Po stopách starého a nového zákona

!

II. pepracované vydáni.

ANALOGIE LEGEND STARO- A NOVO-ZÁKONNÝCH, SVÁTOSTÍ

A OBAD KESANSKÝCH V KULTECH STARO-INDICKÝCH -

BABYLONSKÝCH A PERSKÝCH.

rrmIVELUT^ k.>gVO I

Presented to the

LIBRARY ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO

by

ALEX S. HAVRLANT

PO STOPÁCH STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA

l^R. NOVÁK

LIDOVÁ OSVTOVÁ KNIHOVNA XIV.

PRAHA-NUSLE P. 446.

RUDOLF MÁŠA:

PO STOPÁCH STARÉHO

A NOVÉHO ZÁKONA

U. PEPRACOVANÉ VYDÁNÍ

NAKLADATEL FRANTIŠEK SVOBODA.

Tiskeni Hiit. Reise, Praha-Vjíišehradi

Uvod,

Dobrý, pravovící kesan se stále ješt

domníviá, že starý a nový zákon vznikl tak, jak

mu to bylo vštpováno katechety. Ak i ti již

vrouku kesanskou nepojímají nikterak vážn,domnívají se alespo, že legendární postavy jsou

skuten pvodu židovského a že i kult Kristvopírá se o skutené historické události, které se

staly na poátku našeho letopotu kdesi v Na-zaretu, v Galilei a v Jeruzalém. Le ve skute-nosti tomu tak není. Legendy starého a novéhozákona jsou z valné ásti jen napodobeninamilegend jiných, jimiž se vysvtlují obdobné udá-

losti v nejstarších kultech náboženských, a z nidiž

mnohé byly v nejkrásnjším rozkvtu již nkoliktisíciletí ped naším' letopotem. Ale nejen le-

gendy, nýbrž i svátosti, obady, obadní pedmtya náboženské pedpisy, o nichž se doniníváme,

že jsou pvodn kesanské, nacházíme již vtchto starobylých kultech. Ba dokonce i mno-hé, nevyzpytatelné záhady, jako na p. pojembožské trojice, jejž v kesanství s rozumovéhostanoviska pochopiti nelze, vynoí se ped námiv kultech staroindických tak jasn, že chápemezcela rozumov, jak vznikl a jaký byl jeho úel,

což o kesanské trojici íci nelze. Ovšem' ne-

bylo to pouze židíovství a kesanství, jež er-paly z prazdroje kultury babylonské a indické

5

materiál ke stavb svých kult. inili tak všichni

národové pozdjších dob, vyjma Eggpíany, kteímaji svou vlastní, svéráznou kulturu, rovnž tak

starou jako Babyloané a Indové.

Nejstaršími duchovními pomníky lidské vzd-lanosti jsou Védy, náboženské knihy staroindídíé.

Jak jsou doopravdy staré, tžko lze dhes íci;

nkteí badatelé soudí, že pochiásíejí asi z druhé

poloviny druhého tisíciletí, jiní kladbu vznik je-

jí* do tvrtého až pátého tisíciletí, t. j. pi-bližn db oné doby, ká)j prapedkové dnešních

Ind oddlili se od jiných kmieo indoevropských,

usídlivších se v Iránu (v dhešni Piersii) a usa-

dili se v dnešní Indii. íkámie jim kmenové indb-

eyropští proto, že jejich pvodtó sídla byla vEvropi. Odtud se hnuli asi v piátémi tisídleti

ped naším' letopotem a založili nová sídla na

rzných místech. ást jich se usadila v dnešním

íiecku a na ostrovech! aegejského moe (Kárové,

Palastové = Palastu = Filištu = Filištinští), ást v

Malé Asii (Hettité), ást v Iránu (Íránci =;P^r-

šané) a konen ást v dnešní Indii (Indbvé).

Z kulturních pamiátek, nalezených ve vyko-

pávkách ,je zejmo, že Kárové, Palastové a Het-

tité byli již za dbb první dynastie egyptské (t.

j. as 3.400 let ped naším letopotem) v ilémobcíhodním styku s Egypany a ktnenová sou-

vislost tchto kmen s Íránci a Indy je optpatrna z jejich náboženských symbol; svastiky,

posvátného stromu, posvátného býka nebo krávy

atd. O Hettiteí^h dokonce víme, že uctívali tytéž

6

bohy: jako Íránci a Indové. Méli svoa pramiáti

boh a uctívali Varunu a Mithru, vedle jiných

božstev. Všehng tyto pam!átky mluví zejm o

kmenové píbuznosti thto kmen a jejich sty-

cích s Egyptení za dob první dynastie a rov-

nž tak i vývoj jejich kultury hrníské dává námtušiti, kdy asi se títo kmienové usadili ve svých

nových sídlech. (Podrdbn se o tom ztninuji ve

své knize „O pvodu a vývoji náboženství", která

vyšla v této knihovn.) Nikoli hned, ale jist

nkolik stol tí po svém usazení poali tito kmienové

vyvíjeti ve svýdh nových sídlech svéráznou in-nost kulturní, ím^ž se povahov i kulturn zna-n od sebe V2?díálili. V tch dobách pjí neznámípvci v Indii své krásné hymny k Slunci, Jiten-

ce, Varunovi, Mithrovi, Indrovi, Agnimu, Dyau-sovi a jiným' božstvm, z nichž nkterá jsou per-

sonifikací (zosobnním) úkaz pírodhích, kdežto

jiná, na p. Varuna, je již v té idob opvo-vován jako bh nejvyššího dobrodiní a jest po-vahov myšlen mnohem ideálnéji nežli staroži-

dovský Jáhve starého zákona;Není to bh mstivý, hrozící nelidskými tre-

sty, a i pomr lovka k nmu je mnohem' pi-rozenjší a upímnjší. Z toho vyplývá, že In-

dové již v tchto dobách byli na mnohem vyš-

ším stupni vzdlanosti nežli Izraelité za doby Moj-žíšovy, t. j. as 1400 let ped naším letopotem.Trochu pozdéji nebyl již pomir Ind k bohu tak

upímný. Ob, kterou v dobáchi rigvédských (v

nichž vznikly výše uvedené hymny) pinášel kaž-

7

dý sám svým bohm jako oúmmu proká-zané dobro, stala privilejí knžské kasty a

byla spojena s tajuplnými obady. Knihy, jfež po-pisují obadnictví této doby, nazývají se Bráh-many a knžim, vykonávajícím obti, sc íká bráh-

mané, protože vedle ostatníííh starých boh rig-

védských pijali nového vyššího boha, jemuž í-

kali Bráhmá. V tchto dobách pemýšlejí již bráh-

mané i o tom, kde se vzal svt a co jest

jeho podstatou, jak pišli na svt první lidé, co

je píinou utrpení lidstva, a z tchto myšlenekvznikají nové idee, jež sepsány jsou v nesou-

vislých statích, jimž íkáme Upanišády, a v mno-hých jiných spisech.

Zajímavé jsou zejména nkteré legendy jenak proto, že jsou v nich obsaženy myšlenky anázory, které právovíd židé a kesíané poklá-

dají za zjevení židovského boha Jahve, jednak

i pro pomrn vyšší svou mravní hodnotu., N-které jsou pozoruhodný i tím', že klíi v nich

moderní evoluní názor svtový. Slyšte nkteréz nich a porovnejte je podle obsahu bud s e-

voluní theorií nebo s tmi, jež znáte z bible,

a uvažujte, v em' zejména legendy staroindické

pedstihují s mravního hlediska legendy biblické.

Všimneme si ovšem pi tom i legend starobaby

-

lonskýA, které jsou pravdpodobn rovnž tak

staré, ne-li starší, a nkterých náboženských ná-

zor irénskýc*h, starších i novjších, avšak ve-

sms starších než kesfanství, a bude nám záhy

jasno.

8

Staroindická genesis.

Podle niázor starýdi Ind byl bh nejprve

bytostí neinnou a jako takového nazývají ho

D y a u s. Od doby, kdy poal vyivíjeti tvrí in-nost, zovou jej Bráhmá. Doba, ve které tvo-

il svt, nazijfvá se den Bráhmv a rovná s€

4 milionm, 320 tisícm lidských vk. Rovnžtak dlouho trval pra láj a (chaos). (Manu 1/69

ff.) V té dob vyvíjelo se vše pozvolna a po-

stupn. Když doba pralája minula, zjevil se ten,

jenž sám sebou jest a jejž svými smysly po-

chopiti nemžeme, a uinil svt pti základními

živly zjevným tím, že v plném lesku zazáil.

(Manu 1/61.) Tak jeví se nám Bráhmá jako bhslunce. Po té stvoil boha V i snu, aby udržo-

val a chránil svt, a boha Sivu, aby hynoucí

vci rozkládal a tvoil nové. Tak vznikla z jed-

noho boha božská trojice: Bráhmiá, Višnu a

Siva.A když rozhodl Bráhma, že vytvoí ze sebe

rzné bytosti, stvoil nejprve vodu, db níž vlo-

žil svj zárodek (Manu 1/8.). Z tohoto zárodkuse vyvinulo vejce, tpytící se jako ryzí zlato a

záící jako slunce tisícerými paprsky; v nm u-

tvoii se zárodek všech bytostí. (Manu 1/9.) —(Srovnej kosmiologický smr v staroecké íiloso-

íii: Bh Fanes stvoil záící vejce atd.) R kdyžtento svt vystoupil z temnot, vzešla z princip

9

první rostlinná seirtena a z niái vyrosily první

rostling. Z rostlin pak pešel život na rzné fan-

tastické formy živoišné, které vznikly v batonv hlubinách vod. Pak postupné se tvoily novéa nové formy živoišné, zvíata a na kbneclovk. (Bhagavata.)

Staí Indové, jak viditi, tušili velmi mnohoz toho, co potvrzuje mt>derní véda. Pochopili, že

vše vyvíjelo se povolná a postupn, po miliony

let, že život vznikl ve vod a že na dn moiprotist= rostlinoz'víat) vyvíjely se vyšší živo-

išné formy.

^Povst o stvoení andlá a jejich zkoušce,

známá z biblické djepravy, již nacházimte též vpozdjším, cizími vlivy znetvoeném starém zá-

kon, íúi velmi pknou obdobu ve mnohiem star-

šídh a pvodnjších povstech indických a její

struný obsah je takový: Když Bráhma stvoil

zemi, rozdlil nebe na dvanáct díl (na dVanáct

skupin zvíetníku), v nichž bydlelo dvanáct odiu-

ševnlých bytostí bez podstaty tlesné (dév), jichž

úkolem bylo pomiáhati mu v dalším díle. Takvzniklo dvanáct dév (andl), seskupený* narzných místech kolem Bráhmova trnu.

asem však vznikly mezi nimi nešváry. Vzdá-lenjší žárlili na ty, již byli blížfe trnu Bráhrnova,

až kbnen vzdálenjší se vrhli pod vediením' Va-šukiho na bližší a nastal tuhý zápas. Napadení

se uchýlili pod ochranný pláš Indrv (do mra-

W

cen) a tak útoku vzbouenou odolali. Pívrženci

Vašukiho, prohrávšc bitvu, prosili Bráhmti za od-

puštní, ale ten jejidh prosbu zamítl, vyhnal je

od svého trnu a zakázal jimi pobyt i na zemi

a na jiných nebeskýírh tlesech. Nezbylo jim proto

nic jiného, než blouditi v prázdhotách vesmíru.

Tak povstali dobí a zlí dévové a Vašuki ped-stavuje nám' staroindického Satana, krále rakšas(indických ert).

Tak si ovšem' pedstavovali staí Indové vznik

téchto domnlých bytostí teprve v dbbiách, lidy

došli k pojmti boha tvrce, Bráhmana. Ve star-

ších dobách byli rašasové dudiové zlých ped-k, jichž se obávali, a dvové byli duchové ped-k dobrých, kteí vykonávali lidem' v dobách,

kdy neznali ješt boh, tytéž služby jako po^

zdejší bohové.

Z pedk zvlášt významných, proslulých ná--

celník, stali se Velcí duchové a z tchto teprve

bohové, sídlící v nadbblaných výšinách nebo vlád-

noucí v íši pedk t. j. v podsvtí.

^vod dobroboha a zloboha.

Íránci, kteí byli téhož pvodu jako Indové,

jak jsme již pedem' zvidéli, mli také svj kult

pedk, vili v duchy zlé a v duchy dobré, ale

vedle toho mli i své bohy Mithru, Agniho a

mnoho jiných. Znali nepochybn i Varunu, neboznali jej i Hettité, Indrni vzdálenjší, ale z tohbto

boha vznikl pozdji bh jiného jraéna, téchže všakvlastností, a proto jméno jeho upadlo v zapominéní.

Velký prorok Iránský Zarathuštra, uinil z

néj z neznámých dvod Ahura Mazdu (bož-

ského gazdu hospodáe) a pod tímto jménemjej známe ze Zen dave sty, staroperského nábo-ženského zákona, zjeveného Zarathuštrou. Pozdjibyl nazýván též zkrácen Ormuzd. Mi t hrabgl podobn jako u Ind bohem sluneního jasu

a Agni (srov. Ognij = Ohnivec) byl jak v Indii,

tak v Iránu bohem' ohn, bohem domácího krbu,

který odpuzoval svými božským leskem zlé du-

dhg z obytných místností. Znali však také podobnjako Indové posvátný Vánek V á

j u, jímž proje-

vovali se duchové dobí. Pozdji se z nj stal viránské theogonii nesmrtelný svaíýi. Pozoruhodnévšak jest, že Íránci rozumli pojmem dév duchyzlé, kdežto Indové rozumli jím pozdji jen du-

chy dobré. Jak se to stalo, povídiá nám indická po-

vst, o pádu anc|l (dév). Pvodn byli to vbecjen duchové a teprve pozdjší spekulací vznikli z

nich dévové dobí a zlí. Pojem rakšas, Íráncmneznámý, pijali Indové teprve v Indii od kmendomorodých, kdežto Íránci povýšivše duchy dobré

na nesmrtelné svaté, vytvoili z pojmn déva pojem

pro duchy výlun zlé. Spekulací Zarathuštrovou.

sledující cíle politické (viz o Pvodu náboženství,

díl II.), vznikla íše dobra (nebe) a zla (pekio),

z nichž každá mila svého vládce. V nebi vládnu!

Ahur Mazda, v pekle Angra-Mainju neboli Ahri-

man.

12

Staroperskd neboli irdmkd genesis.

Podle názor starých Íránc byla oa po-

átku prázdnota (nco podobného jako staroecký

Chaos a babylonský tihamiat), ze které se vy-

víjela pozvolna tvrí velmoc Zrvan akorána,která má mnoho spoleného s tvoícím Bráhmou,ale zstává v kultu Zarathuštrov nepovšimnuta,jelikož všechno další tvrí dílo se klade db ru-

kou boha dobra Ahura Mazdy a boha zla

A n g r a-M a i n j a.

Zrvan Akorána vyt\ôila svty a dvbožstva, Ahura Mazdu (Ormuzda) a AngraM a i n j a. Ob byla stejn mocna a žila oddlené,nevdouce navzájem o sob. Ahur Mazda poalihned tvoiti a vytvoil nejprve svt duchovní, svtbožských pomocník Ameša špent, t. j. ne-

smrtelných svatých. Tito se starali, aby se do-stalo svtu všeho dobrého a obecné prospšného.Pak teprve stvoil Ahur Mazda, pomocí Amieša-špent krajiny, pole, pastviny, lesy, užitená zví-

ata a užitené ptactvo a amieša^špentové stali se

všeho toho odirántí. Konen stvoil Ahtir Mazdaze semene zem (gaja m ar etan, srovnejte se

staroeckým Gaja, ziemé) miuže iftašia a ženuMediánu, jichž potomikem byl nesmrtelný, pa-novník Jíma, pebývající v ráji, oplýnvající nesmírným bohatstvím. Jeho íše byla plnadobytka, tahoun, lidí, ps, ptáki a ervenýchsvatýich oh. Ti tisíce let tvoil již Ahur Ma-zda véci dobré, kdtjž to zevlující Angra-Mainju

13

po prvé zpozoroval. Poznav nevýhodu, která muz toho plynula, poal také tvoiti. Nejprve stvo-

il podobn jako Ahur Mazda, svét duchovní, ce-

lou adu zlyoh dév obojího pohlaví, kteí plodili

zlo a poškozovali dobré dílo Áhur Mazdóvo. Po-zdji stvoil i mnoho tvor škodlivých, had, dôu-hlavých saní, drak a škodlivého hmyzu, dravoua neistou zvé, noní ptáky a zvíata atd. Aletvrí dílo Ahura Mazdy bylo již tak pevn zalo-

ženo, že již nebylo lze podrýti je a protodílo dobré nakonec zvítzí.

Sídlemi Ahura Mazdy a ameša-špentjsou slunné kraje nebeské na bezích nebeskéhojezera Vourukaša (vod nebeských, miraen). je-

hož behy hranií na Har aberezaiti (obzor),

odkudž vychází slunce (Mithra), hvzdy a msíc.

