Studijní opory k modulu M7 - Sociologické metody používané v oblast dopravy - autor Stanislav Biler

SOCIOLOGICKÉ METODY POUŽÍVANÉ V

OBLASTI DOPRAVY

Mgr. Stanislav Biler

Brno 2013

Tyto studijní materiály vznikly za finanční podpory Evropského sociálního fondu

a rozpočtu České republiky v rámci řešení projektu OP VK CZ.1.07/2.2.00/15.0462

„Virtuální vzdělávání v dopravě“.

VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.

Název: Sociologické metody používané v oblasti dopravy

Autor Mgr. Stanislav Biler

Vydání: první, 2013

Počet stran: 30

Náklad: 50

Studijní materiály pro studijní obor <Název oboru> Fakulta

Jazyková korektura: nebyla provedena.

Tyto studijní materiály vznikly za finanční podpory Evropského sociálního fondu

a rozpočtu České republiky v rámci řešení projektu Operačního programu Vzdělávání

pro konkurenceschopnost.

Název: Virtuální vzdělávání v dopravě

Číslo: CZ.1.07/2.2.00/15.0462

Realizace: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava/Univerzita Pardubice

© Mgr. Stanislav Biler

© Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum

dopravního výzkumu, v.v.i.

ISBN <(bude zajištěno hromadně)>


POKYNY KE STUDIU

Sociologické metody používané v oblasti dopravy

Prerekvizity

Pro studium tohoto předmětu se předpokládá absolvování předmětu ..

Pro studium této opory se předpokládá znalost na úrovni absolventa …

Cílem učební opory

Cílem je seznámení se základními pojmy týkajících se problematicky používání

sociologických metod v oblasti dopravy

Pro koho je předmět určen

Modul je zařazen do <uveďte druh studia např. bakalářského / magisterského> studia

oboru <uveďte obor> studijního programu <uveďte studijní program>, ale může jej studovat

i zájemce z kteréhokoliv jiného oboru, pokud splňuje požadované prerekvizity.

Skriptum se dělí na části, kapitoly, které odpovídají logickému dělení studované látky,

ale nejsou stejně obsáhlé. Předpokládaná doba ke studiu kapitoly se může výrazně lišit, proto

jsou velké kapitoly děleny dále na číslované podkapitoly a těm odpovídá níže popsaná

struktura.


Při studiu každé kapitoly doporučujeme následující postup:

Čas ke studiu: xx hodin

Na úvod kapitoly je uveden čas potřebný k prostudování látky. Čas je orientační

a může vám sloužit jako hrubé vodítko pro rozvržení studia celého předmětu či kapitoly.

Někomu se čas může zdát příliš dlouhý, někomu naopak. Jsou studenti, kteří se s touto

problematikou ještě nikdy nesetkali a naopak takoví, kteří již v tomto oboru mají bohaté

zkušenosti.

Cíl: Po prostudování tohoto odstavce budete umět

Popsat …

Definovat …

Vyřešit …

Ihned potom jsou uvedeny cíle, kterých máte dosáhnout po prostudování této kapitoly

– konkrétní dovednosti, znalosti.

Výklad

Následuje vlastní výklad studované látky, zavedení nových pojmů, jejich vysvětlení,

vše doprovázeno obrázky, tabulkami, řešenými příklady, odkazy na animace.

Shrnutí pojmů

Na závěr kapitoly jsou zopakovány hlavní pojmy, které si v ní máte osvojit. Pokud

některému z nich ještě nerozumíte, vraťte se k nim ještě jednou.

Otázky

Pro ověření, že jste dobře a úplně látku kapitoly zvládli, máte k dispozici několik

teoretických otázek.

Úlohy k řešení

Protože většina teoretických pojmů tohoto předmětu má bezprostřední význam

a využití v praxi, jsou Vám nakonec předkládány i praktické úlohy k řešení. V nich je hlavním

významem předmětu schopnost aplikovat čerstvě nabyté znalosti pro řešení reálných situací.

Klíč k řešení

Výsledky zadaných příkladů i teoretických otázek jsou uvedeny v závěru učebnice

v Klíči k řešení. Používejte je až po vlastním vyřešení úloh, jen tak si samokontrolou ověříte,

že jste obsah kapitoly skutečně úplně zvládli.


Úspěšné a příjemné studium s tímto učebním textem Vám přeje

Stanislav Biler


OBSAH

1 METODOLOGICKÝ ÚVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU .................. 7

1.1 Redukce zkoumaného sociálního světa .................................................................. 7

1.2 Operacionalizace ...................................................................................................... 8

1.3 Validita a reliabilita ............................................................................................... 10

1.4 Kvalitativní a kvantitativní proměnné ................................................................. 11

1.5 Výběrový soubor .................................................................................................... 12

1.6 Problémy analýzy dat ............................................................................................. 14

1.7 Použitá literatura .................................................................................................... 16

2 KONSTRUKCE DOTAZNÍKU V SOCIOLOGICKÉM VÝZKUMU .................. 17

2.1 Obvyklé formáty otázek a odpovědí ..................................................................... 17

2.2 Problematika formulace otázek ............................................................................ 20


3 PŘÍKLAD METODICKÉHO POSTUPU PŘI NÁVRHU KONCEPTU

PRŮZKUMU DOPRAVNÍHO CHOVÁNÍ NA ÚZEMÍ ČR ............................................. 25

3.1 Význam dopravního chování ................................................................................. 25

3.2 Časová strukturace sběru dat ............................................................................... 26

3.3 Výběr územních jednotek ...................................................................................... 26

3.4 Vytvoření dotazníku ............................................................................................... 27

3.5 Koncepce postupu pro vytvoření výběrového souboru ...................................... 27

3.6 Postup plánovaného sběru dat .............................................................................. 28



1 METODOLOGICKÝ ÚVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU

Kapitola představí základní metodologický rámec popisující specifické postupy pro

sociologický výzkum, které jsou identické pro jednotlivé podobory v rámci kvantitativních

šetření. Tento základ poslouží pro pochopení dalších částí, které demonstrují praktické

příklady postupů při realizaci sociologických šetření.

Čas ke studiu: 3 hodiny


Základní orientace v metodických postupech sociologického kvantitativního

výzkumu.

Porozumění základním pojmům, které se používají při proce vytváření

výběrového šetření.

Výklad

1.1 Redukce zkoumaného sociálního světa

V sociálních vědách obvykle nemáme možnost pracovat s úplně popsaným systémem

(Disman 2009: 25 – 28; 61 – 70), ale jsme nuceni pracovat s určitým redukovaným popisem

reality. Redukce přitom probíhá na několika úrovních:

1) Redukce počtu pozorovaných proměnných.

2) Redukce počtu analyzovaných vztahů mezi nimi, kdy úplná analýza všech

možných vztahů mezi proměnnými není možná, stejně tak je obtížně

uskutečnitelná vyčerpávající interpretace všech vztahů. Tento předpoklad práce s

redukovaným počtem možných vztahů není dán jenom současným stavem vědy

nebo technologie, ale lze oprávněně tvrdit, že má objektivní základ.

