STAVBA - m.soudom.cz · II. zrakový nerv (nervus optikus) obsahuje nervový vlákna a ta vedou z buněk sítnice, vystupují ze zadního pólu oka a jdou do nitrolebního prostoru

Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640 Stránka 28

- ovládá přímo nebo nepřímo činnost všech orgánů, vytváří chování organismu a komunikuje

s okolím

- fce: příjem, zpracování, ukládání a vydávání informací

- působí velmi rychle, účinek je krátkodobý (po dobu trvání podnětu)

- skládá se z mozku a míchy

STAVBA

Neuron, nervová buňka (cellula)

- základní funkční a histologická jednotka nervové tkáně je neuron, nervová buňka

- jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijmout, vést, zpracovat a odpovědět na

speciální signály

- přenáší a zpracovávají informace z vnitřního i vnějšího prostředí a tím podmiňují schopnost

organismu na ně reagovat.

- neuron jako základní jednotku nervové tkáně popsal roku 1835 J. E. Purkyně

DENDRITY = krátké výběžky vedou vzruch do buňky (dostředivé, směrem do mozku nebo

do míchy), přijímají signály z jiných neuronů nebo smyslových buněk

NEURIT – AXON = dlouhý až 1m, počet neuronů v mozkové kůře je 14 miliard

- vede vzruch z buňky (odstředivé, směrem z mozku nebo míchy)

AXONOVÝ VÝBĚŽEK = spojuje tělo s axonem

BUŇ.TĚLO = soma, obsahuje buněčné jádro

BUNĚČNÍ JÁDRO = endoplasmatické retikulum,Golgiho komplex, mitochondrie. lysozomy

centrioly

RENVIEROVY ZÁŘEZY = zrychlují vedení vzruchů, rozdělují myelinovou pochvu se

schwannovymi buňkami

MYELINOVA POCHVA = tuková látka, zabraňující šíření vzruchů mezi sousedními vlákny

SCHVANNOVA BUŇKA = obtáčí se kolem axonu a vytváří myelin

NERVOVÉ ZAKONČENÍ = synoptický knoflík (tvar knoflíku)

- nemnoží se, pouze regenerují

- jsou citlivé, nutné zásobení 02 (kyslík se dostane do mozku krví, za 1min.proteče mozkem

skoro 1 l krve)


Gliové buňky (glie, neuroglie)

- drobné, bohatě větvené buňky různého tvaru vyplňující prostory mezi nervovými buňkami

- tvoří "kostru" nervové tkáně

- nevedou vzruchy, mají podpůrnou funkci, chrání a vyživují neurony a fagocytují poškozené

buňky, odvádí odpadní látky

- je jich 10x více než neuronu

- typy glií:

Astrocyty: skelet NS, mají hodně výběžků, dotýkají se cévy a neuronu –

zprostředkovávají metabolismus

Oligodendroglie: tvoří myelinovou pochvu

Mikroglie: schopny fagocytózy a měňavkovitého pohybu, zajišťují imunitu

Velikost nervových buněk

- jsou různě veliké a různých tvarů

- velikost se pohybuje od 7 tisícin milimetru až 150 tisícin milimetru

Vzruch

- rychlost přenosu vzruchu je až 120m/s

- spojení dvou neuronu se děje díky SYNAPSÍM

- na jednom neuronu je až několik tisíc synapsí

- jednosměrné vedení vzruchu

REFLEX

- reakce organismu na změnu prostředí

- tento pojem vysvětlil a zavedl český fyziolog Jiří Procházka ( 1749 – 1820 )

Reflexní oblouk

- děj při kterém se přenáší signál z čidla nervovou drahou

k výkonnému orgánu


Skládá se z 5 částí:

1. receptor = příjem, podráždění

2. dostředivý nerv = vede vzruch do CNS

3. CNS = zpracování informace

4. odstředivý nerv = vede nerv z CNS

5. efektor = výkonný orgán (odpověď na podráždění)

Nepodmíněny a podmíněný reflex:

-tyto děje rozdělil a popsal do dvou skupin, fyziolog Ivan Petrovič Pavlov ( 1849 – 1936 )

