IvančenaNarozeniny Flexu

Setkání rádců BRKJamboreeKvětinový denVolební NaSedákaGrilovací volej

Erasmus v ŘeckuOndřej Rusek - MauglíPříchod skautingu do ČechKáva

Rokytnice v O. h.Píšťalka z vrbového proutkuSlovní kolečko

V průběhu jara pomalu, ale jistě začíná své běhy většina skautských kurzů, tentokrát tedy editorial zaměřím tímto směrem. Tak nějak jsem se vrátil z druhého víkendu jednoho nejmenovaného skautského kurzu. Kromě toho, že jsem zcela výjimečně stál na druhé straně, tedy jako frekventant, si z víkendu vezu několik poznatků. Mezi ty, co mou mysl zaměstnávají poslední dny nejvíce, patří to, že ne vždy se zkrátka daří. Tím, co mě trápí nepopsatelně více, je to, že člověk si vybuduje nějaký názor, postup, myšlení a kdovíco ještě, zkrátka nějakou svoji pravdu tady u nás doma, v Hradci.

Použil bych slova v té naší růžové bublině (a ne, nedělám propagaci Růžovému boubelu). Pak člověk přijede na onen kurz s dojmem, že se nemá čeho bát, protože se mu poslední dobou daří ve skautu až na výjimky vše. A tady narazí. Programy se vám nevyvedou, připadáte si jako to nejnezkušenější kůzle a do toho všeho selžete i v oborech, ve kterých se v „normálních“ podmínkách skoro nemýlíte. Inu, odjet na kurz je v tomhle cenné. On si pak člověk alespoň nemyslí moc a usadí ho to zpátky na zem. O to je to zajímavější, že podobnou zkušenost má osoba mě blízká. A čirou náhodou se stejným kurzem. Jaký z toho udělám závěr? Zatím nevím, možná se chytnu za nos a s tím do toho půjdu dál, nebo mám na sebe přílišné nároky a slevím? Nevím. Každopádně ten střet kurzové a té naší domácí reality doporučuji všem. Ono to vlastně není na škodu, spíše naopak. Čímž jsem si udělal krásný oslí můstek k mému poselství. Zkuste si taky někdy vyrazit na nějaký ten kurz. Ono to celé snad nebude tak horké, jak jsem to popsal…Příjemné čtení květnového čísla přeje

Martin „Světluška“ Pavlík.

2

29. 5. Grilovací volej

12. 5. Květinový den

28. 5. Volební NaSedáka

Velká skautská akce, jakou světové Jamboree bezesporu je, se neobejde bez lidí, kteří ji předem připraví a na tábořišti se budou starat o všechno dění – programem počínaje, až třeba průvodcováním po tábořišti či zajišťováním stravování konče. Bez servisáků se totiž na Jamboree nestane vůbec nic a právě oni mají největší vliv na to, jaké vlastně bude a zda na něj budou účastníci vzpomínat ještě po letech.

I Junák chce vyslat zástupce do mezinárodního skautského servistýmu (IST), aby dobře reprezentovali českou šikovnost a svědomitost mezi kolegy z celého světa.

Jak se stát členem IST? Přihlaš se nám předběžně na e-mail jamboree@skaut.cz, abychom věděli, že na tebe nemáme při posílání informací zapomenout. Taky si do svého diáře poznamenej termín 14. až 16. května 2010, kdy se v Havlíčkově Brodě uskuteční první setkání českých servisáků. Právě tady započnou naplno přípravy českého kontingentu v rámci jednotlivých pracovních sekcí. Ty budou po následující rok pracovat na tom, aby byl náš kontingent nepřehlédnutelný, jeho chod bezproblémový a my mohli světu ukázat, co všechno spolu dokážeme. A nezapomeň, že ti musí být do začátku Jamboree osmnáct let!

(Kuba)

3

Už příští rok v létě se bude konat 22. Světové skautské Jamboree. Podobně jako před čtyřmi lety se bude konat v Evropě, přesněji ve Švédsku. Co to vlastně takové světové jamboree je? Dalo by se říci, že jamboree pro skauta je jako olympiáda pro sportovce.

Je to největší celosvětová událost, které se můžete jako skauti zúčastnit a stejně jako olympijské hry se koná jednou za čtyři roky. Abyste se mohli světového jamboree zúčastnit, musí vám být mezi čtrnácti a sedmnácti lety, což znamená, že každý z nás má pouze jednu jedinou možnost užít si jamboree jako účastník (starší skauti mohou pomoct při organizaci celé akce jako servistým). A jelikož se jamboree bude konat „za humny“, byla by škoda tuto jedinečnou akci propásnout!Chceš se zúčastnit? Chceš nám pomoct s přípravami? Chceš podrobnější informace? Napiš Kubovi na jakub.broukal@seznam.cz.

(Kuba)

léto 2011, Švédsko

Tento rok je tomu už po čtrnácté, co se uskuteční Květinový den v celé zemi. U nás tomu nebude jinak, dne 12. května proběhne Květinový den i v Hradci Králové. Akci pořádá 18. smečka vlčat a 18. oddíl Stopa. Sraz pro zájemce bude 12. května ráno o půl osmé v klubovně 18. oddílu Stopa v Sukových Sadech 660.

Pokud je někomu alespoň patnáct let, prosíme občanský průkaz s sebou - budeš moct být držitelem kasičky. Mladší však můžou přijít samozřejmě také. Dále si vezmi také jídlo na celý den a pití. Letošní ročník bude jiný i tím, že kdo přijde, rozhodně neprohloupí. Máme připravenou soutěž o zajímavé ceny. K dispozici budou i omluvenky pro všechny školou povinné. Pro další informace a přihlášení pište na l.koneko@gmail.com

(Krtek)

Je to tu, roverské společenství pořádá to správné sportovní odpoledne. Volejbalový turnaj pro kategorii patnáct a výš se bude konat 29. května v klubovně střediska Svatého Jiří na Novém Hradci. Sraz účastníků bude v devět hodin a první odbití se uskuteční o půl hodiny později. Přihlášky týmů zasílejte nejpozději do 21. května Želvě na zelva.dz@seznam.cz. Přáním pořadatelů je, aby každé středisko sestavilo svůj tým, či dokonce více týmů a bojovalo tak o pohár Grilovacího voleje.