3) Redukce celkové populace na vzorek – což je nutné z důvodů technických a

ekonomických problémům.

4) Redukce celkového časového kontinua na popis jednoho nebo několika málo

omezených časových bodů.

Studovaný problém je pro účely výzkumu reprezentován nějakým konkrétním

indikátorem. S rostoucí vzdáleností mezi zkoumaným jevem a jeho indikátorem, který

dokážeme reálně pozorovat, roste úměrně také riziko možného zkreslení. V sociologii je tato

vzdálenost značná a zahrnuje dlouho řadu transformací. Je proto třeba mít na paměti, že


závěry empirických výzkumů se nevztahují přímo na konkrétní jevy, které se snažíme

analyzovat, ale pouze na jejich indikátory, které jsme schopni měřit nebo zachytit.

K užití dat v sociologii se podobně vyjadřuje Možný (1980) na příkladu procesu

deskripce sociálního objektu v datech. Můžeme říci, že každý objekt lze charakterizovat

určitou sadou vlastností, z nichž některé daný objekt definují a některé jej popisují.

Vlastnosti definující daný objekt jej současně i popisují, což neplatí obráceně.

Indikátor je pak určitá vlastnost či chování studovaného fenoménu, kterou jsme

schopni empiricky pozorovat a usuzujeme z něj na charakteristiky, jež nejsme schopni

empiricky pozorovat nebo měřit. Jeden indikátor přitom může charakterizovat více vlastností,

stejně jako může být jedna vlastnost charakterizovatelná více indikátory.

1. Znak je technickým vyjádření vlastnosti a jejího indikátoru.

2. Hodnota znaku je pak symbolem pro jeden z možných stavů daného znaku.

3. Údaj je vyjádřením pozorované a konkrétní hodnoty znaku u jednoho daného případu

zkoumaného objektu.

Vztah pracovních hypotéz a proměnných pak například Disman charakterizuje

následovně:

1. Pracovní hypotéza je kauzální tvrzení, které předpokládá souvislosti mezi dvěma

nebo více proměnnými.

2. Proměnné, které jsou zmíněny v hypotéze, musí mít validní operační definici

3. Pracovní hypotézy by měly zahrnovat nejen proměnné, které reprezentují analyzované

koncepty, ale také ty proměnné, které by mohly výrazně zkreslit interpretaci námi

zkoumaných vztahů.

1.2 Operacionalizace

Operační definice je vyjádřením konceptu, popisem jednotlivých kroků, pomocí

kterých bude měřen a analyzován. Jednotlivé indikátory by měly být konceptualizovány v

konkrétní pracovní hypotéze. U souboru pracovních hypotéz je pak nutné, aby zahrnul

hypotézy o jednotlivých proměnných, které by mohly mít potenciálně významný vliv na

proměnnou závislou a jsou současně asociovány také s proměnnou nezávislou. Je přitom třeba

mít na paměti, že koncepty „závislé“ a „nezávislé“ proměnné neimplikují automaticky

existenci kauzální závislosti.

Petrusek (1993: 85 – 88) definuje operacionalizaci jako proces překladu pojmů z

teoretického do observačního jazyka. Je však třeba reflektovat, že proces pro tento překlad

nebyl jednoznačně standardizován a je do velké míry závislý na zkušenostech a schopnostech

daného výzkumníka.

Podle Lazarsfelda lze proces operacionalizace diferencovat do čtyř etap.

1. V první etapě vychází výzkumník z určité intuitivní představy o zkoumaném objektu.


2. Ve druhé fázi podrobí tuto představu analytické dekonstrukci na její jednotlivé

elementy.

3. Ve třetí fázi pak pro dokonstruovaný objekt hledá jeho možné empirické indikátory,

které jsou měřitelné.

4. V průběhu čtvrté fáze dochází ke shrnutí jednotlivých empirických indikátorů

v koherentní celek, který Lazarsfeld nazývá indexem.

U operacionalizačních definic hovoříme o jejich pluralitě, lze rozlišit tři aspekty jejich

efektivního překladu:

1. Aspekt správnosti.

2. Aspekt přesnosti.

3. Aspekt reality.

4.

Z pohledu vzájemných vztahů jednotlivých definic lze u těchto operacionálních

definic identifikovat čtyři možné varianty:

1. Substitutivní - dvě nebo více možných definic, které se mohou vzájemně zastupovat,

protože rozdíly mezi nimi nejsou příliš podstatné;

2. Alternativní - definice se sice mohou vzájemně zastupovat, nicméně lisí se mezi

sebou jejich inherentní ekonomickou efektivitou nebo validitou

3. Komplementární definice se nemohou vzájemně zastupovat, protože pokrývají

odlišné aspekty, ale vzájemně se doplňují, kdy operacionalizují odlišné aspekty téhož

sledovaného jevu

4. Kontradiktorní - jednotlivé definice se vzájemně popírají, kdy nedefinují stejný

teoretický koncept.

Podle Lazarsfelda (Petrusek 1993: 100 – 110) by měla analýza sociologických termínů

probíhat ve dvou vzájemně odlišných úrovních.

V prvním se jedná o genetickou analýzu jazyka této vědy, kdy jsou analyzovány

klasické sociologické texty. Tento proces pak lze rozlišit na jednotlivé čtyři úrovně, v rámci

nichž daná analýza probíhá.

1) Zjištění empirického obsahu pojmů, které jsou užívány v klasických sociologických

teoriích;

2) Nalezení dosud neznámých souvislostí v těchto textech, jichž si sami autoři nebyli

sami vědomi.

3) Nalezení skrytých dimenzí teorií, tedy toho, co je v dané teorii sice obsaženo, ale není

explicitně popsáno.

4) Nalezení formální podobnosti v jednotlivých teoriích, kdy je provedena

komplementární identifikace v rovině strukturní a obsahové.

V druhé úrovni se jedná o strukturní analýzu pojmů, která je postavena na aplikaci

pojmů. Explikace je zde v zásadě shodná s procesem operacionalizace. Jde zde především o

vypořádání se z hlavním problémem operacionalizace, která jako proces není svázána


s přesnými procedurálními pravidly. Jedná se o nezbytný redukcionalistický problém, kdy

jsme konfrontováni s potenciálně nevyčerpatelným obsahem zkoumané sociální reality při

reflexi našich omezených poznávacích kapacit. Druhá úroveň analýzy tak musí nutně

reflektovat tři klíčové předpoklady:

1)na výzkumném záměru

2)na úhrnu použitelných technik

3)na teorii, je-li k dispozici

Podle Možného (1988: 90 – 100) je operacionalizace především rozpracováním

obecných termínů do podoby empiricky měřitelných znaků. Samotný proces pak má několik

úrovní postupu:

1) Operativní vymezení vlastnosti objektu.

2) Dezagregace složitých vlastností na jednotlivé komponenty.

3) Formulace jednotlivých znaků.

