SOS 38

Rozhovor: Michal RůžekNa cestě: Norsko

Kulturní koutek: Síla skal, řek a lesůStoletí českého junáka: Junák za války

Koutek poezie

Survival: Jídlo a voda v příroděKam vyrazit: Rychlebské hory

Tip na hru: Řízek

O prázdninách jsem absolvoval svůj první skautský tábor. Ve věku, kdy drtivá většina skautů už na tábory dávno nejezdí. Taky jsem navštívil tábor jiného oddílu, to ale ze srdečních důvodů. Několik lidí z mého okolí (samozřejmě neskauti) si ťukalo na čelo a ptalo se mě, co mi to dalo, čímž mě přinutili se nad tím zamyslet. Když jsem jezdil na tábory jako kluk, nejdůležitější pro mě bylo dobrodružství, tedy akční prožitek.

Po návratu z letošního tábora jsem však zjistil, že daleko více se mi teď na táboře líbilo společenství, tedy prožitek sounáležitosti. Neumím ani popsat, jak mi rozsvětlil den pokřik našich Plamínků: „Jsme Plamínci s úsměvem, s úkoly se poperem!“, který zněl denně ranním nástupem. Večerní pohovory se skauty, polední škádlení se s Vlčaty ve frontě na oběd, spontánní vodní řeže, kde každý měl své místo, čtyřletý Plamínek stejně jako šestadvacetiletý Rover, a všichni se snažili, aby si každý vodní válečník bitvu náležitě užil. A taky občasné večerní slzičky, které bylo nutno ukonejšit a vyhnat pohádkou stesk po domově ze stanu, společné tahání dřeva a nezištná pomoc starších mladším. Prostě to velké přátelství, společná práce i společná zábava táborníků všeho věku, pohlaví a přesvědčení, to je ta obohacující věc, to je odpověď na otázku z úvodu. Zdravím Kanadskou jízdní!

Petr Náhlovský

2

25. 9. Křížem krážem republikou

1. - 2. 10. SOS 38

8. 10. Postavme školu v Africe

20. 11. O poklad hradeckých měšťanůRingo turnaj

3

Střípky:Křížem krážem republikouPostavme školu v AfriceRingo turnajO poklad hradeckých měšťanůNové skautské plackyKrojové košile opět v prodeji

SOS 38

4

5Lidé v Hradci: Michal RůžekNa cestě: NorskoHistorie: Junák za válkyKulturní koutek: Síla skal, řek a lesůKoutek poezie

79131517

Survival: Jídlo a voda v divočiněKam vyrazit: Rychlebské horyHra na schůzku: Řízek

181921

22 Despekt: Pavel Martínek skalpován

Střípky421 Hra na schůzku

Stří

pky

4

Po prázdninách se všude objevilo spoustu informací o akcích, kurzech, projektech. Přinášíme vám ty, které vás mohou zaujmout.

Jak jsme vás na přelomu jara a léta informovali, v důsledku krachu dosavadního dodavatele krojových košil došlo k přerušení jejich výroby.

Od začátku září je ovšem opět možné v Junu a ostatních autorizovaných prodejnách krojovou košili zakoupit.

Kolik dokážete urazit kilometrů za dvacet čtyři hodin vlakem? Třetí ročník cestovatelské akce se uskuteční v sobotu 25. září 2010, což je doslova za pár dnů.

Přihlaste se ještě dnes na http://krizemkrazem.unas.cz.Nejúspěšnější tým v minulém roce dokázal urazit 1325 kilometrů. Dokážete tento výkon překonat?

Tiskové distribuční centrum vydalo návrhy nových placek a motivů na propagační předměty. Pokud vás zajímá jejich vzhled, podívejte se na Křižovatku. Motivy je možné okomentovat a vyjádřit se k tomu, jak se vám líbí.

http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/5250-hledame-nove-napady-libi-se-vam-nase-navrhy-hlasujte-vymyslejte/

Tradiční turnaj ve sportovní hře ringo pro všechny věkové kategorie proběhne dne 20. listopadu 2010 v dopoledních hodinách, podrobnější informace vám přineseme v říjnovém čísle.

Jako každý rok se i letos středisko Karla Šimka zapojuje do projektu Postavme školu v Africe. Pokud by vás zajímala spolupráce, či byste se s dětmi chtěli sbírky účastnit, ozvěte se na svetluska@inmail.cz. Sbírka bude probíhat 8. října 2010 v ulicích Hradce Králové.

Jako každý rok proběhne akční hra O poklad hradeckých měšťanů na Velkém náměstí a okolí a to dne 20. listopadu 2010 v odpoledních hodinách. Ideální možností pro oddíly je spojit obě akce

konající se tento den, dopoledne Ringo turnaj, odpoledne O poklad měšťanů. Konkrétní informace naleznete v příštím čísle.

TĚŠÍ

ME

SE N

A

V minulém čísle jsme vám v rámci Střípků představili bojovou hru pro rovery na téma obrany předválečných hranic. Termín akce 1. až 3. října 2010 se kvapem blíží a tak jsme vyzpovídali hlavního z organizátorů z řad libereckých skautů, Vláďu Stanislava – Skipa.

Přibliž nám akci a řekni nám, kdo se na ní podílel?Terénní a bojová víkendovka SOS 38 zavede účastníky, coby čerstvé rekruty Finanční stráže, kamsi do severního pohraničí na sklonku září 1938. Dvojice financů čeká pohyb v nepřátelském prostředí, plnění bojových úkolů a pro ty méně opatrné i přímý boj. Dvojice, které zvládnou všechny nástrahy a dostanou se do cíle v sobotu večer, pak budou mít šanci ještě lépe poznat ostatní členy jednotky a bojovat s nimi ve společných nedělních soubojích proti neúnavným protivníkům. Akci připravuje skupinka činovníků a roverů z libereckého střediska Stopa, hlavní přestrojenou figurou bude bývalý člen Stopy a spoluautor několika publikací o konci třicátých let v pohraničí Honza Stejskal.

