Kè 20, 5780 ÈERVENEC 2020 ROÈNÍK 82

TAMUZAV

VÌSTNÍK IDOVSKÝCH NÁBOENSKÝCH OBCÍV ÈESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

Eugen von Kahler: Autoportrét, 1908.(K textu na stranì 13.)

ZASEDÁNÍ RADY FODruhé letoní zasedání Rady FO v ÈR seuskuteènilo 17. èervna v Praze s tímto pro-gramem: 1/ Kontrola zápisu z posledníhojednání; 2/ Uvedení Základního dokumen-tu FO do souladu se Statutem FO;3/Volba zástupce FO do dozorèí radyNFOH; 4/ Plnìní rozpoètu FO za rok2019; 5/ Rozpoèet FO na rok 2020;6/ Aktuální situace financování v budou-cích letech, rozdìlení daru MP, dìlení fi-nancí 20202021; 7/ Rùzné.

bod 1 Kontrola zápisu z posledního jed-nání: Kontrola probìhla bez pøipomínek.

bod 2 Uvedení Základního dokumen-tu FO do souladu se Statutem FO:Radou schválené zmìny statutu je nutnouvést do souladu se základním dokumen-tem. Návrh textu s vyznaèením zmìn bylrozeslán s pozvánkou. Ke zmìnì docházív èlánku 4. 1., týkajícím se volebního ob-dobí pøedsedy, které je ètyøleté a nebudenadále omezeno 2 x za sebou.

Hlasování: pøítomno 35, pro 32, proti 0,3 se zdreli. Zmìna základního dokumentubyla schválena.

bod 3 Volba zástupce FO do dozorèírady NFOH: Sekretariát obdrel 3 návr-hy, o novém zástupci FO ve správní radìNFOH probìhla tajná volba, bylo odevz-dáno 31 volebních lístkù. Výsledek: HanaFritenská (21 hlasù) bude doporuèenajako nová èlenka do DR NFOH.

bod 4 Plnìní rozpoètu FO za rok2019: Loòský rozpoèet skonèil pøebyt-kem, pøedseda pøednesl návrh rozdìlení,schválený prezidiem. Rada rozhodla hla-sováním o vypoøádání hospodáøského vý-sledku za rok 2019 ve výi 5,4 mil. takto:

Usnesení: Úèetní zisk bude pøeveden naúèet Nerozdìlený zisk, neuhrazená ztrátaminulých let. Z tohoto úètu bude èástka vevýi 211 750 Kè (pøíspìvek O na víceprá-ce v projektu Revitalizace) pøeúètována doFondu rezerv z HV. Uetøené prostøedkyna administraci grantù CC ve výi 1717 ti-síc Kè budou rozdìleny takto: 924 000 Kèbude pøevedeno do Garanèního fondu CC,500 000 Kè bude pøevedeno do Fondupøeivích Hagibor a 293 000 Kè budepøevedeno do Fondu rezerv z HV.

Pøítomno 33, kvorum 17, 1 se zdrel,pro 32. Návrh byl schválen.

bod 5 Rozpoèet FO na rok 2020:Vzhledem k nouzové situaci byla zavede-na úsporná opatøení ve vech støediscích,díky kterým se rozpoèet krátí o 1650tis. Kè oproti schválené verzi.

Hlasování o novém rozpoètu FO: Pøí-tomno: 35, kvorum 18, pro 32, 3 se zdre-

li, nikdo proti. Upravený rozpoèet na rok2020 byl schválen.

bod 6 Aktuální situace financovánív budoucích letech, rozdìlení daruMP, dìlení financí 20202021: Pøedse-da rekapituloval financování FO a Ov minulých letech. Konstatoval, e pokudby se pokraèovalo ve stávajícím modelua výdajích, dostane se FO do minusu 12milionù v roce 2023. Vechny obce bymìly ji v letoním roce zaèít etøit a hle-dat rezervy ve své èinnosti.

Dar MP na rok 2020 nouzový stavomezil pøíjmy z turismu MP, nutno uvao-vat o etøení nejen FO, ale i ostatních orga-nizací. Prezidium doporuèuje rozdìlit tentodar na 2 roky, vyúètování by se odevzdalo av roce 2022. MP ádá FO o to, aby byl darrozdìlen na 3 splátky èerven, záøí, prosinec.

Usnesení: Rada FO doporuèuje svým zá-stupcùm ve správní radì a v dozorèí radìMP projednat a zajistit dodatek k Darovacísmlouvì na péèi o idovské kulturní dìdictví,který prodlouí pouití a vyúètování daru narok 2020 na 2 roky. Pøítomno 32, kvorum 17,pro 31, zdrel se 1. Usnesení bylo pøijato.

Dìlení zisku MP za rok 2019 pøed-seda informoval, e jde o cca 9 mil. a re-zervu 5 mil. z let minulých, prezidium na-vrhuje sníení daru na 4,5 mil. a zbytekponechat jako rezervu.

Usnesení: Rada doporuèuje zástupcùmFO ve správní radì MP a v dozorèíradì MP, aby projednali rozdìlení ziskuMP za rok 2019 tak, aby podíl FO ne-klesl pod 15 procent nerozdìleného zisku.

Pøítomno 33, kvorum 18, pro 33. Usne-sení bylo schváleno.

Financování do budoucna Prezidiumprojednalo rùzné návrhy a doporuèuje, abybyla ustanovena komise, která zmapuje po-tøeby obcí, a to ve sloení M. Malá, P. Papou-ek, M. Hron. Komise pøipraví dotazník, kte-rý bude rozeslán do O, a poté jednotlivìs O osobnì konzultován. Po obsáhlé diskusibylo hlasováno o usnesení, formulovaném nazákladì doporuèení prezidia:

Usnesení: Pøi FO bude ustanovena pra-covní skupina ve sloení M. Malá, P. Papou-ek, M. Hron, která zjistí finanèní situacijednotlivých O a pøipraví návrh na jejichdlouhodobé financování. O návrhu budejednat prezidium a rada na podzim t. r.

Pøítomno 34, kvorum 18, pro 33, zdrelse 1, proti 0. Usnesení bylo pøijato.

bod 7 Rùzné: p. Lederer informovalo kontrole plnìní podmínek pro transfor-maci LU v O, p. Rubín upøesnil svùjdotaz k pùsobení rabína Maxy, p. Lichten-stein upozornil na problém synagogyv Lounech, která je v havarijním stavu. jd

NEHALACHICKÉ POHØBYOP realizuje pøípravu èásti høbitovav Brandýse nad Labem pro nehalachické po-høby. Letos bude høbitov fyzicky oddìlen odstarého historického høbitova. Prostor je vy-èitìn a upraven. Høbitov jako neveøejné po-høebitì bude moné uívat od pøítího roku.Provozní detaily budou upøesnìny podle po-tøeb a zájmu. Høbitov bude slouit výluènìpro èleny irí idovské komunity a pro je-jich neidovské partnery, pokud si budoupøát spoleèné hrobové místo. Jedná se výluè-nì o pohøbívání do zemì s vylouèením nei-dovských obøadù. Parcelace prvních tøí sek-torù je ji moná. Ohlednì ceny hrobovéhomísta (samozøejmì na dobu neomezenou)reprezentace nyní rozhodla takto: Usnesení:Reprezentace schvaluje cenu za pronájemjednoho hrobového místa ve výi 17 000 Kè,se slevou 5000 na 12 000 Kè pro r. 2020a 2000 na 15 000 Kè pro r. 2021. Vìøím, etoto rozhodnutí je stejnì dùleité, jako bylopøed válkou rozhodnutí o zøízení urnovéhoháje.

Frantiek Bányai, pøedseda OP

2 VÌSTNÍK 7/2020

AKTUALITY

OBSAH

Antisemitismus v ÈR 2019 3Komentáø k Tóøe 45Za kopcem to dìlají jinakrozhovor s Danielem Kolským 67, 12

Autor toho dobréhopøed 90 lety se narodil Ota Pavel 89

Ètyøi sestry pøíbìh ètyø smíenýchmanelství, stateènosti a zrady 1012

Eugen von Kahler v Liberci 13Mistøi kameníci kamenické znaèky jihoèeských idovských høbitovù 1415

Parochet z Nového Sedlitì 1617Korespondence o knize dopisù Hannah Arendtové a Gershoma Scholema 1819

Asaf Gavron: Smrt v zádech 20Izrael: Kdy se øekne anexe 21Výbìr z èeských médií 22Kalendárium 23Zprávy, kultura, inzerce 2427Zprávy ze svìta 28

VÌSTNÍK 7/2020 3

Výroèní zprávu o projevech antisemitis-mu v Èeské republice za rok 2019 pøi-pravila FO pro vnitøní potøeby idov-ských komunit v Èeské republice, alei pro potøeby dalích institucí, které úda-je o antisemitismu zpracovávají. Cílemzprávy je poskytnout v rozsahu získa-ných informací ucelený obraz o proje-vech antisemitismu, trendech a spole-èenském klimatu ve vztahu k projevùmantisemitismu.

DEFINICEZákladní èást zprávy tvoøí informaceo antisemitských incidentech, které v roce2019 FO zaznamenala. FO po-vauje za antisemitský incident ta-kový èin nebo projev, který odpoví-dá definici antisemitismu, kteroupouívá Mezinárodní aliance propøipomínku holokaustu. (Posla-necká snìmovna Parlamentu ÈRpøijala usnesení, jím se k této defi-nici hlásí dne 25. l. 2019, Senát Par-lamentu ÈR dne 30. 1. 2019): Antisemi-tismus je takový zpùsob nazírání na idy,který vyústí v nenávist vùèi nim. Slovnía fyzický antisemitismus je namíøen protiidùm i neidovským osobám, pøípadnìjejich majetku, proti idovským spoleè-nostem, institucím a náboenským komu-nitám. Dále mùe tato nenávist být smì-rována proti Izraeli, jako idovskémustátu. Antisemitismus velmi èasto obviòu-je idy z konspirace za úèelem kodit lid-stvu a mnohdy viní idy z toho, e mohouza ve, co dopadne patnì. Tato nenávistse projevuje v rétorice, v psaném projevu,vizuálních formách a akcích a projevujese hrozivými stereotypy a negativnímicharakterovými rysy.

PODOBAAntisemitské incidenty mohou nabývatrùzných podob od útokù na majetek, fy-zických nebo verbálních útokù a vyhro-ování a po pøíspìvky na internetu a nasociálních sítích. Shromádìná data po-cházejí od obìtí antisemitských incidentù,od èeských idovských organizací a ko-munit i od iroké veøejnosti, od PolicieÈR a z otevøených zdrojù, mezi které pat-øí jak média hlavního proudu, tak webovéstránky monitorovaných organizací.

Vzhledem k tomu, e FO èerpá vý-luènì z otevøených zdrojù, a dostupnostrelevantních dat závisí mimo jiné naochotì, schopnosti a monostech obìtíi svìdkù projevy antisemitismu hlásit, ne-odráí poèet incidentù zveøejnìných ve

zprávì plný poèet událostí, které sev uplynulém roce odehrály.

TYPY A POÈETFederace idovských obcí zaznamenalav roce 2019 celkem 694 antisemitskýchincidentù. Oproti roku 2018, kdy bylozaznamenáno 347 incidentù, se jednáo nárùst na dvojnásobek.

Násilné antisemitské incidenty jsouv Èeské republice stále ojedinìlé. V roce2019 nebyl zaznamenán ádný pøípad fyzic-ké agrese s antisemitským motivem. Vzhle-dem ke skuteènosti, e obìti násilných èinùincident èasto nenahlásí, je vak vhodné

pøistupovat ke statistickým výstupùm toho-to druhu s jistou mírou obezøetnosti.

V roce 2019 byly evidovány tøi pøípa-dy znehodnocení idovského majetkuantisemitskými nápisy, symboly apod.a est incidentù spadajících do kategorievyhroování násilným èinem, obtìová-ní nebo uráky konkrétní osoby kvùlijejímu skuteènému èi domnìlému i-dovství. V obou kategoriích byl poèetzaznamenaných incidentù stejný nebonií ne v roce 2018.

INTERNETJednoznaènì dominantní platformous nejvyím výskytem projevù antisemi-tismu v Èeské republice zùstává i nadá-le internet. Antisemitistické projevy ne-návisti ve virtuálním prostøedí (èlánky,pøíspìvky na sociálních sítích, anonym-ní komentáøe a diskusní pøíspìvky) tvoøí95 procent vech zaznamenaných inci-dentù. Povaujeme za nezbytné zdùraz-nit, e prudký nárùst poètu incidentù za-znamenaných na internetu ve srovnánís rokem 2018 nemusí nutnì znamenatdramatické zhorení antisemitských ná-lad v Èeské republice. Metody sbìrua zpracovávání dat pro úèely vytváøenívýroèních zpráv procházejí neustálýmvývojem a zdokonalováním, je tedymoné, e zvýený poèet projevù antise-mitismu zachycených na internetu jezpùsoben efektivnìjím monitoringem.

Významný prostor pro íøení antise-mitských pøíspìvkù i nadále poskytova-

ly dezinformaèní weby, z nich pocházípøes 24 procent vech zaznamenanýchincidentù. Projevy antisemitismu se ob-jevovaly ji tradiènì také na webovýchstránkách extrémnì pravicových sub-jektù a v projevech aktivistù podporují-cích hnutí BDS. Vìtinu registrovanýchincidentù, zejména pøíspìvkù na sociál-ních sítích èi anonymních diskusníchtextù, nebylo moné z hlediska ideolo-gie jednoznaènì klasifikovat.

