JAMBLICHOS Z CHALKIDY

O MYSTERICH

EGYPTSKCH

Z etiny peloil Jaroslav Matouek. Jako reprint prvnho vydn Sfinx Praha 1922vydalo Per Agrum, 1992.

slba

1VOD.

Jamblich, nazvan od k svch boskm, jeho dlo o mysterich pedkldme es-kmu tenstvu, je z hlavnch pedstavitel pozdnho novoplatonismu.

V novoplatonismu zazil duch antick, ne zanikl, naposled v cel sv ndhee a krse. V nmzra se dle snaen a tuby, jimi byl lovk ovldn na sklonku starovku, a kter byly smrodatnypro dal duchovn vvoj lidstva.

Mme-li tento smr ducha sprvn pochopiti, jest nutno vyliti naped kulturn prosted,v nm vznikl, a duchovn podklad, na nm se vyvinul.

Alexandr Velk (356323 ped Kr.) petvoil svt antick. Dleitj vak, ne znien sta-rch a vznik novch tvar sttnch v dob tto, jest pro badatele kultury lidsk ona velk skutenost,kter byla t vsledkem vtzstv Alexandrovch, toti vznik svtovho jazyka eckho. Svt ekal natento veobecn, svtov jazyk, nebo oekval svtovho nboenstv!

Bylo-li Alexandru makedonskmu dno pjm Velik, nestalo se tak proto, e zaloil velke, nbr z toho dvodu, e rozen jazyka, literatury, umn, vd a filosofie nroda hellnskho avbec cel eck kultury, jm piveden, zpsobilo zvltn revoluci ducha, jej nsledky staly se brzyzjevnmi po celm tehdy znmm svt.

Z kultury hellnsk, obmezujc se na obvod vlastnho svta eckho, stala se veobecn, sv-tov kultura, ji nazvme hellenist ickou i alexandrinskou.1 Nastala fluktuace nrod, ekovpili po prv do styku s nrody vzdlenho Vchodu a v souvislosti s tmto stykem nastaly i vmna apizpsoben mylenek. A tak pila i filosofie eck po prv do bliho styku s nboenstvm as filosofi nrod vchodnch a nezstala prostou jich vlivu.

Individuln podmnky ivotn zmnily se po vzniku novch hellenistickch zplna. Staro-hellnsk ivot el vstc rozkladu. Zjem pro ivot pospolit v obci, s pojmem starho ecka tak zcespiat, ustoupil zhy jednak plnmu kosmopolitismu, jednak zstal pouze zjem pro ivot soukrom.V souvislosti s tm pozbyly t dosavadn mrav a nboenstv veker moci a lovk poal bti odk-zn sm na sebe. Tak vznikl ir individualismus a lovka poala ovldati jedin snaha po nejlepmupraven vlastnho ivota. Tak filosofie postavila se na toto stanovisko. Zvolila vchodisko od lo-vka a jeho individulnch poteb. Otzka po elu ivota, po cest k ctnosti a blaenosti stala se hlav-nm jejm clem. Etika doby tto nespatuje ji nejvyho cle lovka v tom, aby doshl ctnostiv ivot pospolitm ve stt (jako u Platona a Aristotela), nbr smuje k dosaen idel veobecnlidskch. Pro uveden individualismus vznikly tak etn a sob odporujc soustavy filosofick, estvalo se vdy pochybnjm, kde vlastn jest pravda. Tm vak dokzaly soustavy tyto i sv nemo-houcnosti, poskytnouti lovku toho, eho ve filosofii hledal: pravdy, tkajc se vych otzek, bez-pen opory pro ivot, uspokojivho pesvden o mravnm uren lovka a blaenosti. Tak vzniklstocismus a epikureismus. Jich nutn dsledek, skepticismus, podryl pak pln zklady vekerhoduchovnho ivota.

