Skautské stoletíGameweekendSkautský ples

Betlémské světloOkresní sněm

Na cestě: KubaKulturní koutek: Boardwalk empire

Století českého junáka: Od třetí likvidace k Sametové revoluci

Na schůzku: Na formace / Na princeznuKam vyrazit: Jestřebí horySurvival skills: LavinyJak na stezku

Teď ještě několik let počkat na teplejší spacák, a nohy budu mít v teple celou dobu. Děkuji, Jěžíšku. A jak se Vám vyvedl silvestr, vyrazili jste s partou na hory, obsadili jste střediskové klubovny, nebo obohatili folklór městských a příměstských párty akcí? Ať tak, či tak, doufám, že oslavy skončeného a začátek nového roku, stejně jako vánoční a předvánoční stres, jste přežili ve zdraví a i v nadcházejícím roce zůstanete věrni skautFLEXu.

Za celou redakci vám, milí čtenáři, přeji všechno nejlepší do nového roku a snad se uvidíme na skautském plese (podporujme Želvu).

Zdeněk Puš

P.S. Stále věřím na Ježíška!

Ahoj přátelé, tak co vám nadělil Ježíšek? Já jsem kupříkladu dostal teplé ponožky a jsem za ně hrozně rád. Už nikdy mi totiž nebudou na zimní výpravě mrznout nohy. Konečně budou v teple.

2

29. 1. TOP

4. - 6. 2. Gameweekend

3

Skautské století41520

Jak na stezkuHry na schůzku

Skautské stoletíGameweekendSkautský ples v ohrožení?

456

Betlémské světloSněm ORJ HK

78

Na cestě: KubaHistorie: Od třetí likvidace k sametové revoluciKulturní koutek: Boardwalk EmpireKoutek poezie

9111213

Jak na stezkuSurvival: LavinyKam vyrazit: Jestřebí horyTip na hru: Na formace neboli Na princeznu

15161920

21 Despekt: Letošní vánoce jsou podvod!

4

Tyto paměti pak budou centrálně zveřejněné na internetových stránkách projektu, kde k nim bude mít každý přístup. Vedle přínosu uchování vzpomínek, týkajících se skautingu v průběhu národních dějin, tak tento projekt má ještě funkci další – mezigenerační porozumění.

Někdy v průběhu února proběhne v Hradci Králové setkání koordinátorů projektu Skautské století s královéhradeckou skautskou veřejno-stí. Dozvíme se, v jaké fázi se projekt nachází, jaká očekávání od něj organizátoři mají a jak se může každý z nás do projektu zapojit. Upřesnění data a místa semináře k projektu Skautské století očekávejte již brzy, rozhodně budete informováni emailem. Těším se, že se sejdeme v hojném počtu a s motivací se zapojit, vždyť vzpomínky našich starších bratrů a sester za to stojí!

(nhl)

Máte rádi vzpomínky a vyprávění vašich prarodičů? Rádi se ve fantasii vracíte do těch dob, kdy naše babičky byly v našem věku a kdy řešily stejné problémy, jako my, jen v jiné, trochu přímočařejší, ale také trochu těžší době? V projektu Skautské století, který se rozebíhá v rámci stoletého výročí skautingu v českých zemích, můžete tuhle dobu ve vyprávěních znovu prožít a ještě se něco o skautingu dozvědět.

Paměti československého skautingu, i tak by se mohl nazvat unikátní projekt, který se v celé České republice právě rozbíhá. A co je na tomto projektu tak unikátního? Především to, že se na uchování vzpomínek skautských generací může podílet každý z nás. Každý, kdo má ve svém okolí nějakého skauta – pamětníka, může jeho vzpomínky nahrát.

Skautské století shromáždí vzpomínky

5

Ale teď již k praktickým informacím. Co je potřeba vědět a udělat pro tvou účast na této akci?

Předně je potřeba se ohlásit na email: Ahoj.as@seznam.cz. Místa totiž rychle ubývají a je jich jen omezený počet!

Akce probíhá o víkendu 4. až 6. února 2011 v klubovnách Karla Šimka. Do emailového přihlášení je pak potřeba uvést kdy a přes jaké noci se budete účastnit. Sebou je potřeba jako na každou výpravu mít věci, bez kterých se neobejdete, a to počítač, nejlépe notebook, dále pak prodlužovací kabel, síťový kabel, sluchátka, USB flash disk, 50 korun na noc a svoje jídlo a pití.

Na probdělé noci se těší 18. smečka vlčat.

(sve)

V minulém čísle jste se od nás dozvěděli o lan-párty, kterou tradičně začátkem roku pořádá 18. smečka vlčat. Skoro nevím, co víc o této akci napsat. Proto zde umístím úryvek ze zápisu z jednoho předešlého ročníku o hře, která Gameweekend ovládá prakticky od jeho počátků.

„Slavná hra Wolfenstein: Enemy Territory, která se zde poprvé hrála před třemi, či čtyřmi lety, zde kulminovala a prakticky nic jiného nedostalo šanci. Není to jen obyčejná střílečka ve smyslu: sejmi, co můžeš. Naopak, 3D akce, kdy padají oběti jak na straně německé, tak spojenecké, je naplněna taktickými úkoly. Jedna ze stran vždy brání nějaký objekt (zlato v bance, ponorku, generátor energie, důležité mapy) a druhá ho má za úkol zničit, či získat. Útočníci se však musí dostat k cíli přes několik překážek, například ve formě rozbitého mostu, který musí inženýři opravit. Je také třeba chránit tank před zničením a nezapomenout na udržování důležitého command postu v provozu. Jak jsem se již zmínil, není to o počtu zabitých nepřátel, ale o splnění úkolu.“

Gameweekend

4. - 6. února

Stejně tak, jako mnozí z vás, se velmi těším na skautský ples, protože takhle společenská událost mi loni dost chyběla. Bohužel, o plese se zatím moc nemluví, tak jsem kontaktovala Želvu, abych zjistila, co a jak. Po přečtení rozhovoru zjistíte, že osud našeho plesu je zatím nejasný a vypadá to dost bledě. Chtěla bych vás vyzvat k podpoře Želvy, která pro nás zatím připravovala všechny dost povedené ročníky. Shánějí se prostory, moderátoři a spoluorganizátoři všeho druhu. Pokud vám osud plesu není lhostejný a chtěli byste získat zkušenost s organizací velké akce, ozvěte se Želvě na mail: zelva.dz@seznam.cz.

