PR Údolí Brtnice

Vyhodnocení zásahů a opatření realizovaných v rámci I. etapy projektu Biodiverzita

Vojtěch Kodet, Aleš Jelínek, Filip Lysák

2015

2

Obsah

1 Úvod ............................................................................................................................................ 3

2 Charakteristika a poloha lokality................................................................................................... 3

3 Metodika ...................................................................................................................................... 5

4 Výsledky ...................................................................................................................................... 6

4.1 Redukce náletových dřevin ................................................................................................... 6

4.2 Pastva................................................................................................................................... 8

4.3 Kosení................................................................................................................................. 10

5 Zhodnocení stavu biodiverzity území ......................................................................................... 12

5.1 Flóra a vegetace ................................................................................................................. 12

5.2 Fauna.................................................................................................................................. 15

6 Doporučení pro ochranu a management lokality ........................................................................ 23

6.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče ............................................................................... 23

6.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území............................................................... 24

7 Literatura.................................................................................................................................... 27

Zadavatel: Kraj Vysočina, Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava Řešitelé:

Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., Úvoz 23, 586 01 Jihlava, vojtech.kodet@email.cz Mgr. Aleš Jelínek, Řečice 49, 380 01 Volfířov, ales.jelinek@chaloupky.cz Mgr. Filip Lysák, Cyrilov 6, 594 61 Bory, filip.lysak@tiscali.cz

Za poskytnutí doplňujících údajů děkujeme RNDr. Ester Ekrtové, Ph.D., a Ing. Václavu Křivanovi, a za technickou spolupráci Ing. Daně Kodetové a Ing. Martinu Tejkalovi, Ph.D. Realizováno v rámci I. etapy projektu Kraje Vysočina s názvem „Biodiverzita“, který byl financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a Krajem Vysočina.

3

1 Úvod

Údolí Brtnice tvoří meandrující tok s přirozenými břehovými porosty, údolní mokřadní niva a kaňonovité údolí s mohutnými syenitovými skalisky, se suchomilnými společenstvy lučních strání i zalesněnými svahy, zbytky reliktních borů a suťových lesů v inverzních polohách. Říčka Brtnice teče západovýchodním směrem, což vytváří na jedné straně suché jižně exponované svahy a na druhé straně severně orientované svahy s vlhčí a stinnější vegetací. Jedná se o velice pestré území, kde se potkávají prvky chladnějších a vlhčích biotopů vyšších poloh s druhy typicky teplomilnými vázanými na xerotermní stanoviště jižních expozic. Skladbou velmi vyhraněných biotopů je dán i výskyt řady ohrožených druhů rostlin i živočichů. Původní vysoká stanovištní a druhová diverzita byla však v posledních 30 letech zdecimována ústupem tradičního hospodaření spojeného s výraznou eutrofizací a nevhodnými lesnickými a zemědělskými zásahy. V údolí vznikaly od roku 1927 první trampské osady na Jihlavsku, avšak lokalita byla naštěstí uchráněna chatové výstavby, neboť zde existoval záměr na vybudování vodní nádrže, který je bohužel opakovaně oživován. V letech 2013 - 2015 zde proběhly zásahy na podporu biodiverzity, při nichž autorský kolektiv prováděl dozor, kontrolu a vyhodnocení jejich vlivu na biodiverzitu. Cílem realizovaných zásahů byla obnova péče o vybrané plochy bezlesí pro zlepšení stavu zejména xerotermních stanovišť a částečně také mezofilních a vlhkých luk. Většina vybraných ploch byla dlouhodobě neudržovaná, zarůstající náletem dřevin a docházelo na nich k degradaci druhově bohatých rostlinných i živočišných společenstev. Zásahy proto spočívaly v redukci náletových dřevin a obnově pastvy ovcí nebo kosení. Autorský kolektiv prováděné práce koordinoval a dohlížel nad jejich provedením, aby nedošlo k nevratnému poničení cenných biotopů a populací významných druhů živočichů a rostlin. Dále bylo cílem zdokumentovat a vyhodnotit realizaci a úspěšnost těchto zásahů. V rámci prací proběhl orientační monitoring cílových a z hlediska ochrany přírody klíčových biotopů a na ně vázaných významných živočichů a rostlin. Nedílnou součástí hodnocení je stručný návrh doporučení pro budoucí management území.

2 Charakteristika a poloha lokality

Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Jihlava: údolí říčky Brtnice o délce asi 5,5 km začínající 900 m východně pod obcí Komárovice a táhnoucí se po proudu až k soutoku s řekou Jihlavou asi 750 m jižně od železniční zastávky Přímělkov

Katastrální území: Dolní Smrčné, Komárovice u Jihlavy, Panská Lhota, Přímělkov, Střížov

Výměra: 69 ha

Nadmořská výška: 440 – 530 m n. m.

Kód ZCHÚ podle ÚSOP: 2141

Obr. 1: Poloha PR Údolí Brtnice v Kraji Vysočina.

4

Obr. 2: Orientační poloha PR Údolí Brtnice.

Obr. 3: Vymezení PR Údolí Brtnice.

5

Biotopová charakteristika: Údolí Brtnice v minulosti představovalo z vegetačního pohledu unikátní lokalitu, kde se potkávala vegetace teplomilných suchých trávníků s vegetací vlhkých až rašelinných luk. Vegetační a mikrostanovištní pestrost území významně podmiňovala geomorfologie údolí a jeho západo-východní orientace. Díky výrazně zaříznutému tvaru jsou zde přítomné teplotní inverze a expozice údolí k jihu i k severu poskytuje ideální podmínky pro rozvoj tzv. říčního fenoménu. Na jižní výrazně osluněné svahy je vázaná teplomilná xerofilní vegetace, severní svahy jsou vlhké, stinné a více humidní a mohou hostit výrazné chladnomilnější vegetační typy. Bohužel vzhledem k intenzivnímu lesnictví a ústupu tradičního hospodaření na nelesních plochách se původní vegetační typy zachovaly jen okrajově a většinou ve velmi špatném stavu. Narozdíl od floristického složení lokality se o charakteru vegetace z doby před 20 a více lety zachovaly jen velmi obecné informace. Xerotermní vegetační typy se zachovaly pouze v omezených a silně degradovaných zbytcích a mezofilní luční vegetace přírodního typu téměř zanikla. Vlhké až rašelinné louky se také téměř nezachovaly. Bohatě vyvinutá je naopak vegetace mezofilních křovin, která v rámci sukcesních pochodů nahradila vegetaci xerotermních nelesních biotopů a suchých typů mezofilních luk. Louky v nivě Brtnice jsou až na výjimky silně zkulturněné a nemají již přírodní charakter (EKRTOVÁ et EKRT 2015).

3 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací během roku 2013, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací, a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Totožné pozice fotografií byly pořízeny po realizaci prací. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byla vlastní redukce náletových dřevin a provedení seče a pastvy pravidelně opakovaně dozorováno formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:

� Taxony zvláště chráněné podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., v platném znění §1 = kriticky ohrožený §2 = silně ohrožený §3 = ohrožený

� Taxony Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012) C1 = kriticky ohrožený C2 = silně ohrožený C3 = ohrožený C4a = vzácnější vyžadující pozornost

� Taxony červených seznamů dalších skupin (PLESNÍK et al. 2003, FARKAČ et al. 2005, HOLEC et al. 2006, KUČERA et al. 2012, ŘEZÁČ et al. 2015) RE = regionálně vymizelý CR = kriticky ohrožený EN = ohrožený VU = zranitelný NT = téměř ohrožený DD = chybí dostatečné údaje

� Taxony regionálně významné V = regionálně významný, neuvedený ve vyhlášce ani v národním červeném seznamu

6

Obr. 4: Vymezení dílčích pracovních ploch, kde byly realizovány zásahy v rámci projektu.

4 Výsledky

4.1 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Obnova ploch dříve cenných xerotermních společenstev s výskytem řady významných druhů rostlin a na tato společenstva vázaných živočichů. Expanze dřevin v důsledku přerušení pravidelné péče způsobila značnou redukci a degradaci původních nelesních xerotermních společenstev. Došlo k výrazné fragmentaci zbytkových bezlesých ploch. Propojení jednotlivých zbytků bezlesí je také důležité pro zajištění úspěšného přežívání populací cílových významných druhů živočichů i některých rostlin.

Obr. 5: Odstraňování náletových dřevin na ploše č. 6 (březen 2015, V. Křivan).

