Závody vlčat a světlušekNa ŠpacírBojovka

Barevný Rádcovský KurzTrachtace Obrázků Pohyblivých

Kam vyrazit: TroskyTip na hru: KorunovkaRukodělka: Kuřátka z piškotů

duben 2010

Kurzy: GeminiNa cestě: ArménieKulturní koutek: ČajovnyHistorie českého skautingu

Jakub Fabián - Swišť

Po dlouhé, tuhé a na sníh bohaté zimě se příchod jara zdá téměř neuvěřitelný, ale je to tak, jaro je konečně tady! A přišlo dokonce s předstihem několika dnů. Venku svítí sluníčko a i večer se už dá chodit bez teplé bundy a čepice. Pro skauty to znamená, že děti si mohou bezmála celou schůzku hrát venku a i výlety teď nabízejí bohatší program. Roveři už mohou vyrazit na výpravu nalehko, bez zimní výstroje. Po městě se dá jezdit na kole bez obav z prochladnutí a pádu na kluzkém povrchu. Jedinou nevýhodou jara, která mě právě napadá, jsou všudypřítomné alergeny, které ztrpčují život nejednomu z nás. Ale je to jen malá nevýhoda na jinak krásném ročním období. Takže vám přeju svěží čtení!

2

Bojovka

Ivančena

Závody vlčat a světlušekMemoriál Karla Šimka

Květinový den

Na špacír

Grilovací volej

10. 4.

24. - 25. 4.

2. 5.

12. 5.

7. - 9. 5.

29. 5.

Připravili jsme si pro vás změnu, která bude, jak doufáme, k lepšímu. V každém čísle na začátku se v této rubrice dozvíte o akcích, které nás čekají za delší dobu, nebo už o nich byl větší článek v čísle minulém. Také se tu budou objevovat důležité články ze skautské křižovatky.

IvančenaK pomníku, kde se každoročně uctívá památka padlých skautů za minulého režimu, se letos již tradičně vydává roverská výprava pod záštitou roverů z 18. smečky vlčat. Dvoudenní akce proběhne 24 až 25. dubna a zájemci se mohou hlásit na mail fugas@hranostaj.cz.

Grilovací volejGrilovaní volej je sportovní akce pro všechny rovery, rangers, vedoucí a oldskauty, kteří mají chuť si zasoutěžit v jednom z nejznámějších kolektivních sportů – volejbalu. Ale pozor! Nebude to pouze o volejbalu. V průběhu odpoledne se bude hlavně grilovat a opékat a pro zájemce budou připravené i jiné sporty (například petanque a badminton). Akce se koná v sobotu 29. května v klubovně střediska Svatého Jiří na Novém Hradci Králové. Všichni jste srdečně zváni! Bližší informace o registraci týmů najdete v příštím čísle skautFLEXu. Těšíme se na vaši účast!

Roverský SilvestrRoverský Silvestr je skvělá akce, která se pořádá na zakončení roverského roku (školní rok). V loňském roce se tato akce konala poprvé a měla velký úspěch, proto bychom ji chtěli znovu zopakovat a udělat z ní tak trochu tradiční akci. Roverský Silvestr se bude konat buď 11., nebo 18. června. Hlasovat o termínu můžeš i ty! Na Roverském Silvestru si užíváme všeho, co se na Silvestra dělá. Vrcholem je ovšem bouchnutí rychlých špuntů a miniohňostroj! Věřte mi, o zábavu je postaráno! Jako vstupenka na Roverský Silvestr Ti postačí 20 korun a něco dobrého na zub.

Květinový denTento rok je to již po čtrnácté, co se uskuteční Květinový den v celé zemi a to dne 12. května. Zájemci, kteří by se této humanitární akce chtěli zúčastnit, se mohou dostavit ráno v 7:30 do klubovny 18. oddílu Stopa v Sukových sadech . Komu je více než patnáct let, občanku sebou, budete moci obsluhovat pokladničku. Letošní ročník bude jiný i tím, že proběhne malá soutěž. Samozřejmě budou k dispozici i omluvenky pro všechny školou povinné. Zájemci se prosím nahlaste Krtkovi na mail l.koneko@gmail.com.

3

Memoriál Karla ŠimkaTradiční cyklistický závod zručnosti na počest Karla Šimka se uskuteční odpoledne 2. května hned po závodech vlčat a světlušek. Od jedné hodiny začne registrace a od dvou závod samotný. Na závodním okruhu se nalézá spousta překážek, které je závodník nucen s kolem zdolat. O vítězi rozhoduje čas a bezchybná jízda. Závodí se v pěti kategoriích: světlušky, vlčata, skautky, skauti, ostatní. Pro výherce bude připraveno mnoho hodnotných cen včetně tradičních putovních pohárů. Povinná výbava: kolo, cyklistická přilba a pět korun startovné.

Chci být v týmu!Hledáš vůdce k vlčatům? Potřebuješ poradit s družinovým systémem? Sháníš oddíl ke společným akcím? Napiš co chceš ty! V metodické příloze pro činovníky Skauting existuje rubrika burza, ve které můžeš nejen najít co hledáš, ale také inzerovat. Více na krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/4863-chci-byt-v-tymu/

(sve)

Tématem bude boj mezi CIA a KGB o vědce a jeho přísně tajné informace, které mohou pomoci jedné straně a uškodit druhé.

Datum konání: 10. 4. 2010

Sraz: 19:00 v klubovně v Sukových sadech

10. dubna, Sukovy sady

Cena: 30,- (vybírá se na místě)

S sebou: oblečení nejlépe takové, aby se dalo ušpinit, vodní pistolku, mobil

4

Je pátek, za deset minut půlnoc. Kdesi na předměstí Vsetína postávají hloučky tiše se bavících lidí, kteří nervózně očekávají příštích dvacet čtyři hodin – bude to peklo. Kdo by tušil, že ze Vsetína do Vsetína je to právě sto kilometrů? Přesto je špacír dlouhý právě tak.

