Ladis lav Selepko

Rolnička

MĚSÍČNÍ PAPRSEK

Básně z let 2001 – 2006

Ladislav Selepko

Rolnička

MĚSÍČNÍ PAPRSEK

2013

© Ladislav Selepko, 2013

VÝLET BEZ KRÁLOVNY

Menstruace

Proč tvé nohy začaly hořet?Proč se remorkér plouží do přístavu?Proč mrtvý dinosaur?

Vzal bych tě do náručekdyby svět nenosil triko naruby – míč zahnaný do slepé uličky

Chci si koupit iluzi života, rodinné štěstídnes jsem si byl vybrat hřbitovna kterém bych chtěl ležet

Co mi ještě chybí k dokonalostik mohyle štěstí?Kůň zapřažený do popruhůhrnčířský kruh

Lampa svítítvoje všechno je takové

9

nádech a výdechrobot na prožívánínespravedlivý soudbudeš mě bítdávat mi jíst?

Jako bavlněný polštář na spanímýdlová bublinapraporek zastrčený v konečníkuzubní výplň za třicet korun

Chci tě obejmoutvyhodit z oknaakumulovat podélvymontovat z pojistekzapomenout ve vlakuhypnotizovat za jízdyprozkoumat zkumavkou

Dnes jsem měl k večeři tvůj záblesk v očíchmarinovaného pstruha

10

vykolejený vlak – tvůj obličejani nevím, jak mi chybíšpřipadám si jako náhrobní kámen sebevraha

Na mezi rostou pampeliškypůjdeme vzduchemukousni si jablko z mého rtuna čele se ti rozsvítí semaforblouzním o našem společném životěnáš společný život je blouznění

Kokrhá kohoutz tvého bludiště vytéká krevoranžovámáš na rtech krevv rukou držíš kůzlechci tě vidět oranžově

Na prsou vrabčí hnízdov korunách borovic spílají prelátismích vzal tropy pěstí

11

Dnes jsem putoval k televiznímu vysílačitelevizní přenoscívka se motáu Brundibárů bude veselka

Měsíc je výš než před hodinouvlak se zmítá jako harpunovaná velrybaještě chvíli a vyletíme z kolejí

Myslíš teď na mě v Sudetech?Mám se do tebe zamilovat v Sudetech?Zamilovat se do sudetského Němce?Naše láska týden po odsunu– šrouby a vazelína

Myslím na tvůj údjak často si ho myješ?Na podzim?Podívej, venku padá hnůjNelze naplnit přeplněnou nádobupřesto je to jediné životní poslání

12

Vlak staví i v Sudetechoranžová mě vyprovází z každé stanice

Chtěl jsem se ti podívat do očímísto toho jsem zahlédl měsíční sondupohled do tvých očí je stejně nejlepšíchladí jako matčina rukanemohu ji vygumovatnemohu na ni zapomenoutnemohu ji vynulovat

Jako matčina ruka na údu sudetského Němce – kam ty se na ni hrabeš!

Pohled do tvých očí je stejně nejlepšínaděje umírá poslednítvá ruka se vleče jako třetihoryostřelovaná a zablokovaná na hranicíchsvírá můj úd nanejvýš jako cukrářský výrobektvá ruka jej vůbec nesvírážít s tebou je peklo

13

Další den bez onanováníza každý takový den jeden den s teboudnes nebylo slyšet, jak se nahoře milují

14

Úl

Modlím se k úlu vráženému do živého masa cikádJe to kus čerstvého masa od řezníkaražničí ve vlastní šťávěs vyhlídkou na nové bydliště

Procházím pokoji, jejichž sokl je čerstvě natřenobětovanými bohyni měsíční krvepanenské krve žlutých orchidejí

Strach, aby se stěny předčasně nesesulyna stole zbývají nějaké sladkostikřik se rozléhá popravištěmruce se drží zbytků vědomíale záplavová vlna je mocnější než strach

Noci strávené za houkání sirénpotracené děti se válejí na chodnícíchobuj flétnu, vyšli ji do mrazivých ulic

Koberec, který rozbaluji...

15

Bonus

Otevíráš senůž opřený přes okraj talíředrobné miny vybuchují v květinové keřena bílém porcelánu zástup černých mravencůruka natažená na vzdálenost krajiny

Květina s červenými listyhnědými květyčerný stonek

Dlužím ti polovinu oblohytlustou deku nataženou pod koly válcesmích, který sám sobě řeže žíly

Tlama se otevírávidím tě plavat ve svých žiláchpod modrou oblohou, v žluté záplavě květin

Zpoza rohu vybíhá černý býkdržím tě v rukou, šťáva vytéká z pórů

16

vidím tvou tvář svítit z oblohy – je úplněkznovu tvá krevvětve uvadají, zvedá se silný vítr; vločky, sníh amráz

Usmíváš se rozpáraná vlkyprorostlá ostnatým drátemkošíky s trhanými květinami

Usmíváš se, protože jinak bys musela začít plakat

17

Proč tě tolik miluji

Když poslouchám všechny ty malé bohy kteří si nedokáží odepřít kůži z lososa jsem jedním z nich vyvěšený z okna vlajka na vdávání, kůže přikrytá ekrazitem

Mohl bych se do tebe zamilovat jako rozpočítadlo unést tě z kláštera bloudit po vlnách otvírat si konzervy tvým úsměvem rozpadat se jako uhlík na požární stanici vigvamem zakroutit až do setmění

V tobě je noc v tobě se válí studna jantarové vody tvůj pysk vábí čmeláky oheň hoří v naftových polích

18

mlha se zvedá nad řekou ruku mi přejíždí přístav vzdálené houkání sov ze sobot a nedělí

To není náš svět náš hmyz se roztočil kapkami blaha a modrotiskových odznáčků

Tam půjdeme kde se smích střetává se sněhem do vykloubené pramice tam čeká pastvina a kohout se otáčí kolem vlastní osy tam hnije náklad rajčat a paprik tma pustá že dýchat by se nedalo

19

Čtu si v tvém klínopise

Zdá se mi o tvých nohoustehnech svírajících hlavudva kusy sulce na vázestlačují mě do podvodní říšekudy nemohu proplout ani proplavatzamotán do řasčelím nástupu Maginotovy linievlnám tsunamibořícím můj pracně stavěný účes

