Pot&Lesk - květen 2009

květen 2009

POT LESK&K l i c p e r o v a d i v a d l a

5.

Ještěři útočí!!na straně 4…

2.

POT LESK&

POT&LESK Klicperova divadla - 5 / 2009 3.www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

ÚVODNÍK3/ David Drábek : Máj na krku.

PREMIÉRA MĚSÍCE4/ David Drábek: Ještěři.6/ Z(D)Š aneb Takoví jsme byli.9/ Darek Král: Za „drábkovské“ texty ručím!

KLICPEROVO OKÉNKO12/ Zamilovaný Klicpera.

NA KAFI S LENKOU14/ Přítelkyně na první pohled.

ROZHOVOR16/ Lubor Novotný: James Bond žije!

FESTIVALOVÉ TŘEŠNIČKY20/ Doporučujeme z festivalu Divadlo evropských regionů!

FOTOREPORTÁŽ26/ Moskevská mise v Divadle Na Tagance.

PROGRAM32/ Měsíc květen.

Obsah

č. 5.

ÚVODNÍK DAVIDA DRÁBKA

POT&LESK Klicperova divadlaelektronický měsíčníkčíslo 5 / 2009

Další číslo vyjde 1. 6. 2009 na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete dostá-vat POT&LESK přímo do Vaší elektronické schránky? Není nic snazšího! Zaregistrujte svůj e-mail na adrese:www.klicperovodivadlo.cz/potlesk

Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrychová, Jana Slouková, Jan Gregor.

Dobrý den!

Máj na krku a já se právě vrátil Z MOSKVY - není to neodolatelné?

Moskva mi přijde jako nelidské a zupácké město. Pití vodky je tu nutností, jinak by Vás metropole zalehávala na každém kroku... Ve vzduchu navíc spousta prachu a podivného strachu. Mafiánských goril potkáte víc než komunistů.

Ale pozitiva byla. Třeba hrob Antona Pavloviče Čechova, který jsem navštívil s Pavlínou Štorkovou. Seděli jsme před ním na pařezech dlouho a usebraně. Zato vycpaná killing-veverka v mauzoleu na Red-hot-placu nám byla zcela ukradená... Nu a magické jsou v Moskvě galerie a chrámy, výše zmíněná vodka, děvušky s kilometrovýma nohama, oáza jménem Český dům... a TAGANKA. Klicpeřané tam dvakrát sehráli Havlovo Odcházení před vyprodaným sálem. Při pohledu na líčící stolek barda Vysockého jsem dumal, zda má naše dnešní divadelní konání potřebnou ostrost a nesmlouvavost. Zda jsme nezlívancova-těli. Snad ne...

A návrat domů mezi JEŠTĚRY. Pokud jste, milí čtenáři, absolvovali základku, a pokud jste navíc patřili do oddílů Husák-jugend, tak Vás tenhle muzikál rozebere. Jako stavebnici Merkur, ano. Pan Zelený a Pan Červený pro Vás přichystali hafo vypečených estrádních čísel. Zapomeňte na Televarieté, vy blázínci...

A ženy u nás tančí přírodně a hezky - jako v reklamě na Dove...

A Lubor Novotný dostane na každé repríze Cenu Thálie...

Ano, v době finanční krize si Klicperovo divadlo uděluje ceny samo!!!

To už dnes stačí. Váš David Drábek, oddělení pterodaktyloskopie.

http://www.klicperovodivadlo.cz/potlesk/index.htm

4.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

ilustrace skupina Rukavicawww.rukavica.com

napsala Jana Slouková

/ David DrábekJeštěřiNa startu jsme stáli / v jedný řadě / a každej věřil / že vítězství bere / než startovní výstřel / zabil favorita / a my vyrazili / špatným směrem.

Na jevišti i v zákulisí Klicperova divadla právě vrcholí přípravy poslední premiéry letošní sezóny – nového muzikálu drama-tika, režiséra a uměleckého šéfa Klicperova divadla Davida Drábka a jeho spolupra-covníků - hudebníka Darka Krále a textaře skupiny Sto zvířat Tomáše Belka JEŠTĚŘI.

Taková to byla na základce zajímavá par-tička. Od té doby uplynulo dvacet let. „Ale rozjetý jsme to měli slibně!“ Ignác má dnes spoustu žen a spoustu dětí. Richard problémy s nadváhou. Luďa v komuni-kaci se svou ženou. Matylda stále hledá signál. A bratři Klenotičové jsou gauneři. Ten první z nich, Pan Červený, umírá na rakovinu a ten druhý, Pan Zelený, mu chce splnit vysněné přání - uskutečnit se spolu-žáky z dramaťáku výpravnou show podle filmu Cesta do pravěku. Bizarní okolnosti pod hlavičkou nestárnoucího filmu Karla Zemana tak svedou do oprýskaného kultur-ního domu skupinu třicátníků, někdejších žáků 8. C, vesměs outsiderů, kteří se dávno vzdali svých životních snů a nadějí a hiber-nují za sklem svých muzejních vitrín jako pravěké fosilie.

„Onehdy jsem si velmi pozorně prohlížel svoje biologický hodiny. A něco jsem našel. Moje biologický hodiny maj zezadu nápis MADE IN CHINA.“

Zvítězí v kultovní bitce stegosaurus nebo tyranosaurus? Kdo býval nejlepší Curro Chimenez? Co se stalo s předsedkyní třídy? Chodil Kája do béčka? A kdo odhalí tajem-ství třínohé kočky? Jsme jen tenké vrstvy horniny? „Koukej valit na náš sraz, jinak mám to za podraz!“ Pravěk útočí!

Režie: David Drábek. Scéna: Martin Chocholoušek. Kostýmy: Vladimíra Fomínová. Hudba: Darek Král. Texty písní: Tomáš Belko. Choreografie: Adéla Laštovková-Stodolová. Dramaturgie: Jana Slouková. Hrají: Jan Sklenář, Jiří Zapletal, Vojtěch Dvořák, Dušan Hřebíček, Jakub Tvrdík, Pavlína Štorková, Ivana Huspeková, Miroslav Zavičár, Lenka Loubalová, Lubor Novotný, František Staněk, Zora Valchařová-Poulová, Martina Nováková, Josef Čepelka, Isabela Smečková Bencová, Marta Zaoralová, Eva Kratochvílová a další.

světová premiéra na hlavní scéně v sobotu

23. května 2009 v 19.00 hodin!

připravila Jana Slouková

Bohoušek Čepelka

Dušan Hřebíček (vpravo dole)

Jan Sklenář (uprostřed)

Isabela Smečková Bencová Lenka Loubalová

Miroslav Zavičár

6.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

Lubor NovotnýJá jsem nikdy nebyl na základní škole, šel jsem totiž rovnou na střední.A jinak? Byl jsem hrozně hodnej, sbíral kytičky, dělal herbáře… Doma ve sklepě jsem měl sedm voliér s papoušky všech druhů. To jsem měl zrovna papouškový období. Jinak byl rybičkový rok, psí rok… vždycky jsem prošel takovým obdobím a pak o něm dělal biologickou olympiádu. Pak jsem začal poslouchat metalovou muziku a z jedničkáře udělali AC/DC během jednoho roku zvíře. Vyvraždil jsem papoušky a nastěhoval se do sklepa. Na krku jsem nosil řetěz z V3Sky, obrovský kříž, který se dal naplnit jedem, nebo banánky z televize. Měl jsem pak pro-blémy s ředitelem, který mi zdůrazňoval, že „to není hezký šperk“.