Sídlem Angr a-Mainja a dév je se-

verní íše temnot, kde zima trvá déset msíc a

léto jen dva msíoe. Krom toho se zdržují dé-

vové ve skalních slujích a v nitru zem. Odtudza noci vycházejí a škodí lidem. Nkdy však ob-

jevují se v rzných podobách i za dne a svádjí

lid ke zlým inm. Každý v nich jist poztnává

na prvý pohled kesanské erty ; jen peklo vypadlá

jinak. Na místo, aby tam byla vná výhe, je

tam vná zima a tma. Ale i s ohnm, podobným'

kesanskému peklu, se pozdji shledáme, až bu-

deme mluvit o píchodu vykupitele a soudném dni

Ahura Mazdy.' Dodaten nutno se zmíniti ješt

o tom, že i nesmrtelný Jíma po ase zhešil, ne-

14

ídiv se pakyny Ahura Mazdy, proež štstí v

podDbé holubice o ného ulétlo; stal se smrtelným

a musil snášeti utrpení, spojené s životem vše<?h

stairtelník.

Slovanské povsti o pvodu svta.

Píbuznost starý^jh Íránc se starýpii Slovany

je v mnohém patrna a proto i povsti jsou velmi

podobné. Cteraie-li iránské povsti o dracích, er-noknéžnících a o jiných postavádi, známých námz naších pohádek a povsti, máme dojem, jako

bychom etli staré povsti slovanské. Duchovnisvt našich pedk jakoby se otvíral ped náimí.

A proto nacházíme dualism (= víra v áohro a

zlo), podobný iránskému i v staroslovanských po-

vstech o pvodu svta. Jsou ovšem' již vlivem

kesanství znato zkresleny, ale ztákladî duali-

stický prvek a rzné analogie nacházíme v nich

pece. Slyšte jednu z mnohých, podle Machalovanákresu slovanského bájesloví. V radomyšlskémújezd se ví, že na poátku nebylo ani nebe,

ani zem, byla jen tma a voda, smíšená se zemíjako bahno. Bh létal nad vodou, která šumilapnou. Jednou diechl Bh na vodu a ekl: Nechtjest andl! Andlu tomu dal šest kídel, aby mohllétati. Druhý den stvoil nebe a tetí <ten zavolal

šestikídlého andla (serafyma, satanaila) a poruilmu, aby se ponoil na dno vody a vzal trochu

zemi ve jménu božím. Dvakrát ponoil se sa-

tanail do vody a vzal trochu zemi ve jménu

15

svém'; ale zemé se mu v ruce rozsgpala. Teprepo tetí pinesl ^cme vie jménu božím, kousek vstril

do úst a ostatní dal Bohu. Bh êmi požehnal,

abg rostla; ale zeraié rostla i v hub satanailov.

Bh mii kázal, aby ji vyplivl. Jak tedy zaalplivat, rodili se erti, podobní jemíu. Když vyplival

zemi, poal chrliti istou slinu a z té vyletovali

andlé. Po té si chtl Bh odpoinouti á ulehl s

ostatními andly. Satanail se svou družinou ne-

spal a chtl Boha s jeho andly uvrci dc vodtj.

Akoli se zdála voda na blízku, nemohli pecek ni dojiti, proto položili Boha na totéž místo,

kde ležel, a sami usnuli. Zatím Bh vhodil ertydo vody a vzlétl s andly do nebe. tvrtý denBh stvoil slunce, msíc a hvzdy, pátý denudlal dv ryby velké a dv malé; velké položil

pod zemi a pikázal jim, aby ji držely, a maléhodil db vody, aby se rozmnožily. Potom stvoil

ptáky a pustil je, aby létali a množili se.

Tato povst vypravuje se v nejrznjších ob-

mnách a z mnohých povstí vysvítá velmi jasné

i dnalism naprostý. Bh potkává erta, aniž hodíve znal a pak opakuje se pravideln vypravo-

vání, jak se ert z rozkazu Boha potápl pro

písek, aby mohla vzniknouti zem, a jak Bohachtl oklamati. Tak jako v této povsti vznikají

erti, vznikají v jjných povstech hory, skály a

neúrodná zem. A tmto povstem se ví dodnes,

pesto, že kesanství líí pvod svta ponkudjinak!. !

16

Babylonská povst o stvoenísvta a prvních lidech.

Babylonic byla již 3000 M ped našim Mo-potem kulturním stedem Orientu (Východu). —V té dob znali již Babyloané povést o stvoení

svta velmi podobnou té, již známe z€ starého zá-

kona. O Izraelitedi nebylo tehdy ješt ani po-

tuchy. Pedkové jejich byli tehdy ješt polodivo-

kymi kmeny pastýskými a vili v kult pedk,podobn jako dnešní primitivové. Ve vykopávkáchstarobabylonských v Ninive byla Henrym Lagar-

dem' nalezena deska, na které iní se zmínka o

stvoení svta;, je však neúplná. Ale z toho, co

se zachovalo, je velmi patrno^ odkud pocházií

biblická povst o stvoení svta.Povst ta zní takto: Za doby, kdy nebe ne-

mlo ješt názvu a ani zem ješt nikterak se

nejmenovala, byla hlubina prvním jejím ploditelem

a vlnící se moe (Mmmu-Tihamat) jich obou ror-

ditelkou. Tu shromáždily se vody ínebeské i zem-ské, mrana a moe) v jedno. Ale temnota bezesîtu, vichice bez poklidu trvala dále. V té dobnebylo ješt nikoho z boh; žádné jméno jich

nepipomínalo, žádného osudu tieurovali. Nejprvevznikli bohové Lachmu a Lachamu, kteí roz-

lišili nebe (Sár) od zem (Ki-Sár). Z nebe a ze-m vznikli po mnoha dnech bohov Anu Bil a

la. Tito bohové pak stvoili vše ostatní v témžepostupu, jak je to uvedeno v bibli. Zajímavoje, že i staí Babyloané pedpokládali, že lo-vk byl stvoen z hlíny. Pedstava tato je ovšem

2 17

u Babyloan, kteí vyrábli takka vš^^hny vci,knihy, rakve, pamtní desky atd. z pálené hlíny,

samozejmá, v židovství n^á však smyslu. Povisto sedmtéra dnu odpoinku sice chybí, ale protožeBabyloané ode dávna jej oslavovali a nazývali

jej sabbat, což v assyrštin znamiená „den klidu

srdce", lze pedpokládati, že v chybjící ásti byl

stanoven jako dm odpoinku boh po vykonanémdíle. —

První lovk, jejž bohové stvoili, nazý-val se Adapa (srovnej Adam= ildima) a byl

pvodn nesmrtelný jako bohové. Zato však, že

se vzepel bohu Anu (babylonská božská tro-

jice: Bil, la, Anu, rovná se indické: Brahíiía,

Višu, Siva), musil voliti mezi pokrmemi a vodouživota a smrti; zvoliv druhé, pozbyl nesmrtelnosti.

Povst o prvních lidech, žijicídi v ráji a o svodu

první ženy hadeiri Tihamatem, se nám' sice neza-

chovala, ale zachovalo se námi vyobrazeni tohoto

dje, které se s biblickou legendou naprosto sho-

duje. Nachází se na peetnim válci, zaruen ba-

bylonského pvodu (viz Prášek: „Babylpnie, ko-

lébkou djin"), jenž je uložen v britickém' museu.

Z tchto poznatk vyplývá, že legenda o Ada-movi a Ev je kombinací, vytvoenou z povstistarobabylonské a indické, se kterou se ihned

obeznámíme. Pvodního v starozákonné legendnem' naprosto nic. Základní motiv této legendy

sahá však až do šedé dávnovkosti ; je mnohemstaršího pvodu nežli povst starobabylonská a

staroindická o prvních lidech, žijících v ráji, nebo

18

pripomíniá tiám porušení jednodteWého tahu (u-

tržení ovooc se stromlu,. (kterýi byl vénovm du-

chm pedk pro jejich obživu, jak podrobn se

o tom rozepisuji vfe své knize „O pvodu a vý-

voji náboženství", díl L), a pochází tudíž z dob,

kdy ani v Babyloiiii ješt boh nebylo.

Legenda o Adimovi a Hév.Z „Ramitsariaru^^, povsti a vtfsvtUvek védickýck,

Kdy^ zemi byla stvoena a pokryta kvtinamia stromiy rodícími plod|y, kdiyž tisíce zvíat oživilo

ziemí, vzduch a vodý; luisoudii Bráhma', že pišel as,abjj! stvoil lovka Vzal tedy zárodiek své vlastní

diuše a oživil jím dv bytosti, muiže a ;žeinu|, ábyi se

mohli rozmnožovati jako jiní tvorové. Pak dal jimsvdomí a e, ímž byli povýšeni nad ostatní po-zemské tvory.

Muže obdail vysokém vzrstem, siloui a maje-státností a nazval jej Adima (t. j. první lovk).— 2en,u obdail nhoui, grácií a krásou a nazval ji

H é v a (t. j. ta, jlež iní život úplng).

Muž a žena byli sob rovni a brzyi poznali, žeživot bez jednoho i druhého by by} neúplný, a veîebili dílo Bráhmovo. Za pobyt vykázal Bráhmádimovi a Héví krásný ostrov T a p r o b a n e (C e y

-

Ion), kde bylo všeho hojnost Nemohli se ani dosti

vynadivit krásám je obklopujícím. Pro život jim dalBráhmá takovéto ponauení: Jdte a rozmnožte svépotomky podle obrazu svého, pamatujte však na mnea ute i dti své, aby na mne pamatovaly^ ZakazujiVám však oppstiti tento ostrov. Až potomci Vaši serozmnoží tak, že je tento ostrov již neuživí, nechpinesou mi obiti a já dám jim pokyny, co ímiajíi

dále iiti. Po tch slovech zraiisel.

2* 19

Dlouho byli Hdima a Héva piamtlivi pikázániBráhmova. Jedooho dne došli však náhodou až kbehtumoskému a spatili na protjší pewiiné, od které

j€ dlil jien úzk^j pruh moe, krajinm plnoiu roj^koš-nQch háj se stromy:, jež oeslg, podivuhodné plody,takže se nemohli ani dosti vynadíviti tm krásám.

V Hdiraovi vznikla touha, pesvdati jaké toasi plody jsou, jiež rostoo na tch krásnýííh stromechtam za vodoiu, a byl odhodlán pejiti na dlruhoustrainiu. Ale Héva jeji prosila, aby, toho neinil a bylpamtliv pikázání velkého Bráhmy. Hdima však Hévédomíoiuival, jen abyi s ním šla^ že se ihnedl vrátí.

Konené si dala Héva pec jen íci a následovalaRdimu po úzkém, skalnatém pruhu zemi, jenž spo-joval jejich ostrov s krásnoiu zemí Z3. moem. AI©jakmile došli k cíli, propadla se s velkgm rachotemistezka, po které práv byli pešli, všechny, krásy?, jež

je tam vylákaly, rázem zmizielyi, a ped nimi se roz-

prostírala riiekoniená poušt (Skály, vystupující z moemezi Ceylonem a Indií se dbdbes nabývají P a 1 a mH dima, t j. Adamv most).

Když Adima pochopil, co se stalo, klesl s pláemdo písku, ale Héva pistoupila k nému, objala ho a

pravila: Nezoufej, budeme prošiti Bráhmu, aby námodpustil A co takto mluvila, zaznl s nebe hlas:

„2enO', ty's zhešila z: lásky k svému muži, kterého'

jsem ti pikázal milovati, ale zárove jsi složila vemne dvru a proto odpouštím tob i tvému muži.Avšak na místo bijvalé radosti se již nevrátíte; tímže jste neposlechli mého píkazu, dali jste zlým dlé-

vm (rakšasm, ertm) možnost sestoupiti na zemi,Budete proto trpét a snášeti mnoho zlého na zemi,nebo ti, jichž jlst€ poslechli pes mj zákaz, zpsobívám i vašim potomkm mnoho utrpení a potomcivaši na mne zapomenou. Ale vyšlu k vám' Višnu,který v útrobách ženy se stane lovkem a pinestevašim potomkm novou nadji v od^Duštní, nebo

20

jim ukáže oovy, lepší smr života a poskiytne jim i

nové prostedky, k zmírnní jejich utrpení."

S touto iiíadjí nastoiupili ildima a Héva novoudráhiu života ,aie mi^sili tžce pracovati na chléb ve-

zdejší,

Staroindickd legenda o potop svta.

Ve shod s pedpovdí Bráhmij byla záh|y zia-

lidnina zemé potomkiý Rdimovúmi a Hevinijmi a

tito stali se asem vlivem zlých dév tak zlomiysl-

nými, že nedovedli se mezi sebou porovnati a uidržo-

vati nwtný poádek k spolenému životu. Tu rozhodlBráhma, nemoha déle strpti tuto zkáû^ že je zanevázanost a svévoli jejich vyhubí, a teprve, kdyžVišu pipomieiiud Bráhmovi slib uinéng prvním lidem,

pipustil, abg Višu vyhlédnul pro zachování lidského

plemene nejctnostmjšího muže. Tímto vyvolencem byl

ctnostný rybá Vaivasvata. Když jednoho dne ko-nal obvykloiu oistnoo koupel na behu posvátné eky:Vir in i, vyvržena bya pojednou na i>eh malá, všemibarvami záící rybka a promluvila k nmu jemnýmhláskem: j^Zachra mne, abych nebyla sežrána odvelkých ryb." Útrpné vzal Vaivasvata rybta a vložil

ji do mdné kádi naplnné vodou. Ale ryl3iia rostla

tak rychle, že muisil ji záhyi [na další její prosbu oid^

nésti do ekyi, nebo v kádi nebylo již pro ní místa.Pozoroval však, že r^bka je na její velikost pílišlehká a zarazil se též nad libovní, jíž šíila kolem/sebe. ille netrvalo dlouho a ryíbka znoviu žádala,abyi 'biyla penesena do moe. Byla již ohromn velká,ale pi tom lehká jako pírkol Když uinil j!í po vli,,

ekla mu, že bude velká potopia svta a naídila mu,aby ihned vybudoval vdkoiu lo a aby vzal do níi

celou svoji rodinu, semena všech rostlin a ode všechizvíat po páru. Vaivasvata ihned vykonal, co mubylo pikázáno, a sotvaže dílo své dokonal, poalyvody rychle stoupati, nebo hojn pršelo; eky, i moe

2i

viystoiupl(g z beh a ziatopilty veškerém ksrav Tui pi-blížila se k jeho lodi velká riyíba s rohem lna hliav,

np. ktergž Vaivasvata uvázal svoiui lo. Rylba plula

rozbouenými vlnami a táhla za seboui lo po širých

vodách.

K trvalo to dniyi, msíce a léta. Teprve, kdjyjž dílo

zkázy b(yJo dotonáno, utišily se rozbouené živly avody opadávaly. Tajemná ryba zatáhla lo nad vrChobHimalájí, kde po opadiu vod zakotvila, lle díve nežli

riyba opustila lo, pravila lidským hlasem: ,',Višn.ií

vás zachránil, ma jeho prosbu dána tobt, ctnostnýVaivasvato, a tvým potomkm milost. Plte nyní pi-kázání Bráhmova a zalidnte znovu zemi." Po té

zmizela a nikdo již ji nespatil.

Jak dozajista každý postehl, je\rí se mámv této povésti Višnu, druhá osoba božská, jako

ochránce a vykupitel lidstva a Vaivasvata jako

praotec novýcb' národ.

Ve Vaivasvatovi poznal jist na prvý po-hled každý patriarchu Noeha, teba za okolno-

stí ponkud jiných. Podle jiné povésti staroindi-

Cké, mbhi Vaivasvata, když vodtj opadly, házeti

jen kameny do bahna a takto vytvoiti lidí, ko-

lik miu jich bylo zapotebí. Je to pravdépodbbnéstárl povst Kárská, pizpsobená povsti první.

Kárové obývali v dobách pradávných ostrov Krétu

a byvše vytlaeni nov pišlými Kafty, asi v 15.

století ped našimi letopotem, splynuli ástens Indy, a tuto povst s sebou pinesli. Proto je

obdoba tohoto dodatku známa i starým ftekm.(Viz Saska: „Mythologie íiekv a ftímanuv", na

str. 14.)

Zbytky Káru rozptýleny jsou dodn^ v Bir-

m. Véí v.kult pedk a znají i tuto povst.

(O kultu pedk a náboženství Kár v jejich dí-vjších' sídlech na ostrov Krét, pojednávám' vesvé knize: O pvodu a vývoji náboženství.)

Babylonská povst o potop svta.

Nejvijšší bh Bil rozdobil se na híšné lidské

plém a pedložil snmu boh svj úmysl, že âhtulbí

nevázané lidské plémi potopou. Ostatní bohové i

matka boh roz^hodnutí jeho sdhVálili, Viystoupili dovi^šin nebeských a odtud! se dívali na rostoucí dílo

záhuby. Díve však nežli se potopa poala, viyhledal

bh la ctnostného muže Utnapaštima (= ten,

jenž nalezl život) v mst Suripáku, tam 2ijievil mu.ve snách usnesení boh a poruil mu, abiyi riychle

vybudoval koráb a vzal éo nho krom své rodinya píbuzenstva také semena všech rostlin a ode všechzvíat po páru,

Utnapaštim ihned zaídil vše podle lova pí-kazu, a když vodyi poaliy stoupati, povil kormi-dlníka ízením lodí, vstoupil db ni naposledy sáma uzavel dvéa

Zem se promnila za nedlouho v moe a pohladin vodní plovalo tolik lidských mrtvol, že i matc»boh se srdce pohmiuJo a ona velice litovala, že pi^spla souhlasem svgjn k tomuto hroznému neštstí.