Ahoj Želvo, mohla bych s tebou udělat rozhovor o plese?Tak to ti asi teď nic neřeknu...

Třeba jo, zkusíme to!Ne, to by byl hrozně demotivující článek i pro čtenáře...

Ale lidi čekají na nějaký zprávy o plese. Tak já tam napíšu, že ples pravděpodobně nebude, nebo co mám napsat?Já nevím... Chápu, že čekají, ale nejsou volné prostory. Možná kdybychom našli nějakou dobrou tělocvičnu, tak by to šlo, ale to může znamenat, že přijde málo lidí.

A že si všechno, tedy občerstvení, ozvučení a podobně budeme zařizovat sami.To taky a já nechci mít nervy kvůli tomu všemu zařizování, protože je nás na organizaci málo.

Takže když se na to vyprdneš, žádný ples nebude?Asi jo, protože od nikoho ani moc necítím podporu. Všichni tak nějak (snad kromě Zipi) čekají, že se to nakonec nějak udělá.

A máš už nějaký tip na jiné prostory?No tak varianta jedna je udělat ples už 12. února, kdy mají v Adalu volno, ale to zase neseženeme kapelu.

A druhá varianta?Právě sehnat jiné prostory. Dobré by to bylo v Lochenicích, ale tam se nikomu nebude chtít jet. V Bonstepu je to drahé a nemůže tam hrát kapela.

Tak všichni přespíme u Zipi.To není špatný nápad :)

(sk)

6

Skautský ples v ohrožení!

Vánoční atmosféra, společné zpívání koled a radost z Betlémského světla, tak vypadalo tradiční vánoční setkání v předvečer Štědrého dne z pohledu příchozích. Jen organizátoři měli trochu vrásky, zda vše dopadne, jak má. Zmatky ve složení sboru, prasklou strunu na kytaře i problémy s ozvučením nám jistě nastražili Herodovi žoldáci, my jsme se však nezalekli a jako novozákonní poutníci jsme všechny trable překonali, abychom společně oslavili narození Božího syna u kolébky na Velkém náměstí.

Společnému setkání předcházelo již tradiční roznášení betlémského světla blíž lidem. Letošní rok jsme pojali ekumenicky, světlo se díky poslům ve skautském kroji dostalo nejen do katolických kostelů, ale i k Církvi československé husitské, k Církvi evangelické a zazářilo také při pravoslavné bohoslužbě v dřevěném kostelíku v Jiráskových sadech. Tradičně si mohli zájemci zapálit světýlko také od lampičky v budově Českého rozhlasu.

Skauty v krojích bylo možno vidět rozdávat Betlémské světlo také v ulicích, na Masarykově náměstí, v Kuklenách a na dalších místech. Někteří kolemjdoucí již světlo znali z minulých let a často se stávalo, že si pro světýlko aktivně přišli, jiní se k věci stavěli odmítavě, když však zjistili, že se světlo neprodává, ale skutečně jen rozdává, byli příjemně překvapeni a odnášeli si připomínku vánočního poselství ve skleničce domů.

Při setkání na Velkém náměstí nás navštívil také administrátor Královéhradecké diecéze, biskup Mons. Josef Kajnek, aby pohovořil ke shromážděným o Vánočních svátcích z pohledu víry, následně promluvila Skippy o betlémském světle z pohledu biblické teologie. Pak dozněly koledy, poslední sklenička se světýlkem se nesla domů v rukách některého návštěvníka a nám nezbylo, než se těšit zase na příští rok!

(nhl)7

Betlémské světlo se dostalo blíž k lidem

25. listopadu 2010 se po třech letech opět konal řádný sněm Okresní rady Junáka Hradec Králové – město (dále ORJ HK). Celkem se jej zúčastnilo pětadvacet delegátů z třiceti sedmi možných. Sněm se konal v zrekonstruované klubovně střediska Karla Šimka a proběhl bez jakýchkoliv komplikací, především díky perfektnímu vedení sněmu předsedou volební komise Petrem Mikešem – Kocourkem.

Na sněmu bratr Merta zhodnotil minulé období a seznámil delegáty s revizní a hospodářskou zprávou. Před samotnou volbou měli delegáti možnost si poslechnout volební program kandidátů, se kterým vás seznámíme v některém z příštích čísel. Následně proběhla samostatná volba, jediná kandidující dvojice na předsedu a místopředsedu byla přijata. ORJ HK má nově i dva volené členy/ky. Obměna se dotkla i složení revizní komise. Sněm nepřijal žádné usnesení pro vyšší organizační jednotky.

A jaké že je nové složení ORJ HK?

8

Sněm ORJ HK

Sněm zvolil i delegáty na valný sněm Junáka, jedná se o Denisu Zvolánkovu, Radku Fabiánovou, Lukáše Trumma a Zdeňku Pavlišovou.