Údery beranidla rozhazují myšlenkydisk mi vypadává z dlaněna Ovčárně dnes nepůjde proudruce se přidržují zábradlíjako by moře mělo vyvrhnout velrybuplovoucí v tvých vnitřnostech trávící jízdní řád

Sunu se po integrovaném obvodudo vyšších pater mrakodrapu

20

míjím zamrzlé Hurónské jezeroobilná sila v Severní Dakotětéměř vyčerpán nahlížímpřes okraj sopečného kráteruale nedokážu se zeptat na cestujíž se vchází do červeného lesana pobřeží Tichého oceánu

21

Kusy syrového masa

Uvolněný za hranice letních snůpapiňák zmačkaný v košikouřím se z horských lesůvyzvedávám poklad starého opataze zatopeného lomukdyž se otírám o úlomky žulyseřazené podle velikosti nebo měkkostivěčně připalovaný na pánvi rozkošečaruji nad tvým břichemzaklínáním léčím ochrnuté myšlenky a představysyrový den si mi sedá na ramenosůl mě vyzývá na soubojv kádi s kapry

V takto zuboženém stavu obracím další stránkuprosáklého románu

Klín potažený jinovatkou na čajovém hrnkuse obrací v akordech vášnivého tangamě obracejí coby palačinku v hotelu Cunnilingus

22

asi jsem vzdychal příliš hlasitěže se požární směrnice rozuteklyBarvím ti vlasy namodroabych i potmě zůstával tvým bohemláska na každý pád z oknafilipínská soutěska zaplavena

Ale jaderná katastrofa dosud nepominulastále se svíjejí na jídelním lístku plutoniadva trilobité s cestovní kancelářípředvádějí varieté v krokodýlí tlamě

Válím se po sněhuv naději, že se mě dočkáš

Davem demonstrantů probleskuje tvá holá hruďatomový hřib se mi zatmívá před očimapokládám se na lehátkokroky stínů se rozléhají podzemní továrnouv ústech mám modlitbusvatý Pavel mi vypadává z úst

23

Roznáším ranní novinystrůjcům neštěstí předžvýkávám svědomí – sloní chobotdívat se na tu nekrofilii není povzbudivé tvůj vlak to také nestíhá

Za ruce se brodíme bitvou u Kurskaumíráme při předávání ceny na jevištivyzdviženi s troskami Titanikupomazleni předsedou Valného shromážděníse nechceme minout ani s jedním ročním obdobímproto si obouváme sněhové řetězya vyrážíme na předvolební kampaň

Delfínům jde dobře plavat na břišenás to studí

Musím ho jít zabít, nelzese dívat, jak vítr strhává plakátkyz tvého obličeje

Snůška vajec, kilo za kus – je to výhodný?

24

Nevím, nedokážu najít cestu k pokladnámuteču bez placení dříve než mě větrací vrtule rozsekají na reklamní slevy

25

Žena surrealisty

V ústech jí dozrávaly malinyna ňadrech se pohupovaly bárkypřes břicho vedla šestiproudá dálnicev klíně si lišky dávaly dobrou nocstehny protékal stowattový džusmezi koleny hráli koalové tenispo lýtkách sestupovala horolezecká výpravav zadním traktu kotníků probíhal divoký večírekpohraničníci hlídali prsty

A když se otočilahýždě se vzduly na tibetském sluncipod lopatkami se usadil prachkolem šíje se omotal ostnatý drát

Ve vlasech vlaštovky stříhají látku na nové frakyv očích soutěž „Deset stupňů ke zlaté“po tváři si vykračuje golfový míčekv krku propast do bezhvězdné nocia v míze šustí půlnoční vysílání pobřežního rádia

26

Domů

Pohlaď mě dlaní plnou svatojánských mušek opékej mou lásku nad táborovým ohněmvykřič jméno svůdce do nocipřistav další trajekt, ať na něj mohu přeskočit žeň mě pastvou ubíjejících očísmýkej mým jménem po nemocniční chodbě dýchej vzduch, jako by to byl kámenburácej v uších popravenéhojeď na hřbetě mastodonta ohnivým zaříkadlem rozprostři igelitové tašky po nádražívzdoruj náporu křídelprsty jako řetízkem od hodinek navždy spal pěšákyrozumuviř a bubnuj na zabedněné oknostrhni údolí, svírej bolest v srdcikleštěmi ukousej další stránky příběhu uzavři je do truhly na dně mořeroztroušené součástky napadne jaroale teď se listí nechává pojistit v bubnu loterie

27

Procházím tebou tam a zpátkyjako zubní kaz sklovinouštěkot psa uvězněného na celnicikontraband rozhazovaný hladovějícímu obyvatelstvuprocházím zámky, klíčisklo je pryčtvůj obraz taktéž

Cítím, že mě opouští touha po smrtinavždy přibitý do tvé dámské kabelkycítím, jak mě váha odmítá usměrňovatdech motýla mě designuje za téma konferencevlčí zuby rodí malé žirafyvýtahová šachta se plní vodousemafory mě vysvětlují závorámdopravní světla přivádějí před důmve kterém svítí křišťálový lustra klubko nití listuje televizním programem

To všechno si představujiabych nemusel otevřít očina žádný z obrazů, jež poletují vířivkou

28

já, hřebík zatlučený do výučního listu imigrantadvojitá porce jogurtu na skalním ostrohuigelitový pytlík klouzající pod zářivkoujméno prasete vytetované na buldozerubahno usazené v kbelíku před umytím

Zrozený k tomu, abych věšel portréty prezidentůna krk malým školačkámmezi první a druhou přestávkouabych o samotě vyjmenoval chráněné rostlinylil na tebe z výšky unipetroluložil tě do regálua pral se s námořníky při zmínce obnaženého kytovceabych doplnil figurku do políčka, které jí léta náležírozloučil se s hracími kartamibruslil po zledovatělých střecháchabych se díval, jak major Zeman pelichá v kůlnězvrtnul si kotník při přelézáníz jednoho života do druhéhoabych se na výhybce smál svým přáníma kloval do izolace samostříluabych se pustil okapu, padl do záhonu růží

29

popělavějících na tvém narozeninovém dortuabych tam usnul spánkem spravených chladniček

