Kè 20, 5780 SRPEN 2020 ROÈNÍK 82

AVELUL

VÌSTNÍK IDOVSKÝCH NÁBOENSKÝCH OBCÍV ÈESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Obnovená synagoga v Polici u Jemnice.(K textùm na stranách 811.)

Foto Arno Paøík.

PROHLÁENÍLidové noviny pøinesly 30. èervna èláneknazvaný Památník vs. památky v Terezí-nì, podepsaný výkonným øeditelem Cent-ra studií genocid v Terezínì imonemKrbcem a Pavlem Chalupou jako èlenempøedstavenstva idovské liberální unieÈR. V dobì, kdy v Terezínì hrozí zøícenínìkolika významných objektù evropskýchdìjin holokaustu a celé mìstské památko-vé rezervaci vykrtnutí z indikativního se-znamu UNESCO, se ministr kultury Lu-bomír Zaorálek zabývá mylenkou utratit300 milionù korun na pøestavbu elezniè-ní stanice Praha-Bubny na Památník ti-cha. V tomto duchu se nese celý text. Fe-derace idovských obcí v ÈR, idovskáobec v Praze a idovské muzeum v Prazese k èlánku vyjádøily 2. èervence v násle-dujícím prohláení:

S politováním konstatujeme, e sku-teènosti uvádìné v textu jsou povìtinoupolopravdy motivované osobní zátí; jdeo dalí dìjství v dlouhodobé snaze pisate-lù diskreditovat Památník ticha, význam-nou pamìtovou instituci, postavenou naodkazu holokaustu.

Zcela nekorektní je pøitom snaha auto-rù èlánku poukazovat na neutìený stavnìkterých objektù v Terezínì v souvis-losti s Památníkem ticha. A jako zcelamanipulativní se ukazuje odkaz na i-dovskou liberální unii, jí se jeden z au-torù zatituje, kdy pøedstavenstvo tétoorganizace se jetì v den, kdy èlánek vy-el, od jeho obsahu distancovalo.

Autorùm souèasnì nejde jen o diskre-ditaci Památníku ticha. Jejich zjevným cí-lem je pøimìt ministra kultury L. Zaorál-ka a s ním celou vládu ke zmìnìstanoviska k projektu Památníku tichav dobì, kdy se bude návrh projednávat navládní úrovni. Zneuití nesmírnì vánéhoa pro nás osobnì stále citlivého tématuodkazu holokaustu k osobním útokùma nízkým sporùm, které v nejmením ne-pøispívají k dùstojné pøipomínce památkyobìtí nacismu, jednoznaènì odsuzujemea vyjadøujeme plnou podporu Památníkuticha a zámìru zajistit jeho provoz z ve-øejných prostøedkù.

Petr Papouek, pøedseda, FO v ÈR,Frantiek Bányai, pøedseda OP, LeoPavlát, øeditel M v Praze.

ARCIBISKUP K ANTISEMITISMUFederace idovských obcí vydala v ne-dávné dobì Výroèní zprávu o projevechantisemitismu za rok 2019. Zaznamenalijsme, e poèet evidovaných pøípadù v naí

zemi je stále relativnì nízký, avak oprotiminulým letùm nìkolikanásobnì vzrostl.Ji jsme se v minulosti nìkolikrát vyjadøo-vali k fenoménu nenávisti vùèi idùma jednoznaènì a dùraznì jsme jej odmítli.Nae historická zkuenost nás vedek tomu, abychom nejen stáli na stranì na-ich starích bratøí ve víøe, ale abychomse vdy postavili na obranu hodnot, nakterých byla nae spoleèenství vybudová-na a na kterých stojí dodnes.

Souèasné projevy antisemitismu se lií,mohou vyuívat stereotypy, které ji byly a to nejen podle naeho názoru dávnovyvráceny a pøekonány a které se týkajíidù jako jednotlivcù, ale i jako spoleèen-ství. Konspiraèní teorie, ale i kladení vinyza rùzné nevary naí souèasné spoleènos-ti by nemìly mít ji v naich hlavácha srdcích místo. Objevují se ale také obvi-nìní, která si za cíl berou souèasného ko-lektivního ida, a to Stát Izrael.

Jakkoli jsou nae spoleèenství apolitic-ká, nechceme mlèet, pokud je pøedempøistupováno k idovskému státu s pøed-sudky, s nepravdivým oèeròováním a po-kud je zpochybòováno samo právo najeho existenci. Odmítáme také jakékolivmìování do vnitropolitického diskur-zu, stejnì jako bychom to udìlali v pøípa-dì vmìování se do naich vlastních zá-leitostí. Modlíme se za nae bratrya doufáme, e se podaøí brzy dosáhnoutmíru, který si vichni pøejí.

Kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup praský.

SYNAGOGA V TURNOVÌV turnovské synagoze vystoupila pøedvíce ne 30 posluchaèi praská akustickáskupina Vousy. Jejich koncert idovskéhudby, od tradiènì pojatých starých klez-merù po idovské èardáe, byl jedineènýi co do sloení hudebních nástrojù. Odrekonstrukce synagogy to bylo poprvé zajedenáct let, co zde zaznìl cimbál. Dalí

zajímavý koncert se bude v synagoze ko-nat v nedìli 23. srpna 2020 od 18 hodin.Pøedstaví se zde houslová virtuoska Sil-vie Hessová. Synagoga je pro zájemceotevøena v srpnu kadý den, a to od 9 do17 hodin. Zároveò jsou kadé úterý,v rámci projektu Turnovské léto, poøádá-ny prohlídky bývalé idovské ètvrtia høbitova. zuz

REKONSTRUKCE V HOLEOVÌNová brána, upravená obøadní síò i bývalýdomek hrobníka, kde návtìvníci høbitovanajdou sociální zaøízení, kuchyòku a pro-stor pro odpoèinek. To je výsledek rekon-strukce vstupu areálu idovského høbito-va, který zaèal od úterka opìt slouitveøejnosti. Zvelebení høbitova, jak uvedlpøedseda O Brno J. Kanarek, pøilo nanecelé dva miliony korun, pøièem pod-statnou èást nákladù pokryly dotace z ev-ropských penìz. Na úpravy høbitova pøi-spìla také holeovská radnice. Ve mìstìbyla rovnì odhalena pamìtní deska nafasádì nìkdejího rabinátu na námìstíSvobody, která pøipomíná osudy budovy.U od loòska je na budovì bývalého rabi-nátu pamìtní deska vìnovaná hudebnímuskladateli Davidu Meiselovi, který z Hole-ova pocházel. Nová synagoga postavenáv honosném maursko-románském slohu,která byla vysvìcena v záøí 1893, stávalaopodál. V létì 1941 ji vypálili nacisté.Zkáze unikla starí achova synagoga,která byla postavena v 16. století a patøímezi nejvýznamnìjí památky svého dru-hu v Èeské republice. zr

2 VÌSTNÍK 8/2020

AKTUALITY

OBSAH

Venkovské synagogy 3Komentáø k Tóøe 45Rozhovor s Esther Bendahanovou Cohenovou 67, 18

Ludvík Meduna idé v Polici 89Slavnostní otevøení synagogy v Polici 10Nìkolik otázek pro J. Pragera 11Vechny cesty vedou z Prahy O knize M. D. Gordina Einstein v Èechách 1213

Willy Eisenschitz rakouský malíø francouzské Provence 1415

Modlitebna v obýváku v Podmoklech se opravuje barokní synagoga 1617

Kafkovské slzy skrze smích o høe Egona Tobiáe Malý stvoøitel 19

O ekvádorském útoèiti architektù 20Izrael: O bílém privilegiu 21Výbìr z èeských médií 22Kalendárium 23Zprávy, kultura, inzerce 2427Zprávy ze svìta 28

VÌSTNÍK 8/2020 3

Dochované synagogy v èeských a mo-ravských mìstech, napøíklad v Miku-lovì, Plzni, Boskovicích, Krnovìa mnoha dalích místech (o Praze ne-mluvì), jsou v rozhodující míøe sta-vebnì i památkovì ve sluném stavua o jejich historii i stavebním vývojise mùeme pouèit z øa-dy textù a publikací.Jedním z historikù-pa-mátkáøù, kteøí zásadnìpøispìli ke kvalitnímuzpracování daného téma-tu, je bezesporu JaroslavKlenovský. idovskýmpamátkám se vìnuje prak-ticky celý profesní ivot,a to nejen perem, ale jakoarchitekt v terénní péèii skutkem. Vedle mono-graficky zamìøených stu-dií (idovské památky Mi-kulova, idovská obecv Boskovicích, Brno i-dovské a mnohé dalí) jetaké autorem reprezenta-tivní publikace o synago-gách Moravy, Slezskaa Èech Brány spravedli-vých (2012) èi Encyklo-pedie idovských pamá-tek Moravy a Slezska(2019). Celkem u vy-dal o idovských památ-kách na tøicet publikací,a to je úctyhodné èíslo.

MEZI 16. A 19. STOLETÍMVenkovským synagogám,které vznikaly v èeskýchzemích v mìsteèkácha vsích v období od vy-povìzení idù z králov-ských mìst v 16. stoletído poloviny 19. století,kdy idé získali obèan-ská práva a vìtina jich venkov po-stupnì opoutìla, se vak do nedávnédoby ádná systematiètìjí publikacenevìnovala. Tuto mezeru èásteènì za-plòuje poslední práce Jaroslava Kle-novského Venkovské synagogy v èes-kých zemích, vydaná Federací Ov ÈR v èervnu 2020, jak se v tiráipíe, u pøíleitosti zpøístupnìní opra-vené synagogy v Polici u Jemnice. Jesvým zpùsobem prùvodcem po svìtì,

který u, a na malé výjimky, neexis-tuje.

Autor se tématem zabývá v kratístudii, kde uvádí, co venkovské syna-gogy definuje, co mají spoleènéhoa èím se naopak lií, vímá si vlivuponìkud odliných podmínek pro i-

dovské osídlení v Èechách a na Mora-vì na jejich èetnost i podobu, a samo-zøejmì se vìnuje architektonickémupojetí staveb i urbanistickým hledis-kùm, která je pøípadnì determinovala.Hlavní tìitì ètyøicetistránkové pub-likace ovem spoèívá v obrazové èás-ti, které je vìnováno celých 35 stran.Ta pøináí ojedinìlou dokumentaci utakøka zmizelého svìta èeských a mo-ravských venkovských idù: nejstarí

dochovaná zobrazení idovských okr-skù jednotlivých obcí, plánky zachy-cující dispozièní øeení synagog, a pøe-devím mnoho unikátních fotografií,dokumentujících podobu, vzhled prùèe-lí, obèasná nestandardní øeení v pojetístavby i interiéry a mobiliáøe. Do rukou

se nám tak dostává výsle-dek autorova trpìlivéhohledání materiálù, ze-jména v archivu idov-ského muzea v Praze,které dalo laskavý sou-hlas s pouitím snímkùze svých fondù.

NÁZORNÁ UKÁZKAV závìru svého textu Ja-roslav Klenovský konsta-tuje: Ze skupiny naichvenkovských synagog sezachovalo dodnes jen vel-mi málo ukázek, protoebyly ji pøed více ne 150lety opoutìny, chátraly,byly pøestavovány, hlav-nì k obytným úèelùm,a postupnì bourány. Jenvýjimeènì se a do zaèát-ku 21. století mohla za-chovat alespoò èásteènáhmotová struktura ven-kovské synagogy 18.19.století jako v Policiu Jemnice, ale i tam bylonutno nìkteré konstrukcesloitì rekonstruovat pod-le analogií. Proto polickásynagoga, prostá venkov-ská barokní stavba z let17581759, pøedstavujevelmi názornou ukázkutakového øeení a dùvod,proè Federace idov-ských obcí v ÈR podstou-pila èasovì a finanènìnároèný úkol k její ob-

novì. Zvídavému návtìvníkovi jeumonìno nahlédnout v náznaku doprostøedí a atmosféry malé venkovskéidovské komunity na Moravì v 18. sto-letí. jd

Jaroslav Klenovský: Venkovské synago-gy v èeských zemích. Vydala FO v ÈRv èervnu 2020, 44 stran, 50 archivníchfotografií na køídì, plánky a nákresy.Cena v redakci Rch 60 Kè (+ potovné).

VENKOVSKÉ SYNAGOGYV ÈESKÝCH ZEMÍCH

Beèov nad Teplou, 1727. Synagoga oznaèena èíslem 12.

Podbøezí-Skalka, malá pøízemní synagoga z roku 1812.

