Příspěvky k staročeskému kmenosloví ze spisů Husových

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Příspěvky k staročeskému kmenosloví ze spisů HusovýchAuthor(s): Karel NovákSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 26, Čís. 6 (1899), pp. 449-459Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23437682 .

Accessed: 14/06/2014 16:21

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.214 on Sat, 14 Jun 2014 16:21:41 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23437682?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Κ. Novák: Příspěvky k staročes. kmenosloví ze spisů Husových. 449

Příspěvky k staročeskému kmenosloví ze spisů Husových.

Podává Karel Novák.

(Pokr. a dok.)

7. Koncovka -iUe.

Koncovka -išťe (ze staršího -išče a toto z -isk-jo) připíná se k základům jmen podstatných obyčejně k označení místa, kde jest předmět jimi vyjádřený, nebo k označení jiného vzá

jemného vztahu. Doklady :

chvoštišťe (chvost-): (dóm) chvoftifti vyčiítien Post. 47b; próchodišťe (próchod-) : w prochodifti Post. 65a; stanoviště (stanu-): nade wffechna ftanowiiTtie Šal. 139a; vchodí šťe (vchod-): hřiechóm vchodíšťe v duši jest

Ε. 1, 114. 8. Koncovka -ský.

Koncovkou -ský (z pův. -Bsko-) tvoří se adjektiva deno

minativa; znamená sounáležitost ku předmětu, thematem vy

jádřenému, t. j. jakost k němu náležející.

Podružná koncovka -ovský má původ u themat «í-kme

nových (synon-BstB), ale přibírá se pak analogicky i ke kmenům

jiným. Před koncovkou -ský měkčí se (působením pův. b) před

cházející hrdelnice g (a jeho střídnice z) v ê, ch v š, k (a jeho střídnice c) v c, tak že tu pak vznikají skupiny -žs-, -šs-, -čs

a z obou posledních někdy smíšením sykavek povstávají v nové

češtině hlásky jednotlivé : -s- a -c- (češ-ský — český, vlcský

— vlcký). Z" dokladů některé jsou všední, j. : egyptský, farářský,

Filipenský, hvězdářský, lékařský, nekněžský, pastýřský, světský,

zlodějský; zajímavější jsou:

apotekářský: všelikého prachu apotekarzfkeho Šal. 57b;

aromatský: květ aromatfky Šal. 103b;

babinský: vedle domnieníe babinfkeho Post. 67a;

člověčský: fkůtky czlowiečfke Šal. 104b (pán) člo vieczky Post. 159b a p. 69b, 119a a Ε. 1, 19;

englický (engličský): proč by četl písmo engliczky Post. 45";

hospodářský: k hofpodarfké láfcie Post. 66b; k acier ský: kacierfkó ftranv Post. 96a;

Listy filologické 1899. 29



450 Κ. Novák

kanovnický (kanovničský): (přikázanie) kanow

niczke Post. 38b w kanowniczkych koftelech Post. 129a;

konský: koňský náklavek Ε. 1, 134;

koperský: kto drží míefto koperfke Post. 188a;

knrevský: jeskyni lotrowu a kurewfku Post. 188a;

lajkovský: (lid) laykowíky Šal. 5b; mistrský: ftaw míítrfky Post. 158b;

mnichovský: rozkoš kněžskú a mnichovskú Ε. 1, 236

(to jest přikázanie) kanowniczke a mnichowfke Post. 38b;

panošský: stav rytieřský a panošský Ε. 1, 165;

polský: květ polfky Šal. 37b (= polní) \ sborský: (ten) fborfku kletbu jest svázán Post. 207b ;

svatokrádež,ský: fwatokradezfku vkrutnoftí Post. 103";

synovský: chléb fynowfky Post. 45b a 46b;

trhovský: odpustky trhovské E. 3, 138;

vlcký: pravé wlczké vytie Post. 80a, (sedláci) vleky vyjí Ε. 1, 311;

žákovský: do obecnice žákowfké Post. 58b.

IV. Přípona s -1-.

Jest v koncovce ~(ď)lo. Značí to, čím se koná děj zá

kladem slovesným vyjádřený. Tvoří se jí substantiva deverbativa, a to od kmene infinitivního.

