaovinuldvé nachových pasů - neboť jako všichni ohyzdní lidé rád se přestrojoval avyšňořoval.AuprostředtézarmoucenéspolečnostistálZarathustrůvorel,zježena zneklidněn, protožeměl odpovídati na přílišmnoho věcí, na něž jeho hrdostnemělaodpovědi;achytrýhadmuviselkolemkrku.Na to vše se Zarathustra díval s velikým údivem;potom však s vlídnou

zvědavostízkoumaljednotlivěkaždéhozesvýchhostí,četlvjejichdušíchadivilseznovu.Zatímseshromážděnípozdvihli sesvýchsedadelauctivěčekali, ažZarathustrapromluví.AZarathustrapravil:“Vykdožsizoufáte!Vypodivní!Vášvýkřikúzkostijsemtedyslyšel?Ateďtaké

vím, kde hledati toho, jejž jsem dnes nadarmo hledal: vyššího člověka- v mévlastní sluji sedí ten vyšší člověk! Ale co se divím! Což jsem ho sám k soběnepřilákalobětovánímmedualstnýmlákánímsvéhoštěstí?Alezdásemi, že jstesinavzájemšpatnouspolečností; vespoleksi srdceasi

obtěžkáváte mrzutostmi, jak tu tak sedíte pohromadě, vy lidé volající výkřikemúzkosti.Jetřeba,abyteprvepřišelkdosi-kdosi,kdovásopětrozesměje,dobrýnějakýradostnýšašekatanečníkavítra

větroplach,nějakýstarýblázen-nemyslíte?Promiňtemi jen, vy, kdož si zoufáte, že před vámimluvím takmalými slovy,

nedůstojnými věru takových hostí! Avšak neuhodnete, co mi mé srdcerozdovádělo -vysamiapohlednavásrozdováděl,promiňte!Neboťkaždý,kdose dívá na zoufajícího si člověka, stává se odvážným a dovádivým. Každý sipřipadásilnýmdost,abytěšilzoufalého.Mně samému jste dali tu sílu - dobrý dar, vznešení moji hosté! Poctivý

pohostinskýdar!Nezlobtesetedyteď,ževámnabízímtéžsvýchvlastníchdarů.Tozdejestmojeříšeamojepanství:covšakméhojest,natentovečeranatuto

noc budiž vaše. Má zvířata vám budou sloužiti: má sluj vám budiž místemodpočinku!U mne doma nechť si nikdo nezoufá, ve svém honebním okrese ochráním

každéhoodjehodivokýchzvířat.Toťprvé,covámnabízím:bezpečí!Azadruhé:svůjmalík.Máte-liten,nuždobrá,vezměteicelouruku!amésrdce

ktomu!Vítámvás,vítám,mojihosté!”Tak pravil Zarathustra a smál se láskou i zlobou. Po tomto uvítání uklonili se

hosté znovu a uctivě mlčeli; král po pravici mu však odpověděl jejichjménem.“Podletoho,óZarathustro,kterakjsinámpodalrukuaproslovilpozdrav,poznáváme, že jsi Zarathustra. Pokořil ses před námi; skoro jsi ublížil našíuctivosti-

-kdobysevšakdovedlpokořovatistakovoupýchoujakoty?Tonámjiždodávázmužilosti,jetolahodanašimočímasrdcím.Abychomtoto jedinéuzřeli, rádibychomvystoupilinavyššíhorynež tatozde.

Neboťjsmepřišliztouhy,abychomuviděli,corozjasníkalnéoči.A hle, již pominulo všechno naše úzkostné volání. Již se nám vzníceně

rozevřelysmyslisrdce.Skorosejižnašeodvážlivostměnívdovádivost.Ó Zarathustro, nic utěšenějšího neroste na zemi než vysoká a silná vůle: toť

nejkrásnějšízemskárostlina.Celákrajinasepotěšíjedinýmtakovýmstromem.Kpinii přirovnávám toho, kdo vzroste jako ty, óZarathustro: tak dodélky, tak

mlčenlivě,tvrděosamotě,nádherně;toho,kdománejlepší,nejpružnějšídřevo--kdovšakposlézevztáhnesilnézelenératolestiposvémvlastnímpanství,kdo

silnýmiotázkamisetáževichrůavichřicavšeho,cozdomácnělonavýšinách-akdoještěsilnějipakodpovídá,vítěznývelitel:ó,každýbystoupalnavysoké

hory,uvidětitakovékotliny!Tvým stromem zde, ó Zarathustro, občerství se i člověk ponurý a zrůdný,

pohledemnatebeinestálýčlověkseupevníavyléčísvésrdce.Avěru,dnesmnohoočíutkvívánatvéstránianatvémstromě;velikátouhase

vydalanacestu,aleckdosenaučilotázce:kdojestZarathustra?A komukoliv kdy do ucha skanul tvůj zpěv a med: všichni ti ukrytí, všichni

samotářisamojediníadvojjedinípromluvilipojednouksvémusrdci:Je Zarathustra ještě živ? Život již nemá ceny, všechno je jedno, všechno je

marnost:leda-žebudemežítiseZarathustrou!’,Proč nepřichází, jenž tak dávno ohlásil svůj příchod?’ tak semnoho lidí ptá;

,pohltilahosamota?Čimámemysnadpřijítikněmu?’Teďsestává,žesamotasamazpuchříarozlomísejakohrob,jenžserozlomía

již neudrží svýchmrtvol.Všude je zřít lidi zmrtvýchvstalé.Teď kolem tvéhory, óZarathustro,stoupají,stoupajívlny.Abyťitvávýškabylasebevyšší,mnoholidíjektoběpuzeno;jižnebudedlouhonasuchutvůjčlun.Ažemy,kdožsizoufáme,přišlijsmeteďdotvéslujeažesijižnezoufáme:toť

jenomzvěstapředzvěst,želepšílidéjsounacestěktobě-- neboť on sám je na cestě k tobě, poslední ten zbytek boha mezi lidmi, to

znamená:všichnionilidévelikétouhy,velikéhohnusu,velikéhorozmrzení-všichni,kdožnechtějížít, ledažesezasnaučídoufati - ledažeseod tebe,ó

Zarathustro,naučídoufativelikounadějí!”Tak pravil král po pravici a chopil se Zarathustrovy ruky, aby ji políbil;

Zarathustra však zabránil jeho poctě a polekán ustoupil,mlčky a náhle unikajejakobydodalekýchdálek.Pomaléchvílivšakbyljižzaseusvýchhostí,pohlédl

nanějasnýma,zkoumajícímaočimaapravil:“Moji hosté, vyšší vy lidé, promluvím s vámi po našem a zřetelně. Já jsem v

těchtohoráchnečekalnavás.Věru,vyvšichnijstejistěvyššílidé:promnevšak-nejstedostvysocíanisilní

dost.Promne,tojest:proononeúprosné,covemněmlčí,covšaknebudemlčetina

věky.Atřebažekemněpatříte,přeceminejstepravourukou.Kdo totiž sám stojí na horách a křehkých nohou jako vy, ten chce především

jedno,aťjižtovíčisitoskrývá:abyhobylošetřeno.Svýchpažíasvýchnohouvšaknešetřím,nešetřímsvýchválečníků: jakbyste

setedyhodilipromojiválku?Svámibychsizkazilikaždévítězství.Aleckdozvásbyupadl,sotvažebyjen

zaslechlmýchbubnůhlasitýtřesk.Takéminejstedostkrásníaurození.Potřebujiprosvénaukyčistýchhladkých

zrcadel;navašempovrchuvšaksepitvořímůjvlastníobraz.Vaše bedra se hrbí pod nejedním břemenem, pod nejednou vzpomínkou;

nejedenzlýtrpaslíkdřepívevašichkoutech. Ivevásukrýváse luza.Abyť jste ibyli vznešení a vznešenějšího rodu: mnoho na vás je křivého a znetvořeného.Neníkováře,jenžbyzvásukulrovnéapřímélidi.Jste jenmosty:nechťvyšší lidépováskráčejínadruhýbřeh!Značítestupně:

nehněvejtesetedynatoho,kdostoupápřesvásdosvévlastnívýšky!Zvašehosemenesnadimnějednouvzrostepravýsynadokonalýdědic:tovše

jevdálce.Vámsamýmnenáležímédědictvíajméno.Nečekám na vás v těchto horách zde, nesmím i vámi sestoupiti naposledy v

hloub.Přišlijstemijenjakožtopředzvěst,žejsoujižvyššílidékemněnacestě-Nikoli vaše velké touhy, velikého hnusu, veliké rozmrzelosti, nikoli ti, jež jste

nazvaliposlednímzbytkemboha--ne!Ne!Třikrátene!Najinélidičekámvtěchtohoráchzdeanohousvoubez

nichodsudnevykročím- na vyšší lidi čekám, na silnější, vítěznější, smělejší, na takové, již jsou

pravoúhlestavěnitělemiduší:jenezbytné,abypřišlismějícíselvové!Ómojihosté,vypodivní-nezaslechli jste ještěomýchdětech?Aniotom,že

jsounacestěkemně?Mluvtemipřecomýchzahradách,omýchblaženýchostrovech,omémnovém

krásnémpokolení-pročmiotomnemluvíte?Tenpohostinskýdarsivyprošujinavašílásce,abystemimluviliomýchdětech.

Protojsembohat,protojsemzchudl:čehojsemsenevzdal

- čehobychsenevzdal, abychměl to jediné: tytoděti, tento živoucí sad, tytostromyživota,abychmělstromysvévůleanejvyššísvénaděje!”TakpravilZarathustraanáhlesevřečizarazil:neboťhopřepadlajehotouha,i

zavřeločiaústapohnutímsvéhosrdce.Avšichnihostémlčeliastálinehnutěazmateně:ažnato,žestarývěštecrukamaaposunydávalznamení.VečeřeNatomtomístětotižvěštecpřerušilvítáníZarathustrovoajehohostí:protlačilse

dopředujakokdosi,kdonemánazbytčasu,chopilseZarathustrovyrukyavolal:“AleZarathustro!Jednavěcjenutnějšíneždruhá,takříkášsám:nuždobrá,jednavěcjemneteď

nutnějšínežlivšeckyostatní.Slovo v pravý čas: cožsmne nepozval k hostině. A zde je násmnoho, kdož

jsmevykonalidlouhécesty.Snadnásnechcešnasytitmluvením?Také jste mi všichni již příliš mnohomluvili o zmrznuti, utopení, udušení a o

jinýchútrapách:nikdovšaknemluviloútrapěmojí,totižoumíráníhladem-”(Takpravilvěštec;alejaktozaslechlaZarathustrovazvířata,odběhlapolekána.

Neboťviděla,ževše,aťcokolisneslazadnedosluje,nepostačí,abysenacpaljedinýtenvěštec.)“-vtočítajeizchřadnutížízní,”pokračovalvěštec.Atřebažetuslyšímpleskati

vodujakořečimoudrosti,takhojnětotižaneúnavně:já-chcimna!NeníkaždýrozenýpijákvodyjakoZarathustra.Proznavenéazvadlésevoda

ani nehodí: nám přísluší víno - teprve to poskytne náhlého ozdravění anenadáléhozdraví!”Přitétopříležitosti,kdyžvěštecžádalvína,stalose,žeionenmlčenlivýkrálpo

levici dostal se jednou k slovu. “O víno,” pravil, “postarali jsme semy, já amůjbratr, král po pravici: máme vína dost - co osel unesl. Neschází tedy nic nežchléb.”“Chléb?”odvětilZarathustraazasmálse.“Právěchlebapoustevnícinemají.Ale

nesamýmchlebemživječlověk,nýbržimasemdobrýchjehňat,jichžmámdvé:-tabudourychlezabitaaupravenaskořennoušalvěji:taktomámrád.Nenítu

aninedostatekkořínkůaplodů,dobrýchdostipronejmlsnějšílabužníky;iořechytujsouijinéhádankyklouskání.Takudělámezakrátkodobrouhostinu.Kdovšakchcesnámi jísti, nechť sám

přiloží ruky k dílu: i králové. Neboť u Zarathustry i král smí býti kuchařem.“Tennávrhbylpodlesrdcevšechhostí:ažnato,žesedobrovolnýžebrákvzpíralmasuavínuakořenění.JenmiposlyštetohohýřilaZarathustru!”pravilžertem:“Chodíseprotodoslujía

velehor, aby se strojily takové hostiny? Teď ovšem chápu, co nám kdysi kázal:.Pochválenabuďmaláchudoba!’ipročchceodstranitžebráky.”

“Buď dobrémíry,” odpověděl mu Zarathustra, “tak jako já. Zůstaň si u svýchmravů,ctnýmuži,žvýkejsizrnka,pijsivodu,chvalsisvoukuchyni: jen jestli těrozradostní!Jsemzákonem jenpro ty, kdož jsoumoji, nejsemzákonempro všechny.Kdo

všaknáležíkemně,tenaťjesilnýchkostí,téžlehkýchnohou--veselkválkámaslavnostem,nemilenecchmur,nehloupičkýsnílek,alehotov

knejtěžšímujakoksvéslavnosti,zdrávanepoaišen.Věcinejlepšínáležímněatěm,kdožjsoumoji;anejsou-linámdány,vezmeme

sije:-nejlepšípotravu,nejčistšínebe,nejsilnějšímyšlenky,nejkrásnějšíženy!”-Tak pravil Zarathustra; král po pravici však odvětil: “Podívno! Kdo slyšel kdy

takovéchytréřečizústmudrcových?Avěru,toťnejpodivnějšínamudrci,je-likevšemuještěchytrýanení-litoosel.”Tak pravil král po pravici a divil se; osel však zlovolně k jeho řeči přisvědčil,

zahýkavi-a.Topakbylpočátekonédlouhéhostiny,ježvkronikáchsluje“večeře”.Apřitéhostiněsenemluvilooničemjinémnežovyššímčlověku.

OVYŠŠÍMČLOVĚKU

1.Když jsem po prvé přišel k lidem, dopustil jsem se poustevnické pošetilosti,

veliképošetilosti:postaviljsemsenatrh.Akdyžjsemmluvilkevšem,nemluvil jsemknikomu.Zvečerapakmýmidruhy

byliprovazolezciamrtvoly;ajásámbylskoromrtvolou.Snovýmjitremvšakmivzešlanovápravda:tujsemsenaučilříkati:“Comipo

trhualuzealomozuluzyadlouhýchjejíchuších!”Vyšší vy lidé, tomu se odemne naučte: na trhu nikdo nevěří ve vyšší lidi. A

chcete-litammluviti,budiž!Luzavšakmžourá:“Všichnijsmesirovni!”“Vyššívylidé”-takmžouráluza-“nenívyššíchlidí,jsmesivšichnirovni,člověk

ječlověkapředbohem-jsmesivšichnirovni!”Předbohem!-Teďvšakzemřeltenbůh!Předluzoupaknechcemesibýtrovni.

Vyššívylidé,odstupteztrhu!

2.Před bohem! - Teď však zemřel ten bůh! Vyšší vy lidé, ten bůh byl vaším

největšímnebezpečím.Teprveod té doby, co leží v hrobě, vy jste opět zmrtvých vstali. Teprvenyní

přijdeveliképoledne,teprvenynívyššíčlověk-stanesepánem!Pochopili jste totoslovo,ómojibratří?Jstepolekáni: jímávašesrdcezávrať?

Zejevámtupropast?Vyjevámtupekelnýpes?Nuže dobrá! Nuže vzhůru! Vyšší vy lidé! Teprve nyní pracuje k porodu hora

lidskébudoucnosti.Bůhzemřel:teďchcememy-abyživbylnadčlověk.

3.Nejstarostlivější ptají se dnes: Jak lze člověka zachovati?” Zarathustra však,

jedinýaprvý,septá:Jaklzečlověkapřekonati?”Nadčlověkmi ležínasrdci,nadčlověk jemiprvoua jedinoustarostí - anikoli

člověk:nikolibližníanejbližší,nikolinejchudší,nikoli ten,kdonejvíce trpí,nikolinejlepší.-Ómojibratří,comohumilovatinačlověku,jest,žejepřechodemazánikem.Ai

navásjemnohé,comivnukáláskuanaději.Žejstepovrhovali,vyššívylidé,tomivnukánaději.Velcípovrhovateléjsoutotiž

velikýmizbožňovateli.Že jste si zoufali, toť důvod, abyste velice byli ctěni. Neboť jste se nenaučili,

kteraksevzdávati,nenaučilijstesemalýmchytrostem.Dnestotižmalílidéstalisepány: tivšichnikážívzdáníaodříkáníachytrostapíliaohledyadlouhé“A takdále”malýchctností.Všechnoženskéavšechno,copocházízrabů,apředevšímmíchaniceluzy:to

všechceseteďstátipánemvšeholidskéhoosudu-óhnus!hnus!hnus!To vše se ptá a neúnavě ptá: Jak zachovati člověka nejlépe, nejdéle,

nejpříjemněji?”Tím-sestalipánydneška.Ty pány dneška překonejte, ó moji bratří - ty malé lidi: nejsou nadčlověku

největšímnebezpečím!Překonejte mi, vyšší vy lidé, malé ctnosti, malé chytrosti, ohledy pískových

zrnek,šukánímravenišť,bídnépohodlí,“blahonejvětšíhopočtů”-A raději si zoufejte, než abyste se vzdali. A věru, miluji vás za to, že dnes

neumítežít,vyššílidé!Takvytotižžijete-nejlépe!

4.Máte odvahu, ómoji bratři? Jste smělého srdce?Nikoli odvahu před svědky,

nýbržodvahupoustevnickouaorlí,nanižanižádnýbůhsejižnedívá?Studenéduše,mezky,slepce,opilcenejmenujismělými.Smělémásrdce,kdo

bázeňzná,alebázeňzkrotí;kdopropastvidí,alehrdě.Kdopropastvidí,aleorlímaočima-kdoorlímispárydopropastivnikne:tenmá

odvahu.-

5.“Člověkjezlý”-takříkalikméútěševšichninejvětšímudrci.Ach,je-litodnes

jenještěpravda!Neboťzlojevčlověkusilounejlepší.“Člověk nechť se stane větším v dobru i zlu” - tak učím já.Nejvyššího zla je

třebaknejvyššímudobrunadčlověka.Tobylosnaddobréproonohokazatelemalýchlidí,žetrpělhříchemčlověkaa

žejejnasevzal.Jásevšakradujizvelkéhohříchujakožtozesvévelkéútěchy.-Není tovšakřečenoprodlouhéuši.Takénepatříkaždéslovodokaždýchúst.

Jsoutojemnévzdálenévěci:potěchaťnesahajíovčípazoury!

6.Vyššívylidé,myslíte,žejsempřišelnapravovat,cojstepokazili?Čiženapříštěvámtrpícímpohodlnějiustelu?Čiženestálým,vámzbloudilýmv

lesíchanahorách,ukážinovéasnadnějšístezky?Ne!Ne!Třikrátne!Vždyvícevásavždylepšílidévašehodruhunechťhynou-

neboťvymátemítživotstálehoršía tvrdší!Takto jen - takto jenvzrostečlověkvysoko,ažhostihneazlomíblesk:vzrosteprobleskvysokodost!Mámyslamátouhasepřipínajíkmálokterýmvěcem,kdlouhýmadalekým:co

bymibylopovašímalé,mnohé,krátkébídě!Ještěminetrpíte sdostatek!Neboť trpíte sebou,netrpěli jsteposudčlověkem.

Lhalibyste,kdybystetvrdilijinak!Zvásnikdonetrpímtím,čímtrpěljsemjá!-

7.Nestačími,abyblesk jižneškodil.Nechcihosvádětkzemi:nechťsenaučí -

pracovatvmýchslužbách.Mámoudrostsejiždlouhohromadíjakomrak,tichneačerná.Taksivedekaždá

moudrost,ježjednouporodíblesky.-Těmto dnešním lidem nechci být světlou ni světlem se zvát. Dnešní lidi chci

oslepit:Bleskumémoudrosti!vypaljimoči!

8.Ničehonechtějtenadsvéschopnosti: jezlánepravostu těch,kdožchtějínad

svéschopnosti.Zvláštěchtějí-livelkévěci!Neboťvzbuzujínedůvěrukvelkýchvěcem, jemní ti

penězokaziaherci-- až posléze sami před sebou se stanou nepravými a šilhají, jsou obílenou

červotočinou, jsou kryti pláštíkem silných slov a ctnostmi na odiv stavěnými askvělými,nepravýmidíly.Tusijenveďteobezřele,vyššívylidé!Nicmitotiždnesnenídrahocennějšíhoa

vzácnějšíhonadpoctivost.Zda tento dnešek nenáleží luze? Luza však neví, co jest velké, co malé, co

příméapoctivé:luzajestnevinněkřivá,luzastálelže.

9.Mějtemidnesdobrounedůvěru,vyššívylidé,lidésměléhosrdceaotevřeného!