Vechny badac metody vnjho rozumu byly vyerpny. Vra v bohy pozbyla rovn vnostia lovk marn hled opory. Pi plnm rozvratu ivotnch pomr a pi chaotickm spleten vechpojm j nenachz. Neuspokojen vnjm svtem, neukojen tradicionlnm nboenstvm, ni filosofi,pon se duch lidsk obraceti sm do sebe. Nespokojenost tato pechz konen v ir zoufalstv,kter se zmocuje celho svta. Ptomnost nemohla poskytnouti lovku nijakho uspokojen. Dosta-vuje se pochybnost nade vm, co bylo kdysi starmu svtu pravdiv a svat. Touebn snaen ponem vym, neli jest viditeln svt, poteba, dosci njak absolutn jistoty, zjednv si platnosti.To nlada, z kter vyrst ono nboensk ctn na sklonku starovku, kter pijet a rozen kes-anstv tak usnadnilo. Odvrtiv se od relnho svta, neschopen setrvati ve star ve nboensk anaplnn nedvrou vi naukm filosof, tolik si odporujcm, sna se nyn lovk, pozvednouti senad svt konen, a d poznati pravdu, povznesenou nad vechnu pochybnost. Osvoboditi se odpout konenosti povznesenm se k Absolutnu, osvoboditi se od veker nejistoty pmm spojenmis Absolutnem stv se idelem doby.

2Nazrn urit doby a tuby, naplujc srdce lidsk, zrcadl se nejlpe ve filosofii. Filosoficksoustavy, kter nyn vznikly, maj vesms rz transcendentn, mysticko-theosofick. eho hledaj,nen viditeln relno, nbr mimotn svt bosk, e nadpozemsk, a cesta, po kter hled cle tohodojti, nen cesta logickho mylen, nbr pmho nazrn, ekstase, vytren v mysterium svta bo-skho.

e meme ji v tomto ivot dospti k pmmu vnmn a nazrn svta boskho, bylo jistarm uenm u ek, jim zjevovali se asto jich bohov za vku herockho. Tot bylo dle sta-rm uenm Egypta a celho Vchodu, jich kn a proroci ode dvna se honosili podobnm obcov-nm s bostvem, a bylo to t uenm mysteri vech kulturnch nrod starho svta. Ale nzor tentonezjednal si nikdy tak pronikav a veobecn platnosti, jako v dob hellenistick. Ovldl nyn i celoufilosofii, je uinila prv tento styk s vymi svty svm clem.

Snaha, doshnouti tchto styk se svtem nadpozemskm, odkazuje poslze vdyckyk zvltnmu stavu due, kde tato, odvracejc se od svta vnjho a noc se v tajemn hloubky svvlastn bytosti, dospv k blaenmu spoinut v Bohu, v nm jest j pmho nazrn jeho dopno,ano kde ct se bti s nm sjednocenou. Tento stav due nazv se ekstas.

M-li due k cli tomuto dospti, mus bti uinna naped schopnou a vnmavou pro vlivyvy. Nejvhodnj cesta k dosaen tohoto cle byla spatovna v rznch oisovacch prostedcch av askesi. Jakmile poali jedenkrte prostedk tchto uvati vn a dsledn, musili, proede okrs-kem mystiky prodn, zajist brzy vkroiti v oblast mystiky vy, duchovn, a v povahch k tomupizpsobench musilo se zajist brzy vyvinouti vce i mn stupovan jasnozen se vemi pbuz-nmi jevy psychickmi. V nejum spojen s tmito smry ducha jest pak theurgie a magie, nyn takzhusta praktikovan, a zjeven boh a dmon jsou na dennm podku, v povahch nzkch jev sevak siln sklon k arodjstv.

Z tohoto zdroje vzeel tedy v tetm stol. po Kr. t. zv. novoplatonismus. Pedchdcov jehovyskytuj se ovem daleko dve. Obrame nejprve k nim svj zetel! Je to t. zv. f i losofie alexan-drijsk,2 pojmenovan tak dle msta Alexandrie v Egypt, kde vznikla.