Chtěl jsem utéct z počítání přeživšíchdělat, že nevidím na jedno okodo budoucnostia musel se chytat koblih a námořníkůpo každém vykročení jsem boural sloupy lahvípo několika metrech ztratil půdu pod nohamaa nebyl k nalezení

Potom jsem se objevil na úplně jiné zastrčené staniciomotaný laními slinami, vyzáblý na stránku z Dikobrazuposadili mě do vlaku a poslali do lázní opakovalo se to pořád dokolabyl jsem tím proslavený

I tebe jsem minul se zkříženými šavleminež ti vytrhali zubynež ti ruka vystřelila za pouťovým balónkem

30

a ty sis stačila přečíst programtebe jsem minul ve vozíku na uhlípři objížďce dálnice jsem tě vůbec neviděl

Vědět, že to jsi tyže se plnou parou neřítím do ozvučné desky gongu kde padá omítkakde strýc omývá rodidla tetěkde se fasují plynové maskya končí tento den, v němž se snažím doplazitk rozvrhu letů – značkování telatkde kráčím po navigaci z pomerančové kůryz vnitřností obojku k bezhraničné interpretaci vakua nebo vodopáduvolným časem na předměstí

31

Den státnosti

Nechat lešeníať se konečně zřítína mě těhotného třemi fontánamičervenou, modrou a hnědouúhoř ať navždy zmizí pod kamenemať se nikdy nevracítento den ani ten zítřejšíkterého října spáchám milostné harakiri

Co se v tuto chvíli děje ve vřesovišti?Milostný hašašíra sbírá houbyrozkročený nad krocaním krkemv kalhotách obrazárnu

Nechat sváteční večerať se namotá na hygienickou vatu(nicméně, úhoř nechť nevyjíždí – silný boční vítrtrhá štítky zasedacího pořádku)

32

Myšlenkami na svatou Trojiciutahuji struny houslí, kterými jsem zvrzalněkolik posledních týdnů a dnů možná i let svého života v rukou mistraStradivariho dřevo obrácené zuby naruby dezert nabídnutý Salomé

Ale já nekřtím, obtahuji linku ve výši zlatého řezumám spoustu hodin časubarva na přechodu dosud neuschlaještě mi v náruči vrní klíček – zvířátko chybí

Zlatá rybka proplouvá fontánoufontána mou hlavou – celnicíz otvoru vypadne úhledně zabalená krabice netoužím vědět, co je uvnitř

Vyšplhám na temeno lva s klínem v rucea zítra, až zítra se pustím

33

Z jižních věznic

V jeskyni s tvou rukouse svíjím na sultánově koberciznakoplavka uvařená i s kostírozlévaná do hrnků na poličkách

Odřezky vlasů, vysílenépoletují po oběžné drázesháňka po včerejších novináchje disk zapomenutý v šatně

Vnímám obě ruceopřené o stěnu kůlnyúroveň sněhu se nevyrovnáotlučeným kolenům

Je to tím, že jsem se modlili za nepořádek v kabině strojvůdcevolal z vrcholu vodojemu

34

Na plakátě jsem četl: Smrt světlem – poslední kamzíci do zástavy

Hluboko v horách, v náruči komtesyvlak vybíral zatáčkua brumlal o přebytečném máslekterého se letos urodilože jím jsou pomazané cesty na mapách

Život v jižních věznicíchse dočkal triumfálních oslav

35

Prosinec

Nekonečná prázdnotahliněná nádoba připravená k roztlučeníkolo štěstí, z něhož odlétajía volně plují prostorem bez domovadusivé vakuum

Smrt v karnevalových šatechzávratný pocit na omdleníúzkost před skokem z mrakodrapuneodolatelná dávka morfia pod jazykpřed probuzením

Žije ze svých obětívelbloudů zbloudilých na pouštikteré s neúnavnou zručností lapáaby z nich plnými doušky sála života z jejich kostí stavěla písečné duny

Nakonec z ní nezbude než vyklovaná skořápkapohozená na cestě k rozšlápnutí

36

a k ponechání za sebounež ji archeolog za několik tisíc letuloží v depozitáři jako vzácný exemplářzhmotnělého zla

37

Gigolo

V noci, kdy se nám nic nezdá kůže z tebe opadává i panely kolem očí zajíc vyryl neúspěšnou brázdu otáčím se čelem v protisměru brzdy skřípou, na kůži se rojí malé mrakodrapy ještě několik vteřin a svět pohltí obrovská tlama zívajícího nosorožce

Přesto bych vzal nejbližší telefon a jel s tebou do polárních krajů nebo tropických demonstrací na tři dny které by byly jen naše

Umýval bych tě v bazénu s užovkami byl bych číšníkem, portýrem, hotelovým poslíčkem zábradlím či kobercem snášel bych tvé pomluvy a gravitace drahokamy, rozlitou tuš, smutek z pomíjejícího času

38

Mohlo by ti být dvacet, nebo dvacet pět děti by nebyly na světě po římsoví by se procházely labutě za okny tyrkysové kopce v bublinkách by myšlenky čekaly na zrození pod stropem by se vznášel pavouk hudba v předsíni by se nevyrovnala hudbě v kuchynise západem slunce by orchestr odtáhl potom ticho, ve kterém dorážejí vlny na pláž

Převlékl bych se a vykonal nejtěžší službu večera až by se rozezpívali půlnoční ptáci a pokoj by vyplnila záře právě objevené komety

Tvým tělem by projížděly moderní vlakové soupravy mohlo by to být i v Japonsku nástupiště by se lesklo chirurgickými nástroji odešel bych na balkon kouřit ty by ses věnovala počítání přistoupivších pasažérů na strážních věžích pastýřských kopcůby se pohupovaly obrázky pouťového světce

39

Dech by byl znovu modrý jako ryby vytažené na světlo z mořských kamenolomů dech by byl dar za slast zabalenou do novinových zpráv naše splynutí i náš jed jímž bychom umírali každou hodinu znovu a znovu až by ze mě zbyla jen služební uniforma a ty by ses nafoukla v ohromné vulgární slunce s ostnyproti všemu živému

Do temných slují podzemního města by se pořádaly poznávací zájezdy já – převlečen za rezervní pneumatiku autobusu Karosa bych tyl z privilegia vidět své uslintané pohrobky lopotit se nad úlohou z matematiky

