Obecná část rozpočtového

práva Idoc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D.

katedra finančního práva a finanční vědy PF UK

4. března 2013

1. Rozpočtová a fiskální politika2. Fiskální federalismus3. Pojem rozpočtového práva4. Systém rozpočtového práva5. Postavení rozpočtového práva v systému

práva6. Prameny rozpočtového práva

Osnova

2

rozpočtová politika◦ ovlivňování ekonomických procesů tvorbou,

rozdělováním a užitím veřejných rozpočtů

fiskální politika◦ součást hospodářské politiky◦ využívání veřejných rozpočtů k ovlivňování

makroekonomického vývoje (HDP, inflace, nezaměstnanost)

1. Rozpočtová a fiskální politika

3

přiřazení příjmů a výdajů jednotlivým veřejným rozpočtům a vazby veřejných rozpočtů v rámci rozpočtové soustavy

A. modely fiskálního federalismuB. model fiskálního federalismu v ČR

2. Fiskální federalismus

4

A. Modely fiskálního federalismu

5

Modely fiskálního

federalismu

horizontální vertikální

centralizovaný decentralizovaný kombinovaný

Rozpočet EU

Národní fond

Státní rozpočet

Rozpočty krajů

Rozpočty obcí

Rozpočty RRRS

Státní fondy

B. Model fiskálního federalismu v ČR

Nadnárodní úroveň

Centrální úroveň

Regionální úroveň

Municipální úroveň

PŘÍJMY VÝDAJEVEŘEJNÝ ROZPOČET

Rozpočty DSO

pododvětví finančního práva soubor právních norem, které upravují

soustavu veřejných rozpočtů, obsah veřejných rozpočtů, fondovní hospodaření, rozpočtový proces a vztahy vznikající při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy v těchto veřejných rozpočtech

rozpočtové právo◦ v užším smyslu◦ v širším smyslu

2. Pojem rozpočtového práva

7

3. Systém rozpočtového práva

Rozpočtové právo

obecná část

zvláštní část

8

část obecná◦ pojetí, pojem a systém rozpočtového práva◦ postavení rozpočtového práva v systému práva◦ prameny rozpočtového práva ◦ rozpočtové zásady◦ subjekty, předmět a obsah rozpočtového práva◦ subjekty, předmět a obsah rozpočtověprávních vztahů◦ rozpočtověprávní instituty

část zvláštní◦ rozpočtová soustava◦ obsah veřejných rozpočtů◦ fondy◦ rozpočtový proces

3. Systém rozpočtového práva

9

3. Systém rozpočtového práva

Rozpočtové právo

hmotné

procesní

10

A. vztah k ostatním pododvětvím finančního práva

B. vztah k ostatním právním odvětvímC. vztah k mezinárodnímu právuD. vztah k právu Evropské unie

4. Postavení rozpočtového práva v systému práva

11

daňové právo (právo daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění)◦ daně = příjem veřejných rozpočtů

měnové a devizové právo◦ rozpočet České národní banky◦ odvod zbývajícího zisku◦ obchody s Českou republikou◦ zákaz měnového financování

A. Vztah k ostatním pododvětvím finančního práva

12

ústavní právo správní právo trestní právo právo sociálního zabezpečení právo životního prostředí

soukromé právo

B. Vztah k ostatním právním odvětvím

13

trestné činy na příjmové stránce veřejných rozpočtů◦ Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby

(§ 240)

◦ Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 a 242)

◦ Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243)

◦ Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží (§ 244)

◦ Padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti (§ 245)

◦ Padělání a pozměnění známek (§ 246)

◦ Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (§ 254)

Vztah k trestnímu právu

14

trestné činy na výdajové stránce veřejných rozpočtů◦ Dotační podvod (§ 212)

◦ Poškození finančních zájmů Evropské unie (§ 260)

◦ Přijetí úplatku (§ 331)

◦ Podplácení (§ 332)

◦ Nepřímé úplatkářství (§ 333)

Vztah k trestnímu právu

15

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 4 T 211/2000, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků.

