Práce s pohádkou v mateřské škole - Theses · 2016-09-09 · Adolfem Dudkem – Červená Karkulka. V ostatních případech respektuje v psaní velkých písmen platnou pravopisnou

Univerzita Hradec Králové

Pedagogická fakulta

Ústav primární a preprimární edukace

Práce s pohádkou v mateřské škole

Bakalářská práce

Autor: Kateřina Legerská

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy

Vedoucí práce: Mgr. Petra Bubeníčková, Ph.D.

Hradec Králové

2016

Zadání bakalářské práce

Autor: Kateřina Legerská

Studium: P131185

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy

Název bakalářské práce: Práce s pohádkou v mateřské škole

Název bakalářské práce AJ: Work with a fairytale in kindergarten

Cíl, metody, literatura, předpoklady:

Práce popisuje činnosti s pohádkou realizované v prostředí mateřské školy, které

souvisejí s rozvojem jednotlivých kompetencí stanovených RVP PV.

BACUS, Anne (2004). Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let. Praha: Portál. ISBN 80-7178-

862-7.

ČERNOUŠEK, Michal (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros. ISBN 80-00-

00060-1.

MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. (2004). Encyklopedie literárních žánrů.

Praha – Litomyšl: Paseka. ISBN 80-7185-669-X.

PAVERA, Libor, VŠETIČKA, František (2002). Lexikon literárních pojmů. Olomouc:

Nakladatelství Olomouc. ISBN 80-7182-124-1.

RICHTER, Luděk (2004). Pohádka? ? a divadlo. Praha: Dobré divadlo dětem. ISBN 80-

902975-2-8.

Garantující pracoviště: Katedra českého jazyka a literatury,

Pedagogická fakulta

Vedoucí práce: Mgr. Petra Bubeníčková, Ph.D.

Oponent: Mgr. Michal Čuřín

Datum zadání závěrečné práce: 19. 1. 2015

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího bakalářské

práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.

V Hradci Králové, dne 26. května 2016

...............................................

Podpis autora

Poděkování:

Děkuji Mgr. Petře Bubeníčkové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a konzultace při

vypracování této bakalářské práce.

Anotace:

LEGERSKÁ, Kateřina. Práce s pohádkou v mateřské škole. [bakalářská práce]. Hradec

Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 65 s.

Bakalářská práce je zaměřena na práci s předškolními dětmi a pohádkou. Teoretická

část se zabývá specifiky vývoje dětí v předškolním věku, principy rozvoje

předčtenářské gramotnosti, genezí pohádky a jejím vlivem na dětského vnímatele.

Praktickou část tvoří projekt, který je zaměřen na rozvoj předčtenářské gramotnosti.

Projekt je zaměřen na děti ve věku pěti až sedmi let a využívá dvě autorské pohádky o

Červená karkulce.

Klíčová slova:

Předškolní vzdělávání, pohádka, dítě v předškolním věku, předčtenářská gramotnost,

projekt.

Annotation:

LEGERSKÁ, Kateřina. Work with a fairytale in kindergarten.[bachelor degree thesis].

Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2016. 65 pp.

Bachelor thesis.

The bachelor degree thesis is focused on working with pre children and the fairytale.

The teoretical part is about preschool children and theirs specifical skills and about the

development and progres of pre reading and early literacy as well. The practical part is

focused on children at the age of five to seven years and it is based on classic fairytale

The Red Riding Hood in two versions, both from different autor.

Keywords:

Preschool education, fairytale, child in preschool age, pre reading and early literacy,

project.

7

Obsah

1. Úvod ....................................................................................................................... 9

2. Dítě předškolního věku ........................................................................................ 11

3. Předčtenářské období v mateřské škole ............................................................... 15

3.1 Vhodná literatura pro předškolní děti .............................................................. 17

4. Pohádka a dítě předškolního věku ....................................................................... 19

5. Pohádka ................................................................................................................ 22

5.1 Definice pohádky ............................................................................................. 22

5.2 Znaky pohádky ................................................................................................. 23

5.3 Funkce pohádky ............................................................................................... 24

6. Typologie pohádek .............................................................................................. 28

6.1 Lidová pohádka ................................................................................................ 28

6.2 Autorská pohádka ............................................................................................. 28

6.3 Kouzelná pohádka ............................................................................................ 29

6.4 Zvířecí pohádka ................................................................................................ 29

6.5 Legendární pohádka ......................................................................................... 29

6.6 Realistická pohádka ......................................................................................... 30

7. Praktická část – projekt ........................................................................................ 32

7.1 MŠ Kampanova ................................................................................................ 32

7.1.2 Režim dne ................................................................................................. 34

8. Činnosti ................................................................................................................ 36

8.1 PONDĚLÍ ......................................................................................................... 36

8.1.1 Reflexe ...................................................................................................... 37

8.2 ÚTERÝ ............................................................................................................ 39

8.2.1 Reflexe ...................................................................................................... 41

8.3 STŘEDA .......................................................................................................... 42

8.3.1 Reflexe ...................................................................................................... 43

8.4 ČTVRTEK ....................................................................................................... 44

8.4.1 Reflexe ...................................................................................................... 47

8

8.5 PÁTEK ............................................................................................................. 48

8.5.1 Reflexe ...................................................................................................... 50

9. Ukončení projektu ................................................................................................ 51

9.1 Závěrečná reflexe ............................................................................................. 51

10. Závěr .................................................................................................................... 53

11. Seznam použité literatury .................................................................................... 54

12. Internetové zdroje ................................................................................................ 55

13. Seznam příloh ...................................................................................................... 56

9

1. Úvod

Všeobecná představa široké veřejnosti je taková, že náplň činností v mateřské škole je

především hraní si s hračkami, krácení času pomocí různých her a nic nepřinášející

aktivity, které mají pouze zaměstnat děti po dobu jejich odloučení od rodičů. Lidé, kteří

se této problematice věnují, však vědí, že to tak není. Učitelé v mateřské škole pokládají

základní kameny pro další vzdělávání dětí. Jedná se tedy o jednu z nejdůležitějších částí

dospívání každého jedince.

Ke své bakalářské práci jsem si zvolila téma „Práce s pohádkou v mateřské škole“,

především proto, abych se mohla více věnovat důležitosti předškolního vzdělávání.

Významným úkolem je začlenit různé edukační metody do her tak, aby daného

předškoláka bavily, a aby si z nich co nejvíce odnesl do nadcházejícího života.

Každý pedagog, který aktivně působí v mateřské škole, by měl využívat co nejvíce

různých metod při práci s dětmi. Měl by tak činit hlavně proto, že každé dítě je jiné a

vyhovuje mu jiný způsob práce.

Cílem této bakalářské práce je ukázat, že pohádka jako taková, má i do budoucna stále

neoddiskutovatelné místo v mateřských školách a je jedním z primárních nástrojů při

tvarování charakteru mladého člověka.

Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, část teoretickou a část praktickou. V první

zmíněné se zaměřuji především na dítě v předškolním věku, jeho předčtenářskou

gramotnost a samotnou podstatu pohádky. Pokud si dovolím tvrdit, že pohádka je

jednou ze zásadních forem pro rozvoj jedince, je třeba si přesně definovat jednotlivé

funkce a označit výhody pohádek. V této práci lze nalézt uvedenou definici pohádky,

její poznávací znaky a v neposlední řadě její funkce. Další oddíl je věnovaný typologii

pohádek, jejich rozlišovacím znakům a účinnosti na jednotlivé fáze vývoje předškolního

dítěte.

10

V praktické části se věnuji realizaci samotného projektu, ve kterém využívám

především autorskou pohádku Červená Karkulka 1od Adolfa Dudka. Projekt je zaměřen

na rozvíjení předčtenářské gramotnosti pomocí nejrůznějších her a aktivit. Tyto činnosti

jsou zde podrobně popsány a jsou zaměřeny na práci individuální, skupinovou i s celou

třídou.

Přílohy této bakalářské práce obsahují především obrázky, které jsou využívány při

jednotlivých činnostech.

1 Autorka práce akceptuje psaní velkých písmen v pojmenování hlavní hrdinky pohádky

Adolfem Dudkem – Červená Karkulka. V ostatních případech respektuje v psaní

velkých písmen platnou pravopisnou normu – Červená karkulka.

11

2. Dítě předškolního věku

Dětmi v předškolním věku jsou myšleny děti od 3 do přibližně 6 let věku. V tomto

období se děti pomalu začínají zbavovat závislosti na rodině, osvojují si běžné formy

chování a učí se, jak se chovat ve skupině přibližně starých dětí. Vrcholem tohoto

období je nástup do školy. Než však dítě do základní školy nastoupí, musí projít

několika vývojovými stádii. (Vágnerová, 2000)

Langmeier nazývá předškolní období jako věk hry. „Hra má pro vývoj osobnosti

v tomto věku rozhodující význam – hrou se dítě učí, hra prospívá jeho vývoji tělesnému,

ve hře dítě prožívá plnou radost a vyžívá se citově, hra je nejlepším prostředkem

výchovným a pomocníkem pro společenské zařazení dítěte i pro jeho mravní růst“

(Langmeier, 1985, s. 172).

Označení „věk hry“ tímto známým dětským klinickým psychologem je velmi výstižné.

V dnešní době se klade velký důraz na učení hrou. Hra je pro dětí nejpřirozenější

způsob, jak objevovat základní zákonitosti našeho světa.

Doktorka psychologie a autorka mnoha knih o výchově Anne Bacus (2004), dělí období

předškolního věku do šesti skupin:

Dítě od tří do tří a půl let

Tyto děti jsou stále velmi citově vázané na matku. Děti ve třech letech věku dokáží

udržet rovnováhu, mají velice rádi humor a přejí si dělat rodičům radost. Většina mluví

plynule a jejich slovní zásoba se pohybuje mezi osmi sty a tisícem slov. Mají rády

knížky s obrázky, které si mohou u předčítání prohlížet. Často chtějí číst jednu

oblíbenou pohádku neustále dokola, až si ji téměř celou pamatují z paměti. Nejraději

mívají příběhy o zvířátkách, se kterými se mnohdy ztotožňují. V tomto věku už děti

mohou nastoupit do mateřské školy, kde se učí především samoobsluze.

12

Dítě od tří a půl do čtyř let

Děti v tomto věku se učí ovládat své mnohdy agresivní chování. Místo tělesných

potyček tak často přecházejí k potyčkám slovním. Není nic neobvyklého, když si

vymyslí imaginárního kamaráda. Tři a půl leté děti jsou velice citlivé a velmi tak

prožívají pokárání i pochvalu. Začínají se zajímat o to, co a jak funguje. Nastupuje tedy

známá otázka „a proč?“. Slovní zásoba dětí v tomto věku je dostatečně rozvinutá na to,

aby mohly formovat delší věty a používat tvary sloves, větný zápor a některé příslovce.

Tyto děti vydrží poslouchat i dvacet minut dlouhé příběhy a začínají je zajímat i

pohádky na motivy lidových pohádek. V tomto věku mají děti v oblibě rytmické

příběhy. Některé děti, na konci tohoto období, začínají projevovat zájem o psané texty a

čtení. V takovém případě bychom je v tom měli podpořit. V mateřské škole se pak tyto

děti učí poznat a napsat některá písmena nebo dokonce jednoduchá krátká slova.

Dítě od čtyř do čtyř a půl let

V tomto věku si děti již plně uvědomují samy sebe a mají velmi bohatou představivost.

Bývají neposlušní, hluční, často se smějí, ale i pláčou. Jejich slovní zásoba se pohybuje

okolo patnácti set slov a neustále roste. Dokáží již mluvit v delších větách a užívat

správné časy. Orientují se v prostoru a vědí co je za den či měsíc. Často vedou

rozhovory se svým imaginárním kamarádem. Čtyřleté děti jsou velice kreativní a bývají

pyšné na své výrobky. V tomto období už navazují přátelství a to zpravidla se stejným

pohlavím. Mnohdy se mezi sebou dohadují a každý den je pro ně kamarád někdo jiný.