To však předbíhám, ještě tam nejsmenebyli mi ani vzít míru ačkoliv se na mě ptalia zřízenci hotelu, kteří mě znají jen z fotografií vymýšlejí pro mě přezdívku gigolo

40

Cítím se víc jako kultivátor nazouvák smíchaný s pomerančovou šťávou když rozhrnuji závěje nepromokavého sněhu abych se aspoň na pohled jedním okem přiblížil ke startovací rampě, zatímcov nafukovací hale probíhá vyřazovací turnaj ve vrhu stolem, za nímž sedímea královna matka nezištně hnije v podloubí vysídleného města – jednou bude patřit všem slušným prostitutkám

Přijmi proto dech jenž staletí bloudí nad Lamanšským průlivem a nechce se nechat vyjmout ze zásuvkyi kdyby jej proto měla rozjezdit tramavaja koleje se proměnit ve vybombardovaný kabaret

I to je nízká cena za tři dny s roztočeným gramofonem Ultrasoft mixérem zážitků s ňadry balenými do sterilních státníků po dlouhé době spatřených v rohu obrazovky

41

Obědy s obchodními partnery, cvičené skleničkyna stole se válím já, nedojedený pažoutodcházíš v blescích radiolokátorův lomu se chystá veselka lámou se tam paprsky družičky si nasazují hokejové chrániče já maskovaný v obalu od tyčinky Figaro se rozpadám žárlivým horkem v dorážení pomstychtivých much tleju po odchodu hostů

Stín se rozpřahuje, žádá si moji putovní adresu, ztrácím drahé kilometry za tvým konvojem, noc se blíží cíl se vzdaluje, vzduch řídne, obraz se zvedá k odchoduvlci posílají snubní prsteny kravám ty jim za to slibují nové vydání Zapadlé vesnice život v bezpečí roztočené centrifugy výhřevny velikonočních vajec rány do stolu, oškubaná slepice, vztyčený paragrafhorský hotel k pronajmutí

42

Předvádím se před tvým spícím oknem v plavkách mám míru pod deset odcházím zdrcen jako vydražená rušičkabloudím ve tvých snech, když odmítáš usnout máš na mysli neposkvrněnou krásu obývacího pokoje protestovat u admirality papírových kapesníkůje mi platné jako slonu kupé na skluzavce

Zkouším ještě jednou obejít město s pětitunovým rámem k ukradenému obrazu jako bych na něm byl já sám

43

ROLNIČKA

Jméno

Rolničko! – tohle je tvoje jméno schovám si je, aby je nikdo nenašel

Musím o něm mlčetnemohu se jej tak často dotýkatnemohu se dotýkat sebeani koneckonců tebe

Zbývá mi klávesnice a město svítících bodůhlas, který otevírá chrámové dveřekde stojím v koutě na hanbězabalený do promáčených novin

Kolik je hodin?Co píší v novinách?Je tam už něco o nás, nebo otiskují báseňFrantiška Branislava?

Vyhodilas mě do vzduchu a já teď trčímna větvia nemohu dolů

47

Stokrát opotřebovaný motiv

Klečím a klečím na řetízkovém kolotočive psí bouděpřed zprávami i po nichna jídelním lístku U dvou ňaderklečím v poznávací soutěži v televizina balkóně v misce na žrádloutíkám k popelářům pro trochu pepřeabych mohl klečet dálna semaforech, při vkládání pětikoruny do vozíku

Dozvídám se, že cena ropy stouplaklečím na obrazovce zkrachovalého makléřejako když kyne těsto po tom, co se zaděláváklečím v bubnu pračkyv blikotu výherního automatupři podepisování novomanželské půjčkyklečím, jako když se natírá plotjako když zrají hrušky

48

Vodím se rukama po hromosvodua klečím sousedům před talíři skrz okno klečím ve výtahu i na pohřbu černé kočky při vykládání karet a uhlíklečím ti ve tváři – to ze všeho nejvíci když ty za nic nemůžešAle kdo potom?

Klečím vesele dálnikdo si mě nevšímá

Klečím naschvál zedníkům na lešení v maltě rezavím jim lano od jeřábuvšechno je oukejsvět se dívá na zabíjení v Indočíně, Kazachstánu, na M altě klečím při druhém podánípři třetím trhání zubůpři procházce tvým domovem rozklečím všechny zvonky oživím květiny

49

okoušu nehty sestřepsu ulámu hračky, ze špejlí nadělám nohy

Klečím zas o kus dálmezi svačinářkami a svíčkamiklečím a klečím a klečímna loukách se pasou krávyale kolik lidí má stádo hlav?

Vzduch se mi zakomíhal před očimakdyž jsem tě minul o několik letnezdolná růže z Káhirypyšná antúrie spalovaná hydrolýzou vodíkujeřabino na městském úřadě v Brněsloupe vystavěný na odiv severským výpravámhlase skřehotající žábyvůni z dětských vzpomínek na pralesvůni z pokácených kuželeksnad jsem se proklečel do tvé náručedo nekonečné prérie

50

Proklečel jsem se na střechu mezi anténynavždy se budu vidět padatmatice utahující krček šroubustrojvůdce na cestě za korálovými útesyzlé svědomí, tvůj nedojedený krajícpřílišný pomysl na výsledek golfového utkání

Nic ti nevyčítám ani s tebou nemám soucit a už vůbec tě nelitujiNelituju tě – nelituj ty mě!

Tvé peklo lze zvládnout i bez plovací vestypeklo je žebřina, na které lámouvzorné ministryně prachujenž tu zbyde po tvých myšlenkách a pocitechpo tvých bolestech a dětech, kterénebudou mojeani jiné hlavy státutvé děti tu nebudou dávno po nás

Klečím už jen, jako když okapává čaj ze sítkana uvítanou mezinárodní konferenci

51

válím slzy v sudu od olejerozestavuji je do hieroglyfů na pařeništiVánoce strávím mezi železničními závoramiuklečený k slávě podorané meze

Dost jsem se naklečelabych mohl alespoň týden spát

52

Echa

Prázdná klášterní zahradasi ve mně ustýláse vzpomínkou na tebehlavu až někde v oblacích

Tyčíš se nade mnou – můj stín

Budu smět s tebou ještě někdy promluvitnebo jsi jen políčko propáleného negativu?