František StaněkVe třetí třídě vybrala učitelka na SRPŠ 35 Kčs a pověřila mě, Edu Fidermuce, Pepíka Grůzů a Helmuta Helbicha, abychom to

protože jsem to na začátku hodiny všechno rozlil a zbytek už jen probrečel. Hromadné stravování taky bylo moje.

Isabela Smečková BencováV páté třídě jsem byla zamilovaná do jed-noho kluka, ale začala s ním chodit moje nejlepší kamarádka. Všude jsem pak cho-dila s nima a dělala jim křena. A oni po mně třeba i plivali. Všechny příběhy týhle nešťastný lásky jsem sepisovala do knížky, kterou jsem si i sama ilustrovala, nakonec ji zakopala do země, aby se uchovala pro příští generace.

Jiří ZapletalVypadal jsem hrozně blbě, ale byl jsem tako-vej vtipnej. Malej tlustej knedlíček s kula-tejma brejlema. V kolektivu docela oblíbe-nej. Platonicky jsem miloval jednu holku z béčka, která ovšem tenkrát chodila s klu-kama, kterejm bylo osmnáct… Na střední jsem seděl v zadní lavici, jedl přesnídávku, já jsem hodně jedl přesnídávky, nechal se vyhecovat a vyhodil skleničku oknem. Ta se pak koulela po plechové střeše, učitelka přerušila vyučování, co se děje, a já do ticha pronesl „Teď někdo něco vyhodil seshora“ a získal oblibu v kolektivu.

Vojtěch DvořákZorganizoval jsem o přestávce penálovou defenestraci. „Přece se nebudem učit!“ a všichni jsme vyházeli penály z okna.

Jakub TvrdíkV sedmičce jsem na horách vyhrál slalom, sjezd a Fit-test. Začala se mnou potom chodit nejkrásnější holka. Jenomže krátce na to k nám do třídy přibyl jeden golfista a všechno bylo ztracený.

Lenka LoubalováByla jsem jedničkářka a školu brala vážně. Chvíli jsem byla v pionýru vlajkonoš. Rodiče nebyli rádi, že v pionýru budu, ale zrovna když se tam vstupovalo, jsme byly s kama-rádkou nemocné a na šátek pak musely čekat celý rok, rodiče měli radost a já byla nešťastná. Hodně jsem sportovala a reci-tovala, maminka vedla recitační kroužek, takže hlídala repertoár mého pionýrského nadšení.

Martina NovákováHrála jsem ve třídní skupině na vozem-bouch. A v první třídě nám přivedli ukázat černocha, a ten mi políbil ruku.

odnesli do ředitelny. Cestou jsme potkali Dezidera Demetera, který šel jako obvykle pozdě. Společně jsme se usnesli, že peníze využijeme jinak než na podporu naší vzdě-lanosti a zaběhli do nedalekého hračkářství, zakoupili čtyři plechové jiskřící samopálky a do konce vyučování s nimi pobíhali kolem školy. Následovala třídní a ředitelská důtka, kterou jsme si samozřejmě podepsali sami, takže potom přišla dvojka z chování.

Jan SklenářByl jsem nástěnkář a proto jsem miloval různá výročí a státní svátky. Maminka mi vždycky sháněla obrázky Auror z časopisu Vlasta. Taky jsem vyhrál soutěž ve sběru černého bezu a za odměnu jel na zámek do Telče.

Miroslav ZavičárPionýři po mně hodili židli a rozbili mi hlavu. Proto mi naši zakázali chodit do pionýra. Vždycky jsem brečel u výtvarné výchovy,

Z(D)Š aneb Takoví jsme byliPamatujete si na základní školu? Na žákajdu, přezůvky, cvičební úbory, 5 Kčs na vstupy a hrachovou kaši ze školní jídelny? Už jste zažili sraz po dva-ceti letech jako hrdinové našich Ještěrů? Tvůrčí tým vám nyní představí vlastní vzpomínky na základní školní vzdělání slovem i obrazem…

Vojtěch Dvořák

Jana SloukováJakub Tvrdík (uprostřed)

8.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

Bohoušek ČepelkaByl jsem šatnář. Zamykal jsem šatny a pak je zase odemykal. Dělal jsem to rád, protože jsem mohl přicházet poslední na vyučování a odcházet první.

Marta ZaoralováPatřila jsem k trojici uličníků Rozsypal, Galla a Zaoralová. Chodila jsem za školu a v che-mii si pletla pod lavicí indiánský copánky. Spolužačky mě neměly rády a když jsme měly pěstitelky, dostávala jsem kopřivama přes nohy.

Dušan HřebíčekJá jsem šikanoval spolužáky, i když na to nevypadám. Víc už neřeknu. Byl jsem docela velkej v první třídě, ale pak už mě všichni přerostli.

Zora Valchařová PoulováByla jsem jako kluk, kamarádila s klukama. Když se někde rozbilo okno, šli rovnou po trojici Šťastný, Zíval a já. O vyučování jsem toho mnoho nevěděla. Takovou partu jako na základce jsem už nepotkala.

Magda PavlíčkováByla jsem vždycky takovej mimoň. Pořádný kamarády jsem ale měla až později, třeba v osmnácti. Na základce byli nekon-fliktní lidi, sranda byla, ale byla to taková znouzectnost.

Eva KratochvílováRozsadili nás s mojí nejlepší kamarádkou

a mě posadili k mockrát propadlý cikánce. Strašně jsem tehdy brečela.

Adéla Laštovková StodolováByla jsem takovej rozesmívač. Hodně kama-rádila s klukama, hráli jsme „vybiku“. Na druhém stupni chodily ostatní holky s dotaz-níkama, jestli se jim A.S. líbí a schválně mi neříkaly, kdy se bude fotit společná fotka.

Darek KrálByl jsem učitelský dítě, takže jsem musel všecko umět a být vždycky první. Spolužáci mě ale měli rádi, protože jsem jim vždycky řekl, kdy máma chystá písemku. Máti mě pak ale vždycky vyvolala…

Jana SloukováByla jsem hodná pečlivá jedničkářka, ke které vždycky posadili nějakýho gaunera, aby se vedle ní srovnal. A já se místo toho vždycky smála jejich fórům, i když jeden mě třeba pořád píchal kružítkem a křičel u toho „Barbucha“. V šesté třídě jsem odešla na víceletý gympl, organizovala třídní besídky a pronásledovala spolužáky z vyšších tříd.

David DrábekJá byl vzorný, opravdu. Otylý jedničkář v tesilkách, učesaný navíc na pěšinku. S krás-ným hlasem kastráta a tragickými výkony v tělocvičně. Už tehdy jsem ale začínal být poměrně vtipný... A rozuměl jsem lépe dív-čím problémům než těm chlapeckým. Ovšem ještě nad ženami trůnila zvířata. Chtěl jsem se stát v ZOO ve Dvoře Králové ředitelem jako můj idol Josef Vágner. Halucinoval jsem na tisíc různých způsobů a ve své fan-tazii si vystavěl svou soukromou Atlantidu.

Za „drábkovské“ texty ručím!