PROÈ PØIELAMALEK (KI TECE)A úplnì na závìr oddílu Ki tece v knizeDvarim se Moe rabenu vrací k válce, jiBùh vyhlásil Amalekovi na konci oddíluBealach v knize emot. Tam je øeèeno, epøiel Amalek a válèil v Refidim s Jisrae-lem, a kdy Izrael útok s pomocí Boí od-razil, Hospodin øekl Moemu: Toto zapina pamìtnou do knihy atd., e vymauAmalekovu památku zpod nebes, a Hospo-dinova válka s Amalekem bude od pokole-ní k pokolení! Pøitom je uvedeno místoudálosti, kde, jak víme z pøedchozí-ho textu, si lid kladl otázku, zdali jeBùh v naem nitru nebo není, proto-e v pouti nenael vodu. Bùh, jenbyl pøi prùchodu Rákosovým mo-øem oèividnì v jejich nitru, je v pou-ti nechával na holièkách. A protoevzápìtí pøiel Amalek, je to tradiènìvykládáno jako dùsledek pokleslostiducha: místo dostalo název Refidim,ponìvad je Amalek zastihl refe ja-dajim, se svìenýma rukama. S tímsouvisí i skuteènost, e pøi této prvníválce s Amalekem byly bojovníkùmIzraele posilou Moeho k nebi sevztahující ruce, opírající se o víru,a jen díky tomu útok odrazili. Dù-vod, proè pøiel Amalek, je tak tøeba hledatv Izraeli: Amalek pøiel, protoe Izrael po-chyboval o tom, e Bùh v jeho nitru je,a Bùh mu to tak prostøednictvím Amalekapøipomnìl.

V parat Ki tece se Moe rabenu k tétoudálosti vrací, aby naproti tomu vysvìtlil,èím si Amalek zaslouí Hospodinovu vál-ku z pokolení na pokolení. Zaprvé se nebálBoha, zadruhé pøepadl Izrael na cestì, za-tøetí napadal vechny zesláblé opozdilce,a zaètvrté byl Izrael unavený a vyèerpaný.Pokud jde o Izrael, líèí ho Moe jako vy-èerpanou obìtcizí zvùle a vyzvedává zna-ky Amalekovy identity. K pøepadení volísice èas, kdy je stádo Izraele na cestì, vy-èerpané a zanechává ty nejslabí za sebou,a pøipomíná tím loveckou strategii zvíøe-cích predátorù, ale v jeho pøípadì to nenídáno ani potøebou zachování vlastního i-vota, ani zpùsobem ivota loupeivéhokmene. I kdy loupe lidských bytostípøedpokládá neúctu k jejich právu na svo-bodu, ji si lidský predátor osobuje jenompro sebe, Amalek si nezvolil Izrael za ná-hodnou obìt.

Parat Ki tece je sloena z øady pøíkazù,o jejich vnitøní souvislosti ètenáø obvykleneuvauje, protoe je povauje za jakousi

sbírku mravních pouèení, jejich poøadí jenáhodné. Dokonce se mùe odvolávat napravidlo, e v Tóøe nelze pokládat ani øaze-ní líèených událostí za odpovídající jejichèasové souslednosti. Proè by to potom ne-mìlo platit v pøípadì vnitøní souvislostipøíkazù? Pokud by vak byla Tóra sbírkounáhodnì poskládaných textù, nebyla byNaukou, vybízející ke studiu s vìdomím,e kadé slovo v ní má své místo a zaøaze-ní kadého textu svùj smysl. Jinak by bylomoné povaovat i poøadí pøíkazù v Desa-teru za libovolné. Tím spíe je naí povin-ností hledat souvislost pøíkazu Pamatuj, coti udìlal Amalek s textem, na který navazu-je. Nemìj ve své kapse dvojí závaí, velkéa malé. Nemìj ve svém domì dvojí odmìr-ku, velkou a malou. Pøesným závaím sepøièiní o spravedlnost, pøesnou mírou sepøièiní o spravedlnost, a tím si prodlouísvé dny na pùdì, ji ti dává Hospodin!Proto kadý, kdo takhle jedná, kdo podvá-dí, je potupou Hospodina, tvého Boha!

Je-li potupou Hospodina toto, signalizujípotom následující slova Pamatuj, co tiudìlal Amalek, e v Boích oèích není val-ného rozdílu mezi navenek bohabojnýmobchodníkem, jen po malých èástkách,zato vak soustavnì okrádá své bohaté

i chudé bliní a na jejich úkor hromadí lup,a loupeivým kmenem, jen v pouti pøe-padl vyèerpaný lid, který právì unikl z ot-roctví, aby ukoøistil ty nejslabí z nich. Je-diný rozdíl mezi nimi je, e loupeivýkmen to dìlá zcela bezostynì, a nemrav-ný kupec to dìlá skrytì. Ze spojení oboutextù by mohlo vyplývat, e kdo tak jedná,je potupou Hospodina, tvého Boha ()a proto a ti Hospodin, tvùj Bùh, poskytnepokoj ode vech tvých nepøátel v zemi, kte-rou ti dává Hospodin, tvùj Bùh, nezapomeòvymazat památku Amaleka zpod nebes!

Jak u ale bylo øeèeno, Amalek, o nìmBileám hovoøí jako o nejpøednìjímz národù, byl vùdèím kmenem po-tomkù Esáva, nejbliích pøíbuznýchIzraele mezi národy, a jeho válkas Izraelem v Refidim i její strategiebyla diktována snahou o likvidacibratra, který ho z Boího úradku pøi-pravil o prvorozenství a poehnání,a to mìla být jeho skuteèná koøist.Vedle obvyklého výkladu, e je po-vinností krále Izraele vést válkus Amalekem a do jeho úplného vy-hlazení, vyplývá vak ze souvislostis pøedcházejícím textem, e dokudIzrael nevymae ze svého srdce,z vlastní mysli a z vlastních rukouzpùsob Amalekova mylení, vnìjí

Amalek mu nedá pokoj. Moe rabenumohl potøebu a nutnost vyhlazení Amale-kovy památky spojit s jiným textem, uve-deným v této parae, ale zvolil právì pøí-kaz dodrování míry, ponìvad opak jenejsnadnìjí zpùsob, jak se s pocitem bo-jovníka za právo na vlastní existenci mstítza vlastní ubohost.

Nai moudøí se shodují v tom, e prame-nem høíchu je lidské srdce. Rabi JehudaHanasi øíkal: Hleï na tøi vìci a neupadnedo rukou høíchu: Vìz, co je nad tebou, okovidoucí a ucho slyící a vechny tvé skutkyzapsané do knihy. Do jaké knihy, mùemese ptát, a na to rovnì v Pirke avot odpoví-dá Akavja ben Mahalalel: vìz, pøed èí tváøíbude skládat soud a úèet, pøed králemvech králù, Svatým, buï poehnán. Touknihou je tvá pamìt, do ní se zapisujeve, co dìlá, a bude to ty, kdo budek soudu nad svým ivotem pøedkládatúèet. V èem je nepoctivý obchodník zajed-no s Amalekem, je v posledku ivotní de-vízou starého Karamazova Dostojevského:Není-li Boha, je vechno dovoleno! Bùhovem mìøí stejnou mírou, a proto budeAmalek pøicházet, dokud bude jeho zásahvyvolán ztrátou vìdomí Izraele, e Bùh jev naem nitru. EFRAIM K. SIDON

4 VÌSTNÍK 8/2020

KOMENTÁØK TÓØE

PRO TENTO MÌSÍC

Kresba archiv.

EKOLOGICKÝ IMPERATIVoftim (5M 16,1821,9)Pøi výètu zákonù vztahujících se k válceuvádí Tóra zdánlivý detail, jen se stalzákladem pro zásadní lidskou odpovìd-nost. Úryvek se týká vojenského taení,které zahrnuje i obléhání mìsta: Bu-de-li obléhat mìsto nìkolik let, válèes ním, aby ses ho zmocnil, neniè a nepo-kácej sekyrou jeho stromy. Pøece je ne-pokácí, kdy z nich sám bude jíst, a jepolní strom èlovìk, aby pøed tebou uteklpøi obléhání? Nièit a kácet mùe jenomstromy, o nich ví, e nejsou k jídlu,a z nich si na to mìsto, které s tebouvede válku, buduj obléhací stroje, do-kud je nepodmaní (5M 20,1920).

Nai moudøí v tomto pøíkazu nevidìlijen drobnost v zákonech o válce. Spat-øovali v nìm binjan av, konkrétní pøí-klad obecnìjího principu. Nazvali hopravidlem bal tachit, zákazem jakého-koli zbyteèného nièení. Maimonidesk tomu øíká: To se netýká jen stromù,ale té toho, kdy kdokoli rozbije nádo-bu nebo roztrhá odìv, znièí dùm, ucpepramen vody èi nièivì plýtvá jídlem,ve spadá pod pøekroèení pøíkazu baltachit. Mluvíme o halachickém zákla-du pro etiku ekologické odpovìdnosti.

Vycházíme z toho, e zemì nám nepat-øí, e patøí naemu Stvoøiteli, samotnémuHospodinu. My jsme jen jejími opatrov-níky. To vysvìtluje pøíbìh o Adamovi,Evì, hadovi a zakázaném ovoci. Neví-mejme si toho, jak dolo k prvotnímu høí-chu, to je podruné. Tóra zdùrazòuje nìcojiného: e i v ráji existují hranice, e neve, co mùeme dìlat, udìlat také smíme.

Motivem tøí zásadních pøíkazù o pra-videlném odpoèinku (o abatu, bìhemsabatického a jubilejního roku) je ekolo-gická odpovìdnost. Tyto pøíkazy ome-zují nae zásahy do pøírody a honbu zaekonomickým rùstem, atse týkají èlo-vìka, zvíøat èi pùdy. V podobném duchuse nesou chukim, pravidla, která zakazu-jí køíení dobytka, rostlin a noení odì-vù ze smìsi vlny a plátna. Vechny tytoúkony vnímá Tóra jako nepøimìøené zá-sahy do pøírody a pøirozenosti.

Take zákaz kácení ovocných stromùbìhem války nevznikl náhodou. Je topøípad obecnìjího zákazu zbyteènéhonièení a jetì obecnìji vzato, zákazuèinù, které nièí neobnovitelné zdrojezemì, její ekosystém nebo vedou k vy-hynutí nìjakého druhu.

Z komentáøù rabína Jonathana Sackse vybrala a pøeloila A. Marxová.

VÌSTNÍK 8/2020 5

BOHOSLUBYv praských synagogách srpen 2020 av/elul 5780

Staronová synagoga1. 8. sobota ABAT NACHAMU

VAETCHANAN 5M 3,237,11 9.00 hodinhf: Iz 40,126

5. 8. støeda TU BEAV8. 8. sobota EKEV 5M 7,1211,25 9.00 hodin

hf: Iz 49,1451,315. 8. sobota REE 5M 11,2616,17 9.00 hodin

hf: Iz 54,1155,520. 8. ètvrtek 1. den Ro chode elul21. 8. pátek 2. den Ro chode elul zaèátek troubení na ofar22. 8. sobota OFTIM 5M 16,1821,9 9.00 hodin

hf: Iz 51,1252,1229. 8. sobota KI TECE 21,1025,19 9.00 hodin

hf: Iz 54,1105. 9. sobota KI TAVO 26,129,8 9.00 hodin

hf: Iz 60,122

Vysoká synagogaVe vední dny achrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin.

Do 28. 8. páteèní veèerní bohosluby od 19.30 hodin, poté podle zaèátku abatu, 5. 9. od 19.21 hodin.

1. 8. sobota mincha perek 3 13.30 hodinkonec abatu 21.45 hodin

8. 8. sobota mincha perek 4 13.30 hodinkonec abatu 21.31 hodin

15. 8. sobota mincha perek 5 13.30 hodinkonec abatu 21.16 hodin

22. 8. sobota mincha perek 6 13.30 hodinkonec abatu 21.01 hodin

29. 8. sobota mincha perek 12 13.30 hodinkonec abatu 20.45 hodin

5. 9. sobota mincha perek 34 13.30 hodinkonec abatu 20.28 hodin

Jeruzalémská synagogaBohosluby se konají pouze o sobotách od 8.50 hodin.

Na bohosluby v synagogách je nutná registrace nejpozdìji den pøedem do 12 hodin.

On-line modlitbaPro zaslání hesla kontaktujte rabinát na e-mailu

rabinat@kehilaprag.cz.Vední den (nedìle ètvrtek) mincha, maariv v 19.15 hodin:

https://us02web.zoom.us/j/877891782?pwd=QlhOai8vbVBxVkZFRmJ3aThhbk8rQT09

abat pátek kabalat abat v 18.30 hodin:adresa stránky v rabinátu.

Havdala sobota 15 minut po skonèení abatu:adresa stránky v rabinátu.

Bejt simchaKadý pátek od 18.30 hodin poøádáme Kabalat abat.

ESTHER BENDAHANOVÁ COHENOVÁ se na-rodila roku 1964 v sefardské rodinì PinhaseBendahana a Mari Cohenové v Tetuánu naseveru Afriky. Po skonèení panìlského pro-tektorátu na severu dneního Maroka(19131956), jeho byl Tetuán hlavnímmìstem, se zaèala sefardská komunita na se-veru Afriky rozpadat. Rodina Bendahanù sepøestìhovala do Madridu, kdy bylo Esthersedm let, a v hlavním mìstì panìlska ijedodnes. Vystudovala psychologii a fran-couzskou filologii, diplomovou práci vìno-vala francouzskému spisovateli Albertu Co-henovi. Kromì románù Loupání artyèoku(Deshojando alcachofa), Nech ji tu, vdytsevrátíme (Déjalo, ya volveremos, ukázka vy-la èesky v idovské roèence 5777) a Pojed-nání o dui dvojèeti (Tratado del alma ge-mela) vydala nìkolik knih povídek a esejù.V souèasné dobì pracuje jako umìlecká øe-ditelka Centra Sefarad Israel v Madridua píe pravidelnì do deníku El País.