Mluvím zády k toběa nemám chuť se otočit Když ne s tebou – tak s kým?

Držím se s někým za rucea létám – já andělty ďábel, který mi k tomu dopomohl ty anděl – já ďábelcelý život je naopak

53

Akční ceny

O jednu naději chudší světlo, které nedosáhlo až ke mně ruka objíždějící ňadro se pořeže o bradavku na procházce mořskou plání zmítaná vlnami krvácí do kbelíku s vodou

Je toho víc než na kbelíček s hrabičkama víc než dokáže unést osobní výtah je toho tak na tři zabíjačky krev smísit se solí oči s tmou otevřít ústa polknout obří pilulku

Je toho víc, než by si dokázal vymyslet StevenSpielberg hlava zabořená v tuhnoucím betonu a nekonečné kvedlání láva prodávaná v metrákovém balení

54

Víko od kanálu dopadá s pravidelností dechu k obnaženému telefonnímu vedení vedoucí samoobsluhy vítá zákazníky pověšený ve dveřích za akční ceny

55

Poušť

Tak, jako v tuto chvíli jsem tě nikdy nemiloval a na dálku, která nás dělí cítím, že i ty mě v tuto chvíli miluješ jako nikdy předtím

Není to krásná smyšlenka?

I ty jsi krásnáale ne jako pomeranč za úplňkunýbrž jako třpytící se pouštní písek

Odrážíš se od oblohyna polední straně – stojíš mě spoustu vody nebe mě vpíjí, tolik modrého staniolu všude

Až při pohledu z té výškyjsem se do tebe zachumlal celým tělemkteré mi dávno nepatří

56

Něco

Neopouštěj mě, Rolničkoprávě v tuto chvílikdy se kymácím nad propastíjednu nohu ve vzduchu

Proč je tvá ruka tak daleko?Tvoji ruku, prosím!

Moci se za tebou rozeběhnouta skočit ti do nákupní taškymoci v někoho věřitsnad v sebe v tobě?

Vidím ji, čeká dolez jejích nohou stoupá gibraltarská vůněvybělené zuby, oči mimozemšťana světy, z kterých se nevrací

Ohlížím se, padám, letímsnáším se pomalu jako sníh na vyzáblý magnetbezduchý příspěvek na zatopenou oblast

57

Rolničko, ... – proč?Řekla jsi mi, abych věřil... a já jsem se ... začal vznášet

Fakír ležící nad propastí nafukovací balónek tyrkysové barvy provázek visí dolů – nikdo jej nedrží

Nemohu na zem, horký vzduch mě unáší vzhůru do ticha, – už vím proč si Sylvie dala hlavu do trouby...

Otevírám oči, nepotřebuji těnepotřebuji nikoho, ani bohadokonale osamělý ve světě, v kterém nikdo není

Vrátil jsem sea vyšel po svých nohouza tvým jménem – bylo mírně pod mrakem pustina tu a tam vydýchalakeře s květy

58

musel jsem dýchat, měřil jsem přes dva metrya přece bych si neříkal Frankenstein

Bylo to jako jít po Měsícive snu jsem se napil z prameneskotačily kolem něj děti, bál jsem seže voda bude špinavázřejmě nevěděly, k čemu je

Byl to můj pramenale tys mě k němu přivedlanesl jsem jej s seboupřed palác sluneční bohyně usmívala sedostal jsem něco do dlaně, zabalené věděl jsem, kam jít

Nejdříve jsem musel za toujež na mne hleděla nekonečně smutnýma očimaukazovala mi naše dítěco jsem při tom mohl cítit?Dal jsem jí napít

59

Její oči ze mě vylamovaly jednu kachličku za druhouza chvíli jsem byl rozebraný jakoopuštěný dům

Stál jsem tam a čekaljak to dopadnemohla mě i zabítŘekla, že je dost časua odešla

Nebyl jsem to jávyplňovala jsi všechny póry mého tělakaždou skulinkuByl jsem na oplátku v tobě?

Něco jsem měl v dlania šel s tím dál na jih

60

Rolnička píše básně

Tvoje básně, Rolničkozvonková dráha s vřískajícími dětmisníh dopadající před práh Štědrého večeracesta zaoceánskou lodí v pět hodin v létě odpoledne obloha – sirup braný po lžičkách

A teď tam někdo stojí, nic na sobě nemáproč je to tělo tak pořezané?Z očí ukapává melasapro náhodné kolemjdoucí a každýjako by byl přeslazený

Co by chtělo dřevo nachýlené tribunypřed definitivním ohněm?Kdo ocení vrypy a zářezypo všech utkáních?Ona se vám nedábude praskat, kvílet a šlehat

61

Naslouchejte hlasu, který vypráví o tomco se v ní děje, když odejdou svědcio stolech prostřených pro obvázané tlapky želvo vlaštovkách hrajících vybikuo párku rorýsů luštících křížovkuo stromech ohýbaných bouří, o hromadnékolizi na dálnici

Cesta lesemsvětla v mlze, kašpárkova čepiceoči, v nichž cinkají rolničkyza dlouhé bílé jízdy ze snu ke rtům

Kdy už tam budem?Kdy se dech pozdraví s dechemprsty se došmátrají sukovitých znamení na oblozea křehkost se zlomí pod nevyslovitelnými hesly krupiček na kůži?

– Jednou, možná...Bude polární září v zrcadle až se narodí

62

Ticho

Pach větrné kuželky se nese po kraji muž, který má v knihovně antilopu má v kapse levharta

Na protějším břehu je ticho tahle značka znamená ticho v něm jsem tě našel oblak mlhy k instantnímu použití

Ztratila jsi mě sama sobě ukradená opilá do němoty – do nekonečných vzdáleností mezi hvězdami

Našel jsem tě naloženou pod skleněným zvonem – zvoničko Tam jsi mi rozbila srdce, vyrvala kořeny ukradla kabát

63

Poprvé ses usmála s výrazem nemluvněte Usmál jsem se zpátky a řekl: Už nesněží

64

Odpověď počasí

Hlavu mi roztáčíš na hrnčířském kruhu špičky rozžhavených nožů zabodáváš do břicha děkuji ti – svému spasiteli

Usmíváme se při tom na sebe šelmy v křečovitém zápase ani se nestačily obejmout a již se rozbruslují v očích nože jsou góly, led je dezinfekce slzy přesnídávka, kapání do čaje

