Středověká rukopisná bohemika ve Włocławku a Płocku

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Středověká rukopisná bohemika ve Włocławku a PłockuAuthor(s): Pavel SpunarSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 97, Čís. 1 (1974), pp. 37-42Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23458978 .

Accessed: 15/06/2014 21:30

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.248.67 on Sun, 15 Jun 2014 21:30:11 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23458978?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


ZPRÁVY

správných postupů při lexikální rekon

strukci (F. Kopečný,1 K. Polaňski a].) i na zanedbávání principů v historické

lexikologii již osvědčených (jako je např. náležité přihlížení k deprefixaci u sloves). Také smolenické referáty s tematikou

synchronně orientovanou přispěly k pře

svědčení, že ani historická lexikologie se

již dnes neobejde bez aplikace speciál

nějších poznatků prohloubené analýzy

slova, ať Již Jde o souvislosti mezi význa mem lexikálním a slovotvorným, o spoji telnost slov ve větě, nebo o vztahy mezi

frekvencí slov a složitostí jejich význa mové i formální struktury.2

Igor Němec

1 Srov. F. Kopečný, Etymologické symposium v Lipsku, Jazykovědné aktua

lity 10 (1973, č. 1), s. 49—50.

2 Podrobněji viz I. N ě m e c, První za sedání lexikologicko-lexikografické komise Mezinárodního komitétu slavistů, Slavia 43 (1974) s. 105—108.

Středověká rukopisná bohemika ve Wloclawku a Plocku

A. Středověké rukopisy jsou chovány ve Wloclawku jen v Seminární knihovně (Biblio

téka Seminarium Duchownego). Jejich jádro náleželo původně kapitulní knihovně,1

z praktických důvodů byly však sloučeny s fondem rukopisů při kněžském semináři,

sestávajícím převážně ze skript theologických přednášek z 18. a 19. století.

Wloclawek se stal sídlem kujawských biskupů ve 12. století. Knihovna sloužila

potřebám kapituly a její profil, pokud lze soudit ze Zbytků, které se dochovaly, se

neliší od knihoven stejného poslání.

Z kodexů s českými látkami nebo českého původu2 je na prvém místě třeba při

pomenout oblíbený mystický (avšak orthodoxní) traktát Malogranatum, který vzešel

z prostředí zbraslavského kláštera v 1. polovině 14. století. Prvé dvě knihy se docho

valy v kodexu No. 37, třetí kniha v rukopisu No. 38. Kodex No. 37 (pap., XV.2, 359 ff,

32 X 21 cm) nese označení svého obsahu na přední desce vazby; rukou 2. poi. 15. stol.

čteme označení „Primus Malogranati". Rukopis není blíže datován a ani není zmíněno

jméno písaře. Vznikl bezpochyby v 2. polovině 15. století mimo území Cech. Později

(18.—19. stol.) byl majetkem wloclawské kapituly; srov. horní okraj f. la, kde po

známka: „Ex libris V. Capituli Vladislaviae". Název spisu je uveden v písarském incl

pitu (la): „Hic incipit liber, qui intytulatur Malogranatum, et tractat primo de inci

pientibus, secundo de pro)icientibus, tercio de perjectis ..Po prvé knize3 následuje

bezprostředně (118a) druhá,4 končící na f. 349b; Do textu druhé knihy je vložen vý

klad pojmu luxuria (f. 161a: „Hec fPseudo-J Jeronimus. Sciendum enim, quod šunt

šeptem species luxurie, videlicet fornicacio...") a jako šestnáctá kapitola je podán

Pseudo-Cypriánův výklad (172a) „De duodecim abusionibus" ,5 Obě knihy doprovází

* Srov. St. Chod yrt ski, Bibliotéka kapituly Wloclawskiej, uzupelnil rozdzialem

o katalogach 1 wydal ks. St. L i b r o w s k i, Wloclawek 1949, 131 str.