Čteme u Husa: bidlo, bydlo, kúpadlo, líčidlo, odpočívadlo,

osidlo, pravidlo, prostěradlo; a těch se užívá posud.

Slova méně obvyklá jsou :

čtidlo: čtena neb čtidlo Orth. 30 (=littera); tvořidlo: žena w twořidle stvoří z syřeníe sýr Post. 201a; u k a z ad 1 o : ukazadlo, jenž ukáže tobě Ε. 1, 362 {—zpra

vstúpadlo: wítupadlo purpurové Šal. 62b; zábradlo: Opaženíe neb zabradla těch domě v jsú Šal. 3 7a ; z pravidlo: zpravidlo . . . jenž tě zpraví Ε. 1, 362

(= index).

V. Přípony s -η-.

Přípony s -η- jsou mimo jiné v koncovkách : 1. -na, 2. -ina (-izna\ 3. -yně, 4. -ěnín a -in, 5. -ěný, 6. -ní, 7. -ný (-dlný).

1. Koncovka -na.

Koncovkou -na tvoří se subst. fem. dílem od základů jmen

přídavných na -ný, dílem pak od některých podst. jmen rodu

mužského. Y prvém případě jeví se jako zpodstatnění

adjektiv, v druhém má význam přechylovací (někdy snad



Příspěvky k staročeskému kmenosloví ze spisů Husových. 451

augmentativní) ; ve spojení s konc. -ár (tedy -árna, -érna) značí místo pro předmět, označený jmenným základem.

Doklady :

Blažena (blažen-ý; blag-enb, -ena Mikl.): Ε. 1, 376; bratrana (bratr-am> Mikl. 125): Ε. 1, 325; čtena (čten-ý): čtena, latině littera Ε. 1, 362, 11, čteny

Post. 2b čtena neb čtidlo Orth. 30 ; dědičná (dědičn-ý či dědic-bna přecbýl. ?): kaže gíe

(choti chot) byti diedicznu kralowftwíe íweho Šal. 9b; (sestra)

jest fpoludiediczna královstvie jeho Šal. 91b; m u ž e η a : Ta (Eva) bude slúti mužena, že z muže vzata

jest Ε. 1, 199 ; rodična (augmentativum k rodicě? či přecbýl. z rodič?):

matie a rodiczna Šal. 147a (dvakrát) a p. 146b rodiczny mé

Šal. 56a ; ružna (rug-hna, srv. ruské ruga zerrissenes Kleid a nsl.

ružen hásslich v Mikl. Et. Wtb. s. v. reng-; postup byl by tu : ruba —

ružný — ružna ; význam : roztrhaný šat, hadr, cár) :

by (ty) byla jinému ruznu (sic?) slíbila, měla by mu držeti E. 1, 268*);

špižérna (špíž-[e]-ár-na, -ier-na, -ér-na; j. prach-ár-na m. jinoši, -nja) : jich špižérny jsú plny Ε. 1, 220.

2. Koncovka -ina (-ima).

Koncovka -ina (-izna) pojí se k thematům substantivním

i adjektivním. Odvozeniny z adjektiv mívají význam předmětu,

který má vlastnost thematem označenou. Yýznam odvozenin ze

jmen podstatných jest rozmanitý, tak že se nedá obecně stano

vití. Miklosich rozeznává mezi těmito odvozeninami podle vý znamu přechýlená subst., hromadná, augmentativa,

jedinečná a subst. značící výsledek toho, co je základem

vyznačeno; mezi doklady polskými i deminutiva.

Koncovka -izna bývá místo -ina neb i vedle -ina v ně

kterých ojedinělých slovech češtiny starší i nynější i v jazycích

slovanských jiných, a také již ve staroslovanštině. Dobrovský

(Institutiones linguae slavicae str. 501) má tři doklady: gla vizna (caput libri), cělizna, ukorizna (opprobrium) ; Miklosich mimo to ještě tunnbizna (domům) a českých pět: mateřizna,

otčizna, podobizna, bělizna, obcizna.