S Esther se znám ji øadu let. Uvedlijsme spoleènì v Madridu nìkolik výstav,malíøù Michela Fingestena a BedøichaFeigla, které pøipravil praský galeristaJan Placák, konference s Dagmar Lieblo-vou, Karlem Holomkem, Matejem Miná-èem, Lukáem Pøibylem, Arnem Paøíkema dalími hosty. Nyní jsme si povídali hlav-nì o jejích marockých koøenech a osudujejí rodiny za Franciska Franka i o souèas-né situaci idovské obce v Madridu. (s)

V románu Nech ji tu, vdytse vrátímea v kniním eseji o mìstì Tetuán píeo svém nìkdejím domovì na severu

Afriky a o svých pøedcích. Kam a sa-hají koøeny rodin Bendahanù a tetu-ánských Cohenù? Jakékoli pátrání po genealogii a staré ro-dinné historii je svým zpùsobem fikce,protoe vdycky vycházíme z vyprávìnía obrázkù, které nám jsou pøedávány. Jistéje, e mìsto Tetuán, kde jsem se narodila,na severu Afriky na území dneního Ma-roka, se nevídanì rozrostlo po roce 1492s pøíchodem idù a moriskù, kteøí byli vy-hnáni ze panìlska. Èást naí rodiny pøi-la pravdìpodobnì z italské Ancony, kdedolo mnoho let po vyhnání idù ze pa-nìlska k pogromùm. Mìli pøíjmení Israel,které bylo v Itálii rozíøené zejména meziidy, kteøí skrývali svou víru, ale pak sek ní v pøíznivìjích dobách veøejnì pøihlá-sili. V Tetuánu idé udrovali mnoho tra-dic, které si pøinesli ze staré vlasti, tøebamanelství bylo uzavíráno a do 20. stole-tí podle panìlského práva.

Kdy se pøiblííme víc do souèasnosti,èím se tví pøedkové v Africe zabývali?Byli velmi intenzivnì zapojeni do ivotamarocké spoleènosti. Jeden pradìdeèekbyl za panìlského protektorátu v Maro-ku (19131956, pozn. autora) velmi vý-znamným bankéøem a panìlé ho za jehosluby vyznamenali Øádem Isabely Kas-tilské, co je takový hezký dìjinný para-dox, protoe právì Isabela Kastilská vy-hnala idy ze panìlska. Dìdeèek chtìlodjet lodí do Spojených státù, ale prohrállodní lístek v kartách. idovské spoleèen-ství v Tetuánu bylo velmi rùznorodé,mnoho lidí odcházelo do Brazílie, do NewYorku. Ze severu Afriky pochází i rodinanositele Nobelovy ceny za fyziologii nebolékaøství Baruja Benacerrafa, který se alenarodil ve Venezuele. Byl to takový boha-tý mikrokosmos, který existoval uprostøedmuslimského svìta.

Muslimové pøistupovali k idùm v Te-tuánu v rùzných dobách rùznì. Kadopád-nì mìli velmi odliný status a zacházení.Jetì na zaèátku 19. století museli choditbosí, nesmìli jezdit na koni, jen na mule,na které museli navíc sedìt bokem.

Jak se situace marockých idù zmì-nila po prvním pøíchodu panìlù doTetuánu v roce 1860?Postavení idù se zmìnilo výraznì k lepí-mu. panìlé povaovali marocké idy za

spojence, a protoe mluvili panìlskyi arabsky, vyuívali jejich slueb jako pro-støedníkù pøi jednání s rùznými sektory ma-rocké spoleènosti. Souití se panìly bylodobré, i kdy také docházelo k excesùm,vyvíjeli napøíklad tlak na konverzi idù.

Pozdìji za panìlského protektorátu setyto vazby mezi marockými idy a Mad-ridem jetì prohloubily. Maminka mi vy-právìla o dobì, kdy byla mladá, o pade-sátých letech 20. století. Øíkala, e tobyly nádherné èasy. Vzpomínala na plesyv dùstojnickém kasinu. Zatímco v konti-nentálním panìlsku byla padesátá létapoliticky i hospodáøsky velmi tvrdá, vepanìlském protektorátu na severu Afri-ky si moji pøedkové ili krásnì.

I mnoho muslimù z nejstarí generacevzpomínalo na panìlský protektorátjako na zlaté èasy.Tanger a Tetuán byly opravdu velmiivá a prosperující mìsta, kam napøíkladpo válce jezdily hvìzdy z Hollywoodu.Maminka mìla fotku, kde stojí jedna jejíteta s hereèkou Elizabeth Taylorovou.Obecnì si idé v Maroku od pøíchodupanìlù slibovali, e se díky nim sym-bolicky vrátí do Evropy. Mnozí se cítilijako panìlé. Postupnì pøestávali mlu-vit takzvanou jaquetíou a pøecházelik moderní spisovné panìltinì.

Mohla bys pøiblíit, co byla jaquetíaza jazyk?Jaquetía vycházela ze panìltiny, kterouse mluvilo na Iberském poloostrovì v 15.a 16. století. Pak tam je mnoho hebrej-ských a arabských slov, podobnì jakou dalích forem judeo-panìltiny, kterouse mluvilo v idovských enklávách v Tu-recku i tøeba v dnením Bulharsku. Jaque-tía je trochu jiná, je znaènì ovlivnìnái moderní panìltinou, pøesto je ale sro-zumitelná vem, kdo jetì mluví judeo-panìltinou od Alírska a po Irák.

Doma jste mluvili jaquetíou?V dobì, kdy jsem se narodila, u jaquetíaskoro vymizela. Moji rodièe mluvili jenpanìlsky. Obèas pouívali nìkterá slovaz jaquetíe, tak jako je obèas pouívám i já,spí z legrace, kdy mluvíme mezi sebou,a nechceme, aby tomu ostatní rozumìli.

Ji moji prarodièe pøevzali do velkémíry panìlský ivotní styl i jazyk. Jejichmetropolí u nebyl Rabat nebo Fès, aleMadrid. Kdy nìkdo øekl idovské enìz generace mojí maminky, e vypadá jakopanìlka, tak to byla velká lichotka.

6 VÌSTNÍK 8/2020

Z TETUÁNU DO PANÌLSKARozhovor s Esther Bendahanovou Cohenovou

Foto Stanislav koda.

V roce 1936 dolo ve panìlsku k puèi,do jeho èela se postavil FranciscoFranco. Jeho povstalecké jednotkyv èervenci 1936 zaútoèily na panìl-skou republiku z Melilly, která bylataké souèástí panìlského protektorátuv Africe. Jak reagovali idé na severuAfriky na vojenský pøevrat?Podobnì jako lidé v pevninském panìl-sku. Byli tím velmi zaskoèeni a zmateni.

Mládí tvé maminky èasovì splývás dobou Frankovy diktatury. Jak sedaøilo tetuánským idùm s Franko-vým reimem koexistovat?Není moné vidìt marocké idy jako je-den ideologický blok. Nìkteøí idé skon-èili za Franka kvùli politickým postojùmve vìzení, nìkteøí emigrovali, ale jiní muod zaèátku povstání velmi aktivnì pomá-hali, poskytli mu peníze na letadla, za copak po válce dostali rùzné výhody, místnímonopol na prodej tabáku atd.

Napøíklad v naí rodinì byli Frankovipøíznivci i odpùrci. Jeden prastrýc byl vel-ký frankista, stal se belgickým honorár-ním konzulem, pøijímal ve svém domìvýznamné návtìvy z frankistického pro-støedí. Dìdeèek z máminy strany Isaacvak skonèil za Franka ve vìzení. Jehovagr konzul ho z vìzení dostal, ale muselmu slíbit, e do Frankovy smrti nevstoupína Iberský poloostrov. Dìdeèek potomemigroval do Venezuely.

Franco èasto mluvil o tom, e se protinìmu a proti panìlsku, co mu jaksisplývalo dohromady, organizuje ido-zednáøské spiknutí. Ke konci ivota bylpodle nìkterých historikù touto my-lenkou úplnì posedlý. Na druhou stra-nu za druhé svìtové války nechal Fran-co mnoho idovských uprchlíkù projetpøes panìlsko a do Portugalska, od-kud mohli odplout do USA nebo Latin-ské Ameriky, pøestoe na nìj nacistétlaèili, aby idy zatýkal a vydal jim je.Jak vnímá tento rozpor?Nejsem historièka, ale s mnoha historikyjsem mìla monost spolupracovata o tomto tématu mluvit. Pro mì osobnìbyl Franco diktátor, který uvrhl panìlskodo devastující obèanské války, a v mýchoèích mu nepomáhá ani to, e se snad nevdy zachoval k idùm patnì. Jeho re-im byl na mezinárodní scénì politickyvelmi obratný. Dosáhl toho, e panìlskonevstoupilo do druhé svìtové války, pro-toe to by byla úplná katastrofa. O ido-zednáøském spiknutí mluvil od úplného

zaèátku, kdy se ujal moci, nejen ke konciivota. Nìkteøí vysoce postavení frankisté,jako tøeba ministr José Antonio Girón deVelazco, byli radikálními antisemity, aleFranco sám vdycky vypoutìl takové ne-jednoznaèné vzkazy.

Franco nemìl problém se zároveò nechatotevøenì politicky i finanènì podporovatod bohatých marockých idù a zároveòmluvit o idovském spiknutí. My, maroètíidé, jsme byli zvyklí na jistou jazykovouflexibilitu mocných, e se na politickéúrovni nìco øíká, ale mùe to znamenati nìco úplnì jiného, a nakonec se i nìco ji-ného stane, take èást idù Franka podpo-rovala, i kdy znali jeho nechvalnì prosluléprojevy o idovském spiknutí.

Druhou svìtovou válku pøeili idé vepanìlském protektorátu bez úhony? Víceménì ano. Se zdìením poslouchalizprávy z Evropy, ale nic se tam v pod-statì nedìlo. Maminka mi ale napøíkladvyprávìla, e za války studovala nakonzervatoøi v Tetuánu hru na housle.Tam zaslechla, e Frankova tajná slubamìla vypracované seznamy vech ma-rockých idù a kousek od konzervatoøebyly pøipraveny katakomby, kam byv pøípadì úspìného taení nacistù v se-verní Africe mohla vechny idy zavøíta v tichosti je tam povradit.

Na druhou stranu v té dobì bylo ve pa-nìlsku ve takové dost zmatené. Francovypoutìl rùzné zprávy, aby utvrdil nacis-ty v pøedstavì, e má plány, které jsouv souladu s tìmi jejich a s jejich ideologií,ale mnohdy to ani nebyla pravda. Je do-konce moné, e i ty projevy o ido-zednáøském spiknutí byly spí toho rázu,e se to frankistùm ideologicky hodilo, alemoná to Franco alespoò na zaèátku anineøíkal z vlastního pøesvìdèení.

A nechával idovské uprchlíky dostat sez Francie pøes Pyreneje a do Lisabonu.On na to mìl nìjaké kvóty, které dohodltajnì se Spojenci. Na druhou stranu ne-chal vybudovat u obce Medina delCampo tranzitní sbìrný tábor a meníèást internovaných idovských uprchlí-kù vydal nacistùm.

Pak tu byli panìltí diplomaté, kteøíza války zachránili ivoty stovkámidù, ale to nebylo na pokyn Frankanebo z jeho vùle. To byla jejich soukro-má iniciativa, a dìlali to tajnì a na vlast-ní riziko. Nìkteøí historici ale tvrdí, eFranko o vem vìdìl, a jakoby ve pøe-hlíel. U Franka vdycky hrály roli jeho

momentální politické zájmy a intriky,rozhodnì nemìl v úmyslu idùm nìjakpomáhat nebo je chránit pøed Hitlerem.

V roce 1956 panìlé ze severu Marokaodeli a Maroko vyhlásilo samostatnost.Jaký byl dalí osud vaí rodiny?Na zaèátku to bylo rùzné. Napøíklad mùjstrýc Samuel Bendahan: kdy se Marokoosamostatnilo, byl nadený, roztrhal veøej-nì panìlský pas a poádal si o marocký,køièel na ulici Maroko Maroèanùm,jsme nezávislí. Hnutí za nezávislost bylov Maroku pùvodnì hodnì otevøené a uni-verzalistické. Strýc byl jako mladý studentarchitektury èlenem hnutí za nezávislost,pøijal ho budoucí marocký král. Samuelovise líbila pøedstava mladého, svobodnéhoa univerzalistického Maroka. Ale netrvaloto moc dlouho. Na jedné z manifestací napodporu samostatného Maroka na strýcejeden mladík plivnul a øekl mu: Ty jsi id,ty sem nepatøí. Brzy si uvìdomil, e Ma-roko, které tehdy vznikalo, bude zemì jenpro Araby a ostatní muslimy. Take ty pù-vodní univerzalistické ideje se neprosadilya pøeli jsme velmi rychle z paternalistické-ho panìlského protektorátu, který takéidy úplnì neintegroval (minimálnì do po-litiky), k reimu arabského nacionalismu.Na druhou stranu je ale nutné dodat, eMaroko je jedinou muslimskou zemí, vekteré je oficiálnì uznáno, e idovská kul-tura tvoøí souèást jejich, tj. marockého, kul-turního dìdictví.

