+

1

Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí

učitelů praktického vyučování a odborného výcviku

Projekt ESF

CZ.1.07/1.3.08/02.0003

Rétorika Studijní opora pro účastníky projektu

Pavla Sovová, Ph.D.

Katedra pedagogiky FPE ZČU, 2011

2

Obsah

Vážení přátelé, ............................................................................................... 3

1. Zahajujeme… ............................................................................................ 4

2. Hlavní sdělení ........................................................................................... 5

2.1. Učitel jako řečník ......................................................................................................... 5

2.2. Umění řečnictví ............................................................................................................ 7

2.3. Naslouchání ............................................................................................................... 10

2.3.1. Nasloucháme druhým ................................................................................................... 10

2.3.2. Nasloucháme sobě ? ...................................................................................................... 11

2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu ........................................................... 12

2.5. Kompozice projevu .................................................................................................... 13

2.6. Příprava projevu ........................................................................................................ 16

2.7. Předpoklady dobrého přednesu ................................................................................ 17

2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu .............................................................................................. 17

2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci .......................................................................................... 19

3. Uzavíráme, zakončujeme… ...................................................................... 22

Literatura a zdroje ......................................................................................... 23

Příloha č. 1: Hodnocení projevu ..................................................................... 25

Příloha č. 2: Příklad tématu rozepsaného francouzskou metodou ................. 27

3

Vážení přátelé,

čeká nás společná práce v oblasti rétoriky. Ve starém Řecku slovo „rhétor“

označovalo zprvu mistra slova, později toho, kdo učil druhé umění mluvit.

Umění rétoriky lze v současnosti chápat jako dovednost komunikovat a jednat

s lidmi – tato dovednost je pro učitelské povolání velmi důležitá. Otázky

komunikace jsou proto v rámci studia na FPE řešeny i v jiných pedagogických a

psychologických disciplínách.

Kromě nároku na dialogické pojetí pedagogického procesu nás potkávají také

situace, ve kterých potřebujeme souvisleji veřejně promluvit, např. prezentovat,

obhájit, zhodnotit projekt, představit školu, obor apod. Z těchto důvodů se

v předmětu Rétorika budeme orientovat na přípravu celistvějšího projevu.

Pojetí výuky vychází z konceptu vysokoškolského studenta jako partnera.

Rozhodně studenta nepokládám za klienta, kterému jsou „dodávány“ informace

a dovednosti. Student spoluvytváří vzdělávací proces a má svůj podíl

zodpovědnosti. (viz KPS/MHAS, str. 25)

Ve studijní opoře najdete vybrané základní informace, poznatky a doporučení,

odkazy na různé publikace i na další studijní opory dalších předmětů. Chtěla

bych zdůraznit, že mluvní projev je živý proces, proto předložené poznatky

neberte dogmaticky. Mají Vám být oporou a pomocí, nikoliv předepsaným

ideálem. Více si řekneme v jednotlivých lekcích (text je nutno chápat jako

doplnění kontaktní výuky).

Těším se na osobní setkání.

Pavla Sovová

4

1. Zahajujeme…

… nebo-li si řekneme, o čem bude řeč. Dle školních znalostí je to úvod - část, kdy

chceme posluchače upoutat, motivovat, nalákat, připravit, popř. nastínit problematiku,

vyjmenovat témata, vytyčit cíle.

V tomto textu bude řeč o řeči, o našem vyjadřování, o tom, jak se nám daří

komunikovat atd. Hlouběji se zaměříme na to, jak si připravit vlastní projev – cca na 8 minut

(což je dobrá časová dotace dejme tomu na obhajobu bakalářské práce).

I když nám půjde o náš aktivní proslov, o to, jak budeme mluvit, přesto si záhy po

úvodních informacích o pedagogické komunikaci a o umění řečnickém probereme

problematiku naslouchání. Dále se budeme zabývat tím, co je pro zdařilý projev potřebné:

formulovat a uvědomit si smysl, účel sdělení.

Ujasníme-li si, CO chceme říci, hledáme příhodné způsoby JAK projev realizovat.

Pomůže nám kompozice projevu. Je však velmi důležitý i přednes našeho připraveného

sdělení. Vzhledem k nárokům učitelské profese je ve studijní opoře věnována poměrně velká

pozornost také hlasu a artikulaci.

Velký úkol A: dle své volby prostudujte nějakou publikaci, zabývající se

rétorikou či komunikativními dovednostmi.

5

2. Hlavní sdělení

2.1. Učitel jako řečník

Pedagogika reflektuje stav světa, člověka i školských systémů a přemýšlí o cílech

vzdělání, o obsahu učiva, o postavení žáka. Hledá to nejlepší – pro žáka, pro učitele – pro

člověka, pro společnost (viz KPG/Základy pedagogiky).

