Povolební studie 2014 VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014 · 2020. 1. 23. · 3 ÚVOD Souvislosti Tento průzkum byl proveden v terénu společností TNS opinion v návaznosti na

1

Directorate-General for Communication

PUBLIC OPINION MONITORING UNIT

Brussels, October 2014

Povolební studie 2014

VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014

ANALYTICKÁ SYNTÉZA

Rozsah: EU-28

Respondenti: 27 331 Evropanů oprávněných volit (starších 18

let / starších 16 let v Rakousku)

Metodika: osobní dotazování s přenosným počítačem (CAPI)

Období dotazování: 30. května – 27. června 2014, provedeno společností

TNS opinion

ÚVOD…………………………………………………………………………………………3

I. ÚČAST………………………………………………………………………….……18

II. HLASOVÁNÍ ………………………………………………………………………..21

III. NEÚČAST VE VOLBÁCH …………………………………..……………………31

IV. POSTOJ K EVROPĚ ……………………………………………..…………………38

V. ZÁJEM O EVROPSKÉ VOLBY A POLITIKU OBECNĚ ………………………..63

VI. INFORMOVANOST A PŮSOBENÍ KAMPANĚ ……………..…………………75

Oddělení pro sledování veřejného mínění

Jacques Nancy +32 2 284 24 85

[email protected]

mailto:[email protected]

2

Upozornění

Tento průzkum byl proveden v rámci smlouvy „volebního večera“ (s využitím metodologie

tradičního průzkumu prováděného osobním dotazováním po vzoru povolebního průzkumu

v roce 2009).

Rozlišovacími kritérii pro tento povolební průzkum jsou pohlaví, věk, bydliště respondenta

a rovněž rekonstrukce účasti ve volbách do Evropského parlamentu a rekonstrukce

hlasování.

3

ÚVOD

Souvislosti

Tento průzkum byl proveden v terénu společností TNS opinion v návaznosti na volby do

Evropského parlamentu, které se konaly v květnu 2014. Jeho cílem bylo lépe porozumět

důvodům, jež evropské voliče vedly k jejich účasti či neúčasti na tomto hlasování.

Jako vždy u tohoto typu průzkumu je při samotné práci v terénu nutné mít na paměti

vnitrostátní, evropské a mezinárodní souvislosti.

Stejně jako během posledních 6 let jsou evropské souvislosti, do nichž spadá tento průzkum

Evropského parlamentu, poznamenány především následky měnové, finanční, hospodářské

a sociální krize.

Ve srovnání s volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 byla navíc politická situace

v EU poznamenána důležitými politickými změnami:

Evropská unie má navíc jednoho člena – Chorvatsko.

Na základě inovací spojených s Lisabonskou smlouvou se počet poslanců Evropského

parlamentu snížil ze 766 na 751.

Poprvé v historii byl kandidát na předsedu Evropské komise navržen Evropskou radou

s ohledem na výsledky evropských voleb. Evropský parlament pak v rámci výkonu své

nové pravomoci zvolil dne 15. července 2014 do čela Komise Jeana-Clauda Junckera.

Mimo to byli ve více členských státech občané rovněž přizváni k volbám na vnitrostátní

úrovni: další volby se zároveň konaly v Belgii (volby federální a regionální), v Litvě

(prezidentské volby), v Řecku (místní volby), v Německu (místní volby), v Irsku (místní

volby), v Itálii (volby provinční a komunální), na Maltě (místní volby) a ve Spojeném

království (místní volby).

4

HLAVNÍ ZÁVĚRY

1. Účast:

Účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 dosáhla 42,54 % (v roce

2009 to bylo 43 %).

Za tímto evropským průměrem se však skrývají významné rozdíly mezi

28 členskými státy, které např. dosahují až 76,5 procentních bodů mezi Belgií (89,6

%) a Slovenskem (13,1 %). Tak je v souvislosti s volební účastí možné konstatovat,

že v sedmi zemích došlo k jejímu výraznému nárůstu, v šesti zemích se prakticky

nezměnila a v 15 dalších zemích došlo k jejímu propadu (zejména ve většině zemí,

které k EU přistoupily v roce 2004, 2007 a 2013).