V knize Tetuán píe, e tvého dìdeè-ka v roce 1956, tedy v dobì vzniku sa-mostatného Maroka, zavradili.Snaím se u dlouho zjistit, jak k tomu do-lo, ale je to dost obtíné. Pro mého tatín-ka Pinhase to bylo obrovské trauma a ni-kdy o tom nechtìl mluvit. To on objevildìdeèkovo tìlo. Pracovali spolu a tohodne pøiel otec do práce pozdì. Dìdeèeks otcem mìli v Tetuánu velkou praírnukávy a zastoupení Pepsi Coly pro panìl-ské Maroko. Já jsem jako dítì pila jenpepsi, nikdy kokakolu. Doba tìsnì po od-chodu panìlù byla velmi chaotická.Dìdeèkova vraha sice dopadli, byl to mla-dý muslim, který pracoval u nich ve firmì,ale brzy ho pustili. Slyela jsem pozdìjiod pøíbuzných, e se proslýchalo, e chtìlpùvodnì vyvradit celou nai rodinu.

Vae rodina ale zùstala i pøesto v Ma-roku a do panìlska odela a na za-èátku sedmdesátých let.

(pokraèování na str. 18)

VÌSTNÍK 8/2020 7

Zabývat se historií Police a opomenoutalespoò struènì zaznamenat nejdùlei-tìjí údaje z dìjin idovského obyva-telstva, které mìlo u nás v dávno uply-nulých dobách samostatnou idovskouobec, bylo by nespravedlivé a zkreslo-valo by to historickou objektivitu.

idovská obec v Polici byla úøednìrozputìna v roce 1890. V prùbìhudruhé poloviny 19.století mnoho pøí-sluníkù této obce seodstìhovalo do okol-ních mìst a mìsteèek(do Jemnice, Mor.Budìjovic, do Znoj-ma atd.), kde se vìt-ina z nich zabývalaobchodem zemskýmiplodinami, textiliemi,kùemi aj. Nìkteøíjednotlivci se odstì-hovali i do zahranièí,kde dosáhli pozoru-hodných výsledkùv prùmyslu, ve fi-nanènictví i v jinýchpraktických povolá-ních. Zbyly tu ji jenneèetné stavební pa-mátky a názvy, jakonapø. idovská ulice,idovský høbitov, idovský rybníka jiné.

HISTORIEO vzniku polické idovské obce existu-jí jen pravdìpodobné dohady. idovtíhistorikové kladou pøíchod prvníchidù do Police do roku 1454 a odvolá-vají se na ústní podání. V tom roce seznojemtí idé museli z mìsta vystì-hovat a nìkteøí z nich se usadili v naíobci. Jiná verze pochází od okresníhorabína L. M. Kohna z Píseèné, který prýna základì údajù získaných z archiv-ních listin klade vznik zdejí idovskéobce do roku 1523. Tuto dobu potvrzu-je nejstarí náhrobní deska na polickémidovském høbitùvku. V lánovém rejst-øíku z roku 1671 je zmínka o tom, ehrabì Berchtold povolil výstavbu dvouidovských domkù v Polici.

Mnoho let ili idovtí obèané klidnìmezi køestany v horní èásti obce. Posmrti Karla Berchtolda roku 1722 naøí-dil jeho nástupce Adam Berchtoldv roce 1723 oddìlení idù od køestan-ského obyvatelstva. Pro idovskouobec bylo urèeno místo na jiní stranìPolice v rokli zvané Housenec, kdevznikla idovská ulice se dvìma øada-

mi domkù postavených skuteènì origi-nálním zpùsobem. Dva a dva domymìly spoleènou pøedsíò, kuchyò a spo-leèný komín, co bylo pøíèinou èastýcha nepøíjemných sousedských rùznic.

idé nosili na svrchním odìvu nalevé stranì prsou lutou hvìzdu a takéjejich domy byly na prùèelí oznaèenyèerným kruhem. V roce 1727 podalipoliètí idé krajskému hejtmanu hrabì-ti de Souches prosbu o zmírnìní dis-kriminaèních opatøení a o poskytnutínáhrady za majetek, který zanechaliv køestanské èásti obce. Vyslaná úøedníkomise na místì potvrdila zoufalou si-tuaci idovského obyvatelstva, a kromìtoho zjistila, e dvì a tøi rodiny i s dìt-mi ijí v jedné malé místnosti. Hrabìtibylo naøízeno, aby idùm vrátil domya majetek, který zanechali tam, kde pù-vodnì bydleli, ale naøízení zùstalo pou-

ze na papíøe. Hrabì je nikdy nerespek-toval. V roce 1753 pøibyly do idovskéulice dalí dva domy.

Dne 25. èervence 1758 èekala na po-lické idovské obyvatelstvo nová po-hroma. V idovské ulici vznikl poár,který znièil vechna stavení vèetnì døe-vìné synagogy. Mnoho rodin pøiloo vechen majetek. V idovské obci za-vládly bída a zoufalství. To vechno vi-dìl a s lidem proíval pøedstavený obceIzák Landesmann, èlovìk dobrého srd-ce, který disponoval znaèným majet-kem. Za jeho vydatné pomoci byla po-

árem znièená stavenív krátké dobì obnove-na. V roce 1759 posta-vil vlastním náklademzdejí synagogu a vy-bavil ji potøebným in-ventáøem a kromìtoho po celá léta platilza chudé pøísluníkyidovské obce pøede-psané danì (roènì 200zl.), zøídil rituální lá-zeò (dùm è. p. 128 dodneního dne nese ná-zev V koupeli), dálev roce 1782 zaloila vybavil potøebnýmzaøízením normál-ní idovskou kolua sám platil uèitelea stálého rabína.

Podle údajù rabínaKohna bývalo prý

v Polici usazeno 4050 idovskýchrodin. V roce 1769 byl tento poèetzredukován na 17 rodin, v roce 1787byla stanovena kvóta na 20 idov-ských rodin a tento poèet zùstal a doroku 1848 nezmìnìn. idovská obecv Polici mìla roku 1791 107 pøísluní-kù, v roce 1830 161, 1880 ji jen 46.

Po zruení idovské obce v Policiv roce 1890 byl její dosti znaèný ma-jetek pøeveden idovské obci v Jemni-ci, která v roce 1912 prodala zdejísynagogu Alfrédu Wradovi. Ten jidaroval po ukonèení prvé svìtové vál-ky Tìlocvièné jednotì Sokol v Polici.Stavební a jiné hmotné památky popolických idech nezadritelnì podlé-hají zkáze. idovský høbitov zarostlhustým trním, náhrobní desky pová-livì naruuje zub èasu, høbitovní zeïse rozpadá a zdá se, e zkáza této po-

8 VÌSTNÍK 8/2020

Ludvík Meduna

IDÉ V POLICI

Obnovená synagoga v Polici u Jemnice, 9. 7. 2020. Foto Jiøí Daníèek.

VÌSTNÍK 8/2020 9

lické starobylé památky je neodvrat-ná.

IZÁK LANDESMANNVratme se jetì k osobì rychtáøe polickéidovské obce Izáku Landesmannovi.Narodil se roku 1727, oenil se v roce1750 a s manelkou Esterou mìl ètyøisyny. V Polici vlastnil dva domy,è. p. 114 a 138. Provozoval obchods obilím, byl ve styku s okolními statká-øi, a hlavnì s majitelem Police AdamemIgnácem Berchtoldem. Pro své dobrécharakterové vlastnosti byl veobecnìoblíben. Také hrabìnka Berchtoldováho v polickém zámku ráda vidìla a sna-ila se ho získat pro katolickou církev.Landesmann pøestal do zámku dochá-zet, ale hrabìnka chtìla prosadit svùj zá-mìr aspoò tím zpùsobem, e pøevede nakøestanství nìkteré z Landesmannovýchdítek. Dìj vyvrcholil kolem roku 1767.V tomto období sesvìøila polická po-rodní babièka hra-bìnce, e dala po-køtít nejmladíhoLandesmannovasyna Löbela. Nazákladì tohoto vý-roku mìl býti chla-pec v mìsíci listo-padu 1767 otciodòat. RychtáøLandesmann seo hrabìnèinì plánuvèas dovìdìl a ode-slal dìti tajnì doVratislavi. Pro ten-to skutek byl udán,e jako jinovìreczaantroèil køes-tanské dítì, a bylètyøi mìsíce vìz-nìn v Polici. Po této dobì byl odvezenk mìstskému soudu ve Znojmì, kdes ním bylo zpoèátku zacházeno lépe nev polické atlavì. Netrvalo dlouho a bylopìt spoután eleznými okovy. V aláøivzpomínal na trpící rodinu, na polickéspoluobèany a ve svých úvahách doelk závìru, e by jeho záhuba byla pohro-mou pro chudí pøísluníky idovskéobce v Polici, kterým byl vemonì ná-pomocen. Jeho stateèná manelka Esterse ve své zoufalé situaci obrátila o po-moc na kancléøe Kaunice, který dlelprávì v Jaromìøicích nad Rokytnou.

Kancléø vyslechl smutnou historii bez-práví, které se stalo rychtáøi Landes-mannovi, pøislíbil pomoc a také svùj slibdodrel. Na jeho zásah byl tìký aláøvìzni zmírnìn a záleitostí se zabývaloMoravské zemské gubernium. Netrvalodlouho a císaøovna Marie Terezie roz-hodla v pøípadì Izáka Landesmanna, abybyl po sloení dostateèné kauce ze aláøeproputìn. Ester Landesmannová nabíd-la jako jistotu vechen majetek, kterýspoleènì s manelem vlastnili. Úøadyvsak shledaly nabízenou kauci za nedo-staèující. To, co nyní následovalo, je vý-razem velké dùvìry, lásky a lidskéhosoucitu polických idovských obèanùk svému tìce zkouenému rychtáøi.Dne 12. èervence 1768 se celá idovskáobec zavázala, e za Izáka Landesman-na dostaèující kauci zaplatí. K tomutoúèelu se sela na tehdejí dobu znaènáèástka tøi tisíce zlatých a na základì této

jistoty byl rychtáø Landesmann z vìzeníproputìn na svobodu. Koneèným roz-hodnutím císaøovny Marie Terezie zedne 9. záøí 1768 bylo soudní øízení protipøedstavenému polické idovské obcezastaveno se zdùvodnìním, e syn Löbelpatøí svým rodièùm a e nikdo jiný nemána nìho právo. Psal se rok 1768!!

Rychtáø zdejí idovské obce IzákLandesmann zemøel ve vìku sedmde-sáti rokù dne 4. února 1797 a byl po-chován v Polici, kde byl rovnì po-høben jeho syn Jeremiá, který zemøelroku 1817, nezanechav potomstva.

Druhý syn Marek zemøel v Novém By-dovì, Löbel v Teplicích a Jakub rov-nì v Polici. Jeho potomek EmanuelLandesmann byl mnoho let pøedstave-ným idovské obce v Polici, která za-nikla v posledním desetiletí 19. století.

idé se z Police vystìhovali. Jejichmajetek pøeel do rukou zdejíchrodù, jejich pøísluníci jsou patrnìpotomky tìch, kteøí pøed staletími naiobec zakládali a zvelebovali. Lidé serodili, dorùstali, pracovali na spoleè-ném díle a umírali. Døímají svùj vìè-ný sen v posvátné pùdì kdousovskéhohøbitùvku, kde konèí vechny zájmya marnosti, hnìv, závist i nenávist.Doprovázejí je jen láska a vdìènostnaich generací.

Také idovské obyvatelstvo v Policimìlo svùj zpùsob ivota. I oni se rodi-li, budovali spoleènou základnu a od-

cházeli do vìènos-ti. Mnoho jichodpoèívá na zdej-ím idovskémhøbitùvku a nema-lá èást se jichz Police odstìho-vala. Jejich po-tomci zakusili kru-tosti, bezprávía zoufalou bezna-dìj koncentraè-ních táborù. Jenmálo je tìch, kte-rým se podaøilozachránit holý i-vot.

Zajisté i onivzpomínají svýchdávných pøedkù,i kdy jejich do-movy jsou rozptý-

leny po vech dílech svìta.

Text idé v Polici je souèástí publikaceZ historie Police u Jemnice (Pøíspìvekk dìjinám jihozápadní Moravy) archeo-loga a historika Ludvíka Meduny, vy-dané Osvìtovou besedou v Policiv roce 1969, obsahuje spolehlivé infor-mace na dané téma. Jen jeho konstato-vání, e hmotné památky po polickýchidech nezadritelnì podléhají zkáze,jak autor uvádí, se pøece jen nenapl-nilo. Ale to je skuteènost, která by hojistì velmi potìila.

Východní stìna obnovené synagogy v Polici s aronem ha-kode a novou oponou. Foto Jiøí Daníèek.

