Syntax - druhy

vedlejších vět

věta jednočlenná -věta je tvořena pouze PŘÍSUDKEM

xvěta dvojčlenná

-věta je tvořena jednou základní skladební dvojicí (ZSD)

xvětný ekvivalent

- věty, jenž nemají určité sloveso

větný ekvivalent

-podstatné jméno: Ten darebák!, Základní škola Maredův vrch,

Pepo!

-přídavné jméno: Nádherné!

- příslovce: Správně., Určitě?

- částice: Ano., Kdepak!, Vůbec ne.

- infinitiv: Nastupovat!, Mít tak auto!

- citoslovce: Fuj!, Hybaj!

věta jednoduchá- jedno sloveso ve tvaru určitém

x

souvětí- vznikne spojením dvou nebo více vět

jednoduchých => obsahuje proto dvě nebo více sloves ve tvaru určitém.

!!! věty v souvětí od sebe oddělujeme čárkami

!!! čárku nepíšeme před spojkami a, i, ani v poměru slučovacím

a před spojkami nebo, či, jestliže uvozují věty vyjadřující různé

možnosti, které nejsou v protikladu

Výjimky:

čárka před A:

a ne, a nikoliv

a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc

a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím, a protože

čárka před ANI (při vícečetném užití spojky):

Neměli jsme s sebou ani jídlo(,) ani stan(,) ani mapu.

čárka před NEBO se nepíše :

Podejte nám zprávu písemně nebo telefonicky. 

Mám koupit jablka nebo hrušky?

SPOJKY

1.SOUŘADÍCÍ – souřadně spojují 2 rovnocenné věty

a, i, ani, nebo, anebo, či, ale, jenže, avšak, však, neboť,

nýbrž, ba

2. PODŘADÍCÍ - na větě hlavní (řídící) je závislá věta

vedlejší uvozená podř. spojkou

aby, ačkoli, ať, co, dokud, i kdyby,

i když, jak,  jakmile, jestliže,  kdyby, kdykoli, kdykoliv, když, 

ledaže, mezitímco,  než, nežli, pokud,poněvadž, protože,

 přestože, sotva, sotvaže, takže, třebaže, zatímco, zda, že

Souvětí podřadné

věta hlavní = formálně i významově samostatná věta (nemůžeme se na ni jinou větou ze souvětí zeptat)

věta vedlejší = je mluvnicky závislá na jiné větě

grafické označení:

věta hlavní 1H, 2H, 4Hvěta vedlejší 3V, 5V

označení závislosti na řídící větě pomocí

1H

, že 2V………………2V

, 3V , aby 4V

Vedoucí nám oznámil, že opravy, o nichž jsme minule mluvili, zařídil tak, aby byli všichni spokojeni.

VV podmětná

– podmětovou část řídící věty zastupuje VV

ptáme se Kdo? Co? + věta řídící

Lyžař poznává krásy zimní přírody.

Kdo lyžuje, poznává krásy zimní přírody.

Ti, kdo chtějí jet na výlet, se musí přihlásit nejpozději do zítřka.

Není známo, kdy se vrátí.

Mým přáním je, aby vše dobře dopadlo.

VV přísudková

-v řídící větě je sponové sloveso, jmenná část přísudku je

vyjádřena vedlejší větou

- bývá často připojena výrazy:jak, jako, příp. jaký, který

Matouš není ten, který se bojí.

Nejsem takový, jak si myslíš.

VV předmětná

– rozvíjí sloveso nebo příd. jm. věty řídící, ptáme se pádovými

otázkami 2. -7. pádu + věta řídící

Nejčastěji je uvozena spojovacími výrazy:

kdo, co kde, kam kdy, jak aby, že

Hned jsem tušil, že nemluví pravdu.

Řekl, že to spěchá.

VV přívlastková

– rozvíjí podst. jm. věty řídící, blíže určuje význam,

ptáme se Jaký? Který? Čí? + řídící věta

Oknem, které bylo otevřené, vnikal do pokoje chladný vzduch.

Měl jsem pocit, že se děje něco neblahého.

VV příslovečná

-rozvíjí sloveso, příslovce nebo příd. jm. věty řídící, vyjadřuje

okolnosti děje, ptáme se různými tázacími příslovci jako na Pu +

věta řídící

VV místní : Kam? Kde, Kudy? Odkud?

Hráli jsme si, kde jsme jen mohli.

VV časová: Dokdy? Odkdy? Kdy?

Když jsem večer procházela po hlavní třídě, okradli mě.

VV způsobová: Jak? Jakým způsobem?

Dělal svou práci, jak nejlépe dovedl.

VV měrová: Jak moc? Jak hodně? Jak málo? Do jaké míry?

Rackové křičeli, až nám uši zaléhaly. Nabral si bonbónů, co unesl.

VV příčinná: Proč? Z jaké příčiny? Z jakého důvodu?

Protože byl nemluva, nechtěl chodit mezi lidi.

VV účelová - PROČ za jakým účelem?, častá spojka aby

Koupili domek, aby se měli na ve stáří kam odstěhovat.

VV podmínková - KDY za jaké podmínky?

Jestli bude v neděli hezky, pojedeme na výlet.

VV přípustková - I přes co? Navzdory čemu? I v kterém případě?

I když byl nemocný, hrál s kamarády venku fotbal.

VV doplňková

-rozvíjí sloveso (většinou smyslového vnímání) a zároveň jméno

věty řídící, ptáme se Jak? Jaký? + věta řídící

Spatřili jsme srnu, kterak se mihla mezi stromy.

Připadal jsem si, jako bych byl z jiného světa.

Hajný pozoroval sojku, jak krmí mláďata.

Neviděl Evu, že by opouštěla školu.