[1]

Typografiehttp://petr.olsak.net/bi-typo.html

[2]

Co je typografie?

Forma informací zaznamenaných pomocí písma zejména v případětisku a při prezentaci na počítačích.

Je na pomezí mezi řemeslem a uměním.

Jiné vymezení: Typografie = grafická úprava tiskovin.

Slovo je odvozeno z řeckého typós (znaky) + graphein (psát). Znakybyly za rozkvětu říše Římské tesány do kamene. Slovo typos má itento význam.

[3]

Dobrá typografie?

Není vidět.

Je nerušivým nástrojem ke sdělení obsahu informace.

Ctí nejdůležitější pravidlo: čitelnost. Čtenář nesmí být unavovánani rušen.

Podřizuje se staletým tradicím.

Jen u některých akcidenčních tiskovin může v rozumné mířetypografie „vyčnívat“. Pak se blíží užitnému umění.

Jak rozpoznat kýč od umění? Neexistuje algoritmus. Jděte do gale-rií na Picassa, Botticelliho, Dalího, Durera, Gaugina, Gogha, Alše,Špálu, . . . Nasajte atmosféru, nechte to do sebe absorbovat všemismysly. Po mnoha letech pak poznáte rozdíl mezi kýčem a uměním,ale také to nebudete umět pojmenovat.

[4]

Mezníky v historii• Řeč (????? př. n. l.)• Písmo (cca 4000 let př. n. l.) Mezopotámie,

Sumerové, Akkadové, dále Egypťané, Féni-čané, Řekové, Římané, . . .

• Papír (105 n. l.) Čína, Čchan-Lun. V Evropěvýrazně později

• Knihtisk (1440) Německo: Gutenberg, Nizo-zemí: Coster, Francie: Waldvogel

• Tisk z plochy, litografie — Alois Senefelder (1800), výrazněpozději: forma připravená fotochemicky, ofset (1905).

• Rotačky, válec proti válci — (1866) pro deník Times• Fotosazba, osvit tiskové formy z filmů (1960)• Počítače — linotypy řízené strojem (1960), TEX (1979), Post-

Script, PageMaker 1.0 (1985), počítač pro každého (1990), . . .

[5]

Technologie knihtisku

• Tisk z výšky

• Jednotlivé litery (rozkládací/skládaci forma)

• Razníky, matrice

• Slévadlo: odlévaní liter matrice

• Tavitelná slitina: olovo, antimon, cín

• Vylepšení složení tiskové barvy: saze, oleje

• Tiskařský lis inspirován vinařským lisem

[6]

42řádková bible

[7]

Litera — písmová kuželka

• Výška sazby: normalizo-vaná na 23,55 mm

• Noha + zrcadlově obrácenýreliéf písmene

• Stupeň písma: shodný procelou písmovou sadu

• Šířka litery: proměnlivá

• Výplňkový materiál: čtver-čík, půlčtverčík, třetina, osmina

• Kerning pomocí pilníku, kousků filmu atd.

[8]

Míry v typografii

• Tyto míry byly používány dříve, než vznikl metrický systém. Bylopodle nich odlito velké množství písma, typografové se metric-kému systému nepřizpůsobili.

• Princip: stopa = 12 palců, palec = 12 čárek, čárka = 6 bodů, tj.palec je roven 72 bodům. Jenže stopy byly různě veliké. . .

• Didotův bod v kontinentální Evropě vychází z francouzské stopy= 32,48 cm, bod = 0,367 mm, dvanáct bodů = cicero.

• Anglosaský systém, anglická stopa = 30,47 cm, bod (point) == 0,351 mm, dvanáct bodů = pica. Ve výpočtu vznikly jakésizaokrouhlovací chyby.

• Současný americký palec (25,4 mm) má bohužel 72,27 anglosas-kých pointů. Proto Adobe zavedla „počítačový bod“ = 1/72 palce == 0,353 mm, dvanáct bodů = pica. Dnes nejpoužívanější systém.

[9]

Názvy stupňů písma (Didot, Fournier)

6 bodů — nonpareille

7 bodů — kolonel

8 bodů — petit (typicky pro poznámky pod čarou)

9 bodů — borgis

10 bodů — garamond (nejčastěji používaný stupeň)

11 bodů — breviář

12 bodů — cicero (podle Didotova bodu), pica (podle pointu)

14 bodů — střední

16 bodů — tercie

20 bodů — text

[10]

Vývoj tiskového písma

• Gotická textura: Gutenberg 1440

• Dynamická (renesanční) antikva: Nicolas Jenson (1470), dnespísmo Centaur, Adobe Jenson

• První kurzíva (italika): Aldus Manutius, Francesco Griffo 1500

• Další typografové renesance: Claude Garamond (1480–1561),Christoph Plantin (1514–1589), Wiliam Caslon (1692–1766)

• Přechodová (barokní) antikva: John Baskerville (1754)

• Statická (klasicistní) antikva: Firmin Didot (1783)

• 19. století: písma pro plakát různé kvality. Stanley Morison:Times Roman

• Bezserifová písma: statická (Helvetica, Univers), dynamická(Gill), geometricky konstruovaná (Futura).