Darku, pamatuješ si na své první setkání s Davidem Drábkem? Jak se od té doby vaše spolupráce vyvíjela?Na přelomu let 1989-90 se na Filozofické fakultě Palackého Univerzity počala obnovovat katedra Uměnovědy, jejíž fungování bylo za dob „normalizace“ pozastaveno. A jako poslední k nám do kruhu přišel nějaký mladík, jemuž byly už tehdy připisovány jakési básnické a prozaické pokusy. Drábek. Přiznám se, že mě to tehdy moc nezajímalo (ty literární ambice), byl jsem už zahleděný do hudby a opájel se možností nakupovat u nás veškerou hudbu, která mě zajímala. Postupně (nakonec: byli jsme jen dva samečci v naší ročníkové smečce) jsme se začali sbližovat a umělecky(!) očichávat a vůbec jsme si zbyli tak pro sebe. Nějak jsme v té tlupě neměli zájem soutěžit o post Prvního samce, a tak nám zbylo Umění :-). Davida strašně přitahoval film, mě hudba, jednoduše TVORBA, snaha si to ZKUSIT. Na nějakém semináři typu Praktická cvičení jsme se všichni rozdělili na dvojice a měli odevzdat jakýkoliv psaný projekt: sbírku básní, prózu apod. A my se rozhodli pro divadelní hru – dostala název Sousta, byla oceněna v rámci univerzity a dostala se i mezi prvních deset nejlepších textů v rámci soutěže Nadace Alfréda Radoka o původní divadelní hru.

Rozhovor s autorem hudby k muzikálu Ještěři, skladatelem a producentem Darkem Králem.

Darek Král (1971). Na Filozofické fakultě v Olomouci zdárně absolvoval obor Divadelní a filmová věda, kterému se také úspěšně nevěnuje. Spoluzakladatel Studia Hořící žirafy. Zakladatel a člen hudebního projektu Maya (spolu s Norou Grundovou). Komponuje divadelní hudbu, spolupracuje především s dramatikem a režisérem Davidem Drábkem (R.U.R., Macbeth, Naši furianti 2008, Věc Makropulos, Ještěři aj.).

ptala se Jana Slouková

sukces

měsíce

Divadelních

novin!

unikátní inscenace v režii Martina Františáka — hrajeme 20. 5. v 19:00

PaníUrbanová

Vilém Mrštík

10.

POT LESK&


PREMIÉRA MĚSÍCE

Nám to ovšem nestačilo, stále jsme ten text vnímali jen jako artefakt a bezhlavě se pustili do jeho inscenování, které se nakonec z různých důvodů neuskutečnilo. Nicméně David místo diplomové práce napsal hru Hořící žirafy a tu jsme na jeviště už přenesli. To byl počátek naší „olomoucké éry“, která byla báječná a navždy nás přikovala železem i zlatem k sobě. To, co následovalo, je pro divadelníky už poměrně známou skutečností, nicméně my si s Drábkem v sobě neseme spoustu zážitků, drobností, radostí a smutků, o kterých víme jen my, o kterých neví naše milenky, matky a dcery a které zůstanou jen nám a nemusíme je zdanit. Už na fakultě jsme si v hodinách teorií psali sáhodlouhá psaní - O VŠEM. Bylo to úžasné – a dokonce v rámci výuky! Málokdo třeba ví, možná jen já, že Drábek výborně kreslí. Naše dopisy byly pokryty různými ornamenty a karikaturami… Já nekreslím. Není proč. Jak se ti pracovalo na hudbě k muzikálu Ještěři? Vznikla ještě před texty Tomáše Belka nebo tomu bylo naopak? Která z písniček tě nejvíce potrápila? Kterou si zpíváš nejčastěji?Mou první podmínkou bylo, že budou hotové nejdřív texty, protože bych okamžitě – i když podvědomě - začal komponovat muziku podle sebe a stále bych se tak přibližoval hudbě svého projektu Maya. Tomáš Belko bouřlivě uvítal možnost tvorby „bezmantinelózní“ a během třech týdnů odevzdal texty, po jejichž přečtení jsem upadl do komatu. Tomáš má – stejně jako jeho Sto zvířat – nezvyklou nejen poetiku textů, ale i stavbu a strukturu verše. Odpovídá to jejich poetice. Já potřeboval opravdu dlouhý čas, abych se naučil bruslit s rytmem jeho veršů. Abych je podpořil ve vtipu a zároveň jim dal řád „klasické“ písně. Byla to ovšem jediná možnost, potřeboval jsem, aby texty určily nádech, aranžmá, produkci

i žánr jednotlivých skladeb. Vědomě jsem potlačoval své hudební ego. To je teď se mnou rozhádané, ale to je jeho věc… Při skládání mě žádná skladba netrápí, už jsem si zvykl na to, že jedna je hotová za deset minut, druhá se klube pomaleji a čeká na sníh. Každá skladba potřebuje svůj čas a já to respektuji.

Co říkáš na muzikálnost našeho souboru? Byly pro tebe korepetice více utrpením nebo potěšením?Tady se vrátím ještě k minulé otázce – nezpívám si ty písně. Na korepeticích poslouchám herce. Nemám rád svůj hlas. Korepetování či hudební nastudování probíhá výborně – zvolil jsem variantu zkoušení podle poslechu nahrávky, bez not, kdy dohromady tvoříme party pro sbory či doprovodné vokály a kdy já nabízím možnost vlastního hledání. Tento způsob práce je náročnější, ovšem pokud funguje a soubor tento návrh přijme, tak se písně opravdu stanou součástí jejich rolí a herci je vezmou za své – mají oprávněný pocit, že i oni sami si je utvořili. A to se nám v Hradci přihodilo, na zkouškách jsem jen to malé ozubené kolečko, černá ovce ve stádu, kterou stejně prodají do sousední vesnice a sami si vše nacvičí.

Ještěři nám ukazují partu spolužáků ze základní školy po dvaceti letech, jak je to s tebou, chodíš na srazy? Jsi s lidmi ze třídy v kontaktu?Se spolužáky z gymnázia se scházím pravidelně, nicméně jsme loni měli opravdu sraz spolužáků ze základní školy! A některé jsem celou tu dobu neviděl. Měl jsem u nich vždy takové výsadní postavení – jsem „učitelský synáček“. Rodiče učili na stejné škole, máti mě dokonce několik let „dusila“ v matematice. Občas jsem věděl, že bude písemka, tak jsem toto info okamžitě distribuoval. Měli mě rádi. Pokud jsem někdy dostal u ní špatnou známku, tak vše

probíhalo takto: oprava písemky – špatná známka – zápis do žákovské a okamžitá facka, takže doma byl už potom klid. Byl jsem pilný, snaživý, a přesto, že jsem u ní měl spoustu jedniček, dokonce NADBYTEK jedniček, vždy mi dala na „vízo“ dvojku. Podle ní jsem byl na matiku blbec a dnes to vím. Za trest jí dnes posílám na doučování dceru. Je po mně.

Co plánuješ v nejbližší době? Rýsuje se ti nějaký zajímavý projekt?Smělé plány. Musím vydat čtvrtou desku projektu Maya, s Davidem plánujeme – kromě dvou dalších hradeckých inscenací - vytvořit nový muzikál, snad hned na příští sezónu. Ve vršovickém studiu Manon Record produkujeme (spolu s bratry Škochovými, kteří se podíleli i na nahrávce hudby k Ještěrům) desky různým skupinám a formacím. S režisérem Pavlem Sadílkem chystáme televizní projekt, o nějž projevil zájem kanál ČT2 a několik dalších věcí. Polovina z nich „padne“, ale tak to už bývá :-).