10 VÌSTNÍK 8/2020

O platnosti poøekadla, e vechno má svùjkonec, je obèas na základì empirické zku-enosti mono i pochybovat, obecnì alezøejmì platí. Dokazuje to skuteènost, e podvaceti letech byla úspìnì ukonèena sna-ha zachránit a obnovit barokní venkovskou

synagogu v moravské Polici u Jemnice.V prùbìhu toho èasu jsme u nìkolikráto historii i stavební podobì této památkypsali, ano, i oznamovali, e její restaurová-ní bude brzy dokonèeno a synagoga budepøedstavena veøejnosti, jenome z rùznýchdùvodù, jejich spoleèným jmenovatelembyly zejména peníze, se takové informacepo nìjakém èase zase musely dementovat.Dnes ale u je to jisté: 9. èervence 2020byla synagoga v Polici za velké úèasti ve-øejnosti otevøena a nadále ji kadý, koho i-dovské památky zajímají, mùe navtívita prohlédnout si ji zvenku i zevnitø.

STRUÈNÁ REKAPITULACESynagoga v Polici reprezentuje cenný typvenkovské synagogy z poloviny 18. stole-tí, jakých se v naich zemích zachovalojen málo. Postavil ji zednický mistr Maty-á Kirchmayer ze sousední vsi Kdousova

v roce 1759 a lidovì barokní podoba, kte-rou jí dal, zùstala v podstatì zachována donaich èasù. Její historie, zejména ve 20.století, je velmi zajímavá. Kolem roku1900 ilo v Polici u tak málo idù, e

zdejí náboenská obec pøestala fungovat.Nìkolik posledních osob idovského vy-znání se stalo souèástí mnohem vìtí obcev Jemnici, která pøevzala i místní synago-gu. Kdy se potom v roce 1913 z Policeodstìhoval poslední id, koupil oputì-nou budovu majitel polického panstvía zdejího zámku baron Alfred Wrada.V roce 1920 pak daroval idovský kos-tel, jak se píe v darovací smlouvì, míst-nímu Sokolu, který si upravil interiér sy-nagogy pro své potøeby a øadu let ji uíval.Ani sokolové to nemìli ve 20. stoletísnadné poprvé byl jejich spolek rozpu-tìn Reinhardem Heydrichem v roce 1941a podruhé ho zakázali komunisté roku1956. Ke znovuoivení Sokola sice poroce 1990 dolo, ale mení jednoty, mezikteré patøila i ta polická, u svoji èinnostobnovit nedokázaly. A idovský kosteltu stál, oputìný a chátrající.

A v 21. století se pro barokní bejt ha-kneset zaèal psát nový a nadìjnìjí pøíbìh.Nadaèní fond Zecher, zaloený pøi FOpro záchranu idovských památek, které seocitly v nestandardní situaci a hrozila jimzkáza, zaøadil polickou synagogu na se-znam staveb bezprostøednì ohroených.Nestandardní situaci vìtinou pøedstavujínevyøeená vlastnická práva. V pøípadì Po-lice se po delím jednáním nalo øeení, vy-cházející z pøíkladu barona Wrady: Sokolv roce 2004 idovský kostel FO daroval.

REKONSTRUKCE A OTEVØENÍVlastní rekonstrukce a restaurátorské prá-ce probíhaly v etapách a v rozsahu podlefinanèních moností v letech 20122020.Nìkolikrát do roka jsme se po osm letv Polici scházeli: zástupci Zecheru a piè-koví odborníci ve vìci idovských pamá-tek Jaroslav Klenovský a Arno Paøík, dáleMojmír Malý, koordinátorka péèe o pa-mátky pøi FO Kvìta Svobodová, památ-

káø z NPÚ Petr Severa, starosta Police Ka-rel Janouek, Lenka Dohnalová z OVUPMoravské Budìjovice, Petr Chadim z do-davatelské Stavební huti Slavonice, res-taurátorka Jana Waisserová a obèas i dalí,a na místì øeili spoustu drobných i vìt-ích problémù, s rekonstrukcí spojených.Za tu dobu se tyhle kontrolní dny stalysouèástí naeho kadoroèního pracovníhoprovozu a musím konstatovat, e kdy

bylo vekeré snaení ve ètvrtek 9. èerven-ce dovedeno k vytouenému cíli, napadlomì a myslím, e nejenom mì: To u setady asi scházet nebudeme...

Ale bylo to krásné, pøilo hodnì místníchlidí, pan vrchní rabín Efraim K. Sidon, panstarosta, rabín Josef Prager, potomek zdejírodiny Landesmannù pøicestoval zvlátpro tuto pøíleitost z Izraele a drel hezkouøeè, brnìnský Tomá Neufeld pøednesl heb-rejské almy, pøimìøenì se øeènilo a takédìkovalo to hlavnì, protoe bylo za co.Mluvilo se také o zázracích, o tom, jak povíce ne sto letech povstala stará modliteb-na jako za èasù své mladosti, vzduná, èistáa krásná.

Obnovu uskuteènila Federace idovskýchobci v ÈR s celkovým nákladem 6,5 mili-onu Kè. Pøispìly na ni Ministerstvo kultu-ry ÈR, Kraj Vysoèina, Nadaèní fond obì-

tem holokaustu a Nadaèní fond Zecher.A v neposlední øadì obec Police, kterásnahu zachránit budovu pøipomínajícízdejí idovskou obec úèinnì podporova-la. JIØÍ DANÍÈEK

VECHNO MÁ SVÙJ KONECneboli Slavnostní otevøení synagogy v Polici u Jemnice

Jeden z mnoha kontrolních dnù. Východní stìna se svatostánkem a výmalbou.

Bima a galerie pro eny s toskánskými sloupy. Slavnostní otevøení. Foto Karel Vondráèek

Synagoga, pohled od západu. Fota na této stranì jd.

VÌSTNÍK 8/2020 11

Na otevøení opravené synagogy v Policiu Jemnice pøijel z Izraele vzácný host, ra-bín JOSEPH PRAGER, potomek rychtáøemístní idovské komunity a moravskéhozemského starího, který nechal tuto sy-nagogu roku 1759 vybudovat, JicchakaLandesmanna. Pøi této pøíleitosti jsmerabi Pragerovi poloili nìkolik otázek.

Pane rabíne, mohl byste struènì po-psat svùj vztah ke komunitì a k syna-goze v Polici u Jemnice?Dvì mé prababièky, které se narodilyv Polici, byly pravnuèky Jicchaka Lan-desmanna. Mùj otec babièku jetì zail,kdy umøela, bylo mu osm. Máma sisvou babièku moc nepamatovala, byly jíètyøi, kdy zemøela. Zatímco hrob mámi-ny babièky jetì stojí ve Vídni, znojem-ský hrob tátovy babièky u neexistuje.O tom, jak byl Jicchak Landesmann tìd-rý, se ji mnoho napsalo: nechal postavitv Polici synagogu a celou ji na své nákla-dy vybavil. Rozhodl, e nikdo nemusíplatit obci ani èlenské pøíspìvky, ani ná-jem za sedadlo. Ve hradil on, byl to tr-valý dar rodiny Landesmannù.

Mìl jsem pocit, e na otevøení restau-rované synagogy musím pøijet, abychtam tuto rodinu zastupoval, i kdy cestai Izraele byla kvùli koronoviru opravdunároèná. Jak jsem øekl v Polici, poklá-dám za zázrak, e jsem nakonec dorazil.

Jicchak Landesmann musel mít øadupotomkù. Kde vude po svìtì ijía jsou mezi nimi významné osobnosti?Vlastnì ani nevíme, kolik tìch potomkùje. Bohuel jich spousta zahynula bìhemholokaustu, pøesné èíslo také neznáme.Jicchak Landesmann mìl est dìtí. V Poli-ci zùstal jen nejstarí syn Jeremiá a nej-mladí Jakob. Ostatní ètyøi ili v Èechácha mezi jednotlivými vìtvemi neexistovalomnoho kontaktù. Výjimkou je EleanorKrausová, Landesmannova vnuèka, kteráse narodila v Teplicích, provdala se do Po-lice a pøestìhovala se tam. Nedávno jsmenavázali kontakt s profesorem CraigemPartridgem z Colorada ve Spojených stá-tech. Je to Landesmannùv prapraprapra-pravnuk od jedné z jeho dcer. Podílel se navývoji internetu a publikoval na toto témahodnì knih. Jednu knihu napsal i o rodin-né historii a nechybí v ní kapitola o slav-ném pøedkovi.

Mohl byste øíci pár slov o sobì?Tátovi se podaøilo utéct z Èeskosloven-ska 14. bøezna 1939, o vlásek unikl nì-mecké okupaci. Na útìku putoval Ev-ropou, nìjaký èas se zdrel v Itáliiv domì jednoho bratrance. Nakonec sedostal do Anglie, kde se oenil a kdejsem se narodil. Je mi 69 let, roku 1976jsem emigroval do Izraele. Jsem enatýa mám deset dìtí, pìt chlapcù a pìtdìvèat, vichni ijí v Izraeli. Vystudo-val jsem rabínskou kolu, v Izraelijsem pracoval jako rabín a uèitel, ujsem v dùchodu a jako koníèka studujirodinnou historii.

Vae pøíjmení zní Prager je tu nìja-ká souvislost s Prahou?Musí být. Mùj pradìd, Ignaz Prager, senarodil roku 1823 v Tøebíèi, kde ila ro-dina Pragerù po generace. Rodinná tra-dice praví, e první Prager, který se tamusadil, jezdil obchodnì do Prahy, a pro-to se mu takhle zaèalo øíkat. Rodinì sev Tøebíèi daøilo dobøe.

ádný dùkaz o praských koøenechnemáme. Ignaz Prager z Tøebíèe seroku 1856 oenil s Marií Landesman-novou z Police a manelé se usadiliv Moravských Budìjovicích, napùlcesty mezi obìma mìsty, aby to mìliblízko k rodièùm. Mnoho mých pøedkùpochází z rùzných míst na Moravì,jako Dolní Kounice, Police, Slavkovu Brna, Tøebíè, Velká Bíte a VelkéMeziøíèí.

U jste døíve v Èeské republice byl?A v jiných zemích bývalého sovìtskéhobloku?Byl jsem tu mnohokrát, èasto s pøíbuzný-mi. Tentokrát jsem kvùli pandemii pøijelsám a jen nakrátko. U jsem cestoval i doBìloruska, Maïarska, Lotyska, Litvy,Polska, do Ruska a na Slovensko.

Co si myslíte o situaci a budoucnostistøedoevropských idù?Je zázrak, e po zkáze vìtiny evropskéhoidovstva za holokaustu a následné ko-munistické perzekuci jetì nìjaké idov-ské komunity pøeily, i kdy jen jakozlomky své døívìjí velikosti. V jejich sna-ze udret èilý idovský ivot vidím velkounadìji. Jsem samozøejmì vdìèný za prácipøi udrování idovských památek, aletahle èást úkolù není ta nejdùleitìjí. Nej-vìtí dùraz by se mìl klást na idovskévzdìlávání, aby se zajistilo, e i v pøítígeneraci budou vzdìlaní a oddaní idé.

Øekl jste, e oprava synagogy v Policije zázrak. U jste se v Evropì setkals rekonstruovanými synagogami?Vidìl jsem spoustu opravených synagogv mnoha zemích. Vìtina z nich byla vevelkých nebo støednì velkých mìstech.Police leí na odlehlém místì, je to malásynagoga pro nepoèetnou komunitu, kte-rá se 130 let nepouívala. Je pravda, es opravou takového typu synagogy jsemse jetì nesetkal.

V Dobré Vodì na umavì vzniklo nazákladì úsilí synù a vnukù rabiho Ad-lera Muzeum imona Adlera. Uvítalbyste vznik muzea Jicchaka Landes-manna v Polici?idovský høbitov v Polici výbornì udr-uje brnìnská idovská obec. Nedávnose na její webové stránce objevila úplnádokumentace høbitova, co je velice dù-leité a cenné.

Domnívám se, e hlavním smyslemtéhle krásné opravené synagogy je vzdìlá-vání. Doufám, e sem pøijde mnoho ko-lákù z celé Èeské republiky a dozvìdí senìco o idovských komunitách, které tuily. Muzeum jednotlivce, bytby to bylnìkdo jako Jicchak Landesmann, není takdùleité. Myslím, e významný je jehoodkaz, ten by mìli lidé studovat. Jeho i-vot je zpracován v èetinì, francouztinì,angliètinì a nìmèinì, a já bych chtìl na-psat jeho podrobný ivotopis v hebrejtinì hlavnì pro své dìti a vnuky.

(am, jd)

Rabín Joseph Prager. Foto Karel Vondráèek.

SNAD SEM BUDOU CHODIT KOLÁCINìkolik otázek pro rabína Josepha Pragera

12 VÌSTNÍK 8/2020

I poté, co Albert Einstein proil roku 1905svùj annus mirrabilis, bìhem kteréhopublikoval èlánky, je poloily základynové fyziky speciální relativity, se mu ne-daøilo jetì dalí ètyøi roky získat akade-mické místo. Roku 1919, kdy jetì stálepracoval na výcarském patentním úøadìv Bernu, zaádal o místo mimoøádnéhoprofesora na Univerzitì v Curychu. Výbì-rová komise ho zaøadila a na druhé mís-to, za jeho spoluáka Friedricha Adlera,syna Viktora Adlera, praského rodákaa vùdce rakouské sociální demokracie.Mladí Adler si uvìdomoval Einsteinùvvýznam. Kdy se dozvìdìl, jak komiserozhodla, kandidaturu stáhl a zaèal se vì-novat jen politice a novináøství. Umoniltím Einsteinovi, aby místo získal on. Ná-sledujícího roku Einsteina vyzvali, aby sizaádal o øádnou profesuru na Nìmeckéuniverzitì v Praze.