Nepodmíněný R

jsou vrozené (zaznamenán v genetickém kódu)

jsou v šedé hmotě všech částí ústřední nervové soustavy mimo kůru koncového mozku

vždy stejná reakce (podráždění rohovky – mrknutí)

nejsložitější forma vrozených reakcí = pudy rozmnožovací, sebezáchovy (instinkty)

Podmíněný R

získané učením během života

centrum v mozkové kůře

vznik na základě určitého podnětu (světlo, zvuk, určitá osoba……)

po vynechávání určitého podnětu reflex časem vymizí

Dělení reflexů podle:

ČIDLA

exteroreceptivní (kožní čidla, zrak, chuť, čich)

interoreceptivní (podněty uvnitř organismu)

propioreceptivní (podněty ve svalech, šlachách a kloubech)

CENTRA

extracentrální (reflexy axonové, uzlinové)

centrální (reflexy míšní a mozkové)

VÝKONNÉHO ORGÁNU

somatické (tělové)

autonomní (vegetativní)

VZNIKU

nepodmíněné (vrozené)

podmíněné (získané)

CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM

- rozděluje se na MÍCHU a MOZEK


Mícha (medulla spiralis)

- je to provazec nervové tkáně uložený v páteřním kanálu

- je asi 40 - 45 cm dlouhý, v krční části má v nejširším místě v horním oddílu bederním průřez

asi 12x8,5 mm

- je centrem jednoduchých reflexů, např. obranného reflexu nebo erekce

- horní konec přechází v prodlouženou míchu ( část mozku )

- dolní konec končí v úrovni druhého bederního obratle

- z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů

- na průřezu míchy rozlišujeme centrální kanálek obklopený šedou hmotou a okolo ní bílou

hmotu

šedá hmota je tvořena těly neuronů a krátkými dendrity (výběžky), vybíhá

v přední míšní rohy, spojením předních a zadních míšních kořenů vznikají

míšní nervy, které vystupují meziobratlovými otvory

bílá hmota tvoří jí neurity (AXON) s myelinovou pochvou, tvoří ji svazky

vláken, které vytvářejí vzestupné dráhy předávající impulsy do vyšších částí

CNS a sestupné dráhy přivádějící z vyšších částí CNS podněty pro činnost

motorických buněk (vědomé a chtěné pohyby)

- jsou smíšené, odstředivé (od receptorů vstupují do zadní části hřbetní míchy) a dostředivé

(vstupují z přední části míchy a v páteřním kanálu se spojují s kořeny zadními)

Mozkomíšní mok

= liguor cerebro spinalis

= čirá kapalina, obsahuje bílkoviny, 130-150 ml

= denně vznikne 500 ml

funkce – ochranná, nadlehčuje mozek, odvádí metabolické zplodiny z mozku,chrání, tlumí

nárazy, imunitní funkce

Centrální kanálek (canalis centralis) – úzký, v krční oblasti je často druhotně uzavřen

Míšní nervy (nervi spinalis)

Nervová pleteň krční (plexus cervicales)

vzniká spojením 1. -4. krčního nervu

její větve vedou k některým svalům a kůži

nejvýznamnější je dlouhý nerv brániční (nervus phrenicus), který sestupuje

mezihrudím až k bránici a zprostředkovává brániční dýchání.

Nervová pleteň pažní (plexus brachialis)

spojení předních větví 5. - 8. krčního nervu a částečně 1. hrudního nervu

nervy pro svaly pletence horní končetiny, končetinové svaly hrudníku a svaly volné

horní končetiny (např. nerv vřetenní, středový a loketní, které dosahují až na prsty

ruky)

Nervy hrudní netvoří pleteně a nespojují se s předními větvemi

12 párů, probíhají mezi žebry

nervy mezižeberní (n. intercostales) se rozvětvují ve svalech hrudní a břišní stěny a v

kůži přední strany trupu.


Nervová pleteň bederní (plexus lumbalis)

přední větve 1. - 4. nervu bederního

inervuje svaly břicha, svaly přední a vnitřní strany stehna a zevní pohlavní orgány

největší je nerv stehenní, který se větví na přední straně stehna.