Sest dní trvala potopa a rozpoutané živly konalydílo zkázyi. Teprve sedmého dne poaly vodjy opa-dávati, nastal klid a zem se vynoovala nad povrchvod. Lo zakotvila na hoe Nis siru; ale nížinybyly stále ješt pod vodbu^ Utnapaštim', chtje sepesvditi, jak dalekio sahají, ješt vody^ pustil nej-prve holubici, která nemajíc kam usednout, brzyi sevrátila zpt. Po té pustil vlašfbivkui, ale i ta se vrá-

23

tila 2 téže píinij. Naposled pustil krkavce, kterij na-leznuv dosti potravitji, se již nevrátil. Tak se Utna-^paštim pesvdil, že vodyi opadlyi a viustéhavav »z korábu, obtoval bohm, kteí ichali ubeznoui vnijeho obti, i také mouchiiji poalg poletovati kolemjeho ohnié.

Nakonec s£ matka boh ješt s Bílém pohašteila, ale to už nás tolik nezajímá. Nás za-

jímalo jen jádro této powsti, nebo |e s mno-hými podrobnostmi jako : vgpuštním holubice,

vlaštovky a krkavce na výzvdy, icháním vnobtní bohy, mouchami, jež obletovdy ohe a

j., peneseno témi beze zmn do biblické po-vsti o patriarchu Noehovi. Ale i s indickou le-

gendou miá mnoho spolenéhio. Nebof stejn jako

tam z vle Bráhmovy, zde z vle Bítovy za-

hubeno bylo híšné pokolení lidské, stejn jako

tam druhá osoba božská, Višu, vyvolila k za-

chování lidského plemene ctnostného Vaivasvatu,

vyvolila zde z tchže dvod druhá osoba bož-

ská la zbožného Utnapaštima, a oba, Višu i

la, pikazuji ctnostnými svým vyvolencm, aby vy-

budovali lod a vzali na ni mimo rodinu i se-

mena a ode všech zvíat po páru. Totéž pika-zuje Jahve Noehovi. A tak jako lod Vaivasva-

tova zakotvila na vrcholu Himalájí, zakotvila lodí

Utnapaštimova na vrcholcích hory Nissiru a Noe-hova na hoe Araratu. Nechci rozhodovat o tom,

která povst je pvodnjší, zda indická i ba-

bylonská, nebo dkaz pro to není a ob kul-

tury nejsou valn od sebe vzdáleny. Jisto však

24

je, že povist starobabylonská byla vzorem' sta-

rého zákona a že teprve v dobách babjjlonského

zajetí penesena bgla ve starý. !z,ákon. Díve ji

Izraelité neznali a starého zákona vbec nebylo,

vyjma nkolik pravidel.

Legenda o Adgigártovi, staroindickém Abrahámovi.

Z proroctví Ramitsariova,

Pro nedostatek místa nemohu zde podati le-

gendu v plném rozsahu, jak uinil jsem ve vydání

prvním v r, 1919. Doufám však, že i její strunýnástin splní svj úel.

Vnuk Vaivasvaíúv Paváa ml vzorného žákaMgigártu. Kdlyž Hdgigárta diospl a poznal tajemství

Véd, dal mu Paváa za žemiUi svou krásnou a dobevychovanou dceru Párvádjy, Dailo se jim dobe, jen

to je trápilo, že nemli dítek. Kdjyž blížil se osmgrok, kdg podle zákona Manuova neplodní manželémli býti rozvedeni, starosti jejich rostliji • a velkýbol svíral jejich nitro, nébof se skutené navzájemmilovali. Proto se /Idgigárta rozhodl, že obtuje nablízkém návrší bohu a že ho bude prošiti o pomoc.K bh vijS:iyšev jej pravil: „Vraf se dora> fldgigárto,

Bráhma se nad tebou slitoval a vyslyšel tvoiu pros-bu." S radostí spchal Hdgigárta dbm a z domuvyšla mu vstíc jeho žena s tváí usmvavou, plnaradosti, Hdgigártu. zvyklého na její zármutek, to

pekvapilo a tázal íSe po píin. 2ena mu vyprávéla,jak pohostila neznámého poutníka a ten že ji zv-stoval, že porodí syna, kterého má pojmenovati Vja-šagána, t. j. plod almužny; Adgigárta vyprávl optzvstování Bráhmovo a radosti jejich neb|ulo konce.Párvády skuten porodila hošíka a pozdlji ještimnoho spanilých a vzorngch dcer.

25

Když bjulo hošíkovi dvanáct let, šli s otcem po-dkovati bohu a vzali s seboo nejlepšíht) beránka,

jejž chtli bohu obétovati za prokáziané dobrodin í.

Cestoiu šli hustQm lesem a spatili na zemi holoubátkoz hnízda vgpadlé, které chtl práv hiad pohltiti.

Vjašagána zabil hada holí a uložil holoulbátko op^tdo hnízdfe, Mgigárta je| za to pochválil a šli dále.

Kd^ž došli na horu, kole mlo bgt obtováno, ujvázali

beránka a sbírali díví na hranici.

Mezitím sc však beránek utrhl a zmixú, Hdgigártanevdl, oo initi, nebof k domovu btyla cesta dlaleká

a jiné obti nemli. I ekl tedyi Vjíašagánovi, abypinesl z hnízda jimi zachránné holoubátko, že je

obtují bohfu. Vjašagána, jsa poslušen píkaziu otcova,chtl již rozkaz; jieho vjjkonati, ale v tom uslijšeli s

nebe hlas Bráhmv:„Proé porouíš, Hdgigárto, svémiui sginu, abg pi-

nesl za ob holoubátko místo beránka, kterého jste

nechali utéci? Ci zachránili jste je ped hadem proto,

abyste následovali jeho píkladu? Taková obf minení milá. Ten, kdo ruší dobré skutky, které vy-konal, není hoden mne vzývati. J e st to prvníhích, Adgigárto, kterélho jsi se dopu-stil a k jeho odinní ti pikazuji, abysobtoval svého syna, kterého jsem ti

d a r o v a 1."

Adgigárta, uslyšev to, hoce plakal, vzpomínal naPárvády^ co tomu as ekne, až pijde bez siypa,

ale píkazu božímu- se pec jen vzepríti nechtl.Urovnal tedy díví n a hranici, p i-

vázal k ní svého syna, ale práv, kdyžzdvihl ruku, kterou tímal obtní nž,chtje syna svého usmrtiti, objevil sepojednou Višui v podob bílé holubice,usedl na h l a v ui dítte a p r a Ir i 1

:

„Rdgigártoy" „peež obti své poutaa rozmetej hranice. B r á hm a je p o s 1 u S e in-

stvím Isn^m a odvahou syna tvého Ui-spo-

26

kojen a daroval milost Siynu tvém a Nechídlouho živ jest, n e bo z jeho pokolenívzejde panna, která oplodnna budebožským z á r o d k e m."

Adgigárta a jeho sjjn dloiuho se modlili a dko-vali bohu. Teprve m noci se vraceli k domovui aplni dvíriy viyptávli Párvád o milosrdienství vel-

kého Bráhmg*

Zvstování vykupitele.

Každý si jist všinri, že v knihách staro-

indických se pedpovídlá podobné, ale souvisleji

nežli ve starém' zákon, potopa svta, píchodvykupitele lidstva a pod. Rozdíl je však v tom',

že v Indii je tímto vykupitelem vždg tiž osoba,

která Bráhmou byla za tím úelem stvoena, je

to vždy Višu. Že vykupitele porodí neposkvr-

nná panna, do níž se Višu vtlí, je ideou,

která vznikla dlouho ped vztiikem buddhismu,

snad více než tisíciletí ped naším letopotem.V Indii byla inkamace (vtloviání) boh i lidí již

od pradávna ideou samozejmou, vyplývající se

sambtné podstaty uení stamindického, což ne-

lze íci ani o náboženství starých Hebre ani okesanství. — Zde jest inkamace ideou cizo-

rodou, nikterak nesouvisící s podstatou tchto ná-

boženství, a lze proto pedpokiádati, že byla te-

prve mnohm pozdji podle jiných vôr db tchtonáboženství vsunuta.

V rzných knihách staroindických doítámese o pedpovdích pichodu takovéhoto vykupitele

a proto nkteré z nich pro zajímavost uvedli.

27

z knihy Purarava: jehm se zrodí z be-rana 9 ovce, kzlátko z kozla a z koziyi, ddkb 2niiu'že a žejíi,g^ ale božskoui parara-átmiu (duši vesmíru)porodí neposkvméná panna, která oplozena bude Vi-

šuovou myšlenkou.

Z k n i h y N a r a d a : Jakšbvé, raÉ:Sfisové a ná-gové (démoni zla) nech se te'0(U, nebo blíží seden, kdg pijde na svt ten, |enž panství jejich iiini

konec.

Z knihy Palastia: Zvláštní nadpirozenýšelest zazmí v nebesích, ve vzduchui a na zemi; taju-

plné hlaSiij budoíui v lesích svatým eremitm (pou-stevníkm) podávati zprávy; nebeští díévové (andlé)zapjí své písné; vodî moské se zachvéjí radbstíaž do hlubin svjých; vtrjji prosjíjceng buidou vníkvtin; pi prvním výkiku dcka pozná celá pírodasvého pána.

Ze staré písné Bárta Sastram: Na-rodí se bráhmain v ms.. Skembelamiu ; buidle to Vi-snu J e s íui d u, jenž obcovati bude s lidhii, vgbavísvt z hích a uiní jeji sídlem spravedlnosti apravdy) — pinese obti.

V knize 2?vané Mahab hárat am se vigi-

pravuje, že pijde Kršna Išvara (erný hostpo-

din), který btudé potírati všechno bezpráví, povriu,kouzelnictví, pýchiu a nadvládii bráhman (knéží); žejako dít bude pronásledován, že bude žiti mezi pa-stýi a že poranin úkledniým vrahem do patyi, je-

diného to zranielného místa na svém tle, zemepro lid... Na jiném míst téhož díla se praví: Pi-jde spasitel, kterýi uiní konec lidiskému utrpení aodstraní íši zloduch... Narodí se proto jako lo-vk v chýši pasltýské, aby jako bharata (bratr) s

lidmi se mohl stýkati. O vytopiteli staroperském ajeho zvstování pojednáme pozdji a budeme zatímsledovati mesiášské ped^Dokladiy staroindícké.

28

Narozenía život neposkvrnné panny (bohorodikv)

Devanaki.Podle tradic hráhmanských vypravuje Pí a n g e,

V paláci radže z Madry,, malé to provincii vevijchodní indii, narodila sie dívka, jejíž narozeni seviy^naovalo zvláštními ,událostmi a podiviuihodngmiprorockými v|ýldad|ij, Lakmiy, sestra radžova (matkaDevanaina), mela nkolik dní ped porodem tohotopodivuhodného dlcka zvláštní sen, v nmž zjevil se

jí Višm v pilném svém leskui a vielebhosti a zvéstotvei

JÍbudoucí urení té, jíž oekávala.„Dcko, jež porodíš," pravil, „pojmetnuj Devanaki

(pro boha luroetna), nêbof jí splnna bude vle božLNech nikdiy nepožívá potravjýi zvíecí, toliko med;rýže a mléko nechf slo|u;ž'í ji za poíkrml Hlavmé všaktoho dbej, abgi se meprovdiala za muže, nebo muisil

by, zemíti a s ním všichni, kdo bgi mu) biyili pPi

tom nápomocni." Když djvoátko se narodilo, pojmie-

riova!a je matka podle píkazu Višuova Devanaki,a jdikož se dbávala, že v paláci Jejího bratra^ velmázlomyslného to lovika, nemohla b|yi dsledn plniti

všechny zjevené jí pedpisgi, odébraJa se s ním ksvému píbuiznému N a n d o v i, jenž býdlel v malévísce na behu el^y Ganguí a jakío zbožný a ctnostngi

muž daleko široko byl znám. Zlomyslný její bratr

neodvážil se sice brániti jí v jejím pedsevzetí, ale

dal jí nelibost svou na jevo tím, že jí poskytl na ^

cestu odvu tak nedostateného, že by se jím spo-kojila sotva žena z kastyi nejnižší. Prvního veerapidružila se cestou k putující La1<m{yi bohatýrskákaravana o více mež sto slonech vy^^dobenýdh zlatema na obloze objevil se ohnivý; sloup, kterýi jí uikla-

zoval cestu. Pi tom zaznívala tajuplná hudba, která,

viycházejíc s v|ýšin neíbeskýicih', nesla se velebnié ve-

erním tichiem.

Všichni, již to vidli a sl(y,šeli, ihned pochopili,

2/2 SíS d]« nco naobnêjného a že matka i novo-

29

rozené jsoiu pod ochrainou' Pána. Radža z Madrjjjat žárlivostí a poštván viniixknuttím knížete rakšas(ábl), kterg zmaiti tím chtl pedsevzetí bioha Vi-

šu, — vyslal za svoiui sestrou silnou o^rojenoudružiniUi s píkaziem, aby, rozehnala karavanu, jež jí

provázela, a ji samu i s novorozetnop dceruškoupivedla zpt do paláca A ziamijšlel od^vrátiti ji oid

jejího pedsevzetí tím, že jí chtl namluviti, žie ce-

sta, kteroiu chce podniklnoiuti, je nebiezpena a žei biudle

lépe, vjyšle-li na zaslíbené místo svatého eremita, iUejakmile piblížila se družina pronásledovatel ke ka-ravan Lakmginé, osvíceni byli všichni ducíhem Vi-šuovQm a pidriuižíli se k ní, jsouce odhodláni chrá-niti dcko oestoiu* Kdiyiž radža zvdil, co se piho-dilo, zmocnila se ho nevýslovná ddbai. V nod pakdovdl se k tomu všemiu ješt ve snách, že Deva-naki porodí syna, kterjiji je| ;^biaví trnu a potrestáza všechna provinní. Rozihodl se proto, že ped^sevzetí své skryje ve svémi faitrui, a doiuifal, že !se m!u>

snad podaí pozdiji snázte pímti svou nete, abyse navrátila k nmuw Pak bude jí moci bez oibtíží

usmrtiti a zprostiti se aêbezlpeí, jež mu hrozilo. Abyúmiysl svj tím více utajil, vyislal posly s bohatýmidariyi k Latoiyi, aby je odevzfaala svému píbuizinémuNandovi. Cesta Lakmyina až klu behm ekjy, Gangiupodobala se triumfálnímu prvodu a lidí picházel se

všech stran a ptal se: ,^do jest tato ranie (krái

lovná), jež |e provázena takovouto skvloiu druži-^ nou? To jist paní nejbohatšího knížete svta." /l

odevšad pinášeny byly kvtiny, ovoce a jiné darya kladenjýi ped ní na cestui Nejvtší podiv vzbu-zovala však Devanaki, nebo pes to, že jí byloteprve nkolik dní, podobala se vážné paní a zdálose, že chápe vše^ co dje se koltem ní.

Po všiech šest dní, co trvala cesta, zaplál na nebi

každého veera po slunce západtui ohnivý sloup a

naznaoval smir, kterým se mla karavana bráti, abydospéla na místo svého poslání ke Gangu. Tigi,

^0

pardalové a divocí sloni, kteí pedl lovikcm prchají,

piblížili se až k samému prvodiU), dívali se na mja vydávali 2ae seibe zvuil^y, tak! néžné, jako zpv sla-

vík. To proto, albjyi dcko nepolekali.

Nanda, kter^ poslem Višnuovým bijl zpraven opíchodu své píbuzné, šel dva dnjji cestiy se slu-

žebnictvem svgm Lakmy, v ústretg a pozdravil De-vanaku jménem matko. R když driuižina se divila

tomuto oslovení, pravil: Tato bude matkounás všech, nebo porodí s g, n a, k t e ir ^ n á si

v y koup í. První léta Devanaina píyiuila v mírua spokojenosti v dom Nandovi a tyran Madrskljjineuinil ni jediného pokuisu, abiy ji v.ylákal nazpt.Naopak použil kiaždé vhodné píležitosti, abiy ji ob-daroval a podiékoval Nandovi za pohostinství, jehožposkytnul j-eho seste a netei, takžie všichni sie již

domnívali, že osvítil jelj! diuch boží a že vše obirátilc

se v dobré. K tak viyirstalo diváko mezi sviými

družkami, které pedilo moiudrostí i krásou. 2ádaiánedovedla vykonávati práce domácí, písti len a vlnua pispt vším sv|5^ konáním k radosti a štstí db-mácímu, tak ja!ko ona. Velmi ráda uchylovala se vsamotu, kde dumala o bohu a velké jeho milosti,

kterou na ní pamatoval, a kde asto i božské ped-tuchy jí posílal o tom, co ji oekávalo. Jednoho dtae.

když s mnohými jinými ženami byla na bezích Gan-gu a vykonávala pedepsané umîvání, blížil se o-hromnjj pták, vznášel se majestátné nad ní a spou-štje se zvolna, pinesl jí krásny vnec z lotos,že všichni pítomní bíyli ohtomeni a tušili, že dívkata je urena k velkém vcem. Brzgi pak po krátiké

chorob zemela Lakmy a DevanAi zvidla ve sinách,

že matce její se otevely bráng, niébeské proto, že

vzorn a neúhonné žila a že neteba vykonávati nadjejím hrobem obvyjdé posmrtné obiti.

Devanaki, jejíž tlo sice žilo na zemi, ale jejíž

mysl dlela v nebesích, neoplakávela proto matkjy svéa nionosila smutku, jak b^lo zvykom; n^b^ hlodla

31

na smrt tak, jak v písm svatém stálo, jiako namomzrozmi k novémiui životu.