Jenže já nedokážu zatnout poslední dráp čekám na tvůj bublající řev lepidlo ran rozpuštěné vlasy zařízlé do horské chaty čekám na tvou kyselinu sírovou která si vždy najde cestu do mých nohou pokaždé stejná smrtící injekce

65

Chtěl bych křičet: miluji tě – miluj mne! A to už cyklon rve billboardy ze zasedacích místností střechy, okna, nábytek, lednička se tříští v surové vášni zářícího semaforu ve zbytečnostech nastřádaných pro životy důchodců v atmosférické poruše na Tchaiwanu

66

Like A Hurricane

Dal jsem se ti celýaž jsi ze mě zbyla jen tya můj dech

Toho jsem se držel, rodného číslapo něm jsem ručkoval do říše rostlink tyčkám na fazolistavěl lešeníkolem mrakodrapu

A věř mi, bohyně octa, úzkostí jsem zavíral očia modlil se za nový příval smrštijenž učiní zadost umělohmotným pohádkámkterý si nevybírá, ale berevšechny, již se octnou v jeho blízkosti

A někde, miláčku z nejmilejšíchv nehybném okutopíš se i ty a voláš o pomoctím, že zabíjíš

67

V okně

Boj na život a na smrt s tvými provazy zprostřed hrudi mi vyrůstá hřebík běž pryč! – nebo jsou tvá ňadra dostatečně informovaná aby zabránila krvácení z úst do úst?

Ještě, že v noci nasněžilo tolik aby nejezdily vlaky ani autobusy a květinářka zmrzla aby ji to nebolelo tolik jako když hoří iglú

Pocit a výpočty když pod oknem projíždí rolba tvá slova se rozlévají do těla a plundrují nejzapadlejší buňky

68

Stojím shrbený před nadživotní sochou krutovládce, s prstem v ústech nacházím řešení ve svítící reklamě

Nedýchám víc než si mrazivý vzduch zasluhuje

69

Vídeňský valčík

Hážeme po sobě zrní –sýkorky se zamrzlými zobákyoči se mi vydávajína vysokohorskou túru při pohledu z okna jsi zalitá ve skleněné koulislyšíš mě?Seš zalitá, zalitá!

Když jsme kolem tebe projíždělivyklonil jsem se z oknaa natáhl rukumám ji teď od barvy, nevím jakéFialové, růžové, modré?

Splácat tě jako modelínuco od tebe vůbec chci?

Teď už nicteď už opravdu nic jsi jen vypálená krabička sirek

70

pouštím se kvůli tobě do bažinani mě nebolíš

Být s tebou alespoň na papíře– ale místo vedle mě je prázdnéa žádná představa je nezaplnížádný hlas nezhmotní druhého člověka

Tančil bych s tebou na nábřeží a přesto ne s tebou –když ne s tebou, tak s kým?

Bloudím skleněným lesemkde mě nechceš vzít za rukua přitisknout mě k sobě, abychom na chvíli byli jeden dechprotože jedna duše už jsme

71

Realita

Ty mě nepotřebuješ když se řítím tobogánemdo tlamy zvonkovoduulpívám na pohledech kolemjdoucích ryb – věšáků na ručníky

Teču jako zvonek na hřbitověmráz na pekáči –jedovnice jednorozená, smrtonosko strašecí jsem to já obnažený na ostnatý drátv situaci mrtvolného ticha

Nemohu ani pohnout návěstidlemjak jsi mě umučilakřičel jsem na tebe z hrobukterý byl původně tvůjVyměním si s tebou osud!Teď mě nekonečná ruka srážíjako blok při volejbalu

72

Byl to svět ve cvičebním úborusirka přelomená v krkua přesto bych za tebe znovu skákalmezi zvířecími kotci

Teď už ne, nikdy Mlčím s tebou – řvi!

Zatížený panelovou výstavbourozevírám paže duchapřítomnostiobhlížím nádraží, zda-li na něm někdo kouříale není tam Bela ani Sebastián

Vůně budoucnosti mě objímá kolem krkujenže já seru na skok o tyči nerudným vrcholkům vylévám mazut do očí brzdové kapalině– to snad smíš pít, ne?

Utlučený v láhvi od sodovkyvypuštěný na dno rybníkavykořisťovaný slunečním žáremutíkám ze všech sil

73

z krajiny explodujícího sněhupod nímž hoří pružná lávautíkám obrazu ze zrcadlalámu pálku tam, kde se stýká se síťkoulámu lyže

Tvůj vyzáblý smích klopýtá po cimbuří Hamletova levá srdeční komoratvůj svět mě pohlavkuje za přebreptnutía tak tě shrnuji bagrem s ubrusemnádobím, skleničkami, tekoucí vodou, výkopem od bránysrdcem na pranýři, z kterého se vymotal rezavý motouz

Vysoušel jsem prádlo podle kubánské revolucea dospěl do mrtvého boduvzteku vylepeného na výstrahudo suchého listí

Hlava zabořená ve skleněném stínu

74

Krvavá roláda

Stojím před cihlově červenou zdímlátím do ní krumpáčemze všech SILani se nehnestřepinka neodlétne

Krumpáč ODSKAKUJE, létají z něj jiskry – marná práceJsem vyčerpanýdo OČÍ se mi hrnou slzy bezradnosti Klesám na zem – OPŘU se o tu zeď/

Ve chvíli se propadám --- zády do jiného světaVIDÍM TO JEŠTĚ. JSEM tak! překvapen

Andělé, zlaté světlo, bílý opar, barevné stromyspousta oblých žena jsou to všechno krásné a svítící ŽENYkteré se zády ke člověkurozkročí, PŘEDKLONÍ a medovým hlasem mezi stehny řeknou: Hi! How are you?

