Prosinec 2012

Prosinec 2012Studentský časopis

Gymnázium KOMenského Havířov

12 Kč

Smlsnutí

INZERCE EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

F L O R E N C I E

Ř Í M ( „ všechny cesty vedou do Říma“)

V A T I K Á N1.den - odjezd z Havířova v odpoledních hodinách, noční průjezd Rakouskem

2.den - příjezd do Florencie, uvidíte chrám San Lorenzo, - hrobku a palác Medicejských, Ponte Vecchio….. - odjezd na ubytování

3.-5.den - navštívíme Vatikánská muzea i Sixtinskou kapli, chrám Sv.Petra, Andělský hrad, Colosseum, Kapitol, Forum Romanum…

- vyfotíte se u fontány di Trevi, dáte si zmrzlinu na Piazza Navonna, posedíte na Španělských schodech, ochutnáte pravou italskou pizzu…

- večer odjezd do ČR

6.den - příjezd do Havířova ve večerních hodinách

Cena 4 400,-Kč zahrnuje - dopravu autobusem Neoplan Tourliner 2216 - 3 noclehy ve dvoulůžkových bungalovech v Campingu

Tiber

Termín - duben 2013, datum se upřesní v prosinciPodívejte se na www.autobusytihelka.cz, firma pořádá stejný zájezd

do Říma a Florencie jako je pro naše gymnázium. Tam jsou infor mace k ubytování atd.

Informace a přihlášky u PhDr. Jandorové do konce prosince

Prosincové číslo časopisu Komár je v prodeji pouze v prostorách školy Gymnázia Komen-ského v Havířově. Redakce není zodpovědná za tiskové chyby.

INZERCE EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Milí čtenáři,právě držíte v rukou čerstvě usmaženého Komára, který si

ještě před pár minutami velebil na pánvičce. Jen mne trochu překvapuje, že o tomto letošním trendu mnoho lidí neví. Před několika dny jsem udělala drobný průzkum mezi svými přáte-li, kteří mají vesměs o aktuálním dění ve světě přehled, ale o tomto nikdo z nich neslyšel. Na mnou položenou otázku, co budou mít ke stědrovečerní večeři, jsem se dočkala zarážejících odpovědí. Vše se točilo kolem kapra nebo řízků. No chápete to? Oni snad zanevřeli na hmyz! Doufám, že alespoň vy mě nezklam-ete a 24. prosince usednete ke smažené nožce či sosáku (dle libo-sti je možno zvolit také jinou část) již zmiňovaného komářího kamaráda.

Krásné Vánoce vám přeje

PF 2013

Vám přeje redakce Komára

4

OBSAHStudentský měsíčník | Číslo: 4 | Ročník: 3 | Prosinec 2012

TÉMA - SMLSNUTÍ06 CO VÁM VYPADLO?

28 SMLSNĚTE SI S PROFESORY

KOM - ZPRÁVY07 EXKURZE POD HLADINU MOŘE

08 KOMÁR OPĚT ZABODOVAL

SUDOKU POTŘETÍ A REKORDNĚ

09 CVIČNÝ POPLACH? URČITĚ, ALE TROCHU JINAK

UŽ VÍME, JAK NA HOUBY

10 ROZHOVOR - M. IREIN

16 PLAKÁT - R. KUČEROVÁ

20 TOMÁŠ LANGER - UŽ JEN VZPOMÍNKY

22 ROMAN OPĚT ZDRAVÍ ZE SVĚTA

24 PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ - V. SIVKOVÁ

Šéfredaktorka: Karolína Andraková | Redakce: Hana Bouchalová, Veronika Fišerová, Jan Kolarc-zyk, Roman Kula, Petr Lukašík, Jakub Svoboda, Barbora Šilcová, Martin Vérteši | Grafická úprava a sazba; plakát: Hana Bouchalová | Korekční úprava: Marie Hlavačková | Titulka: Hana Bouchalo-vá | Ilustrace: Hana Bouchalová | Karikatura: Lukáš Gomola | Inzerce: Jakub Svoboda | Webmas-ter: Karolína Andraková | Manažer: Petr Lukašík | Křížovka: www.kampocesku.cz | Tisk: AMOS REPRO | Externisté: Markéta Sulková, Petra Tomanová, Radim Valach, Hana Guziurová

5

Náklad: 100 ks | Cena: 12 Kč Web: casopiskomar.webs.com | Email: [email protected]:

KULTURA14 SHAWOVA PYGMALION ZÁŘÍ NA PRKNECH NDM

15 BYL NEPRÁVEM OBVINĚN Z VYSÁTÍ KRVE

18 OBJEV - Nalezli jsme pravdu

19 TVORBA - Duch zákona; Z pohádky do pohádky

26 KNIŽNÍ RECENZE - Dobrodružství (pro) zvídavé povahy

27 ŠTAFETOVÁ POVÍDKA - Hadidršťkovi IV.

VÍTE, ŽE...

30 YELLOW SUBMARINE - The Christmastime

31 SPORT - Hokejisté AZetu vládnou druhé lize

24

10 16

14 26

08

10 07

07

6

TÉMA SMLSNUTÍ KOM-ZPRÁVY - VÍDEŇ

Každý student, už od primy, je většinou nucen číst. Musí číst kni-hy velkých autorů i autorů, kteří

za velké považováni jsou. Vyučující dávají většinou studentovi ultimátum, kolik knih má přečíst, aby neměl problémy, jak s vyuču-jícím, tak s maturitou. Ani výběr nemusí dělat studentovi velké problémy, vše má na-lajnováno, profesoři podle nových maturit musí sestavit kánon, podle kterého má každý žák číst vybranou četbu. Nedávno ještě pilný student potřeboval celých třicet knížek, mohl si totiž zvolit vyšší úroveň maturity a naplnit očekávání školy a společnosti a udělat něco navíc. Nyní již k tomu nemá možnost, stačí mu vybrat si knížek dvacet, což není mnoho. Proto se možná snížil i počet knížek v našem kánonu.

Proč? Jak mluví paragrafy? Naše ško-la je poměrně velkorysá, minimální kánon, který musí škola sestavit je čtyřicet knížek, my máme něco kolem stovky, což není špat-né. Horní hranice však není omezená, škola může studentům dát vybrat třeba i z tisíce knížek. Musí si však k tomu vytvořit ma-teriály a vyučující a přísedící musí knihu znát, protože by nebylo zrovna správné, kdyby zk-oušený věděl o látce více než zkoušející.

Z pohledu studenta je zase špatné, když vypadávají knihy, které již přečetl, je tak udržován v nejistotě, jestli mu knihy postačí či ještě bude muset v náročném maturitním ročníku číst další knihy. Také to vůči němu není nejhezčí, když se změní pravidla hry v průběhu studia, a tak maturuje za jiných podmínek než za jakých na školu nastoupil, v dnešní době tomu tak je, ale myslím si, že by tomu tak být nemělo. Za to však stěží mohu vinit učitele, ale spíše reformátory školství,

kteří se rozhodli, že zvýší konkurenceschop-nost a míru vzdělání v naší zemi tímto kro-kem.

AnketaTaké jsem se ptal různých učitelů

češtiny co si myslí o novém kánonu a kánonu všeobecně.

Profesorka Sivková: „Umím si před-stavit, že by bylo na výběr klidně 250 knížek, myslím si, že někteří mí kolegové trochu upozaďují moderní literaturu. Myslím si, že mnohé z knih jsou tak hodnotné, že za de-set let se z nich určitě maturovat bude, proč ne teď? Chápu však ostatní profesory, každý má oblíbeného něco jiného a to, že zařadí do kánonu určitou knihu znamená, že ji musí znát. Nyní jsem neměla maturitní ročníky, tak jsem do výběru kánonu neměla takové slovo, sama se však budu snažit později něko-lik knih přidat.“

Profesorka Mokrošová: „Snažila jsem se trochu snížit počet knih, šlo hlavně o knihy, které si moc studentů nevybíralo. Taky si studenti samým množstvím knih skoro nemohli vybrat, někteří byli seznamem doce-la zahlcení.“

Profesorka Fajkusová: „Náš bohatý seznam bylo třeba trochu zmenšit, hlavně jsme odstraňovali knihy autorů, kteří měli již v seznamu zastoupení. Taky jsme se dívali na to kolik studentů si knihy vybírá. Nemůžeme mít v kánonu knihy, které si jednou za dva roky vybere jeden student.“

Na průměrného třeťáka nám vypadávají celkem 3 knihy, přičemž nejčastějšími kni-hami jsou: Král Lávra, Oliver Twist, Miláček, Dobrodružství H. Finna, Chrám Matky boží v Paříži a Pes Baskervillský.