Trestného činu se dle výroku rozsudku dopustil zejména tím, že Finančnímu úřadu v Děčíně nepodal daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí, přestože byl tímto úřadem několikrát k zaplacení vyzván. Tímto zkrátil daň z převodu nemovitostí ve výši 55 490,-- Kč ke škodě České republiky, tedy ve větším rozsahu zkrátil daň.

Nález Ústavního soudu I. ÚS 722/01 1/3

16

Soudy v daném případě aplikovaly skutkovou podstatu formalisticky. Ustanovení § 148 odst. 1 tr. zákona chrání jako právní statek zájem státu na správném vyměření daně, poplatku a jiné povinné platby. Zkrácením daně nebo jiné povinné platby však není její pouhé neodvedení, byla-li příslušná platba správně vypočtena, přiznána nebo vyměřena, pokud nebyla zatajena skutečnost, odůvodňující vznik daňové aj. povinnosti. Zkrácením rovněž není pouhé nezaplacení daně včas, pokud její výše nebyla zkrácena úmyslným jednáním či opomenutím obviněného.

Nález Ústavního soudu I. ÚS 722/01 2/3

17

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností shledal, že ze strany obou soudů byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny , podle kterého, mimo jiné, nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V daném případě byl stěžovatel trestně stíhán a odsouzen pro čin, jehož trestnost však zákon nepředvídá, a v tom spatřuje Ústavní soud zásah do jeho základního práva chráněného čl. 8 odst. 2 Listiny.

Nález Ústavního soudu I. ÚS 722/01 3/3

18

Výkladové pravidlo uvedené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku nelze přímo použít na výklad znaku „větší rozsah“ u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Naproti tomu jiná hlediska než finanční zde nemají žádný význam, takže uvedený znak je nutné vykládat tak, že se jedná o částku nejméně ve výši 50 000,- Kč. Rozsah zkrácení odpovídající alespoň této částce přitom musí soud vyjádřit v popisu skutku a tento závěr je třeba opřít o odpovídající důkazy.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1565/2011

19

Ustanovení § 147 s 148 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, definuje typově shodnou trestnou činnost směřující proti daňové povinnosti (neodvedení § 147 a zkrácení § 148). Ústavní soud přitom považuje pojem "neodvedení" za terminologicky významnější zásah do chráněného zájmu státu. Tomuto pojmu je v ustanovení § 147a trestního zákona poskytnuta přesně definovaná lhůta pro uplatnění účinné lítosti, poskytující možnost projevit ji kdykoliv až do okamžiku než nalézací soud vyhlásí rozsudek.

Naopak terminologicky užšímu pojmu "zkrácení" je poskytnuta pouze obecná ochrana, upravená v § 66 trestního zákona, v níž není lhůta pro projevení účinné lítosti stanovena. Ústavní soud proto považuje za nepřípustné, aby soudy posuzovaly lhůty k uplatnění účinné lítosti pro obdobnou trestnou činnost tak rozdílné. Tedy, aby lhůta zjištěná interpretací obecného ustanovení byla nepoměrně kratší než lhůta stanovená zákonem pro jednání, jehož dopad je závažnější.

Nález Ústavního soudu IV. ÚS 3093/08 (28. července 2009)

20

Nejvyšší soud je přesvědčen, že nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 3093/08, jímž Ústavní soud „usměrnil“ právní názory, které byly vyjádřeny v judikatuře Nejvyššího soudu při výkladu znaku „dobrovolnosti jednání“ u účinné lítosti ve smyslu § 66 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 ve smyslu § 33 TZ), nelze chápat tak, že by jím Ústavní soud zamýšlel zásadním způsobem změnit nebo zrelativizovat teze a judikaturu, na nichž byl založen výklad citovaného ustanovení.

V případech, kdy není dostatečně zřejmé, zda a kdy byl pachatel seznámen s výsledky daňové kontroly a jaké k nim zaujal stanovisko, nelze učinit jednoznačný závěr o znaku „dobrovolnosti jednání“ ve smyslu § 66 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 ve smyslu § 33 TZ.