Analýza obsahu projevù antisemitismuopìt potvrdila trend dominance livých,vulgárních nebo stereotypních tvrzenío idech. Incidenty tohoto typu tvoøily

v roce 2019 více ne 80 procentz celkového poètu registrovanýchpøípadù. V narativu protiidovskyvystupujících jedincù i skupin se ob-jevují konspiraèní teorie o globál-ním idovském spiknutí, o mocia vlivu, který idé vyuívají k ovlá-dání svìta, médií a vech dùleitýchspoleèensko-ekonomických procesù

vèetnì migraèního toku.Pøípady tzv. nového antisemitismu,

uplatòující na Izrael standardy chování,které nejsou uplatòovány vùèi jiným de-mokratickým státùm, pøirovnávající po-litiku Státu Izrael k nacistické politicenebo kolektivnì obviòující idy za akceStátu Izrael, tvoøily necelých 15 procentvech zaznamenaných incidentù.

CELKOVÁ SITUACEPodobnì jako v loòském roce lze Èeskourepubliku i nadále vnímat jako zemi, kteráje pro idovskou komunitu bezpeèná, pøe-devím pak ve srovnání s jinými státy vestøední a západní Evropì. Pøesto je vaknutné vìnovat zvýenou pozornost proje-vùm antisemitismu v internetovém pro-støedí, odkud pochází vìtina zaznamena-ných incidentù. V roce 2019 dolo vesvìtì k nìkolika antisemitsky motivova-ným bezpeènostním incidentùm s tragic-kými následky. Analýza tìchto útokùa profilu jejich pachatelù potvrzuje, eaktu násilí témìø vdy pøedchází postupnáradikalizace pøedsudeèné nenávisti venti-lované na internetu, zejména na sociálníchsítích. Jednotlivé dokonané útoky a jejichon-line stopy jsou pak inspirací pro dalíradikalizované jedince, kteøí se mohou po-kusit èiny svých pøedchùdcù napodobit.

Výroèní zpráva o projevech antisemitis-mu v ÈR za rok 2019 byla vydána za fi-nanèní podpory Ministerstva kultury ÈRa NFOH. V úplnosti se s ní mùete sezná-mit na www.fzo.cz. (jd)

ANTISEMITISMUSV ÈESKÉ REPUBLICE

V ROCE 2019

MINE TORA (DVARIM)Poté, co jsme doèetli ètyøi první knihyTóry, otevíráme v Chumai pátou knihuDvarim, je se od pøedchozích výraznìlií. Zaèíná slovy, jimi promlouval Moek celému Jisraeli na opaèné stranì Jar-denu ve ètyøicátém roce, jedenáctého mì-síce, prvního dne mìsíce, kdy zaèal vy-svìtlovat tuto nauku. Pátá kniha je protopromluvou v první osobì, a vzhledemk jejímu naèasování tìsnì pøed Moehosmrtí mùeme pokládat jeho vysvìtleníTóry za odkaz.

Hned první vìtou je øeèeno, e je ur-èen celému Jisraeli. Co tím mínil, zdù-raznil pozdìji: posluchaèi jeho posled-ních slov nebyli jenom souèasníci, alei ten, jemu je dnes dáno zde být, stojes námi pøed tváøí Hospodina, naehoBoha, a ten, jemu není dáno být zdedneska s námi (29,13). Ná uèitel Moetedy mluvil i ke vem generacím Izrae-le, které se s Tórou setkají v budoucnos-ti, tedy i k nám, kteøí ji otevíráme dnes.

Kniha Dvarim je prvním výklademTóry a základem ústní tradice. Proto jiMoe rabenu v souvislosti s povinnostmikrále oznaèuje za mine tora, zopakováníTóry (17,18). A král usedne na trùn, atsi pod dohledem knìí, Levitù, napíe zo-pakování této nauky (mine hatora hazot)do knihy. To, èím má být králi, platív tomto ohledu pro celý národ.

Hned pøi ètení první parai vak mùeètenáøe zarazit její emotivní obsah. Dru-hého roku po východu z Egypta ztratillid dùvìru v Boha a rezignoval na jejídobytí. Bùh se proto zapøísahal, e totopokolení do Svaté zemì nevkroèí,a Moe k tomu v této souvislosti dodává(1,37): I na mne se Hospodin kvùli vámrozlítil, øka: Ani ty tam nepøijde! A nazaèátku následující parai uzavírá (3,2):Tehdy jsem snanì prosil Hospodina, øí-kaje: Prosím, nech mne pøejít, atspat-øím tu dobrou zemi za Jardenem, onudobrou horu a Levanon! Ale Hospodinse na mne kvùli vám hnìval a nevyslyelmne. Proè vùdce vyèítá svému lidu, ezemøe a nebude mít podíl na dobytí Sva-té zemì kvùli nim?

Dokáeme pochopit, e by byl rád,kdyby se doil dobytí Svaté zemì, ale jenepochopitelné, proè by z toho pøedsmrtí obviòoval svùj lid, kdy ètenáø ví,e v pøedchozí knize je Boí rozhodnutí,e nevstoupí do Zaslíbené zemì, trestemza jeho selhání ve zcela jiné vìci. Nespl-nil Boí pøíkaz, aby pøi nedostatku pitnévody v pouti pøimìl skálu vydat vodu

pouze tím, e k ní promluví. Místo tohodo ní dvakrát udeøil holí. Trest pøitompostihl nejen jeho, ale i jeho bratra Aha-rona, který zemøel pùl roku pøedtím, neMoe zaèal vysvìtlovat Tóru celému Iz-raeli, se stejným zdùvodnìním. Jak tedymohl Moe vyèítat Izraeli, e byl po-trestán kvùli nim za malovìrnost, kdycouvli pøed válkou s Emorejci?

Jako kadý text je i pochopení Tóryzávislé na interpretaci. Proto je tøebazváit význam klíèového slova, e setak stalo lemaanchem, kvùli vám, proto-e je mnohem spíe, ne jako výèitku,mùeme vykládat pro vás, ve smyslupro vae dobro. V tomto pøípadì Bùhnevyslyel Moeho prosbu, aby se zú-èastnil dobytí Svaté zemì, pro dobro ce-lého národa, nejen tìch, kteøí jsou mo-mentálnì naivu. I dnes tu s námi stojíti, kdo nám pøedcházeli, a také ti, kteøípo nás pøijdou. Jestlie to Moe rabenuøíkal i kvùli nám a kvùli nim, oèekávalpøirozenì otázku v kadém pokolení.

Pøestoe autor oznaèuje knihu Dva-rim za mine tora, zopakování Tóry, jenepochybnì velmi emotivní, ne vakproto, e by obviòoval svùj lid za to, co

se mu stalo. Je naopak výzvou celémuIzraeli i kadému jeho jednotlivci, abyse uèil bát Hospodina, svého Boha.K tomu se vztahují i mnohá dalí slovaMine tora, za vechna uveïme tato:Poznej dnes a vezmi si k svému srdci, eHospodin je Bùh nahoøe v nebi a dolena zemi, jiného není (4,39)!

Poznej dnes a vezmi si k svému srdci,jsou spojité nádoby jako východ sluncea jeho západ. Rabínská etika proto uvádícitovaný ver do souvislosti s pozdìjí-mi slovy Moeho v tée knize, e do-dnes vám Hospodin nedal srdce poznata oèi spatøit a ui slyet (29,3). Dodnesznamená, e teprve na konci ètyøicátéhoroku exodu Izrael pochopil, co ji vìdìl,ale poznané opoutìl, protoe nebyl zra-lý to pøijmout srdcem.

Z toho nai moudøí usuzují, e neliák pochopí srdcem, co se nauèil odsvého uèitele rozumem, potøebuje na torovnì ètyøicet let. Vìdìt není toté, copochopit. Ale vztahují to i na Moeho,naeho uèitele, jen potøeboval ètyøicetlet k tomu, aby ke ètyøem knihám Tóry,které mu byly zjeveny, pøidal svùj vý-klad a závìr. Bùh si ho nevybral jen pro-to, aby pøivedl tento národ z otroctvív Egyptì ke svobodì ve vlastní zemi,ani jen proto, aby jeho prostøednictvímdaroval Izraeli ètyøi knihy své Tóry, aleaby byl uèitelem celého Izraele povechny vìky a uzavøel Tóru svýmivlastními slovy, z hlubin svého srdce.

Rabi Chajim z Voloinu uèí, e bázeòBoí je pokladnicí lidského srdce, do níBùh ukládá svou moudrost, a záleí natom, jak velký prostor pro ni èlovìk vesvém srdci pøipraví. Ve ètvrté knize je cha-rakterizován jako nejpokornìjí ze vechlidí na celé zemi (4M 12,3), ponìvad, jakBùh øekl, ústy k ústùm s ním mohu mluvit(12,8) z pokladnice jeho nitra.

Vzpomeòme, to byla ústa, je Moemubránila pøijmout poslání vyvést Izrael z ot-roctví, a Bùh mu øekl: Kdo dal èlovìkuústa, copak to nejsem já, Hospodin? Jábudu s tebou a s tvými ústy a nauèím tì, comá mluvit (2M 4,1112)! A s tím souvisísamozøejmì i to, e v zemi moavské zem-øel Hospodinùv sluebník Moe na Hos-podinových ústech (5M 34,5). Tóra by ne-byla celá, kdyby Bùh pìtinu své naukynepøenechal svému ákovi, který ji bylpro nì, pro nás, schopen pøijmout celou.Proto i pro nás platí, e to slovo je ti velmiblízko, ve tvých ústech je a ve tvém srdci,abys je vykonával (30,14)!

EFRAIM K. SIDON

4 VÌSTNÍK 7/2020

KOMENTÁØK TÓØE

PRO TENTO MÌSÍC

Kresba: Marcela Sidonová.

MOE RABEJNUDvarim (5M 1,13,22)Pøedstavte si, e je vám 119 let a 11 mìsícùa brzy zemøete. Zdá se, e se vám zbortilyvekeré nadìje: Bùh vám sdìlil, e ne-vstoupíte do zemì, do ní jste ètyøicet letvedl svùj národ. Lidé, jim jste stál v èele,vás opakovanì kritizovali. Bratr a sestra,s nimi jste sdílel bøemeno vedení, ji zem-øeli a víte, e ani jeden z vaich synù nena-stoupí na vae místo. Co byste udìlali?

Lze si pøedstavit øadu odpovìdí. Propad-nete se do smutku, budete pøemýleto vech kdyby, pokud by se minulostodehrála jinak. Budete se dohadovat s Bo-hem, aby vás nechal pøekroèit Jordán.Nebo zavzpomínáte na pìkné èasy: jak lidézpívali píseò po pøechodu Rákosovéhomoøe nebo jak se shromádili na Sinaji.Mojí nic takového neuèinil, ale to co udì-lal, pomohlo zmìnit bìh idovské historie.

Mojí shromádil národ na opaènéstranì Jordánu a asi mìsíc k nìmu pro-mlouval. To, co lidem øíkal, tvoøí základPáté knihy Mojíovy, Dvarim. Jeho pro-jevy mají tematicky velice iroký zábìr: jev nich minulost, ale také proroctví a varo-vání do budoucna, zákony, vyprávìní, pí-seò a soubor poehnání. Jeho slova tvoøínejúplnìjí, nejhlubí vizi toho, co zname-ná být svatým národem, oddaným Bohua budujícím spoleènost, která by tím, jakspojuje svobodu a øád, spravedlnost a mi-losrdenství, individuální dùstojnost a ko-lektivní odpovìdnost, mìla být vzoremlidstvu. Nicménì jetì dùleitìjí ne to,co v posledním mìsíci ivota Mojí øekl,bylo to, co udìlal, jak zmìnil svùj vztahk lidem: U nevystupoval jako osvobodi-tel, tvùrce zázrakù, prostøedník mezi Izrae-lity a Bohem, ale stal se osobností známouv idovské pamìti jako Moe rabejnu,Mojí, ná uèitel. Moe poèal vysvìt-lovat tuto nauku, praví Tóra (5M 1,5)a uívá slovesa be´er, s ním jsme sev tomto smyslu v Tóøe nesetkali. Chtìl vy-svìtlovat, objasòovat. Chtìl, aby lidé po-chopili, e judaismus není záhadné nábo-enství pøístupné jen pár vyvoleným, ale je jak pravil v úplnì poslední øeèi dìdic-tví (celé) Jaakovovy obce (5M 33,4).

V prùbìhu knihy Dvarim nabývá Mojínové úrovnì moudrosti. Nehovoøí jakoprostøedník Boích slov, ale vlastním hla-sem, chápajícím celkovou vizi i detaily ju-daismu. Mojí se tak stal vùdcem nejenpro svou dobu, ale pro vechny èasy, nejin-spirativnìjí postavou náboenské historie.(Z komentáøù rabína Jonathana Sackse

vybrala a pøeloila A. Marxová.)

