KONFERENCE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ

NEUROREHABILITACE CHŮZÍ

1. – 2.10.2015

OLOMOUC

SBORNÍK ABSTRAKT

odborný garant konference: doc. MUDr. Alois Krobot, Ph.D.

Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc

2

SEZNAM PŘÍSPĚVKŮ

Workshop Walking and Step Down Tasks: How can we measure change due to conservative management of the lower limb?” (Richards D. J.)

Key note lecture

The use of Gait Analysis in the Assessment of Neuro-rehabilitation - Exercise intervention in Guillain Barre Syndrome and Chronic Inflammatory Demyelinating Polyneuropathy (Richards D. J., Bunce M.,· Janssen, J.)

Abstrakta přednášek 1. Efekt tréninku na zlepšení chůze, rychlosti a adaptace na C-millu u pacientů po cévní mozkové příhodě (Babinec L., Kolář P.) 2. Vliv kognitivního úkolu na posturu a krokový cyklus (Dostálová A., Krobot A.) 3. Vztahy mezi variabilitou a svalovou únavou v prototypových pohybech (Vlčková I, Krobot A.) 4. Analýza pohybu center of pressure v poloze na zádech u předčasně narozených dětí a dětí narozených v termínu (Housková M., Můčková A., Svoboda Z., Janura M.) 5. Pilotní standardizace testu NAPI -Neurobehavioral Assessment of the Preterm Infant (Samková L., Můčková A., Hálek J.)

6. Hodnocení posturálních schopností dětí v prepubertálním a pubertálním období (Sosnová K., Můčková A.) 7. Fyzioterapie předčasně narozených dětí na podkladě vývojové kineziologie (Můčková A.) 8. Hodnocení somatické a neuromuskulární zralosti předčasně narozených dětí pomocí New Ballard Score (Kalabusová J., Můčková A. , Hálek J. ) 9. Aktivace svalů ramenního pletence při vertikální kvadrupedální lokomoci (Balharová Z., Krobot A, Kolářová B.) 10. Terapeutické úskalí bilaterální traumatické ruptury m. quadriceps femoris (case report) (Jančíková V., Srovnalová I.)

3

11. Možnosti klinického využití robotických ortéz k terapii chůze (Crhonková R.) 12. Funkční trénink chůze s využitím virtuální reality u pacientů po cévní mozkové příhodě (Szmeková L., Kynčlová P., Bastlová P., Krobot A.) 13. Argumentace využití chodících pásů u spinálních pacientů: review (Kolářová B., Krobot A., Kolář P. , Tomsa M.) 14. Vyšetření a terapie na chodícím pásu u pacientů s artrózou kyčelního kloubu (Kolář P. , Krobot A., Kolářová B.) 15. Variabilita provedení chůze jako ukazatel rizika pádu (Svoboda Z., Janura M.) 16. Vliv vestibularní aference na kontrolu stoje a chůze (Čakrt O., Jeřábek J.) 17. Neurorhabilitace chůzí (Krobot A.)

4

Workshop Walking and Step Down Tasks: How can we measure change due to conservative management of the lower limb?” Richards D.J. e-mail: JRichards@uclan.ac.uk Department of Allied Health Professions Unit, University of Central Lancashire, Preston, United Kingdom Over the years many clinicians have commented about the increase in the need for what is described as Evidence Based Practice or Evidence Based Medicine. However, two problems remain: the reproducibility of measurements of the efficacy of treatments and the clinical relevance of the measures made (American Medical Association, 1992). This workshop will have a particular focus on the clinical application of new methods of assessing knee stability during walking and step down tasks using new wireless sensor technologies. This will explore what information can be obtained with relevance to muscle activity and joint control. Previous work has demonstrated that common conservative management can improve knee joint stability during step down tasks (Selfe et al., 2008, 2011). This effect will be shown with a hands on demonstration of methods and measurements with a focus on how these can be used in clinical practice without the need for a multiple camera motion analysis system. This will include a live assessment of how knee joint stability can be modified using common therapeutic interventions such as taping and bracing. References Evidence-Based Medicine: A New Approach to Teaching the Practice of Medicine. Based on the Users' Guides to Evidence-based Medicine and reproduced with permission from JAMA. (1992 Nov 4;268(17):2420-5) Copyright 1992, American Medical Association. Selfe J, Richards J, Thewlis D, Kilmurray S. The Biomechanics of Step Descent under Different Treatment Modalities used in Patellofemoral Pain. Gait and Posture 2008, Vol 27:2 pp 258-263. Selfe J, Thewlis D, Hill S, Whitaker J, Sutton C, Richards J, (2011) A Clinical Study of the Biomechanics of Step Descent Using Different Treatment Modalities for Patellofemoral Pain. Gait & Posture. 34; 92-96