Duevn ivot v Alexandrii . Zaloiv msto to, vykonal Alexandr dlo tak velkho dosahu avznamu historickho, jak mohl pedvdati jen vteck duch geniv. Jest skuten na zemi mlomst pro djiny lidstva tak dleitch, jako msto toto. Lec vhodn na moi, na mst, kde se takkastkaj ti dly svta, dle pro svtov obchod, jen se zde zhy soustedil, stala se Alexandrie brzykulturnm stediskem, kde se smsili nrodov z celho svta: ekov, man, Egypan, id i asijtorientlov. Kultury Evropy, Asie a Afriky se zde stetly. A tak se stalo toto velk, bohat, krsnstavn a hust obydlen msto pojcm mostem mezi Vchodem a Zpadem, mezi Hellny a barbary,mezi idy a pohany. Strhalo ty hrze, kter v starm svt nrody dlily. Pehrada duevn: rozdlnboenstv, nrodnosti a vzdlanosti pad a poloen zklad k idei jedinho pokolen lidskho, zlee-jc v poznn, e ve vech lidech jsou obsaeny stejn vlohy k dosaen nejvych idel ducha.

Alexandrie stala se zhy proslavenm stediskem horliv innosti vdeck. Nen snad oboruvdy, jen nenalezl zde pstitel. Vdy milovn nslednci Alexandrovi, Ptolemeovci, snesli sem s plneobyejnou ohromn poklady literrn, poloive zklad ke vzniku proslavench knihoven. S tolikarznmi nrody usadily se v Alexandrii t jich kulty nboensk. Setkvme se zde s hierofantyegyptskmi, s magy chaldejskmi a se sluebnky Jehovovmi. Zde vstoupila filosofie eck po prvv neju styk s tmito cizmi nboenstvmi. Mohla je na mst srovnvati a studovati. Tm lze vy-svtliti, e se musila zhy vyvinouti ve filosofii nboenskou.

Pedchdcov novoplatonismu. Filosofie alexandrijsk. (Asi od 2. stol. ped Kr. ado konce 2. stol. po Kr.) Zvltnost zjev sem nleejcch jest, e sna se vesms pomoc pmhozjeven boho dospti k poznn a blaenosti, jakch cestou vdeckho mylen dosci nelze. Totozjeven bo mohlo se hledati v prv ad v nboenskch podnch a filosofickch soustavch nbo-ensky zbarvench. V tomto ppad neuspokojilo vak filosofujcho ducha, co bylo veobecn pijatojako nboenstv neb filosofie, nbr jevila se snaha, jednak vcem znmm podkldati smysl skryt,jinotajn, jednak shnouti k mn znmmu, toti k nboenstv vzdlench zem, k mysterim pra-vku a k filosofickm soustavm, velm dvno v zapomenut. Pro pochopen hlubho obsahu tchtozjeven bylo pak ovem nutno, aby uennk vstoupil v t pomr k bostvu, jako ti, kterm pvodnzjeven tato byla sdlena: filosof se stv sluebnkem bom, knzem, a zjednv si platnosti pesvd-en, e prav vdn m bti zaloeno nboenstvm a zbonost. Ponvad se uznalo, e poznn vcboskch abstraktnm uitm rozumu neme bti dosaeno, byl pojem Boha z okrsku obyejnho

3vdom, t. j. ze svta, jej lze poznati smysly a rozumem, odsunut pln. Bh jest podstatou svou ne-pochopiteln, nepoznateln a jako takov povznesen nad kad styk se svtem. Ponvad jest vakprv zjeven tohoto skrytho bostva, t. j. poznn pravdy transcendentn clem, o jeho dosaenfilosofovi bo, jest nutno se ohldnouti, nen-li snad princip prostedkujcch, jich pomoc by semohlo bostvo nadpozemsk lidskmu vdom a svtu vbec sdliti. Pm sdlen Boha svtu nenmon, ponvad jsou to jsoucna, kter se navzjem pln vyluuj.Toto prostedkovn zakld se postrnce objektivn v bytostech, prostedkujcch mezi Bohem a svtem, kter pod rznmi jmny, jako:Logos, Nus, Sly bo, Due svta, bohov, archandl, andl, dmoni, mezi nejvyho Boha a smy-sln svt jsou vsunuty. S bytostmi tmito jest filosofovi nejprve navzati styky a mus je proto zvlt-nm tajuplnm zpsobem evokovati. Filosof se stv theurgem, magem. Po strnce subjektivnpodrobuje se filosof mnohm vnitrnm i vnjm prostedkm oisovacm, sna se doshnouti nej-vyho idelu ctnosti a oddv se psn askesi, aby se takto stal schopnm, vnmati vy moudrost.Filosof se stv sv tcem. V obdob tomto nemohou se ovem nzory tyto k dsledn provedenmsoustavm na eck pd jet vyvinouti. To bylo zstaveno a novoplatonismu. Filosofie alexandrij-sk dl se ve svm vvoji v novopythagoreismus, pythagoraisujc platonismus a idovsko-alexandrij-skou filosofii nboenskou.