Když tgraa MadúrskiJ se dozvéél o smrti Lak-myiíii, rozhodl, že nadešel okamžik, kd|g^ nutno d-sledni provésti dlouho tajené pedsevzetí; Viyislal pro-to posly, své s bohatými dargi k Nandovi a proisiil

jej, aby mu poslal Devanakuy jelikož od smrti Lak-myiOiy, jest on nejbližsím jejím píbuzn^gmi.

Nandy: dtotkla se tato žádost radžiova velmi ne-mile, nebo miloval tuto dívkui jaiko své vlastní dítkya nemohl se zbavit zlé pedtuchiyi, která xrm líila

život Devanain u dvora radžiho v nejtemnjších bar-vách. Proto však, že žádost radžova byla opráv-nna, penechal rozhodnutí dívce. Tato vdoiUc; žeurení její volá ji do Madryv následovala posljy

svého stiigce, ale "díve nežH opustila dosavadbí do-mov, vyprosila pro néj svrchované milosti boží. ,',Po-

mni," pravil Nanda, louie sei s ní, „že rádi té opitspatíme, kdybg neštstí t k nám znovu pivedlo."K jeho pedtucha ho nezklamala. Sotvaže dostala

se Devanaki pod svrchovanou moc svého strace, shodil

tento ihned svou masku laskavosti a dal ji uvrhnoutido vže, jejíž dvée db! zazidíti, aby již pedembyl vylouen jalc|ýkoli pokuis o útk. Hle panna De-vanaki se proto nikterak nermoutila. Již dávno pedtím bylo jí n^bem tlumoeno vše, co se pihodí,a plna jsouc dvrni oekávala onen okamžik, kterguril bh k provedení svgch nebeských pání. Rletyran z Madryi nenalezl pes to vniterního uspo-kojení. Jeho zem postižengi byliy hhdem, smrt z'ko-

sila všechny jeho dítkiy, a on ;sám žil v neustálém!strachu, že postihnoe její rány ješt tžší. Sen, kterijra

mu kd,y!si biylo zjeven ísí, že Siyn Devanain zbaví jei

trnu, nedal mu' pokoje; trval proto na úmy3lu, ženete svou zahuibí.

Dal namíchati do pokrm jí podávan^j^ch riejprudší

jedyi — ale dík záztané moci, jež nad ní bdla„dívka neatamda, Md||ž jich požila, ba dokcncc se

32

zdálo, jakoby mi netušila, že jí hrozí njaké nebž'-pecí. Neposílal jí proto do vzaií, kdiyž to zpozo-roval, vbec žádngch pokrmu, nebo se domníval,že hlad huide úinnjší jed.

Pevanaki b,ijle však dále zdráva a plna života

a pes to, že byla stežena velmi bedliv, nebyloIz^ zjistit!, dostává-li tajnou cestoiu njaké potravynebo staí-li duch boží održovati její život

Když tiyran Madrskg vše to zpozoroval, vzdalse úmysliu Uismrtiti Devanaku a spokojil se tím, žesesílil stráže lu véže a pikázal vojínm pod nej-

písnjšími tresty,, aby Devanaku co nejbedlivji ste-žili a z vzení wniknomti ji nenechali.

RI2 božskg duch Višv pronikl i zdi, ab|y, spo-jití Síe mohl se svofu nejmilejší.

Vtlení a narození oykupitelovo.

Jednoho veera, práv, když paima Deva-naki se modlila, zaznla pojednou nebeská hud-ba, vzení se jasn ozáilo a Višu zjevil s2

ji v plném svém lesku a majestátnosti. Devanakiupadla v extasi (u vytržení) a — „zastínna"(doslovn tak použito v sanskritu) jsouc Duchem'Božím, který lovkem chtl se státi — poala.

V thotenství svém prožívala nejvétší my-slitelné radosti. Božské dcko zpsobovalo jí ne-

ustálou rozkoš, takže na život pozemský, na své

vzení a vbec na existenci svou zapomnla.

—

Když dcko porodila a první výkik novoroze-nte zaznl, nastal velký orkán, který prolomil

zdi vže; otvorem tak vzniklým prošla Deva-naki se svým synem, provázena jsouc vyslan-

cem Višuovým a všichni pak spolen šli do pa-

3 33

stýfskié chaty, která náležela Nandovi a byla aahranidch Madrské íše.

Novorozený pojnienován byl Krišna.

Pastýi, zvdvše, kdo odevzdián byl v jie-

jich ochranu, klesli ped d!éck0m! na koleina a

modlili se k nmu.Téže noci zvdl ve snách Nanda, co se pi-

hodilo, a vydal se ihned se svými sluhy a jinými

svtci na cestu k chat pastýské, aby ochránil

Devanaku a jejího syna ped úklady tyrana Ma-drského.

Když tento zvdl o poetí a zázraném ú-

tku své netee, zmocnila se jej nevýslovná zloba

a místo, aby uznal, že marné jest protiviti se

vli Pán a že lépe by bylo prošiti o milost,

— rozhodl, že všemi prostedky pronásledbvati

bude syna Devanaiina tak dlouho, pokud jej ne-

zahubí.

Když novým' snem opt drazn mu byl pi-pomenut trest, který jej oekával, rozkázal, aby

ve všech jeho státech povraždna byla všechna

novorozeata mužského pohlaví, která se naro-

dila téhož dne jako Krišna (srovnej stejný roz-

kaz Herodesv), nebo domníval se, že tímto o-

pateníml zprostí se jist i toho, který jej mlbudoucn zbaviti trnu. Jedna skupina vykona-vatel rozkaz radžovýiCh, pravdpodobn vdnajsouc rakšasem, který úmysl Višv chtl zma-iti, dospla také skuten k chat pastýské, vníž Devanaki s novorozeným Krišnou pebývalaa pastýi chystali se již k jich obran; ale dcko.

34

Rteré se tulilo prúvé k prsoum' matiným, poalonáhle rsti a za nkolik vtein bylo již jako de-

sítileté pachole, vybhlo ped c'hatu a poalo si

hráti s jehaty. Vojáci šli rozezleni kolem' a je-

likož v chat nenalezli žádného dítte, jež by;

mlo stanovené stáí, vrátili se s nepofizenou domsta.

Krátce na to dorazil na místo Nanda se svou

družinou a poklonili se ped pannou a božskýmjejími dckem. Nepovažoval však toto misto za

dosti bezpené a vzal je proto s sebou ku be-hiím Gangu, kde Devanaki ztrávila své mládí,

— Tam dorstal Krišna pro velké budoucí své

poslání.

Jiná legenda o narozeni vykupitelov.

Podle Atharcavédy vypraouje Pl a n g e.

Dj této legendg, zavádí más rovnž db Madriy,kde panoval ineúprosniý t^ran Kansa. Byl to lovÁzvrhlij, ovládaný jednou ze svých žen, arodljkofuNijsumboiu. Biyia to dcera krále Kalajeni, uctívae bo-hgni Kalí (bohiyn žádosti a smrti):

Kansa chvl se ped ní strachem a obával se její

lstivosti. Jedné noci, nemoha spáti, jsa fat zlou ped-tuchou, viyšel na terassu svého paláce a spatil pa-dati blýskavici. Tázal se Ngisambiy,, oo to zinamená,a jelikož nemohla mu dáti uispokojující odpov, dlal

si zavolat jednoho brahmana a rozkázal mu, abjyi po-zoroval hvizdjy a povdil mu iromi pravdu svéhopozorování.

Bráhman V|yhovl jeho pání a dal mu následiuijící

objasnní: „Svt jest plnaJ. zla. 2ádostivost po zlaté

a híšniý život se vžily lidem a proto rozhodlnul se

3^ 35

búh, že sešl« zem vîkupitele. Hvzda, kteroiu

jsi, vidél padrti, iot byl diuch Višiv, kteiy v tleDevamainié (dcei Kensovyi sestrij, Párvády) se vtélí

v lovika, A narosen jsa, potrestá tebe za zloinyna poddaných púchmé a lovéenstvu viijtkne novédráhiiji života/'

Tgran Kansa, jsa zlostí všecek bez sébe, rozkázal,abyi brahman byi neprodlen usmrcen; ale ten nedalse tím zastrašit a odvtil mu : „2ádal jsiy abjych tl

zjevil iroiu pravdin, ekl jisem ji tedî nepokT;yté, jak

bylo povinností moiu, a viz, že nezaíbráníš tomp,aby, vše se splnilo/' Na to dal král Kansa bráhrnanapopraviti a hledal radly a tpomoci u Nysiumby,. Tamu poradila, ablyi dal luismrtiti Devanaku, která bu-doucího jeho nepítde má poroditi.

Devanaki méla v té dob podivní^! sen. Zdálo se

jí, že šla k posvátnému rybníkui Maduva, aby^ vyko-nala pedepsané umývání. Když dvanáctkráte se po-topila, odíkala oistné prpovdi a oslovila Višu,vidla se pojedhoiu zastínnui jasníjpi oblákem, chvlase po celém tle a z panenského jejího klínu inkápla

krpj krve. Z onoho místa, n,a njž padla krpj,vyrostla vinná réva, jejíž haíiuzie zastínilyi celotui zemia všichni národové lusiedli v ro2íkoši do jejího stínu.

R tu zaznl pojedno[ui s nebe hlas, který; biylo slyšet!

po celém svt : Pokoj lide m dobré vl e,

kteí tohoto plodu okusí, nebo v^šech-ny híchy bu dou jim odpuštny, vše ne-isté bude s nich smyto a oni dojdounesmrtelnosti a sl á v y n e b e s k é.

Když Devanaki ze snu procitla, bjgla obklopen^ístrážemi, které ji uvrhly do vže, jiejíž divée pakzazdily, abyi útk z tohoto vezmi znemožnily. A 1 ev noci se objevil na obloze o h n i v ýi s 1 o u p,který prolomil zdi vže a panna Devanaki prošlatímto otvorem a žádná ze stráží se neodvážila ji

zadržeti. Vedena jsouc ohnivým sloupem šla Deva-naki dále^ až pišla k lesu|, v mmž pebiýva^ pou-

36

stevníci. Jak se zdálo, jeden z tchto poiustevnikjiž ji oekával ja usadiv ji db kbcáJbkg, pevezl ji

na dmhow stranu vod|ij,, kdie pedvedl ji k vrchnímupoustevníta Vasichtovi, ctihodnému starci s dloiUhQmbíJígm vousem a vlasem. Ten jí pravil: „Zdráva bu,Devanakil Bud vítána v kruihu svatQch rši, nebofty^ která jsi bigla mezi ctižádostivými a hišugmi vždiy,

prostého srdce, vyvoleina jsi pro dílo spásiy. V tvémliiíiiš stane se paprsek božského svtla lovkem; v

tob vezme na se podobu lovka vljiron velké duíše

VšQhomípa a život zvítzí nad smrtí...

Zlí duchové nech se tesou', nebo blíží se den,kdy narodí se ten, jenž rozvrátí íši jejich zdé nazemi.

Pijde se záící korunoiU! a vodiy Gangu se zachvjíod pramen až k moi. Pijde a jásati budbiui nebei zem, hvizdy pobledkiotui v zái jeho leskui a mipaprsky slunení nebudou tak mooiiy, aby dbstihliy,

jeho záe. Zem bíude píliš úzká pro sirokljji jehorozhled a píliš malá, abyi jeji piojmouti mohla. Nebbon jest nekoneno, jest moc, jest moudrost, jest krá-s(no, jest vše a ve všem*. Pijde a všechnyi lživé by-tosti, všechny! kvtiny;, rostliny:, stromy, muži, ženya dti, otroci a zvíata, budoiui ho chváliti zpvemvnebo on je pánem všeho, co z'de jiest, pánem vsechi

bytostí. Pijde sladší než nêc^ istší než jehn bezvady, než ústa krásné pannjy... a všc<?hna srdcezâplesají láskou."

Po té svil Vasichta pannu poustevníkm, ko-najícím pokání, abyi ve zbožných úkonech jí cviili.

— Tak žila Devanaki nkolik msíc mezi pou-stevníky modlíc se a pohroužena jsouc ve zbožnérozjímání. V leset v nmž ; žili, byj velký strolml, kterýi

poustevníci nazgvali stromem života. Devanaki velmiráda sedávala ve stínu tohoto stromui. Jednoho átie

se jí zdálo, že v listedh stromu slyší zviul^y haríy,

a souasn otevdo se nad ní nebe a spatila Ma-hadévu, kterak obesten svatozáí k ní picházíí. Sklo-

37

tlil se nad ní a prosvítil ji peprskem života. Chvlas€ po celém tle a poala siyna božího.

Téhož dne veer pišel Vasichta s poustevníkaâ shromáždil se kolem ní. *

„Zdravíme Tebe, panno a matko," oslovil ji Va-sichta. „Tys matkofu nás všech!, nebof z Tebe vzejdeten, jenž nás všechngi vykoupí. PojtncniUii ho Krišna,ale nikdiy miu nieho neíkiej o jeho božském a svémikrálovském pvodiu, nebo nesmí toho zvéditi. Pakteprve bude splniénia vle Pán. Tobé hrozí velkénebezpeí, radža z Madryi pátrá po Tofb, Musíšpnoto tento les opustit a následovat ty^ jež zta pr-vodce Tob urím, až k hoe Meru. Tam porodíštoho, kterého jsi pojala z boží milosti ve svi klín.

Po dlouhém putování pišla Devanaki do krásnéhoiúdolí na úpatí horgi Merui, kde byja obec toiží s

patriarchou Nandou v ele. Ten ujal se Devanakia v jeho obydlí narodlilo se božské pachole Krišna:.

Viijcházelo z ného tajiemné a neodolatelné kouzlo, takženejen pastýi, dti a starci k nmu spchali a je

obdivovali, ale picházela i divoká z;vé, ulehla u je'hQ

nohou a hrála si s ním. Zdálo se, že celá pírodpovažuje jieho píchod za znamení svrchovaného št-stí. íkali mu proto také Jisnu (jasný — záící).

Kansa, sotva o narození Krišnov se dovdil,rozkázal, aby povraždna byla všechna pacholata,

která téže noci jako Krišna se narodila v jeho stá-

tech. K tu stalo se; že pachole poalo iiyidMe rsti,

až bylo jako desietíletý hošíkl, takže pronásledovateléjeho, aniž co tušili, jiei minuili.

*

V legend obsažiené v knize Višupurana se

dokonce vypravuje^ že otím a matka Krišnova šli

ped jeho narozením platiti dlan db msta Madrya tam že se jim marodil Krišna ve chlév. A pišilii

pastoi a klamli se novorozenému vykupiteli a také

mudrci se dostavili, abg, vzdlaíi hold spasiteli,

58

Podk B h a g a v fl t g i t a p u r a n g Dyla matkouKrišnovou Devamaki, sestra krále Kansiyi z Madry,a pocháziela z královská rodingi Jadbs. Krišniui poalaco pann^ neposkvrnná. Otím Krišnv jmenoval se

Vasudéva. V thotenství bylo tlo Devanaino pr-svitné a záilo jako sliuooe. Kdiyž Krišna se narodil,

pli dobí dévové (andlé) v oblacích chvalozpvy a

v jich ieíe zjevil se Bráhma a Sivá;., Hvzdái a«

hadai pišli k jeho kolébce, abiiji horoskop mu se-

stavili, ale jsorace pekoniáini záí Bhagavaty, padli

na kolena a koili se mu. Kansa pronásledoval no-vorozieného Krišnm 2námým nám již zpsobem a ro-

die prchah s ním pes eku Džamiunu dio pastýskékrajiny Gokaiie. Velký had Kaliga chránil Krišnu naútku ped deštm a vedirem, V kraji Gokale žil

Krišna mezi pastýi a pemnohým pannáim vnovalsvou lásku. Hrál tak krásn na flétnu^ že nejen srdcelidská tím uchvátil, ale i divoká zv, hadi, bazilišcS.

a ptáci se shromažovali kolem ného. Mnohd^yi i

skoné písn hrával a dviy tanily, kol nho nejí

luzinjší tance. Ba i pdoiui hýbal a ji zúrodoval.

*

Jak vidiéti, rzní se legendy o narození g

životu vykupitelevé v podrobnostech dbsti zna-né, ale základní mbtiv lze ve všech vystihnouti

dosti patrné.

Kult Kristv pijal z tchto legend vdrní

mnoho a v píští kapitole poznáme, že i Krišna

jinoch a Krišna kazatel nové nauky miá s Kri-

stem velmi mnoho spoleného.V prvních! dvou legendách vidímte matku

Krišnovu pod odíranou vlastní své matky nebozbožného Nandy, naproti tomiu ve tetí a tvrté

legend shlediéváimíe již jakéhosi péstouna, otí-

ma, který znan se kryje s Josefem, pstounemKristovým. Velká hvzda, která podle legendy

0 zrození Kristov byla vidna, jest^ tímtéž zna-mením nebeským, které poznali jsme v podobohnivého sloupu v tchto legendách. Zde má o-

všem ohnivý sloup, ukazující cestu matce Deva-nain, mnohem jasnijší, legendární smysl, nebomá svj úel a splývá s ostatními podrobnostmiv harmonický celek, ehož v legend Kristové

postrádáme. Každého dozajista velmi pekvapily1 zástupy dobrýdh dév (andl), jež se v oblacích

(podle tvrté legendy) zjevují a pjí chvalozpvy,a také hlas, který podle druhé legendy s nebe byl

slyšán: Pokoj lidem dobré vle... nebo s obo-

jím shledáváme se v kultu Kristov.