Skupinka nabuzených borců v elasťácích, s camelbaky a v běžeckých botách demonstrativně provádí strečink. Orienťáci. Zhnuseně si odplivne každý, kdo již zažil, jak chutná špacír. Výkřik „Start!“ rozřízne temnotu a celý houf účastníků téhle tradiční a dokonale sebedestruktivní skautské akce se vydává na pochod. Orienťáci mizí za první zatáčkou. Příštích zhruba dvacet hodin stráví každý přemýšlením, jak přežít další a další kilometry.

Vyráží se ze Vsetína a cílem je Vsetín. Jde se směrem ke slovenské hranici a první část cesty vede přes hřeben Javorníků. Není to však klasická hřebenovka. Hluboké zářezy, sestupování po suťoviscích, tohle všechno nám nabízí krásná beskydská příroda, které si užíváte asi prvních třicet kilometrů (stejně je ještě tma).

Po příchodu do Makovského průsmyku, který tvoří hranici mezi ČR a SR, jste rádi, že máte už půlku za sebou, cítíte se však stejně, jako fašisty postřelený a umírající beskydský partyzán, který je zde krásně vyveden z oceli.

Druhá část cesty je vedena po hřebenu Vsetínských vrchů, tedy po severní straně údolí Vsetínské Bečvy. V tomto údolí je několik sídel a celým údolím probíhá silnice, v případě potřeby tedy není problém špacír kdykoliv přerušit, sestoupit do údolí a dopravit se odtud do Vsetína. Bylo by ale škoda neužít si ten zombiewalk posledních dvaceti kilometrů, kdy se skupinky rozbitých špacírníků plouží do Vsetína (orienťáci jsou už tři hodiny doma). Finální přehlídka odřenin, výronů kotníku, zánětů achilovek a dalších žhavých letošních trendů v oblasti ortopedie je odměnou pro ty, kdo to dali. Ti, kteří splní podmínku urazit sto kilometrů za čtyři a dvacet hodin, se mohou hrdě nazývat Valašským lezúněm, pro ostatní si organizátoři z řad vsetínských skautů připravili neméně honosný titul – Šmatlavý plazúň.

I když vám to tak nepřipadá, Špacír je akce návyková. Kdo to jednou zažil, nenajde už v životě pokoje, dokud se opět nezúčastní! Skupina hradeckých roverů z 18. smečky vyráží na letošní ročník, který se koná 7. - 9. května. Chcete-li se přidat, pište na konference@18smecka.com, těšíme se na vás! Více info na www.naspacir.eu.

(nhl)

7. - 9. května, Vsetín

5

Doba ledová, již brzy ve vašem parku!

Chceš se stát součástí velkého projektu? V přípravném týmu jsou stále volná místa! Ozvi se na mail skippy.radka@seznam.cz a pomoz zrealizovat závody. Nechceš se zapojovat do příprav? Nevadí, i na samotné akci bude potřeba několik desítek rozhodčích na stanoviště. Garantujeme skvělou péči o servis tým! Po akci si přijdeš jako po skvělém relaxu, odejdeš s plným bříškem, odpočatý a dokonce si odneseš i něco na památku.

Nechte děti prožít radostné setkání s ostatními světluškami a vlčaty napříč oddíly a zažít dobu ledovou na vlastní kůži, přihlaste je na závody právě teď!

www.youtube.com/watch?v=3u7ihJk6-lY

(sk)

2. května, Šimkovy sady

6

Jedna z nejroztomilejších postaviček animovaného světa – Veverka z Doby ledové - provede naše nejmladší členy Závodem vlčat a světlušek. Závody se uskuteční v neděli 2. května v Šimkových sadech. Registrace začne v osm hodin a k vyhlášení výsledků dojde v jednu hodinu odpoledne. Součástí akce bude i vizuální prezentace jednotlivých družinek. Po skončení závodů se můžete zúčastnit cyklistického závodu Memoriál Karla Šimka, na který jste také všichni srdečně zváni.

A jak zajistíte účast vašich vlčat a světlušek? Stačí předběžně nahlásit družinu na mail skippy.radka@seznam.cz, do kterého uvedete počet družin, název družiny a počet dětí v družině. Předběžné přihlášky posílejte prosím do 7. dubna, závazné přihlášení pak proběhne při registraci přímo na akci. Podrobnější informace vám budou zaslány po přihlášení, ale už nyní se můžete podívat na oficiální web závodů http://www.skaut.cz/zvas/. Zde si můžete pročíst pravidla, přehled kol a jaké disciplíny budou čekat na vaše svěřence. Letos se závody zaměřují na oblasti „co umím a znám“ a „příroda kolem nás“.

Již brzy vyjde nová stezka pro vlčata a světlušky, se kterou se na závodech můžete seznámit. I do Hradce zamíří někdo z lektorů nového programu. Zatímco děti budou pobíhat po trati, vedoucí se dozví, jak zacházet s novou stezkou.

Po minulém článku o rádcovském kurzu, kdy vyšel článek jakéhosi pochybného redaktora, nyní beru tento úkol na sebe. Ani nevím, kudy do toho. Pro mě, jako vůdce kurzu, byl BRK plný emocí. Od nervů z příprav po neskonalou radost, když se vše dařilo až po velkou lítost, když to vše před měsícem skončilo. Nemá cenu tu psát, co jsme dělali za program. Rád bych ten článek pojal osobněji, ne jako klasickou reportáž z akce.