Provedení: Redukce křovin a náletových dřevin se týkala především redukce porostů trnky, méně i dalších křovin (růže šípková, hloh) a náletových dřevin (smrk, borovice a další) na nelesních pozemcích v místech, kde došlo k jejich expanzi. Na ošetřených plochách byla ponechávána mozaika solitérních jedinců těchto dřevin, které jsou rovněž významnou složkou teplomilných společenstev. Veškerá dřevní hmota vzniklá při odstraňování dřevin byla z lokality odstraněna, využitelné dřevo bylo předáno vlastníkům pozemků, klest a křoviny byly seštěpkovány a štěpka byla odvezena mimo lokalitu. Byla provedena významná redukce dřevin na 3 větších plochách, kde lze očekávat obnovu xerotermních travinných společenstev, která budou postupně při vhodné údržbě obohacována druhy z okolních zachovalejších ploch. Na dalších 4 plochách se jednalo o plošně méně rozsáhlé zásahy spočívající v prosvětlení lemů a odstranění menších skupin dřevin. Redukce dřevin byla provedena v letech 2014 a 2015 na plochách č. 2, 3, 4, 6, 7, 8 a 9 na celkové

7

ploše 3,2 ha. Oproti projektu došlo k významnému omezení kácení dřevin na ploše č. 4 (boční údolí ke Střížovu). Před vlastním provedením prací na projektu vlastník vyjádřil nesouhlas s původně domluveným rozsahem a po domluvě byla část plochy z plánovaných zásahů vyjmuta. Důvodem byla poměrně dlouhá doba od přípravy projektu po samotnou realizaci, kdy vlastník přehodnotil svůj postoj k navrhovanému rozsahu zásahu. Tato plocha (zalesněné údolí) byla v době realizace již prakticky celá zapojená porostem vysázených dřevin a náletu.

Obr. 6: Pohled na dílčí plochy obnoveného bezlesí ve střední části lokality po výběrné probírce křovin a náletových dřevin (vlevo před zásahem: 28.10.2013, vpravo po zásahu: 18.10.2015, V. Kodet). Výsledek realizace: Zejména ve střední části území na ploše původně nejrozsáhlejšího xerotermního bezlesí (skály na Černicích) se podařilo velmi dobře obnovit nelesní charakter území jako celek. Bohužel v západní části bylo dílčí propojení xerotermních nelesních enkláv zablokováno nesouhlasem vlastníků a jinými administrativními překážkami (lesní pozemky), proto nemohla být realizována redukce dřevin ve větším rozsahu. Přesto lze obnovu území hodnotit jako velmi zdařilou. Na plochách po odstranění dřevin začaly bezprostředně po zásahu postupně regenerovat původní druhy nelesních biotopů jako např. mochna jarní (Potentilla verna), zběhovec lesní (Ajuga genevensis), chlupáček lékařský (Pilosella officinarum), pavinec horský (Jasione montana), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) a řada dalších druhů. Z regionálně významných druhů zásah podpořil významně populaci hvozdíčku prorostlého (Petrorhagia prolifera, C4a). Pozitivní vliv na populace dalších významných druhů bude bezesporu následovat v dalších letech, pokud zde bude pokračovat pravidelná péče. Druhy vázané na dřeviny nejsou redukcí těchto porostů na lokalitě dotčeny, neboť zde i po zásahu zůstávají plošné porosty dřevin různých druhů. Naopak plocha mozaikovitě kosených či pasených trávníků je vzhledem k celkové rozloze lokality stále nedostatečná.

8

Obr. 7: Pohled na dílčí plochy obnoveného bezlesí ve střední části lokality po plošném odstranění náletových dřevin (vlevo před zásahem: 28.10.2013, vpravo po zásahu: 18.10.2015, V. Kodet).

4.2 Pastva Důvod zásahu: Pravidelná pastva je nezbytná pro obnovu a zachování vysoké biodiverzity xerotermních trávníků. Společenstva teplomilných suchých trávníků na velmi svažitých a členitých pozemcích jsou dlouhodobě závislá na údržbě pomocí pastvy. V minulosti bylo celé údolí Brtnice vypásáno velkým stádem ovcí (stovky zvířat). Jednalo se o pastvu volnou, kdy pasoucí se zvířata pravidelně procházela velkou část území od Doubkova po zříceninu Rokštejn. Pastva v území skončila spolu s chovem ovcí ve Střížově v polovině 80. let 20. st. Provedení: Pastva byla realizována na 6 dílčích plochách o celkové rozloze 5,25 ha. Bylo využíváno 10 – 15 ovcí v oplůtku podle aktuální úživnosti porostu. Na plochách se zachovalou vegetací byla aplikována jarní a podzimní pastva, na místech po odstranění dřevin i pastva v letním období, která lépe potlačuje výmladnost. Doba pobytu zvířat na ploše se řídila aktuálním stavem vegetace. Na každé pasené ploše bylo cca 15 % ploch ponecháno bez zásahu pro možnost nerušeného vývoje bezobratlých živočichů. Dvojí pastva proběhla v roce 2014 na plochách 3, 4, 6 a 10; jedno přepasení proběhlo v témže roce na plochách 1 a 2. V roce 2015 byla realizována pastva s pomístním posečením nedopasků na plochách 1, 2, 3, 4, 6 i 10.

9

Obr. 8: K pastvě bylo využíváno 10 - 15 ovcí (V. Křivan).

Výsledek realizace: Výsledky pastvy na jednotlivých plochách byly poměrně různorodé. Nejlepšího výsledku bylo dosaženo na vegetačně relativně stabilních plochách se zapojenými trávníky, naopak pastva na intenzivně se zmlazujících plochách po odstranění dřevin nebyla příliš efektivní a bylo nutné poměrně velké plochy výmladků trnky dokosit. Pobyt zvířat na silně svažitých plochách vede místy k poměrně výrazné erozi ploch. Zvířata na těchto plochách zůstávají nerada a je třeba častěji posouvat oplůtky tak, aby nedocházelo k útěkům. Na druhou stranu pastva výborně regeneruje plochy s vrstvou opadu (listí, jehličí) po odstranění dřevin. Díky pohybu zvířat vrstva opadu po přepasení zmizela a vytvořil se porost pro regeneraci původních společenstev. Perfektně na tyto plochy reaguje vegetace jarních efemer, kde nacházíme i některé významnější druhy jako rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii, C4a) a rozrazil jarní (Veronica verna, C4a). Pro zefektivnění pastvy by bylo vhodné uvažovat alespoň o částečném vybudování pevných ohrad, které umožní delší pobyt zvířat na jednotlivých plochách a také zamezí častému poškozování oplůtků procházející zvěří, které bylo častou příčinou útěku ovcí mimo ohrazené plochy. Velmi pozitivní vliv měla realizovaná opatření na úpatí xerotermních svahů, kde došlo k znatelnému ústupu ruderálních druhů, např. kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) aj.

Obr. 9: Obnova xerotermních trávníků po redukci náletových dřevin a pastvě (vlevo před zásahem: 28.10.2013, vpravo po zásahu: 18.10.2015, V. Kodet).

10

Obr. 10: Vypasená plocha ještě před odstraněním křovin (červen 2014, V. Křivan).

Obr. 11: Obnovená pastva spojená s odstraněním křovin výrazně zlepšila xerotermní trávníky na svazích i jejich úpatí (vlevo před zásahem: 28.10.2013, vpravo po zásahu: 18.10.2015, V. Kodet).

4.3 Kosení Důvod zásahu: Pravidelná, pečlivě provedená seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity všech lučních biotopů a pro potlačování nežádoucích expanzivních druhů. Na dlouhodobě nepasených plochách bylo před zahájením pastvy nutné nejprve jejich pokosení a sklizení z důvodu velkého množství biomasy a nahromaděné stařiny. Pomístně bylo nutné dosečení nedopasků. Kosení je nutné také na plochách, kde není možné pást (především porosty třtiny křovištní, kopřiv, ovsíku vyvýšeného, maliní atd.). Provedení: Kosení probíhalo ručně vedenou sekačkou a křovinořezem. Byly posečeny některé dlouhodobě nevyužívané plochy v nivě (plocha 5 a 11), které jsou buď podmáčené, nebo obtížně přístupné pro těžkou mechanizaci a zarůstají expanzními druhy nebo náletem dřevin. Kosení bylo provedeno mozaikovitě, přičemž ruderalizované plochy byly pokoseny 2x ročně. Dále byly překoseny ruderalizované plochy a plochy s výmladky dřevin a třtinou křovištní na přepásaných

11

plochách (zejména plocha 1, 3 a 10). Velká pozornost byla věnována plochám, kde došlo k odstranění velkých souvislých porostů trnek, které po vyřezání mohutně zmlazují. Zde byly plošně koseny výmladky po pastvě (plocha 4 a 6). Na každé kosené ploše bylo cca 15 % ploch ponecháno bez zásahu pro možnost nerušeného vývoje bezobratlých živočichů. V roce 2014 a 2015 byly 1x v každém roce pokoseny plochy luk v nivě (5 a 11) a mozaikovitě pokoseny drobné plochy na hraně údolí (7, 8 a 9).