VÌSTNÍK 7/2020 5

BOHOSLUBYv praských synagogách èervenec 2020

tamuz/av 5780

Staronová synagoga4. 7. sobota CHUKATBALAK 4M 19,125,9 9.00 hodin

hf: Mi 6,56,89. 7. ètvrtek pùst 17. tamuz 2.1521.56 hodin

11. 7. sobota PINCHAS 4M 25,1030,1 9.00 hodinhf: Jr 1,12,3

18. 7. sobota MATOT-MASEJ 4M 30,236,13 9.00 hodinhf: Jr 2,428;3,4;4,12

21. 7. úterý Jom kipur katan erev Ro chode av22. 7. støeda Ro chode av25. 7. sobota ABAT CHAZON

DVARIM 5M 1,13,22 9.00 hodinhf: Iz 1,127

29. 7. støeda pøedveèer pùstu 9. Av 20.48 hodin30. 7 ètvrtek PÙST 9. AV acharit 8.15 hodin

konec pùstu 21.47 hodin1. 8. sobota ABAT NACHAMU

VAETCHANAN 5M 3,237,11 9.00 hodinhf: Iz 40,126

Vysoká synagogaVe vední dny achrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin.

Páteèní veèerní bohosluby od 19.30 hodin.4. 7. sobota mincha perek 5 13.30 hodin

konec abatu 22.23 hodin11. 7. sobota mincha perek 6 13.30 hodin

konec abatu 22.17 hodin18. 7. sobota mincha perek 1 13.30 hodin

konec abatu 22.08 hodin25. 7. sobota mincha perek 2 13.30 hodin

konec abatu 21.57 hodin1. 8. sobota mincha perek 3 13.30 hodin

konec abatu 21.45 hodin

Jeruzalémská synagogaBohosluby se konají pouze o sobotách od 8.50 hodin.

Na bohosluby v synagogách je nutná registrace nejpozdìji den pøedem do 12.00 hodin.

On-line modlitbaPro zaslání hesla kontaktujte rabinát na e-mailu

rabinat@kehilaprag.cz.Vední den (nedìleètvrtek) mincha, maariv v 19.15 hodin:

https://us02web.zoom.us/j/877891782?pwd=QlhOai8vbVBxVkZFRmJ3aThhbk8rQT09

abat pátek kabalat abat v 18.30 hodin:Adresa stránky v rabinátu.

Havdala sobota 15 minut po skonèení abatu:Adresa stránky v rabinátu.

DANIEL KOLSKÝ se narodil roku 1981v Praze v rodinì výtvarnice a lékaøe Boe-ny a Alexandra Kolských. Bìhem gymna-ziálních studií strávil rok v Nìmecku, vy-studoval Fakultu humanitních studií UK,studoval také architekturu v Praze a v Li-berci. Souèasnì v rámci idovské agentu-ry (Sochnutu) øídil v letech 20052007jazykové kurzy moderní hebrejtiny a za-hranièní programy pro mláde. V roce2007 spoluzaloil s manelkou Martouspoleènost mamacoffee: praírnu, sít ka-váren, koer pekárnu, e-shop a catering(viz www.mamacoffee.cz). Souèasnì se vì-nuje architektonické praxi v ateliéru TingArchitects a øadì dalích aktivit, v nichzdùrazòuje sociální a komunitní aspekt(viz www.danielkolsky.com).

Dani, jak proíváte konec své nejvìtíkavárny Café Jedna ve Veletrním pa-láci v Praze? Prázdný prostor v pøízemíNárodní galerie pùsobí straidelnìAle ona to vdycky byla ratejna! Protojsme se ji snaili zabydlet roztøítìným de-signem. Mìli jsme tam od firmy Ton prù-øez jejich mobiliáøem, hlavnì idlemi, tak-e tam byla spousta rùzných idlí, kterérozbíjely tu ohromnou strohost, a o to náms kamarády architekty lo a snad se toi povedlo. Ale stejnì tam zùstalo hodnìproblémù: s akustikou, s toaletami, s ne-existující kuchyní a vzduchotechnikou, se

spoustou dalích vìcí. Pøístup galerie byltakový, e to je jedno, protoe celou budo-vu èeká rekonstrukce. Co zase ukazujetakovou zdejí snahu vymýlet neustálenìco obrovského a lepího, nové domy,místo toho, abychom opravovali to, comáme, a zamýleli se nad tím, k èemu tomá slouit.

Co pro vás tahle kavárna znamenala?Byl to nejvìtí prostor, který jsme provo-zovali, ale pøináel také nejvìtí kompli-kace. Velký prostor se patnì obsluhuje,muselo tam být hodnì personálu, hodnìsloitých provozních krokù, které nebylytak vidìt, ale byly tam. Ale dìla se tamspousta akcí, na které rád vzpomínám: be-sedy, uvádìní knih, rùzné benefièní akce,konaly se tam lekce tanga, svùj prostortam mìly dìti, chodili tam lidé z galeriei po pøedstavení ve Studiu Hrdinù

S nabídkou, abychom mìli kavárnu veVeletrním paláci, nás nepøímo oslovilaHelena Musilová v dobì, kdy pracovalave vedení galerie, shodou okolností takéorganizuje festival v Boskovicích. Je toèlovìk, který pochopil potøebu Národnígalerie mít prostor, který není místem vý-stavním, ale místem setkávání. Co je,myslím, pro jakoukoli velkou instituci zá-sadní potøeba. Ve kole, na obci, vudemají mít lidi monost se setkat a nefor-málnì se pobavit.

Ale nebyla a není to funkce kavárnyobecnì?Urèitì. A tahle funkce je dùleitá hlavnìteï, kdy se lidi neustále pohybují ve virtu-ální realitì a spolu se moc nebaví, chybíjim monost si normálnì mluvit. Kdy setyhle prostory zaènou vytrácet, vytratí sepodle mì i schopnost lidské neagresivníkomunikace. Myslím si, e bohuel tohlehodnì lidí ve velkých institucích nechápe,ale dokonce to nechápe ani èást naich za-mìstnancù. Pro mladí generaci jsou soci-ální sítì plnohodnotný zpùsob komunika-ce, take nìkteøí vlastnì nevìdí, proèchodit do kaváren. Nemají problém napsatostrý post na Facebook, ale kdy majíslunì diskutovat a podloit to argumenty,je to pro nì problém.

Já jsem pochopil, e stárnu, kdy jsempozval zamìstnance, lidi ve vìku kolemdvaceti let, na chalupu do hor. My, kdyjsme nìkam spoleènì jeli, kecali jsme, po-

píjeli a dìlali vylomeniny. Oni ani mocnepili, ale navzájem se tetovali.

Vnímáte konec Café Jedna pro dnenídobu nìjak symbolicky?Beru to jako období, které bylo zajímavé,ale skonèilo, a místo nìj bude zase nìco ji-ného. U jsme z toho byli opravdu unave-ní. Pøeju si, aby se galerii povedlo udìlattam nìco jiného a dobrého. A klidnì rádbudoucímu nájemci pomùu.

Je jasné, e velké kavárny teï budoumít problémy: jednak nejsou turisti, alei místní lidé budou chodit ménì, protoebudou zvaovat, za co peníze utratí a kde.Souèasnì si myslím, e pøedchozí dobabyla pøehnaná, nepøirozená, e lidi v gas-tronomii u vùbec neuvaovali, dìlaly seprojekty, které nemìly smysl. Teï je pøíle-itost o tom mnohem více pøemýlet.

V dìtství jste zail konec totality, jakémáte na tu dobu vzpomínky?Babièka bydlela v Krakovské, take kdyjsme k ní koncem osmdesátých let chodili,èasto bylo na Václaváku ivo. Samotnou re-voluci jsem proil zajímavì: jako èlen oddí-lu vodního skauta Pìtka jsme zrovna ten pá-teèní veèer a následující víkend mìlioddílovou hru zvanou Detektivka. V sobotujsme chodili po mìstì u s vìdomím, e sedìje nìco zásadního, televize vysílala, eádný student nezemøel, take vechny lidito utvrdilo v pøesvìdèení, e opak je prav-dou. Starí kluci z oddílu psali vude, kamjsme se ten den nachomýtli, sprejem na zeïKdo zabil Martina mída?, co bylo pronás malý kluky naprosto fascinující. Pama-tuji si na demonstrace, ale taky si pamatuju,jak tátùv otec, dìda Kolský, pùvodním jmé-nem Kollmann, který proel gulagem, sevztyèeným prstem varoval: Copak jste sevichni zbláznili? Je to jenom taktickejústup, tohle si Rusové líbit nenechaj! Ale øí-kám si, jestli nemìl nakonec nìjak pravdu

Dìdeèek byl v gulagu?Byl, ale víme o tom stranì málo. Dohle-dali jsme, v kterém koncentráku zahynulijeho rodièe, ale jeho pøíbìh je dost zmate-ný. Dìda zemøel, kdy mu bylo sedmde-sát, v roce 1993, relativnì brzo, nestihlijsme to s ním probrat. Byl jeden z mála,kdo z rodiny Kollmannù pøeil, mìl sest-øenici v Ostravì, dalí v Maïarsku. Promì byl tenhle dìda frajer, dìlal rùzné ma-chroviny, tøeba vrazil babièce hrst plnoubankovek a øekl: Teï to musí vechnoutratit!, nebo jsme jeli v autì z kopce a onvolal: Nefungujou mi brzdy! Vichni í-

6 VÌSTNÍK 7/2020

ZA KOPCEM TO DÌLAJÍ JINAKRozhovor s kavárníkem a architektem Danielem Kolským

Foto David Kumermann.

leli strachy a on se stranì smál Na vy-právìní o válce rozhodnì nebyl.

Jste èlovìk hodnì spojený s dìním napraské idovské obci a kolem obce. Copro vás komunita v mládí znamenala?Jako malí jsme chodili na obec na svátky naobìdy, pamatuji si paní Feuerlichtovou a jejílegendární náupy. Na vysoké kole jsem sezaèal zároveò pracovat na praské obci, zekteré jsem odeel, kdy se stal pøedsedouTomá Jelínek. Souèasnì jsem zaèal véstUnii idovské mládee a pracovat v Soch-nutu, vedl jsem vzdìlávací oddìlení. V jehorámci jsme dìlali ulpan výuku hebrejtiny.Byl (a poøád je) hodnì oblíbený, projevova-lo se v tom nadení, které se táhlo z devade-sátých let, pro vechno idovské a izraelské,jazyk, jídlo, filmy

Jediné, co nám z Jeruzaléma, potamoz Budapeti na ulpanu vyèítali, bylo, enebyl dost idovský, e èást lidí, kterádo nìj chodila, nemìla s obcí nic spoleè-ného. To je pravda, ale myslím si, e tovytvoøilo skupinu lidí, kteøí mluví hebrej-sky a jsou schopni sledovat izraelskézdroje a sledují problematiku Izraele, øadulidí to podle mì pozitivnì a následnì i pro-fesnì ovlivnilo. Pozdìji zaèaly kurzy fun-govat na jiné bázi, zaèala je organizovatskupina uèitelù a tak bìí poøád. V Soch-nutu jsme taky hodnì pracovali s progra-mem Taglit-Birthright.

Jaký to je program?Je to desetidenní program v Izraeli pro lidive vìku 1826 let, kteøí splòují právo ná-vratu. Do Izraele takhle vycestovalaspousta mladých lidí. Seznámili se nejens Izraelem, ale taky mezi sebou, vzniklotakhle i pár manelství Na Taglit nava-zoval pro zájemce program MASA, to uje semestrální nebo roèní studium a èastotam pak lidi studovali dál. Kadopádnì tomìlo vliv i na to, e ti, kdo jeli na Taglit,pochopili, e existuje nìjaká Unie idov-ské mládee, e se dají rùznì vìci podni-kat, e není tak tìký se k idovství vrátit.Taglit a unie se propojily, do Izraele jezdi-li lidi, kteøí byli v unii aktivní a zase do nípøitahovali ty, se kterými se v Izraeli naTaglitu setkali Je to ta generace dne-ních zhruba ètyøicátníkù, nìkteøí z nichjsou v komunitì hodnì aktivní.

Sledujete èinnost dnení Unie idovskémládee?Já jsem starý na to ji hodnotit. Pøipadá misamozøejmì jiná a z naeho pohledu a per-spektivou té naí zlaté éry mi vechno

pøipadá míò aktivní. Máme skvìlou i-dovskou kolu, ale myslím si, e nemùe-me vechno oèekávat od koly. Musí tobýt jetì nìco jiného, dobré aktivity promláde. Poøád jako by mi tu chybìla pozi-tivní idovská identita, nebo spí aktivity,které nejsou nutnì náboenské, jako bychybìli lidi, kteøí by to vedli. Je skvìlé, ednení unie øeí mnoho vìcí, které nás teh-dy asi ani nenapadly, týkají se tøeba gen-deru, otázek reformního judaismu. Je tocelé mnohem sofistikovanìjí logicky, jeto úplnì jiná generace.