Na závěr zcela jasná otázka – proč by měli naši čtenáři na Ještěry přijít? Mám strašně rád Davidovy texty. Občas si je doma čtu. Pro mě to není jen to čtení v klasickém slova smyslu, já listuji albem fotek. Přepadají mě krásné vzpomínky. Ještěři patří do ranku her komicky třeskutých! Dědové V&W jsou na nás náležitě pyšní a naše radostná, rosolovitá těla stále méně odolávají hurónskému chvění našich bránic. Ručím vším za „drábkovské“ texty‼

nenechte si ujít!

12.

POT LESK&


ZE ZÁHROBÍ

KlicperovookénkoNejdražší příteli divadelní!Roztomilý čtenáři!

„Viďte, že jste má slepička? Já bych vás, Nynko, celou zlíbal; když si jen představím, jak přijedu do Hradce… Tak se jen chystejte, to mi musíte dát vždycky 1000 hubiček najednou…Viďte, že mi je dáte?“

V záhlaví listu tohoto dovolil jsem si mé psaní staršího data ocitovati, které jsem coby novomanžel horečnatý milce své adre-soval. Vždyť co krásnějšího jest než verše srdce svého na papír sepsati a přívalem citu vroucího pár kaněk vytvořiti. Takové jsou vzpomínky mé na léta mladosti. I letos podlehl jsem kouzlu máje svůdného, však nebyl jsem zdaleka osamocen, lehký dým linul se po Parnasu celém, neb i lýtka druhů mých básnických počala se zapalovati. Snad puzení samčí bojovné, snad hájení revíru svého dovedlo nás k myšlénce ustanoviti hlasování o nejlepší tvorbě básnické, která lásce byla kdy věnována. Nu lítý boj nastal bez prodlení, neb každý z nás za života svého přinejmenším pokusu takového se dopustil. Kdo jiný zahájiti měl by šermování se slovy než Karel Hynek, jenž bez prodlení jamby své na počest prvního dne květnového jak kolovrátek procítěně počal deklamovati.

Když zpěv čtvrtý Máje otevíral, nevydrželi již mnozí z nás a harfu mu zbortili, strunu ztrhali, o mrtvé milenky citu nemluvě. Mácha zhrzeně opustil kroužek náš a do deníku svého intimního pohrdlivě cosi dopi-soval, huhlajíc výhružně „oxymor na ty vaše rody!“ Ani doyen Vrchlický, který tolik děv-čátek všech generací za dlouhé poutě životní ritornely svými oblouzniti dokázal, nedostal u kolegů pochopení. Cyničtější potměšílci neváhali dodat, že jeho slavné verše „za tro-chu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý“ dnes jen dálkovým pochodům turistickým slouží. „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?“, pokoušel se získati nesmělý Sova podporu svých kolegů, odmě-nou mu však byla pouze pikantní historka Vítka Nezvala, jenž název básně neodhalil a potutelně mu tedy na otázku tuto podrobně odpověděl. Večeru přibývalo a prázdných láhví s ním. Co názorů na lásku, ten svatý

cit, během něho padlo! Kolik očí básnických znovu se slzami zalesklo při vzpomínce na duši milovanou. Jak temný anděl Holan náhle zpoza stolu zahřměl „Láhvi, ó přítel-kyně, ty vždycky k políbení!“, jak se skácel křehký Skácel s douškem lásky a modrého portugalu na rtech… Tu vystoupil jsem sám, nemaje po ruce slov veršotepeckých, neb jak jistě víš, spanilomyslný čtenáři, cítím se založením býti dramatikem. Přesto vytáhnul jsem poezii nejosobnější, list totiž milostný, mé drahé Nynce věnovaný. I zacitoval jsem hlasem vroucím: „Ó Nynko, jak silně jsme spojeni a ještě pevnější budou naše pouta, až Tě zas přivinu na své srdce a radostně zvo-lám: Tebe, Nynko, jsem si žádal, jen Tebe, a nyní Tě mám. Tvoje modré oči, Tvá něžná ústa a Tvé nevinné srdce patří i mně. Jak budu s Tebou bohatý! Ty mi budeš všechno

– víc než všechno! Abych nikdy neuhasil plamen, který teď mé srdce zahřívá! Jak by také mohl zhasnout, když pochází od Boha a je věčný…“ Nastálé ticho pak v jásot ryčný pro-puklo. Dojati byli bratři mí, i cynik Gellner slzu potlačil a za přetékající pohár v dlani své se schoval. Ty, lásko, pozdravena buď!

Váš až do skonání věrný a upřímnýKlicpera

Dne 26. dubna léta Páně 2009

14.

POT LESK&


NA KAFI S LENKOU

A je to tady. Během dubna jsme přímo z kozaček hupsli do sandálků, líbáme se pod rozkvetlou jabloní či třešní, to podle toho, jak si káže místní mrav, a chce se nám básnit a zpívat o lásce. Květen je určitě ten pravý měsíc, kdy toužíme prožít lásku na první pohled, lásku vášnivou či osudovou, romantickou, nebo jen kraťoučkou, lehce bláznivou. A když se nám to tak zcela nedaří, tak na své lásky všeho druhu alespoň vzpomínáme. Dokonce i lásku platonickou bych ve svých vzpomínkách vydolovala, kdybych se hodně vynasnažila. Jenže moje láska zásadní mne před osmi lety opustila a právě před rokem skončila konečně rozvodem. A tak vnímavý čtenář jistě chápe, že co se lásky týče, stala jsem se poněkud skeptickou. A tak dnes budu psát o jiném vztahu, neméně důležitém. A sice o tom, jak jsem na první pohled poznala svou celoživotní přítelkyni.Když jsem v roce 1967 dělala přijímací zkoušky na JAMU, všimla jsem si mezi ostatními uchazeči drobné dívky, lehce exotického vzhledu. Nemluvily jsme spolu, neseznámily jsme se, ale mne mrzelo, když jsem zjistila, že nebyla přijata ke studiu. Rok poté se však na školu hlásila znova, to jsem já již roznášela porotcům kafe a měla za sebou nepříliš úspěšný první ročník. A ona se na školu konečně dostala! Opět jsme spolu nemluvily, ale já už jsem znala její jméno a na příští rok jsem pro mne a pro ni zajistila pokoj na koleji. V září jsem se nemohla dočkat, kdy dorazí vlak z Ostravy a přiveze mou novou spolubydlící Martinu Eliášovou. Napínala mne hodně, protože přijela až někdy uprostřed noci, tak jsme se jen seznámily a šly spát. Ovšem již druhý den bylo zřejmé, že můj první dojem byl správný. Uklidily jsme si a pak

Přítelkyně na první pohledjen klábosily a klábosily téměř do rána. S postupem času vzniklo několik rituálů, které nám vyhovovaly, například ten, který nám ve zkouškovém období velel nejprve se učit a pak teprve topit a jíst. Toto doporučuji každému, kdo je nucen nasoukat do hlavy hodně učiva v poměrně krátkém čase. Když máte hlad a je vám zima, vynasnažíte se převelice, aby učení bylo intenzívní, jestliže odměnou bude oheň v kamnech a kus toho žvance. Musím vysvětlit, že naše kolej na Veveří vlastně žádnou kolejí v dnešním smyslu slova nebyla. Byl to obyčejný činžák, jehož byty byly zařízeny starým a rozpadajícím se nábytkem, a jednotlivé místnosti sloužily jako dvou až čtyřlůžkové pokoje pro studentky JAMU. Topily jsme si samy ve starých litinových kamnech, což mělo své kouzlo, ale též svá úskalí. Jednak jsme se to musely naučit, pak také bylo třeba chodit pro uhlí, vynášet popel a vůbec dělat spoustu činností, které jsme z domu vůbec neznaly. Ale zase jsme si mohly s Martinou na těch kamnech svařit v zimě víno a udělat si romantický večer doprovázený hučením v komíně. Víno jsme svařovaly v bílém smaltovaném nočníku a o kvalitě toho nápoje dodatečně velice pochybuji. Ale tehdy to byla slast a naše soužití bylo rok od roku samozřejmější a kvalitnější.