Jestli mi teď, pár dnů po akci, něco chybí, tak jsou to ti lidé. A zdaleka nejde jen o tým instruktorů. Nemusím ani říkat, že každý instruktor do jednoho si kurz užil, o zábavu opravdu nebylo nouze. Neméně mi však chybí i samotní rádci. Se spoustou z nich se vídám, se spoustou z nich si píšu po icq a facebooku, přesto mi ten osobní kontakt chybí. Snad možná proto, že jsme z Hradce, jsme si tak blízcí. Asi nikdy jsem na kurzu nezažil, že by frekventanti utvořili takovou partu. Bylo úplně jedno, kdo je z jakého oddílu či střediska. BRK tuto počáteční nejistotu velmi rychle roztrhal. A to jsem zažil již svůj čtvrtý rádcovský kurz. Ta atmosféra byla zkrátka jedinečná. Ale kdo nejel, nepochopí.

Kurz proběhl, cíle jsme splnili. Přípravy a kurz samotné trvaly přesně jeden rok. Není to málo, ale stálo to za to. Všechno to na mě padlo už přímo na kurzu, předposlední den večer, kdy jsme slavnostně předávali dekrety a nášivky. Kurz absolvovalo devatenáct rádců. Z devatenácti. Nebyla to formalita. V mnohém si BRK mohl zadávat s čekatelským kurzem! Silný moment? Když jsem zůstal v místnosti po předání dekretů a nášivek sám se Zipi, řekli jsme si: „Dokázali jsme to,“ a objali se.

Následoval večer plný zábavy, odstartován velikou hostinou, kde bylo opravdu hodně, hodně jídla a pití. Proložené skvělým sestříhaným videem z celého kurzu a spoustou drobných her. Program se protáhl hodně do noci. A když rádci konečně ulehli, na člověka to zase padlo. Vlastně se mi stýská doteď. Ten kurz mě zkrátka ovlivnil více, než bych čekal.7

Na začátku bylo nadšení a velký sen mít ten nejlepší rádcovský kurz. Na konci už víme, že se nám to povedlo. Vždyť číst zpětné vazby od rádců byla jedna radost. Celkem třináctkrát se v ní objevilo: „Bude se nám stýskat!“. A co potěší víc, než to, že už teď se rýsuje porádcákové setkání. Navíc je v režii rádců, super ne?

Podívejme se na to i z jiné stránky. Ta skupina rádců, bude někdy za pět šest let tou hlavní silou v Hradci. To budou ti vůdci oddílů, v nich je ta budoucnost. A proto je tak důležité, že se nám je na tu cestu podařilo navést. To hlavní je teď na nich. Nabyté znalosti zúročit v oddílech a kdo ví, možná že na některém z dalších BRKů už je uvidíme v řadách instruktorů. Nejen, že bych si to přál, ale i v to pevně věřím.

Velký dík tak patří všem zde uvedeným, bez nich by BRK nebyl BRKem:Lukáš Trumm – Tučník, Terka Kulichová, Míša Šimáková, Josef Machek – Pepa, Tomáš Parýzek – Pařez, Maruška Chroustová, Tomáš Merta, Helča Mertová, Helča Malířová, Ondřej Koupil – Okoun, Petr Kubát – Fugas, Matěj Havel, Bára Vlosinská – Arabka, Honza Sotona – Soník, Kuba Broukal, Radka Fabiánová – Skippy, Vladimír Plášil – Siggi a samozřejmě Zdeňka Pavlišová – Zipi a Martin Pavlík – Světluška. Pokud jsem na někoho zapomněl,velmi se omlouvám.

Na shledanou na BRKu číslo tři. Za rok touto dobou už by se mělo začít plánovat.

(sve)

Už po čtvrté připadl na konec zimy skautský filmový festival TOP. Do organizátorského křesla se tentokrát posadili Fugas s Okounem. Po desáté hodině se začali trousit první diváci, zpočátku to s účastí vypadalo bledě. Nakonec se festivalu zúčastnilo přes třicet účastníků z řad skautských i neskautských. V eko sále byly k vidění zajímavé, ale pro běžného diváka, který není zasvěcen do tématiky, poněkud náročné dokumenty zabývající se ekologií a ekonomií. Ve filmovém sále jsme mohli shlédnout několik skvělých snímků. Které z nich nejvíce zaujaly, si můžete přečíst níže.

TIP TOP podle Kačera: Občan pes

se zajímavými hereckými výkony a horou PET láhví ve jménu záchrany planety je něco, co stojí za to vidět klidně ještě jednou. Copak padající motocyklové helmy z oblohy, ale co teprve čas na vesnici běžící pomalu!

TIP TOP podle Meruňky: Into the Wild

my nedokážeme vážit, protože je bereme jako samozřejmost. Dnešní svět si opravdu nedokážu představit bez peněz a vyspělé techniky. Jestli jste tento film neviděli, určitě ho shlédněte, protože vážně stojí za to!

TIP TOP podle Pidžiho: Ben X (pozor spoiler!)

autismu, o které se moc nemluví a já sám o ni skoro nic nevím. Film měl spád a nečekaný konec, který mě úplně rozsekal. Hlavně jsem všem říkal, že ta holka není skutečná a oni mi nevěřili.

TIP TOP podle Sisly: Old Boy

bylo dost realistické. V některých případech, jako to trhání zubů kombinačkami, možná až moc, to jsem si zakrývala oči. Dávám palec nahoru!

TIP TOP podle Okouna: Nepříjemná pravdaZaujalo mě, jak se při projekci tohoto dokumentu diváci začali proti celému filmu vymezovat a odmítat ho. Film to byl sice poněkud manipulativní a americký, pravda, ale takovou reakci jsem nečekal. Doufám, že diváci hned po skončení projekce nešli, nezapálili pár pneumatik a nevylili do potoka kýbl nafty.