Co bude tahle akce chtít po těch, kdo se jí zúčastní, jaké schopnosti prověří?Pátek prověří hlavně schopnost dostat se na jedno velmi zajímavé výchozí místo s nutností přespání v přírodě. Sobota bude ve znamení hlavní akce – účastníky čeká pohyb a orientace ve velkém prostoru plném nepřátel, plánování cesty, práce s mapou, schopnost být neviditelný, prověří celkovou fyzickou a psychickou výdrž. V neděli budou na programu dle počasí a chuti bojovky v místě závěru.

Mají účastníci očekávat taky adrenalin?Součástí hlavní hry budou bojové střety proti ozbrojeným Henleinovcům (boje hadrovými koulemi). Celkově vidět a nebýt viděn, ale přitom se dostat o dost dále.

Myslíš si, že připomínat tahle temná období naší historie má smysl?Věřím, že až si účastníci vyzkouší v sobotu ráno ten prvotní pocit po zadání úkolů, tak si velmi dobře uvědomí neuvěřitelné podmínky, které zakusili tenkrát ti financové (nebo podobně například vojáci, kteří prchali do Anglie či jinam, odbojáři a další). Myslím, že to srovnání, jak se dneska krásně máme s tím, jak se neměli někteří naši (pra)dědové, je vždycky užitečné. A myslím, že stojí za to ukázat na příklady Čechů, kteří měli odvahu a hájili dobré hodnoty přes nepřízeň osudu. Takových vzorů zase nemáme tolik.A jistě nejsem sám, komu učarovala ta doba odhodlání, stavění pevností, na které člověk v pohraničí stále všude naráží. To období má náboj, sílu, energii – a tu energii bych chtěl tak nějak přenést i na účastníky.

Díky za tvůj čas, co bys na závěr popřál účastníkům?Ať se nebojí, že nemusí být žádní ironmani, a že každý průměrný rover, který chodí s batohem po venku, to zvládne. Ať do toho jdou s nadšením a pak si to pořádně užijí! A ať neváhají, protože hra je jen pro osm dvojic.Pro úplnost ještě dodáváme, že bojovka se odehrává v oblasti Jizerských hor, sraz je v Liberci a hra začíná v pátek 1. října 2010 kolem 17 hodin. Tahle akce vypadá na pořádný adrenalin, z vyprávění organizátorů čiší nadšení, zaručující nezapomenutelný duch akce! Pokud vás akce oslovila, osud republiky vám není lhostejný a chtěli byste libereckým skautům ukázat, že ani v Hradci se Henleinovců nebojíme, neváhejte kontaktovat redakci pro další info a propozice! Republika je naše, z Jasině do Aše!

(nhl)5

1. - 2. října, Liberec

LIDÉ

V H

RADC

I

Michal Růžek - Majkl prý není mezi hradeckými skauty moc známý. Letos odmaturoval a brzy začne studovat v Praze. O prázdninách se zúčastnil čekatelského kurzu MOA, což ho podle jeho slov namotivovalo na další skautskou činnost i mimo oddíl.

Mohl by ses krátce představit? Mám takovýho tušáka, že o tobě mezi hradeckými rovery není moc slyšet.Je mi už devatenáct let, jsem z Hradce Králové, mým domovským oddílem je 24. oddíl na Rybárnách. Jináč letos jsem úspěšně odmaturoval na gymnáziu Boženy Němcové a užívám si teď zasloužených prázdnin. Dostal jsem se na vejšku do Prahy na obor Geografie a kartografie, tak doufám, že to tam nějak přežiju.

Jak dlouho chodíš do skautu a co tě v něm udrželo dodnes?To je zajímavá otázka. Do skautu jsem přišel když mi bylo asi osm, takže to už bude asi tak jedenáct let, co v něm jsem. A co mě v něm drží? Těžko říct, pokaždé něco jiného. Když jsem byl malý, tak mě bavily hry a něco, co jsem se tam učil. Když jsem se stal skautem, tak asi kamarádi. A teď asi to, že se můžu nějak podílet na vedení, být nějak užitečný oddílu a vypomáhat.

Proč ses rozhodl jet na čekatelky?Sám nevím. Asi proto že nás ve vedení není tolik, tak jsem si měl rozšířit kvalifikaci. Chtěl jsem se taky trochu víc dozvědět o skautingu. Už loni mě do toho u nás nutili, ale moc se mi nechtělo, jelikož jsem nevěděl, co od toho očekávat. Pak mě i Zipi přemlouvala a říkal jsem si, že letos to je asi poslední rok, kdy na to budu mít čas. Tak jsem do toho šel a vůbec toho nelituju.

Jak se ti na MOA líbilo? Cítíš se teď namotivovaný?No bylo to super. Nechci dělat nějakou reklamu tomuhle čekateláku, ale fakt se to povedlo. Poznal jsem tam nový lidi, a co víc, zjistil jsem, že tam jsou se mnou i dva Hradečáci (Honza Čebiš a Pepa Erben). To bylo takový příjemný zjištění. No a namotivovaný opravdu jsem a mám teď chuť něco dělat okolo oddílu, snad mi to vydrží.

Rozhovor: Michal Růžek

Jaká je teď tvoje role v oddílu?Teď jsem tři roky vedl družinky, takže jsem fungoval jako rádce. Protože teď půjdu na vejšku, už nebudu moci vést schůzky. A jinak trochu funguji v oddílové radě a tak to nějak s Poulíkem a Tučníkem lepíme.

6

LIDÉ

V H

RADC

I Hodláš se zapojovat i jinde než v oddíle?Docela bych rád, zjistil jsem, že mě to začalo docela bavit, takže proč něco nezkusit.

V minulém čísle jsme dělali rozhovor s Láďou, tvým střediskovým vedoucím. Myslíš, že se vaše středisko potýká s nějakými problémy?Neřekl bych, že u nás jsou nějaké větší problémy. Jen oba oddíly trápí poměrně malý počet dětí. Jsme totiž na středisku jen dva oddíly a pamatuji si, že když jsem nastupoval, tak tam těch oddílů bylo daleko víc.

Proč o tobě není ani vidu, ani slechu na celohradeckých roverských akcích?Dřív jsem nikde moc nebyl a sám moc nevím proč. Asi proto, že člověk nikoho moc nezná, tak se mu nechce. Ale chci to změnit, tak snad časem o mě bude i slyšet.