Nervová pleteň křížová (plexus sacralis)

tvoří ji 5. nerv bederní a 1. -3. nerv křížový

nejvýznamnější je nerv sedací (n. ischiadicus), který sbíhá po zadní straně stehna a v

zákolenní se dělí na nerv holení a lýtkový, které dosahují až na prsty nohy.

Nervová pleteň stydká (plexus pudendalis)

tvořená všemi křížovými nervy

inervuje svaly pánevního dna a orgány malé pánve

Nervová pleteň kostrční (plexus coccygicus)

drobné kostrční nervy inervují anální otvor.

Nervy hlavové ( nervi cranialis) připojují ke spodině mozku kořeny, které mají vlákna většinou pouze jednoho typu

(senzorická vlákna)

rozvětvují se v oblasti hlavy a krku

smíšené, odstředivé a dostředivé

zásobují hlavně smyslové orgány a svaly na hlavě


I. čichový nerv (nervus olfaktorius)

začíná tenkými vlákny, výběžky čichových buněk vytvářejí pleteně a z nich vznikají

čichové nervy a vstupují do nitrolebního prostoru a vedou do výběžků do mozkové

kůry

senzitivní nervy

II. zrakový nerv (nervus optikus)

obsahuje nervový vlákna a ta vedou z buněk sítnice, vystupují ze zadního pólu oka a

jdou do nitrolebního prostoru a pokračují přes zkřížení do zrakových center

je součástí CNS

III. okohybný nerv (nervus okulomotorius)

odstředivý, eferentní

motorická vlákna se dělí ke svalům

vegetativní vlákna jdou ke svalům řasnatého tělíska a duhovky

IV. kladkový nerv (nervus trochlearis)

tenoučký nerv, jádro ve středním mozku, inervuje horní šikmý sval u oka

V. trojklanný nerv ( nervus trigeminus)

nejsilnější hlavový nerv

inervuje obličejovou část hlavy

smíšený nerv ze tří částí:

1. větev odstředivá – od receptorů z kůže čela, horního víčka, nosního kořene

2. větev dostředivá – receptor ve tváři, zevního nosu, na patře, zuby horní čelisti

3. větev smíšená - dostředivá = dolní čelist, jazyk a krajina spánková

- odstředivá = svaly žvýkací

VI. odtahující nerv ( nervus abducens)

vstupují do očnice, vedou vzruchy ke svalům, které zabezpečují pohyb oční koule, při

poškození = šilhání ( strobismus)

VII. lícní nerv ( nervus fascialis)

vede motorická vlákna k mimickým svalům

senzitivní vlákna ze zevního sluchovodu, chuťových buněk

vegetativní vlákna k slzné žláze a slinné žláze a žlázkám dutiny nosní

při poškození ztráta mimiky na ½ obličeje

VIII. sluchověrovnovážný nerv ( nervus vestibulokochlearis)

má 2 části - sluchovou a rovnovážnou

IX. jazykohltanový nerv ( nervus glozofanrygeus)

obsahuje smíšený nerv

inervuje zadní 1/3 jazyka, hltanu, příušní žlázu

umožňuje polykání

X. bloudivý nerv ( nervus vagus)

smíšený nerv, inervuje útroby na krku, břiše, hrudníku, vede na krku, vystupuje v

hrdelní jamce do hrudníku a s jícnem do dutiny břišní

motorická vláka - svaly hrtanu a hltanu


vegetativní vlákna - hladká svalovina, žláza

senzitivní vlákna - z orgánů - orgánová bolest

XI. přídatný nerv ( nervus akcesorius)

motorická vlákna

inervuje některé svaly krku, zdvihač hlavy a sval trapézový

XII. podjazykový nerv ( nervus hypoglossus )

jádro v prodloužené míše a rozvětvuje se na svalech jazyka

Nervy vegetativní ( autonomní)

starají se o automatickou regulaci našich orgánů bez našeho vědomí (srdce, plíce,

žaludek….)