2 Z přehledu vypouštím rozbor rukopisu No. 68, který jsem neměl k dispozici.

Kodex, obsahující (srov. f. 295b: „sermones super dominicas per circulum anni", o nichž se doplňuje „et sunt collecta M. Sczekne et domini Proczywe, M. Kakabi

et M. Jacobi de Colonia", byl napsán r. 1408 v Kozařevu (srov. f. 295b: „finitus in

Kozarzewo anno domini 1408"). Kodex studuje dr Jerzy Wolny v Krakově; srov. též

J. T ř i š k a, Příspěvky k středověké literární universitě 2, AUC, Historia Universitatis

Carolinae Pragensis IX-2, 1968, 13 a d.

3 Incipit (la): „Fili, accedens ad servitutem Dei, sta in iusticia et timore...

Eccli 11° capitulo, (1). Sancta Trinitas, Pater et Filius et Spiritus sanctus, unus omni

potens Deus". 4 Incipit (118a): „Accepta igitur informacione a te, o Pater".

37



ZPRÁVY

rejstřík, jenž je uzavřen poznámkou o významu pojmu malogranatumfi Třetí kniha

je obsahem kodexu No. 38 (pap. XV.2, 348 ff, 32 X 21 cm). Jde o přímé pokračování

díla, takže 1 vnější znaky obou rukopisů jsou shodné. Kodex No. 38 je na začátku

neúplný a končí rovněž rejstříkem.7 Názem spisu je (rukou XV.2J vyznačen na přední desce vazby: „Tercius Malogranati".

Ze spisů pražského theologa německého původu Konráda Z o 11 o w a dochoval se

ve Wloclawku exegetický spis Glosa psalterii a suma katolické věrouky, známá pod

jménem Lectura super capitulo Firmiter credimus libri primi Decratalium. Výklad žalmů8 najdeme v kodexu No. 44 (pap., XV., 181 ff, 29 X 21 cm); titul je zaznamenán

na f. la (sňaté přední přídeští), kde je uvedeno i jméno autora: „Liber psalmorum

expositus a reverendo sacre theologye doctore Cunrado Zolthow". Oba údaje se opa

kují i v písařském explicitu (180a): „Explicit liber psalmorum editus a reverendo

magistro Conrado [180b] Zoltow, sacre theologye doctore. Orate pro [eo], quia lux

est ecclesie". Písař a provenience kodexu nejsou známy. Na přelomu 18.—19. století

náležel wloclawské kapitule.9 Věroučná Lectura super capitulo Firmiter credimus10

se dochovala v kodexu No. 59 (pap., XV.1, 198 ff, 30 X 22 cm), obsahujícím řadu

traktátů a kázání, většinou nábožensko-vzdělavatelného charakteru. Spis končí na

f. 137a, kde je ještě připojeno krátké poučení „quando peccatum aliquid sit mortale

vel veniale". Názvy kapitol jsou shrnuty na f. 143a. Rukopis není písařsky ani pro

venienčně určen.

Z díla augustlniána-křižovnika a znamenitého kazatele v klášteře na Zderaze v Praze,

Johlína z Vodňan, najdeme ve Wloclawku prvý díl oblíbené Zderazské postily

(Postilla Zderaziensis],n do níž autor v letech 1403—1405 shrnul svá starší kázání.

Postila se dochovala v kodexu No. 51 (pap., 1408, 103 ff, 29,4 X 22,5 cm) a je v písař ském explicitu určena jak věcně, tak písařsky a chronologicky. Podle jména písaře Mikuláše z Českého Brodu dá se předpokládat, že rukopis byl napsán v Čechách a později se dostal do Polska. Srov. f. 85a: „Explicit prima pars postille

Sderasiensis per adventům domini cum sermonibus dominicalibus usque ad quadra

gesimam inclusive. Scripta hec postilla per manus Nicolai de Broda Boemicali sub

anno domini M° CCCC" VIII° finitaque feria quarta ante Exaltacionem S. Crucis"