Co děláš ve volném čase?Zkouším se hejbat. Jezdím na kole, dřív jsem i plaval. Mám rád přírodu a na jaře, pokud nemám alergii, tak vyjedu na nějakou louku na kole a kochám se.

Čteš skautFLEX?Jo, čtu, hlavně profily. Když tam jsou zajímaví lidé, tak si něco přečtu. Ale tohle vydání asi vynechám...

Chceš něco vzkázat našim čtenářům?Buďte hrdí na to, že jste skauti, nestyďte se za to že jimi jste. Když jsem byl mladší, tak jsem se styděl za to, že jím jsem, jelikož ostatní si ze mě dělali srandu. Ale být skautem není nic špatného, ba naopak. Je to záruka toho, že jste lepší než ostatní. Alespoň morálně.

(sk)

7

Na

cest

ě

V téhle rubrice se každý měsíc objeví článek o nějaké zemi, kterou autor poznal při svých cestách, nebo v rámci studijního pobytu. Přemýšlel jsem, kterou z mých cest do Norska popsat, nebo zda vám vyprávět o semestru za polárním kruhem, který jsem zde strávil. Nakonec jsem se rozhodl jinak. Chci vám vyprávět o zemi, která je mým druhým domovem a o mém vztahu k ní.

Snad to není moc troufalé, pasovat se do role znalce Norska. Každopádně jsem však tuhle zemi poznal z mnoha stran a mnoha způsoby, navštívil jsem víceméně všechny oblasti a mám zde několik přátel, takže myslím, že mohu poskytnout alespoň základní ideu o této zemi pro někoho, kdo by se do Norska podívat chtěl, ale není rozhodnutý. Ve všech aspektech cestování do Norska platí, že nejjednodušší to zde budou mít dobrodruzi. Nechci vám suplovat bedekr, spíš vám chci popsat moje pocity a zážitky – když se jimi budete chtít řídit, věřím, že si Norsko taky zamilujete.

8

Proč vyrazit? Do Norska směřuje každoročně spousta turistů, počínaje italskými lufťáky v žabkách, přesunujícími se klimatizovanými busy a záplavou karavanů s německými a holandskými značkami konče. Výhoda u těchto turistů je taková, že se většinou drží osvědčených tras a v jiných místech je nepotkáte. Dále existuje spousta lidí, kteří jezdí sezónně do Norska pracovat.

Bezkonkurenčně nejvyšší plat a vysoký životní standart provokuje k letním migracím zejména naše severní sousedy, výhodou však je, že tito gastarbeiteři se většinou drží větších měst a severněji než v Trondheimu je už nepotkáte. Nejlepším způsobem poznání Norska je zkombinovat tyto dva cestovní účely. Nejdříve se soustředit na sehnání nějaké práce, zde vydržet dva až tři týdny a pak si s vydělanými penězi pocestovat. Po obdržení výplaty je najednou v Norsku všechno dostupnější. Ceny v obchodech, které se vám zdály galaktické, vám v porovnání s norskými výplatami přijdou velice levné, najednou je možné chodit běžně do muzeí a prostě užívat si Norsko se vším všudy.

Na

cest

ě

Jak vyrazit? Nejlepší způsob cestování po Norsku je stopem. Pokud jste do Norska vyrazili s cílem vydělat si, není jednodušší cesty, než stopovat po krajině, pouštět se i na menší a regionálnější cesty a hovořit s lidmi, kteří vám zastaví. Každá norská rodina má několik nemovitostí, některou v horách, v některé bydlí ve městě, další domek s přístavem a lodí má u moře. Je celkem velká šance, že někdo uvítá vaši nabídku natření oken, spravení plotu nebo drobných zednických či tesařských prací na domě. Je dobré se ptát, ale v případě neúspěchu směřovat na sever, kde ubývá levných pracovních sil, lidé jsou zde srdečnější, oproti jihu chudší (takže raději využijí vaší nekvalifikované, ale levné pracovní síly, než by věc zadali firmě) a je tam krásná příroda. Při cestě autem je nalezení práce téměř nemožné, Norové jsou velice milí a pohostinní lidé, nejsou však slovansky otevření a k autu plnému cizinců, které by zastavilo u nich před domem, budou zcela jistě nedůvěřiví. Na druhou stranu vám auto umožní svobodu. Netrápí vás déšť, neřešíte, kde budete spát (samozřejmě že v autě!) a pokud toužíte navštívit nějaké konkrétní místo, není problém s jeho dostupností. Vyzkoušel jsem oboje a vím, že oba způsoby mají svá plus a mínus. Nikdy nezapomenu na cestu zimním Norskem, kdy jsme se ve dvou vraceli autem z Tromso, šest set kilometrů za polárním kruhem, a nad mysticky zasněženou krajinou si hrála polární zář, stejně jako na mou první cestu do Norska, kdy jsem sám stopoval za severní točnu do krajin, které mě hluboce zasáhly, potkávaje lidi, kteří ovlivnili můj život. Výběr způsobu ale záleží zejména na povaze a dále na finančních možnostech.

Kdy vyrazit? Pro cestovatele volnomyšlenkáře je perfektním časem léto, zejména červen a červenec. Přes den je celkem teplo, noc je na flísku. Zpočátku vás dost rozhodí, že místo noci zde budou dvě až tři zšeřelé hodiny, při kterých si můžete číst u norského jezera Erbenova Vodníka i bez čelovky. Přináší to však dost výhod, dlouhý den dovolí urazit delší vzdálenost stopem, nezřídka jsem bezproblémově stopoval i v deset večer. Na konci srpna a v září přichází do severnějších oblastí již podzim. Když jsem před několika lety pracoval v oblasti Saltfjellet-Svartisen kousek za polárním kruhem, ze zelených stromů se během tří dnů staly stromy opadané. Tehdy mě drtivý příchod severské zimy natolik vystrašil, že jsem druhý den vyrazil zpátky na jih.