Obr. 12: Zmlazující dřeviny na vykácených plochách byly vysečeny (říjen 2015, V. Křivan).

Výsledek realizace: Na dlouhodobě nekosených nivních plochách nebylo dosaženo po dvou provedených zásazích výraznější změny vegetace a je nutné v kosení pokračovat, případně zde kosení zintenzivnit. Plocha č. 5 se jeví jako vhodná k přepasení v podzimním období po prvním pokosení, je však nutné počítat s vyšším podílem nedopasků. Velmi pozitivní výsledek důkladné seče byl patrný na ploše č. 10, kde byly pokoseny a vyklizeny porosty s výraznou akumulací stařiny a podílem expanzních a ruderálních druhů. Plocha tak byla vhodně připravena na pastvu. Díky kombinaci provedených zásahů se zde významně zvedl podíl druhů původních suchých až mezofilních květnatých trávníků jako jsou třeslice prostřední (Briza media), chrastavec rolní (Knautia arvensis), jahodník trávnice (Fragaria vesca) a řady dalších.

Obr. 13: Porovnání stavu plochy č. 10 před (28.10.2013) a po (18.10.2015) asanační seči, kde se objevily fragmenty cenných suchých trávníků, nezbytné je však odstranění větších polykormonů trnky a pravidelná realizace pastvy (V. Kodet).

12

Obr. 14: Kosení obnovilo luční charakter vybraných porostů (plochy č. 5 a 11) v nivě Brtnice (vlevo před zásahem: 28.10.2013, vpravo po zásahu: 18.10.2015, V. Kodet).

5 Zhodnocení stavu biodiverzity území

5.1 Flóra a vegetace Údolí Brtnice, které zahrnuje současnou přírodní rezervaci a její ochranné pásmo, patřilo v minulosti k přírodovědně nejzajímavějším územím okresu Jihlava. Jednalo se o území, kde se díky západovýchodnímu směru území vyvinul tzv. říční fenomén a lokalita tak představovala hraniční či exklávní výskyt mnoha výrazně teplomilných druhů vázaných na xerotermní jižní svahy území. Zároveň se zde díky teplotní inverzi a poloze blízké centru Českomoravské vrchoviny vyskytovaly druhy typické pro vyšší až podhorské polohy.

Obr. 15: Osluněné skalky s krátkostébelnými trávníky představují významný biotop teplomilných druhů

(11.5.2015, V. Kodet).

13

Bohužel ústup tradičního zemědělského hospodaření, který se zde projevil drasticky zejména po roce 1989 a dále nevhodné intenzivní lesní hospodaření preferující monokulturní pěstování smrku, charakter území zcela změnily. Floristické údaje z lokality byly podrobně publikovány. V letech 1962 - 1997 se podařilo v území nalézt 602 taxonů cévnatých rostlin, přičemž už v té době se nepodařilo ověřit výskyt 8 významných druhů, které byly z lokality historicky uváděny (RŮŽIČKA et ZLÁMALÍK 1998). Podrobný botanický průzkum byl proveden v letech 2013 - 2014 (EKRTOVÁ et EKRT 2015), při kterém bylo v území zjištěno 470 taxonů cévnatých rostlin. Na jednu stranu byly v území zjištěny i druhy, které zde nebyly v minulosti uváděny, avšak na druhou stranu se nepodařil aktuálně ověřit výskyt 168 taxonů. Z původně výjimečně floristicky i vegetačně cenného území se do současnosti zachovaly pouze nepatrné silně degradované trosky. Většina významných ohrožených a vzácných druhů již zcela vymřela. Jedná se o vstavač kukačku (Orchis morio, §2/C1), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica, C2), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia, §3/C3), hruštičku zelenokvětou (Pyrola chlorantha, C1), toliji bahenní (Parnassia palustris, §3/C2), myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus, C3), mochnu přímou (Potentilla recta, C4a) či rmen barvířský (Cota tinctoria, C4a). U některých druhů jejich populace výrazně ustoupily a vyskytují se v nepatrných početnostech, což platí pro smil písečný (Helichrysum arenarium, §2/C2), pochybek prodloužený (Androsace elongata, C3) či prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3).

Obr. 16: Netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera, C3) roste na skalních výchozech (12.5.2015, V. Kodet).

Významně ustoupily i relativně běžné druhy vázané na zachovalé přírodní biotopy, např. třeslice prostřední (Briza media), pamětník rolní (Acinos arvensis, V), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis, V), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), kostřava ovčí (Festuca ovina) aj. Na druhou stranu se podařilo ověřit výskyt fytogeograficky velmi významného druhu mahalebky obecné (Prunus mahaleb, C3), který zde nebyl ověřen od 30. let minulého století. Také zde bylo vzácně zaznamenáno několik významnějších druhů, které předchozí komplexní materiál ke květeně Údolí Brtnice neuvádí, jako jsou vikev hrachorovitá (Vicia lathyroides, C3), trýzel tvrdý (Erysimum durum, V), pomněnka různobarvá (Myosotis discolor) či

14

přeslička luční (Equisetum pratense, C3). Za poměrně bohatou a regionálně významnou lze jednoznačně označit zachovalou vegetaci a flóru přírodě blízkých typů lesa, převážně suťových lesů a listnatých hájů, s druhy jako je oměj pestrý (Aconitum variegatum, §3/C3), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum, §3/C4a), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum, V), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides, V), dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia, C4a), pupkovec pomněnkový (Omphalodes scorpioides, C4a), jaterník podléška (Hepatica nobilis, V) aj.

Obr. 17: Jedním z hájových druhů je sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides, V) a podél vodního

toku roste pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris, §3, 11.5.2015, V. Kodet). Kvalita rostlinných společenstev je ve většině případů velmi nízká. V případě nelesních společenstev je naprostá většina cenných xerotermních biotopů zasažená sukcesí dřevin, expanzí nežádoucích ruderálních druhů a na řadě míst značným nahromaděním stařiny. Z toho plyne nízká druhová pestrost této vegetace a nežádoucí strukturní a stanovištní homogenita porostů. Konvenčně zemědělsky kosené porosty jsou až na výjimky silně zasaženy zkulturněním a většina z nich ztratila již charakter přírodních biotopů. Společenstva vlhkých až rašelinných luk na lokalitě v podstatě téměř zanikla. Co se týče lesních biotopů, není situace o mnoho lepší. Přírodě blízké lesní porosty, které jsou velmi významnou složkou stanovištní i floristické diverzity území, zaujímají plošně naprosto nepatrné rozlohy. Často se jedná jen o lemové okraje jehličnatých lesních kultur na obtížně přístupných místech. Z celkového pohledu lze říci, že i přes dramatickou destrukci přírodních hodnot území v posledních cca 30 letech (v případě lesních biotopů ještě dříve), je území stále regionálně zajímavé a na vybraných plochách si zaslouží okamžitou a cílenou péči (EKRTOVÁ et EKRT 2015).

V letech 1993 - 1995 byl v území prováděn podrobný bryologický průzkum (SUKOVÁ 1998), při kterém se zde podařilo nalézt 151 druhů mechorostů, z toho 23 játrovek a 128 mechů, včetně řady významných druhů. Při tomto průzkumu se nepodařilo ověřit výskyt 2 druhů játrovek a 3 druhů mechů uváděných z lokality v minulosti. Kromě druhů vázaných na zdejší přírodní biotopy, byly v areálu a okolí zříceniny hradu Rokštejna nacházeny také vápnomilné druhy, jejichž výskyt umožňuje materiál používaný při stavbě a opravách hradu.

15

Obr. 18: Přírodě blízké lesy najdeme v celém údolí pouze na zlomku plochy (12.5.2015, V. Kodet).

5.2 Fauna

Průzkumy vybraných skupin organizmů, které probíhaly zejména v polovině 90. let, ukázaly, že údolí Brtnice je v rámci Českomoravské vrchoviny významným fenoménem, kde se díky velké diverzitě stanovišť a návaznosti na údolí Jihlavy vyskytuje řada mimořádně cenných druhů, z nichž řada zde dosahuje hranic areálu v rámci ČR. Z živočichů byla podrobně studována fauna pavouků (SVATOŇ et JELÍNEK 1998) a motýlů (ŠUMPICH et DVOŘÁK 1998), přičemž zde byly zjištěny i nové druhy pro ČR. Postupně však došlo k vymizení řady náročných teplomilných druhů, což věrně ukazuje na změny, ke kterým v území došlo vlivem absence péče o nejcennější plochy bezlesí. V rámci aktuálního projektu byl na lokalitě proveden průzkum některých bioindikačně významných skupin bezobratlých živočichů, a sice pavouků, brouků a denních motýlů (JELÍNEK et KŘIVAN 2015), a také průzkum ptáků (KODET et al. 2015).

