BRKO poklad hradeckých měšťanůRingo turnajEfekt

Tábory, tábory,tábory...

Rozhovor: Tereza Vitvarová - DiblíkKurzy: VLK Quo VadisNa cestě: Pohoří ApuseniKulturní koutek: BeatniciOkénko: Hodnocení hradeckých oddílů

Skippy před pár dny, či spíše týdny, posílala zprávu, že by ráda rozšířila team redaktorů skautFLEXu.

Nejdříve jsem ten mail vypustil z hlavy, jako ostatně mnoho dalších. Tato činnost mi nečiní nejmenší problém. Na jaře jsem napsal několik technicky zaměřených článků s tématy točícími se okolo automobilů. Snad právě díky této zkušenosti jsem se po čase vrátil k onomu úvodnímu e-mailu a kladně jsem odpověděl. A ejhle. Nenásledoval pohovor, assessment centre, ani nic podobného. Výsledkem je, že se budeme potkávat i prostřednictvím skautFLEXu.

Jsem zvědav, jak bude redakční korektor Swišť bojovat s mým poněkud delším slohovým stylem. Podělím se v jednom z příštích úvodníků...

Příjemné čtení,

Jiří Rind - Kajmánek

2

O Poklad hradeckých měšťanůRingo turnaj

21. 11.

Darování krve18. 11.

Seznamovací schůzka BRK20. 11.

Uzavírka přihlášek na BRK25. 10.

První víkend BRK27. - 29. 11.

Efekt11. - 13. 13.

Od posledního článku o BRKu nedošlo k žádné zásadní změně, proto dnes jen stručně o dosavadním průběhu příprav. Během září jsme je rozjeli naplno. Důležitým krokem bylo oslovení všech vedoucích oddílů a přednášejících. Přihlašování účastníků není tak horké, jak jsme si mysleli, ale přesto už máme pár přihlášek.

Setkali jsme se s názory, že devět set korun za kurz je mnoho, přičte-li si k tomu člověk ještě finance za oddílové akce a podobně. Pokud mají rádci problém s finanční částkou, nebojte se obrátit na vaše střediska a požádat je o nějakou dotaci. Možná nebude domluva všude snadná, ale berte v úvahu, že investujete peníze do budoucnosti vašich oddílů.

BRK pro rádce nebude odpočinkovou akcí, ale vzdělávací a zážitkovou. A jací lidé vydrží u oddílů nejdéle a jsou nejprospěšnější? Namotivovaní a vzdělaní. Proto ještě jednou zvažte, jak se k BRKu postavíte.

Všechny důležité informace o kurzu najdete v minulém čísle FLEXu, ale ty nejdůležitější vám pro jistotu ještě zopakuji.

(zp)

3

TermínySeznamovací schůzka – 20. listopadu 20091.víkend: 27.-29. listopadu 20092.víkend: 22. - 24. ledna 20103.víkend: 5.-7. března 2010Cena: cca 300 korun za víkendPřihlašování: www.skaut-hradec.cz/brk do 25. října 2009!!!Kontakt: ZdenkaPavlisova@seznam.cz

Taky už máte pocit, že se ztrácíte v dění na naší skautké scéně? Nový program pro všechny věkové kategorie, metodické příručky, změna časopisů, nové akce nad rámec oddílů atd., atd. Efekt sice není akcí, která vás provede všemi změnami ve skautském hnutí, ale zaměří se na proniknutí do Nového programu. Stejně jako se mění doba a lidé v ní žijící, mění se i druh zábavy, která děti přitahuje. Po několika letech klesání počtu členské základny se pustily týmy lidí do přeměny skautského programu tak, aby byl pro dnešní děti lákavý, zajímavý a přesto v sobě zachovával tradici. Z cílů nového programu vyplynulo několik prostředků k jejich naplnění, jako např. stezky, sacullus apod. Jenže karetní hra nebo stezka není nástroj, který funguje sám o sobě. Vedoucí musí dál dělat program a může se zdát, že o mnoho složitěji.

Odrazující může být i počet různých metodik, který vůdcům pomáhá vyznat se ve všech nástrahách NP. V současné době je k mání něco okolo patnácti příruček. Komu by se to chtělo číst? A musí se to opravdu vše číst? Je NP tak složitý, jak se zdá? A proč po zavedení stezek zájem dětí po chvíli opadá? O tom a o mnohém dalším bude prosincový EFEKT. Pokud si chcete o něco usnadnit práci, vyjeďte se svým týmem 11. - 13. 12. 2009 na vzdělávací akci a získejte přehled a inspiraci.

V příštím čísle se můžete těšit na konkrétní organizační informace, jako např. přihlašování, cena, místo atd.

V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na Světlušku – svetluska@inmail.cz

(zp)

4

Oddíl Poutníci ze střediska Karla Šimka zve spřátelené oddíly a všechny zájemce, kteří si chtějí zasportovat, na turnaj ve hře ringo. Akce proběhne v sobotu 21. listopadu v tělocvičně ZŠ Milady Horákové. Od osmi do půl deváté bude probíhat registrace účastníků a družstev, potom si vysvětlíme pravidla. V devět na hřiště nastoupí první týmy a hra může začít. Startovné za každého účastníka činí třicet korun. Předpokládaný konec turnaje s vyhlášením výsledků ovlivní počet přihlášených, ale závěr předpokládáme někdy v brzkých odpoledních hodinách.

Ringo je sportovní hra, při níž se dvě soupeřící družstva najednou snaží dopravit gumový kroužek přes síť na hřiště soupeře. Hod kroužkem napodobuje let disku. Hraje se se dvěma kroužky najednou. Soutěží tříčlenná družstva dívčí, chlapecká i smíšená ve třech kategoriích.

O zařazení do soutěžní kategorie rozhoduje rok narození nejstaršího člena družstva. Je možno se přihlásit i jednotlivě a soutěžní družstva pak sestavit na místě. Turnaj je vyhlášen pro všechny účastníky, dokonce i pro ty, kteří ringo ještě neumí, a přesto by si tuto zajímavou a napínavou hru chtěli zkusit. Turnaj bude probíhat ve dvou tělocvičnách.

Bezpodmínečně nutným vybavením je obuv do tělocvičny se světlou podrážkou. Všem závodníkům doporučujeme i sportovní oblečení. Pokud se ve vašich řadách našli ringochtiví nadšenci, neváhejte a nejpozději do 14. listopadu se předběžně nahlaste Bicy – bicy@seznam.cz, 732 877 161. Hlásit se můžou i zájemci o funkci rozhodčího či zapisovatele.

(Bicy, sk)

5

Baví tě počítačová grafika? Máš talent a nápady? Pošli na adresu skautFLEXu (skippy.radka@seznam.cz) svůj návrh, který se stane oficiálním logem pravidelné akce NaSedáka. Návrh by měl obsahovat název projektu nebo nějaký symbol, který by vystihl jeho smysl. Pro představu, logo se objeví na polštářku. O vítězi rozhodne odborná porota

Návrhy posílejte do 30. října 2009. V říjnu proběhne další z besed, kde bude vyhlášen vítěz a logo poprvé využito. Autor vítězného návrhu získá poukázku na luxusní romantickou večeři pro dva v Grand hotelu YNELKUK. Kromě čtyř chodů se vítěz může těšit na příjemné prostředí a profesionální obsluhu.

(sk)

Roverské společenství hledá logo projektu NaSedáka.

Ve středu 18. listopadu společně překonáme strach a vydáme se do Fakultní nemocnice darovat krev. Bylo ti už osmnáct? Vážíš více než padesát kilo? Máš dobrý zdravotní stav? Chceš udělat dobrý skutek a naplnit roverské heslo sloužím? Pak splňuješ všechny předpoklady vhodného dárce, zachránce života. Neboj se a přidej se k ostatním skautům z Hradce, kteří půjdou 18. listopadu v osm hodin ráno nebo ve čtrnáct hodin odpoledne poprvé darovat krev. A nezapomeň vzít i kamaráda nebo partnera. A co ti nemocnice může nabídnout kromě dobrého pocitu? Určitě se královsky najíš, aspoň chvíli o tebe bude někdo pečovat a můžeš se ulít ze školy. Roverské společenství pro dárce chystá i řadu nadstandardních překvapení.