Pedagogická komunikace (dle Pedagogického slovníku, 2003) je „zvláštní případ

sociální komunikace. Je zaměřena na dosažení pedagogických cílů, mívá vymezen obsah,

sociální role účastníků, stanovena či dohodnuta komunikační pravidla. … Má aspekty

intencionální, kognitivní, motivační, regulační; studují se její aspekty obsahové, procesuální,

produktové.“1

I pedagogická komunikace se proměňuje vlivem současných technologií, které nabízí

pro vzdělávání škálu možností. Naštěstí: „ … se nepředpokládá, že vzdělání bude čistě e-

learningem, ale naopak e-learningová část doplní tradiční vzdělávání (blended learning).“2

Z hlediska ideálu všestranně rozvinuté osobnosti, rovnováhy těla a ducha je zřejmé,

že čas strávený vsedě u počítače nás – i pokud ten čas strávíme aktivním studiem - rozvíjí

jednostranně. Mezilidská interakce „po síti“ fascinuje svou nezávislostí na prostoru, ale je to

komunikace pouze prostřednictvím symbolu – napsaného slova.

Tradiční vzdělávání je osobní setkání učitelů a žáků, používá se termín kontaktní

výuka, face to face. Za podstatnou dimenzi pedagogického procesu lze pokládat také rozvoj

vnitřního světa člověka, který se „ven“ projevuje jednáním, našimi gesty, mimikou, řečí,

hlasem; schopností být koncentrován - nejen na obrazovku počítače, ale také na druhého

člověka, který není přesně naprogramovaný.

Proto zřejmě kromě výše zmíněného „nástupu moderních technologií“ vnímáme ve

vzdělávání také trend ke komunikativní pedagogice - studující, žák je chápán jako aktivní

tvůrce sebe sama v interakci a komunikaci s druhými, hovoří se o pedagogice prožitkové,

1 Průcha, Walterová, Mareš: Pedagogický slovník. Praha:Portál 2003

2 Ludvík Eger:Nové strategie vzdělávání a ICT. In: Učitelské listy č. 1, září 2005, str. 3-4

6

orientované na žáka. Význam má partnerský, otevřený, obousměrný vztah spolupráce.

(Vališová, 2007)

Člověk potřebuje ke svému zdravému vývoji a učení druhé lidi, vztahy. „Učitel by si

měl uvědomovat, že úspěšnost pedagogického procesu/komunikace/mluvy je z velké části

ovlivněna vzájemným vztahem mluvčího/učitele a posluchače/žáka.“ (Šlédrová, In Vyskočil

2005, str. 58)

Jak je obecně známo, L. S. Vygotsky byl přesvědčen, že plný kognitivní rozvoj vyžaduje

sociální interakci a dodnes je inspirativní jeho pojem dynamického hodnotícího prostředí. Při

učení je nutný vztah k druhým realizovaný aktivní tvořivou bezprostřední komunikací. Tu

zkusme chápat jako proces, ve kterém dochází k rozvoji všech zúčastněných osob, k jejich

učení, k rozšíření jejich vědomí.

Belz, Siegrist (2001) uvádějí: „Komunikativnost znamená připravenost a schopnost

jedince vědomě a harmonicky komunikovat, tzn. vypovídat o sobě ostatním co nejjasněji a

nejsrozumitelněji, vědomě ostatním naslouchat, umět rozlišit podstatné od nepodstatného,

být vstřícný k potřebám jiných a úzkostlivě dbát neverbálních signálů.“ (Belz, Siegrist, 2001)

Pokud prohlubujeme své schopnosti veřejného projevu, rozvíjíme a kultivujeme

dovednosti, které jsou podstatnou součástí profesních kompetencí učitele:

- „Jasně a komplexně vysvětlit koncept

- Utřídit sdělení, aby byla jasná a přesvědčivá

- Rozvinout logické, emocionální a etické výzvy pro podporu svých argumentů

- Komunikovat důvěryhodně

- Zdokonalit naslouchání a předat dovednosti“

(DeVito, 2001, str. 279)

Jste spokojeni se svými dovednostmi řečového vyjádření v pedagogické komunikaci?

Co vše sdělujete žákům mluvenou formou, co písemnou formou?

Ovlivňují vztahy a sociální klima Vaši řeč? Jak?

7

2.2. Umění řečnictví

Základem slova „rétorika“ je řecký výraz RHÉSIS – tj. řeč. Jak jsem se zmínila v úvodu,

ve starém Řecku slovo rhétor označovalo mistra slova. (Kohout, 2000, str. 15) Řeč můžeme

mj. definovat jako artikulované zvuky vyjadřující obsah našeho vědomí. (Tušl, Roubínek,

Engelová, 1983, str. 7) Mluvená řeč je jednoduchá, názorná a redundantní (= informace jsou

častěji opakovány). Myslete na to při přípravě vyučování: Všechny ústně předávané

informace mají být jednoduché, názorné a redundantní. (Berger, Fuchs, 2009, str. 73)

Podle Aristotela jsou pro řečnictví důležité 3 nauky:

NATURA – příroda, předpoklady dané přírodou: znělý hlas, vzhled, bystrost ducha…Ale(!):

95% lidí má předpoklady stát se dobrými řečníky!

Napište alespoň čtyři své dobré předpoklady k tomu, že se stanete dobrým

řečníkem:

……………………………………………………………………………………………………… .

ARS et DOCTRINA – umění a věda – teorie. Rétorika má zákonitosti, které popisuje teorie.