Obr. 19: Vosík (Polistes sp.) s hnízdem (22.5.2014, V. Kodet).

16

V letech 1993 - 1996 byl v údolí Brtnice proveden podrobný arachnologický průzkum, při kterém zde bylo zaznamenáno 260 druhů pavouků z 24 čeledí, včetně prvního dokladu pro ČR pro druh Megalepthyphanetes pseudocollinus (SVATOŇ et JELÍNEK 1998). Během méně intenzivního průzkumu v letech 2014 - 2015 bylo na území PR Údolí Brtnice zjištěno 114 druhů pavouků z 18 čeledí (JELÍNEK et KŘIVAN 2015), z nichž 21 druhů je uvedeno v aktuálním Červeném seznamu pavouků ČR (ŘEZÁČ et al. 2015). Mezi významné druhy patří snovačka líbezná (Neottiura suaveolens, VU), která je známá z panonské oblasti jižní Moravy, kde žije na vegetaci skalních stepí a xerotermních svahů. Údolím některých řek (Jihlava, Dyje) proniká na území Českomoravské vrchoviny a její výskyt v PR Údolí Brtnice se nachází na severozápadním okraji jejího areálu. Pavučenka výčnělková (Metopobactrus prominulus, VU) žijící v trávě a mechu na ekologicky odlišných otevřených biotopech – xerotermních stráních, okrajích lesů či rašelinišť i na výsypkách, byla dosud na Vysočině zjištěna na 4 lokalitách. Pavučenka štětcovitá (Moebelia penicillata, V) žije nejčastěji na kůře stromů na lesních okrajích a v lesích nižších a středních poloh, přičemž z oblasti Českomoravské vrchoviny dosud nebyla známá. Vzácná pavučenka nejmenší (Tapinocyboides pygmaeus, VU) je vázaná na porosty lišejníků a mechů či na půdní pukliny na skalních stepích a vřesovištích. Charakteristickým druhem zachovalých xerotermních biotopů se sporou vegetací (skalní stepi, výslunné svahy, vřesoviště) v teplejších oblastech je pavučenka sfingová (Trichopterna cito, VU). Na Vysočině je rozšířena především na Třebíčsku. Slíďák pasekový (Alopecosa inquilina, V) představuje lokální druh velkého slíďáka, který se vyskytuje na osluněných lesních okrajích, světlinách a ve světlých lesích nižších a středních poloh. Aktivní je za slunných podzimních a jarních dní, kdy pobíhá po půdním povrchu. Na Českomoravské vrchovině byl dosud zjištěn jen na několika málo lokalitách podél toku řeky Jihlavy. Nenápadným, zřídka nacházeným druhem, žijícím na kmenech a větvích dřevin na osluněných stanovištích (včetně reliktních borů a lužních lesů) v teplých oblastech našeho území je cedivečka kroužkovaná (Lathys humilis, V). V rámci Českomoravské vrchoviny představuje dosud téměř neznámý druh, ale podle přibývajících nálezů v posledních letech zřejmě dochází k jeho šíření. Mikarie mravencovitá (Micaria formicaria, VU) je značně lokálním druhem teplo a suchomilného myrmekomorfního pavouka, nacházeného od nížin do středních poloh pod kameny a mezi vegetací skalních stepí a výslunných xerotermních lesních okrajů. V regionu je dosti rozšířen na xerotermních lokalitách na Třebíčsku. Skálovka černá (Trachyzelotes pedestris, V), žijící epigeicky pod kameny a v detritu skalních stepí, lesostepí či naopak lužních lesů převážně v oblasti českého i moravského termofytika, je nalézána na Českomoravské vrchovině (s výjimkou Mohelenské hadcové stepi) až v posledních letech. Z dřívějších nálezů v PR Údolí Brtnice není známá a vzhledem k rozsahu provedených průzkumů by zřejmě neunikla pozornosti. Dosti vzácná je skálovka oranžová (Zelotes aurantiacus, V), která byla popsaná prof. Millerem z Olší u Tišnova. Je vázaná na zachovalé stepní a lesostepní biotopy či výslunné okraje dubových a borových lesů českého a moravského termofytika. V PR Údolí Brtnice byla zjištěna poměrně hojně již v 90. letech. Teplomilný běžník listový (Misumenops tricuspidatus, V) žije epifyticky na bylinné i křovinné vegetaci na stepích, loukách, lesních okrajích i v sadech a parcích v teplých oblastech Čech a Moravy. Na Českomoravské vrchovině byl zjištěn na některých lokalitách na Třebíčsku, odkud se zřejmě rozšířil v poslední době až sem, odkud nebyl dosud znám. Vzácná teplomilná skákavka úzká (Marpissa nivoyi, VU) má těžiště rozšíření na jižní Moravě, kde obývá především vegetaci stepí na písčitém či sprašovém podkladu nebo skalní stepi v zahloubených údolích řek. Velmi vzácným teplomilným druhem je slíďák suchopárový (Alopecosa striatipes, CR) vázaný na reliktní výslunná stanoviště, zejména skalní stepi a lesostepní okraje borů s řídkou vegetací. Na našem území byl zjištěn pouze na několika lokalitách jižní a střední Moravy, na Českomoravské vrchovině pak zejména v oblasti přírodního parku Třebíčsko. Údolí Brtnice tak představuje nejzápadnější exklávní výskyt druhu mimo souvislý areál rozšíření. Byl zde nalezen vzácně již v 90. letech minulého století a přežil tu téměř zázrakem až do současnosti na posledních zachovalejších zbytcích xerotermních strání (plocha č. 3 a 6). Jeho populace je však velmi slabá a takřka na hranici nalezitelnosti. Jedná se o vlajkový druh pavouka PR Údolí Brtnice. Průzkum pavouků byl zaměřen především na vybrané plochy (v projektu označené č. 3, 4 a 6) ve střední části PR, kde byly při dřívějších průzkumech

17

v 90. letech minulého století (SVATOŇ et JELÍNEK 1998) uskutečněny nejvýznamnější arachnologické nálezy. Vyhodnocení zjištěných změn ve zdejších arachnocenózách si vyžádá určitě podrobnější rozbor, při letmém srovnání dosažených výsledků však lze alespoň prozatím vyvodit následující závěry: ● Řada regionálně velmi významných druhů pavouků, často s těžištěm rozšíření na jižní Moravě, nalezených při dřívějších průzkumech v 90. letech, zde stále ještě žije, i když většinou ve výrazně slabších populacích, především slíďák suchopárový (Alopecosa striatipes, CR), snovačka líbezná (Neottiura suaveolens, VU), skákavka úzká (Marpissa nivoyi, VU) aj. ● Přestože mnohé nejvzácnější druhy nebyly při předmětném průzkumu zjištěny, jako např. snovačka vřesová (Simitidion simile, VU), plachetnatka záhadná (Centromerus persimilis, EN), plachetnatka mravenčí (Syedra myrmicarum, EN), pavučinka dýkovitá (Gonatium hilare, EN), pavučinka štěrbinková (Typhochrestus digitatus, V), zápředník štěrkový (Clubiona similis, CR) či mikarie duhová (Micaria dives, EN), nelze zatím jejich výskyt při dalším podrobnějším průzkumu zcela vyloučit (např. mohou být zjištěny v dosud nezkoumaných partiích rezervace nebo se znovu objevit díky provedeným zásahům). ● Naopak byly nalezeny některé teplomilné druhy, které nebyly ve zkoumaném území při předešlých poměrně podrobných průzkumech zjištěny, především cedivečka kroužkovaná (Lathys humilis, V), zápředka měděná (Agroeca cuprea, V), skálovka černá (Trachyzelotes pedestris, V) či běžník listový (Misumenops tricuspidatus, V), a které tak mohou být dokladem současného šíření teplomilných druhů na Českomoravskou vrchovinu v průběhu posledních let. ● Přežití a další existence nejvýznamnějších druhů pavouků v PR Údolí Brtnice je proto přímo závislé na dlouhodobém pokračování a pečlivém provádění započatých asanačních a regulačních opatření (zejména oplůtková pastva ovcí, odstraňování náletových dřevin, ruční kosení) na co možná největší části území rezervace.