5

Key note lecture The use of Gait Analysis in the Assessment of Neuro-rehabilitation - Exercise intervention in Guillain Barre Syndrome and Chronic Inflammatory Demyelinating Polyneuropathy Richards D. J., Bunce, M., Janssen, J. e-mail: JRichards@uclan.ac.uk Department of Allied Health Professions Unit, University of Central Lancashire, Preston, United Kingdom Introduction: Guillain Barre Syndrome (GBS) and Chronic Inflammatory Demyelinating Polyneuropathy (CIDP) patients present with difficulty walking and difficulty using the arms and hands due to weakness. Most studies considering treatment of GBS and CIDP have concentrated on the effect of medical therapies such as plasma exchange and intravenous immunoglobulin. In 2005 we conducted an exploration of the use of Digital Gait Analysis for a single case study of GBS who had been discharged 10 months post-diagnosis. The patient was independently mobile with no walking aids, able to drive and independent with all activities of daily living. However, this work identified marked functional deficits, particularly in relation to eccentric control during loading response and mid stance during walking. This prompted additional physiotherapy post discharge which focussed on improving eccentric control in the lower limbs. This intervention showed considerable improvements at the re-assessment point 10 months later. This success prompted a further study on individuals with CIDP whose recovery had plateaued, to see if similar exercise programs offered functional improvements. Methods: A series of single case experiments explored the effects of a home exercise intervention, based on the Otago Exercise programme, with the aim to improve gait and balance in people with CIDP. A physiotherapist monitored and guided 6 patients through a six week intervention period with regular phone calls. Assessments included three 10 meter walk tests, 3 times pre, 3 times during and 4 times post intervention which included a 3 month follow up. Three out of the 10 assessments (pre, during and post intervention) were recorded using 3D motion analysis in the movement analysis laboratory at UCLan. Results: All participants displayed an increase in walking speed when assessed post-intervention, showing that the exercise programme had an overall positive effect on walking speed. The biomechanical data supported these functional improvements by showing a more normal range of ankle movement with an improved control of angular velocity in the eccentric phases of the gait cycle following the intervention. Conclusions: Focussed exercise programs can show a positive effect on walking speed and eccentric control in people with GBS and CIDP who are described as at “steady state” in their recovery. These studies show a possible scope for improvement in walking beyond what is currently offered as standard care in the UK. A more targeted approach in physiotherapy towards eccentric exercise may benefit individuals with GBS and CIDP. Future work with a focus on examining eccentric exercise programmes in such cases would be beneficial. Funding Acknowledgement: This project was funded by Glasshouse Appeal. Keywords: Guillain Barre Syndrome, Chronic Inflammatory Demyelinating Polyneuropathy, Physiotherapy, exercise program.

6

Abstrakta přednášek

7

1. Efekt tréninku na zlepšení chůze, rychlosti a adaptace na C-millu u pacientů po cévní mozkové příhodě Babinec L.1, Kolář P. 1,2

e-mail prvního autora: l.babinec@icloud.com 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Cílem této práce bylo objektivizovat vliv terapie na chodícím páse C-mill na parametry krokového cyklu u pacientů po cévní mozkové příhodě. Samotná experimentální část se zaobírala vlivem terapie na C-millu s využitím akustické a vizuální stimulace na parametry krokového cyklu pacientů po CMP. Celkově se měření zúčastnilo 12 osob, kdy všichni pacienti podstoupili čtyři 15 min terapie složené ze 3 částí, kdy po první vizuálně stimulované chůzi pomocí nášlapných kamenů následovala akustická stimulace pomocí metronomu a následně trénink variability za použití variabilních nášlapných kamenů, všechny části trvaly stejně dlouhou dobu. Efekt byl vyhodnocen podle parametrů ze silové plošiny a za pomoci funkčních testů. Výsledky vykázaly signifikantní vliv terapie na délku kroku paretické dolní končetiny a pravolevou asymetrii v délce kroku. Žádný vliv nebyl zaznamenán na parametry časové. Tato práce potvrzuje význam využití chodícího pásu C-mill zejména na změnu funkčního stavu, stejně jako na zlepšení rychlosti a zejména stability chůze. Klíčová slova: adaptabilita; chodící pás; metronom; vizuální stimulace; kognice