Jestli o tom alespoň trochu přemýšlíš, přečti si níže, jaké to bylo, když jsem byla poprvé darovat krev. Když se rozhodneš zúčastnit se akce, ozvi se do 10. listopadu na skippy.radka@seznam.cz. Na mailu ti ráda zodpovím jakékoliv otázky.

(sk)

6

Když mi bylo sladkých sedmnáct, a že je to dávno, mé už dospělé spolužačky z gymplu se rozhodly darovat krev, a to z velmi pragmatického důvodu. Chtěli znát svou krevní skupinu, protože jsme to zrovna probírali v biologii. Vrátily se samozřejmě se znalostí své krevní skupiny, ale i s pocitem, že svojí krví zachránily lidský život, to nejcennější, co můžeme ztratit.

O tři měsíce později jsem konečně oslavila zásadní jubileum i já a rozhodla jsem se navštívit Transfúzní oddělení Fakultní nemocnice Hradec Králové s nimi. Jsem statečná holka a nebojím se velkých jehel, ale přesto ve mně byla malá dušička, vždyť mi odeberou skoro půl litru krve! Po chvíli jsem se uvolnila díky pohodové, skoro až domácí atmosféře, která na oddělení panuje.

7

Vyplnila jsem vstupní dotazník, který vyřadí nevhodné dárce. Měsíc před odběrem musí být člověk zcela zdrav, nesmí se pohybovat v oblastech, kde se více vyskytují různé krví přenosné choroby a podobně. Pak jsem navštívila kancelář, kde jsem vyřídila různé administrativní záležitosti a mohla se přesunout na odběr krevního vzorku z prstu. V čekárně jsem pak dostala výsledky a krevní obraz a čekala, až se uvolní místo na vyšetření lékařem.

Paní doktorka mi přeměřila tlak. Trochu nízký, ale zkusíme to. Tenkrát jsem vážila sotva padesát kilo, což je spodní hranice váhy vhodného dárce. Jinak jsem byla v pořádku, ale jedné spolužačce, také prvodárkyni, odhalili nedostatek železa. Během dalších vyšetření se pak zjistilo, že má celiakii a musí držet bezlepkovou dietu. Z krve se dá vyčíst leccos.

Přichází moje oblíbená část. V malé jídelně můžete sníst libovolné množství rohlíků a napít se čaje a džusu. Už den před odběrem je velmi důležité vypít velké množství tekutin, nejíst nic tučného, samozřejmě nepít alkohol a vydatně se ráno nasnídat. Dostanete také omluvenku ze školy, či z práce na celý den, a to se vyplatí.

Důkladně jsem si umyla ruce až po lokty a čekala, až se uvolní lehátko, kde jsou přístroje umístěny po levé straně. Na levé ruce mám totiž lepší žíly. Pak přichází ta méně oblíbená část. Jehla je totiž poněkud větší, než jsme zvyklí z ordinací praktických lékařů. Přeci jen těch 450 mililitrů krve musí nějak z těla ven.

Záměrně jsem zavřela oči a cítila jsem jak jehla trochu štípla. Místo vpichu mi sestřička překryla náplastí, takže jsem se mohla dívat, jak trubičkou proudí červená tekutina a ústí do plastového buřtíku, který se začal pomalu plnit. Odběr trvá pět až patnáct minut, někomu to teče rychleji, někomu pomaleji. Během té doby musíte pumpovat - stahovat ruku v pěst, jako by jste něco mačkali. Já dostala malý pěnový míček.

Někdo ztrátu téměř půl litru krve snese bez újmy, někdo je jen unavený (proto se celý den nesmí řídit auto), někomu se udělá špatně a zkolabuje. Záleží v zásadě na tom, jak se člověk na odběr připraví. Právě proto se sestřičky o pacienty velice pečlivě starají. Po odběru by se měl člověk ještě v klidu najíst a napít. Každý dárce dostane žeton do automatu na kávu, či čokoládu a šedesátikorunovou stravenku, ideální na tři cheese do mekáče. Pravidelní dárci mají pak spousty dalších výhod.

Od té doby jsem byla darovat krev už několikrát. Vždycky, když provedu něco špatného, slíbím si, že na oplátku půjdu příští týden darovat krev a nějakému konkrétnímu člověku třeba zachráním život.

(sk)

Blíží se nám známá skautská sbírka Postavme školu v Africe a dočíst se o ní můžete i v tomto čísle. Reálné zážitky z Afriky jste si mohli první říjnový pátek poslechnout přímo od Máji, hlavní koordinátorky akce, která Afriku několikrát navštívila. Poslechlo si ji asi dvacet zvídavých hradeckých roverů. Mája nám ukázala své fotky z cest po Etiopii, které doplňovala svými poznatky. Dozvěděli jsme se zajímavosti o mentalitě Etiopanů a o problémech, které tuto chudou zemi sužují. Vysoká negramotnost a nedostatek pitné vody tvoří jen zlomek toho, proti čemu tamní lidé a neziskové organizace bojují.

(sk)

8

Přírodní památka Na Plachtě se rozkládá na jihovýchodním okraji města Hradec Králové. Vyskytuje se na ní několik tisíc jedinečných druhů živočichů i rostlin a z botanického i zoologického hlediska je považována za unikátní. Již od šedesátých let 20. století se však objevují snahy Plachtu zničit jejím zastavěním sídlištěm, skladišti a administrativními budovami.

Cheš-li se dozvědět více a pomoci lokalitě Na Plachtě, navštiv stránky www.naplachte.cz

Domácí tým Létající Cirkus bojuje o postup do finále. Časomíra ukazuje asi dvě minuty do konce zápasu. Tradiční vítěz Scout Frisbee Cupu pražský tým Záře dává bod a dotahuje na 6:6. Následuje nekonečná výměna. Disk padá, ale obě strany bojují do posledního dechu. Nakonec zaboduje Cirkus a postupuje do finále. Hráči poraženého týmu jsou ale také spokojení, zažili akční vyrovnanou hru. To je pro většinu hráčů důvodem návštěvy turnaje. Všech šestnáct týmů, které se do Hradce o prvním říjnovém víkendu podívali, to cítilo stejně. Atmosféru na hřišti mohu shrnout jediným slovem – pohodička.

Létající Cirkus, domácí tým poslepovaný na poslední chvíli, nakonec ve finále porazil pražské Sromasky a historicky poprvé se umístil na nejvyšším místě. Spirit of the game, ocenění za fair play si do Jičína odvezli Hairy Jet. Další domácí tým Kulatá „junior“ šachovnice dosáhl na dvanáctou příčku a mají být právem na co hrdí. Několikrát těsně dotahovali na týmy složené ze samých velkých chlapů!

Touto cestou bych také ráda poděkovala organizátorům turnaje Terce Kulichové a Kačerovi, protože po této stránce akce fungovala velmi dobře a ani trávník na Sokole nebyl nakonec tak špatný. I když frisbee hraji jen velmi okrajově, těším se na další ročník. Pro více informací a fotky se podívejte na sfc.animato.cz.

Pirát, kapitán Létajícího Cirkusu, mi svolil ke krátkému rozhovoru. Frisbee se věnuje velmi aktivně. Za svůj největší úspěch považuje výhru na prestižním mixovém turnaji v Ženevě.

(sk)

Rozhovor s Pirátem

Jak ses na turnaj připravoval?To je dost blbá otázka. Já se nepřipravoval vůbec.

Očekával jsi vítězství svého týmu?Tajně jsem doufal, že by to už jednou mohlo vyjít.

Proti komu sis nejlépe zahrál?Proti Záři.

Chystáš se na příští ročník?Ani ne...

Chceš ještě něco dodat?Turnaj byl super! Jsem rád, že bylo pěkný počasí, že zase přijelo hodně týmů a snad přijedou v takovém počtu i příští rok.

9

10

Jak jsme slíbili v minulém čísle, pokračujeme v táborovém seriálu. Přinášíme vám reportáže z dalších čtyř letošních táborů, na dalších pět se můžete těšit v příštím čísle.