U Husa nalezli jsme doklady dva:

bělizna (biel-ý) : pláště s běliznami Ε. 1, 453; hl a viz η a (hlav-a) : Ε. 1, 134 a 260 (~ kapitola).

*) Smysl jest: Kdybys byla jinému věc nepatrnou slíbila, měla bys mu slib dodržeti. Je tedy výklad nimi navržený podobnější, nežli oprava Erbenova: ruoznu, při níž snad myslil na adj různý.

20*



452 Κ. Novák

Doklady ostatní *) :

bia ti η a (blát-o): w rowni a w blatinach Šal. 45b; chudina (chud-ý): E. 3, 282 (kollektivum) ; malina (mal-ý) : (pivo) s malinami Ε. 1, 220; novina (nov-ý) : Noviny každé, jichž jest Kristus neučil,

spravedlivě tupíme Post. 21 la;

paučina (paúk — paúčí) : E. 3, 287; prsosiny (~ prsotiny ; = prsní řemeny, náprsník J g. ; aug

mentativum k subst. prsiny, srv. Jg. i K.) : drahým kamením

uzdu, prfofiny i pochvy maje položené Post. 59b ;

pustina (pust-ý) : někaká puítina Post. 154a;

skořepina, škeřepina (deminutivum k suhst. skořep-a

K2, posud v příjmení Skořepa): v skořepině Ε. 1, 72 na ořechu

íťkerzepina twrda geft Šal. 119a ; zelina (zel-í): želina (herha) Post. 26b.

ό. Koncovka -yne.

Koncovka -yně jest obyčejně přechylovací (jindy zpod

statňuje adjektiva, na př. „svatyně")· V stč. jest i její obměna

-ině se soukl. změkčenou.

Doklady :

lotr y ně (lotr-yně) : takých lotryň Ε. 1, 303;

mezky ně (mezk-yně): oslici neb mežkyni Post. 59b;

mi s tři ně (mistr-ině) : řečnicě a mistřině Ε. 1, 385.

4. Koncovky -ěnín a -in.

Koncovkou -ěnín (z býv. -jan-inT>) tvoří se v stě. obyčejně ze jmen měst a zemí jména jich obyvatelů a příslušníků, a to

v čísle jednotném, kdežto v čísle množném -in odpadá a kmen

se končí v -an; v nč. je tu jen koncovka -an.

U Husa proniká celé -ěnín často i do plurálu. Máme

příklady :

dvořěnín (dvór) : dvořené Ε. 1, 203 mezi dvořany Ε. 1, 273;

Plzněnín (Plzeň): Plzněné jsú najsvornější . . . Pros za

Plzňany E. 3, 271 ;

Praž ěnín (Praha): Pražené . . . Pražanóm Ε. 1, 133 a j-;

Říměnín (Řím): Ěíměné Ε. 1, 274, 150, 67 Římeníné E. 2, 308 od rímeninów Post. 22a, k Římenínóm Ε. 1, 93

(vždy tak) ;

*) Příponou -a (nikoliv -ina) jest utvořeno a tudíž nenáleží sem subst. příčina (přičin-iti): A k tomu mají býti jiné přícziny Post. 145b (= co jest přičiněno, přídavky); pod. 218b a Ε. 1, 64; —

též ve vvzn. »causa«: (ti) byli sú prziczina, že atd. Šal. 23a.




spoluměštění η, měštěnín (měst-o) : když své fpolu

mieítieniny vidíte Post. 64b, měštěnín E. 2, 283 měštěné E. 2,

74 (a často), měštěníné E. 3, 272 měštěnóv E. 3, 282 od ne

beských měštěnínóv Ε. 1, 249 a častěji; měšťanóm Ε. 1, 438

měštěnínóm Ε. 1, 361 ; mezi měšťany 1, 273 a j.

Koncovka -in, -ín (-ίηΊ>) znamená přivlastnění n. pří

slušenství ku předmětu základem jmenným vyznačenému. Tvoří

se jí původně adjektiva possessiva od i-hmenů i od kmenů

jiných, ale některá z nich pak se zpodstatůují. čeledín (t. j. příslušník čeledi): jeho čeledíné Ε. 1, 71

její čeledínové E. 3, 165; mateři η : jenž by neposlúchal otcova neb mateřina při

kázanie Ε. 1, 142 proti voli otczovie a mateřínie Post. 15b.