Časem jsme obě poznaly i svoje sourozence a rodiče, což bylo pro mne velikým obohacením. Eliášovi totiž mají v Nové Vésce u Moravského Berouna chalupu. Je to bývalá škola, takže místnosti se jmenují „třída“ nebo „u školníků“ a tato chaloupka si vždy potrpěla na hosty. A tak i když jsme se po třech letech musely s Martinou rozloučit, protože jsem šla do angažmá v Hradci Králové, na jejich chalupě jsme se setkávaly dál.Můj tatínek mi jednou říkal, že je rád, že mám právě takovou přítelkyni. „Víš , Leničko, ty jsi blond, ona tmavá, ty se do všeho ženeš po hlavě, ona je rozvážná. Tebe to táhne do klubů a hospůdek a já jsem rád, že máš přítelkyni, která tě donutí jít domů“ . No a Martinin tatínek Luděk mi nedlouho po tom řekl, že je rád, že má Martina kamarádku jako jsem já. Že by stále seděla doma a já ji aspoň občas vytáhnu večer někam mezi lidi. Takže spokojenost byla na všech stranách.Martina šla po škole do Uherského Hradiště, potom do Opavy, kde jsem ji viděla krásně hrát Agátu v Ženitbě, no a potom už osud nemohl déle vzdorovat a moje milovaná přítelkyně

přišla za mnou do Hradce. Jsme tady spolu už přes třicet let, obě jsme tu povily děti, které jsou již dospělé, a stále sedíme v jedné šatně s ostatními kolegyněmi. Když děti rostly, mívaly jsme období, kdy jsme se nevídaly často, spíš jen v práci, ale teď už máme na sebe zase víc času. Hráváme scrabble, popíjíme vínečko, drbeme své děti a dokonce si občas povídáme i o divadle. Jsem vděčná své šťastné hvězdě, která mi dovoluje ještě v mém věku uzavírat nová přátelství.

Stále se mi to stává a jsem vždycky znova radostně překvapená, když poznám někoho nového, koho si můžu zamilovat a kdo snad bude mít rád mne. A věřím, že takové lidi kolem sebe mám v Hradci i v místech vzdálenějších. Ale přesto osudu děkuji nejvíc právě za setkání s Eliáškou. Když mi zavolá, vím že to nedělá jen proto, že mne chce vidět. Ona je prostě ten člověk, který si uvědomuje potřeby druhých. A ona ví, že jsem doma sama. A tak pro jistotu volá. Já už jsem ji totiž prohlédla. Tam, kde já jsem nedočkavá a nervózní, tam ona překypuje trpělivostí. To, co já bych tak nějak rychle a ledabyle odbyla, ona udělá obětavě a pečlivě. A takhle mne ta báječná osoba po cely život omračuje a lehce zahanbuje. Všem Vám, moji milí čtenáři, přeju krásný květen, nějakou tu divočinu, co se lásky týká, a pak také nějakého přítele či přítelku! Budete je potřebovat, až si začnete lízat rány způsobené májovou divočinou pod rozkvetlými stromy.

Vaše Lenka

16.

POT LESK&


ROZHOVOR

James Bond žije!

S Luborem Novotným o dávné i nedávné minu-losti, současném zkoušení a jednom zásadním odhalení…

V muzikálu Ještěři, jehož premiéra je přichys-taná na 23. května, se naši diváci opět setkají s hercem Luborem Novotným, který se na prkna Klicperova divadla vrací po pauze způsobené zdravotními problémy a nyní svůj osobitý šarm a smysl pro humor vkládá do postavy Lochmana, bývalého učitele v dramatickém kroužku.

18.

POT LESK&


ROZHOVOR

Lubore, jak se ti zatím daří adaptovat do žánru muzikálu? Co tvůj rytmus v žilách a zlato v hrdle? Je zkoušení náročné? A jaký je vůbec tvůj vztah k divadlu takového typu? Slzíš u West side story? Muzikál mám rád, obdivuji jej, ale jsem si vědom, že jeho vztah ke mně je méně přátelský. Spíš doufám, že mě vezme na milost a bude mě „adoptovat“. Rytmus v žilách mám omezen nízkým tlakem a v hrdle zní zcela jistě jiný kov…Zkoušení je „normální“ a většinou si ho dost užívám. Po půl roce působení v roli lazara je to milá změna. U West side story neslzím, ale miluji třeba All that jazz, beru i Chicago a vloni jsem se zcela nekontrolovatelně rozslzel na snímku Mamma mia! Ale to spíš bylo dojetím ze zpěvu Pierce Brosnana – viz jedna z dalších otázek.

Mohl bys našim čtenářům jemně přiblížit postavu Lochmana, kterou v Ještěrech představuješ? Využíváš při jejím nastudování nějakých vlastních zážitků či zážitků z blízkého okolí? Ha há! Zákeřný dotaz! Lochman je zdánlivě zkrachovalá existence. Bývalý pedofilní učitel, kterému v oblasti sexu není nic cizí. (Ale možná ani vlastní…) Žije jako vyděděnec společnosti, Praotec Čech, jehož Říp je z odpadků, strava ze zbytků a družka z Jánských Lázní… Svoje zážitky použiji k tomu, abych dokázal, že mohl být ještě horší, nebýt divadla a lásky osoby nejasného pohlaví. (Tím nemyslím, že by pohlaví jeho družky bylo temné a tedy ne jasné.)

Hráješ často postavy takového svérázného typu? Probleskl tam někdy i nějaký milovník?No, naposled, když mi tam probleskl milovník, tak mě to složilo na půl roku na lůžko… Ale já to dokážu! Faktem je, že většinou hraju postavy mírně odlišné. Ale

hrál jsem třeba i Oidipa. Je pravda, že ani tato láska nebyla úplně běžná…Ale jestli mám sen tohoto typu, tak je to Kristián. Nezavírejte oči, já neodejdu!

Ještěři vypráví o partě spolužáků ze základky a jejich setkání po dvaceti letech. V POT&LESKové anketě na téma Z(D)Š jsi se pěkně rozpovídal… Co ti teda základní škola dala? A co vzala? Jsi ještě se spolužáky v kontaktu? Víš, kde je jim konec?Základní škola mi dala… hm… základní vzdělání. Ostatní jsem se musel naučit sám. Vzala mi spoustu času sběrem starého papíru – to oceňuji až teď při studiu role Lochmana. Ale zažil jsem krásné prvomájové průvody, krásnou korespondenci se sovětskými dětmi a pocit, že ze mě nikdy nebude sportovec. Se spolužáky bohužel v kontaktu příliš nejsem. Ale vzhledem k tomu, že jsem většinou nevěděl, kde je jejich začátek, tak logicky ani o tom konci mnoho nevím. Další podrobnosti Pot a Lesková anketa.