Adůvodysvézahalujte!Tentodnešektotižnáležíluze.Kdobydůvodydovedl zvrátit víru, jíž se luza kdysi bezdůvodůnaučila?Ana

trhusepřesvědčujeposunky.Důvodyvšakluzevnukajínedůvěru.A jestliže kdy zvítězila pravda, ptejte se jen sami sebe s dobrou nedůvěrou:

“Kterýsilnýbludzanibojoval?”Střežte se též učenců! Ti vás nenávidí: neboť jsou neplodní! Mají studené

vyschléoči,přednimikaždýptákležíoškubán.Pyšní se tím, že nelžou: neschopnost ke lži však dávno ještě není láskou k

pravdě.Střežtese!Nemítihorečky, to ještědávnonenípoznání!Vystydlýmduchůmnevěřím.Kdo

neumílháti,neví,cojepravda.

10.Chcete-lidovysokýchvýšek,choďtepovlastníchnohou!Nedávejtesenahoru

nésti,nesedejtesinacizíhřbetyahlavy!Ty jsi však vstoupil na koně?Úprkem jedeš teď vzhůru k svému cíli? Dobrá,

příteli!Tváchrománohavšakstebousedínakoni!Ažbudešucíle,ažseskočíšskoně:ty, jenžnáležíškvyššímlidem,právěna

svévýšce-klopýtneš!

11.Vy tvořící, vy vyšší lidé! Jen pro vlastní dítě lze býti těhotnu. Nenechte se

umluvit, nedejte si nic namluvit! Kdopak že je váš bližní? A byť i jednáte “probližního”-přeceproňnetvoříte!Odvyknětemijentomuto“pro”,vytvořící:právěvašectnosttomuchce,abyste

nic nečinili “pro” a “za” a “protože”.Proti takovýmnepravýmslůvkůmsi zalepteucho.“Probližního”-toťjendrobnýchlidíctnost:tiříkají“rovnýsrovným”,“rukaruku”:

-nemajíprávanisílykvašízištnosti!Vevašízištnosti,ótvořící,jestobezřelostaprozřetelnosttěhotnýchžen!Jehož

nikdo ještě nezřel očima, plod: ten je chráněn a šetřen, ten je vyživován celouvašíláskou.Uvašehodítěte,kdejestcelávašeláska,jesticelávašectnost.Vašedílo,vaše

vůle,toťváš“bližní”:nedejtesinamlouvatinepravýchhodnot!

12.Ó tvořící, vyšší vy lidé! Kdo je před porodem, jest choř; kdo však porodil, je

znečištěn.Zeptejte se žen: nerodí proto, že je to baví. Bolest rozkdáká kuřata ibásníky.Vy tvořící, mnoho nečistého jest na vás. To proto, že vám bylo souzeno být

matkami.Nové dítě: ó, co nové špíny s ním přišlo na svět! Poodejděte! A kdo porodil,

nechťsiomyjeduši!

13.Nebuďtectnostnínadsvésíly!Anechtějtenasoběnicprotipravděpodobnosti!Choďtešlépějemi,kudyšla jižvašichotcůctnost!Jakbystestoupalidovýšin,

nestoupá-lisvámivůlevašichotců?Kdovšakchcebýtprvýmpočátkem,dejpozor,abysenestal i koncemvšech

konců!Avčemjsouneřestivašichotců,vtomnechtějteznamenatisvětce!Číotcovésestaralioženyaosilnévínoaodivokékance:cobytobylo,kdyby

takovýpotomekchtělnasoběcudnost?Bláznovstvíby tobylo!Velkouzásluhou, věru, zdásemiuněho, je-limužem

jedinéženynebodvouanebotří.Akdybyklášteryzakládalanadedveřepsal:“Cestaksvatosti”-jábychpřece

řekl:načto!jetonovébláznovství!Sámsobězaložilkázniciaútočiště:aťmujdekduhu:Jávšaktomunevěřím.V samotě roste, co tam kdo přinesl: i vnitřní dobytče. Tedy se pro leckoho

samotanehodí.Bylokdynazeminěcošpinavějšíhonadsvětcevpoušti?Kolemnichnesoptil

jenomďábel-nýbrživepř.

14.Plaše,zahanbeně,neobratně, jako tygr, jemužsenezdařilskok: tak jsemvás,

vyššívylidé,častovídalplížitisestranou.Hodsevámztratil.Aleconatom,vyhráčivkostky!Nenaučilijstesehrátasesmát,jakhrátasmát

semá!Cožnesedímestáleuvelkéhohracíhostolu,uvelkéhostoluvýsměchu?Anezdařila-lisevámvelkávěc,cožvysamijsteprotonezdaření,zakrnělí?A zakrněli-li jste sami, zakrněl proto - člověk? Je-li však člověk zakrnělý a

zrůdný:nužedobrá!nuževzhůru!

15.Čím vyšší rod, tím vzácnější zdar. Vyšší vy lidé zde, zdaž nejste všichni -

nezemření?Buďtedobivmysli,conatomzáleží!Covšejeještěmožné!Učtesesamisobě

sesmát,jaksmátisemá!jakýtakédiv,žejstesenezdařiliazpolajenzdařili,vyzpolazlomení!Cožseve

vásnetlačíanesrazí-lidskábudoucnost?Comáčlověknejvzdálenějšího,nejhlubšího,nejvyššího,nadhvězdného,všecka

jehonesmírnásíla:zdatovševevašemhrncisvárlivěnekypíanesyčí?Jakýdiv,žese leckterýhrnecrozbije!Učtesesoběsmáti, jaksmátisemá!Ó

vyššívylidé,covšejeještěmožné!Avěru,covšesejižzdařilo!Jakoplývátatozeměmalými,dobrými,dokonalými

věcmi,zdařilýmivěcmi!Rozestavte kolemsebemalé, dobré, dokonalé věci, vyšší vy lidé! Jejich zlatá

zralostvyhojívámsrdce.Dokonalostdávádoufati.

16.Cobylo zdena zemi dosudnejvětšímhříchem?Zda jímnebylo slovoonoho,

kterýděl:“Bědatěm,kteřížsezdesmějí!”Nenašelsámsnadnazemidůvodůksmíchu?Tošpatněhledal.Idítězdenajde

důvody.On však - nemiloval sdostatek: sice byl bymiloval i nás, kteříž se smějeme!

Nenávidělnásvšakatupilnás,přislíbilnámpláčaskřípěnízubů.Což nutno hned láti, kde nemilujeme? V tom vidím špatný vkus. Ale ten

bezpodmínečnýsitakvedl.Vyšelzluzy.Asámjensdostateknemiloval:sicebysebylménězlobil,žeprýnenímilován.

Pravávelkáláskanechcelásky:-chcevíc.Vyhněte se všem takovým bezpodmínečným! Toť ubohý chorý rod a způsob

luzy:úkosemsedívajínatentoživot,uhrančivýpohledmajíprotutozemi.Vyhnětesevšemtakovýmbezpodmínečným!Mají těžkénohyadusnásrdce-

neumějítančit.Jakbytěmbylazemělehká!

17.Všeckydobré věci zkřiveně seblíží svémucíli.Ohýbají hřbet jako kočky, před

blížícímseblahempředouvesvémnitru-všeckydobrévěcisesmějí.Krokprozradí,kráčí-likdojižpovlastnísvédráze:pohleďtenamouchůzi!Kdo

sevšakblížísvémucíli,tentančí.Avěru,sochoujsemsenestalanestojímtuztuhlýatupý,kamennýsloup;miluji

rychlýběh.Atřebažejsounazemimočályatlustýstesk:kdolehkénohymá,ipřesmočál

přeběhneatančíjakopoumetenémledě.Zvedněte srdce, moji bratří, vysoko! výš! A nezapomínejte mi ani na nohy! I

nohyzvedněte,dobřívytanečníci,aještělip:postavtesenahlavu!

18.Korunu toho,kdosesměje, tuto růžencovoukorunu: jásám jsemsi vstavil tu

korununahlavu, já sám jsemza svatý vyhlásil svůj smích.Nikoho jiného jsemnenašeldnesktomusilnýmdost.Zarathustra tanečník, Zarathustra lehký, jenž kyne perutěmi, připraven k letu,

on,kterýptákůmvšemkyne,připravenahotov,blaženalehkovážný-Zarathustra, jenž vidí budoucí pravdu a smích má pro všechnu pravdu, ne

netrpělivý,nebezpodmínečný,milenecskokůauskoků;jáZarathustrasámjsemsitutokorununahlavuvstavil!

19.Zvednětesrdce,ómojibratří,vysoko!výš!Anezapomínejtemianinanohy! I

nohyzvedněte,dobřívytanečníci,čiještělíp:postavtesenahlavu!Jetěžkázvěř iveštěstí, jsouploskonozínemotorovéodnarození.Podivněse

nalopotíjakoslon,jenžselopotí,abysepostavilnahlavu.Lépe však ještě třeštit štěstím než neštěstím, lépe nemotorně tančit než

chromouchůzíchodit.Jenseodemnenaučtemoudrosti: inejhoršívěcmádvadobréruby-inejhoršívěcmádobrénohyktanci:jenseminaučte,vyššívylidé,jaksamysebenapravénohypostavit!Jen semi odučte fňukání a všemu smutku luzy!Ó, jak smutnými zdají semi

dnesišaškovéluzy!Tentodnešekvšaknáležíluze.

20.Jakovítrmibuďte,kdyžse řítízesvýchhorskýchslují:chce tančitipodlesvé

vlastnípíšťaly,mořesetřesouaposkakujípodjehokročejemi.Jenžoslůmdáváperutialvicejenždojí,buďpochválentendobrýduch,jenžna

všechendnešekanavšechnuluzusežene,vichrbouřlivák-jenžsokjebodlákůihloubálkůivšechzvadlýchlistůavšehoplevele:buďpochválentendivý,dobrý,volný,bouřlivýduch,jenžpomočálechasmutcíchjakpolučináchtančí!Jenž nenávidí zakrněle zchátralých psů a vší nezdařené zachmuřené havěti:

buď pochválen ten duch všech svobodných duchů, smějící se vichr, jenž dujeprachdoočívšemvředovitýmškarohlídům!Vyššívylidé,vašenejhoršízlojest,žesenikdozvásnenaučiltančit,jaktančit

semá-tančitpřessebesamého!Conatom,žejstesenezdařili!Covšechnojeještěmožné!Naučtesetedysmátsesmíchem,jenžsepřežene

přesvássamy!Zvednětesrdce,dobřívytanečníci,vysoko!výš!Anezapomínejtemianinadobrýsmích!Korunutoho,jenžsesměje,tutorůžencovoukorunu:vám,mojibratří,tukorunu

házím!Smíchjsemvyhlásilsvatým;vyššívylidé,naučtesemi-smátse!

PÍSEŇZÁDUMČIVÉHOSTESKU

1.Promlouvaje těmito řečmi, stál Zarathustra poblíže vchodu sluje; a za

posledníchslovuklouzlhostemanakrátkouchvíliuniklnačerstvývzduch.“Ó čisté vůně kol mne,” zvolal, “ó blažené ticho kol mne! Ale kde jsou má

zvířata?Sem,orlemůjamůjhade,sem!Rcetemi přece, má zvířata: ti vyšší lidé - snad že všichni dohromady dobře

nevoní?Óčistévůněkolmne!Teďteprvecítímavím,jakvás,mázvířata,miluji.”-AZarathustrapravilznovu:“Milujivás,mázvířata!”Orelvšakahadsekněmu

lísali,kdyžděltatoslova,avzhlíželikněmu.Takbylititřitišepohromaděaspolusrkaliasálidobrývzduch.Neboťzdevenkuvzduchbyllepšínežuvyššíchlidí.

2.SotvavšakZarathustraopustil svousluj, zvedl sestarýkouzelník, rozhlédl se

lstivěapravil:“Odešel!A již, vyšší vy lidé - abych vás jako on polechtal tím pochvalným lichotným

jménem - jižmnepřepadázlýmůjduchšalbyakouzel,můj zádumčivýďábel -jenžzhloubiduše jestodpůrcemtohotoZarathustry:odpusťtemuto!Nyníchcepřed vámi čarovat, přišla právě jeho hodina; nadarmo zápolím se zlým tímduchem.Vámvšem,nechťsijakékolipoctydáváteslovy,aťsiříkáte,svobodníduchové’

či ,pravdiví’ či ,kajícníci ducha’ či ,odpoutaní’ či ,lidé veliké touhy’ - vám všem,kdož trpíte, jako já, velikým hnusem, vám jimž zemřel starý bůh a nový neležíještě v kolébce a plenkách, vám všem je nakloněn zlý můj duch a ďábelkouzelník.Známvás,vyššívy lidé,aznám i jej - i tohonetvora, jejžmilujiprotisvévůli,

tohoZarathustruznám:sámsemizhustazdákrásnoularvousvětce-zdáseminovým podivným mumrajem, v němž se mému zlému duchu, zádumčivémuďáblu,zalíbilo-bamilujiZarathustru,taksemičastozdá,prosvéhozléhoducha.-Aleonmnejižpřepadáakrušímne,tenduchzádumčivosti,tenďábelvečerního

soumraku:avěru,vyššívylidé,chcesemu--rozevřtejenoči!-chcesemupřijítizcelabezroušky,zdavpodoběmužečiženy,tonevímještě:alepřicházíakrušímne,běda!rozevřtesmysly!Dozníváden,všemvěcem-inejlepšímvěcem-teďpřicházívečer;teďslyštea

vizte, vyšší vy lidé, jaký je to ďábel, zda žena či muž, ten duch večernízádumčivosti!”Takpravilstarýkouzelník,lstivěserozhlédlasáhlpoharfě.Kdyždchnevzduchujasautěšujícírosaneviděnaineslyšnějižkzemikaneníž

-neboťhebkouobuvmáútěšnárosajakvšichnilaskavítěšitelé-zdatuvzpomínáš,hořkésrdce,zdavzpomínáš,jakskdysiprahloposlzáchnebesipokanoucírose,sžehnuto,mdlé,jaksprahlo,zatímcopožlutýchstezkáchtrávyzlobnévečernípohledysluncečernýmistromytěkalyvůkol,

oslepujícítyžhoucípohledyškodolibé?Ty?ŽenichPravdy?-taktětupily-Ne!Pouzebásník!Lstnézvíře,loupežné,plíživé,ježmusílhát,ježvědomě,vidoměmusílhát:ježchtivéjelupu,vpestrélarvě,samosobělarvou,samosobělup-to-ženichPravdy?Ne!Jenblázen!Jenbásník!Tvor,kterýpestřemluví,pestřekřičízbláznovskýchlarev,belhásepomostechlživýchslov,popestrýchduhách,mezifalešnýminebesyazeměmifalešnýmibludnětěká,vznášísebludně-jenblázen!jenbásník!To-ženichPravdy?Neztuhlývobraz,nezmražen,nezmramoru,nebožísloup,nevztyčenpředchrámycobožívratný:Ne!nýbržsoktakovýchpomníkůpravdy,spíšdomavkaždépouštinežpředchrámy,plnsvévolekoček,každičkýmoknemjenžskáčeahopsá!dokaždénáhody,očmuchákaždýprales,

touhouchtivýachoř-abysvpralesíchmezišelmamipestřepruhovanýmivhříšnémzdravíběhalapestřeakrásně,schvějícímsechřípím,abyspotutelněblaženapekelněblaženakrvežíznivěblažen loupežně,plíživě,číhajeběhal: -Či jakoorli,kteřídlouho,

dlouhoanehybnědopropastíhledí,dopropastísvých:-ó,jaksetudyvhloubadovnitřavsrázvždystáčejídohlubšíchhlubin!-Pak,náhle,překotnýmchvatem,sršícím letem, na jehňata padnou, střemhlav, v hloub, v hltavém hladu pojehňatechlačni,vzáštiprotivšemjehněčímduším,vzuřivézáštiprotivšemu,cozírá jehněčím zrakem a jako ovce, proti všemu, co zčeřenou vlnu a šedivěpovolnouvůlijehňataovcímá!Takové,orlovité,levhartovitéjsoubásníkovytouhy,jsoutvojetouhypodtisícemlarev,tyblázne!tybásníku!Jenžsvčlověkuzřelibohaiovci-:bohavčlověkurozsápat,včlověkurozsápat

ovciapřitomsesmát-Toť,toťtvojeblaženstvíLevhartaiorlablaženství!Básníkaibláznablaženství!-

Když tichne vzduchu jas a luny srp již se plíží, červánky purpurovými zelený,závistný:-majezášťprotidniatajemněkrokcokroksvýmsrpemžnevisutétrsyrůží,ažbleděklesajídonoci

vhloub:-taksámjsemkdysipadzesvéhošílenstvípravdy,zesvéhoroztouženípodni,

dnemumdlen,světlemchoř-vhloubkvečerupadjsemakstínům:jedinoupravdousžehnutaprahna:-zdavzpomínáš,horkésrdce,zdavzpomínáš,jakstehdyprahlo?-Žejsemvyhoštěnpryčodvšípravdy,jenblázen!jenbásník!OvěděTak zpíval kouzelník; a všichni, kdož byli pohromadě, uvízli jako ptáci

nepozorovaněvsítijeholstivéazádumčivérozkoše.Jenomčlověksvědomitéhoduchanedalsepolapit:rychleodňalkouzelníkoviharfuazvolal:“Vzduch!Vpusťte

semdobrývzduch!VpusťtesemZarathustru!Tebouse tatosluj staladusnouajedovatou,zlý,starýkouzelníku!Svádíš,chytrýfalešníku,kneznámýmžádostemapustinám.Aběda,nadělají-li

lidé,jakojsity,tolikhlukuspravdou!Běda všem svobodným duchům, již se nemají na pozoru před takovými

kouzelníky! Ta tam jejich svoboda: lákáš svým učením do žalářů zpět - starýzádumčivýďáble,ztvéhonářkuznívábícípíseň;podobášseoněm,kdožchváloucudnostitajnězvoukrozkošemi”Tak pravil svědomitý člověk; starý kouzelník se však rozhlédl, kochal se

vítězstvím a samýmuspokojením spolklmrzutost, kteroumu působil svědomitýčlověk. “Buď zticha!” pravil skromným hlasem, “dobré písně potřebují dobréozvěny;podobrýchpísníchmásedlouhomlčet.Tak se chovají všichni ti vyšší lidé zde. Tys však asi jenmálo pochopil zmé

písně?Vtobějepramálokouzelnickéhoducha.”“Chválíšmne,”odvětilsvědomitýčlověk,“tím,žemneodsebeodlučuješ,nuže

dobrá!Vyostatnívšak,covidím?Sedítetuvšichniještěsočimachtivýma-Vysvobodnéduše,kamsepodělavašesvoboda!Skoro,zdásemi,podobáse

lidem,kteřísedlouhodívalinazlé,nahé,tančícídívky:ivašedušetančí!Ve vás, vyšší vy lidé, jest asi více toho, co kouzelník jmenuje svým zlým

kouzelnickýmašalebnýmduchem:-jsmeasinestejní.Avěru,dost jsmespolumluviliauvažovali,nežseZarathustravrátildomůdo

sluje,aprotosurčitostítvrdím:jsmenestejní.Hledámeizdenahořerůznévěci, jinévya jiné já.Játotižhledámvíce jistoty,

protojsempřišelkZarathustrovi.Tenťposudnejpevnějšívěžíavůlí--dnes,kdysevšechnoviklá,kdysecelázemětřese.Vyvšak-vidím-li,jakse

tváříte-,skorosemizdá,žehledátevícenejistoty- vícehrůz, vícenebezpečí, více zemětřesení.Skoro sedomýšlím - odpusťte

médomýšlivosti,vyššívylidé-,žesevámzachtělo--žesevámzachtělonejhoršího,nejnebezpečnějšíhoživota, jenžmněpůsobí

největšístrach:životadivokýchzvířatsevámzachtěloalesůaslují,strmýchhorajícnůbludišť.Anelíbísevámnejlépevůdcové,vyvádějícívenznebezpečí,nýbržti,kdožvás

odevšechcestodvádějí:svůdcové.Ale je-li tatovašechuťskutečná,zdásemipřeceneuskutečnitelná.Strachtotiž-toťčlověkapocitdědičnýazákladní;zestrachusevysvětlujevše,

dědičnýhříchidědičnáctnost.Zestrachuvzrostlatéžmojectnost, toznamená:věda.Nejdéle totiž byl na člověku pěstěn strach z divoké zvěře: i strach z onoho

zvířete, ježsámvsoběskrýváa jehožsebojí -Zarathustra jenazývá ,vnitřnímdobytčetem’.Takovýdlouhýstarýstrach, jenžseposlézezjemnilazduševnilazduchověl -

dnes,zdásemi,jmenujesetakovýstrachvědou.“-Takpravil svědomitýčlověk;Zarathustravšak, jenžseprávěvraceldoslujea

zaslechl i uhodl poslední řeč, hodil svědomitému člověku hrst růží a zasmál sejeho“pravdám”.Jak!”zvolal, “co jsemtozaslechl?Věru,zdásemi,žesblázen,anebožejímjsemjá:atvou.pravdu’horempádempostavímnahlavu.Strachtotiž-toťnaševýjimka.Odvahavšakadobrodružstvíaradostznejistoty

a z toho, čeho senikdoneodvážil - odvaha zdá semi celouminulostí lidskéhoplemene.Nejlítějším, neodvážnějším zvířatům člověk závistně uloupil všechny ctnosti:

teprvetaksestal-člověkem.Tatoodvaha,ježposlézezjemněla,zduchověla,zduševněla,tatolidskáodvaha

sorlímiperutěmiashadíchytrostí:ta,zdásemi,mádnesjméno-”“Zarathustra!”zvolalijakobyzjedněchústvšichni,kdožtusedělipohromadě,a

vypukli při tom v hlasitý smích; a cosi jako těžkémračno vzneslo se z nich dovýše.Ikouzelníksesmálachytřepravil:“Dobrá!Jižunikltenzlýmůjduch!Acož jsemváspřednímsámnevaroval,když jsemřekl,že to jepodvodníka

lživýašalebnýduch?Zvláštětehdytotiž,ukazuje-lisenahý.Covšakjámohuzajehouskoky!Cožjá

jsemstvořiljejisvět?Nužedobrá!Usmiřmesezasabuďmedobrémíry!A třebažeseZarathustra

tváří zle - jensenanějpodívejte!hněvásenamne -nežpřijdenoc,budepromnezasmítláskuachválu:nemůžedlouhožítbeztakovýchbláznovství.Ten-milujesvénepřátele:vtomuměnísevyznánejlépezevšechlidí,ježjsem

kdyviděl!Zatosevšakmstí-nasvýchpřátelích!”Takpravilstarýkouzelník,avyšší lidésnímsouhlasili; iobcházelZarathustra,

ve zlobě a lásce potřásaje rukama svým přátelům - jako by všechny měl znějakéhodůvoduodprositiaudobřiti.Alekdyžsepřitomdostalkvýchodusluje,hle,tusemuzasejižzastesklopodobrémvzduchutamvenkuipojehozvířatech-achtělvyklouznouti.