5. Koncovka -ěný.

Koncovkou -ěný tvoří se adjektiva ze základů jmen pod

statných a znamenají obyčejně zhotovení z předmětu jimi vy

jádřeného, pokud má význam látkový. Uvádíme :

róžený (róž-ě) : věnček róžený Ε. 1, 223;

tetěný (tet-a) : budto vlastní aneb tetěný bratr E. 3,

207.*) 6. Koncovka -ní.

Koncovkou -ní (-bňo-) tvoří se adjektiva denominativa

z thernat jednoduchých i složitých (srov. sub -ný !) a značí pří

slušnost ku předmětu thematem označenému.

Yedle dokladů obvyklých, j. domovní, ostatní, po

tomní, první, zvláštní a p., mnohé jsou u Husa zvláštní

buď tím, že za ně máme nyní adj. s konc. -ný, nebo že pod

lehly některé změně hláskové, nebo docela vyšly z užívání. Jsou

pak tyto :

dávní: (stařec) chlubí sě dáwními íkutky Post. 215b

(vedle dávný: tu dawnv [otázku] Post. 183a);

dvojnásobní: dwoynafobňíe odplata czaka gich (kněží

dobrých) w nebefíech Šal. 155a; hodní: fedm dní hodních Post. 14a;

hodovní: miesto hodovních dnóv Ε. 1, 123;

koneční: hřiech konečnieho nekánie Ε. 1, 118 ko

neczním nekaním Post. 56a; kórní: od žákuov kuorních Ε 1, 399;

nádenní: odplatu neb peniez nádenní vezme Ε. 1, 312;

pekelní: muky pekelnie Ε. 1, 102 mvk pekelních

Post. 115b;přědpekelní: z vězenie přědpekelnieho E. 3, 295;

*) hanběný: hanbiené jest mrtvých prošenie Post. 139b po kládáme za přič. trpné slovesa hanbi ti s proniklou jotací, jako jest v subst. divënie Ε. 2, 68. . >



•±54 Κ. Novák

ρ o ko s tni: duú trpícíeho a druzí Čechové řekli by po koftníeho Post. 172b;

prvorodní: prworodním hřiechem Post. 154b svój prvo rodní ftatek Post. 112a ;

údolní: lilium vdoltíe Šal. 37b; veřéní (m. veřejní): čtyři ctnosti veřenie Ε. 1, 119

(= stěžejné) ; větrní: větrnie dýcháme Ε. 1, 23.

7. Koncovka -ný (-dlný).

Adjektiva na -ný (-bm>, -tno) jsou utvořena valnou většinou

z tliemat substantivních, dílem pak také ze jmenných zá

kladů jiných (zvláště z výrazů složitých), a konečně i ze zá

kladů slovesných.

Znamenají toho, kdo má vlastnost thematem vyjádřenou, aneb toho, kdo se obírá předmětem, který jest základem

vyznačen.

Tvorbou a dílem i významem shodují se s adjektivy na

-ní a jsou jako i tato základem substantiv na -nik.

Ye všech těchto případech měkčí se hrdelnice na druhém

stupni, t. j.:

k v č: apotečný, kostečný, mléčný, obročný, skutečný,

společný, svátečný, vděčný, všetečný, zbytečný, zvučný;

g v ž: běžný, božný, dlužný, přísěžný, služný, sněžný,

tržný, výstražný. *) ch v š : kožišný, posměšný, prašný, prospěšný, pyšný.

Také proti c vzniklému z k bývá tu č a proti z vzniklému

z praslov. g bývá ž : náměsiečný, srdečný, uličný, koneční,

tanečník; peněžný. Jiné c, z nezměněno: mocný, obecný,

nuzný atp.

Složená koncovka -ovný (-ovní) jest původně od u-kmenů

(domOf-ní z domu-, stupň. -eu-) — i slovesa třídy VI. jsou

toho původu (následovný, milovný, zklamovný, hodovní) — a

pak též analogická (boh-ovný).