Obdoba tetování?Asi tak. Ale za nás to bývalo nìkdy amoc bouølivé. Vzpomínám si tøeba na jed-nu akci unie mezinárodní semináø v Mi-kulovì. Sjela se tam spousta lidí, od nás,ze Slovenska, z Polska, z Maïarska, pøijelrabín Glück z Londýna, hosté z Ameriky.Po semináøi se lidi rùznì rozprchli. JenePoláci se opili tak, e ukradli z hoteluU Zeleného krokodýla, který patøil Vladi-míru eleznému, firemní znak: velkoudøevìnou plastiku krokodýla. Brzo ránomi zvonil telefon a nìkdo neskuteènì na-tvaný od elezného nebo moná sám e-lezný øekl: Okamitì vratte krokodýla!Vùbec, ale vùbec jsem nechápal, proèbych mìl v Mikulovì vracet krokodýla

Jak vznikl nápad na mamacoffee?Mamacoffee jsme zaloili s manelkouMartou roku 2007, kdy jsme oba jetì stu-dovali. Marta v kavárnách pracovala udøív a znala jejich provoz. Roku 2007 jsmejeli na svatební cestu do Etiopie. Jeli jsmetam právì, protoe se tam pìstuje kávaa také e tam byly pro nás dostupné leten-ky. Zjistili jsme, e káva z jedné malé ves-nièky na jihu zemì vyhrála cenu Africkáarabika roku. Kdy jsme hledali více infor-mací, zjistili jsme, e v té samé vesnièceÈlovìk v tísni postavil spoleènì s Junákemkolu. Take to byl jasný cíl cesty. Po ná-vratu jsme otevøeli první kavárnu v Lon-dýnské ulici a brzy pak i praírnu.

Chtìli jste férovou kávu...Chtìli jsme nìjaký sociální aspekt, coznamenalo spolupracovat pøímo s místní-mi farmáøi. To tehdy tady jetì praktickynikdo nedìlal. Byli jsme jedni z prvních,kdo se opravdu jel nìkam podívat, jak ros-te káva, a spojil pøímý kontakt s místnímis kavárenským byznysem. Èasem se tovyvinulo tak, e dìláme tøi projekty: v Ni-karagui, v Ugandì a v Brazílii. Na tìchhlemístech máme vlastní zamìstnance a ti

spolupracují s místními farmáøi. Nai lidi vykolení místní nebo Èei uèí pìsti-tele kávy, jak to dìlat lépe. Ukazujemejim, jak mají kávu zpracovávat a proè jimza ni pak dáme víc penìz. Ale do nièehoje nenutíme, to ani nemùeme. Pro ilus-traci: V Ugandì jsme mìli dva nae klu-ky, kteøí pøímo pracovali s dvaceti farmá-øi a ti pracovali s dalími 1700 èleny svékooperativy.

Co konkrétnì farmáøùm radíte?Jak kávovníky proøezávat, jak rozeznat pl-nou zralost kávy, zpùsob zpracování, ma-nagement farem, jak kompostovat, jak vy-uívat vodu a èistit ji pøed zpracováním,i kdy se pak stane odpadní vodou, jakémít hygienické zázemí. Je toho hodnì.Vìtinou budujeme postupnì a pozvolnavzájemnou spolupráci, nabíráme lidi,v kadé sklizni se nìco podaøí a nìco ne.Pomáháme nìkdy i pøímo: do Ugandyjsme teï, kdy tam ke vem nemocemjetì mìli povodnì, posílali nìjaké peníze.Teï nám za moøem v Ugandì leí tunykávy a snaíme se je dostat do Prahy

Jak si farmy, s nimi spolupracujete,vybíráte? Od roku 2007 hodnì cestujeme. Jezdímedo odlehlých horských komunit, kde majílidé malá políèka nebo kávové zahrady.My se jim snaíme radit vybaveni infor-macemi èlovìka zvenku. To není bìné normálnì od nich nìkdo vykoupí kávua pak u se nezajímají, co se s ní dìje dál.Dostanou peníze a nazdar. My se k nimvracíme, øíkáme jim, zpìtnou vazbu, co sepovedlo a co lze dìlat lépe. Èasto se stane,e staèí ukázat, e tamhle za kopcem todìlají trochu jinak a jaké mají výsledky.A pro nì je to zajímavé, protoe za tímkopcem nebyli, nemají monost.

V Ugandì pracujeme s farmáøi na hra-nici s Kongem. V Nikaragui jsme mìli za-mìstnance, který pracoval s lidmi na mno-ha malých rodinných farmách, a souèasnìtam bylo nìkolik farmáøek, které mìly svámalinká políèka. Napadlo nás, e bychomje mohli dát dohromady take ná èlo-vìk radil tìmhle farmáøkám, stal se z tohotakový enský projekt.

Máte také koer pekárnu. Proè jste jizaloili?Pekárnu jsme zaloili, abychom mìli coprodávat v naich kavárnách. A pøipadalonám dost dùleité, aby to vytváøelo i infra-strukturu pro idovskou obec.

(pokraèování na str. 12)

VÌSTNÍK 7/2020 7

Jarní noc 1973. U Nesmìøic. Ve strániu døevìné chatky hoøí v malém ohnikupa obleèení, mlynáøské kalhoty,kostkovaná koile, koené ooupanépantofle. Oheò co chvíli spí èadí a dotemného údolí s øekou padá pach pá-leného textilu a gumy. Vìra Pavlováklackem prohrabává ohnitì a postup-nì pálí vìci, které zùstaly po jejím ne-dávno zesnulém mui, Otu Pavlovi.Jako by to byl rituál, bytostná potøebarozlouèit se s dotýkanými vìcmio samotì a tichu. V místech, která bez-mála tøicet let spoleènì obývali a dý-chali.

Psaní pro nìho byla odvaha. V je-ho pøíbìzích nefiguruje mnoho zlých.Byl autor toho dobrého. Ve své litera-tuøe pøetavil strach v odvahu, opatr-nost ve smìlost, úzkost ve velkole-post, krutost ve vlídnost a hrubostv laskavost, pøiléhavì píe ArnotLustig o svém velkém pøíteli Otu Pav-lovi Otto Popperovi (19301973).Prozaikovi, rozhlasovém redaktorovi,novináøi, sportovci, rybáøi, jeho ne-doité devadesátiny si v tìchto dnech(2. èervence) pøipomínáme. Dui èistéi køehké, básníku dìtství, øeky a jemnénostalgie. A také skvìlému sportovní-mu reportérovi, který dokázal psáto sportovcích s neobyèejnì úèastnýmvhledem, a máte dojem, e sportovníprostøedí je jen pouhou kulisou lidské-ho dramatu. Zdìdìná duevní nemocjej vyèerpávala, bránila mu v soustav-né èinnosti, pøesto pro nìj psaní bylobytostnou potøebou, znovu povstává-ním, léèebným procesem. Psal poma-lu, tìce, jeho vìty se rodily bolestnì,avak z jeho textù dýchá prùzraènost.Psaní mu sice duevnì pomáhalo, alezároveò ho fyzicky nièilo, ocitl se v za-èarovaném kruhu, prohlásil o nìmpøítel Lustig.

CHATA MEZI ELIVKOU A SÁZAVOUOta Pavel je logicky spojován pøede-vím s krajem kolem Berounky, s køi-voklátskými lesy, Bánovem a Butì-hradem, který výraznì vstoupil dojeho pozdní prozaické tvorby. Ota po-cházel ze smíené idovsko-èeské ro-

diny Lea a Hermíny Popperových, na-rodil se v Praze, ale za protektorátuvyrùstal právì v Butìhradu. A k Be-rounce se nepøestával jako rybáø vra-cet. Ale v jeho ivotì byl jetì jinýkraj, ten na rozhraní støedních Èech

a Vysoèiny, který se mu stal domovemvolbou. Nedaleko soutoku Sázavya elivky, mezi Souticemi a Nesmìøi-cemi, v táhlé stráni nad loukou s øe-kou, kde se øíkalo Na pekle, si s man-elkou Vìrou (19241993) nechali nazaèátku edesátých let postavit døevì-ný domek nìco mezi chatou a sru-bem. Tehdy jim dal cyklista Jan Vese-lý tip na svého pøítele, tesaøe

a truhláøe pana Schreibera a ten jimchatu, lehce naèrtnutou Vìrou Pavlo-vou, se svými pomocníky postavil zatehdejích 14 tisíc korun. Kamennépodsklepení, dvì místnosti, pùdní po-kojík, prosklená veranda, vysunovacístolek pro Otùv psací stroj, dvì øekypoblí, za humny les, nikde nikdo,do nejbliího konzumu sotva dva ki-

lometry. Do nesmìøického konzumuOta také posílá rodinì pohledy zesvých zahranièních cest, tøeba kdybyl s Duklou Praha reportánì v NewYorku. Prodavaèka nevìøila vlastnímoèím, z jaké dálky tam doel lísteks mrakodrapy na Manhattanu. V létìsice do stránì prailo slunce tak silnì,e jsme se museli chránit, nejlepíovem bylo koupání v tenkrát jetì

nádherné elivce,vzpomínala Vìra poletech.

Píí se edesátáléta, Vìra v té dobìpracuje v Èeskoslo-venském rozhlase,Ota u má invalidnídùchod (od roku1966), vychovávajítøi malé kluky a em-béèkem jezdí meziPrahou a Nesmìøi-cemi. Obèas tam za

nimi zajede rodina Lustigù, která mánedaleko Beneova také svoji chatu.Na louce vymezí høitì, branky z ho-lin a obì rodiny proti sobì hrají fotba-lové maèe. Ota hraje naplno, do úmo-ru, podobnì jako kdy píe. ArnotLustig ve své knize Okamiky s OtouPavlem pozdìji napíe: Jezdili jsmespolu na chaty. Mohli jsme pozorovat,jak nae dìti rostou, rodiny prosperují

a vìci se nám zaèí-nají daøit. Byla e-desátá léta, tìch de-set tastných rokù,které èeským spiso-vatelùm závidí au-toøi na celém svìtì,protoe byly vzru-ující, zajímavé.

V tom èase chceOta Pavel napsatpovídku o místnípostavì, pytláku Fi-erovi, který jimvlastnì jako první

kdysi pøed lety ukázal místo, kde bymohla jejich chatka stát. Kdy Fierzemøel, vypravil se Ota z Prahy na jehopohøeb, který byl vypraven z Nesmìøica míøil do Soutic na høbitov. Otík sizaznamenával výroky truchlících,vzpomínala Vìra Pavlová, a tìil sena to, jak napíe povídání o tom, jakpozùstalí a pøátelé a sousedé vesele

8 VÌSTNÍK 7/2020

AUTOR TOHO DOBRÉHOPøed devadesáti lety se narodil spisovatel Ota Pavel

Ota Pavel se synem Petrem. Foto archiv.

VÌSTNÍK 7/2020 9

pomlouvají nebotíka bez ohledu napietu. Ale k tomu u nedolo.

V IVOTÌ JE TØEBAMÍT SVÌTLÁ MÍSTAOta v chatce píe nebo brzy ráno vstá-vá a jede na bicyklu chytat ryby. Nì-kdy k Sedlickému potoku, jindy pøeshøbet kopce k Sázavì nebojen sejde pár desítek metrùk elivce, kde tøpytkujea chytá tiky. Do jednohosvého pozdního vyznání ve-píe: Na elivce jsem jez-dil na rozvrzaném kole napstruhový potok v dobì,kdy lidé jetì spali. Vech-no bylo jak v obrovskémpøírodním divadle. Trávaa pole se tøpytily v rose,zpívali ptáci a u lesa se pás-ly srnky, které mì u znaly.Kdy jsem dojel k tomukrásnému potoku, byl jsempln pokory, nabral jsem sido dlaní vodu a chtìl jsem se pokøio-vat k Bohu, ale nikdy jsem to dosudneudìlal.

Ve druhé polovinì edesátých let seOtùv psychický stav (maniodepresiv-ní psychóza), pøe-devím po temnémincidentu na olym-piádì v Innsbrucku,znaènì zhoruje.Z dlouhodobých lé-èebných pobytùv psychiatrické kli-nice v Bohnicích hoúlevnì vytrhují ná-vraty na chatu u e-livky. V máji 1967píe bratrovi: Po-slednì jsem bylu elivky, naèernona úhoøích, nic jsemnechytl, a leeljsem u vody a vzpo-mínal jsem si, jakjsem byl v Bohnicích pøikurtovaný,jak ze mne tekl pot, a jak jsem køièel,a musel jsem od té vody skoro utéct.Ty dvì knihy, co jsem dosud napsal(Dukla mezi mrakodrapy a Plná bed-na ampaòského, pozn. autora), bylydraze zaplaceny. O pár mìsícù po-zdìji (v srpnu) informuje bratra: Nasobotu a nedìli mì pustili domù, byli

jsme na chatì, nic jsem nechytil, jentøi pstruhy. Ale bylo to fajn. Koupaljsem se v elivce, Dr. Grof øíká, epotøebuji mít v ivotì taková svìtlámísta, abych se mìl v depresích na cotìit a abych je lépe pøetrvával.

Také øeka Sázava se stává dìjitìm èispí svìdkem Otovy hlubinné sebere-

flexe, znovuzrození. Po dlouhodobémpobytu v psychiatrické léèebnì si vyjelk øece: Sázava byla tichá. Na druhéstranì køièeli baanti a v rákosí se kou-pala ryba. Vechno bylo tak, jak jsem si

pøedstavoval v ústavu. Nìco mi øíkalo:Pokoø se! Dìkuj Bohu! Chtìl jsem siøeku uchvátit a ona mì srazila na kole-na. Klekl jsem si do trávy a naklonil sek ní a ucítil jsem, jak mi voda teèe mezirty. Políbil jsem ji a pokøioval se.

Postupnì vak thoreauovská oprotì-nost chatky nad elivkou, která OtuPavlovi nesmírnì vyhovovala, bere za

své. Nejdøíve je do chatky k jeho neli-bosti (mìl rád plamen svíèky a svit pet-rolejových lamp) zaveden elektrickýproud, pozdìji dokonce kvùli manelèi-ným rodièùm i televize. Emigruje s ro-dinou Arnot Lustig, pøítel z nejbli-ích. Ze stránì s osamìlou chatkou sestává chatová kolonie pracovníkù Vod-

ního díla elivka. A co horí,nad Nesmìøicemi se zaèínábudovat mohutná betonováhráz budoucí pøehrady. Naúzké venkovské cesty jsoupokládány panely pro prù-jezdy nákladních aut, klidnéúdolí se mìní v obrovskémravenitì-stavenitì bagrù,jeøábù, míchaèek a dìlníkù.A z koryta øeky pod pøehra-dou se stává ledovì studenávýpust bez ryb. Navíc Pav-lùm v té dobì u chaty nìkdozastøelil milovaného pudlaPedra støelou rovnou do hla-vy. Dolo i k vykradení ob-

jektu. Pavlovi zaèali reálnì uvaovato prodeji domku a hledat nové místok usazení. Pochopitelnì jednou z pod-mínek budoucího sídla byla tìsná pøí-tomnost vodního toku. Dlouhé mìsíce

se jim nedaøilo nicvyhovujícího najít.A kamarád fotografVráta Tachezy nara-zil na skvìlé místo srub na prodej, stojí-cí pøímo nad øíèkouTrnávkou na okrajiHoøepníku. Telefo-nem radostnì volázprávu k Pavlùm dopraského bytu.Vìra mu do sluchát-ka oznamuje: Vrá-to, Ota pøed chvílízemøel.

Pár týdnù po po-høbu jede Vìra em-béèkem do Nesmìøic.

Kdy Otík odeel, píe ve vzpomín-kách, jelo se mi na chatu na elivkupoprvé obzvlát tìce. Vezla jsems sebou jeho nejmilejí domácí oble-èení a pak sama, v noci, na malémohníèku vechno spálila. Denní kabá-tek, který mu moje maminka uila,lutoèernì kostièkovaný, ten mám do-dnes... MILO DOLEAL

Lustigovi a Ota Pavel a Petr Pavel na elivce, léto 1968. Foto archiv

Chatka Oty a Vìry Pavlových v roce 1962. Foto archiv.

10 VÌSTNÍK 7/2020

Toto je pøíbìh ètyø smíených manelství,idovských sester a jejich manelù. Jejichosudy jsem popsal vycházeje z rodinnýchi archivních dokumentù. Svùj èlánek vìnujipamátce idovských i neidovských obìtíz let 19391945 ve Valaské Bystøici.

***e si vechny ètyøi sestry z idovské rodinyobchodníka Josefa Steinhardta z ValaskéBystøice vzaly mue neidovského pùvoduèi vyznání, tøi z nich povoláním uèitele, ne-byla náhoda. Sestry se èasto úèastnily rùz-ných oslav v místní kole, kde se s pedago-gy setkávaly. Ètvrtý manel sice nebyluèitel, ale patøil k jejich pøátelskému okru-hu. Sestry se jmenovaly Adéla, Helena, Le-opolda a Louisa a v dobì, kdy se vdávaly,nemohly tuit, v jak tragické situaci se zane-dlouho ocitnou ony i jejich manelé.

METODÌJ AADÉLA JANÈOVIPrvní uèitel, o kterém jsem nalezl nejvícearchivních dokumentù, Metodìj Cyril Jan-èa, se narodil 6. èervence 1896 v DolnímÚjezdì, v okrese Lipník nad Beèvou. Jakonejstarí z pìti sourozencù musel Metodìjvypomáhat v domácím hospodáøství, pøe-sto roku 1914 úspìnì odmaturoval na re-álném gymnáziu v Lipníku nad Beèvou.Bìhem vojenské prezenèní sluby jej za-stihla první svìtová válka; tøi váleèná létaproil na ruském bojiti, kde byl tøikrát tì-ce zranìn. V záøí 1918 byl poslán na ital-skou frontu, kde byl jeho pluk po vzbouøe-ní odzbrojen a v øíjnu 1918 padl do zajetí.V lednu 1919 byla vyøízena Metodìjovaádost o pøijetí do Èeskoslovenské armá-dy, v ní pak slouil více ne tøi roky.

V nové republice se Metodìj rozhodluèit, na pedagogickou dráhu se pøipravo-val v rùzných kurzech v Praze, Pøerovìa Valaském Meziøíèí. Od záøí 1922 získalmísto výpomocného uèitele na nìkolikakolách a od roku 1925 místo øádného uèi-tele na obecné kole u kostela ve Vala-ské Bystøici. Vyí atestace dosáhl v roce1927 pro vyuèovací jazyky èeský a nì-mecký. Výnosem z roku 1928 byl jmeno-ván definitivním i øídícím uèitelem tétokoly. V roce 1928 se oenil s Adélou, dce-rou Josefa Steinhardta.

Rodina Steinhardtù byla velmi poèetnáa øadu let pøispívala k hospodáøskémui kulturnímu rozvoji obce. Jejich hostembyl napøíklad Leo Janáèek a zapsal si øadulidových písní, které mu Josef Steinhardt

pøedzpíval. Steinhardtovi patøili k èeskýmidùm, jejich zachované rukopisy se vy-znaèovaly vytøíbenou èetinou.

V èervenci roku 1930 se Janèovým na-rodil syn Vladimír Jan. O rok pozdìji bylazahájena stavba nové koly a slavnostnìbyla otevøena 28. øíjna 1934. Toho dneodpoledne vyel prùvod actva, obèanùa státních i místních hodnostáøù od starékoly k nové budovì. Po projevech zástup-cù vech úøadù pronesl za kolu projevMetodìj, který pak symbolicky pøevzal

klíèe od nové budovy. V roce 1935 uvedlMetodìj Janèa ve kolní kronice: Pøeji si,aby kola novì zøízená vychovávala gene-race lepí a snáenlivìjí, ne je ta nynìjí.Svým nástupcùm pøeji více tìstí v práci,a hlavnì více uznání od obèanù.

Po okupaci Èeskoslovenska v bøeznu1939, vzniku Protektorátu Èechy a Mora-va a vydání rasového zákona è. 136/1940kolaborantskou vládou, se situace vechsmíených manelství zkomplikovala. Jiv únoru 1939 (!) musel Metodìj písemnìnahlásit øeditelství koly, e ani jedenz jeho rodièù nepøísluel k idovskému ná-boenství ani k idovské národnosti. Ar-chivní dokumenty v tomto ohledu jasnìdokazují, e Metodìj vadil Gustavu Pileè-kovi, øediteli koly v letech 19371941.

PANE INSPEKTORE!V èervenci 1939, patrnì v oèekávání ne-pøíznivé budoucnosti, se manelé Janèovisezdávají jetì jednou, katolickým obøa-dem. Ani to vak Adélu nezachránilo.V øíjnu 1939 si anonymní udavaè z Vala-ské Bystøice postìoval Zemské kolníradì v Brnì, e Metodìj ije s manelkouidovského pùvodu a tato skuteènost e

pobuøuje obyvatelstvo obce. Originál udá-ní se nenael, ale jeho obsah je zøejmý zezachované korespondence o vyetøovánítohoto pøípadu mezi Okresním kolnímvýborem ve Valaském Meziøíèí a Zem-skou kolní radou v Brnì. Závìr etøeníÈetnickou stanicí ve Valaské Bystøici zní:Manelka odborného uèitele MetodìjeJanèi, roz. Steinhardtová, jest sice idov-ského pùvodu, avak nebylo zjitìno, eby to bylo obyvatelstvu Valaské Bystøicepøekákou, a nebylo té zjitìno, e by po-dání bylo uèinìno jménem irího okruhuobyvatelstva. Pravdìpodobnì se jednáo èin neznámého jednotlivce z osobníchdùvodù. Tento pisatel nebyl zjitìn a pátrá-

ní po nìm zùstalo bezvýsledku.

Pozdìji, dne 8. dub-na 1940, musel Meto-dìj pøedloit øeditel-ství koly jetìprohláení, e jehomanelka Adéla nenípøíslunicí náboen-ské obce idovské(co po druhém sòat-ku u skuteènì neby-la). Na tomto doku-mentu je cizí rukoupoznamenáno, e jeidovka. Tentý den

oznámil Pileèka Okresnímu kolnímuvýboru, e na kole aktivnì pùsobí uèi-tel Metodìj Janèa, ijící s manelkou,pocházející ze idovských rodièù. A abytoho nebylo málo, v øíjnu 1940 byl Me-todìj nucen vyplnit a podepsat dalíprohláení o rodovém pùvodu svéma manelky Adély.

V záøí 1940 zaslal bývalý nájemce hos-tince U Steinhardtù, Julius Cáb, Okresní-mu kolnímu výboru ve Valaském Mezi-øíèí stínost na uèitele Metodìje Janèuo nezaplacení dluhu za stravování. Nastínost Metodìj odpovìdìl dopisemOkresnímu kolnímu výboru, v nìmuvedl, e Julius Cáb má vùèi nìmu takédluh, a podivil se, proè stìovatel nezaslalvyúètování dluhu pøímo jemu. Metodìjo-vi vak bylo ji v dubnu 1940 sdìlenoZemskou kolní radou v Brnì, e jakomaneli idovky budou jeho sluební po-itky poukazovány na vázaný vklad. Èer-pání penìz ale bylo omezeno na pouhých500 korun mìsíènì, na uivení rodinymálo proto se snad Metodìj se spláce-ním dluhu zpozdil. At u si hospodskýCáb stìoval z vlastního vnuknutí anebobyl manipulován jinou osobou, nelze jeho

ÈTYØI SESTRYPøíbìh ètyø smíených manelství, stateènosti a zrady

Svatební fotografie Adély a Metodìje Janèových z roku 1928.

VÌSTNÍK 7/2020 11

stínost hodnotit jinak ne sice jako nea-nonymní, ale udavaèství.

Zákeøným útokem je rukopisné udání(podepsané A. Køenkovou), zaslané opìtOkresnímu kolnímu výboru ve Vala-ském Meziøíèí. Cituji èást v doslovnémznìní: Pane inspektore! Zdejí uè. Janèavysedává s naimi muami v hospodìa umí je pøipravovati o peníze tak jak bý-valí idé. Pøipravili øadu lidí o majetkyi nae dìvèata kde mohly vyuívali Vdytdìlá tìm idovkám slona a snáájím jak vùl. On by mìl nosit tu hvìzdu zanì kdy chodí jím nakupovat a oni jen semají dobøe s toho co jim na-snáá. Nauèil se dùkladnìod idù temu idovskémuchochmesu Dopis byladresován: Pan inspektorV. Kalus, Valaské Meziøí-èí, podán byl 30. záøí 1941ve Valaské Bystøici. etøe-ním byla povìøena Èetnickástanice ve Valaské Bystøici,která pøípad uzavøela jakoanonymní udání z nejvìtíèásti nepravdivé.

Metodìj zemøel 14. øíjna1941 v nemocnici ve Vsetí-nì. V kronice koly je uve-deno: 14. X. 1941 zemøelodb. uè. mìt. koly Meto-dìj Janèa, jen se zaslouilo zbudování krásné novo-stavby kolní budovy. Obec-ní samospráva a sociálnípéèe v nìm ztratily výborné-ho pomocníka. Byl to ,strýcnás vech. Odpoèívej v po-koji!; a dále: Zemøelémudef. odb. uèiteli MetodìjoviJanèovi, jen se zaslouilo kolství ve zdejí obci,zbudován byl na náklad uè.sboru pomník. Zbudovánípomníku spadá dle kroniky do roku 1943,na místním høbitovì ani v dokumentacisprávy høbitova vak po nìm nebyly nale-zeny ádné stopy.

Od druhé poloviny roku 1941 nabyly re-prese vùèi idùm na rozsahu i intenzitì,které i Obecní úøad ve Valaské Bystøicidùslednì uplatòoval. Metodìjùv syn Vla-dimír jetì mohl absolvovat první tøídumìtanské koly. Adéla vak musela opa-kovanì ádat Zemskou kolní radu o zao-patøovací podporu pro svého syna. Tøi týd-ny po Metodìjovì smrti byl jeho bratrJosef na vlastní ádost ustanoven Vladimí-rovým opatrovníkem.

LEODEKAR A HELENAOÈADLÍKOVIDruhý uèitel, Leodekar Oèadlík z Horní Beè-vy, byl jedním z tìch, kteøí se vèas rozvedli.Jeho manelka, Helena Oèadlíková, roz.Steinhardtová, se po rozvodu vrátila do rodnéValaské Bystøice. Domovské právo jí byloobnoveno, ale vehementnì proti tomu protes-toval èlen obecního zastupitelstva MichalRandýsek. Oèadlík ospravedlnil rozvods manelkou dopisem zaslaným v bøeznu1941 Okresnímu kolnímu výboru ve Vala-ském Meziøíèí: brzo po svatbì projevilyse podstatné povahové nesrovnalosti, co

dluno pøièítati zejména rasovému rozdílu naobou stranách Kromì rasových dùvo-dù, uvádí Oèadlík i to, e jeho manelka do-stala velké vìno, protoe ale její matka nemì-la dostateènou hotovost, vypùjèila si penízena smìnku, kterou Oèadlík podepsal a po roz-vodu musel splácet 1000 korun mìsíènì. Jehosituace vak nemohla být tak dramatická,kdy mohl platit nákladné vzdìlávání svédcery na kole hrabìte Pöttinga. O Oèadlíko-vu oportunismu svìdèí i to, e se po únoru1948 stal pøedsedou Místního národního vý-boru ve Valaském Meziøíèí, koncem roku1951 byl odvolán a hrozilo mu trestní stíhání,je odvrátila amnestie v roce 1953.

JAROSLAV A LOUISASVOBODOVITøetí manel, Jaroslav Svoboda, zahájiluèitelskou dráhu ve Valaské Bystøici, alevìtí èást svého pùsobení strávil v Ostravì.V archivních dokumentech nebyla naleze-na ádná udání jako v pøípadì Metodìjea Adély. S manelkou se navzdory tlakùmprotektorátních úøadù nerozvedl, ale zem-øel koncem roku 1943. Jeho manelkaLouisa byla v lednu 1944 deportována dokoncentraèního tábora Terezín, kde se roku1945 doila osvobození.

BEDØICH A LEOPOLDAPAVLÍÈKOVIÈtvrtý manel, Bedøich Pav-líèek, úøedník Severní dráhyFerdinandovy, byl kvùli svéidovské manelce Leopoldìv øíjnu 1944 proputìn ze za-mìstnání a od 16. listopadu1944 byl internován v nacis-tických táborech nucenýchprací Klettendorf a Schweid-nitz. V kvìtnu 1945 se vrátilna své pracovitì, ale 25.února 1948 byl z Generální-ho øeditelství OKD vyhozenna ádost pøedsedù závodnía podnikové rady. Po odvolá-ní byl jeho pracovní pomìrobnoven. Leopolda byla odkonce ledna 1945 internová-na v Terezínì, kde se doèkalaosvobození.

Deportacím naopak neu-nikly Adéla Janèová (jejímanel Metodìj zemøel)a Helena Oèadlíková (s ní senechal mu rozvést). Témìøcelá rodina Steinhardtù bylavyvradìna v rùzných vyhla-zovacích táborech. Bernard,

bratr vech ètyø sester, byl zavradìnv Osvìtimi, Adéla a Helena, Bernardovamanelka Selma a jejich dìti zemøely v Ma-lém Trostinci, kde si idé museli vykopathromadný hrob a v nìm byli postøíleni.Mui, starci, eny i dìti.

JOSEF JANÈABlíila se poráka tøetí øíe. Nìmeckéozbrojené síly se obávaly, e Vládní voj-sko, jeho byl Metodìjùv bratr Josef pøí-sluníkem, obrátí své zbranì proti okupan-tùm. Proto bylo toto vojsko odzbrojenoa v kvìtnu 1944 odsunuto do Itálie. V èer-vnu 1944, Josef a dalí vojáci zbìhli k ital-

Srpen 1936: Vladimír jako nastávající prvòáèek, v pozadí Karla a Olga Steinhardtovy, za-vradìné v Malém Trostinci ve vìku 14 a 10 let.

12 VÌSTNÍK 7/2020

ským partyzánùm, s nimi bojovali protiitalsko-nìmecké divizi Monte Rosa. Ná-slednì tito èeskosloventí partyzáni pøe-li do Francie, k Èeskoslovenské obrnìnébrigádì ve Francii, která se v letech19441945 zúèastnila obklíèení opevnì-ného pøístavu Dunkerk a bojù s jeho nì-meckou posádkou. V brigádì bojovalyi Wintonovy dìti, tedy idovtí vojáci,které rodièe stihli poslat se záchrannýmitransporty do bezpeèí. Kapitulace posádkypevnosti Dunkerk byla podepsána 9. kvìt-na 1945 v nedaleké francouzské obciWormhout. Po útìku Josefa k italskýmpartyzánùm a pøechodu do øad Èeskoslo-venské armády ve Francii byl jakýkoli styks rodinou nemoný. Josef musel být pova-ován za nezvìstného nebo padlého, jinakby jeho manelce Helenì a pøíbuznýmhrozilo vìznìní i popravy. Helena, aè v ji-ném stavu, pøebrala tafetu péèe o sirot-ka Vladimíra a zapojila se do konspirativnípéèe o nìj.

VLADIMÍRVladimír il od roku 1942 v Ostravì (u Jo-sefových pøátel), kde dokonèil mìtanskoukolu. Poté (jako uèeò jménem Jan)vstoupil do uèení v hotelu Schindler.V roce 1946 potvrdil nájemce hotelu Jaro-slav oustal, e spolu s Vladimírovýmstrýcem Josefem neplnoletého Vladimíramateriálnì zabezpeèoval v dobì, kdy seuèil na kuchaøe. Vladimír po válce absol-voval základní vojenskou slubu u pohra-nièní brigády ve Volarech. Po ukonèenívojny pracoval jako kuchaø, vìtinu èasuna dolech v okolí Litvínova. Zemøel v Lit-vínovì v lednu 1981, svobodný a bez ma-jetku.

Pøitom na základì závìti své tety ViolySteinhardtové (zavradìné v MalémTrostinci) zdìdil s dvìma dalími pøe-ivími dìtmi a nìkolika dalími osoba-mi dùm è. p. 183 ve Valaské Bystøici,pilu, pozemky a les. Za války disponova-ly majetkem protektorátní úøady, roku1943 se o nìj zajímal Julius Románek,èlen obecní rady. Nebyla sice nalezenajeho ádost, ale nala se zamítavá odpo-vìï okresního hejtmana poboèky Mo-ravské Ostravy ve Frýdku. Pøestoe Ro-mánkova ádost nebyla nìmeckýmprotektorátním úøadem vyslyena, poválce se rodina Románkù domu è. 183a pøilehlých nemovitostí doèkala a jsouve vlastnictví potomkù èi pøíbuzných do-dnes. Románkùv charakter dokreslujefakt, e v lednu 1944 udal Vladimírovobydlitì Policejnímu øeditelství v Morav-

ské Ostravì. Natìstí byla udaná adresafiktivní. O existenci Vladimíra tedy vì-dìl, po válce se vak o nalezení dìdicùdomu è. 183 a pøilehlých nemovitostí ne-pokusil.

PO PADESÁTII VÍCE LETECHK padesátému výroèí vybudování novékoly ve Valaské Bystøici, tedy roku1984, publikoval kolektiv autorù roèenku,ve které pøispìvatelé vyjádøili vzpomínkyna historii koly a její uèitele. Ve svémpøíspìvku píe Jaroslav Horský: Velmirád vzpomínám na svého kolegu, spíerádce, odborného uèitele Metodìje Janèu.Byl výborný matematik-metodik, hodnìdobrých rad mám od nìho. Byl vpravdìobìtavým vesnickým doktorem. Pøekva-pivý je pøíspìvek Gustava Pileèky. Nìkte-ré jeho názory si zaslouí citaci: Celouobec ovládala rodina Steinhardtù, která ne-milosrdnì vykoøistovala obèany této obcetak, e mnozí z nich propili celé své majet-ky. Pro Steinhardty stal jsem se osobouneádoucí. Obèas se stalo, e nìkteøí obèa-né, vracející se v noci opilí z hospody, vy-køikovali pøed kolou na mne urálivé na-dávky. Oznámil jsem je soudu, bylipotrestáni a nadávky pøestaly. Jak víme,Pileèka svou iniciativu projevil u za pro-tektorátu. V roce 1984 své názory otevøenìpublikoval, a tak se sám usvìdèil z vyhro-ceného antisemitismu. Jeho vyjádøení o ro-dinì Steinhardtù, naprostou vìtinou vy-vradìné v nacistických koncentraèníchtáborech, je vrcholnì nestoudné.

Na pomníku obìtem z doby okupace veValaské Bystøici chybí jména BernardaSteinhardta, zavradìného v Osvìtimi,a Emila Seigeho, který na kole uèil a bylza odbojovou èinnost zatèen a popravenv Mauthausenu. Do odboje mìli být údaj-nì zapojeni i dalí uèitelé, v èele s Pileèkoujako jejich vùdcem a organizátorem. Tentoodboj vak nikdo po válce neprokázal.

K 85. výroèí zahájení výuky na kole veValaské Bystøici se v listopadu 2019 ko-nala upomínková akce, na ní, i pøes zjev-ný odpor nìkterých osob, byla z iniciativyautora tohoto èlánku odhalena v aule kolypamìtní deska prvnímu øídícímu uèiteli,Metodìji Janèovi. Souèasní uèitelé taktonavázali na ocenìní Metodìjových zásluhsvými kolegy z roku 1943. Mrzelo mì, eslavnostnímu aktu se nedostalo ádné ve-øejné publicity, take takøka jedinýmiúèastníky byli áci koly.

JOSEF JANÈAFoto rodinný archiv

ZA KOPCEM TO DÌLAJÍ JINAK(dokonèení rozhovoru ze str. 7)Kdy chce mít dobrý dort pro dìti vekolce, musí pøemlouvat nìkoho, kdodrí koer, aby ti ten dort upekl. Myslím,e je dùleité mít dostupnou koer pekár-nu. Já bych byl vdìèný i za dobrého koerøezníka nebo za koer kavárnu; mrzí mìi to, e zaniklo idovské knihkupectví.

To nejste sám. Jste oznaèován i jakofilantrop. V èem to spoèívá?Podporujeme malé farmáøe svými kávo-vými projekty a ve zlých dobách, cobylo teï, jsme jim pomáhali i finanènì.Podporujeme hodnì neziskových spoleè-ností, ale ne finanèní pomocí, spí jimtøeba v naich prostorách poskytnemezdarma nájem na zajímavou akci nebojim nìco drobného dáme do tomboly.

Projevuje se zájem o spoleèný prostora sociální problematiku i ve vaí ar-chitektonické práci?Urèitì. Sociální témata jsou vlastnì vudea v kadé profesi, mì k jejich vnímánípøivedla manelka. Snaíme se tøeba na-vrhovat a prosazovat navrhování bezba-riérových bytù. Ale vdycky to záleí naklientovi: introvert, který chce být sám,nepotøebuje byt, aby se mohl setkávat.

Dani, dovedete si pøedstavit, e bysteøídil stát jako firmu?Nedovedu. Myslím si, e to opravdu ne-jde. Firmy, pokud to nejsou sociální fir-my, jsou øízeny tak, aby to vedlo k conejvyímu zisku. Co ve státì nelze.Stát má celou øadu témat, která nikdyk ádnému zisku nevedou, naopak. Alena druhou stranu, jsou témata, kde by sesluelo øídit je hospodárnìji a úèinnìji konkrétnì sociální sluby.

Vem bych doporuèil knihu sociologaDaniela Prokopa Slepé skvrny. Pøináídata a ta jsou hodnì varující: mìsíc insti-tucionální péèe, dejme tomu v dìtskémdomovì, stojí stát 75 tisíc na klienta,v tom jsou tøeba dìti, které sebrali rodi-èùm, kteøí nemìli peníze na nájem. Takehospodárnìjí by bylo nìkteré instituceruit a peníze, a urèitì by jich nebylo tolik,dát tìm potøebným, kteøí by si navíc tøebaudreli práci a platili danì. Já bych do po-litiky jít nemohl: èasto se v ní nejednáo vìci samotné, ale o ideologii a o moc.

ALICE MARXOVÁ

VÌSTNÍK 7/2020 13

Zavedou-li vás prázdninové cesty na severÈech do Liberce, nevynechejte tam návtì-vu Oblastní galerie, vhodnou za slunnéhoi detivého poèasí. Nachází se v budovì bý-valých mìstských lázní Frantika JosefaI. (Masarykova 14), postavených v letech18991902 podle projektu vídeòského ar-chitekta Petra Paula Branga, tvùrce lázní,divadel èi administrativních stavebv historizujícím slohu po celém Ra-kousku-Uhersku. Láznì nechala vy-budovat finanèní instituce Reichen-berger Sparkasse, v dobì vzniku sejednalo o luxusní projekt s vanami,bazénem a øímskými láznìmi. Bylyhojnì vyuívány a slouily a do roku1984. Poté postupnì chátraly; po roce1990 je po øadì vlastnických peripetiízískalo mìsto a rozhodlo se zajímavéa dlouhá desetiletí oblíbené místo za-chránit a po dohodì s Oblastní galeriíLiberec zrevitalizovat pro galerijníúèely. Díky finanèní podpoøe Evrop-ské unie bylo moné revitalizaci pro-vést velkoryse (ateliér Sial byl za jejíprojekt ocenìn hlavní cenou Grand Prix ar-chitektù za rok 2013) a výstavní prostorotevøít pro veøejnost v únoru 2014.

K zajímavostem galerie patøí, e jejíkrátkodobé výstavy se orientují na umìníregionu a umìní nìmecky mluvícíchumìlcù, mezi nimi byla øada tvùrcùidovských. K posledním expozicímv pøedchozím sídle galerie (v zámeè-ku libereckého textilního prùmyslní-ka Johanna Liebiega) patøila velkávýstava, vìnovaná právì umìleckýmskupinám nìmecky hovoøících vý-tvarníkù z Èech, Moravy a Slezskav meziváleèném období, nazvanáMladí lvi v kleci (viz Rch 2, 3/2014).