Mají rády aktivity, kterých se účastní celá rodina. Otázka „a proč?“ je kladena čím dál

častěji. Čtyřletí dávají přednost delším příběhům a oblíbená je u nich vtipná poezie,

která ani nemusí dávat smysl. Upřednostňují knížky, které jsou zaměřené na jejich

oblíbená témata, jako jsou například auta či zvířátka. V mateřské škole se dítě v tomto

věku seznamuje s časem. Zájem o typ pohádek je takřka totožný s dětmi ve věku čtyř a

půl let.

13

Dítě od čtyř a půl do pěti let

Pro tyto děti je typické, že ještě nejsou schopny rozeznat skutečnost od fikce. Často

proto lžou a ani si to neuvědomují. Z tohoto důvodu bychom je za takovou lež neměli

trestat. Jejich fantazie je velmi bohatá. Čtyř a půl leté dítě má průměrnou slovní zásobu

okolo tisíc devíti set slov. Ve školce procvičují především posloupnost, třídění a

rozvíjejí sluchové vnímání.

Dítě od pěti do pěti a půl let

Pětileté děti začínají být vyrovnané a rády dostávají zodpovědnost. Obdivují dospělé.

Bývají velmi milé a spolupracují tak, jak se po nich žádá bez větších problémů. Snaží

se být poslušné a dodržovat pravidla, aby byly pochváleny. Podělí se s ostatními o

hračku. Pětiletí rádi povídají a jejich slovní zásoba se pohybuje okolo dvou tisíc slov.

Mluví plynně a až na drobné gramatické chyby správně. Často přemýšlejí o věcech,

které jim sdělíme a snaží se je zevšeobecňovat. Dokáží už napsat své jméno, poznají

poměrně dost písmen a snaží se je psát. Děti v tomto věku začínají chápat rozdíly mezi

pravdou a fikcí. Uvědomují si, že pohádky jsou smyšlené. Upřednostňují knížky, které

mají skutečný příběh. Snaží se mít, co nejvíce kamarádů a nestydí se říkat nahlas to, co

si myslí. V mateřské škole tyto děti procvičují jednotlivé hlásky.

Dítě od pěti a půl do šesti let

V tomto věku už jsou viditelné veliké rozdíly mezi jedinci. Děti od pěti let už nejsou

tolik přizpůsobivé, jako dříve Tyto děti začínají být velmi náladové a stydlivé. Znají už

některá písmenka a většina si dokáže přečíst některá jednoduchá slova a psát zleva

doprava. Některé děti mají problémy se psaním a píší především číslice obráceně. Děti

v tomto období upřednostňují delší pohádky s bohatým dějem. V mateřské škole se učí

především samostatnosti a spolupráci s vrstevníky.

Mezi jednotlivými obdobími rozvoje dítěte je tedy široká škála rozdílů. U každého

jedince se různé schopnosti vyvíjejí jinak a v jiném tempu. Velký, až skoro zásadní vliv

na tento tělesný i dušení rozvoj má výchova, která se dítěti dostává již od raného dětství.

Vrcholem předškolního věku je období šesti let, kdy se začínají projevovat největší

rozdíly mezi jednotlivci.

14

Základním vlivem na jazykový rozvoj dítěte je řeč jeho matky. Samozřejmě se nejedná

o jediný aspekt, dalším a téměř srovnatelným subjektem, který tento vývoj značně

ovlivňuje je řeč a přednes učitelky v mateřské škole. Je to způsobené především tím, že

trendem současné doby je poměrně brzký nástup matek do zaměstnání. Tím pádem dítě

tráví více času v mateřské škole, nežli v přímém kontaktu s matkou. (Průcha, 2011)

Vliv učitelky, potažmo jiné pedagogické osoby, na předškolní dítě je opravdu zásadní.

Učitelka zde pro dítě představuje vzor, co se chování a komunikace týče. Je to

především proto, že dítě tráví v mateřské škole většinu dne. Je třeba připustit, že tato

myšlenka by se dala použít i na většinu dospělých, kteří vedou například zájmové

kroužky a jsou tak s dětmi v kontaktu velmi často. Strávený čas v mateřské škole

znamená většinou ve výsledku dlouhý časový úsek a proto má dítě právě zde nejvíce

příležitostí se naučit správné řeči, různým výrazům a slovním obratům.

15

3. Předčtenářské období v mateřské škole

Je všeobecně známo, že každý člověk je jiný. To platí i ve vztahu ke čtení. Někteří lidé

čtou často a rádi. Jiní naopak jen když opravdu musí. Obzvláště v dnešní době se lidé

přiklánějí více k jiným zdrojům informací. Rádi sledují televizi nebo si pouští

audioknihy. Vlastní čtení je však velmi důležité. Když čteme sami nějaký text, musíme

se více soustředit a přemýšlet o něm. Také nás vlastní čtení mnohem více rozvíjí. Měli

bychom tedy k této činnosti vést i své děti a to už od raného dětství a rozvíjet tím jejich

předčtenářskou gramotnost.

Předčtenářská etapa se dělí na mladší a starší. Do mladšího předčtenářského období se

zařazují děti do třech let věku. Ve starší etapě jsou pak děti od tří do šesti let.

U dětí v předškolním věku ještě nelze mluvit o čtenářské gramotnosti, jelikož děti

v tomto období zatím neumí číst. Předčtenářská gramotnost je tedy především vnímání

sluchové a zrakové. To probíhá například, když dítěti čteme pohádkovou knížku

s obrázky a ono si je současně při poslechu prohlíží. První zážitky, které si dítě odnese

z předčítání, ho ovlivní v další chuti ke čtení. „Materiálem, na kterém dítě poprvé

uchopuje význam slovních obrazů, jsou v této etapě knížky-hračky, leporela, obrázkové

publikace, alba a omalovánky“ (Homolová, 2009, s. 16). (Tomášková 2015; Homolová,

2009)

V mateřské škole se tedy zaměřujeme na přípravu dětí na etapu čtenářskou. Jde

především o trénování paměti, dovednosti soustředit se a dokázat podělit se o své

zážitky při poslechu různých příběhů. Snažíme se o to, aby měly děti kladný vztah ke

knihám a dokázaly dále využít to, co se v nich dozvědí. Jelikož děti v prvních třídách

vynaloží všechno své úsilí ke zvládnutí samotného čtení. To znamená spojování hlásek

do slabik a slabiky do slov. Snažíme se jim tuto velikou námahu usnadnit tím, že se

v mateřské škole zaměřujeme na rozvoj sluchového a zrakového vnímaní, jemné i hrubé

motoriky, pravolevou orientaci a orientaci v prostoru. Důležité je také naučit děti umět

se správně vyjádřit a podporovat je v jejich fantazii. To vše jim pomůže při vlastní

schopnosti číst. Měli bychom klást na děti takové nároky, které jsou schopné zvládnout

a přihlížet na jejich individualitu. Kdybychom tak nečinili, mohli bychom také dítě

úplně odradit od čtení. I když některé děti určité činnosti zvládají velmi rychle, neměli

bychom žádné etapy přeskakovat. Vždy musíme začít od nejjednoduššího úkolu a

16

postupovat až k tomu nejtěžšímu. Přesto, že se to tak nezdá, všechny tyto činnosti jsou

pro nauku čtení velmi důležité. Dítě, které se nedokáže orientovat v textu nebo se na něj

nedovede soustředit, by mělo na základní škole veliké problémy. (Tomášková, 2015)

Z výše uvedeného textu tedy plyne, že mateřská škola má důležitý úkol v oblasti

rozvíjení dítěte po mnoha stránkách. Musíme si uvědomit, že děti předškolního věku

bychom měli učit nenásilnou hravou formou. Tedy využívat nejrůznější her, u kterých si

děti téměř ani neuvědomí, že se učí něčemu novému. Tím předcházíme tomu, že by se

dítě vzpouzelo tomu, něco nového se naučit.

Dětem by měla učitelka předčítat nejen před spaním, ale také při nejrůznějších

činnostech během dne. Před spaním slouží totiž čtení spíše ke zklidnění či dokonce

uspání dětí. Spousta z nich tak příběh nevnímá nebo ho neslyší do konce. Je žádoucí,

aby se děti naučily vnímat, co se v příběhu děje, dokázaly se o to podělit s ostatními

nebo dokonce vymyslet jinou verzi například toho jak pohádka skončí. To všechno by

měla učitelka řešit s dětmi při dopoledních činnostech. Sama jsem při praxích navštívila

několik mateřských škol. Vím tedy, že každá třída má vždy svou vlastní knihovničku,

kde si děti mohou dle chuti vybrat knížku, kterou si budou prohlížet nebo jim ji učitelka

přečte. Setkala jsem se i s dětmi, které po mně přímo vyžadovaly předčítání jejich

oblíbených knížek. Většina mateřských škol také navštěvuje městskou knihovnu, kde si

děti vyberou několik knih, které si vypůjčí a společně se s nimi v MŠ seznamují.

Tomášková uvádí několik hledisek, které předčítání též napomáhá rozvíjet.

„Vede děti k lásce ke knize, ve vztahu ke čtení a radosti z něj.

Děti se seznamují s významem čtení, získají povědomí, že jim kniha přináší nové

poznatky a vědomosti.

Rozvíjí dětskou představivost, fantazii, paměť, řeč a myšlení.

Rozšiřuje aktivní i pasivní slovní zásobu dětí a jejich vyjadřovací a komunikační

schopnosti.

Díky předčítání se děti učí soustředit se a nepřebíhat od jedné činnosti ke druhé,

dokončit zadaný úkol, splnit cíl, který si stanovily.

Podporuje rozvoj koncentrace pozornosti.

17

Rozvíjí se zraková a sluchová paměť dětí a jejich schopnost udržení čteného

v paměti.

Rozvíjí s myšlení a paměť dětí.

Předčítání také zprostředkovává životní zkušenosti, které dítě potřebuje, neboť

se se všemi ještě nesetkalo“ (2015, s. 20 a 21).

Děti seznamujeme nejen s obsahem knihy, ale také s tím, kdo ji napsal či ilustroval.

V návaznosti na knihu, se kterou jsme se seznámili, můžeme vymyslet velkou spoustu

činností, ve kterých se utvrdíme, že děti příběh pochopily. Takovými činnostmi mohou

být kupříkladu výroba primitivní knihy, kde se děti seznámí s tím, jak vlastně kniha

vzniká, jednoduché dramatizace krátkých pohádek nebo třeba i krátký poslech pohádky

v jiném jazyce. (Tomášková, 2015)

Z vlastní zkušenosti vím, že právě dramatizaci mají děti velmi rády. Dokáží bez pomoci

učitele vymyslet úžasné a vtipné scénky. Jsou dokonce schopné vymyslet i krátké

divadlo. Když dětem dáme k dispozici kostýmy, dokáží se vcítit do role ještě lépe a moc

je takové činnosti baví. Rozvíjíme tak i jejich fantazii a vyjadřovací schopnosti.

3.1 Vhodná literatura pro předškolní děti

Literatura v životě předškolních dětí hraje důležitou výchovně vzdělávací a estetickou

roli. Pro děti je kniha zprvu hlavně hračkou. Ta se tedy přizpůsobuje dítěti a jeho

vývojovému období. „V pedagogické praxi převládlo dělení umělecké literatury podle

jazykové formy na poezii, prózu a drama. Z obecných žánrů, které se nejvíce uplatňují

v poezii pro děti, jmenujme říkadlo a píseň, v próze pohádku a povídku a v dramatu

loutkovou hru a scénář pro animovaný film“ (Gebhartová, 1987).

V loutkové hře a literárním scénáři je nejdůležitější dialog, tedy rozhovor mezi

postavami. Ten na děti působí bezprostředně díky používání přímé řeči. Jinak ovšem

využívá ostatní žánry. Může jít například o pohádku. Povídka je jednoduchá, má krátký

děj, malé množství postav a odehrává se v krátkém časovém úseku. Navíc se snaží

využívat rytmizaci. Často můžeme narazit na cyklus povídek, ve kterém je jeden hlavní

hrdina, který řeší v každé z povídek nějaký problém. To vše je pro děti sympatické,

jelikož se v tomto žánru dobře vyznají. V říkadle je nejpodstatnějším faktorem rytmus.