skládají se z motorických nervů spojujících s ostatními orgány

mají dvě skupiny

nervy sympatické

nervy parasympatické


NERVY SYMPATICKÉ

vychází z krční, hrudní a bederní spolu z míšními nervy

jsou podél páteře, vzájemně propojeny s nervovými vlákny = sympatický kmen

krční sympatikus inervuje svalovinu cév, krku, oko, žlázy hlavy a krku, srdeční

svalovinu

hrudní sympatikus - plíce, bronchy, pleteně podél cév, stěna trávicí trubice

bederní sympatikus - ledviny, vnitřní pohlavní orgány, v pánvi se přidávají k

parasympatiku a tvoří pleteně drážděn při stresu, zátěži rozhodování

NERVY PARASYMPATICKÉ

vystupuje z mozku společně s některými mozkovými nervy a z křížové míchy

s III. hlavovým nervem vede ke svalům oka

s VII hlavovým nervem vede ke slinným a slzným žlázám

s IV hlavovým nervem vede k příušní žláze

s X hlavovým nervem vede k průdušnici, cévám, srdci, zažívacímu traktu až k horní

části močovodu a ledvinám

Mozek (encephalon) - je uložen v dutině lební, o váze asi 1 300g (při narození asi 400g)

- nejsložitější orgán v celé nervové soustavě a celého lidského těla

- je chráněn 3 plenami jako mícha:

1. tvrdá plena = cévy, tuk a vazivo (pod ní 2 pleny měkké)

2. pavučnice (arachnoidea) = bezcévnatá

3. omozečnice = bohatá cévami

- prostor mezi omozečnicí a pavučnicí je vyplněn mozkomíšním mokem

(chrání mozek a míchu před otřesy a nárazy)

Stavba mozku:

PRODLOUŽENÁ MÍCHA (medulla oblongata)

VAROLŮV MOST (pons varoli)

MOZEČEK (cerebellum)

STŘEDNÍ MOZEK (mesencephalon)

MEZIMOZEK (diencephalon)

KONCOVÝ MOZEK (telencephalon)


1. PRODLOUŽENÁ MÍCHA

pokračováním míchy páteřní

uvnitř je IV. mozková komora

vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů

jsou zde centra retikulární formace (řízení dýchání, krevního tlaku, pohyby trávícího

ústrojí…)

vůlí neřízené pohyby – polykání, kýchání, kašlání, zvracení

2. MOZEČEK

složení: z 2 hemisfér spojených červem mozečkovým kůra mozečková (na

povrchu šedá hmota, silně zbrázděná závity, uvnitř bílá hmota, která se rozbíhá do

závitů)

je reflexní pohybové ústředí: regulace svalového napětí, koordinace pohybů,

udržení rovnováhy

3.VAROLŮV MOST

tvoří val nad prodlouženou míchou, spojuje koncový mozek s mozečkem

složení: hlavně ze vzestupných a sestupných mozkových vláken také i části šedé

hmoty (zde se kontrolují žlázy, které produkují sliny a slzy)vystupuje z něj trojklaný

nerv

podněty aktivuje Ret.formace mozkovou kůru a udržuje ji v bdělém stavu, pokud

podněty ochabnou, dochází ke spánku.


4. STŘEDNÍ MOZEK

nejmenší oddíl mozku, skrytý mezi mostem a mezimozkem

složení:

- sylviův kanálek – prochází středem, má kolem sebe šedou hmotu čtverohrbolí – na horní

straně, končí zde část zrakového a sluchového nervu, z šedé hmoty začínají 2 páry

okohybných nervů stonky mozkové – ve spodní straně středního mozku, z bílé hmoty,

spojují koncový mozek s nižšími oddíly centrálního nervstva

5. MEZIMOZEK

uložen mezi hemisférami koncového mozku

je v něm III. komora mozková - spodina komory je tvořena tenkou stěnou z šedé

hmoty - hypotalem

podvěsek mozkový je stopkou připojen k šedé hmotě v komoře (hypotalamu)