A na co všechno se můžete těšit? Krom hlavního turnaje ve volejbalu bude možnost paralelních turnajů v badmintonu a petanque. Samozřejmostí bude i hra na pozadí, která je zatím překvapením. Co by to však bylo za teplý skoroletní večer bez pořádného grilování. Po skončení turnaje nás čeká večerní grilovačka, kterou by doporučil a záviděl i samotný Zdenda „Ano, šéfe!“ Pohlreich.

Proto neváhej, na středisku a v oddíle zaveď diskuzi o týmu, pošli do 21. května Želvě za tým přihlášku a 29. května na Novém Hradci v devět hodin na viděnou! Míčům zdar a těm volejbalovým obzvlášť.

(zek)

29. května, Nový Hradec

12. května, Nový Hradec

4

Televize NaSedáka pro vás připravuje speciální volební díl pořadu Otázky Petra Kubáta a Petra Náhlovského. Přijďte se 28. května v sedmnáct hodin do kuklenské klubovny ujistit, že zvolíte správnou stranu. Idea: Domluv se s kamarády skauty ze stejného volebního okrsku a běžte s šátkem na krku společně k volbám.

(sk)

Po více než dvouleté práci týmu nové stezky vlčat a světlušek, po zapojení desítek lidí, rozsáhlém testování a přípomínkování, po náročné práci mnoha ilustrátorů a grafického studia vám můžeme představit ukázku stezky před poslední velkou korekturou. Chceme vám tím dát příležitost se se stezkou seznámit (abyste věděli, na co se můžete těšit) a chceme slyšet váš názor a upozornění na chyby (aby byla stezka co nejvíce vyhovující potřebám našich oddílů).

Co můžete nyní udělat? Prohlédnout si stezku a napsat nám váš pocit, jak se vám líbí, nebo nelíbí. Pročíst si stezku podrobněji a upozornit nás na chyby, které naleznete (o  mnohých víme a ne vše je zcela dokončeno, ale radši o nedo-

statcích vědět dvakrát než je přehlédnout). Co by vás mohlo zajímat, co byste měli vědět? Před masovým rozšířením stezky chceme nabídnout co nejvíce seminářů a seznámení se stezkou pro vedoucí (například na závodech vlčat a světlušek a na letních kurzech).

Hlavní propagace stezky bude probíhat až na podzim, kdy by měla v listopadu proběhnout na toto téma zaměřená Poradní skála. Stezka bude k dispozici v obchodu TDC na začátku června. Cena stezky bude srovnatelná s cenou skautských stezek. Pracovní podobu stezky je možné si stáhnout ve stejnojmenném článku na skautské křižovatce.

(sve)

Krojové košileZ důvodů konkurzu na výrobce skautských košil nebudou pravděpodobně v nejbližších měsících krojové košile k dispozici ve skautských prodejnách. Výkonná rada Junáka o problému ví a intenzivně se jím zabývá. O dalším vývoji vás budeme informovat.

(sve)5

Určitě si pamatujete na dotazníky o hodnocení činnosti oddílů na minulých táborech. Možná víte o tom, že se projekt rozjel na celostátní úrovni a to i za přítomnosti zástupců z Hradce Králové. Do budoucna se počítá s tím, že by hodnocen nebyl pouze oddíl, ale například také družina, tábor, středisko, ale i ústředí a skautské kurzy.

V tuto chvíli se dodělávají kritéria jednotlivých jednotek a k volnému náhledu jsou připravené takzvané vize kvalitních jednotek. Můžete se tedy podívat, jak má například takový kvalitní oddíl vypadat. Pokud vás zajímá, v jaké přesné fázi je projekt v tuto chvíli, můžete se podívat na kvalita.skauting.cz/node/4

(sve)

Jmenuju se Scrat, jsem veverka a možná mě znáte z filmu Doba ledová. Nechtěl bych se nějak moc chlubit, ale ze všech zvířátek, který v tomhle filmu vystupujou, jsem já to nejslavnější. Jo, jsem prostě dobrej!

Jsem tak slavnej, že si na mě nedávno vzpomněli skauti z Hradce Králové a pozvali mě na závody vlčat a světlušek, což je každý dva roky velká společenská událost. Ukázat se tam je pro každou celebritu velmi výhodný a ještě lepší je ukázat se tam s nějakou fakt pěknou veveřicí. A tak jsem sebou vzal i svoji přítelkyni Scratty.

Můj úkol byl jednoduchej, měl jsem zahrát několik scének, aby se děti líp vžily do závodu. Scratty mi s tím pomohla a děti jí přinesli spoustu oříšků a dalších dárků. Já jsem nedostal ani jeden. Ach jo. Každopádně to byl dost povedenej závod, což potvrdil i šéf celostátního kola Hobit. Hlavní ale je, že si to užily děti!

(Scrat)

6

Letošní výprava osmnácté smečky na tradiční vzpomínkovou akci u mohyly Ivančena v Beskydech byla co do počtu členů trochu hubenější (někteří účastníci to ale zase svou tloušťkou vynahradili). Když jsme se Sůčou přicházeli v sobotu před jednou ráno k hradeckému nádraží a uviděli zoufale postávajícího osamoceného Lahváče, pochopili jsme, že to bude akce rodinná. V nočních vlacích a rychlících jsme tu pospávali, tu řešili důležité filozofické otázky s příslušníkem cizinecké policie v civilu, který nám dělal milou společnost až do Ostravy. První povyražení přišlo s příjezdem na stanici Ostrava - Stodolní zhruba kolem pěti hodin, kde Sůča na nástupišti zdetekoval dva epesní Stodolovce, navracející se z tradiční páteční dízy. Šilhavý elegán a nagelovaný kavalír pak provláli i naším vagónem, čímž se stali legendami výpravy. Kolem půl šesté jsme dorazili do Frýdlantu nad Ostravicí.