Rozsudek Nejvyššího soudu 8 Tdo 1452/2009 (28. dubna 2010)

21

V případě institutu účinné lítosti podle § 147a tr. zák. je třeba vzít v úvahu, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu vztáhnout toto zvláštní ustanovení i na trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák., nepochybně by tuto skutečnost vyjádřil v některém ustanovení trestního zákona, popř. by příslušným způsobem upravil dikci ustanovení § 66 tr. zák. Skutečnost, že zákonodárce považuje za závažnější daňový delikt „zkrácení“ daně než její „neodvedení“, je patrný i z vývoje trestněprávní úpravy (srov. § 240, § 241 a § 242 tr. zákoníku).

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1134/2011 (9. listopadu 2011)

22

Jestliže pachatel dodatečně splní svou daňovou povinnost až na podkladě výsledků daňové kontroly, byť ještě před zahájením trestního stíhání, nejedná dobrovolně o své vlastní vůli, ale už pod hrozbou zcela bezprostředně hrozícího trestního stíhání. Již v době zahájení daňové kontroly jsou totiž činěny konkrétní úkony, které mají prokázat skutečnosti svědčící o případném zkrácení daně, a tedy v konečném důsledku o tom, že byl spáchán trestný čin

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 272/2012 (29. března 2012)

Obecná část rozpočtového práva IJUDr. Radim Boháč Ph.D.23

návrh na zrušení § 147 a 147a trestního zákona

důvod návrhu◦ rozpor s čl. 8 odst. 2 Listiny◦ čl. 11 Mezinárodního paktu o občanských a

politických právech

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 21/2000 1/2

24

Logický výklad jednoznačně vylučuje trestní postih zaměstnavatele za neodvedení daně či dávky, které je povinen odvádět sám za sebe. Ustanovení § 147 trestního zákona je koncipováno tak, že trestným může být pouze jednání někoho, kdo má zákonem určenou povinnost k odvodu dávek za jinou osobu. Poté výrazem "za poplatníka odvést daň..." nemůže být míněna dávka, k jejímuž odvedení plátce nemá sám povinnost.

Pokud jde o ústavnost ustanovení § 147 trestního zákona a §147a trestního zákona, je třeba dojít k závěru, že tato ustanovení jsou v souladu s čl. 8 odst. 2 věty druhé Listiny základních práv a svobod, čl. 11 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i s čl. 1 Ústavy ČR.

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 21/2000 2/2

25

soubor rozpočtověprávních norem a ustanovení deklarujících určité skutečnosti a stanovujících určitá pravidla

rozpočtověprávní normy◦ klasické◦ specifické

4. Prameny rozpočtového práva

26

I. ústavní základy◦ čl. 42, 33, 97 a 101 Ústavy◦ čl. 11 odst. 5 Listiny

II. mezinárodní smlouvy a právní předpisy Evropské unie

III. zákonyIV. nařízeníV. vyhlášky

4. Prameny rozpočtového práva

27

smlouvy o zamezení dvojího zdanění Smlouva o přistoupení České republiky

k Evropské unii Smlouva o fungování Evropské unie

◦ čl. 310-325 ◦ čl. 126 ◦ čl. 107-109◦ čl. 110-113◦ čl. 30-32

sekundární předpisy Evropské unie◦ nařízení (EU, EURATOM) č. 966/2012◦ rozhodnutí 2007/436/ES, Euratom

II. Mezinárodní smlouvy a právní předpisy Evropské unie

28

218/2000 Sb. 250/2000 Sb. 243/2000 Sb. 504/2012 Sb. státní fondy

další zákony – 219/2000 Sb., 420/2002 Sb., 320/2001 Sb., 137/2006 Sb., 139/2006 Sb. …

III. Zákony

29

Děkuji za pozornost !

doc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D.katedra finančního práva a finanční vědy PF UKnám. Curieových 7116 40 Praha 1email: bohac@prf.cuni.czwww.radimbohac.cz tel.: +420221005530

30