Co Vám vypadlo?Jakub Svoboda | Septima

7

TÉMA SMLSNUTÍ KOM-ZPRÁVY - VÍDEŇExkurze pod hladinu mořeJeště před začátkem tohoto

jednodenního zájezdu jsme si říkali, že je něco jinak. Jako

každoročně jsme si na jeden den hodlali odskočit do Vídně a nasát předvánoční atmosféru ještě před tím, než se k nám dostaví advent. Tentokrát to ale bylo ve zvláštní den. V úterý 27.11.

Neočekávaný den odjezdu nebyl však tím jediným, co nás na letošní Vídni překvapilo. Už jsme byli zvyklí na vídeň-ské umění, jak výtvarné tak architekto-nické (předloňský zájezd zaměřený na umělce Friedensreicha Hundertwasse-ra), vídeňskou historii (loňská výprava po stopách Habsburků, zámek Schön-brunn), ale letošní Vídeň pro nás měla mnohem senzuálnější zážitek. Kromě zrakového smyslu jsme totiž letos mohli využít i naše smysly čichové a sluchové. Čekal na nás Dům moře, Haus des Mee-res.

Vyjeli jsme v pět hodin ráno z Ha-vířova a kolem desáté dopoledne nás autobus manželů Tihelkových vyhodil před Domem moře. Měli jsme možnost vidět, kromě všelijakých druhů ryb, pa-ryb, želv, mořských koníků, medúz, plžů, mlžů, hvězdic, krabů a hadů, i exotický pavilón, který simuloval tropický prales. Nesčetné druhý ptáků, krokodýlů, kteří pod námi plavali v mělké vodě a dokon-ce i opic, které nám rovnou nad hlavou poskakovaly. Jejich vřískot a mnohdy i vřískot lidí se nesl přes celý pavilón.

Znalí Vídně se pak mohli vydat na vlastní pěst skrz Vánoční trhy nebo projít vídeňské výstavy, které jsou do devatenácti let zadarmo. Nováčci vídeň-ské exkurze se s průvodkyní paní prof. Jandorovou vydali přes náměstí Marie Terezie, kde se seznámili s přírodovědec-kým a historicko-uměleckým muzeem,

do centra ke katedrále svatého Štěpá-na, Stephansdomu. Okolo šesté hodiny jsme se všichni, nutno říci, že úspěšně, nalodili do autobusu směr Havířov.

Pro všechny to byla Vídeň plná no-vých zážitků a za to patří velký dík pro-fesorce Jandorové, která svými organi-začními schopnostmi a průvodcovským šarmem zajistí vždy ty nejexkluzivnější exkurze.

Hana Bouchalová | Septim

aFoto: H

ana Bouchalová | Septima

8

Že se v půlce listopadu bude na našem Gymnáziu konat krajská

soutěž v sudoku, to si už pomalu mohou její účastníci zařadit mezi své životní jistoty. Stejně jako v předchozích dvou letech se letos 15. listopadu zaplnila jí-delna téměř dvaceti středoškolskými týmy, které změřily své síly v populár-ním hlavolamu.

„Loni se jídelnou linula vůně pečeného filé, letos je jídelníček jiný, ale soutěž v sudo-ku zůstává stejná,“ uvítal soutěžní týmy na půdě našeho Gymnázia zástupce ře-ditele školy profesor Petr Šimek.

A protože pravidla jsou vskutku po-řád stejná (Tedy jen pro pořádek: tříčlen-ný tým postupoval štafetovým způso-bem a jakmile poslední člen týmu vyřešil své zadání, stopnul se čas.), mohlo deset

minut po deváté proběhnout zaháje-ní. Maximální možný čas na vyluštění všech zadání je již tradičně ukotven na devadesáti minutách, letos se ale vítězo-vé této laťce krutě vysmáli. S vědomím, že chybné řešení pro ně bude znamenat diskvalifikaci, odevzdali svá zadání už šestnáct minut po zahajovacím hvizdu!

Chyby se gymnazisté z Frenštátu nedopustili ani jediné, tudíž si po prá-vu převzali ocenění pro vítěze letošního ročníku. Úspěšně vyřešit všechna zadá-ní se podařilo pouze osmi týmům. Pro tři nejlepší, tedy i druhé studenty Střed-ní školy Mendelovy z Nového Jičína a třetí gymnazisty z Třince, přichystaly organizátorky akce, profesorky Jana Molnárová a Jindřiška Janečková, origi-nální dorty. Jeden z domácích týmů se

Martin Vérteši | Septima

Sudoku potřetí a rekordně

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY

Komár opět zabodoval

Ve dnech 3–4. prosince proběh-lo v Brně finálové kolo souteže

Školní časopis a noviny roku 2012, or-ganizované Asociací středoškolských klubů. Tohoto ročníku se zúčastnilo cel-kem 266 periodik, mezi kterými nechy-běl ani Komár, jakožto vítěz krajského kola.

Na celostatní úrovni sice své prven-ství z kraje neobhájil, ale i přesto obsa-dil solidní pátou příčku. Komár byl také úspěšný v několika podkategoriích této soutěže, kde získal cenu školních redak-

cí či druhé místo za nejlepší titulní stra-nu. Dále díky článkům Romana Kuly a Martina Vértešiho vyhrál celkem čtyři-krát podkategorii Článek měsíce.

Karolína Andraková | Septima

9


Už víme, jak na houby

Dne 15. 10. jsme se my, biologičtí seminaristé, vydali autobusem do

Ostravy na mykologickou exkurzi. Po pří-jezdu na místo dění nám paní profesorka Štolbová dala necelou hodinku rozchod, který jsme každý využili po svém. Někte-ří hladovci vzali útokem McDonald nebo asijská bistra, jiní zase navštívili hudeb-niny nebo obchodní dům Laso. Po uply-

nutí volné hodinky jsme se dostavili na přednášku do Ostravského muzea. Před-nášející se rozhodl, že výklad povede jako diskuzi, a tak jsme všichni měli možnost se zapojit a na cokoliv se zeptat. Dozvědě-li jsme se základy pro správný sběr hub a získali jsme plno užitečných informací o jedlých i jedovatých houbách. Myslím, že jsme si tento malý výlet všichni užili.

Petra Tomanová | Septima

umístil na čtvrtém místě.Většina účastníků letos nezavítala na

naši školu poprvé, návratnost dřívějších účastníků této krajské soutěže dosvědču-je její oblíbenost. Organizátorkám se le-tos dokonce podařilo na akci získat dotaci z rozpočtu města Havířova.

Cvičný poplach? Určitě, ale trochu jinak

Pokud jste zrovna tou dobou ne-byli za školou, museli jste si

všimnout cvičného požárního popla-chu, který se uskutečnil v pátek 9. lis-topadu v pravé poledne. Koneckonců, klidně jste i mohli být za školou, a přes-to o poplachu vědět, protože byl ozná-men již dva týdny předem.

Podstatou cvičného požárního po-plachu zajisté je, aby si všichni, tedy studenti a profesoři, vyzkoušeli správné chování při vypuknutí požáru. Jak spo-řádaně a v naprostém klidu opustit ško-lu po předem určených trasách směrem na školní hřiště.

V žádném případě nezpochybňuji užitečnost takovéto akce, každému ale musí být jasné, že při skutečném po-žárním poplachu (tedy v situaci, kdy bude ve škole hořet) nebude většina lidí jednat úplně racionálně a rozhodně se nepřesune na školní hřiště v takovém klidu a pohodě jako při tomto cvičném poplachu. Nebylo by proto užitečnější takovýto cvičný poplach předem neo-hlašovat, aby se studenti evakuovali v domnění, že opravdu hoří? Určitě by se ukázaly nedostatky, kterým bychom se při následném skutečném požáru mohli vyhnout.

Martin Vérteši | Septima

10

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

MARTIN IREIN

Karolína Andraková | SeptimaVeronika Fišerová | SeptimaJakub Svoboda | SeptimaFoto: Archiv M. Ireina

V tomto roce nám uzavře sérii rozhovorů Martin Irein, kterého někteří z nás znají z hodin informatiky nebo alespoň jako spolukabinetistu paní profesorky Pufferové. Co dalšího se

o něm ještě dozvíme?

Jak byste se charekterizo-val několika slovy?

Myslím si, že jsem trpělivý, ro-zumný, poměrně citově založený člo-věk, celkem vyrovnaný, nedávám na-jevo své emoce a jsem přátelský.

Projevuje se Vámi zmiňova-ná trpělivost také ve škole?

Řekl bych, že často. Nevadí mi, když někdo něco neumí, a dokážu to pochopit. Taky jsem byl studentem a vlastně stále jsem, zrovna teď se při-pravuju na zkoušku. Dokážu pocho-

pit, když někdo něco neumí, ale čekám od něj trochu vstřícnosti. Když řeknu studentovi, aby se něco doučil a uká-zal mi, že to umí, tak mi potom nedělá problém opravit mu známku. Naopak to beru jako pozitivum, když vidím, že má snahu. To souvisí s tou trpělivostí, když někdo řekne, že něčemu nerozu-mí, vystvětlím mu to znova, klidně i odpoledne po vyučování.