9

Na

cest

ě

Ještě jednou jsem zažil konec polárního léta, krátký podzim a poté příchod polární noci při studiích v Tromso – mocná síla přírody je v Norsku znát výrazněji než jinde v Evropě. Pokud jste ale dobrodruzi hardcoristi, doporučuji navštívit zimní Norsko. Po trekování zímním Laponskem, kde večer ze sauny vybíháte přímo do třicetistupňového mrazu a zahaleni párou z vlastního těla se válíte ve sněhu, se můžete uklidit jen pár desítek kilometrů k pobřeží, kde díky Golfskému proudu málokdy teplota klesá pod nulu. Zvláště na severu však musíte počítat s tím, že v období od listopadu do ledna se velká část Norska noří do permanentní noci a v dobách kolem tohoto období jsou dny jen velmi krátké, zpravidla pár hodin kolem poledne. I to má však svoji zvláštní mystiku.

Kam vyrazit? Norsko je úžasné především v tom, že nabízí velkou škálu aktivit. Tradičně je oblíbeno rybáři, kanoisty, horolezci či trekaři, vyznavači přírodních památek zde naleznou absolutní ráj, jednotlivé lokality jsou kapitolami učebnice světové geologie. I milovníci historie zde naleznou velké množství míst, které je uchvátí. Nejen ve velkých městech, ale zejména na venkově je zde drsná a krutá historie této krajiny znát. Seschlé sroubené stavkirke, dřevěné kostelíky, staré i tisíc let, se tyčí nad divokými řekami v rozeklaných údolích, kde probíhaly staletí bojů mezi Birkebeinery a Baglery, na smrt znesvářenými norskými rody, bojujícími o trůn.

Návštěva norských muzeí je opravdu velkým zážitkem. Nejsem vyznavačem suchých prohlídek a spíše upřednostňuji adrenalinové trávení času, v Norsku jsem však muzeím přišel na chuť a návštěvu alespoň jednoho muzea bych doporučil každému. Ať se jedná o muzeum laponské kultury, horské flory a fauny nebo muzeum druhoválečného odboje, díky interaktivnosti muzeí je návštěva zábavou i pro pětileté dítě. V tomto směru budeme Norsko ještě hodně dlouho dohánět. Nejlepší muzea jsou v Oslo, kde ta zásadní jsou umístěna na jednom poloostrově, takže je možné je v pohodě všechna navštívit. Je v podstatě jedno, do jaké oblasti Norska se vydáte. Všude najdete krásnou přírodu a zajímavé historické a kulturní památky. Velice silným zážitkem je ale návštěva polárních oblastí.

10

Na

cest

ě

Je to tam fakt tak skvělý? Nic není dokonalé. Norsko má samozřejmě několik nevýhod. Za prvé je tam velice draho. Po delších zkušenostech se dají vychytat potraviny, které jsou levnější než u nás, zejména losos a mořské potvory, dále též pohonné hmoty, všechno ostatní je zde zhruba tři až čtyřikrát dražší než u nás. I z tohoto důvodu jsem neuváděl možnost cestování veřejnou dopravu, je tu opravdu velice drahá. Další bolístkou jsou všudypřítomní komáři. Pokud ale sympaticky fouká a máte po pár týdnech práce v kapse pár tisíc norských korun, nic vás nemusí trápit!

Závěrem vám chci říct ještě o jedné věci, kterou je nutno mít na paměti při dobrodružném cestování Norskem. Vždycky jsem zažil to, že mě při cestě Norsko nejdřív hodně pokoupalo, až skoro zlomilo, aby mě pak královsky odměnilo. Stál jsem třeba dvanáct hodin na stopu na hnusné výpadovce z Trondheimu a když už jsem zoufalstvím skoro brečel, zastavila mi kouzelná osmdesátiletá norská babička ve Škodě Octavia, která mi celou cestu vyprávěla o tom, že se v šedesátých letech závodně potápěla na mistrovství v Liberci a nakonec mě dovezla na nádherný ostrůvek, kde jsem pak několik dní v meditačním osamění kempoval. Jindy jsem už po týdnu hledání práce v neustálém dešti chtěl otočit směrem domů, když mě vzal sympatický jazzman a pak jsem mu tři týdny opravoval dům u divoké řeky v národním parku Dovre, tu řeku jsme pak o víkendech sjížděli za krásného počasí na kánoi. Podobné zkušenosti má i spoustu dalších kamarádů, kteří do Norska jezdí, či jeli. Všichni, kdo tam vyrazili s otevřeným srdcem, potvrdí, že se tady dějí zázraky. Jestli tedy vyrazíte do Norska, vyrazte tam s pokorou, poslušně si projděte peklem a těšte se, jakým způsobem si vás Norsko získá. Věřte, že se tam pak budete rádi vracet.

(nhl)

11

hist

orie

ska

utin

gu

V září roku 1938 ztratili českoslovenští skauti po krátké nemoci svého zakladatele, A.B. Svojsíka. Na Vyšehradský hřbitov ho doprovodily tři tisíce skautek a skautů. Smutek jim však nebylo dovoleno prožívat příliš dlouho, několik dní po pohřbu došlo k událostem, které ovlivnily nejen skauting, ale i život celého národa.

V září 1938 se pozornost českého národa upírala k Mnichovu, kde se odehrávalo jedno z posledních dějství tragikomedie, ve které se ústupným západním mocnostem nepodařilo i za cenu zrady Československa zabránit fašismu a nacismu v rozpoutání celosvětového konfliktu. Po zabrání pohraničí nacistickým Německem ztratilo zhruba čtvrt miliónu osob české národnosti ze dne na den střechu nad hlavou a téměř všechen svůj majetek. Velká část majetků Junáka byla bez náhrady zkonfiskována, kolem stovky oddílů násilně ukončilo svou činnost, když se jejich členové rozjeli po příbuzných či po sokolovnách ve zbytku republiky, podle toho, kde zrovna jejich rodina sehnala nouzové přístřeší. V těchto těžkých dobách zanikla organizace „Junák - svaz skautů a skautek“, aby na jejích troskách vznikl „Junák – ústředí skautské výchovy“, který do jedné organizace včlenil ještě poslední separující se junácké organizace, mezi nimi například Katolické skauty. Doba byla vhodná pro stmelování, ještě těžší doba však přicházela.

