POROVNÁNÍ ZAPOJENÍ MUSCULUS VASTUS MEDIALIS VE …krtvl.upol.cz/prilohy/112_1187366577.pdf · vazu nebo u ruptur, u kterých je kolenní kloub stále v akceptovatelných limitech

Univerzita Palackého v Olomouci

Lékařská fakulta

Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství

POROVNÁNÍ ZAPOJENÍ MUSCULUS VASTUS MEDIALIS

VE VYBRANÝCH CVICÍCH U PACIENT Ů PO LÉZI LCA

Kineziologická laboratoř Bc. Zuzana Kohoutová

Bc. Helena Volná

2

OBSAH

SOUHRN ………………………………………………………………………. 3

1 ÚVOD ……………………………………………………………………….. 4

2 TEORETICKÉ POZNATKY ………………………………………………... 5

2.1 Anatomie a funkce m. vastus medialis …………………………………. 5

2.2 Stabilizátory kolenního kloubu …………………………………………. 5

2.2.1 Stabilizátory kolene ………………………………………………. 5

2.2.2 Anatomie ligamentum cruciatum anterius (LCA) ……………….. 6

2.2.3 Biomechanika předního zkříženého vazu ……………………….. 7

2.3 Příčiny poranění zkřížených vazů ………………………………………. 7

2.4 Příznaky poranění LCA …………………………………………………. 8

2.5 Léčba léze předního zkříženého vazu …………………………………… 8

2.5.1 Konzervativní léčba ……………………………………………… 8

2.5.2 Operační léčba …………………………………………………… 8

2.6 Povrchová elektromyografie ……………………………………………. 9

3 METODIKA …………………………………………………………………. 10

3.1 Charakteristika souboru a příprava probanda ……………………………. 10

3.2 Průběh měření ……………………………………………………………. 10

3.3 Zpracování měření ……………………………………………………….. 11

4 VÝSLEDKY ………………………………………………………………….. 13

5 DISKUZE …………………………………………………………………….. 18

6 ZÁVĚR ……………………………………………………………………….. 20

7 REFERENČNÍ SEZNAM ……………………………………………………. 21

PŘÍLOHA ……………………………………………………………………….. 22

3

SOUHRN

Práce se zabývá hodnocením velikosti svalové aktivity musculus vastus medialis. Na třech

probandech v rané fázi rehabilitace po rekonstrukci ligamentum cruciatum anterius jsme

pomocí povrchové elektromyografie hodnotili zapojení m. vastus medialis a to v průběhu

zvolených pohybových aktivit.

Studie ukázala značné interindividuální rozdíly mezi jednotlivými probandy a nedala

odpověď na otázku, který typ aktivace je nejvýhodnější pro posílení m. vastus medialis.

Poukázala však na individuálnost každého pacienta a nutnost individuálního přístupu.

Klíčová slova: koleno, m. vastus medialis, LCA, rehabilitace, povrchová elektromyografie

4

1 ÚVOD

S rostoucím zájmem o aktivní formy odpočinku narůstá také počet úrazů vázaných na tyto

aktivity. Kolenní kloub a především ligamentum cruciatum anterius (LCA) vzhledem ke své

funkci i anatomické stavbě patří mezi nejčastěji úrazem postižené struktury. Léze LCA bývá

řešena převážně operačně a poté by měla následovat kvalitní rehabilitace.

Vzhledem k velkému množství terapeutickým přístupům, jejichž jedním ze společných

cílů je stabilizace kolenního kloubu, jsem si vybrali nejčastěji používaná stabilizační cvičení,

prostřednictvím nichž by mělo docházet k nejvýraznější aktivaci (facilitaci) a posílení m.

vastus medialis. M. vastus medialis, sval, který při jakémkoliv poranění kolenního kloubu, ale

také kyčelního, podléhá rychlé atrofii. Sval který patří mezi dynamické stabilizátory.