Můžete nám prozradit, co studujete?

Pedagogické studium pro učitel-

Hraji World of Warcraft na úrovni republikové špičky

11


ství na středních školách. Mám vyso-ké učení technické, takže teď studuji pedagogiku, abych mohl fungovat jako plnohodnotný učitel.

Na jaký obor studia jste za-měřený?

Teď to v podstatě funguje tak, že už to není oborově. Oborově vzdělaný už jsem a učím se jenom základy pe-dagogiky, jako didaktiku, psychologii nebo sociální pedagogiku. Samozřej-mě jsem z technické univerzity něja-kým způsobem aprobovaný na mate-matiku, fyziku a informatiku a k tomu budu mít pedagogické studie.

Co Vás přivedlo k tomu, že jste studoval ČVUT?

Byla to od dětství láska k techni-ce, kdy mě to už jako malého velmi zajímalo. Již na základní škole jsem začínal s programováním. Po základ-ce jsem šel na elektroprůmyslovku, a tam jsem zjistil, že programování není úplně pro mne. Člověk si představuje, že programování je umění, ve kterém může tvořit, ale není to pravda. Pro-gramování je dřina, kdy je jen pár lidí, kteří jsou na špičkové úrovni a musí mít opravdu talent. Je to stejné, jako když je někdo geniální hudebník, tak je také někdo geniální programátor. Moji kolegové to přirovnávají k tomu, že jsou dělníci přehazující přes síto, kdy dostávají části projektu, na kte-rém něco udělají a posílají jej dál. Po střední škole jsem šel tedy na techni-ku, kdy jsem se zaměřil na telekomu-nikaci. Teprve na vysoké škole mě za-čalo bavit biomedicínské inženýrství, tzn. přístroje v lékařství, to mě oprav-du zaujalo.

Ale abychom se nebavili je-nom o škole a studiu, jaké jsou

Vaše zájmy?Dost striktně odděluji pracovní a

osobní život. Myslím si, že je to dnes problém mnoha lidí, a to nejenom ve školství. Je dokázané, že aby byl člověk spokojený ve svém životě, měl by mít den rozdělený do třech kate-gorií. Osm hodin spánku a odpočin-ku, osm hodin pracovního nasazení a posledních osm hodin by měla tvořit zábava a rodina, což se osobně sna-žím dodržovat. Proto často narážím na otázky svých přátel, proč nejdu za lukrativnějším zaměstnáním, když jsem inženýr elektrotechnik. Nemám prostě takové ambice, chci si žít spo-kojenější život, chci mít větší klid a vím, že kdybych chtěl lepší práci, mu-sel bych tomu mnohem více obětovat a to je pro mě už nepřijatelné. Chci si užívat, zajít si odpoledne na procház-ku se psem a manželkou, odpočinout si nebo si zajít na nějaký výlet. Baví mě spousta věcí, turistika, hory a vů-bec příroda obecně. Zajímám se i o věci ohledně počítačů, počítačové hry, četbu, rád se podívám na nějaký seriál nebo pěkný film, dále mě baví sport, jako kolo či fotbal, který hraji rekre-ačně.

Mezi Vaše zájmy patří i čet-ba, jaký druh literatury máte

12


nejraději?Vychází to z toho, že hraju počíta-

čové hy, protože to spolu korespondu-je. Mám rád fantasy literaturu, která mě baví a kterou upředňostňuji.

Jaká je Vaše oblíbená fan-tasy kniha?

Samozřejmě jedna z těch top, a to Pán prstenů, kterou jsem četl ještě dávno předtím než se začalo uvažovat o filmu. Mám rád ale i jiné autory, na-příklad Terryho Pratchetta a taky se mi hodně líbila Krev Amberu od Roge-ra Zelazneho. Nebráním se v podstatě žádného hardcorovému fantasy.

Mohl byste jmenovat také filmy a seriály, které máte rád?

Zase se to odvíjí od toho fantasy, takže samozřejmě nějaké dobrodruž-né filmy. Protože mám rád humor a rád se směju, tak také komedie a ta-kovou tu klasiku, co proběhla, jako

Přátelé, How I Met Your Mother, The Big Bang Theory a Simpsonovi. Moje manželka má rada anime, takže občas zkouknu i to. Co se týče filmů, tak co-koliv, na co je nálada, vyloženě ale ne-musím nějaké horory. Mám rád krás-né věci a nepotřebuji vidět, jak někdo někoho trápí,

Zmínil jste, že hrajete po-čítačové hry, můžete nám při-blížit jaké, a jak jste v nich úspěšný?

Začínal jsem s kamarády a postup-ně se to vyvíjelo. Dnes se hodně mluví o násilí ve hrách, že to má špatný do-pad, ale já jsem spíše zastánce opačné-ho názoru, jelikož sám hry hraju. Ale jako u všeho, se nemá nic přehánět. To znamená, že když někdo hraje hry, rozvíjí to jeho strategické myšlení, re-flexy a spolupráci v kolektivu, to jsou věci, které se ve škole nenaučíte, nebo jen minimálně. Prošel jsem spoustou

13


starších her, které se mě dotkly, jako je například hra Fallout nebo Doom, což je taková průlomová hra. Nyní, když už se k tomu počítači dostanu a mám čas si zahrát, tak velice aktivně hraji World of Warcraft, a to na úrovní republikové špičky. Dříve jsem tomu věnoval více času, teď už ho tolik bo-hužel nemám.

Kolik času denně strávíte u počítače?

Poměrně dost. V práci osm hodin, doma potom hodinku až dvě, takže celkově kolem deseti hodin. O víken-du samozřejmě méně. Je to součástí mého zaměstnání, což znamená, že drtivou většinu času u počítače trávím v práci. Proto je pro mne nyní dobré,

že rovněž učím a nesedím jen u počí-tače, ale mohu se věnovat také lidem. Když se studenty nad něčím přemýš-líme nebo oni sami na něco přijdou, je to pro mne vždy dobrý pocit. Učení mě opravdu baví.

Máte nějaké sny do budouc-na?

Chtěl bych dosáhnout krásné-ho, spokojeného a klidného života. Mít krásné zdravé děti, které zatím nemám. Přál bych si mít život bez starostí, a to jak rodinných, tak spo-lečenských. Všichni víme, že situace ve světě nevypadá příliš dobře, tak doufejme, že to neskončí nějakým konfliktem. Chtěl bych prostě život v pohodě.

„Chci si užívat, zajít si odpo-ledne na procházku se psem a manželkou, odpočinout si

nebo si zajít na nějaký výlet.“

14

KULTURA KULTURA

Osudový příběh chudé květinář-ky Lízy Doolittlové a profesora

fonetiky Henryho Higginse se v Ná-rodním divadle moravskoslezském těší velkému úspěchu, jak by taky ne. Pyg-malion si dokázal získat srdce publika po celém světě. Dvacátou reprízu na prknech ostravského divadla si nene-chali ujít ani studenti a profesoři naše-ho gymnázia.

Jakkoli se může zdát námět k této divadelní hře kýčovitý, vězte, že Pyg-malion je více než jen další klišé. Během dění na jevišti totiž nepozorujeme pou-ze spojení dvou zprvu zcela odlišných životů, ale hlavně proměnu jednoduché, ne příliš okouzlující květinářky v sebe-vědomou nádhernou ženu, kterou by chtěli mít i ti nejvlivnější muži.

Vše začíná poměrně jednoduše. Líza, která ze sebe vydává spíše směs neoddělených hlásek nežli slov, potká při prodávání květin britskou smetán-ku včetně plukovníka Pickeringa. Ne-trvá dlouho a povšimnou si, že je kdosi sleduje a veškeré vyřčené věty podrob-ně zaznamenává do svého zápisníku. Tím tajemným pozorovatelem je profe-sor Higgins, který se zabývá fonetikou a pouhým sluchem dokáže rozlišit dia-lekty a zeměpisně je zařadit. Dokonce i Lízinu změť hlásek dokázal rozpoznat.

Jelikož je Líza překvapena jeho ta-lentem, rozhodne se ho navštívit a do-mluvit si s ním hodiny. Higgins nakonec souhlasí a s plukovníkem Pickeringem

uzavře sázku, že vzdělá toto ušmudla-né děvče ve správné výslovnosti. Vše jim vyjde dokonale. Líza je nesmírně učenlivá a postupně se přeformovává do ženy, která nakonec dokonale oba-lamutí i londýnskou vyšší společnost. Nicméně její proměna s sebou přináší i to, že se Líza stává osobností, kterou dříve nebyla, a uvědomuje si, jak silný vztah si vybudovala ke svému učiteli. Pan Higgins, jenž je sice inteligentní a sebestředný, však ve skutečnosti před-stavuje i muže, který by se rád doneko-nečna držel maminčiných sukní a doo-pravdy nedokáže opětovat Líziny city.