Novopythagorovcm byla sla principem a pravzorem vech vc. Dle nich byl svt tvr-m Rozumem bom uspodn. sla nejsou tedy pouze pojmy mathematick, nbr v prv adtheologick a metafysick. Platonovy idey stvaj se novopythagorovcm sly, jene sla nemaj svbytnosti, jako Platonovy idey, mimo Boha, nbr jsou obsaena a zakldaj se v Mylence bo az bytosti bo pmo vyplynula. Bh jest jednotka, idey jsou sla. sla prostedkuj mezi Bohem asvtem. Soubor vech selnch pomr in pak dui svta, kter, sestupujc k beztvar hmot, vtis-kuje j formy seln. Ze svta, rozttnho v mnohost, stoup filosof kontemplac sel a, oisujedui svou askes, od mnohosti vzhru k nejvy Jednotce, a ekstas dospje s n plnho sjednocen astane se sm bytost nejjednodu, pouhou jednotkou (haplosis).

Jeliko se novopythagorsk filosofie vyvinula ze staropythagorskho vdom nboenskho,smuje v prv ad k dosaen svatosti a bohumilosti ivota. Odtud jej smr ist etick a jej psnaskese. Odtud vyvinul se t idel pravho filosofa, jak uskutenn jest v Pythagorovi a pozdjiv Apolloniovi z Tyany, tomto svtci, magovi a divotvorci, kterho vichni zbouj a jej cel pohan-sk starovk kladl jako nejvtho svtce proti kesanskmu Bohu Kristovi.

Pythagoraisuj c platonismus vznikl zvltnm smenm pedstav novopythagorskchs platonismem. Stoupenci tohoto smru nazvaj sami sebe brzy platoniky, brzy zase pythagorovci.Nejdleitjm spisovatelem tto doby jest Plutarch z Chaeroneje (asi 46120 po Kr.), spisovatelven, vestrann a velmi plodn. Hlavnm clem jeho filosofie jest poznn bytosti bosk. Plutarchrozeznv ti zkladn principy, jsouc od vnosti: princip dobr, Boha, princip zl, t. zv. zlou Duisvta, a princip indiferentn, hmotu. m abstraktnji chpal bytost bo v jej naprost duchovosti, tmvt dleitost mli pro nho bohov ni, polobohov a hluboko pod nimi stojc dmoni. Bytostityto prostedkuj toti a jsou pojcmi lnky mezi Bohem na stran jedn, svtem a lovkem nastran druh. Dmoni jsou bytosti, kter sice vdnm a moc vynikaj nad lovka, ale du a tlysvmi zapleteni jsou v hmotu. Bydl na rozhran svta duchovnho a hmotnho: na msci a ve svt,jen jest pod nm (svt slublunrnm). Dl se v dmony dobr a zl. Dmoni dob prostedkuj mezibohy a lidmi, jsou npomocni pi vtbch a maj dozor nad bohosluebnmi obady. Dmoni zl vnu-kaj lovku zl mylenky a svdj ho ke hchu. Duch lidsk jest st due, kter pi sestupu v tlonebyla hmotou pohlcena. Jest vpravd mimo lovka a jm vnm lovk pmo svty vy. Od ivotaposmrtnho slibuje si Plutarch jasnjho poznn vc boskch, kterho se dostane ovem pouzedum, oistivm se za pozemskho ivota ctnost a zbonost. Z takovch du lidskch mohou sestti heroov a z nich dmoni, ano jednotliv due lidsk mohou se povznsti a k dstojnosti bosk,jako Herakles a Dionysos. Jinak se vracej v lidsk tla (znovuvtlovn). Prav vdn o bozch za-kld se v tom, e sami se mohou lovku zjeviti. Toto vy zjeven je trpn vnmn due, enthusi-asmus. Podmnky jeho jsou po strnce objektivn: dmoni jako prostednci a jist prostedky hmotn,jako na p. vpary pythick jeskyn. Po strnce subjektivn: vnmavost lovka pro vlivy vy, jakoupivod klid due a zprotn smyslnosti ivotem ctnostnm a odkavm.