2. Důvody pro volební účast či neúčast:

Hlavní motivací občanů, kteří se dostavili k volbám, bylo, stejně jako v roce 2009:

splnění jejich občanské povinnosti, pravidelná účast ve volbách či aby podpořili

politickou stranu, která je jim blízká.

Za těmito „tradičními“ důvody bezprostředně následují důvody příznačně evropské:

aby dali najevo svou podporu EU, neboť „se cítí Evropanem (Evropankou) či

občanem (občankou) EU“ nebo protože „mohou díky účasti v evropských volbách

něco změnit“.

V návaznosti na skutečnost, že vstoupila v platnost institucionální ustanovení

Lisabonské smlouvy, byla do seznamu možných odpovědí předkládaných

respondentům, kteří hlasovali ve volbách dne 25. května 2014, zařazena nová

položka: „s cílem ovlivnit volbu předsedy Evropské komise“.

V průměru zvolilo tuto možnost mezi třemi odpověďmi, které mohli uvést jako

odůvodnění své účasti ve volbách, 5 % voličů. Stojí za zmínku, že ve třech zemích

toto číslo dosáhlo či překročilo hodnotu 10 %: v Rakousku (12 %), v Německu (10 %)

a v Lucembursku (10 %).

Pokud jde o důvody, které nejčastěji uváděli občané, kteří se voleb nezúčastnili, jsou

mezi nimi, stejně jako v roce 2009, nejvíce zdůrazňovány nedůvěra v politiku

a nezájem o politiku obecně: „nedůvěra v politiku obecně či obecná nespokojenost

s politikou“, „nezájem o politiku“, „účast ve volbách nemá žádný dopad nebo nic

nezmění“.

Je dobré zdůraznit, že mezi důvody pro neúčast ve volbách nefigurují mezi

odpověďmi uváděnými na prvních místech ty, jež jsou spojeny se zdrženlivostí

vůči EU: nezájem o evropské záležitosti, nespokojenost s EP, nedostatečné vědomosti

o EU, nesouhlas s EU a chybějící veřejná diskuse.

5

3. Témata voleb:

Pro občany, kteří se dostavili k volbám do Evropského parlamentu, byla hlavním

tématem těchto voleb nezaměstnanost.

Podle občanů byl druhým tématem hospodářský růst.

Na třetím místě se umístilo téma přistěhovalectví, jehož význam na úrovni EU ve

srovnání s rokem 2009 značně posílil.

4. Postoj k Evropské unii:

Příslušnost k EU vnímá absolutní většina respondentů jako „dobrou věc“.

K EU má i nadále pozitivní vztah velká většina Evropanů, ať již k volbám přišli, či

nikoli.

Navíc stále představují absolutní většinu Evropané, kteří se cítí být „občany

(občankami) EU“, i když toto cítění zaznamenalo značný pokles v zemích, které

byly nejvíce postiženy krizí.

Na druhou stranu je nutné říci, že podle většiny Evropanů nezohledňuje Evropský

parlament dostatečně jejich starosti, přičemž ve srovnání s rokem 2009 zastává tento

názor více respondentů.

Dochází k narušení důvěry Evropanů v evropské orgány. V 15 členských státech

můžeme dokonce ve srovnání s rokem 2009 zaznamenat její pokles. Je tomu tak

zejména v některých zemích, které byly nejvíce zasaženy krizí, jako je Řecko,

Španělsko, Itálie a Portugalsko, a rovněž ve Francii.

5. Zájem o volby do Evropského parlamentu:

Absolutní většina respondentů se domnívá, že měla k tomu, aby se mohla u voleb

rozhodnout, „k dispozici všechny nezbytné informace“.

6

6. Působení kampaně:

Stejně jako v roce 2009 bylo zjišťováno, zda si evropští občané vybavovali

„kampaň, která je vybízela, aby šli volit“. Tuto kampaň si vybavovalo více než šest

Evropanů z deseti.

Za tímto evropským průměrem se však skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými

členskými státy, neboť u této otázky dosáhly odchylky mezi jednotlivými 28 zeměmi

EU až 45 procentních bodů (v případě Švédska: 89 % a Belgie: 44 %).