O dalším pokračování životních příběhů těchto postav se tedy může-me jen domýšlet. Každopádně tento poměrně otevřený konec, vyvolávající množství otázek, jen dodává celé hře velkou sílu, kterou nás přesvědčuje o své dokonalosti.

Herecké výkony všech herců byly

Shawova Pygmalion zářína prknech NDM

Barbora Šilcová | 1.AFoto: Barbora Šilcová | 1.A

15

KULTURA KULTURA

bravurní. Ať už Lady Běláškové, která ztvárnila Lízu Doolittlovou a postup-ně se uzpůsobila do dvou zcela odliš-ných osobností, Davida Viktory v roli energického pedanta Higginse či Igora Orozoviče představujícího hloupého Freddyho, který si získal obdiv nejen z

řad studentek našeho Gymnázia. Lízina životní cesta byla v mnohých situacích vtipná, někdy k zamyšlení a leckdy ob-divuhodná. Její příběh zaručeně stojí za opětovné zhlédnutí, byť je dnes již no-toricky známý, tak proč ne v této zna-menité adaptaci?

Slyšeli jste již někdy o Správka-ři? A co Jakov Bok, ani to vám

nic neříká? Pokud ne, zřejmě patříte mezi ty, kteří se s ním setkávají poprvé, stejně tak jako nespočet diváků Diva-dla Petra Bezruče při pohledu na výběr insenací Něžně kruté sezóny. Mohlo by se zdát, že Správkař zastává funk-ci „inscenace do počtu,“ jakožto chabý doplněk ostatním známějším titulům, klopýtající ve stínu Revizora či Krále Leara. Avšak jeho uvedení v režii Mar-tina Františáka nás přesvědčuje o tom, že se zde neocitl náhodou.

Román Bernarda Malamuda vyda-ný v roce 1966, vyobrazuje skutečný soudní proces odehrávající se v Rusku počátkem 20. století.

Hlavní hrdina Jakov Bok pochází z chudých židovských poměrů, ale jeho dosavadní život žida ho nenaplňuje tak, jak by očekával. Vzdává se proto svých náboženských tradic a na dů-kaz svého rozhodnutí si oholí vousy. Jakov touží započít nový život, a tak opouští svou manželku a vydává se ze svého rodného kraje do Kyjeva. Po

příjezdu do Kyjeva se setkává s maji-telem zdejší cihelny, který mu nabídne místo správce. Bok tuto nabídku přijí-má, ale protože se nalézá v oblasti, ve které je pobyt židům zakázán, pokouší se skrýt svůj původ pod jménem Men-del Bejlis. Krátce poté, je nedaleko od cihelny nalezeno tělo třináctiletého chlapce, zavražděného sedmačtyřiceti bodnými ranami.

Toho času vládne v Rusku pově-ra, že fanatičtí židé vraždí křesťanské chlapce z rituálních důvodů, aby jim následně mohli z těla vysát krev. Jinak tomu není ani v případě Jakova, který se stává hlavním podezřelým. Jakov Bok je uvalen do vězení, kde je mučen, ponižován a nucen doznání výměnou za svobodu, ke kterému však nikdy ne-přistoupí.

Bernardu Malamudovi přinesl Správkař Pulitzerovu cenu, Bezručům jeho světová premiéra na divadelních prknech zase více jak slibný začátek di-vadelní sezóny a naději, že se i jim do-stane některého z prestižních ocenění za uvedení tohoto titulu.

Byl neprávem obviněnz vysátí krve

Karolína Andraková | SeptimaFoto: www.clker.com

16

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Hana Bouchalová

17

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Hana Bouchalová

Rad

mil

a K

uč

ero

vá

18

KULTURA - OBJEV KULTURA - TVORBA

Časopis Komár je stále více in-vestigativnější, kromě špeho-vání osob na veřejných mís-

tech, šmejdění po škole si přibral ještě jednu aktivitu, tajné čtení deníků. Na-šli jsme jeden tajný deník, přímo tady na škole, byla to náhoda, byl na dívčích záchodech, vypadalo to, že se ho snažil někdo zbavit, nepovedlo se to. Deník patřil jednomu z profesorů, dlouho jsme váhali se zveřejněním jeho obsahu, ale jelikož se nám povedlo podstrčit a nechat si podepsat papír, který tomuto profesorovi znemožňuje žalovat redakci (ještě jsme tímto tahem pro redakci zís-kali slušné auto, doživotní sponzoring, všechny profesorovi, i budoucí, děti jako otroky a samé jedničky z jeho před-mětu, ale to je bezpředmětné), nyní se s ním nebojíme vyjít ven a ukázat Vám, co se doopravdy děje na škole.

Protože jsme přece jen slušná re-dakce, rozhodli jsme se jméno profesora změnit z ******** (upraveno při korekci) na Leopardice a ostatní jména nahradit zvířecími pseudonymy.

Na začátku deníku profesor Leopar-dice zdlouhavě popisuje svou roli v jaké-si milostné aféře, kterou měl se student-kou Mořskou Chaluhou. Takové věci jsou naprosto zbytečné pro náš časopis, to nám čtenáře nepřinese, tak jsme se rozhodli ty dvě nerozvité věty přeskočit a věnovat se obsahově bohatšímu čtení.

Ten den, co mi manželka koneč-ně udělala brynzové halušky: …Měl jsem na jídlo brynzové halušky, bylo to opravdu dobré. Také jsem opravoval pí-

semky, ta třída 3.F se opravdu zhoršila.Celý zbytek dne profesor nudně

popisuje svého bratra, který přišel celý zakrvácený s mrtvolou přes rameno. Věnuje tomu celou jednu stránku, píše, kde tu mrtvolu zakopali. Za kým jeho bratr pak šel a komu prodal 500 gramů kokainu a další nepodstatné věci, které nemají na chod naší školy vůbec žádný vliv.

Ten den, co chyběl profesor Orlo-sup (pozn. red. Neplést s profesorem Supíkem): Do školy nepřišel profesor Orlosup, jeho manželka mi volala, že je mu nevolno, musím za něj vzít Vteřinu, jsem z toho trochu nešťasten, jsou to děti nezdárné a dlouho neposedí. Dnes-ka jsem si také nebral oběd, vyděl jsem kuchařku jak sype bílý prášek, který ji bratr prodal, do oběda, přešla mě chuť. Také jsem jel autobusem, byl tam tako-vý zapáchající člověk, který se mi nelí-bil, doufám, že ho už nikdy nepotkám, večer jsem se díval na běh maratonu, bylo to opravdové drama, prve se do ve-dení dostal… (více a běhu ve speciálním vydání Komára)

Ten den, co pořád chyběl profesor Orlosup (pozn. red. Neplést s profeso-rem Gwóźdźěm): Byl jsem se podívat do hrobu, který vykopal můj bratr, byl tam profesor Orlosup… (více příště…)

Pro přehlednost jsme změnili i data, chronologii událostí a některé drobné detaily, stylisticky jsme upravili příběh a vyškrtali písmenka. U většiny slov jsme ubrali nebo přidali jedno až deset písmen a spoustu jich změnili.

Nalezli jsme pravduJakub Svoboda | Septima

19

KULTURA - OBJEV KULTURA - TVORBA

Duch zákonaJan Kolarczyk | Septima

Ještě kousek, cesta má se stáčí,dech můj jen tak tak mi stačí.Labyrintem chodeb z krychlí,

každý úder běhu klenutý strop zrychlí,louče ukazují mi k cíli cestu.

Dveře rozrazil jsem nohou,divit se mi všichni mohou.

Však nezačal ještě proces soudní,nedostavili se ještě lidé soudní,

jen zkorumpovaný soudce a jeho poskoci.

Dav přichází do soudní síně,boháči usedají do lavic líně,

diskutují o osudu ubožáka, chyceného zloděje,draží jeho duši, chudák neví, co se kolem děje,

dokud nepromluví soudce.

Proces byl rychlý, nikdo neměl námitek.Než dopadlo kladívko, byl to nudný zážitek.Ječícího nebožáka v poutech někam vlečou,

někam, odkud ani duše mrtvé neutečou.Šedý duch zákona, pravda slepá.

Z pohádky do pohádkyŽivot v plechovce

Radim Valach | PrimaKdysi dávno asi, před týdnem, byla jedna

plechovka a v ní žil Bublinárod. Všichni Bub-linové snili o tom, že jednou někdo plechovku otevře a oni se dostanou z té tmy na světlo, až vyprchají. Jeden z nich byl pan Bublis, který byl něco jako prezident Bublinároda. Jednou, když byl na slavnostním otevření firmy, která měla prokopávat plechovku až ven, potkal tam paní Bublišku, svou lásku už od bublškolky. Šel ji pozdravit a ona ho hned poznala. Šli na kafe a on ji požádal o roku. Pro lidi by to bylo docela narychlo, ale život bublinek je o dost ry-

chlejší. Bubliška byla na rozpacích, ale nakonec souhlasila. Vzali se na Bublinském bublhradě. Měli krásnou bublsvatbu. Po třech dnech měli deset dětí a za čtyři jich měli patnáct. Jednou přišla zpráva, že se podařilo prokopat plecho-vku. Sláva! Všichni se nahrnuli do díry, už viděli světlo… co to zase tam? To ne, někdo nás vypil!