18

Mnohdy se stává, že nedává smysl, jsou v něm značně využívána citoslovce a někdy se

můžeme setkat i s novotvary. Pro děti jsou právě díky rytmu dobře zapamatovatelná.

Často k nim přidáváme různé pohyby. Jako příklad mohu uvést notoricky známé říkadlo

Vařila myšička kašičku. (Gebhartová, 1987)

Literárním žánrem, který je typickým pro dítě v předškolním věku, je pohádka. O té

však později v kapitole, která je přímo jí určená.

Autorka knih o čtenářství Kateřina Homolová (2009) se zmiňuje o pěti typech knih pro

děti v předškolním období.

Publikace, ve kterých jsou pouze ilustrace a žádný text. Jsou to například

leporela nebo knížky-hračky.

Publikace, které rozvíjí především estetické cítění. Což jsou různé omalovánky a

vystřihovánky.

Díla, ve kterých převládají obrázky, které jsou již doplněny krátkým textem.

Mohou to být například příběhová leporela.

Knížky, které již využívají literární žánry. V těchto knihách je text s ilustrací ve

vyváženém poměru. Jedná se o pohádky, knížky veršů aj.

Knihy, které mají především naučnou povahu. Jsou to třeba dětské

encyklopedie.

Ač se to nezdá, je spousta knih, které můžeme využít pro děti v mateřské škole, a

nejedná se jen o pohádky. Záleží také na tom, jak staré děti ve třídě jsou. U nejmenších,

tříletých dětí, můžeme hojně využít říkadla a krátké básničky. Ve třídě nejstarších dětí –

předškoláků je už vhodnější používat ve větší míře pohádkové příběhy. Ty se také

nejlépe využívají při tvorbě projektů a k motivaci dětí.

19

4. Pohádka a dítě předškolního věku

V současné době může být některými lidmi čtení pohádek jako takových, považováno

za starý a překonaný prostředek při vývoji dítěte. V době, která nabízí nepřeberné

množství zdrojů, odkud je možné čerpat vizuální podobu pohádky, je čtená pohádka pro

děti na ústupu. Tato forma pohádky je však nedílnou součástí duševního růstu dítěte.

Prezentuje možnost vývoje představivosti, samostatného myšlení a rozšiřuje obzory

daného jedince.

„Pohádky mají nespornou výchovnou hodnotu, učí dítě rozeznávat dobro a zlo a

poznávat ve vyhrocené podobě charaktery lidí“ (Langmeier, 1985, s. 179).

Je důležité dětem pohádky vyprávět či předčítat. Rozvíjí se tak jejich představivost.

V dnešní době jsou bohužel ve velké míře čtené pohádky nahrazovány animovanými.

Ty však neodpovídají dětské představivosti a dítě nerozvíjí. Navíc předčítáním se

upevňuje vztah mezi dítětem a rodičem. Od maminky se pohádka vždy poslouchá lépe

než z kazety či CD. (Streit, 1992)

Pro děti je velice těžké porozumět světu, obzvláště pro ty nejmenší – předškolní.

Pohádka jim pomáhá náš složitý svět pochopit. Díky pohádce pochopí základní

principy, jako je kupříkladu rozdíl mezi dobrem a zlem. Navíc napomáhá tomu, aby

braly vše spíše optimisticky, vždyť přece dobro vždy vyhraje nad zlem a tak není důvod

se něčím příliš stresovat. Pohádka přináší dětskému posluchači jistý řád, který si díky ní

dokáže promítnout i do našeho světa, který se pro něj stává více smysluplným. Za

pomoci pohádky můžeme dětem vysvětlit spoustu situací, které bychom dokázali jen

obtížně vhodně objasnit. (Černoušek, 1990)

„Pohádky se dětem vypravují proto, aby v jejich čistém a mírném světle mohly vzklíčit a

růst první myšlenky a síly duše“ (bratři Grimmové In Streit, 1992, s. 26).

Jestliže se dítě dostane do nepříjemných životních situací jako je například vážnější

nemoc či dokonce úmrtí v rodině, můžeme opět využít pohádku, aby vše pomohla dítku

pochopit. Pohádka se totiž nevyhýbá ani takovým tématům a důležité je, že opět vše

dobře dopadne, což je pro dítě podstatné. U předškolních dětí hrají důležitou roli také

ilustrace, které doplňují text pohádky. Děti si díky pěkným obrázkům mohou knihu i

vybrat. Když už pohádku znají, mohou také s pomocí ilustrace vyprávět pohádku ony.

(Bacus, 2004)

20

Ovšem ne všechny pohádky můžeme předčítat či vyprávět každému dítěti. Musíme

vybírat příběhy, které je dítě schopno pochopit. Takové, které odpovídají jeho věku a

povaze. (Langmeier, 1985). „Některé děti nesnášejí pohádky se zastrašujícími náměty –

není dobré jim je přesto vnucovat“ (Langmeier, 1985, s. 180).

Měli bychom si uvědomit, že: „Pohádka patří k prvním uměleckým textům, s nimiž se

dítě vůbec setkává, které může vnímat a kterým může rozumět.“ „Pohádkou se dítě

připravuje na vnímání složitějších, individualizovaných uměleckých děl“ (Červenka,

1960, s. 7).

Literární teoretik a historik Jiří Trávníček (2007) dělí dětský přístup k jednotlivým

příběhům podle jejich mentální zralosti.

Vyprávění jako účast

Dítě ve věku okolo tří let není tolik zvědavé, jak pohádka dopadne. Spíše se chce stát

součástí příběhu. Pro takové děti je tedy mnohem lepší vyprávění pohádky nežli její

sledování. Pro tyto děti je také velmi důležité, kdo jim pohádku čte/vypráví. Potřebují,

aby to byl pro ně někdo blízký a důvěryhodný. Často do pohádky vklouzávají svými

otázkami, kterými se snaží děj více pochopit. Děti okolo tří let mívají oblíbenou

pohádku, kterou chtějí vyprávět neustále dokola. Už se sice nic nového nedozvědí, ale

autor se domnívá, že jde o jakýsi rituál, při kterém si dítě užívá blízkost rodiče.

Vyprávění jako uspokojování zvědavosti

Děti ve věku okolo pěti šesti let si už plně uvědomují, že pohádkový svět je vymyšlený

a snaží se ho někam zařadit. „Téměř pětiletá Klárka: Máme tři světy, že? Ten náš; ten,

kde je Pán Bůh; a ten, kde jsou pohádky“ (Jiří Trávníček, 2007, s. 37). V tomto věku se

začínají objevovat rozdíly mezi tím, co chce dítě doma a co v mateřské škole. Doma

děti stále upřednostňují pohádku. V mateřské škole však vyžadují příběhy, které jsou

z reálného života.

21

Vyprávění v tomto období by mělo uspokojovat dětskou zvědavost. Děti už chápou, že

lze jeden příběh vyprávět různými způsoby. Pěti nebo šestileté dítě už také vyžaduje po

rodičích, aby příběh pohádky sami vytvořili. Má být na téma, které jim dítě samo určí a

někdy ji i pomáhá vymyslet.

Děti těsně předškolního věku si již vymýšlejí vlastní pohádky, které většinou nemají

velký smysl a někdy nemají ani konec. Často se v nich zamotávají, ale vyžadují, aby je

ostatní poslouchali. Je však důležité všimnout si, že takto staré děti již dokáží vymyslet

vlastní postavu a zasadit ji do určitého prostředí.

Vyprávění jako časový rámec

V této kapitole se autor zabývá obdobím, kdy si dítě uvědomuje, že je smrtelné.

Pohádky se většinou o smrti hlavního hrdiny, se kterým se dítě ztotožní, nezmiňují. Děti

mají tedy za to, že umírají jen záporné postavy. Přibližně ve věku deseti let si svou

smrtelnost začínají uvědomovat. Koloběh života jako takový - tedy narození, žití a smrt,

velmi pěkně popisuje Jan Karafiát ve své pohádce Broučci.

Zájem o pohádku projeví dítě téměř vždy samo. Tento zájem musí rodič podporovat a

udělat ze čtení pohádek čas, na který se dítě bude těšit a bude jej vyžadovat. Důležitým

faktorem zde je přednes pohádky. Pokud dokáže předčítající přidat k řečenému slovu i

lehký vizuální úvod do děje v dané části pohádky (např. pokud hlavní postava

v pohádce skáče, vyhýbá se, jede na koni atd..), je třeba tuto činnost napodobit i

předčítajícím. Jedinec, který pohádku poslouchá tak získá „návod“ jak může čtená

situace vypadat a lépe se vtáhne do současného děje.

Postupem času je určitě nezbytné i dítě zapojit do vyprávění příběhu pohádky. Rádo si

vymyslí, jak by měla hlavní postava vypadat, co by měla mít za schopnosti a jak by se

měla v dané situaci zachovat. Tímto způsobem kooperace při tvorbě příběhu získává

dítě nové poznatky do života.

22

5. Pohádka

Pod tímto pojmem si každý představí něco jiného. Někomu se vybaví oblíbená dětská

kniha, jinému animovaný dětský příběh a někomu dalšímu třeba jen oblíbená

pohádková postava. Ale co to vlastně pohádka je a jaké druhy existují?

5.1 Definice pohádky

Existuje velké množství definic popisujících pohádku, které se téměř shodují, nebo

navzájem doplňují. Proto si můžeme vybrat, jakou budeme používat nebo si sestavit

definici vlastní, inspirovanou větším množstvím různých definic.

„Pohádka je původně výtvor slovesné kultury, útvar, který žije vyprávěním a

nasloucháním“ (Černoušek, 1990, s. 31).

Pohádka je žánrem lidové slovesnosti, který patří k nejstarším literárním útvarům.

Zakládá se na fantastickém příběhu, není vázána konkrétním časem a prostorem.

Postihuje základní lidské touhy a obecné životní principy a pravdy. (Křivánek,

Kupcová, 1994)

„Pohádka, také báchorka – jeden ze základních prozaických žánrů ústní slovesnosti,

zároveň také žánr umělé, artistní literatury“ (Pavera, Všetička, 2002, s. 280).

„Pod názvem pohádka se zařazují literární texty, které vznikly na základě rozmanité

palety starodávných vyprávění, vstřebávajících při své pouti světem rozličné bájné

představy lidstva, nadčasové životní pravdy, zejména věčnou touhu po naplnění dobra,

a víru v kouzelnou moc slova“ (Čeňková, 2006, s. 107).

Peterka definuje pohádku jako „zábavné vyprávění s fantastickým příběhem, v němž

převažuje dobro nad zlem. Neskrývá svou vymyšlenost, využívá stereotypní formule,

magickou trojku, kouzelné předměty, typizované nadpřirozené a antropomorfizované

postavy, zřetelně kladné nebo záporné“ (Peterka, 2007, s. 271).

„Pohádková imaginace vytváří odlehlý čarovný svět, jenž se vymyká přírodním

zákonům, je izolován od vnějšího kontextu společensko-historické reality a funguje

podle svého autonomního řádu. Oproti skutečnému světu je spravedlivější a navozuje

atmosféru oblažující epické bezstarostnosti. Příběh obsahuje zpravidla kouzelné, popř.

zázračné motivy a přiznává svou vymyšlenost“ (Mocná, Peterka, 2004, s. 472).

23

Pohádku můžeme tedy označit za žánr lidové slovesnosti. Je možné ji určit za základní a

nejstarší žánr literárních útvarů. Jedná se o vymyšlený příběh, který je plný

fantastických a nadpřirozených postav i jevů, které se neřídí běžnými životními a

fyzikálními zákony. Jistým způsobem bychom mohli pohádku označit za nadčasový

nástroj, který pomůže člověku vymanit ze s běžné reality, která bývá často stereotypní.

Objevují se zde jasně určené kladné a záporné postavy, s tím, že kladné vždy vítězí.

Tato myšlenka dává naději a víru v to, že dobro má nad zlem vždy navrch.

5.2 Znaky pohádky

Na začátku a konci pohádky se nejčastěji používají ustálené formule:

„Byl jednou jeden;

za devatero horami a devatero řekami;

zazvonil zvonec a pohádky je konec;

a tak žili, a jestli neumřeli, žijí dodnes“ (Křivánek, Kupcová, 1994).