7. Sociodemografické trendy:

V příloze této syntézy najdete podrobnou sociodemografickou analýzu některých otázek

průzkumu.

K hlavním trendům patří:

Rozdíl mezi volební účastí mužů a žen se prohlubuje a dosáhl 4 procentních bodů.

V roce 2009 to byly 2 procentní body.

Jako v roce 2009 byla nejvyšší volební účast mezi občany ve vedoucích pozicích

a samostatně výdělečně činnými. Došlo však i k nárůstu volební účasti studentů

a nezaměstnaných.

Nejnižší účast ve volbách do Evropského parlamentu byla opět mezi mladými lidmi

(ve věku 18–24 let), nicméně to jsou právě oni, kteří se k EU staví nejpozitivněji.

Pokud jde o působení volební kampaně, nejméně si ji vybavovaly ženy, osoby

s nejnižším vzděláním a osoby v domácnosti.

7

I. ÚČAST

A. Na úrovni EU-28 byla účast stabilní

Účast ve volbách do Evropského parlamentu činila v roce 2014 42,54 %.

B. Na úrovni jednotlivých členských států je účast různá1

Rozdíl zaznamenaný mezi zemí s nejvyšší volební účastí (Belgie s 89,6 %, hlasování

je povinné a současně probíhaly parlamentní volby) a s účastí nejnižší (Slovensko

s 13,1 %) činí 76,5 procentních bodů.

C. Vývoj volební účasti v jednotlivých členských státech2

Ve srovnání s rokem 2009 byl zaznamenán významný nárůst ve volební účasti

v sedmi zemích: v Litvě (47,3 %; +26,3), v Řecku (60 %; +7,4), ve Švédsku (51,1 %;

+5,6), v Německu (48,1 %; +4,8), v Rumunsku (32,4 %; +4,7), v Chorvatsku (25,24

%; +4,43) a ve Francii (42,4 %; +1,8).

Účast byla stabilní (+/- 1 procentní bod) v šesti členských státech: v Belgii,

v Rakousku, ve Finsku, v Nizozemsku, ve Spojeném království a v Polsku.

V ostatních členských státech volební účast poklesla, přičemž k největšímu poklesu

došlo v Lotyšsku, a to o -23,5 procentních bodů (účast činila 30,2 %).

1 Volební účast je povinná v Belgii, v Lucembursku, v Řecku a na Kypru.

2 V době výpočtu nebyla dosud k dispozici konečná čísla pro Finsko a Spojené království.

3 V případě Chorvatska ve srovnání s rokem 2013.

8

II. PROFIL VOLIČŮ

A. Voliči se o své účasti ve volbách rozhodovali později než v roce 2009

Doba, kdy se občané rozhodují o své volební účasti, se blíží dnu konání voleb.

Většina voličů (45 %) uvedla, že tímto způsobem hlasovali pokaždé. Nicméně

četnost této odpovědi poklesla o 5 procentních bodů (v roce 2009 to bylo 50 %),

přičemž se zvýšil počet těch, kteří odkládají své rozhodnutí na dobu bližší termínu

konání voleb.

Ve skutečnosti byl ale zaznamenán velice mírný nárůst v počtu voličů, kteří

prohlašují, že se rozhodli v měsících předcházejících hlasování (23 %, +2),

v týdnech (14 %, +1), ve dnech (10 %, +1) či v samotný den voleb (7 %, +1).

Na úrovni členských států:

Voliči, kteří se rozhodovali několik měsíců či několik týdnů před konáním voleb,

jsou nejpočetnější v Řecku (48 %), v Itálii (47 %), v Irsku a ve Švédsku (v obou

zemích 43 %).

Voliči, kteří se rozhodovali několik dní před konáním voleb, jsou nejpočetnější

v České republice (19 %), v Dánsku a v Nizozemsku (v obou zemích 18 %) a ve

Švédsku (17 %).

B. Důvody účasti ve volbách

Pořadí uváděných důvodů zůstává ve srovnání s pořadím zaznamenaným v roce

2009 neměnné.