Obr. 20: Běžník kopretinový (Misumena vatia) na kozlíku výběžkatém (Valeriana excelsa,

2.6.2007, V. Kodet). V letech 2014 a 2015 bylo v PR Údolí Brtnice zjištěno 197 druhů brouků (JELÍNEK et KŘIVAN 2015). Vysoká diverzita je dána především výraznou biotopovou rozmanitostí a druhové spektrum bude zcela jistě ještě mnohem vyšší. Mezi významné druhy patří střevlíček Amara equestris (V), který je lokálním druhem nezastíněných suchých biotopů, zejména vřesovišť, otevřených písčin a mezí. Na Českomoravské vrchovině patří k typickým druhům zachovalejších xerotermních biotopů.

18

Na lokalitě se vyskytuje řídce na většině zachovalých ploch se suchomilnou vegetací. Střevlíček Amara lucida (VU) je lokálním druhem zachovalých stepních biotopů, suchých pastvin a úhorů. Na Českomoravské vrchovině byl zjištěn opakovaně na východě Třebíčska a v posledních letech i na zachovalejších xerotermních lokalitách v okolí Štěměch na západě okresu. Na lokalitě byl zjištěn na plochách 3 a 10. Jedná se o první nálezy tohoto teplomilného druhu z Jihlavska. Prskavec menší (Brachinus explodens, §3) je typickým druhem otevřených suchých stanovišť v teplých oblastech, kde obývá stepní biotopy, pastviny a pole. Na Vysočině se vyskytuje hojně na východě Třebíčska. Střevlíček Cymindis humeralis (V) je typickým druhem velmi suchých zachovalých trávníků, kamenitých mezí a pastvin. Lze ho považovat za významný indikační druh zachovalých pastvin a suchých luk na Vysočině. Zjištěn byl na nejzachovalejší ploše č. 3. Střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri, §3) je poměrně hojným druhem lučních biotopů a lesních okrajů. Vyskytuje se především v nižších až středních polohách na zachovalejších loukách a pastvinách, někdy také v parcích a zahradách. Na sledovaném území se vyskytuje jednotlivě na všech plochách, osidluje však i okraje polí, zahrady a vlhčí louky. Střevlíček Masoreus wetterhallii (V) je reliktním druhem suchých nezastíněných stanovišť. Obývá otevřené písčiny, stepi a suché pastviny v nižších a středních polohách. Na Vysočině je znám z několika nálezů na Třebíčsku a Moravskobudějovicku. Listokaz Hoplia philanthus (V) je velmi vzácný a lokální druh zachovalých luk a lesních lemů. Na Českomoravské vrchovině byl dosud zjištěn jen v údolí Oslavy a na jedné lokalitě na Pelhřimovsku. Vzhledem ke krátké době aktivity imag je pravděpodobně přehlížen. Zlatohlávek skvrnitý (Oxythyrea funesta, §3) je hojným druhem lučních biotopů a během posledních 20 let se rozšířil po celém území ČR a v současné době již není ohrožen. Krasec Agrilus hyperici (NT) je lokálním druhem stepních biotopů a je vázaný na třezalku. Na jižní Moravě je poměrně hojný na zachovalejších přírodních lokalitách. Na Vysočině je znám z několika lokalit na Třebíčsku a Velkomeziříčsku. Na lokalitě se vyskytuje jen velmi vzácně, nalezen byl na plochách č. 3 a 6. Krasec Aphanisticus pussilus (EN) je vzácným druhem světlých lesů, lesostepních biotopů a lesních lemů. Vývoj probíhá na ostřici bice ladní. Na Třebíčsku byl v posledních 3 letech objeven na několika lokalitách v údolí Jihlavy, Nedveky a Želetavky. Na lokalitě byl zjištěn na ploše č. 3. Krasec Coraebus elatus (NT) je lokálním druhem krátkostébelných suchých trávníků. Vyskytuje se v teplejších oblastech, na Českomoravské vrchovině byl zjištěn na Třebíčsku a v okolí Velkého Meziříčí. V údolí Brtnice byl zjištěn jen vzácně na plochách č. 3, 6 a 7. Krasec měďák (Chalcophora mariana, NT) je naším největším zástupcem krascovitých brouků. Vyskytuje se v reliktních borech a starších borových lesích. Vývoj probíhá nejčastěji v silných kmenech odumřelých borovic nebo pařezech. Výskyt byl zjištěn na borovicích v okolí plochy č. 6. Krasec Trachys fragariae (VU) je charakteristickým druhem zachovalých krátkostébelných trávníků v teplejších oblastech. Na Českomoravské vrchovině se vyskytuje lokálně na zachovalých xerotermních biotopech v jižní části. V údolí Brtnice je dosud hojný a patří zde k charakteristickým teplomilným druhům. Kovařík Quasimus minutissimus (VU) je lokálním druhem lesostepních lokalit s ostrůvkovitým rozšířením v nižších polohách po celé ČR. Vyskytuje se jednak na přírodních lesostepních lokalitách, ale také v lomech a na výslunných kamenitých náspech. Jedná se o nejmenší druh čeledi v naší fauně, který může unikat pozornosti. Zjištěn byl na skalnatých svazích na ploše č. 6. Majka obecná (Meloe proscarabaeus, §3/EN) je lokálním druhem suchých osluněných biotopů s narušeným půdním povrchem, kde se vyskytují kolonie samotářských včel, u kterých parazituje. V posledních letech se tento druh začíná na Vysočině objevovat častěji na různých typech biotopů. Zajímavý je návrat na suché pastviny, kde bývala majka obecná zcela běžným druhem před nástupem intenzivní chemizace v zemědělství. Tesařík Calamobius filum (V) je stepní druh žijící na ovsíku vyvýšeném. V posledních letech se rychle šíří i do vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Ve sledovaném území se vyskytuje zatím spíše vzácně. Štítonoš Cassida pannonica (EN) je lokálním druhem zachovalejších stepních biotopů. Vývoj probíhá na chrpách. Na Třebíčsku se vyskytuje lokálně na suchých stanovištích na mělkých půdách. Na lokalitě byl zjištěn na ploše č. 9. Krytohlav Cryptocephalus parvulus (EN) představuje vzácnější druh lesostepních a stepních biotopů v teplých oblastech. Na Českomoravské vrchovině byl zjištěn na zachovalých lokalitách v údolí Jihlavy na Třebíčsku. V údolí Brtnice byl zjištěn

19

na ploše č. 6. Diviznáček Cionus olens (NT) je vzácnějším druhem teplých oblastí. Žije na různých druzích divizen. Podél Jihlavy proniká do vyšších poloh Českomoravské vrchoviny, kde byl zatím nalezen nejdále u Bransouz. V údolí Brtnice osidluje plochy s diviznami po vyklučení náletu dřevin. Bezkřídlý nosatec Neophytobius quadrinodosus (V) uniká pozornosti a bývá nacházen na suchých i vlhkých travnatých lokalitách (meze, okraje cest, louky) od nížin do hor. Z Českomoravské vrchoviny je znám dosud z jedné lokality u Želetavy a z lokality Salátův kopec u Zašovic. Nosatec Tychius rufipennis (NT) je vzácnější druh zachovalejších stepních trávníků. Jeho celkové rozšíření na Českomoravské vrchovině není známo. Zjištěn byl např. v okolí Vladislavy nebo na Salátově kopci u Zašovic. Průzkum ukázal, že v území se vyskytuje, byť často ve zbytkových populacích, velké množství xerofilních a teplomilných druhů, které údolím Jihlavy pronikají z teplých oblastí Třebíčska dále na severozápad. Protože z území neexistují prakticky žádné historické údaje o výskytu brouků, a to ani z průzkumů realizovaných v 90. letech 20. st., lze se jen domýšlet na základě srovnání s motýly a pavouky, jaké další, dnes již nezjištěné druhy se zde vyskytovaly. Z důvodů nemožnosti srovnat aktuální výsledky s dřívějším stavem, je vliv zásahů na faunu brouků dovozován na základě poznání jejich regionálního rozšíření a biotopových nároků. Fauna brouků obsahuje řadu významných xerofilních a teplomilných druhů otevřených suchých trávníků, často s mezním výskytem na území Českomoravské vrchoviny. Proto je nezbytné udržovat, případně zvětšovat plochy suchomilné vegetace na jižně exponovaných svazích, které patří k místům s nejvyšší diverzitou. Při realizací zásahů, zejména pastvy a kosení, je vhodné zajistit zachování kontinuity vývoje fytofágních druhů ponecháním částí ploch bez zásahu, zejména tam, kde to umožní stav vegetace. Obecně lze doporučit také nastolení změny v údržbě strojově kosených nivních luk v celém údolí a zejména těch, které jsou součástí PR. Dosavadní obhospodařování významně omezuje diverzitu lučních stanovišť.

Obr. 21: Páření modrásků jehlicových (Polyommatus icarus, 22.5.2014, V. Kodet).