šišinka – připojuje se na strop hypotalemu

hypotalem – má reflexní centra (řídí teplotu, množství vody, spánek, bdění, látkovou

výměnu)

stěny mezimozku: jsou silné, vejčitý tvar = talamy

talamy – složené hlavně ze šedé hmoty, jsou převodním ústrojím pro četná nervová

vlákna, jdoucí ke koncovému mozku

6. KONCOVÝ MOZEK

někdy nazýván přední mozek, velmi vyvinut

složení: 2 polokoule (hemisféry)

pravá je umělecká, syntéza podnětů

levá je technická

lalok čelní, temenní, týlní a spánkový

čichový mozek – na spodní ploše čelních laloků obou hemisfér

mozkomíšní mok – v každé dutině uvnitř hemisféry, k mozku se dostává přes 4

komory

limbický systém – tvoří ho mezimozek a části pláště, vytváří límec mozkové tkáně

kolem mozkového kmene, zajišťuje komplexní instinktivní chování – sídlo emocí,

také zajišťuje ukládání paměťových stop a na základě zkušeností pomáhá dotvářet

vrozené prvky chování

Kůra předního mozku: spojena s dostředivými a odstředivými dráhami, registrují se zde

reflexy – vznik podmíněných reflexů


Sledování činnosti CNS elektrodami na povrchu hlavy (EEG = elektroencefalogram)

slouží k posouzení stavu mozku a jeho poruch

Bdění stav, kdy organismus komunikuje s okolím, retikulární formace a limbický systém

udržuje mozkovou kůru ve stavu bdělosti

Spánek období zotavení organismu

novorozenec = 20 hodin

dospělí = 8 hodin

zpomalení činnosti vnitřních orgánů

útlum mozkové kůry (některé orgány zůstávají v činnosti =

strážné body = probuzení)

má cyklický charakter:

1. telencefalický spánek (NREM, klidový)

útlum mozkové kůry (beze snů)

začátek spánku (opakuje se 4 – 5 x, po 60 – 90 minutách)

2. rhombencefalitický spánek (REM, paradoxní)

u dětí převažuje, u dospělích ¼ celkové doby

rychlé pohyby očí, sny

mozek třídí informace a ukládá je

existují další formy spánku

hypnoticky (sugesce)

narkotický

Vlivy působící na nekvalitní spánek: stres (zaměstnání, rodina)

bolestivé stavy (po úraze, operaci, nemoc)

pobyt v cizím prostředí (internát, dovolená, nemocnice)

narušený biorytmus (směnný provoz, cestování)

zdřímnutí (po obědě, před večerem)

kofein (nepít 4 – 6 hodin před usnutím)

alkohol (narušuje kvalitu spánku)

nikotin (působí povzbudivě)

cvičení (3 – 4 hodiny před usnutím)

těžká jídla

Naopak naučený rituál a vhodné prostředí zvyšují kvalitu spánku

Typologie osobnosti podle vyšší nervové činnosti - první vědeckou typologii rozpracoval HIPOKRATES

- staří Řekové měli rozdělení: KREV, SLIZ, ŽLUTOU a ČERNOU ŽLUČ


Cholerik (žlutá žluč)

silně vzrušivý, sklon k výbuchům hněvu a agrese

těžko se ovládá a reaguje impulzivně, nerozvážně (proráží hlavou zeď)

netrpělivý, panovačný, reaguje rychle

Melancholik (černá žluč)

pesimista se strachem z budoucnosti, smutně laděný

miluje klid, nemá rád hluk a jakékoliv změny ve svém okolí

obtížně navazuje kontakty, život pro něj bývá obtížný

Flegmatik (sliz)

vyrovnaný, navenek se jeví jako lhostejný

vykazuje stálost a spokojenost, chladnokrevnost až apatii

neprojevuje se navenek, hlubší vztahy pouze k vybraným osobám

je bez velkých životních ambicí a požadavků, nemá rád změny

Sangvinik (krev)

přiměřená reaktivita, na slabé podměty reaguje slabě, na silné silně

je přizpůsobivý, emočně vyrovnaný, nestálý, lehkovážným optimista

C.G.Jung rozdělil základní typy na INTROVERT a EXTROVERT

Introvert

myšlení -říká, že něco existuje

cítění – říká, odkud to pochází a kam to směřuje

Extrovert

myšlení – říká, co to je

cítění – říká jakou to má hodnotu a jaký význam

Učení souvisí se zvládnutím mechanismu řeči a paměti

psychologie má nejlepší výsledky v této oblasti – jediná ucelená

koncepce – učení souvisí s technikou učení

učení je adaptivní změna chování vlivem vnější situace

je to vše, co získáváme, jako zkušenost

schopnost učení je vrozená, jako důsledek lidských potřeb – rozvíjí se

chápáno, jako synonymum pro celý lidský život

Úrovně učení:

pudová úroveň (u zvířat)

emocionální úroveň (zkresluje naše znalosti o světě)

racionální úroveň (rozumová úroveň)