Posnídali jsme horkou čokoládu z automatu a vydali se pěšky zhruba sedm kilometrů k hotelu Petr Bezruč, kde začíná výstup na Ivančenu. Poslední dva kilometry jsme se svezli autobusem, abychom stačili být na Ivančeně před osmou hodinou, kdy se měla vztyčit státní vlajka. To se nakonec o několik minut nepodařilo, ale Lahváč zase zvládl dostat nahoru přes čtyřicet kilo těžký kámen, který nesl v batohu. Lidí přibývalo, krojované oddíly všech věkových kategorií ze všech možných koutů republiky a z Polska se rojily kolem a my se pomalu přesunuli přímo k mohyle, kde proběhl pietní akt za účasti hlavních představitelů Junáka a také moravskoslezského biskupa Františka Lobkowitze, který je sám skautem. Byla připomenuta památka skautů, popravených za odbojovou činnost v dubnu roku 1945 a dále byla předána nejvyšší vyznamenání Svazu Junáka. Protože program byl u konce a Lahváč snědl již veškeré své jídlo včetně broskvového kompotu v plechovce, nebylo proč otálet a my sestoupili z hřebene a pěšky došli na nádraží ve Frýdlantu, odkud jsme vyrazili směr domov. Doufáme, že příští Ivančena spatří početnější hradeckou výpravu!

(nhl)

7

Měsíc po skončení posledního víkendu BRKu se uskutečnilo první setkání rádců, které si sami rádci uspořádali. O tom, jak se to celé semlelo nám poví hlavní organizátorka, Kateřina „Kachna“ Jíšová ze 17.oddílu Sluníčka z Lochenic.

Kdy vznikla první myšlenka uspořádat setkání po kurzu?Celé to vzniklo na samotném rádcáku, kde nám vedoucí oznámili, že jestli chceme nějaké setkání, tak ať si ho zkusíme udělat sami. Museli jsme si vybrat někoho jako hlavního organizátora. Když se nikdo nehlásil, tak jsem si řekla, že se přihlásím sama. Chtěla jsem se s těmi lidmi, se kterými jsem prožila několik víkendů, ještě sejít.

Jaká byla vlastně účast rádců?Rádců přišlo opravdu hodně (okolo patnácti – pozn.redakce).

Co bylo na setkání za program?Na programu jsme toho měli docela dost. Začalo to promítáním fotek, potom nějakýhry a ke konci jsme měli volnější program, přinesli jsme deskovky a kdo chtěl, tak si mohl něco zahrát, nebo si jenom povídat.

Sešli jste se poměrně brzy po ukončení kurzu, plánujete nějaké další setkání? Chtěli byste se ještě vídat dál?Já nevím, jestli to je otázka jenom pro mě. Na to by ses spíš měl zeptat všech rádců, ale já si myslím, že určitě. Jinak další setkání zatím neplánujeme.

Trochu zpět k BRKu. Nyní je to více než měsíc od jeho skončení, kdybys ho měla charakterizovat pěti slovy, která by to byla?Kamarádi, zábava, ponaučení... Myslím, že víc jich není třeba.

(sve)

8

Tak takhle jsme oslavili druhé narozeniny SF, děkujeme všem, že vyplnili zpětnou vazbu...

9

Jak ses dostal ke skautování a jak dlouho vlastně skautuješ?Ke skautování jsem se dostal za totality, kdy tedy skauting jakoby nebyl. Byl jsem tenkrát na vysoké škole a seznámil jsem se tam s kluky, kteří vedli turistický oddíl ve skautském duchu. Takže to byl vlastně takový podzemní skauting. Měli zákon podobný našemu zákonu, jenom se tam neříkalo slovo skaut a byl trochu jinak formulovaný. Místo lilie se používala lesácká snítka, troj větvička. Začal jsem s nimi jezdit na tábory a na výpravy. Myslím, že hodně skautů takhle fungovalo v rámci turistických nebo pionýrských oddílů. A začínal jsem myslím v roce 1983 a slib jsem neskládal ve skautu, ale... jakoby ve skautu.

Co tě ve skautu udrželo do dnes?Určitě smysluplná náplň, protože si myslím, že skauting má pořád děckám co dát. Dokonce i mládeži a dospělým, protože to, co člověk složí jako dítě, ho bude provázet celý život. Je to závazek na celý život. Ta náplň, slib a desatero by mělo člověka naplňovat i v dospělém věku. Člověk je schopný dětem něco nabídnout a snad i předat a je to i jakýsi závazek. Já jsem jako dítě neskautoval, ale co člověk dostane, by měl zase předat dál. Je to předávání štafety a toho, co člověk umí. Je to prostě odpovědnost za mládež, děti a ostatní. Pokud člověk chce slib dodržovat i v dospělosti, tak si myslím, že je příhodné i roverské heslo sloužím. Služba druhým a snaha práce na sobě, to je náplň skautingu.

Jak ses dostal ke své nynější funkci střediskového vůdce?Já jsem ze střediska, které je určitě nejmladší, ale početně spíše větší oproti ostatním střediskům. Naše středisko

vzniklo po revoluci, letos vlastně slavíme dvacet let. Přesně na jaře po revoluci bylo založeno. Přede mnou byl jediný vůdce střediska Mirek Pecka - Šťoura. V době, kdy končil, což bylo v roce 1997, jsem byl jediný, komu to šlo předat. Byl jsem tam nejstarší a jsem dodnes, všichni dospělí jsou mladší než já.

Nemáte vůbec žádné oldskauty?Nemáme, akorát Mirek Pecka se stále registruje, ale je jediný. Žádný oldskautský kmen nebo oddíl nemáme. Ostatní starší z té porevoluční doby se už neregistrují.

Jak bys charakterizoval vaše středisko? Jak se liší od ostatních kromě toho, že je mladé?Výjimečné mezi hradeckými středisky je asi tím, že se už od začátku pokoušelo o duchovní linii, která ve skautingu vždycky byla, je a měla by být. 33. oddíl byl založený pouchovským knězem, páterem Tichým - Jestřábem. Není to oddíl homogenní, je otevřený pro ostatní nehledě na vyznání. Myslím, že v Hradci žádný takový oddíl nevznikl, který by byl tak duchovně založený. Páter Tichý už je pryč, už není pouchovským farářem, ale ten oddíl stále existuje. Obnovil tradici Svatojířských závodů, nakonec máme i takový název střediska. Takže jsme zaměřeni maličko více křesťansky než ostatní střediska, protože i v ostatních našich oddílech je hodně dětí z křesťasnkých rodin a hodně vůdců je napojeno na farnosti. Nemáme jen děti s katolických rodin, ale naše středisko je tím charakteristické.