MEZIDCERAMIPOUŠTĚ

1.“Neodcházej!”řeklpoutník,jenžsezvalZarathustrovýmstínem,“zůstaňunás-

sicenásopětpřepadnetenstarýzatuchlýstesk.Jižnámonenstarýkouzelníkdalz toho,cománejhoršího,apohleď jen,zde

dobrý zbožný papež má v očích slzy a již se všechen zas vypravil na mořezádumčivosti.Ti králové zde se sice před vámi ještě tváří pokojně: z nás všech totiž oni to

dnesnejlépeumějí!Alekdybybylibezesvědků,sázímse,žebyionizasespustilismutnoupísničku- smutnou písničku plíživýchmračen, vlhké zádumčivosti, zavěšených nebes,

ukradenýchsluncí,vyjícíchpodzimníchvětrů;- smutnou písničku našeho vytí a úzkostného volání: zůstaň u nás, ó

Zarathustro! Zde jest: mnoho skryté bídy, jež se chce dostati k slovu, mnohovečerníhosoumraku,mnohomračen,mnohozatuchléhovzduchu!Živilsnásmužskyvýživnoustravouasilnýmiprůpověďmi:nedopusť,abynáspo

jídlepřepadlizasezměkčilízženštilíduchové!Ty samojediný kolem sebe vzduch kořeníš a rozjasňuješ!Nalezl jsem kdy na

zemítakdobrývzduchjakozdevtvéjeskyni?Mnohozemí jsempřeceviděl,můjnosdovedezkoumatiaodhadovati lecjaký

vzduch:utebevšakméchřípíchutnásvounejvětšíslast!Leda -, leda -, ó dovol starou vzpomínku! Dovol starou píseň k zákuskům,

kteroujsemkdysizbásnilmezidceramipouště:-utěchbyltotižstejnědobrýjasnývýchodnívzduch;tamjsembylnejdáleodvlhké,zamračené,zádumčivéstařenyEvropy!Tenkráte jsemmiloval takové dívky východu i jinakémodré království nebes,

nadnímžnevisímračnanimyšlenky.Nevěřilibyste,jakzpůsobněseděly,kdyžnetančily,jakhlubokébyly,avšakbez

myšlenek, podobny drobným tajemstvím, hádankám se stuhami ve vlasech,ořechům-zákuskům-pestřeacizeseděly,věru!alebezmračen:hádanky,kterélzehádati:napoctutěchdívekjsemtenkrátvymysliltakovýžalm,jenžsezpívápojídle.”Takpravilpoutníkastín;anežmukdoodpověděl, chopil se jižharfystarého

kouzelníka,zkřížilnohyarozhlíželserozvážněamoudře:-chřípímvšakpomaluatázavěvtahovalvzduch,jakobyvnějakýchnovýchzemíchochutnávalnovéhocizíhovzduchu.Pakjalsejakýmsivyjícímhlasemzpívati.

2.Poušťvzrůstá:nešťasten,kdovnitruchovápoušť/-Ha!Slavnostně!Opravduslavnostně!Důstojnýnáběh!Poafrickuslavnostně!Důstojnolvačivřešťanamorálního--alenicprovás,vy přítelkyně nejrozmilejší, jimž u nohou sedět mně prvoprvému všech

Evropanůjepřánovestínupalem.Sela.Zázračnévěru!Zdetedysedímnablízkupouštěajižtakvzdálenzaspouštěadosudvpraničemnezpustošen:jsemtotižpolknutnejmenšítoutooasou--zívajíc,rozevíralaprávěsvouněžnoupusinku,ježzevšechnejlibějipáchne:tu

jsemtampadl,dolů-sem-mezivás,vyrozmilépřítelky!Sela.Zdar,zdaronévelrybě,kdyžtaktoseoblahosvéhohostastarala!-chápetepřecmouučenounarážku?Zdarjejímubřichu,kdyžtotižbylroztomilýjaktétooasybřich:očemžsivšakdovolujipochybovat-vždyťtaképřicházímzEvropy,ježjestpochybovačnějšínežlivšechnypaničkyobstarožné.Bůhpomoz!Amen!Zdetedysedím,vtétonejmenšíoase,jakhnědádatle,

ježpukásladkostízlatýchšťáv,chtivákulatýchdívčíchústaještěchtivějšídívčíchledověchladných,sněhověbílýchrezavýchkousavýchzubů:neboťponichžíznísrdcevšechhorkýchdatlí.Sela.Zmíněným jižním plodům podoben, přepodoben, zde ležím, oblétán křidélky

broučků laškovně čenichajících a rovněž ještě drobnějšími a pošetilejšími ahříšnějšímitouhamianápady-obléhánvámi,vyněmé,vyplnépředtuchdívenky-kočky,DuduaSuleiko,-obsfinxeu,abychcitůsvýchnáplňvjedinévecpalslovo:(promiňmibůhtentopoklesekjazykový!)-sedímtuačenichámnejlepšívzduch,vzduchrajskývěru,lehkýavzlétlýakoupanývzlatě,lepšínežkdyjakývzduchzměsícepad-aťnáhodoujiž,čisetosvévolněstalo,jakstaříbásnícibájí.Alejápochybovačotomjsemnapochybách:vždyťtaképřicházímzEvropy,ježjestpochybovačnějšínežlivšechnypaničkyobstarožné.Bůhpomoz!Amen.Sajetentonejkrásnějšívšechvzduchů,vzdouvajechřípíjakčíše,bezbudoucnaibezevzpomínání,taksedímtu,órozmilépřítelky,anapalmusedívám,

ježjakotanečnicesehýbeaohýbá,vbocíchsekolíbá-dívejsedlouhoaděláštoponí!-jakotanečnice,jež,jaksemizdá,jižpřílišdlouho,nebezpečnědlouhopořáda

pořádjennajednénožičcestála?-ažztohopozapomněla,jaksemizdá,ženohoumádvé?Jáaspoňmarnějsemhledaltennezvěstnýblíženeckýskvost-rozuměj:druhoutunohu-vesvatéblízkostijejí přeněžné, přepůvabné sukénky, vějířovitě vějící a cetkami se chvějící. Ba

věřte,vykrásnépřítelky,věřteminaslovo:On;jiztratila!Jetatam!Navěkyvěkůtatam!Tadruhánoha!Ó,škodatépůvabnédruhénožky!Kdežeasdlíaopuštěnapláče?Taosiřelánoha?Snadžesestrachujezlého,netvornéholvasplavoukadeří?Čisnadjeobránajižaohryzána-óhrůzo!ohryzána!Ach!Sela.Ó,jenmineplačte,srdcevyměkká!Neplačte,ósrdcedatlí!Prsavymléčná!Vysrdéčkazlatéhodřeva!Neplačmijiž,bledáDudu!Odvahu,Suleiko!vzmužse,vzmuž!

-Čibysnadcos,cobysílilo,sílilosrdce,bylotuvhodné?Umravněnáprůpověď?Slavnostní

domlouvání?-Ha!Vzhůru,ctnosti!Ctnostiadůstojnosti!Evropskydůstojná!Měchuctnosti,foukej,foukejzas!Ha!Ještějedenkrátzařvat,morálnězařvat!Jakomravnostnílevpředdceramipouštězařvat!-Nebřevctnosti,vyrozmilédívky,toťzevšehonejvětšívášeňEvropanů,hltavostEvropanů!AjižtutedystojímjáEvropan,nemohujinak,bůhmibuďsvědkem!Amen!Poušťvzrůstá:nešťasten,kdovnitruchovápoušť!

PROBUZENÍ

1.Popísnipoutníka-stínuslujsepojednounaplnila lomozemasmíchem:a ježto

shromážděníhostémluvilidruhpřesdruhaaaniosel,nabyvtakodvahy,nebyljižzticha, přepadla Zarathustru malá výsměšná nevole proti jeho návštěvníkům,třebaže se radoval z jejich radostné nálady, která se mu zdála znamenímozdravění.Ivyklouzlnačerstvývzduchapravilsvýmzvířatům:“Kamseteďpodělajejichúzkost?”pravil,ajižsisámoddechlodmalémrzutosti

-“umne,zdásemi,odvykliúzkostnémukřiku!- třebaže,pohříchu,neposudkřiku.”AZarathustrasizacpaluši,neboťoslovo

hýkáníprávěsedivněmísilodojásavéhohřmotuoněchvyššíchlidí.Jsouveseli,”řeklpakZarathustra,“akdoví?snadsebavínahostitelůvúčet;a

byťse iodemnenaučilismíchu,přecenemémusmíchu.Aleconatomzáleží!Jsoutostařílidé:uzdravujísesvýmzpůsobem,smějísesvýmzpůsobem;méušivytrpělyjižhoršívěci,apřecesenehoršily.Tentodenjevítězstvím:jižcouvá,jižprcháduchtíže,můjstarýarcinepřítel!Kjakdobrémukoncispějetentoden,jenžsezapočaltakzleataktěžce!Akekoncispěje.Jižseblížívečer: jedepřesmoře!Jaksehoupáblaženýten

jezdec,navracejícísedomů,vesvýchnachovýchsedlech!Nebesejasněnatodívá,asvětležíhluboko:óvšichnivypodivnílidé,kdožjste

kemněpřišli,všakjižstojízatožítumne!”Tak pravil Zarathustra. A tu opět zazněl křik a smích vyšších lidí ze sluje: i

promluvilznovu.“Rybyužberou,mévnadidloúčinkuje,iodnichupouštínepřítel,duchtíže.Jižsezačínajísamisoběsmát,slyšímdobře?Mámužskástrava,máprůpověďšťávyasílyúčinkuje:avěru,nekrmiljsemjich

nadýmavou zeleninou! Nýbrž válečnickou stravou, dobyvatelskou stravou: novéžádostijsemvzbouzel.Nové naděje jsou v jejich pažích a nohách, srdce se jim šíří. Nalézají nová

slova,jejichduchbrzybudedýchatisvévolí.Taková strava sice není snad pro děti, ani pro staré a mladé roztoužené

ženušky.Těmtřebajinakpřemlouvatvnitřnosti;těmnejsemlékařemaučitelem.Hnus opouští od vyšších těch lidí: nuže dobrá! toť mé vítězství. V mé říši

nabývajíbezpečí,všechenhloupýstudprchá,očišťujíse.- Očišťují a vyprazdňují své srdce, dobré chvíle se jim vracejí; zahálejí a

přežvykují-stávajísevděčnými.To mi budiž nejlepším znamením: stávají se vděčnými. Zakrátko budou si

vymýšletslavnostiasvýmstalýmradostempostavípomníky.Jsoutolidé,kteříseuzdravují!”TakpravilZarathustra,mluvěradostněksvému

srdci a vyhlížeje do dálky; a jeho zvířata se k němu tulila, etice jeho štěstí amlčení.

2.NáhlesevšakZarathustrovouchozaleklo:neboťsluj,aždotudplnáhřmotua

smíchu, pojednou hrobově ztichla - a jeho nos čichal libě páchnoucí dým akadidlo,jakobyodhořícíchpiniovýchšišek.“Coseděje?Co to tropí?” tázalsesámsebeapřiplížilsekevchodu,abyse

nepozorovaně mohl dívati na hosty. Ale div divoucí! co mu tam bylo viděti navlastníoči!“Všichnisezasestalinábožnými,modlíse,třeští!-”pravilanadmírusepodivil.

A věru! všichni: oba králové, papež mimo službu, zlý kouzelník, dobrovolnýžebrák, poutník-stín, starý věštec, člověk svědomitého ducha a nejohyzdnějšíčlověk: všichni vyšší lidé leželi jako děti a staré věřící ženštiny na kolenou,modlícesekoslu.Anejohyzdnějšíčlověkprávěsejalkloktatiasupěti,jakobysemucosnevyslovitelnéhodraloznitra;alekdyžseskutečnědostalažkslovům,hle, tu to byla pobožná podivná litanie, blahoslavící zbožňovaného apodkuřovanéhoosla.Litaniepakznělatakto:Amen!Apožehnáníaslávaamoudrostadíkůčiněníačestamocisílabohu

našemunavěkyvěků!-Aoselpřisvědčilazahýkali-a.Bříměnašenese,podobuotrokanasevzal, jesrdcetrpělivéhoanikdyneříká

Ne;akdosvéhobohamiluje,tenhotrestá.-Aoselpřisvědčilazahýkali-a.Nemluví: až na to, že světu, jejž stvořil, neustále přisvědčuje: tak velebí svůj

život.Zchytráctvínemluví:jenmálokdysitedyutržíostudu.Nevzhledněkráčísvětem.Jehozamilovanábarvaješedivá,donízahalujesvou

ctnost.Má-liducha,zakrývájej;alekdekdověřívjehodlouhéuši.-Aoselpřisvědčilazahýkali-a.Jakávtomskrytamoudrost,žemádlouhéušiavždypřisvědčujeanikdyneříká

Ne!Zdanestvořilsvětpodleobrazusvého,toznamenáconejhloupěji?-Aoselpřisvědčilazahýkali-a.Kráčíš cestami přímými a křivými,málo dbáš, co se nám lidem zdá přímé či

křivé.Mimodobroazlo jestkrálovství tvé.Jeto tvánevinnost,ženevíš,co jestnevinnost.-Aoselpřisvědčilazahýkali-a.Pohleď jen, nikoho od sebe neodháníš, ani žebráků, ani králů. Maličkých

nechávášpřijítiksobě,alákají-litěuličníci,říkávášprostěi-a.-Aoselpřisvědčilazahýkali-a.Miluješosliceačerstvéfíky,nejsivybíravý.Bodláktilechtásrdce,máš-liprávě

hlad.Vtomjestmoudrostboží.Aoselpřisvědčilazahýkali-a.

SLAVNOSTOSLÍ

1.AlenatomtomístělitanieZarathustrasejižneopanoval,nýbržzahýkalsámi-a,

ještěhlasitějinežosel,avskočildoprostředsvýchpotřeštěnýchhostí.“Alecomito,lidičky,tropíte?”volal,prudcezvedajemodlícísehosty.“Běda,kdybysenavásdívalkdojinýnežZarathustra:každýbysoudil,ževaše

novávírajeposměchemnejhoršíchrouhačůanebožejstenejpošetilejšízevšechstarýchženštin!Aty,starýpapeži!jaksetosnášístebousamým,žesezdetaktomodlíškoslu,

jakobytobylbůh?”-“ÓZarathustro,”odvětilpapež,“promiň,alevevěcechbožíchjsemosvícenější

nežtysám.Ataksetosluší.Raději modliti se k bohu takto a v takové podobě než v nižádné podobě!

Přemýšlej, vznešený příteli, o této průpovědi: uhodneš hned, že v ní vězímoudrost.Ten,jenžpravil:,Bůhjeduch’-tendosudnazeminejvětšíkrokaskokučinilk

nevěře:takovéhoslovanelzejižnazemidobřenapraviti!Méstarésrdceskáčeaposkakuje,že jest ještěněconazemi,kčemu lzese

modliti.ÓZarathustro,promiňtostarémupobožnémupapežskémusrdci!”-- “A ty,” pravil Zarathustra poutníku-stínu, “ty se zveš, ty semníš svobodným

duchem?Atropíštutakovémodlářstvíakněžourství?Ještě hůře to zde věru tropíš než u svých hnědých zlých dívek, zlý nový

vyznavači!”“Ba že zle,” odvětil poutník-stín, “pravdumáš: ale cožmohu za to! Starý bůh

opětžije,óZarathustro,mluvsicomluv.Nejohyzdnější člověk všechno zavinil: probudil ho zas. A nechť si říká, že ho

kdysiusmrtil:smrtjestubohůvždypouhýpředsudek.”- “A ty,” pravil Zarathustra, “zlý starý kouzelníku, cos to učinil! Kdo v naší

svobodnédoběmáještěvěřitivtebe,věříš-lityvtakovábožstvíaoslovství?Vyvedls hloupost; jak jsi jen, chytráku, mohl vyvésti takovou hloupost!””Ó

Zarathustro,”odpovědělchytrýkouzelník,“pravdumáš,bylatohloupost-všakmitotakédalopernoupráci.”-“Adokoncety,”pravilZarathustračlověkusvědomitéhoducha,“jenuvažaprst

sipoložnanos!Cožsezdenedějenicprotitvémusvědomí?Cožnenítvůjduchpříliščistotnýprotakovémodleníaprovýparytěchtopobožnůstkářů?”“Něconatomje,”odpovědělčlověksvědomitéhoduchaapoložilsinanosprst,

“něconatétopodívanémémusvědomídokoncelahodí.Možnáženesmímvěřitivboha;jistovšakjest,žesemibůhvtétopodobězdá

ještěnejhodnějšívíry.Bůhjeprývěčný,podlesvědectvínejpobožnějšíchlidí:kdomátolikčasu,dási

načas.Conejpomalejiaconejhloupěji:má-litydvěvlastnosti,můžebytostjehodruhupřecehodnědokázat.A kdomá ducha příliš, snadno a rád se zblázní i do hlouposti a bláznovství.

Přemýšlejsámosobě,óZarathustro!Ty sám - věru! i ty bys samým nadbytkem a samoumoudrostí mohl se státi

oslem.Zda dokonalý mudrc nekráčí rád po cestách nejkřivějších? Pohled na

skutečnosttodokazuje,óZarathustro-pohlednatebe!”-“Aposlézetysám,”pravilZarathustraaobrátilseknejohyzdnějšímučlověku,

jenžstáleještěleželnazemi,rukuzvedajekoslu(dávalmutotižpítvína).“Vydejzesebeslovo,tynevyslovitelný,costovyvedl!Zdášsemiproměněn,tvéokožhne,plášťvznešenostizastírátvouohyzdnost:

cojsispáchal?Což je to pravda, co tamti tvrdí, žes ho zas probudil? A k čemu?Což nebyl

důvodnědobitaodbyt?Zdásemi,žesámjsiseprobudil:cojsispáchal?pročtysesvrátil?Pročtyses

obrátilnavíru?Vydejzesebeslovo,tynevyslovitelný!”“ÓZarathustro,”odpovědělnejohyzdnějšíčlověk,“jsičtverák!-Zdalitentamještěžiječizasežiječizdajedůkladněmrtev-kdoznásobouví

to lépe? Ptám se tebe.Jedno však vím - od tebe samého jsem se tomu kdysinaučil,óZarathustro:kdochcenejdůkladnějizabíti,tensesměje.,Nikolihněvem,lečsmíchemsezabíjí’-takjsikdyspravil.ÓZarathustro,skrytý

tyničitelibezhněvu,nebezpečnýsvětce-jsičtverák!”