Mezi voliči jsou nejčastěji uváděny důvody „jedná se o moji občanskou povinnost“

(41 %, -6) a „volím pokaždé“ (41 %, +1). Na dalším místě je „chci podpořit

politickou stranu, která je mi blízká“ (22 %, -2).

Poté následují tři ryze evropské důvody:

„jste pro EU“ (14 %, -2);

„cítíte se být Evropanem (Evropankou)“ (13 %, =);

„můžete díky účasti v evropských volbách něco změnit“ (12 %, -7).

Mezi dalšími odpověďmi lze zaznamenat tři významné změny: přesvědčení, že

hlasováním je „možné něco změnit“, pokleslo (12 %, -7), zatímco u odpovědí

„vyjádřit svůj nesouhlas s EU“ (7 %, +5) a „vyjádřit svůj nesouhlas s vnitrostátní

vládou“ (10 %, +5) došlo k nárůstu.

9

C. Témata voleb

V kontextu současné krize je za hlavní téma voleb považována nezaměstnanost

(45 %, +8).

Druhým nejuváděnějším tématem je hospodářský růst (40 %, -1).

Je třeba říci, že zatímco tyto dvě položky byly na prvních dvou místech i v roce 2009,

bylo nyní jejich pořadí přehozeno.

Ve srovnání s rokem 2009 zaznamenalo silný nárůst téma přistěhovalectví (23 %,

+7).

Na stejné úrovni zůstalo téma budoucnosti důchodů s 22 %.

U tématu úloha EU na mezinárodní scéně došlo k mírnému poklesu (20 %, -2).

Je dobré poznamenat, že nárůst o 5 procentních bodů zaznamenaly odpovědi týkající

se jednotné měny, které nyní zaznamenaly 17 %.

Odpovědi, u nichž došlo ve srovnání s rokem 2009 k poklesu, jsou terorismus (7 %, -

4) a boj proti změně klimatu (12 %, -4).

Na vnitrostátní úrovni:

Nezaměstnanost je nejvíce uváděnou položkou v Řecku (73 %, +13), na Kypru

(67 %, +28), ve Španělsku (66 %, +1) a v Itálii (65 %, +29), což jsou země, které

byly nejvíce postiženy krizí.

Hospodářský růst je nejvíce uváděný v Portugalsku (55 %, +12), v Lotyšsku

(50 %, -7) a v Litvě (49 %, -5).

U tématu „přistěhovalectví“ došlo k nárůstu v 19 členských státech, přičemž

v některých zemích se míra jeho výskytu zdvojnásobila, např. ve Spojeném

království (42 %, +21 procentních bodů ve srovnání s rokem 2009), stejně jako ve

Francii (21 %, +11).

10

III. PROFIL OBČANŮ, KTEŘÍ SE K VOLBÁM NEDOSTAVILI

Míra neúčasti ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 dosáhla ve výsledku

57,46 %.

A. Profil nevoličů zůstává stejný jako v roce 2009

Tato analýza dokládá, že téměř jeden z pěti nevoličů se pro neúčast rozhodl až

v samotný den voleb.

K analýze výsledků této otázky jsme použili klasifikaci, která vzešla ze sekundárního

výzkumu provedeného po volbách v roce 2009. Srovnání s rokem 2009 ukazuje, že

v profilu nevoličů došlo jen k velmi malým změnám.

1. Bezpodmíneční nevoliči

Tito občané nevolí nikdy. Představují 24 % nevoličů a ve srovnání s rokem 2009

u nich došlo k nárůstu o 2 procentní body.

2. Rozmyšlení nevoliči

Jedná se o ty občany, kteří se o své neúčasti ve volbách rozhodli měsíce (18 %, stejně

jako v roce 2009) nebo týdny (13 %, -2) před jejich konáním. Celkově představují

31 % nevoličů (-2).

3. Impulzivní nevoliči

Celkově představují 34 % nevoličů: jedná se o ty občany, kteří se pro svou neúčast

rozhodli ve dnech předcházejících volbám (15 %, -1) či v samotný den voleb (19 %,

+3).