10

Ondřej Rusek - Mauglívůdce střediska sv. Jiří

Promítá se to do programové náplně na akcích a na táborech?Určitě. Snažíme se být otevření, aby byl prostor pro jakékoliv děti. Jestliže je na táboře modlitba, tak do kostela odejdou ti, kteří tam normálně chodí a ostatní mají jiný program. Nebo přijede farář za námi, máme mši a děti se zúčastní, jak chtějí. Večer je modlitba a děti, které se modlí pravidelně, tam zpravidla přijdou, ale nenutíme je a často se stává, že se zapojí děti, které se doma nemodlí. Ten duchovní program je táboru přizpůsobený. Bez duchovního rozměru by skauting nebyl skautingem.

Potýká se vaše středisko s nějakými problémy?Tak všude jsou nějaké problémy. Teď jsme měnili vedení u jednoho oddílu, ale musím říct, že závažné problémy nemáme. Jeden oddíl zanikl, z původních pěti oddílů jsme tři oddíly. Nemáme problém s tím, že bychom vyloženě neměli děcka. Lochenický oddíl a dvacítka mají dětí, že to ani nezvládají. Tam je to charakteristické tím, že je to na vesnici, kde mají děti jen hasiče a skauta. Když problémy, tak takové klasické, jaké mají i jiná střediska. Chybí lidé na vedení, nemělo by to být ještě dítě, spíš někdo vyzrálejší. U nás právě chybí ta střední generace. Ve vedení jsou většinou vysokoškoláci a chybí nám generace těch třicátníků. To je ideální věk na vůdce oddílu. Ale i bez těch roverů by to nefungovalo, jsou to tahouni programu, ale těch trochu máme.

Zbývá ti ještě čas na jiné skautské aktivity?Snažím se chodit na schůzky jedné družiny, jezdím na výpravy s dvacítkou. Tábor s oddílem jsem snad od revoluce nevynechal. Maličko pomáhám v lesní škole Jiráskovy oblasti.

Není to náročné?Je, vždycky bojuji s tím, že když končí školní rok, všichni se těší na tábor a já si říkám, že jedny opustím a druhý... Ale samozřejmě na táboře s dětmi s oddílu je to jiné, než krotit děti ve škole. Ten vztah je jiný, ve škole je to postavené do roviny nucené autority. V oddíle se člověk také snaží být autoritou, ale na jiné bázi. Na skautingu je úžasné, že dokáže spojit absolutně odlišné generace a můžou si rozumět. Ale trochu bojuji s tím, že mi skončí práce s jedněmi dětmi a začne s druhými, ale pak na ten tábor samozřejmě vzpomínám rád a jsem rád, že to tak je.

Zbývá ti čas na nějaké koníčky?Na trochu sportu, když je čas. V zimě lyže a hlavně snowboard, v létě, jak se člověk dostane, občas kolo, zaplavat si, s klukama si zahrát floorbal do školy, nic moc pravidelného. Toho času tolik není. Mám tři děti, no.

Co si myslíš o fungování okresní rady? Je v Hradci potřeba?Trochu bojuji s myšlenkou, jestli ano, nebo ne. Jsou chvíle, kdy si říkám, že je úplně k ničemu, ale pak si říkám, že na některé záležitosti by tu určitě měla být. Teď proběhly perfektní rádcovské kurzy, dřív třeba SKAUTdays, které hodnotím velice kladně. Trochu mi vadí ta dvojkolejnost ve vedení. Na jednu stranu jsou tady mladí, ve kterých je obrovský potenciál a chtějí dělat, na druhou stranu jsme tu my, ta oficiální okresní rada a někdy to propojování nefunguje. Možná je to jen otázka informačního propojování. My si myslíme, že mladý si dělají něco pro sebe a mladí si myslí, že my neděláme vůbec nic, ale vlastně se navzájem potřebujeme. Ideálně to nějak propojit a to je asi na Tomáši Mertovi. Za spousta činností jsme rádi, že to mladí dělají, protože spousty věcí tak zajímavě nevymyslíme. Mladí by měli cítit, že za

11

nimi stojí někdo starší, protože z nich nikdo nebude chtít dělat účetnictví městské rady a podobně. Asi by bylo skvělé, kdyby se to nějak provázalo. Informovanost taky jakási je, existuje skautFLEX, to je hlavně časopis roverů a dětem do oddílu se moc nehodí. Na webových stránkách městské rady člověk také nic moc nenajde, prostě to nějak propojit lépe mezi sebou.

S webem je to marný, to máš pravdu. Co si myslíš o mladých okresních zpravodajích jsi mi vlastně odpověděl...Jejich dílo byl vlastně ten Barevný rádcovský kurz. U nás ve středisku je Zipi, která se zapojuje hodně aktivně. Teď na ní ještě spadlo vedení jednoho našeho oddílu, takže bude mít ještě starosti u sebe doma. Ten potenciál ve vás mladých je, nedá se jinak než vám fandit, ale na některé věci mladý člověk nemyslí, nenapadnou ho, protože některé věci se musí odžít. Nechceme vás brzdit, ale nad některými věcmi zvedáme prst a říkáme: pozor, pozor! Je to o zkušenosti, moudrost je u starších přeci jenom větší. Je potřeba mladé usměrnit, myslet na ekonomické věci. Takže, potřebujeme se navzájem.

Ideální řešení je víc komunikovat?Určitě a je před námi sněm, takže oficiálně nanominovat někoho z mladých do okresní rady, aby to prošlo sněmem. Abychom si mi starší nemysleli, že někdo něco vymýšlí a nemá na to právo. Přeci jen, na oficiální věci dáme my starší víc než mladí.