(sve)

Letošní letní tábor na Zlaté Skále poblíž Ostroměře byl skutečně velmi kvalitní, však byl také veden elitou. Stárnoucí Žabák odchází do skautského důchodu a děti jsou vydány napospas tlupě mladých instruktorů. Kvartet Zrůda, Močál, Martina a Pavel se pozvolna chápe otěží a pod křídly táborové hry Stroj času pilně servíruje dětem časoprostorové radovánky.

Nejoblíbenější byl samozřejmě budíček, hned potom každodenní lety strojem času. Profesorův učeň sestrojil uvnitř stanu parádní ovládací terminál s křeslem, sluchátky, klávesnicí a dalšími vychytávkami, takže družina, která zvítězila v etapě předchozího dne může snadno a pohodlně přenést sebe i ty chudáky, co stojí venku. Každý den jsme změnili čas a místo, pohybovali jsme se zcela náhodně, avšak jednu věc popřít nelze. Chvilku pršelo vždy a všude. Nejvíce nám déšť situaci zhatil v pravěku, kde jsme museli střídat estetiku a vaření mamuta podle počasí.

Tři táborové družiny se ukázaly být velmi vyrovnané a až etapy, jako byl tanec deště a útěk před hladovou zmijí, či směnný obchod za dob Marca Pola, situaci vyjasnily. Jeden den jsme se dokonce octli na podmořské stanici a vyráběli jsme kyslík pomocí krystalů radioaktivního energitu. Pochválit se také musíme za prvotřídně naplánovaný program. Nácvik a plnění tlapek a stezek dopoledne, etapa a hry odpoledne a zpívání či jiná beseda večer našich pětadvacet dětí nadchlo. Nesmíme zapomínat na to nejdůležitější, dort ke čtyřicátému táboru Lvíčat na Zlaté Skále, který nakrojil sám Akela, zakladatel oddílu.

Tábořiště bylo značně zvelebeno, provedli jsme tradiční úklid kumbálu, vyčištění střechy, nalakování podlahy, nakoupili jsme nová kamna a upravili jsme oblast užitkového ohniště tak, že táborový kruh vedle něj vypadá jako chudý příbuzný. Poté po nás ovšem Zlatou Skálu převzal zkázonosný oddíl 18&18 a od té doby nevíme, kam pojedeme na tábor příště. Na táboře se byl podívat i sám veliký výchovný zpravodaj, který dokonce přímo prohlásil, že „něco takového ještě neviděl“.

(Ondřej Bešťák – Močál)

11

Náš oddíl letos tábořil již potřetí na louce u Labe v obci Stanovice u Kuksu. Počet účastníků na oddílových táborech má vzestupnou tendenci, letos nás bylo třiačtyřicet táborníků, návštěvy nepočítaje. Stejně jako každý rok měl náš tábor ústřední téma, na které je vymyšlena celotáborová hra. V minulých táborech jsme vystřídali od Egypta přes Indiány po objevení Ameriky už snad všechno, letos se Docent výborně vypořádal se starozákonním tématem – zpracoval do hry dějiny Izraelitů.

Nejslavnostnějším ohněm byl uprostřed tábora konaný slibový oheň. Letos pro nás dosti zlomový, protože nám se složením oddílu značně zamíchal. Odslibovalo sedm skautů, tři vlčata a pět starších skautů přestoupilo mezi rovery. Počasí bylo příznivé, nemuseli jsme se proto vzdát dvoudenních výprav, zvlášť pro vlčata, skauty a rovery na Maloskalsko, a jednodenní výpravy pro nejmenší vlčata na Kumburk. Škoda, že před táborem dost pršelo, nemohli jsme se proto většinu tábora koupat v řece, Labe bylo rozvodněné. Vedle herních programů jsme se věnovali také vázaným stavbám s rovery, novému programu se skauty, plnění stezek, vlčků, odborek, výzev a dalších. Příští rok bychom rádi vyrazili zase na nějaké nové tábořiště, máme rádi změnu.

(Matěj Havel)

Již během roku prosakovaly zprávy o novém nalezišti zlata v okolí Fort Yuconu. A tak již od zimy začali všichni členové oddílu shánět finance na nákup zlatokopeckého vybavení a na další výdaje. Opravdová zlatá horečka vypukla až po příjezdu na tábořiště poblíž obce Tatenice u Lanškrouna. V městečku Fort Yucon přivítal všechny zlatokopy sám starosta městečka a během prvních dnů tábora pokračovaly jednotlivé družiny v přípravách na rýžování zlata. A tak jeden den pomáhaly s vykládkou lodí, převážejících spoustu materiálu pro zlatokopy, jindy zase musely napojit žízni- vé koně, kteří zůstali před velikou strží.

Problém byl v tom, že potok se životadárnou vodou tekl až na dně rokle a pro její přepravu nemohli zlatokopové použít výrobky zhotovené lidskou rukou. A tak museli vodu nosit v ústech, ve vlasech nebo třeba v mechu.

V městečku se čas od času otevíralo i casino, kde mohli zlatokopové vyzkoušet své štěstí v ruletě, kartách i kostkách, a pořádaly se tam velké závody psích spřežení. Každá z družin si vyrobila vlastní saně, se kterými nastoupila do závodu. Některé saně však nástrahy cesty nevydržely a psi museli jezdce do cíle donést na ramenou. Kromě toho pro zpestření zábavy proběhly mýdlové souboje na kluzkém povrchu nebo utužování těla ve vytopené sauně. Po několika dnech tábora konečně přišla zpráva o nálezu zlata.

Zlatokopové ihned vyrazili podle mapy na místo nálezu. Největší naleziště bylo objeveno na konci tábora. Po prudké noční bouřce se v blízkém potoka objevilo obrovské množství zlata. Naši zlatokopové jím ani nestačili plnit nádoby, přičemž vytěžené zlato jim bylo v místní bance směňováno za táborové dolary. Každý ze zlatokopů si z letošního tábora odváží spoustu nezapomenutelných vzpomínek na dny prožité v krásné přírodě a přátelském prostředí. Fotky z letošního tábora i dalších akcí našeho oddílu naleznete na jednickahk.rajce.idnes.cz

(Vladimír Plášil – Siggi)

Náš oddíl letos tábořil už po sedmnácté v údolí Prudkého potoka pod Kralickým Sněžníkem. Na tábor se vydalo celkem šestadvacet holek a čtyři kluci a různě proměnlivý počet vedoucích. Naše letošní celotáborovka se jmenovala Cesta na Měsíc. Příběh vycházel ze sovětské dětské knížky Neználek na Měsíci, kterou jsme si upravili podle svých představ. Družinky představovaly obyvatele městeček Artolec, Brůdek, Drsník, Julčín a Vrčeň, kteří se dostanou na Měsíc raketou, kterou sestrojil šikovný Tintítko společně se Šroubkem a profesorem Hvězdoslavem. Všichni si vyzkoušeli astronautský výcvik, chůzi po povrchu Měsíce ve skafandrech vlastní výroby, trhali podivné měsíční ovoce, seznámili se s panem Lumpinem a nakonec se vrátili zase zpět do Městečka, kde každý získal nový skafandr – tričko s logem letošního tábora.

Ozdobou tábora se stala 6,25 metrů vysoká raketa z dílny raketového konstruktéra Motáčka, vůdce oddílu. Během tábora jsme podnikli dva výlety. První na horské káry a koloběžky do Hynčic pod Sušinou a druhý k největšímu divu Česka, přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně. Myslím, že se nám letos tábor povedl, přispělo k tomu i počasí, které nebylo tak hrozné, jak mohlo být a také to, že už druhý rok po sobě nebyl žádný vážnější úraz. A na závěr dodám snad jen to, že už se nemůžu dočkat příštího tábora!

(Jan Holoubek – Piko)

12

Letos jsme měli 40. výroční našeho tábora. Skutečně, už od roku 1969 táboří náš oddíl v údolí Ozvěny v Toulovcových Maštalích. I pod hlavičkou pionýra se dařilo vést tábory ve skautském duchu. Díky tomu dnes máme bohatou tradici a kvalitně vypěstovanou táborovou kulturu. Pro mě to letos začalo už na jaře, protože jsem měl na starosti plán tábora a značnou část programu.