O všech hodnocených filmech si můžete přečíst i na www.csfd.cz. Na TOP se můžeme těšit i příští zimu. Tentokrát přibude více akčních a dobrodružných snímků pro běžného diváka, takže váš inteligenční kvocient už nebude překážkou.

(sk)8

Podle mého názoru nejlepší film, který jsem na TOPu viděla! Mělo to fakt příběh a hlavně to První setkání s

thajským filmem pro mne skončilo velkým překvape-ním. Absurdní film

V tomto filmu mě zaujal hlavní hrdina a jeho pohled na svět. Dokáže se radovat z maličkostí, kterých si

Byl to zajímavý film na zajímavé a pro mě originální téma. Představoval proble- matiku autismu,

Tentokráte na poli kurzů zabrousíme na možná ten nejslavnější, a to ke Gemini. A odpovídat na otázky budou hned dva lidé. Denisa Zvolánková – Želva jako absolventka vůdcovského lesního kurzu a Tomáš Merta jako instruktor a taky dřívější absolvent instruktorské lesní školy. Oba dva měli tu čest se na Gemini potkat, i když každý v trochu jiné roli.

Jak byste stručně charakterizovali Gemini?Želva: Skvělý kurz, který mě neskutečně namotivoval a na kterém jsem se seznámila se spoustou zajímavých lidí, se kterými se scházím doteď.Tomáš: Jako jednu letní jízdu, ze které se málokomu chce vystoupit.

O Gemini se říká, že je to velmi náročný kurz. Je to pravda? Nevyplatí se přeci jen jet někam, kde to bude „lehčí“ a mám za to stejnou kvalifikaci?Želva: Mě to ani nepřišlo nějak extrémně těžké. Spíše časové náročné. Přestávky mezi bloky krátké. Často jsem si nestihla ani dojít na záchod. Ale vzhledem k tomu, že jsem čas určený ke studiu na závěrečné zkoušky promarodila a zkoušky jsem přesto zvládla, tak to asi nemohlo být tak těžké. A jet někam jinam? To je taky varianta, ale nemyslím si, že kvalita kurzu se měří těžkostí zkoušek. Každopádně já bych Gemini za jiný kurz nevyměnila. Už jen proto, že se koná na Orlovech, v místech prvního českého skautského tábora vedeného A. B. Svojsíkem – pro mě neskutečně krásný zážitek.

Tomáš: Je to stejné jako v normálním životě. Někdo je líný tvor od přírody a někdo rád zainvestuje do sebe, protože ví, že se mu to časem vrátí. Gemini jsou na jednu stranu náročné, na druhou stranu ale donutí účastníky se posunout o kus a někdy i pořádný kusanec dál.

O Gemini je známe spojení frekventantů VLK (budoucích vůdců) a frekventantů ILŠ (budoucích instruktorů). Co na toto spojení říkáte? Želva: Geniální nápad. Doufám, že i já tam jednou pojedu na ILŠ!Tomáš: Je to jedna z klíčových vlastností celého Gemini. Castoři se učí od Polluxů, Polluxové se učí od Castorů. Po organizační stránce je trochu náročnější připravit kurz s těmito podmínkami, ale rozhodně se to vyplatí.

Kromě několika víkendů před létem jsou Gemini hlavně o letní části dlouhé skoro dvacet dní. Vyplatí se obětovat takovou část léta?Želva: To jsou otázky... Jasně, že jo! Je to výborný kurz natřískaný skvělým programem!Tomáš: Nabízí se laciná odpověď, že vyplatí. Ale třeba pro lidi, kteří si na léto berou dovolenou, to tak jednoznačné není. Je na každém, aby zvážil, zda za těchto podmínek má cenu na kurz jet. Já jsem zainvestoval a odjížděl jako Pollux jednoznačně spokojen.

9

Gemini je jedinečné i svou předakcí, kdy si budoucí vůdci zkouší vést skupinu lidí (například Romy, postižené a podobně). Co vám tato akce dala? Je přínosem?Želva: Než jsme na předakci jeli, měla jsem trochu strach - nevěděla jsem, co od toho můžu a nemůžu čekat. Naše předakce byla v Olomouci v jedné velké romské komunitě. První den jsme se šli podívat co nás vlastně čeká a seznámit se s komunitou. Po patnáctiminutové cestě jsme dorazili k paneláku, který stál trochu stranou od ostatních a byl celý oprýskaný, kolem pobíhali Romové a ukazovali si na nás a řvali na nás. To nebylo moc příjemné a všichni jsme se báli nastávajících tří dnů, kdy jsme pro ně měli zajišťovat téměř celodenní program. Všechno ale nakonec bylo jinak. Romové mě příjemně překvapili a celá akce byla velmi úspěšná. Co mi akce přinesla nejvíc je to, že jsem alespoň trochu pochopila romské myšlení a odstranila bariéru strachu, kterou jsem většinou při setkáni s Romy měla. Rozhodně to byla velmi zajímavá zkušenost k nezaplacení.

10

Tomáš: Předakce je velmi zajímavým prvkem. Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak se Castoři vypořádají s mentalitou romských dětí, odbourávají své zábrany, nebo když se den nevydaří a musí jít druhý den opět na plac a hodit předchozí neúspěch za hlavu. Během těchto pěti úvodních dní se Castoři poznají navzájem a poznají i něco nového ze svého já.