Téměř každá pohádka začíná v čase, kdy je ještě vše v pořádku. Poté však nastane

nějaký problém, se kterým si musí hlavní hrdina poradit. Často se stává, že mu pomůže

jiná kladná postava. Celý příběh končí vítězstvím dobra nad zlem. (Streit, 1992)

„Odehrává se v bezčasové věčnosti (tenkrát, kdysi, kdykoli) a rovněž v geograficky

neurčitém prostředí (kdesi)“ (Mocná, Peterka, 2004).

Dalším znakem pohádky jsou magická čísla 3, 7 a 9. (Křivánek, Kupcová, 1994)

V pohádkách se objevují také kouzelné předměty jako živá voda, létající koberec,

kouzelné zrcadlo, chaloupka na kuřích nožkách, sedmimílové boty aj. Pohádkové

postavy jsou jasně rozděleny na kladné (pomocníky) a záporné (škůdce). (Mocná,

Peterka, 2004)

24

Mocná s Peterkou (2004) se ve své knize zmiňují také o eliptičnosti (vypouštění epicky

nedůležitých a málo působivých časových úsecích děje), retardaci (oddalované

rozuzlení), opakování motivů a gradující variaci (opakování úkolu s narůstající

obtížností). Pohádkové postavy rozdělují takto:

nadpřirozené (např. sudičky, ježibaba, čert),

antropomorfizované (zvířata nebo přírodní jevy jako např. krkavci, měsíce,

zlatá rybka),

groteskně skreslené (trpaslík, obr)

plošné, bez psychologie (maminka pošle Karkulku do lesa i přes to, že je tam

vlk)

typizované neměnným znakem a rolí („pyšná“ princezna, Dlouhý, Široký a

Bystrozraký)

Dramaturg, režisér, scénograf a herec nezávislé skupiny Kejklíř Luděk Richter ve své

knize poukazuje například na to, že jsou pohádky vždy dějové a často jsou různě

pozměňovány. Pohádka dává důraz na uměleckou fikci, pracuje ve velké míře s kouzly

a splývá zde nadpřirozený kouzelný svět se světem přirozeným. (Richter, 2004)

Většinu hlavních i podřadných znaků pohádky je možné shrnout do jedné hlavní

vlastnosti – nadpřirozeno. Jedná se o nejčastější a nejdůležitější rys pohádky. Pomocí

nadpřirozených schopností, jevů a předmětů lze vytvořit fantastické příběhy, které by se

za dodržení fyzikálních zákonů a pravidel vymyslet nedaly. Tím, že se děj zpravidla

odehrává v neurčitý čas a na neúplně specifikovaném místě, dává opět možnost pro

vlastní práci a vývoj fantazie dítěte.

5.3 Funkce pohádky

„Pohádky, dobře vyprávěné a dobře pročítané již v dětství, připravují solidní základy

pro pozdější stavbu celistvé, integrované osobnosti dospělého člověka“ (Černoušek,

1990, s. 27).

25

Pohádka odpovídá dětem na základní otázky typu: proč jsme tady na tomto světě, co

nás čeká a kam směřujeme. Pomáhá jim vysvětlit dávnou historii. (Černoušek, 1990)

Pohádky naplňují vývojové potřeby dětí. Rozvíjí elementární schopnosti (řeč, myšlení,

imaginace aj.). Pomáhají nám při sebepoznávání a utvářet vlastní postoj k různým

situacím. Plní také integrační funkci. Odpovídají nám totiž na otázky „Jak žít?“, „Jak

jednat?“, „Jak rozumět světu?“ (Smékal, 1985, In Čačka, 1999, s. 70). Dále rozvíjí i

citovou oblast. Například oživování naděje, zažívání smutku a štěstí, spoluprožívání

společně s hrdinou atd. (Čačka, 1999)

Richter (2004) se zmiňuje o patnácti jednotlivých funkcích pohádky:

Zábava

Obzvláště u dětí je důležité, aby se u pohádky pobavily. Patří totiž mezi první knihy, se

kterými se seznámí.

Poznávání a upevňování vědomí o řádu světa

Pro děti je svět chaotickým místem. Pohádka jim pomáhá pochopit řád světa pomocí

konkrétních obrazů.

Poznání hodnot

V pohádce jde jasně rozeznat dobro a zlo. Klady i zápory jsou vždy ve zvýrazněné

podobě.

Psychosociální funkce

Pomáhá poznat základní mezilidské vztahy, pochopit náš život a být s ním v harmonii.

Mravní výchova

Dobro vždy vyhrává nad zlem. Zlo je potrestáno.

Vytváření a upevňování ideálů

„Velkým kladem pohádky je to, že nám nic nevysvětluje, nevnucuje, nedává nám

poučení, ale nechává na nás, abychom porozuměli problémům sami“ (Richter, 2004, s.

41).

26

Identifikační vzory

Hrdina je anonymní. Díky tomu se lidé ztotožňují s tím, kdo jim je v pohádce nejvíce

sympatický. Všichni zároveň chápeme, že pohádka je smyšlený příběh, který se nedá

srovnávat se skutečností. Proto chápeme, že nikdy nemůžeme dojít k úplnému ideálu.

Pohádky tedy pomáhají porozumět skutečnosti.

Sociální cítění

Pohádky podporují sociální cítění. Vždy se pomáhá slabším.

Citové prožívání

Lidé si v pohádkách někoho oblíbí a někoho nemají rádi.

Estetický prožitek

„… pomáhá při výchově vkusu a estetického cítění“ (Richter, 2004, s. 42).

Rozvoj představivosti a fantazie

Při čtení pohádky si představujeme, jak co vypadá. Rozvíjíme tak tvořivé myšlení.

Rozvoj myšlení, inteligence a poznávacích schopností

Pohádky nám ukazují, jaký postoj máme zaujmout k řešení nějakého problému, ale ne,

jak ho doopravdy řešit.

Citlivost k metaforickému vyjadřování

Obrazné vyjadřování.

Jazykový rozvoj

Růst slovní zásoby

Psychoterapeutické funkce

Setkání s nebezpečím, aniž by nás ohrožovalo. Ventilace obav, zlo má konkrétní tvář,

posilování sebedůvěry, optimistická perspektiva

27

Všechny výše vypsané funkce pohádky si kladou stejný společný cíl. Tímto záměrem je

dopomoci co nejvíce rozvinout základní schopnosti dítěte a naučit ho je správně použít i

v čase budoucím. Funkce na sebe navzájem navazují a doplňují se. Přesto nejdůležitější

funkcí zůstává bezesporu zábava. Je tím rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje

všechny ostatní beze zbytku. Pokud se dítě baví, věnuje svoji pozornost předčítání a

příběhu samotnému daleko více, nežli v tom případě, kdy není plně vtáhnuto do děje.

Nepřehlédnutelným a někdy opomíjeným posláním pohádky je taktéž vedení jedince

k četbě a zájmu o literaturu. Tento zájem bývá v nynější době u dětí, a později

především adolescentů, čím dál menší.

„Pohádkou se dítě připravuje na vnímání složitějších, individualizovaných uměleckých

děl“ (Červenka, 1960, s. 7).

28

6. Typologie pohádek

Pohádky můžeme dělit podle různých aspektů. Existuje několik typologií. Níže uvedu

nejznámější z nich.

Základní dělení pohádek je na lidovou/folklorní a autorskou/umělou/moderní.

6.1 Lidová pohádka

„Lidová pohádka je epický prozaický žánr ústní lidové slovesnosti, jehož základem je

umělecká fantastika nebo podobenství“ (Sirovátka, 1998 In Čeňková, 2006, s. 108).

Lidová nebo také někdy folklorní pohádka má anonymního autora. Nemluvíme tedy o

autorech, ale o sběratelích, kteří tyto pohádky písemně zaznamenávali. Takovými

sběrateli byli například bratři Grimmové nebo Božena Němcová. Původně byla lidová

pohádka určena spíše pro dospělé. Vystupují v ní postavy, které mají jasně danou roli,

která se nemění. Pojem pohádka se začal používat až na konci 18. století a ustálil se

v sedmdesátých letech 19. století. Do té doby se používal pojem báchorka. (Čeňková,

2006)

6.2 Autorská pohádka

„Jedná se o umělý příběh s pohádkovými rysy – nejčastěji s kouzelnými prvky – určený

zpravidla dětem“ (Dejmalová, 2006, s. 127).

Autorská pohádka čerpá z lidové a je oproti ní geneticky mladší. Předpokládá znalost

lidových pohádek a jejich principu. Úmyslně překračuje lidovou tradici. Je

subjektivnější než lidová a jsou v ní reálné prvky. Je směřována spíše dětskému

příjemci. (Mocná, Peterka, 2004)

Richter ve své knize rozděluje pohádky dále takto:

Kouzelná/fantastická

O zvířatech/zvířecí

Realistická/novelistická/bytová/ze života/o lidech

Legendární

Komulativní

29

6.3 Kouzelná pohádka

„Pro kouzelnou pohádku je určující to, co jí dalo jméno: přítomnost kouzel či

nadpřirozených bytostí. Děj se většinou odehrává ve světě králů, princů a princezen,

hradů a smyšlených krajin. Častým motivem je cesta z „normálního“ světa do světa

jiného – kouzelného a zpět“ (Richter, 2004, s. 14).

Podle Hrabákové se kouzelná nebo také fantastická pohádka odehrává v začarované

krajině, paláci nebo třeba v chaloupce na muřích nožkách. Vystupují zde například

ježibaby, draci a mluvící zvířata. Hrdinové se dokáží různě přeměňovat nebo dokonce

zemřít a zase ožít (Pták Ohnivák, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku aj.). (Hrabáková,

1994)

Kouzelná pohádka je nejstarším typem. Ve většině těchto pohádek se vyskytuje mužský

hrdina, jsou ale i pohádky s hrdinkou ženského pohlaví. Kouzelné pohádky se díky své

typičnosti považují za jádro pohádky. Jsou to například tyto pohádky: Tři zlaté vlasy

děda Vševěda a Zlatovláska od Karla Jaromíra Erbena nebo Pohádka o perníkové

chaloupce a Sůl nad zlato od Boženy Němcové. (Richter, 2004)

6.4 Zvířecí pohádka

„Ve zvířecích pohádkách, mnohdy mravoučných (Kohoutek a slepička), vystupují jako

protagonisté zvířata, která jinak plní jen pomocné role. Zvířecí pohádky přecházejí

v bajky, vyznačující se alegoričností a moralitou“(Mocná, Peterka, 2004).

Podle Richtera jde ve zvířecích pohádkách především o vtipný charakter, který vychází

z vlastností, které člověk přisoudil zvířatům. Například vlk bývá chtivý a liška chytrá.

Domnívá se, že jednodušší zvířecí pohádky byly vždy určeny dětem. V těchto

pohádkách bývá malé množství postav a je zde často používána groteskní nadsázka a

paralela. K těmto pohádkám patří například Král Tchoř (Karel Jaromír Erben) nebo O

neposlušných kůzlátkách (Božena Němcová). (Richter, 2004)

6.5 Legendární pohádka

V Malém slovníku literárních pojmů a autorů je uvedeno, že legendární pohádka je

založená na biblických námětech a postavách jako je třeba Kristus či svatý Petr.

Vypráví kupříkladu o posmrtném cestování duše do nebe. (Hrabáková, 1994)

30

Tyto pohádky vyprávějí o lidech, kteří udělali chybu nebo byli pyšní a nerozvážní.

Nejčastěji vypráví o Smrti, které se někdo snažil zmocnit a poté zjistil, že k životu

neodvratně patří. Legendární pohádka se velmi přibližuje pověsti či mýtu. Pohádka chce

být však především zábavná a estetická, kdežto pověst je informativní a mýtus je

považován dokonce za závaznou informaci. I legendární pohádka je jako všechny

ostatní pohádky optimistická i přes to, že mýtus, kterým se inspiruje, bývá často

pesimistický a tragický. (Richter, 2004) „Pohádka se ke skutečnosti váže volněji,

nezastírá, ba zdůrazňuje, že je fikcí, je metaforičtější obrazivější, je obecnějším

modelem“ (Richter, 2004, s. 18).