S nzory tmito souvis, e Plutarch velk dleitosti pikld orakulm a vtbm. e by bo-hov mluvili pmo sty vtcv a orakula Pythii slovn inspirovali, neme Plutarch pipustiti. Nzortento nazv pmo dtinskm a smnm. Pochod pi orakulch vykld v ten zpsob, e bh, po

4ppad dmon uvede dui vtcovu v pohyb a exaltaci. Se stavem tmto spojeno jest pak zvltnosvcen due vtcovy, e me poznvati vci budouc. Formu vidn, jako i slova, jimi vtecvy zjeven pron, pisuzuje Plutarch pouze jeho intelektu.

Nboenstv lidu vid Plutarch znevaeno rznmi falenmi pedstavami. Jest vc filosofa,nalzti prav jdro, v nm skryt. Nejsou rzn bohov pro rzn nrody, prav, nbr jest jenjedin Rozum, kter nad svtem vldne, a jedin Prozetelnost. Jmna a formy kult jsou rzn a po-svtn symboly, je ducha pivdj k Bohu, jsou brzy jasnj, brzy temnj. S tmto nazrnmsouhlas dsledn jinotajn vysvtlovn posvtnch mythv u Plutarcha, jak vidme nejlpe v jehospise o Isid a Osirovi.

Z dalch filosof sem nleejcch uvdme: Maxima z Tyru, Apuleia, Celsa, proti nmu psalcrkevn spisovatel Origenes, a Numenia.

Numenios z Apamey (il v 2. pol. 2. stol. po Kr.) uil, e jsou ti Bohov: 1. Bh Otec, t. j.Duch spovajc v klidu, nad svt smysln povznesen, 2. Bh Stvoitel, t. j. Due svta, prostedku-jc mezi Duchem a hmotou, a 3. Bh stvoen, t. j. viditeln svt. Hmota jako princip zl jest protivouprincipu boskho. Stykem s hmotou se due poskvrnily. Odvrcenm od smyslnosti a kontemplacmysteri sel mohou se vak opt vznsti k nejvy Jednotce.

Z platonsko-pythagorsk koly pochz konen t vtina fiosofm, obsaench v t. zv. lite-ratue hermetick, pipisovan mythick osob Herma Trismegista.