8

2. Vliv kognitivního úkolu na posturu a krokový stereotyp Dostálová A.1, Krobot A.1,2

e-mail prvního autora: A_Dostalova@seznam.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Práce se zabývá vlivem kognitivního úkolu na krokový stereotyp. Využívá principu dual task. Jako úkol byla zvolena změna dechového rytmu, kdy si proband počítá kroky, během nichž nadechuje a ty, během nichž vydechuje. Tento poměr nádech/výdech je dán instrukcemi na 4/8 a 4/12. Obě situace jsou testovány pro 2 rychlosti (3 km/h a 6 km/h). Sledoval se vliv hlavně na silové parametry chůze, délku kroku a rotaci chodidla. Byl potvrzen efekt na silové parametry, kdy došlo ke snížení hodnot. Rotace nebyla potvrzena významným parametrem, zatímco délka kroku ano. Výsledky práce jsou využitelné v praxi nejen u pacientů s neurologickým onemocněním nebo po traumatech, ale u zdravých lidí s funkčními poruchami. Klíčová slova: krokový cyklus; dýchání; postura; biomechanika bránice; dual task

9

3. Vztahy mezi variabilitou a svalovou únavou v prototypových pohybech Vlckova I. 1, Krobot A. 1,2 e-mail prvního autora: vlcin@seznam.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Práce se zabývá pochopením interakce mezi schopnostmi variabilního chování biologického systému a svalové únavy. S tímto jevem se setkáváme v rámci každodenního života. Pro adekvátní posouzení této problematiky byla vybrána z výběru prototypových pohybů fyzicky náročná pozice dřep Wall Sit, kdy hodnotíme zdatnost svalů dolních končetin během různého zaměření pozornosti. Zároveň nám přináší poznatky o variabilitě zapojení svalových skupin během nástupu svalové únavy. Klíčová slova: centrální únava, kognitivní úkol, směřovaná pozornost, dřep Wall Sit

10

4. Analýza pohybu center of pressure v poloze na zádech narozených dětí a dětí narozených v termínu Housková M.1, Můčková A.1,2, Svoboda Z.3, Janura M.3

e-mail prvního autora: houskova.marcela@gmail.com 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc; 3 Katedra přírodních věd v kinantropologii, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci Abstrakt: Předčasně narozené děti, jejichž počet s vývojem medicíny roste, jsou často ohroženy budoucím nepříznivým motroickým vývojem. Cílem studie bylo zhodnocení rozdílů pohybu center of pressure u skupiny předčasně narozených dětí a dětí narozených v termínu. Bylo zmeřeno celkem 60 novorozenců (30 předčasně narozených a 30 narozených v termín), u nichž nebyl nalezen abnormální neurologický, či genetický nález. Vybraná data (sway, rychlost výchylek, rozsah a trajektorie) byla získána měřením na silové plošině o frekvenci 200Hz, doba měření byla stanovena na 5 min. Výsledky ukazují na rozdílnost pohybu COP mezi sledovanými skupinami novorozenců. Předčasně narozené děti mají větší výchylky COP u většiny sledovaných parametrů. Vyšetření na silové plošině představuje neinvazivní metodu objektivně hodnotící pohyb COP, jenž by do budoucna mohla najít uplatění v časné diagnostice. Klíčová slova: novorozenec, předčasně narozené děti, silová plošina, postura

11

5. Pilotní standardizace testu NAPI - Neurobehavioral Assessment of the Preterm Infant Samková L.1, Můčková A.1,2, Hálek J.3

e-mail prvního autora: lenka.samkova01@upol.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc; 3 Dětská klinika, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Předčasný porod přináší zvýšené riziko vzniku vývojových poruch. Kvalitní škálou zachycující i velmi jemné změny ve vývoji dítěte je světově uznávaná Neurobehavioral Assessment of the Preterm Infant (NAPI). Pilotní standardizace této škály pro českou populaci předčasně narozených dětí vedla k vytvoření nového NAPI vyšetřovacího formuláře jehož výsledky ukázaly signifikantní rozdíly u klastrů hodnotících motorický vývoj, nikoliv však u klastrů testujících vývoj behaviorální. Pilotní standardizace NAPI poukázala na možnost využití této škály pro českou pediatrickou praxi a zároveň na konkrétní limity studie, rovněž přinesla řadu doporučení pro další standardizaci tohoto testu. Klíčová slova: NAPI, neurobehaviorální vývoj, předčasně narozené dítě