Legendární pohádky jsou například: Dobře tak, že je smrt na světě (K. J. Erben) a O

Pánubohu (B. Němcová).

6.6 Realistická pohádka

Realistická pohádka, někdy také zvaná ze života či o lidech, vychází z běžného

každodenního života a obvyklého klimatu města nebo vesnice. Vystupují zde postavy

různých řemeslníků či sedláků. Tyto pohádky jsou velice realistické, ale prolínají do

svého příběhu neskutečné prvky a motivy. V tomto druhu pohádky nebývá velké

množství postav. Jako příklad můžeme uvést tyto pohádky: Chytrá horákyně, Tři rady

(B. Němcová), Hloupý Honza a Hrnečku vař! (K. J. Erben). Někdo dělí realistické

pohádky na novelistické (bytové) a žertovné. Novelistické pohádky se někdy velice

podobají pohádkám legendárním. Žertovné pohádky, které se nazývají také jako

humorky, se mnohdy přibližují k rozsáhlejším anekdotám. (Richter, 2004)

„Nejmladší vrstvu tvoří pohádky novelistické, zdůrazňující každodenní život včetně

sociální problematiky (Boháč a chudák)“ (Mocná, Peterka, 2004, s. 473).

Novelistické pohádky se často podobají jiným druhům prózy, jako je novela, povídka či

anekdota. (Hrabáková, 1994)

K těmto pohádkám se přiřazují také pohádkové anekdoty, které jsou známé svou

fantaskní nadsázkou. Tato pohádka má spoustu společných prvků s anekdotou. Je

krátká, zaměřuje se na vtipnou pointu, často využívá dialog nebo je na něm dokonce

postavena. (Richter, 2004)

31

S největším ohlasem ze strany předškolních dětí jsem se doposud setkala u pohádek

z kategorie zvířecí a kouzelné. Je to předvídatelný výsledek a reakce ze strany dětí

v mateřské škole. Kouzla a nadpřirozeno spolu se zvířecí říší patří mezi hlavní zájmy

takto starých jedinců a proto je jejich největší zájem orientován právě tímto směrem.

Neobyčejný důraz v příběhu je kladen právě na nadpřirozené schopnosti jednotlivých

předmětů. Je to dáno především touto dobou. Hry jsou dětem podávány především skrze

počítač, herní konzole atd. a právě zde se tyto kouzelné předměty využívají v hojném

počtu. Do popředí se tak dostávají pohádky plné násilí a fantasy prvků. V tomto čase se

jedná o pochopitelný následek vlivu moderních pohádek. Je velice důležité nezapomínat

i na příběhy, které v sobě nesou ponaučení a zaměřují se především na poučení

z příběhu. Ponaučení, čerpání zkušeností a formulace budoucího chování dítěte je

základním kamenem každé pohádky.

32

7. Praktická část – projekt

Praktickou část mé bakalářské práce jsem věnovala snaze co nejvíce využít teoretických

poznatků v praxi. Zaměřila jsem se především na rozvoj předčtenářské gramotnosti za

pomoci pohádky o Červené karkulce. Tuto pohádku jsem využila především jako

motivaci pro rozvíjející činnosti. Ve svém projektu jsem použila dvě autorské pohádky.

Jednu od Adolfa Dudka a druhou, veršovanou, od Františka Hrubína. Vymýšlela jsem

takové činnosti, aby děti co nejvíce rozvíjely a zároveň bavily.

Téma: pohádka o Červené karkulce

Časová náročnost: 5 dní

Určeno pro předškolní věk

Projekt je zaměřen na rozvoj jazykové inteligence.

Cíl projektu:

Rozvoj předčtenářské gramotnosti

seznámení s pohádkou O Červené karkulce

celotýdenní výrobek – obrázková knížka

Tento projekt jsem realizovala v mateřské škole Kampanova v Hradci Králové, ve třídě

Oranžová pastelka - předškoláci.

Počet dětí ve třídě: 28

Věk dětí: 5 – 7 let

7.1 MŠ Kampanova

Mateřská škola Kampanova má šest tříd. Každá třída se jmenuje podle jinak barevné

pastelky. Školu navštěvují děti od tří do šesti let věku a děti s odkladem školní

docházky. MŠ se řídí školním vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání

„VŠECHNO, CO POTŘEBUJI OPRAVDU ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V

MATEŘSKÉ ŠKOLE.“

33

Motto mateřské školy zní: „O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci

tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš,

řekni, promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu

přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj. Každý

den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za

ruku, a drž se s ostatními pohromadě. Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v

plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví

jak a proč, ale my všichni jsme takoví. A nikdy nezapomeň na dětské obrázky a knížky a

první slovo, které ses naučil, největší slovo ze všech DÍVEJ SE“ (In: Mateřská škola,

Kampanova 1488, Hradec Králové [online]. 1. 9. 2015).

34

7.1.2 Režim dne

06:30 - 08:15

ranní činnosti – tyto činnosti jsou určitá nabídka her a aktivit, která na děti čeká

hned po příchodu do mateřské školy. Děti si mohou samy vybrat, jaká z činností

je nejvíce láká. Některé děti si jich vyzkouší více a některé třeba vůbec žádnou.

Je to pouze na nich. V tomto ranním bloku si dítě může hrát i s jinými hračkami

než jsou v nabídce. 08:15 - 09:00

ranní cvičení – tento blok by měl obsahovat rušnou část. Tedy hru, u které se

děti zahřejí. Poté následuje rozcvička se zdravotními cviky.

dopolední svačina

prohlížení knih a časopisů – děti si mohou samy vybrat knížky a časopisy

z knihovničky, kterou v mateřské škole mají.

09:00 - 09:50

komunikativní kruh – tento kruh slouží k přivítání všech dětí ve školce. Dá se

říci, že komunikativním kruhem začíná řízená činnost. V tomto kruhu si s dětmi

povídáme.

řízené činnosti – tyto činnosti by měly dítě nejvíce rozvíjet. Slouží k naučení

dětí něčeho nového.

09:50 - 11:50

pobyt venku

11:50 - 12:30

převlékání, hygiena, oběd

12:30 - 13:45

odpočinek

13:45 – odchod

odpolední svačina, odpolední činnosti

35

Jelikož je mateřská škola nastavena tak, že by měly být každý den zařazeny činnosti

rozvíjející hudební, výtvarnou, tělesnou, logicko-matematickou, jazykovou, prostorovou

a personální inteligenci, tak je tento projekt určen vždy do každého dopoledního bloku

na pár minut a měl by být doplněn o další činnosti zaměřené na ostatní druhy

inteligence.

36

8. Činnosti

8.1 PONDĚLÍ

Ranní činnosti (6:30 – 8:15 hodin)

Na stolech

Společné malování chaloupky na prostěradlo

děti budou mít k dispozici prostěradlo, na které temperovými barvami namalují

babiččinu chaloupku. (Výrobek využijeme na další činnosti v následujících

dnech).

První část výroby knížky – výroba desek 2

děti dostanou velký červený papír, na který budou podle předlohy opisovat nápis

O ČERVENÉ KARKULCE

rozvoj zrakového vnímání, poznávání některých písmen

nápis (viz příloha číslo 1)

Na koberci

Hra na počáteční písmena

po koberci budou různé obrázky

dítě hodí kostkou, na které budou písmena. Podle toho jaké hodí písmeno, najde

obrázek, který na dané písmeno začíná a postaví se na něj. (např. hodí písmeno

K – postaví se na obrázek s košíkem)

obrázky (viz příloha číslo 2)

Řízená činnost (9:00 – 9:50 hodin)

Slova nadřazená a podřazená

Doba trvání: cca 7 minut

Typ organizace: komunitní kruh

2 Tato knížka bude celotýdenní výrobek. Děti budou každý den vytvářet jednu stranu. První den však

vyrábí desky, do kterých se budou zakládat obrázky z dalších dní.

37

Každý dostane obrázek. Vždy poví, co má na obrázku a co by se dalo k obrázku

přiřadit. (např. na obrázku bude les, dítě řekne strom, pařez atd.)

Obrázky (viz příloha číslo 3)

Čtení pohádky O Červené karkulce – Adolf Dudek: Povídej pohádku



Pohádku budu dětem předčítat za pomoci plyšové Karkulky = motivace

Pohádka (viz příloha číslo 4)

Dramatizace pohádky


Typ organizace: ve skupinách, cca po 4

Každá skupinka si připraví svou dramatizaci pohádky.

Děti dostanou k dispozici různé masky, které budou moci využít, aby se mohly

lépe vcítit do své role.

Když budou děti přichystané, předvedou, co si nacvičily.

Hra na slabiky

Doba trvání: cca 3 minuty

Typ organizace: ve skupinách

Každá skupinka bude mít obrázky a pet víčka. K obrázku vždy přiloží takový

počet víček, kolik je v daném slově slabik (např. les – jedno víčko).


8.1.1 Reflexe

Ranní činnosti

Ráno jsem dětem řekla, že si budeme celý týden povídat o jedné pohádce, ve které je

hlavní postavou holčička s červeným čepečkem. Téměř všechny děti uhodly, že je řeč o

Červené karkulce.

Společné malování chaloupky na prostěradlo – u této činnosti bylo ze začátku asi šest

dětí. Několik se k nim ještě během rána přidalo. Ukázala jsem dětem prostěradlo a

pověděla jim, že na něj nakreslíme něco, co bychom mohli využít, až budeme pohádku

38

dramatizovat. Většina dětí chtělo nakreslit les. Jednoho chlapečka napadla dokonce

studna. Ptala jsem se ho, k čemu by nám byla studna. Chlapec mi odpověděl, že na

konci pohádky spadne vlk do studny a proto bychom ji měli namalovat. Dvě holčičky

chtěly nakreslit chaloupku. Protože chtěla většina dětí nakreslit les, udělala jsem malý

ústupek. Domluvili jsme se, že nakreslí chaloupku a okolo ní bude pár stromů. Dětem se

obrázek moc povedl. Líbilo se mi, že se spolu na všem domlouvaly a mě téměř

nepotřebovaly.

První část výroby knížky – Zdůrazňovala jsem dětem, aby se snažily opsat nápis

ČERVENÁ KARKULKA přes celý papír. Neurčila jsem, kam přesně by ho měly

umístit. Některé děti se mě ptaly, kde by měly začít. Většina dětí začala psát nahoře

vlevo. Paní učitelka mě poučila, že některé děti začínají psát zprava, pokud nemají

žádnou pomůcku. Proto jsem jim pomohla tak, že jsem jim na levou stranu nakreslila

puntík, od kterého měly začít psát. Některé děti, které baví malovat, přimalovaly

k nápisu ještě pár obrázků.

Hra na počáteční písmena – překvapilo mě, že tato činnost bavila většinu dětí. Udělali

jsme z toho nakonec takovou hru pro dvojice. Děti soutěžily, kdo najde rychleji

vyhovující obrázek.

Řízená činnost

Slova nadřazená a podřazená – nejprve jsem si nebyla úplně jistá, jak dětem tyto pojmy

vysvětlit. Děti je samozřejmě neznají. Vysvětlují se takto. Povím dětem, že máme

veliký pytel, který se jmenuje například dopravní prostředky, a do něj budeme dávat

všechna slova, která do něj patří. Jakmile jsem se zmínila před dětmi o velikém pytli,

bylo znát, že mají tuto činnost natrénovanou a hned věděly, co po nich chci. Většina

dětí bez problémů vymyslela nadřazené či podřazené slovo ke svému obrázku. Děti se

často opakovaly. Čtyři děti měly například obrázek stromu a všechny řekly les. Pěti

dětem jsem trošku pomohla.

Čtení pohádky – Před samotným předčítáním jsem dětem řekla, aby dávaly pozor,

jelikož se jich pak budu ptát, co se v pohádce dělo. Všechny děti byly po celou dobu

předčítání klidné, z čehož jsem usoudila, že mají předčítaní pohádek velmi rády. Když

jsem se pak ptala na různé otázky ohledně děje, téměř všechny děti vše věděly.

Několika dětem jsem musela otázku položit dvakrát a nakonec zvládly odpovědět také.