Pozoruhodná jest i okolnost, že Krišna jeví

se nám po matce jako syn z rodu královského,

což bezdvodn se tvrdí i o Kristovi a odvod-uje se to tím, že Josef, pstoun jeho, byl z

z rodu Davidova. To je však nesprávné. Bud byl

Josef jeho pravým otcem a Kristus byl z rodu

královského, anebo byl toliko jeho pstounem* a

Kristus z rodu královského nebyl, nebo matkaKristova z rodu královského nebyla. Pravdpo-dobn byla i tato domnnka penesena do kultu

Kristova jako jiné podrobnosti z kultu Krišnova

nebo Buddhova, nebo i Buddha byl z rodu krá-

lovského. Pímo jest nápadná však povst o po-

vraždní všech novorozených pacholat Herodesem,

který dle historicky zjištných dat tyi leta pednarozením Kristovým zemel. I 2íde jest zejmo,

40

že tento in tgrana Madrsklélio byl zajisté dbkultu Kristova penesen.

Kdgž pak uvážíme, že podle tvrté legfendg

i Krišna se narodil v (íhlév, že se mlí klanli

pastýi a mudrci, že narodil se vtéleníra duchasvatého z neposkvrnná panng a jiné podrobnosti,

nutno doznati, že nejsou to analogie pouze naho-dilé. Jelikož starší pramen dlužno považovati za

pvodní, snadto poznáme, odkud kesanství er-palo legendární materiál ke stavb kultu Kristo-

va. R nedivím se proto nikterak, že Indové (jak

vypravuje Cupr) nebyli nijak pekvapeni, když pi-šli tam kesanští misionái a hlásali nauku a kult

Kristv. Chápali tuto domnle novou nauku jako

nco samozejmého, dávno jim známého a jediný

rozpor byl mezi nimi toliko v tom, že nechtli

nauku Kristovu cíhápat ve smyslu monotheistickém

a tvrdili, že ten vykupitel, o kterém' jim vypra-

vují, narodil se mnohem díve v jejich domovin— v Made — a nikoli v Betlém.

Krišna historický o Krišna legendární.

Krišna historický jest nání' rovnž tak máloznám jako historický Kristus. Osobnost jeho po-dobn jako Kristova jest obestena svatozáí a

pestrou smsici fantastických legend, v nichž zá-

zrak stihá zázrak, takže tžfco lze rozpoznaíi mezeskutenosti a legendárních výmysl.

Jediným ponkud smrodatným a zázrak pro-

stým dokumentem jest Bhagavadgita (vyniká i v

41

tomto ohledu nad OTangelia kcsfaoská), ale ta

pedvádí nám' jen oaiuku Krišnoviu a líí Krišnu

jako uitele a Viáleníka ve vojšt Pandaiovc, takže

ostatní podrobnosti nutno erpat toliko t nespo-

lehlivý<?h legend. A z tch tee vgtušit o Krišnovi

historickémi jen tolik, že se narodil v mist Ma-de, že v úrodné krajin Gokale žil své mládí

mezi pastýi a byl vyhován zbožným mužem,pravdipodbbn saniasem Nandou.

Krišna mluví k lidu, podobn jako Kristus,

nejvíce v podobenstvích, léí rzné choroby zp-sobem magickýfn a koná všelijaké zázraky, již

v mládí jeví velké schopnosti kazatelské, kárá

bráhmiang podobné jako Kristus Farisee a jest

obdivován celým' okolím. V mužných létech bojuje

se svými druhy proti tyranu Madrskému a sú-

aistnuje se též války, kterou vedou proti sobdV rodové zpíznné dynastie, bojuje s Ardžunoua s jinými uedníky svými ve vojšté Pandaovcproti Kauraovcm'. I zde šíí novou nauku, káže

na válených vozech, a neohhrožem potírá bráh-

miang, vytýkaje jim chtivost vlády a zisku, sv-táctví, povrchní obadíiictví a neupímttiost niá-

boženskou. Za tuto podvratnoiu innost byl dándo klatby veleknzemi bráhmiánským Divasem a

neúprosn pronásledovián.

Dlouho se ukrýval ped spiklenci bráhman,na konec však pece jen vypátral hb jakýsi Be-

rena a zranil jej smrteln šípem. V legend se

vypravuje, že Krišna vida konec svého poslání

blížiti se, vykonal obvyklé oistné umývání na

behu eky Gangu, naež poklekl a oekávalsmrt z rukg vrahovy. Jeho vrah véné bud^ blou-

diti podle této legendy po bezích Gangu, jsa živ

zbytky zdechlin zanechaných supy. Když Ard-žuna spatil, co se stalo, šel pro lid, aby mupomiohl dstojné pohbíti tlo Plné. Ale kdyžpišel s lideml na místo, kdle tlo jeho leželo, již

ho tam nebylo; zmizelo. Pln vstoupil nanebesa a jen roucho ^bylo na miíst inu. —(Srovnejte na nebe vstoupení Páni a zmizení Kri-

stovy nírtvoly z hrobu.)

Velmi zajímavá jest i tato povést: Ukrutnývdce briáhlmlánských hlídek jménem Saravasta,

jehož úkolení bylo Krišnu vypátrati, potkal hokdysi samotnéhio a chtl jej zatknonti. Ale je-

diný Krišnv majestátný pohled jej odzbrojil a

zapísáhlý ten pronásledovatel všech krišnovc padl

ped xmú na kolena a prosil, aby ho pijal za

svého uedníka. Byl pak horlivými hlasatelerrí

nauky Krišnovy. (Srovnejte Saravastu s Savlem,

pozdjším apoštolem Pavlem.) Velmi asto se též

vypravuje v rznýh krišnovských legeindách, kte-

rak Krišna léil dotekem' nefrznjší Choroby —slepci prohlédli, hluší slyšeli, chromí pioali cho-

diti, léil zlými duchem posedlé a neplodnost žen,

kísil mrtvé, sytil hladové, neštítil se opovrže-

ných, nýbrž bral je v ochranu a hledl jim vští-

piti pravou viru atd.

Zde mialá ukázka z podobné legendy

:

Když se Krišna vracel se svými uedníky do

Madry, ekaly na dv ženy — Nichali a Sa-

4^

rasvati — a držíce v rukoiu íiádoby s libovonnýimi

tekutinami, polévaly jimi hlavu Krišnovu. Kdyždav následující Krišnu proti tomuto poínání po-al reptati, pravil Krišna blahovoln: „Pijímámvaši ob, dobré ženy, nebo to málo, co odsrdce jest dáno, má cenu nad všechna bohatství,

která se všude nabíziejí lovku. Co si pejeteode mne?" — „Pane,*' odvtily ženy, „mužovénaši jsou zarmouceni, nebo Bh nedopál námštstí státi se matkami." Krišna pozvedl ob ženy,

jež se vrhly k jeho nohámi a je líbaly a pravil:

„Vaše pání bude splnno, nebo jste uvily ve

mne. Štstí bude yás za to provázeti životem."

Ob ženy porodily po ase syiiy jmléaiiem Sad^maa Sadusa, z nidhž se stali svtci, dodhes uctí-

váni Indy.

Jindy se opt Krišna zjevuje Ardžnovi na

jeho prosbu v záící své božské podob a Ar-

džuna, pesvdiv se o božském jeho pvodu, ka-

jícn sype si popel na hlavu a klesá se sepiatýma

rukama ped Krišnou na kolena.

Takovijtdhto analogií s kultem' Kristovým jest

celá ada; uvádímle zde jen pípady ne|výíznanjší

a pipomínám zejména toto: v kesanstvi |e idea

vtleného vykupitele cizí, a pokud se opírá onkteré výjroky starého zákona, nutno konstato-

vati, že i tato místa ^sou výplodem' velmi pozd-

ním!, vzniklým až po odchodu Izraelit z ba-

bylonsko-perského zajeti, tedy v dobá<?h, kdy do

nové vzniklýtói statí starého zákona se dostaly

mnohé cizorodé stati, z tradicí a povstí baby-

44

iónských, starop^rských a mTiohýdi jiných, v nichž

idea mîášská byla již dávno vžita. Skutenéhovykupitele, tak jak jeví se nám' v pedpovdíchstarého zákona, znali však toliko Jndiové a Per

-

šané a proto v tchto náboženstvích nutno hle-

dati její pvod. — Ve starémi zákún vyskytuje se

spontánn v dob, kdy duchovní vdtové Izrae-

lit jsou bezradni a dbufají proto v pombc nad-pirozenou. Inkarriaoe Višuova jest však jen lo-

gickým pokraováním v dívjších jeho inkarnaddi,

odvozených od pirozieného poslání Višuova, ja-

kožto principu ochranovacího.

4

Buddha legendární a Kristus.

Kult Buddhv a s ním související legendy,

vznikají pod vlivem starších pantheistických naukstaroindických a proto idea inkarnace byla pe-nesena i v tento kult. Vznešená a pirozenánauka Buddhova nemá ovšem s tímto kultem nic

spoleného. Kult Buddhv je od pvodního Budd-hisraiu vzdálenjší než katolicism od pvodhíhokesanství. Uení Buddhovo neopírá se o žád-

ného boha, naopak spatuje ve víe v boha v

jakékoli podobi nejvtší mravní nebezpeí. Po-pírá talié jsoucnost nesmrtelné, na tle nezávislé

duše, která by žila déle než tlo. Celé ueníBuddhovo se opírá o zákon píiny a úinku a

za nesmrtelné pokládá toliko iny lovkovy. Našeiny; to jsou, jimiž si sami urujeme svoji budou-cnost, souhrn in to je, jienž tvoí podle je-

45

jich povahy vyšší nebo nižší mravni úrove spo-

lenosti, souhrn in vykonanýph našimi pedkya nárai doplnných je to, co zoveme stupnmcilvilisace. ^

A protože jedin na povaze in závisí bu-doucí štstí nebo neštstí jedinc, národ a lid-

stva, je nutno zíci se sobeckosti a konati jen

skutky dobré, všeobecn prospšné, a pracovati

neúnavn na prohloubení mravního dharakteru a

získáváni praktiAých, životu prospšných vdo-mosti. —

Taková je podstata uení Buddtova; že ta-

kovéto uení nepotebuje opory v bohiu, je sa-

mozejmé, povznáší k mravnosti samo sebou.

Avšak líiti zde zásady ueni Buddhova není

úelem této knížky ; nám bží zde o kult, který

vytvoili ti, jimiž se stal Buddha pro svou lidu-

milnost a moudrost, které však nechápali, osob-

ností posvátnou, pedstihující dokonalostí svou vše-

ky jiné bohy. Vžijeme-li se do prostedí, vnmž tento kult vznikal, nebudemie s2 nikterak

diviti, .že z lovka, který popíral jsoucnost boha nesmrtelné duše, nezávislé na tle, udlali již asi

v tetím století ped Kristem (Buddha žil as 500let ped Kristem) Bodhisatu, který se vtlil v po-

dob bílého slona (slon byl již od pradávna po-

kládán v Indii za zvíe posvátné), do královny

Máji, že pi jeho narození asistovali všichni bo-

liové a andlé (dévové), hráli na nebeské nástroje

a zpívali božské písn. A nebudemie se diviti ani

tomu, že pi jeho narození zachvlo se všech die-

46

set tisíc svét, že všady zazáilo jasné svitlo a

nemocní, již svtlo to spatili, byli ihned uzdra-

veni atd. Zkrátka, opakuje se to, co slyšeli jsme

již v pedchozich pojedtnánícíh o zvéstováiní vyku-

pitelové.

Toto rozechvéní celé pírody, jež událo se

pi narození Buddhové, postihl i svatý eremita

A sít a, pebývající ve slujich himialajských, pi-chází blahoeiti novorozeniému a pláe, že me-

mže pro pílišné již stáí býti úasten blaha,

jehož dostane se veškerenstvu, až Bodhisata do-

sáhne stupn osvícenosti, až stane se Buddhoiu.

Prorokuje však podle 32 znamiení, jež pinášejí

na svt velcí mužové a 80 znamiení, jež piná-šejí na svt Bodhisatové, že dít to je skute-nými Bodhisatou a dosáhne osvícení.

Tento Asita je velmi podoben Simeonovi v

Templn, jenž prorokuje biudioiucnost Kristovu. —Dvanáctiletý Kristus ztratil se rodim, kteí

ho nalézají konen v templu, an rozmlouvá s

uenými muži. — Rodie Buddhovi shledají se

po d v a n á c t i lete c h s Buddhou v lese, ob-

klopeným' svatými muži pedchozích vk, kteí

sestoupili s nebe, aby se mu poklonili a blahopáli

mu. — Tak jako legendární Kristus jde k JanuKtiteli, který je písným^ asketou, a poslouchá jsho

kázání, tak i legendární Buddha jde k brahmianu

Rudrakovi, který dbporuaje pro spásu duše pí-snou askesi. A rovnž jalio Kristus, jenž pijavkest, jde pak pod vliveim' uení Janova db poušt,kde se posti a je pokoušen dáblem, tak i legen-

47

dárni Buddha ,vgkonav oistné umývání v eceNairanjané, jde pod vlivmi askety Rudraka db les-

ních samot, kde se postí a je pokoušen Marou,buddhistidíym satanem. Oba pekonají utrpení, na-jdou cestu pravého poznání a jdou kázat své u-

ení, pi emž jim jsou nápomocni jejich uedníci.

Podobn jako Krišna má apoštola mi-láka Ardžunu, miá Buddha apoštolamiliáka Anandu a Kristus Jana. Buddhalegendární konal podobni jako Krišna nebo Kri-

stus mnoho zázrak, léí dotekem nejrznéjší cho-

roby, dvakrát chodil po hladinách vod'(srovnej Krista chodícího po moi), jedním chle-bem nasytil 500 muž a ješt mnohodrobt zbylo.

Podobn jako Kristus, súastuje se i Buddhase svými uedníky svatby v 2ambunad a

hostitel se diví, akoli všichni dbstaten jedí a

pijí, že ani pokrm ani nápoj neubývá,a lituje, že nepozval všechny píbuzné. V tomvšak vstupují i nezvaní píbuzní, všichni jedí i

pijí, ale jídel a nápoj pesto neubývá. Odchá-zeje ,dává Buddha novomanželm toto ponauení

:

„Nejvtší štstí, jehož mže smrtelník osáhnouti,jest svazek manželský, který spojuje dv navzá-

femi se milující srdce. Ale je ješt vtší štstí, po-

chopení pravdy. Smrt odlouí manžele, ale pravda

je nehynoucí. Snažte se proto poznati pravdu a

žiite podle ní v svatém' manželství."

Známá je též legenda o Ježíši a Sama-ritánce, kterou žíznící Ježíš žádá u studbié

48

Jobovg, aby mu podala vody, a která nedbvedoucsi to vysvtliti*) praví: Jak to, že žádáš, abych

ti podala vody, vždy jsi žid a já jsem žena

saimaritská?

Poté vykládá Kristus podobenství o živévodé.

Také v buddhistické knize Divia Avadána se

tato legenda uvádí. Ananda, miláek Buddhv,spatil u studn dívku a prosil ji, aby mu podala

vody, že žízni. Dívka mu však odpovídá, že je

z kasty Candal**) a že nesmí se 'proto piblí-

žiti k nmu, k muži svatému. Ananda však o-povídá: „Neptám se tebe, z jaké kasty pochá-zíš, prosím jen, abys mi podala vody.*' Ona tak

iní, a mezi tím pijde Buddha a obrátí ji navíru. — Známá je též legenda oKristua JYlaíM a g d a 1 e n i, která litujíc svých hích, hoceplakala, slzami svými nohy jeho smáela a vlasy

sivými je utírala. Kristus ji odpouští a praví:

Mnoho hích bude jí odpuštno, nebo mnohomilovala.

Také buddhisté mají takovouto Ma-í Magdalenu. Bohatá nevstka (hetéra) Am^-bapali, uslyševši, že Buddha pijde do mi-sta, oekává jej a iní totéž pokání, jak uvedenonahoe. Buddha ji chválí a mezi jiným praví:

*) 2idé opovrhovali Samaritány a žid; nechtl-li

se ztneistiti, nesml od Samaritú nieho pijmouti.**) Podobn opovrhovalo se v Indii v dob Bud-

dhov kastoiu Candial, indických pári, a nikdo zvyšších kast nesml od nich nic pijmouti, nechtl-lise zneistiti.

4 49

„Málokdy se stává, že žena slabé vle, skromnémoudrosti a hluboce v lásku vnoena, je schopnatšiti se m zbožnosti." Dal jí pednost ped bo-hatúmi Licchavi a pijal její pohoštní za svéhopobytu v tomto misté, pi emž obrátil ji na svouvíru. V dalším život plni Ambapali ješfie mnohýdležitý úkol a nakonec se stává mniškou, t. j.

uednicí BudIdhoTOu.

Další analogie: Krišna, Buddha i Kri-

stus (jhodili od místa k místu, šíili s luedníky isvýn

mi svou nauku, nemli stálého domova.

Kristus proslovil pamétihodn.é k,á-

zání na hoe. Krišna v Krišnaja uktividsane vane, Buddha v Benaresu, k^tímto kázáním roztoil kolo zákona. Lituji, že

pro nedostatek místa nemohu tato kázání vzhle-

dem k jejich velké hodnot uvésti. Všichni ti

mluvili v ipodobenstvícih a vkládali db nich nejhlubši

své myšlenky.