75

Je tam nespočet MALÝCH gejzírůbarevných SKVRNz nichž přecházejí očižádné ZÁVORY nebo kolejeNení tam ANIledový HLAS za ocelovými dveřmi

Z odstaveného bagru vytékábrzdová kapalina

Rozbitý deštník DÍVKY v bílémtlustá stonožka s množstvím hnisajících RANsmaragdové výparyMám neodolatelnou potřebu Přitulit se Kní a obejmout ji. PolíbitZanechat na SOBĚ otisky jejíhohnisu A slizu

Bývala to krásná a svítící dívka. Možnáještě v KOUTĚ je... Jeden vy-SVOBOZUJÍCÍ polibek, jak to bývá

76

Potom Si lehnout na záda, nechat sepřejet parním VÁLCEMZatlačit obličej mezi kaktusykrysí ZOUBKYigelitové o b a l y a hodiny se takDusitD u s i tNemoci se nadechnout

Vrazit si volnou rukou pár do NOSUať krev ozdobí to, na co slunce nestačiloHnít dlouhé hodiny a rokypomalu splývat s okolímObjevit se ve větvích stromův květech přežvykovaných dobytkemv jarním PYLUv bublinkách na potoceRozprostírat se na čerstvém vzduchuza doteku komářích křídel

UMŘÍT v jejím NÁRUČÍ v záplaváchSVĚTLA

77

Cestou do SNU mezi vykutálené chobochobo chobo t nice, kteréOmotají člověku nohya nepustí jej dříve, než jim dotyčnýslíbí hrát donekonečna ......... PEXESO

V tom SNU jsem se viděl UTÍKATkrajinou s vybuchujícím SNĚHEM PodNÍMŽžhnuly plamenyujíždět MOTOROVÝM vlakem nanádražíNA poslední chvíli přestupovatdo osobního VLAKUkterý mne měl odvézt do BEZPEČÍ

VÝPRAVČÍ na té zapadlé venkovskés t a n i c imi ještě POMOHL nastoupitprotože UŽ se rozjížděl

78

Ve vlaku za námi byla ONAALE nestihla toJak se země propadala, ji toSPOLKLOJejí DUCH se teď trápív o h n i v ý c h hlubinách a NENÍpro nějVYSVOBOZENÍ

Ale já ji m i l u j ia trpíms NÍ

79

PŘÍSTAVIŠTĚ

I

Na konci světa, v hnízdišti havranů budu se mazlit se skutečností přibitý ke kovadlině, dokud mě nedoklovou a můj duch se nerozplyne nad vřesovištěm

Unášej mě ke třem planetám, útočišti světlušek jen ať zemětřesení prosákne podrážky od země stoupá kouř orgány činné sopky nad krajem se rozprostřela žlutá plachta háčkovacíhostroje jemu patří svatyně

Myslel jsem, že umřu, že nejsem nesmrtelný těsně před roztržením, odpoutaný, a přece ne volný vložený do úst starostlivé tmě, ležím na operačním stole

Nikdy nezažil ledovější vítr nekonečně hladkou pláň dvacet tisíc mil pod mořem pročítá sto let staré noviny a představuje si, jak se jednou vylodí

83

II

Toužím po jediném rezavém hřebíku namazaném na chlebu, její síla se rovná síle amputované sopky

Dnes byl krásný lidojedský den stříhání pávů, zahlédl jsem krásu Marie Panny cestou z rákosového údolí

Věřím osamělým létům lepeným prehistorickým splávkem jednomu, dvěma setkáním nad pytlem prašivé mouky

84

III

Prší jim na obličej, dnům i stromům utekl jsem z vězení, běhám po polích s ručníkem v černobílém světě, zbavený dálky i ostružiní

Vzpomínka na dva kráčející kteří se o něco snažili, až se to povedlo – zůstali sami na útěku před samotou

Ať někdo přijede a vyveze mě z toho deště na skládku: oheň, prázdné křeslo, hudba – někdo se dívá, kam nepatří

Probírám hromadu ořechů ve snaze nalézt žluté jádro vytesávám do vápence jeskyni Altamiru kus žuly provrtaný nízkou oblačností

85

IV

Jak lehce padají listy ze sešitu tak bezbolestně opadávají okvětní lístky rozhodl jsem se milovat chiméru vlajku protkanou černými kříži

Pro ni jsem opustil skutečnou ženu abych se sesypal na hromádku popela nečekaně a náhle, nebyl čas uhnout v hořícím křoví poznávám svou tvář

Chimérou nadobro vyčerpán mizím a přicházím na čísi pokyn zboural jsem hranice, nežiju v písku usínám mezi zkamenělinami

86

V

Vracím se zpátky na místo činu k listům ledového salátu které tu zůstaly nedovřené jako strašidla

Prolézám schátralou zeminou do budoucnosti, vyjít ještě jednou z lesa bludných kořenů

Přešlapuji na rozhodnutích zaklíněný celým tělem do svazku přestrojených klíčů

Cesta jde na západ do Kalifornie po elipse s možností vykloubení každodenní dřina vodního zdroje

Jsi netušená a samospásná erupce klíčních kostí a stavidla anarchie uvnitř cestovního kufru

87

Obíhám kolem tebe jako planetka slunce, které se dotklo země měsíc, jenž se skoulel do moře

88

VI

Přibitý ke klekání, ruce sepjaté modlím se k bohorodičce propadám dřevěnou podlahou od pasu dolů už si nepatřím

Nohy se mi potulují v kleci svítíš na ně lampičkou uskakuji před hrobem věčným zatracením v klíně

Je ve mně, jsem to já, vraždící mýdlo horkou vodou omotala si kolem prstu hřbitov univerzální anestetikum

Nemohu vydat ani hlásku i když uvnitř křičím ze všech sil protože zubatý kotouč prochází matně osvíceným labyrintem

89

Francouzské zahrady a vynořuje se v ranním mrazu jako zakrvavený kotouč nad mou nebohou hlavou

Stojí přede mnou vykoupená z drátů, rozkousnutá pýcha královská míčovna, sada parket zapovězená braniborská skála

90

VII

Vzadu hoří Himaláje, vpředu kvete jabloňová zahrada most smrti i znovuzrození přes muzeální řeku jedním směrem do nebeského souostroví na tajných mapách klíčení

Vzal jsem tě do úst, přenesl přes hydrant leč to bylo vše, co se do batohu vešlo už se necítím být spřízněný ani potřebovaný vezu se na chvostu komety do nekonečna

91

VIII

Uteču od tebe, zahubím paměťové buňky abys mě nemohla uhrabávat jako sušinu zbyde černá tečka někde vzadu budu žít dál, jako bych nikdy nesnil