39

Dramatizace – ve skupinkách. Děti se ve skupinkách bez problémů domluvily, kdo

ztvární jakou postavu a našly si k dané postavě příslušnou masku. Do této činnosti jsem

nemusela vůbec zasahovat. Každá skupinka si nacvičila jiný úsek pohádky. Moc se to

všem podařilo a především je vlastní vymýšlení velmi bavilo.

Hra na slabiky – slabiky děti zvládaly, hodně ve skupince spolupracovaly a domlouvaly

se. Evidentně jsou na podobné činnosti zvyklé, protože si samy pomáhaly

vytleskáváním slov.

8.2 ÚTERÝ


Na stolech

Sestavování slov

na stolečku budou papíry s obrázky různých postav z Červené karkulky a pod

nimi velkým tiskacím písmem kdo to je (např. KARKULKA, BABIČKA,

VLK). Děti budou mít za úkol slovo sestavit z písmen, která budou mít k

dispozici. Poté si slovo můžeme po slabikách vytleskat.

Obrázky s popisem (viz příloha číslo 6)

Druhá část výroby knížky

děti budou mít za úkol nakreslit to, co se podle nich dělo na začátku pohádky O

Červené karkulce (mohou nakreslit např. Karkulku, maminku s Karkulkou,

červený čepeček atd.)

Na koberci

Rozřazování obrázků

v obručích budou tyto obrázky: les, chaloupka, košík.

Mimo obruče budou další obrázky věcí a pohádkových postav

Děti budou mít za úkol roztřídit obrázky do správných obručí, podle toho, kde se

daná věc či pohádková postava v pohádce objevila (například obrázek

s babičkou dítě zařadí do obruče s chaloupkou)


40

Obrázek + písmeno

Na koberci budou vedle sebe dva sloupečky

V prvním sloupečku budou tyto obrázky: les, Karkulka, studna, babička, vlk,

myslivec, košík a bábovka

V druhém sloupečku budou počáteční písmena těchto obrázků. Tedy písmena:

L, K, S, B, V, M, K, B

Písmena, která budou v jednom řádku s obrázkem, však nebudou odpovídat

obrázku (například: V prvním sloupečku bude jako první obrázek s lesem.

V druhém sloupečku bude ale první písmeno V).

Děti budou mít k dispozici kaštany, kterými budou spojovat písmeno se

správným obrázkem



Hádanky



Karkulka (plyšová hračka) bude dávat dětem hádanky týkající se pohádky

o Proč jsem neměla sejít z cesty?

o Proč jsem z cesty sešla?

o Co jsem nesla babičce?

o Proč jsem šla k babičce?

o Koho se vlk snažil napodobit, když klepal na babičku?

o Kdo mě zachránil?

o Co udělal myslivec s vlkem?

o Jak to s vlkem dopadlo?

41

Hra na počáteční písmeno


Typ organizace: jednotlivci

děti si vylosují z košíčku písmeno (K, M, B, V) a připevní si ho na tričko. Poté

budou chodit po třídě a sbírat obrázky, které začínají jejich písmenem.

Obrázky (viz příloha 9)

8.2.1 Reflexe

Ranní činnosti

Sestavování slov – nejprve měly děti k dispozici jen písmena, která potřebovaly. To pro

ně však bylo příliš jednoduché a měly to velmi rychle hotové. Proto jsem k písmenkům

přidala i další, která nevyužily. Dětem potom trvala činnost trochu déle, ale přesto

nechybovaly. Často si také říkaly samy pro sebe, jak se písmenko, které hledaly,

jmenuje. Jediný chlapeček měl s tímto úkolem problém. Přiřadil sice k danému papíru

správná písmenka, ale v jiném pořadí. Proto jsem si s ním sedla a ukazovala mu, jaké

písmenko hledáme jako první, druhé atd. Poté sestavoval další slovo opět sám a už se

mu to také podařilo.

Druhá část výroby knížky – většina dětí se mě ptala: „Můžu nakreslit ... ?“ Pověděla

jsem jim, že mají nakreslit, co si myslí, že se dělo na začátku pohádky a nemusí se bát,

protože nic nebude špatně. Většina dětí kreslila maminku s Karkulkou. Jeden chlapeček

dokreslil i tatínka a několik dětí to od něho odkoukalo. Když jsem se zeptala, kdo je ten

pán, tak mi odpověděl, že Karkulka přece musela mít i tatínka.

Rozřazování obrázků – děti s tímto úkolem neměly problém. Přišel za mnou chlapeček

a ptal se mě, kam má dát vlka a Karkulku, když byli oba v lese i v chaloupce. Řekla

jsem mu, ať si jde prohlédnout ostatní obrázky a tyhle si nechá na konec. Poté zjistil, že

obrázek s Karkulkou i vlkem je v hromádce dvakrát.

Spojování s písmenem – děti s touto činnosti neměly žádný větší problém

Řízená činnost

Hádanky od Karkulky – některé děti se dlouho rozmýšlely. V takovém případě jsem jim

hádanku zopakovala nebo jim poradily ostatní děti.

42

Počáteční písmeno – tato hra děti velmi bavila. Několikrát došlo ke konfliktu, jelikož se

děti hádaly, kdo měl obrázek dřív.

8.3 STŘEDA


Na stolech

Pracovní list

spoj obrázky tak, jak šel pohádkový děj (viz příloha č. 10)

Co/koho potkala Karkulka

děti budou mít jeden veliký papír. Nahoře bude obrázek Karkulky a dole

babičky. Každé dítě nakreslí na papír to, co nebo koho si myslí, že Karkulka

cestou k babičce potkala.

Třetí část výroby knížky

děti nakreslí, co se dělo, když Karkulka šla lesem za babičkou

Na koberci

Kouzelná cesta k babičce

na provaze bude viset chaloupka, kterou děti vytvořily v pondělí, a na ní bude

připevněn nápis BABIČKA. Všude po koberci budou různé cestičky vytvořené z

písmen. Dítě se podívá na nápis BABIČKA a hledá první písmeno (B). Když ho

najde, postaví se na něj a hledá druhé písmeno z nápisu (A). Takto postupuje, až

najde poslední písmeno (A), které bude přímo pod chaloupkou. Nápis mohu

během rána případně vyměnit za další.

Puzzle

skládání rozstříhaných obrázků = rozvoj zrakového vnímání. (viz příloha číslo

11)

43


Patří obrázek do pohádky?



každé dítě dostane obrázek. Poví, co na něm je a jestli patří do pohádky O

Červené karkulce. Dané slovo vytleská (slabiky) a řekne počáteční písmeno.

Rýmy


Typ organizace: skupiny

děti k sobě přiřadí obrázky, které se rýmují. Potom se zeptám, jestli by

k obrázkům přiřadily ještě nějaké slovo, které se rýmuje a jestli je napadá ještě

nějaký jiný rým.


Poslech zhudebněné Červené karkulky (Z. Svěrák)


Typ organizace: celá třída

tanec s šátky. Vždy, když děti uslyší slovo KARKULKA, dřepnou si = rozvoj

sluchového vnímání.

8.3.1 Reflexe

Ranní činnosti

Pracovní list – s tím to úkolem jsem musela několika dětem pomáhat, společně jsme si

vyprávěli pohádku a u toho hledali obrázky, které se hodily k dané situaci v pohádce.

Někdy jsem také děti nechala, aby si poradily vzájemně. Některé děti bavilo pohádku

vyprávět ostatním.

Co/koho potkala Karkulka – jelikož se u tohoto obrázku děti střídaly, měly to ty první

nejjednodušší. Nejprve kreslily vlka a maminku. Dále se na obrázku objevila i různá

lesní zvířátka, kytičky a stromy. Někdo nakreslil i košík. Vlk se na obrázku objevil

pětkrát.

44

Třetí část výroby knížky – tento obrázek měly děti velmi podobný. Kreslily karkulku na

cestě. Někdo kreslil i vlka, který číhal na Karkulku za stromem.

Kouzelná cesta k babičce – tento úkol byl pro děti celkem obtížný a často jsem jim

pomáhala, aby si uvědomily, jaké písmenko mají hledat

Puzzle – s touto činností neměly děti žádné potíže. Předháněly se, kdo bude mít obrázek

dříve postaven.

Řízená činnost

Patří obrázek do pohádky? – děti si občas nebyly jisté, zda zařadit lesní zvířátka do

pohádky či ne. V takovém případě jsem se jich ptala, jestli o takovém zvířátku slyšely,

když jsem jim pohádku četla. S dalším úkolem už nebyl žádný problém.

Rýmy – této činnosti jsem měla poměrně obavu. Děti však zvládaly rýmy výborně. Paní

učitelka s nimi prý často cvičí rýmy při čtení pohádky při odpočinku. Mají je tak

naposlouchané. Navíc jim činnost připadala vtipná a hodně se smály.

Poslech zhudebněné Červené karkulky – tuto verzi znala asi polovina třídy, takže děti

dokonce i zpívaly. Celkově je tato činnost moc bavila. Smály se, když si někdo nevšiml

dostatečně včas určeného slova. Některé děti dávaly pozor hlavně na to, kdy si mají

dřepnout, jiné si tancovaly a dřeply si až podle ostatních.

8.4 ČTVRTEK


Na stolech

Čtvrtá část výroby knížky

děti budou mít za úkol nakreslit voskovkou, co se stalo v babiččině chaloupce.

Když budou mít hotovo, přetřou papír vodovou barvou.

Opisování nápodobou

na každém papíře budou pod sebou dva stejné obrázky. V prvním bude napsán

název obrázku (například obrázek pařezu a uvnitř slovo pařez). Dítě bude mít za

úkol opsat slovo do spodního obrázku.


45

Modelování písmenek

děti budou nápodobou z modelíny tvořit písmenka

Na koberci

Třídění

na dece budou různé předměty. Děti budou mít za úkol vybrat ty, které se hodí

Karkulce do košíku a zdůvodnit proč.

Skládání písmen

na koberci budou připraveny obrázky a pod nimi jejich název. Děti budou mít za

úkol sestavit z kuliček počáteční písmeno.



Veršovaná pohádka (František Hrubín – Červená karkulka)



pohádku budu číst a děti budou doplňovat slova (tučně vyznačená)

„Kam, Karkulko malá, kam?“

„Chodím lesem sem a tam.

Co ty, vlku, tady chceš?“

„Sháním na zub kousek trávy,

po trávě se dobře tráví.“

„Vlku, vlku, to je lež,

vlci trávu nejedí!“

„To holčičky nevědí!“

„Vědí, pane vlku, vědí,

46

ale odkud, nepovědí.

Náš pes také trávu nejí,

kosti on má nejraději.“

„Já jsem vlk, ne pes,

budu-li chtít, sežeru tě!“

„Trávu si jez, máš-li chutě,

je jí plný les!“

„Copak máš v tom košíčku?“

„Bábovku a kytičku.“

„A kam neseš košíček?“

„K svátku babičce jej nesu.

Už jsem přešla sedm lesů,

bydlí tamhle – kousíček.“

„Chceš-li, já tě doprovodím.“

„I ne! Ráda sama chodím.“

„Čímpak je tvůj tatínek?“

„Hádej! Dělá ohýnek,

ten ohýnek rudě šlehne,

kam dopadne, nic se nehne.

Tatínek je myslivec.“

„Aha, to je jiná věc!

A kdepak je v tuhle chvíli?“

„Kousek odtud vlky střílí,

47

Tamhle u těch velkých stromů.

Počkej na něj chviličku!“

„Už nemám čas, musím domů.

A pozdravuj babičku!“

Hra na koberci

Doba trvání: cca 15 - 20 minut

Typ organizace: jednotlivci

každé dítě dostane papír s tabulkou (dva řádky – první prázdný, druhý s čísly).

Na druhou stranu papíru se podepíše. Po koberci budou kartičky. Na každé

kartičce bude písmeno a číslo. Děti si nechají svůj papír u stolečku a jdou hledat

jedničku. Zapamatují si písmeno, které je na kartičce a spěchají ke svému papíru

písmeno doplnit. Vždy, když jdou hledat další kartičku, otočí svůj papír, aby

nemohl nikdo opisovat. Když bude mít dítě tajenku vyluštěnou, přečtu mu ji a

ono přiřadí slovo k pohádkové postavě.