4. Nezařaditelní nevoliči

Tito nevoliči, kteří představují 11 % (-2) občanů, kteří se k volbám nedostavili,

neví, kdy se rozhodli, že ve volbách do Evropského parlamentu volit nebudou. Toto

číslo pokleslo ve srovnání s rokem 2009 o 2 procentní body.

Na vnitrostátní úrovni:

Impulzivní nevoliči jsou nejpočetnější v Dánsku (57 %, +15), v Nizozemsku

(56 %, +12) a ve Švédsku (43 %, -1).

Povšimněme si, že nezařaditelní nevoliči se nejvíce vyskytují ve Spojeném

království (23 %, +6).

11

B. Důvody k neúčasti ve volbách

Ačkoli je, stejně jako v roce 2009, nejčastějším důvodem pro neúčast ve volbách

udávaným nevoliči „nedůvěra v politiku obecně“, došlo u něj nyní k poklesu (23 %,

-5).

Na úrovni členských států je tento důvod nejčastěji udáván na Kypru (56 %, +12), ve

Španělsku (41 %, +17) a v Bulharsku (38 %, -7). Naopak je velmi málo zmiňován

v Dánsku (7 %), v Belgii (8 %) a v Lucembursku (9 %).

Druhým nejčastěji udávaným důvodem je nezájem o politiku s 19 % (+2).

Na úrovni členských států je nejčastěji zmiňován v Maďarsku (32 %, +3), ve

Španělsku (30 %, +4) a v Portugalsku (27 %, +4).

Poté následuje důvod „účast ve volbách nemá žádný dopad / nic nezmění“ (14 %, -

3).

Na úrovni členských států je důvod „účast ve volbách nemá žádný dopad“ nejčastěji

uváděn v Bulharsku (29 %, -2), na Kypru (25 %, +4) a v Lotyšsku (22 %, -16).

Naopak je nejméně zmiňován v Dánsku a ve Spojeném království (shodně 6 %)

a v Irsku (8 %).

Je důležité zmínit, že důvod související s nedostatečnými vědomostmi o EU,

Evropském parlamentu nebo těchto volbách obsadil až devátou pozici se 7 % (-3).

Na úrovni českých států je tato odpověď nejvíce uváděna ve Švédsku (22 %)

a v Nizozemsku (15 %).

12

IV. POSTOJ EVROPANŮ K VOLBÁM

1. Pocit příslušnosti k EU

Tato otázka příslušnosti v povolebním průzkumu v roce 2009 nefigurovala. Srovnání

bylo vypracováno na základě různých průzkumů Eurobarometru uskutečněných od

jara roku 2009.

Odpovědi potvrzují stálost pocitu příslušnosti: absolutní většina respondentů se

domnívá, že příslušnost k EU je „dobrá věc“ (51 %).

Existují nicméně rozdíly mezi voliči a nevoliči: že je příslušnost k EU „dobrá věc“ se

domnívá 63 % voličů, u nevoličů je to však jen 42 %.

Je třeba uvést, že 29 % Evropanů je toho názoru, že příslušnost k EU není „věc ani

dobrá, ani špatná“: 22 % voličů proti 34 % nevoličů.


Příslušnost k EU je jako „dobrá věc“ nejvýrazněji vnímána v Lucembursku

(78 %), v Belgii (69 %) a na Maltě (68 %).

Nejméně je tomu však v České republice (27 %), v Itálii (35 %) a na Kypru

(37 %).

2. Pozitivní vztah ke své zemi, k Evropě

Devět respondentů z deseti má pozitivní vztah ke své zemi (90 %, -1 procentní bod

ve srovnání s rokem 2009).

Obdobně má 62 % (-2) z nich pozitivní vztah k Evropě.

Je důležité podtrhnout, že povětšinou pozitivní vztah k Evropě mají voliči

i nevoliči, i když v poměrně rozdílné míře (72 % voličů a 56 % nevoličů).


Zeměmi, v nichž je pozitivní vztah k Evropě nejnižší, jsou Řecko (41 %, -12),

Kypr (41 %, -15) a Itálie (45 %, -14).