Fáze učení:

„úplná nevědomost“ – „dokonalá vědomost“

I. motivační

II. poznávací – seznámení s problémem (vědecký)

III. výkonová

IV. kontrolní


Motivační:

čím větší motivace, tím větší aktivita

uvědomění vnitřních i vnějších pohnutek, které mě dovádí k řešení

Poznávací:

začátek pronikání do uč. materiálu

aplikace zkušeností a získávání dalších informací a prostředků k jejich řešení

utváří se různé hypotézy řešení, ty se i prověřují

tápání, hledání

Výkonová:

fáze, kdy jsem pochopil a vyřešil problém, osvojil si učební materiál a zařadil ho do

soustavy předcházejících poznatků

často touto fází učení končí

Kontrolní (ověřovací):

kontrola výsledku

např. aplikace osvojených vzorců, řešení dalších úloh na stejném základě

Druhy učení:

Podle obsahu:

intelektuální (základní – pamětní nebo myšlenkový ráz) - osvojování vědomostí

motorické (osvojování různých zručností a motor. návyků)

sociální (osvojování typických forem spol. chování)

Faktory ovlivňující průběh a vývoj učení:

trvání (P), efektivita (výsledek)

činitelé

všechny vlivy působící na učícího se

všechny způsoby a metody uplatňované při učení

tělesný stav (svěžest, zdraví, neuspokojené tělesné potřeby)

psychický stav (city, stav pozornosti)

Charakterově – volné vlastnosti - v postoji k učení – svědomitost, soustavnost – x – lenost, vyhýbání se učebním povinnostem

- v průběhu učení – důkladnost, houževnatost, vytrvalost – x – nepořádnost, povrchnost,

pomalost, nedbalost, rychlé znechucení, malá houževnatost, ...

a) motivace:

uvědomělá pohnutka – jeden z nejvlivnějších faktorů (činitelů) – vyšší zájem, lepší

výsledky

b) aktivita:

vnitřní aktivita – vliv na kvalitu učení

co největší počet zapojených analyzátorů do učení

využívání logické paměti (myšlení)

vyčleňování opěrných, hlavních bodů

kostra učiva

začleňování učiva

vytvoření stručného výtahu


reprodukce vlastními slovy

další případy

c) subjektivní vztah k učební látce:

oblíbení, neoblíbení předmětu

d) mikroklima:

prostředí, kde se učím

kvalita, vlhkost, teplota, proudění vzduchu

kvalita osvětlení

hlučnost prostředí

zhoršené mikroklima – únava, ...

e) délka učení (30 – 60 min):

čím mladší organismus, tím kratší pauza

nastává ochranný útlum

další učení je neefektivní

při prvních známkách únavy – přestávka

f) předcházející a následující činnost:

neblahý vliv předcházejícího předmětu na předmět nadcházející (př. Aj – N)

nadcházející učení má neblahý vliv na učení předcházející

Zapomínání během bdění je rychlejší, než zapomínání během spánku. Opakování:

soustředěné

rozložené v čase (účinnější), čím delší opakování, tím delší pauzy

Obsah:

orientační

doplňující (opakování a zároveň rozšiřování)

systematizující opakování (čím víc vědomostí, možno tvořit systém)

opora o učební materiál

bez opory – pokus o reprodukci (vlastními slovy)

Soustavná aplikace vědomostí a dovedností v praxi je nejúčinnější prostředek proti

zapomínání

„Člověk se učí po celý život“

Paměť je psychický proces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí člověka

umožňuje utvářet individuální zkušenost a psychický vývoj člověka vůbec.

mnoho lidí si paměť představuje jako sklad – místo o určité velikosti, které se dá

zaplnit bedničkami informací.