Rétorika je i uměním – má umělecké aspekty, čerpá ze zkušeností dramatické kultury (hlas,

mimika, gesta, čas, prostor, záměr).

Umíte nějakou báseň? Vyprávíte vtipy, příběhy? Znáte přísloví, citáty?

8

EXERCITÁTIO – dobrými řečníky se stáváme cvičením, reflektovanou praxí (tj. pojmenovat

si příčiny úspěchu i neúspěchu)

Kdy jste naposledy veřejně promluvili? Co byste na svém projevu ocenili, co byste chtěli

změnit (viz Příloha Hodnocení projevu)?

Aristoteles poukazuje také na aspekty osobnosti řečníka. Přeformulujte tyto důležité principy

vlastními slovy:

Pathos - jde o vnitřní angažovanost řečníka a jeho schopnost působit na city lidí

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Logos – rozvinutý rozum, moudrost, schopnost vést posluchače logicky problémem.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………………………………………..

Ethos – řečník má zodpovědnost, je důležitá jeho věrohodnost – soulad osobnosti s idejemi a

mravními zásadami

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………………………………………………………………..

9

Dodnes jsou platné následující elementy klasické rétoriky (více kapitola 2.6.):

1. Invence: shromáždění materiálů, informací, poznatků

Co chceme říci - informace, poznatky, myšlenky

Proč sdělujeme – účel projevu, smysl, argumenty, vysvětlení

2. Organizace: logické uspořádání projevu, vytřídění informací

JAK si sestavíme kompozici projevu

3. Styl: je určen cílem, účelem vystoupení, typem posluchačů

4. Přednes: se týká toho, JAK promluvu, sdělení realizujeme.

JAK projev řekneme, souvisí se stylem a přednesem

5. Zapamatování: doporučeno úvod se naučit zpaměti (pomáhá získat jistotu a soustředit se

na komunikaci)

(srov. Kohout, 2000, str. 22-24)

10

Mluvit se učíme od narození (z jistého hlediska se to učíme už v prenatálním věku).

Pokud by se nám v tomto směru nikdo nevěnoval (jako se to stalo např. „vlčím dětem“),

mluvit bychom neuměli. Ontogeneze lidské řeči je nedílně spjata se socializací, od narození

jsem součástí nějaké sociální skupiny (viz KPS/SOC)

Mluvit umíme, což neznamená, že vývoj našeho vyjadřování je uzavřen. Jako v každé

jiné oblasti, i v řečnictví se lze zdokonalovat.

Víte, kdy byla rétorika neoddělitelnou součástí univerzitního vzdělání?

2.3. Naslouchání

2.3.1. Nasloucháme druhým

Ceníme si schopnosti, umění mluvit – ale velkým umem je také umění mlčet a

naslouchat. Umíte naslouchat? Máme dvě uši a jedna ústa. Možná nás tento matematický

poměr k něčemu vyzývá.

Díky tomu, že jsme od útlého věku (dokonce docela pěknou dobu před narozením) naslouchali, poslouchali (a poslech napodobovali), naučili jsme se mateřskou řeč. I teď, když chceme pokročit v umění svého vyjadřování, nám mohou uši velmi pomoci.

Naslouchání je důležitý předpoklad efektivní komunikace3. Je to zdánlivě jednoduché:

zvládnout naslouchat druhému a ještě navíc naslouchat i sobě, vnímat svůj rej myšlenek a

ještě druhému odpovídat (srov. pojem Interpersonální percepce, KPS/SOC). Během kontaktní

výuky si zkusíme cvičení, která názorně ukážou, že tato „sociální kondice“ není tak prostá a

samozřejmá, jak se to jeví z pouhého popisu. Na cvičení se můžete trochu připravit realizací

následujícího námětu:

3 Efektivní komunikace – viz. NOVÁČKOVÁ a kol.: Respektovat a být respektován.

11

Malý úkol a): Poslouchejte, jak kdo mluví. Jak se mluvčímu daří vyjádřit, co chce. Jak

mluví politik, moderátor, jak mluví řemeslník? Od řemeslníka se možná naučíme mluvit více

– jeho řeč o práci je konkrétní, spjatá se zkušeností – pravděpodobně bude mluvit

srozumitelně a bude užívat přirozené větné důrazy. Poslouchejte rozpačité dospívající, jak

mluví někteří nedbale atd. A pochopitelně politiky – ti jsou také nesmírně pouční (doporučuji

pořad FOKUS ČT24 z 1. 10. 2011 – díl Politik očima psychologů a politologů, lze shlédnout na

internetu)

2.3.2. Nasloucháme sobě ?

V nás samých je často hlasů několik; znáte to, jak se nám myšlenky honí hlavou

(někdy k sobě promluvíme i nahlas, což je naprosto normální a přirozené!):

„měl bych tohle, ale nechce se mi,“ „… ale jdi něco dělat“, „na těch prázdninách ale bylo fajn…“, „..musím zalít kytky…“, „..co se zas děje ?“ atd., atd.

Prý se nám denně prožene 25 000 myšlenek hlavou. Kdo všechno v nás mluví?