Podobenství Buddhova jsou neiocenitelná, ale

i Krišna vyslovuje podobenství velkého mravního

významu a v podobenství o rybái vyslovuje do-

konce zásadu: kdo do tebe kamenem, ty do nhochlebem. Starý zákon podobenství nezná a nezná

ho žádná škola v Palestin ani v Egypt v dobKristov. Indie je kolébkou podoben-ství a je proto nesporno, že odtamtud pidház^l

nékdo, pravdpodobn misionái buddhistití, od

nichž se nauil Kristus, ^nebo ti, již tato podo-

benství napsali, této vyprávcí formi. Také v

50

uení a ritech Bratí esenských, žijících v Pale-

stini v dobé Kristov, je tolik buddhistického, že

to až pekvapuje.

Jiné analogie:

Kristus nebyl vbec ženat, Krišna a Buddhase zekli ve prospdi svého uení žen, které mi-

lovali, a žili svobodn. Lásku svou vnovali ve-

škerenstvu. Pesto však, že zekli se svýich žen a

rodinného života ve prospch vgšších cíl, neopo-vrhovali ženami a neodsuzovali ani zbloudilých

híšnic, nýbrž snažili se je uvésti na dobrou cestu.

Všichni ti žili v dobrovolné chudob, opo-vrhovali hmotným bohatstvím a hlásali rovnost a

bratrství. Kdo dotknul se v Indii píslušníka nej-

nižší, opovrhované kasty, musil si umýti znei-štné ruce. Krišna i Buddha se tchto opovrho-vaných ujímají a Buddha praví: „Neznám roz-

díl mezi kastami, mj zákon milosti jest pro

všechny.*' Tak jedná i Kristus. — Takových a-

nalogií by se dala nalézti ješt celá ada, bylo

by lze uvésti i mnohé vý^naminé analogie

z uení všech tchto tí náboženských velikán,doufám však, že i toto postaí, aby otevely se

oi tm, kteí doposud neprohlédli.

X)ykMpitel staroperský cl poslední soud.

Slaroperskd svdtost posledního pomazdnt a odchod duše z tla.

Podle zákona Zarathuštrova, když miazdajasna

(pravovící) umírá, pijde k nmu knz a za-

opati jej svátostí posledního pomazání. Pi roz-

4* 5/

žehnutých svtlech dáviá mu poslední útdhu, pi-pravuje jej na cestu do nebe, pi emž je pítomenjeden nebo dva psi, kteí pohledem odhánjí dévg.

Pomaže jej svatým olejem a šeptá mu do ucha po-slední modlitbu Ahiuna vairja a Gatha ahu vairjo,

kterou rovnž dévové se odpuzují. Když zeme,položí se ti dny na máry (katy) a odíkávají se

nad ním' modlitby pi rozžehnutých svtlech, ne-

bo tyto ti diiy ziápasí o jeho duši ameša špen-

tové a zlí dévové. Za isté duše nutno odíkatticet modliteb, za híšné šedesát.

Duši nebožtíka vedou tetího dne, podle toho

jak žil, bud diuchúvé dobí (nesmrtelní svatí) nebozlí dévové k nebeskému mostu chinvatu. Na do-

bré duše eká u mostu svatý S r a o š a a pevádíje za prvodu svatých jazat (andl) pes mostdo nebe. Most zdá se jimi široký a pohodlný.

Vahumano (syn lovka) povstane od stolce

a táže se píchozí duše, odkud pichází a ta

odpovídá: „ze svta pomíjejícího, ze svta ne-

pomíjejícího", naež jde dále k zlatým -trnmAhura Mazdy a Ameša špent. Duši zlou prová-

zejí dévové, most zdá se jí úzký jako vlas a

vstoupivší na néj, ítí se do propasti pekelné,

zející pod mostem. Tam je až do soudného dne.

Ped soudiiým dnem pijde vykupitel aošja a

vykoupí lidstvo od hích. Narodí se z nepo-

skvrnné panny, která se pjde koupat do po-

svátného jezera Kanžaoja a tam; oplo inna bude

ve vod plynoucím semenem Zarathuštrovýrn.

Krátce ped soudný^n dnem objeví se zna-

52

meni na slunci a na misíci, pijdou etná zan-tesení a boue, a v svét nastane lítost a kvílení.

Mezitím, co duše nov zhynuvších jdou pes ne-

beský niost, vstanou všichni díve již zemelí z

mrtvých, seberou tlesné své schránktj, které vzemi, vodu, ohe a v rostliny se rozložily, a

v plné tlesnosti a se všemi svýimi individuálními

vlastnostmi pjdou ped soud Pán. Všechnyskutky dobré a zlé uvidi každý ped sebou, takže

zlý na první pohled bude poznán vedle dobrého,

jako erné ovce mezi bílými (srov. Mat. 25, 32).

Zlí oddleni budou od dobrýph, jedni pi-jdou do pekla, kde ti dni trestání budou natle, druzí do nebe.*) Bude plá a kvílení nana svt, nebo muž oddlen bud od manželky,

bratr od bratra, pítel od pítele a všichni bu-

dou lkáti; dobrý nad zlým a zlý sám nad seboua plá zem podobati se budie plái ovce, kterou

pepadl vlk.

Pák roztaví se hory, rozlijí se po zemi a

všichW lidé miusí piiojíti tokem rozpuštného kovu.Tími bude rozsudek dovršen; nebof dobrým budese 2^dáti rozpuštný kov jako teplé mléko, kdežtozlí pociíovati budou hroznou jeho palivost. Tími

skoní se utrpení lidstva, nebo zlí budou tímto

ohíim' oištni, pestane veškeré utrpení a na-

vzájem všichni se poznávajíce a na rzné pí-

*) Ve Vcfldidátu, zákomui Zarathuštrov, jsoíu narzná provinní stanovenjyi písné tresty tlesné a

proto jim n-eujdou! híšníci ani o soudnij den.

53

hody se vyptávajíce, budou chváliti Ahura Ma-zdu. Pák nastane zápas mezi nesmrtelnými svatýmiAhura Mazdg a eledí Angramainjovou, v némždémoni zla podlehnou a budou zahubeni. Mazdaá Sraoša spoutají Angramlainja a zbaví tím svtod odvikého škdte. Vesmír bude naplnn A-hurem Mazdou a vše pejde v nesmrtelnost anebeskou dokonalost.

Pravovíd kesan nalezne v tomto pojed-

nání o spasiteli a soudném' dni jisté mnoho dáveno

známiý«?h mu již vcí, nebo podobn líí konec

svta a soudný den i kesanští knží. Ale ncojest pece jen znadii odlišné. Kesanští híšníci

budou se v pekle smažiti vcn, kdežto híšní ma-zdajasnové budou jen ti dini trestáni tlesn, bu-

dou jen krátkou dobu pociovati paltívost roz-

puštný<?h kov a jsouce tímto oištni ode všech

hích, všichni se opt v nebi sejdóu a budouvelebiti boha nejvtšího dobra — Ahura Mazdu.Jak vidt, pedstihlije v lidumilnosti kesanskéhoneúprosného boha i Ahur Ma^da primitivního

kultu Zarathuštrova.

Svátosti a obady.

B r á h m -á n i s m starých In d znal ná-

sledujících pt svátostí:

1. Kest novorozence v Gangu, neb ve sv-cené vod.

2. Konfirmaci (bimování), t. j. potvrzení oi-stij novorozence v šestnáctém roce.

54

3. Zpovéd (sviátost pokiání), která byla nej-

prve veejná, pozdji ušní u stoupenc kultu Kri-

šnova.

4. Svécení kiiéžstva (ordinace), pi které knézbráhtnv je pomasrán svatým olejem.

5. Svátost manželství.

S t a r o p e r s k ý kult Z a r a t h u š t r v znal

tgto svátosti :

1. Svátost pokání (zpovd).2. Svátost oltání (pijímání tla Pián).

3. Svátost bimiování (konfirmace).

4. Svátost „Kosti", kterou se ddtt> v sed-

mém roce uvádí pod ochranou knéze do života

a dostává ochranný pás proti zlým duchm.5. Svátost svcení knžstva.6. Svátost manželství.

7. Svátost posledního pomazání.

Kesl. V druhé knize M a n lu se uvádí, žedéko mmí bijt poktmo svécenoui vodbu nebo vodbuz posvátné ekjy Gangu díve nežli mm odpadne pu-pení šra a že miusi mix bgti vložena lžikou najazyk sl, med a rozpruštné máslo, pi emž nutnoodíkati pedepsanoiu oistnoiU) formuli.

V Adharvavéd se uvádí: Kdo po naroz^ísvém nebyl oištn ktem vodou z posvátné ék^Gangu a nad kijm nebyla odíkána posvátná oistnákestní formule, toho duše bude nucena vtlovati seznovu tolikráte, kolik let zstal ktem neoistn.

U Ind, kteí ví již od dob nepamétnýdi' v

oistu umýváním, je ovšem kest samozejmý. Vkesanství však tato oista vodou jasného kul-

55

tického významti ncniiá, je se zetelem k izraeli-

tismu, z nhož kesanství vgrstá, naprosto ci-

zorodou složkou obadní, z výííhodu moudrýmimuži (mudrci od východu, d nichž jest zmínkav evangeliích) na kesanství penesenou. — JanKtitel a Bratí esenští, v jichž zvycích je tolik

typických složek, vztahujících se na obady sta-

roindické, byli pravdpodobn odchovanci tchtomudrc z východu.

Oistu novorozente vodou jakožto ochranu

proti zlým duchm znají však i mnozí primitivové.

(Více viz v mé knize ,,0 pvodu a vývoji ná-

boženství".)

Bimováni: Manu II. 38 a 39. Každg bráhman(len kastg knžské) ped dovršením šestnáctcho roku,

každý kšatria (len stavu vojenského) ped dovršenímdvacátého roku a každg vaisja (len stavu mšan-ského i obanského) ped dovršením dvacátého tvrtéhoroku jest povinen podrobiti se oist. Kdo tak ne-uiní, nech je prohlášen za nehodného (neistého)a budiž vydán klatb a opovržení ostatních oban.

Adharvavéda: Kdo ped dovršením šestná-ctého roku se nepodrobí v chrámu- nové oist po-mazáním svatým olejem a odíkáním moditbu, Sa-vitri, budiž vylouen ze spolenosti zbožných lidí jakohanobitel slova božího.

Staro perským bimováním pipomí-ná se vícímu políkem tlesný trest, pede-psaný zákonem Zarathuštrovým na rzná prohe-šení a posmrtné útrapy v pekle, a pomazáním'na ele vná blaženost nebeská.

56

židm a cvangdistm byla tato svátost ue-

známa, její úel je v kesanství vb^c pochgbný anelze si o jejím vzniku mgsliti nic jiného, než žebyla z ttíito náboženství na kesfanstvi pene-sena nebo že mli náhodou kesanští církevni

otcové tentýž nápad, jako knží staroperští nebojako bráhmiáné indití, jimž kesané tak rádi pe-zdívali „pohané", aniž je napadá, že pohanství

jejich není o nic vznešenjší.

Zpiov: Manu 227: Híšník mže bgti zpro-štn svgch hídhú piznáním se k nim ped všemilidmi, litováním híšných in, modlitbou a pokánímn2b i dáváním almužng, nemže-li pokání odinitijinak.

Krišna íká: Posvte život svj prací, mi-lujte a podpoinuijte své bratriyi, istte tlo své umý-váním a duši svoui vyznáním hích; pak m/etcbez bázn oekávati poslední hodinu svého žití.

Buddhistití mnichové chodí rovnžke zpovdi; je tb zpovd veejná, t ). prohe-šil-li se nkterý mtiich jakkoli proti uení nebónormám, je povinen doznati to ped všemi ostat-

ními mnichy. Neuiní- li tak a vyjde-li to najevo,

je bez milosti vylouen z ádu. Nejstarší mnichse táže : Kdo se dopustil jakéhokoli poklesku, nechmluví, ti pak, již nejsou si vdomi viny, nechmlí. Nepihlásí-li se nikdo, opakuje starý mnichtuto otázku tikráte a pozoruje pi tom mnichy.

Tím je zpovd skonena. Pihlásí-li se nkdo,zkoumá se povaha viny a podle té se rozhodne,

kterak má býti odinna. Na laikyi buddhisty se

57

zpovéd nevztahuje. Je toliko prostedkem, abg se

pravidla ádu neobchiáztda a udržoval se poádek.Od mnicha buddhistického se žádá, abg byl mrav-ním vzorem lidem svtským, proto je zpovd unich dosti oprávnna. Buddhism mMiajanský (v

Tibetu, ín, Japonsku atd.), doporuuje však zpo-vd i laikm, a odvoduje to tím, že sdlí-li

nkdo své ving mnichovi anebo vgsloví-li je aspoped obrazem Buddhovým, že ulehí tím svémusvdomí a pipomene si tak v pítomnosti vyšší

mravní autority znovu vše, co konati nemá. —Buddhism mahajanský vznikl as v '3. stol. pednaším letopotem a chtje vyhovti potebám a

tužbám prostého lidu, od pvodního buddhismuse velmi udiýlil, zejména v praxi.

Veejná byla i zpovd staroper-skiá, ale vztahovala se na všechng vící, kteí se

za tím úelem shromaždovali v chrám. Poínalase formulí: Jatha ahu vejrjo (ptkrát), li-

tuji všech svých hích, všech mgšleneki

a skutk, kterými jsem se prohešil, mgšlendí,

slov i skutk tlesných i duševních, pozemskýchi nebeských, lituji jich ped vámi mazdajasnové

(vící)! Tebe, Pane, prosím, abys mi odpustil te-mi slovy (mgšlenkou, slovem i skutkem). Na to

následuje obsažné vyznání víry a kající híšník

pak jmenuje celé litanie hích, mezi nimiž nechybí

ani všechng nám známé výstednosti pohlavní. Poskonené zpovdi lituje híšník všeho, ím' se pro-

hešil proti ameša špentm (nesmrtelným' svatým),

lidem, spoleenským ádm atd.

Sodtost oltárnC

Po oisté hích následuje pijí-mání téla a krve páné v podobé ho-stie, pozstávající z okrouhlé piadsg mouné ve-

likosti dolaru, která se zove draona, a tenkého• ezu hovzího masa (mjaxiy), ptedstavujkrho tek>

Pm. Na to podává knéz fzaota) vkím kšáís haomou, ftfedstavujíd krev Páné- Takto oSšfeii

od hích a posfleni tem a krví Páné, oádbá-

zejí mazdajasnové z chrámu v blahém uspokojeni

a vracejí se opét do svýdi domov- (O prap-vodu tohoto obadu v kultech animistických po-

jednávám ve své knize „O pvodu a vývoji ná-

boženství.)

Obdobu této staroperské svátostio 1 1 á n í nacházíme však i v bráhmánismu. —

•

Bráhmác svétí pi tomto obrachi, jimž se odsfují

víd od hích, malé rýžové holáh) zvané pinda,

vkládá je do úst vkám a líto, miz je kousaji,

nediají jc v ústech rozplgnou a potgkají je. —Vina se pi tomto obadu neužívá, bráhmán drží

toHko kéBA se sonm ^lápójem boh) v ruoe.

Z tobo poznáváme, že v Indií bglo již oddob pradávných primáni pod jednou, kdežto

staí Peršané (IráncQ pijineli pÍ3d obo^Svatý Justin Tsgsi tento staropersl^ obad

svátosti oltání spati, lífi jej vefani podrobné a

stžuje á, že ert jej pohanským Peršanfim vští-

pil, aiyg tím AátSl Krista Pána. Je to ovsemvÁbí nespravedlivé od tohoto svatého, nébof Per-

59

šanc znali tento obad dávno ped vzííikemi ke-sanství a znali též, jak z náboženských spis sta-

roperskýich (Jasny) je zejmo, i mši, spojenou s

miováním féla Pán.

O 'Svátosti manželství se rozepisovati

nebudu, nebo ta byla spojena tém všady s ob-dobnými obady, jako v kesanství.

O svátosti posledního pomazáníviz str. 51.

Svátost svcení knžstva. — Kdyžbráhimlán je vysvicen na sluhu božího, pijímá t o n-

suru,*) jest opásán posvátným pásem a poma-zán svatým olejem. Další ceremonie neteba u-

Viádti, nebo jsou u všech tém nárofl v pod-stat stejné a liší se jen rznými, tomu i onomunáboženství vlastními rity.

Jen pro informaci zde pipomínám, že mni-

chové buddhistití skládají slib panické istoty —i

knží ve vlastním' toho slova smyslu bnddhismnemá — kdežto knží bráhmánští se žení, ale

tvoí zvláštní, nad ostatní smrtelníky vysoce po-

vznesenou kastu. Mnicíhové buddhistití netvoíkasty a skládají jen slib doasný. Z ádu mohouvystoupiti, kdykoli se jim tento stav zmehutí a

mohou pak žiti životem obanskýim. Pokud jsou

však leny ádu, musí zachovávati istotu po-

hlavní a proheší-li se nkterý z nich v tomto

*) O pvodu tonsmriyi v kultech animistick^ch viz

moiu kniho: O pvodu a vgvoji náboženství, kapitola:

„DénióKism".