Rád bych touto cestou poděkoval za dosavadní činnost v revizní komisi její dlouholeté předsedkyni, sestře Haně Rindové (Vinee) a další člence revizní komise Daně Mimrové.

(Tomáš Merta)

Revizní komise

Volení členové rady

PředsedaTomáš Merta

MístopředsedaMartin Pavlík (Světluška)

Denisa Zvolánková (Želva)

Lukáš Trumm (Tučník)

Petr Kubát (Fugas)

Tereza Kulichová

Zdeňka Pavlišová (Zipi)

Už dlouho jsme se rozmýšleli, kam že pojedeme. Mezi návrhy padl z žertu i skanzen. Do jednoho takového jsme se právě vypravili, do skanzenu komunismu, kde ještě dodnes existují obrovské sochy vůdců revoluce. Ihned po příletu na Kubu nám na letišti dali najevo, že jsme jen ze západu, takže přišla kontrola na prasečí chřipku a další nemoci, což na letišti, které představuje jedinou ukázku plastu na Kubě, bylo veselé.

Hned jsme se po silnicích dostali do hlavního města Havany. Zde byly krásné budovy v americkém stylu 30. let, španělská kolonizátorská architektura, ale to vše vybydlené a zničené. Pro turisty je v Havaně bezpečno, ale musí si člověk zvyknout na všudypřítomnou chudobu a žebrání. Není to často ani žebrání o peníze, spíše o mýdla, šampony a propisovací tužky, které jsou tu nedostatkovým zbožím. Při procházce městem se není kde zastavit na jídlo, nebo zajít do obchodu. Obojí má svá specifika.

Na Kubě existují dvě měny, jedna domácí a druhá pro turisty, která je pětadvacetkrát nadhodnocena oproti domácí měně. Tudíž za oběd v restauraci (ty jsou jen pro turisty) člověk zaplatí až pět set korun a to odpovídá měsíčnímu platu Kubánce.

9

Restaurace ani fastfoody zde tedy nejsou právě proto, že tu není volný obchod. Potraviny se tu i ve 21. století přidělují podle potravinových lístků, to ale vůbec nezaručuje, že potraviny budou k dispozici. Mezi základní potraviny zde totiž patří i cigarety a rum a těch je všude dost.

Po tomto krátkém exkurzu do kultury pojďme zpět k cestování. Hlavní atrakcí v Havaně je náměstí revoluce, odkud Fidel Castro dával své projevy. Je to betonové náměstí s velikostí několika fotbalových hřišť a ze všech stran se na nás dívají monstrózní obličeje Che Guevary a Camila Cienfuega. Odtud se přesuneme na havanský centrální hřbitov. Zde jsme se domnívali, že jsme svědky ojedinělého pohřbu, ale jak se po chvíli ukázalo, surovin je málo, truchlících také, takže co patnáct minut odjíždí rakev s nebožtíkem, sundají se věnce, truchlící zůstanou a přijíždí další nebožtík. Tak se to opakuje celý den. Hřbitov jako takový je zajímavý třeba i tím, že na něm nikde nenajdeme květiny. Také každý hrob má dvě části, hrob současného nebožtíka a pak skříňku na ostatky těch, kteří tam odpočívali před ním.

Cestování po Kubě - Havana

Cestou zpátky procházíme kolem hrobu rodiny Bacardy (ano, ten Bacardy rum), chvíli postojíme před hřbitovem a nestačíme se divit. Fanoušci starých „amerik“ by se divili také. Kubánci mají neuvěřitelný dar opravovat a udržovat auta a tak co chvíli člověk potká na ulici Cadillac či Chrysler z šedesátých let, nádherná, šest metrů dlouhá auta, která jako by vyjela z rovnou z linky. Pokračujeme kolem muzea revoluce, kde režim chrání největší kulturní památky revoluce. Je to hlavně loď Grandma, na které přijel na Kubu Fidel Castro a jeho crew. V okolí člověk potká mladíky se samopaly, tajné policisty, ale také vůni tabáku, vycházející z jeho pouličních prodejců. Kulturní dědictví se tu ale moc nechrání, středověká děla jsou zapuštěna do betonu a slouží jako zábrana pro auta, historické stavby nemají střechy, ale všude kolem jako by vládnul karneval.

10

I naše průvodkyně, ač pekelně lustrovaná a kovaná v marxismu-leninismu, si rýpne do režimu ohledně přístupu k památkám. Abych ale pořád toto město nehanil, musím uznat, že nikdo nemaluje tak krásně jako Kubánci. Nevím, jestli kubismus a Kuba mají něco společného, ale na jejich obrazech, které se dají všude koupit, je to nádherně vidět, živé barvy, doplněné výjevy ze života Castra, nebo i Hemingwaye. Ale i zde je vidět zásah režimu, všichni prodejci suvenýrů jsou povinně nacpáni pod jednu střechu bývalého přístavu. Aspoň mají pak turisty pod kontrolou. Když odcházíme ze suvenýriště, potkáváme kněžku řádu Santeria. Je to místní mix voodoo a katolictví, který vyznává duchy zemřelých a často na něj člověk narazí i v katolických kostelích. Vedle pražského Jezulátka, které je tu spolu s Janem Nepomuckým, jedním z největších svatých, vždy najdeme takovou podivnou kukuřičnou panenku – bohyni vody, země nebo ohně. Zajímavostí také je, že tyto kněžky si režim nikdy nedovolí potlačit a naopak lidé, i přes vlastní bídu, jim dávají, co mohou. V příštím pokračování tohoto historicko-kulturního cestopisu si povíme o pěstování třtiny a tabáku, džunglích Kuby, vesnicích, přírodních parcích i továrnách. A zde je malá otázka pro ty, kteří chtějí něco vyhrát. Kdo mi pošle název slavné kavárny, ve které v Havaně sedával Ernest Hemingway, získá malý havanský suvenýr!