5

2 TEORETICKÉ POZNATKY

2.1 Anatomie a funkce m. vastus medialis

M. vastus medialis je složen ze dvou funkčně odlišných částí. Proximální vlákna odstupují

od linea aspera femoris a upínají se na mediální okraj báze pately. Probíhají téměř vertikálně a

s anatomicku osou femuru svírají úhel 15º-20º. Tato část svalu je nazývána m. vastus medialis

longus a působí zde jako extenzor kolene. Distální část mediálního vastu začíná od

mediálního intermuskulárního septa a jeho vlákna probíhají více horizontálně. S dlouhou osou

femoru svírají úhel zhruba 50º. Vytvářejí krátkou a silnou šlachu inzerující na horní polovinu

vnitřního okraje čéšky a spolu s částí šlachy m. adductor magnus tvoří m. vastus medialis

obliquus. Jeho funkcí je stabilizace pately v sulcus femoralis. (Bartoníček, 1986) M. vastus

medialis obsahuje i významně větší množství svalových vláken II. typu, tj. rychlých,

fyzických vláken. Jsou to vlákna rychlá, asi 3krát silnější než vlákna tonická, ale rychleji se

unaví. Negativní podněty z kloubu jako je bolest či výpotek, reflexně způsobí hypotrofii

těchto vláken. Následkem je dysbalance m. quadriceps femoris s negativním dopadem na

patelofemorální skloubení. Mění se rovnováha mezi m. quadriceps a hamstringy. (Songová,

1994)

2.2 Stabilizátory kolenního kloubu

2.2.1 Stabilizátory kolene

Stabilita kolenního kloubu je zajištěna tvarem kloubních ploch tibie a femuru, statickým

aparátem (vazy, kloubní pouzdro a menisky) a dynamickým aparátem (svaly se svými úpony

v oblasti kolene). Rozeznáváme stabilizátory statické, tj. hlavně vazy a menisky a

dynamické, tj. svaly a jejich fascie.

Statické stabilizátory

Jedním z hlavních stabilizátorů kolenního kloubu je kloubní pouzdro, zesílené řadou

vazivových pruhů. Jeho nejpevnější částí je dorzální část, jež se významně podílí na stabilitě

kloubu. Z laterální strany je kolenní kloub stabilizován laterálním postranním vazem (lig.

collaterale laterale), laterálním meniskem, lig. popliteum arcuatum a posterolaterální částí

kloubního pouzdra. Z mediální strany je kloub stabilizován mediálním postranním vazem (lig.

collaterale mediale), mediálním meniskem a posteromediální částí kloubního pouzdra

zesílenou úponem m. semimembranosus. Mezi statické stabilizátory je řazen i iliotibiální

6

trakt. A vnitřními stabilizátory jsou přední a zadní zkřížené vazy (lig. cruciatum anterius, lig.

cruciatum posterius) stabilizující kolenní kloub v předozadním směru. (Čihák, 2001)

Dynamické stabilizátory

Dynamická stabilizace je velmi důležitá a složitá. Bez dynamické ochrany eutrofických

svalů dochází k přetržení statických stabilizátorů kolena a k poškození kloubu.

M. quadriceps femoris (s patellou a lig. patellae) je jediným extenzorem kolene. M. vastus

medialis a lateralis mají funkci extenční a stabilizační. M. vastus intermedius a m. rectus

femoris mají výhradně extenční funkci.

Mezi mediální stabilizátory kolene patří m. sartorius, který přispívá k laterolaterální

stabilitě kolene, dále napomáhá jeho flexi a vnitřní rotaci. Dalším mediálním stabilizátorem je

m. gracilis, m. semitendinosus a caput mediale m. gastrocnemii. M. gracilis vnitřně rotuje,

flektuje a při uzavřeném koleni udržuje extenzi kolene. M. semimebranosus a caput mediale

m. gastrocnemii provádí flexi a vnitřní rotaci při odemčeném koleni.

Mezi laterální stabilizátory, které provádí flexi a zevní rotaci bérce, patří m. biceps

femoris, caput laterale m. gastrocnemius. Dále mezi ně řadíme iliotibiální trakt a m. popliteus,

který flektuje a vnitřně rotuje tibii (Chaloupka, 2001; Nýdrle, 1992).