12

Sychravé ráno 15. března 1939 spatřilo v ulicích českých měst a obcí kolony německé vojenské techniky, nebe bylo plné letadel a němečtí oficíři rychle zabrali klíčové úřady a instituce. Den předtím vznikl fašistický Slovenský štát, který ihned skauting zrušil a nahradil ho Hlinkovými gardami. Junák v Protektorátu Čechy a Morava ještě chvilku odolával. Bylo však jasné, že jeho samotné základy se příčí základům nové říšské výchovy mládeže.

Dne 11. července 1940 v ranních hodinách vtrhli příslušníci Gestapa do několika desítek skautských táborů, které rozehnali, ukončili oddílovou činnost a zabavili oddílový majetek. 28. října 1940 vydal říšský protektor K. H. Frank, tehdy v podstatě neomezený vládce našeho území, výnos o zrušení skautského hnutí s platností od 4. listopadu 1940. Skauting se stal na území Říše nelegálním. Přesto mnoho oddílů svou činnost neukončilo. Oddíly se scházely jako kluby Mladého hlasatele, tehdy populárního časopisu pro mládež, nebo přešly pod Klub českých turistů jako turistický oddíl (podle zkratky se jim říkalo KáČaTa).

hist

orie

ska

utin

gu

Konaly se i tajné tábory, oddíloví vedoucí často za svou činnost podstupovali riziko těžké perzekuce, například internace v koncentračních táborech. Atmosféru této doby popisuje Jaroslav Foglar v knize Strach nad Bobří řekou. Jedna z významných ilegálních organizací, Zpravodajská brigáda, byla vytvořena výhradně z členů 5. oddílu vodních skautů z Prahy. Skautů, zapojených alespoň drobně do odporu proti okupantům, byly však tisíce.

Pod hlavičkou exilové vlády v Londýně však byla činnost Junáka obnovena ve válečné Anglii v květnu 1941 jako „Svaz Československých Junáků v Anglii“. Sdružoval bývalé členy Junáka, přimknul se částečně k místnímu skautingu a poskytoval ideovou oporu pro zahraniční bojovníky a jejich rodiny. Několik slavných postav československého druhoválečného odboje mělo skautskou minulost, například atentátník na Heydricha Jan Kubiš.

13

Konec války prožili českoslovenští skauti aktivně, stáli v Praze na barikádách, pomáhali odbojovým skupinám v přebírání vojenských skladů, hlídali železniční uzly a působily jako spojky. Ke konci války, dne 23. dubna 1945 popravili nacisté v Českém Těšíně skupinu ostravských skautů za odbojovou činnost. Na jejich počest je postavena mohyla na Ivančeně, kde si při příležitosti výročí jejich popravy připomínáme na šest set československých skautů, obětí války. Skauti přispěli ke svobodě své vlasti, tu si však mohli užívat jen několik dalších let.

(nhl)

Kult

urní k

oute

k

Máte rádi okolí svého tábora? Každý strom, mýtina, či potok pro vás znamená vzpomínky? Cítíte, že tahle krajina je vám bližší, než místa, která teprve navštívíte, přestože obě krajiny vypadají podobně? Pak jste možná dobře naladěni na článek o úctě našich předků, kterou ke své krajině a okolí chovali a také o tom, že se podobné tradice znova vracejí.

Několik druidů v bílých kápích se se zapálenými loučemi blíží do kruhu dolmenů. Čekají na okamžik, kdy slunce poprvé v roce dopadne na velký kámen ve středu kruhu. Je den letního slunovratu a Keltům začíná nový rok. Rok, v němž na počátku strom přírody Ýgdrasil odevzdá své plody, aby následně uhynul a znovu se zrodil. Druidové tichou písní prosí pána lesů Cernunose, aby k nim uchoval přízeň.

O několik tisíc kilometrů dále na sever stoupá po úbočí hory, ostře vyčnívající z moře, skupina mužů v kroužkových košilích, se sekyrami za pasem a v helmicích na hlavách. Je půlnoc, ale na cestu je krásně vidět. Až stanou na vrcholu, ošlehaném polárními větry, spatří Vikingové nízko nad mořem Midnattsol, Půlnoční slunce, které po krátkou část roku nikdy neklesne pod obzor. Je čas poklonit se a poprosit bohyni Freju o úrodu a dostatek, boha Odina o příznivé počasí a dobrou mořeplavbu a boha Thora o válečnickou sílu.

14

Jsme v Rusku a na mýtině v obřím háji bříz táhle zpívá dav postav v bílých vyšívaných košilích s věnci na hlavách. Kolem dřevěné modly Dažboga chodí žrec s miskou medoviny a prosí bohyni Mokoši o úrodu, na znamení propojení s přírodou odlévá medovinu a sype zrní před modlu. Je právě Kupala, slovanský slunovrat, a velké ohně planou na několika místech mýtiny. Na důkaz síly se Slované začnou předhánět v riskantních skocích přes ohniště.

Kult

urní k

oute

k Máte pocit, že tyto výjevy bylo možno spatřit naposledy před mnoha staletími? Opak je pravdou! Duchovní směr, zvaný novopohanství, je v současné Evropě na vzestupu. Možná za to může zvýšený zájem o životní prostředí, možná je to jen rebelie proti křesťanským tradicím, která je dnes již beztrestná a proto se k ní obrací další a další příznivci. Jisté však je, že mnoho z nás má tak nějak v krvi úctu ke krajině, ve které žijeme. Možná je to dědictví předků, kteří ve stromech viděli víc, než jen větev k pověšení houpací sítě a v řece víc, než jen místo na koupání.

Existují lidé, kteří pociťují jakési tajemné pouto s přírodou, vždyť to není tak dávno, kdy naši předkové v souladu s přírodou byli nuceni žít! V dnešní době jistoty a dostatku, na druhé straně však devastace přírody a zpřetrhaných vazeb se čím dál víc obracíme k duchovnu „necivilizovaných národů“, jako jsou indiáni, australští domorodci a další. Mnoho lidí si neuvědomuje, že sami naši předkové měli před příchodem křesťanství vlastní duchovní hodnoty, spjaté s přírodou. Vedle centrálních bohů a bohyň, z nichž každý měl svůj úkol a působnost, uctívali staří Slované, stejně jako Kelti, Germáni a další, nižší nadpřirozené bytosti, které dlely v lesích, stromech, pramenech a tůních.