(Fugas)

Období roku 1968, známé též jako „Pražské jaro“, se neslo v duchu velkých nadějí a velkého zklamání. Skauting, stejně jako celá zvedající se občanská společnost, byl v tomto období ve značném rozkvětu. Tento rozkvět však rázně utnula okupace a plíživý nástup neostalinské totality v čele s Gustávem Husákem. Dva roky po svobodném nadechnutí musel Junák zase do podzemí.

Solidární a pevná občanská společnost, stmelená po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 začala v průběhu roku 1969 pociťovat značné trhliny. Postupná plíživá infekce novými kádry, kteří ucítili svou příležitost, zvýšená činnost tajné policie a další jevy nahlodaly dříve jednotnou společnost a noví vládci postupně získali vedoucí pozici ve státě. Vyústilo to v masové emigrace, politickou a sociální perzekuci kohokoliv, kdo se byť i jen trochu veřejně angažoval v období Pražského jara, skauty nevyjímaje. Junák tušil svůj konec a jen marně zápasil s infiltrací prorežimními členy. Taktika Husákových neostalinistů byla stejná, jako o dvacet let dříve za Gottwalda.

Poslední léto před zákazem bylo nabito aktivitami. Junák oslavil 55leté výročí dívčího skautingu, došlo k založení Svojsíkova oddílu a k další řadě aktivit.11

munikovala pouze se skupinou Junáků-komunistů, kteří byli do vedení hnutí dosazeni. S nimi plánovala postupné začlenění Junáka do Svazu socialistické mládeže a následné zrušení hnutí. Dne 1. září 1970 se konalo poslední jednání Ústřední rady Junáka, které mělo za cíl zejména likvidaci hnutí a vypořádání jeho majetku. 15. září byla vláda informována o zrušení organizace. Mnoho oddílů opět přešlo pod jiné organizace, například pod Červený kříž, pod Mladé požárníky, či se stalo Turistickými oddíly mládeže. Skautská myšlenka a styl výchovy však žily dál.

Koncem osmdesátých let se již nedařilo komunistické moci držet občanskou nespokojenost pod pokličkou. Katalyzátorem demokratického převratu se staly oslavy Dne studentstva dne 17. listopadu 1989, kdy jednotky Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí brutálně potlačily spontánní demonstraci studentů. Reakce veřejnosti byla daleko bouřlivější, než státní moc očekávala. Stávka kulturních pracovníků, davy lidí na náměstích českých měst, to vše předznamenalo velké společenské změny. Skauti začali svoji činnost ihned, co zacítili svěží vítr. Skautská informační kancelář zahájila svoji činnost již ke konci listopadu 1989 a 2. prosince 1989 se sešlo na šest set činovníků v sále Městské knihovny v Praze. Započala se nová éra skautingu u nás.

(nhl)

Od třetí likvidace Junáka k Sametové revoluciČlenská základna se v tomto roce přiblížila osmde-sáti tisícům čle-nů. V létě 1970 však již vláda ko-

Pokud vás zajímá téma mafie a máte rádi seriály, v tomto případě se nebojím napsat kvalitní, určitě by vaší pozornosti neměla uniknout první série Boardwalk Empire. Premiéru měla 19. září 2010 na americkém HBO a v Česku se bude také na HBO vysílat od 10. ledna 2011 pod poněkud kostrbatým názvem Impérium – Mafie v Atlantic City. Jak je u nás zvykem, seriál bude s dabingem. Nerad bych překlad předem odsuzoval, ale dabování mafiánského argotu a irské angličtiny tvůrcům nezávidím.

Seriál je založen na knize Nelsona Johnsona Boardwalk Empire: The Birth, High Times, and Corruption of Atlantic City. Ta pojednává o skutečně žijícím mafiánovi Enochu „Nucky“ Johnsonovi (tvůrci mu jen změnili příjmení na Thompson), který z pozice pokladníka radnice ovládal Atlantic City ve 20. a 30. letech minulého století. V Boardwalk Empire ho hraje Steve Buscemi (oblíbený to Tarantinův herec). Nuckyho si rozhodně nepředstavujte jako Vita Corleoneho z Kmotra. Nucky sice řídí celé město, nechává zabíjet své protivníky, ale často řeší i různé běžné starosti a tento kontrast dodává celému seriálu ten správný nadhled. Nucky je parchant, ale budete ho mít rádi.

12

Pilotní díl seriálu režíroval Martin Scorsese (natočil Mafiány a Špinavé ulice, takže opravdový odborník na mafii) a jako supervizor se podílel i na dalších dílech. Producentem je Terence Winter, který má na svědomí i Sopranovi, další skvělý mafiánský seriál. Pilotní díl je nejdražším prvním dílem všech dob a je to na něm vidět. Prostředí je provedeno dokonale a i dobové reálie jsou dodrženy do nejmenších detailů. Při sledování seriálu se ocitnete v Atlantic City v době začínající prohibice (zákaz výroby a prodeje alkoholu), kterou se ale nedaří doržovat. V seriálu se objevují i další historické postavy, například chladný newyorský gangster Arnold Rothstein, jeho mladý společník Charles „Lucky“ Luciano, nebo začínající a nevypočitatelný Al Capone. Důležitá je i druhá strana, tedy vládní agenti, kteří se s pašováním a nelegální výrobou alkoholu snaží bojovat.Od Boardwalk Empire rozhodně nečekejte akční podívanou ve stylu Prison Break. Akční scény tu jsou, ale jsou v malých a přesně odměřených dávkách. Jinak je seriál založen spíše na dialozích a na zajímavých dlouhých záběrech. Když už se ale nějaká ta akční scéna objeví, stojí za to. Boardwalk Empire se každopádně povedl a dá se předpokládat, že nás na podzim čeká dalších dvanáct dílů.