Podkladem pro celotáborovou hru byl dobře známý western Sedm statečných. Film neposkytuje tolik nápadů jako třeba knížka, ale pro přípravu scének je to předloha perfektní. V první části se z táborníků, nejdříve naprostých zelenáčů, stali ostřílení honáci krav. Poté co si vydělali nějaký ten dolar, nastala pravá chvíle vyrazit do městečka a pěkně to roztočit. Na jeden den se celý tábor proměnil v Dodge city. Po návsi se procházeli po zuby ozbrojení banditi, zatímco pomocníci šerifa se snažili zjednat ve městě pořádek a rozdávat práci.

Táborníci si mohli vydělávat peníze nejrůznější činností, od kopání hrobu až po provozování dostavníku. Kdo měl dost dolarů, ten se vydal do obchůdku, kde se mohl trochu rozšoupnout.

Vrcholem dne bylo rodeo. Na vítěze padaly velké sázky, které však většina lidí prohrála. Za zbylé peníze si kovbojové sotva koupili něco k večeři... V dalších dnech jim nezbylo nic jiného, než vzít špatně placenou práci – chránit jednu Mexickou vesnici. Tady už následoval děj Sedmi statečných. Závěrečný boj u nás vypadal asi takhle. Banditi v čele s Calverou obsadili nechráněný tábor, který začali rabovat. Sedm nejstatečnějších táborníků se ale rozhodlo vrátit se zpět a nenechat ostatní táborníky jejich osudu. Stateční se pomalu připlížili podél stanů. Vtom padl první výstřel. Strhla se prudká přestřelka papírovými koulemi, ve které byli nakonec všichni banditi zneškodněni.

Závěr tábora patřil jako obvykle vyhlášení výsledků táborového bodování. A odměna byla sladká - v terénu upečený dort. Vítězná družina měla ten svůj tak velký, že se musela podělit i s vedoucími.

(Lukáš Trumm – Tučník)

13

Tábor kuklenských skautů, to je vždy jedna velká prázdninová jízda v krásném prostředí Prachovských skal. Tentokrát jsme jeli skoro na tři týdny a bylo nám to málo. Náš tábor se může pyšnit několika zajímavostmi. Kromě toho, že vlastníme velmi rozsáhlou sbírku lednic, mrazáků a plynových sporáků, máme také solidní sbírku roverů. I když jezdíme celé středisko společně, roverů je tolik, že si mohou dovolit plnohodnotný program. Vezmeme to ale od nejmenších.

Světlušky a vlčata se letos vydali cestovat po celém světě s hrdiny nejednoho malého človíčka, Bobem a Bobkem. Tito dva roztomilí králíci ukázali našim nejmenším nezbedům spousty a spousty zajímavostí z celého světa. Kdo z nás byl třeba v KLDR sledován tajnou policií?

Nejen králíky byl ale tábor živ. Skauti si naopak nabrousili meče a vydali se putovat světem Dračího doupěte. A že nejedna bitva byla přímo legendární. Hlavně ta se Swištěm – kouzelníkem. I skauti měli své mentory, o poznání méně roztomilé než králíci, o to více chutné. Byli jimi Doner a Kebab.

Zbraněmi v rukou roverů a roverek se stalo pero a papír. Na začátku všeho byla tisková konference o datových schránkách, kterou však narušoval svými bulvárními poznámky velmi investigativní novinář. Naši roveři to však tak nenechali, sepsali své životopisy, rozeslali do redakcí a po úspěšných přijetích ukázali tomu pisálkovi, zač je toho novinářský loket. A že bylo o čem psát. Za všechny snad to, že do našeho údolí zavítal i prázdninový díl lidských dostihů či záchrana uneseného kuřete, které nakonec i přes svůj švédský syndrom skončilo bezpečně u svých zachránců (v žaludku). Redakce byly dvě, Zetor a Cosmomolitan se speciální přílohou pro děti Méďa Kadík a pro rovery Plnej kondom. Každý den vycházely noviny, které soupeřily o Pulitzerovu cenu.

(sk, Zdenda)

14

S Diblíkem jsem se sešla na poslední chvíli, protože někdy to jinak nejde. Původně jsme v tomto čísle chtěli mít rozhovor s Patem a Matem, jako dokonalý protiklad Petry Školoudové z řad jejího střediska. Bohužel se mi je nepodařilo zkontaktovat, tak mi Petra doporučila Diblíka. Známe se už celkem dlouho z hradeckých roverských akcí. Věděla jsem, že je to velmi usměvavá sympatická dívka. Ani po našem setkání jsem nezměnila názor, jen doplním, že Diblík je také velmi ukecaná. Co si redaktor může přát víc?

Proč si myslíš, že mi Petra Školoudová do Profilu doporučila právě Tebe?Přiznám se, že jsem o tom už také přemýšlela, proč zrovna já? Jsem takový důvěryhodný člověk. Ti kluci by byli takový lepší kontrast. Petra asi chtěla, aby to mělo nějakou úroveň a ví, že je na mě spolehnutí. To je asi ten důvod. Kdyby už s Aničkou rozhovor ve skautFLEXu nebyl a kdyby nebyla ve Španělsku, tak by tam dala asi ji. V pořadí jsem pak já.

Pracuješ pro oddíl?No, taky. Já dělám od každého něco. S jedenáctým oddílem spolupracuji, když mám čas. O zkouškovém, nebo když není škola, chodím na schůzky. Hlavně ale jezdím na víkendové akce a tábory. Zabývám se spíš programem.

A co děláš na střediskové úrovni?Tam jsem v revizní komisi. Ale hlavně jak odjela Anička, tak ji zastupuji ve všech jejích funkcích, které měla. Z toho jsem fakt nadšená, protože najednou dělám práci za dva lidi. Nikdo se moc nehrne, aby dělal zástupce mně. Aby dělal takové to moje šolíchání, které jsem dělala dřív já. Dá se to ale zvládat v pohodě.

Jsem zvědavá, jestli přijde nějaký zádrhel, ale myslím, že zatím ne.

Místo Aničky děláš teď i výchovného zpravodaje. To je celkem nový projekt. Baví tě to, nebo to bereš spíš jako povinnost? Chtěla bys u toho zůstat i příští rok?Já jsem do toho byla v podstatě, nechci říct hozena, ale Anička řekla, že teď pojede na rok pryč, tak jestli bych to za ní nepřevzala. Když to řeknu blbě, tak nemáme nikoho schopnějšího. Všichni si uvědomují, že je to potřeba. Za ten měsíc, co jsem výchovný zpravodaj, žádný velký úkol nebyl, to víš vlastně sama. Tak nějak jsem věděla, co se na těch výchovných radách děje. Ale jak jsem byla teď na první poradě, tak jsem si připadala, jakože jsem hozená do vody a plavej, jak umíš. Všichni předpokládali, že všechno vím. Věděla jsem v rámci možností, ale je něco jiného, když čteš ty zápisy, než když jsi na té poradě. Kdyby to bylo vyloženě z donucení, tak bych do toho nešla. Řekla jsem si, že by mi to mohlo něco dát. 15

Chtěla bys u toho zůstat i příští rok?Uvidím, jak se to vyvine, jak mě to bude bavit a s čím přijede Anička. Ona bude vlastně rok mimo a bude muset dělat něco, o čem nemá ani ponětí. Takže nastane vlastně podobná situace.

Myslíš, že máte na středisku nějaký problém? Na něco podobného jsem se ptala i Petry, tak by mě zajímal i tvůj názor. A co ti Petra řekla? (smích) Všude jsou nějaké problémy. My nejsme výjimkou. Velký problém je, že nemáme dostatek dětí. Už delší dobu jsme rádi, když se nám ty dva oddíly poskládají po dvanácti dětech, aby se středisko mohlo zaregistrovat. Občas máme nějaké komunikační šumy.