60

smém, má to za niásledek vylouení z ádu. —Totéž platí o buddhistických mtiiškách. Ockrntchto biuddhistických ád je vyuovati a konati

milosrdenství a býti mravním vzorem. V zemída,

kde biuddhism zdegeneroval a uchýlil se k modlo-služb, kierou Buddha tak nemilosrdné potíral,

tomu ovšem tak není.

Obady a obadní pedmty.

Rženec je v Indii naprostou nezbytností,

zejména u bráhmián. Bráhmián jej nosí zav-šený kolem pásu, jako katolický knz a modlí

se každé ráno a každý veer uritý poet pe-depsaných m;odliteb k Višuovi, pi emž na r-ženci poet odíkaných modliteb poítá, jak u ka-

tolík je zvykem. Nkteí bráhmáni modlí se

každého jitra a veera i stokrát modlitbu k Vi-

šuovi. Ržence, jak z nkterých Suter je pa-

trno, bylo již v Indii hojn užíváno ped vzni-

kem' kesanství. — V katolické církvi byl tento

ducha ubíjející zlozvyk zaveden teprve ve 13.

století. Pravdpodobné proto, že zdál se býti církvi

katolické velmi vhodným k otupní vících a zí-

skání svtové nadvlády podle osvdeného vzoruindického.

,

Svcená voda je v Indii ve velké obliba piítá se jí zázraná moc stejn jako v kato-

licisimu.

Nic není vhodnjšího k oist od hích nežposvátný kámen Salagrama, namoený ve své-

61

ccné vodé. Jst proto nejskvélcjší živniostí obchodse svcenou vodou, s posviátnýíni kameny a rz-nými jinými posvátnými fetiši ped pagodaraj

indickými a zejména na poutniekýph místech (po-

dobné jako na poutních místech katolických). Azchytralost tchto kupc jest tak vdiká, že pro-

dávají v lahvích i vzduch z posvátných míst.

—

Kámen Salagrama namoený ve svcené vodé mái tu moc, že lze jím vy3voboditi pedky z na-raky (z pekla). K hrobm^ jdou bráhmiáni zpí-

vajíce, s procesím, v jehož ele neseny jsou so-

hy boh a korouhve s obrazy svtc (jako u nás

pi procesích je zvykem), zastaví se u hrobu ne-

šastníka, který je v pekle, položí na hroib ziá-

zraiý kiámen Salagrama siki pruhovaný! (ne-

bo takový je nejúinnjší), kropiáem stíkají nasvcenou yodu, íkají rzná zaklínání atd. a povykonaných ceremoniích oznamuje bráhmián, že

pedek polovinou tla z naraky byl vytažen. Pinásledujícím obadu již hlásí, že vysvobozen je

z pekla docela. Ovšem že vysvobození takového

pedka z pekla není laciné. A vše to pezírají hrdi

a uení vyšší bráhmiáni, ba jsou pímo nuceni to

trpti, i když s tím nesouhlasí, nebo mioc tchtonižších podvodník je ohromná. Povrivý lid je

v jejích rukou a jsou snad ješt nedotknutelnjší

než svatý otec Hlinka na Slovensku a jejich zá-

zraný kropá dlal tam ode diávtia a dlá dodhes

nemenší divy než délával v dob vrcholné slávy

církve katolické její kropá u nás. Výjimen vel-

kou zázranou moc miá voda z Gangu a jest

b2

proto prodávána ve vzdálen^h místech za velké

sumij. Pi ktu je v Indii rozdíl mezi vodou z

Gangu a obyejnou vodbiu svoeinoiu asi takový,

jako na p, pi ktu kesanského déka, bylo-li

poktno pímo vodou z Jordánu. Svcená voda,

které ctíá staletí p. Kr. bylo již hojné užíváno v

Indii, zavedena byla db katolicismu teprv|GI v 9. stol.

Není snad jediného obadu a zvyklostí, zejménav katolicismu, které by nemly pedchdce vIndii. Procesí, pouti k posvátným mistm, které

nutno konati péšky a které mnohdy trvají i léta,

relikvie svtc zázrané moci (na p. v Madtedodnes chovají v chrám plenky Krišnovy, jinde

opt chovají nehty i rzné jiné ostatky jiných

svtc, prosté je to týž podvod se zázranýimirelikviemi, který ztiámie z katolidké církve), zá-

zrané amulety, zázrané studánky, prameny a

eky, ceremonie na vyhánní zlých duch a jiné

zázrané nesmysly, jimž podobné vnesla v ke-sanství katolická církev, aby otupla a porobila

národy a získala svtovou nioc, a o kterých do-

dnes se doítánie v „Svatém Vojtchu", mají své

pedchdce v Indii.

Není pod sluncem^ rafinovanjších podvodníkna bráhmány a katolické knze. Obojí zneužili

povznášející víry a místo ni šíili nejpustší po-vru. Jedni iní tak jménem nejsvétjší trojice

bráhmlánské a jménem Krišnovým, druzí jménemnejsvétjší trojice kesanské a jménem Kristovým.Takový je rozdíl.

Mše, Vendidat sade, je dležitou slož-

63

kou kultu Zarathiuštrova a obsahuje tém všedinysložky mše kesanské, i aeremonie pi tom ko-nané jsou obdobné. Mši slouží vyšší knz, zvanýz a o t a a jemu pisluhuje knz nižší zvaný r a s p i.

Jak z náboženských spis staroperských lze

vystihnouti, mla mše staroperská podobný pr-héh jako mše kesanská. Introdukce j(úvod) ob-sahuje chvalozpvy téhož rázu jako kesanskékyrie a gloria, pak následuje obtování, pak po-

zdvihování (promování), pak iiásleduje teníboží zvsti (evangelia), pak pijde pijímiá-ní a finále. Knz pechází u oltáe, podle pe-depsaného ritu od místa k místu, te z posvátnýchknih, žehná, zdvihá kalich, pijímá hostii, pije

haomw, kropí svcenou vodou atd., mluví chvíli

sám, naež raspi mu odpovídá a nkteré od-

stavce odíkávají spolen. Mazdajasnové pi tomzpívají nábožné písn, a jak ze slov knží vy-

svítá, úinkuje pi mši i hudba.

Oltá byl pravdpodobn, jak obyejn j^st

zvykem, na povýšeném míst v ele chrámu a lišil

se od našich oltá jen tím', že plápolal na nmsyn boží — Agni — vný ohe. (Nám zbyla z

tohoto ritu vná lampa ped hlavním oltáem.)

Ve V i s p e r e d u (v mešním úvodu) mluví nej-

prve raspi a zve všechny nebešany, všechny ne-

smrtelné svaté, Ahura Mazdu, budoucího vyku-

pitele svta atd. a ohlašuje, že pípravy ke mši

již se poínají a že všechny obadní pedmty —z nichž nejvýznamnjší jsou barešma (kropáz ratolestí spletený) a zaothra (svcená voda)

64

-- jsou již pipraveny. Pak zve všechny pány.

píbytk, obce, družstev a okresu, všechny dívky,

ženy, mladíky a muže a ohvaloeí tm, kteí u-

zaveli satky z pokrevního píbuzenstva atd. Nato následují chvaloei, jež pronáší v obmnáchzaota a raspi, neb oba spolen a jež nám znanpipomínají kesfauské kyrie a gloria. Úvod se

koní litaniemi, jimiž se velebí nejprve Ohe,syn Ahura Mazdy, a postupn všichni svatí, piemž oba knží pedíkávají a mazdajasnové od-

povídají: Blaze vám! neb Svatosvatý!

Na to poíná jašna, skutená mše. — Vprvopoátku jsou chvalozpvy, které pronáší zaota

a raspi v obmnách anebo spolen, pi emžhraje hudba a mazdajasnové zpívají. Pak pi-jde obtování, jež poíná se slovy: V íiie-

úhonnosti obtuji pokrm, vodu, stromy (vtve)

a krávu (z jejíhož masa se pipravovala mjazda)

k usmíeni Áhura Mazdy, ameša špent, svatého

Sraoše, vznešeného a vítzmého. V neúhonnosti

obtují líaomii a prahaomiU ke smíení Fravašiho

a svatého Zarathuštry. V neúhonosti obtují díví

a kadidlo k tvémiu usmíení, Ohni, synu AhuraMazdy atd. Na to následuje - p o z á v i h o v á n í

(promování), pi emž zaota pozdvihuje svá-

tost oltáni, a raspi volá: Chvála budiž haom,manthrm (svatým písmm) a Zarathuštrovi ne-

úhonnému.*' „Pijdiž k nám ve své veleb-nosti!" na to obrací se k mazdajasnm a do-

dává: „Jezte všichni tuto mjazdu, kteíjste ji hodni ve své zbožnosti a ne-

5 65

úhon nos ti!" Po toimto obadu odíkáviá raspi

ješt jednu formuli, naež zaota pijímá prozatím

draonu a mjazdiu. Na to te zaota boží zvst(evangleium), což velmi pipomíná tení evangelia

v dirámech kesanských.

Pak následuje pijímání, jež se poíná:Utíkejte odtud dévové, dobrý Sraoša a zde meškáatd., což nakonec vrcholí chvalozpvem k Mazdovia Haom. Raspi pone pak odíkávati formuli:

„Jenž jedin z nás pocházíš — af dvojnásobnijim!,

trojnásobným atd. desateronásobnýn se stane, co

od Viás pochází" a podáviá zaotovi do pravé ruky

kalich s haomioiu. Zaota díve nežli haomu pije

odíkává následující formiuli: „Pijímiám, Haomomocný a moudrý, neúhonné, istorodé tvé tlo"

a pak teprve haomu pijímá.

Po tomto obadu následufe ziávrený oddíl-

mše, pozstávající z chvalozpv.Zde malá ukázka : Velebíme A h u r a Mazdu

neúhonného, pána všech' vcí, nejvyššího jazatu,dárce a ochránce všeho dobrého, tvrce všechdobrých stvoení ... V pokoe velebíme A h u r a

Mazdu a A š a v a h i s t u a prosíme, abychomdosáhli království Tvého, Mazdo Ahuro, navky vkv atd. '

Staroperská mše, jak vidti, pozstává z

tchže složek jako mše kesanská, jen pioad je

ponkud jiný. Tm; kteí mešní poad kesanskýneznají, jej zde pipomínám: 1. Úvod (kyrie); 2.

gloria; 3. boží zvst (evangelium); 4. credo; 5.

66

obtování; 6. sanktus; 7. pozdvihování (proniiéO'-

vání); 8. pijímiání; 9. finále (zakonení).

Mši, tak jak byla zde vylíena, sloužili knži*staroperští každého rána. Krom toho sloužila se

mše odpolední, požehnání a rzné jiné mšepíležitostné, zádušní (sirosá), dkbvací, oisfovadatd. Pi požehnání odíkávaly se litanie, z nichž

pináším' zde malou ukázku: Velebíme Ahura Ma-zdu a všechny nesmrtelné svaté od G a j o m a r e-

t h a n ai až Caošjai neúhannémii, který a pouhýduc?h, lovkem' se stane a lidstvo vykoupí —'

Velébímie! Velebíme vítzství Ahurovo a Caošjae,vykupitele vítzného — velebíme! Velebíme za-othru2 a barešma^ úvazkem ist spletené —velebíme! Velebíme vlastní duši svou a své fri-

v á š e^ — velebímie ! Velebíme neúhonné j a z a t y^

a všechny pány^ vcí neúhonných — velebí-

me ! atd. Velebíme S r a o š u^ svatého a vítz-ného, miocného ochránce svta, pána všech vcíneúhonných, který první miezi tvory obtoval A-huru Mazdovi pletenými barešmiem — velebíme!

Velebíme svatého V a h u m a n a^, moudrého o-

chránce všech mazdajasn, utíkámie se v jfeho o-

1 Prášíme, z mhož vzešli první lidé.

2 Svcená voda.3 Kropá z ratolestí spletenjj.

* Hndlé strážní.5 Hndélé.6 Svatí, nebešané.^ Slovo boží, prvodce diuší do nebe.8 SgK lovka.

67

Chranu — velebíme! Velebíme slova Zarathuštro-

va, skiutky dobe vgkonaiié i tg, jež budoucnvykonány budou — velebímle! atd. Ote dobytkaa všech lidí neiihonných, velký dáre všech vcidbbrýh — — — ochrauj nás a sestup k námve své neúhonnosti, innosti, štdrosti a všev-doucnosti . . . Sestup k nám! O h n i, nesmrtelný

synu A h u r a M a z d y atd. Velebímle O h e, synaAhura Mazdy — velebíme! Vekbím.e potomkyQhn, jazaty^ — velebímie! Velebímle potomky,kteí mieškají v píbytku Rašny^ — velebíme!

Velebímle frivaše^ neúlionné — velebíme! —Velebímie S r a o š u'^ vítzného atd. — blaze mu

!

Velebíme fthura Mazdu — blaze miu ! — VelebímeA m e š a š p e n t y^^ — blaze jim ! — Velebímevšechny muže velké a neúhonné — svatosvaté!

Velebíme Ahura Mazdu — svatosvatého ! Velebí-

me a m e š a š p e n t y — svatosvaté ! Velebíme

pedvídiání (Ahura Mazdy) svatosvaté ! Velebíme

Spenta armaitiî — svatosvatou! atd. — Ktomiu jist neteba poznámek. Na první pohled

každý pozná, odkud kesanství raiešní obadyerpalo.

Z miodliteb Íránec tém ani nevycházel. —Modlil se ped jídlem' a po jídle, ráno, když vstá-

^ Spoleník Mithrv, ochiráoce ped zlodji a

lupii.1^ ilrchaodlé, také mesiurtelní svatí ve všeobec-

ném slova smiysliu!.li Matka boží.

68

val, a veer, když šel spát, ped souloží a po

souloži, po zjištné polud, pi vykonávámí pi-

rozených poteb, pi stíháni neht a.vlas, pi

rozsvcování svtel atd. Pi kýichnutí dovolával se

pomioci Mazdy, tedy íkal podobn jako u nás

je zvykem pozdrav pán Bh.Výroní svátky Íránc se shodují s

výroními svátky svtovými, kteréž od nepamtnasvtili tém všichni národiové a stoupenci všeli-

kých vyznání náboženských. Jsou to svátky, ji-

miž v nejstarších dobách polytheistických kultoslavovány byly slunovratiý, probuzení a umírání

pírody, pibývání a ubýivání dne. My íkáme jim

vánoce, velkonoce, letnice a dušiky,Íránci jim íkali g a h a n b a r s (k upomínce stvo-

ení svta), N a u r o z (k upomínce pijetí zákonakrálem' Vištašpou); naše letnice slaveny byly tamk upomínce iVlithry a jeho oh a naše dušikymly i tam tentýž význam. Jak vidt, byli již

mazdajasnové znan vzdáleni od pvodního po-jetí svátk svtových a dali jim' již význam vzta-

hující se pímjo k jejich kultu.

Po tomto objasnní bude si mioci tená ui-niti aspo pibližný obraz o kultu ZaraLiiušírov

a sledóval-li pozorn všechny složky a jich výí-

znam, nepotebuje dalšího výkladu a uiní si již

vlastní úsudek o tom. Co z tohoto kiúLi pene-seno bylo do starého a co do nového zákona a

co pímo do pozdjšího kesanství. — Že kult

Zaraíhuštrv psobil skuten na výivoj starého

69

ziákona a na kesanství, o tom pochgbovati ne-

lze» Proroctví starého zákiona nevdí ješt nic odualismu, s nímž se shledáváraic v pozdjší a-

pokalypsis (ve zjevení), nevdí nic o vkíšenímrtvých, o posledním soudu, o pekle, o zlo-

bohu (ertu) atd. Satan starého ziákOna jest to-

liko andlemi soudcem, sedícím u trnu nebeské-

ho, není tedy zlobohem, ertem, v známém námslova smyslu a také peklo není jehb íší. Tchtopojm pvodní starý ziákon nezná. Andlé a arch-

andle starý zákon sice již zná, byli však v njvsunuty až po exilu. Znali je také dávno pedjeho vznikemí již staí Babyloané a odtud právpochiázejí (viz babylonská povst o prvních li-

dech) nejstarši kosmologické pojmy starého ziá-

kona. Pojem satana jako zloboha, odprce Jahve-

ho, sídlícího v íši pekelné, poslední soud, vzkí-šení ^td. vnesli Židé, v novjší dodatky starého

zákona teprve po svém! návratu z perského zajetí

a je tudíž vliv kultu Zarathuštrova na novotvary

starého zákona zejmý. Také židbvsfcé posvátné

chleby d r o a nejsou niím' jiným než staropier-

skou souástkoiu hostie — chlebem' draona.Kesanská svátost oltání jest zejmou ko-

pií téže svátosti staroperské a totéž lze íci i omši a o rzných jiných obadedi. A vyznavamtohoto kultu íkali kesané, jichž víra byla v

prvních stoletích jimi asto ohrožena, pohané. Colze pak íci o kesanech, kteí tolik obad a

dogmat z tohoto kultu pijali?

70

Je kf^ž pvodnim náboženským symbolem

kesíanskym-?

Kíž stal se bhem vk nejvýziiamnjším

symbolem kesanskýim a to proto, že v evange-

liích stojí psino, že Ježíš Nazaretský byl uki-žován. To ovšem íkají historicky nespolehlivá

evangelia, ale jinak to historicky prokázáno ne-

ní: naopak historie nás uí, že takovýto trest

smrti nebyl obvyklý v dob Ježíšov ani v Pa-

lestin, ani v jiných provinciích tehdejší veleíše

ímské. Avšak podle evangelií by tomu tak býti

miusilo, nebo souasn s Ježíšem byli týmž zp-sobem popraveni ješt dva prostí zloinci, což

svdí o obvyklé poprav tohoto druhu.