GRAVITACETento pøíbìh uvádí ve své nové knize Ein-stein in Bohemia Michael D. Gordin. Vý-bìrová komise dala Einsteina na prvnímísto a na druhé Gustava Jaumanna, míst-ního absolventa, který vyuèoval v Brnì.Komise poslala své doporuèení na minis-terstvo kolství do Vídnì: ministr Karl vonStürgkh poøadí obrátil a pøijal Jaumanna.Von Stürgkh to vysvìtlil císaøi následovnì:Kdy odejde Jaumann z Brna do Prahy,jeho pozici bezpochyby zaujme dalí mla-dý vídeòský fyzik; budou to tedy dva nì-meètí Rakuané za jednoho výcara.

Einstein se domníval, e zmìnu poøadímìl na svìdomí antisemitismus. Problémvak nebyl s tím, kým Einstein byl, alespí s tím, kým nebyl: Rakuanem. Jau-mann nicménì nabídku odmítl, zøejmì ne-byla dostateènì velkorysá. Von Stürgkhmusel napsat Einsteinovi a nabídnout mumísto, ale poadoval, aby se vzdal výcar-ského obèanství a stal se obèanem habs-burské øíe. Einstein tento poadavek ig-noroval, ale jako státní zamìstnanecmusel odpøisáhnout oddanost císaøi. Dne23. srpna 1911 si oblékl uniformu státníhoúøedníka a sloil sluební pøísahu vìrnostijako pøísluník mojíské víry.

Gordin, historik vìdy, zpochybòujeobecnì pøijímaný názor na Einsteinùvpobyt v Praze (od dubna 1911 do èerven-ce 1912). Ten praskou zastávku vnímájako nepøíli významné intermezzo mezi

rokem 1905, kdy Einstein v Bernu napsalspeciální teorii relativity, a rokem 1916,kdy v Berlínì zveøejnil obecnou teorii re-lativity. Jakkoli se Einstein v Praze ocitlintelektuálnì víceménì ve slepé ulièce,dostal zde i nìkolik dobrých nápadù. Za-èal pochybovat o tom, e rychlost svìtlaje konstantní. Pøipadl na mylenku, ejestlie gravitace zakøivuje svìtelné pa-prsky kolem obrovských tìles, mìlo byto být moné prokázat bìhem zatmìníSlunce. Potvrzení této teorie muselo po-èkat a na Eddingtonovu výpravu roku

1919, díky ní se z Einsteina stala mezi-národní celebrita a obecnì známé jméno.Gordin pøedpokládá, e právì praskáizolace poskytla Einsteinovi svobodu,aby studoval gravitaci, v hlavním proudusoudobé fyziky tehdy stále spíe okrajo-vé téma.

AKTÉØI STØEDOEVROPSKÉ SCÉNYGordinova kniha nabízí také fascinujícípøehlídku aktérù støedoevropské scényna poèátku 20. století, pøièem v proplé-tajících se liniích vyprávìní poukazuje narole, které jim bohynì dìjin pøidìlovala.Napøíklad Einsteinùv spoluák FriedrichAdler roku 1916 spáchal atentát na vonStürgkha, jen se mezitím stal pøedsedouvlády Pøedlitavska; zastøelil ho proto, ejako premiér potlaèoval parlamentní de-mokracii. Einstein patøil k tìm, kdo za

Adlera úspìnì orodovali, aby nedostaltrest smrti. Toto je jen jeden pøíklad toho,jak intelektuální milieu Einsteinovy Pra-hy zalidnìné filosofy, politiky, vìdcia spisovateli veho druhu v nadcházejí-cích desetiletích ovlivòovalo dìje støedníEvropy.

Pro samotného Einsteina pacifistu,nenáboenského antinacionalistickéhovýcara idovského pùvodu znamenalivot v Praze dilema ohlednì identity.Urèitì nebyl Èech. Dle pøevládající po-dvojné logiky musel tedy být Nìmec jene to on nebyl. Einstein il v nìmeckymluvící bublinì, zahrnující sedm procenttehdejích obyvatel Prahy. Pro èesko-nì-mecko-idovské národnostní otázky, kte-ré trápily Prahu pøed první svìtovou vál-kou, projevoval pramálo pochopenía pramalý zájem.

Einsteinovi Albert, jeho manelkaMileva a jejich dva synové pøijímaliPrahu vlanì. V dopisech si Einstein stì-oval na tøídní rozvrstvení. Lidé mu pøi-padali povrchní, povýení nebo podléza-ví. Nelíbila se mu chudoba a pína, knìía byrokracie. Ale na rozdíl od výcarskamìli Einsteinovi elektøinu a sluebnou.Podmínky nemohly být zas tak stralivé,uváíme-li, e Einstein odmítl nabídkupráce v Utrechtu.

Bydleli na Smíchovì, v novém domìv Lesnické ulici è. 7, na tehdy èásteènìprùmyslovém pøedmìstí na levém bøehuVltavy, které se stane souèástí Prahy roku1922. Prahu v té dobì tvoøilo støedovìkéjádro, ke kterému postupnì pøibývala prù-myslová pøedmìstí, do nich se koncem19. století stìhovali èetí venkované. V le-tech pøed první svìtovou válkou ili nì-mecky mluvící Praané hlavnì na StarémMìstì. Nejznámìjím staromìstským ro-dákem je Franz Kafka, syn prosperujícíhoobchodníka. ()

UNIVERZITNÍ IVOTVekerá souèasná filosofie vzela oddvou filosofù a vrstevníkù: Ernsta Ma-cha (18381916) a Franze Brentana(18381917), kteøí pracovali v Prazea ve Vídni. Mach byl fyzik, pùsobil napraské Karlovì univerzitì. Mluvil èes-ky a nìmecky a roku 1882 se v rámci sí-lícího nacionalismu podílel na rozdìleníuniverzity na èeskou a nìmeckou èást.Stal se prvním rektorem Nìmecké uni-verzity, poté pøeel na Univerzitu doVídnì. Mach (po nìm je pojmenovánajednotka rychlosti zvuku) vyvinul ex-trémní empiristickou filosofii, podle ní

VECHNY CESTY VEDOU Z PRAHYO knize Michaela D. Gordina Einstein v Èechách

Kniha vyla letos v Princeton University Press.

VÌSTNÍK 8/2020 13

vekeré vìdìní lze zredukovat na empi-rické pozorování. Proto mají vechnyvìdy tentý empirický základ a jednotnémetody. Vechno ostatní je jen zbyteènámetafyzika. Naproti tomu Brentanozkoumal fenomény tak, jak se jeví ve vì-domí a vztahují k úmyslùm. Brentanovytvoøil intelektuální prostor pro filosofiimysli, která se od empirické vìdy lií.

S rozdìlením univerzity na èeskoua nìmeckou se rozdìlily i fakulty filoso-fie a pøírodních vìd. Filosofické fakultìna Nìmecké univerzitì udávali tón Bren-tanovi studenti, pøedevím Anton Marty.Pøírodovìdeckou fakultu vedli Machovistudenti a ti si vybrali Einsteina. Pøedsmrtí napsal Mach kritiku relativity jakonepøimìøenì metafyzické. Einsteina èa-sem Machovo omezení vìdìní na smy-slové vjemy zklamalo a dával pøednostrealistickému výkladu vìdeckých teo-rií jako popisu skryté reality. Gordin nic-ménì ukazuje, jak spoleèenské, politickéa ideologické spojení Einsteina s Macho-vými studenty, kteøí vytvoøili Vídeòskýkruh empirických a pozdìji logickýchpozitivistù, mìlo zásadní vliv na akade-mické pøeití pozitivismu.

Einstein byl èlenem komise, která vy-brala jeho praského nástupce PhilippaFranka, jen se vìnoval relativitì, ale vícese zajímal o epistemologii a filosofii vìdy,co vyplynulo z jeho spojení s Vídeòskýmkruhem. Frank drel administrativní pozi-ce na Nìmecké univerzitì, vèetnì rektor-ské funkce. Gordin ukazuje, jak vyuívalsvé postavení k tomu, aby na pøírodovì-decké fakultì prosazoval logický poziti-vismus. Nejdùleitìjím takovým poèi-nem bylo, e za pomoci T. G. Masarykazamìstnal v roce 1932 Rudolfa Carnapa.() Také díky nìmu získali po roce 1933logiètí pozitivisté prchající do exilu v Pra-ze doèasné útoèitì. Po mnichovské doho-dì emigroval Frank do Spojených státùa usadil se v Cambridgi ve státì Massa-chusetts, kde il a do smrti roku 1966.Zaloil Ústav pro jednotu vìdy, známýjako Vídeòský kruh v exilu. Einstein sou-hlasil se spoluprací na svém autorizova-ném ivotopise, a tím Frankovi finanènìpomohl. ivotopis vyel roku 1947 a set-kal se s velkým úspìchem. ()

Filosofickou fakultu Nìmecké univer-zity ovládli odpùrci pozitivistù brenta-novská kola. Hlavním kritikem relati-vity byl profesor Oskar Kraus, jenvystudoval práva a poté pøeel k filosofii.Jako profesor práva vyuèoval Kafku. Poroce 1919 se spojil s nacionalistickými

Nìmci, kteøí s Einsteinovou teorií nesou-hlasili z politických dùvodù.

V lednu 1921 pøijel Einstein do Prahynaposledy. Pøicestoval vlakem na novìpojmenované Wilsonovo nádraí, aby naFrankovo pozvání pøednáel na Nìmeckéuniverzitì a debatoval s Oskarem Krau-sem. Nìmecká univerzita v èerstvì nezá-vislém Èeskoslovensku potøebovala legi-timizovat svou existenci a k tomu jí mìlnapomoci právì kontakt s Einsteinem,jen mìl mezinárodní renomé. Kraus utì-paènì zavrhl mylenku relativity pohybua odhalil vnitøní rozpory v teorii relativi-ty. Einstein odpovìdìl tím, e zahrál nahousle Mozartovu sonátu.

V SALONU BERTY FANTOVÉBìhem Einsteinova pobytu v Praze v le-tech 19111912 existovala dalí skupina

Brentanových obdivovatelù, a ta se set-kávala v kulturním salonu Berty Fantové,nejprve v Café Louvre a pozdìji v bytìFantových nad lékárnou jejího manelana Staromìstském námìstí v domìU Jednoroce. Einsteina do tohoto okru-hu pøevánì nìmecky mluvících idù za-vedl pravdìpodobnì Hugo Bergmann,zet Fantových, filosof, který pracovaljako knihovník a studoval s Kafkou naStaromìstském gymnáziu. Bergmannobohatil intelektuální kálu tohoto krou-ku o filosofii, literaturu, hudbu, sionismusa antroposofii. Bergmann se úèastnil Ein-steinových pøednáek. Pozdìji se stal dì-kanem Hebrejské univerzity v Jeruzalé-mì. Filmoví diváci moná znají jeho syna(a vnuka Fantové), newyorského psycho-analytika Martina Bergmanna, který hrálprofesora Louise Levyho ve filmu Woo-dyho Allena Zloèiny a poklesky.

Dne 24. kvìtna 1911 Einstein pøedná-el o teorii relativity. Zápis v deníkuMaxe Broda ukazuje, e on i Kafka sepøednáky zúèastnili. Je to jediný dùkaz,

jej Gordin uvádí, o setkání Kafky s Ein-steinem; druhou Einsteinovu pøednákutoti Kafka vynechal (ale je moné, enavtìvoval Einsteinovy houslové recitá-ly v salonu Berty Fantové). Kdy snachaBerty Fantové Johanna dorazila bez pro-støedkù do Spojených státù poté, co jejímanel Otto Fanta zemøel cestou v Ang-lii, Einstein jí pomohl. Postaral se o to,aby se stala knihovnicí na Princetonskéuniverzitì, a vzniklo mezi nimi blízképøátelství.

Vùèi praskému sionismu Bergmanna,Broda a Kafky byl Einstein skeptický.Sionistou se stal a o deset let pozdìji,kdy se zdálo, e antinacionalistické a pa-cifistické postoje neodporují aspiracím naidovskou národní domovinu. S Bergman-nem se znovu setkal roku 1923 v Jeruzalé-mì pøi pokládání základního kamene Heb-

rejské univerzity. T. G.Masaryk navtívil Berg-manna v Jeruzalémì roku1927. Nová èeskosloven-ská ústava uznávala i-dovskou národnost stejnìjako èeskou, slovenskoua nìmeckou. Einstein paknavrhl Masaryka na No-belovu cenu míru. Ein-stein také podporovalBergmannovo politickéhnutí Brit alom (Mírovásmlouva), které usilovaloo zavedení modelu ra-

kousko-uherské mnohonárodnostní øíev Palestinì. ()

ÈESKÉ PØIJETÍ EINSTEINAV listopadu 1939 zavøeli nìmeètí oku-panti èeské univerzity a poslali 1200 stu-dentù do pracovních táborù. Roku 1945Èei ukonèili èinnost Nìmecké univerzi-ty. Bez Nìmcù a idù Èechy zmizely,shrnuje Gordin.