idovsko-alexandrijsk fi losofie nboensk. Ve vt sti zem, kter AlexandrVelk svmi vlenmi vpravami vlivu eck vzdlanosti uinil pstupnmi, nalezla tato domckulturu nrodn, jej vysokmu st a zvltnmu rzu ekov se ode dvna podivovali. Ale jedinz tchto vchodnch nrod, kter zvltnm zpsobem modifikoval filosofii eckou, aby ji uvedl sesvmi nrodnmi tradicemi v soulad, byl nrod idovsk. Zvltn monotheistick rz idovskhonboenstv a houevnatost, s jakou id lnuli ke svm nboenskm tradicm, nepipoutly taksnadno pizpsoben jich nzor nboenskch filosofii eck, jako mythy nboenstv polytheistic-kch. I jevila se zde tud nutnost dalekoshlejho dogmatickho prostedkovn. A to prv kol,jeho een se podjala t. zv. idovsko-alex. filosofie nboensk. Tento smr filosofie zle v tom, ealexandrijt id se snaili, pomoc eck filosofie vniknouti hloubji v pochopen svho nboenstva prav smysl svch posvtnch knih pevsti v jasn pojmy, jak byla vyvinula filosofie eck. Isnaili se dle vkladem takovm smysl knih biblickch s filosofi eckou uvsti v soulad. Mli-livak k tomuto cli dospti, nebylo jim mono psem svatch chpati dle jich pvodnho, slovnhosmyslu, nbr byli nuceni, podkldati jim smysl skryt, jinotajn. Mli za to, e tmto alegorickmvkladem psem, v nm psmeny zna symboly ide, objevili prv hlub jich smysl. Jich nzorsvtov jest celkem t, jako nzor novopythagorovc a pozdnch platonik: dualistick protikladsvta boskho a pozemskho, abstraktn pojem Boha, pevyujc kad poznn, pohrdn svtemsmyslnm, uznvn prostedkujcch sil, pevdjcch vlivy bo do e zjev, poadavek asketic-kho osvobozen od smyslnosti a vra ve vy zjeven, dostavujc se pomoc ekstase, enthusiasmu.Posvtn knihy Starho Zkona poskytovaly tmto alexandrijskm idm hojnosti zjevv analogic-kch pro uveden nzory filosofick. Povenost Boha nad svt a jeho svatost, kter jsou zkladnmylenkou theologie starozkonn, doshly v transcendenci alexandrijskho pojmu o Bohu svhonejvyho metafysickho vrazu. Uen alexandrijsk o prostedkujcch silch mezi Bohem, a sv-tem m svj protjek v idovsk pedstav o Duchu bom a v uen o andlch. Vra ve zjeven bobyla beztak ode dvna majetkem nroda idovskho a enthusiastick strnka tohoto zjeven nalav prorocch starozkonnch sv bezprostedn pedstavitele.

Dsledn navazovni idovskch pedstav nboenskch na filosofmy eck spatujeme poprv u ida Aristobula (r. 150 ped Kr. v Alexandrii). Svho vyvrcholen doshl vak tento smrducha teprve Filonem, idem (nar. v Alexandrii mezi r. 20.30. ped Kr. a zem. asi r. 41.54. poKr.). Jeho alegorisujc metoda zle v tom, e ve vech stech psma, je vykld, rozeznv odslovnho znn vnitn vznam duchovn. Slovn znn, litera, jest mu pouhm symbolem vnitn,skryt mylenky. Mezi obma jest pak t pomr, jako mezi tlem a du. Na rozdl od staroidov-skho anthropomorfismu isoloval Filon Boha pln od svta. Chpaje Boha v jeho naprost transcen-dentnosti, odsunul ho takto zcela ze svta. Psoben bo na svt jest pak mono pouze pomoc bytostprostedkujcch. Tmi jsou Filonovi jednak Platonovy idey, kter se u nho stvaj Silami bomi,jednak nejvy Idea, i soubor ide, bosk Logos. Logos byl v Mylence bo ji ped stvoenmsvta a pi stvoen tvrm Slovem bom veel ve zjev. Skrze Loga stvoil Bh svt a prostednic-

5tvm jeho jest se svtem ve spojen. Logos nen nestvoen, jako Bh, ani je stvoen, jako smyslnvci. Jest prvorozen Syn bo a Moudrost bo jest jeho matkou. Nazv se zstupcem a poslem bo-m, jest archandl, jen zjeven bo lidem prostedkuje, a veleknz, jen svt s Bohem poj. Filonovije tlo pro dui alem a hrobem. Jest pinou veho zla a hchu. Due, kter poznaly nicotnost po-zemskho ivota, stoupaj k Bohu. Ostatnm dum jest se vak vrtiti k pozemskmu it a sestoupitiv tla, aby se oistily. Nejvy cl lovka spatuje Filon ve sjednocen s Bohem, kde se zved nadcel smysln svt, nad idey i nad samho Loga. Pak nen ji synem Logovm, nbr se stv synembom. Ponvad Bh ve sv transcendenci jest mimo obor vekerho poznn, je sjednocen s nmmono jen v jakmsi vytren prorockm, podobnm korybantickmu lenstv, kde due vykroujesama ze sebe (ekstase), aby se ponoila v Bytost bo.