Nemáš někdy pocit, že vaše středisko je uzavřenější oproti jiným střediskům v Hradci? Třeba já osobně takový pocit mám, málokdy vídám vaše lidi třeba na roverských akcích, ale vím, že rovery máte...Už v době, kdy jsem přebíral středisko, se málo komunikovalo s ostatními středisky. Nebylo to jen z naší strany, ale i ze strany tradičních středisek. Brali nás jako něco nového, co tu před komunisty nebylo. Víceméně na Svatojířské závody jsme začali také zvát ostatní střediska až později, byla to taková naše komorní akce. Ale k těm roverům, ze začátku tam docela chodili, ale naši roveři se scházejí sami, dělají si vlastní víkendovky a s tím začali ještě před těmi městskými akcemi. Mám pocit, že jim ty akce připadali někdy až moc veliký, mají možná radši komornější víkendovku. Ale zase Zipi je od nás a ta se zúčastňuje pořád. Pár jich tam chodívalo ze začátku, aspoň roveři ode mě z dvacítky a ti jsou teď dost na vejškách. A když vezmu ty nejmladší rovery, jako Pepa Machek, tak ti třeba teď dělali do rádcáku. Ale ta generace, která začala chodit na ty městský akce, ta už vycouvala, jsou na vejškách. Snažím se, ale je pravda, že na některé městské akce vůbec nechodíme. Zpočátku jsme se neúčastnili ani Svojsíkových, ani vlčáckých závodů, to jsme začali až celkem nedávno.

Čteš skautFLEX?Snažím se. Ne úplně pravidelně, ale snažím se.

Chceš něco vzkázat našim čtenářům?Jedno z povzbuzení, které říkáme našim klukům u slibu je – vytrvejte. Všichni, kdo se stali skauty složením slibu, tak aby vytrvali až do dospělosti a i v době, kdy budou mít rodiny. Aby se dokázali k tomu skautingu vrátit a případně i aby se snažili to předat dál. Skauting je běh na dlouhou trať.

(sk)12

Že nerozumíte? Vyrazte do Řecka!

Před dvaceti lety věta „Jedu na Erasmus!“ v Čechách neexistovala, stejně jako představa si jen tak odjet na pár měsíců studovat kamkoli po Evropě. Dnes je to normálka a tak jsem si vyrazila.

Na začátku člověk stojí před hromadou papírů a vyřizování a všechno se mu zdá nekonečné. S velkou slávou a se slovy „to nejhorší je za mnou“ jsem překonala první várku, ale druhá na sebe nenechala dlouho čekat a to jsem ještě netušila, že to nejhorší mě čeká.

Nicméně stohy papírů, obíhání, zařizování, vyřizování a jiných činností mě neodradily a přihlásila jsem se na intenzivní jazykový kurz moderního řeckého jazyka na Krétu. Byla to sladká odměna. Čekaly mě čisté pláže, slunko na měsíc a půl, skvělá parta lidí, velké vlny, nekončící párty a trochu učení. Samozřejmě jsem i jako každá správná skautka chtěla cestovat a poznávat, proto jsem se skupinkou prima lidí vyrazila na cestu kolem ostrova a viděla každé zajímavé zákoutí i za cenu nějakého utrpení v podobě náletů komárů.

13

Smutné období loučení na sebe ale nenechalo čekat a tak jsme museli tento ostrov snů opustit a rozloučit se s čtyřiceti novými přáteli z celé Evropy. Čekal nás nový začátek, nové poznání ve městě necelých tisíc kilometrů severně, ve městě Soluň (Θεσσαλονήκι). Jak jsme si ale bláhově mysleli, že na Krétě je chaos, přišli jsme na to, že právě Kréta má svůj řád. Jízdy na skútru s kafem, cigaretou, telefonem a nákup mezi nohama je běžnou záležitostí a kdo to neumí, není Řek! V Soluni už ale nejsou Řekové tak trénovaní a docházelo v takových situacích i ke kolizím.

Opět nás čekalo papírové martýrium, ovšem tentokrát v řecké verzi, což znamenalo běhání ode dveří ke dveřím a běhání po celé škole na několik dní. Co v Čechách vyřídíte za hodinu, v Řecku trvá měsíc.

V zemi slunce a moře je neskutečně štědrý sociální systém, velká zadluženost pro mě není překvapením, a tak jsme mohli jíst zdarma v menze, mít knížky v knihovně bez poplatku, muzea byla zcela otevřená, lékaři ordinovali bez problémů, tělocvičny byly přístupné zdarma. Za to všechno mohla zázračná kartička zvaná „passo“.

Není těžké se přizpůsobit řeckému způsobu života, ale přeci jen jsem Slovan a potřebuji znát odjezdy autobusů nebo jestli ten den vůbec nějaký jede a tak podobně. Erasmus mi dal hodně: naučila jsem se jazyk, se kterým jsem bojovala přes deset let, naučila jsem se znát sama sebe, ale taky jsem se naučila být ráda Čechem a poznala jsem, kde je můj domov.

14

Zažila jsem tam hodně, nejen cestování za poznáním, ale i posezení s přáteli v taverně, obrovské párty, na kterých nikdo netancoval, okrádání v autobuse, hromadné zatýkání, demonstrace, které nemají hranice a vypalování obchodů. A všechny kladné i záporné poznatky mě spojily s novými přáteli z celé Evropy, na které budu moci už asi jen vzpomínat.

Pokud váháte, jestli se někam vydat, zahoďte obavy a vyrazte! Chcete-li pomoct, můj mail je lenka@cermis.net.

(Linda)

15

Navážeme na minulý díl a přesuneme se do české kotliny. Píše se rok 1876, Graham Bell učinil historicky první telefonní hovor, siouxský náčelník Sedící býk porazil kavaleristy generála Custera u Little Big Hornu v Montaně a na pražském Smíchově se narodil Antonín František Svojsík. Ještě ne Benjamín, tuto přezdívku získal až za svého působení v pěveckém sboru, jako nejmladší člen. Mladý Svojsík se toužil stát profesorem tělocviku. Po gymnáziu nastoupil do Učitelského ústavu v Praze a po vykonání maturitní zkoušky a speciální zkoušky z tělocviku pro střední školy začal učit tělesnou výchovu na několika pražských školách. Stejně jako sir Baden-Powell, byl i Svojsík velmi všestranným talentem. Velmi rád cestoval, nejdříve o prázdninách, kdy s malými náklady procestoval celou Evropu a severní Afriku, později jako člen Českého pěveckého kvarteta, se kterým objel svět, byl několikrát v Americe či Japonsku.