{= 12. IX. 1408). Obsah rukopisu doplňuje velice rozšířený polemický list o eucha

ristii Eloquenti vir o,12 napsaný z katolického hlediska. List bývá spojován se jmény řady autorů (často např. s Ondřejem z Brodu], ale je lépe jej pokládat

5 Incipit (172a): „Sciendum, quod duodecim sunt abusiones seculi, videlicet: Sapiens sine bonis operibus, senex sine religione"; srov. kritické vydání S. Helimanna, Pseudo-Cyprianus de deodecim abusivis, Leipzig 1909.

6 F. 350a: „Incipit Registrum sive tabula primi libri, qui intitulatur Malogranatum". F. 350b: „Incipit registrum secundi libri Malogranati". V explicitu je podáno vysvětlení pojmu malogranatum (351b): „...hic vero liber non incongrue potest censeri Malo

granatum, nam sicut in malogranato sunt multa grana per diversas cellulas inclusa, sic in isto tractatu continentur multe auctoritates diversorum doctorum per multi

formes cellulas...". 7 Srov. f. 345b: „Registrum tercii libri". '

Incipit (2a): „Psallam domino meo, quam [správně: quamdiu] domini fuero. Psalmo centesimo quadringesimo quinto [P9 145, 2]. Reverendi patres et domini et magistři. Cupientem me in maculate legis et casta domini tractare eloquio.".

9 Srov. f. 2a: „Ex libris V. Capituli Vladislaviae". 10 Incipit (95a): „Firmiter credimus et simpliciter confitemur fidem katholicam id

est orthodoxam. Solidům et firmum et primum omnium virtutum immobilium fore fundamentům".

11 Začátek kodexu je silně poškozen. F. la: „III de hoc loquitur Petrus Bleznensis". 12 Incipit (86a): „Eloquenti viro fiomino A, verbi Dei seminatori. In pugna hec

epistola detur fr. Christo dilecto pro salute in Christo Ihesu domino nostro"; konec traktátu chybí.

38



ZPRÁVY

za anonymní. List vznikl asi v letech 1414—1415;13 v kodexu je napsán jinou rukou,

zřejmě však ještě v prvé třetině 15. století.

Polemickou literaturu, zaměřenou proti Husitům, reprezentuje také Tractatus contra

quattuor articulos Hussitarumu z pera profesora vídeňské university Petra Čecha

(Zacha) z P u 1 k a v y.15 Spis vznikl asi r. 1425 a je ve středoevropských knihovnách

hojně rozšířen. Dochoval se v kodexu No. 31 (pap., XIV2 + XV2, nefol., 29 X 21 cm),

obsahujícím četné nábožensko-vzdělavatelné spisy (např. Spéculum S. Mariae, Puncta

catholicae veritatis] a kázání. Rukopis je mixtus (srov. f. 175a: „liber dtversarum

materiarum bonarum"}, napsaný různýma rukama. Byl znovu převázán, ze staré vazby se dochoval štítek {srov. před. přídeští) se jménem majitele: „Liber Iohannis Rasoris

Hydemburgk".

Reformně zaměřené, avšak katolicky orthodoxní kazatelské sbírky pražského emi

granta Jeronýma Silvana (Mníška], působícího v Polsku a v Itálii, se do

chovaly v kodexu No. B1 (pap., XV., 313 ff, 30 X 21 cm). Na f. 2a začíná soubor svá

tečních kázání Exemplár salutisi obsahující řeči na den sv. Václava17 a sv. Vojtěcha,18

datovaný do r. 1413 (srov. f. 140a: „In die virginis Lucie fecit finire ... anno Mil

lesimo CCCC" decimo tercio"; tj. 13. XII. 1413). Název sbírky je uveden v písařském

explicitu, avšak bez dalších podrobností (srov. f. 140a: „Expliciunt sermones Exem

plaris salutis per manus"]. V témže kodexu jsou i Jeronýmovy sbírky nedělních kázání