Poslední èást jeho knihy se zabýváèeskou recepcí Einsteina. Èei pùvodnìvnímali Kafku a Einsteina jako význam-né cizince, podobnì jako Newtona neboGoetha. Jak komunistický reim vnímala posléze rehabilitoval Einsteina, pøipomí-ná postoj reimu ke Kafkovi. V obou pøípa-dech se o zmìnu pøístupu zaslouili komu-nistiètí ex-sionisté: V Einsteinovì pøípadìto byl Arnot Kolman, v Kafkovì EduardGoldstücker. Gordin zachycuje pøíbìh Ar-nota Kolmana, jeho cestu od praského si-onisty v Bergmannovì a Brodovì hnutí BarKochba a pøekladatele textù Martina Bube-ra. (pokraèování na str. 15)

Albert a Mileva Einsteinovi v roce 1912, kdy ili v Praze. Foto archiv.

14 VÌSTNÍK 8/2020

Osmého èervence uplynulo 46 let oddoby, kdy svìt, který nazýváme pozem-ský, opustil malíø Willy Eisenschitz.Narodil se ve Vídni 27. øíjna roku 1889

v idovské rodinì s liberálními názory.Na svìt pøiel v dobì vzestupu politic-kého a kulturního antisemitismu vestøední Evropì, ve mìstì, které se v tédobì stalo centremtéto neradostné re-nesance. Téhoroku se ve Vídniusadil HoustonStewart Chamber-lain, anglický anti-semita, bývalý kos-mopolita a pozdìjizarytý nìmeckýnacionalista.

VÍDEÒ,PAØÍ, V hlavním mìstìmonarchie, kterápomalu spìla kesvému zániku, ilatehdy pestrá smìsi-ce národù, kromìNìmcù Slovanénejrùznìjích vy-znání a jazykù, Maïaøi, Italové a takévelmi poèetná menina idù, z meníèásti ortodoxních, z vìtí èásti asimilova-ných a liberálních názorù. Ve mìstì senarodila a ila øada pozdìji svìtovì pro-

slulých malíøù, spisovatelù, hudebníkù èivìdcù. Pøesto byla Vídeò spíe kulturníperiferií oproti Paøíi, Londýnu èi Berlí-nu. Moná to bylo zpùsobeno i øadouzkostnatìlých a velmi konzervativníchinstitucí, mezi které náleela i vídeòskáAkademie výtvarných umìní. Roku1911 zde zaèal studovat Eisenschitz,o rok pozdìji akademii opustil (pøed nímtak uèinili napøíklad Egon Schiele, Mi-chel Fingesten, Max Oppenheimer)a odeel do Paøíe, aby pokraèoval vestudiu. Bìhem studia se seznámil s fran-couzskou malíøkou Claire Bertrand, sekterou se poèátkem první svìtové válkyvzali. Bìhem války byl jako rakouskýstátní obèan Francouzi internován a jehoena ho dobrovolnì následovala do tábo-ra. Onemocnìl tuberkulózou, a proto poválce dva roky pobýval ve výcarsku.

Roku 1921 navtívil poprvé jiní Fran-cii, která mu uèarovala. Svìtlo a intenziv-ní barvy zpùsobily zlom v jeho tvorbì.Získal francouzské obèanství a stále èas-tìji se vracel do Provence. Po obsazeníFrancie Nìmci se uchýlil do mìsteèka

Dieulefit, kde maloval pod jménem Villi-ers. Roku 1944 byl v Paøíi zatèen jehosyn David, nejprve byl ve francouzskémtáboøe, poté byl deportován do Buchen-waldu, odkud se ji nevrátil.

PROVENCEDøíve, ne se pokusím napsat o Eisen-schitzových obrazech, musím pøiznat,e jsem naturelu spíe skeptického, leh-ce depresivní, mám rád ironii a sebeiro-nie mi je èasto berlí podpùrnou, mohuse o ni opøít, zvlátì kdy se nacházímve spoleènosti více lidí. Moná protodo dneního dne velmi silnì pocituji

dojem, který se mì zmocnil, kdyjsem na jakési výstavì èi v nìjaké ga-lerii poprvé spatøil jeho obrazy. Jeho

práce toti výemnou zmínìné dis-pozice postrádají.Krajiny namalova-né v Provence vedvacátých letechminulého století,záøivé, teplem pro-záøené barvy. Azu-rové nebe protkanésítí bìlostných ob-láèkù, v pozadí pøí-vìtivé kopce, kterémi evokují tváøelaskavých a moud-rých lidí, nemyslí-cích na sebe, zcelapøirozenì rozdáva-jících radost a ni-èím nezkalenoupohodu. Na jejichúboèích èi v rovi-

nì pod nimi roztrouené stavby lidí,malá mìsteèka. Obdìlaná políèka, za-hrady, ovocné sady. Vlastnické vztahyvymezené odlinými barvami, bez zá-visti, bez dùrazu na odlinosti a s tím

WILLY EISENSCHITZRakouský malíø francouzské Provence a skvìlý portrétista

Autoportrét, 1930.

Portrét Claire Bertrand, 1930.

La Seyne sur Mer, 1930.

spojené bohatství. Pøívìtivá, chmura-mi a zlostí nedotèená idyla.

KRAJINY A PORTRÉTYKdy jsem se pak sám toulal v jiníProvence, prosvìtlené, barvami záøícía navíc provonìné vùní levandule, jakobych se pocitovì stal sám souèástí jímnamalovaného obrazu. Kromì krajinvytvoøil i øadu portrétù a enskýchaktù. Zvlátì pùsobivé jsou obrazy, na

kterých jsou zachyceny podobiznyjeho blízkých. Manelky Claire, synaDavida a dcery Evelyn. Krásné tváøezcela oprotìné od negativních emocí,nìkdy jen naznaèené, ne zcela prokres-lené, ale vdy obklopené podivuhod-ným koloritem mnohdy pøekvapivýchbarev, které v celkovém dojmu vytvá-øejí skuteènosti nepodobnou pohodu.

Kdy si uvìdomím, e Eisenschitz bylpo celý ivot nemocen, opakovanì seu nìj projevovala tuberkulóza, e jeho

syn byl zavradìn nacisty, e sám trpìl zaválky pro svùj pùvod, o to silnìji na mìpùsobí hluboká humanita jeho díla. I vícesi uvìdomuji, jaký blbec vlastnì jsem.Zmítaný pochybnostmi, promìnlivýmináladami, suovaný rùznými malicher-nostmi a ve srovnání s ním iji ivot sko-ro jako v bavlnce. JAN PLACÁK

(dokonèení ze strany 13)Jeho ivot sleduje Gordin dále pøes prvnísvìtovou válku, kdy byl Kolman zajat-cem na východní frontì (podobnì jakoJaroslav Haek), po ní strávil tøicet letv Sovìtském svazu.

Lenin napadl Machovu filosofii, a Kol-man se proto pokusil oddìlit Einsteinovuvìdu od jeho filosofie, co pøedstavovalochùzi po tenkém ledì z hlediska politickéhoi vìdeckého. Gordin jej popisuje jako apa-rátèíka bìhem Stalinovy diktatury. Po druhésvìtové válce byl poslán zpìt do Prahy. Sta-linista Kolman kritizoval Slánského jakototitoistického revizionistu; podobné obvinìnískuteènì pozdìji vedlo k Slánskému zatèenía popravì. Ale Kolman toto obvinìní vzneslpøedèasnì. Slánský mìl v té dobì jetì do-stateènou moc k tomu, aby zaøídil Kolma-novo povolání nazpìt do Moskvy, kde bylKolman tøi roky vìznìn, a do Slánskéhopádu. Kolman se poté vrátil ke své akade-mické kariéøe. Na zaèátku edesátých let ilv Praze a pùsobil jako øeditel Filosofickéhoústavu v Èeskoslo-venské akademii vìda éfredaktor Filosofic-kého èasopisu. Mohlzde propagovat svùjvýklad relativity a ob-div k Einsteinovi. Podvou letech byl opìtposlán do Moskvy, ne-bot opìt pøedèasnì kritizoval socialis-tickou byrokratizaci zpùsobem, jen se na-plno uplatnil a v dobì praského jara. V se-dmdesátých letech nastala dalí Kolmanovareinkarnace: jako disidentovi se mu povedlovystìhovat se do védska za svou dceroua zetìm (Frantikem Janouchem, zakladate-lem Nadace Charty 77). Prezentoval se jakoEinsteinùv student a Leninùv dùvìrník, kte-rý dokázal prohlédnout sovìtský systém,ani by pøestal být marxistou. Ve svýchalespoò zèásti fiktivních vzpomínkách píe,e navtìvoval Einsteinovy pøednáky(k èemu Gordin nenalezl dùkaz) nebo ena antisemitismus reagoval (nepoboný)Einstein tak, e hrával na housle v praskéortodoxní synagoze.

FIKTIVNÍ PØÍBÌHYKolmanovy vzpomínky zajímavým zpùso-bem pøipomínají známé Hovory s KafkouGustava Janoucha. Kolman il ve stejnémèasoprostoru jako Einstein a není vylouèené,e ho zahlédl, a Janouch se zase s Kafkou

setkal v mládí, nebotjeho otec pracoval vestejnì pojitovnì (kdy Kafka zemøel, byloJanouchovi dvacet). Po druhé svìtové válce,v poèátcích Kafkova mezinárodního vìhla-su, kdy u vìtina z jeho generaèních druhùneila, publikoval Janouch celou knihu, údaj-nì zaloenou na jeho konverzacích s Kafkou.Kdy se kniha dobøe prodávala, objevil Ja-nouch starý zápisník, který obsahoval zázna-my dalích rozhovorù. Jak Kolmanovy, takJanouchovy vzpomínky reflektují pøánímladí generace pøiblíit se velikánùm minu-losti, bytza cenu toho, e vypravìèi vytvoøilioèividnì fiktivní pøíbìhy.

Roku 1979 pøi pøíleitosti stého výroèí na-rození byl fyzik v Praze oficiálnì rehabilito-ván a na domì v Lesnické ulici na Smíchovìbyla odhalena pamìtní deska. (Od devade-sátých let pøipomíná Einsteinùv praský po-byt dalí deska, umístìná na domì U Jedno-roce na Staromìstském námìstí, viz Rch6/2011; pozn. red.). V Karolinu, kde Einsteinkdysi vyuèoval, se konala mezinárodní kon-ference. Proces rehabilitace skrze konferenci

u pøíleitosti výroèíse uskuteènil døívei v Kafkovì pøípadì.Mezinárodní kafkov-skou konferenci uspo-øádal v roce 1963v zámku v LiblicíchEduard Goldstücker,post-sionistický komu-nista, první èeskoslo-venský velvyslanec

v Izraeli, odsouzený roku 1953 stalinistic-kým soudem na doivotí, po proputìní pro-fesor germanistiky na Karlovì univerzitì.Øada historikù kafkovskou konferenci po-kládá za poèátek kulturního tání v edesá-tých letech, je kulminovalo v dobì praské-ho jara.

Gordin má pravdu, e èesko-nìmecko-idovské Èechy u dávno neexistují. Je-jich zánik byl oplakán s nostalgií, které senevyhnuli ani èetí nacionalisté a komu-nisté. Pozdìji je následovaly miliony tu-ristù a tisíce intelektuálù a umìlcù, kteøív lepích dobách smìøovali do Prahy hle-dat zaniklou minulost. Gordinova knihaje cenná tím, e spojuje støípky dobøeznámé historie s mnoha novými postøehya souvislostmi. VERONIKA TUCKEROVÁ,

AVIEZER TUCKER(Text je mírnì krácenou verzí èlánku,jen vyel v èervnu 2020 v èasopise TheAmerican Interest: the-american-inte-rest.com; pøeklad am.)

VÌSTNÍK 8/2020 15

Einstein na konferenci v Bruselu, 1911.

Le Revest, 1928.

Krajina v okolí Dieulefit, 1923.

VECHNY CESTY VEDOU Z PRAHY

16 VÌSTNÍK 8/2020

S kadou opravenou idovskou památ-kou získávají mìsta a obce Èech a Mo-ravy novou tváø a snad i jinou dimenzi;

naposledy jsme toho byli svìdky pøiotevøení rekonstruované synagogyv Polici u Jemnice (viz str.810). Hlavní díl práce pøi zá-chranì a následné údrbì zchát-ralých budov a høbitovù v ÈRodvádìjí lidé ze Správy budova høbitovù spoleènosti Matanaa. s., kteøí peèují o objekty v ma-jetku idovské obce Praha a Fe-derace idovských obcí (v sou-èasné dobì se jedná celkem o 31synagog, mnoho desítek dalíchbudov a 273 høbitovù). FOuskuteènila i velkorysý projektRevitalizace idovských pamá-tek v Èechách a na Moravì.O desítky jiných objektù se sta-rají mimopraské idovské obce. Ale re-konstrukci a péèi obèas iniciují a pro-vádìjí místní spolky, a také jednotlivci lidé, kteøí si nemovitost koupí a rozhod-nou se vrátit jí pùvodní podobu. Svoubarokní synagogu tak mají manelé Eh-lovi v Kosovì Hoøe: roku 1987 tìcepokozený dùm zachránili pøed demoli-cí a dalích dvacet let ho rekonstruovali.