Mezi zeměmi s nejméně pozitivním vztahem k Evropě figuruje i Spojené

království (47 %). Zde je nicméně možné zaznamenat jeho nárůst o 13

procentních bodů ve srovnání s rokem 2009.

13

3. Pocit občanství EU

63 % (-1) respondentů se cítí být „občanem (občankou) EU“.

Tento pocit je většinový jak mezi voliči (72 %), tak mezi nevoliči (56 %), i když

v poměrně rozdílné míře.


Ve 24 členských státech se „občanem (občankou) EU“ cítí být absolutní

většina respondentů.

K nejvýraznějšímu poklesu tohoto podílu došlo opět v zemích, které jsou

nejvíce postiženy krizí: na Kypru (52 %, -19), v Řecku (46 %, -17) a v Itálii

(45 %, -16).

4. Důvěra v evropské orgány

U otázky důvěry je možné pozorovat stejnou klesající tendenci, jako tomu bylo

v Eurobarometrech v posledních letech.

Takto vyjadřuje svou důvěru v evropské orgány 43 % respondentů, v povolebním

průzkumu v roce 2009 jich však bylo 50 %.

Důvěru evropským orgánům vyjadřuje 55 % voličů a 35 % nevoličů.

Důvěru v evropské orgány nemá 52 % (+12) evropských občanů.


Důvěra v evropské orgány poklesla ve srovnání s rokem 2009 v 15 členských

státech z 274. K jejímu obzvláště výraznému poklesu došlo zejména v těch

zemích, které byly nejvíce postiženy krizí: v Itálii (35 %, -25), v Portugalsku

(34%, -24), ve Španělsku (38 %, -21), na Kypru (48 %, -18) a v Řecku (39 %, -

12), stejně jako ve Francii (36 %, -10).

Je zajímavé, že významné procento občanů v Polsku (13 %), ve Spojeném

království (10 %) a v Estonsku (9 %) uvedlo, že neví.

4 V roce 2009 nebylo součástí Evropské unie Chorvatsko.

14

5. Zohledňování starostí evropských občanů ze strany Evropského parlamentu

Starosti občanů, které byly určitě zvýrazněny stávající krizí, jsou tak velké, že se

odrážejí napříč jejich odpověďmi týkajícími se evropských orgánů.

54 % respondentů je toho názoru, že Evropský parlament „dostatečně

nezohledňuje starosti evropských občanů“. V roce 2009 to bylo 41 %.

Mezi voliči zastává názor, že Evropský parlament dostatečně nezohledňuje jejich

starosti, 47 %. U nevoličů je to 59 %.

Naopak 38 % respondentů se domnívá, že Evropský parlament zohledňuje jejich

starosti dostatečně: mezi voliči je to 48 %, nevoliči 31 %.


Názor, že Evropský parlament zohledňuje starosti Evropských občanů dostatečně,

zastává nyní méně respondentů v 19 členských státech. Ve srovnání s rokem

2009 je tento pokles nejvýraznější ve Španělsku (27 %, -26), na Kypru (35 %, -

25) a na Slovensku (35 %, -22).

Na vzestupu je tento názor naopak v 8 členských státech, především na Maltě

(63 %, +5), v Německu (48 %, +5) a v Bulharsku (39 %, +4).

15

V. ZÁJEM O POLITIKU OBECNĚ

V současné době absolutní většina občanů EU prohlašuje, že „se o politiku

nezajímá“ (54 %), přičemž ale existují velmi výrazné rozdíly mezi jednotlivými

členskými státy, které činí až 43 procentních bodů.

Nicméně je dobré zmínit, že mezi voliči uvádí nezájem o politiku 37 % respondentů,

zatímco mezi nevoliči je to 68 %.


Nezájem o politiku je nejsilnější v Chorvatsku (75 %), v České republice

a v Portugalsku (shodně 71 %), stejně jako v Rumunsku (70 %).

Nejméně výrazný je v Dánsku (32 %), v Lucembursku a v Německu (shodně

33 %).