Způsob, jak mluvíme uvnitř sebe k sobě a se sebou samými, souvisí s naším sebepojetím (viz

KPS/MHAS, str. 6). V naší kultuře nevěnujeme příliš mnoho času tomu, abychom vnímali, co

se opravdu v nás samotných děje – psychicky i somaticky.

Určitou formu odpovědi přináší různé modely lidské psychiky (Freud, Jung, aj.). Náš

vnitřní svět je rozmanitý a pestrý.

V učebnicích psychologie je jednou ze základních pouček, že řeč souvisí s myšlením.

Ale: myslíme jen ve slovech? Gardner (1999) předkládá koncept sedmi různých typů

inteligencí. Jsou vymezeny takto:

verbální, matematicko-logická, hudební, vizuálně prostorová, kinestetická,

intrapersonální, interpersonální. Jinak asi přemýšlí choreograf, jinak skladatel apod.

V naší disciplíně se budeme pochopitelně věnovat slovům. Ale jejich síle a

naplněnosti může hodně pomoci naše představivost – bez ohledu na to, který typ

představivosti je nám nejbližší.

12

Malý úkol b): Naše vnitřní řeč není totožná s řečí vnější, ale přeci jen jisté

souvislosti musí obě mít. (viz. KPS/ZAPS, str. 9 – 10, str. 19). Zkuste si někdy (lepší by bylo

vícekrát) zapsat volný tok svých myšlenek. Nebo záměrně k sobě mluvte nahlas.

2.4. Proč mluvit aneb smysl, účel našeho projevu

Pokud jsme realizovali úkol a) z kapitoly 2.3.1., můžeme si na základě svého

„pozorování ušima“ uvědomit, proč zpravidla lidé mluví. K „vydání hlásku“ je třeba mít

důvod, motiv, chuť, potřebu. I když mluvíme „jen tak“, něco sledujeme, např. chceme aspoň

být s někým v kontaktu.

Pro veřejnější projev máme zpravidla potřebu mluvit o něčem. Velmi důležité je

uvědomit si:

CO chceme říci a zároveň s touto otázkou řešit i

PROČ to chceme říci, čeho bychom rádi svou promluvou dosáhli - formulovat si cíl

(koneckonců k takovému postupu jsme vedeni i v pedagogice - viz disciplína Základy

pedagogiky).

Jsou uváděny tyto dva hlavní typy projevu: informační a přesvědčovací. Můžeme si

pomoci otázkami:

Co chci, aby se posluchači dozvěděli? Proč se to mají dozvědět?

Co mají udělat? Proč to mají udělat?

13

2.5. Kompozice projevu

Základní strukturu nastiňuje schéma na obrázku č. 1.

Úvod – „řekněte, co řeknete“ Představit cíl, téma a sebe

(TVKP: Téma, Význam, Kompetence, Představení)

Hlavní část – „řekněte, co chcete říci“

Hlavní body, co musím, co potřebuji sdělit abych byl pochopen,

(Rozvinutí myšlenek, uvedených v úvodu)

Závěr – „řekněte, co jste řekli“ Přehled, zopakování hlavních myšlenek, zakončení

(poslední možnost předat a zdůraznit hlavní myšlenky a body) )

Upoutat pozornost, navázat vztah, získat důvěru.

-Přímé konstatování (začít vhodnou otázkou)

-Nepřímé sdělení. -Živý příklad,srovnání -Statistika. -Příběh

-používejte příklady -vytvářejte v mysli posluchačů obrazy -vyprávějte pro ilustraci příběhy a zkušenosti -poskytujte důkazy podporující vaše argumenty -shrnujte přednášenou látku -propojujte, uvádějte souvislosti

Udržovat kontakt s posluchači, jejich pozornost. Ověřovat si, zda rozumějí a sledují, co sdělujete.

Vydržet s energií, závěr živý, ale zakončující.

14

Další struktury projevů – specifické:

Stanovisko/ Návrh

Časová posloupnost

Chceme přednést návrh

Myslím si to a to, navrhuji, chtěl bych, aby se udělalo

Důvod: Myslím si to z tohoto důvodu

Příklad: Tak to je v praxi

Stanovisko/ Návrh: Právě proto zastávám toto stanovisko

Proto chci, navrhuji, aby se udělalo, abyste udělali…

Minulost Budoucnost Současnost

Problém Příčina Řešení Akce

15

Chceme přesvědčit

Prezentace alternativ řešení

Další inspiraci naleznete v Příloze č. 2

Situace – jak vypadají fakta

Negativní důsledky

Návrh

Pozitivní důsledky návrhu -přínos

Příští konkrétní kroky

SITUACE

Alternativa č.1 Alternativa č.3 Alternativa č.2

POROVNÁNÍ KLADŮ A ZÁPORŮ, ROZLIŠOVACÍ KRITÉRIA

- Situace - Podstatné vlastnosti alternativ - Porovnání kladů a záporů, rozlišovacé kritéria - Doporučení dalších konkrétních kroků

DOPORUČENÍ DALŠÍCH KONKRÉTNÍCH KROKŮ

16

2.6. Příprava projevu Podle DeVita (1999) můžeme při přípravě projevu postupovat v 10 krocích.

Prozkoumání tématu

Formulace hlavní myšlenky, vymezit základní body

Analýza publika (komu sdělujeme?)