Při procesu operacionalizace nám jde o transformaci specifické vlastnosti

pozorovaného objektu do jeho měřitelného znaku. Znak má v tomto kontextu schopnost

symbolizovat jiný fenomén nebo jev, než pouze sebe samotného. V sociologickém výzkumu

představuje znak konkrétní formu sloužící j k zachycení a symbolickému vyjádření námi

empiricky sledovatelné vlastnosti.

1.3 Validita a reliabilita

Podle Dismana lze za validní měření označit měření, kdy měříme reálně to, co jsme

chtěli měřit. Reliabilním měřením pak označujeme formu měření, kdy se nám při opakování

daného postupu dostává stejných výsledků, samozřejmě za předpokladu, že se nezměnil stav

námi sledovaného objektu. Velkým problémem je potenciální narušení reliability. Je třeba si

uvědomit, že i měření, které není validní, může být současně reliabilní. Výsledky se opakují,

ale stále se stejnou chybou. Při realizaci výzkumu je proto třeba klást velký důraz na aspekt

validity.

Pro kontrolu validity existuje několik technik, které lze aplikovat se zohledněním

konkrétních případů:

První soubor technik pro kontrolu validity je postaven na srovnání s existujícím

vnějším kritériem, ke kterému se vztahuje:

1) Validita založená na členství ve známé skupině: pokud známe konkrétní skupinu, která

je nositelem vlastností, jež chceme měřit, můžeme využít testování na základě využití této

kontrolní skupiny. Častým problémem je však neexistence, případně nedostupnost

takovéto skupiny.


2) Prediktivní validita: je postavena na srovnání našeho měření s existujícími reálnými

výsledky. Pokud je nalezena dostatečná shoda, můžeme daný test prohlásit za validní.

Příkladem může být hledání shody námi měřeného znaku s existujícími údaji ČSÚ. Tento

postup je však problematický u unikátních či jednorázových výzkumů, kdy neexistuje

možnost přímé konfrontace.

3) Souběžná validita: měření dané vlastnosti je prováděno současně více způsoby, kdy

tento postup stojí na předpokladu rostoucí shody, tedy s růstem shody mezi odlišnými

postupy předpokládáme i růst validity. Očekávatelným problémem je, že se výsledky této

metody dozvíme až po ukončení šetření během následné analýzy.

4) Konstruovaná validita: jedná se o konstrukci testu hypotéz, které logicky propojují

sledovanou vlastnost s technikou použitého měření.

Druhou variantou měření validity je testování postavené na obsahu zkoumaného jevu:

5) Validita postavená na mínění skupiny soudců: předpoklad využití expertních znalostí

kvalifikovaných osob, kteří pracují samostatně, a validita je určována na shodě jejich

hodnocení daného měřeného jevu.

6) Validita testovaná výčtem obsahu: testování je postaveno pokrytí celé škály

jednotlivých variant zkoumaného fenoménu, tedy zda jednotlivé varianty pokrývají

možné spektrum námi studovaného jevu.

7) Zjevná validita: u některých jevů lze předpokládat jejich implicitní a neproblematickou

platnost, klasickým příkladem je například otázka zjišťující respondentovo pohlaví nebo

věk, kdy automaticky předpokládáme existující spojitost mezi studovaným jevem a

konkrétní technikou našeho měření.

1.4 Kvalitativní a kvantitativní proměnné

V rámci specifického rozsahu jednotlivé proměnné u zkoumaných vlastností musíme

podle Nowaka (1975) odlišit konečný nebo nekonečný počet jednotlivých tříd, které se liší

buď stupněm dané intenzity dané proměnné či jejím kvalitativně distinktivním charakterem.

Z hlediska charakteru škál využívaných v sociologickém výzkumu můžeme rozlišit tři

rozdílné typy proměnných.

1) Nominální proměnné: je u nich obtížné určit jednoduché rozlišení možného rozsahu.

Nelze u nich určit, která proměnná je vyšší nebo nižší. Jednotlivými kategoriemi jsou

zde nominální znaky, příklad je například barva vlasů nebo pohlaví respondentů.


2) ordinální proměnné: jsme u nich schopni posoudit vzájemné pořadí jednotlivých

kategorií, ale nedokážeme určit jejich vzájemný poměr, tedy například o kolik je

jednotlivá kategorie vyšší nebo silnější než kategorie druhá. Příkladem můžou být

například medaile (zlatá, bronzová,…) nebo kategorie vzdělání (maturita, Bc.,

Mgr.,…). Víme jaké jejich pořadí, ale nedokážeme říci, o kolik magistr víc než třeba

bakalář.

3) intervalové proměnné - dovolují určit, o kolik má jeden ze dvou předmětů danou

vlastnost ve vyšší míře než druhý. Hodnoty proměnné můžeme seřadit a dokážeme

určit i jejich vzájemný poměr. Příkladem může být například věk nebo finanční příjem

respondentů.

Povaha jednotlivých proměnných nám současně do velké míry předurčuje i možnosti

následné statistické analýzy. Kdy největší možnosti nám poskytují intervalové proměnné,

následně ordinální a nejméně operací můžeme provádět s nominálními proměnnými.

Současně platí, že proměnné vyššího řádu můžeme redukovat na proměnné řádu nižšího, což

obvykle neplatí obráceně, byť je možné u některých proměnných předstírat, že se jedná o

proměnné vyššího řádu.

1.5 Výběrový soubor

Při realizaci sociologických šetření obvykle nelze pracovat s celou populací, ale

studujeme jen určitý podsoubor, u nějž předpokládáme, že jeho závěry budou za určitých

předpokladů zobecnitelné na celý základní soubor. Pracujeme zde tedy s konceptem

výběrového souboru (Disman 2009: 92 – 115).

Vzorek: je skupinou jednotek, které reálně pozorujeme. Struktura vzorku musí ideálně

imitovat složení zkoumané populace tak přesně, jak je to jen možné. S rostoucí velikostí

vzorku se obvykle rozdíl mezi strukturou populace a vzorku zmenšuje.

Populace: nebo také základní soubor, je souborem jednotek, o kterém předpokládáme,

že jsou pro něj naše závěry platné. Jedná se tedy o základní soubor, ze kterého je vybrán náš

soubor výběrový.

Kvótní výběr

Snaží se imitovat strukturou vzorku nám známé vlastnosti populace. Může být

aplikován pouze na populaci, o které máme dostatek informací minimálně v jejích klíčových

parametrech.


Náhodný – pravděpodobnostní – výběr.

Jedná so obecně o takový výběr, ve kterém má každá jednotka populace, tedy každá

osoba, stejnou šanci, že bude do našeho výběrového souboru zahrnuta.

Náhodný vzorek má tu základní výhodu, že reprezentuje nejen všechny známé, ale i

potenciálně neznámé vlastnosti zkoumané populace. U tohoto typu výběru implicitně

předpokládáme, že námi zkoumané proměnné budou mít v našem vzorku podobné rozložení,

které existuje v celém základním souboru. Z toho usuzujeme, že závěry učiněné na

výběrovém souboru bude možné zobecnit na celou populaci. U náhodného výběru jsme

rovněž schopni odhadnout, jak se námi zjištěné skutečnosti budou lišit od celkové populace.