12

6. Hodnocení posturálních schopností dětí v prepubertálním a pubertálním období Sosnová K.1,3, Můčková A.1,2

e-mail prvního autora: sosnova.klara@centrum.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc; 3 Městská nemocnice Ostrava Abstrakt: Období puberty zahrnuje množství prokazatelných změn na úrovni somatického, nervového a hormonálního systému. Především somatické změny mají v samostatném kontextu vliv na kvalitu posturální kontroly. Studie zkoumající vliv těchto změn v souvislosti s ontogenetickým vývojem tento vliv potvrzují a na základě dozrávání CNS a somatických změn rozdělují ontogenezi na čtyři periody. Cílem této práce bylo zjistit, zda změny spojené s nástupem puberty ovlivňují posturu ve zvolených statických podmínkách a zda je posturální kontrola v tomto věku již srovnatelná s hodnotami dospělých a zda se liší od hodnot dětí. Hodnocenou skupinou bylo 32 zdravých dívek a žen rozdělených na skupinu prepubertální, pubertální a dospělé. Kritériem rozdělení bylo menarché. K hodnocení byla použita posturografie, konkrétně testy RWS, LOS, SOT a US. Byla zjištěna významně horší posturální stabilita u dětí a adolescentů, než u dospělých. U dívek ve věku 11-13 let není dokončen vývoj posturální stability. Adolescenti s průměrnou fyzickou zátěží se neliší v parametrech Limitů stabiliy od dospělých. Adolescenti a děti mají s vizuálním feedbackem posturálně zvládnutý dynamický přenos těžiště v L-L směru. Tento přenos není ještě zvládnut v A-P směru, pro pomalé i vyšší rychlosti přenosu. Děti pak zvládají hůře vyšší rychlost proti adolescentům. Mezi 8 a 13 lety dozrává efektivita výběru a využití posturálních strategií a senzorické integrace. Rozdíl je také ve schopnosti využití senzorických systémů. Klíčová slova: postura, adolescenti, děti, posturografie, puberta, rovnováha

13

7. Fyzioterapie předčasně narozených dětí na podkladě vývojové kineziologie Můčková A. e-mail prvního autora: anita.muckova@upol.cz Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc; Katedra přírodních věd v kinantropologii, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci Abstrakt: Cíl: představit možnosti fyzioterapie u předčasně narozených dětí s respektováním neurobehaviorálního vývoje v jednotlivých etapách jejich gestačního věku. Metodika: neurobehaviorální vývoj předčasně narozených dětí, který může být zaznamenán ve škálách hodnotící neuromaturaci těchto dětí. Neuromaturace v tomto období je velice dynamický proces, kdy probíhá v průběhu týdnů změna (pasivního, aktivního tonu, posturální stability, primitivní reflexologie), která má výrazný vliv na rozvoj následné fyziologické motoriky. Vliv gravitace, nešetrná manipulace a stresové faktory působící na dítě v tomto období, mají negativní vliv na kvalitu postury ve 40. gestačním týdnu. Závěr: nejdůležitějším cílem terapie je dosáhnout posturální stability fyziologického novorozence ve 40. gestačním týdnu. Terapeutický přístup k předčasně narozenému dítěti je minimalizace environmentálních vlivů, šetrnou manipulací a vytvářením bezpečného stabilního prostředí polohováním dítěte a péči o něj celým zdravotnickým týmem. Fyzioterapeut provádí respirační a vestibulární podporu, která je nedílnou součástí o každé předčasně narozené dítě. Zapojení rodičů do péče a terapie umožňuje minimalizovat separaci a strádání matky i dítěte a má pozitivní vliv na rozvoj centrální nervové soustavy dítěte. Klíčová slova: fyzioterapie, předčasně narozené děti, kineziologie