(sw)

Nový mafiánský seriál i na českém HBO

13

Myšlenky kajícníka

Kajícníku, kaješ se nad věcmi z minula,co staly se, když voda tiše si plynula.Proč přemýšlíš nad dobou, která pominula,dej bacha, aby Ti přítomnost v chaos nesplynula.Kostelní zvon - devátá minula,Tvá slova jsou ta tam, prostě... uplynula.Svádíš teď uvnitř obrovský střet, jediné co můžeš je koukat vpřed.

Oči Adrianiny

Pohledem do nitra jsem ortel podepsal,není tu záchrany, v nekonečnu se topím.Tu uhrančivou hlubinu snad ďábel sám nadepsal,podpis jsem učinil krvavým kopím.Máchám rukama, volám „pomožte bezmocnému“,v zrádném labyrintu jsem k zániku odsouzen.Už podlamují se kolena, tak jako nemocnému,hlas svobody co zněl kdysi, byl rychle zapuzen.Zbyl mi jen pocit, jako když ze skály skočímProstě jsem podlehl karamelovým očím.

Daniel Burkuš

O první dva dnešní příspěvky do koutku poezie se protentokrát postaral Daniel Burkuš - Lahváč. Díky. Poslední pokus je má vlastní tvorba.

(sve)

14

Pískové vlasy

Snem často mě provází,ty její pískové vlasyKdyž stojím na hrázia vyhlížím společné časy. Dívka zářící na slunci jako obilné klasy,které šeptají a jsou slyšet hlasy.Hlasy z mého nitra, které šeptají,že myslím jen na tebe a moc se tím netají…Proč je to tak těžké nemoct být s tebou,Bylo by krásné být spolu, sami a ve dvou.Kdesi jsem slýchával, že sny se nám vyplní,Tak já si počkám, ale jsem jako na trní.Čekám, až pochopíš, že jsi pro mě vším,Zatím jen potajmu o tobě sním.Probouzím se s myšlenkou na pískové vlasy,kéž by to věděla, ale nevíš, asi…

Martin Pavlík

A dále si správně vybarvím prázdné kontejnery a vyplním, co se do kterého hází.

Vyrobte si odpadové kvarteto nebo černého Petra. Čtveřici vždy tvoří odpadky, které patří do stejné popelnice. Nezapomeňte na sběrný dvůr či lékárnu. Kartičky vyveďte v odpovídající barvě kontejneru. Rozházejte karty na louce, či v lese a uveďte děti do problematiky scénkou. Lucinka s Mechůvkou se procházejí po lese a světluška si povzdychne, jaký je dnes v lese nepořádek. Lucinka se nabídne, že odpadky vysbírá a vyhodí. Mechůvka namítne, že je musí ještě správně roztřídit. Děti sesbírají kartičky (může je u toho ještě honit starý pavouk, kterého probudí) a potom si zahrají kvarteto, či černého Petra, kde se dozví správné barvy popelnic i co se do nich hází. Pak už stačí, aby si popelnice vybarvily a během schůzky, nebo po schůzce se vypravily s odpadky k nejbližším kontejnerům. Úkol je splněn!

(sk)

15

Jak na stezku

Nalistujte si v Měsíční lucerně oblast Příroda kolem nás a na straně padesát sedm najdete tento úkol: Minimálně jednou vynesu odpadky (doma či po schůzce) a vyhodím odpad do příslušných kontejnerů. I pro příště se budu snažit třídit odpad. A dále si vybarvím prázdné kontejnery a vyplním, co se do kterého hází. Většinu úkolu si děti musí vyplnit samy ze své vůle, ale můžeme jim trochu rozšířit obzor, co se třídění odpadu týče.

Stejně jako minulý víkend se i dnes vydáváme s kolegou na hory. Jelikož jsme dobrodružnějších povah, vydáváme se do volnějších a divočejších terénů. Nesnažíme se nic podceňovat, jsme sice mimo hlavní trasy, stále se však držíme skialpinistického značení. Najednou nastane podivné ticho, a tma. Zavalila nás lavina.

16

LavinyLavina je slovo, kterého se děsí snad každý návštěvník hor. Určitě netřeba vysvětlovat, jaká pohroma se za tímto slovem skrývá. A jelikož i o lavinách existují mýty a pověry, následky těchto neznalostí mohou doznat fatálních následků. Artur Muntner, švýcarský horský vůdce a odborník na horskou bezpečnost, sestavil třináctero omylů o lavinách.

Omyl

Laviny se uvolňují vysoko nad námi a my jsme jimi zasypáni, neboť se nacházíme pod nimi.

Za velkého mrazu laviny nepadají.

Při tenké sněhové přikrývce to není nebezpečné.

Les chrání před lavinami, pod pásmem lesa nehrozí žádné nebezpečí.

Stopy po lyžařích a zvířatech jsou bezpečné.

Nerovnosti terénu stabilizují sněhovou vrstvu.

Na tomhle malém svahu se přece nemůže tolik stát.

Za dva tři dny si nový sníh sedne a svahy jsou tak stabilnější.

Jak je to ve skutečnosti

Většina lavin nepadá samovolně, ale ke spuštění dochází člověkem. Lavina nás tedy může strhnout i při pohybu ve svahu, nebo dokonce i po hřebeni!