Velikost směrodatné chyby, a tedy i interval spolehlivosti, nezávisí na velikosti

základního souboru. Míra směrodatné chyby se dotýká zkreslení, které je způsobeno

jednotlivými rozdíly mezi naším vzorkem a celkovou populací. Na druhou stranu se nedotýká

zkreslení, které je způsobeno jinými typy redukce nebo transformace informací, stejně jako

problémy, ke kterým dochází v průběhu sběru dat.

Systematický náhodný výběr

U tohoto typu výběru výběru je do vzorku vybrána každá N-tá jednotka z našeho

seznamu respondentů, kdy celkový počet respondentů vydělíme požadovanou velikostí

výběrového souboru, čímž dostaneme potřebný rozestup mezi respondenty. První jednotka

výběru však musí být z daného seznamu vybrána náhodný způsobem.

Náhodný stratifikovaný výběr

Celková populace je rozdělena do jednotlivých skupin dle zvolených stratifikačních

kritérií – například dle pohlaví, vzdělání nebo velikosti místa bydliště. Z těchto jednotlivých

skupin jdou následně vybíráni náhodně jedinci vždy do naplnění stratifikačních kritérií.

Vícestupňový náhodný výběr

Představuje náhodný výběr v několika krocích, kdy jsou nejdříve vybrány například

určité územní celky, z nichž je následně učiněn náhodný výběr v populaci. Na území České

republiky to může představovat například náhodný výběr okresů v jednotlivých krajích,

následně náhodný výběr měst z vybraných okresů a v těchto městech je pak učiněn konečný

náhodný výběr respondentů pro průzkum.

Účelový výběr


Jedná se o záměrný výběr na základě specifických požadavků daného výzkumu a

odpovědného řešitele, kdy je ze specifických důvodů nutné zahrnout konkrétní segment

populace.

Anketa

Anketa představuje nenáhodný způsob výběru respondentů, například jejich oslovením

na ulici, v konkrétním obchodě a podobně. Neplatí zde tedy, že má každý respondent stejnou

pravděpodobnost být zahrnut do daného vzorku. Závěry z takového šetření tedy nelze

zobecnit na základní výběrový soubor, ale jedná se spíše o vytvoření určité obecné představy

o rozložení názorů na konkrétní problém nebo otázku.

Technika sněhové koule

Je postavená na výběru respondentů, kdy nás jeden respondent odkáže na dalšího

respondenta a tímto způsobem se nabalují další členové nějaké specifické sub-populace. Jedná

se o techniku, která je obvykle využívána při studiu specifických minorit nebo subkultur,

které nejsou snadno dosažitelné a tradičními metodami bychom se k nim nedostali. Jedná se

tedy o způsob identifikace jejich členů.

Z hlediska analýzy dat mají pro následnou interpretaci význam tři typy souborů

(Řehák, Řeháková: 1986):

1)Cílový soubor – jedná se o soubor jednotek, pro který chceme vyvozovat naše

závěry závěry ze statistické analýzy dat;

2) Základní výzkumný soubor - soubor jednotek, který naší cílovou populaci

zastupuje v konkrétním šetření;

3) Výběrový soubor - soubor jednotek, pro který jsou data k dispozici a má tedy

reprezentovat základní soubor. Výsledky vycházející z analýzy tohoto souboru pak obvykle

zobecňujeme pro celý základní soubor.

1.6 Problémy analýzy dat

Dle Dismana musíme mít na paměti, že závěry exaktních věd jsou přesnější i

spolehlivější a obvykle mají také univerzálnější platnost. Oproti sociálním vědám mají

obvykle širší možnosti pro využití experimentu, který pro sociální vědy často není dostupný

z technického nebo ryze etického důvodu. Neúplnost možných popsaných vztahů v sociálních

vědách je také zdrojem značných interpretačních problémů, kdy může docházet k značným

zkreslením.


Při samotné interpretaci musíme podle Dismana (2009: 20 – 25) sledovat několik

základních problematických oblastí, které nám mohou zpochybnit výsledky naší analýzy.

Nepravá korelace

Dochází zde ke zkreslení, když pro nás neznámá nebo nepozorovaná proměnná

ovlivňuje obě dvě proměnné, které jsou předmětem našeho zájmu. Jinými slovy neexistuje

vztah mezi námi sledovanými dvěma proměnnými, ale mezi nimi a proměnnou třetí, kterou

aktuálně nepozorujeme nebo nezahrnujeme do analýzy.

Vývojová sekvence

K tomuto zkreslení dochází za situace, kdy proměnná X, která ovlivňuje Y, je

určována předcházející, ale nepozorovanou proměnnou Z. Náš kauzální řetězec je tedy delší,

než si aktuálně uvědomujeme.

Chybějící střední člen

Mezi nezávisle proměnnou X a závislou Y, je další proměnná Z, kterou jsme však

nezahrnuli do naší analýzy. Někdy sice tyto intervenující proměnné můžeme ignorovat,

neplatí to však vždy a záleží na konkrétním kontextu daného výzkumu.

Dvojí příčina

Námi sledovaná závislá proměnná Y má dvě příčiny, ale my jsme do našeho výzkumu

nebo analýzy zahrnuli pouze jednu. Vztah mezi nimi proto dokážeme popsat a interpretovat

pouze částečně. Často však existuje více nezávislých proměnných, které mají vliv na naši

nezávislou proměnnou.

Pokud chceme tvrdit, že vztah mezi dvěma proměnnými má kauzální charakter, musí

být podle Dismana (2009: 28) splněny následující podmínky:

1) Musí existovat souběžné změny v obou proměnných.

2) Musíme vyloučit existenci nějaké další, vnější příčiny.

3) Změny v obou proměnných se musí objevit v logickém časovém pořadí.

Otázky 1.1.

1. Jaký je rozdíl mezi validitou a reliabilitou?

2. Jaké jsou základní kroky procesu operacionalizace?


1.7 Použitá literatura

Babbie, E.R. 1990. Survey Research Methods. Second Edition, Belmont, Wadsworth.

Disman, M. 2009. Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum UK, Praha.

Možný, I. 1980. Zásady zpracování dat pro sociology, Brno 1980.

Nowak, S 1975. Metodologie sociologických výzkumů: obecné problémy, Praha, Svoboda.

Řehák, J., Řeháková B. 1986. Analýza kategorizovaných dat v sociologii, Praha, Academia.


2 KONSTRUKCE DOTAZNÍKU V SOCIOLOGICKÉM VÝZKUMU

V této kapitole si ukážeme základní principy, ale také problém, které vznikají při

konstrukci sociologického dotazníku. Kapitola je postavena především na praktických

příkladech z praxe. Při konstrukci dotazníku pro sociologický průzkum je třeba hlídat logiku

dotazníku stejně jako formulaci jednotlivých otázek, což je jedna z elementárních věcí, jak

zajistit validitu měřených indikátorů, stejně jako zvýšit návratnost dotazníků. V této části si

ukážeme základní příklady, na kterých budeme demonstrovat, na jaké věci je třeba dávat

pozor a jakým způsobem eliminovat elementární problémy při konstrukci otázek.