Údolí Brtnice je mimořádně významnou lepideptorologickou lokalitou. Dosud zde bylo zaznamenáno 873 druhů motýlů, včetně některých unikátních nálezů, řady vzácných a ohrožených druhů a pro centrální část Českomoravské vrchoviny netypických velmi teplomilných druhů. Byl zde nalezen i nový druh pro ČR – makadlovkovitý motýl Syncopacma azosterella (ŠUMPICH 2010). Při posledním komplexním průzkumu v letech 2009 - 2010 bylo oproti předchozím údajům z lokality zjištěno nově 123 druhů motýlů, což však bylo dáno do velké míry novými metodami terénního sběru. Na druhou stranu byl zjištěn úbytek řady významných druhů, zejména těch, které

20

jsou vázány na xerotermní stanoviště. Při orientačním průzkumu v letech 2014 a 2015 bylo v PR Údolí Brtnice zaznamenáno 42 druhů denních motýlů (JELÍNEK et KŘIVAN 2015), přičemž některé z nich patří mezi vzácné či ohrožené druhy. Za období posledních zhruba 15 let zde došlo k vymizení některých druhů denních motýlů, které byly v době vyhlášení území uvedeny mezi hlavními předměty ochrany. Jedná se zejména o modráska černoskvrnného (Maculinea arion, §1/CR), modráska komonicového (Polyommatus dorylas, EN), soumračníka mochnového (Pyrgus serratulae, VU) nebo okáče kostřavového (Arethusana arethusa, EN). Nebyly ověřeny ani vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica, V), která postupně vymizela z většiny lokalit na západě Třebíčska a na Jihlavsku, nebo modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis, VU), který je vázán na květnaté suché stráně a v území se vyskytoval na několika plochách. Lze ale očekávat možnou rekolonizaci vhodných biotopů, pokud přežila někde v blízkém okolí nějaká populace, což je možné předpokládat např. v navazujícím údolí Jihlavy. Mezi nejvýznamnější druhy motýlů, které se zde dosud vyskytují, patří modrásek lesní, soumračník skořicový, ohniváček černočárný a ostruháček kapinicový. Modrásek lesní (Cyaniris semiargus, VU) je druhem suchých výslunných biotopů vázaný na jetel prostřední. V současné době je nejhojnějším z významnějších modrásků v území. Jeho výskyt je početný zejména na květnatých místech na úpatí svahů. Jde o druh potenciálně zranitelný příliš intenzivním managementem, proto je vhodné provádět kosení i pastvu mozaikovitě a části vegetačně stabilních ploch ponechávat každoročně bez zásahu. Soumračník skořicový (Spialia sertorius, VU) rychle ubývá v celé ČR. Na Českomoravské vrchovině se jedná o jednoho z nejohroženějších druhů denních motýlů. Známo je v současné době do 5 lokalit a většina populací je velmi slabá. Jedná se o druh výslunných strání s velmi řídkou vegetací a s degradací stanoviště ustupuje mezi prvními. V území se vyskytuje zbytková populace na ploše č. 7, které je zapotřebí věnovat pozornost. Při zlepšení podmínek na některých blízkých plochách (např. č. 6 nebo 9) lze předpokládat opětovnou kolonizaci tímto druhem. Ohniváček černočárný (Lycaena dispar, §2) je druhem vlhkých luk a lad vázaný na šťovíky. V území se vyskytuje pravidelně, ale spíše jednotlivě. Celoplošně kosené nivní louky pro něj nepředstavují vhodný biotop. Při kosení vlhkých luk je nutné aplikovat mozaikovou seč. Ostruháček kapinicový (Satyrium acaciae, VU) je teplomilným druhem křovinatých strání vázaný na rozvolněné porosty trnky, jehož výskyt je v regionu významný. V posledních letech se zřejmě vlivem zarůstání suchých lokalit trnkou mírně šíří do vyšších poloh. Zjištěn byl hojněji také v údolí Jihlavy u Bransouz a v současné době zaznamenáváme spíše šíření tohoto druhu. Ostruháček trnkový (Satyrium spini, VU) je teplomilným druhem osidlující stepní a lesostepní lokality v nejteplejších územích ČR. V minulosti byl zjištěn také v údolí Brtnice, kde se jeho výskyt podařilo potvrdit i v současné době. Vzhledem k dalším recentním nálezům na Českomoravské vrchovině se i tento druh zřejmě opět šíří. Modrásek vikvicový (Polyommatus coridon, V) byl ještě v 90. letech 20. st. v údolí Brtnice i na mnoha lokalitách v okolí v údolí Jihlavy velmi hojný. V PR dnes přežívá jen nepočetná populace v okolí Rokštejna, na ostatních plochách již vymizel. Bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla, VU) je druhem zachovalých lesních biotopů s výskytem zimolezu. Často se vyskytuje v členitých údolích s pestrými lesními společenstvy. Na Českomoravské vrchovině je znám teprve posledních cca 15 let, dříve spíše unikal pozornosti. V údolí Brtnice se vyskytuje v okolí Doubkova, např. v okolí ploch č. 1 a 2. Jeho ochrana spočívá v udržování pestrých lemových společenstev a porostů na prudkých svazích, kde se vyskytuje zimolez. Okáč voňavkový (Brinthesia circe, VU) je lokálním druh světlých lesů a suchých trávníků v teplejších oblastech. V posledních letech se zřejmě šíří, o čemž svědčí i nové nálezy v jihovýchodní a jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. V údolí Brtnice se vyskytuje velmi řídce nejčastěji v rozvolněných okrajích borových lesů na skalnatých svazích. Vřetenuška kozincová (Zygaena ephialtes, V) je teplomilným druhem žijícím na zachovalejších suchých biotopech, loukách, stepích a pastvinách. V okolí se vyskytuje na několika lokalitách v údolí Jihlavy a Brtnice. V současné době přibývá nálezů a druh se zřejmě mírně šíří. V údolí Brtnice se vyskytuje jednotlivě na nejzachovalejších plochách se suchomilnou vegetací. Přestože řada významných druhů zejména xerofilních stanovišť již v území vymizela, patří údolí Brtnice stále k nejvýznamnějším lokalitám denních motýlů na Českomoravské vrchovině.

21

V roce 1992 byl na říčce Brtnici proveden průzkum ryb, přičemž v úseku pod obcí Brtnice byl zjištěn pouze hrouzek obecný (Gobio gobio). Voda zde byla znečištěná komunálními a průmyslovými odpady. Naopak nejvyšší počet druhů z celé délky vodního toku byl zjištěn nad ústím Brtnice do Jihlavy, kde se kvalita vody samočistícími procesy zlepšila natolik, že zde byly již vhodné podmínky i pro pstruha obecného potočního (Salmo trutta m. fario, V) a ouklejku pruhovanou (Alburnoides bipunctatus, §2/VU). Kromě výše uvedených druhů byly na území stávající PR zjištěny štika obecná (Esox lucius), plotice obecná (Rutilus rutilus), jelec tloušť (Leuciscus cephalus) a cejn velký (Abramis brama). Mezi významné druhy, které byly zaznamenány pouze v úseku nad obcí Brtnice patří slunka obecná (Leucaspius delineatus, V), hořavka duhová (Rhodeus sericeus, V) a úhoř říční (Anguilla anguilla), avšak ten je u nás v současnosti již zcela závislý na vysazování. Složení rybích společenstev je ovlivněno rybářským hospodařením (JURAJDA et ANDRÝSEK 1993).

Obr. 22: Jediná kaluž, která byla toho dne na lokalitě nalezena, byla plná pulců (11.5.2015, V. Kodet).