Máte nějaké generační problémy?Přijde mi, že čím jsem já starší, mám blíž k těm starším na středisku a uvědomuji si, kolik je to práce. Ale docela jsme se toho obávali. Vedoucí jedenáctého oddílu patří právě mezi ty starší. Když se náš třináctý oddíl začal rozpadat, připojili jsme je právě k druhému oddílu. A cítili jsme, že to není úplně ono. Ale když jsme přišli s něčím novým, tak s tím nebyl žádný problém. Přišlo mi, že byli rádi, že se někdo ujme toho programu, že to nemusejí dělat sami.

Máte dost roverů na středisku? Nemáte málo vedoucích?Roverů máme dost. Třináctý oddíl byl povýšen na roverský oddíl. Jsou tam teď všichni starší lidi z oddílů. Když se jede na tábor, tak není problém, že bychom se třeba kvůli nějaké práci nemohli soustředit na děcka. Akce přes rok jsou docela problém, všichni jsou už na školách. Je problém se sejít. Scházíme se jednorázově a většinou něco připravujeme, třeba výpravu, nebo Mikulášskou.

Když byla snaha sejít se jen tak, pro naši zábavu, tak to nebylo už tak akutní, takže to nedopadlo. Možná to i dopadlo, ale hrozně málo.

Takže na vlastní čistě roverské akce nemáte čas? Ne.

Účastníte se tedy celohradeckých akcí, které jsou pro takové rovery připraveny?Já vím. Já na takové akce dřív i jezdila, když to ještě nebylo pod hlavičkou Společenství, když to pořádala Želva s Tomášem. Ty celohradecké schůzky, to už je taky pár let zpátky. Byla jsem i na pár akcích a přišlo mi to docela fajn. Ale postupem času tam jezdili čím dál mladší lidé a já mám pocit, že už stárnu, což je logické, ale už mě to tam tolik nebere. Ale určitě je škoda, že kluci Pat, Mat a Pepa, kterým je patnáct až sedmnáct, takže by to bylo pro ně, se jim do toho nechce. Mají spousty jiných koníčků. A kdyby je do toho někdo tlačil, to se jim už vůbec nebude líbit. Na druhou stranu, když člověk přijde na Skautský ples a všichni se tam už znají a já jsem tak trochu mimo. Sice všechny znám podle obličeje i podle jména, ale všichni se tam spolu bavili a my s druhým střediskem jsme tam seděli trochu mimo.

16

Je nějaká akce z minulosti, kterou sis nejvíc užila? Na kterou bys třeba vyrazila znovu, kdyby byl další ročník?Určitě (D)efekt. To bylo super. Byla jsem tam jako účastník a divím se, že se to vůbec dokázalo uspořádat. Dost věcí mi to dalo. Byla jsem potom zase nadšená, namotivovaná. Tady je ta cesta a tou můžeme jít. (D)efekt byl dobrý od začátku do konce. Letos to (pozn. red.: Efekt) uvidím z jiného úhlu. Jako výchovní to budeme spolupořádat. Jsem zvědavá, jestli někdo od nás dorazí. Měli by, ale zatím se tváří dost skepticky.

Vlastně jsi byla jako organizátor na Obroku, že? Jak to fungovalo v zákulisí?Na Obrok jsem vlastně naskočila také jako do rozjetého vlaku. V týmu registrace jsem byla s Aničkou. Říkala mi, že nějací lidé vypadli a nabídla mi, jestli bych to nechtěla dělat. Tak jsem řekla, že jo, proč ne. Takhle se stavím ke všemu. Nejvíc mě překvapilo, že se to zvládlo uspořádat, tak obrovská akce! Tu akci uspořádalo vlastně dvacet lidí, kteří z toho mají nervy rok předtím a ještě rok potom. Jsem zvědavá, jestli bude příští Obrok.

Cože? Myslíš, že ne?Byly nějaký hlášky z Roverskýho odboru, že to nevypadá.

Aha! Jakože to nikdo nechce pořádat?To nevím. Neznám ten důvod. Zaslechla jsem, že není jisté, že to bude. Teď je zpracovaná zpětná vazba a i co jsem slyšela tady v Hradci, až na vodu a prach, s čímž se nedalo nic dělat, se to hodně líbilo. Lidi měli strach z toho, že to bude v té pevnosti.

Co studuješ za školu?Univerzitu Karlovu, Přírodovědeckou fakultu. Jsem v prvním ročníku magisterského studia makro-molekulární chemie. Je po prvním týdnu školy, tak nevím, ale dělala jsem tam bakalářku na stejné katedře. Rozhodla jsem se pokračovat. Není to moc oblíbená katedra, tak jsem si spočítala pro a proti, nemám co ztratit. Když to nepůjde, tak to nepůjde, když ano, tak o to líp.

Co ráda děláš kromě školy a skautování?Koníčky, že bych vyloženě někam chodila každý týden, nemám. Ráda si něco přečtu, ráda se kouknu na dobrý film. Asi ne nic konkrétního. Ráda se dozvídám nové věci, takže když mám novou příležitost, tak je to úplně super.

Čteš skautFLEX? Myslíš, že projekt jako skautFLEX má tady v Hradci smysl?Čtu. Někdy i vícekrát do měsíce, když tam něco hledám. Já co si nenapíšu, to nevím. Určitě to má smysl. Je to možnost, jak dát o sobě vědět. Dát vědět, že se v Hradci něco děje. Je to známka, že to funguje. Určitě to má smysl.

Chtěla bys něco vzkázat čtenářům?Pokud máte něco, za čím chcete jít, tak za tím jděte, protože to za to rozhodně stojí. Dřív nebo později to rozhodně bude. Věřte tomu a ono to bude, už je to tak zařízené. Nevím jak, ale funguje to.

(sk)17

Cestou jsme z okna vlaku pozorovali postapokalyptickou scenérii. O rozloze menší vesnice se za sklem rozléhala nepoužívaná a léty poznamenaná elektrárna. Vypadala jako jaderná, chladící věže by tomu nasvědčovaly. Ať byla jaká byla, dělala dojem. Připadali jsme si na chvíli jak ve městě duchů. Ale podobných obrázků jsme měli možnost z vlaku vidět více, holt rukopis minulého režimu se jen tak vymazat nedá.

Apuseni pro nás byly poučením, že bez mapy se do hor prostě nechodí. I proto jsme nakonec výpravu o pár dní zkrátili. Na začátku trasy nás čekal horský klášter, od něhož nebylo daleko k velmi populární přírodní atrakci, k soutěsce, která se nedá přejít suchou nohou. I když jsme si kasali kraťasy pěkně nahoru, stejně jsme se smočení nevyhnuli. Soutěska je poměrně dlouhá, něco kolem dvou kilometrů, takže jsme si tam náležitě užili. Pochodovali jsme po okrajích a drželi se ocelových lan, našlapovali jsme na železné stupačky a drželi se za madla, nebo jenom skákali z kamene na kámen. Bohužel, lidé se tam k přírodě neumějí chovat zrovna s úctou a krom turistů jsme tam potkávali i haldy nepořádku.

Ale aspoň od Retezatu se zlepšilo značení a pěšinky byly pěkně vidět. Za slunečného počasí jsme si štrádovali přes lesy, louky a občas jsme narazili na chatrče, které měly vysokou slaměnou střechu. A bylo na nich vidět, že se zřejmě dlouho nepoužívaly. Krávy jsme tu potkávali snad častěji než psy, dvě se k nám dokonce přišly podívat na tábořiště. Na stejné místo nás přišla pozdravit i rodina koní. Za celé dva týdny jsme potkali čtyři skupiny Čechů a jedny Slováky.

18

Za zmínku stojí také 80 metrů hluboký vodopád, pod nímž je parádní místo na koupání. I tam se dá doplnit pitná a velmi dobrá voda. S tou jsme neměli problémy, poněvadž snad každý den jsme narazili na zdroj pitné vody. Jinak jsme šli podél potůčků a nebyl problém si načerpat a vodu dezinfikovat.