Vyhnout se základních chybám při konstrukci otázek v dotazníku.

Vytvořit otázky a odpovědi dle nejobvyklejších vzorů.

Výklad

2.1 Obvyklé formáty otázek a odpovědí

V průběhu času se ustálily varianty nejpoužívanějších formátů otázek i odpovědí používaných

u sociologického dotazníku. V této kapitole si na praktických ukázkách budeme demonstrovat

jejich podobu. Už při konstrukci dotazníku je vhodné myslet na pozdější kódování dat do

statistického softwaru. Tedy jakým způsobem budeme odpovědi převádět, pokud se nad tímto

problémem zamyslíme už při návrhu dotazníku, ušetříme si pozdější práci

Lickertův formát

Když zhodnotíte své zkušenosti, jak jste nyní spokojen se svým autem?

1. velmi nespokojen

2. spíše nespokojen

3. ani spokojen, ani nespokojen

4. spíše spokojen

5. velmi spokojen

6. Neví / nechce odpovědět.


Alternativní varianta odpovědí

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

velmi

nespokojen

velmi

spokojen

Baterie otázek - lickertova varainta

Zeptám se vás postupně na některé vlastnosti vašeho současného auta.

Řekněte mi, prosím, jak jste s nimi spokojen nebo nespokojen

velmi

spokojen

spíše

spokojen

spíše

nespokojen

velmi

nespokojen

neví

Spotřeba vašeho auta. 1 2 3 4 9

Spolehlivost vašeho vozu. 1 2 3 4 9

Dostupnost technického

servisu.

1 2 3 4 9

Množství odkládacích

ploch.

1 2 3 4 9

Varianta sémantického diferenciálu

Jak byste charakterizoval vaše auto?

Umístěte křížek do jednotlivého řádku podle toho, ke které ze dvou protikladných vlastnosti

má váš vůz nejblíže.

1 2 3 4 5 6 7

rychlý pomalý

spolehlivý nespolehlivý

Levný provoz Drahý provoz

nepohodlný pohodlný


Seřazení jednotlivých položek

Co je podle vás nejdůležitější pro bezpečnou jízdu autem

Vyberte postupně čtyři odpovědi (zakroužkováním čísla v levém sloupci) a pak označte jejich

pořadí podle důležitosti do pravého sloupce.

pořadí:

1. Odpružení

2. Pozice za volantem

3. Silný motor

4. Ticho v autě

5. Automatická převodovka

6. Velké auto

7. Kvalita silnice

8. Množství odpočívadel

9. Autorádio

10. Tempomat

11. Schopnosti řidiče

Výčet jednotlivých položek

O jakých tématech obvykle mluvíte se svým automechanikem/automechaničkou?

Označte, prosím, libovolný počet možností.

(1) převodovka (6) žárovky (11) ostřikovače

(2) olej (7) spotřeba (12) stěrače

(3) klimatizace (8) pneumatiky (13) skla

(4) odpružení (9) turbodmychadlo (14) výfuk

(5) koroze (10) ventily (15) jiné, prosím

uvěďte…………………………

Volba možného řešení

Někteří řidiči si myslí, že by každý měl jezdit takovou rychlostí, jakou uzná za vhodné, jiní

řidiči si myslí, že by se naopak limity měly ještě snížit a podle dalších, by měl zůstat

zachován současný stav. Ke kterému názoru se kloníte vy?

1. Každý by měl jezdit, jak uzná za vhodné.

2. Rychlostní limity by se měly snížit

3. Současný stav by měl zůstat zachován

4. Nevím / nechci odpovědět

Filtrační otázka


Slouží k tomu, abych se neptali na některé otázky těch respondentů, pro které nejsou

relevantní. Například chceme znát detaily o jejich dojíždění do práce autem (jak často jezdí;

zda jezdí sami; na jakou vzdálenost; kolik je to stojí), ale potřebuje vyřadit ty, kterých se toto

téma netýká.

Dojíždíte do svého zaměstnání autem?

1. Ano

2. Spíše ano

3. Spíše ne

5. Ne -> Přejděte prosím na otázku č. 11

6. Neví / nechce odpovědět

Polouzavřená otázka

Byl jste v posledním měsíci účastníkem dopravní nehody?

1. Ne

2. Ano – Jel jste sám nebo ještě měl i spolujezdce?:

………………………………………………

99. Neví / nechce odpovědět.

Otevřené otázky

Nejsou připraveny varianty – obvykle volíme u těch otázek, u nichž neznáme škálu možných

odpovědí.

Jaké jsou vaše hlavní důvody, proč máte strach jezdit veřejnou dopravou?

............................................................................................

2.2 Problematika formulace otázek

Otázky musí být formulovány tak, aby jim bez dalšího vysvětlování byl schopen porozumět

ideálně jakýkoli respondent, bez ohledu na vzdělání nebo kognitivní schopnosti – samozřejmě

s určitými limity. To, že je něco jasné výzkumníkovi neznamená, že to stejně bude chápat i

respondent. V této části si proto projdeme nejčastější úskalí, kterým můžete při konstrukci

dotazníku potenciálně čelit.

Je otázka položena srozumitelným jazykem?

Špatná otázka: Má vaše auto vznětový nebo zážehový motor?


Lepší verze: Jezdí vaše auto na benzín nebo diesel?

Neobsahuje otázka nesrozumitelné zkratky?

Jaký typ motoru byste při nákupu nového auta upřednostnil/a?

Špatná varianta: TDCi; TDI; TSI; …

Lepší varianta: Turbodiesel; Benzín; Turbobenzín; …

Není otázky zbytečně dlouhá?

Špatná varianta: Zažil jste někdy při jízdě na okresní silnici první nebo druhé třídy, případně

také po dálnici, že jste při delší jízdě, která trvala déle než čtyři hodiny bez jakékoli zastávky

a jež se uskutečnila v nočních hodinách mezi desátou večerní a čtvrtou ranní, že jste pocítil/a

příznaky únavy z dlouhé jízdy za volantem způsobené spánkovým deficitem?

Lepší verze: pokud bychom trvali na zjištění veškerých informací, obsažených v této otázce,

bylo by mnohem vhodnější otázku rozdělit na několik kratších otázek, které budou zjišťovat

konkrétní aspekt takovéto jízdy. Druhou možností je, že si vybereme jenom jednu konkrétní

informaci, na kterou se budeme dotazovat.

Příklad: Zažil/a jste někdy během jízdy v noci únavu za volantem?

Neptá se otázka na více věcí současně?

Špatná otázka: Myslíte si, že muži a lidé v důchodu řídí hůře než ženy?

Lepší verze: lidé mohou mít různý názor na řízení mužů a seniorů, otázka jim však nedává

prostor tyto dvě věci rozlišit. Lepší proto bude otázku rozdělit.