Volba tématu a cíle (účelu)

Sestavit závěr a úvod

Stylizovat svou řeč

Uspořádat si materiál k projevu

Rozvinout základní body

Znovu projev prozkoumat a zhodnotit

Realizace projevu

17

2.7. Předpoklady dobrého přednesu

2.7.1. Aktivní sdělné čtení textu

V základní škole zvládneme všichni techniku čtení – naučíme se spojit písmena

s hláskami, se ozvučit naučíme grafickou podobu slova. Bohužel, tím výuka zpravidla končí.

Pouhé ozvučování grafického záznamu však nestačí. Dovednost aktivně, smysluplně sděl i t

zapsané myšlenky nepatří k výbavě absolventů našich škol – někdy dokonce i mnohý herecký

profesionál nevystupuje v této oblasti jako garant kvality. Jako vysvětlení se nabízí inflace

slov v současném světě, „vyprázdněnost“ mluveného a koneckonců i psaného slova,

zrychlování doby a času atd.

..Slyšeli jste pojem čtenářská gramotnost?

Souvisí nějak s oborem, kterému vyučujete?

..Daří se Vám udržet pozornost posluchačů, pokud jim čtete?

Daří se Vám udržet posluchačskou pozornost, pokud řečník své sdělení čte?

Sdělně číst text znamená přiblížit v danou chvíli náš mluvní projev přirozené řeči, užít

věcně správně důrazy, sdělovat po myšlenkách – správně frázovat, poslouchat se, říkat text

jako by myšlenky právě vznikaly. Pro většinu lidí to znamená nezvyklou disciplínu

myšlenkové aktivity a rozvíjení schopnosti vnímat text hlouběji a celistvě. Je nezbytné

v okamžiku pochopení významu vytvářet si na základě psaného slova vnitřní představy a tyto

pak „oblékat“ do autorem určených slov. Pro takové čtení je potřeba být velmi aktivní –

psychicky, tělově a hlasově.

18

Obr. 1 : Proces aktivního čtení

Aktivní sdělné čtení textu lze vymezit jako samostatnou dovednost, kterou lze

dobrým výcvikem získat. Časové možnosti našeho kurzu jsou ale omezené. Na základě

zkušeností mohu doporučit: je přínosné napsat si projev jako „slohové cvičení“ do vět.

Student si ujasní myšlenky, strukturu, hledá vhodné výrazy. Při vlastní prezentaci se pak

osvědčuje opírat se o heslovitou osnovu, věty tvořit „na place“. Naše řeč bude živější a

kontaktnější, i když se někdy přeřekneme, hledáme slova apod. Jak bylo uvedeno v kap. 2.2

„ústně předávané informace mají být jednoduché, názorné a redundantní“

Představa

Čtený text Psaný text

19

2.7.2. Jak tvoříme hlas a artikulaci

Hlas a výslovnost můžeme chápat jako předpoklady dobrého přednesu. Hlas

vytváříme na základě nervových impulsů, svou úlohu zde má mozek a nervová soustava.

V samotném počátku lidského života je hlasové vyjádření neuvědomělé, ale již tehdy

navozuje interakci s dalšími lidmi. S celkovým rozvojem komunikace se v souladu s typem a

charakterem osobnosti rozvíjí i hlasová mohoucnost4 a řečové dovednosti.

Fyziologie hlasotvorby najdeme v řadě publikací. Popis je většinou směřován ke

stavbě a funkci dechového, hlasového a artikulačního ústrojí. Pokusme se popsat komplexní

psychosomatický proces, jehož výsledkem je jedinečný lidský projev – hlas a řeč. Libuše

Válková (2007, str. 32) cituje doc. MUDr. Sedláčkovou, foniatričku pražského klinického

pracoviště ORL: „Hlasový projev vzniká na základě složité reflexní činnosti řízené k souhře

nervovou soustavou. Probíhá na třech úrovních

1. kortikální (korové), kde probíhají vědomé procesy tvoření tónu

2.subkortikální (podkorové), kde se uskutečňuje automatizovaná neurosvalová činnost; je centrem emocí, výrazu

3. na úrovni nervového ovládání přímo v hrtanu“.

Na počátku je potřeba něco sdělit, vyjádřit. Bez tohoto podnětu „hlas nemá život“

(Linklater. 2005, str. 22). Potřeba se v našem organismu realizuje elektrickými impulsy, které

páteří dojdou k nervovým zakončením, jež řídí svalstvo řečových orgánů. Naše hlasové

vyjádření může mít formu řeči, kdy podnět ke vzniku bude mít spíše racionální základ

Impuls, (záměr) aktivizuje a koordinuje naše psychosomatické funkční zapojení:

přednostně dýchání, hlasotvornost a artikulaci. Takto získaná kvalita psychosomaticky

získané energie probouzí u každého jedince funkční zapojení (vzorec, dynamický stereotyp).