I bez emisního měření, meteostatických družic a dalších vymožeností dneška věděli, že kdo nechová k přírodě úctu, zničí si vlastní okolí a sám zahyne. Naše civilizace již tyto vymoženosti má, přesto si, zdá se, tuhle jednoduchou pravdu odmítá připustit. Tato hluboká moudrost starých národů teď mnoho lidí inspiruje k návratu k přírodě a k zamyšlení se – jaké máme místo ve světě přírody? Není nespoutaná síla přírody, která se občas projeví při povodních, lavinách a dalších neštěstích, jen připomenutím toho, že člověk nikdy nebude pánem světa?

Je-li vám blízká pokora a úcta k přírodě, kterou naši předkové vyznávali, můžete navštívit už trochu komerční Keltský slunovrat ve Stonehenge, Slavnosti půlnočního slunce na Lofotských ostrovech v Norsku či celoruské setkání Slovanů-oslavu Kupaly v Karélské oblasti. Pokud chcete svou úctu vyjádřit zejména rodné půdě, o tuzemských komorních akcích, naplněných slovanským duchovnem, se dočtete na stránkách www.rodna-vira.cz. Zajímá-li vás spíše historie předkřesťanského období a duchovno vám zase tolik moc neříká, doporučujeme vám návštěvu polského ostrova Wollin, kde spolu žili po dvě stě let v přátelství a vzájemné toleranci Slované a Vikingové. Každoroční ostrovní slavnosti jsou plné starých řemesel, dobových specialit, šermířských a mořeplaveckých vystoupení a hlavně pohody! Otevřete svá srdce a naslouchejte vyprávění starých hvozdů, hlubokých tůní a trpělivých skal o tom, jak žili a v co věřili naši předci!

(nhl)

15

poez

ie

Pokud jste i vy po přečtení našich rýmů zjistili, že máte chuť se podělit se čtenáři o své výtvory, ozvěte se na svetluska@inmail.cz!

I po prázdninách přináší skautFLEX potěšení pro vaši duši v podobě rýmů. Po přečtení prvního výtvoru jistě i beze jména poznáte, kdo je autorem. Druhým příspěvkem je krátká báseň, která mě oslovila jednoho letního večera na místě, kde vznikal český skauting. Jednoho večera na jednom skautském kurzu...

16

Pokora

Stanu se menším a ještě menším,až budu nejmenším na celém světě.

Po ránu, na louce, v létěpo kvítku vztáhnu se nejmenším.Zašeptám, až se obejmu s ním:„Chlapečku bosý,nebe dlaň o tebe opřelo sikapičkou rosy,aby nespadlo.“

Jiří Wolker

Krev stromů

Hluboko ve dřeni srdce bije,otevřeš kmen, srdce nespatříš.Vznešená koruna v mracích ryje,Nese svůj útrpný kříž.

Hluboko ve kmeni srdce bije,Rozhání krev stromu po žiláchStudený kořen vláhu pije,Lesem jde plíživý strach.

To je ta krev, kterou jsme prolili,To je to dřevo, změněné v troud,Žaluje nás a žaluje dějiny,Přichází konečný soud.

Ocel a oheň, zprava a zlevaZuby už rvou život ze stromuPrýští krev z kmene, praskot dřevaKat králi vzal korunu.

Tichý pláč druidů a duchů krajiny,Proč dávné přátelství odválo pryč?Ze svatých hájů už jsou jen pustinySobectví, zrada a chtíč.

Na rukách krev, kterou jsme prolili,A v hrudích srdce, rozpadlá v troud,Nesem’ svou vinu za naše dějiny,Než přijde konečný soud.

Petr Náhlovský

surv

ival

ski

lls

Mlhavý podvečer v Karpatech přichází nečekaným teplotním zlomem. Rozpálené skály, do kterých se přes den opíralo slunce tak, že šlo vydržet jen stěží ve stínu pod převisem, ještě chvilku vydechují své teplo do okolí, na vegetaci se však s příchodem tmy tvoří drobné krůpěje. Muži je rozpraskanými rty slizují z listů suchých trav, jako včera večer a dnes ráno. Zoufale potřebují vodu a v rosném přídělu dvakrát za den jí je zatraceně málo. Je extrémní sucho a již několik značených pramenů bylo bez vody. Dnes ráno navíc zjistili, že zvířata přes noc ze stanu vytahala tašky s jídlem a poživatelnou zůstala jen malá plechovka s protlakem. Nouzový sestup z hřebenu zabere alespoň dva dny...

Není rozhodně na újmu vědět, co se v přírodě kolem nás dá jíst a co ne. Umět si najít vodu v neznámém terénu vám může rozhodně zachránit život. Dokud se člověk drží u lidských sídel, či dokonce v dosahu obchodu, může tyto schopnosti pustit z hlavy. Co když ale každoroční trekařský výjezd dopadne tak, jako turistům z úvodu? Kdo alespoň občas vyrazí do divočiny, měl by umět najít v nouzi vodu a mít alespoň základní přehled o tom, jak bez lovu a pastí nezemřít hlady v přírodě, obklopen dosažitelným jídlem.

Voda je základní lidskou potřebou, bez ní lidský organismus za tři až pět dní obvykle umírá. Co dělat, když už z petky nevyždímáte ani kapku, horské slunce do vás praží a již několikátý pramen byl vyschlý?

Recept je jednoduchý, vodu v krajině bezpečně poznáte dle mnoha znaků. Zejména je třeba sejít do hlubších údolí, které byly právě vodou zformovány a je velká šance, že je zde potok. Pokud je vyschlý, stačí pokračovat stále po proudu a voda se musí objevit. Pramen v krajině je patrný dle zelenější vegetace a specifických typů vlhkomilné flory – rákos, lopuchy, vrby.

Trochu náročnější je najít v divočině jídlo. Pro usnadnění přikládáme krátký přehled rostlin a stromů naší přírody, které se dají jíst a mají výživnou hodnotu:

Osika, bříza, vrba, líska – jedlé lýko, kmínky mladých stromů, na jaře též listy (vitamín C)

Dub, buk – bukvice, žaludy (pozor, žaludy nutno louhovat den ve vodě, hrozí selhání ledvin!)