Není otázka zavádějící nebo vyloženě sugestivní?

Špatná otázka: proč si myslíte, že jsou auta značky Ford nejkrásnější?

Lepší verze: Jaký máte názor na design aut značky Ford?

Nejsou v otázce obsaženy nejisté předpoklady?

Špatná otázka: Vzhledem k současným cenám nafty, přijde vám jako dobrý nápad investovat

do auta s dieselovým motorem.

Lepší verze: lidé mohou cenu nafty vnímat individuálně, v otázce je však obsažen předpoklad,

že jsou ceny vysoké.


Neopírá se otázka o názor autority?

Špatná otázka: podle našeho prezidenta je nejlepším autem Škoda Superb, jaké je nejlepší

auto podle vás?

V čem je problém: lidé se u takto položených otázek mají tendenci přiklánět k názoru autority,

čímž dochází ke zkreslení jejich názorů.

Neobsahuje otázka nějaký stereotyp?

Špatná verze: Nejporuchovější auta vyrábějí Francouzi a Italové, proč si myslíte, že tomu tak

je?

Lepší varianta: Jaké značky aut považujete za nejporuchovější?

Neobsahuje otázka zápor?

Špatná varianta: Povinnost používat bezpečnostní pásy by se neměla rušit. Souhlasíte nebo

nesouhlasíte?

Lepší varianta: Povinnost používat bezpečnostní pásy by měla zůstat zachována. Souhlasíte

nebo nesouhlasíte?

Není otázka příliš obecná?

Špatná varianta: Jak se vám jezdí?

Lepší varianta: Jste spíše spokojen nebo nespokojen s úrovní provozu ve vašem městě za

poslední měsíc?

U otázek používejte celé věty

Špatná varianta: Řidičák?

Lepší varianta: Máte řidičský průkaz pro osobní vozidla?

Lze předpokládat, že má respondent adekvátní informace o zkoumaném problému?

Špatná varianta: Jaký je váš názor na variabilní časování ventilů?

Nevytváří otázka názor uměle?


Zde se jedná především o problém, kdy respondent nemá možnost odpovědět variantou

„nevím“ apod. Je tedy tazatelem nucen odpovědět, tedy mít nějaký názor i na věci, o kterých

si nic nemyslí, nebo na ně žádný názor nemá. Je proto vždy vhodné nechat prostor pro

možnost ústupu.

Neptáte se nevhodně na citlivé záležitosti?

Špatná varianta: Jezdíte autem opilý?

Možná řešení:

Stalo se vám někdy, že jste řídil pod vlivem alkoholu?

Je známo, že někteří lidé jezdí pod vlivem alkoholu. Stalo se to někdy i vám?

Přečetl byste mi prosím číslo karty, která odpovídá stavu, ve kterém řídíte

auto? (Respondent dostane sadu karet, kde jsou zobrazeny jednotlivé možnosti)

Znáte někoho, kdo občas jezdí pod vlivem alkoholu? A co vy, nestává se vám to

občas?

Nejsou varianty odpovědí nejasné?

Špatná varianta: Jezdíte pod vlivem alkoholu často, občas, zřídka kdy nebo vůbec?

(Jednotlivé varianty si každý vyloží individuálně)

Lepší varianta: Kolikrát jste za poslední dva měsíce řídil auto pod vlivem alkoholu?

Mají formulace stejný význam pro všechny?

Špatná varianta: Myslíte si, že autem jezdíte bezpečně?

Lepší varianta: Byl jste za poslední rok účastníkem dopravní nehody, kterou jste sám/a

zavinil/a?

Budou dotazovaní ochotní k přesně odpovědi?

Špatná varianta: Jakou nejvyšší rychlostí jste jel po dálnici v České republice?

Možné řešení: Nabídnout respondentům karty s možnostmi nebo škály možných odpovědí.

Např.: a) 110 – 130; b) 131 – 150; c) 151 – 170; …

Neptá se otázka na nejisté předpoklady v budoucnosti?

Špatná varianta: Koupíte si za dva roky druhý automobil?

Není otázka založená na hypotetických předpokladech?


Špatná varianta: Kdybyste jel na cestu kolem světa, jaký typ auta byste si pro tuto cestu

zvolil?

Neobsahuje otázka nějaké skryté předpoklady?

Špatná varianta: Stalo se vám minulý týden, že jste raději zaparkoval jinde než obvykle,

protože jste na daném místě viděl nedůvěryhodné postavy?

Jak do otázky začlenit alternativy pro odpověď?

Špatná varianta: Myslíte si, že lidé se sportovními auty by měli platit pojištění vyšší, stejné,

nebo menší, než lidé s obyčejnými auty?

Lepší varianta: Myslíte si, že lidé se se sportovními auty by, ve srovnání s těmi, kdo mají

obyčejná auta, měli platit pojištění vyšší, stejné nebo menší?

Takto tedy vypadají základní postupy při konstrukci otázek. Při samotném sestavení

dotazníku je vhodné se řídit několika základními pravidly. Socio-demografické (věk,

vzdělání, práce, …) otázky klást až na závěr dotazníku – pro respondenty jsou nejméně

zajímavé a v úvodu dotazníku byste jimi dotazovaného velmi rychle znudili. Neptat se na

zjevné skutečnosti typu pohlaví, to si může tazatel – pokud je dotazník vyplňován s tazatelem

– vyplnit sám. Neklást příliš stejných otázek za sebe, ale občas je něčím zpestřit, abyste

udrželi pozornost respondenta a nezačal vám odpovídat automaticky. Pokud budete používat

škály, občas u některých otázek obraťte pořadí, donutíte tím respondenta se na chvíli

zamyslet. V opačném případě hrozí, že bude odpovědi vyplňovat automaticky.

Otázky 2.1.

1. Proč je vhodné používat filtrační otázky?

2. Jaký je rozdíl mezi škálou a výčtem položek?


Babbie, E. 2012. 13th Edition. The Practice of Social Research, Wadsworth

Disman, M. 2009. Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum UK, Praha.


3 PŘÍKLAD METODICKÉHO POSTUPU PŘI NÁVRHU KONCEPTU

PRŮZKUMU DOPRAVNÍHO CHOVÁNÍ NA ÚZEMÍ ČR

V této kapitole si ukážeme základní postup při návrhu průzkumu pro Českou republiku

na příkladu adaptace průzkumu dopravního chování. Smyslem je zde demonstrovat jednotlivé

oblasti, které při návrhu výběrového šetření musí vzít výzkumník v potaz, a které při

takovémto návrhu musí dále řešit. Text využívá reálně využívané metodiky z evropských

zemí, nicméně omezuje se ve zkrácené formě na některé klíčové body takového návrhu.



Postavit základní rámec pro realizaci výběrového šetření.

Nezapomenout na problematické kroky.

Chápat základní problémy průzkumu dopravního chování.