SYNAGOGA DØEVÌNÁ A ZDÌNÁRelativnì nedávno nalezla svého èlo-vìka synagoga v Podmoklech u Sui-ce. Byla postavena v osmdesátých le-tech 18. století na místì pùvodnídøevìné synagogy slouící místním i-dùm, kteøí do vsi pøicházeli od druhé

poloviny 17. století a jako plátci ochran-ných daní byli zdrojem pøíjmù místnílechty. Døevìná synagoga vak roku

1782 vyhoøela, stej-nì jako 16 idov-ských domkù, budo-va zámku a dvastatky místních sed-lákù. O obnovu bu-dov se postaral rytíøJan Josef Václav vonPuteani: nechal po-stavit zdìnou synago-gu a znovu vystavìti domky v idovskéulièce, které dodnes(byt v pøestavbách)dávají pøedstavu osvého èasu poèetné

idovské ètvrti. Rytíø té neetøil s udì-lováním svatebních konsenzù pro své

idovské poddané, take jejich poèetrostl nejvíce na 100 duí.

V prvním patøe nového templu senacházela modlitebna, rozdìlená namuskou a enskou èást, v pøízemíbyty rabína a uèitele. Roku 1793 bylov Podmoklech 18 idovských rodin;k nejvýznamnìjím patøila rodina He-nocha Trenka, jen si roku 1800 najalzdejí panský statek. Komunita tehdyèítala 93 osob; její èlenové se ivilipodomním obchodem, prodejem støi-ního zboí, jako vinopalníci, sedláøi èikrejèí. Sám Henoch Trenk vlastnil vý-robnu potae, cenìné suroviny produ-kované z popela spáleného døeva a ne-zbytné pøi výrobì skla v èetných

umavských sklárnách. Templ slouili idùm z okolních vsí, v dobì nejvìtí-ho rozkvìtu (v první pùli 19. století) donìj docházelo na 200 vìøících.

Roku 1872 vak zpustoil poár i tutosynagogu, zùstalo z ní jen zdivo. Jelikona sklonku 19. století kvùli poklesu èle-nù, jim zrovnoprávnìní roku 1848 na-bídlo nové ivotní ance ve mìstech, za-nikla podmokelská idovská obec, klesli zájem o obnovu synagogy. Nakonecbyly do roku 1900 jednotlivé èástidomu (vèetnì liturgického prostoru) od-prodány rùzným vlastníkùm z øad køes-tanských obyvatel vsi.

DÙM S HISTORIÍOd té doby se v prostorném domì vy-støídalo nìkolik majitelù, jasnì patrnébarokní dispozice i uspoøádání interié-ru vak zùstaly zachovány. Roku 2015ji hodnì zchátralý dùm bez jakého-koli pozemku koupila Lucie Schwar-zová, molekulární genetièka z Prahy,která na umavì shánìla chalupu.

Kdy jsem zjistila, e tu bý-vala synagoga, bylo rozhodnu-to. Líbilo se mi, e ten dùm másvou historii, e to nebude jen,chalupa. Pøízemní byt mo-hla ihned uívat a pustila se dorekonstrukce prvního patra.První fáze spoèívala ve vykli-zení obývacího pokoje, ku-chynì a koupelny pøechozíchmajitelù. Nechala probouratobloukové arkády ve zdi a zji-stila, e se tím obnovily prù-hledy z úzké enské èásti dohlavního sálu synagogy. Odha-lil se i výklenek ve východní

stìnì místo pro aron ha-kode. Abymodlitebna získala celý pùvodní pù-

MODLITEBNA V OBÝVÁKUV Podmoklech u Suice se opravuje barokní synagoga

Podmokly u Suice è. p. 55.

Modlitebna s výklenkem pro aron ha-kode a prùhledy do enské èásti.

Líbilo se mi, e to nebude jen chalupa...

VÌSTNÍK 8/2020 17

dorys, zbývá odstranit pøíèku mezizbytky kuchynì a sálem.

Lucie Schwarzová zaloila Spolekpro obnovu synagogy v Podmoklecha díky podpoøe místního úøadu a Nadaè-ního fondu pro obìti holokaustu mohlanechat vymìnit støechu. Práce zdalekanekonèí: je zapotøebí opravit fasádu,okna, vnitøní omítky. Kdy nemá pro-støedky a pomocníky, pracuje na rekon-strukci sama: odstraòuje nánosy staréomítky, vyklízí a uklízí a vítá návtìvní-ky: Podaøilo se jí uspoøádat ji nìkolikkoncertù a divadelní pøedstavení a letosvýstavu fotografií restaurovaných svit-kù Tóry z Pøetic. Byla otevøena pøislavnosti k 975. výroèí první písemnézmínky o obci Podmokly a po domluvìji lze dosud zhlédnout.

Do synagogy se vstupuje po velkory-se irokém schoditi, které vede do sálu,jeho okny dohlédnete pøes støechy sou-sedních domù idovské ètvrti do krajiny

na východ a na jih; v severní stìnì mod-litebny jsou velké obloukové prùhledydo enského oddìlení. Své kouzlo majíi pozùstatky po pøedchozích vlastnících:kachlíková plotna, lustr ze sedmdesá-tých let (pøi pohledu na nìj se nám vy-baví obrázek klasického obýváku s te-levizí a gauèem). Schwarzová plánujeinstalovat v modlitebnì lavice a do vý-klenku synagogální oponu. Bohuel senezachovala obrazová dokumentace,a tak vekerá obnova probíhá na základ-nì stavebnì historického prùzkumu.

Po rekonstrukci by v synagoze mìlavzniknout expozice pøibliující ivotbývalých idovských obyvatel Podmo-kel a okolí. K expozicím v MuzeuDr. imona Adlera v Dobré Vodì a v sy-nagoze v Hartmanicích tak pøibude dalí

zdroj poznání a pøipomínka umavské-ho idovského spoleèenství. Prostorbude vyuíván i pro poøádání kulturnícha vzdìlávacích akcí.

HØBITOVNAD OBCÍKdy projdete úzkouulièkou za synagogu,ocitnete se na pláckumezi nízkými domky.Celá idovská ulièkaleí nedaleko od míst-ního zámku (v souèas-nosti rozdìleného nadvì pùlky, jednu opra-venou a jednu prozra-zující úpravy z let so-cialismu) a k nìmupøilehlého statku. i-dovské domy se vak nalézaly i v dal-ích èástech: Naproti zámku v pro-storném domì (dnení è. p. 2) bydlel

od roku 1804 HenochTrenk (dnes patøí obcia konají se v nìm kul-turní akce). Ve vsi bý-vala i mikve.

Synagogou a nìkdej-ím idovským okrskemvak stopy místní komu-nity nekonèí. Asi kilome-tr za vesnicí smìrem naseverozápad na vrchuKalovy (nad teletníkem,který vám poslouí jakoorientaèní bod) se v les-ním háji nachází høbitov.

Témìø do posledníchvíle zùstává neviditelný, spatøíte ho,teprve kdy vystoupíte a k nìmu a pro-jdete vchodem v kamenné zídce. Bylzaloen kolem roku 1724 a v prostoruse zachovalo asi osmdesát náhrobkù;nejstarí je z roku 1732, nejmladí ká-men z roku 1901 (z vyprázdnìného pro-storu ve spodní èásti høbitova je zøejmé,e zmizely novìjí, pravdìpodobnì u-lové kameny). Zachovaly se vak svìtlévápencové barokní náhrobky zdobenéèasto reliéfy kvìtin, palmových vìtví,ale také ryb èi srdíèek. Roku 2015 bylynákladem Federace idovských obcívechny dohledatelné kameny postaveny,vyèitìny a restaurovány, a tak v lesnímporostu doslova záøí. Na nìkterých jsoupøipevnìny listy s pøeklady epitafù, kterépoøídil Achab Haidler (viz www.chew-

ra.com). Na náhrobku paní Blume,manelky zmínìného Henocha (Here)Trenka, je zemøela 19. prosince 1840,èteme: ena plamenného jasu, laska-

vé mysli a stejnì laskavých skutkù;a jejího mue, jen zemøel o dva rokypozdìji, chválí epitaf, e býval doko-nalý jak vùèi Nebesùm, tak vùèi li-dem.

Kdy má Lucie Schwarzová èas, vy-praví se sem na høbitov a obèas odhalínáhrobky, které i po opravì høbitova zù-staly skryté pod zeminou. Nala ji dva,z nich odstranila nánosy hlíny, oèistilaje a za pomoci páky vyzdvihla. Tíhu ka-mene jí snad pomáhají zdolat i zdejíidé: ti, kteøí chodili do synagogy a jsouzde, na kopci nad obcí, pohøbeni.

Text a foto ALICE MARXOVÁ

(Více informací naleznete na facebook.com/synagogapodmokly; psát lze nae-mail: synagogapodmokly@seznam.cz.)

Høbitov spatøíte, teprve kdy vystoupíte a k jeho vchodu.

Náhrobek Jehonatana Steinera z Maèic. Zemøel roku1852 a epitaf praví, e Tóra byla svìtlem jeho kro-kùm a záøícím cílem.

Opravené svìtlé náhrobky v lesním háji záøí.

18 VÌSTNÍK 8/2020

(dokonèení rozhovoru ze str. 7)Maroètí idé byli vdycky zvyklí ít v ur-èitém stavu nejistoty, take moje rodinas odchodem nespìchala. Ostatní pøíbuzníale zaèali ihned po roce 1956 odcházet,èást la do Venezuely, nìkdo do panìl-ska. A pøíbuzní z tátovy strany odeli tajnìdo Izraele. V Maroku se o Státu Izrael ne-smìlo mluvit. Mého tchána zavøeli do vì-zení, protoe u nìj nali encyklopedii ju-daismu. Vechno spojené s Izraelem bylovnímáno marockými úøady jako nebezpe-èí. Marocký stát nepronásledoval pauál-nì tamní idy, ale sledoval a trestal vech-ny, kdo nìjak byli ve spojení se StátemIzrael. Kdy nìkdo chtìl odejít do Izraele,øíkal, e jede do Bilbaa nebo do Kanady.

Vae rodina odela do panìlska jetìza Frankovy diktatury. Jak se vám po-daøilo zapojit do ivota panìlské spo-leènosti?Kdy jsme pøijeli do panìlska, zjistilijsme, e i tam nás nae idovství nadálevydìluje. Pamatuju si, e tøeba ve kolemi jeden knìz øekl: Ty chudinko, jsi i-dovka, ale za to nemùe.

Teprve na konci sedmdesátých let, poFrankovì smrti, se to zaèalo mìnit k lepí-mu. Letos oslavíme ètyøicet let náboen-ské svobody ve panìlsku, která pøila as novou legislativou v roce 1980.

Dalím paradoxem novodobých panìl-ských dìjin je, e antisemitskou rétori-ku od Frankova reimu pøevzala dne-ní panìlská radikální levice a pouíváji ve verbálních útocích na Izrael. Po Frankovì smrti byla panìlská levicesilnì proizraelská. Hodnì sociálních de-mokratù z PSOE (panìlská socialistickádìlnická strana, která dnes ve panìlskuvládne, pozn. autora) jezdilo do Izraelepracovat do kibucù. Vechny dùleitésmlouvy mezi demokratickým panìlskema Izraelem se podepsaly za vlády PSOE.Nemyslím si, e protiizraelské postoje jsouna panìlské levici oficiální, zatímco Fran-kova politika byla oficiálnì protiizraelská.

panìlská radikální levice skrývá anti-semitismus za solidaritu s Palestinci.Já také cítím solidaritu s Palestinci, stejnìjako mnoho obèanù Izraele. Jsou mi blíz-ké názory izraelských spisovatelù jakoDavid Grossman nebo Amos Oz. Ten øekl,e spí nalezne spoleènou øeè s Palestin-

cem ne s evropským radikálním levièá-kem. Myslím, e tvrdé antisemitské posto-je panìlské radikální levice jsou otázkoua posledních let, také je to dáno úspìnýmmarketingem extremistických propalestin-ských sil jako BDS (Boycott, Divestmentand Sanctions), co je rasistické a protiizra-elské hnutí, které má mezi mladými panìl-skými levièáky velkou popularitu. Ti rùznìpronásledují a dehonestují lidi a nutí jek vyjadøování protiizraelských postojù. Jakmohou zakázat nìjakému zpìvákovi, abyvystoupil ve Valencii, pokud veøejnì nevy-jádøí protiizraelské postoje?

Co to bylo za kauzu?V roce 2015 pozvali organizátoøi na reggaefestival Rototom do valencijského regionuizraelského hudebníka usazeného v USAvystupujícího pod jménem Matisyahu. Naobrovský nátlak, který rozjela valencijskápoboèka BDS País Valencià, ho nejprvenutili, aby se veøejnì vyjádøil k otázce prá-va Palestincù na vlastní stát, a kdy to od-mítl, zaèali na nìj útoèit, e podporuje stát,který organizuje apartheid a etnické èistky.Podpoøilo to mnoho levicovì zamìøenýchhudebníkù a Matisyahuovo vystoupeníbylo zrueno. Podle mì je to naprosto ne-pøípustná diskr