Linea salutis19 (začíná na f. 142 a končí na f. 171b bez jakýchkoli údajů o autoru,

dílu, písaři nebo datování) a Sermones de tempore,20 Poslední začíná na f. 207a,21

avšak prvé kázání řady je omylem zařazeno na konec sbírky.22 Ani v těchto kázáních

nejsou uvedeny žádné bližší identifikační údaje. Kodex náležel původně Janovi, faráři

v Lubotíně, který jej odkázal ještě v XV. století wloclawskému kostelu. Zprávu docho

valo f. 2a: Jste est liber ecclesie Wladislaviensis legatus per dominům lohannem,

bone memorie plebanum in Lubothyn, et ecclesie vicarium supradictó". Vlastnictví

wloclawské kapituly potvrzuje rovněž přípisek z 18.—19. století na f. la (in marg.):

,JEx libris V. Capituli Vladtslaviensis". Polský původ kodexu dosvědčuje polské desa

tero {Dziesiçcioro) na f. 202a.

13 Původní protihusitská část je kladena do r. 1414, protiutrakvlstická polemika pak do roku 1415 (ed. H. v. Hardt, Magnum oecumenicum Constantiense concilium,

1697—1700, 3, 340). 14 Incipit (177a, správně 186a): „Iussit vestra reverentissima paternitas ac metuen

dissima dominacio". 15 O něm D. Girgensohn, Peter von Pulka und die Wiedereinftihrung des Laien

kelches, Leben und Wirken eines Wiener Theologen in der Zeit des grofien Schismas,

GOttingen 1964. 16 Incipit (2a): Jnspice et fac secundum exemplár ... Ex XXV°, [40], Iohannes

Silvanus, domini nostri Ihesu Cristi inutilts servulus ... [2b] Incipit sermo de Nati

vitate Marie. Tiber generacionis, Mt 1° capitulo, [1]. Venerandi patres et domini!

Si Marie celsitudinem admirabimur". 17 Incipit (11b): „Si guis vult venire post me. Mt XVI, [24] Adam et Ewa protho

parentes nostri". 18 Incipit (85b): „Amen, dico vobis, quod dives difficulter intrabit in regnum celo

rum, Mt XII [správně: 19, 23]. Tulerunt itaque Filistini archam domini". 19 Incipit (142a): „Ve michi, quia tacui [Is 6, 5]. Hec verba locutus est Ysais

propheta commémorons in se et in aliis". 20 Incipit (313b; prvé kázání řady Je přehozeno na konec sbírky, začínající na

f. 207a : „Hora est iam nos de sompno surgere Rom 13, [11]. Iste sermo debet ...

Sicud legitur in libro Judic., quod zizania". 21 Srov. „Hora est iam nos de sompno surgere. Ad Rom XII [správně: 13, 11], Quia

secundum mores hodierni ewangelii legitur dominica ultima ante Resurreccionem domini".

22 Srov. pozn. 17. Za perikopou na f. 313b čteme opravu: „Iste sermo debet in

principio stare ante illum sermonem Hora est nos etc.".

39



ZPRÁVY

Bližšího prozkoumání by zasluhoval kodex No. 25 (pap., 1466, 527 ff, 31 X 21 cm).

Rukopis má na f. la nadpis, kde je uveden název díla a jeho Členění: „Iste liber

qui intitulatur De proprietatibus rerum continet XIX libros, quorum primus est de

Deitate distinctus secundum capitula, que sequntur"P Pozornost vzbuzuje XV. kniha

[f. 285b: „Incipit liber quindecimus de partibus terre et diversis provinciis..v níž

se lze dočíst i o Cechách (f. 291b: „De Bohemia"}. Začátek pojednání (f. 291b;

„Bohemia est pars Messue ad plangam [!] orientalem iuxta Germaniam posita in.