Kdybyste měli na tento kurz nalákat lidi z Hradce jednou věcí, na kterou z Gemini opravdu vzpomínáš, která věc by to byla?Želva: To nejlepší prozradit nemůžu, protože je to každoročním překvapením pro účastníky. Ale věřte mi, stojí to za to!Tomáš: Pro mě jsou Gemini jedinečné tím, že se na malém prostoru setkává opravdové množství individualit a inspirujících lidí. Není moc míst, kde potkáte tolik lidí, kteří jsou minimálně stejně dobří jako vy a můžete se od nich učit, pokud chcete. Ne nadarmo je heslem Gemini: „Prosím uč mne a budeš-li chtít, já budu učit Tebe!“

(sve)

Už jste někdy byli ve Švýcarsku, třicet let po nukleární válce? My jo... Budu vám o tom vyprávět. Než se to upeklo, trvalo to skoro rok. Hospodský hec zmetamorfoval v plánování, ze začátku desetičlenná výprava se zužovala a když jsme nakonec koupili letenky a vyrazili ve dvou na Ruzyň, bylo jasný, že jedem.

Po drobném dobrodružství cestou v letadle jsme dosedli kolem druhé ráno na mezinárodní letiště Zvartnots u Jerevanu. Nebyli jsme úplně ve své kůži (zasvěcenci ví své), ale dusná sovětská atmosféra a depresivní letiště, připomínající vlakové nádraží v Mostě, nás hned navnadily – co bude dál? Politrukyně za přepážkou nám zlustrovala víza, zevrubně nás očima přehlédla (nebyl to hezký pohled) a předáním pasu nám otevřela brány do země, kde se zastavil čas.

Ve čtyři ráno nás vyhodilo taxi v centru Jerevanu a my nevěřili svým očím. Před budovou opery bylo majestátní náměstí v sovětském stylu a na něm smetalo zem zhruba třicet pracovníků s košťaty z roští. Stejné scény jsme poté zahlédli při této první toulce městem ještě několikrát. Zavaleni vjemy a prožitky jsme nakonec usnuli kolem páté ráno na náhodném náměstí, abychom se probudili kolem deváté na stejném místě, ovšem zavaleni lidmi. Kolem nás si postavilo stánky několik prodejců pirohů či jiných pochutin, všude chodili lidé, obyčejní, byznysmeni, vojenské šarže a další. Bylo to totiž náměstí nejrůznějších ministerstev a úřadů, kolem byl velký provoz zdánlivě bez pravidel a se spoustou troubení.

11

Večer byl však absolutní odměnou. Opuštěná starověká pevnost Amberd a pod ní raně středověký kostelík, kolem zasněžené hory a příroda, to byla ta pravá náplast na hektický první den v Arménii. Následující dva dny jsme strávili výstupem. Zprvu to šlo v botech, když však sníh zesílil, museli jsme nasadit sněžnice. Tak jsme došli lehce pod čtyři tisíce a zakempili u bývalé vojenské observatoře, dnes ruiny. Druhý den byl náš stan asi půl metru pod sněhem a dále hustě sněžilo. Odpoledne jsme se tedy rozhodli, že posledních pár set výškových oželíme a otočili jsme k sestupu. Horská služba v Arménii samozřejmě neexistuje.

Když jsme druhý den ráno sešli do vsi Byurakan, která je na úpatí hory Aragats, dali jsme se do řeči s majitelem místního obchodu, samozřejmě spojené s koštem vodky. Ač jsme chtěli ještě ráno chytit autobus do Jerevanu, protáhl nás tento místní staršina několika domy, zahradami a autodílnou a všude jsme hráli na kytaru, popíjeli a jedli místní dobroty. Turistika totiž v Arménii téměř neexistuje, jediný cizinec, kterého jsme za celou dobu potkali, byl postarší Američan v Jerevanu. Lidé nás proto vždycky chtěli nějak pohostit, pomoct, či si s námi popovídat. Většinou jsme jejich zvyky respektovali, ale někdy to už bylo opravdu obtěžující. I o tom je ale poznávání cizích kultur. Kdykoliv jsme někam dorazili a přebalovali jsme naše trekové vybavení, sešli se místní a ze vzdálenosti dvou metrů nás pozorovali – možná si mysleli, že jsme kosmonauti.

Nakonec jsme do Jerevanu dorazili až další den večer, hned jsme však nastoupili do autobusu směr severní Arménie. Hodlali jsme prozkoumat oblast Dilijan. V této oblasti jsou hory zarostlé listnatými lesy, nad nimi ční obrovské zasněžené štíty a v údolích lze najít staré polorozpadlé monastýry, některé až z pátého století. Arménie je totiž první země světa, která oficiálně přijala křesťanství jako státní náboženství. Stalo se tak v roce 303 n. l., tedy deset let před pokřesťanštěním Říma. Téměř týdenní treking v Dilijanu byl nádherný, počasí vyšlo krásné a příroda byla čarovná. Proto jsme se přesunuli ještě dále na sever k hranici s Gruzií, do vinařské oblasti Lori.

12

Zde jsme trekovali v kaňonech, vyrytých řekou Lori a po hřebenech kolem města Stěpanavan. Následoval přesun k jezeru Sevan, obrovskému jezeru ve středu země. Cestou jsme míjeli opuštěné zdemolované zábavní parky a vybydlené hotelové komplexy, rozpad Sovětského svazu zahájil také rozpad této dříve výstavní sovětské rekreační oblasti. Jen málo lidí zde zůstalo, ti kteří ano, se snaží uživit rybařením v jezeře. Náhodně jsme se seznámili s podobnou rybářskou partou, která bydlí v obytné buňce na břehu a každé ráno vyráží na jezero.

Kytara nám otevřela dveře, nechyběla vodka a rybí speciality ze sevanských ryb. Rybáři zpívali některé truchlivé písně o nedávné válce s Azerbajdžánem, ve které téměř všichni bojovali a mnozí v ní ztratili své blízké. I když je Arménie chudou zemí, lidé jsou v ní velmi hrdí a pyšní na přírodu a historii. Standard úcty k přírodě je sice dost odlišný od našeho pojetí a sousloví veřejná skládka zde nabývalo úplně netušených významů, přesto zde lidé mají k přírodě blíž. Velmi hornatý charakter Arménie je k tomu donutil. Když procházíte horami a narazíte na opuštěný středověký kostel, kam lidé chodí pouze zapalovat svíčky, jinak je zde absolutní mír a hory kolem, pochopíte arménskou hrdost.