Pravděpodobnost pádu nezáleží jen na teplotě, ale na mnoha dalších faktorech. Laviny padají i za velkého mrazu!

Nízké sněhové podmínky nevypovídají nic o stabilitě sněhové vrstvy!

Prachová lavina velkých rozměrů může proniknout i hluboko pod hranici lesa!

I když první lyžař bezpečně projde, neznamená to, že lavinu nestrhne další. Vždy záleží na aktuálních okolnostech!

Mohou ji naopak narušovat. Většina lavin neklouže přímo po povrchu, ale po spodní sněhové vrstvě!

Váha sněhu je většinou podceňována. Při vysokém lavinovém nebezpečí navíc hrozí pád laviny i na malém svahu!

Vždy záleží na aktuálních povětrnostních podmínkách, na struktuře sněhové pokrývky a především na zatížení svahu!

Deskové laviny jsou „tvrdé“ a svah zní při průstupu dutě.

Je-li slyšet za průstupu svahu „vuuum“, znamená to, že sníh si sedá a svah je stabilní.

Z tohohle svahu ještě nikdy žádná lavina nespadla.

Laviny padají jen za špatného počasí, dnes je pěkně, tak se nemůže nic stát.

Zabodnutím lyžařské hole do sněhu se zjistí kvalita sněhu a stabilita svahu.

Desková lavina může být i „měkká“ a hrozí i na svahu, který „tvrdě“ nezní.

Pokud slyšíme různé praskání a dunění, příroda nás nemůže lépe varovat před lavinovým nebezpečím!

Neexistují žádné lavinově absolutně bezpečné svahy!

Konec sněžení absolutně neznamená konec lavinového nebezpečí. Slunečné počasí může naopak destabilizovat sněhovou pokrývku!

Kvalita sněhu se zjišťuje výkopem a prozkoumáním jednotlivých vrstev. Horská služba mimo jiné pomocí toho určuje stupeň lavinového nebezpečí.

Abychom jako laici měli přehled o tom, jaká je lavinová situace, existuje pětibodová stupnice lavinového nebezpečí s následujícími hodnotami:

1) Nízké, laviny by neměly padat2) Mírné, menší laviny mohou padat na velmi strmých svazích3) Značné, na strmých svazích často vznikají laviny4) Vysoké, sníh se samovolně sesouvá5) Velmi vysoké, laviny se dají očekávat kdekoliv

Informace o aktuálním lavinovém nebezpečí najdeme na stránkách Horské služby České republiky (www.hscr.cz), Horské záchranné služby Slovenské republiky (www.hzs.sk) a alpského spolku Alpenverein (www.alpenverein.at). Na těchto stránkách se také nachází další informace o prevenci lavinového nebezpečí.

Člověk, který se vydá do volného terénu za čtvrtého a pátého stupně, si přímo říká o následující řádky. V nich si řekneme, co dělat, když už se pod lavinu dostaneme.

Ovšem už samotné stržení masou sněhu pro nás může mít fatální důsledky. Pokud cítíme, že se masa sněhu dala do pohybu, neměli bychom uvolňovat vázání lyží, naopak bychom se měli snažit ujet z dráhy laviny. Jakmile jsme však zachyceni, měli bychom se pomocí „plavacích“ pohybů pokusit zůstat na povrchu. Je také nezbytné si chránit obličej a ještě než se lavina zastaví pořádně se nadechnout. Po zastavení je nezbytné vytvořit si před nosem a ústy vzduchovou kapsu a hlavně nepřestat doufat.

17

Stržení lavinou samozřejmě hrozí nejen lyžařům, snowboardistům a skialpinistům, ale i komukoliv, kdo se pohybuje lavinózním terénem. Tedy i turistům na sněžnicích a podobně. Samotné zasypání má čtyři fáze. Fáze přežití (0-18 minut), fáze dušení (18-35 minut), fáze podchlazení a uzavírání vzduchové dutiny (35-120 minut) a fáze uzavření vzduchové dutiny (po 120 minutách).

Jestliže přežijeme samotné stržení, dostáváme se do první fáze. Statistika říká, že 92 případů ze 100 přežije samotné stržení lavinou. Ve druhé fázi nejčastěji umírají lidé, kterým se při stržení ucpala ústa a nos a nemohou tak dýchat. Ve třetí stále můžeme mít štěstí, že budeme dýchat, ale začneme mít problémy s podchlazováním. Ve čtvrté fázi dochází k pokrývání naší vzduchové kapsy ledem a nám se tak uzavírá poslední spojení se světem. Bohužel Horská služba je schopna zasáhnout až na pomezí třetí a čtvrté fáze.

Pokud lavina strhne kamarády a my se tak ocitneme v roli zachránce, v první fázi bychom měli maximálně využít všech lavinových pomůcek a zároveň bychom je měli umět bezchybně ovládat. Samozřejmostí je okamžitě kontaktovat horskou službu!

Rozhodneme-li se věnovat se různým aktivitám, při kterých hrozí zasypání lavinou, je bezpodmínečně nutné mít s sebou lavinové pomůcky – lavinový přístroj, sondu a lopatku. Důležité je, aby tuto výbavu měl každý člen skupiny, protože v roli zachránce se může ocitnout kdokoliv. Méně obvyklou pomůckou je batoh s lavinovým airbagem, který nám může pomoci, pokud nás lavina strhne.

Lavinový přístroj

Sonda

Lopatka

Běžně je nastaven na vysílání, a pokud nás lavina zasype, záchranáři nás díky němu mohou lokalizovat. Pokud se ocitneme v roli zachránců, přepneme ho na příjem a vyhledáme signál zasypaných.

Dlouhá úzká skládací tyčka, která slouží k přesnějšímu vyhledání zasypaného.