Výklad

3.1 Význam dopravního chování

Návrh postupu realizace výběrového šetření cestovního chování populace české

republiky vychází z analýzy a reflexe existujících evropských metodik, které se snaží

transformovat pro podmínky a potřeby České republiky. V Česku aktuálně existují průzkumy

týkající se kvantitativního objemu dopravy, nicméně neexistuje představa o konkrétním

chování konkrétních sociálních skupin a jejich využívání jednotlivých dopravních segmentů.

Na základě zahraničních rešerší lze přitom oprávněně předpokládat, že dopravní

chování se u jednotlivých skupin významně liší, a to nejen s ohledem na věk a možnosti

osobní fyzické mobility, ale i s ohledem na rodinnou a sociální situaci, která z velké míry

determinuje volbu dopravních prostředků, ale i okruh možných cílů daných cest a jejich

plánování. Bez znalosti dopravního chování jednotlivých sociálních skupin je obtížné

efektivně plánovat dopravní infrastrukturu, protože není jasné, jaké jsou potenciální potřeby a

možnosti individuálních aktérů dopravních sítí. Díky analýze dopravního chování obyvatel

tak je možné synergicky koncipovat jednotlivé dopravní trasy a efektivně alokovat veřejné

zdroje.


3.2 Časová strukturace sběru dat

Cílem metodiky je přehledně navrhnout postup při realizaci průzkumu dopravního

chování na území České republiky spolu s návrhem standardizovaného dotazníku určeného

pro tyto účely. Realizace průzkumu má několik fází a jedná so relativně dlouhodobý projekt,

kdy je třeba postihnout chování populace žijící na území země v průběhu celého roku, protože

se dopravní chování v jednotlivých ročních obdobích liší, stejný důraz je nutno klást i na

očekávatelnou diferenci chování s ohledem na pracovní dny a dny pracovního klidu. Tyto

úseky lze považovat za klíčově z hlediska stanovené časových úseků pro sběr dat a zajištění

komplexního obrazu změn ve způsobech chování během jednotlivých distinktivních časových

řadách. Průzkum v rámci jednotlivých domácností by měl ideálně probíhat ve dvou po sobě

následujících dnech, aby byly eliminovány případné rozdíly v chování, které mohou během

kratších časových úseků nastat.

Je tedy nutné zajistit sběr dat v průběhu čtyř ročních období a v rámci těchto úseků je

potřeba postihnout pracovní i nepracovní dny. Za základní jednotku výběru lze doporučit

domácnost a všechny její členy. Na základě zahraničních zkušeností lze oprávněně

předpokládat, že dopravní strategie a volba dopravních prostředků, je v rámci společné

domácnosti do velké míry provázána, minimálně i s ohledem na společné vlastnictví a

využívání dopravních prostředků a efektivní alokaci společných zdrojů. Zkoumanými

subjekty by měly být i děti, které již zahájily školní docházku a započaly tak individuální

dopravní mobilitu spojenou minimálně s návštěvou školních zařízení a případných

doprovodných kroužků a jiných dobrovolných aktivit. Tímto vynuceným dopravním

chováním současně ovlivňují i dopravní chování svých rodičů nebo za ně zodpovědných osob,

které musí své chování do značné míry přizpůsobit právě dětem. Zahrnutím celé domácnosti

lze efektivně dosáhnout pokrytí dopravního chování celé populace.

Pro zajištění reprezentativnosti šetření je nutné dodržet standardy pro náhodný výběr,

kdy každá jednotka základní populace má stejnou pravděpodobnost být zahrnuta do výběru.

Pro stanovení výběru je třeba pracovat s celkovým rejstříkem osob, na jejichž základě bude do

výběru zahrnuta celá jimi obývaná domácnost.

3.3 Výběr územních jednotek

Pro efektivní vytvoření výběru s ohledem na technické a finanční náležitosti, lze

v prvním mezikroku doporučit náhodný výběr jednotlivých územních celků, z kterých bude

poté vybírán samotný vzorek. Vzhledem k administrativnímu členění České republiky se jeví

jako vhodné členění nejprve rozdělit dané území dle hranic jednotlivých krajů. V jednotlivých

krajích pak je nutné zohlednit daná územní a populační specifika, tedy existenci velkých měst,

která tvoří jakási přirozená centra daného území a ovlivňují tak i dopravní chování obyvatel

daných územních celků. Vzhledem k asymetrické alokaci obyvatel, kdy se většina obvykle

soustřeďuje na území centrálních měst a okolní zástavby, je nutné asymetricky stanovit i

samotný výběrový soubor, jinak hrozí nedostatečné pokrytí vzdálenějších obydlených celků,

což by zkreslilo analýzu dopravního chování u obyvatel z řídce osídlených územní, tedy


zvláště u malých měst a obcí. Obecně lze doporučit na území jednotlivých krajů vybrat velké

města a jejich spádové oblasti a z nich učinit samostatný územní celek pro následující

náhodný výběr a v dalším kroku pak vybrat vzdálenější oblasti – ideálně na úrovni okresů – a

z nich náhodně vybrat města a obce, z nichž bude učiněn náhodný výběr osob reprezentujících

danou domácnost.

Obecně lze hovořit o poměru 50:50 při podílu zahrnutých domácností u velkých

centrálních měst a vzdálenějších či periferních oblastí. U periferních oblastí je také nutné

určit, zda již nespadají do centrálního rámce dopravní mobility velkého města případného

sousedícího kraje. Podobně je účelné rozdělit velká města na městské části, z nichž se

náhodným výběrem vyberou ty, z kterých se následně učiní náhodný výběr osob pro průzkum

cestovního chování obyvatel.

3.4 Vytvoření dotazníku

Součástí standardizované metodiky musí být i standardizovaný dotazník, který při

kontinuitě dalších průzkumů zajistí snadnou komparabilitu dat a výsledných a analýz a to

nejen v rámci České republiky, ale pokud možno i při komparaci mezi jednotlivými státy,

zvláště uvnitř Evropské unie. Dotazník musí obsahovat socio-demografické údaje

respondentů a musí reflektovat základní vztahy mezi členy domácnosti. Záměrně je

operováno s konceptem domácnosti, protože koncept rodiny již plně nereflektuje společenské

změny posledních let, kdy významná část populace žije a vychovává děti v nesezdaných

soužitích.

V rámci dané domácnosti je potřebné zjistit možnosti volby jednotlivých dopravních

prostředků, tedy zda má domácnost k dispozici vlastní auto nebo si ho půjčuje či vůbec

nevyužívá, zda členové pro dopravní mobilitu využívají kolo či další možnosti individuální

přepravy. Klíčová část se pak věnuje jednotlivým cestám během dne. Za cestu se označuje

úsek, který má určitý cíl a jeho dosažením končí daná jedna cesta a začíná cesta nová. Během

jedné cesty je přitom možné vystřídat několik dopravních prostředků. Smyslem je zjistit jaké

dopravní prostředky a v jakém úseku cesty lidé pro jednotlivé cesty volí a jak se tedy

rozhodují při plánování své individuální dopravní mobility.