O neandrtálci jménem Tvrdá paliceHana Guziurová | Prima

Byl jednou jeden neandrtálec a ten se jmenoval Tvrdá palice. Maminka mu každé ráno dávala hádanky, také proto se jmenovala Hádej co. Táta toho neandrtálce stále něko-ho kopal, proto mu říkali Kopanec. Dnešní ráno bylo zvláštní, matka se ho na nic nepta-la a otec ho nikam nekopnul. „Mámo, došly ti hádanky?,“ zeptal se Tvrdá palice. Matka neodpověděla, jen šlehla ostrým pohledem po Kopancovi. „A ty, tati, dneska jsi mě nenako-pl, děje se něco?“ „Neděje, a i kdyby jo, nic ti neřeknem!,“ obořil se na něj Kopanec. Tvrdá palice protočil oči v sloup a odešel ze dveří. Za chvilku Tvrdá palice zařval. „Jdu k Smrdutému skunkovi!“ Smrdutý skunk byl jeho nejlepší kamarád. „Kamaráde, vidím na tobě, že máš trable,“ prohlásil Smrdutý skunk, když se na Tvrdou palici podíval. „Ale, Kopanec a Hádej co jsou zase v sobě…“ „Jak to myslíš?,“ zeptal se Skunk. „Zase se hádají,“ odvětli Palice. „Dej jim tyhle bobule, ty by je měly zklidnit.“ „Díky, seš kámoš.“ Palice šel domů a dal své mámě bobuli do masa a tátovi do piva. Myslím, že by to mělo zabrat, přemýšlel. Po večeři si popřáli dobrou noc, ráno nakoukl do jejich ložnic a hrůzou strnul. Matka i otec leželi s otevřený-ma očima na postelích. Vypadali jako mrtví! Přišel ke Kopancovi a šťouchl ho do oka. Ne-reagoval. Přišel zoufale k matce, šťouchl ji do ruky. Nereagovala. Chtěl se rozkřičet, ale strnul ještě víc, když se oba pohnuli. Najed-nou vyskočili a matka po něm začala křičet hádanky a otec okopával pokoj. Od té doby nikdy nepoužil bobule DSNH. To znamená: Dočasná smrt následovaná hyperaktivitou.

20


Tomáš Langer, už jen vzpomínky

SeznámeníS Tomášem Langerem jsme se poznali na

začátku devadesátých let, kdy jsme oba učili na hotelové škole v Havířově. Zaujal mne neod-vozeností svých názorů a specifickým smys-lem pro humor a nadsázku. Já jsem tehdy hrál v kapele a věděl jsem, že i on ještě před revo-lucí působil v jedné havířovské post-punkové skupině, která si říkala Katafalk. Tomáš v ní zpíval a psal texty, které jiskřily sarkastickým humorem a pozoruhodnými paradoxy. Kapela byla také jedna z prvních, které u nás používaly automatického bubeníka, což jí te-hdy dodávalo specifický zvuk a výraz. Patřila do okruhu tzv. havířovského undergroundu, který zastřešoval žánrově různorodé kape-ly, spojované odmítnutím dobové oficiální hudební produkce středního proudu, nebo-li - jak se dnes říká - mainstreamu. Tomáš poslouchal převážně punkovou a post-pun-kovou hudbu, jeho oblíbenci byli pochopitel-ně Sex Pistols, The Clash, Joy Division, ale i Lou Reed s Velvet Underground a Nico.

Koníčky, oblíbené jídlo, auta, cestování…

Nevzpomínám si, že by byl obzvlášt-ní gurmán. Vím, že měl rád dobré pivo, které si dokázal náležitě vychutnat. Cenil si tradičních českých značek, ale rád poznával i chuť dobrých zahraničních piv, jako např. belgická trapistická piva apod. V posledních letech patřila k jeho koníčkům auta. Při jejich výběru však nepodléhal současnému všeo-becnému vkusu a řídil se vlastním úsudkem.

Tvrdil, že současný mainstream automobi-lového průmyslu nemá valného ducha a cenil si spíše starších značek 60tých a 70tých let ( Lotus Elan, Aston Martin, Chrysler LeBaron apod. ) Rád cestoval, navštívil celou řadu za-jímavých zemí, byl např. v Maroku, Arménii či na Sibiři. Rád také jezdil na chatu se svým synem, kterého velmi miloval a vždy o něm velmi hezky mluvil.

Charakteristické znakyZnal jsem Tomáše z různých situací, jako

člověka zaujatého svou prací, jíž do značné míry žil a která mu v posledních letech jistě působila i nejednu vrásku, i jako člověka uvolněného a veselého, se svérázným a orig-inálním smyslem pro humor. Pokud byl mezi lidmi, se kterými se cítil dobře, dokázal být velmi dobrý a vtipný společník, když mu něk-do nevyhovoval, dokázal mu to dát poměrně přímočarým způsobem najevo. Vnímal jsem jej jako člověka se s vlastním názorem, který dokázal obhájit i prosadit. Nebyl lhostejný, zajímal se o situaci kolem sebe i kolem nás všech a dokázal ji tu vtipně, jindy poněkud hořce až kousavě, vždy však velmi tref-ně okomentovat. Ačkoliv nebyl přílišným vyznavačem velkých slov a nepatřil k lidem, kteří okázale projevují své city, ke svým blíz-kým měl hluboký vztah, přátel si cenil, a o svých studentech se vždy vyjadřoval velice pěkně. Se svou zákeřnou chorobou bojoval opravdu statečně a důstojně. Pro mne byl os-obností, na kterou v mém srdci zůstane trvalá vzpomínka.

Časopis se může pokusit vykreslit člověka v celé jeho šíři, každá osoba si většinou oprávněně stěžuje, že takováto ona není a že je naprosto jiná. Náš ředitel Tomáš Langer již nemá možnost si na nás stěžovat, toho nechceme zneužít, můžeme Vám podat jen kusý obraz, jak na něj vz-pomínají přátelé, jen takovou mozaiku, jakou nám zde poskytl profesor Gwóźdź. Nebo můžeme poprosit jeho kamaráda, aby o něm napsal něco sám, za to děkujeme profesoru Lukášovi.

21


V e škole byl

p ř e v á ž n ě na straně stu-dentů, zastával

názor, že když se student neučí je

to také chyba kanto-ra, který není schopen

zaujmout. Hodně se to projevovalo při kázeňských

opatřeních, neviděl jen člově-ka, kterého je třeba potrestat

a oprávněnost trestu, ale zda trest povede k nějakému

výsledku.

„Za-jímala ho

historie, vše tady už někdy bylo a my se z toho máme poučit.“

„Když se ho jednou učitelka zep-

tala, co by chtěl dál stu-dovat, odpověděl jí, že dějepis

a češtinu. Potom co se mu vysmála, se zeptala co jej k tomu vede. - Dos-

talo se jí této odpovědi: „“Aby to učil někdo lépe než

vy, soudružko učitelko.“

„ M ě l opravdu rád pivo“

„Mnohokrát v dávnější minulosti

v hospodě říkával, že se stane ředitelem gymnázia a

pak senátorem, to první se mu podařilo, i když to

mnoho lidí nečeka-lo.„

Byl svérázný,

dneska lidé málokdy mají jasný názor, on jej většinou měl.

Měl rád svojí práci, hlavně rád

učil dějepis, neučil podle učebnice a

měl na věc názor, což považoval za důležité.

Neučil běžným způsobem, studenti ho měli rádi. Na

předchozích školách často vyhrával an-

kety o oblíben-osti učitelů.

V osmdesátých le-tech působil v havířovských

undergroundových kapelách – Katafalk a IQ 60.

„Neuměl hrát na žádný hudební nástroj, ale tvr-

dil, že výborně zpívá – nechytal však začátky,

takže musel dostá-vat pokyn, kdy

začít.“

„Už na gymná-

ziu byl osobností, byl nepřehlédnutelný.

Nosil dlouhé vlasy a patku, nyní by se řeklo emo, byl to výraz

jeho nekonformních postojů, odmítání kolektivismu a stádnosti, žádná es-

tetická póza. Byl vyznavačem nové vlny a alternativní

kultury.”

„Sám gympl neměl rád, neměl z něj dobrý pocit, vzpomínka na fádnost a bez-

mocnost období normalizace mu nebyla milá.“

„Je zajímavé, že ti, kdo ho neznali jej hodno-tili jako chladného, až odtažitého, já jsem měl možnost jej poznat blíže a vím, že byl ve-lice srdečný. Vždy myslel na lidi kolem sebe, zajímal se o to, co proží-vají, jak se jim vede.“

Lidsky byl klid-ný a rozvážný, spíše introvert,

emoce stravoval většinou sám, ale dokázal být v jistých

situacích důraz-ný a přímočaře

otevřený.