Když už jsme takhle zavzpomínali na mládí… do dramaťáku jsi nechodil? Nebo máš nějaké divadelní kořeny? Kdy u tebe vzrostlo divadelní puzení a kudy vedla tvá divadelní dráha? Jak se Lubor ocitl v Hradci Králové?Dramaťák u nás na malém městě nebyl. Chodil jsem chvíli do ochotnického spolku, ale z nedostatku fascinace tímto jsme založili na gymnáziu kabaret. Na jeho tvorbě jsem se podílel i autorsky. Moji rodiče hráli ochotnicky divadlo. Máma pokud vím mladého vodníka v Lucerně a otec mlynáře tamtéž. Myslím, že moje „kořeny“ budou někde pod tou slavnou lípou, kde si táta spletl kněžnu se zeleným mužíčkem, když jim zhasla bájná lucerna.Moje divadelní dráha: kulisák v pražském Národním divadle a současně herec ve studiu DOPRAPO, ve kterém v té době začínal i Petr Lébl –– herecké kurzy při

večerní Lidové konzervatoři –– angažmá v Divadle M České Budějovice , tři roky –– jeden rok volná noha, kočování s pouličním divadlem, Čechy, Rakousko, Německo (drsná zkušenost) –– tři roky v Moravském divadle Olomouc + Studio Hořící žirafy tamtéž –– útěk za osudovou láskou do Prahy, jeden rok na volné noze a účinkování v divadle Pražská pětka –– útěk z Prahy do Hradce Králové za Vladimírem Morávkem a Tomášem Lněničkou (důvod nebyla láska, ale divadlo a pivo). Zde kotvím již jedenáct let a čekám na telefonát z Hollywoodu.

Čím si děláš radost? Co ti stačí ke štěstí? Co tě baví, pokud to zrovna není divadlo? Jak relaxuješ? Máš nějaké čerstvé čtenářské, hudební nebo filmové objevy?Odpověď „vážná“: Jsem rád, že jsi mi tuto otázku nepoložila před deseti lety. Odpověď by se značně lišila. Dneska si dělám radost samotným bytím. Po velmi nepříjemném úrazu hlavy a zážitcích s tím spojených jsem šťastný, že neležím v nemocnici. Nejsou mi vpichovány injekce, pomalu zapomínám, co je to opravdová bolest, strach, že věci nebudou jako dřív, že existuje invalidní důchod a podobně. Ke štěstí mi stačí – ehm – zdraví. Relaxuju taktéž dost nudně – spánkem, byly doby, kdy jsem nemohl spát i několik dní. V tom nedávném období mi dělalo radost dívat se třeba oknem jak padá sníh. Nebo na ptáky u krmítka. Jsem šťastný, že jsem v té době zjistil, že mám opravdové kamarády, že existuje Bobeš, který to už podruhé vydržel, Robert, který to odřídil a oželel kvůli mně malování u Bobeše a konečně Tomáš, který mi po celou dobu zalíval květiny.Ale! Člověku časem otrne a nastupuje odpověď „rozšířená“: Takže teď mi začíná dělat radost: mít roupy, představovat si účast na bujarých večírcích, věnovat se naturistickému slunění a koupání, baví mě bavit ostatní lidi, jíst nezdravá jídla, kouřit

mentolové cigarety. Baví mě číst, chodit do kina a jsem závislý na videopůjčovnách.Nejnovější čtenářský objev: Cormac McCarthy – Cesta (jen pro silné povahy). V hudbě jsem bohužel ztratil krok, takže doporučuji „soundtrack“ k muzikálu Ještěři, autor Darek Král. Filmové objevy poslední doby také nebyly světoborné, ale mile mě překvapil Oskary nablýskaný film Milionář z chatrče nebo Sněhový dort Marca Evanse.

Jsi známý fanoušek Jamese Bonda. Vstupuje ti tato záliba nějak do života? Střihnul by sis někdy roli v nějaké bondovce? Který představitel Jamese Bonda se ti nejvíc zamlouvá? Nebo bys tuto roli obsadil někým úplně jiným?Hned na začátku bych chtěl prozradit tajemství, které v sobě dusím už spoustu let: James Bond žije! Není to jen literární nebo filmová postava. Není to komiksový levný hrdina jako Superman nebo Batman. Je to muž z masa a krve, jen evolučně výš než vy ostatní smrtelníci. Nenechte se zmást filmařskými triky, které po různě dlouhých etapách náhle změní jeho tvář. Je lhostejno, jestli říkají „teď ho hraje Connery, Brosnan a teď zase Craig.“ Pod těmi tvářemi je stále týž, nestárnoucí, dokonalý muž. Bond, James Bond. Jeho příběhy jsou autobiografické a historickými fakty a událostmi doložitelné!Jsem to já! A protože už není co skrývat, vzývám všechny režiséry dalších mých životních osudů přenesených na plátno. Přestaňme světu lhát! Příště už vystoupím se svojí pravou tváří. Už dost pseudonymů! Příště žádný Daniel Craig, ale Lubor Novotný! Vlastním jménem Bond! James Bond. Uf!PS: Natočím to klidně bez honoráře, přijedu kamkoliv. Volejte prosím Klicperovo divadlo Hradec Králové a chtějte Novotného, Lubora Novotného.

ptala se Jana Slouková

20.

POT LESK&


21. 6. 2009 – 19.00POLSKÁ SCÉNA – TĚŠÍNSKÉ DIVADLO ČESKÝ TĚŠÍNPAUL BARZ:VIVA VERDI

Když začal sedmdesátiletý operní mistr Giuseppe Verdi spolupráci s Arrigo Boitem, libretistou mladším o celých třicet let, netušil, že právě jejich setkání bude jednou z nejšťastnějších náhod v dějinách opery… Strhující drama Paula Barze v podání Polské scény Těšínského divadla.

Režie: Michael Tarant

FESTIVALOVÉ TŘEŠNIČKY

Blíží se 15. ročník festivalu

DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ!

Nenechte si ujít festivalové třešničky!

22. 6. 2009 – 19.00SLOVENSKÉ KOMORNÍ DIVADLO MARTINSŁAWOMIR MROŻEK:TANGO

Hra o hledání idejí, která klade otázku: která idea je ve světě, který se stal fraškou, tou pravou? Bůh? Sport? Experiment? Pokrok? Smrt? Anebo moc? Interpretace světoznámé hry v kontextu let 1968 – 2008 přináší absurdní konec radikální snahy o nové stvoření světa.

Režie: Rastislav Ballek

23. 6. 2009 – 19.00ČINOHERNÍ KLUB PRAHA MILAN KUNDERA:PTÁKOVINA

Milan Kundera řekl o své hře, že je to „komedie do té míry nevážná, že je to víc než komedie: že je to prostě ptákovina.“ Inscenace ukazuje, jak marné je lidské plahočení za pravdou, pro niž si musíme všichni tak trochu lhát. Činoherní klub v Praze získal letošní Cenu Alfréda Radoka za Divadlo roku 2008.

Režie: Ladislav Smoček

27. 6. 2009 – 19:00 DIVADLO KOMEDIE PRAHAFRANZ KAFKA:PROCES

Proces je jedním z nejvýstižnějších podobenství existence, která byla kdy vytvořena. Dnešní doba je plná jevů svědčících o nadčasové metaforické kvalitě tohoto díla. Inscenace získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku 2007 a Martin Finger získal tutéž cenu v kategorii Mužský herecký výkon za postavu Josefa K.