V rámci této studie byl pořízen první soupis avifauny PR Údolí Brtnice (KODET et al. 2015). Z lokality jsou k dispozici jednotlivé starší údaje, z nichž některé byly publikovány (KUNSTMÜLLER et KODET 2005). Dosud je z lokality a jejího nejbližšího okolí známo 81 druhů ptáků, přičemž v hnízdním období v letech 2014 - 2015 zde bylo zaznamenáno 76 druhů ptáků. Z nelesních druhů zde bylo aktuálně prokázáno hnízdění koroptve polní (Perdix perdix, §3/NT) a doložen hnízdní výskyt křepelky polní (Coturnix coturnix, §2/NT), lindušky luční (Anthus pratensis, V), bramborníčka černohlavého (Saxicola rubicola, §3/VU), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra, §3), cvrčilky zelené (Locustella naevia, V), cvrčilky říční (Locustella fluviatilis, V), rákosníka zpěvného (Acrocephalus palustris), ťuhýka obecného (Lanius collurio, §3/NT), vrabce polního (Passer montanus), konopky obecné (Carduelis cannabina, V), pěnice pokřovní (Sylvia curruca, V), pěnice hnědokřídlé (Sylvia communis), pěnice slavíkové (Sylvia borin) a dalších běžných druhů. Mezi druhy s vazbou na vodní tok patří na lokalitě pravidelně hnízdící ledňáček říční (Alcedo atthis, §2/VU), kachna divoká (Anas platyrhynchos, V), skorec vodní (Cinclus cinclus, V), konipas horský (Motacilla cinerea, V) a konipas bílý (Motacilla alba). Jako loviště využívá vodní tok také čáp černý (Ciconia nigra, §2/VU) a volavka popelavá (Ardea cinerea, NT), které mohou hnízdit ve zdejších lesích. Z druhů lesních anebo vázaných na porosty stromů, ze kterých jsou významné

22

zejména staré doupné olše a vrby podél vodního toku, byly na lokalitě zjištěni strakapoud malý (Dendrocopos minor, VU), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna šedá (Picus canus, VU), žluna zelená (Picus viridis, V), datel černý (Dryocopus martius, V), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus, V), sýkora babka (Parus palustris, V), sýkora lužní (Parus montanus, V), sýkora parukářka (Parus cristatus, V), mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus, V), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina, V), zvonohlík zahradní (Serinus serinus, V), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix, V), hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula, V), čížek lesní (Carduelis spinus), drozd brávník (Turdus viscivorus), šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris), brhlík lesní (Sitta europaea) a další běžné druhy. V lesním porostu již mimo hranice PR byl zaznamenán hnízdní výskyt holuba doupňák (Columba oenas, §2/VU). Opakovaně byly na lokalitě zjištěny vrány šedé (Corvus cornix, NT) a pozorována vyvedená rodinka krkavců velkých (Corvus corax, §3/VU). Z významnějších dravců zde byl aktuálně zjištěn hnízdní výskyt pouze jestřába lesního (Accipiter gentilis, §3/VU) a krahujce obecného (Accipiter nisus, §2/VU). Ze sov se z lesa ozývali výr velký (Bubo bubo, §3/EN) a puštík obecný (Strix aluco, V). Z druhů vázaných na lesní okraje zde byla zaznamenána linduška lesní (Anthus trivialis, V) a hrdlička divoká (Streptopelia turtur, V). Na lokalitě byla zastižena také kukačka obecná (Cuculus canorus, V) a jako loviště ji využívali jiřičky obecné (Delichon urbica, NT). Pouze na přeletu zde byla zaznamenána slípka zelenonohá (Gallinula chloropus, NT), která nemá na lokalitě vhodný biotop. V minulosti hnízdily na lokalitě na zřícenině hradu Rokštejna kavky obecné (Corvus monedula, §2/NT). V minulých letech zde bylo pozorováno zimování brkoslavů severních (Bombycilla garrulus, §3). V rámci Vysočiny se jedná se o ornitologicky významnou lokalitu, na které se pravidelně vyskytují a hnízdí chráněné a ohrožené druhy ptáků. Její význam je však dán spíše její větší rozlohou a pestrostí stanovišť, než zachovalostí a přítomností přírodě blízkých biotopů významných pro ptáky. Zhoršený stav biotopů dokládá i úplná absence kriticky ohrožených druhů ptáků. Zejména stav lesů v údolí by mohl být výrazně lepší a též při péči o nivní louky v rezervaci by měla být upřednostněna ochranářská kritéria (mozaikovitá seč). Zlepšováním stavu lokality a vytvářením vhodných podmínek pro hnízdění ptáků má lokalita vysoký potenciál pro znásobení svého ornitologického významu. Již současným poměrně vysokým počtem zjištěných druhů, ačkoliv zde nejsou přítomny žádné vodní plochy či významnější mokřady, představuje lokalita významný ostrůvek biodiverzity v jinak intenzivně obhospodařované krajině.

Obr. 23: Přirozeně meandrující vodní tok se strženými břehy je pravidelným hnízdištěm ledňáčka říčního

(Alcedo atthis, §2/VU, 11.5.2015, V. Kodet).

23

6 Doporučení pro ochranu a management lokality

6.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Na základě současného stavu lokality Údolí Brtnice jako celku lze konstatovat, že snaha o záchranu tohoto v minulosti mimořádně cenného území přišla pozdě na to, aby bylo možné zachovat všechny významné fenomény území. Bohužel ani vyhlášení přírodní rezervace dne 20.7.2001 zde situaci nijak pozitivně neovlivnilo. Přibližně do r. 2010 zde žádný cílený management namířený na záchranu cenných xerotermních biotopů a na ně vázaných druhů neprobíhal. Navíc zde mezi lety 1989 a 2005 došlo k zániku cenných vlhkých až rašelinných luk, které byly odvodněny a zkulturněny nebo podlehly přirozené sukcesy či byly zalesněny. ŠUMPICH (2010) doložil vymizení řady vzácných a ohrožených druhů a ve své lepidopterologické studii podrobně popsal také návrhy na péči o nejcennější plochy. Až v r. 2010 se tedy konečně alespoň v minimalistické variantě obnovila pastva na nejcennější části území (tzv. skály na Černicích). Dále byl vypracován projekt na razantní obnovu dříve cenných částí území, k jehož částečné realizaci došlo v rámci zde hodnoceného projektu. Bohužel jedné z nejvýznamnějších nelesních enkláv při soutoku Brtnice s Jihlavou se revitalizační projekt vůbec nedotkl, podobně tomu bylo i v případě okrajové nelesní enklávy pod obcí Střížov, kde se ještě v 90. letech minulého století vyskytovala poslední lokalita regionálně významné máčky ladní (Eryngium campestre, V) a řady dalších významných druhů. Také v případě lesní vegetace leží před ochranou přírody velká výzva. Jak již bylo řečeno výše, lesní flóra představuje i po silné a z velké části nevratné devastaci nelesních biotopů velmi významnou část biodiverzity území. Bylo by proto na místě věnovat ochraně a rozvoji přírodě blízké lesní vegetace nemalou pozornost. Bohužel v podstatě všechny výsadby od vyhlášení PR a jejího ochranného pásma jsou výsadby smrkové a to nejen na plochách stávajících smrkových kultur. Smrk se vysazuje i na plochách, kde je velký potenciál pro rozvoj cenného bylinného patra původní lesní vegetace, na místech původního bezlesí či porostů lískových křovin apod. Stávající zbytky cenných přírodě blízkých lesních porostů jsou v některých případech nežádoucím způsobem narušovány těžbou v okolních kulturách (hromadění klestu, pojezdy techniky apod.). Přírodní rezervace Údolí Brtnice představuje v okrese Jihlava rozlohou největší zvláště chráněné území s největší biodiverzitou. Ačkoliv se z hlediska přírodních fenoménů jednalo o lokalitu nadregionálního významu (RŮŽIČKA et ZLÁMALÍK 1998, SUKOVÁ 1998, SVATOŇ et JELÍNEK 1998, ŠUMPICH et DVOŘÁK 1998, ZLÁMALÍK 1998) a zároveň se zde nachází významná archeologická lokalita se zříceninou hradu Rokštejna ze 14. století (MĚŘÍNSKÝ et PLAČEK 1989), nebylo zde možné vyhlásit přírodní rezervaci dříve, neboť na lokalitě bylo plánováno vybudování vodní nádrže jako zásobárny pitné vody. Na takto významné lokalitě by však vybudování přehrady bylo v rozporu nejen s naší národní legislativou, ale i s několika mezinárodními úmluvami. Je s podivem, že se tento záměr stále vrací do různých strategických dokumentů, i přestože vedle již zmíněných hodnot, zde ani nelze přehradu pro pitnou vodu vybudovat z důvodu kontaminace území. V jednom z vyjádření Povodí Moravy, s.p., k záměru výstavby přehrady v této lokalitě se mimo jiné uvádí: „Pokud by měla nádrž sloužit pouze pro vodárenské účely, bude problematická sanace území toku Brtnice pod Brtnicí vzhledem ke zde umístěným skládkám nebezpečného odpadu: koželužna v.d. Snaha Brtnice (údajně možný výskyt antraxu) a skládka bývalých Sběrných surovin (chromové a jiné soli).“ Ze studie, kterou prováděla Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně vyplývá, že z vysoce rizikové skládky odpadů u Brtnice uniká chróm, jehož kontaminace v sedimentech říčky Brtnice za 15 let sledování stoupla na dvojnásobek. Sanace sedimentu v celém území je prakticky nerealizovatelná. Výstavba přehrady pouze jako protipovodňové ochrany je zde těžko zdůvodnitelná (KODET 2006). Přesto záchrana lokality před budováním přehrady zůstává trvalým úkolem ochrany přírody.