2.Tu se však stalo, že Zarathustra, udiven samými takovými čtveráckými

odpověďmi, uskočil nazpět kedveřímsluje, a obrácen ke všemhostům, silnýmhlasemprovolal:“Ó blázni a šprýmaři všichni, vy šaškové! Co se přede mnou přetvařujete a

skrýváte!Jaksejenkaždémuzvástřepotalosrdcerozkošíazlobounadtím,žejstese

zasejednoustalitakými,jakojsoumaličcí,nábožnýmitotiž-žejstesizasjednouvedlijakoděti,totižžejstesemodlili,rucespínaliaříkali,panebože’!Ale teď mi opusťte tento dětský pokoj, mou vlastní sluj, kde dnes přebývá

všechno dětinství. Ochlaďte zde venku svou horkou dětskou svévoli a lomozsvýchsrdcí!Ovšem:nebudete-li jakomaličcí,nikolinevejdetevonokrálovstvínebeské. (A

Zarathustraukázalrukamavzhůru.)Ale vždyť ani nechceme v nebeské království: Stali jsme semuži - i chceme

královstvípozemské.”

3.A ještě jednou jalseZarathustramluviti. “Ónovípřátelé,”pravil, - “vypodivní,

vyššívylidé,jakdobřesemiteďlíbíte--odtédoby,cojsteseopětrozradostnili!Věru,všichnijsterozkvetli:zdásemi,

žetakovýmkvětinám,jakojstevy,jetřebanovýchslavností- je třeba malého statečného nesmyslu, nějaké bohoslužby a slavnosti oslí,

nějakéhostaréhoradostnéhozarathustrovskéhoblázna,vířnéhovichru,jenžvámsvýmburácenímrozjasníduše.Nezapomeňte této noci a této slavnosti oslí, vyšší vy lidé! To jste vynalezli u

mne, to mi budiž dobrou předzvěstí - cosi takového vynajdou jen ti, kdož seuzdravují!Abudete-liznovuslavitislavnostoslí,čiňtetokvůlisobě,čiňtetoikvůlimně!Anapamátkumou!”-TakpravilZarathustra.

PÍSEŇOPOJENÍ

1.Zatím však druh za druhem vystoupili ven na čerstvý vzduch a do chladné

zamyšlenénoci;Zarathustrasámpakvedlzarukunejohyzdnějšíhočlověka,abymuukázal svůjnočnísvětavelikýkulatýměsíc i stříbrnépřekotnévodopádyusvésluje.Tustálikonečnětišepospolu,samístařílidé,alesesrdcemutěšenýmastatečným,divícesevnitrusvém,žejimbylotakblazenazemi;důvěrnostnocise jimvšakblížeablíževkládaladosrdce.AznovusipomyslilZarathustra: “Ó,jakdobřesemi teď líbí vyšší ti lidé!” - nevyřkl to však,neboť ctil jejich štěstí amlčení.-Ale tu se udalo to, co onoho úžasného dlouhého dne bylo nejúžasnější:

nejohyzdnějšíčlověkjalseještějedenkráteanaposledkloktatasupět,akdyžsedostal až k slovům, hle, tumu z úst vyskočila otázka, kulatá a čistotná, dobrá,hluboká,jasnáotázka,jížsevšem,kdožmunaslouchali,pohnulosrdcevtěle.“Přátelémojivespolek,”pravilnejohyzdnějšíčlověk,“cotomuřeknete?Protento

dnešní den - pro tento dnešek jsem já po prvé spokojen, že jsem žil celý svůjživot.A přiznati se k tomumi nestačí. Stojí za to, žíti na zemi: Jediný den, jediná

slavnostseZarathustroumnenaučilymilovatizemi.,To,žebylživot?’takbychpromluvilksmrti.,Nuževzhůru!Ještějednou!’Přátelémoji, co tomu řeknete?Nepromluvili byste k smrti jako já: To - že byl

život?NužeproZarathustru:vzhůru!Ještějednou!”-Takpravilnejohyzdnějšíčlověk;anebylodalekodopůlnoci.Acobysteasiřekli,

že se tenkrát přihodilo?Sotva že vyšší lidé zaslechli jeho otázku, rázem siuvědomili svou proměnu a své uzdravení i komu za to děkovati: tu přiskočili kZarathustrovi, děkujíce, klaníce se, laskajíce, rucemu líbajíce, podle toho, jakékdobylpovahy; jednisesmáliadruzíplakali.Starývěštecvšaktančilradostí:abyť i, jak tvrdí někteří vypravovatelé, byl tenkráte sladkého vína pln, byl dojistaještě více naplněn sladkým životem a zřekl se vší mdloby. Ba jsou, kdožvypravují, že tenkráte tančilosel:nedávalťmuprýnejohyzdnějšíčlověkpředtímnadarmo píti vína. Buď tomu tak či onak: a byť i osel onoho večera vpravděnetančil,udalysetenkrátezázračnějšíapodivnějšívěci,nežkdybybyloseltančil.Zkrátka,jakzníZarathustrovopřísloví:“Conatomzáleží!”

2.Kdyžsevšaktotopřihodilosnejohyzdnějšímčlověkem,stáltuZarathustra,jako

bybylzpit:pohledmuuhasínal,jazykblábolil,nohysepotácely.Akdobyuhodl,jaké myšlenky při tom běžely přes Zarathustrovu duši? Zřejmě však ustupovaljehoduchautíkalzasdopředu,bylvodlehlýchdálkáchajakoby“nastrmémjhu”,jakpsánojest,“mezidvěmamoři-putujemeziminulostíabudoucnostíjakotěžkýmrak”.Ponenáhluvšak,zatím

coho vyšší lidé drželi v náručí, vzpamatovával se poněkuda rukamasebránilnávalustarostlivýchauctívajících;alemlčel.Apojednourychleobrátilhlavu,jakobycosislyšel:tupřiložilkústůmprstapravil:“Pojďte!”Azáhybylokolemkol tichoa tajemno;zhloubkyvšakpomaluvzhůruzazníval

zvuk zvonu. Zarathustra mu naslouchal spolu s vyššími lidmi; potom však podruhépřiložilkústůmprstapravilznovu:“Pojďte!Pojďte!Blížísepůlnoc!”-ajehohlasbylproměněn.Stálesevšakještěnehýbalzmísta:tunastalotichoještětiššíatajemnějšíavšenaslouchalo,iosel,iZarathustrovastrážnázvířata,orelahad,atakéZarathustrovaslujivelikýchladnýměsícisamanoc.Zarathustravšakpotřetípřiložilrukukertůmapravil:Pojďte!Pojďte!Pojďte!Putujmenyní!Jetuhodina:putujmedonoci!

3.Vyššívylidé,blížísepůlnoc:iřeknuvámněcodoucha,jakonenstarýzvonmi

todouchaříká-- tak tajně, tak příšerně, tak srdečně, jak onen půlnoční zvonmi to do ucha

šeptá,jenžzažilvícenežjedinýčlověk:- jenž odpočítával již bolestné údery srdce vašich otců - ach! ach! kterak

vzdychá!kterakvesnáchsesměje!tastarápůlnoc,půlnochluboká!Tiše! Tiše! Tu je slyšet leccos, co za dne nesmí zazvučet; nyní však, v tom

chladnémvzduchu,kdyseztišilivšechenhlukvašichsrdcí-- nyní to mluví, nyní samo si to naslouchá, nyní se to plíží do nočních

přebdělýchduší:ach!ach!kterakvzdychá!kteraksevesnáchsměje!- neslyšíš, kterak tajně, příšerně, srdečně promlouvá k tobě, ta stará půlnoc,

půlnochluboká?Óduše,bdíš?

4.Bědami!Kamsepodělčas?Neklesljsemdohlubokýchstuden?Dřímásvět-Ach!Ach!vyjepes,měsícsvítí.Radějibychzemřel,zemřel,nežbychvámřekl,

načprávěmyslípůlnočnísrdcemé.Teďjsemjižumřel.Všetotam.Pavouku,načmnepavučinouopřádáš?Chcese

tikrve?Ach!Ach!Padárosa,hodinaseblíží--hodina,kdymnezebeamrazí,hodina,ježseptáaptáaptá:“Kdomáktomu

srdnatostidost?-kdomábýtpánemzemě?Kdořekne:taktosevalte,velkéamaléproudy!”-Hodinaseblíží:óduše,vyššíhočlověkaduše,bdíš? tato řeč jestpro jemné

uši,proušitvé-půlnociduchaneslyšíš?

5.Jsem unášen, tančí duše má! Dílo mého dne! Dílo mého dne! Kdo má být

pánemzemě?Měsíc je chladný,mlčí vítr. Ach! Ach! Vzlétli jste již dost vysoko?Tančili jste:

nohavšakpřecneníkřídlo.Dobří tanečníci, teď všechna slast je ta tam: zkysalo víno, všechny poháry

pukly,zajíkajísehroby.Nevzlétli jstevysokodost: teďsezajíkajíhroby:“Vykuptepřecemrtvé!Proč je

takdlouhonoc?Neopíjínásměsíc?“Vyššívylidé,vykuptepřecehroby,zburcujtemrtvoly!Ach,coještěhrabečerv?Blížíse,blížíhodina--dunízvon,posudrachotísrdce,vitáještěčervotoč,rozvrtávásrdce.Ach!Ach!

Hlubokýsvět!

6.Sladká lyro!Sladká lyro!Miluji tvůjzvuk, tvůjzmámený,žabí,zurčícízvuk! -z

jakdávnýchdob,zjakédálkysemiblížítvůjzvuk,zurčícíztůnílásky!Starý ty zvone, sladká lyro! Každý bol se ti do srdce vryl, bol otce, bol otců,

praotcůbol;tvámluvadozrála--dozrálajakozlatýpodzimajakoodpoledne,jakomépoustevnickésrdce-teď

promlouváš:světsámdozrálahrozenhnědne-teďchceumřít,umřítštěstím.Vyššívylidé,necítíte?Dovýškytajemněseline

vůně-vanavůněvěčnosti, růžověblažená,hnědávůně,vonícízlatýmvínemapo

starémštěstí-vonícípozmámenémštěstípůlnočníhoumírání,poštěstí,kterézpívá:hluboký

svět,bahlubší,nežjakdenjejznal!

7.Nechmne!Nechmne! Jsempro tebepříliš cist.Nedotýkej semne!Nedozrál

můjsvětprávěkdokonalosti?Mákůžejepříliščistáprotvéruce.Nechmne,hloupý,tupý,ztuchlýdni!Není-li

půlnocjasnější?Nejčistší nechť jsou pány země! nejnepoznanější, nejsilnější nechť jsou pány

země!Půlnočníduše,ježjsoujasnějšíahlubšínežkterýkoliden.Ódni,tápášpomně?Hmatášpomémštěstí?Jájsemtibohat,jsemosamělý,

jsemzlatýdůl,jsemklenotnice?Ósvěte,mnesižádáš?Jsemtisvětský?Jsemtiduchový?Jsemtibožský?Ale

vy,dneasvěte,jstepřílišneohrabaní--mějtechytřejšíruce,sahejtepohlubšímštěstí,pohlubšímneštěstí,sahejtepo

nějakémbohu,nesahejtepomně:-méneštěstí,méštěstí jehluboké, typodivnýdni,alepřecenejsembůh,ani

pekloboha:světjehluboký;vněmpropastběd.

8.Bolestbohajehlubší,typodivnýsvěte!Sahejpobožíbolesti,nesahejpomně!

Čímjsemjá!Jsemzmámenousladkoulyrou--půlnočnílyrou,zvonemzurčícímzžabíchtůní,zvonem,jehožnikdonechápe,

kterývšakmusímluvitikhluchým,vyššívylidé!Neboťvymnenechápete!Všetotam!Totam!Ómládí!Ópoledne!Óodpoledne!Teďpřišelvečer,přišla

nocapůlnoc-vyje‘pes,vyjevítr:-zdažvítrnenípsem?Kňučí,štěká,vyje.Ach!Ach!Kterakvzdychá,kterakse

směje,jakchroptíasupítapůlnoc!Jakprávě teďstřízlivěmluví, tazpitábásnířka!pilaas ještěnadsvéopojení?

bdíteďdvojnásob?přežvykuje?-vesnáchpřezvykujesvůjbol,tastaráhlubokápůlnoc,aještěvícesvouslast.

Je-liboljižhluboký,tedyslast-slasthlubšínadvšechsrdcížal.

9.Óvinnárévo!Comnevelebíš!Vždyťjsemtéuřízl!Jsemukrutný,hle,krvácíš-:

pročchválíšmouzpitouukrutnost?“Vše,cosestalodokonalým,všezralé - chcezemříti!” takpromlouváš.Budiž

žehnán,žehnánbuďvinařskýnůž!Všenezraléchcevšakžíti:běda!Bolestdí: “Zahyň!Pryčs tebou,bolesti!”Alevše,co trpí,chcežít,abyuzrálo,

abysenaplniloradostíatouhou-touhoupočemsivzdálenějším,vznešenějším,jasnějším.“Chcidědice,”takdí

všechno,cotrpí,“chciděti,nechcisebe,”-aleslastnechcedědiců,nechcedětí-slastchcesamusebe,chcevěčnost,chcenávrat,chcenavěkyvšechnostejné.Žal dí: “Pukni, krvácej, srdce! Putuj, noho! Křídlo, létej! Do výše! Vzhůru!

Bolesti!”Nužedobrá!Nuževzhůru!Óstarésrdcemé:Žal“zahyň!”dí.

10.Vyššívy-lidé,comníte?Jsemvěštec?Sním?Jsemzpit?Jsemvykladačsnů?

jsempůlnočnízvon?Jsemkrůpějrosy?Vůněavanvěčnosti?Neslyšíte?Necítíte?Právěsestalmůj

svět dokonalým, půlnoc je též polednem -bolest je též slastí, kletba je téžpožehnáním, noc je též sluncem - odejděte, sice poznáte, že mudrc je téžbláznem.DělijstekdyAnojedinéslasti?Ópřátelémoji,tedyjsteděliAnoveškerébolesti.

Všechnyvěcijsouzavěšenyvřetěz,jsouzadrhnutynitmi,jsouzamilovány--chtělijstekdynějakéJedenkráte”dvakrát,řekli-lijstekdy:“Líbíšsemi,štěstí!

Mžiknutíoka!Okamžení!”tedyjstechtělivšechnonazpátek!- všechnoznova,všechnověčně,všechnozavěšenov řetěz, zadrhnutonitmi,

zamilováno,ó,tedyjstemilovalisvět--tedyjej,vyvěční,milujetevěčněavkaždoudobu:aižaludítě:Zahyň,alevrať

sezas!Nebkaždáslast:“Chcivěčnost!”dí.

11.Všechnaslastchcevšechvěcívěčnost,chcemed,chcekvas,chcezmámenou

půlnoc,chcehroby,chcehrobůslzavouútěchu,chcepozlacenévečerníčervánky-čeho nechce slast! je žíznivější, srdečnější, hladovější, příšernější, tajemnější

nežlivšechenbol,chcesamusebe,zakousávásesamadosebe,vůlekruhuvníkroužíasevzpíná-- chce lásku, chce zášť, je přebohatá, rozhazuje, zahazuje, žebrá, aby si ji

někdovzal,děkujetomu,kdobére,rádabybylanenáviděna-takbohatájeslast,že žízní po žalu, po pekle, po nenávisti a potupě, pomrzáku, po světě- neboťtentosvět,ó,vždyťjejdobřeznáte!Vyšší vy lidé, slast touží po vás, ta nevázaná, blažená - po vašem žalu, vy

nezdaření,touží!Ponezdařenýchvěcechtoužívšechnavěčnáslast.Neboťvšechnaslastchcesebesamu,protochceisrdcížal!Óštěstí,óbole!Ó,

pukni,srdce!Vyššívylidé,zapamatujtesipřece,slastchcevěčnost-slastchcevšechvěcívěčnost,chcevěčnost,věčnostnejhlubší’.’

12.Naučili jsteseteďmépísni?Uhodli jstejejísmyslatouhu?Nužedobrá!Nuže

vzhůru!Vyššívy lidé, tedymi teďzazpívejmůjkolozpěv!Zazpívejtemi teďsamipíseň, jejíž jméno jest Ještě jedenkráte”, jejíž smysl jest “na věky věkův!” -zpívejte,vyššívylidé,Zarathustrůvkolozpěv!Óduše,bdíš?Půlnociduchaneslyšíš?Jáspal,jáspal-jázhlubokéhosnujsemvstal-Hlubokýsvět-!Jehlubší,nežjakdenjejznal.Vněmpropastběd-slast-hlubšínadvšechsrdcížal:Žal:zahyň!dí,lečkaždáslast:chcivěčnost!dí--chcivěčnost,věčnostnejhlubší!ZnameníZjitravšakpotétonocivyskočilZarathustrazlože,opásalsibedraavykročilze

sluje,žhoucíasilný,takjakojitřníslunce,ježvycházíztmavýchhor.“Tyvelikáhvězdo!”promluvil,takjakopromluvilkdysi,“tyokohlubokéhoštěstí,

čímbylobyvšechnotvéštěstí,kdybysnemělotěch,kterýmsvítíš!Akdybyzůstalivesvýchkomůrkách,zatímcotyjižbdíšapřicházíšarozdílíša

obdarováváš:jakbytopohněvalohrdýtvůjstud!Nuževiz!tivyššílidéještěspí,zatímcojábdím:tonejsoumípravídruzi!Naně

nečekámvesvýchhoráchzde.Ksvémudíluspějiaksvémudni:onivšaknechápou,kterájsouznamenímého

jitra;můjkrokjeneburcujezesna.Spíještěvmésluji, jejichspánekještěvsávámézpitépísně.Aleucho,ježby

naslouchalomně-ucho,ježbyposlouchalo,chybíjimvúdech.”- Toto promluvil Zarathustra k svému srdci, když vycházelo slunce: tu pohlédl

tázavědovýšky,neboťzaslechlnadsebouostrýskřeksvéhoorla.“Nuževzhůru!”zvolaldovýše,“taksemitolíbí,taktomuchci.Mázvířatabdí,neboťbdímjá.Můjorelbdíajakojáuctíváslunce.Orlímispárysaháponovémsvětle.Jstemá

pravázvířata:milujivás.Ještěsemivšaknedostávámýchpravýchlidí!”-Tak pravil Zarathustra; tu se však stalo, že pojednou zaslechl jakoby rej a let

nesčetných ptáků, kteří kolem něho tloukli křídly - a šum tolika perutí a návalkolem jeho hlavy byl tak velký, že přimhouřil oči. A věru, jakomrak se to naňsneslo, jakomrak šípů, jenž zasypává nového nepřítele. Avšak hle, zde to bylmrakláskyazasypalnovéhopřítele.“Cosemipřihází?”myslil siZarathustra vužaslémsrdci apomaluusedal na

velikém kameni, ležícím vedle východu ze sluje. Ale jak hmatal rukama kolemsebeanadsebeapodsebeabránilpřítulnýmptákům,hle, tusemupřihodiloještě cosi podivnějšího: znenadání při tom totiž hmátl do hustého tepléhochomáčehřívy;spolupaksepřednímozvalořvaní-mírnéatáhléřvanílva.“Znameníseblíží,”pravilZarathustraajehosrdceseproměnilo.Avskutku,když

sepřednímrozjasnilo,leželoujehonohoužluté,mohutnézvířeatisklomuhlavuke kolenůma samou láskou sehonepouštělo a vedlo si jakopes, jenžnalézázase starého svého pána. Holubice pak v lásce závodily se lvem; a po každé,kdykolisemuholubicezatřepetalapřesnos, levzatřáslhlavouadivilseasmálse.Vidatovše,promluvilZarathustrajenjedinéslovo:“Méděti jsounablízku,děti

mé”-,pakzcelaoněměl.Srdcemuvšakroztáloazočímukanulyslzyapadalymu na ruce. A ničeho již nedbal a seděl bez pohnutí, neodháněje zvířat. Tupoletovaly holubice sem a tam a posadily se mu na ramena a celovaly mubělostný vlas a neumdlévaly v něžnosti a plesu.Silný lev pak neustále olizovalslzy, jež Zarathustrovi padaly na ruce, a řval amručel k tomu nesměle. Tak sipočínalatazvířata.-To všechno trvalo drahný čas nebo krátký čas: neboť po pravdě neplatí pro

takovéto věci na zemi pražádný čas -. Zatím však procitli vyšší lidé vZarathustrově sluji a řadili se k společnému průvodu, aby vyšli Zarathustrovi vústrety apřineslimu jitřní pozdravení: neboťprocitnuvše seznali, žeho již nenímezinimi.Alekdyžsedostalikvýchoduzeslujeaozvukjejichkrokůseneslpřednimi, lev se nadmíru zarazil, odvrátil se pojednou od Zarathustry a s divokýmřevem se rozehnal k jeskyni; vyšší lidé však, slyšíce ho řváti, vzkřikli všichnijakobyzjedněchústauprchlínazpětavokamženízmizeli.Zarathustrasámpakohromenúžasemsezvedlzesvéhosedadla,rozhlédlse,

stáltupřekvapenímbezsebe,tázalsesvéhosrdce,ponořilsedomyšlenekabylsamoten. “Co jsem to jen zaslechl?” pravil posléze pomalu, “co semi to právěpřihodilo?”Ajižmuvzešlavzpomínka,ipochopiljedinýmpohledemvše,coseudalomezi

včerejškema dneškem. “Vždyť zde jest kámen,” pravil, hladě si vous, “na němjsem seděl včera ráno; a zde ke mně přistoupil věštec, a zde jsem po prvézaslechlvýkřik,jejžjsemslyšelprávěteď,onenvelkývýkřikúzkosti.Óvyššívylidé,vždyťovašíúzkostimivčeraránověstilonenstarývěštec-k

vaší úzkosti chtěl mne svésti ten pokušitel: ó Zarathustro, mi děl, přicházím,abychtěsvedlktvémuposlednímuhříchu.