„Stavěl se kriticky

k současné demokracii,

kde každý může všech-

no a všichni využívají svá práva,

a málokdo zná a plní své povinnosti. V oblasti poli-

tických názorů se přikláněl ke konzervatismu. Zastával

nejvíce postoje Thomase Hobbese“

Střípky mozaiky.

22

KOM-ZPRÁVY

Roman opět zdraví ze světa

Nebyly to ani tří měsíce, co jsem se ohřál v našich školních lavicích,

a zase jsem se ocitl tváři v tvář pobytu v zahraničí, tentokrát na Britských ostro-vech.

Do Londýna jsem docestoval 3. lis-topadu. Pár hodin jsem zde strávil coby nadšený turista obdivující památky, kte-rých jsou tam snad sta tisíce. Následně jsem zamířil na London Euston, vlakové nádraží, kde započala moje cesta přes celou Anglii až do malebného městečka s nádherným středověkým hradem, Car-lisle. Nachází se pouze pár kilometrů, (nebo spíše mílí) od skotských hranic. Moje rodinka žije na venkově, v rodin-ném domečku poblíž Carlisle. Je zde pra-vé venkovské povětří: krávy, ovce, hnůj, uhelný smog.... skoro jako v Ostravě. Ovšem s tím rozdílem, že příroda je zde naprosto nezasažená, zeleň srší ze všech stran a největší rozkoší jsou kamenné zít-ky mezi jednotlivými políčky postavené pouze z přírodních materiálů, tudíž nějak nenarušují půvaby anglického venkova. Pokud jste někdy viděli podobné obrázky v pohádkách, vězte, že nebyly nějak při-krášlené.

Tedy, moji hostitelskou rodinu tvo-ří jedna padesátiletá paní pracující jako zdravotní sestra v místní nemocnici. Je to žena plná citů ke svému nejmladšímu synovi, kterému právě bylo osmnáct let, a se kterým se bude brzo muset rozloučit tak, jako s její dcerou před šesti a s nej-starším synem před osmi lety. Její manžel nedávno oslavil šedesátépáté narozeniny. Bývalý účetní, který žije ve městě a třikrát týdně chodí na návštěvu. To je moje hos-titelská rodina, která se mne ujala na 40

dní. Samozřejmě jsem potkal i vzdálené příbuzné, přátele, přátele od příbuzných a dokonce i jejich domácí mazlíčky.

Jelikož nejmladší syn právě dokončil střední školul a na univerzitu se chystá az příštím rokem, tráví většinu času doma při televizi, na kterou se společně díváme každé ráno. On pak odchází hrát fotbal a já jdu většinou na procházku. Na oběd přijíždí manžel, uvaří sobě i mně (naším oblíbeným jídlem je polévka), a pak si čte noviny a já se zavrtám do knížky, v an-gličtině samozřejmě. Teď právě čtu „The Railway children“ od E. Nesbita, na jejiž divadelní provedení se hodláme jít podí-vat koncem týdne. Tak probíhá můj den od pondělí do středy, což jsou dny, kdy je paní v práci. Od čtvrtka to začíná být zají-mavější. Jelikož je paní velikou milovníci přírody a kousek od nás je národní park Lake District, je o zábavu postaráno až do víkendu. Takové procházky jsou zároveň i příležitosti pro seznámení se s přáteli od paní, kteří nás často doprovázejí. Den většinou zakončíme večeří v městečku Keswick, srdci národního parku. Dokon-ce mohu s hrdostí prohlásit, že jsem za svůj pobyt zdolal nejvyšší horu Anglie, Scafell Pike (kolem 1000 m), která se rovněž nachází v NP. Během víkendu na-vštěvujeme přátelé, chodíme do restaura-cí, do kina a nakupovat. Zkrátka žijeme společenským životem, u něhož nesmí chybět hodiny „vysilující“ konverzace v angličtině.

Během svého pobytu jsem již navští-vil Edinburgh a dokonce mě jedna známá ubytovala na pár dní ve Skotsku, poblíž Kielder Water, což je největší přehradní nádrž ve Spojeném království.

Roman Kula | Septima

AND, ISTE, MAKI, OSL,

UR

SVĚTLE HNĚDÁ BARVA

SPOLEČNÍKRUSKÝ

JAZYK ZKR.BŮH LÁSKY TAŽNÝ KŮŇ

MPZ ANDORA

NÁPRAVA CHYBY

KROKODÝL MÍSTEČKO

V ROHUCITOSL.

DUPNUTÍEDUARD

DOMÁCKY

INIC.HUD. ROKLA

STARÝ ANGLICKY

1. DÍL TAJENKY

OTÁZKA NA

MÍSTO PEŘEJ

BUVOLEC TĚL. JED. KLADNO

ZKR.

ROZHODČÍ ORGÁN

OBEC OKR. CHEB

TRINITRITO-LUEN ZKR

VENKOV. STAVENÍ

JIHOEVRO-PAN

VÉZTI SE ODĚV

ČÁSTICE KMOTY

VDANÁ ŽENA

NAPUCH-LINA

DOMÁCÍ DRŮBEŽ

PODPALO-VAČ

VÝROBCE NAKL. AUT

DOSTATEČ-

NĚ

OBVAZ POTŘEBA SLEZSKÉ MĚSTO

POPRAVČÍ KNIHY NA

FOTKY

CITOVANĚ

HOVOROVÝ SOUHLAS

2. DÍL TAJENKY

KÓD LETIŠTĚ V

OSLU

MEZNÍK OSTROVY V TICHOMOŘÍ

KOPEC SLÁMY

PLÁŠŤ BEDUÍNŮ UKAZOV. ZÁJMENO

JEZEVČÍK PLANETKA

ZABÍRAT ČAS

ZN. NĚM AUT

NÁHL. PŘÍH.

ZÁPOR. NAB.ČÁST.

SCHOP- NOSTI

DOBA CEL.

KÓD URUGUAE

UPLÉST TEČKA

MADAGA-SKARSKÁ

POLO- OPICE

OKULÁRY

Nejrozsáhlejším encyklopedickým dílem u nás je…….z přelomu minulého a

předminulého století. Celý soubor má 28 svazků.

Tajenka z minulého čísla: Klementinum

24

KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

Karolína Andraková | SeptimaFoto: Archiv V. Sivkové

V čase předvánočním za-vzpomínáme s paní pro-fesorkou Sivkovou na

její první učitelské postupy, pitvání brouků nebo přemlouvání bratra. V následujícím rozhovoru nám rovněž nezůstane utajeno, proč se během ně-kterých tanců vytratila do neznáma.

Kde jste vyrůstala? Vyrůstala jsem v Havířově. Máte nějaké sourozence?Mám o šest let mladšího bratra. Jaká byla v dětství Vaše

oblíbená hračka?Když jsem byla úplně malá, tak

jsem měla oblíbenou hadrovou pa-nenku, která měla porcelánový obličej a jmenovala se Katka. Ale potom jsem si více než s hračkami hrála na něco. Měla jsem svoji oblíbenou kamarádku a díky tomu, že jeji maminka dělala v nemocnici, tak jsem si hrály na dok-torky a ona nám nosila různé vyřa-zené léky a lahvičky, do kterých jsme si pomocí vodovek namíchaly různé roztoky podle barev, a ty jsme pak dá-valy plyšákům injekcemi. Později jsem si hrála také na školu, kdy jsem měla

učitelský deník a v něm vymyšlené osoby, se kterými jsem psala písemky a zkoušela je. Někteří byli neoblíbeni hned od začátku, takže to byli pětkaři. Jednou jsem od mamky dostala Zvě-rolékaře od Jamese Heriota, kde se mi velmi líbila ta anglická jména. Zrušila jsem proto všechny své učitelské de-níky, které jsem měla do té doby, a přepsala jsem si list anglických jmen a vytvořila anglickou třídu.

Vzpomínáte si na svůj první školní den?

Ne. Celkově si na základku moc nevzpomínám, jenom na ty největší záseky, kdy jsem něco provedla. Hod-ně si ale vybavuji, jak jsem chodila k paní učitelce z biologie do jejího kabi-

VERONIKA SIVKOVÁ Zrušila jsem všechny své učitelské deníky

25

KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

netu, kde jsme pitvali různé brouky. Jaká jste byla žákyně na

základní škole?Taková klasická jedničkářka,

vždycky ten dobrý duch třídy, ale myslí si, že mě spolužáci na základce neměli příliš rádi. Ne že bych neměla kamarády, ale chodila jsem do školy v Suché a ta moc dobrých lidí neměla. Spíše se tam nosilo být odpadlík, tak-že jsem se tam necítila úplně nejlépe.

Měla jste nějaké mi-moškolní zájmy?