Asi dva kilometry od vodopádů byl hlavní hřeb celého týdne. Zatopená jeskyně dlouhá přes dva kilometry. Těšili jsme se jak malí Jardové. Jenže hned jak jsme k ní dorazili, bylo nadšení to tam. Ochoz, po kterém se určitě někdy v minulosti dalo zajít až do útrob, končil hned na kraji. Vydali jsme se tam tedy na vlastní pěst. Voda vyvěrala z nitra, byla velmi studená, měla asi deset stupňů, ale čistá byla jako žádná jiná. Místy sahala nad břicho, ale trocha chladu za ten pohled stála. Strop ve výšce asi 40 metrů, prameny přetékaly přes hladké balvany a jeskyně měla atmosféru chrámu. Kaskády z kluzkého kamení nám nedovolily zajít moc daleko, nicméně jsme vycházeli na denní světlo naprosto nadšení.

Pak už jsme se jen snažili dostat do města Deva, odkud nám o půlnoci jel vlak. I když jsme měli asi 12 hodin na 80 kilometrů, kvůli nelogickým autobusovým spojům jsme to nestlihli. V půli cesty, to bylo asi kolem sedmé hodiny podvečer, nám řidiči na nádraží řekli, že v tuhle „pozdní“ hodinu už nic nejede. Před koncem našeho cestování jsme ještě měli čest dát řeč s milou rumunskou rodinkou. Na oplátku, že nás nechají přespat na louce, jsme jim trochu pomohli s kupením sena, poklábosili jsme si a za české pivo nám na oplátku dali domácí mléko. Byla to taková pěkná tečka za tím vším. Naši cestu domů jsme tedy o pár hodin posunuli, vyjeli ráno v devět a na desátou už jsme líbali zem na nádraží v milovaném Hradci.

(Standa)

pokračování cestopisu z minulého čísla

„Jojoj! Sale, musíme pořád jet a nikdy se nezastavit, dokud tam nebudem.“„A kam chceš dojet, člověče?“„Nevím, ale jet se musí.“

Slova dvou hrdinů Kerouacova románu Na cestě vystihují podstatu beatnického literárního hnutí. Být v pohybu, neustále těkat, být na cestě, stále se někam přesouvat, nezůstávat na místě a neustrnout. To platí nejen pro literární styl, ale i pro život hlavních představitelů tohoto svérázného uměleckého hnutí.

Beatnické hnutí se zrodilo v padesátých letech minulého století v USA. Základy však byly položeny už ve čtyřicátých letech, kdy se v New Yorku seznámili spisovatel Jack Kerouac, básník Allen Ginsberg, jejich společný přítel Neal Cassady a mnoho dalších umělců a aktivistů. Centrum hnutí se později přesunulo do San Francisca. Beatoví autoři zpočátku tvořili především v undergroundu. Nakladatelé jejich díla nechtěli vydávat, protože podle nich byla příliš vulgární, neumělecká, novátorská, nemorální a pro širší veřejnost nestravitelná. Dalším důvodem byl nonkonformní životní styl většiny autorů. Často se pohybovali na hranici zákona, experimentovali s drogami, neuznávali společenská pravidla a svým dílem i životem protestovali proti konzumnímu způsobu života tehdejší americké společnosti. Díky nezájmu vydavatelů tak byli odkázáni na neoficiální časopisy a především na živou prezentaci svých textů. Jedno z prvních autorských čtení se uskutečnilo v roce 1955 v Gallery Six a Kerouac ho popisuje v románu Dharmoví tuláci. O rok později se však situace začala měnit.

19

Byla podána žaloba na Ginsbergovu báseň Kvílení. Soudní proces přitáhl pozornost veřejnosti, jednotlivých přelíčení se účastnili mladí lidé a soudce nakonec povolil vydání básně i v USA. Díky tomu mohlo v roce 1958 vyjít i Na cestě, nejznámější kniha a neoficiální manifest této generace.

Beat je považován za podhoubí hnutí hippies, které se v USA zrodilo v šedesátých letech. Kerouac ho předpověděl v Dharmových tulácích, kde píše o tisícovkách mladých lidí, kteří si prostě sbalí batoh a vydají se na cestu. Tato dvě hnutí mají společné myšlenkové základy, staví se kriticky ke konzumní společnosti. Beat je však především literatura, zatímco hippies nejsou omezeni jedním uměleckým oborem.

Ačkoliv od napsání nejdůležitějších románů a básní beatnické literatury uplynulo už více než padesát let, jsou stále nejen čtivé, ale i aktuální. Ovlivnily i českou literaturu, například Bohumila Hrabala a současné světové autory, například Charlese Bukowskiho a Irvina Welshe. Přečtěte si něco a uvidíte...

(sw)

Jack Kerouac - Dharmoví tuláci, Na cestě, PodzemníciKena Kesey - Vyhoďme ho z kola venWilliama Burroughs – Nahý oběd, FeťákAllen Ginsberg – KvíleníLawrence Ferlinghetti – Obrazy zmizelého světaCharles Bukowski – Paměti starého chlapáka, HollywoodIrvine Welsh – Trainspotting, ExtázeBohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Příliš hlučná samotaVáclav Hrabě – Blues v modré a bílé

Bezohlednost. Pro černou barvu tu není místo. Sedím na latríně na vůdcovském lesním kurzu nazvaném poutavě Quo Vadis a říkám si, že horší už to být nemohlo. „Kam kráčíš“ je rozhodně vhodný název, z kurzu mám totiž neodbytný pocit, že sami instruktoři nevědí, co chtějí a kam kráčí oni, jejich frekventanti a vůbec celý tábor. Proč píšu svůj deníček právě na onom místě? Vůdčí tým kurzu se rozhodl najmout na vaření experty, abychom byli na přednáškách řádně otupělí a plni vzpomínek na jídlo. Jídlo vyloženě nutilo každého si přidat. Mnohokrát jsem nechtěl, mnohokrát jsem se přemáhal, ale prázdný ešus a odér z hrnce jsou prostě strašlivé. Mnoho nás skončilo zde. A jelikož končí polední klid, měl bych utrhnout papír a jít.

Na přednášku o metodice jsem dorazil pozdě, to ovšem nikoho v nejmenším nezajímalo. Vypadá to, že si tu každý chodí, jak chce, nevládne žádný tvrdý řád, země není srovnána cukrem a bičem. Očekával jsem, že si po příliš dobrém jídle nějakou tu hodinku zdřímnu, ale bolestivě zajímavá i vtipná přednáška s názornými ukázkami z praxe mi to nedovolila. Když jsem uvažoval o tom, že zavřu oči, ozve se šílené: „Pojďteee na fitkuuu!“ a hned jsem probuzen. Instruktoři se pokusili rozbít tým účastníků a rozdělili je do několika asociálních skupin, zvaných Řeky. Po Řekách jsme měli občas nějakou tu přednášku v menším kolektivu. Cílem Řek byla specializace na konkrétní věkovou skupinu. No, je sice moc hezké, že už přesně vím, čím a jak trestat a chválit skautky a skautky, a že se mi dostalo velmi individuálního přístupu, ale to, že brečím ze vzpomínek na svá skautská léta, už nikoho nezajímá.20

Všichni se mě snaží utěšit, ale žádné podpoření v pláči se nekoná.

Optimismus je vůbec strašná věc. Až do dne, kdy jsem se dostal na kurz, jsem se zásadně budil ostrým hvizdem píšťalky a řevem: „ROZCVIČKÁÁÁ!!!“. Zde nejen, že byl budíček nevhodně pozdě (6:45 oproti zdravým 6:00 na JeVLK), ale instruktorům se do pochmurného rána vždy povedlo přimíchat trochu nezdravého optimismu. Když vás vzbudí Macarena od Los del Rio a následně vás starší bratr s úsměvem od ucha k uchu hromadným tancem zfanatizuje natolik, že jdete dobrovolně skočit do hráze, bolí to. Ráno pak už není krásně smutné.

Kurz byl zakončen neorganizovanou technoparty – v prostředí místního domku jsme rozžali svíce, ale místo meditování a pláče se rozjely kytary na osm hodin nonstop, a my jsme celou noc až do budíčku skákali, pogovali a tancovali na veselé skautské písničky. Vrcholem fanatismu bylo skákání do hráze v půl čtvrté ráno, za zpěvu písně „Jsem skaut, jsem skaut, jsem hrdý na to, že jsem out!“. Ještě že jsem si našel klidné místo v rohu pro svůj smutek.