Režie: Dušan D. Pařízek

22.

POT LESK&


24. 6. 2009 – 19.00KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉJOSÉ MANUEL CANO LOPEZ:SMRT BÁSNÍKA

Mezinárodní projekt Klicperova divadla a Compagnie Jose Manuel Cano Lopeze. bude uveden poprvé v rámci festivalu a stane se českou premiérou autorského textu věnovanému fenoménu Lorca. Jose Lopez je specialistou na Lorcovo dílo a s autorem je spřízněn takřka osudově: pocházejí ze stejného kraje, vesnice, jejich rodiny se stýkaly a znaly. Představení, které bude uvedeno na komorní scéně v Podkroví, bude součástí nového cyklu Klicperova divadla Šepoty a výkřiky.

Režie: Jose Manuel Cano Lopez


27. 6. 2009 – 22.00 TEATR PROVISORIUM I KOMPANIA TEATR LUBLINTADEUSZ RÓŻEWICZ:V PRACH SE OBRÁTÍŠ

Polská inscenace V prach se obrátíš je osobitou zprávou z lesů, poselstvím z dob apokalypsy, z dob „kdy Bůh opustil člověka“. Sugestivní příběh z časů války je naléhavým připomenutím absurdity zabíjení a křehkosti člověka postaveného tváří v tvář nucené smrti.

Režie: Janusz Opryński a Witold Mazurkiewicz

24. 6. 2009 – 21.00DIVADLO HUSA NA PROVÁZKUVÁCLAV HAVEL – VLADIMÍR MORÁVEK – PETR OSLZLÝ:CIRKUS HAVEL ANEB MY VŠICHNI JSME LÁĎA

Druhý díl projektu Divadla Husa na provázku Perverze v Čechách o české národní identitě, o naději - a zdrojích vykoupení ze svých chyb. Příběh muže, intelektuála a umělce se prolíná s historickými událostmi a společenskými změnami v naší zemi od konce šedesátých let do současnosti. Montáž z textů Václava Havla o selhání, naději, pravdě a lásce v Čechách, v níž se skloňují v několika pádech slova Člověk, Ďábel, Bůh, Láska a Naděje, Čech a Nekonečno…

Režie: Vladimír Morávek

26. 6. 2009 – 22.00DIVADLO PETRA BEZRUČEJOSEPH ROTH:JOB

Hluboký příběh o rodině, opouštějící svůj ruský domov na cestě za štěstím a jistotou v Americe. Doma však zůstává jejich nemocný syn. Příběh pro odvážná srdce, která pocítila nekonečné jistoty laskavého domova. Příběh pro odvážné duše, které hledají bájný svět Ráje na zemi. Příběh pro ty, kteří cestují do Ameriky. Doma a Jinde. Příběh, jenž nenechá nikoho chladným. Přijďte se rozehřát! „… neboť jít nejdál znamená se vracet…“ Norbert Lichý získal za ztvárnění hlavní role cenu Thálie 2008.

Režie: Martin Františák

24.

POT LESK&


25. 6. 2009 – 19.00DIVADLO HUSA NA PROVÁZKUWILLIAM SHAKESPEARE:HAMLET

Kdo je dnes ještě opravdu vinen? Kde končí divadlo a začíná hra o život? Dvanáct překladů do češtiny, stohy popsaných a potištěných papírů spjatých s touto hrou, stovky kulis Elsinorského zámku a tisíce vyřčených „Být či nebýt“. Inscenace v režii Jana Mikuláška (1978) přináší demytizující pohled na známý příběh a stala se jednou z nejvýraznějších událostí letošní divadelní sezóny.

Režie: Jan Mikulášek

28. 6. 2009 – 19.00DIVADLO NA ZÁBRADLÍ PRAHAPER OLOV ENQUIST:BLANCHE A MARIE

Příběh o hledání přátelství, lásky a vědeckého nadšení spojují osudy Blanche Wittmanové – oblíbené pacientky lékaře, vědce a psychiatra J. M. Charcota, který proslul experimenty s hypnózou při léčbě ženské hysterie a Marie Curie-Sklodowské, významné polské vědecké pracovnice, která získala Nobelovu cenu za objev nového chemického prvku, radia. Výsledkem je netradiční milostný příběh dvou ženských postav, které – podobně jako nebezpečné záření nově objeveného prvku – osudově poznamená jejich vztah k příslušníkům opačného pohlaví.

Režie: Jan Nebeský

29. 6. 2009 – 11.00STUDIO MARTA BRNOZOJA MIKOTOVÁ podle deníků Edvarda Muncha:BÝT SÁM

Pohybové představení Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící divadelní fakulty JAMU, inspirované životem a dílem Edvarda Muncha. Sugestivní vyjádření malířových fobií a deliriantních vizí odkazuje také na výtvarníkovy obrazy, včetně nejznámějšího díla Výkřik (1893). Představení vychází z Munchových deníků, v nichž bez příkras zaznamenával konkrétní zážitky, sny a emoce, které vyvěraly z jeho ztroskotaných lásek, sílících nemocí a prohlubujícího alkoholismu.

Režie: Zoja Mikotová

30. 6. 2009 - 20.00DIVADLO V DLOUHÉ PRAHAJESS BORGESON – ADAM LONG – DANIEL SINGER:SOUBORNÉ DÍLO WILLIAMA SHAKESPEARA VE 120 MINUTÁCH

Život a dílo Williama Shakepeara se od jeho smrti v roce 1616 staly cílem mnoha kritických debat a neshod. Dotazy začínají prvotní otázkou, zda Shakespeare opravdu existoval, a vrcholí tím, jak starý byl vlastně Hamlet. Protože dnes lidé nemají čas se těmito otázkami zabývat, tři herci sehrají všech 37 her a 154 sonetů velkého dramatika pouze ve 120 minutách, a jestli vám to připadá nemožné, přijďte se podívat!

Režie: Jan Borna


26.

POT LESK&


V neděli nás naše moskevská patronka Vlasta Smoláková vzala na okružní jízdu Moskvou. Na fotce v pozadí významný secesní dům – dům Rjabušinských, ve kterém pobýval i Maxim Gorkij.

FOTOREPORTÁŽ

Moskevská mise!

Zájezd vede Sváťa Šteinerová. Na letišti se fotíme, kouříme, voláme rodinám, loučíme se a klábosíme. Kdo ještě nebyl v Rusku, má se na co těšit.

Letí s námi i Milan Uhde. Fandí nám a kromě toho má být přítomen uvedení knihy, která je jakousi antologií šesti českých her, které do ruštiny přeložila Lena Kolomijceva. Kniha se jmenuje „Václav Havel a ti další“. Jednu svou hru má v této knize i náš umělecký šéf David Drábek.

Karel Beseda snědl řízek už na letišti.

DO RUSKA! Co víme kam nás osud zavane. DO RUSKA! To se mi doufám nikdy nestane. DO RUSKA! Tam já bych se bál.

Našemu výjezdu bezprostředně předcházela zpráva, že dekorace Odcházení se zasekly na celnici kdesi na Ukrajině. Jinak jsme se do Ruska vesměs těšili. Každý sice do svého zavazadla s omezenou kapacitou musel napakovat ještě náhradní kostým a rekvizity – například Lenka si do Moskvy vezla gumáky a Sváťa deky a stříbrný podnos – to kdyby náklaďák nepustili. A někdo se bál, protože ještě neletěl letadlem. Ale jak říkám: jinak jsme se do Ruska na Taganku všichni těšili.

Poslední památné foto z Ruzyně a hurá na divadelní misi do Ruska! Míra Zavičár, který do Moskvě neletěl, byl zde, aby se rozloučil a cestující kolegy povzbudil! A vůbec mu nevadilo, že bylo časné sobotní ráno. Zleva Bohoušek, který si před svou první cestou letadlem dodal kuráže domácí hruškovicí, dále Honza Čížek, Míra a Pavluša.

neděle 26. 4.

Plní energie se vydáváme po stopách Puškina, Vysockého, Jesenina, Vasilije Blaženého a dalších.

Hostování Klicperova divadla v moskevském Divadle Na Tagance v rámci předsednictví ČR Evropské unii.

připravila Magdalena Frydrychová

28.

POT LESK&


Rusové jsou prý machři na padělky značkových hodinek. David se nechal uchvátit hodinkami od Philippa Patka v podchodu moskevského metra. Obrovský zvon zvaný Car Kolokol váží 160 tun a

nikdy nezazvonil. Přišlo nám to „typicky ruské“.

V pondělí večer nás čekalo první představení, a tak dopoledne trávil každý po svém. Někdo hned po snídani vyrazil do ulic, na Arbat, někdo do Puškinova muzea, někdo nakupovat, někdo šel na pokoj spát, někdo zase na pivo a my s Davidem a Sváťou jsme jeli do Kremlu. Za 350 rublů se člověk může pokochat chrámy i zevnitř.

Je libo na ruský muzikál?

Nefalšovaně umělé – stoprocentně ruské.Co nevyfotíme, jakoby ani nebylo!

Na hřbitově jsme potkali živé matriošky – je v té malé ještě jedna menší?

Před hrobem Vysockého.

FOTOREPORTÁŽ

neděle 26. 4.

pondělí 27. 4.

Byli jsme i zde – na Rudém náměstí.

„Lenin je už zase zpátky!“ „Hele a je fakt živej, myslím jako vycpanej? Anebo je to vosková figurína?“ V mauzoleu je třeba se chovat tiše a s úctou. Vstup pouze pro otrlé!

„Za pět euro, paninko.“ V Praze prý stojej třikrát tolik! A tak má Martina dárek pro svého muže.

30.

POT LESK&


…děkoval ředitel Zeman, režisér Krob i Vlasta Smoláková. Překládala Lena Kolomijceva (celá v černém).

Po dvou odehraných představeních se ulevilo též režisérovi Andreji Krobovi: „A máme to za sebou! Mise byla zdárně splněna.“ Ano, Klicperovo divadlo a Václav Havel se společně představili na moskevské Tagance. A i když české zpravodajství toho dne odvysílalo repor-táž doprovázenou záběry z pražského Odcházení v divadle Archa, je třeba zmí-nit: NE, BYLI JSME TO SKUTEČNĚ MY. MY ZDE BYLI, JEDLI, PILI a taky hráli.

V kanceláři samotného mistra Ljubimova. „V tomto křesle nedávno seděl Putin.“ Na závěrečném rautu se jedlo, pilo a děkovalo…

Sil bylo třeba – měli jsme plno! Na fotografii plnící se hlediště. Tak a začínáme!

Šťastné shlédání s kulisami - tak přece dojely. Máme radost, že bude v čem hrát.

FOTOREPORTÁŽ

A konečně – dojeli jsme na Taganku! Klicperovo divadlo vstupuje do historie Divadla Na Tagance, která letos vstupuje do 46. sezóny! A tito zde byli před námi: Stanislavskij, Vachtangov, Mejerchold a Brecht. Před představením se všichni řádně posilnili v diva-

delní kantýně Na Tagance.

úterý 28. 4.Před úterním vystoupením nám jedna milá dáma ukázala Vysockého stolek v šatně, na který jsou denně pokládány čerstvé květiny. Domysleli jsme si, že třeba ona dáma byla Vysockého tajnou milenkou… Nutno dodat, že místa s tako-vou atmosférou přímo vybízejí k domýšlení příběhů a legend!

32.

POT LESK&


květenPROGRAM DIVADLA

…více zde na webových stránkách!

4. 5.pondělí

14:30hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain ST/3

5. 5.úterý

19:00V podkroví Ženy a panenky / Arnošt Goldflam

6. 5.středa

10:00hlavní scéna Perikles / William Shakespeare

7. 5.čtvrtek

17:30hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain d/1

11. 5.pondělí

14:30hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain ST/2

12. 5.úterý


13. 5.středa

19:00Studio Beseda Odcházení / Václav Havel

14. 5.čtvrtek

19:00hlavní scéna Perikles / William Shakespeare

15. 5.pátek

19:00hlavní scéna Věc Makropulos / Karel Čapek D

16. 5.sobota


18. 5.pondělí


19. 5.úterý

19:00hlavní scéna Panna Orleánská / Friedrich Schiller

19:00Studio Beseda Kdybys umřel… / Florian Zeller

20. 5.středa

19:00hlavní scéna Paní Urbanová / Vilém Mrštík T

21. 5.čtvrtek

19:00hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain C

22. 5.pátek

10:00hlavní scéna Ještěři / David Drábek

23. 5.sobota

17:30foyer - hl. sc. Slavnostní zahájení výstavy obrazů TOMÁŠE ZÁHOŘÍKA

19:00hlavní scéna Ještěři / David Drábek P

25. 5.pondělí

19:00hlavní scéna Ještěři / David Drábek V

26. 5.úterý

10:00Studio Beseda Mefisto / Klaus Mann

17:30Studio Beseda Dámská šatna / Arnošt Goldflam N

19:00hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain

27. 5.středa

10:00hlavní scéna Princ a chuďas / Mark Twain

19:00hlavní scéna Věc Makropulos / Karel Čapek B

19:00V podkroví Oskar a růžová paní / Eric-Emmanuel Schmitt

28. 5.čtvrtek

10:00hlavní scéna Petrolejové lampy / Jaroslav Havlíček


29. 5.pátek

10:00hlavní scéna Čert a Káča / Antonín Dvořák - Adolf Wenig

17:30hlavní scéna Věc Makropulos / Karel Čapek d/2

generální partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

hlavní partnerKlicperova divada

*cyklus Šepoty a výkřiky



*předpremiéra

*premiéra

Psavec není psanec!Stále je otevřena rubrika „Psavec není psanec!“,

v rámci které zveřejníme Váše básně, krátké

povídky a vše podobné, co možná skrývá Váš šup-

lík! Neváhejte a posílejte příspěvky na e-mailovou

adresu:[email protected]

http://www.klicperovodivadlo.cz/program.htm

mailto:[email protected]

prodej vstupenek již 4. května!

program na www.klicperovodivadlo.cz

Mezinárodní festival Divadlo evrop-ských regionů - desetidenní strhující vyvrcholení každé divadelní sezony - bude probíhat opět ve dnech 21. - 30. června! Prodej vstupenek na již patnáctý ročník festivalu začíná 4. května 2009 ve 12.30 hodin v předprodeji Klicperova divadla:

Švehlova 624, Hradec Královétel.: 435 512 857e-mail: [email protected]

mailto:[email protected]

Documents

Pot&Lesk - květen 2009