24

6.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Realizace projektu znamenala zejména pro nejcennější střední část území (skály na Černicích) zásadní impulz pro obnovu území. Před ochranou přírody stojí zásadní rozhodnutí. Pokud chceme poslední zbytky biodiverzity území zachránit, bude se muset lokalitě minimálně následujících 5 – 10 let věnovat zvýšená pozornost. Vzhledem k tomu, že degradace většiny nelesních biotopů je velmi silná, je možné, že prostá pastva nebude pro obnovu trávníků stačit. Bude zde nutné i v dalších letech přistoupit k pravidelné likvidaci nežádoucích ruderálních druhů, nedopasků, případně výmladků dřevin a křovin. Teprve po několika letech bude možné vyhodnotit, zda a jak byla obnova úspěšná. Důležitá by měla být také snaha o efektivní ochranu lesních biotopů a směřování hospodaření alespoň v části potenciálně stále obnovitelných porostů k vegetaci přírodě blízkých typů lesa. Důraz by měl být kladen na eliminaci smrku ze zachovalejších přírodě blízkých porostů. Dále při obnově po těžbě by měly být při zalesnění preferovány listnaté dřeviny, konkrétně dub letní a lípa srdčitá na jižně exponovaných stranách údolí, javory, lípy a buk (v menší míře) na severně exponovaných svazích. Neměly by být prováděny rozsáhlé holoseče a při údržbě pasek by mělo být vyloučeno používání herbicidních prostředků, které výrazně podporují eutrofizaci a degradují cenné bylinné patro. Obnova a pokus o zachování cenných přírodních fenoménů Údolí Brtnice je sice náročný úkol pro ochranu přírody, ale stále má smysl jej realizovat. Některé zásahy však již nelze odkládat. Doporučení pro ochranu a péči o PR Údolí Brtnice jsou shrnuta v následujících bodech: Údržba xerotermních trávníků � Na prioritních plochách bezlesí (viz obr. 26) je žádoucí zajistit v co největším rozsahu pravidelnou rotační pastvu, která může být občas nahrazena pokosením ruderalizovaných ploch a ploch s výmladky dřevin. Alespoň na některých rozsáhlejších plochách strání by bylo potřebné vybudovat pevné ohrady, které umožní delší pobyt zvířat na těchto plochách a zamezí častému poškozování oplůtků procházející zvěří, což bývá častou příčinou útěku ovcí. � Obnovené plochy je zapotřebí pečlivě udržovat. Na plochách po odstranění dřevin je nutné kosení výmladků minimálně následující 2 roky po sobě. Pouze samotná pastva nezajistí dostatečnou redukci výmladků.

Obr. 24: Výmladky dřevin na xerotermních stanovištích bude zapotřebí v následujících letech

důsledně likvidovat, aby došlo k obnově krátkostébelných trávníků (18.10.2015, V. Kodet).

25

� Na ruderalizovaných místech je zapotřebí pokračovat v kosení třtiny křovištní a kopřiv minimálně následující 2 roky po sobě, a to ideálně kosení 2x ročně, doplněné pastvou. � V asanačních zásazích (především v další redukci křovin a stromů na původně nelesních plochách) je žádoucí v následujících letech pokračovat a postupně tak rozšiřovat plochy cenných xerotermních trávníků. Prioritou by mělo být vzájemné propojení bezlesých enkláv (plochy č. 3, 4 a 6) ve střední části rezervace, nezbytné pro existenci metapopulační struktury významných druhů bezobratlých, mj. navrhované již v prvním plánu péče z let 1994/95 (ŠUMPICH 2010). � Velmi důležitá je obnova nelesního charakteru xerotermních biotopů při ústí Brtnice do řeky Jihlavy. Zde je realizace pastvy technicky obtížná, ale mělo by zde neprodleně dojít k redukci křovin a náletových dřevin – pozor na zachování mahalebky obecné (Prunus mahaleb, C3). Místa zasažená expanzí nežádoucích druhů by zde měla být alespoň 1x/2roky pokosena a vyhrabána. Údržba nivních luk � Pravidelná mozaiková a fázově posunutá seč alespoň 1x/rok na alespoň 80 % plochy. � Při seči je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5–30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno min. 15 % plochy nepokoseno. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána. � Seč by měla být provedena pečlivě na co nejnižší strniště, pokosená biomasa by měla být usušena na místě, pečlivě shrabána a odvezena mimo lokalitu. Biomasa by nikdy neměla ležet pokosená na lokalitě déle než 10 dní. Hospodaření v lesích � Na základě recentní botanické inventarizace území byly vymezeny plochy zachovalejších lesních společenstev (viz obr. 26), kde je velmi žádoucí postupně přistoupit k eliminaci smrku a zachovat a podpořit přírodní charakter porostů (vyloučit holosečnou obnovu, dosadbu stanovištně a regionálně nepůvodních dřevin, podpořit zvýšení podílu mrtvého dřeva v porostech apod.). � Při hospodaření v ostatních lesních porostech při obnově po těžbě preferovat listnaté dřeviny, konkrétně dub letní a lípa srdčitá na jižně exponovaných stranách údolí, javory, lípy a buk (v menší míře) na severně exponovaných svazích. � Při údržbě pasek by mělo být vyloučeno používání herbicidních prostředků, které výrazně podporují eutrofizaci a degradují cenné bylinné patro.

Obr. 25: V údolí najdeme i zbytky zachovalejších fragmentů suťových lesů přírodě bližšího

charakteru s jedlemi, ale většinou již mimo přírodní rezervaci (20.4.2007, V. Kodet).

26

Obr. 26: Zákres cenných či potenciálně cenných ploch nelesních i lesních biotopů v PR Údolí Brtnice, které si zaslouží pozornost a pravidelnou péči

(převzato a upraveno dle EKRTOVÁ et EKRT 2015).

27

7 Literatura

EKRTOVÁ E. et EKRT L., 2015: Botanický inventarizační průzkum (cévnaté rostliny a vegetace) PR Údolí Brtnice. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava] , online in: www.prirodavysociny.cz.

FARKAČ J., KRÁL D. et ŠKORPÍK M. [eds.], 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 s.

GRULICH V., 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84(3): 631–645.

HOLEC J. et BERAN M. [eds.], 2006: Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1-282.

JELÍNEK A. et KŘIVAN V., 2015: Průzkum vybraných skupin bezobratlých živočichů v PR Údolí Brtnice. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava].

JURAJDA P. et ANDRÝSEK P., 1993: Ichtyofauna potoka Brtnice na Českomoravské vrchovině. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 11: 310–314.

KODET V., 2006: Další připomínky k návrhu Plánu hlavních povodí České republiky a k Vyhodnocení koncepce z hlediska vlivů na životní prostředí. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině].

KODET V., KODETOVÁ D. et KUNSTMÜLLER I., 2015: Avifauna PR Údolí Brtnice. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

KUČERA J., VÁŇA J. et HRADÍLEK Z., 2012: Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis (Bryoflóra České republiky: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza). – Preslia 84: 813–850, 2012.

KUNSTMÜLLER I. et KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v Kraji Vysočina. – ČSOP Jihlava et Muzeum Vysočiny Jihlava: 1-220.

MĚŘÍNSKÝ Z. et PLAČEK M., 1989: Rokštejn, středověký hrad na Jihlavsku. – Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a MNV v Brtnici.

PLESNÍK J., HANZAL V. et BREJŠKOVÁ L. [eds.], 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 22: 1–184.

RŮŽIČKA I. et ZLÁMALÍK J., 1998: Materiál ke květeně údolí řeky Brtnice jihovýchodně od Jihlavy. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 13: 11–56.

ŘEZÁČ M., KŮRKA A., RŮŽIČKA V. et HENEBERG P., 2015: Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. – Biologia 70(5): 645-666.

SUKOVÁ R., 1998: Vegetace mechorostů údolí Brtnice na Jihlavsku. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 13: 57–81.

SVATOŇ J. et JELÍNEK A., 1998: Příspěvek k poznání pavoučí zvířeny (Araneae) v údolí řeky Brtnice na Českomoravské vysočině. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 13: 83–109.

ŠUMPICH J., 2010: Synekologické hodnocení motýlí fauny (Lepidoptera) na území Kraje Vysočina: PR Údolí Brtnice. – Ms. [depon. in: Krajský úřad Kraje Vysočina, Jihlava].

ŠUMPICH J. et DVOŘÁK M., 1998: Motýli (Lepidoptera) údolí řeky Brtnice (Českomoravská vrchovina, okr. Jihlava). – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 13: 111–153.

ZLÁMALÍK J., 1998: Abiotické přírodní poměry údolí dolního toku řeky Brtnice. – Vlastiv. Sborn. Vysočiny, Jihlava, sect. natur., 13: 5–10.