Od jezera Sevan, kde jsme strávili několik dní trekováním a tábořením na březích, jsme se přesunuli do horské oblasti východně od Jerevanu. Tam jsme navštívili monastýr Geghard, který je zapsaný v UNESCO a také antický chrám z prvního století po Kristu, jménem Garni. Hradečáci tuší, odkud hradecký hotel získal své jméno.

Poslední místo, které jsme navštívili, bylo bojiště Sardarapat, kde arménská dobrovolnická armáda porazila v roce 1915 turecké (tehdy osmanské) agresory. Bohužel toto byla jediná vítězná bitva, následovalo turecké tažení, které rozpoutalo genocidu Arménů s více než dvěma milióny obětí. Turecko dosud tuto historickou událost popírá, s Arménií od té doby nemá diplomatické styky a turecko-arménská hranice je střežena více, než bývalá Berlínská zeď.

Arménie je země krásné přírody, zdevastované ekonomiky a infrastruktury, země zničená válkou, avšak neztrácející optimismus a hrdost. Sovětský nevkus je zde na každém kroku, ruiny industriálních staveb či nesmyslné byrokratické paláce. Naproti tomu stojí úžasná, opuštěná příroda se stopami po slavné národní minulosti, kde se můžete cítit svobodní. Kouzelná místa, která jsem nalezl v Arménii, bych těžko hledal v západním světě. Stojí za to je nalézt, než se západ a jeho myšlení dostanou i sem.

(nhl)

13

14

Idea Junáka, která oslaví příští rok sté výročí, není samozřejmě českým vynálezem. Nemusím zdůrazňovat, že idea skautingu se zrodila ve Velké Británii, ne všichni však ví, jak k tomu došlo. Abychom začali úplně od začátku, přeneseme se teď do oblasti dnešní Jihoafrické republiky a Mozambiku, do let 1899 až 1902.

Velká Británie byla tehdy na vrcholu moci. Kontrolovala obrovská území po celém světě a když se říkalo, že nad jejím impériem slunce nezapadá, byla to pravda. V této oblasti žili na ohromných nalezištích zlata a diamantů poměrně skromně holandští kolonizátoři. Britové však byli zvyklí vzít si cokoliv, po čem toužili a jestli nesmlouvavě a krutě zacházeli s původními obyvateli svých kolonií, s cizími Evropany zacházeli ještě hůř. Byla to válka velmi krutá, doprovázená plošným útlakem obyvatelstva. Kdo si myslí, že koncentrační tábory se všemi jejich hrůzami vynalezl Adolf Hitler, je na omylu. Byli to právě Angličané, kteří poprvé začali tyto tábory používat ve Druhé búrské válce pro internaci rodin svých holandských protivníků. Co má ale tohle společného se skautem?

Po drtivém vítězství Britů nad Búry (Holanďany) se mezi mnoha metály ověšenými hrdiny vrátil i Robert Baden-Powell, britský generálmajor jezdectva a válečný hrdina. Byl to zkušený voják, prošel mnoha válkami v Africe a v Indii a specializoval se hlavně na metodiku vojenského průzkumu. A právě slovo průzkumník je překlad anglického slova scout.

Sám Baden-Powell byl muž mnoha talentů, uměl malovat, hrát na piano, zároveň byl výborným vojenským průzkumníkem. Celý život pracoval pro britskou tajnou službu, často prý operoval v převlečení za entomologa – sběratele hmyzu – a zakresloval složité rozmístění nepřátelských sil do křídel motýlů, které si kreslil do zápisníku.

V Búrské válce pak často pro průzkumné či kurýrní úkoly využíval mladé chlapce a obdivoval jejich odvahu a hbitost. Na základě těchto zkušeností pak působil jako teoretik vojenského průzkumu. Po návratu do Anglie v roce 1903 zjistil, že jeho odborná kniha s názvem Aids to Scouting (Rady pro [vojenský] průzkum) se stala velmi oblíbenou mezi vedoucími organizací pro mládež. Protože obsahovala spoustu informací, jak se pohybovat a přežít v divočině, byla velmi žádaná zvláště chlapci. Nutno dodat, že vojenská výchova byla tehdy ve Velké Británii státem velmi podporována – díky armádě byla tato mocnost na vrcholu.

15

V roce 1906 potkává Baden-Powell Ernesta Thompsona Setona, který v roce 1902 založil v USA první kmen Ligy lesní moudrosti (Woodcraft). I když Seton měl k výchově mládeže méně vojenský přístup, než generál Baden-Powell, navzájem se obohatili o spoustu nápadů a idejí. Na základě tohoto setkání pak Baden Powell v roce 1908 vydal svoji knihu Scouting for Boys (Skautování pro chlapce). V roce 1907 zorganizoval první skautský tábor na ostrově Brownsea, další vývoj už na sebe nenechal dlouho čekat. Organizace skautek byla založena v roce 1910 Agnes Baden-Powell, generálovou sestrou. Skauting se poté rychle přenesl přes oceán a získal velkou oblibu ve Spojených státech.

Stejné nadšení bylo i v Evropě. První světové Jamboree se uskutečnilo v Londýně v roce 1920. Skauting a jeho idea si získali velkou oblibu ve světě. Na pátém Jamboree v roce 1937 se osmdesátiletý Baden-Powell vzdal funkce nejvyššího světového skauta a v souvislosti s tím vzkázal skautům: „Snažte se zanechat tento svět o trochu lepším, než jste ho shledali a když přijde váš čas, můžete zemřít šťastní s vírou, že jste svůj čas nepromarnili a udělali jste, co bylo ve vašich silách.“ Zemřel v Keni v roce 1941, tedy v průběhu války. Do konce svého života přijímal skauty a plánoval s nimi činnost hnutí po válce. Jeho příklad ovlivnil tisíce dalších.