Lopuch, bodlák – oloupaný oddenek, kořen (převařit!)

Rákos, pampeliška, jitrocel, kopřiva, orobinec – všechny části jsou jedlé, nezralé doutníky po převaření chutnají jako kukuřice

Dále semena ze šišek, ořechy a kořen borovice jsou zdrojem tuků a bílkovin, pampeliška je zdrojem vápníku.

Lesní bobule, květy rostlin, lístky z ostružiníku a mladé jehličí jsou zdrojem cukrů a vitamínu C.

Dobrou chuť!

(nhl)

17

KAM

VYR

AZIT

Rychlebské hory, pohoří, které se nachází v Javornickém výběžku severně od mnohem známějších a turisty naplněných Jeseníků. Pohoří, které rozhodně stojí za návštěvu v každém ročním období. Pohoří, které jsem navštívil koncem července a vřele jeho návštěvu doporučuji.

Začátkem jara jsem si pohrával s ambiciózní myšlenkou procestovat v průběhu léta nejznámější moravská hraniční pohoří. Postupem času se plán rozpadal a já se rozhodoval kam tedy nakonec vyrazit. Rychleby byly jasnou volbou. Ač území neleží v žádném CHKO, díky své zdánlivé odlehlosti je zde čisto a člověk se zde může potulovat celý týden.

Já osobně jsem jižní část pohoří navštívil koncem července v době, kdy počasí vypadalo poněkud vrtkavě, a tak bylo důležité naplánovat trasu v blízkosti turistických přístřešků. O turistických chatách zde být řeč nemůže, žádné zde nejsou. S Čebou, kamarádem z RK Cumulus, jsme časně ráno vyrazili směr Lipová-lázně, kam jsme dojeli krásným osobáčkem, který jakoby vypadl z éry první republiky. V Lipové- lázních jsme navštívili jeskyně Na Pomezí, které o sobě tvrdí, že jsou největším jeskynním systémem v České republice vzniklým rozpuštěním mramoru.

Po této exkurzi jsme se vydali po žluté značce směrem na Smrk, nejvyšší vrchol pohoří. Cestou nás rozhodně zaujal lom na Smrčníku, ze kterého co chvíli vyjížděl naplněný náklaďák a také mohutný jesenický vrchol Šerák.

Co si pamatuji, cesta na Smrk nebyla nijak výrazně náročná a tak jsme pohodlně dorazili na Smrk. Jeho velkou výhodou je to, že se zde nachází luxusní dřevěný turistický přístřešek. V jeho útrobách jsme bezpečně přečkali večerní déšť, a jakmile se obloha vyjasnila, otevřeli se nám výhledy jak na Javornický výběžek, tak i na Jesenickou část. Jestli mne můj zrak neobelstil, viděl jsem dokonce na obzoru obrys Krkonoš a Sněžky.

Druhý den jsme si naplánovali sestup do údolí Stříbrného potoka se zastávkou na skalní vyhlídce Sokolí skály. Z této krásné vyhlídky se naskýtá pohled právě do onoho údolí a působí opravdu velkolepě. Pohled, který se mi naskytl mi připomínal snad jen vyhlídku do údolí Jizery u Semil jménem Krkavčí skála. Kdo chce někdy meditovat nad krásným údolím, rozhodně by sem měl zavítat.

Dalším cílem byl vrchol Kovadlina, ležící na státní hranici nad sedlem a pramenem Peklo. Výstup k prameni byl opravdu pekelný. Na necelých třech kilometrech téměř pět set výškových metrů. Nic pro slabé povahy, avšak odměna formou pramene byla opravdu lahodná. Samotná Kovadlina s menší vrcholovou skalkou nabízí pohled především na polskou část pohoří.

18

KAM

VYR

AZIT

Stejnou cestou jsme opět sestoupili ke Stříbrnému potoku a vydali se k Nýznerovským vodopádům. Další skvost zdejší krajiny. Nečekejte však žádný megavodopád. Převýšení vodopádu je zhruba čtrnáct metrů a nejvyšší přepad je zhruba třímetrový. I tak je zde však nádherný pohled a člověk by se v té kouzelné přírodní sprše nejradši vykoupal. Po tomto mokrém zážitku nás čekala nepříjemná záležitost v podobě kolmého překonání hřebene. Nikdy jsem neměl v lásce stoupání na kopec abychom ho musel vzápětí sestoupat. Stoupání bylo opět pekelné. Jaká úleva když člověk dosáhne mrtvého bodu a už je před ním opět klesání. Ač nejsem žádné ořezávátko, zde jsem cítil po sedlu Peklo další krizové okamžiky.

Pak už následovalo jen klesání do Horní Lipové s očekáváním, zda nalezneme takzvaný lesní bar. Bohužel jsme tuto zajímavost nenalezli a občerstvili se až v samotné obci. Ta je vyloženě turistická a na spoustě domů je nabídka k přenocování. My se však rozhodli, že půjdeme dál a pokusíme se podívat na východ slunce v Jeseníkách z vrcholu Šeráku. Po příjemné lesní asfaltce jsme pohodlně došli až pod Obří skály a přespali v turistickém přístřešku.

Bohužel, východ slunce se nekonal, zato bylo velmi větrno. I tak však Šerák naskytl krásný pohled jak na Jeseníky, Rychlebské hory, Kralický Sněžník a možná i Beskydy. Lázně Jeseník odsud byly jako na dlani pohled na město v obklíčení mohutných vrchů nikdy neomrzí. Po dospání brzkého vstávání a snídaně v Jiřího chatě jsme zamířili do Ramzové na vlak. I když je to pouze přes silnici a železnici nějaké tři kilometry do Rychlebek, turistická exponovanost se srovnávat nedá.

Možná za to může lanovka, ale tak početné houfy výletníků bychom v Rychlebkách nepotkali asi ani za týden. Z Ramzové, nejvýše položené rychlíkové stanice u nás, jsme pohodlně vyrazili směr domov.

Ač jsme poznali pouze zlomek a tu navštěvovanější část pohoří, zážitků bylo mnoho a člověk se cítil velmi svobodně. Za návštěvu rozhodně stojí i sever pohoří s rozhlednou na Borůvkové hoře a také zimní běžkařská návštěva. Na tu se já osobně velmi těším.