Prostou koncovkou -ný z themat slovesných vykládáme si ze svých dokladů vznik těchto: doufajný, nekojný, obžerný,

odpustný, příchylný a snad s o b η ý (poněvadž nevíme, zdali

doloženo subst. soba vedle složeného zpósob, zásoba, — od

slovesa sob-iti).

Nepatří sem taková adjektiva v -ný ukončená, kde -n

náleží k thematu, kmenotvorná přípona adjektivní pak jest jen

*1 Zdánlivě odchylné adj. dra/řný podle Mikl. 116 utvořeno

jest suffixem -ks (nikoli -tni.), a tedy nepatří sem (pol. dragnie).



Příspěvky k staročeskému kmeuosloví ze spisů Husových. 455

-ý (-o+jt, -xjb): čtyřdn-ý (den-): čtyídný geft Post. 163*· cztyřdny Post. 163b; nepřiezn-ý (přiezn-, nč. přízeň): nepřiezně Ε. 1, 159 ; pln-ý, prázdn-ý (prázn-, nč. prázden), strázn-ý

(strázn-, nč. strázeň) : Kristus strážný, pracovitý v slovu otcě

svého ... a tito vždy zpět, nice netrpie E. 3, 137.

Všechny doklady ostatní — a máme jich z Husa sílu ve

likou — jsou ze základů jmenných, a to substantivních; ode jmen jiných odvozena jsou tato adjektiva: daremný

(darm-o), tajemný (tajm-o, z part. praes. pass. tajem Mikl. Et·.

Wtb. s. v. ta-), dvojný (dvój-), trojný (troj-), drahný (drah-o, drahý), sprostný (sprost-ý), zpětný (zpět-).

Hojná jsou adjektiva v -ný (-ní, po příp. subst. v -nik, která je předpokládají), vzniklá z výrazů složitých:

nâbozny (na bon-aj, nadstatny (nad stat-i), nâmesiecny

(na měsiec), náměstný (na miesto), náramný (na rámě?), pocestný

(po cestě), podsvémocný (pod -f- svémocný, svámocný, svá moc, srv. u Gb. Přír. 66 svávolný

— svévolný), pochlebný (po chlebě),

pověžný (po věži), povýšný (po výši), stoletný (sto let), úhlavný (u hlavy) ; nádenní (na den), ostatní (o stati), pokostní (po kosti), potomní (po tom), námezdník (na mzdu).

Kmenové -ě- bývá při dvojslabičných adjektivech na -ný nezdlouženo proti ie v příslušných substantivech základních, na př, : dělný, (ná)městný, sméšný, sněžný, věrný, větrní ; též

v adj. peněžný.

Ale naproti tornu : simerný, šietný, (desietný, měsiečný).

Z dokladů našich posud jsou obvyklá (po případě s ně

jakou změnou hláskovou) tato adjektiva na prosté -ný neb

-ovný: bezdušný, běžný, bludný, časný, daremný, dělný, dóvodný,

drahný, dvornomluvný, hedvábný, bodinný, hojný, břmotný, cha

terný, květný, mešný, milovný, ínisterný, mléčný, mlsný, mocný,

modlitebný, mnohořečný, mýtný, nábožný, nadějný, nájemný, ná

měsiečný, náměstný, náramný, nelícný, nemocný, ueplodný, ne

přístupný, neproměnný, nepyšný, neskrovný, nesmierný, nevinný,

nevýmluvný (v stč. s významem nevymluvitelný, nevypravitelný),

nravný, nuzný, obecný, obětný, omylný, osadný, peněžný, pilný,

plodný, pocdstný, podobný, pochlebný, posměšný, pověstný, pří

chylný, příkladný, přípravný, přístupný, prospěšný, robotný, rodný,

skutečný, služebný, smierný, sněžný, společný, srdečný, stkvostný,

strážný, svodný, šeradný, šeředný, tajemný, tajný, tělesřný, účastný,

vděčný, věrný, všetečný, výstražný, vzpupný, zbytečný, zčastný,

zpětný, způsobný, zvučný. A j.