Tyto stabilizátory jsou ovlivňovány svalovým tonem a na svalovém tonu závisí jejich

stabilizační efekt (Nýdrle, 1992).

Stabilita kolenního kloubu je zajištěna souhrou statických a dynamických stabilizátorů.

Pokud souhra selže, jsou statické stabilizátory vystaveny přílišnému stresu a mohou být

poškozeny (Nýdrle, 1992).

2.2.2 Anatomie ligamentum cruciatum anterius (LCA)

Lig. cruciatum anterius se upíná na fossa interkondylaris anterior, podél okraje

mediálního kondylu a mezi úpon předního rohu mediálního menisku anteriorně a laterálního

menisku posteriorně. Jde šikmo superiorně a laterálně a upíná se k úzkému místu na vnitřní

straně laterálního kondylu femuru. LCA se skládá ze tří částí:

- anteromediální část, která je nejdelší, nejpovrchnější a nejnáchylnější ke zranění,

- posterolaterální část, která leží hlouběji a nebývá při částečných poraněních vazu

poškozena,

- intermediální část (Kapandji, 1991).

Jako celek je vaz stočený, takže anteriorní tibiální vlákna se upínají na femur anteriorně a

inferiorně a posteriorní tibiální vlákna se upínají na femur superiorně. Z toho vyplývá, že

7

vlákna mění svou délku v závislosti na lokalizaci. LCA brání posunu tibie směrem dopředu

vůči femuru (Kapandji, 1991).

2.2.3 Biomechanika předního zkříženého vazu

Vazy zabezpečují anteroposteriální stabilitu v kolenním kloubu a zodpovídají za tři druhy

pohybů (rotační, valivý a klouzavý).

V plné extenzi je vaz napnutý celý, zejména jeho posterolaterální část. Při 15° flexe začíná

jeho tenze klesat a dosahuje minima zhruba mezi 30-40°. S další flexí začíná opět narůstat,

takže při 90° je zejména jeho anteromediální část silně napnuta. Zevní rotací dochází k jeho

relaxaci, vnitřní rotací se naopak silně napíná (Bartoníček, 1986; Školníková, 2000) Při

vnitřní rotaci tibie se zkřížené vazy na sebe navíjí a při vnější rotaci tibie se uvolňují.

2.3 Příčiny poranění zkřížených vazů

Poškození LCA patří k nejčastějším sportovním poraněním. Jeho zranitelnost vyplývá

z následujících aspektů:

1. jedná se o zátěžový kloub, vystavený akutnímu i chronickému přetížení,

2. anatomická složitost kloubu,

3. biomechanická složitost,

4. důležitá je souhra statické a dynamické stabilizace, která může být porušena

5. velká kloubní dutina a velký povrch kloubních ploch (Nýdrle, 1992).

K nejčastějším mechanizmům zapříčiňujícím poranění LCA patří:

- zvedání se z podřepu plnou silou extenzorů,

- kombinace flexe, valgozity a zevní rotace,

- kombinace flexe, varozity a vnitřní rotace,

- dopad na napjatou, rotovanou končetinu (Nýdrle, 1992).

Jedním z nejdůležitějších faktorů majících vztah k poškození LCA je časové rozložení

stabilizace v posterioanteriorním a v mediolaterálním směru zejména za těchto situací. Pro

dynamickou podporu funkce LCA se za těchto situací musí nejdříve aktivovat hamstringy

(m. semimebranosus, m. semitendinosus, dlouhou hlavu m. biceps femoris), až poté mm.

vasti, a nakonec mm. gastrocnaemii. Preaktivace hamstringů je poměrně výrazná. Platí tedy,

že hamstringy jsou agonisty LCA, pokud jsou zapojeny do uvedených stabilizačních vzorců a

jejich aktivace je optimálně načasována. Pro dobrou stabilizaci je dále nutná vyvážená

8

aktivace (časování aktivace a z něj vycházející rozložení momentů sil) mediálních a

laterálních hamstringů (semisvaly vs. m. biceps femoris). Pro kvalitní průběh dynamické

stabilizace musí být semisvaly včas a dostatečně aktivovány a výraznější přesun aktivace ve

prospěch m. biceps femoris destabilizuje koleno zejména vůči silám vnitřně rotujícím femur

oproti tibii. Tato situace nastává zejména při dlouhodobé insuficienci LCA a po náhradě LCA

štěpem z m. semitendinosus nebo m. gracilis. (Mayer, 2003)

2.4 Příznaky poranění LCA

Poranění předního zkříženého vazu je relativně časté poranění kolenního kloubu. Je nyní

diagnostikováno podstatně častěji než dříve, především díky lepším vyšetřovacím metodám.

Pacienti často cítí při úrazovém mechanismu prasknutí v kloubu, pocit „vyskočení“ kolene

většinou dopředu a dovnitř. Pokud dojde k izolovanému poranění předního zkříženého vazu,

nemusí být bolestivost v kloubu příliš veliká. Často však dojde k otoku kloubu způsobenému

krevním výronem (haemartros). Dojde-li současně i k poranění postranních vazů, nejčastěji

vnitřního postranního vazu, jsou bolesti kloubu podstatně větší.

2.5 Léčba léze předního zkříženého vazu

2.5.1 Konzervativní léčba

Konzervativní léčba je doporučena u menších nebo částečných lézí předního zkříženého

vazu nebo u ruptur, u kterých je kolenní kloub stále v akceptovatelných limitech stability

Pokud zvolíme neoperační léčbu, je třeba zahájit speciální rehabilitační program (Orthes,

2001).

2.5.2 Operační léčba

Reinzerce

Reinzerce je prováděna pouze pokud je vytržen úpon i s kouskem kosti a nebo i v případě,

kdy není vytržen s kostí, ale současně není výrazně potrhán či zkrácen.

Autogenní transplantát

Nejběžněji používané techniky využívají štěp ze střední třetiny ligamentum patellae. Tato

metoda má přes své výhody – jedná se o velmi odolný štěp, upevněný na každé straně do

kosti, umožňující při operaci velmi pevné upevnění a který umožňuje zhojení ve velmi

krátkém čase – i jisté negativní aspekty. Dochází k narušení extenčního aparátu s možností

následné progrese femoropatelární komprese a s tím související malacie až artrózy

femoropatelárního kompartementu, distalizace pately a další.

9

V posledních letech se rozšiřuje používání štěpů ze šlach m. semitendinosus a m. gracilis

(hamstringy), především kvůli nenarušení extenčního aparátu.

2.6 Povrchová elektromyografie (SEMG)

Povrchová elektromyografie je elektrofyziologická metoda snímající elektrickou činnost

svalového aparátu při statické i dynamické činnosti pomocí povrchových elektrod. Podstatou

je detekce akčních potenciálů z povrchu těla, které jsou elektrickým ekvivalentem změny

iontové výměny na membráně při svalové kontrakci (Rodová, 2002).

SEMG tedy zaznamenává změnu elektrického potenciálu, ke které dochází při svalové

aktivaci. Akční potenciál vzniká tehdy, když přestoupí depolarizační proud (vzruch) potenciál

na úrovni prahu. Dochází k otevírání kanálů sodíku, což vede ke zvýšení kladného napětí

uvnitř buňky a tím ke vzniku akčního potenciálu.

U povrchové EMG prochází akční potenciál přes přilehlé svalové a tukové tkáně a kůži na

jejímž povrchu je detekován elektrodami. Výsledný signál je tvořen sledem akčních

potenciálů motorických jednotek.

Pro správné vyhodnocení měření je potřeba eliminovat rušivé faktory. Jedním z nich je

nesprávné umístění elektrody nad svalem. Optimální uložení elektrod je ve střední linii svalu

přes nejširší část svalového bříška. Detekční povrch má být orientován kolmo k průběhu

svalových vláken.

10

3 METODIKA

3.1 Charakteristika souboru a příprava probanda

Soubor byl tvořen 3 probandy (2 ženy, 1 muž) po artroskopické operaci kolenního kloubu

pro lézi LCA s následnou plastikou. Jedna žena (ročník 1974) absolvovala operaci levého

kolenního kloubu, muž (ročník 1977) a žena (1990) se podrobili artroskopii pravého

kolenního kloubu. Všichni tři byli v počáteční fázi rehabilitace, s plnou zátěží operované dolní

končetiny.

Každý proband byl před zahájením seznámen s průběhem měření a požádán o vysvlečení

do spodního prádla.

Před vlastním palpováním svalu a přiložením elektrod jsme kůži probanda v místě

předpokládaného uložení elektrod očistili abrazivní pastou, mokrým a suchým ručníkem pro

minimalizaci kožního odporu. Pro snímání svalové aktivity jsme využili jednorázové

samolepící povrchové elektrody.

3.2 Průběh měření

Před vlastním provedením pohybu pacientem jsme nejprve u každého probanda naměřily

klidovou hodnotu. Snímány byly akční potenciály u pacienta v klidném stoji s horním

končetinami volně podél těla po dobu 20 s.

Vlastní měření obsahovalo 5 cviků (viz ilustrační obrázky) :

1. Podřep o úzké bázi (pacient byl instruován aby provedl podřep s dolními končetinami na

šířku pánve) (obrázek 1.).

Obrázek 1. Podřep o úzké bázi.

2. Podřep o široké bázi (vzdálenost končetin byla oproti předchozímu prodloužena)

(obrázek 2.).

11

Obrázek 2. Podřep o široké bázi.

3. Úkrok do strany s přenesením těžiště těla na ukročenou dolní končetinu (obrázek 3.).

Obrázek 3. Úkrok do strany.

4. Výpad (obrázek 4.). Výchozí pozice : stoj o normální bázi. Pacient na pokyn vyšetřujícího

provedl výpad vpřed.

Obrázek 4. Výpad.

5. Výstup na schod o výšce 10 cm. Proband ze stoje o normální bázi provedl výstup na schod

a poté se vrátil zpět do výchozí polohy.

Každý cvik byl pacientem proveden třikrát (s výjimkou podřepů) nejprve levou a poté

pravou dolní končetinou. Vždy absolvoval tři pokusy, hodnocen byl pokus poslední.

3.3 Zpracování měření

Měření probíhalo na šestnáctikanálovém polyelektromyografu firmy Noraxon, u něhož

jsme využili 6-ti kanálů. Svalovou aktivitu jsme snímali z těchto svalů :

12

1. kanál : m. vastus medialis sin.

2. kanál : m. vastus medialis dx.

3. kanál : m. vastus lateralis sin.

4. kanál : m. vastus lateralis dx.

5. kanál : m. rectus femoris sin.

6. kanál : m. rectus femoris dx.

Cviky byly natáčeny na videokameru pro následnou kontrolu průběhu pohybu. Měření

bylo zaznamenáváno do programu MyoVideo. Výsledný signál jsme zpracovali pomocí

programu MyoResearch v němž jsme provedli nejprve rektifikaci a poté vyhlazení (tzv.

smoothing) záznamu všech měřených svalů. Využitím Standard reportu jsme zjistili velikost

klidové amplitudy v úseku 20 s a Mean hodnoty jednotlivých cviků a poté jsme získané

hodnoty převedli do aplikace Microsoft Excel. U každého cviku jsme nejprve z klidové

hodnoty vypočítali průměr a směrodatnou odchylku a z těchto hodnot poté aktivační hodnotu

pro m. vastus medialis.

S využitím naměřených hodnot a vypočtených aktivačních hodnot jsme poté určili

maximální nárůst aktivity v jednotlivých cvicích a průměrnou hodnotu z hodnot získaných

během celého průběhu pohybu (v µV).

13

4 VÝSLEDKY

Výsledky jsme statisticky nezpracovávaly vzhledem k tomu, že se jedná o kazuistický

výzkum.

Měření vykázalo značné rozdíly v zapojení m. vastus medialis u jednotlivých probandů.

Proband č. 1 (muž, roč. 1977)

U probanda č. 1 jsme největší nárůst aktivity pozorovali při podřepu o široké bázi (viz

graf 1.). Takto výrazné zvýšení oproti aktivační hodnotě však bylo pouze krátkodobé.

V případě úkroku na operovanou dolní končetinu byl maximální nárůst nepatrně menší, vyšší

hodnoty jsme však zaznamenali v delším časovém úseku.

Nejvyšší průměrná hodnota byla zaznamenána při úkroku na stranu operované končetiny.

Druhou nejvyšší průměrnou hodnotu jsme zaznamenali u výstupu na schod operovanou

končetinou a až „na třetím místě“ jsme pozorovali podřep o široké bázi, u nějž byla

zaznamenána nejvyšší maximální naměřená hodnota (graf 2.).

Jako nejoptimálnější cvik pro tohoto pacienta proto považujeme úkrok na stranu

operované končetiny.

Tabulka 1. Aktivační hodnota, průměrné a maximální hodnoty velikosti aktivace m. vastus

medialis během jednotlivých cviků u probanda č.1. (v µV)

PU PŠ VO VZ UO UZ SchO SchZ Aktivační hodnota 3,3735 3,3735 3,3735 3,3735 3,3735 3,3735 3,3735 3,3735 Průměr. hodnota 1,7763 2,1222 1,7666 0,9956 3,7606 0,5654 2,1012 1,0223 Max hodnota 6,8030 8,2496 6,2369 2,2143 8,0925 1,0731 6,9335 1,5740

Legenda k tabulce :

PU – podřep o úzké bázi PS – podřep o široké bázi

VO – výpad operovanou končetinou VZ – výpad zdravou končetinou

UO – úkrok na stranu operované končetiny UZ – úkrok na stranu zdravé končetiny

SchO – výstup na schod operovanou končetinou

SchZ – výstup na schod zdravou končetinou

Prům. hodnota – průměrná hodnota navýšení aktivace m. vastus medialis oproti aktivační hodnotě

Max hodnota – maximální hodnota naměřená v průběhu jednotlivých cviků

14

Graf 1. Maximální zvýšení aktivity m. vastus medialis v průběhu jednotlivých cviků u

probanda č.1.

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

PU PŠ VO VZ UO UZ SchO SchZ

Legenda :

PU – podřep o úzké bázi PS – podřep o široké bázi

VO – výpad operovanou končetinou VZ – výpad zdravou končetinou

UO – úkrok na stranu operované končetiny UZ – úkrok na stranu zdravé končetiny

SchO – výstup na schod operovanou končetinou

SchZ – výstup na schod zdravou končetinou

Graf 2. Průměrný nárůst aktivity m. vastus medialis u jednotlivých cviků oproti aktivační

hodnotě (v µV).

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

PU PŠ NO NZ UO UZ SO SZ

Legenda viz graf 1.

15

Proband č. 2 (žena, roč. 1974)

U probanda č. 2 došlo k nejvýraznějšímu nárůstu hodnot oproti aktivační hodnotě při

výpadu na zdravou dolní končetinu. Maximální navýšení jsme pozorovali v počáteční fázi

zpětného pohybu a to 14-ti násobné (graf 3.). Stejně tak průměrná hodnota byla nejvyšší

v případě výpadu na zdravou dolní končetinu (graf 4.).




Legenda viz tabulka 1.

Graf 3. Maximální zvýšení aktivity m. vastus medialis u jednotlivých cviků u probanda č.2

(v µV)

0

2

4

6

8

10

12

14

16


Legenda viz graf 1.

16


hodnotě v µV.

0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

4,5

5

PU PŠ NO NZ PO PZ SO SZ

Legenda viz graf 1.

Proband č. 3 (žena, roč. 1990)

U probanda č. 3 jsme zaznamenali oproti ostatním probandům vyšší nárůsty hodnot.

Nejvyšší maximální hodnota byla zaznamenána v začátku výstupu na schod zdravou

končetinou (graf 5.).

Průměrná hodnota zaznamenaná z průběhu celého pohybu však byla největší při výstupu

na schod operovanou končetinou (graf 6.); hodnoty v první fázi pohybu byly několikanásobně

větší než ve fázi druhé.




Legenda viz tabulka 1.

17

Graf 5. Maximální zvýšení aktivity m. vastus medialis u jednotlivých cviků u probanda č.3.

0

5

10

15

20

25


Legenda viz graf 1.


hodnotě v µV u probanda č. 3.

0

2

4

6

8

10

12

14

PU PŠ NO NZ PO PZ SO SZ

Legenda viz graf 1.

18

5 DISKUZE

Léze LCA je v současné době velmi častým úrazem především u aktivních sportovců, a to

hlavně u kontaktních sportů jako je fotbal, házená či hokej a také u lyžařů. Vzhledem ke

změnám v herních situacích jednotlivých sportů vedoucím převážně k větší tvrdosti a

sklonům k sportovní specializaci již u malých dětí s následnou jednostranně zaměřenou

zátěží, jsou na kolenní kloub kladeny stále větší nároky.

Naše studie se zabývala možnostmi rehabilitace pacientů po artroskopickém řešení léze

LCA s následnou plastikou tohoto vazu. Zaměřili jsme se na musculus vastus medialis

z důvodu jeho velkého sklonu k funkčnímu útlumu, popř. hypotrofii při poškození v oblasti

kolenního kloubu.

Rehabilitace pacientů po lézi LCA skýtá nepřeberné množství nejrůznějších možností a

technik. Mayer (2003) uvádí, že izolované a mechanické posilování, tzv. dril svalu, může mít

u lézí LCA nežádoucí důsledky. Proto jsme při výběru poloh pro testování vybraly situace

běžně využívané v denním životě. Probandi byli na začátku rehabilitace s plnou zátěží

operované končetiny, aby mohli podstoupit všechny vybrané situace.

Vzhledem k malému počtu probandů, kteří se naší studie zúčastnili, nelze získané

výsledky zobecňovat na celou populaci. Interindividuální rozdíly mohou být způsobeny jak

chybami při měření, tak odlišnou dobou od operace a od začátku rehabilitace (bohužel nebylo

v našich silách tyto rozdíly eliminovat) i chybnými stereotypy, které si probandi vytvořili a

které v krátkém časovém úseku rehabilitační terapie nemohly být odstraněny.

Naše práce nedala jasnou odpověď na otázku, který z námi vybraných cviků bude

nejvýhodnější pro aktivaci a posílení m. vastus medialis. Jednou z možných příčin je

nehomogenita souboru – 1 muž, 2 ženy, výrazné věkové rozdíly.

Všichni probandi byli sportovci výkonnostní úrovně. Různost jejich sportovních odvětví

může být také dalším z vlivů projevujícím se na odlišném zapojení svalu.

U probanda č. 3 jsme pozorovali oproti dalším probandům výrazně vyšší nárůsty hodnot

při aktivaci m. vastus medialis během provádění většiny cviků. Tento rozdíl přičítáme

velkému věkovému rozdílu tohoto probanda oproti zbývajícím vyšetřovaným.

Pouze u probanda č.2 byly námi sledované parametry – tzn. maximální i nejvyšší

průměrná hodnota – naměřeny shodně u jednoho cviku, v tomto případě u výpadu zdravou

končetinou. Rozdíly u ostatních pacientů mohly být způsobeny chybami vzniklými v průběhu

měření, ale i již výše zmíněné nehomogenitě souboru a rozdílu nejen v konstituci ale i

běžným návykům vyšetřovaných.

19

U každého vyšetřovaného se jako nejvýhodnější pro posílení m. vastus medialis projevil

jiný, námi vybraný cvik. Lze namítnout možnost využití daleko výhodnějších a pro posílení

svalu účinnějších technik. My si vybrali tyto běžně využívané činnosti abychom si ověřili

jejich prospěšnost a oprávněnost zařazení v průběhu rehabilitace pacientů s lézí LCA.

20

6 ZÁVĚR

Pro co nejrychlejší návrat pacientů po lézi LCA k běžným denním činnostem i sportovní

aktivitě je důležitá kvalitní rehabilitace. Námi vybrané cviky jsou pouze malou součástí

komplexní rehabilitace nejen u pacientů po lézi LCA ale i při dalších poraněních kolenního

kloubu.

Naše studie nedala jednoznačný návod, na který cvik bychom se měli zaměřit. U každého

z probandů se nejúčinnějším jevil jiný typ aktivace m. vastus medialis. Vždy je potřeba volit

individuálně podle potřeb jednotlivého pacienta. Současným trendem je co nejrychlejší a co

nejvíce kvalitní návrat do běžného života. Přesto bychom však neměli v rehabilitaci pacientů

po lézi LCA postupovat unáhleně. Obecně bychom měli vycházet z běžných denních činností

a využívat spíše syntetická cvičení.

21

7 REFERENČNÍ SEZNAM

BARTONÍČEK, J., ČECH, O., SOSNA, A.. Poranění vazivového aparátu kolenního kloubu.

Praha : Avicenum, 1986

ČIHÁK, R. Anatomie 1. Praha: Grada, 2001

GRIFFIN, Letha Y. Rehabilitation of the Injured Knee. 2nd edition. St. Louis : Mosby - Year

Book, 1995. 341 s. ISBN 0-8016-7556-1.

CHALOUPKA, R. Vybrané kapitoly z LTV v ortopedii a traumatologii. Brno : Institut

pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2001

KAPANDJI, A. I.. The Physiology of the Joints. Lower Limb. Edinburgh, Churchill

Livingstone

MAYER, Michal. Poškození měkkých struktur kolenního kloubu jako důsledek poruch

motorického řízení. Principy rehabilitace. Rehabilitácia. 2003, roč. 40, č. 1, s. 8-17.

MUCHA, C. Rehabilitace pri lézi predného skríženého väzu kolena. Rehabilitácia.

2000, roč. 33, č. 1, s. 24-27.

NÝDRLE, Miroslav. Jedna kapitola ze speciální rehabilitace poranění kolenního kloubu.

Učební text. 1. vyd. Brno : IDVPZ, 1992. 75 s. ISBN 80-7013-128-4.

Rekonstrukce zkřížených vazů v koleně [online]. 2003 , 5.1. 2003 [cit. 2006-12-18]. Dostupný

z WWW: www.orthes.cz/acl.htm.

RODOVÁ, Dagmar. Hodnocení činnosti kosterního svalstva povrchovou elektromyografií.

Olomouc: Univerzita Palackého. Fakulta tělesné kultury. Katedra biomechaniky a

technické kybernetiky, 2002. Vedoucí dizertační práce Prof. PhDr. František Vaverka,

Csc.

SONGOVÁ, E. Rehabilitace po operacích kolenního kloubu, Rehabilitácia. 1994, roč. 27, č.4

ŠKOLNÍKOVÁ, B. Komplexní rehabilitační liečba po úrazoch mäkkého kolena v NRC

Kováčová. Rehabilitácia, roč. 33, č. 1, 28-42.

VÉLE, František. Kineziologie posturálního systému. 1. vyd. Praha : Vydavatelství

Karolinum, 1995. 85 s. ISBN 80-7184-100-5.

22

PŘÍLOHA

POUČENÍ A SOUHLAS PACIENTA

Pacient(ka) ………………………………………. souhlasí s prováděním diagnostických vyšetření pro seminární práci „Porovnání zapojení musculus vastus medialis ve vybraných cvicích u pacientů po lézi LCA“ vypracovávanou Bc. Zuzanou Kohoutovou a Bc. Helenou Volnou. Byl(a) jsem srozumitelně seznámen(a) s průběhem vyšetření. Souhlasím s jejich provedením, nahlédnutím do mé zdravotní dokumentace v rozsahu nezbytně nutném a anonymním použitím získaných údajů s respektováním pravidel ochrany osobních dat. V Olomouci dne ………………….. Podpis pacienta …………………………

Documents

POROVNÁNÍ ZAPOJENÍ MUSCULUS VASTUS MEDIALIS VE …krtvl.upol.cz/prilohy/112_1187366577.pdf · vazu nebo u ruptur, u kterých je kolenní kloub stále v akceptovatelných limitech