Kmémuposlednímuhříchu?”zvolalZarathustraahněvivěsezasmálvlastnímuslovu:“Cožemibyloponechánozaposlednímůjhřích?”-AještějednouvnořilseZarathustradosebeausedlznovunavelkémkameni

apřemýšlel.Pojednouvyskočil-“Soucit!Soucitsvyššímčlověkem/”zvolalatvářsemuproměnilavkov.“Nuže

dobrá!To-jižminulo!Můj bol a můj soucit s bolem - co na tom záleží! Což dychtím po štěstí?‘Já

dychtímposvémdíle!Nuže dobrá! Přišel lev, mé děti jsou nablízku, Zarathustra dozrál, přišla má

hodina:-Toťmojejitro,můjdensepočíná:teďvzhůru,teďvzhůru,veliképoledne!”-TakpravilZarathustraaopustilsvousluj,žhoucíasilný,takjakojitřníslunce,jež

vycházíztmavýchhor.

KOMENTÁŘPŘEKLADATELENietzschovo hlavní dílo básnicko-filosofické, “Tak pravil Zarathustra”, shrnuje

výsledkyprvých tříperiod jehovývoje, totiž romantiky, intelektualismu :imystiky.Vnášídomyslitelovasvětadvěvelkékoncepce,1.ideálnadčlověka,2.myšlenkuvěčnéhonávratu,ježvšakbylypřipravoványjižpředchozíNeitzschovoučinností:všechny dřívější spisy Neitzschovy (“Zrození tragédie z ducha hudby” 1872,“Nečasovéúvahy”1873-1876, “Lidské,příliš lidské”1878až1879, “Zora”1881,“Radostná věda” 1882) byly ve znamení individualismu, vyhlašujíce příchodgeniálních osobností za smysl národa i lidstva; bezprostředně předcházejícíkniha, “Radostná věda”, naznačovala víru, že život každého jednotlivcenekonečněkráte již byl prožíván a nekonečněkráte bude se opakovati. Tumyšlenku Nietzsche po prvé zaznamenal v srpnu r. 1881 ve švýcarskémKngadinu; tento měsíc a tento kraj udávají tedy data zrození “Zarathustry”:tenkráte také po prvé načrtl Nietzsche několik poznámek o perském filosofoviZarathustrovi jakož i dispozici díla, jemuž zamýšlel dáti název “Poledne avěčnost”,brzypotomnapsalaforismus, tvořící teďprvýodstavec “Zarathustrovypředmluvy”(“KdyžbyloZarathustrovitřicetlet…”),nadepsaljej“Incipittragoedia”azakončiljímčtvrtouknihusvé“Radostnévědy”.Ještěvrocevydání“Radostnévědy”rozhodlseautor,žejejíhozávěrupoužije

za vstupní partii samostatného díla, jemuž definitivně stanovil titul “Tak pravilZarathustra”.Několikměsícůnato,vprvépoloviciúnorar.1883,bylvypracovánspis taktonazvanývRapallunaRivieřediLevantě,poblížeJanova; vydání,najehožtitulnímlistěnebyloudáno,žeběžíjenoprvýdíl,protáhloseaždokoncekvětna téhož roku. Následovaly cesty do Říma a na Ischií; v červenci pakNietzsche, dlící opět ve švýcarském Engadinu, v osadě Sils Maria, vypracovaldruhý díl, jenž byl ihned dán do tisku a vyšel rovněž separátně. V říjnu dlelNietzsche v Janově, od listopadu vNizze, a zde v lednu r. 1884 vznikl díl třetí(tištěn o měsíc později). Ještě za Nietzschova života r. 1886 vyšly tyto tři dílyjakožto celek. Nebyl do něho pojat díl čtvrtý, jejž byl Nietzsche, zavrhnuv jinéplány pokračování, koncipoval v Nizze počátkem r. 1885 a jenž téhož roku bylvyšelvnepatrnémpočtuvýtiskůjakožtosoukromýtisk,určenýjenkroužkupřátel.Teprve po nezhojitelném Nietzschovu onemocnění stal se čtvrtý díl r. 1892přístupen i širšímu čtenářstvu. Od té doby celá čtyřdílná komposice, soudoboukritikou takřka ignorovaná, jest vydávána jako celek, stala se významnýmčinitelem evropské literatury a dožila se do světové války v Německu sta, veKranciičtvrtinystavydání.Nictzschúv “Zarathustra”nenívenkoncem jednotnýavsoběuzavřený,čtvrtou

knihousemunedostávádefinitivníhozakončení:alepřecejakepickáfabule,takethosapathosjsoudotémírypodmíněnykomposičnímzákonemdílacelistvého,jsoutaksvéráznéamajítolikjednotícíchznaků,žeteprvesouhrnvšechkapitolazřetelnacelédílomůževéstiksprávnémuposouzenítohotonesvatéhoproroctví,jehoždetaily jsouvnejtěsnějšímvztahukostatníNietzschovětvorběaobsahují

nepřehlednou řadu narážek a polemik filosofických i literárních. Zvláště na tytostránky, které unikají Čtenářům jednotlivých, nahodile vytržených partií,má býtiupozorňovánovnašemvýkladu,jenžprobírákapitoluzakapitolouaodkazujenastránkypřekladu;leckdesetakénaskytnepříležitostupozornitnaslovníhříčkuajinézvláštnostiněmeckéhooriginálu.Pomůcky,jichžpřivýkladuužito,většinoubezezvláštnícitace,jsouvprvéřadě

Nietzschovy ostatní spisy, nepostradatelné k důvěrnému proniknutí nejednohotemnéhomísta;údajechronologickéaživotopisnéopírajíseojehodopisyajehoautobiografii (“Ecco homo”), pojednávající o “Zarathustrovi” docela jedinečnýmzpůsobem; důležité sentence, do díla samého nepojaté, dále dodatky, takřkanezbytnépročtvrtouknihu,jakožiplánypokračováníjsouotištěnyveXII.svazkuNaumannovavydáníNietzschovýchsebranýchděl.Dbánobyloovšemivýkladůnictzschovskéliteratury,zvláštěpříslušnýchčástívživotopiseNietzschovysestry,v monografii Bcmouilliově aj.; vlivy biblických rčení kontrolovány podle(neúplných) paralelWeicheltových; hojně poučení, zvláště vmístech o věčnémnávratu, poskytl trpělivý a důkladný výklad Naumannúv, sice neobratný apodivínský, ale neprávem kaceřovaný. Můj výklad se vedle těchto pramenů, znichž leckde čerpá a proti nimž se jinde obrací v tiché polemice, domáhá právnového zpracování, nezávislého v celkovémpojetí i vemnohé jednotlivosti. (R.1922vyšlyfilosofickévysvětlivkyk“Zarathustrovi”odAugustaMessera.)Překladsámbylpořízenpodle“97.-99.tisíce”Zarathustry(7.svazekkapesního

vydáníNititzschovýchspisů,vLipskuuA.Kronera;úvodzr.1910);nenítoedicekritická ani do posledního písmene bezvadná, proto přibrán “16.-18. tisíc” (6.svazekmaléhoosmerkovéhovydání,vLipskuuC.G.Naumanna1899),odchylnýv několika maličkostech (leckde i v interpunkci a v typografické úpravě); většídiference textu (např. v básních čtvrtého dílu) lze nalézt v dřívějších tiscích, zvidánísrovnáno“šestévydání”(6.svazekvelkéhoosmerkovéhovydání,vLipskuu Naumanna 1896). Ježto někdo místo připouští různý výklad, srovnával jsemsvůjpřevods jinýmipřeklady, taksvýborem24kapitol, jejž r.1896opatřilF.V.Krev”’ (v 10. svazku Knihovny Rozhledů) i s jinými českými ukázkami ze“Zarathustry”; cenné služby prokázaly mi též dva překlady celého díla:francouzskýodHenriAlberta(25.vyd.1911)aanglickýodAlexandraTilleho(2.vyd.1908).OzásadáchpřekladujednaljsempojehoprvémvydánívPřehleduz20.a27.

února1914.Druhévydánívyšlor.1920,třetír.1925.OtokarFischer

POZNÁMKY

PRVÝDÍL-ZARATHUSTROVAPŘEDMLUVAZ dat o postupném vzniku jednotlivých čtyř knih vysvítá, že neběží o úvod k

“Zarathustrovi”celému,nýbržjenkprvémujehodílu.Protonenítuřečověčnémnávratu,jehožvýkladem,asiuprostředdíla,jezatlačenoučeníonadčlověku.7-1. Zarathustra (Zarathustra, Zoroastr), prorok 6. stol. př. Kr., zakladatel

staroperského náboženského dualismu (parsismu), původce posvátných knihZendavestu: zde pojat nezávisle na starých legendách, ale namnoze tak, žezachován orientální kolorit; leckterý tradiční detail přizpůsoben modernímu aosobnímu nazírání. Parsismus byl náboženstvím slunce a ohně, a jejichvyznavačem (v pozměněném smyslu) jest i Nietzschův Zarathustra: protopředstoupilpředslunce.-Třicetlet(podlepodání):pobývaldlouhovhorách(jakoMohamednapoušti),vracísečlyřicetiletýmezilidi:takéNietzschovi(naroz.1844)v době “Zarathustry” blížil se čtyřicátý rok. - Jezero, hory, sluj atd., bez určitélokalisaceNietzschovi tanulynamysli ponejvícekrajiny italskéRiviery, italskýchostrovů a jihovýchodního Švýcarska. - Pohár chce se vyprázdniti: toť “ctnost,kteráobdarovává”,slavenánakonciprvéhodíluzactnostvznešenýchbytostí.8 -2.Světecv lese-misantropickýkněz-asketa, jenžulpělnamonotheistické

víře;maje s lidmi vynucený soucit, dává jimalmužnu: Zarathustra naproti tomupřináší jimnovývelkýdar, koncepcinadčlověka, jižoniasnepochopí.Zpopeluvzešelmuoheň:zpřekonanýchideálůnovýidealismus.9-3.4. Nauka o nadčlověku, jíž nízký lid podkládá nízký smysl (nadčlověk -

člověknadlidmi,vevzduchu),mázderázvíryevoluční:jakosečlověkvyvinulznižšíchorganismů(opice),takzlidísevyvinevyššídruh.Vhistoriičlověkaizemětedyobsažencelýsmysl života, vícevšaknežna jedinci záležínapodmínkáchzdárnéhovývoje celkového.Rozpor rostlinya strašidla (hmotyaducha)mábýtpřekonánjednotícínadějí,žedojdeknovévelkésynthesi.-Příměryčlověkavzatyz bezprostředního názoru (natažený provaz), symboly nadčlověka naopakzdůrazňujívzdálenostaohromnosttohotocíle(blesk,šíp,moře).12-5.“Sosákůmvzdělání”stavíZarathustranaočiironickymíněnýideál,totiž

nivelizování lidské společnosti, jež bude zkažena přílišným historismem azbavena tvůrčích sil: tedy uskutečnění jakéhosi karikovaného snu komunistů,plochábudoucnostvšakjehoposluchače(vrstevníky)lákásilnějinežnebezpečnýaristokratismus, vytyčený heslem nadčlověk. K vytvoření symbolu posledníhočlověka přispívá bezútěšná fysikální představa, že země pomalu chladne a ženovouledovouperiodounadejdekoneclidstva.14-6. Zarathustra, lidštější než kněží, nezpovídá, nevyčítá, nýbrž těší

umírajícíhoarozptylujehrůzupověr.Milujevšedobrodružné.-Symbolikatohotovýjevu - podobnénehodypři veřejnéprodukci byl prýNietzschev svémdětstvísvědkem -, pokudmá vztah k evoluci lidstva, je nejasná, její rozbor by vedl kalegorisujícímupedanství;snadběžíoironisováníčlověka,jenžhyne,přeskočennaprovazevývoje;snadjeŠašekkarikaturoudemagoga,jenžchcevývojurychlit

radikálními sliby. - Bledá tvář (.v akrobatových přezdívkách): výraz indiánskýchpovídek.15-7.8.TragikaZarathustrovyosamocenosti.-Stařecvlese-dobrodinec,jenž

svédobrodinívnucuje.-Biblickévýrazya jejichparafráze:rybolovasprai”<?rf/“ifarizcejové;nasytitihladového.17 - 9. Víra v nadčlověka stává se esoterickou naukou aristokratického

radikalismu, vyhrazeného vyvoleným duchům svobodně se rozhodujícím (vodporu k mrtvolám, k jezovitskému “sieuti cadavera”). - Desky - starozákonnývýraz.18-10.Hrdostachytrostsymbolizoványzvířetemkrálovskýmalstivým,orlema

hadem:orel,vkontrastuprotibiblickéholubici,obězvířatajsousnadprotějškemkodznakům evangelistů, snad také ozvukem symbolů gnostických. - Zánik vesmysluplatnémjakoslunci(“západ”),takočlověku(“sestup”),jakovodstavci1.20 - O TŘECH PROMĚNÁCH Zřetelný ozvuk Nietzschových zkušeností

osobních:Velbloud-duch,sloužícícizímideálům(romantickým),obtěžkanýcizímnákladem (vědeckými úkoly), rvoucí se s nepoddajnou látkou, pokračovateltradice. Lev- kritik, svobodný duch, antimoralista, z vlastní vůle si stanoví svézákony a zásady. Ditě- návrat k jednodušší, nevinnějšímystice, jíž dýše právě“Zarathustra”. - Městem Pestrá kráva míněn snad Janov, kde se Nietzsche odroku1880častějizdržoval.22 - O UČEBNÁCH CTNOSTI Proti profesorům šosácké mravnosti; proti

kazatelům zlatého středočeští, poddanské poslušnosti, občanské snášenlivosti,průměrnéhohedonismu.Parodisticky užito kázání na hoře, desatera a žalmů. -Spánek-pánctností:převrácenépřísloví“zahálkajestmatkavšechnepravostí”.24-OZÁHROBNÍCÍCHTakéZarathustra-Nietzschebývaloddánmetafysicko-

náboženskému bájesloví a blouzníval romanticky, pesimisticky o snu a utrpeníbožím. Poznal však, že náboženství jest antropocentrické a bůh výtvoremčlověka, ne naopak. Každá víra v transcendentno je podle jeho pozdějšíhopřesvědčení, shodného s obecným přesvědčením těch, kdož kráčejí slepě,výplodemnedokonalé,zklamanéreflexe,výsledkemchorobyadegenerace,tedyproduktem fysiologických spolupříčin. Tělo jest projevem života, čili kantovskyvěcíosoběstr.26),zdravétělosespokojípozemskýmúdělem.27 -OTĚCH,KDOŽPOVRHUJÍTĚLEMVyznání krajního sensualisty, jemuž

duch je ústrojím těla a jemuž jakýkoli spiritualismus pozbývá platnosti tvůrčí aredukujesevcosiodvozeného:kdománezdravétělo,povrhujejímauctíváduši,tj. dělá z nouze ctnost a řídí se pocity pomsty (“re-sesentimentu”). PodleNictzeochova názvosloví, doloženého též jinými jeho výroky, jest prapodstata(“das Selbst”) kvintesence tělesnosti, pudovosti, osobnosti, kdežto “já” jeintelektuální.Vysokéhodnocenítělapodmíněnoovšemidealistickoumyšlenkouatouhou,jakvypěstitinadčlověka,aťjakoindividuumčijakotypus.28-OVÁŠNÍCHRADOSTNÝCHABOLESTNÝCHKaždávlastnostjejedinečná,

tzv. zlá náruživost má svou individuální cenu jakožto výraz osobnosti. Praváhodnota“ctností”všaknenívjejichvýznamuproprůměrnoumorálku,nýbržvtom,že člověka stravují, stávajíce se mu vášní a zkázou, zušlechťujíce jej tak apovznášejíce lidský typus. - Titul originálu pohrává si slovem “Leden-schaft”, kněmužtvoříprotějšek“Freuden-schaft”.30-OBLEDÉMZLOČINCIEtickéměřítkobudižnahrazenobiologickým.Vrah

není“zlý”,spíšechorý(vesmyslunovějšíkriminalisticképsychologie:Lombroso);rozdíl mezi zločincem a nezločincem je pouze kvantitativní. Zlý skutek bývásilnějšínežsvědomípachatele, jenž trpělnejvícepředčinem,kdy,nejsapánemsvých hnutí, neměl odpovědné vůle a dal se magnetisovati chorobnoupředstavou; jeho“zlo”bylofysiologickypodmíněno,žízeňpokrvimělateprvezazjev sekundární vzápětí loupež (lze mysliti na Dostojevského Raskolnikova). Ivrah,jenž,vybivsvévášně,spravedlivějimihyne,pohrdádnešnímlidstvemajetedyspřízněnstěmi,kdovolajíponadčlověku:anadčlověkumábýtiobětován.32-OČTENÍAPSANÍProtiliteratuřeliterátu;protivšeobecnémuvzdělání;proti

těžkopádnosti. Apologie vlastního aforistického způsobu; chvála lehké mysli,spojené se vznešeností; hrdé přiznání, kterakmyslitel roste svýmimyšlenkami.TanečníkemzvánZarathustra v předmluvěa často později. Tančící bůh - řeckýDionysos.33 - O STROMU NA HOŘE Paralela k Spasiteli, jejž apoštolově uctívají a

zapírají. Napomenutí žákovi vrcholí ve výstraze před hedonismem a ve chváleheroismu(kontrastčlověkadobréhoavznešeného).36-OKAZATHLÍCHSMRTÍProtipesimistům,kteřínemajídostodvahy,abybyli

nihilisty činu a svým bližním zkracovali život, jenžmají za utrpení. Část asketůoddávásesvým ideálůmprozadrženéeroticképudy; jiní jsouslabíachoří, jiníhorečněpracovití: zevšeobecňují svou vlastní zvrhlost a udýchanost, jakoby tobylyznakyceléhosvěta.37 - O VÁLCE A VÁLEČNÉM LIDU Nietzsche, kdysi na krátko účastník

německo-francouzské války, zná sicenebezpečí duševníhouniformování, ale jezastáncemmilitarismu, jehož ctnosti (bojovnost, hrdost, poslušnost) chce vnéstido života.Proti heslu, žeúčel světí prostředky, hájí soběstačnosti války jakožtocíle:životjeboj,tedytřebasibojproboj!Zanejvyššíkastunemávšakbojovníky,nýbržtvůrčífilosofy(světcepoznání),protinimžvojínichovajízášť.39 - O NOVÉMODLE Samotář zazlívá státu, že ochočuje vášně silných, že

internacionalizuje ostře odlišené zvyky národnostní, že nivelizuje svýmpožadavkem všeobecného vzdělání, že z filosofů činí spokojené občany, ženejvýšestavídvorskouslužbuakapitál.-Já,stát,jsemnárod-obdoboukLudvíkuXIV.“L’étatc’estmoi”.Zmateníjazykůdobraizla-speciálnípřípadbabylonskéhozmatku.41 - O MOUCHÁCH NA TRHU Dvojí polemika, symetricky stavěná, 1. proti

veličinám dne (str. 41), 2. proti bezmyšlenkovitému davu (str. 41 n.). Činiteli

veřejnéhomíněníjsoupopularisátořiaeklektikové,rozmělňujícímyšlenkyvelkýchmužů,kteřížijívskrytu.Hlučnáreklama,duchaplnýpřednes,líbivé“arrangement”jest úspěšnější než sebevýznamnější tichý čin. Ve veřejném životě nutno serozhodnoutibuďpročikontra,nenítammístaprohlubokéapomalérozvažování.Zvláštní odrůdou jedovatých much jsou dotěrní kritikové, chvalořečníci bezporozumění. Boj proti takovým malichernostem by však marně tříštil jedincovusílu,lépesevyhnoutidryáčnickémupokřikování.44 -OCUDNOSTIPohlavní čistota není zásluhouani ideálem, ale blaženým