Dokladů nyní neobvyklých jest u Husa rovněž řada veliká:

apotečný: ze všeho prachu apoteczneho Šal. 59a; bavln ný: (šlojieř) bawlný Post. lllb;



456 Κ. Novák

bělný: flogíeř bielny Post. 11 lb;

blatný: blatna, nečistá (myšlenie) Post. 219b;

bobovný: kteříž chtie bohovně živi býti Ε. 1, 349; božný: by co božné v těcb stvořeních bylo Ε. 1, 103;

desietný: deííetný, t. peniez, jenž jest deset jiných

peněz platil Šal. 60b;

diábelný: lidé ďábelní Ε. 1, 88; doufajný: (aby pravdy) bránil doufajně E. 3, 272; dvojný: ktož plní (křivú přísahu), dvojně hřěší Ε. 1, 106; hemišný (hamisch = potutelný, poťouchlý): někto sě

směje z závisti, někto z nevěry, to hemišně, někto z zabylstvie Ε. 1, 272;

hlavný: miefto hlawne Šal. 129b;

hospodářný: hofpodařny . . . bohatec nehofpodařny Post. 113a ;

h y nutný (hynut-ie, = periculosus) : hynutné jest, to jest

nejisté, k zahynutí na duši blízké Ε. 1, 269 Hynutně Ε. 1, 157;

kostečný: miefto koperfke, neb kofteczné Post. 188a;

kostelný: Kostelná příprava Ε. 1, 369;

kožišný: kukly kožišné Ε. 1, 302; krčemný: kněžie krčemní Ε. 1, 263;

kuchynný: kněz (jest) kuchynný E. 3, 246 kuchynní

(1. mn.) E. 3, 247; lesný: mezy drzíewím lefnym Šal. 39b;

mluvný: mezi mluvnými viece mluvnější jsú . .. Ε. 1, 271 ;

modlný: (ducha sv.), jenž s otcem i s synem spolu modlný

jest i spolu slavný Ε. 1. 46; m y siný: aby mysl byla povýšná, to jest o bohu myslná

Ε. 1, 308; η á do bílý: Kterak si krásná a kterak nadobna . . .

v rozkošech svých Šal. 132a;

nadstatný: (Tělo Kristovo) jest chléb nadstatný, nenieť

jed E. 3, 173; následovný (= následování hodný): divná jest i ná

fledowná pána našeho pokora Post. 185a;

nečíslný: neduhové nečíslní Ε. 1, 293;

nedělný: den nedělný Ε. 1, 122;

nekojný: pomine život svatý, jenž jest v tomto světě

nekojný E. 3, 153; neumný: (bóh) msti nad neumnými Ε. 1, 249 kněžie

zle a neumně sú ho zabili Ε. 1, 188 ;

obchodný: (kněžím) jinak neřádně obchodným Ε. 1, 219; obludný: co obludného Post. 68b ;

obroěný: hynštóv obrocznych kněží Post. 61b;

obžerný: v rozkošech smilných a obžerných Ε. 1, 68

(kněžie) obžerní Ε. 1, 123 kteříž obzernie živi jsú Post. 191b; odchodné: za odchodné Post. 36";




o divný: (aby byl) odiven Post. 11 lb ; odpustný: Tyru a Sidonu odpustnějie, to jest lehčejé

bude než vám Ε. 1, 196;

omladný: omladné ženy Post. 217b;

podsvémocný (viz svémocný!) Post. 202b ;

pochopný: duchu pochopně E. 3, 266;

popudný: tu dawnv a popudnv otažku Post. 183a láska

nenie popudná Ε. 1, 163;

ρ o v ě ž η ý : pán, který slepého učinil by poviežnym Post. 127a;

povýšný: mysl povýšná Ε. 1, 308;

prašný: přieval prašný Ε. 1, 55;

přiekazný: od přiekazného diela Ε. 1, 115; prvorodný samec Ε. 1, 321;

psotný: myšlenie psotná Ε. 1, 55 psotné příhody

E. 3, 270 nežitem psotným Ε. 1, 56;

rádný: na rádném domu Ε. 1, 133;