Tabulka (viz příloha číslo 15)

Kartičky (viz příloha 16)

8.4.1 Reflexe

Ranní činnosti

Čtvrtá část výroby knížky – spousta dětí malovalo vlka v posteli. Myslím si, že je to

tím, že je tato ilustrace často v knížkách. Někdo nakreslil vlka s velkým břichem, další

babičku v posteli a u ní vlka.

Opisování nápodobou a modelování písmen – tyto činnosti dětem nedělaly žádné

potíže. Při opisování jsem dětem udělala tečku tam, kde měly začít psát.

Třídění – u této činnosti se stalo, že přišly dvě děti do konfliktu. Jedna holčička tvrdila,

že Karkulka nemohla mít v košíku náhrdelník a druhá, že mohla. Svolala jsem tedy

ostatní děti, abychom se domluvili společně. Nakonec jsme se shodli, že jeden z dárků

mohl být i náhrdelník.

48

Skládání písmene – tato činnost byla pro téměř všechny děti hodně obtížná a

potřebovaly k tomu moji přítomnost. Děti určily celkem rychle počáteční písmeno, ale

dlouho přemýšlely, jak písmenko vypadá. Většinou jsem jim ho někde ukázala a pak je

nechala vytvořit ho. Někdy chtěly písmeno vidět vícekrát, protože si ho už

nepamatovaly.

Řízená činnost

Veršovaná pohádka – tato činnost děti bavila. Všechny děti se hlásily, aby mohly

doplnit, co tam bude. Často je však nic nenapadalo, a tak jim pomohl jiný kamarád.

Nejednou se také stalo, že dítě doplnilo slovo jiné než je v básničce, ale rýmovalo se,

proto jsem ho uznala jako správné.

Hra – Tato hra byla zprvu pro děti velice obtížná, a tak jsem jim ji nejdříve předvedla.

Šla jsem po třídě, objevila jsem kartičku 1K, vracela jsem se k papíru a tiše jsem si tento

symbol opakovala. Děti tato hra velice zaujala, a tak ji s nadšením hrály. Některé děti

měly problém si symbol pamatovat a musely se několikrát vracet. Slabším jsem párkrát

pomohla a později to pochopily také. Tato hra se dá využít i v přírodě.

8.5 PÁTEK


Na stolech

Poslední část výroby knížky

nakresli, jak pohádka skončila. Poté dám všechny obrázky do desek, které si dítě

vytvořilo v pondělí a secvaknu je sešívačkou.

Kreslení pohádky na veliký papír

každé dítě nakreslí z pohádky O Červené karkulce, co sám bude chtít. Vzniknout

by měl jeden veliký obrázek

49

Koberec

Poznávání písmen

v obručích bude vždy jeden obrázek (strom, klobouk, brýle). Na koberci budou

kartičky s písmeny (S, K, B), která budou různě natočená. Dítě najde všechna

stejná písmena a dá je k obrázku, ke kterému patří (např. všechna S k obrázku

stromu).

Písmenka (viz příloha číslo 17)


Popletená pohádka O Červené karkulce



přečtu dětem stejnou pohádku jako v pondělí, ale budu ji úmyslně motat. Děti

budou mít při poslechu zavřené oči a skloněnou hlavu. Vždy, když si všimnou,

že jsem řekla něco špatně, zvednou hlavu a poví, jak to má být správně.

O Červené babičce

Bylo jednou jedno kuřátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou

botičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená Karkulka. Jednoho dne poslala

babička Karkulku za maminkou, aby jí zanesla dárky k narozeninám. Cesta k

babiččině chaloupce vede hlubokým lesem a maminka Karkulce přikazovala: „Jdi

rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj. A nechoď po cestě, mohlo by se ti

něco stát.“ Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Každou chvílí se

zastavovala a odbíhala z cest, aby natrhala pro babičku kytičku lesních květů. V tom

lese žil také zlý jelen a ten začal Karkulku sledovat. Brzy jí nadběhl, vynořil se před ní

a ptal se: „Kam jdeš, Karkulko?“ „K dědečkovi,“ odpověděla Karkulka. „Nesu jí

k narozeninám v košíku dárky. Má chaloupku tamhle za lesem.“ Jakmile to vlk uslyšel,

odběhl, aby dorazil do babiččiny chaloupky dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře

chaloupky a babička se zeptala: „Kdo je to?“ „To jsem já, Karkulka, nesu ti v košíku

pečené kuře k narozeninám,“ odpověděl jí tenkým hláskem vlk. Babička si myslela, že

je to opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na

50

čumák babiččinu ponožku. Vlezl si do její postele a přikryl se. Za chvíli zaklepala

Karkulka a vešla dovnitř. Podívala se na vlka v posteli a podivila se: „Babičko, ty máš

ale velké nohy.“ „To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk. „Ty máš ale velké oči, babičko,“

podivila se zase Karkulka. A vlk odpověděl: „To abych tě lépe snědla.“ „Ty máš ale

velkou pusu, babičko,“ podivila se Karkulka potřetí a vlk řekl: „To abych tě mohl lépe

vidět.“ Vlk otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl. Potom si znovu vlezl do postele a četl

si. Zanedlouho šel kolem popelář a uslyšel z okna hlasité chrápání. Podíval se a uviděl

v babiččině posteli ležet vlka s velikým břichem. Hned ho napadlo, že je vlk nemocný.

Vešel tedy dovnitř a tesákem rozřízl vlkovi břicho. Jak se podivil, když z něho

s babičkou vyskočila i veverka. Obě živé a zdravé. Potom nanosili kamení, nasypali je

vlkovi do břicha a břicho pořádně zašili. Vlk se probudil a hned uháněl pryč. Bylo mu

ale těžko, proto se chtěl napít ze studny. Když se nakláněl nad vodu, stáhlo ho kamení

dolů a již ho nikdo nikdy neviděl.

Dějové obrázky (tedy obrázky, které přesně odpovídají ději pohádky)


Typ organizace: skupiny

každá skupinka bude mít v obruči rozházené obrázky. Úkolem bude obrázky

seřadit podle dějové linie. Každé skupince však bude jeden obrázek chybět.

Chybějící obrázky budou schované po třídě. Děti svůj obrázek musí najít a

doplnit jím svou řadu obrázků.

Dějové obrázky (viz příloha číslo 18)

8.5.1 Reflexe

Ranní činnosti

Poslední část výroby knížky – děti malovaly vlka ve studni, vlka s rozpáraným břichem

nebo Karkulku, babičku a myslivce vedle sebe

Kreslení pohádky na veliký papír – obrázek se dětem moc povedl. Snažily se dokonce

kreslit tak, aby obrázky odpovídaly dějové posloupnosti pohádky. Což celou dobu hlídal

jeden chlapec, který často radil ostatním, co ještě nakreslit. Sám svůj obrázek neustále

upravoval, dokud s ním nebyl opravdu spokojený.

51

Poznávání písmen – Děti přiřazovaly stejná písmena k sobě ve dvojicích. Tato hra jim

nedělala žádný problém, bylo vidět, že ji hrají v mateřské škole. Práce ve skupinách a

dvojicích je velice důležitá, jelikož jakýkoliv problém děti řeší mezi sebou a ne

s učitelem.

Řízená činnost

Popletená pohádka – děti se smály a všeho si všimly.

Dějové obrázky – s dějovou posloupností problém nebyl. Myslím si, že hlavním

důvodem je to, že děti pohádku znaly ještě před realizací tohoto projektu. Když

pohádku začaly podle obrázků vyprávět, tak správnost vět už kolísala. Děti se navzájem

doplňovaly a pomáhaly si. Společně vše vyřešily.

9. Ukončení projektu

Po poslední činnosti jsem si s dětmi sedla do kruhu. Oznámila jsem jim, že toto byl

poslední den, co jsme si společně povídali o Červené karkulce. Zeptala jsem se jich,

jestli si pamatují, co všechno jsme za celý týden zvládli. Děti si pamatovaly spoustu

činností, což mě mile překvapilo, jelikož to znamená, že je hry bavily. Všechny jsem

pochválila za to, že tak pěkně pracovali a pověděla jsem jim, že se mi ten týden s nimi

moc líbil. Nakonec jsem dětem rozdala knížky, které si celý týden vyráběly.

9.1 Závěrečná reflexe

Celého projektu se zúčastnilo každý den 28 dětí (tedy celá třída) a dle mého názoru se

velice vydařil. Děti většina činností očividně bavila, rády a s nadšením realizovaly

zadané úkoly. Se zájmem jsem pozorovala, že většina dětí příběh této notoricky známé

pohádky ovládá perfektně a navzájem si ji znovu a znovu vyprávějí a diskutují na toto

téma i mimo předepsané činnosti. I děti, které příběh tak dobře neznaly, si rychle

pohádku osvojily a zapojily se bez větších problémů do celkového dění a aktivit.

Velice zajímavé by bylo tento projekt realizovat obdobným způsobem, ale s méně

známou nebo možná úplně novou a pro děti cizí pohádkou. Dobře by se tak dalo

pozorovat, jak rychle se děti dokáží adaptovat na nový příběh, jak rychle si jej dovedou

osvojit a nově nabité znalosti použít v praxi.

52

Třídu bych hodnotila jako kolektiv velice šikovných a nadaných dětí, které si dokáží

poradit s širokou škálou zadaných úkolů bez větších problémů. Tato skutečnost je dle

mého názoru velikou zásluhou paní učitelky, která dokáže děti dobře připravit pro

nástup na základní školu. Děti neměly problémy s písmeny, vydržely poslouchat vše, co

jsem jim říkala, a snažily se řídit podle mých pokynů.

Pro mě bych označila jako největší zkušenost to, že díky realizovaným činnostem a

upozornění paní učitelky jsem měla šanci všimnout si i dětí, pro které by byl vhodný

odklad školní docházky.

53

10. Závěr

Bakalářská práce „Práce s pohádkou v mateřské škole“ se snaží mnoha argumenty

obhájit nezastupitelnost pohádky a vyprávění pohádkových příběhů v mateřské škole. Je

k dispozici mnoho podnětů pro doložení tohoto faktu. Avšak nejopěrnějším bodem této

myšlenky jsou bezpochyby realizované praktické aktivity přímo s dětmi předškolního

věku. V těchto činnostech je vidět nadšení pro danou věc, které může způsobit dítěti

pouze pohádka.

Teoretická část obsahuje definici pohádky. Jsou zde představeny všechny typy pohádky,

jejich poznávací znaky a především jejich funkce a vlivy na dítě. Na jednotlivé působící

vlivy je brán maximální zřetel, jelikož představují výsledný dopad na dítě. Tento vliv je

podrobně sepsán a přiřazen ke každé části předškolního věku. Údaje vyplývající

z realizace bakalářské práce potvrzují důležitost pohádkových příběhů a jejich

vyprávění pro každého jednotlivce. Je vidět, že má pozitivní účinky na vývoj dítěte a

neměla by být v žádném případě zanedbávána.

V praktické části vidím zásadní význam této bakalářské práce. Hlavním cílem v praxi

bylo použít sepsané metody a vyvolat v dětech zájem o pohádku tak, aby se samy

snažily co nejvíce dozvědět, a aby vyvstalo co nejvíce otázek, které bychom mohli

společně diskutovat. Teorie se zde bez výhrady potvrzuje přímo při práci s jedinci

předškolního věku a dává tak za pravdu faktům, které vyplývají ze sepsané teoretické

části. Aktivity provedené v praktické části byly všechny postaveny na základu pohádky

Červená karkulka. Tu jsem zvolila z toho důvodu, že se jedná o známou pohádku, která

však existuje v mnoha verzích. Proto umožňuje širokou škálu interpretací a dává prostor

k porovnání jednotlivých verzí přímo dětmi.

Primárním výsledkem pro mne samotnou byl především velký zájem dětí o pohádku a o

hry s pohádkou spojené. Pokud je aktivita s danou pohádkou dobře pro děti připravena,

slaví u dětí velký úspěch a především se do těchto činností lépe začleňují požadované

edukační metody.

54

11. Seznam použité literatury

BACUS, Anne (2004). Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let. Praha: Portál. ISBN 80-7178-

862-7.