14

8. Hodnocení somatické a neuromuskulární zralosti předčasně narozených dětí pomocí New Ballard Score Kalabusová J.1,2, Můčková A. 1,2, Hálek J. 3

e-mail prvního autora: j.kalabusova@seznam.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc; 3 Dětská klinika, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Zkvalitňující se perinatální péče umožňuje přežití velmi nezralých novorozenců. Problematika předčasně narozených dětí vede odbornou veřejnost ke kvalitní diagnostice a zahájení vhodné terapie. Neexistuje zlatý standard klinického hodnocení gestace, především u dětí před 28. týdnem věku. Cílem studie bylo zhodnocení neuromuskulární a somatické zralosti těchto dětí pomocí New Ballard Score (NBS). Byla posuzována závislost fyzikálních a neuromuskulárních znaků na aktuálním gestačním stáří. Konečným výstupem je stanovení odhadu gestačního věku. Měření probíhala na novorozeneckém oddělení Fakultní nemocnice Olomouc. Bylo vyšetřeno 34 dětí. Hodnotili jsme šest fyzikálních (kůži, lanugo, plantární povrch, prso, oči a uši, genitál) a šest neuromuskulárních znaků (postura, příznak okénka, příznak šály, „arm recoil“, popliteální úhel, vzdálenost pata – ucho). Znaky byly hodnoceny na stupnici od -1 do 5. Celkový součet znaků umožňuje odečíst odhadovaný věk podle tabulky. Po statistickém zpracování byla prokázána významná korelace jednotlivých znaků na aktuálním věku dětí. Výjimkou bylo hodnocení lanuga. Konečný odhad gestačního věku vysoce koreloval se skutečným stářím. Bylo pozorováno mírné podhodnocení gestačního věku v této studii, což je v rozporu s literaturou. New Ballard Score by mohlo sloužit jako jednotný skórovací systém v praxi fyzioterapeuta k posouzení jednotlivých kvalit zralosti a adekvátnímu managementu terapie. Klíčová slova: New Ballard Score, hodnocení zralosti, hodnocení gestačního věku, předčasně narozené děti

15

9. Aktivace svalů ramenního pletence při vertikální kvadrupedální lokomoci Balharová Z., Krobot A., Kolářová B. e-mail prvního autora: zuzana.balharova@seznam.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Studie monitoruje a porovnává intenzitu zapojení šesti svalů ramenního pletence při pohybu na horolezecké stěně a při terapeuticky využívaných oporách o horní končetiny (horizontální a vertikální klik). Cílem studie bylo přispět k využití terapeutického lezení v rehabilitaci. Aktivita vybraných svalů ramenního pletence byla hodnocena pomoci povrchové elektromyografie u skupiny lezců a nelezců s cílem odhadnout a predikovat obtížnost pohybu na horolezecké stěně a jeho potenciální využití u pacientů. Klíčová slova: lezení po stěně, klik, elektromyografie, postura

16

10. Terapeutické úskalí bilaterální traumatické ruptury m. QF (case report) Jančíková V., Srovnalová I. e-mail prvního autora: vera.jancikova@upol.cz Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Oboustranná ruptura šlachy quadricepsu je spíše raritním poraněním. Je přitom vážným poraněním, které vyžaduje neodkladnou diagnostiku a včasnou chirurgickou intervenci. Predispozice vzniku poranění může být na podkladě degenerativních změn vlivem jiného onemocnění pacienta (jako je diabetes, obezita, dna, chronická renální insuficience či užívání steroidů). Klinické projevy tohoto typu poškození jsou: bolestivost, nemožnost aktivní extenze kolena a suprapatelární defekt v oblasti měkkých tkání. Kompletní ruptury jsou léčeny výhradně chirurgicky. V dostupné odborné literatuře zcela chybí detailní algoritmus rehabilitace. Bez následné kvalitní fyzioterapie ale přitom nelze očekávat dobré funkční výsledky. Metodika: Kazuistika pacienta (muž, věk 66 let, výška 178 cm, váha 93 kg) s diagnozou rpt. tend. mm. quadriceps billat. po pádu na schodech. Pacient netrpěl současně žádnou systémovou chorobou. Byl ošetřen operačně pomocí reinserce quadricepsů s následnou imobilizací kolen na 6 týdnů. Po sejmutí fixace kolen následovala 16ti denní rehabilitace na lůžkovém oddělení. Výsledky: Před rehabilitací byl rozsah pohybu v kolenních kloubech v sagitální rovině pasivně: S 0-0-50, aktivně: S 0-0-40 a svalová síla 2-3. Po ukončení rehabilitace byl pasivní rozsah: S 0-0-110, aktivní: S 0-0-100 se svalovou sílou 4 stupně. Závěr: Námi prezentovaný pacient se vrátil na svou předúrazovou funkční úroveň, ale následně došlo k rychlé progresi degenerativního procesu kolen. Klíčová slova: m. quadriceps femoris, ruptura, šlacha, rehabilitace