řečný: s haněním riecznym (sic) neb psaným Post. 132a;

rolný: diela rolná a řemeslná Ε. 1, 118 a podobně 119;

rukotržný: Petru rukotržnému Ε. 1, 171 rukotržně

Ε. 1, 175; /_· _\ τη s υ u JU y . L· Zičioiu^cuA ísuuujuu ucu /irxaobmuu V0·1^/ x-i' * *~>\^

sobného zaslúžení Ε. 3, 158;

sprostný: Hř. 248a;

stoletný: dietě ve stu letech neb stoletné Ε. 1, 117;

svatebny: fvatebny člověk Post. 17 5a ;

svátečný: tanečnicě fvateczné Post. 120b a 188a;

svémocný, podsvémocný: jedno (odpúštěnie) slově

fwemoczné (remissio autentica) . . . druhé podfwémoczné, to věz,

pod svémocným najprve Post. 202b ;

šalvějný: (vóni) šalvějnú Ε. 1, 220; šarlatný: točeničce purpurové neb ffarlatne Šal. 69b;

sietný, nešietný: baby fíetné Post. 31a pút nešietnú

Ε. 1, 270; uristupiiy: ^nauejt;; unstuputt jjj. o, i<jv,

trojný: trojně Ε. 1, 4 a 95, 100; tržný: věcí tržných Ε. 1, 132;

úhlavný: úhlavnému (pánu) Ε. 1, 144 kteříž sú měli

vhlawnv nepřiezen Post. 53a sedm vhlawnych hříechóv Post. 49a ;

uličný: v kútiech uličných Ε. 1, 289; vodnotelný: o člověku vodnotelném Post. 165a (člověk)

wodnotelny Post. 165a;

vodný: vodné tele Post. 165a bez vodného křítu

Post. 108b nemoc vodná Post. 165b;

vše volný: z své vševolné dobrotivosti Ε. 1, 62;

zápovědný: v deů od boha zápovědný Ε. 1, 123;

zásobný: vidíte je veselý, zásobny E. 3, 195;



458 Κ. Novák

zátratný: zátratně Ε. 1, 109;

zbytečný s někým (=: společenský, m. sbytečný) : člověk ...

jest živočich tichý a zbyteczny f ginými Post. 145a;

zklamovný: zklamownym dárkem Post. 209b;

žádostný: láska nenie cti žádostna Ε. 1, 162;

žalářný: žalářného Post. 124b (navštieviti) žalářného

Ε. 1, 140 (= uvězněný) ; žalobný: (starý) jest smutný a žalobný Post. 215b

(= naříkavý) ; živostný: bázeň živostná Ε. 1, 363 a 59;

žlučný miešek Ε. 1, 84.

Koncovka -dlný.

Složenou koncovku -dlný probereme zvláště ; rovněž jí pří buzné koncovky -edlný a -tedlný. Připínají se všecky k thematům

slovesným a význam jich jest roven významu latinské koncovky

-hilis; znamenají totiž schopnost k ději základem vyjádřenému ve smyslu passivním.

Y koncovce -dlný jest -l původem koncovka příčestí

1-ového, d pak je přisuto (stejně jako v uvedených kon

covkách druhých a v konc. -dlivý ; viz Gb. Přír. 35), tedy :

-(d)-l-ný; na př. : vidě-d-l-ný, netrpě-d-l-ný, nedoufa-d-l-ný.

Toto přisuté -d- mělo asi podnět v příkladech, kde je

kmenové, jako: jěd-l-ný (*jěd-ti, jiesti*). Ze sloves, jichž kmen infinitivní jest na -ě (vidědlný,

trpědlný), vzat pak popud, rozšířiti celou koncovku -ědlný

(-edlný) i k thematům slovesným druhu jiného, zejm. k the

matům sloves třídy IV. : nekúp-edlný (kúp-iti), neodpušt-ědlný

(odpust-iti), (ne)poruš-edlný (poruš-iti), neuzdrav-edlný (uzdrav-iti), nevyčišč-edlný (vyčist-iti), potup-ědlný (potup-iti), proměn-ědlný (proměn-iti), smrt-edlný (smrt-iti), spas-edlný (spas-iti), *učedlný (uě-iti, předpokládá je subst. učedlník).