Byla jsem takové to klasické dítě, které nemělo jediný volný den. Chodi-la jsem do hudebky a do sboru, vlast-ně kromě výtvarky, do které jsem ne-chodila, jsem dělala všechno možné, co si dovede představit. Byla jsem hodně vedena hudebně, chodila jsem na klavír, potom jsem se naučila hrát na kytaru a umím i na nějaké flétny. Chodila jsem i do tanců, jednu dobu do atletiky a dlouho jsem také závod-ně plavala.

Chtěla jste někdy něco strašně moc a rodiče Vám to

nechtěli dovolit?Strašně jsem chtěla psa nebo něja-

ké jiné zvíře. Psa jsem ale dostala, až když jsem nastoupila na gympl, takže někdy v těch třinácti letech. Dlouho jsem ukecávala bráchu, aby se za něj taky přimluvil.

Chodila jste do taneč-ních?

Chodila a mám z nich jenom pěk-né zážitky. V té době jsem už chodila s mým nastávajicím manželem a můj muž docela nerad tancoval, takže na všechny rychlejší tance jsme se něja-kým způsobem vytratili, hlavně pak na půlkolonách a šluskách.

Kdy jste se osamostatnila od rodičů?

V osmnácti jsem od rodičů odešla, pak jsem žila nějaký čas v Anglii, a po návratu jsem se k nim už nevrátila. Ne že bychom měli špatný vztah, ale když už jednou uděláte roční přeruše-ní, tak je potom návrat těžký. Později jsem se vdala a už jsem se domů nikdy nevrátila, i když s rodiči se vidím kaž-dý týden.

26

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KULTURA - ŠTAFETOVÁ POVÍDKA

Dobrodružství (pro) zvídavé povahy

„Když mně bylo asi jedenáct nebo dvanáct, založil jsem si v našem domě laboratoř…“ začíná Feynman svou knihu dobrodružství zvídavé povahy. „Tvořila ji stará dřevěná bedna, do níž jsem udělal police. Měl jsem topnou spirálu, stačilo přidat tuk a smažil jsem v jednom kuse bramborové hranolky.“ Je zajímavé, nakolik nás v dětství naše hry prozradí a nakolik se pak naše dospělé aktivity, ne-li zaměstnání, ztotožňují s těmito hrami.

Richard Feynman byl skrz naskrz vědec. Ze všech jeho knih vyčtete lásku k přírodě a jejím zákonům, a hlavně touhu po jejich poznání. Kromě Feynmanových přednášek z fyziky, které byste asi do ruky jen tak nevzali a nepřečetli jedním vrzem, jsou také známé právě jeho knihy: To snad nemyslíte vážně! a Snad ti nedělají starosti cizí názory, která je volným pokračováním první z nich. Nejsou to jenom knihy o autorové životě, práci a rod-ině, ale hlavně jsou plné humorných příhod, kterých opravdu není málo. Provází ho živo-tem od raného dětství ve Far Rockaway, přes MIT, Princeton, Los Alamos, Cornell, Brazílii, Japonsko, až na Caltech.

Pro lepší ilustraci Feynmanova specifického způsobu myšlení a neobyče-jného humoru, uvedu jednu historku z doby, kdy studoval jako postgraduální student na Princetonu. Jmenuje se: Kro ukradl dveře?

Jednou na kolejích někdo ukradl dveře do jednoho pokoje. F. na to přišel brzo ráno, a protože tento pokoj kupodivu dispon-oval dvěmi dveřmi, dostal F. nápad. Vyndal i ty druhé dveře z pantů a odnesl je dolů

do suterénu. Pozdeji ráno, když se s před-stíraným zpožděním doloudal o poschodí níž, stálo před oním pokojem velké srocení. „Když jsem scházel po schodech, hned na mě volali: „Feynmane, nevyndals nám dveře?” .Jasně!” povídám. „To víte, že jsem vám je sebral já! Pojďte se podívat, jak jsem si odřel klouby na rukou o zeď, když jsem jenesl do suterénu!” Moc se jim to nezdálo. Vlastně mi vůbec nevěři-li.” Protože by nikoho nenapadlo, že ty druhé dveře odnesl někdo jiný než ty první, trvalo dlouho, než se přišlo na to, že je tady ještě jeden zloděj. Aby se to konečně vyřeši-lo, byla ta věc přednesena před prezidenta franternity, který se měl každého zeptat na čestné slovo, zda ty dveře ukradl. „Načež šel kolem stolu a ptal se jednoho kluka po druhém: ,Jacku, sebral jsi ty dveře?” „Ne, pane, já je nevzal.” „Tome! Vzal jsi ty dveře?” „Ne, pane, já je nevzal.” „Feynmane! Vzal jsi ty dveře?” ,Jo, to já je vzal!” „Nech si ty vtípky, Feynmane, tohle je vážná věc! Same! Vzal jsi ty dveře?” A takhle to pokračovalo až k tomu poslednímu. Všichni byli naprosto šokováni. V naší fraternitě je krysa, která nerespektuje čestné slovo!”

Hana Bouchalová | SeptimaFoto: www.eaurora.cz

Richard P. Feynman(Z angl. originálu Surely You’re Joking, Mr. Feynman! 1985 | přeložil Jan Klíma)

KULTURA - VÍTE,ŽE...

27

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KULTURA - ŠTAFETOVÁ POVÍDKA

Hadidršťkovi IV.Markéta Sulková | II.B

Paní Hadidršťková bohužel zapomněla na fakt, že ukázat se na veřejnosti s boulí je vrcholná potupa. Člověk je pak automaticky zařazen mezi hospodské štam-gasty a násilníky.

„Mami! Ten pán má na čele stejnou věc jako tatínek, když se dneska ráno vrátil z práce,“ ozvala se asi pětiletá holčička, když spatřila Evžena na chodníku, jak se mar-ně pokouší zakrýt své zranění rukou. Maminka oné holčičky, jistá mladá vyfintěná dáma, se začervenala, rychle se na svou dcerku obořila a táhla ji zahanbeně pryč za zkoumavých pohledů kolemjdoucích.

Evžena náhle napadlo obvázat si hlavu růžovým kostkovaným kapesníkem, který se příhodně nacházel v jeho kapse. Takto došel s hlavou svěšenou až k obcho-du. Avšak robustní hlídačka vchodu jej nepustila dovnitř, protože nemohl nepřed-ložit abecedně seřazený seznam nákupu.

Víte, že…Jan Kolarczyk | Septima

… historky o setkání s legendárním Yetim, Sasquatchem nebo Bigfootem by teoreticky mohly mít podklad ve stále žijícím zvířeti. Yeti a jeho ostatní „vari-anty“, které jsou zmiňovány v kulturách mnoha národů, jsou často popisováni jako mohutní hominidi s hustou srstí a lidoopími znaky. Proto také bývají často označováni jako „sněžný muž“ atd.

Tento popis se však téměř identicky shoduje s živočichem žijícím před přibliž-ně od svrchního miocénu až po svrchní pleistocén (tedy před 6-7 miliony až 300 000 lety) v oblasti dnešní Číny, Vietna-mu a Indie. Jeho latinský rodový název zní Gigantopithecus, a už podle jména je jasné, že se nejednalo o žádného dro-bečka. Dospělci mohli měřit i více než 3 m a vážit kolem 550 kg. Jeho blízkým příbuzným je dnešní orangutan, vysky-tující se dnes pouze v deštných pralesích na ostrovech Borneo a Sumatra. Samot-

ný orangutan je také největším savcem, žijícím na stromech. Živí se ovocem a listy a může dosáhnout hmotnosti až 120 kg. Jeho gigantický předek si však kvůli své váze a velikosti nemohl pobyt v korunách stromů dovolit, a proto s vel-kou pravděpodobností žil podobně jako dnešní gorily na zemi a živil se bambu-sem, což dokládá také silná sklovina na nalezených zubech a silných čelistech.

Často se také uvažuje o styku tohoto primáta s do Asie nově příchozím Homo erectus.

Spekulace o tom, že známý Yety by mohl být přeživším druhem Giganto-pitheca, jsou však často vyvraceny fak-tem, že nebyly dosud nalezeny žádné pozůstatky Gigantopitheca mladší než 300 000 let, tedy z doby, kdy se do této oblasti dostal Homo sapiens.

Diskuze na toto téma tedy pokračují dodnes.

KULTURA - VÍTE,ŽE...

28

TÉMA SMLSNUTÍ TÉMA SMLSNUTÍ

Smlsněte si s profesoryVánoce. Ten nádherný čas plný opojného klidu, lásky a míru. Dům

provoněný cukrovím. Hromady sněhu, zpívání koled, splněné sliby, sny a přání. Také jste propadli všemocnému vánočnímu entuziasmu?