Pomocí ní lze vyhrabat zasypaného.

(zek & sw)18

Na Žaltman vede po modré asi hodinu trvající ostrý výšlap do kopce, výhled z rozhledny na Krkonoše, Orlické hory, Adršpach a Ostaš vás však odmění královsky. Ze Žaltmanu se lze vydat na zhruba patnáctikilometrovou hřebenovku, při které budete míjet všudypřítomné bunkry a dozvíte se něco o hornické minulosti Jestřebích hor, ve kterých se černé uhlí těžilo ještě v devadesátých letech. Příjemnou běžkařskou túru bez výraznějších výškových změn si můžeme zpestřit návštěvou některého z pěchotních srubů pohraničního opevnění, my jsme dokonce potkali v liduprázdných horách dva vojáky prvorepublikové armády na zimní hlídce. Za občasných výhledů do podhůří a do Broumovska z malebných horských luk se zarostlými a do krajiny zanořenými bunkry sklouzneme závěrečným padákem (odkud jsem si přivezl krásně naražené koleno) do Hronova, ze kterého jsou již pohodlné pravidelné spoje zpět do Hradce Králové. Tak někdy v Jestřebích horách SKOL!

(nhl)

19

Jestřebí horyNejvyšší pohoří naší republiky se spolu s Orlickými horami a několika pískovcovými skalními městy nachází v příjemné dojezdové vzdálenosti od Hradce Králové. Snad proto někdy opomíjíme místa, která jsou sice, co se přírodních krás týče, méně okázalá, učarují nám však svou atmosférou a nezkažeností turistickým průmyslem. Pojďme jedno z nich navštívit.

Článek píšu pod dojmem nedávné běžkařské výpravy roverů z kmene Hranostaj, při které jsem Jestřebí hory poprvé navštívil. Omezím se tedy na popis této krásné lokality pouze v zimním období. Jestřebí hory jsou tvořeny asi dvacet kilometrů dlouhým hřebenem, který představuje přirozenou hranici chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Jeho severozápadní část se nachází nad Malými Svatoňovicemi a dále se hřeben táhne jihovýchodním směrem k Hronovu. Nejvyšším a nejvýznamnějším vrcholem je přes sedm set metrů vysoký vrch Žaltman s rozhlednou. Noční výhled z liduprázdného omrzlého Žaltmanu do údolí Malých Svatoňovic nikdy nezapomenu. Nedaleko Žaltmanu se nachází Jestřebí bouda, kde se můžete občerstvit. Do Malých Svatoňovic, rodiště bratří Čapků, kterým je zde věnována i expozice, dorazíme přímým vlakovým spojem z Hradce Králové zhruba za hodinu.

Hra na formace, známá též jako na princeznu, je ideální pro větší skupinku dětí (velký oddíl či celé středisko) různého věku, které se mezi sebou znají, ale jejich vztahy je potřeba upevnit. Při hře se totiž musí úzce spolupracovat a není úplně fyzicky lehká, na své si přijdou rychlonožkové i siláci.

Nejprve děti rozdělte do několika týmů minimálně po pěti členech. Potom vytyčte trasu, ne příliš složitou a dlouhou, zato širokou a kde je jasné, kudy mají děti běžet. Třeba je nechte oběhnout padesát metrů vzdálený strom. Cílem hry je nabrat určitý počet bodů, který si určíte podle potřeby, například do celoroční hry. Vítězí skupinka, které se to podaří jako první. Body se získávají pomocí formací, které skupinky vyšlou na trať a to s podmínkou, že na trati se za skupinu vždy pohybuje jen jediná formace.

První formaci tvoří jednotlivec, který před sebe na trati hází klacek, musí k němu doběhnout, vzít ho, znovu ho hodit a takto činí, dokud se nedostane zpět na start. Druhá formace se skládá ze dvou lidí – slepce a jeho navigátora. Ten slepce celou cestu vede za ruku. Slepec si pouze zakrývá oči, na šátek není čas. V třetí formaci se do sebe tři lidé zaklesnou pažemi tak, že krajní členové jdou popředu, ale prostřední pozpátku. Čtvrtá formace je určená také pro tři lidi a nese název housenka. Členové této formace se chytnou v zástupu za boky a takto spojeni obíhají trasu. Podle páté formace je pojmenovaná celá hra. Princezna, tedy nejlehčí člen skupiny, sedí na spojených rukou dalších dvou členů jako na trůně a zezadu je jištěna opěrátkem v podobě čtvrtého člena formace, který ji jistí na zádech.

Aby měla hra správný spád a abychom si přizpůsobili její trvání našim potřebám, je dobré vytvořit přehledovou tabulku, na které bude jasně napsáno, kolik bodů je za jakou dokončenou formaci a kolikrát se může která formace opakovat. Děti by pak běhaly jen princeznu a hra by ztratila smysl. Takto budou muset taktizovat a propočítávat, která formace je kdy nejvýhodnější. Pro přehled během hry si určitě zapisujte, kolik má jaká družinka už bodů a které formace už vyčerpala. Z osobních zkušeností můžu potvrdit, že hra je velmi vyčerpávající, ale zábavná.

(sk)

Na formace neboli na princeznu

20

Milá redakce skautFLEXu, poslala jsem tento dopis do všech možných médií, dokonce TV Nova i Blesk ho přešly se slovy, že tohle už je vážně moc a ať si z nich nedělám srandu. Jenže já si nemůžu pomoct, letošní Vánoce byly jeden velký podvod a já už to v sobě nemůžu dusit, prosím, otiskni tento dopis, ať aspoň skauti z Hradce znají pravdu.