Příklad: Potkáme někoho, s kým udržujeme neutrální až lhostejný vztah. Je naší společenskou

povinností onoho člověka pozdravit. Základní podnět k pozdravu však bude malý a nevýrazný. Reakce v našem

dechovém a hlasovém ústrojí též. (srov. Linklater, 2005, str. 22) Naprosto jinou situaci prožíváme, pokud se

setkáme s milovanou osobou. Naše vnitřní vzrušení se zřetelně promítne do slov pozdravu. Nervová zakončení

solární pleteně zalije teplo, bránice se zaktivizuje, dech se nám prohloubí, žebra rozšíří, hlas se rezonančně

obohatí.

4 Vydáváme-li hlas, „rozpohybujeme“ mnoho částí našeho organismu. Dle odborníků však mluvíme nefyziologicky, tj.

nezapojujeme potřebná ústrojí v té míře, jak je nám přírodou nabídnuto. Současná odborná literatura označuje tento fenomén

jako hlasovou fonastenii (viz Válková, 2007)).

20

Kristin Linklater (2005) zdůrazňuje, že tyto zjednodušující popisy nemohou vystihnout

složitou skutečnost. Existuje nekonečná mnohotvárnost vnějších stimulů a vnitřních reakcí.

K vnitřním reakcím také patří ty, které náš hlasový projev kontrolují a funkčně usměrňují.

Zásadní role zde připadá sluchu.

S hlasovým vyjadřováním jsou nedílně spjaty také gesta a mimika, jejich společným

základem je dech. Coblenzer a Muhar (2001, str. 3) připomínají latinské úsloví „Alicin

personam gerere“5. Mimika a gesta významně spoluvytvářejí osobnost člověka. „Původ slova

„persona“ od „personam“ (prozvučovat, proznívat) zdůrazňuje význam hlasu. Na každé formě

našeho projevu se tedy podílí hlas a pohyb. Hlas potřebuje dech a pohyb potřebuje také dech.

Tento dech však nemůže plynout samovolně. … mezi hlasem, pohybem (zde tedy gesty a

mimikou) a dechem vždy vzniká nějaký vztah.“ (Coblenzer, Muhar, 2001, str. 3)

Vraťme se k hlasovému impulsu (podnětu hlasově se projevit). Impuls vyvolá v našem

těle reakci, v prvé řadě dechovou. To znamená, že se dají do koordinovaného pohybu četné

svaly trupu, žebra se rozšíří, bránice vyrovná, žaludek sníží, vnitřnosti musí poněkud změnit

svou polohu, aby vytvořily místo pro rozepjaté plíce. To vše se děje proto, aby se dech dostal

až do plicních sklípků a pak se vydal na zpáteční cestu.

Současně s dechovým procesem dochází k pohybu i v oblasti hrtanu. Zmíněný impuls

aktivuje i svalstvo hrtanu, hlasivky se připraví, aby pro výdechový proud nabídly dostatek

odporu k oscilaci.

Pokud je tlak dechu měkký, hlasivky relativně uvolněné, vzniklé kmitání je pomalé a

zvuk má nízké frekvence. Silnější tlak dechu nachází silnější odpor více napjatých hlasivek,

což vede k vyšším frekvencím. Tento jev můžeme přednostně sledovat u vyšších tónů.

Vztah fonace a dechu je zásadní. Koordinace činnosti hlasivek a dechu rozhoduje o

kvalitě hlasu. „Hlasivky a bránice tak pracují ve vzájemné podmíněnosti. Nasazení tónu je

třeba pojímat jako dotyk, pocit vzlétnutí, nikoliv tlačení dechu do přepjatých hlasivek či

proudění šustícího vzduchu v nedomknutých hlasivkách.“ (Tichá, 2004, str. 13)

Nakonec se v našem zjednodušujícím popisu věnujme artikulaci. Předpokládejme

zdravý hlas, který je formován ve slova díky artikulačním oblastem (oba rty, zuby, špička,

střed a kořen jazyka, horní a dolní čelist, tvrdé patro, měkké patro s čípkem).

Artikulace je spjata s naším řečovým vyjádřením, s přesným vyjádřením myšlenky.

Přesnost myšlení se odráží také v tom, jak „ekonomicky“ jsou tvořena slova. Sovová (2009)

složitý proces shrnuje do schématu – viz obr. č. 2.

5 Česky: „jednat jako nějaká osoba, hrát něčí roli, někoho představovat“

21

Hlasový projev

Mozkový impuls,

představa,

myšlenka, sděleníDýchání

Emoce,

psychosomatické

cítění

Vůle ke sdělení

Mimika a gestika

Vegetativní tělesné

funkce

Artikulace

Osobnostní

struktura

Kontrola hlasu

sluchovými a

svalovými vjemy

Tvarování

nadhrtanových dutin,

hlavová rezonance

Obr. č. 2 : Aspekty ovlivňující hlas

Komunikační situace:

velikost prostoru, partner (partneři, publikum),

zaměření komunikace (osobní, veřejná)

Fonace

Podhrtanový

prostor,

hrudní

rezonance

22

3. Uzavíráme, zakončujeme…

… nebo-li si můžeme říci, o čem byla řeč. Dle školních znalostí je to závěr - část, kdy

lze naposledy zdůraznit hlavní „poselství“ naší promluvy. Můžeme také vytvořit prostor pro

dotazy a shrnout až po případné diskusi.