[11]

Jenson

[12]

Francesco Griffo

[13]

Klasifikace písma

[14]

Co přinesly počítače?

• Každý (často laik) má pod rukama sazárnu. Dříve byla sazbařemeslo, řemeslníci byli vyučeni v oboru.

• Řemeslo mnohdy ztratilo návaznost: typicky kdo uměl s počíta-čem neuměl původní řemeslo a obráceně.

• Bývalé oborové normy a ČSN vyšuměly do ztracena. Staré po-stupy práce přestaly existovat.

• Počítače přinášejí obrovské množství nových technologickýchmožností: kerning, tisk přes sebe, barvy, písmo implementovanépomocí beziérových křivek připraveno ke snadné transformaci,algoritmy a automatizace zlomu sazby, okamžité náhledy,kontrolní tisky na laserových tiskárnách, . . .

• Výtvarníci a odborníci mají možnost nové technologie využít.Je třeba to „nepřehnat“ s kreativitou. Nelze čtenáře překvapitněčím jiným, na co nebyl zvyklý.

[15]

Autor je nyní bohužel často i sazeč

• Dříve existovala dělba práce a lepší oddělení obsahu od formy.Dnes je často za formu dokumentu zodpovědný autor sám, pro-tože má k dispozici počítač, který mu formu dokumentu umožní„udělat“.

• Lidé se ve škole učí psát na správných místech tvrdé a měkké i/y,ale neučí se, jaký je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou. Dříveto nepotřebovali vědět, dělali to za ně sazeči.

[16]

Mikrotypografická pravidla

Dříve byla tato pravidla zahrnuta do ON 88 2503, ta přestala platitv roce 1994. Dnes je možné použít ČSN 01 6910.

• Spojovník (-)

Propan-butan, dělení slov, zvádne-li to sám, ISBN 80-7302-007-6,slovník česko-anglický.

• Pomlčka na čtverčík (—) a na půlčtverčík (–)

Chceme-li oddělit části věty — od jiné části věty. Kratší pomlčkave významu „až“, nebo dálnice Praha–Brno. V těchto případechbez mezer kolem.

• Další „vodorovné čárky“: mínus a podtržítko.

Třeba ve vzorci −a2−b2 je první minus unární (bez mezery) a druhéminus binární (s malými mezerami z obou stran). Podtržítko senepoužívá.

[17]

• Tečky čárky, středníky.

Nemají před sebou mezeru, za sebou mezeru mají. Otazník, vy-křičník, dvojtečka mají před sebou vlasovou mezeru (nedělitelnou)nebo (není-li k dispozici) nemají před sebou mezeru žádnou. Zá-vorky nemají zevnitř mezeru, z vnějšku ano. Sazba data 23. 5.1983 nebo 23. května 1983. (Všimněte si mezer za tečkami, lidéje tam často nedávají!) Interpunkce pro konec věty je v závorce,pokud je v závorce celá věta (viz předchozí závorka), jinak je čárkaa tečka až za závorkou (jako zde). I ve zkratce s. r. o. jsou mezeryza tečkami, ale zúžené.

• Výpustka neboli elipsa (. . . )

má často ve fontu svůj obraz, když ne, pak musí být vhodněvzdušná. . . Samotné tři tečky vedle sebe jsou často nevhodně na-tlačeny na sebe..., takže to by se vyskytovat nemělo. Výpustka nakonci věty nemá za sebou čtvrtou tečku.

[18]

• Uvozovky

V českém jazyce se používají „takovéto“ uvozovky, velmi výjimečnětéž »takové« uvozovky. Ačkoli jsme si je vypůjčili od francouzů,používáme je opačně než oni. Uvozovky uvnitř uvozovek mohubýt ,jednoduché‘. Je diletantismus používat symbol ”palce” místouvozovek! V angličtině se používají “takovéto” uvozovky.

• Stupeň (◦), procento (%), jednotky

Stupeň se sází s malou nedělitelnou mezerou za číslovkou: 10 ◦.Symbol se přilepí na písmeno C, jedná-li se o stupně celsia: 10 ◦C.Procento ve výzmanu „čtyřprocentní“ se váže na číslovku (4%), aleve významu „čtyři procenta“ musí mít mezi číslovkou a procentemnedělitelnou mezeru (4 %). Jednotky měr a vah mají mezi číslovkoua jednotkou nedělitelnou třetinovou mezeru (15 km).

[19]

• Mezery

Mezi slovy jsou mezery mírně pružné (pro možnou adjustaci textudo bloku) se základní velikostí kolem třetiny čtverčíku. Pružnosti velikost navrhuje autor písma). Za tečkami za větou mají ame-ričani zvětšenou mezeru, my naopak mezeru mírně menší neboaspoň stejnou jako mezislovní. Mezery dělíme na pružné a ne-pružné a na mezery umožňujicí dělení a nedělitelné. Nepružnémezery vkládáme např. mezi odrážku a začátek textu ve výčtu.