Svojsík se také velmi zajímal o svůj obor – tělocvik. Proto sledoval i nejnovější trendy ve výchově mládeže. V roce 1911 se od přítele z Anglie ing. Meilbecka dozvěděl o moderní metodě vedení mládeže, zvané skauting. Hned se do Anglie rozjel a strávil zde nějaký čas pozorováním oddílů a životem s nimi. Nadšen se vrátil domů s knihou Scouting for Boys a ještě v létě roku 1911 postavil s několika svými žáky březovou chatku u hradu Lipnice u Humpolce. Po prázdninách pak založil první český skautský oddíl z žáků žižkovské reálky. S tímto oddílem pak uskutečnil v létě roku 1912 první skautský tábor. Věnoval se překladům anglické skautské literatury a dopisoval si s Baden-Powellem.

Bylo mu však jasné, že britský model skautingu nelze bez úprav aplikovat na české poměry. Jako člen Sokola dlouho předpokládal, že skauting bude fungovat pod touto tělocvičnou organizací. Ve vedení Sokola však neměl podporu, přesto se o jednání pokoušel až do roku 1914, kdy založil vlastní organizaci, s názvem Junák – český skaut. Svojsík dokázal pro ideu skautingu nadchnout mnohé význačné osobnosti tehdejší doby. Jednal s Kramářem, prof. Thomayerem, TGM a dalšími, měl také významnou podporu ve školství. Název Junák vymyslel zemský školní inspektor František Bílý. Přední český pedagog Dr. Čáda mu tehdy řekl: „To je skvěle udělaný výchovný systém, nic lepšího neznám. To ani není možné, aby to udělal anglický generál. Uvážil jste ale, že to znamená věnovat tomu život?“ „Jsem odhodlán,“ zněla Svojsíkova odpověď.

Kdo však nebyl nakloněn Svojsíkově vizi, byly rakousko-uherské úřady. Už při vydání Svojsíkovy knihy Základy junáctví v roce 1912 byl Svojsík po udání vyšetřován, že kniha neobsahuje důležitou složku tehdejší výchovy mládeže, takzvanou Kaisertreu (věrnost císaři). Zachráněn byl až po intervenci několika vlivných přátel, s ním pravděpodobně i český skauting. Trnem v oku byl skauting však nadále. Svojsík ho z anglického originálu upravil totiž tak, že méně kladl důraz na duchovní výchovu, o to více však na vlastenectví a národní (českou, ne rakouskou) hrdost. Ze Setonova Woodcraftu si také vzal více, než sir Baden-Powell.

(nhl)

Pokud rádi pijete kávu, možná jste si toho už všimli. Téměř v každém gastronomickém podniku mají stroj na výrobu espressa. Najdete ho nejen v kavárnách, ale i v restauracích, hospodách, klubech a non stop hernách. Problém je ale v tom, že kvalitní kávovar je jen jedna třetina dobrého kávového nápoje. Další dvě třetiny jsou kvalitní a čerstvé suroviny a samozřejmě obsluha, tedy v ideálním případě zkušený barista, jak se specialista na kávu nazývá. Stroj může být sebekvalitnější, ale dobrou kávu sám neuvaří.

V nespecializovaných podnicích na dobré espresso narazíte málokdy. Smutné ale je, že ho pořádně neumějí uvařit ani v kavárnách. Espresso pochází z Itálie a je jen jedno. Má přesně daný objem 30 mililitrů. Malé presíčko, velké espresso, piccolo, nic z toho v Itálii neznají. Poloviční espresso je ristretto (objem 15 mililitrů), espresso prodloužené horkou vodou je lungo neboli americano. Dále samozřejmě existují tuny kávových nápojů na bázi espressa, například cappuccino, laté, frapé a podobně.

Jak poznat, že káva bude dobrá? Kávovar a jeho okolí musí být dokonale čisté. V lístku by mělo být správné názvosloví. Barista by měl kávu mlet až po vaší objednávce, protože mletá káva vydrží čerstvá jen několik minut. Extrakce by měla trvat kolem třiceti vteřin. Spolu s kávou by vám měli přinést vodu. Espresso by mělo mít objem třicet mililitrů. Mléko, pokud si ho objednáte, by měl barista přinést zvlášť a ideálně ne v plastu. Na povrchu espressa by měla být hustá crema hnědé barvy, která tam vydrží i několik minut. Samotný nápoj by měl mít poměrně hustou konzistenci, příjemné aroma a samozřejmě příjemnou chuť.

Otázka tedy je, proč se všichni snaží vařit presíčka, přestože to vůbec neumí. Existuje totiž mnoho jednodušších, ale stejně kvalitních způsobů přípravy kávy. A nemyslím teď rozhodně českého turka, kterým kvalitní kávu spolehlivě zabijete, ani instantní prášky, které s pořádnou kávou nemají nic společného. Pojďme se na další typy přípravy kávy podívat.

Když turek, tak v džezvěTěžko říct, proč se u nás zalévané kávě říká turek, ale s pravou arabskou kávou nemá nic společného. Ta se připravuje v malé nádobě s dlouhým držadlem zvané džezva neboli ibrik. Do nádoby se nasype čerstvě a velmi na jemno namletá káva a cukr. Zalije se studenou vodou a na mírném plameni (původně v horkém písku) se nechá ohřát. Po chvíli káva začne pěnit, v tu chvíli je nutné ji z vařiče na chvíli sundat a pěnu nechat opadnout. Tohle se opakuje třikrát, potom se káva nechá usadit, případně se ještě přecedí přes jemné sítko. Arabskou kávu je možné dochutit například kardamonem. Džezvu koupíte v bazaru nebo v domácích potřebách za pár korun.

Káva po francouzskuFrancouzi si kávu připravují v nádobce zvané french press. Jde o skleněnou nádobu různých objemů s uchem a pístem s jemným sítkem. Dolů se nasype nahrubo namletá káva, zalije se vodou o teplotě přibližně devadesát čtyři stupňů, nechá se čtyři minuty extrahovat, stlačí se sítkem a neprodleně se slije. Tento druh kávy se velmi blíží české zalévané, ale káva netrpí příliš dlouhou extrakcí a vydá ze sebe jen to nejlepší. French press seženete v domácích potřebách.