Také k substantivům utvořeným z tkemat slovesných kon

covkou -tel přistupuje další koncovka -ný a vzniká tak konc.

složená -telný, se vsutým -d- pak -tedlný:

čí-ti, či-tel, či-tecíl-ný; káza-ti, kaza-tel, kaza-te<?l-ný ;

poruši-ti, poruši-tel, poruši-tedl-ný ; zřie-ti, zřě-tel, zřě-teíl-ný.

Všecky tyto doklady, pro češtinu starou zvláštní, uvádíme

pohromadě v pořádku abecedním:

*) Mikl. (str. 152) domnívá se, že d je původní, předpokládaje proti Schleicherovi (-lt ze stind. -ra) a j., že přič. č. min. mělo pův. koncovku -tU (-dh) ze staroind. -tra (str. 941. — (Podobněji — bez

přisouvání — vysvětluje se -dlný ze subst. -dlo. Gb.)




čitedlný: bez čitedlného znánie Ε. 1, 3 čitedlné muky Ε. 1, 17 když sú spasitele (učedlníci) czitedlnie při sobě měli Post. 90a;

jědlný: i jiné věci giedlné Post. 165b; kazatedlný: kde jest stála ftolice kazatedlná Post. 41a;

nedoufadlný: aby (vy) nedoufadlně kázali Ε. 1, 233; nekúpedlný: (kteříž) nekupedlný miloít (t. jenž nemož

kúpena penězi býti) peniežmi kupiti chtie Post. 212b; neodpuštědlný: hřiecb proti duchu sv. jest neod

puštědlný Ε. 1, 394; netrpědlný: (těla) netrpědlná Ε. 1, 40 netrpědlná, to

jest přeukrutná věc E. 3, 194; srov. netrpedlnoft Hř. 244b;

neuzdravedlný: nevzdravedlnv chlubu Post. 10 2";

nevyčišěedlný: neb nevyčifčiedlna (či ft?) jest vina (t. že nemóž lehcě býti vyčištěna) Post. 21 lb;

porušedlný, neporušedlný: toto porušedlné Ε. 1, 40

(ti) proměnili sú slávu neporušedlnébo boha v podobenstvie obraza porušedlnébo Ε. 1, 67 ;

*porušitedlný předpokládá subst. porušitedlnostE. 3,132;

potupědlný: (požívánie) jest potupědlnějšie E. 3, 209; proměnědlný (zákon) E. 3, 194; smrtedlný: člověk zde, jsa smrtedlen Ε. 1, 61;Hř. 239b

a násl. přečasto;

spasedlný: k spasedlnému naučení Ε. 1, 151 (Pán)

fpafedlnie nás (napomenul) Post. 102® ;

spravedlný (tu je však d kmenové a l vsuté, viz Gb.

Přír. 31): Sprawedlny Hř. 245a;

trpedlný předpokládá subst. trpedlnost Hř. 244b a 246a

a viz netrpědlný ; vedle trpieliwy Hř. 244b ;

vidědlný: vidědlnýcb všech věcí i nevidědlných Ε. 1, 46

(stvořenie) okem tělestným vidědlné Ε. 1, 61 ;

zřětedlný: aby to zřietedlniegíe ukázal pán Post. 203b.

Některé doplňky k tomuto článku:

Ke str. 252: hrobec Ε. 1, 284. Ke str. 253: snúbcě fkrze ínubce Šal. lla; úmluvcě

Ε. 1, 415; přímluvcě (nom. sg.) tamže, ti jenž mají za nás přímluvcě býti E. 2, 249.

Ke str. 254: zrnce Ε. 1, 285.

Ke str. 256: bráč E. 2, 314. Ke str. 451 : Podle Fr. A. Slavíka v ČČMus. 1889, str. 160,

Blažena je zkratek zBlahoslava proti Blažen = Blahoslav.



Documents

Příspěvky k staročeskému kmenosloví ze spisů Husových