Europa, que a montibus maximis et silvis densis") . je totiž totožný s textem, jímž začíná Mikuláše G 1 a s s b e r g e r a24 Maior Cronica Bohemorum moderna, opíra

jící se o druhou recenzi Pulkavovy kroniky. Kodex je datován na f. 527a: „Anno. domini 1466".

Přehled wloclawských bohemik zakončíme poukazem na kodex No. 169 (pap.,

XIV.2, 178 ff), který je českého původu. Rukopis obsahuje homiletické látky, z nichž

nejzávažnějšími jsou (30a) „Collaciones de sanctis" a (89a) „Collaciones de dominicis.

per anni circulum valde bo[ne]" premonstráta a vynikajícího theologa 13. století

Mikuláše Gorrana (Nicolaus de Gorran, Gorranus). Český původ rukopisu prozrazují

vpisky rukou písaře textu na volných místech na linkách. Jde o kratičké (tzv. střelné)

modlitby typu „Bože milý" (138a), „Svatá matko, smiluj se" (152a), „Smiluj se, Bože

milý" (153a), „Marie, smiluj se" (155b), „Matko milá, ..." (161a). Kodex není datován

a není ani blíže lokačně určen.

B.

Z bohatství středověkých kodexů Seminární knihovny v Plocku (Bibliotéka Semi:. narium Duchownego), jíž náležely i kodexy kapitulní knihovny, se dochoval jen zlomek.

Rukopisy byly společně s celou knihovnou v r. 1941 vyvezeny do Královce a dodnes

se podařilo nalézt jen několik kusů.25

Osudy kapitulní knihovny jsou úzce svázány s dějinami mazowieckého biskupství, založeného v Plocku r. 1075. Význačnou politickou a kulturní úlohu sehrálo zvláště na konci XI. a ve XII. století a není proto divu, že v souboru kodexů, jak se dochovaly do r. 1941, byly i některé románské a raně gotické rukopisy. Před vyvezením Semi nární knihovny obsahoval fond kapitulní knihovny (knihovna rostla odkazy biskupů, a kanovníků až do XVI. století, později její význam upadal) 170 středověkých kodexů:

Jejich svědomitý popis připravil před válkou A. Vetulani, který jej však publikoval až roku 1963.26 Srovnáním soupisu s dnešním stavem (zatím se podařilo nalézt jen' 12 kodexů)., vynikne naléhavě, jak ohromné ztráty knihovna utrpěla.

Z dnes dochovaných kodexů, mezi nimiž je např. evangelistář z 12. století (MS 140) nebo Graduál Erazma Ciolka z r. 1509 (bez sign.) je pro nás nejzajímavější rukopis MS 39.27 Kodex nazývaný Liber revelationum S. Birgittae obsahuje všech sedm knih

23 Incipit (14a): „Cum proprietates rerum sequantur substancias secundum distinc

cionem". Stejný incipit možno registrovat na před. předsádce kodexu Praha Kapit. L 46-1 („De proprietatibus"].

24 Srov. J. Emi era vydání kroniky Pulkavovy ve FRB 5, 1893. O Mikulášovi Glassbergerovi (+ 1508) pojednal W. S e t o n, Nicholas Glassberger and his works, Manchester 1923.

25 Srov. Dziesigč wieków Plocka, Plock 1959, 263 str. 26 A. V e t u 1 a n i, Šredniowieczne rgkopisy Plockiej biblioteki katedralnej, Roczniki

biblioteczne 7, 1963, 313—443. 27 Ibid., No. 71. 28 Na konci kodexu jsou touž rukou ještě připojeny (181b) „Vita Sancte Byrgitte"

(incipit: „Incipit legenda sancte Brigide. Leccio prima. Ego descripsi tibi tripliciter" a (184a) „Bulla canonizacionis sancte Brigitte".