17

11. Možnosti klinického využití robotických ortéz k terapii chůze Crhonková R. e-mail prvního autora: crhonkova.r@gmail.com Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Zlepšení kvality chůze je často klíčovým bodem v rehabilitaci pacientů s řadou neurologických onemocnění. S rozvojem technických přístrojů jsou v posledních letech velmi populární tzv. robotické ortézy. Jedním z těchto přístrojů je i Lokomat, který umožňuje i u pacientů neschopných chůze využít atributy fyziologického chůzového vzoru a biofeedbacku pro větší motivaci pacienta. Cílem příspěvku je shrnout výsledky studií, které hodnotily efekt terapie s využitím robotických ortéz u pacientů s neprogredujícími poruchami chůze (spinální poranění, CMP, traumatické postižení mozku) a s progredujícím onemocněním (RS a Parkinsonova nemoc). Zatímco lokomoce s využitím robotických ortéz ukazuje na největší efekt u pacientů po CMP a spinálním poranění, u pacientů s Parkinsonovou nemocí a RS nebylo dosaženo signifikantních změn v rychlosti chůze a trváním chůze. Klíčová slova: chůze, robotické ortézy, Lokomat, neurologické poruchy

18

12. Funkční trénink chůze s využitím virtuální reality u pacientů po cévní mozkové příhodě Szmeková L., Kynčlová P., Bastlová P., Krobot A. e-mail prvního autora: lucie.szmekova@upol.cz Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Cíle: Hlavním cílem této práce bylo zjistit okamžitý efekt terapie chůze na chodícím pásu typu Zebris FDM-T při použití virtuální nebo rozšířené reality na prostorové a časové parametry chůze u pacientů v subakutní fázi po cévní mozkové příhodě. Metodika: Pomocí klinických testů (Timed Up and Go test, Timed 10-Meter Walk test) a přístrojového hodnocení (treadmill Zebris analýza) chůze jsme posuzovali rozdíly měřených parametrů během dvou zmiňovaných intervencí. Jednotlivé typy terapií (každá v trvání 20 min) byly zkoumány na stejném vzorku pacientů (n=12) v randomizovaném pořadí a s rozestupem mezi jednotlivými terapiemi minimálně 3 dnů. Ke zjištění efektu jednotlivých intervencí i intervencí mezi sebou byl použit Wilcoxonův párový test. Testy byly provedeny na hladině signifikance 0,05. Výsledky: Po terapii s využitím virtuální reality došlo k signifikantnímu zvýšení parametru asymetrie délky kroku (medián: 7%, p=0,034). Po terapii s využitím rozšířené reality došlo k signifikantnímu snížení parametru doby trvání Timed up and Go testu (medián: -1,6s, p=0,019). Dále jsme zjistili signifikantní zvýšení parametru rychlosti chůze (medián: 0,10 m/s, p=0,049). Tyto výsledky nasvědčují, že funkční trénink (zejména formou rozšířené reality) je vhodný pro zlepšení stability a zručnosti chůze, stejně jako vytrvalost a rychlost. Využití virtuální reality je pak ideální pro integraci kortikální oblasti do léčby a facilitaci neuroplasticity. Klíčová slova: virtuální realita, rozšířená realita, cévní mozková příhoda, chůze, funkční trénink

19

13. Efektikvita terapie chůze na chodících pásech u spinálních pacientů: review Kolářová B.1,2, Krobot A. 1,2, Kolář P. 1,2, Tomsa M. 1