Abych to shrnul, pokud jedete na Quo Vadis, nedočkáte se ničeho truchlivého. Dobré jídlo, vynikající přístup, optimismus, optimismus, šílený optimismus, zajímavé a přínosné přednášky, scénky od instruktorů pro naše větší pobavení, příliš vřelý, zábavný a příjemný kolektiv, zážitkové akce, málo příležitostí k pláči a podobně. Pokud chcete skončit s emo životem, jeďte tam. Já beru černé oblečení a jdu se zklidnit na hřbitov, tento VLK už mi ale asi zůstane navždy vyrytý v paměti bílým písmem.

(Ondřej Bešťák – Močál)

Celý skautský program prochází velkými změnami a týká se to samozřejmě i časopisů. Pokud máte zájem vidět současnou podobu časopisů, na stránkách Křižovatky jsou všechny ke stažení. Jedná se o experimentální čísla hned pěti časopisů. Světýlko (pro vlčata a světlušky), Skaut (pro skauty a skautky), Roverský kmen (pro rovery a rangers), Skauting (pro vedoucí) a Skautský svět (pro skauty a jejich příznivce).

21

Pokud se vám na časopisech něco líbí, nebo naopak nelíbí, můžete se zúčastnit jejich připomínkování. Začátkem zimy pak vyjdou nultá čísla časopisů, která by měl každý člen Junáka dostat do své schránky. Od ledna pak časopisy budou do schránek všech členů chodit pravidelně jednou za dva měsíce.

(sve)

Začátkem září pracovní skupina pro roverský program a roverský odbor Junáka vpustila do světa první výstupy své práce. Dokumenty se snaží popsat, jak by měl rámcově roverský program vypadat, co je jeho součástí a jaké vazby jsou mezi jeho jednotlivými částmi. Jedná se o pracovní verzi – podklad k diskuzi o roverském programu.

Na základě připomínek k této verzi bude vypracována na podzim 2009 finální podoba kostry roverského programu. V případě, že vás zajímá, co že se to pro vás připravuje, neváhejte se na Křižovatku podívat.

(sve)

Čtvrtý ročník soutěže o titul Táborová stavba 2009 má za cíl zmapovat úroveň staveb na skautských táborech. Vyzdvihnout a ocenit kvalitní a nápadité skautské táborové stavby. Určitě jste i letos na táboře stavěli svoji tradiční stavbu, nebo jste postavili nějakou novou vázanou lahůdku? Stačí pět fotek, plánek nebo náčrtek i od ruky, vyplnit přihlášku a můžete vaši stavbu přihlásit do této soutěže.

Tak neváhejte, ať vaše stavby, stavbičky, originální nápady, tradiční osvědčené konstrukce, táborové lahůdky a bláznivé výstřelky nezapadnou jen v táborových kronikách vašeho oddílu. Podrobnosti najdete na adrese http://taborova-stavba.skauting.cz/. Uzávěrka přihlášek je 30. října 2009.

(sve)

V minulém čísle jsme vám slíbili, že vás seznámíme s výsledky dotazníků kvality výchovy. Průzkum probíhal přes letošní léto a nyní máte možnost shlédnout první výsledky dotazníků. Podrobnější informace a výsledky zašleme každému oddílu, který se do hodnocení zapojil.

Dotazník byl rozdělen na dva sloupce, základní standard kvality a kvalitní oddíl. V obou sloupcích bylo možno dosáhnout určitého počtu bodů. Na otázky se odpovídalo ano při splnění podmínky, ne při nesplnění. V tabulce na následující stráce se můžete podívat, kolik procent oddílů danou podmínku splňuje, neboli kolik procent oddílů odpovědělo na otázku ano.

Hodnocení se zúčastnilo čtrnáct oddílů z patnácti oslovených. Nakonec uvádím několik zajímavých informací. Dotazníky hodnotilo celkem šedesát osm roverů a činovníků. Průměrnému vůdci oddílu v Hradci Králové je třicet jedna let. Vůdce oddílu svůj oddíl vede průměrně sedm a půl let.

22

Průměrný výsledek prvního sloupce (základní standart kvality) je dvanáct bodů ze sedmnácti možných. Průměrný výsledek druhého sloupce (kvalitní oddíl) je třináct bodů z třiadvaceti možných.

Dotazníky nám ukázaly naše silné i slabé stránky. Těmi silnými jsou hlavně administrativa a bezpečné prostředí pro děti. Mezi slabé stránky patří zejména absence družinového systému, plnění stezek a rozvoj duchovního života. Přesto doufám, že vám dotazníky pomohou zacílit vaši činnost tím správným směrem, což byl jeden z hlavních cílů projektu. Nám zase dotazníky pomůžou při další práci na rozvoji hradeckého skautingu. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří se do hodnocení zapojili.

(sve)

93% 93%

43% 86%

64% 71%

64%

64%

43%

86% 71%

7%

43%

43% 36%

86% 57%

64% 79%79% 57%

64%

50%

14%

50%

79%

64%

100%

93%

100%

Alespoň 2 akce (mimo tábor), které mají jako jeden z hlavních cílů rozvoj duchovního života

Na každé akci - kromě schůzek - je přítomna osoba alespoň s čekatelskou zkouškou (u vlčat a světlušek dospělá)

Včasná a spolehlivá administrativa

Bezpečné prostředí

Bez

pečn

ost

64%

21%

Vedení oddílu pravidelně a cíleně informuje rodiče o programu, průběhu akcí a potřebách oddílu

Oddíl v uplynulém roce včas zaregistroval všechny členy a včas za ně zaplatil členské příspěvky

Řádná administrativa

Spolupracující oddíl Otevřený oddíl navenek

Prog

ram

a p

láno

vaní

86%

Oddíl si stanovuje výchovné cíle a má plán činnosti podle kterého pracuje

Oddíl systematicky používá zpětnou vazbu spokojenosti dětí s programem

Účast členů na akcích činila alespoň 70 % starších a 50% mladších

Program oddílu nabízí během školního roku alespoň 12 nocí skautům, skautkám a 7 nocí vlčatům, světluškám na skautských akcích (mimo letní tábor)

Každý měsíc min. 1 družinová či oddíl. aktivita mimo schůzek Minimálně 1 nová (v minulosti nekonaná) netradiční akce

Alespoň 5 akcí s jiným oddílem dohromady v uplynulém roce, z toho alespoň 2 akce s oddílem z jiného střediska (střediskové akce, závody, společné akce oddílů…)

36%

Oddíl uspořádal min. 2 akce pro rodiče svých členů (výlet s rodiči, mikulášská, jiná podobná akce); nepočítaje v to předtáborovou schůzku

Oddíl si vede alespoň 3 z následujících: kronika, fotokronika, časopis, webové stránky, veřejná vývěska

100%

V uplynulém roce se nestal žádný těžký úraz (vyžadující vážnější hospitalizaci v nemocnici); při drobných úrazech následovala správná a rychlá reakce ošetřujících

Bezpečné prostředí a připravení vedoucí

Na akcích se nepije alkohol, nekouří a nepožívají drogy

86%

Na každé akci (kromě schůzek) je přítomna osoba s platným kurzem ZZA (Zdravotník zotavovacích akcí) a vybavenou lékárničkou; v případě vlčat/světlušek musí být dospělá

Vede

ní o

ddílu

Na každých 10 mladších členů v oddíle připadá jeden vedoucí s akutálně platným kurzem ZZA a ČZ

Oddíl si vede a vyhodnocuje evidenci docházky

4 aktivity v přírodě v každém z obou školních pololetí (výpravy, vycházky atd.)