ČAČKA, Otto a kol. (1999). Psychologie imaginativní výchovy a vzdělávání s příklady

aplikace. Brno: Doplněk. ISBN 1081-145-1999.

ČEŇKOVÁ, Jana, DEJMALOVÁ, Kateřina a kol. (2006). Vývoj literatury pro děti a

mládež a její žánrové struktury. Praha: Portál. ISBN 80-7367-095-X.

ČERNOUŠEK, Michal (1990). Děti a svět pohádek. Praha: Albatros. ISBN 80-00-

00060-1.

ČERVENKA, Jan (1960). Sborník státních článků o pohádkách. Praha: Státní

nakladatelství dětské knihy.

DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Ostrava: Librex. ISBN 80-7228-183-6

GEBHARTOVÁ, Vladimíra (1987). Literatura pro děti. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství. ISBN 7418-14-283-89.

HOMOLOVÁ, Kateřina (2009). Čtenářská propedeutika. Ostrava: Ostravská

univerzita. ISBN 978-80-7368-657-4

HRUBÍN, František (1960). Špalíček veršů a pohádek. Praha: Albatros. ISBN 13-212-

KMČ-88

KŘIVÁNEK, Vladimír, KUPCOVÁ, Helena (1994). Malý slovník literárních pojmů a

autorů. Praha: Scientia, spol. s. r. o. ISBN 80-85827-15-8.

MOCNÁ, Dagmar, PETERKA, Josef a kol. (2004). Encyklopedie literárních žánrů.

Praha - Litomyšl: Paseka. ISBN 80-7185-669-X.

PAVERA, Libor, Všetička, František (2002). Lexikon literárních pojmů. Olomouc:

Nakladatelství Olomouc. ISBN 80-7182-124-1

PETERKA, Josef (2007). Teorie literatury pro učitele. Jíloviště: Mercury Music &

Entertainment s.r.o. ISBN 978-80-239-9284-7

55

PRŮCHA, Jan (2011). Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky.

Havlíčkův Brod: Grada. ISBN 978-80-247-3181-0

PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří (2003). Pedagogický slovník.

Praha: Portál. ISBN 80-7178-772-8

RICHTER, Luděk (2004). Pohádka… …a divadlo. Praha: Dobré divadlo dětem. ISBN

80-902975-2-8.

STREIT, Jacob (1992). Proč děti potřebují pohádky. Praha: Baltazar. ISBN 80-900-

307-4-2.

ŠVEJCAR, Josef, LANGMEIER, Josef a kol. (1985). Péče o dítě. Praha: Avicenum,

zdravotnice nakladatelství. ISBN 08-094-85.

TOMÁŠKOVÁ, Iva (2015). Rozvíjíme předčtenářskou gramotnost v mateřské škole.

Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0790-0

TRÁVNÍČEK, Jiří (2007). Vyprávěj mi něco. Praha: Pistorius & Olšanská. ISBN 978-

80-87053-07-2

VÁGNEROVÁ, Marie (2000). Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha:

Portál. ISBN 80-7178-308-0

12. Internetové zdroje

Školní vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. In: Mateřská škola, Kampanova

1488, Hradec Králové [online]. 1. 9. 2015. Dostupné z: http://www.mskampanova.a-

fw.net/dokumenty/svp2015-16.pdf

http://www.mskampanova.a-fw.net/dokumenty/svp2015-16.pdf

http://www.mskampanova.a-fw.net/dokumenty/svp2015-16.pdf

56

13. Seznam příloh

Příloha číslo 1 – nápis O ČERVENÉ KARKULCE

Příloha číslo 2

Obrázek:

1. CURTO, Rosa M (2012). Nauč se kreslit 4. Strana 17. Praha: Knižní klub. ISBN

978-80-242-3693-3


978-80-242-3693-3

3. CURTO, Rosa M (2008). Nauč se kreslit. Strana 45. Praha: Knižní klub. ISBN

978-80-242-2132-8


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8

8. SÝKOROVÁ-PEKÁRKOVÁ, Eva (1996). Červená karkulka. Strana 3. Praha:

Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8

12. FIC, Dorota, HAMERA, Andrzej, SAMOL, Dominik (2007). Moje nejkrásnější

pohádky. Strana 33. Praha: Ottovo nakladatelství. ISBN: 978-80-7360-889-7




Brio. ISBN 80-902209-0-8

57

15. DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Strana 12. Ostrava: Librex. ISBN 80-

7228-183-6


Brio. ISBN 80-902209-0-8

Příloha číslo 3

Obrázek:


978-80-242-3693-3


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8



58


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


7228-183-6


978-80-242-3693-3


Brio. ISBN 80-902209-0-8


7228-183-6


Brio. ISBN 80-902209-0-8




Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8

25. KUHNOVÁ, Felicitas (1995). Pohádky bratří Grimmů. Praha: Egmont. ISBN

80-7186-


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8

Příloha číslo 4

DUDEK, Adolf (2000). Povídej pohádku. Ostrava: Librex. ISBN 80-7228-183-6

59

Příloha číslo 5

Obrázek:





3. PESTALOZZI (1995). Pohádky bratří Grimmů. Praha: Egmont. ISBN 80-7186-

014-X


7228-183-6


Brio. ISBN 80-902209-0-8


7228-183-6


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-3693-3

Příloha číslo 6

Obrázek:


Brio. ISBN 80-902209-0-8

60


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8

4. KUHNOVÁ, Felicitas (1995). Pohádky bratří Grimmů. Praha: Egmont. ISBN

80-7186-

5. CATCHPOLE, Diana (2013). Babiččiny kouzelné pohádky. Strana 113. Praha:

Svojtka & Co. ISBN 978-80-256-1165-4

Příloha číslo 7

Obrázek:


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-3693-3


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8





61


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8

Příloha číslo 8

Obrázek:


978-80-242-2132-8


978-80-242-3693-3


Brio. ISBN 80-902209-0-8


7228-183-6






7228-183-6


978-80-242-2132-8

Příloha číslo 9

Obrázek:


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-3185-3

62


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-2132-8


978-80-242-2132-8


7228-183-6


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


978-80-242-3693-3


7228-183-6



Příloha číslo 10

Obrázek:


7228-183-6

63


7228-183-6


7228-183-6


7228-183-6


7228-183-6


7228-183-6


7228-183-6


7228-183-6


Obrázek:

1. CATCHPOLE, Diana (2013). Babiččiny kouzelné pohádky. Strana 113. Praha:

Svojtka & Co. ISBN 978-80-256-1165-4

2. KUHNOVÁ, Felicitas (1995). Pohádky bratří Grimmů. Strana 9. Praha:

Egmont. ISBN 80-7186-




Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Obrázek:

1. LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce



64






Obrázek:


Brio. ISBN 80-902209-0-8




Brio. ISBN 80-902209-0-8


Obrázek:






978-80-242-3693-3


978-80-242-2132-8

Příloha číslo 15 - tabulka

Příloha číslo 16 - tabulka

Příloha číslo 17 - písmena

LEGERSKÁ, Kateřina – autorka bakalářské práce

65


Obrázek:


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8


Brio. ISBN 80-902209-0-8

Příloha číslo 1

O ČERVENÉ

KARKULCE

Příloha číslo 2

Obrázek 1 Obrázek 2 Obrázek 3



Příloha číslo 2



Obrázek 16

Příloha číslo 3




Příloha číslo 3




Příloha číslo 3



Příloha 3


Obrázek 28

Příloha číslo 4

Adolf Dudek – Červená Karkulka

Bylo jednou jedno děvčátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou

čepičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená Karkulka. Jednoho dne poslala

maminka Karkulku za babičkou, aby jí zanesla dárky k narozeninám. Cesta k babiččině

chaloupce vede hlubokým lesem a maminka Karkulce přikazovala: „Jdi rovnou

k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj. A ne abys někde sešla z cesty, mohlo by se ti

něco stát.“ Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Každou chvílí se

zastavovala a odbíhala z cest, aby natrhala pro babičku kytičku lesních květů. V tom

lese žil také zlý vlk a ten začal Karkulku sledovat. Brzy jí nadběhl, vynořil se před ní a

ptal se: „Kam jdeš, Karkulko?!“ „K babičce,“ odpověděla Karkulka. „Nesu jí

k narozeninám v košíku dárky. Má chaloupku tamhle za lesem.“ Jakmile to vlk uslyšel,

odběhl, aby dorazil do babiččiny chaloupky dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře

chaloupky a babička se zeptala: „Kdo je to?“ „To jsem já, Karkulka, nesu ti v košíku

dárky k narozeninám,“ odpověděl jí tenkým hláskem vlk. Babička si myslela, že je to

opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na čumák

babiččiny brýle. Vlezl si do její postele a přikryl se. Za chvíli zaklepala Karkulka a

vešla dovnitř. Podívala se na vlka v posteli a podivila se: „Babičko, ty máš ale velké

uši.“ „To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk. „Ty máš ale velké oči, babičko,“ podivila se

zase Karkulka. A vlk odpověděl: „To abych tě lépe viděla.“ „Ty máš ale velkou pusu,

babičko,“ podivila se Karkulka potřetí a vlk řekl: „To abych tě mohl lépe sníst.“ Vlk

otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl. Potom si znovu vlezl do postele a usnul.

Zanedlouho šel kolem myslivec a uslyšel z okna hlasité chrápání. Podíval se a uviděl

v babiččině posteli ležet vlka s velikým břichem. Hned ho napadlo, že vlk spolkl

babičku. Vešel tedy dovnitř a tesákem rozřízl vlkovi břicho. Jak se podivil, když z něho

s babičkou vyskočila i Karkulka. Obě živé a zdravé. Potom nanosili kamení, nasypali je

vlkovi do břicha a břicho pořádně zašili. Vlk se probudil a hned uháněl pryč. Bylo mu

ale těžko, proto se chtěl napít ze studny. Když se nakláněl nad vodu, stáhlo ho kamení

dolů a již ho nikdo nikdy neviděl.

Příloha číslo 5

Obrázek 1

Obrázek 2

Příloha číslo 5

Obrázek 3

Obrázek 4

Příloha číslo 5

Obrázek 5

Obrázek 6

Příloha číslo 5

Obrázek 7

Obrázek 8

číslo 5

Obrázek 9

Obrázek 10

Příloha číslo 5

Obrázek 11

Obrázek 12

Příloha číslo 6

Obrázek 1

MAMINKA

Příloha číslo 6

Obrázek 2

MYSLIVEC

Příloha číslo 6

Obrázek 3

BABIČKA

Příloha číslo 6

Obrázek 4

KARKULKA

Příloha číslo 6

Obrázek 5

VLK

Příloha číslo 7

Obrázek 1

Příloha číslo 7

Obrázek 2

Příloha číslo 7

Obrázek 3

Příloha číslo 7

Obrázek 4 Obrázek 5

Obrázek 6

Obrázek 7


Příloha číslo 7



Obrázek 14

Příloha číslo 8


Obrázek 3

Příloha číslo 8

Obrázek 4

Obrázek 5

Příloha číslo 8

Obrázek 6

Obrázek 7

Příloha 8

Obrázek 8

Příloha číslo 9



Příloha číslo 9



Příloha číslo 9



Příloha číslo 9





Obrázek 3

Obrázek 4




Obrázek 1


Obrázek 2


Obrázek 3


Obrázek 4


Obrázek 5




Příloha 12


Obrázek 7


Obrázek 1

KARKULKA


Obrázek 2

KYTICE


Obrázek 3

LAHEV


Obrázek 1

STUDNA

Příloha 14

Obrázek 2

KOŠÍK

Příloha 14

Obrázek 3

BÁBOVKA


Obrázek 4

BRÝLE


1 2 3 4 5 6


S T U D N A

1 2 3 4 5 6





Obrázek 1

Obrázek 2


Obrázek 3

Obrázek 4


Obrázek 5

Obrázek 6


Obrázek 7


Obrázek 8


Obrázek 9

Documents

Práce s pohádkou v mateřské škole - Theses · 2016-09-09 · Adolfem Dudkem – Červená Karkulka. V ostatních případech respektuje v psaní velkých písmen platnou pravopisnou