40



ZPRÁVY

zjevení28 a vznikl v Praze r. 1400. Jak vyplývá z písařského explicitu f. 181a: „Expli ciunt omneš Revelaciones sancte Byrgitte ducisse Swecie comparate per Iohanriem

de Clobuk dictum Kropacz anno domini M° CCCC° in Praga"), objednatelem knihy byl

Jan z Klobouk, zvaný K r o p á č. A protože kodex je opatřen skvostnou řezanou

vazbou,29 vznikl v literatuře spor, kdo byl Jan z Klobouk a jaké byl národnosti.30

Podle znění písařského explicitu ( „ ... Revelaciones •... comparate per lohannëm

de Clobuk dictum Kropacz...") je nesporné, že Ján Kropáč byl objednatelem kodexu31 a nikoli písařem nebo tvůrcem rukopisu, jak soudí nejnověji znovu Czesiaw

Erber.32 Je třeba dát za pravdu Wl. Semkowiczowi,33 který již dříve podobné názory34

odmítl; pokud jde o Janovu národnost, soudil Semkowicz [ibid.j, že jde spíše o Čecha

z Klobouk u Prahy než o Poláka, jak připouštěl A. Birkenmajer.35 Semkowiczovo sta

novisko o roli Jana Kropáče jako mecenáše při vzniku kodexu podporuje nesporně to, že jméno „Kropacz" je uměleckým způsobem vyřezáno i do hřbetu knihy. Taková čest

nepříslušela řemeslnému písaři, ale osobnosti, která vznik skvostného díla podnítila a zaplatila. Mimořádný Kropáčův zájem o zjevení sv. Brygidy dokládá ostatně i to, že se kromě rukopisu plockého zasloužil i o vznik rukopisu z r. 1394 v Praze (Praha UK VIII D 26)36 a exempláře z r. 1396 v Krakově (Kraków Bibljag 1259).37 V této

souvislosti je ovšem s podivem, že tento bohatý mecenáš byl zapsán na právnickém studiu pražské university jako „pauper" a osvobozen od placení poplatků.38 Ze by šlo

o dvě rozdílné osobnosti je při shodě přízviska, doby i místa původu vyloučeno.

Pokud jde o národnost Jana Kropáče je třeba se přiklonit k domněnce o jeho

polském (resp. slezském] původu. Student „Joannes Cropacz de Globuk" byl zapsán mezi posluchači, tvořícími natio Polonorum?9 Je třeba proto pomýšlet na městečko

Klobuck nad Bílou Okšou (dnes voj. Katowice) a nikoliv na české Klobuky, ležící

29 Srov. A. Birkenma jer, Introligator polski w Pradze w r. 1400, Congrès inter national des Bibliothécaires et des Amis du livre, tenu à Prague du 28. juin au 3. juillet 1926, T. 2, red. B. Koutnik, Prague 1928, 26. — P. H a m a n o v á, Z dějin knižní vazby od nejstarších dob do konce XIX. století, Praha 1959, 36 (s nesprávným výkladem comparare = vázat knihu)..

30 Dosavadní názory shrnuje nejlépe Czeslaw Erber, Janusz Kropaci z Klobucka, Kielce 1968, 12 str.

31 Srov. doklady v tom smyslu („die Besorgung eines Bûches"), jak je shromáždil W. Wattenbach, Das Schrijtwesen im Mittelalter, Leipzig 1896, 470 sq:; viz také českou glosu „comparavit — zjednal" v Městské knize slánské (LibCivSlan), p. 70