16

Předchůdce espressaNa další způsob přípravy kávy, který se velmi blíží espressu, je potřeba mokka konvička. Do dolní části se nalije horká voda, na sítko se nasype středně jemně namletá káva, přišroubuje se vršek, celá konvička se postaví na mírný plamen a pak už se jen čeká, až z trysky začne vytékat káva. Káva z mokka konvice je silná a velmi aromatická. Konvičku seženete v bazaru nebo v domácích potřebách.

Další způsobyDále si můžete kávu filtrovat přes papírové nebo látkové filtry (takzvaná překapávaná káva), uvařit si ji v efektním vacuum potu, namíchat si ji v twisteru nebo stlačit ve vacuum pressu. Způsobů je opravdu hodně.

Ale teď to možná nejdůležitější. Rozlučte se s představou, že si v supermarketu koupíte mletou balenou kávu a uvaříte si z ní dobré kafe. Takzvané pravidlo čerstvosti kávy je neúprosné. Zelená nepražená káva vydrží čerstvá patnáct měsíců, upražená káva patnáct dnů, mletá káva patnáct minut a hotové espresso patnáct vteřin. Balená mletá káva může několik měsíců ležet ve skladu, nebo v regálu a i když je vakuově zabalena, veškeré aroma je pryč. Navíc se jedná o směs kávy z různých oblastí a často i s příměsí méně kvalitních odrůd. Káva je středně jemně namleta a nehodí se tedy k přípravě v džezvě nebo ve french pressu.

Ideální tedy je najít si lokální pražírnu, kde máte jistotu, odkud káva pochází a především že je čerstvě upražena. Čerstvá zrnková káva se dá také koupit v různých specializovaných obchodech, například se sypanými čaji a podobně, kde vám ji na požádání i namelou. Nejlepší je ale namlet si ji až doma.

Doufám, že jsem vás do světa kvalitní kávy alespoň trochu nalákal. A teď si jdu uvařit šálek čerstvě pražené a mleté kávy z Rwandy z oblasti Buremera. Mňam.

(sw)

Doporučená četbawww.cuketka.czwww.jaknakavu.euwww.doubleshot.czwww.coffeespecialist.czwww.primacafe.czwww.labohemecafe.cz

17

18

Vlakem se lze do Rokytnice v Orlických horách dostat z Hradce každé dvě hodiny a proto je výborným výchozím bodem pro návštěvu jižní části Orlických hor. Pokud nejste milovníky spaní pod širákem, jistě vám přijde vhod ubytování na skautské základně Splav, která se nachází pár kroků od centrálního náměstí v Rokytnici. Jedná se o dvoupatrový dům se zahradou, který disponuje dvěma obytnými místnostmi s celkovou kapacitou kolem dvaceti osob a vyhovujícím sociálním zařízením, jehož součástí je i sprcha s teplou vodou. Jedinými nevýhodami jsou partyzánské vybavení kuchyně, které poskytuje opravdu jen to nejnutnější, a i tak je to málo a vytápění pomocí akumulaček. Místnosti se vytopí, jen to chce vědět jak na to. Pro bližší informace pište na sdruzeni-splav@seznam.cz, nebo na krizovatka.skaut.cz/databaze/skautske-zakladny/355-dum-splav.

Poloha Rokytnice nabízí možnosti jak pro túry po hřebeni Orlických hor, tak v podhůří či po stopách pevnostního opevnění z třicátých let. Množství ŘOPíků a pěchotních srubů uspokojí nejednoho skauta či skautku. Zlatým hřebem pevnostního systému v okolí je nedaleká tvrz Hanička. Romantičtěji založení jedinci ocení nenáročnou hřebenovou tůru na Anenský vrch, který naskýtá nádherný výhled až na Broumovské stěny a národní park Stolové hory v Polsku. Pro zdatnější výletníky je variantou výlet na Zemskou bránu vzdálenou asi patnáct kilometrů. Tento malebný kout země nám vytvarovala řeka Divoká Orlice a zvláště na jaře není své divokosti nic dlužná. Nechceme-li však podnikat žádné náročné túry, můžeme jen vyrazit nad kopec nad Rokytnici a kochat se jejím údolním charakterem pod hřebenem Orlických hor.

(zek)

Tato hra kromě toho, že je nesmírně zábavná (ač tak před samotným hraním nevypadá) procvičí zejména spolupráci a slovní zásobu, kterou jednotlivci musí disponovat. Hra se dá hrát buď jako soutěž mezi týmy, nebo jako jeden tým a pak je to spíše pro pobavení. Stačí utvořit kolečko a dětem určit pořadí, obvykle po směru hodinových ručiček, a zadáte jim jedno slovo – téma, na které skupinka musí vytvářet věty (příběh, povídání atd.).

Podstata je v tom, že jednotlivec smí říct vždy pouze jedno slovo a pokračuje ten další v pořadí. Můžete, ale nemusíte dát celému počínání omezený čas.Zajímavé může být počínání skupinky nahrát na záznamové zařízení, občas se povedou opravdové perly, že se u nich opravdu dobře zasmějete.

(sve)

19

Jak jinak uctít v oddíle jaro a naše slovanské folklorní zvyky, než výrobou pravověrné vrbové píšťalky? Výroba trvá zhruba dvacet minut a může být tvůrčí náplní přestávky na jarní výpravě. K výrobě je potřeba pouze kapesní nožík a vhodné místo, nejlépe někde u vody. Každý si nařeže vrbové proutky s rovným, dvacet centimetrů dlouhým úsekem zhruba tloušťky malíčku vedoucího. Je dobré si proutků nařezat více, většinou se hned na první pokus píšťalka nepodaří. Velmi pomáhá si proutky na deset minut namočit do vody. Uřízneme si tento dvacet centimetrů dlouhý rovný úsek a poté učiníme asi pět centimetrů od konce řez kolem dokola proutku tak, abychom přeřízli kůru, ale ne dřevo. Tři centimetry od stejného kraje provedeme klínový řez, aby vznikla jakási prohloubenina. Kraj proutku u prohloubeniny poté seřízneme ve stylu flétnového náustku.