• Předložky, spojky

Za předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, O, o, U, u a za spojky I, i, A,se vkládá pružná nedělitelná mezislovní mezera. Tato písmenacoby samotná slova nesmějí zůstat na konci řádku. Spojku „a“ lzerozdělit zprava zleva.

[20]

• Dělení slov

Dělíme podle slabik. Ovšem nedělíme tak, aby na konci řádkuzůstalo jediné písmeno (o-/hmatat) a pokud to je možné, nene-cháváme ani na dalším řádku dvě a méně písmen (odva-/ha). Takénedělíme tak, aby vznikla slova vulgární nebo vyvolávající nevhod-nou asociaci (sle-/pička, kni-/hovna, tele-/vize, tlu-/močím).

• Dělení v mezerách

Dělit implicitně lze v každé mezeře. Výjimku tvoří mezery za před-ložkami (viz výše) a dále na mnoha dalších místech: za tečkouv datu, v mezeře mezi číslovkami a jednotkami, mezi trojcifernýmiúseky delšího čísla, před pomlčkou, za tečkami ve víceznakovýchzkratkách (s. r. o.), před výpustkou (. . . ). Korektor vždy přejedezrakem pravou hranu textu a během chviličky rozpozná chybnádělení.

[21]

Matematická sazba

Proměnné (a obecně označení matematických objektů) sázíme vý-hradně kurzívou, nic dalšího není skloněno: číslice (pořadové), zá-vorky a další symboly, ustálené znaky pro funkce, limity, fyzikálníjednotky atd., vše je vzpřímeno.

Dojde-li matematikům abeceda (což je velmi časté), mají dále řeckápísmena (mínusky kurzívou, verzálky vzpřímené), zdvojené tahy,skripty, frakturu.

Vektory: podtržení nebo šipka nebo bold sans serif skloněný.

Osa matematické sazby, tečka na ose, tři tečky dle kontextu.

Mezery kolem binárních operací a relací, rozlišovat < a ⟨.

Indexy, exponenty (100, 70, 50).

Vzorec v odstavci a na samostatném řádku.

[22]

Vyznačování

Zdůraznění v textu děláme kurzívou, která nekřičí, ale je vidět,že je slovo zvýrazněno. Ve speciálních případech, nebo z dobrýchtypografických důvodů můžeme použít tučnou variantu stejnéhořezu písma, ale ta nám rozbourá jinak jednotnou šeď odstavce. Jenutné se vyhnout vyznačení prostrkáním (čtenáře to ruší) a užvůbec není vhodné něco podtrhávat.

[23]

Korektury

• podle důležitosti dokumentu

• profesionální korektoři a korektorské značky

• autor může dělat korektury svého textu až několik dní po na-psání

• často pomůže vytisknout si dokument a odpočinout si od počíta-čového monitoru

• u důležitějších dokumentů nechá autor zkorigovat text někýmjiným (nemusí se nutně jednat o profesionálního korektora).

[24]

[25]

Struktura dokumentu

• písmeno

• slovo

• věta

• odstavec

• (pod)sekce, sekce

• kapitola

• část

Některé elementy této hierarchie mohou chybět (kapitola, část),ale bez některých se skutečně neobejdeme (odstavec).

[26]

Zalomení odstavce

• Levý praporek nebo adjustace do bloku

• Volba odstavcové zarážky a řešení východové řádky

• Vertikální mezery mezi odstavci

Při adjustaci do bloku pružíme v mezislovních mezerách, spíšestlačujeme než roztahujeme. Je krajně nevhodné pružit v meze-rách mezi písmeny uvnitř slova, vypadá to jako slovo zdůrazněnéprostrkáním a navíc to ruší čtenáře. Lepší systémy dovolí mírnoudeformaci písmen (rozšíření, zúžení), které musí mít meze nasta-veny tak, aby to oko čtenáře nepostřehlo.

Někdy je možné nastavit zlom do režimu „visící interpunkce“ (jakov předchozím odstavci). Vyvolá se tím lepší pocit kompaktníhobloku, protože spojovníky uvnitř bloku narušují pravou hranusazby.

[27]

Stránkový zlom

• Kapitola je analogie odstavce, nyní pracuje zlom strany.

Na začátku kapitoly (na nové stránce) máme stránkovou zarážkua na konci kapitoly východovou stránku.

• zákaz vdov a sirotků

• stránkový rejstřík

• důraz na otevřenou dvojstranu

• číslování stran, hlavičky, patičky

• vstupní náležitosti knihy (titul, patitul, frontispis, tiráž, obsah)

[28]

Zdroje informací o typografii

• Pavel Kočička, Filip Blažek: Praktická typografie, Computer-Press 2000

• Pavel Pop, Jindřich Fléger, Vladimír Pop: Ruční sazba I, SPN,Praha 1984

• Bohuslav Blažej: Grafická úprava tiskovin, SNP, Praha 1990

• Vladimír Beran: Typografický manuál, Náchod 1994

• Úprava písemností zpracovaných textovými editory, ČSN 01 6910

• Oldřich Hlavsa, Karel Wick: Typographia 1, 2, 3, SNTL, Praha1976, 1981, 1986

• http://typomil.com/ (stránky Martina Peciny)

• . . .