V tomto textu jsem se snažila shromáždit informace a poznatky, které dle mých

dosavadních zkušeností mohou být užitečné pro rozvoj řečnických dovedností studentů

pedagogických oborů. Připomínám, že text je doplňkem společné práce v přímé kontaktní

výuce.

Na závěr Vás čeká…

Velký úkol B: připravit si projev v časovém rozsahu 6-8 minut.

Bude mě zajímat, v čem Vám pomohla(y) prostudovaná kniha(y), zda a v čem Vám byl

nápomocen tento text. Vítám jakékoliv připomínky pro další vývoj studijní opory.

23

Literatura a zdroje

BĚLOHRADSKÝ, V.: Přirozený svět jako politický problém. Praha : Československý spisovatel, 1991.

ISBN 80-202-0279-X

BELZ, H., SIEGRIST, M.: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení.Praha: Portál, 2001, ISBN 80-7178-479-6

BERGER, E., FUCHS, H. Učíme děti učit se. Plzeň : Fraus, 2009. ISBN 978-80-7238-854-7

COBLENZER, H, MUHAR, F. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických

umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1.

DeVITO, J.A.: Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing 2001, ISBN 80-7169-988-8

FRYNTOVÁ, V. O podstatě přednesu. In Vyskočil a kol.: Řeč, mluva, hlas. Sborník ze semináře. Praha:

AMU 2006

GARDNER, H.: Dimenze myšlení. Praha : Portál 1999. ISBN 80-7178-279-3

HEIRHOLD E. Rétorika a prezentace. Praha : Grada,2005. ISBN 80-247-0782-9

KHAN-PANI Ph. Mluvte k věci. Brno : ERA. 2002. ISBN 80-86517-23-3

KOHOUT, J.:Rétorika. Umění mluvit a jednat s lidmi.Praha 2000. ISBN 80-7261-002-3

LINKLATER, K. Die persönliche Stimme entwickeln. Ein ganzheitliches Übungsprogramm zur Befreiung

der Stimme. 3. Auflage. München: Verlag. ISBN 3-497-01743-4.

SOVOVÁ, P.: Hlas jako psychosomatická disciplína. Dizertační práce, KATaP DAMU, Praha, 2009

ŠLÉDROVÁ, J.: Několik poznámek k mluvě ve škole. In Vyskočil: Hlas, mluva , řeč. Sborník ze

semináře. AMU Praha, 2005

PAOLO, F.: Umění veřejně vystoupit. Frýdek-Místek: Alpress 1997

TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní

informační a poradenské středisko pro kulturu, 2004. 95 s. ISBN 80-7068-168-1.

TUŠL, ROUBÍNEK, ENGELOVÁ: Řečnické umění aneb mluvíš, mluví, mluvíme. Krajské kulturní středisko

Plzeň, 1983.

24

VALENTA J. Učíme (se) komunikovat. AISIS, 2005. ISBN 80-239-4514-9

VALIŠOVÁ A., KASÍKOVÁ H. a kol. Pedagogika pro učitele, Grada, Praha, 2007. ISBN 078-80-247-

1734-0

VÁLKOVÁ, L., VYSKOČILOVÁ, E. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. 1. vyd.

Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2007. ISBN 80-7331-034-1.

Další zdroje:

Učební texty vzdělávacího cyklu Via aperta (projekt Rozvoj osobnostních kompetencí, podpořený ESF

a státním rozpočtem České republiky) DDM Rokycany, 2008

Studijní opory vzdělávacího projektu Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů

praktického vyučování a odborného výcviku (projekt podpořený ESF a státním rozpočtem České

republiky)FPE ZČU 2010

Prezentační seminář Zity Henselové (duben, 2006)

25

Příloha č. 1: Hodnocení projevu

Doporučuji jako inspiraci Test rétorické sebereflexe (Kohout, 2000, str. 135). Zde zařazujeme

podněty pro hodnocení projevu z publikace Učíme děti učit se (BERGER, E., FUCHS, H., 2009)

Obsah projevu

- Obsah byl věcně správný.

- V obsahu byly chyby.

- Obsah byl srozumitelný.

- Následující body byly příliš komplikované:….

- Referující provedl dobrou rešerši (viz 1. element klasické rétoriky - invence)

- Referující dokázal odpovědět na otázky publika.

- Chyběly tyto důležité části obsahu: …

- Obsah byl logicky strukturován.

- Nebylo možné vysledovat logickou strukturu.

Prezentace

- Prezentace měla jasné členění.

- Prezentace neměla jasné členění.

- Můj zájem vzbudilo …

- Zcela upřímně – téma mě nenadchlo, protože …

- Vizualizace byla přehledná.

- Chyběla vizualizace.

- Referující dobře zvolil média, protože …

- Referující špatně zvolil média, protože …

- Referující dobře udržoval oční kontakt s publikem.