Proto plným' právem prohlašují moderní ba-

datelé, aniž lze jim' se stanoviska historické vdyodporovati, že ukižování Ježíše Nazaretského je

toliko legendou, ; smyšlenou za úelem, aby se

vyplnilo proroctví starého- zákona, kde v nespráv-

ném eckém pekladu je v 22/17 žalmu psáno:„Nebo psi ob skoí li mne, rota zlost-ník obklopila mne, zprobíjeli rucemé i nohy mé." Zprobijení rukou i nohou je

nejlépe mljslitelno na kíži a proto vybájili evan-

gelisté, chtjíc^ dokázati vyplnní tohoto proro-

ctví, legendu o ukižování. Ale šastnou i ne-

šastnou náhodúu se pozdji zjistilo, že toto místo

zní v hebrejském originále, jehož pisatelé evan-gelií, píšící arménský nebo ecky, neznali, jinak,

a tak stalo se, že vznikla sice nová, niími ne-

71

odvodnná legenda, ale proroctví starého zákonase pece jen nesplnilo, nebol miísto to zní v o-

riginále takto: Rota zlostník se zavsilajako lev (Kaari) n a r u c e m é i n o h y m é.

Je proto velmi pravdpodobné, že kdyby byli

evangelisté znali originál hiebrejský, že bychom'dnes nemli legendy o ukižovainém Jažíši z Na-zaretu. A podobných omyl, aby se splnilo pro-

roctví starélio zákona, ^vzniklo z nesprávnéhopochopení pvodního textu velmi mmoho a ty

daly podnt k mnohým, nikterak jinak, než tmitoomyly odvodnným legendám ze života Krista

Pána.

Naproti tomu byl kíž od nepamti jediiim z

nejrozšíenjšítíi a nejoblíbenijších symbol ná-

boženských u všech národ starovkých, pstují-

cích kult svatého Ohn a s ním související kult

Slunce. V staré Indii a v Iránu byl dokonce vespojení s ideou vykupitele a božské, trojice.

Tímto nejstarším vykupitelem a dobrodincem

lidstva bjjl Ohe, Agni (srovnej staroslovanské

Ognij, t. j. Ohnivec), bh domácího krbu a o-

(íhránce ped zlými duchy, kteí se za temných

nocí potulovali po ddinách a obtžovali lidi i

domácí zvíata.

Jedním z vyšších boh, jen-ž uvádn byl ve

staré Indii v souvislost s kultem Agnihio, byl S a-

V i s t r i, bh Slunce. Agni — ohe — byl jeho

synem, bydlícím pro spásu lidí na zemi, tedy vy-

kupitelem. Mája byla jeho matkou a tesaTvasti (zhotovitel skobového kíže, svaistiky, z

72

níž se Agni pomocí pramanthy (rotací tyin-

ky narodil), byl jeho pstounem'.

Celé mystérium kultu Agniho spoívalo v ob-

adném rozdlávání ohii. Knz kladl na oltá

devný kíž (svastiku), v jehož stedu byla jam-

ka, zvaná Mája, do jamky zasadil rotací tyinkuPramanthu, pomocí miotouz uvedl ji v po-

hyb, až tením' vzešla jiskra, t. j. novorozenývykupitel Agni. Od jiskry se vzala uchystaná

suchá tráva, pikládalo se díví, pomazané sva-

tým máslem, jež dala kráva, zvíe posvátné, a

když ]i[ž (ohe míohutn plápolal, poléval jej knzsomou (nápojem boh), který pinesl osel z hor,

také jedno že zvíat posvátných. Pomazáním dq-

stalo se Agnimu zvláštního kultického významua nazýván byl proto Akta (poniazaný), což pe-loženo do etiny je Christos. Jiný knz ovíval

ohe vjíem^, ímž zpsoboval posvátný vánek(dech svatý) Váj, kterým se novorozený Agniudržoval pi život.

Ohe na oltái vesele plápolal a pítomní za-

notovali zbožnou píse: „Ó, Agni, svatý, o-

išu jící o hni, který jsi vtlen ve di.e-

v a k Ziáícímu plameni se povzná-šíš, ty jsi tou božskou, všady skrytoujiskrou a slunce vznešenou d u š í." Akdyž Agni takto plápolal a vysílal k nebi sloup

koue, vili vyznavai tohoto kultu, že syn boží

spiojuje se s otcem nebeským a tlumoí jejich pánía prosby. Chléb, somia, miáslo, obilí a jiné vcipinášeny byly svatému ohni za ob, aby je

73

stnávil a pemienné v pokrm boh donesl je otci

nebeskému. Tak stal se Agni prosted-níkem obti, pi emž — dohoev —sám sebe obtoval Takbvé je nejstarši my-steriumi vykupitele, syna božího, inarozeného nakíži, kdežto Kristus, piosledhí mythický vyku-pitel, umírá na kíži.

'

Oba se však rodí podle povstí v den zimníhoslunovratu, t. j. v den, kdy slunce pone pibý-vati, což pipadalo podle názor starovkých ná-

rod na den 25. prosince. Kult Agniho je ne-

pochybn mnohem starší nežli nejstarši písn rig-

védskc a proto symboly tohoto kultu svastiky (sko-

bové kíže a obyejné pravidslné kíže) nacházímena nejstarších památkách všech starovkých náro-

d, již pstili kult ohn a slunce. (Podrobínji o výrvoji kíže viz v knize ,,0 pvoda a vývoji má-boženství".) V kesanství dostalo se mu kulti-

ckého významu omylem pedem i^vedeným a kul-

tický jeho význam vystupován v nm tak ve-

lice, že stal se kíž fetišem, pro který se navznešené uení Ježíše z Nazaretu zapomnlo.

A dodnes svádí zpohanštlí kesané o tento,

nikterak s osobou Kristovou nesouvisející fetiš po-

hanský kruté boje, v domnce, že hájíce kíž,

hájí kesanství.

74

Závr,

Tím, 00 bglo zde eeno, nechci ovšem po-

pírali, jak asto se dje, skutenou jsoucnost Ježíše

z Nazaretu a prolilásiti jej prost za osobu mythi-

ckou. Teba nemiáme pro existenci jeho osobnosti

doklad naprosto spolehlivých, zdá se býti pecejen nepopiratelné, že žil a vgslovil i mnohév pibližné formí, jak nacházíme to v evangeliich.

Ovšemi velmi mnoho bylo k tomu pidáno a ke-sanství pizpsobeno vlivem nauk jinýííh. Ba lze

dokonce pedpokládati, že i na Ježíše saméhopsobily vlivy cizorodé, které v jeho dob se vPalestin siln uplatovaly. J^n tak Izie si vy-

svtlili pekvapující analogie mezi mnohýíni su-

tami buddhismu palijského i mahajanského a

výroky obsaženými v novém ziákon a podóbn i

mezi Bhagavadgitou (pedstavující uení Krišno-

vo), a výroky v evangelií(íh kešíanských. O ta-

kbvýtíhto analogiích bylo by lze napsati tlustou

knihu. Kesanství je nesporn mnohem bližší ziá-

sadámí uení staroindiCkého nežli židbvství, z n-hož vzešlo. Avšak vlivy ty n^poínají se uplat-

ovati teprve vystoupením Ježíše z Nazaretu; á-stené, ovšem ješt velmi nepímé vlivy nadilázíme

již v kodexu dokoneném asi v pátém století

p. n. 1. Avšak velmi patrné jsou již tyto vlivy

u mnohých prorok, o které se, jak z evangelií

zejmo, zajímal jak Ježíš, tak i jeho následníci

75

nejvíce. Jan Ktitel represOTtuje však již skiute-

ného asketu staroindicíkého a Bratí eseoští tvoíkomiinistiké ol ce, ízené podle písných pravi-

del, v nichlž idiee výichodu a izraelitismiu svornse snoubí, že askese, jíž pstil Jan Ktitel i také

obce Bratí eseiiskýich, vznildy v Palestin podvlivem ueni cizorodých, vyplývá velmi zejm znázoru ostatních žid na tyto obce i na askety

proroky, jež snažil se Jan Ktitel a jiní následo-

vati. Pravý ži ! nikdy s nimi nesouhlasil, nýbržironisoval je. Misie buddhismiu mahajanskéhb, jež

v tetím' století p. n, 1. psobila všemi smry, milajist znaný vliv na to, co známe z knih pro-

rok, a vliv ten šíil se dále a uplatoval se

nejrznjšínl zpsobem, židé této dúby podrželi

sice svého národního boha, ale pod vlivem to-

hoto nového ueni pestává býti bohiem mstivým,

jak |ej známíe z tak zv. knih Mojžíšových, stává

se dobrotivým^ niebeským otcem svého maroda. —A protože národ trpí následkem! rozštpenosti a

je blízek ziániku, chiápou se jeho diuchbvní vd-cové, proroci, idee miesiášské, kterou poznali jed-

nak v zajetí babylonsko-pierském', ale která byla

šíena pozdji i misií buddhlstidkou. Pt set let

po Buddhovi, t. j. asi v té dbbš, kdy narodil se

Kristus, mtl podle buddhismiu pijití nový vyku-pitel lidstva, nový Buddha, nový miesiáš, jménemMatheya. Á to by! nepochybn onen miesiáš, je-

hož píchod prorokovali pozdjší proroci nebpdo jidhž úst se aspo toto proroctví kladlo; onto byl, jehož bezprostední píchod hlásal [an

76

Ktitel a který nakone<? byl zosobnn v Ježíši

z Nazaretu,

Apoštol Pavel jde ješt diále. Do jeho úst

aspo se kladie výrok, že ,,0 1 e c nebeský je

skrze všechno v nás všech", tedy výrok

ist pantiieisíický, jak jej známe z uení staro-

indického. Je to vrcholná, mejkrásnjší idea o bohuotci, jež je vyjádena v evangeliích kesfanských.

Pozdji dochází kesfanství k úpadku. Pi-jímiá ideu božské trojice, ímž ruší zásadu mono-theismn, aniž to mže njak odvodniti. Pijímá ^

též v rzných jinýjch náboženstvích oblíbeinou i-

deu bohorodiky a záhy i zástupy svatých, jimiž

podle vzoru staroeckých božstev dává rzné o-

chranné funkce. Vzniká víra v úinek obad, ktetiá

jejich vykonavatelei, Iknzie, povyšuje nad bohy,

nebo obadem lze každé božstvo piiiutiti, aby

vykonalo to, eho si vykonavatel obadu peje. —Ujímiá se záhy i fietišism a jiné zvyfaj animistické,

víra v zázraky a podobn a v této zdegemerovanéíormi je do dnes representuje katolidsm. (O vli-

vech obad animistických na kesanství a o je-

jich vzniku pojednávám! podrobme ve své knize

„O pvodu a vývoji náboženství".)

Kde se vzaly v kesanství legendy podobnétm', jichž ukázku jsem pinesl v této knížce,

nech zodpoví si každý sám!, nebo pímých do-klad pro to nemiáme. Jen to je jisté, že jsou le-

gendy ty mnohem starší než kesanství. * Legendy

*) Bližší 10 viýivoji starého zákona a Mojžíšoviviz v mé koížce Náboženství velikáni všech

77

vztahující se na starý zákon pijali Izradité

pochybn teprve v zajetí babylonském', nebo vté dobé dokonuje s£ z tí rzných redakcí (Jiáh-

visty, Elohimisty a kodexu knžského) to, emuíkáme pt knih Mojžíšových a kniha Josue; kni-

hy prorok vznikají mnohem pozdji.*) Legendyvztahující se na nový zákon, pizpsobili kultu

Kristovu patrn pozdjší apoštolov kesanští posmrti Ježíšov. Ti je slyšeli pravdpodobn vy-

právti od mudrc z východu, o nichž se inízmínka v evangeliích, legendy se jim zalíbily a

oni, vidouce v nich vhodlný podklad pro šíení

nového uení, pioužili jich ve vztahu k osob Kri-

stov; tak se legendy dostaly z ústního podání i

do evangelií pozdji sepsaných.* Je tímto výkladem kesanství ohroženo? Ni-

koli, padá tím jen dogma kesanského kultu a

kesanská povra. Uení Ježíše Nazaretského z-stává tím' nedoteno. Prmrnýpi lidem, vícímv osobního boha mže sloužiti dále za podklad

kesanské mravní vý^rhovy.

vk (illustrované vyidání pro dbspívajícíi mládiež).

Vyjde v dbb nejkratší zia velmi nízkou cenju. Ob-sah: 1. Úvlod: 1. Jak vzniklo náboženství i obrszz dobiji pedhistorické. 2. Velký d!u(íh; obírat ze ži-

vota viyznava taltui pedikl,. 3. Vánoce pravku;obraz Z2 života vyznava náboženství pírodních. II.

Náboženští velikáni: d. Kong-fu-tse, Cína. 2.

Krišna, Indie. 3. Biudtíha, Indie. 4. Achiuienaton, Egypt.5. Mojžíš. i6. Ježíš Nazaretský. 7. Mohamed. 8. Hus.Dodatek: sátyry : 1 . ínská povést o svaté ši-

benici. 2. Blázen. — Vše je líeno ve form povídek.Ke každémiu diji je obraz, formát kvartovjj.

78

Jedin ti, již pojem osobního boha na zá-

klád moderních vdeckých poznatk pekonali,

miusí se opiti o mravouku jinou, plgnoiocí ze zá-

kona kausálního (zákona píiny a úinku) a z

pirozených vztah spoleenskýich. O této mra-vouce pojednávámi obšírn ve tvrtém a v ná-

sledujících íslech „Kultury lidství", asopisu pro

pirozenou mravní výchbvu, vycházejícím v Par-

dubicích, a vedle ttoho i ve zvláštní brožurce,

která vyjde v nejbližší dob pod názvemi „Mo-n o t h e i s m! u s, p a n t h e i s m u s a b u d d h i s-

mus". Srovnání svtových názor a mravníchzásad. Tam obeznámí se každý, kdo pekonal víru

v boha, se starými, osvdenými ziásadami piro-zené mravouky bez boha, a naleze tam' i vcnépokyny, co dlati^ aby prospl spolenosti i sob.A srovnáním' výše uvedenýidh svtových názorvystihne nejlépe slabiny svtovýcrh názor thiei-

stických a vysokou mravní hodnotu svtového ná-

zoru, který se pomyslným pojmm vyhýbá a staví

na skutetiosti.

79

o B S A H:Úvod sír. 5.

Staroindická genésis „ 9.

Povst o stvoení andl a jejich zkoušce . . . . „ 10.

Pvod dobroboha a zioboha „ W.

Staroperská, neboli iránská genésis „ 13.

Slovanské povsti o pvodu svta „ 15.

Babylonská povst o stvoení svta a prvních lidech „ 17.

Legenda o Adimovi a Hév „ 19*

Staroindická legenda o potop svta „ 21.

Babylonská povst o potop svta „ 23.

Legenda o Adgigártovi, staroindickém Abrahámovi „ 25.

Zvstování vykupitele o . . „ 27.

Narození a život neposkvrnné panny (bohorodikyDevanaky 29.

Vtleni a narození vykupitelovo „ 33.

jiná legenda o narození vykupitelov „ 35.

Krišna legendární a Krišna historický „ 41.

Buddha legendární a Kristus 45.

Vykupitel staroperský a poslední soud „ 51.

Svátosti a c brady „ 54.

Svátosti oltání . , str. 59^ 66.

Obady a obadní pedmty str. 61.

Mše síaroperská . 63.

le kíž náboženským symbolem kesanským . . „ 71.

Závr . . „ 75.

SO

RUDOLF MÁŠA:

O PVODU A VÝVOJINÁBOŽENSTVÍ.

Dva svazky 376 stran. — Cena K 24-20.

Spis tento je úplná novinka v naší literatue. Na základ vdeckéhobádáni seznamuje, jak vznikalo náboženské cítní u pralidí a jak

postupn tyto nejprlmitivnjší city vtlovaly se do vyšších nábožen-ských celk a jsou patrny ve všech dnešních církvích. Uení o božskémpvodu rzných náboženství rozplývá se v nive ped pádnými argu-menty spisu. Autor volil opt lidovou formu vypravování, zpestenourznými zajímavými náboženskými zvyky divoch, jak nám je podávajícestovalelé, nebo líením povr a legend pravkých lidí, jak je za-chovaly kroniky, neb jak se dostaly ústním podáním až do našich as.Nejvíce vnoval místa našim slovanským zvykm, z nichž mnohé jsouúpln u nás neznámé a jež nám krásn osvtlují tajemstvím zastenýživot našich pedk. Doporuujeme vele tenám „Po stopách sta-

rého a nového zákona", protože mnohé tvrzení tohoto spisu naleznouješt více podepeno. Pro n také snížili jsme cenu knížky na 20 K

i s poštovným pi zaslání dolejšího kuponu.

Zde odstihnte a zašlete v nezalepené obálce s ^ hal. známkou.

Z nakladatelství Frant. Svobody v Nuslích p. 446

Žádám za sníženou cenu K 20*— spis „O pvodu a vývoji

náboženství". Peníze zasílám souasn poštovní poukázkou.

\ Bez tohoto úplná adresa

:

^\ kuponu

Documents

Po stopách starého a nového zákona