e-mail prvního autora: barbora.kolarova@upol.cz 1 Ústav fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci; 2 Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Cíl: Cílem příspěvku je argumentace využití chodících pásů u spinálních pacientů z pohledu Evidence Based Medicine. Chůze jakožto základní pohybový projev člověka představuje fylogeneticky velice vyspělí mechanismus s hierarchicky uspořádaným neurálním řízením. Již na spinální úrovni v oblasti lumbální míchy do určité míry autonomní interneuronální sít (centrální generátory lokomoce) evokuje rytmickou lokomoční aktivitu svalů dolních končetin. Lokomoční stereotyp je tak možné do určité míry navodit i s omezenou spinální i supraspinální aferencí. Tato skutečnost je podložena majoritně recentními studiemi na animálních modelech. Metodika: Práce představuje systematický souhrn studií hodnotících efektivitu terapie chůze na chodícím páse u pacientů s kompletní nebo nekompletní míšní lézí. Review bylo relizováno z celkem 23 studií. Výsledky: Souhrně z výsledků studií vyplývá, že terapie chůze na chodícím páse má u spinalíních pacientů pozitivní vliv na parametry chůze (jako jsou plynulost chůze, vzdálenost, zvýšená svalová aktivita nebo samostatnost). Výsledky studií potvrzují, že jeden ze zásadních benefitů chůze na chodícím páse je aktivace centrálních generátorů lokomoce rytmickou fázickou stimulací periferních (proprio)receptorů dolních končetin. Klíčová slova: chůze, chodící pás, centrální generátory lokomoce, spinální léze

20

14. Vyšetření a terapie na chodícím pásu u pacientů s artrózou kyčelního kloubu Kolář P., Krobot A. , Kolářová B. e-mail prvního autora: peta.kolar@email.cz

Ústav Fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci; Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc Abstrakt: Úvod: Artróza kyčelního kloubu je jednou z častých diagnóz v ambulanci rehabilitačního pracovníka. Zprvu je řešena užíváním nesteroidních antiflogistik, antirevmatik, ambulantní rehabilitací, čítající fyzioterapii, hydroterapii, fyzikální terapii, nebo balneoterapii. Nové výzkumy ukazují i na přínos přístrojové rehabilitace a nového pohledu na rehabilitační strategie. Ve spojení s kognitivními funkcemi člověka se nové přístrojové techniky jeví jako vhodný prostředek k její léčbě, objektivizaci vyšetření, biofeedback terapii i objektivizaci a vizualizaci výsledků. Metodika: V našem souboru jsme sledovali 13 pacientů, 8 mužů a 5 žen ve věku 35 – 71 let (průměr 56,3). Všichni pacienti měli rentgenem verifikovanou artrózu kyčelního kloubu I.-II. stupně. Pacienti s III. stupněm, nebo destrukcí kyčelního kloubu, byli odesláni na ortopedii k totální endoprotéze kyčelního kloubu. Pacienti byli klinicky vyšetřeni, proveden kineziologický rozbor a následně odesláni na chodící pás Zebris. Terapie probíhala po dobu jednoho měsíce, a měření se opakovala vždy po 14 dnech. Výsledky: Z prvních výsledků, které máme, se jeví trend zlepšování rozsahu hybnosti kloubu – a to hlavně v extenzi, prodloužení kroku, jeho symetrizace a v neposlední řadě i snížení bolesti v oblasti kyčelního kloubu. Klíčová slova: artróza kyčelního kloubu, chůze, chodící pás

21

15. Variabilita provedení chůze jako ukazatel rizika pádu Svoboda Z., Janura M. e-mail prvního autora: zdenek.svoboda@upol.cz Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc Abstrakt: Nehody, prostředí, rovnováha a poruchy chůze jsou nejčastějšími příčinami pádů. Pro určení rizika pádu je tedy nezbytné hodnocení rovnováhy. Jedním z nejčastěji využívaných nástrojů ke komplexnímu vyšetřování rovnováhy je analýza pohybu působiště reakční síly podložky (COP) ve stoji na silové plošině. Avšak hodnocení rovnováhy ve statických podmínkách má určitá omezení. U zdravých osob je toto měření často nedostatečně senzitivní. Klidný stoj vyžaduje poměrně malou svalovou aktivitu, tedy jeho vypovídací hodnota jako ukazatele zhoršené rovnováhy se zvyšujícím se věkem je poměrně nízká. Rozdíly mezi statickými podmínkami (kdy probíhá měření) a dynamickými podmínkami (pád) mohou být důvodem toho, že rozdíly mezi skupinami osob s vyšším a nižším rizikem pádu jsou u většiny tradičních parametrů odvozených z COP nevýznamné. Základní aktivitou, kterou můžeme využít pro hodnocení dynamické stability je chůze. Zvýšená variabilita chůze u osob, které padají, byla prokázána zejména u časově-prostorových parametrů jako jsou délka či trvání dvojkroku, trvání švihové fáze nebo minimální výška chodidla nad podložkou při prošvihu. V literatuře je nedostatek informací o vztahu mezi historií pádů a variabilitě dalších kinematických a kinetických parametrů (úhly, reakční síla podložky, zrychlení). Klíčová slova: rovnováha, COP, stárnutí, stoj, dynamický