Jenže já nesním, zoufale hledám jeden pocit zamiloval jsem se do přísných očí polární lišky to je led ohřívaný nad tlukoucím srdcem možná láska, vrcholná recidiva zlomu

92

IX

Jako by večer byl zářící ohnivá naděje tělo dotýkané kvetoucíma očima trochu divočejší zahrada skutečné prsty, zahrabané pod hladinou moře a samozřejmě, dvojí liščí tvář dvojí tlukot země

Slova padající ze dveří pustíme se, než měsíc zavyje na psa stejně spolu rosteme před všemi dny ani nedutají v neznámém světle když tvoje hlava padá ze střechy a moje letí vzhůru

93

X

Opouštím matku s cizí hlavou a vzdávám se nejkrásnějším očím květiny a hvězdy září tmou teplý vesmír obepíná zemi

Noc propíchaná hvězdami mohla bys zářit, otevírat srdce já jsem to světlo, jež vábí můry uvolňuji kyslík, zaplavuji stůl

Tvůj mučednický kůl žirafa, svatý obrázek, světlo co přichází z vanilkových jícnů držíš mě, abys přežila

94

XI

Jak odhrnuji vrstvu po vrstvě k měkkému tepoucímu svalu daleko za hranicemi poznávám své staré tváře, cáry oblečení

Schody, jež nikam nevedou dělí nás nekonečná lidská povaha sluj vládne přírodním úkazům obzor se srazil, oblečení v blátě

Mé početí, tvá dokonalá ruka píšu ti, abys mi nerozuměla po setmění vlašským pravopisemjenže ty vládneš a pokoušíš

Nechala jsi talíř chytat paprsky odešla líbat kanáry, tvůj sluha zrádce pampelišek, mluví z bdění kde se rozvaluje studené slunce

95

Bez tebe nelze zavřít oči peklo se oholilo, zasypej se štěstím až mě vyčerpáš, ohneš paprsek budu konečně dokonalý mnich

96

XII

Stojím v plamenech v lese zdřevěnělých mýtů jsem nemocná ohněm, ale nedokážu shořet musím milovat vodu, ta jediná mě může vysvobodit – kde jsi, s krystalkově čistým jezerem?

Viděla jsem ze skály vytrysknout potůček sílil v nezvladatelný proud, někdo nastavil náruč abych se nezřítila mezi padající kameny později řeka malovala obrazce v neznámé krajině

Teď o mně víš všechno, běž klidně spát budu ti svítit z noční oblohy, věčná noc v sobě nenašla zrnko hvězdného prachu nemohu zemřít, bojím se, že se nenarodím

97

XIII

Kolik jedu zbývá v tvých hlubinách abych polykal jednu hořkou pilulku za druhou z nepochopitelných hnutí po tobě toužil přízračnou krajinou bloudil blíž do srdce?

Je tohle láska, o niž se opírá černá zmije? nebo hrad z písku zaplavený přílivem? Zůstávám s tebou, jako bys mě potřebovala černé ohnisko zla mě přitahuje jako život

98

XIV

Dny karanténa, domov překážková dráha pohřební průvod, zírám do ohnivého roucha listí je láska po třech letech nevinného partnerství

Kolik nožů, tolik bodných ran do svědomí jde sama, pouť na kříži, s nikým není k vydržení vyplešatělý dvůr, domino před žatvou

Dětská duše vpletená do zaschlých větví modrá záře, zkusím aspoň pomalé a drobné pohyby drolí se mi prsty, mám se rozejít se svým životem ničeho nelitovat, vyhlížet z okna na těžké počasí

Radost je pod kobercem, zamilovaný do sicilské kasičky hledám svůj život na Měsíci ve snu jsem řekl její jméno a byla to pravda, byl to sen

Dostat se za gravitační pole země, do jiného souhvězdí být skála, o kterou se tříští její vlny, kterou zaplavujeteplo rovníkového moře, magnetický pól

99

břeh, jenž vytvaruje oceán, rozdrolený útes mělká zátočina, sopečný ostrov na hladině zvlněnýchvlasů

Sto let po odlivu identifikován jako bota kterou si někdo nazuje, aby jej vedla do zářících poslucháren křesťanského nebe Hledáme ten svět, z kterého jsme vyšli lehce měkkou náplast na bolení hlavy, říši zla

Velká černá ryba fluoreskuje na procházce v uličce nočního rychlíku do hlavního města kde se vztah nečekaně zbortí barvy ztratí lesk, přitažlivost se převrhne v odpor k velké černé díře, omotané růžovou stužkou

100

Obsah

Výlet bez královnyMenstruace 8Úl 15Bonus 16Proč tě tolik miluji 18Čtu si v tvém klínopise 20Kusy syrového masa 22Žena surrealisty 26Domů 27Den státnosti 32Z jižních věznic 34Prosinec 36Gigolo 38

RolničkaJméno 47Stokrát opotřebovaný motiv 48Echa 53Akční ceny 54Poušť 56Něco 57Rolnička píše básně 61

Ticho 63Odpověď počasí 65Like A Hurricane 67V okně 68Vídeňský valčík 70Realita 72Krvavá roláda 75

PřístavištěI (Na konci světa, v hnízdišti havranů...) 83II (Toužím po jediném rezavém hřebíku...) 84III (Prší jim na obličej, dnům i stromům...) 85IV (Jak lehce padají listy ze sešitu...) 86V (Vracím se zpátky na místo činu...) 87VI (Přibitý ke klekání, ruce sepjaté...) 89VII (Vzadu hoří Himaláje, vpředu kvete...) 91VIII (Uteču od tebe, zahubím paměťové...) 92IX (Jako by večer byl zářící ohnivá naděje...) 93X (Opouštím matku s cizí hlavou...) 94XI (Jak odhrnuji vrstvu po vrstvě...) 95XII (Stojím v plamenech, v lese zdřevěnělých...)XIII (Kolik jedu zbývá v tvých hlubinách...) 98XIV (Dny karanténa, domov překážková...) 99

97

Ladislav Selepko Rolnička

Písmy TeXGyreSchola a CMU Sans Serif vysázel, graficky upravil, vytiskl, ručně svázal a v edici Měsíční Paprsek jako svou 1. publikaci vlastnímnákladem vydal autorVydání první Pardubice 2013

Tento výtisk má číslo . . . . . .

Za pravost edice ručí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .