1
AÏ napí‰u tenhle fejeton, budu mít volno. Opravdu se tû‰ím, ãlovûk pofiád nemÛÏe jen pracovat, i kdyÏ ho práce baví. Musím taky nûkdy vypnout a jen tak si uÏívat. Umím to vlastnû je‰tû? B˘t na volné noze je v tomto smûru hroz- nû nev˘hodné. âlovûk by fiekl, Ïe to, Ïe si mÛÏe urãovat sám, kdy má pracovat a kdy ne, je úÏasná v˘hoda, ale kdepak! Prostû jen za- pomenete na radostn˘ odpoãinek, a kdyÏ si náhodou v nedûli nebo ve svátek udûláte volno, vyãítáte si, co jste v‰echno mohli za tu do- bu, co se tu flákáte, udûlat. Zaã- nete se chovat tak zodpovûdnû, Ïe se stáváte tvorem nebezpeãn˘m sobû samému, tudíÏ jednoznaãnû nezodpovûdn˘m... Tak trochu si nalhávám, Ïe vlast- nû práce sama je pro mû odpoãin- kem, Ïe umím stfiídat rÛzné profese a u jedné si odpoãinu od druhé. JenÏe to je samozfiejmû nesmysl, protoÏe kaÏdá z tûch ãinností, které mû baví, s sebou pfiiná‰í i rÛzné otravné úkony – tfieba fiízení auta na vût‰í vzdálenosti, coÏ rozhodnû ne- patfií k vûcem, které mû nûjak napl- Àují nebo mi dokonce pfiiná‰ejí uspokojení. Jistû, nauãil jsem se pfii fiízení vyuÏívat ãas tak, aby to nûjak˘ smysl mûlo – poslouchám nahrávky, které si nûkdy poslechnout musím, pou‰tím si i nauãné pofiady a sna- Ïím se pouze nekonzumovat tu hloupost, kterou mi nabízí vût‰ina rozhlasov˘ch stanic. Ale Ïe bych si tím nûjak odpoãinul? To asi ne... No prosím, a za chvilku budu mít to volno. UÏ je to tady! Co teì? Nabízí se tolik moÏností, jen si nûjakou vybrat. Mohl bych tfieba vy- razit na festival do Karlov˘ch VarÛ, ostatnû jsem tam jako úãastník je‰tû nikdy nebyl, i kdyÏ tu akci sle- duji z dálky uÏ dobr˘ch ãtyfiicet let... Letos jsem se tam propracoval a hned první veãer jsem zpíval na pódiu âeské televize na Divadelním námûstí, jenÏe to byla zase práce, Ïe. Na trávníku pfied jevi‰tûm se povalovalo asi dvacet lidí, pár jich sedûlo na laviãkách a já jim zpíval. A tak jsem ani nemohl potkat Ma- nuela Oliveiru, stoletého portugal- ského reÏiséra. MoÏná bych ho za- stihl na Letní filmové ‰kole v Uher- ském Hradi‰ti, mûl bych to i s pfie- hlídkou portugalsk˘ch filmÛ, navíc tam je kousek od kina bazén a jez- dí tam spousta znám˘ch... Ale ne- potkám ho, protoÏe tou dobou uÏ zase volno mít nebudu. Zhruba stejn˘ poãet lidí jako na to vystoupení ve Varech vãera pfii- ‰el na faru v Holostfievech, kam si mû pozvali, abych v rámci pravidel- ného setkání, které v létû pofiádá pan faráfi Frouz, hovofiil o své knize NeÏádoucí návraty E. F. Buriana. Hlavnû o tom, jak jsem se vyrovnal s faktem, Ïe mÛj otec byl na jedné stranû génius a na druhé komunis- ta, coÏ mnoh˘m lidem pfiipadá ne- pochopitelné. Pfied zaãátkem disku- se mû pfiítomní pozvali ke spoleãné veãefii. NeÏ se pustili do jídla, tak se krásnû spoleãnû pomodlili – zpûvem podûkovali za ty dary – a já jako bezvûrec jim zase trochu závi- dûl, Ïe takhle Ïít neumím. AÏ budu mít volno, moÏná bych mûl jet prá- vû sem. Anebo nûkam jinam, kde se pfied veãefií zpívá a lidé se na- vzájem pozornû poslouchají. Je to- lik moÏností, co by ãlovûk mûl udû- lat a co by ho vnitfinû obohatilo... Tak, fejeton uÏ mám skoro na- psan˘ – a pfied sebou deset dní volna. Doufejme, Ïe nikdo nezavolá a nebude po mnû nic chtít. Musím si to pofiádnû vychutnat! Mohl bych se tfieba v klidu podívat na zprávy v televizi a pak si pustit nûjak˘ film, nûco hodnû zábavného, mám jich tu spoustu... MÛÏu si u toho aspoÀ uklízet v poãítaãi, mám tam stra‰n˘ binec a nikdy mi na to nezbude ãas… Taky bych mohl tfieba dopsat ten ãlánek, co jsem tuhle slíbil, do- dûlat korekturu, mám tu i spoustu nerozpracovan˘ch námûtÛ a nápa- dÛ... Tak do toho, ty filmy mÛÏou pfiece poãkat… Je‰tû Ïe mám to volno! strana 20 TR 30/2013 Alena Morn‰tajnová (1963) je no- v˘m jménem ãeské literatury, kte- ré mohli pozornûj‰í ãtenáfii dopo- sud zaregistrovat pouze u nûkolika knih pfieloÏen˘ch z angliãtiny. Tu také ve Vala‰ském Mezifiíãí vyuãu- je. Nyní se v‰ak vefiejnosti pfied- stavuje románem Slepá mapa (Host) a tento vstup na literární scénu je suverénní. Román je rodinnou ságou, pfií- bûhem Anny, AlÏbûty a AneÏky, pfií- slu‰nic tfií generací. Na jejich osu- dech jsou zachyceny takfika v‰ech- ny historické zvraty, které doprová- zely nበstát od jeho vzniku aÏ do souãasnosti. Dot˘ká se velké hos- podáfiské krize, zabrání Sudet a mobilizace, obou svûtov˘ch vá- lek, komunistického pfievratu, ob- sazení zemû spojeneck˘mi vojsky, normalizace i polistopadové reali- ty. V‰echny tyto dûjinné události pfiímo a citelnû ovlivÀují osud rodi- ny. Román je rozdûlen do dvou ãás- tí. V první ãásti líãí vypravûãka osudy své babiãky a matky. Ty za- ãínají v okamÏiku, kdy babiãka An- na se sv˘m mil˘m odjíÏdí pfies od- por sv˘ch rodiãÛ do severoãeské- ho pohraniãního mûsteãka. Propu- ká první svûtová válka, ve které je manÏel ranûn, Anna sama pozdûji umírá na tuberkulózu. Pfied druhou svûtovou válkou pak její dcera AlÏ- bûta z mûsteãka leÏícího v Sude- tech prchá. Ve druhé ãásti románu pak vypravûãka AneÏka zachycuje vlastní dramatick˘ osud konãící aÏ v souãasnosti. Ani jedna z protagonistek není plochou postavou. Mají kladné i záporné vlastnosti a nevyh˘bají se jim pochybení, která vedou k dramatick˘m zmûnám i tragic- k˘m následkÛm. Pfiíbûh se odvíjí v rychlém a strhujícím sledu, ani bezmála ãtyfii sta stran není pro zachycené období mnoho. V pfiípadû Aleny Morn‰tajnové lze opravdu hovofiit o pozdním de- butu. O to pfiíjemnûj‰ím pfiekvape- ním je román, kter˘ se neuzavírá v historii a nebojí se souãasnosti. Po formální ani po obsahové stránce se nejedná o Ïádn˘ experi- ment. Pfiesto jsem se od knihy ne- mohl odtrhnout a pfieãetl jsem ji na jeden zátah. Staãilo kouzlo vy- právûní. Pavel Kotrla, literární publicista RAPORT Maìarsk˘ fil- mov˘ a diva- delní reÏisér János Szász vypovídá ve vûci svého no- vého filmu Velk˘ se‰it, kter˘ patfiil v hlav- ní soutûÏi MFF Karlovy Vary k nejpfiesvûdãivûj‰ím. Hlavními hrdiny jsou dva tfiináctiletí chlapci, dvojãata, coÏ pfiipomene dospívající sourozence ve va‰em slavném filmu Witmanovic ho‰i. V ãem jsou si obû dvojice podobné? Pfiedev‰ím si myslím, Ïe tím nejdÛleÏitûj‰ím je ve filmu dru- há svûtová válka, která pohnu- la lidmi i dûjinami. Obû chla- pecké dvojice jsou si blízké tím, Ïe i kdyÏ Witmanovic ho‰i neproÏívají váleãné hrÛzy, pfies- to Ïijí ve svûtû, kter˘ je jim ne- pfiátelsk˘, a snaÏí se nenechat se jím pfieválcovat. Brání se a dûlají to po svém. Pfiistupují k tomu s obdivu- hodnou systematiãností... Jako k nároãnému úkolu, kter˘ jim dali rodiãe. Musí udûlat v‰e, aby pfieÏili. A to chce systém. Musí se nejen vyrovnávat s tvrdostí doby, ale i sami se uãit krutosti, pragmatiãnosti. A jde jim to. Jinak by nemûli ‰anci. Trénují odolnost, cviãí se ve sná‰ení hladu a bolesti, zbavují se pfie- byteãn˘ch emocí, které jim jsou momentálnû k niãemu. Ano, velmi silná je scéna, kdy kluci pálí matãiny láskyplné dopisy… Matka je v tu chvíli daleko, ne- mÛÏe jim pomoci. Ale v‰imnû- te si, chlapci jsou pofiád schopni citu: Nakonec se sbli- Ïují s babiãkou, s níÏ si byli zpoãátku hodnû vzdálení, a vdûãnû vzpomínají na Ïidov- ského ‰evce, kter˘ jim v tûÏké chvíli pomohl. Postavy dûtí jsou ve va‰ich filmech velice v˘znamné, ãasto jde o nositele poselství. Proã? Patrnû proto, Ïe sám mám tfii dûti a povaÏuji za dÛleÏité zkoumat, jak se dívají na svût dospûl˘ch. Myslím, Ïe ho ne- mají rádi, ãasto ho vnímají aÏ s odporem. Chci se dobrat to- ho, proã tomu tak je. (ap) Nelítostné dûtské oãi KULTURA Jan Burian písniãkáfi ZPùVNÍK JANA BURIANA (134) Prázdniny na volné noze Zrození vypravûãky z Valmezu 20-21_30Kultura_ŠABLONA_TR 7/11/13 12:22 PM Stránka 20

RAPORT KULTURA dûtské oãi Zrození vypravûãky z ValmezuZhruba stejn˘ poãet lidí jako na to vystoupení ve Varech vãera pfii-‰el na faru v Holostfievech, kam si mû pozvali,

  • Upload
    others

  • View
    2

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

AÏ napí‰u tenhle fejeton, budu mítvolno. Opravdu se tû‰ím, ãlovûkpofiád nemÛÏe jen pracovat, i kdyÏho práce baví. Musím taky nûkdyvypnout a jen tak si uÏívat.

Umím to vlastnû je‰tû? B˘t navolné noze je v tomto smûru hroz-nû nev˘hodné. âlovûk by fiekl, Ïeto, Ïe si mÛÏe urãovat sám, kdymá pracovat a kdy ne, je úÏasnáv˘hoda, ale kdepak! Prostû jen za-pomenete na radostn˘ odpoãinek,a kdyÏ si náhodou v nedûli nebove svátek udûláte volno, vyãítátesi, co jste v‰echno mohli za tu do-bu, co se tu flákáte, udûlat. Zaã-nete se chovat tak zodpovûdnû, Ïese stáváte tvorem nebezpeãn˘msobû samému, tudíÏ jednoznaãnûnezodpovûdn˘m...

Tak trochu si nalhávám, Ïe vlast-nû práce sama je pro mû odpoãin-kem, Ïe umím stfiídat rÛzné profesea u jedné si odpoãinu od druhé.JenÏe to je samozfiejmû nesmysl,protoÏe kaÏdá z tûch ãinností, kterémû baví, s sebou pfiiná‰í i rÛznéotravné úkony – tfieba fiízení auta navût‰í vzdálenosti, coÏ rozhodnû ne-

patfií k vûcem, které mû nûjak napl-Àují nebo mi dokonce pfiiná‰ejíuspokojení. Jistû, nauãil jsem se pfiifiízení vyuÏívat ãas tak, aby to nûjak˘smysl mûlo – poslouchám nahrávky,které si nûkdy poslechnout musím,pou‰tím si i nauãné pofiady a sna-Ïím se pouze nekonzumovat tuhloupost, kterou mi nabízí vût‰inarozhlasov˘ch stanic. Ale Ïe bych sitím nûjak odpoãinul? To asi ne...

No prosím, a za chvilku budu mítto volno. UÏ je to tady! Co teì?

Nabízí se tolik moÏností, jen sinûjakou vybrat. Mohl bych tfieba vy-razit na festival do Karlov˘ch VarÛ,ostatnû jsem tam jako úãastníkje‰tû nikdy nebyl, i kdyÏ tu akci sle-duji z dálky uÏ dobr˘ch ãtyfiicet let...Letos jsem se tam propracovala hned první veãer jsem zpíval napódiu âeské televize na Divadelnímnámûstí, jenÏe to byla zase práce,Ïe. Na trávníku pfied jevi‰tûm sepovalovalo asi dvacet lidí, pár jichsedûlo na laviãkách a já jim zpíval.A tak jsem ani nemohl potkat Ma-nuela Oliveiru, stoletého portugal-ského reÏiséra. MoÏná bych ho za-stihl na Letní filmové ‰kole v Uher-ském Hradi‰ti, mûl bych to i s pfie-hlídkou portugalsk˘ch filmÛ, navíctam je kousek od kina bazén a jez-dí tam spousta znám˘ch... Ale ne-potkám ho, protoÏe tou dobou uÏzase volno mít nebudu.

Zhruba stejn˘ poãet lidí jako nato vystoupení ve Varech vãera pfii-‰el na faru v Holostfievech, kam si

mû pozvali, abych v rámci pravidel-ného setkání, které v létû pofiádápan faráfi Frouz, hovofiil o své knizeNeÏádoucí návraty E. F. Buriana.Hlavnû o tom, jak jsem se vyrovnals faktem, Ïe mÛj otec byl na jednéstranû génius a na druhé komunis-ta, coÏ mnoh˘m lidem pfiipadá ne-pochopitelné. Pfied zaãátkem disku-se mû pfiítomní pozvali ke spoleãnéveãefii. NeÏ se pustili do jídla, takse krásnû spoleãnû pomodlili –zpûvem podûkovali za ty dary – a jájako bezvûrec jim zase trochu závi-dûl, Ïe takhle Ïít neumím. AÏ budumít volno, moÏná bych mûl jet prá-vû sem. Anebo nûkam jinam, kdese pfied veãefií zpívá a lidé se na-vzájem pozornû poslouchají. Je to-lik moÏností, co by ãlovûk mûl udû-lat a co by ho vnitfinû obohatilo...

Tak, fejeton uÏ mám skoro na-psan˘ – a pfied sebou deset dnívolna. Doufejme, Ïe nikdo nezavoláa nebude po mnû nic chtít. Musímsi to pofiádnû vychutnat! Mohl bychse tfieba v klidu podívat na zprávyv televizi a pak si pustit nûjak˘ film,nûco hodnû zábavného, mám jichtu spoustu... MÛÏu si u toho aspoÀuklízet v poãítaãi, mám tam stra‰n˘binec a nikdy mi na to nezbudeãas… Taky bych mohl tfieba dopsatten ãlánek, co jsem tuhle slíbil, do-dûlat korekturu, mám tu i spoustunerozpracovan˘ch námûtÛ a nápa-dÛ... Tak do toho, ty filmy mÛÏoupfiece poãkat… Je‰tû Ïe mám tovolno!

strana 20 TR 30/2013

Alena Morn‰tajnová (1963) je no-v˘m jménem ãeské literatury, kte-ré mohli pozornûj‰í ãtenáfii dopo-sud zaregistrovat pouze u nûkolikaknih pfieloÏen˘ch z angliãtiny. Tutaké ve Vala‰ském Mezifiíãí vyuãu-je. Nyní se v‰ak vefiejnosti pfied-stavuje románem Slepá mapa(Host) a tento vstup na literárníscénu je suverénní.

Román je rodinnou ságou, pfií-bûhem Anny, AlÏbûty a AneÏky, pfií-slu‰nic tfií generací. Na jejich osu-dech jsou zachyceny takfika v‰ech-ny historické zvraty, které doprová-zely nበstát od jeho vzniku aÏ dosouãasnosti. Dot˘ká se velké hos-podáfiské krize, zabrání Sudeta mobilizace, obou svûtov˘ch vá-lek, komunistického pfievratu, ob-sazení zemû spojeneck˘mi vojsky,normalizace i polistopadové reali-ty. V‰echny tyto dûjinné událostipfiímo a citelnû ovlivÀují osud rodi-ny.

Román je rozdûlen do dvou ãás-tí. V první ãásti líãí vypravûãka

osudy své babiãky a matky. Ty za-ãínají v okamÏiku, kdy babiãka An-na se sv˘m mil˘m odjíÏdí pfies od-por sv˘ch rodiãÛ do severoãeské-ho pohraniãního mûsteãka. Propu-ká první svûtová válka, ve které jemanÏel ranûn, Anna sama pozdûjiumírá na tuberkulózu. Pfied druhou

svûtovou válkou pak její dcera AlÏ-bûta z mûsteãka leÏícího v Sude-tech prchá. Ve druhé ãásti románupak vypravûãka AneÏka zachycujevlastní dramatick˘ osud konãící aÏv souãasnosti.

Ani jedna z protagonistek neníplochou postavou. Mají kladnéi záporné vlastnosti a nevyh˘bajíse jim pochybení, která vedouk dramatick˘m zmûnám i tragic-k˘m následkÛm. Pfiíbûh se odvíjív rychlém a strhujícím sledu, anibezmála ãtyfii sta stran není prozachycené období mnoho.

V pfiípadû Aleny Morn‰tajnovélze opravdu hovofiit o pozdním de-butu. O to pfiíjemnûj‰ím pfiekvape-ním je román, kter˘ se neuzavíráv historii a nebojí se souãasnosti.Po formální ani po obsahovéstránce se nejedná o Ïádn˘ experi-ment. Pfiesto jsem se od knihy ne-mohl odtrhnout a pfieãetl jsem jina jeden zátah. Staãilo kouzlo vy-právûní. � Pavel Kotrla, literární publicista

RAPOR T

Maìarsk˘ fil-mov˘ a diva-delní reÏisérJános Szászvypovídá vevûci svého no-vého filmu

Velk˘ se‰it, kter˘ patfiil v hlav-ní soutûÏi MFF Karlovy Varyk nejpfiesvûdãivûj‰ím.

Hlavními hrdiny jsou dva tfiináctiletí chlapci, dvojãata,coÏ pfiipomene dospívajícísourozence ve va‰em slavnémfilmu Witmanovic ho‰i. V ãemjsou si obû dvojice podobné?Pfiedev‰ím si myslím, Ïe tímnejdÛleÏitûj‰ím je ve filmu dru-há svûtová válka, která pohnu-la lidmi i dûjinami. Obû chla-pecké dvojice jsou si blízkétím, Ïe i kdyÏ Witmanovic ho‰ineproÏívají váleãné hrÛzy, pfies-to Ïijí ve svûtû, kter˘ je jim ne-pfiátelsk˘, a snaÏí se nenechatse jím pfieválcovat. Brání sea dûlají to po svém.

Pfiistupují k tomu s obdivu-hodnou systematiãností...Jako k nároãnému úkolu, kter˘jim dali rodiãe. Musí udûlatv‰e, aby pfieÏili. A to chcesystém.

Musí se nejen vyrovnávats tvrdostí doby, ale i sami seuãit krutosti, pragmatiãnosti.A jde jim to.Jinak by nemûli ‰anci. Trénujíodolnost, cviãí se ve sná‰eníhladu a bolesti, zbavují se pfie-byteãn˘ch emocí, které jimjsou momentálnû k niãemu.

Ano, velmi silná je scéna, kdykluci pálí matãiny láskyplnédopisy…Matka je v tu chvíli daleko, ne-mÛÏe jim pomoci. Ale v‰imnû-te si, chlapci jsou pofiádschopni citu: Nakonec se sbli-Ïují s babiãkou, s níÏ si bylizpoãátku hodnû vzdálení,a vdûãnû vzpomínají na Ïidov-ského ‰evce, kter˘ jim v tûÏkéchvíli pomohl.

Postavy dûtí jsou ve va‰ichfilmech velice v˘znamné, ãasto jde o nositele poselství.Proã?Patrnû proto, Ïe sám mám tfiidûti a povaÏuji za dÛleÏitézkoumat, jak se dívají na svûtdospûl˘ch. Myslím, Ïe ho ne-mají rádi, ãasto ho vnímají aÏs odporem. Chci se dobrat to-ho, proã tomu tak je.� (ap)

Nelítostnédûtské oãi

KU LTURA

Jan Burianpísniãkáfi

ZPùVN Í K J A NA BUR I ANA ( 1 3 4 )

Prázdniny na volné noze

Zrození vypravûãky z Valmezu

20-21_30Kultura_ŠABLONA_TR 7/11/13 12:22 PM Stránka 20