(nhl)

16

V této rubrice se tentokrát budeme věnovat čajovnám. Zkusíme se zamyslet nad tím, proč se posledních několik let rozhodlo do čajoven chodit tolik lidí.

Zjednodušeně řečeno, čajovna slouží v zemích, kde pití alkoholu nemá kulturní tradici, jako Evropanům hospoda. Slouží k setkávání lidí, k výměně názorů, k relaxaci. Čaj se do Evropy dováží a je oblíben již několik set let. Proč se tedy dostaly čajovny z arabského světa k nám až před nedávnem? Pravděpodobně to souvisí s postupným multikulturním promícháváním hodnot. Stejně jako v jiných státech euroamerické civilizace rostou i u nás čínská bistra, francouzské a indické restaurace, thajské masážní salóny a další služby, které umožňují ochutnat kousek ciziny, aniž by člověk někam jezdil. Logicky tedy čajovny vznikly jako alternativa k jiným (ehm) volnočasovým zařízením.

Jejich výhodou je klid a pohoda, které se nám v našem obvyklém prostředí nedostává. Moderní evropský člověk je fascinován východní vyrovnaností a vnitřní rovnováhou, návštěva čajovny mu tento pocit poskytne. „Čajovnu navštěvuji již 6 let, přesto se tam vždycky cítím jako v jiném světě,“ říká k tomu čajový guru Fugas. Čaj je nápoj obecně prospěšný (v rozumných dávkách), návštěvník má tedy pocit, že udělal i něco pro své zdraví. Jedním z hlavních důvodů je tedy atmosféra, také přístup čajovníků k návštěvníkům čajovny nám dává zapomenout na postkomunistické zaměstnance zdejších obchodů či restaurací, kteří k zákazníkům pěstují vztah pohrdání až nenávisti.

Občas se stane, že po příchodu do čajovny zjistím, že polovina osazenstva jsou skauti. Proč skauti rádi chodí do čajovny, má to co dělat s jejich naturelem, či je to vhodné místo pro porady? „Rád se tam setkávám se skauty, protože se mi v čajovně lépe myslí a lépe se soustředím na vše a všechny kolem sebe. Na druhou stranu, čajovna není vhodným místem pro důležitou poradu, ale dokáže ozvláštnit jindy pravidly svázanou oddílovou radu. Čajovna je místo, kde se zrodilo mnoho skautských myšlenek a nápadů. Češi dělají revoluce v hospodě, skauti v čajovně,“ uvádí Fugas.

(nhl)

Do Českého ráje jezdím už patnáct let na letní skautský tábor. Některé lokality jsem navštívila tolikrát, že bych tam trefila poslepu. Dominantu Českého ráje jednoznačně tvoří zřícenina hradu Trosky. Navštivte ji i s vašimi nejmladšími z oddílu, kteří ještě neměli to štěstí se z Baby nebo Panny rozhlédnout do malebné krajiny chráněné krajinné oblasti Český ráj.

Nejjednodušší spoj z Hradce Králové je osobním vlakem směr Turnov, který vyráží každé dvě hodiny. Spoj nás za necelé dvě hodiny zaveze až do Ktové nebo do Borku pod Troskami, což jsou výchozí body při výšlapu na Trosky. Z těchto stanic se opět dostaneme domů, takže se dá snadno zařídit, abychom se nevraceli stejnou cestou na nádraží.

Jako jednodenní výlet bych vám doporučila tuto trasu. Z Borku se vydáme po žluté směrem k rybníku Vidlák. Už jsem tudy dlouho nešla, ale vzpomínám si, že se v něm dalo i koupat. U rybníku odbočíme na červenou směr Trosky. Na zpáteční vlak do Ktové se pak dostaneme po zelené trase. Celkově je trasa dlouhá asi osm kilometrů.

Prohlídka hradu je bez průvodce, individuální. V dubnu a říjnu se dovnitř dostaneme jen o víkendech, od května do června každý den kromě pondělí. Hradní brána je pro návštěvníky otevřena od půl deváté do pozdního odpoledne. Snížené vstupné činí třicet pět korun, plná cena je pak padesát korun. Trosky často vyhledávají různí stánkaři, šermíři a kejklíři, kterých je v sezóně plný hrad. Více informací naleznete ne webu www.trosky.cz.

(sk)

17

Dvě družiny se posadí každá na jednu stranu stolu. Jedna dostane minci (korunu) a začne si ji posílat pod stolem tak, aby druhá družina neviděla, kdo ji má. Soupeři řeknou „stop“ když uznají za vhodné a družina s korunkou musí dát ruce nad hlavu. Nyní má družina bez koruny možnost volby, jak má nařídit soupeři položit ruce na stůl. Přitom musí všechny ruce sledovat a zjistit, kdo korunu má.

Existují dvě možnosti: Piano – pomalé otevření ruky a pokládání na stůlForte – rychlé bouchnutí rukama a přiložení na stůl

Když má tým s korunkou ruce na stole, soupeři hádají, kdo ji má a pod jakou rukou. Vítězem se stává ten, komu se podařilo víckrát uhodnout a víckrát uchránit svou korunu.

(zp)

Každá hospodyňka o Velikonocích zuřivě zdobí domácnost, vaří a peče. I děti mohou pomoci mamince s výzdobou, když ze schůzky přinesou kuřátko z piškotů a ještě si celá rodina pochutná. Jedno roztomilé kuřátko vyrobíme ze tří piškotů, želatinových bonbonů, krému (cukr, vaječný žloutek, máslo) a čokoládové polevy.