- Referující udržoval jednostranný oční kontakt s …

- Referující neudržoval oční kontakt s publikem.

- Referujícímu bylo dobře rozumět i v poslední řadě.

26

Další charakteristiky

- Referující mluvil příliš tiše.

- Obsah byl z jazykového hlediska dobře formulován.

- Obsah byl z jazykového hlediska komplikovaný nebo nesrozumitelný.

- Referující dokázal jednoduše vysvětlit cizí slova.

- Referující nevysvětlil resp. nevysvětlil srozumitelně cizí slova.

- Referující dodržel určený čas.

- Referující mluvil kratší dobu než určený čas.

- Referující překročil určený čas.

- Mluvčí mluvil spatra.

- Mluvčí referát četl.

- Mluvčí částečně mluvil spatra a některé části četl.

27

Příloha č. 2: Příklad tématu rozepsaného francouzskou metodou

Anna Piskáčková

„Má papírová kniha budoucnost?“

Úvod:

a) vymezení problému: konkurence papírové knihy – moderní média jako film, televize nebo počítače

b) otázky rozepisující téma: Co může dnes lidem nabídnout papírová kniha oproti moderním médiím? Jaké jsou její

výhody a v čem naopak pokulhává za moderními médii? Jak se snaží naše společnost

podpořit čtení knich.

c) plán projevu, studie se bude skládat ze tří následujících částí: - přínos a výhody papírové knihy - nevýhody knihy oproti moderním médiím - zájem o knihy u veřejnosti

Stať:

a) první část - papírová kniha už tisíc let přechovává informace o naší civilizaci, zvlášť od

doby rozvoje knihtisku pomáhá rozšiřovat lidskou vzdělanost - papírovou knihu si můžeme brát všude s sebou, tištěné písmo je pro oči

příjemnější a méně únavné než obrazovka počítače, kniha také může být vizuálně uměleckým dílem

- pokud knihu využíváme při odborné činnosti, jedná se o ověřený zdroj informací, snadno dohledáme autora textu oproti například internetovým zdrojům

Přechod ke druhé části statě: Vidíme, že kniha nabízela a stále nabízí čtenářům mnoho

nezaměnitelných výhod. Jisté výhody ale mají nová média, která v dnešní době knize

konkurují. Teď se budeme zabývat vlastnostmi médií, na které kniha nestačí.

b) druhá část - Pro někoho, kdo na čtení není zvyklý, může být četba velmi těžkou činností a i

zdatní čtenáři na ní potřebují dost času. Mnohem snadnější a rychlejší je shlédnout příběh knihy ve formě filmového zpracování.

- Díky moderním médiím máme snadný přístup k všemožným informacím z pohodlí domova. Knihu naproti tomu musíme koupit nebo si ji vypůjčit, což nás stojí čas a peníze.

28

- Kniha podléhá mechanickému opotřebení, může třeba shořet nebo se rozmočit, postupem času se rozpadá. Elektronické informace médií můžeme naproti tomu přechovávat v neporušeném stavu, jak dlouho se nám zlíbí.

Přechod ke třetí části statě: Shrnuli jsme si výhody i pole, na kterém není papírová kniha

schopná postavit se moderním médiím, teď se budeme zabývat skutečným úspěchem a

neúspěchem knih u veřejnosti.

c) třetí část - Čtenářská gramotnost v dnešní době klesá, což není dobrá zpráva pro

budoucnost knih. - Veřejnost si je vědoma toho, jaké kulturní dědictví knihy představují, proto

existují různé programy podporující čtenářství. - Veřejnost se nechává zlákat moderními tituly jako například „Harry Potter“ a

četbě papírové knihy před filmovým zpracováním neodolá.

Závěr:

a) Zakončení a názor autora: Myslím, že papírové knihy, i když jsou dnes stále dražší, nejsou přežitky pro intelektuály. Kniha nepopiratelně hraje dál svou důležitou roli a to nejen jako věrohodné a snadno použitelné médium při vzdělávání a akademických disciplinách, ale stále se těší oblibě i jako zábava.

b) Zodpovězení otázek: I když po nás četba vyžaduje na rozdíl od méně náročného zhlédnutí filmu, aktivní energii, stále nám nabízí mnoho lákadel a výhod i pro dnešní časově vytížené publikum. Čtení kvalitní knihy je všeobecně rozvíjející činností. Je daleko víc obohacující než například pasivní sledování filmů. Jak jsme zjistili, i společnost se snaží podporovat čtenářství papírových knih. Konec tohoto média tedy snad zatím nehrozí.

c) Rozšíření, prognóza do budoucna: Kniha už zdatně odolala vzniku filmu, televize a nyní čelí zatím nejhoršímu nepříteli –

internetu a počítači. I tato média se však už naučila spolupracovat – např.: na googlu je

možné sehnat elektronickou verzi nějaké knihy, což slouží k snadné distribuci obsahu knih

a k jeho zachování. Papírová kniha má však své kouzlo a bylo by škoda o něj přijít.

Nezbývá tedy než popřát knize, aby přetrvala i pro další generace.