darem;zdrženlivostmívávšakčastozanásledek,ženevybitépudysepřeměnívjinou formu, takže i v estetickém požitku z tragedie i v lásce k bližnímu býváhodně dusné erotiky. Vilní lidé se neprávem dovolávají přírody, která i vsmyslnostijestnevinná.45-OPŘÍTELIOsamělémunepřítelimonologseměnívdialog,ježtovedlejeho

jápromlouvá jehodruhé já (v originálu: “lehundMich” - já jakožto subjekt a jájakožtoobjekt).Mítipříteleznamenátedyzasvěcovatikohositřetíhodotajemství.Totozasvěcovánínesmívšakbýtiprofanací,ikpřítelidlužnozachovávati“pathosdistance” a míti úctu jako k cizímu, vznešenému nepříteli, o jehož přízeň seucházíme bojem. Přátelství nepoměrně vyvýšeno nad lásku, ve smysluhellenských tradicí a podle osobních zkušeností Nietzsche-ho, jehož máloerotickýživotbylprostupovánněkolikerýmdramatempřátelství.47-OTISÍCIAJEDNOMCÍLIZákladnípoznáníorelativnostimorálníchpojmů;

spoluzáklad filosofie jakožto teoriehodnot.Německé jméno“Mensch”znamenáprýtoho,kdohodnotí(str.4H).Dobroazlonejsoupomyslymetafysický-mi,nýbržvyplynuly z vůle kmoci (str. 47) toho či onoho národa, a tato vůle jest pravouměrou všech věcí (iravrcov fierpov). Hellenská etika prýštila z “agónu”(soupeření), chráněného dobrou bohyní Kridou, a z kultu přátelství; Peršané,Zarathustrův národ, velebili pravdomluvnost a lučištníkovy ctnosti; židovskámorálka i houževnatost zajištěna desaterem a smyslem rodinným;charakteristikemNěmcůjevěrnost(píseňoNibelunzích!).-Smyslproindividuumjemladšía téžcennějšínežsmyslkolektivní(radostzestáda).Teďbyběželooto, aby národnostně rozlišené morálky byly nahrazeny ideálem, závazným proveškerolidstvo.Tonaznačujeinadpiskapitoly,utvořenýpodlesbírkyorientálníchpohádek:jedinýcíl(nadčlověk)vkontrastuktisícicílůdosavadních.49-OLÁSCEKBLIŽNÍMUKaceřovanýegoismus-vznešenějšíaplodnějšínež

křesťanskáláskakbližnímu,podjejímžtojménemseskrývátuslabost,tutouhapomluvitinepřítomného(šestého),tuneschopnostvybratisiurčitéhopřítelemístovágního “bližního”. - Přízrak; nejvzdálenější; vznikání účelu z náhody: symbolynadčlověka.Voriginálehříčkaslov:“derNáchste”-“derFernste”.50 – O CESTĚ TVŮRČÍHO Osud, nástrahy a tragika toho, kdo kráčí svou

osaměloucestouapříliš pozdědojdeuznání; odvážiti se smí toho jen, kdomávnitřnítvořivousíluaurčitýcíl:(býtiosvobozenkčemu)jedůležitějšínežtradice,původ a překonané otroctví (osvobozen od čeho). Leckomu je dáno, aby své

nejvlastnější nadání uplatňoval ve službě cizímmyšlenkám, a jen vyvolený smíbýtitvůrcem.-(Str.52)Svatáprostota,ježsihrajesohněmhranic:detailzpodáníoupáleníHusovu“sanctasimplicitas!”,vyjádřenýnazpůsobpořekadla(“hrátisisohněm”).53 - O STARÝCH I MLADÝCH ŽKNKÁCH Hluboký smysl v laškovné formě.

Zarathustrapomocí intuicespíšenežpodleživotníchzkušenostísoudíoženáchpodobně jako kdys církevní otcové (Káoa yvvrj xi>^°í éaň: jeť hořká i nejsladšížena), odsuzuje nemírný feminismus, upírá ženě právo na samobytnost apřiznávájívysokývýznamledapropokolenínezrozená.Vkontrastu(str.54)mužjezlý,ženašpatnáuplatňujesenietzschovskádistinkcedvouprotikladů“dobra”.Závěrečnápointaveshoděsjehopřesvědčením,žepohlavníláskajemaskovanánenávist.55 - O UŠTKNUTÍ ZMIJE Křesťanské přikázání “splácejte zlé dobrým” budiž

překonáno statečností, která z vytrpěného bezpráví vytěží posilu a dovede jepřizpůsobiti životnímu dobru. V tom i v chování soudců i v otázkách svědomínechťseuplatňujestanoviskohrdějšíaspolulidštější.-Láska,kteránenesejenvšechentrest,nýbrživšechnuvinu(str.56):narážkanaKrista,kterýlidskéhříchyodpykal, a na antiku, která pohanským bohům a fátu připisovala vinu lidskéhoneštěstíamělatedypodleNietzschehonáboženstvítvrdšíatímtakévznešenější.-Spravedlnostsočimavidoucíma:vodporukThemidě. -Dělitseobezpráví…vznešenějšínedátisizapravdu(str.55):parafrázeněmeckýchpřísloví.56-ODÍTKUAMANŽELSTVÍHygienatělaiduchajakožtonezbytnápodmínka

manželství, jehož smyslemmá býti touha po nenáhlém zdokonalování lidskéhotypu. - (Str. 58)Většinou však se navzájem uhodne dvé zvířat: stupňováníbiblickéhovýrazu“poznatise”(vtělesnémsmyslu).58 - O SVOIJODNK SMRTI Obhájení práva na sebevraždu: ale budiž to akt

suverénní, slavnostní vůle, ne pasivního odevzdání ve vůli boží jako u Krista,jatého touhou po smrti (str. 60). Kdyby byl Kristus zůstal na poušti, vzdálenfarizejů,a“kdybybyldospělažkmémuvěku”(40let),bylbysnadpřilnulláskoukpozemskémuživotu. -Takbudu jásámumírati… (str.60): vztahujesesnadnaNietzschůvplán,žepředvedekekonciZarathuistruumírajícího.-(Sir.59):Kdyžněkdonejlépechutná…:obdobapořekadla.61 - O CTNOSTI, JEŽ OBDAROVÁVÁ Závěr prvé knihy navazuje na

Předmluvu,vnížZarathustraisluncejsoulíčenijakobytostitakbohaté,žejimjenutnostídarovatizvlastníhonadbytku.1. Proti všednímu sobectví, jež jest pouze druhem úpadku, degenerace,

zrůdnosti, postaveno sobectví vyšší, hodnotící jednotlivce i svět sub specienadčlověka.Slovemovyššímrodustr.79)zesílenaopětvývojová,darwinistickástránka otázky, naznačená již Předmluvou. - Vůle - obrana proti vší tísni,“nezbytnost”:vorigináleslovo“Notwendiskeit” rozloženove“WendeallerNot”. -Hadpoznání-zprvéknihyMojžíšovy.

2.Opakovánívíry,ježmetafysikunahrazujepozemskýmsmyslem.3. Zarathustra parafrázuje Kristova slova k Petrovi, po prvé se odlučuje od

svýchžákůavybízí jeksamostatnémupřemítáníonáboženstvínadčlověka ikpřipravovánívelikéhopolednejehovytouženéhopříchodu.

DRUHÝDÍL67 -DÍTĚSEZRCADLEMVsamotě,doníž seuchýlil, přepadneZarathustru

bázeň,že jehoučení jenesprávněvykládáno; iprocitnevněmopětkazatelsképoslání, ucítí zase v sobě vzdornou ničitelskou sílu, ve vyšším smyslu přecetvůrčí, zatouží znovu po žácích, od nichž se odloučil. - Tato kapitola zastupujepředmluvukdruhémudílu,jenžjestasimíněnnejmladšímmládětem(kekonci).69 - NABLAŽENÝCHOSTROVECHV nádheře jižní krajiny (asi na italských

ostrovech) podává Zarathustra nově nalezeným přátelům “existenční” důkaznadčlověka,kterýmžtoideálemnahrazujemonotheismusipohanskouvíruvbohy.Nadčlověk je kromě jinéhopožadavkemvrozenéhrdosti.Bůh, výtvor lidský, bylpovznesennavýši, jížčlověknikdynemůžedostihnouti:nadčlověknaproti tomujepokládánzametua touhu lidskéhovývoje:bůh, toťvýrazprocosihotového,statického, nadčlověk však značí neustálé vznikání, puddopředu, neukojitelnoutouhu a řevnivost. - Všenepomíjející- to (pouhý příměr (str. 70): obměnazávěrečného citátu z druhého dílu Goethova “Kausta”, podle jehož mystickéhochoru “všepomíjející je pouhým příměrem” (totiž příměrem věčna, odleskemnekonečnosti).Protobásnícilžou.-Chtěnítojest,ježosvobozujeatd.:vůdčívětyvoluntarismuotvůrčívůlijakožtopravé“svoboděvůle”.71-OSOUCITNÝCHSměstvrdostiaaltruismu.Křesťanská láskakbližnímu,

prýneplodnáabolestná,budižnahrazenaúctoukbližnímu;šetřitistudu,uspořitizahanbení - požadavky vznešenosti. - Bližní: vrstevník; nejvzdálenější(nad-člověk):bytostbudoucíchtisíciletí.74 - O KNĚZÍCH Pokračování kritiky křesťanství. Zarathustra, poustevník,

spřízněn s kněžími - podobně jako Nietzsche sám, potomek farářského rodu.Necítíknimzášti,spíšejichlituje,protožejemázadegenerovanéapředurčenéke kněžskému stavu. Hrdinství mučedníků ho neoslňuje, velkost zakladatelůnáboženství mu mizí před velikostí vytouženého nadčlověka, vedle něhož inejlepšízžijících jsoupodleoblíbenéhoheslaNietzschovakriticismupříliš lidští(str.76).Hlásíse jižZaralhustrovozhnusenípřítomností. -filipikuprotikostelům,jejichsvětluakadidlu(str.74)prozrazujeasistopyNielzschovapobytuvŘímě.76-OCTNOSTNÝCHRozbormnohoznačnéhopojmuctnost,jenž,odloučenod

představtrestůaodměn,napříštěmámítizdůvodněnívevnitřnísíle,vuplatněnívlastní osobnosti (proti křesťanské “virtus” stavívá Nietzsche rád renaissanční“virtus” ve smyslu “mužnosti”). Nauka o pomstě a spravedlivosti opírá semj. otvrzení různorodosti dvou podobně znějících slov: “gerecht” (spravedliv) a“gerácht” (pomstěn): odtud polemika proti záměně obou představ (sir. 74). ProNietzscheho je spravedlivost vlastností positivní a činností produktivní, nikolipouhoureakcíjakopomsta.79 - O CHÁTŘE Odůvodnění Zarathustrova hnusu z přítomnosti, která jest

ovládána nečistými zájmy pohlaví, demagogie, peněžnictví, politikaření,žurnalismu.Vsamotě,nahorách,v tvorbě,varistokratickémkruhuvytoužených

přátelhledáútěchu,zčlověkazhnusenéhostávásetambřitkýzápasník,útočícínapovrchníhlasatelečasovostiadenníhomínění.NavrcholuživotasrovnáváseNietzsche s letním polednem; ohlíží se po překonaných stadiích svéhomladistvého pesimismu (váhavý stesk mého jara) i chladné skepse svýchmužnýchlet(zlobamýchčervnovýchvločeksněhu,str.80).81 - O TARANTULÍCH Rozvedení věty o nesprávné záměně msty a

spravedlivosti;polemikaprotiegalitářstvíjakcírkve,taksocialismu,protispojováníideálů života a smrti. Za argument proti křesťanské víře o rovnosti citoványzákonyarchitektury(vpopisekostelůuplatňujísezasNietzschovyřímskédojmy).SituacezávěrupřipomínáOdyssea, jenžsedápřivázatkstěžni,abynezahynulpísní Sirén; závěrečná pointa podle středověké pověry, že kdo byl uštknutjedovatýmpavoukem,dásedošílenéhotance(tarantule-tarantela).84 - O SLAVNÝCH MUDRCÍCH Odmítnutí konservativní filosofie, pohodlné

poznávacímetody,atheisticképovrchnosti, ježvesměsstojíveslužbáchstátualiduanetrpívlastnímihlubokýmikrizemi.Kontrast:myslitelsamotář -aprofesoržijící ve vážnosti a spokojenosti. V Nietzschově smyslu bylo by např. uznávatidvojice:Schopenhauer-Hegel,anebo:Nietzschesám-13.F.Strauss.86 -PÍSEŇNOCIVzniklaza římskéhopobytu, jejžpopisujeNietzschevesvé

autobiografii:“…musiljsemsevrátitidoŘíma.PoslézejsemsespokojilbytemnapiazzaBarberini…Naloggiivysokonadtímtonáměstím,odkudlzepřehlédnoutiŘímahlubokodoleslyšetšumětifontán(fontánadelTritone),bylabásněnaonanejosamělejšípíseň, ježbylakdybásněna;vonenčasneustálemneobletovalanevyslovitelně teskná melodie, s jejímž refrénem jsem se shledal ve slovech,mrtev nesmrtelností’.” - “Píseň noci” je podle Nietzschových slov dilhyrambus,vzniklýzdionysovskéhosmutku,stesktoho,jenžpřílišnounáplnímociasvětlajeodsouzen k neschopnosti lásky. Je to tragika “ctnosti, jež obdarovává”; smutekpříliš bohaté duše; sužující blaženství inspirace: odtud obsahová i formálníparadoxu,seskupenákolemvýrazůprotouhupobolestianedostatku.-Krástijeblaženějšínežbráti(str.86)-parafrázeněmeckéhopřísloví,podleněhoždávatijeblaženějšínež.bráti.88 - TANEČNÍ PÍSEŇ Úvod (Kupido s dívkami) - podle řeckých gemm,

anakreontských hříček, obrazů časné renaissance. Scenerie - asi na ostrovuIschiiuNeapole(podobnějako“Nablaženýchostrovech”).Závěr-sentimentálnínálada stárnutí. Duch tíže čili ďábel, odpůrce tančícího Dionysa - jednakkřesťanský bůh, jednak hmota, nutnost, zákon gravitace. Z hloubi duše milujipouzeživot(str.89):mottoNietzschovamyšlení;podleživotachceutvářetisvoufilosofii, zaměňuje obě veličiny, vkládá do svého učení znaky klamavého,měnlivého, svádivého života. Láskou k životu však tu již proniká nadsmyslnéjakésipřání,abyláskatapotrvalavěčně-zdálkyseohlašujemyšlenkavěčnéhonávratu.90 - PÍSEŇ NAD HROBY Zas ostrovní dojmy. Obsahem - důvěrná osobní

zpověď, vzpomínka na příkazy nepřirozené morálky a přísného náboženství

(špinavépříznaky),naúmornéstudium(ukradenénoci),naučenýsporsWilamo-witzem (netvomá sova), na trpkou episodu přátelství a lásky (tu jste mé bližnípřeměnili v hnijící vředy; tu jste slepcovu cestu poházeli blátem), na rozchod sWagnerem(nejmilejšípěvec;ponurýroh-“Parsifal”).DetailymluvyupomínajínaWagnera(nejnevinnější;jakjsemtojensnesl?);naOssiana(jakozvuksezlomívstudenénoci);naÁbelovuoběť(tučnějšídary).Kekoncivítězívoluntarismusnadsentimentální retrospektivou (nezranitelný napatě- jakožto poutník a tanečník:opakemkAchillovi).93 -OPŘEMÁHÁNÍSEBESAMÉHONáležíkčelnýmčlánkůmZarathustrovy

soustavy.Nejzazšínámpoznatelnýzákonjevůlekmoci,ovládajícívše:inoetiku,ježto poznávati znamená podrobovati svému intelektu a podle předpojatéhoobrazuutvářetisvět; ietiku - ježtodobroazlobývástanovovánovládnoucímiafilosofy; i život, kde silnější podrobuje slabšího; i jedince - ježto u něho pudpřemáhápud.CoZarathustrazvevůlíkmoci,bylorůzněanesprávnějmenováno:jednifilosofovémluviliovůlikpravdě,jiní(buďSchopenhaucr,neboDarwin)ovůlikbytí, teologovéopudukúčelu.Rubemanezbytnýmdoplňkemvůlekmoci jeposlušnost. Vůlí k moci je též přemáhání sebe sama, jehož třeba k vypěstěnívyššíhotypu.96-O VZNEŠENÝCH Zarathustra nechce vědu pro vědu ani Part pour l’art,

nechce býti slep k životu, jehož evangelium naopak hlásá. Miluje geniálnost ahrdinství nevtíravé, vrozené, lehké, v zášti má přemrštěný efekt, bombast,komedianství a bolestínství umělců, svíjejících se v křeči a nadšení. -PoslednívětanarážísnadnamythusoAriadně(duši),kekteré,kdyžTheseus (hrdina) jiopustil,přicházívesnáchnadhrdina-bůhDionysos.98-OZEMIVZDĚLÁNÍ“Nečasový”myslitel,jenžpředběhlsvoudobu,vracíse

do přítomnosti a směje se vrstevníkům, že jsou nepůvodní, papouškujícíeklektikové,kteřímajívzdělání,nikolikulturu.Hrncesbarvami,snad inaklizenélístky:protifilologii;neplodníhrobaři:proti“kletběhistorismu”,velebícíhominulostnaúkorživota;nehodnívíry(nezasluhující,abysejimvěřilo,aniabysamivěřili),skeptičtírealistébezdarumystikyaintuice.101 -ONEPOSKVRNĚNÉMPOZNÁNÍNarážkou na dogma věroukymíněna

asketická,neosobní,neplodnákontemplace,neznaláživota,vypůjčujícísisvětlozdruhé ruky a nikdy senesžehující vášní a bolem; též ryzímetafysika a noetika(kritika“čistého”rozumu),opomíjejícízáhadypraktickéfilosofie;Kantovaestetika“obezzájmovém”požitku;estétství,šedáteorie,kritikabeztvořivosti.INietzschebylkdysistoupencem“artistickémetafysiky”(ve“Zrozenítragedie”):aleteďbrojíprotitouzevidětivševknize,protináměsíčnictví,protiromanticeluny,kterámizípřed žhavým světlem dravého, osvobozujícího dne, teď miluje drsné stránkyživota,jehodisharmonieabojechtivost.103-OUČENCÍCHIvodbornýchotázkáchspojujeNietzsehofilologiisfilosofií

a uměním (přebývá nad učenci); profesury (důstojenstev) se vzdal (přirazil zasebou dveře), byl soudruhy ignorován (nejhůře slyšen) a výsměšné odbýván

(ovcí);posmíváseneplodnostiavzájemnéžárlivostispecialistů.-Lidésinejsourovni:protožefilosof-tvůrcestojínadodborníkem,jehožužíváledazanástroj.105 - O BÁSNÍCÍCH Rozhovor s žákem připíná se k oddílu “Na blažených

ostrovech”(básnícilžou:str.70).-DvojklannostNietzscheovybytosti:vědomí,žesámjebásník,aspoluostrákritikauměleckéfantasie,romantiky,ješitnosti;touhapoumění dosudnebývalému odmítnutí náboženskémystiky, zvláštěGoethova“Eausta”. Plno literárních narážek: mnoho věcí mezi nebem a zemí - citát z“Hamleta”;básnícilžou-jásámjsembásník-obdobaksofismatuoKrétami,jenžtvrdí,ževšichniKréťanéjsoulháři;celouprvoučástívinesetravestiechoru,jímžse končí ,,1’aust” a jenž v doslovném překladu zní: “Vše pomíjející je pouzepříměr; co je nedokonalé (nepostačující), zde se stalo skutkem; co jenepopsatelné,zdeseudalo;cojevěčněženské,táhnenásdovýše.”-JižisvéhonadčlověkapojímáZarathustrazavýtvorpouhébásnickéobrazivosti:patrněmutento symbol nestačí, hledá nové náboženství budoucnosti (myšlenku věčnéhonávratu).108 - O VELKÝCHUDÁLOSTECHKříží se tu dvé dějových amyšlenkových

pásem: 1. Předzvěst a předtucha, že se dostaví jedna z nejtišších hodin, onatotiž, kdy se přihlásí požadavek, aby Zarathustra vystoupil se svou naukou ověčném návratu; k tomu, aby byla hlásána tato myšlenka, je svrchovaný čas.Rozrůznění osoby od jejího přízraku (stínu) - doklad víry v dvojníka. Poutník astín, o němž Zarathustrovi žáci (podle závěru) snad již zaslechli - titulNietzscheovy sbírky aforismů (v druhém díle “Lidského, příliš lidského”). - 2.Epickátabuleoostrovu,vrchuapsuopíráseoNietzchovyzkušenostiafantasie,nasbírané na cestě po italských ostrovech. Detail o střílení králíků a letícímpřízraku(str.108)věrněpřevzalz“Prevorslskýchlistu”JustinaKerncra:zdetedy,slovypředchozíkapitoly,přiletělodobásníkovaholubníkucizízvíře.-Ohnivýpes-alegoriepodvratnýchživlů,zvi.“červeného”socialismu,jenžstátuacírkvizávidísolidní základ a svou dogmatičností je jim spřízněn; s ním kontrastován jinýohnivý pes, přebývající v zlatém jádře země, - symbol aristokratismu. Hlásánínového náboženství je cennější než tzv. velké události (společenské převraty);věta, utvořená podle str. 41, o světě tiše se točícím, nabývá zde určitého,náboženskéhosmyslu,ukazujícíhoknovéZarathustrověvíře.111 -VĚŠTEC Dusné snění předchází koncepci mythu o návratu všech věcí.

Proti (schopenhauerovskému) pesimismu věštce, zastánce to biblického “hevelheveliin”,nalezneZarathustraspásuvnovésvévíře:tajemuijehosoučasníkůmukážemoře,vněmžlzeještěutonouti.Zarathustruvsenvypravovánas,isonímtajemným zvukem Alpa, podle skutečných snů Nietzschových a má se zasevztahovatinavěčnýnávrat:toťonenvítr, jenžzrakvívyhodíděti,tj.znovuzrodíživot. Poetický výklad žáka, pojatého podle biblických vzorů Jana evangelisty(žák, kterého miloval nejvíce) a Josefa Egyptského (vykladač snů), nemáprůkaznosti pro Zarathustru samého, jenž snu podkládá svůj alegorický smysl;nemá však ani platnosti objektivní, ježto jednotlivosti (klíč, brána, děli) spolu scelkovou dusnou náladou zdají se nasvědčovati, že tu běží o reakci na stavy

fysiologické. - Tento věštec vystoupí ve čtvrtém díle jakožto prvý zástupce“vyššíchlidí”ajakožtopokušitel,svádějícíksoucitu(ve“Výkřikuúzkosti”).114 - O VYKOUPENÍ S každým mluví Zarathustra podle toho, co pochopiti

dovedeasmí;protokslabým(hrbatým)promlouvátak,abysinezoufali:vyvyšujejenadgenie,kteříprosvénadáníjednostranněvyvinuténaúkorostatníchsložekjsou převrácenými mrzáky. Se svými žáky pak mluví učeně, ale leccos jimvyžvatlá, co byměl nechati pro sebe (mluví ledy “aus der Schule”): proto se vrozhodujícím okamžiku zarazí, neodpověděv, kterak vůle může chtíti nazpět.Teprve myšlenka věčného návratu podá výklad, protože jí má býti překonánrozpor budoucnosti aminulosti, jímá býti představa času, požírajícího své děti(att. 117: antický Kronos!) nahrazena koncepcí času věčně ze sebe seohrožujícího.Volunlarismusuplatňuje se v etice (vůle kmoci), ve filosofii práva(trest, vzniklý z pomstychtivosti jakožto zadržené vůle) a obrací se protikřesťanství,ježbytíztotožňujesdědičnýmhříchem.118 -OLIDSKÉCHYTROSTIKní sehlásíZarathustrapotud,že1. chcebýt

neopatrný,tedypravýmopakemobyčejného“chytráka”;žesi2.dojistémíryvážíješitnosti(znížNietzscheveslužběscizímivzorydřívevyvozovaltéžvyššíhnutíčlověka);žemáúctukezlobě,kterástupňována,zjevísetéžnanadčlověku(str.121):stopaměsíce-patrněvýrazpromírypodlestaršíhopráva);žeseúmyslněklame o lidskémalosti, která bymu působila přílišnou nechuť k lidem, kdyby jividělbezokrasy.121 - NEJTIŠŠÍ HODINA Hlásání věčného návratu učinilo by Zarathustru

nejsilnějšímvládcem,ježtobymudalomocnadslabýmiisilnými,jimžbymohlamělrozkazovati:onsevšakvzpírátomutotajemství,zapírá,že“to”ví,aodcházízpět do samoty, buď aby nebyl nucen svěřiti se svým přátelům (je posudnejmlčelivější nebo vlastně aby se smířil s tímto svým posláním. Refrénem tupromluvilotozasebezhlasukemně?stupňovánahrůzatajuplnénálady,vnížserodí nová víra a jež vystižena biblickým přednesem: nejtiššímyšlenky řídí svět(str.123)-názvuktohojižstr.41,110;spolulzepomýšletinaEliáše,jemužpodleKnihykrálůbůhsenezjevilvbouřiaohni,nýbržjakohlas“tichýatemný”;kráčelimášjsastínemtoho,conezbytněpřijde-obdobakúlozeJanaKřtitele;zdráháníZarathustrovo i jeho stud (kdo jsem já!) nápodobně upomíná na Mojžíše,zpěčujícíhosepředstoupitipředfaraona.

TŘETÍDÍL127 - POUTNÍK Jakási předmluva k třetímu dílu, věnovanému především

výkladuověčnémnávratu:nanějsezdevztahujíúvahyonejtěžšímúkolu, teďnastávajícím; s novou věrou souvisí asi odvaha, radost i náhlý bol, jenžZarathustrupřepadá.129-OVIDĚNÍAHÁDANCEBojsblažícíaděsícímyšlenkouvěčnéhonávratu,

která tupoprvé formulována,byť ispíše jako fantasie(vidění)ahypothesanežjako teorie; prosaický opis tohoto mythu jest: vše, co prožívám, jižnekonečněkráte tu bylo a nekonečněkráte se bude opakovati, a to po každé snaprostoutotožnostívnejvětším inejmenším(jáa ty,pavouk,měsíčnísvitMá.)Toumyšlenkoubudepřekonánduch tíže, skepse,materialismus, pesimismus. -Pastýř, jemuž z úst visí černý had: symbol člověka, jejž pojímá hnus připomyšlení, že se na věky bude opakovat i všechna lidská nízkost a všechenživotníkal.Zarathustrova touha:abysesmířil is tímtoočekávánímavítězně jepřemohlzářivouperspektivou,žesebudeopakovativšenejvyšší,nadlidské.VevzpomíncenavyjícíhopsatkvísnadpsychologickézdůvodněníNietzschovyvíry.RámecZarathustrovavypravování:plavbasnejodvážnějšímtypemdobrodruhů,snámořníky, kteří mají dosti sil, aby i s hrůznými mocnostmi podstoupili zápas.Bludiště, tápati po niti (str. 130) - opět součásti báje o Ariadně (a krétskémlabyrintu).134-ONEVÍTANÉMBLAŽKNSTVÍPodusnýchbouříchasnechpřicházízcela

nečekaněduševnípohodajakožtopředzvěst,žetaképropastnámyšlenka,ažseZarathustraodvážíhlásatjiotevřeně,budesto,abydávalaštěstíamír.137-PŘKDVÝCHODEMSLUNCEDionysovskýhymnus,zpívanýnadmořem,

obsahuje příslib nového blaženství, které, ničíc nauku o účelu a vině, životužehná: ale přece mystická myšlenka zcela nedozrála, proto v přítomnosti dnenesmíještěbýtivysloveno,žesvětjehluboký-kterýmižtoslovy(v“Druhétanečnípísni”)budezahájenovyznánívíryvevěčnýnávrat.“Vůdčímotiv”(Ónebenademnou!) na počátku, na konci i uprostřed: k tomuto komposičnímu zákonu lzeporovnatioddíly“Píseňnoci”a“Opolednách”(stránky86,230).139 - O ZMENŠUJÍCÍ CTNOSTI Kontrastující pendant k “ctnosti, jež

obdarovává” (zezávěru2.dílu):ale i zmalých lidíučiníZarathustravyznavačevelikéhopoledne,tj.svéhoučení, ježbudepůsobiti jakoblesk.-Prvýpán-prvýsluha(str.142)-narážkanavýrokBedřichaVelkého.-Náhodupřetvořitivúkonvolní(str.143)-podobnějakovřeči“Ovykoupení”(str.114).144-NAHOŘEOLIVOVÉZarathustra,nepříteltěžkomyslnéafektace,snažíse

býti tvrdý a určitý jako zima; žárlivě hlídá své blaho a raději chce vzbuzovatisoustrast než dělit se o své utajené blaženství. - Biblické názvuky: hora“Olivetská”;“nechtemaličkých(zde:náhody)přijítikemně”.147 - CO TŘEBA MÍJETI Společné nepřátelství neznamená ještě přátelství:

Zarathustrasedůrazněodlišujeodtěch,kdožvtomčionom(zde:vnechutiproti

městskému životu) náhodně se s ním shodují a napodobují ho. Sám se siceněkdyvydávázablázna(chválabláznovstvícitátzhumanistickéliteratury),nemávšak ničeho společného se zpěněným bláznem, nízce a mstivě nenávidícímzávistníkem. Městem míněn as Berlín, Nietzschovi protivný, ač některé znaky(městskábránaaj.)ukazujízdánlivěspíšnaOrientapathoszávěru(ohnivýsloup;bědatomutoměstu)nabiblickouSodomu.Bláznovařečnapodobuje,bakarikujeZarathustrúvstyl,protojepřetíženaslovnímihříčkami.150-OODPADLÍCÍCHProtisvobodnýmduchům,kteřísevracejíkekřesťanství

(Richard Wagner, H. Romundt aj.), proti spiritistům (přelíčeným poloblázuům),pietistúm, sektářúm. Zarathustra vzpomíná svého vývoje (mrtvoly, šaškové: z“Předmluvy”kprvémudílu).Pětislovydvouponocnýchposilujepochybnostitěch,kdožsenepostavilinapůduzjevněprotináboženskouadovedouspojovativíruvboha se svým racionalismem (Kant?). Podle Zarathustry monotheismus jerouháníprotipohanskýmbohům,jimžvíravjedinéhobohajeksmíchu:soumrakbohů-narážkana(nesprávné)označenígermánsképředstavybájeslovné,jížužilnapříkladR.Wagnervposlednímdílesvého“PrstenuNibelungova.”.153-NÁVRATOddech v samotě po kompromisním životě v nechápající lidské

společnosti. Retrospektiva: na “Předmluvu” k prvému dílu (když jsi stál v lesemrtvoly blízek aj.); na “Blažené ostrovy”, na “Píseň noci” (bráti- blaženější neždávati), na “Nejlišší hodinu” (Promluv a zlom se), na “velké město”, “jedovatémouchy”atd.-Ztohotooddíluvanecosipřítulného,jakobynovalLsovskámystika(návratdomů;laskajícívěciblížícísebásníkoviaj.).Odtudažnakonec4.dílujejiž zachována horská scenerie. Volný život na horách -v odporu nejen k ruchuměstskému,než.ikzaměstnáníhrobařů(milovníkuminulosti).156-OTROJÍMZLU1.Materialistickýnázorokonečnosti(zvažitelnosti)světaje

předpokladem teorie o věčném návratu; jedině času je přiznáván predikátnekonečnosti, hmotě však a prostoru nikoliv. Třem otázkám ke konci odpovídáoddíl2.,jenž“přehodnocuje”etiku:Cosezve“špatným”,jezbaběléanízké.Alecosenazývá“zlem”,tajívsobězárodekpravélidskévelkosti.“Zlá”jerozkoš,aleje základem zdravého sensualismu; “zlá” je vládychlivost, ale je nezbytnoupodmínkou aristokratismu; “zlé” je sobectví, ale z něho prýští silnýindividualismus.161 -ODUCHUTÍŽE 1. Zarathustra, jemuž se nejednou zdává o létání,má

lionardovskou touhu po křídlech a svou lehkostí se odlišuje od průměrnýchspisovatelů(podobnětéž“Očteníapsaní”).Jakožtoautormonologůjerozrůzněnodpěvcůvplnémdomě(totižodherců).2.Duchtíže-zděděnámorálka(podobněve“Viděníahádance”str.130);trpělivývelbloud-překonanéstadium,vylíčenév“Třechproměnách”(str.20).Nepříteldogmatickéhokontrastováníetickýchpojmů,miluje Zarathustra smyslové kontrasty barev i povah; je nepřítelem(leibnizovského) optimismu, jenž tento náš svět vyhlašuje za nejlepší ze všechmyslitelných;nechcejinýmsloužitizavzor,mechanickypřejímaný.164 - O STARÝCH A NOVÝCH DESKÁCH Tuto “rozhodující” partii skládal

Nietzsche podle slov své autobiografie za “nejobtížnějšího vystupování” doskalnatýchhorvokolíNizy.- Základní symbol, vracející se v různých obměnách, vzat z druhé knihy

Mojžíšovy,zvypravování,kterakMojžíšdesky,“zjednéstranypopsané”,“povrhlzrukousvých”a“podhorourozrazil”.1. Zde sedím a čekám, kol sebe desky… - jako zákonodárce; spolu jako

Goethův Prometheus-tvůrce (“Zde sedím, tvořím lidi…”). Vypravuji sobě sámsebe:zdůvodnění,pročzde ivnásledujícíchopakováníchZarasthustrovaučeníužito namnoze doslovných citátů z předchozích částí. Znamení: lev a holubice-vyplněnítétopředzvěstipřinesezávěrčtvrtéhodílu.164-2.Opakovánípoučekorelativnostiadědičnostimravnosti.- Důležité přiznání, že se stydí za své básnické poslání, vyplývá z

Nietzschovýchsklonnostípólouměleckých,pólovědecko-filosofických.166 - 3. Opakování, namnoze doslovné, dřívějších obratů o nadčlověku, o

přeměněminulostianáhodyvaktvůle,osluncirozdávajícímzesvéhobohatství.Zarathustrovo “čekání” nabývá konkrétnějšího smyslu, vztahujíc se asi naNietzschůvplán,podleněhožmělprorokvokamžikusvésmítihlásatiužaslémulidutajemstvívěčnéhonávratu.167-4.Parafrázetřízásad:1.milujsvéhobližního”,2.“jednejtak,jakchceš,aby

steboubylojednáno”,3.“kdoneumíposlouchat,nechťtrpí”(německépřísloví).-Masitásrdce:biblicky(podleEzechiela).Šašek;člověkalzepřeskočit-narážkynaZarathustrovu“Předmluvu”.167-5. Proti rozkošnictví: raději vybojovati si bolest než zděditi slast.O blaho

bojovativšaknelze,topřicházíosvéújmě,“nevítáno”(str.134).167-6.Starozákonnámluva.Vědomíonebezpečívšech,kdožijínapřechodu

zestarédobyknovéasamiještězčástináležístarédobě.168-7.Novápravdanevznikázpohodlnétradice,nýbržzúpornéhoboje,který

býváoznačovánzahříšný.168 - 8. Herakleitovské xávxapei převedeno v obraz a uplatněno pro etické

hodnoty.Mráz-stagnacedoby;vítr-Zarathustra.169-9.Jakprotipraedestinaci,takprotiindeterminismu.169 - 10. Para trasující polemika proti sedmému a pátému přikázání. Kázání

smrti-asketickýmonotheismus.169 - 11. Aristokratický protest proti revolucionářům, kteří nemají úcty k

minulosti,nežpokudsloužíběžnýmpotřebám;Zarathustrovivšaknestačírodovášlechta,toužípojejíduchovějšíodrůdě.Poslednívěta-citátzestr.153.170 - 12.Rozlišení rodové a nové šlechty doloženo příklady z dějin: dvorská

úcta(např.ušpanělskýchgrandu);Palestina;křížovévýpravy.

171-13-Protipesimistům-zvláštěprotistarozákonnému“Kazateli”.171-14.Kdoznájenšpínu,sámješpinavý:Zarathustravšakneníztěch,kdož

z touhy po souladné kráse vidí všude jen harmonii; nepotřebuje theodiceje kobhájení zla a nízkosti, nýbrž váží si tož odporných složek života, protože muvnukajítímvyššíačistšíodvahukpřekonánínízkosti.Jenzbojeserodíkrása.172-15.Protikontemplativnímunázoru,jenž“nechávásvětjítikolem”aočekává

vítězstvíasketickýchideálů.172-16.Protikvietismuučencůasvětoboluskeptiků.Modernímdlobapochází

zezanedbávánífysiologieahygieny.Chtěnítojest,atd.-citátzestr.71.173 - 17.Stýká se těsně s oddílemo kazatelích smrti, kteří nemají odvahy k

sebevraždě(str.36).174 - 18. Soucítění s heroem, jenž klesá, nedosáhnuv ideálu, a oddává se

přechodnémuzoufalství; nechuť ke kritikůmahistorikům, kteří z lakového faktačerpajíposilusvévlastnífilosofieodříkání.Scenerie:východnípoušť.174 - 19- Rozvedení polemiky ze str. 161. Parasitismus jakožto škůdce

Zarathustovynauky,ježnabývázaseesoteričtějšíhorázu.175-20.Hesloradikalismu.-Cozasluhujezemřít,tomudopomozteksmrti!175-21.Výzva,abyvyšší lidéneplýtvalisilamivmarnémpolitickémboji.Lépe

straniti se třenic, ve kterých rozhodují jen finanční zřetele a pletichářskádiplomacie.Dobavelkéhodobyvatelství (impériumRomanům)minula. -Citátyzoddílů“Oválce”a“Cotřebamíjeti”(str.37,147).176 - 22. Proti historickému materialismu, zvi. proti socialismu, jenž otázku

společenského boje řeší z hmotného hlediska. Nechť dělníci jen strádají! tímvětšíchschopnostídojdou,neboťkaždývzrůstmělpředpoklademkrvavéboje.176 - 23. Zarathustrovo “diem perdidi”. Něco bláznovství je nutné k vážnosti

života.176-24.Slovníkříčky (zčástinepřeložitelné)doporučují takzvanémanželství

nazkouškuarozlučitelnostsňatků.Závěr-citátzestr.57.177 - 25.Předtucha, že vbudoucnunárodovésepodrobí “jedinémuzákonu”,

jejž určí Zarathustra. Proti Rousseauovu “contrat sociál”; lidská společnostnezakládásenaúmluvě,lečnanásilnémpokořování.178-26.Zarathustra,sámdruhý,vzpomínáKrista,jenžprvýodkrylfarizejstvílidí

dobrých a spravedlivých, označuje tudíž křesťanského spasitele za průkopníkaindividualistickémorálky.Citátyzestr.18.178-27.Kdysi:vPředmluvě(str.16,18).178 - 28. Vyšší zřetel na budoucnost dovoluje krutost proti přítomnosti.

Důslednědodrženýobrazzplaveckéhoživota.Citátzestránky100.

179-29-SnejvyššímpříkazemtvrdostisetkávalseNietzsche jakvseverskýchságách, tak v pověstech své durynské otčiny. - Přízvuky I -[oráčova “aereperennius”.179-30. Jásavé vyznání krajního voluntarismu, jenž ztotožňuje lidský osud s

lidskouvůlí.Voriginálerozvedena(zestr.62)slovníhra“Notwendigkeit”-“WendeallerNor”.180 - UZDRAVUJÍCÍ SE Užito as jedné z přehojných životních zkušeností

Nietzschovynemoci,ježhopodlouhédnypoutalaklůžku.1.Symbolickýobsahsepřipínákzávěrudruhéhodílu.Jakov“nejtiššíhodině”,

takizdeZarathustrabojujesmyšlenkouvěčnéhonávratu;aletentokráteútočíonsám. Opět blaho nového poznání přechází v nenadálý hnus. - I na tomtopohnutém místě úmysl parodistický: prabáby burcovati ze spánku…- travestieWagnerova“Siegfrieda”(akt3-,scéna1.),kdeWotanbudíHrdu.181 - 2. Když Zarathustra procitne po sedmidenní chorobě, vyvolané hrůzou

myšlenkyověčnémnávratu,odmítázprvupokusytěšitelů,jižhochtějízapléstidohovoru o tajemném učení, a laškovně s nimi filosofuje o půvabu sluchovýchdojmů,ježmyslitele,zabořenéhodohlubokýchúvah,sbližujísesvětemvnějším.Jeho zvířata však byla svědky toho, co se stalo; viděla i slyšela Zarathustrůvzápas:Najejichpánovibylosevyplnilo,cokekoncioddílu“oviděníahádance”(str.133)vidělvesnách;jakonomupastýři,takiZarathustroviošklivézvíře(hnusz dnešního člověka) vlezlo do jícnu, ale též on je zakousl (hrůzu překonal) aproměnilsevčlověkavděčněžehnajícího.Baiotomvědízvířata,žeZarathustrachce zemříti v okamžiku, kdy bude hlásati nové učení. A tak nikoli Zarathustrasám,nýbržjehospolečnícipoprvéotevřeněřeknou,cosámsedosudobávalříci,totiž že jest učitelem léčného návratu; teprve oni převádějí mystickou mluvu“Nejtiššíhodiny”a “Viděníahádanky”doprosya teorie,podávajícehlavní větynového filosofického systému. -Nejmenší propast… (str. 182) - citát ze str. 87;obajsemvidělnahé…(str.184)zestr.76.186-O VELIKÉ TOUZE Podle učení o “ctnosti, jež obdarovává”, má děkovati

ten,kdosmídarovati;protoZarathustrajevděčen,žejehodušepřijalajehodary,a svou vděčnost dovršuje příkazem,abyhymnickyopěvovala jehonejvětší dar.Tímto darem (na počátku: učení o Dnes, Kdys, Tu a Tam) je ovšem míněnamyšlenkavěčnéhonávratu jakožtonovéstřediskoZarathustrovasystému;nanisevztahujías takésymbolyčlunu,vinaře,nože.V tomtooddíluobsažendůvod“Dionysovskýchdithyrainbů”aúvodkoběmanásledujícímpísním.188 -DRUHÁTANEČNÍPÍSEŇSituace i počáteční věta jako vprvé “taneční

písni” (str. 88): Zarathustra milován dvěma ženami, životem (vita femina) amoudrostí; zde však definitivně dává přednost životu, intuici před logikou,racionalismem. Tančí se svou milenkou tanec lásky, nenávisti, škádlení,vzájemnéhopodmaňování,vněmžposlézeon,pánbiče,zůstávávítězem.Životpodezřívá, pošeptá však životu, že ví o největším tajemství (ty to víš, óZarathiistm? To neví nikdo): i kdyby zemřel, bude se jeho život a smít

nekonečněkrát opakovati. Tážmyšlenkaprostupuje téžpísní půlnočního zvonu,jížjedoloženo,ževíravevěčnýnávratvyplýváznejhlubšíláskykživotu.Kdežtopesimismus touží po ukončení strastí (žal: zahyň! dí), nekonečněkráte hlubšírozkoš, hluboká jako sám nezbadatelný svět, chce věčně žíti. Hrůza věčnéhonávratu je zdolána; na “malého člověka”Zarathustra již zapomněl, jsaomámennesmírnýmvýhledemsvýchmythickýchproroctví.191 -SEDMEROPEČETÍ (Sedm-posvátnéčíslo.)Hymnickévyznánívíryve

věčný návrat v podobě litanie se sedmerým refrénem, tvořícím vždy závětí kpočátečnímuJestliže.

ČTVRTÝDÍL197 - OBĚTOVÁNÍ MEDU Návrat k prvotnímu východisku. Zarathustra, jenž

vykládaje své učení lidu byl (podle “Předmluvy” k prvému dílu) přivítánvýsměchem, chce nyní, sám se stav výsměšným a tvrdým, založiti širší obecvěřícíchanaléztiúčinnějšíhlasatelesvéhoradikalismu,nežbyli jehodosavadnížáci.Hlavnímčlánkemnaukyjest,vedlevíryvpříštívládučlověka(nadčlověka),naděje v tisíciletou říši prorockou, nazvanou podle orientálních tradicí bazar aovládanouzákonemvěčnéhonávratu.200-VÝKŘIKÚZKOSTISymbol(výkřik) iobsah(pokušení)podleorientálních

podání.Jakosvětcovénapoušti, jakoKristusnahoře,takZarathustravsamotějestsváděnpokušitelem:kdežtovšakonijsoulákánismyslyasvětskostí,ocitáseZarathustranaopakvnebezpečí,žesezpronevěřípříkazutvrdostiapodlehnevesmyslumottu k čtvrtému dílu - lásce k bližnímu. Věštec- viz. str. 111 -, prvý z“vyšších lidí” v Zarathustrově jeskyni. Soucit s vyšším člověkem- bázeň, že aninejlepšízesoučasníkunesnesoudůsledkůZarathustrovaučení.203-ROZHOVORSKRÁLIVnějšífabuleokrálíchsoslem,kteřísevydalina

cestu, aby uvítali kohosi neznámého - parodie novozákonního vypravování otřech králích. Oba králové (lehce karikovaní), zhnusení plebejskou dobou, jsoudalší zástupci “vyšších lidí”, vyznavačiZarathustrovaaristokratismu. Jejichosel,ke všemu posvědčující - patrně alegorie lidu. Zarathustrovy rýmy (sír. 205)vyjadřujínázoroúpadku lidstva, jejžzavinil judaismus.Cozáležínakrálích(str.204)apříměrčekajícíchdvořanusplameňáky(str.170)-citátyz“12.desky”(str.170 n.); Zarathustrovy průpovědi o válce (str. 205) viz v oddílu “O válce aválečnémlidu”(str.37).206 - PIJAVKA Svědomitý člověk, tj. skeptický učenec-odborník, zbloudilý na

cestěkZarathustrovi,jedalšíukázkou“vyššíchlidí”.Zarathustra-Nietzschenanějšlápne, šlape po vlastní minulosti, neboť sám býval skeptikem a vědcem.Odborníkjemistremaznalcemvuzoučkémvědnímoboru(mozekpijavky),jemužobětujezdravíaživot; tamjestdoma,ostatnísvětproňneexistuje.Ksvépřísnéspecializaci byl uveden Zarathustrou, z jehožmnohostranné soustavy si vybraljen, co se mu hodilo: “duch řeže do života” (str. 208-209) - citát z oddílu “Oslavnýchmudrcích”(str.84).209-KOUZELNÍKKouzelníkovabáseňobohu,vnějžpřestalvěřitiaponěmž

přecetouží,jebásněmizhloubiNietzschovydušeabylapozdějibezprosaickéhodoprovoduzařazenamezi “Dionysovskédilhyramby”.Nemá tedybýtiparodovánobsahbásně,nýbrž to, že ji deklamujekdosi, kdo jí chcevzbuditiefektaafekt:kouzelník, herec, básník, milovník velkých slov, stavějící na odiv svou bolest.KouzelníkembezesporumíněnRichardWagner,odněhož.seNietzscheodvrátilpro jeho domnělé “herectví” a o němž se domýšlel, že se ve svém nitru sámnepokládal za pravého genia, že pathosem a hlučnou propagandou chtělpřehlušiti pochybnosti o svém uměleckém poslání. Dopřává si tedy Nietzsche

tohodostiučinění, žedáváWagnerovi (již2 létamrtvému: [18H3)obrátit senaZarathustrovuvírua jejsamavyznávatizasvéhovůdce -byť iv tomtovyznáníjestneupřímnost,sklonkhyperbole,komediantství.Dalšítentozástupcevyššíholidství symbolizuje umělecké stadium a náboženské boje, jimiž sám Nietzschekdysiprošel; jekajícníkemduchasezřetelemnaWagnerovokřesťanství (zvlášťnaheslo“Parsifala”“durchMitleidwissend”)aspolu jakožtotypickýbásník, jenžtýmž jménem byl již označen na str. 108 (tamtéž příměry páv pávů, mořeješitnosti:zdestr.213).215 - MIMO SLUŽBU Další “vyšší člověk” (poslední papež) -opět zástupce

stadia,Zarathustrousamýmpřekonaného,totižnaprostéhoneznabožství(kdežtoZarathustrajižzasevyznávánovouvíru).Jsoumudoústvloženyzarathustrovskéblasfemie a narážky na Zarathustrovy osudy. Hledal posledního zbožnéhočlověka -světcez “Předmluvy” (str.8);citujeslovaoZarathustrověbezbožnosti(str.143),osoucitu, jímžzemřelbůh(str.73amottokčtvrtémudílu).SnadmělNietzsche při tom “vysloužilém” atheistovi na mysli svého liberálního příteleOverhecka, jenž se přes vysloveně kritické stanovisko nevzdával úřadubohoslovce.Theologickénarážky:bůhzvýchodníchkrajů-Jahve;tajnécestičkyksynu-vypravováníonarozeníJežíšově;bůhmnohoznačný,nezřetelný-sporyovýkladPísma.219-NEJOHYZDNĚJŠÍČLOVĚKMluvčípesimistickéhoatheismuzezoufalství;

nesnesl všudypřítomnosti vševědoucího boha (svědka), proto sám učinil konecvíře v něj. Trpí SVOU nedokonalostí (nejohyzdnější: míněno též duševně) anesnese bagatelizujícího soucitu; odtud odpor proti přímluvci inu malých lidí(Kristovi)i láskakZarathustrovijakožtonepřítelivšehosoucitu.Zarathustravšaksám se na okamžik stává obětí soucitu, podléhá tedy pokušení, ale vzmuží sezase. Podle vlastního přiznání mířil prý Nietzsche symbolem tohoto dalšího“vyššíhočlověka”naabstraktnípojmylidunebohistorickéhovzdělání;dalmu,ačběžíovrahavírykřesťanské,asiněcozrysůSokrata,protiněmužbrojilasnímžsenicméněsámcítilspřízněn;patrně izdezaseznázorňuje jednosestadiísvévlastníminulosti.223-DOBROVOLNÝŽEBRÁKDalší“vyššíčlověk“:Kristus.Parodovánokázání

nahoře.-Kristus,sámsilnýavelký,dobrovolněseožebračilašelkázatitěm,kdojsou chudí duchem, ale zklamal se ve svých komunistických snech i ve svémidealismu. Zarathustra ho miluje, nestrpí však, aby byl stírán rozdíl mezialtruismem a Zarathustrovou naukou, nechce býti “dobrý”. Oba se shodují vostrém odsudku jak chudých, tak bohatých - socialistu a kapitalistů -, kteří prýmají známky plebejského ducha. I dobrovolný žebrák je tedy spřízněn zeZarathustrovýmaristokratismem.227-STÍNTento“vyššíčlověk”přijalodZarathustryzápor,odpor,destruktivní

část jeho nauky, nemá však odvahy a radosti k ostatnímu jeho vyznání; přišelnapodobenímmistraodomova jistotu; stal sezněhoAhasver, jenž trpí takřkastihomamem. Narážky na legendární a psychologické náměty stínu i zrcadla.

Nevěrcovo nebezpečí(str. 229): že se ze zoufalství nebo z pohodlí stanevyznavačemjakékolipověry,kterámuzajistíduševnímír.230-OPOLEDNÁCHDotétodionysovskésložky,ježoddělujedialogickéčásti

od výstupu hromadných, vplétá se mystika věčného návratu (zlatý oblý knih);předtucha, že Zarathustra zemře, předpovídaje velké poledne; mythus o bohuPanovi(starépolednespí).232-UVÍTÁNÍZarathustrovipřívržencijsouještědětmistaréhopokoleníastaré

víry; nová nauka jim, lidem výjimečným a namnoze zrůdným, přinesla spíšesmutek a touhu než radost a osvobození; Zarathustra je má jen za chabépředzvěsti svýchpravýchdědiců,onichžpodobnýmislovy jakokekonci tohotooddíluhorovaljižnastr.135.-Místo“promluvímsvámiponašemuzřetelně”(str.235)pravíZarathustravoriginále:“promluvímsváminěmeckyazřetelně”;ktomupřipojenžert,jenžmásmyslrovněžjenvoriginále(běžíodvojíaliterujícívazbu:“deutsch unci deutlich”, “deutsch unci derb”), a proto z překladu byl vypuštěn:(“Německyazřetelně?Pánbůhsnámi!”prohodilstranoukrálpo levici; “jevidět,že tenmudrc z východních zemí nezná pánů Němců!- Alemíní as,německy ahrubě’-ano!Atodnešníhodneaninenínejhoršívkus!”).237 - VEČEŘE. Počátek blasfemické mezihry se zřejmými narážkami na

symboly Nového zákona (večeře, víno, chléb). Parafrase předpisu dietních;rozvedenípravidlaomaléchudobě(str.41):opakovánavětaoodstraněnížebráků(ze str. 72).V odporu proti evangeliím chceZarathustra, podle podtitulu celéhodíla,podatiučení“provšechnyapronikoho”, tedy jenproty,kdožsesnímcítíspřízněni;kdochce,nechťsepokusížítipodle jehopředpisu,nikdovšakneníktomu vázán. Kroniky (v předposlední větě) - protějškem k evangeliím; jestupňován epický ráz čtvrtého dílu, spolu zachována fikce, jako by Nietzschenebylautorem,nýbržjenredaktoremZarathustrovýchpříběhu.238-O VYŠŠÍM ČLOVĚKU 1.2.3. Opakování “Předmluvy” i vedlejšího titulu

(“knihuprovšechnyapronikoho”).Starámravnostmělazákladyv theismu:pojeho pádu nutno stanoviti novou hierarchii. Kontrast ideálu nadčlověka aspolečenskéhoutilitářství.240-4.Protistoicismu,jenžsenepřiznáváklidskémupocitubázně;dramatický

pochod:SVOUslabostsipřiznatapřemoci!240-5.“Plavábestie”slibemlidskéhovzrůstu.240-6.AnalogiekeKristovýmslovům.241-7.Blesk-vplnéplatnostiobrazu;nenítusymbolemnadčlověka.241-8.“Ultrapossenemotenetur”:jinakbydiskreditovalsvůjcíl.241 -9. Protilehlé typy: obecný lid a historici (kritici); onen lže neustále, tito

nechtějí lhát nikdy - “trochu lži” však patří k zdravému životu stejně jako “něcobláznovství”.243-13-Zákontradiceadědičnosti.

243-14.Vzhůru:odčlověkaknadčlověku!244-15-(srov.17.)Hazardníoptimismus;“malgrétout!”“Luandměme!”.244 - 16. “Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete”

(evangelistaLukáš6,25).244-17.“Sursumcorda!”245-18.SmělýkontrastprotiKristověkoruněztrní.245-19-20.Oionysovskýtanec;osvobozujícísmích;jižnívichr(mistral).246 -PÍSEŇZÁDUMČIVÉHOSTESKUTaké tato druhápíseň,vloženádo úst

kouzelníkovi jakožto svůdci k pesimismu, byla Nietzschem později samostatnězařazena do “Dionysovských dithynimbú”; má ke kouzelníkovi, zvláště kWugncrovi, zcela volný vztah a vyjadřuje - třeba že se jí Zarathustra (vnásledujícímoddíle)vysměje-,vlastníNietzschůvosud:vědomí,žejsarozenýmumělcem nemá pro filosofické záhady přímého, nezkaleného pohledu. Je tunaznačen jeho dar a spolu kletba, že pojímá věci podle svého nezkrocenéhotemperamentuanedovedesouditobjektivně,pokorně,“pobožně”.250 - O VĚDĚ Střízlivý učenec, nedotčen polaritou vědy a umění zahajuje

diskusi o strachu, jíž jednak parodovány výklady o vzniku poznávání a zvi.náboženství z pocitu bázně, jednak podána parafráze pohádkového motivu(použitého též RichardemWagnerem) o člověku neznajícím bázně. -BezbožnýZarathustra svou zálibou pro dobrodružství (též svoumystikou) co nejostřeji seodlišujeodbezbožnýchučenců,jennáhodněmupodobných.253-MEZIDCERAMIPOUŠTĚDovádivámezihra,po/.dějirovněžvloženádo

“Dionysovskýchdithyrambů”, laškujenarozhranísmyslnostianesmysluauvádídodílasytýkoloritvýchodnípouště.Parodistickétendence:snadprotiorientálnímzálibám básníka F. Frciligitha (či V. Huga?); skoro ad absurdum uveden volnýverš; ironisována krotká, reflektující, nemohoucí erotika “dobrého Evropana”;kontrast:na jednéstraněnaivnísmyslnédívky,plačícínadpošetiloupředstavoupalmy o jedné noze - na druhé straně moralista, jehož nadšení a horlenínedocházídálnežkpathetickémuvýkřikuovlastníjehopoušti(neplodnosti).258-PROBUZENÍProbudísestarý ideál; “vyšší lidé”stanousenábožnýmia

vedou si zdánlivě zcela tak, jak byli popisováni “odpadlíci” (str. 151); provádějímodloslužbu, podobnou tanci kolem zlatého telete. Uctívání osla krom tohoupomínánastředověkéorthodoxní“íestumasinorum”.Parodienacírkevníliturgiia litanii; hojně biblických obratů, tak počátek “litanie” (požehnání a sláva amoudrost…) doslova podle Zjevení sv. Jana 7, 12; Německé “i-a” dvojsmyslné(“ano”).Zarathustrasezalekne,žeslavnostjemíněnavážně.261 -SLAVNOSTOSLŮOdpovědi hostí jsouparodislické, spolu však svědčí,

jak snadný a vítaný by jim byl přechod od atheismu ke zbožnosti anebo kmodlářství. Nejohyzdnější člověk cituje: “smíchem se zabijí” (str. 33); právě on,jenžbohasprovodilzesvěta,mánejvětšíúčastvblasfemii,kterádocházímilosti

téžuZarathustry.264 - PÍSEŇ OPOJENÍ Právě nejohyzdnější (nejnešťastnější) člověk připraví

přechod k nejblaženějšímu článku Zaralhustrovy nauky, k jeho víře ve věčnýnávrat;Zarathustramůžetriumfovati,ježtoiti,kdožbysejehoučenímělinejvícehroziti, radostně je přijímají; překonávání pesimismu znázorněno tančícímvěštcem (čímž vyplněna předpověď ze str. 202). Jako Goethuv Faust pravíprchavémuokamžiku “Zůstaň”a tímpropadlďáblu, takzde “vyšší lidé”,opojeniblahem okamžiku, modlí se “Vrať se zas” a přiznávají se k víře, jíž podleZarathustrova přesvědčení dosud nechápou. Zarathustra sám v jakési “glosse”parafrasuje svou “druhou taneční píseň” (str. 191; vynechává jen verš 3. a 4.):vracejí se obvyklé sentensce a příměry, vztahující se na myšlenku věčnéhonávratu (zvon zdola, vyjící pes; kruh, vinařský nůž; zpěčování proti mystickémyšlenceatd.)270-ZNAMENÍŽehostézaspaliazvláštěžeseuleknounovéhoanejsilnějšího

Zarathustrovazvířete,dokazuje,ženejsoupravýmidruhyprohlasatelemyšlenkyověčnémnávratu,jížzplnaaninechápou.Zarathustrasámpakobstálvpokušenísoucitu, které je tvůrčím thematem celého čtvrtého dílu. Smějící se lev a hejnoholubic (to znamení předpověděno na str. 164) - synthesa síly, radosti a něhy.Veliképoledne-doba,kdylidstvobudepřetvořenověrouvevěčnýnávrat.Čtvrtýdíl“Zarathustry”,ačautoremoznačenza“poslední”,mělpodlepůvodních

Nietzschovýchúmyslůzaujímati jenúlohuepickémezihry; zamýšleli doprovoditikazatele-samotářeZarathustruažkokamžikuumírání.Vkomentářiněkolikrátsenaskytla příležitost poukázali k tomu, že v clilo samotném jsou obsaženyproeptické narážky na Zarathustrovu smrt, jež měla nastali ve chvílinejslavnostnějšíhohlásání věčnéhonávratu.Bližší okolnosti Zarathustrovy smítibyly autorem různě pozměňovány: ještě před vypracováním čtvrtého dílupomýšlelnato.ževynikajícíúlohupřisoudíZarahustrovýmzvířatům,kterásenasvéhopánachtějívrhnouti,amythickéžensképostavě(jmenujeji“Pana”),kteráproti němu zvedá dýku; podle jiného plánu měl Zarathustra zahynouti vzamořenémměstě,podle jinéhomělse-ivtompodobenstarověkémufilosofoviEmpedokleovi -vrhnouti do jícnu sopky. Po ukončení čtvrtého dílu pomýšlelNietzsche na pokračování, v němž hrdina zemře přirozenou smrtí; tak podlezáznamuzr.1885mělZarathustravéstisvépřátelestálevýšedohor,téžkesvéjeskyni, a na vysokém vrchu měl skonati, “žehnaje ostrovu hrobů a slují”. OZarathustrověumíránízachovalsenáčrt,zjevněnavazujícínaslovaTaksepočalZarathustrův zánik, jimiž se končí předmluva k prvému dílu. Ona skizza zní: -Pohyboval rty a zavíral je zase, zíraje, jako by měl jesle něco říci a váhal tovysloviti. A těm, kdož se na to dívali, se zdálo, že mu tvář při tom zlehkaznuněněla. To trvalo krátkou chvíli: potom však pojednou zatřásl hlavou, zavřeldobrovolněoči-azemřel.-Taksestalo,žeZarathustrazanikl.

autor:FriedrichNietzsche

název:TakpravilZarathustrapřeklad:OtokarFischer

rokvydání:1992vydalo:nakladatelstvíVotobia

ISBN:80-85619-28-8verze:2015.01.28

OCR:em