Vím, co teď čekáte. Že vám řeknu o svém superobjevu století, že Ježíšek není. Cha! To vím už od šesti, že Ježíšek není, nejsem žádná blbka! Ale víte, na co jsem přišla? Podržte se! Santa není! No, nekecám! Hned vám to dokážu. Potkala jsem ve Strakonicích ten jeho náklaďák, jak v něm vozí dárky, takový ten osvícený červený, s jeho portrétem, jak pije kolu. No a Santa vylezl a rozdával tu kolu a děti mu mohly říct, co si přejí pod stromeček. Tak já hned do fronty, že si řeknu o poníka osobně, když ta česká pošta ani neumí doručit dopis na severní pól, jinak si nedokážu vysvětlit, že jsem ho posledních pět let nedostala. Ale byla námraza. No a jak jsem se hrnula mu na klín, tak mi to uklouzlo, no a tak jsem se potřebovala něčeho chytit. No a v tom koukám, Santa přede mnou bez fousů, já fousy v ruce a on to normální tlustej chlápek! Začala jsem ho mlátit, že to je úchyl, když si mu tady malý děcka sedaj na klín. No a on na to, že to je jeho práce, že pracuje pro firmu, co vyrábí kolu. A všechno mi to řekl, že Santa není, že kola se vyrábí v Číně a ne na severním pólu, že dárky nosej rodiče! Tak jsem se musela smát při představě, jak máma s tátou lezou komínem, ale on na to, že nelezou, že přijdou normálně dveřma. To už jsem toho chlapa měla dost, kopla jsem ho, úchyla, ještě jednou a šla jsem domů.

A dlouho jsem přemýšlela a přemýšlela a všechna ta vánoční atmoška byla pryč. Tak jsem se rozhodla, že se zeptám pana biskupa, jak to tedy s těmi Vánoci je, chudák, furt věří na Ježíška. Každou neděli o něm mluví v kostele, asi se celý rok těší na dárečky. Bude to drsný, ale každý má právo znát pravdu. A tak jsem se vydala na biskupství a svěřila se panu biskupovi se svým trápením a on mi řekl, víš, oni jsou vlastně tři. A já na to, já vím, Ježíšek, Santa a Děda Mráz, to říkali naši, ale Ježíšek není a Děda mráz umřel v roce 1989. A on na to, že to myslel jinak, ale že to je na mě moc složitý, ale že mi to stejně řekne. Tak z něj vypadlo, že jsou tří - Otec, syn jakože Ježíšek a Duch svatý. Já na to, že na duchy nevěřím ještě dýl, ať to na mě nezkouší a že Ježíšek má za taťku Boha. A on měl radost, jak tomu pěkně rozumím a jestli nechci chodit do nedělní školy. A já, že ne a kdo z nich teda nosí dárky. A on, že všichni, protože jsou vlastně jeden, jedné podstaty. A já, že tomu nerozumím, ať si trhne. A on, že mi to vysvětlí v neděli. A já, že to je celý podvod a že mi to chce vysvětlit, co nejsložitějc, aby mi vymyl mozek, že to tak dělaj vždycky, aby lidi byli zvědavý, jak to dopadne a proto choděj v neděli do kostela. Tak jsem šla.

Na chodbě jsem potkala skautíky, jak přišli s Betlémským světlem. Měla jsem radost, chtěla jsem se na to zeptat skautů, protože jsou chytrý. No ale pak jsem viděla jednoho, takovej vysokej blonďák s modrejma očima a zelenejma brejlema, no a co neďál! On to světlo zapaloval zapalovačem! No to mě vyloženě urazilo, a když jsem mu šla vynadat, tak jenom pokrčil rameny a řekl: „No co, ten zapalovač mi naši přivezli z Betléma.“ Celý letošní Vánoce jsou podvod!

(Natálka Koumáků)

Letošní Vánoce jsou podvod!

21

22

Stále nejsi spokojený s dostupností skautFLEXu? Přečti si o třech zaručených způsobech, jak časopis získat. Tentokrát si určitě vybereš.

V elektronické podobě ti časopis každý měsíc chodí na mail. Můžeš si ho také stáhnout na www.skaut-hradec.cz. Tento způsob je nejrychlejší, nejlevnější a nejbarevnější.

Pokud ti nevadí dostávat černobílou kopii skautFLEXu, navíc s několikadenním zpožděním, vyzkoušej druhý způsob získávání. V každém středisku máme kontaktní osobu, která ti časopis každý měsíc předá do rukou nebo nechá v klubovně. Záleží na dohodě. Nevýhodou je horší kvalita tisku a pozdní dodání.

Předplatné skautFLEXu! Pokud ti nevadí za jedno číslo časopisu zaplatit 15 Kč (tj. 165 Kč ročně), bude ti

chodit jeho černobílá kopie domů do schránky. Konečně si skautFLEX přečteš ve vlaku nebo ve škole pod lavicí. A to vše jen s malým zpožděním, takže ti neunikne žádná akce. Jako předplatitel můžeš očekávat řadu výhod, například přílohy!

1

2

3

Rozhodl ses přeplatit skautFLEX? Nechodí ti na mail? Chybí ti v časopise nějaká rubrika nebo naopak nějakou považuješ za zbytečnou? Uvítáme jakékoliv připomínky, protože chceme být nejlepší! Ozvi se na mail: skippy.radka@seznam.cz nebo na tel.: 775 048 483.

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Jakub Fabián - Swišť (sw),Zdeňka Pavlištová - Zipi (zp), Martin Pavlík - Světluška (sve),

Petr Náhlovský (nhl), Zdenda Puš (zek) Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - Swišť

Grafická podoba a sazba: Ondra Koupil - Okoun