NEDOHLÉDNUTELNÉ HORIZONTYA do 27. záøí lze nyní v této galeriizhlédnout komorní, ale zajímavouvýstavu Eugena von Kahlera. Tohoto umìl-ce pøedstavila v rámci Festivalu uprostøedEvropy a oslav stého výroèí idovskéhomuzea v Praze souhrnnou expozicí roku2006 Galerie výtvarného umìní v Chebu.Tehdy se podaøilo zprostøedkovat Kahlero-vy obrazy ze soukromých i veøejných sbí-rek v Èechách, Nìmecku a Rakousku. Jakkonstatuje kurátorka souèasné výstavyv Liberci Anna Habáková, i pøesto není

Kahlerovo jméno u nás stále pøíli známé,ve stálé expozici se nachází jen v Národnígalerii ve Veletrním paláci v Praze.

Eugen von Kahler (18821911), syn i-dovského prùmyslníka (za zásluhy povýe-ného do rytíøského stavu), pøitom patøilk prùkopníkùm moderního zpùsobu malby,jeho tvorba byla ovlivnìna nìmeckým ex-

presionismem a francouzským fauvismemi svìtem Orientu, il a pracoval v Mnicho-vì, v Paøíi, Berlínì, pobýval ve Vídnia Bruselu, cestoval do Afriky. Z èlánkuArna Paøíka, vìnovaného zmínìné velké

Kahlerovì výstavì (Rch 9/2006), uveïmecitát Johannese Urzidila, jen umìlcovupráci charakterizuje: Tak jako prózy Fran-ze Kafky nebo obrazy Marca Chagalla ob-sahuje i Kahlerovo dílo mnoho z východnímystiky a idovských tradic, které rezonujíjak v jeho figurálních kompozicích, takv zátiích a krajinách. Z jeho díla jako byale dýchal i Rilkùv stejnì èeský jako ra-kouský lyrismus, svìt dalekých cest, který

se na pozadí témìø zapomenutého nìmec-ko-praského prostøedí do iroka otevíránedohlédnutelným horizontùm, aby násopìt onou silou citu vtáhl do zvlátní inti-mity, svobody a ticha osobního poselství.

DEVÌT OBRAZÙVýstava instalovaná v malém sále galerieèítá devìt olejomaleb ze soukromé sbírky,est z nich je u nás vystaveno poprvé. Pøed-stavují oblouk od umìlcových poèátkù a pozávìreèné období: rozmezí mezi datací nej-

starích obrazù (1903) a po ten nejra-nìjí (1911) pøedstavuje zhruba dobucelé jeho tvorby, pøedèasnì ukonèenétuberkulózou, a jsou dobrými pøíkladyrùzných etap jeho díla.

Jak obraz Park ve Svinaøích(1903), tak Promenáda z roku 1906jsou ovlivnìny impresionismem: vý-jevy namaloval Kahler rychlými tahytìtcem a zachytil pøedevím atmo-sféru: klid podveèerního parku, jenpatøil k zámku, který Kahlerovi rodi-èe koupili a kde se rodina a její pøáte-lé èasto scházeli, i zvlátní náladupromenády podél vody. Nìkteré po-stavy jdou, jiné jako by tanèily, z ob-razu je cítit harmonie i napìtí.

Zátií s kvìtináèem (19071908) a Auto-portrét (1908) prozrazují vliv Paula Cézan-na a fauvistù; k nejpozoruhodnìjím pakpatøí obraz Bazar v Orientu z roku 1911, kte-rý namaloval po návratu ze své tøetí cesty do

Afriky (Tunisu a Alírska): postavy èispíe abstraktní barevné skvrny na ob-raze se proplétají, do pøíeøí mezi stán-ky dopadá ostré svìtlo z blankytnéhonebe, v dálce je vidìt minaret. Z obra-zu sálá horko i vzruená atmosféra pøismlouvání na trhu. V dobì, kdy hoKahler maloval, ho ji suoval finálníatak nemoci, obraz byl tedy i snovouvzpomínkou.

V øíjnu 1911 se konala jeho prvnísamostatná výstava v mnichovskéModerní galerii, ale o dva mìsíce po-zdìji, 13. prosince, malíø zemøel,v praském domì rodièù. Za tøi dnypo jeho pohøbu zaèala v Mnichovì

první výstava skupiny Der Blaue Reiter(Modrý jezdec), kde byly vystaveny dvìKahlerovy kresby, které daroval zakladateliskupiny Vasiliji Kandinskému.

Svým zpùsobem s Kahlerovým snovýmafrickým obrazem koresponduje i tajuplnáinstalace Josefa afaøíka v bazénovémsále galerie: návtìvník kráèí po køehké svì-telné ploe a nad sebou vidí rozèeøenou hla-dinu, na ní se zrcadlí sluneèní svìtlo. (am)

EUGEN VON KAHLER V LIBERCIOblastní galerie vystavuje dalí umìlcova díla

Eugen von Kahler: Bazar v Orientu, olej, 1911.

Jako pod hladinou: svìtelná instalace Josefa afaøíka.

14 VÌSTNÍK 7/2020

V nìkolika minulých letech probìhla po-drobná dokumentace idovských høbitovùJihoèeského kraje, kterou provedla spoleè-nost Matana, a. s., a podpoøil ji Èesko-nì-mecký fond budoucnosti. Dokumentacezahrnuje 48 tamních idovských høbitovùs témìø 10 000 dochovanými náhrobky.Výsledkem jsou mimo jiné zjitìní nejstar-ích nalezených náhrobních kamenù, kterépocházejí z konce 16. a z poèátku 17. stole-tí. Byly identifikovány hroby významnýchosobností, dosud neznámých místních rabí-nù, pøedstavitelù komunit i osobností zná-mých jen z literatury. Dalí zajímavou sou-èástí dokumentace jsou kamenické znaèkyjihoèeských idovských náhrobkù. Do po-loviny 19. století se kamenické znaèky naidovských náhrobcích nevyskytují a pøed-pokládá se, e starí náhrobky zhotovovalikøestantí kameníci podle pøedloh pøipra-vených idy.

BRATØI SEIDLOVÉPrvní kamenické znaèky se na idov-ských náhrobcích v jiních Èechách ob-jevily kolem poloviny 19. století, a toz dílen idovských i neidovských ka-meníkù. První znaèky idovských ka-meníkù najdeme na náhrobcích imonaKafky z Milèic na høbitovì v Miroticích(1850), Eliezera Frische v Neznaovì(1852) a Rivky Alt-mann ze Èkynì, po-høbené na høbitovìv Hluboké nad Vlta-vou (1862). Kamení-ky byli bratøi Seidlovéz Rabí v západních Èe-chách, synové imonaSeidla, pocházejícíhoze Èkynì. Jejich iniciá-ly A. a I. jsou identifi-kovatelné a s pomocípísemných pramenù.Vypovídají, e jdeo bratry Abrahamaa Izáka Seidlovy, na-rozené v letech 1820a 1823. Jejich kame-nické znaèky jsou mimoøádné svýmumístìním a velikostí písma. Jsou umís-tìny na pøední stranì náhrobkù a v mi-rotickém pøípadì znaèka Rabi beiA. I. Seidl dokonce stejným písmem na-vazuje na jméno zemøelého.

IZÁK WEIL, IGNATZ STEINNejplodnìjím kameníkem druhé polo-viny 19. století v jiních Èechách bylIzák Weil z Radenína, který il od ede-sátých let 19. století v Táboøe, zemøelroku 1897 v Kostelci nad Orlicí a je po-høben na idovskémhøbitovì ve Vamber-ku. O jeho kamenicképrofesi se poprvé do-zvídáme ze zápisu,kterým se roku 1849v Radenínì povolujejeho sòatek. Weilovustarí pøedpokládanouprodukci charakteri-zují výrazné reliéfnísymboly, v horní èástivystouplé hebrejsképísmo a v dolní polo-vinì basreliéfní pís-mo. V Radenínì a naokolních idovskýchhøbitovech se nacházípøiblinì v polovinì19. století a v následujícím desetiletívíce mimoøádnì zdaøilých náhrobkù,vykazujících shodný kamenický ruko-pis. Nejsou vak signovány a jejich au-tora lze na základì nìkterých analogiís jeho pozdìjími signovanými pracemi

jen pøedpokládat. Kamenická znaèka

I. Weil se v Radenínìvyskytuje a roku1888 na náhrobku Le-opolda Wintera. O de-setiletí døíve jsou evi-dovány jeho signovanénáhrobky v Bechynia Neznaovì. DalíWeilovy náhrobky senacházejí rovnì nahøbitovech v Jistebni-ci, Kardaovì Øeèici,Pøehoøovì, Prudicích,Mladé Voici èimimo Jihoèeský krajna území Vysoèiny,

napøíklad v Pacovì èi v Humpolci.Mladí, vìtinou ji signované náhrob-ky se vyznaèují plochým provedeníma ztrátou reliéfního pojetí. Jejich charak-teristickým znakem je jemná, filigráno-vá ornamentika, zvýrazòující jméno

a pøíjmení zesnulého. Weilovy náhrobkyz mladího období jsou obvykle uvoze-ny nìmeckým souslovím: Hier ruht inGott, napø. na náhrobku SeligmannaLüftschitze z roku 1887 na høbitovìmladovoické idovské komunity, kterýse nachází mezi samotou Elbanèicea Vilicemi.

Mimoøádnì obsáhlou produkci v ji-ních Èechách a zejména na Vysoèinì za-jitoval vyhláený kameník Ignatz Stein

(18521942) z Bate-lova. Z posledníchdesetiletí 19. stoletía z 20. století jsou je-nom v jiních Èe-chách a v pøilehlýchlokalitách dochoványjeho znaèky pøiblinìna stu náhrobcích. i-vot Ignatze Steinaskonèil ve vìku 90 letkrátce po pøíjezdu dokoncentraèního tábo-ra v Terezínì.

KAMENÍCI Z PRAHY I VÍDNÌNa jihoèeských høbito-vech byly zdokumen-

továny kamenické práce pøiblinì 80 ka-meníkù, mezi tìmi, kteøí pracovali vedruhé polovinì 19. století, nacházímepraské kamenické rodiny s pøíjmenímFreund, Lucka èi Radnitz. Ve výjimeènýchpøípadech byly náhrobky na konci 19. sto-letí zhotoveny c. k. dvorními kameníkyz Vídnì. Továrník Josef Wurmfeld (1883)v Nové Bystøici má náhrobek zhotovenýAntonínem Wasserburgerem, dvorním ka-meníkem z Vídnì, jak sdìluje jeho kame-nická znaèka. O pohøbeném továrníkuMoritzi W. Fürthovi, pøedstaveném spolkuChevra kadia, radním mìsta Strakonica driteli rakouského vyznamenání Zlaté-ho zásluného køíe s korunou, vypovídájeho náhrobní nápis. Zemøel roku 1893a jeho honosný náhrobek zhotovil pro stra-konický idovský høbitov dalí vídeòskýdvorní kameník Eduard Hauser.

NÁHROBKYLEOPOLDA EHRMANNAVe 20. století patøí k nejpozoruhodnìjím pøí-kladùm idovských náhrobkù ty, které vznik-ly na základì spolupráce mezi architektema kameníkem. Kameník Frantiek Touekz Písku pracoval samostatnì na náhrobníchkamenech tradièního stylu v prvních deseti-letích 20. století. Mezi jinými je autorem ná-

MISTØI KAMENÍCIKamenické znaèky jihoèeských idovských náhrobkù

Náhrobek Seligmanna Lüftschitze na høbito-vì v Mladé Voici, 1887, detail. Foto IvaSteinová.

Náhrobek imona Kafky z Milèic na høbitovìv Miroticích, 1850. Foto Petra Vladaøová.

hrobku významného mue z Jistebnice, rabí-na Jakoba Freunda, zesnulého roku 1906a pohøbeného na idovském høbitovì jisteb-nické idovské komunity, situovaném v blíz-kosti vesnice Pohoøí. K Toukovým nejvý-znamnìjím pracím vak patøí náhrobky, kekterým pøipravil návrhy architekt LeopoldEhrmann (18861951), autor náhrobkuFranze Kafky (1924) na Novém idovskémhøbitovì v Praze a také au-tor architektonických návr-hù øady staveb a pøestavebzejména idovských ob-jektù. K jeho nejvýznam-nìjím realizovaným stav-bám patøí komplexsmíchovské synagogyv Praze. Jakoto rodák zeStrakonic mìl k jiním Èe-chám blízko a do rodnýchStrakonic jezdil pravidelnìv letních mìsících.

První z dochovanýchnáhrobkù této dvojice senachází na idovskémhøbitovì v Písku, zaloeném roku 1876. Ná-hrobek náleí Josefu Voglovi, píseckému ho-dináøi a zlatníku, autoru hodin pro urèení èasùbohoslueb v novì postavené synagoze v Pís-ku (jsou zachovány v idovském muzeuv Praze). Josef Vogl byl rovnì pøedstavenýmbratrstva Chevra kadia. Jako první podepsalnové stanovy bratrstva z poèátku roku 1919a o jeho funkci vypovídá také jeho náhrobnínápis. Vzhledem k tomu, e písecký idovskýhøbitov byl ze tøí ètvrtin znièen v osmdesátýchletech 20. století, mùeme povaovat za tìstí,e tento náhrobek, aèkoli znaènì pokozen,zùstal zachován. (O zruení píseckého høbito-va a jeho pøemìnì v park se uvaovalo odroku 1970. V parku mìla být umístìna jendeska, pøipomínající pù-vodní høbitov. Høbitov bylté pouíván jako vojenskésportovní cvièitì. V osm-desátých letech byly náh-robky z vìtí èásti rozpro-dány, úplnou devastacicelého høbitova zastavil arok 1989.)