22

16. Význam vestibulárního systému pro zajištění stability stoje a chůze

Čakrt O. 1, 3,. Jeřábek J. ;2,3

e-mail prvního autora: ondrej.cakrt@gmail.com 1Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol; 2Neurologická klinika dospělých 2. LF UK a FN Motol; 3ČVUT FBMI, Společné pracoviště biomedicínského inženýrství FBMI a 1. L Abstrakt: Vestibulární systém hraje důležitou roli pří zajištění stability stoje a chůze. Labyrint vnitřního ucha obsahuje dva typy receptorů, které se odlišují svými funkčními vlastnostmi. Jedním typem receptorů jsou vláskové buňky v polokruhovitých kanálcích, druhým typem receptorů jsou specializované buňky v makulách otolitového systému. Periferní část vestibulárního labyrintu je spojena s vestibulárními jádry. V oblasti vestibulárních jader dochází ke konvergenci informací z ostatních aferentních systémů, především zrakového a somatosenzorického. Vestibulární jádra mají jak ascendentní projekci do vyšších etáží CNS, tak descendentní projekci, která je tvořena zejména vestibulospinální dráhou. Pomocí vestibulospinální projekce je zajištěna stabilizace stoje a rovnováha při chůzi. V krátkých kazuistikách budou prezentovány vztahy mezi stabilitou chůze a funkcí vestibulárního systému za fyziologických i patologických podmínek. Pozornost bude věnována významu vestibulookulárního reflexu a úloze vestibulárního systému během prostorové navigace, dále novým poznatkům, které se týkají možností využití fMRI. V poslední části přednášky budou zmíněny postupy, využívané pro rehabilitaci pacientů s onemocněním vestibulárního systému. Klíčová slova: vestibulární systém, stoj, chůze

23

17. Neurorehabilitace chůzí

Krobot A.

e-mail prvního autora: alois.krobot@fnol.cz

Ústav Fyzioterapie, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci; Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc

Abstrakt: Bipedální vzpřímená chůze a běh jsou nejčastějším způsobem pohybu člověka. Morfologické predispozice pro bipedii se vyvíjely nejméně v posledních 2 až 3 miliónech let evoluce našich prehumánních předků. Zatímco bipedie měla a má více forem, termín vzpřímení ve smyslu axiálního napřímení, je výlučný pouze pro současného člověka. Tedy anatomicky moderního člověka, s dobou existence na Zemi nejvýše posledních 150 až 200 tisíc let. Tím se vysvětluje jak určitá evoluční nestálost struktur, které provází a umožňují vzpřímené držení, tak funkční nezralost a variabilita pohybových funkcí ve vertikále. Jiným významným fenoménem pro referované téma je stále častější hypoaktivita a pokles pohybových nároků na lidskou populaci, alespoň v civilizovaných zemích. Oba trendy, evoluční či biologický a sociální, jsou významnými faktory v patogenezi většiny bolestivých onemocnění pohybového systému. Současně platí, že pravidelná a individuálně přiměřená chůze a běh, s udržením axiálního napřímení, jsou jejich optimálním řešením. Podle současných názorů to byly zřejmě také morfologické a funkční dispozice, a tím i behaviorální potenciál pro déletrvající rychlou chůzi, které umožnily „evoluční úspěch“ anatomicky moderního člověka. Klíčová slova: chůze, postura, evoluce

24

Editoři sborníku: doc. MUDr. Alois Krobot, Ph.D. Mgr. Barbora Kolářová, Ph.D. Neurorehabilitace chůzí Sborník abstrakt Publikace určena pro účastníky konference Konference „Neurorehabilitace chůzí“ s mezinárodní účastí je podpořena z institucionálního programu FZV UP v Olomouci: Udržení a rozvoj mezinárodní spolupráce Výkonný redaktor Mgr. Šárka Vévodová, Ph.D. Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Kreiselová Technická redakce autoři Publikace ve vydavatelství neprošla redakční jazykovou úpravou. Vydala a vyrobila Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.vydavatelstvi.upol.cz www.e-shop.upol.cz vup(at)upol.cz Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. 1. vydání Olomouc 2015 Edice – Sborník ISBN 978-80-244-4829-9 Neprodejná publikace VUP 2015/0624