3.5 Koncepce postupu pro vytvoření výběrového souboru

Pro zajištění reprezentativního průzkumu je nutné dodržet sérii jednotlivých kroků,

které přispějí ke kvalitnímu sběru dat a umožní do budoucna zopakovat použité procesy, které

zajistí kontinuální analýzu jednotlivých výběrových souborů v dlouhodobé časové řadě.

Detailní plánování má za cíl udržet základní standardy kvality u šetření, které se uskutečňuje

v časových řadách v průběhu celého roku.

Pro dosažení náhodného výběru je účelné využít databázi nemovitostí z databáze

Českého statistického úřadu. Před započetím průzkumu, je nutné ověřit aktuálnost dané


databáze a otestovat na vybrané územní jednotce její technickou použitelnost, případně

aktualizovat danou databázi z dalších veřejně dostupných zdrojů.

Při stanovení výběrového souboru je potřeba zajistit rovnoměrnou distribuci. Pro

podmínky České republiky se dané území stratifikuje dle kategorie místa bydliště podle

jednotlivých krajů. Hranice kraje tak představují i hranice pro strukturu jednotlivých

výběrových podsouborů. Při strukturování vzorku je potřeba zohlednit specifické postavení

Prahy, která je městem a současně i krajem.

V rámci území kraje je nutné respektovat specifické postavení krajských měst, které

tvoří určité přirozené dopravní centrum daného území a spádové oblasti. Pro potřeby

strukturování výběrového souboru lze adekvátně použít členění krajů na jednotlivé okresy,

kdy toto uspořádání respektuje i postavení významných měst v daném kraji. Výběr

respondentů pak má být symetricky proporčně rozdělen mezi jednotlivé okresy na území

daného kraje.

Z jednotlivých okresů je následně proveden náhodný výběr obcí, kategorizovaných dle

jejich velikosti s ohledem na metodiku Českého statistického úřadu. Cílem je, aby byly

zastoupeny i malé obce do 1000 obyvatel. Výběr je proveden s ohledem na skutečnost, zda

daný okres není současně tvořen pouze daným městem. V takovémto případě probíhá

náhodný výběr dle jednotlivých městských částí. Smyslem takovéto postupu je zajištění

reprezentativního pokrytí i území, která nejsou obydlena tak hustě, jako centrální města

jednotlivých krajů.

Území jednotlivých obcí, měst respektive městských částí, pak poslouží pro náhodný

výběr domácností z tohoto území, tedy bytových jednotek, v nichž bude učiněn průzkum

dopravního chování jednotlivých členů této domácnosti. Pro jednotlivé kraje lze požadovat

minimální počet 800 úspěšně dotázaných domácností. Za předpokladu, že v průměrné české

domácnosti žije 2,3 obyvatel se jedná o 1840 respondentů. Stanovený výběrový vzorek je

třeba nadhodnotit, kdy je nutné počítat s respondenty, kteří odmítnou participovat na daném

průzkumu. Pro každý kraj je tak potřeba stanovit výběr 2000 domácností, které budou

následně osloveny pro účast v průzkumu dopravního chování. Vzorek je následně rozdělen na

4 části, které budou přiřazeny k jednotlivým čtyř ročním obdobím, během kterých bude daný

průzkum realizován – ideální je volba jednoho týdne zhruba v polovině daného ročního

období.

3.6 Postup plánovaného sběru dat

Samotný průzkum v daném období bude uskutečněn v průběhu jednoho týdne, kdy se

každá domácnost účastní šetření v průběhu dvou po sobě následujících dnů. Rozdělení vzorku

do jednotlivých dnů tak umožní pokrýt rozdílné dopravní chování v průběhu daného týdne.

Při plánování je však třeba vzít v potaz státní svátky, které by mohly narušit standardní

dopravní chování v daném týdnu.


Po výběru jednotlivých bytových jednotek a jejich rozvrstvení v průběhu časových

jednotek daného roku je nutné s velkým předstihem oslovit tyto domácnosti o plánovaném

průzkumu s vysvětlením jeho účelu a důvodů. První písemnou informaci o výběru dané

domácnosti pro průzkum musí daná domácnost obdržet jeden měsíc před rozhodujícím datem

sběru dat. Další dopisy pak následují dva týdny před průzkumem a čtyři dny před plánovanou

návštěvou tazatele v dané domácnosti.

Dva dny před plánovaným datem sběru dat pak danou domácnost navštíví tazatel, aby

se domluvil se členy domácnosti na jejich zapojení do tohoto průzkumu, v případě, že se mu

nepodaří nikoho z domácnosti zastihnout, zkusí totéž následující den, tedy den před sběrem

dat. V případě zastižení a následného souhlasu členů domácnosti se zapojením do výběrového

šetření, předá tazatel potřebný počet dotazníků a to všem členům domácnosti, kteří již zahájili

školní docházku a jsou tedy aktivní součástí dopravy v daném regionu. Tazatel vysvětlí

způsob anonymizace dat a zodpoví všechny klíčové otázky nebo případné pochybnosti.

Současně se domluví na datu a hodině pro vyzvednutí dotazníků po skončení daného

dvoudenního šetření. Pro tento účel si vezme i kontaktní telefon na některého z dospělých

členů domácnosti. Základním předpokladem je samozřejmě důsledné proškolení tazatelů pro

potřeby tohoto šetření.

Před samotným zahájením tohoto ročního šetření je nutné provést před-výzkum, kde

se otestují jednotlivé metody výběru vzorku, sběru dat i jejich následná analýza, aby se tak

zabránilo případným chybám, které by mohly daný projekt ve výsledku diskvalifikovat.

Dalším klíčovým prvkem je důsledné zajištění anonymizace dat, aby nebylo možné přiřadit

konkrétní dotazník, ke konkrétnímu respondentovi.

Otázky 3.1.

1. Proč je vhodné u průzkumu dopravního chování zaměřit se disproporčně na

malé obce a odlehlé oblasti?

2. Proč je potřebné realizovat průzkum v různé dny v týdnu?

3. A v rozdílných ročních obdobích?


Babbie, E. 2012. 13th Edition. The Practice of Social Research, Wadsworth

De Leeuw E.D., Hox J.J., Dillman D.A. 2008. International Handbook of Survey

Methodology. Routledge Academic.


Fellendorf M., Herry M., Karmasin H., Klementschitz R., Kohla B., Meschik M., Rehrl K.,

Reiter T., Sammer G., Schneider C., Sedlacek N., Tomschy R., Wolf E. (2011): KOMOD –

Konzeptstudie Mobilitätsdaten Österreichs: Handbuch für Mobilitätserhebungen.

Bundesministeriums für Verkehr, Innovation und Technologie.

Follmer R., Gruschwitz D., Jesske B., Quandt S. (2011) Methodenbericht: Mobilität in

Deutschland 2008. Infas Institut für angewandte Sozialwissenschaft GmbH.

Documents

Studijní opory k modulu M7 - Sociologické metody používané v oblast dopravy - autor Stanislav Biler