Nejprve si připravíme krém. Práškový cukr přesejeme do mísy, přidáme žloutek a máslo a vyšleháme do krému. Odložíme ho vychladit do ledničky a zatím si nakrájíme červené želatinové bonbóny na plátky a z těch vykrájíme hřebínky a zobáčky. Můžeme použít třeba gumové medvídky. Pomocí krému pak piškoty a želatinu poslepujeme podle obrázku.

Z koupeného pytlíčku čokoládové polevy odstřihneme velmi malý růžek, aby vznikla dírka menší než milimetr. V hrnečku s horkou vodou rozehřejeme polevu, osušíme pytlík a malujeme. Malým pramínkem polevy pak na piškoty, určené pro hlavičky kuřátek, vytvoříme čokoládou oči a na podstavec přimalujeme nožky ve tvaru drápků.

(zp)18

Neuvěřitelný příběh dojal uživatele jinak nelidsky chladné sociální sítě facebook.com. Jistý mladý skaut, říkejme mu třeba Ladislav Stang, měl již dlouho potíže najít si tu pravou dívku svého srdce, se kterou by žil šťastně až do smrti, et cetera, et cetera, zkrátka se mu na kolbišti lásky ne zrovna dařilo. Dokonce by se dalo říci, že se mu nedařilo a nedařilo se mu hodně, tedy vůbec. Jeho kamarádům to nedalo, rozhodli se chytit štěstí za loket, trochu toho Amorka popostrčit a založit Láďovi skupinu (na facebooku volné sdružení uživatelů, které zaujalo téma dané skupiny), jejíž hlavní cíl měl být najít Láďovi tu pravou partnerku, dívku jeho srdce, věrnou a oddanou, zkrátka ideál (bez okurky místo nosu samozřejmě).

Požadavky na dívku byly opravdu přísné, musela pocházet z dobré a bohaté rodiny, mít hodně peněz, podobat se některé krásné hollywoodské herečce, mít hodně peněz, umět zacházet s nunčaky a hlavně mít hodně peněz. A létat v horkovzdušném balónu. Nesplnitelné požadavky? Neuvěřitelné se stalo skutečností a po několika dnech se Láďovi přihlásila první zájemkyně.

„Ach, Láďo, zaujal jsi mne,“ psala dívka, která se podepsala jako Anastasia von Matterhorn. „Nejen svým krásným profilem, ale i šířkou svých kulturních a jiných zájmů. A také svým bankovním kontem,“ pokračovala dívka. Láďa byl potěšen, ale někde vzadu v hlavě mu hlodal červíček pochybností, zkrátka mu to nedalo. Pro jistotu tedy dívčino jméno vložil do nejmenovaného vyhledávače, který se zdráhá odejít z trhu nejmenovaného státu, který porušuje lidská práva několika nejmenovaných národů. S vyhledanými výsledky byl více než spokojen.

Dívka pocházela ze slavného rodu Matterhornů, měla hodně peněz, byla krásná, měla hodně peněz, držela několik světových rekordů v balónovém létání a v neposlední řadě měla hodně peněz. A vynalezla bezdrátové nunčaky s integrovaným usb. Zdála se jako ideální kandidátka. Láďa tedy vzal všech pět do hrsti, sbalil si svých pět švestek a dívku pozval na rande.

A tady přichází dojemné a srdcervoucí rozuzlení celého příběhu. Z Anastasie von Matterhorn se vyklubal Láďův kamarád Michael Jonáš – Penguin, který nejen založil Láďovu skupinu, ale dokonce stvořil i samotnou Anastasii a její fiktivní webové stránky. Video, které ukazuje Láďův překvapený výraz při odhalení celého podvodu, má na youtube.com už několik milionů shlédnutí. Fotky kolují po facebooku. A Láďa je stále sám. True story!

(Jantar Kosodlinev)

19

20

Stále nejsi spokojený s dostupností skautFLEXu? Přečti si o třech zaručených způsobech, jak časopis získat. Tentokrát si určitě vybereš.

V elektronické podobě ti časopis každý měsíc chodí na mail. Můžeš si ho také stáhnout na www.skaut-hradec.cz . Tento způsob je nejrychlejší, nejlevnější a nejbarevnější.

Pokud ti nevadí dostávat černobílou kopii skautFLEXu, navíc s několikadenním zpožděním, vyzkoušej druhý způsob získávání. V každém středisku máme kontaktní osobu, která ti časopis každý měsíc předá do rukou nebo nechá v klubovně. Záleží na dohodě. Nevýhodou je horší kvalita tisku a pozdní dodání.

Předplatné skautFLEXu! Pokud ti nevadí za jedno číslo časopisu zaplatit 15 Kč (tj. 165 Kč ročně), bude ti

chodit jeho černobílá kopie domů do schránky. Konečně si skautFLEX přečteš ve vlaku nebo ve škole pod lavicí. A to vše jen s malým zpožděním, takže ti neunikne žádná akce. Jako předplatitel můžeš očekávat řadu výhod, například přílohy!

1

2

3

Rozhodl ses přeplatit skautFLEX? Nechodí ti na mail? Chybí ti v časopise nějaká rubrika nebo naopak nějakou považuješ za zbytečnou? Uvítáme jakékoliv připomínky, protože chceme být nejlepší! Ozvi se na mail: skippy.radka@seznam.cz nebo na tel.: 775 048 483.

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Jakub Fabián - Swišť (sw),Martin Pavlík - Světluška (sve), Zdenda Puš (zek), Petr Náhlovský (nhl), Zdeňka Pavlišová - Zipi (zp),

Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - SwišťGrafická podoba a sazba: Ondra Koupil - Okoun