Paměť je schopnost – u každého člověka je různá – dá se trénovat

Teorie paměti:

vzruch, stopa, dočasné nervové spoje, schopnost uchovávat

nejlepší metoda učení je: učení – spánek – aktivita – učení

nedoporučuje se: učení - aktivita – učení

Fáze paměti:

zpracování (vštípení)

uchování v paměti (pamatování, podržení)

vybavování

Zapamatování (impregnace – prostoupení):

vytvoření stop a dočasných spojů působením vnějších nebo vnitřních podmětů

trvanlivost spojení závisí na intervenci citů (libost, nelibost)


Citová hodnota:

nelibé prvky se uchovávají hůře

účastnění více receptorů = vyšší trvanlivost a tím lepší výsledek

Zájmová hodnota zapamatovaného:

roli hraje znalost významu a obsahu

Názorná paměť:

zraková, čichová, sluchová, pohybová paměť

Slovně – logická paměť:

je stálejší, komplexnější, schopnost orientace v životě

Uchování (tenacita – houževnatost):

čas, který uplyne od zapamatování, až po vybavení

Opakování zabraňuje zápornému zapomínání

Upotřebování nově nabytých poznatků v praxi

Vybavování (výbavnost, reprodukce):

aktivizace minulé zkušenosti

uvědomování si toho, že přítomné prožívání není ve vědomí nové

Základní druhy paměti:

rozdělujeme paměť podle toho, jak se uskutečňuje zapamatování a vybavování:

Neúmyslná paměť (bezděčná, mimovolná):

jsou to zážitky, které jsme neměli v úmyslu si zapamatovat

Úmyslná paměť:

zapamatování je cílevědomé; záměrné zapamatování a vybavování

Rozdělujeme

jakým způsobem se myšlenkové operace účastní na zapamatování a vybavování:

Logická paměť:

Mechanická paměť:

jeden prvek vybavuje prvek následující

člen „A“ – spouštěcí podmět paměti

Nejlepší je kombinace paměti logické a mechanické

Podle délky trvání zapamatovaného (podle rychlosti zapomínání):

Krátkodobá paměť:

třídírna informací, trvá sekundy až minuty (např.záznam míjejících značek při

cestě)

Střednědobá paměť:

trvá minuty až hodiny (např.dosavadní průběh cesty)


Dlouhodobá paměť:

depozitář vzpomínek

podměty zapamatované na delší dobu – většina díky několikanásobnému

opakování

vybírá podstatné vztahy a uchovává je obsahově a logicky zpracované

(například cizí píseň, ve které nerozumíte ani slovu)

Základní typy paměti:

Názorný typ:

uplatnění první signální soustavy (představy, názorné podměty)

Slovně – logický typ:

pojmy, soudy, úsudky, myšlenky

Emocionální typ:

zkreslená představa o životě

Technický typ:

technická paměť

prostorová orientace 3D

Vlastnosti a individuální zvláštnosti paměti:

rychlost zapamatování

pohotovost vybavování

šířka, tj.rozsah a přesnost zapamatování a vybavování

trvání pamatování – délka uchování závisí na věku

plastičnost nervové soustavy se mění věkem

rozsah paměti se věkem zmenšuje

Onemocnění N.S. - otřes mozku, mdloby, bezvědomí, ochrnutí, neuralgie, ischias (houser- skřípnutí nervu)

- bolesti hlavy, migréna, epilepsie (padoucnice), zánět mozkových blan (meningitis), zánět

mozku (encefalitis)

Degenerativní choroby NS

Alzheimerova choroba

roztroušená mozkomíšní skleróza

Parkinsonova choroba( třes, tuhost)

poruchy řeči- koktavost, dyslexie, dysgrafie…

Duševní choroby

neurózy (fobie, deprese…)

psychózy- schizofrenie, paranoia, maniodepresívní psychóza

Poruchy vyvolané duševními příčinami

žaludeční neuróza, nespavost, nechutenství, mentální anorexie

(bez poškození orgánů)

žaludeční vředy, hypertenze, astma (s poškozením orgánů)

Documents

STAVBA - m.soudom.cz · II. zrakový nerv (nervus optikus) obsahuje nervový vlákna a ta vedou z buněk sítnice, vystupují ze zadního pólu oka a jdou do nitrolebního prostoru