Voglùv náhrobek vyka-zuje tvar nepravidelnéhopìtiúhelníku, jeho základ-na je uí ne roziøující sehorní èást kamene. Je tedystejného tvaru, který Leo-pold Ehrmann pouil zno-vu roku 1924 a rozíøil jej do prostorového øe-ení kubizujícího náhrobku Franze Kafky naNovém idovském høbitovì v Praze.

HØBITOV V PÍSKUMùeme jen litovat, e znaèná èást náhrob-kù z píseckého høbitova byla znièena a edolo k nevratným ztrátám. Systematickádokumentace, provedená teprve v nedávnédobì, tak nemohla zachytit napøíklad náhro-bek Kamily Stösslové (1935), pozdní láskyLeoe Janáèka, a v souèasnosti není ani zná-mo místo jejího hrobu. V roce 1987, kdy

hrozilo zruení høbitovaa znièení vech jeho ná-hrobkù, byl identifikovánhrob básníka RichardaWeinera (18841937), je-ho ostatky nakonec poexhumaci spoèinuly naLesním høbitovì v Písku.Nad jeho hrobem stojí so-cha alegorie Smutku v po-dobì plaèící enské posta-vy od sochaøe VáclavaVokálka (18911970). Písecký idovský høbitovse sice povauje za z vìtíèásti zdevastovaný, ale pøi

bliím pohledu na jeho ploe doposud na-cházíme skvìlé pøíkladykamenické práce svédoby. Jedním z nich jenáhrobek Gabriela Weine-ra z roku 1919, otce básní-ka Richarda. Pùsobil vevýrobì cukrovinek a vy-budoval v Písku prosperu-jící podnik. Není známo,zda se Richard podílel narozhodnutí, jakou podobubude mít kámen jeho otce.Jednoduchý, zèásti vychá-zející ze starí tradicea v jednoduchosti zároveò

monu-mentálnínáhrobek zaujme hlavice-mi ze stylizovaných loto-sových kvìtù, které navo-zují reminiscenci nastaroegyptské vzory. Jehoautorem je neznámý ka-meník G. Kalous z Karlí-na. Je zøejmé, e i nezná-mí kameníci se stali tvùrcioriginálních dìl.

HØBITOV VE ÈKYNIJeden z vrcholù idovskésepulkrální produkce 20.

století v jiních Èechách pøedstavuje náhro-bek z èerveného sliveneckého mramoru vestylu rondokubismu ve Èkyni. Náleí Else

(hebrejskými jmény Rivce Libele) Kohno-vé, která zemøela ve Vídni roku 1922 vesvých 28 letech a k pohøbu byla pøevezenado Èkynì. Návrh zhotovil opìt architektLeopold Ehrmann a kameníkem byl opìtFrantiek Touek z Písku. Plocha kameneje rovnomìrnì rozvrena pro nìmeckýa hebrejský text a pouívá zajímavéhotypu písma. Pøi bliím pohledu si mùe-me u vybraných hebrejských písmen, kte-rá tvoøí zkratku, povimnout jejich drob-ných ozdobných rostlinných zakonèení.

ATYPICKÁ DÍLANa idovských høbitovech v jiních Èe-chách najdeme atypická kamenická díla,u kterých povìdomí o autorovi chybí. Nahøbitovì v Pøehoøovì stojí nad hrobem Jo-sefa Ehrlicha z Veselí nad Lunicí z roku1923 neobvyklé figurální sousoí v ivotnívelikosti. Zcela se vymyká tradièní idov-ské sepulkrální produkci. Lze pøedpoklá-dat, e bylo ovlivnìno pracemi regionální-ho sochaøe Jana Vítìzslava Duka(18911966), který zhotovil øadu sousoí èireliéfù na køestanských høbitovech v Tábo-

øe a okolí. Náhrobek vaknení signován, take pøí-padné autorství J. V. Du-ka je sporné.

Pozoruhodný kubizují-cí náhrobek se vyznaèujereliéfem perspektivnìustupujících stylizova-ných svící a prostorovì øe-eným prvkem, vycháze-jícím z motivu MagenDavid. Stojí na idov-ském høbitovì v Neznao-vì nad hrobem AloiseBondyho (1926), výrobcelihovin a majitele octárnyz Týna nad Vltavou. Rov-

nì není signován, èeho je tøeba zejménav tomto pøípadì litovat, protoe pøedstavujemezi sepulkrálními plastikami mimoøádnýpoèin, který svým významem pøesahujehranice regionu jiních Èech.

Pøíspìvek na téma významných novo-dobých náhrobkù Jihoèeského kraje a je-jich kameníkù tvoøí zároveò pozvánkuk cestì na jih a vybízí k návtìvám idov-ských høbitovù tohoto regionu. Nìkteréz nich, jako napøíklad Pøehoøov, Prudice,Mladá Voice, Jistebnice èi Radenín, jsouvolnì pøístupné. Návtìvu dvou posled-ních zmiòovaných lze doporuèit i z hle-diska jejich umístìní na vrcholu kopcea v krajinì s dalekými výhledy.

IVA STEINOVÁ

VÌSTNÍK 7/2020 15

Náhrobek Josefa Vogla na høbitovìv Písku, 1919.

Náhrobek Gabriela Weinera na høbito-vì v Písku, 1919.

Náhrobek Elsy (hebrejskými jmény RivkyLibele) Kohnové na høbitovì ve Èkyni,1922. Foto na této stranì Petra Vladaøová.

Textilní sbírka idovského muzeav Praze pøedstavuje nejvýznamnìjísoubor akenázských textilií na svìtì.Její podstatná èást byla získána za tra-gických okolností v letech 19421945,v dobì existence tzv. idovskéhoústøedního muzea. Právì do nìj bylyz území bývalého Protektorátu Èechya Morava plonì sváeny idovsképamátky v nejirím slova smyslu, po-cházející pøedevím ze zruenýchvenkovských idovských obcí a jejichsynagog. Byly evidovány v tzv. váleè-ných svozech pojmenovaných podlekonkrétních mìst a obcí, z nich bylydo muzea pøivezeny.

SUDETYZ území tzv. Sudet, pøipojených k hitle-rovské Øíi po podepsání mnichovskédohody 30. záøí 1938, se ve sbírkách i-dovského muzea v Praze dochovalo jenmálo památek. Jejich zachování bylomoné pøedevím díky osobnímu nasa-zení jednotlivcù, kterým se podaøilo jedostat z území Èeskoslovenské repub-liky, mimo dosah hitlerovského Nì-mecka, nebo je pøesunout do zdánlivìbezpeèné Prahy. Pøi ztrátì informacío jejich pùvodu byla zpìtná identifikacemoná jen podle zmínky o nìm v do-naèních nápisech, kterými jsou synago-gální textilie zpravidla opatøeny. Znaènáèást potenciálních sbírkových pøedmìtùz území tzv. Sudet byla znièena bìhemceloøíského protiidovského pogromuv noci z 9. na 10. listopad 1938, známé-ho jako køitálová noc. Právì tehdybylo v èerstvì odtreném pohranièí èes-kých zemí vypáleno nejménì 35 syna-gog a na 17 tisíc obèanù idovského pù-vodu uprchlo do vnitrozemí. Jednímz pøedmìtù, který mìl této osudné nocinavdy zmizet, je i opona vyhotovenápro synagogu v Novém Sedliti. Ta siceskuteènì zmizela, natìstí ale jinak, nejak zamýleli nacistiètí nièitelé. Po vícene 80 letech byla identifikována a zto-tonìna ve sbírkách idovského muzeav Praze.

NO V NOVÉM SEDLITIidovská náboenská obec v NovémSedliti existovala ji pøed rokem

1700. První døevìná synagoga zdepak byla postavena v roce 1703a v roce 1769 získala novou synago-gální oponu. Jak se lze dozvìdìt z do-naèního, hebrejsky psaného nápisu,který ji zdobí, jednalo se o dar kníe-te, hlavy a pøedstaveného KH Moe-ho, syna MHVR J., blahé pamìti,a jeho manelky, eny stateèné, paníSarl, dcery H LZ z NC (pravdìpo-dobnì z Nové Cerekve Neu Zerek-we? , okres Pelhøimov). Právì odroku 1769 je v Novém Sedliti dolo-

ena i øada rabínù, z nich poslední,Isak Frankl (18951902), byl rabínemi pro nedalekou Strá.

Kdy v Novém Sedliti v letech17861788 vystavìl stavitel Gallus dru-hou, ji zdìnou synagogu, souèástí vy-bavení jejího pozoruhodného barokníhointeriéru se stala také synagogální opo-na z roku 1769. Chránila a zakrývaladveøe svatostánku, který nechal na svénáklady zhotovit Samuel Bloch. Sva-tostánek byl vyhotoven ze døeva, s dvo-jicemi sloupù po stranách, s plastickýmbaldachýnem s korunou a s vyøezáva-nými postranními køídly. Výjimeènývzhled svatostánku dal vzniknout legen-dì, podle ní mìl být vyroben z oltáøezakoupeného ze zrueného klátera be-nediktinù v Kladrubech.

Stará barokní synagoga v NovémSedliti byla vyuívána a do roku1911. Odchod idovského obyvatel-stva zpùsobil, e brzy nato, v roce1914, byla zruena i místní náboen-ská obec a duchovní správu nad zbý-vajícími idovskými duemi pøevzalrabinát v Tachovì. Budova synagogychátrala. V roce 1918 byla prodánaa zboøena. Hodnotné vnitøní baroknívybavení interiéru, zejména baroknísvatostánek, bylo pøemístìno donové synagogy v Tachovì, její pù-vodní zaøízení znièil v roce 1911 po-ár. Kdy v roce 1927 publikoval Jo-sef Schön Dìjiny idù v Tachovì,neopomnìl zveøejnit fotografie ba-rokního aronu ha-kode a oponyz roku 1769. Opona patøila do skupi-ny opon tzv. portálové kompoziceèastých jak v období renesance, taki baroka, se dvìma sloupy s hlavice-mi a zvlát nákladnì zdobeným støe-dovým polem. Tato stylizace vychá-zela z reflexe biblického Chrámu.Sloupy mìly zastupovat vstupní slou-py z pøedsínì svatynì, Jachín a Boáz.Støedové pole pøedstavovalo samot-nou chrámovou oponu.

Tachovská synagoga byla vydran-cována a vypálena místními nacistyv noci z 9. na 10. listopadu 1938. Tímse, jak se zdálo, skonèila také historieopony z Nového Sedlitì.

CO PROZRADILAFOTOGRAFIEidovské muzeum v Praze vlastnírozsáhlou sbírku historických foto-grafií. V tomto souboru se dochovalyi snímky zachycující interiéry syna-gog èeského, moravského a slezské-ho venkova. I kdy se jedná o snímkystaré 80 a více let, na mnohých lzerozpoznat jednotlivé pøedmìty tvoøí-cí jejich pùvodní vybavení. Otázkouje, co ve se z tohoto vybavení poda-øilo zachránit, co ve, zachycené nahistorických fotografiích interiérùvenkovských i mìstských synagog,je dodnes uchováno ve sbírkách i-dovského muzea v Praze.

Vzhledem k tomu, e se dochovalapublikovaná fotografie staré oponyz Nového Sedlitì, pokusili jsme se vesbírce synagogálních textilií dohledatpodobné kusy, aby bylo moné ales-poò takto konkretizovat jednu z mno-

16 VÌSTNÍK 7/2020

PAROCHET Z NOVÉHO SEDLITÌPøíbìh jedné dobøe ukryté synagogální opony

Aron ha-kode z Nového Sedlitì v synagoze v Ta-chovì. Foto archiv.

ha ztrát zpùsobených nacistickým ni-èením. Díky kvalitnímu zpracovánísbírky textilu idovského muzeav Praze, k nìmu pøispìlo nìkolik ge-nerací odbornic (jmenujme alespoòHanu Volavkovou, Ludmilu Kybalo-vou, Evu Kosákovou a Danu Vesel-skou), a precizní evidenci pøedmìtùv katalogizaèním softwarovém systé-mu CollectiveAccess, bylo jisté, e serelativnì rychle podaøí dohledat ana-logické kusy k oponìz Nového Sedlitì. O tovìtím pøekvapenímbylo, kdy ve váleènémsvozu oznaèeném jakoNO (RS) (idovskánáboenská obec [idov-ská radnice stará]) bylazjitìna zcela stejná opo-na, jako ta publikovanáv knize Josefa Schöna.Shoduje se nejen výzdo-ba, ale i hebrejské nápisy.Lze tedy s jistotou øíct, eopona z Nového Sedlitìz roku 1769 nebyla osud-né noci z 9. na 10. listo-padu 1938 znièena.

OPONA ZE ZELENÉHO SAMETUOpona z Nového Sedlitìje vyhotovená ze zelené-ho sametu. V horní èástimá umístìnou reliéfní ko-runu vyitou z kovovýchnití zlaté a støíbrné barvy.Drahokamy, které ji zdo-bí, jsou vyrobeny z ba-revných sametù. Kolemkoruny je nápis KorunaTóry a roku 529 podlemalého poètu, vyitýz kovových nití tak, abypøipomínal kovový reliéf. Po stranáchkoruny stojí dva èetí lvi s korunamina hlavách, zhot