16

VI. INFORMOVANOST A PŮSOBENÍ KAMPANĚ

A. Dostatečné informace k účasti ve volbách

57 % (+4) evropských občanů se domnívá, že měli „k dispozici všechny informace

nezbytné k účasti ve volbách“ do Evropského parlamentu.

Mezi voliči se tak vyslovilo 75 % respondentů, mezi nevoliči 44 %.


Ve 26 zemí z 28 prohlásila absolutní většina občanů, že měla k dispozici

všechny informace nezbytné k účasti ve volbách.

V 16 zemích došlo v tomto ohledu k pozitivnímu vývoji, přičemž mezi prvními

jsou v této souvislosti Bulharsko (65 %, +16), Litva (71 %, +14) a Spojené

království (55 %, +13).

Pouze ve dvou zemích prohlašuje absolutní většina respondentů, že všechny

nezbytné informace k dispozici neměla: v Portugalsku (54 %, +4) a v České

republice (53 %, +5).

B. Zapamatování si kampaně

Když byli respondenti dotázáni, zda si vybavují „kampaň, která je vybízela k účasti

ve volbách“ do Evropského parlamentu, 65 % (-2) z nich odpovědělo kladně.

Kampaň si vybavuje absolutní většina respondentů jak mezi voliči (73 %), tak mezi

nevoliči (58 %).


Za tímto evropským průměrem se však skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými

členskými státy, neboť u této otázky dosáhla odchylka mezi první zemí,

Švédskem (89 %), a poslední zemí, kterou byla Belgie (44 %), 45 procentních

bodů.

17

18

I. ÚČAST

1. Účast

1) Evropský průměr

Účast ve volbách do Evropského parlamentu (% EU)

19

2) Vnitrostátní výsledky

Účast ve volbách do Evropského parlamentu konaných od 22. do 25. května 2014 v 28 členských státech

20

3) Národní vývoj

Účast ve volbách do Evropského parlamentu konaných od 22. do 25. května 2014 v 28 členských státech - porovnání s předchozími volbami (%)

Výsledky předchozích voleb do Evropského parlamentu v Chorvatsku jsou pro rok 2013

21

II. HLASOVÁNÍ

1. Rozhodující okamžik pro účast


Základ: respondenti, kteří volili

22


23



24

3) Národní vývoj


25

2. Důvody účasti ve volbách



26



27

3) Národní vývoj


28

3. O co jde ve volbách



29



30

3) Národní vývoj


31

III. NEHLASOVÁNÍ

1. Rozhodující okamžik pro neúčast


Základ: respondenti, kteří nevolili

32


33



34

3) Národní vývoj


35

2. Důvody neúčasti ve volbách



36



37

3) Národní vývoj


38

IV. POSTOJE K EVROPĚ

1. Členství v EU: dobrá nebo špatná věc?


Základ: všichni respondenti

39

2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách


40



41


42

2. Oddanost k Evropě



43



44



45

4) Národní vývoj


46

3. Oddanost k zemi



47



48



49

4) Národní vývoj


50

4. Pocit, že jste občan Evropské unie



51



52



53

4) Národní vývoj


54

5. Důvěra v instituce EU



55



56



57

4) Národní vývoj


58

6. Posouzení obav evropských občanů ze strany Evropského parlamentu



59



60



61


62

4) Národní vývoj


63

V. ZÁJEM O VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU A OBECNĚ O POLITIKU

1. Zájem o politiku



64



65



66

4) Národní vývoj


67

2. Důležitost vědet, kteří kandidáti byli zvoleni za poslance Evropského

parlamentu



68



69



70

4) Národní vývoj


71

3. Důležitost vědet, která politická strana má nejvíce poslanců zvolených do

Evropského parlamentu



72



73



74

4) Národní vývoj


75

VI. INFORMACE A VYSTAVENÍ KAMPANI

1. Úroveň informací před dnem voleb



76



77



78

4) Národní vývoj


79

2. Připomenutí kampaně vyzývající lidi, aby šli volit



80



81



82

4) Národní vývoj


Documents

Povolební studie 2014 VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014 · 2020. 1. 23. · 3 ÚVOD Souvislosti Tento průzkum byl proveden v terénu společností TNS opinion v návaznosti na