Neberme však tyto svátky příliš idylicky. Mnozí lidé tvrdí, že Vánoce jen syste-maticky zabíjejí lesy, jsou to svátky stresu a obžerství. O tom, která verze je lepší, jestli spíše snová či realistická, nechť přemýšlejí jiní. My vám přejeme nádherné prožití těch nejkouzelnějších svátků roku a zároveň vám přinášíme inspiraci v po-době oblíbených receptů našich profesorů. Kouzla Vánoc totiž spočívají hlavně v maličkostech.

Kokosové střapáče u Šimkových Ingredience:200 g hladké mouky200 g másla80g práškového cukru200 g mletého kokosu1 malé vejce3 lžíce kakaa

Krém:120g másla 80g práškového cukru 80g mletého kokosu 1 vejce1 lžíce kakaa

Rum Postup: Cukr utřeme se změklým máslem, postupně přidáme všechny ingredience a vypracu-

jeme těsto, které následně vyválíme na placku asi 3 mm silnou. Vypichujeme malé čtverečky a ty pokládáme na plech vyložený alobalem. Pečeme zprudka. Připravíme si krém. Más-lo, cukr a vejce utřeme a přidáme kokos, lžíci kakaa a trochu rumu podle chuti a hustoty krému. Upečené čtverečky slepujeme krémem a poté potíráme čokoládovou polevou.

Supíkovo Skořicové cukrovíIngredience:100g krupicového cukru250g hladké mouky200g másla1 vejce2 sáčky vanilkového cukru2 sáčky kakaového pudinku2 lžíce skořice

Postup: Ingredience smícháme a utvoříme těsto. Pak těsto po částech vkládáme do lisu na

česnek. Přímo na plech (vyložený pečícím papírem) tvoříme stlačením lisu malá klubíčka. Pečeme při 165st. asi 8 minut.

29

TÉMA SMLSNUTÍ TÉMA SMLSNUTÍ

Hana Bouchalová | SeptimaBarbora Šilcová | 1.A

Biskupský chlebíček pana IreinaIngredience:5 vajec140 g hrubé mouky¼ balíčku prášku do pečiva140 g moučkového cukru250 g směsi mandlí, ořechů, kandovaného ovoce, čokolády2 lžíce rozpuštěného máslaNastrouhaná kůra z citronu

Postup:Směs z mandlí, ořechů, ovoce a čokolády nadrobno nakrájíme a nasypeme do misky.

Obsah misky následně posypeme dvěma lžícemi hrubé mouky a pečlivě promícháme. Vše jsme učinili z jednoho prostého důvodu, aby ovoce při pečení nekleslo na dno. Oddělíme žloutky od bílků. Žloutky vymícháme s cukrem do pěny, následně do nich přidáme zby-lou mouku s prosetým práškem do pečiva, trochu citronové kůry a již připravenou směs z ovoce, ořechů a čokolády. Z bílků vyšleháme tuhý sníh, který do těsta rovněž přimícháme. Nakonec po částech přidáváme vlažné rozpuštěné máslo. Těsto vlijeme do vymazané, hru-bou moukou vysypané formy a pečeme v mírně vyhřáté troubě.

Marokánky profesorky VlčkovéMarokánky: 125 ml šlehačky80 g moučkového cukru80 g loupaných mandlí80 g kandovaného ovoce, pomer-

ančové kůry10 g hladké mouky

Poleva: 50 g cukru 50 g ztuženého tuku2 lžíce kakaa1 lžíce mléka

Postup:Šlehačku s cukrem a moukou smícháme a za stálého šlehání ohříváme. Jakmile

se směs začne vařit, odstavíme a nasypeme do ní na drobno nakrájené mandle, kandované ovoce a pomerančovou kůru. Nachystáme si plech, který můžeme vy-ložit pečícím papírem či vysypat polohrubou moukou. Vzniklou směs na něj po-mocí lžiček ukládáme, tak, že tvoříme malé hromádky. Pečeme pomalu ve vyhřáté troubě. Po upečení již vychladlé marokánky ze spodu potřeme čokoládovou polevou připravenou ze surovin výše, či rozpuštěnou čokoládou.

30

KULTURA - YELLOW SUBMARINE KULTURA - SPORT

The ChristmastimeVeronika Fišerová | Septima

I’m sorry but how the British understand American telling him: “I live in an apartment on the first floor“, you’ll find out the next time. Everybody

knows that the Christmastime is coming so I decided that I’m writing you some-thing about Christmas in Great Britain.

The Christmas dinnerA typical Christmas dinner is dominated by the turkey. The turkey is roasted and served with a lot of vegetables, like potatoes, turnips, cauliflower and broccoli, with the choice of gravy, or mint or cranberry sauce. It takes a lot of hours to prepare everything, and even longer to eat it.

The Christmas puddingIt’s a sweet that has no expiry date, and becomes better with age, like cheese. You eat it hot, with a lot of sweet sauce - custard.

The Christmas crackers It’s part of the Christmas dinner. They are tubes of cardboard that look like sweets. Inside there is a crown-shaped hat, a little souvenir, and a silly joke. To open them you need to pull the two ends apart and that’s when they should open with a little bang.

The Boxing DayIt comes after the Christmas day and it comes from the word “box”. People give some little presents for a dairyman, postman, dustman and so on.

The Nativity plays This is another big thing. They are performances by school kids portraying the life of Jesus. Children spend weeks learning their lines and terrorizing their parents to make them their costumes. Christmas time is also time for pantomimes; plays like Cinderella. The pantomimes are very dramatic and there is a lot of interac-tion with the audience. I don’t like that because I’m shy. Other people have a lot of fun going to these performances.

The New Year’s Day It hasn’t always been on 1st January. In Anglo-Saxon England the year started on Christmas Day - 25th December. New year is not as important as Christmas. There are no strong traditions. A lot of people watch the Queen’s announcement. It usually sums up what has happened during this year and what might or should happen next year.

That’s all for now and I wish you a merry Christmas and happy New Year.

The Christmastime

H.B.

31

Po odehraných čtyřiadvaceti kolech jsou hokejisté AZ Havířov na průběžné první příčce II. Hokejové ligy, skupiny Východ. Po loňských i předloňských výkonech a výsledcích Havířova byli le-tos hráči opět pasováni do role favorita této soutěže. A nutno říci, že zázemí, hráčský kádr, a hlavně divácká kulisa by si ligu první zasloužily.

Oproti minulému ročníku došlo k několika změnám, Tou nejvýznamněj-ší byl zřejmě odchod trenéra Danečka, který se po dvouletém působení u A-týmu vrátil k práci s mládeží. Na jeho místo nastoupil Tomáš Potěšil, který havířovské prostředí zná z předchozích působení, naposledy však působil u juniorského týmu Mladé Boleslavi. Co se týče hráčského kádru, před sezonou odešel do Prostějova brankář Adam Vrba, kariéru ukončil obránce Machá-lek, další obránce Lukáš Zientek zamířil do Poruby, avšak jádro týmu pohroma-dě zůstalo, bylo dokonce i vhodně do-plněno. Z Karviné přišel bek Alexandr Hegegy, dalším příchozím obráncem byl Werner Hartmann, hráč extraligo-vých Vítkovic.

Vstup do sezony AZetu celkem vy-šel. Po několika odehraných kolech se ovšem začala plnit marodka, dlouho-době zraněnými jsou útočníci Robert Říčka a Jan Maruna, mladé ikony no-vodobého havířovského hokeje. Se zra-

něnými přišla také drobná výsledková krize. Vedení ovšem odpovědělo anga-žovaní dvou nových ofenzivních hráčů, Jana Kolaříka, který je hráčem Vítkovic, a Petra Kanka, hráč Třince naposledy působící ve Frýdku–Místku, mimo jiné hráč se zámořskými zkušenostmi. Oba dva útočníci do týmu velice rychle za-padli, pomohli překonat herní i výsled-kovou krizi a ujali se předních příček v týmovém kanadském bodování.

Dalším tahounem útočných řad je Antonín Pechanec, v minulých dvou sezonách takřka nevýrazný, ovšem v posledních měsících dává o sobě znát opravdu výrazně. Stejně tak havířovští fanoušci, kteří patří ke špičce nejen v celé druhé lize, ale také v celé České re-publice.

K největším soupeřům patří ho-kejisté Přerova a Prostějova. S oběma soupeři se AZ střetnul také ve vlože-ných dvojzápasech tabulkových soupe-řů, novince letošní sezony. Také díky těmto utkáním Havířov vedoucí pozici nejenom vybojoval, ale následně také potvrdil a svým pronásledovatelům bo-dově odskočil. V době mezi vánočními svátky a koncem roku můžete také na-vštívit dvojzápas s regionálním rivalem z Karviné, který oproti úvodu ročníku výrazně posílil. Takže pokud chcete shlédnout kvalitní druholigová utkání, neváhejte, a přijďte na AZ!

Hokejisté AZetu vládnou druhé lize

Petr Lukašík | Septima

KULTURA - YELLOW SUBMARINE KULTURA - SPORT

32

KARIKATURA

Documents

Prosinec 2012