(materiál Slovníku středověké latiny v Cechách a na Moravě). 32 Srov. pozn. 30. 33 Wl. Semkowicz, Paleografia laciňska, Kraków 1951, 137. 34 Srov. M. B o 11 e r t, Leder schnittbande des XIV. Jahrhunderts, Leipzig 1925. 35 A. B i r k e n m a j e r, Ksiqika rgkopišmienna, Warszawa 1936, 26. 36 Kodex byl zřejmě pořízen nákladem několika mecenášů. Za ukončením čtvrté

knihy (176a) čteme: „Explicit quartus liber celestium revelacionum beate domine

Birgitte ducisse Swecie. Liber iste est comparatus per dominům Andreám Prage". Na konci celého díla (285b) pak je poznamenáno: „Explicit liber celestium revelacionum

beate Brigide sponse Cristi. Sub anno domini Mo trecentesimo nonagesimo quarto

finitus. ... Janussii Clobutyensis alias Cropacz liber suprascriptus est Pragensii in

studio comparatus". 37 Písařský explicit jednoznačně určuje Jana Kropáče jako objednatele kodexu. Srov.

„Expliciunt omneš Revelaciones b. Byrgytte, ducisse Swecie, anno domini 1396 com

parate Prage per Iohannem dictum Cropacz. Orate pro eo". Srov. W. Wislocki, Katalog

rgkopisów biblijoteki Uniwersytetu Jagiellofiskiego I, Kraków 1877—1881, 319. 38 Srov. Monumenta Historica Universitatis Carolo-Ferdinandeae 11-1 (Album

seu matricula facultatis Iuridicae Universitatis Pragensis], Pragae 1834, 108 sq.: „Anno domini 1398 honorabilis vir, dominus Nicolaus Gewnheri, sacrosanctae Wyssegradensis ecclesiae scholasticus ... rector Universitatis canonistarum Pragensis studii, intitulavit

subséquentes: ... Ioannes Cropacz de Globuk pauper, ...". 39 Ibid.

41



ZPRÁVY

nedaleko Slaného. Snad další pramenný výzkum vrhne další světlo na osudy tohoto

podivuhodného mecenáše a ctitele sv. Brigity. Závěrem ještě drobné upozorněni. V archivu plockého semináře se dochoval frag

ment dopisu z XV. století, v němž Jindřich Fulštajn, hauptman na Cvilině,40

žádá adresáta (jméno nedochováno), aby pomohl studentu Martinovi dostat se bez

pečně do Krakova na studie (srov aby Tvá milost ráčil pomočen býti Martiniovi]

studentovi, ukazateli listu tohoto, aby mohl do Krakova při[jítji bezpečně, neboť se

nynie tam v Krakově učítit..."). Další doklad o přitažlivé síle krakovského učiliště

v XV. století ve Slezsku.41

Pavel Spunar

40 „Gindrzich Fulstaina, hauptman na Czwilynie". Cvilín (Lobenstein), hrad u Úvalna

(Slezsko). V 2. poi. 13. století náležel Benešovcům, dále držela hrad knížata opavská a krnovská. Srov. L. H o s á k, Historický místopis Moravy a Slezska, Ostrava 1967, 380.

41 Zpráva navazuje na řadu sdělení o středověkých rukopisných bohemikách v za hraničí. Srov. P. S pu na r, LF 90, 1967, 181—184 (St. Paul); týž, LF 92, 1969, 131—137 (Lambach); týž, MedBoh 1, 1969, 96—101 (Altenburg); týž, MedBoh 2, 1969, 320—325 (Herzogenburg); týž, LF 93, 1970, 209—213 (Gůttweig); týž, LF 93, 1970, 289—295 (Pelplin); týž, MedBoh 3, 1970, 279—287 (klášterní knihovny v Kra

kově); týž, LF 94, 1971, 227—233 (Uppsala); týž, SborNárMus C, 16, 1971, 153—159 (ArcdiecArch Poznaň); týž, LF 96, 1973, 170—174 (Sandomierz, Lublin); týž, Graecolatina et Orientalia 5, 1973, 175—183 (Kalocsa, Szombathely, přírůstky Szé

chényi Kónyvtár v Budapešti); týž, MedBoh 4 (Gniezno, Toruň, Szczecin, Lund) v tisku.

42



Documents

Středověká rukopisná bohemika ve Włocławku a Płocku