Oddíl svůj celoroční program průběžně, dlouhodobě a systematicky plánuje (má vizi, konkrétní a měřitelné cíle, navazující prostředky, zpětnou vazbu, hodnocení…)

Alespoň 1 člen oddílové rady se v uplynulém roce zúčastnil další vzdělávací akce (Elixír, seminář, výměna zkušeností,…)

Vůdce oddílu je dospělý a má vůdcovskou zkoušku

Zástupce vůdce je dospělý a má složenu vůdcovskou zkoušku

Tým vedení oddílu je složen alespoň ze 4 lidí (včetně rádců družin)

Vůdce nebo jeho zástupce má aktuálně platný kurz ZZA (Zdravotník zotavovacích akcí)

Spolehlivý vůdce Dobrý tým ve vedení oddílu

Základní standard kvality Kvalitní oddíl

Čle

nové

Příprava rádců skautských družin probíhá na RK i v oddíle (nestačí účast na odd. radách, ale průběžný a cílený rozvoj schopností rádce)

V oddílu existují alespoň 2 funkční družiny, skautské družiny jsou vedeny rádcem do 18 let. 21%

Pravidelný program Bohatý a kvalitní program

Oso

bní r

ůst č

lenů

Dru

žino

vý

syst

ém

Oddíl nabízí svým členům možnost postupně se rozvíjet (pomocí stezky, odborek, výzev, nebo obdobného systému)

Oddíl je složen alespoň ze 4 funkčních družin (roverská družina se počítá, pakliže má svůj program a má vlastní družinové schůzky)

Min. 70 % skautů, skautek a 50% vlčat, světlušek splnilo jeden stupeň v nové stezce nebo adekvátní stupeň v jiném (svém vlastním) alternativním systému

Oddíl pracuje s novou stezkou a používá další výstupy Nového programu (metodiky, závody, zkoušky,...)

Po jednom roce od vstupu do oddílu mají všichni členové splněnu Nováčkovskou zkoušku (schopnost dětí posuzuje vůdce oddílu)

21%

21%

Minimální počet členů Zdravý vývoj členské základny

93%Oddíl zaregistroval celkem alespoň 12 členů do 15 let.Min.1 aktivita ročně zaměřená na zvýšení členské základny oddílu

Oddíl zvýšil počet svých členů oproti loňskému roku, nebo nezvyšuje svůj počet členů z kapacitních, či jiných důvodů

Základy družinového systému Funkční družinový systém

Adm

ini-

stra

tiva

Dobrá výchovná nabídka Program pomáhá rozvíjet osobnost členů

Osobní údaje členů oddílu jsou dostatečně chráněny (nejsou volně dostupné)

Min. 33 % skautů, skautek a 25% vlčat, světlušek splnilo jeden celý stupeň v nové stezce nebo adekvátní množství v jiném (svém vlastním) alternativním systému

V programu oddílu jsou plánovitě zařazeny aktivity, jejichž cílem je probrat/připomenout bod sk./vlč./světl.zákona. V průběhu roku dojde na každý bod zákona alespoň jednou. Účastníkům aktivity musí být zřejmé (min. ze zpětné vazby), že cílem byl bod skautského zákona

Alespoň 2 akce prospěšné přírodě nebo druhým lidem

Oddíl pracuje se slibem a zákonem (pokud splníte obě dvě kritéria, ohodnoťte se jedničkou): členové oddílu, kteří splnili Nováčkovskou zkoušku, dokáží vysvětlit obsah sk./vlč./světl. slibu a zákona (lze tolerovat chyby na úrovni jednotlivých slov, či v pořadí zákonů, ale smysl musí zůstat zachován) po chování a jednání členů, které porušuje sk./vlč./světl. zákon, následuje vždy přiměřená a vysvětlující reakce

Ote

vřen

ost

oddí

lu

23

Trasu Potštejn Litice znám od dětství a proto vím, že pokud je někdy ideální doba na navštívení těchto památek, je to právě podzim. Pokud hledáte místo na jednodenní podzimní výpravu, neváhejte.

Věřím tomu, že hrad Potštejn každý z vás zná a alespoň jednou na něm byl. Nicméně na hradě se daří poslední roky obnovovat spoustu prostor, a tak se pomalu mění ze zříceniny na normální hrad. V okolí hradu je vybudována stezka, která vás provede po jednotlivých částech opevnění. Informační cedule vám dané místo vždy vysvětlí.

Pokud se nabažíte hradní historie dosyta, doporučuji navštívit místní zámek, nacházející se v centru Potštejna. Zajímavostí zámku je mramorový sál s rokokovým stropem. Pokud budete mít chvilku, rozhodně doporučuji navštívit místní cukrárnu, která je opravdu vyhlášená v širokém okolí. Většinou je v ní veliká fronta, ale opravdu se vyplatí si počkat.

Z Potštejna na Litice vás povede červená turistická značka. Cesta v podstatě kopíruje Divokou Orlici a pokud se vám vyvede počasí, nebudete litovat, že jste sem vyrazili. Brodění listím v malebném říčním údolí Orlice osloví snad každého. Navíc trasu dlouhou asi pět kilometrů zvládnou i nejmenší děti.

V případě, že ještě nemáte dost historie, můžete navštívit hrad Litice. Milovníci archeologie určitě ocení vystavené nálezy. Jak do Potštejna, tak z Litic se dá pohodlně dostat vlakem. Cesta z Hradce trvá asi hodinu, většinou s přestupem v Týništi nad Orlicí.

(sve)

24

Na každém táboře vznikne herní hit, nová hra kterou všichni hrají do omrzení. Mezi našimi rovery se velké oblibě těšila běhací hra Bomba a štít. Pravidla jsou trošku komplikovaná, proto doporučuji hrát se staršími dětmi. Také proto, že hra vyžaduje fair play.

Určíme jednoho rozhodčího, ostatní se rozmístí po prostoru. Můžeme určit hranice hracího území, ale větší sranda je hrát v neomezeném prostoru. Hráči si v duchu určí, kdo z ostatních bude jejich bomba a štít. Musí to být dva různí lidé. Po startu už svou volbu nesmíme měnit, jinak hra ztrácí smysl.

Po odstartování se snažíme držet v blízkosti svého štítu a co nejdál od své bomby. Nejlépe tak, aby se štít nacházel mezi mnou a bombou. Hra je velmi zábavná a svižná, například protože moje bomba si mě mohla vybrat jako štít, takže za mnou stále utíká a já utíkám před ní.

Po nějaké době rozhodčí hru ukončí a všichni zůstanou stát na místě. Pokud stojím od své bomby dostatečně daleko, asi dva metry, nebo mezi mnou a mou bombou stojí můj štít, pokračuji do dalšího kola. Pokud nejsem před svojí bombou v krytí a jsem blízko, vybuchl jsem a nemůžu pokračovat dál.

Hra pokračuje, každý si určí novou bombu a štít. Takhle stále dokola, dokud nezbudou poslední tři hráči. I když tomu z popisu asi neuvěříte, tato hra způsobuje záchvaty smíchu. Zkuste, uvidíte a běžte se předtím vyčůrat.

(sk)

25

Letošní září se vyvedlo nejlépe, jak jsme si mohli přát a pod podzimním sluncem se nám příroda začíná ukazovat ve své kouzelné pestrosti. Využijme s dětmi barevných listů stromů a vyrobme si do klubovny podzimní skřítky. Aktivitu můžeme dělat klidně i se staršími dětmi, jen zvolte vhodnou motivaci.

Pomůcky: čtvrtka A4, šablonka kolečka (d=10cm), voskovky, podzimní listy, sponkovačku, nůžky, (lepidlo)

Postup:

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Zdeňka Pavlišová - Zipi (zp), Jakub Fabián - Swišť (sw),

Martin Pavlík - Světluška (sve), Jiří Rind - Kajmánek (kj)Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - Swišť

Grafická podoba a sazba: Ondra Koupil - Okoun26

Na čtvrtku obkreslíme kolečko podle šablonky a vystřihneme.Vybereme si jeden list, který má vystouplou rubovou stranu a vložíme ho pod kolečko.Vezmeme nějakou voskovku v podzimní barvě a přejedeme po čtvrtce místo, kde je list.Potom vezmeme další barvy a děláme to samé, dokud nezakreslíme celou plochu. Černou voskovkou nebo kousky listů uděláme skřítkovy obličej.Na závěr mu uděláme z listí vlasy.

1)

2)

3)

4)

5)

6)

Jednoduché, rychlé a přitom to hezky oživí klubovnu.

(zp)