(zek)

19

na

schů

zku

Z dětí vybereme jednoho, který bude představovat řízek. Řízek má na sobě připnuté kolíčky na prádlo a zavázané oči. Stojí uprostřed místnosti. Ostatní hráči jsou mouchy a chtějí si na řízek sednout. To udělají tak, že z okolíčkovaného člověka sejmou jeden kolíček. Samozřejmě řízek nechce, aby na něj nikdo sedal a ojídal ho, tak kolem sebe plácá rukama.

Pokud se někoho dotkne, plácnutý hráč vypadává. Hra končí, když jsou všechny mouchy poplácané, nebo je řízek zcela sněden. Hra se může opakovat několikrát, procvičujete tak u dětí bystrost a šikovnost.

(zp)

20

Stále hledáme skautky a skauty, kteří se chtějí zúčastnit 22. Světového skautského jamboree. Jamboree se koná v létě 2011 v nedalekém Švédsku. Veškeré informace najdete na stránkách královéhradecké výpravy (www.skaut-hradec.cz/jamboree) nebo na oficiálních stránkách české výpravy (www.jamboree.cz). V případě jakýchkoli dotazů se neváhejte obrátit na Kubu (jakub.broukal@seznam.cz).

(sk)

desp

ekt

Šok na facebooku! Vlasy, které dávaly naději tisícům, jsou minulostí. Martínek přišel až o 96 centimetrů vlasů, tvrdí experti. Je za tímto zločinem proti kráse jeho konkurent a věčný rival Bruno? Policie již zahájila vyšetřování.

Jako kdyby si Karel Gott nechal udělat melíry. Nebo se úplně odbarvil. Nebo se nabarvil na růžovo. Nebo se dokonce ostříhal do hola! Tak působila fotografie, která se v neděli objevila na facebooku. Je na ní rozespalý mladý muž před svojí vilou. Na tom by ještě nebylo nic zajímavého, ale ten muž je Pavel Martínek a je téměř bez vlasů! Z fotografie je patrné, že zatím nic netuší.

Martínek se svými překrásnými vlasy proslavil. Byly nádherné. Dlouhé jako fronta v McDonaldu, lesklé jako česká krajina po záplavě slunečních elektráren. Vyhrál desítky soutěží krásy a kadeřníci a stajlisté ho milovali. V oddíle mu dali přezdívku Lucernička, ale často se mu říkalo i Vlasáč, Model nebo Mánička. Jeho nejoblíbenější film je samozřejmě Formanův muzikál Vlasy a nejraději poslouchá glam rock. „Moje vlasy jsou pro mě důležitější než cokoliv jiného,“ nechal se slyšet Martínek. „Mám rád jídlo, auta, filmy, ale nejraději se češu.“

Při pohledu na fotografii je jasné, že Martínek přišel až o 96 centimetrů vlasů. Podle expertů to rozhodně ohrozí jeho kariéru v modelingu. „Vypadá teď jako koště. A koště prostředky pro péči o vlasy bohužel propagovat nemůže,“ nechal se už slyšet mluvčí společnosti Wella Dieter Peter.

Policie zatím vyšetřuje dvě verze. První verzí je pomsta rakouského krasavce Bruna, kterého Martínek sesadil z trůnu nejkrásnějšího muže světa. Druhou verzí je nehoda během bujarého večírku, který se v Martínkově vile odehrál v noci ze soboty na neděli. „Případ zatím nemohu komentovat, mohlo by to ohrozit vyšetřování,“ řekla mluvčí módní policie Jaroslava Hedvábná.

Svět je každopádně v šoku. Václav Klaus kvůli události zrušil dlouho plánovanou cestu do Toga, kde měl převzít krokodýlí amulet od místního šamana. Oficiální kondolenci poslal i Barack Obama. „Tvé vlasy pro mne byly velkou inspirací. Když jsem si dnes prohlížel tvůj profil, kousek ve mě umřel,“ napsal mimo jiné Obama.

(Karim Bedim)

21

22

Stále nejsi spokojený s dostupností skautFLEXu? Přečti si o třech zaručených způsobech, jak časopis získat. Tentokrát si určitě vybereš.

V elektronické podobě ti časopis každý měsíc chodí na mail. Můžeš si ho také stáhnout na www.skaut-hradec.cz . Tento způsob je nejrychlejší, nejlevnější a nejbarevnější.

Pokud ti nevadí dostávat černobílou kopii skautFLEXu, navíc s několikadenním zpožděním, vyzkoušej druhý způsob získávání. V každém středisku máme kontaktní osobu, která ti časopis každý měsíc předá do rukou nebo nechá v klubovně. Záleží na dohodě. Nevýhodou je horší kvalita tisku a pozdní dodání.

Předplatné skautFLEXu! Pokud ti nevadí za jedno číslo časopisu zaplatit 15 Kč (tj. 165 Kč ročně), bude ti

chodit jeho černobílá kopie domů do schránky. Konečně si skautFLEX přečteš ve vlaku nebo ve škole pod lavicí. A to vše jen s malým zpožděním, takže ti neunikne žádná akce. Jako předplatitel můžeš očekávat řadu výhod, například přílohy!

1

2

3

Rozhodl ses přeplatit skautFLEX? Nechodí ti na mail? Chybí ti v časopise nějaká rubrika nebo naopak nějakou považuješ za zbytečnou? Uvítáme jakékoliv připomínky, protože chceme být nejlepší! Ozvi se na mail: skippy.radka@seznam.cz nebo na tel.: 775 048 483.

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Jakub Fabián - Swišť (sw),Martin Pavlík - Světluška (sve), Zdenda Puš (zek), Petr Náhlovský (nhl)

Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - SwišťGrafická podoba a sazba: Ondra Koupil - Okoun

SOS 38

Rozhovor: Michal RůžekNa cestě: Norsko

Kulturní koutek: Síla skal, řek a lesůStoletí českého junáka: Junák za války

Koutek poezie

Survival: Jídlo a voda v příroděKam vyrazit: Rychlebské hory

Tip na hru: Řízek