Poté vezmeme nůž za čepel a kůru mezi náustkem a řezem dokola střenkou otloukáme. Přitom můžeme recitovat některé folklorní říkanky, zejména vzývání slovanských bohů pomáhá píšťalku zdárně dokončit. Když máme jistotu, že jsme kůru dobře otloukli a ta se v oblasti lýka již oddělila od dřeva, pokusíme se kůru z proutku svléci. Zvláště v této fázi se často kůra přetrhne, postupujeme tedy opatrně. Po zdárném stažení pěticentimetrového úseku kůry odřízneme část dřeva mezi prohloubeninou a náustkem a její vrchní část (viz obrázek) tence seřízneme. Takovýto dokončený náustek vložíme zpátky do kůry a tu opět nasuneme na proutek tak, aby byla ponechána za vyřízlou prohloubeninou dutina. Velikost dutiny má pak vliv na výšku tónu.Každý člen oddílu si pak může udělat píšťalku s vlastním osobitým tónem, což dává nekonečné hudební možnosti. V případě protržení bubínku má redakce kontakt na špičkovou ORL ambulanci, není se tedy čeho obávat!

(nhl)

Zítra od 21.20 poběží na Primě oblíbený pořad Zdeňka Pohlreicha Ano, šéfe. Proč by vás to mělo zajímat? Slavný šéfkuchař v červenci navštívil aspoň co se kuchařského umu týče proslulý tábor 18. smečky. Se skautFLEXem jsme u toho nemohli chybět! Nahlédněte s námi do zákulisí zítřejšího dílu.

A jak slavného baviče a podnikatele napadlo přijet zrovna na skautský tábor? Kluci ze smečky, velcí fanoušci pořadu, napsali Zdendovi dopis, že by ho na táboře potřebovali. „Ty Pidžiho blafy už se nedaly žrát,“ svěřilo se mi jedno vlče podrážděně. Další z mladých chlapců horlivě přitakal a odběhl na latrínu zvracet. „Děcka si stěžovala, že jim na táboře moc nechutná a že potom utratí moc peněz v mekáči, když se tam jdou po obědě dorazit,“ dodal vedoucí tábora Světluška. Situace vypadala skutečně vážně. Zdeněk Pohlreich s celým svým týmem dorazil v pravou chvíli.

Kamery běží a Pidži servíruje svou specialitu – dva druhy fazolí z konzervy promíchané v jednom kotlíku. Zdenda Pohlreich ke své porci nejprve opatrně přičichává, následně vydává zvuk: „To bude pošušňáníčko,“ a s chutí se do fazolí pustí. Když dojídá druhou porci, poprvé k Pidžimu promlouvá: „Také jsem v mládí skautoval a tohle není správná tábornická kuchyně. Skaut je všestranný a když má hlad, sežere cokoliv.“

Zdenda vstupuje do táborové kuchyně a přejede zrakem ručně vyráběná kamna a kupu špinavého nádobí. „Viděl jsem hada kadit, koně zvracet ve stylu francouské trikolory, couvat stíhačku, žábu bušit pěstí do skály, ale tohle jsem ještě neviděl,“ komentuje vybavení Zdeněk a odhrnuje harampádí ze stolu. „Tak co bychom těm smradům uvařili?“ Kotlík se postupně plní různorodými surovinami a vzniká kašovitá hmota nelibé vůně. „Když nemáte citrón, tak tam dejte limetu a když nemáte ani limetu, tak tam nedávejte nic! Tak, Pidži, teď to chvíli míchej a vař to pěkně, ne jako Jiřina Bohdalová.“

A přišli kluci na oběd a do večera se všichni pozvraceli. Pidži jim k večeři uvařil těstoviny s kečupem a všichni se až za ušima olizovali, jak jim toto jednoduché jídlo spravilo žaludky. Zdeněk Pohlreich už byl dávno pryč a Pidži mu byl vděčný, a Zdeněk to tak i zamýšlel, od té doby už všem dětem přišlo Pidžiho jídlo velice chutné a neměli k němu žádné připomínky. Ze zítřejšího dílu tedy plyne ponaučení: „Neremcejme nad táborovým jídelníčkem, vždycky může být hůř!“

(Klaudie Šiferová)

20

21

Stále nejsi spokojený s dostupností skautFLEXu? Přečti si o třech zaručených způsobech, jak časopis získat. Tentokrát si určitě vybereš.

V elektronické podobě ti časopis každý měsíc chodí na mail. Můžeš si ho také stáhnout na www.skaut-hradec.cz . Tento způsob je nejrychlejší, nejlevnější a nejbarevnější.

Pokud ti nevadí dostávat černobílou kopii skautFLEXu, navíc s několikadenním zpožděním, vyzkoušej druhý způsob získávání. V každém středisku máme kontaktní osobu, která ti časopis každý měsíc předá do rukou nebo nechá v klubovně. Záleží na dohodě. Nevýhodou je horší kvalita tisku a pozdní dodání.

Předplatné skautFLEXu! Pokud ti nevadí za jedno číslo časopisu zaplatit 15 Kč (tj. 165 Kč ročně), bude ti

chodit jeho černobílá kopie domů do schránky. Konečně si skautFLEX přečteš ve vlaku nebo ve škole pod lavicí. A to vše jen s malým zpožděním, takže ti neunikne žádná akce. Jako předplatitel můžeš očekávat řadu výhod, například přílohy!

1

2

3

Rozhodl ses přeplatit skautFLEX? Nechodí ti na mail? Chybí ti v časopise nějaká rubrika nebo naopak nějakou považuješ za zbytečnou? Uvítáme jakékoliv připomínky, protože chceme být nejlepší! Ozvi se na mail: skippy.radka@seznam.cz nebo na tel.: 775 048 483.

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Jakub Fabián - Swišť (sw),Martin Pavlík - Světluška (sve), Zdenda Puš (zek), Petr Náhlovský (nhl)

Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - SwišťGrafická podoba a sazba: Ondra Koupil - Okoun