Novoplatonismus jest velkolep synthese cel filosofie alexandrijsk, jej veker soustavyv sebe pojal. Jak Steinhart3 dovozuje, jsou v novoplatonismu spiaty celkem ti momenty: nejprve Pla-tonova nauka o idech, Arisitotelem doplnn, je jest vchodiskem kadho pravho novoplato-nismu, dle ecko-egyptsk polytheismus, smen s persko-idovskou dmonologi a s aramejskmprodnm nboenstvm, jen, rozchzeje se jednak v mythus, jednak v mysterium, jinotajnm a eti-sujcm vkladem ve filosofii se zduchovuje, a konen moment ekstatick. Novoplatonismus be secelkem stejnou cestou, jako jeho pedchdcov, chopil se vak svho kolu daleko bysteji a provedljej daleko soustavnji a dslednji. Od nejabstraktnjho pojmu Boha a ke svtu konenmu zkon-struoval pechod v pravidelnch stupnch hierarchickch. T nejzaz hrot konenosti, svt tlesn,vysvtluje z pirozen odstupovanho zjeven bytosti bo sam, t. j. emanac z Boha, a nikoliz principu jinho, jsoucho mimo Boha, jak to inili jeho pedchdcov. A jako se sdluj vlivy bosksvtu konenmu prostednictvm cel ady stup, tak zved se i konenost a vystupuje k Bohu postupnch, a dospje k svmu poslednmu cli k absolutnmu sjednocen.

Za pvodce novoplatonismu pokld se veobecn Ammonios Sakkas, jen il v Alexandriikoncem 2. a potkem 3. stol. po Kr. Ammonios narodil se z kesanskch rodi a byl v kesanstvvychovn, pozdji vak vrtil se opt k pohanstv. Jmno Sakkas obdrel pr od noen pytl, za-mstnn, kterm si opatoval vivu, ne vystoupil jako uitel filosofie. To byl tedy uitel, jehovlivem Plotin se stal velikm. Ammonius shromdil kolem sebe velk poet k, mezi nimi bylizejmna: oba Origenov, crkevn spisovatel i novoplatonik, Longin, Herennios, Plotin. Zd se, eAmmonios uen sv pednel ve form tajn nauky, jeliko se musili ti jeho nejvt ci: Heren-nios, Origenes a Plotin zavzati, e z toho, co od nho slyeli, nikdy nieho neuveejn. Kdy Heren-nios i Origenes pozdji slib svj zruili, nepokldal se t Plotin nadle za vzna slibem a sepsal pro-slaven spisy, kter se nm pod jmnem Ennead uchovaly.

Plotin narodil se v Lykopoli v Egypt r. 205 po Kr. Kdy byl 28 let str, vnoval se studiu filo-sofie v Alexandrii. Naleznuv teprve u Ammonia, eho byl hledal, stal se vrnm jeho kem a setrvalpi nm plnch 11 let. Kdy csa Gordian podnikl vlenou vpravu proti Peranm, uil Plotin, jatdychtivost poznati filosofii vchodn u samch pramen, pleitosti tto a pipojil se k jeho vojsku.Vprava tato skonila vak smutn. Vojsko Gordianovo bylo rozpreno a Plotin se zachrnil sttkem do Antiochie. Odtud odebral se r. 244 po Kr. do ma a otevel zde hned kolu filosofickou. Ipoal se zhy titi velk vnosti. Poet jeho k stle rostl a byly mezi nimi i vzneen osobnostiobho pohlav. Tak se stal sentor Rogatian tak nadenm pvrencem uen Plotinova, e rozdal celsv jmn, propustil vechny otroky a vzdal se svho adu prtorskho. T csa Gallien a manelkajeho Salonina byli uenm Plotinovm tak uchvceni, e se rozhodli, darovati mu jist spustl mstov Kampanii, je chtl Plottin znovu zbudovati, Platonopol nazvati a spravovati dle Platonovch zsado sttu. mysl ten zmailo vak ze zvisti nkolik dvoan csaovch.

Plotin il v m a do r. 270. po Kr. Toho roku onemocnv, odebral se do Kampanie na stateksvho ptele Zetha a zde zemel, kdy byl pravil k svmu pteli Eustochiovi, jen prv pispchal honavtviti: ekal jsem na tebe, nebo prv hodlm boha, jen ve mn jest, spojiti s Bohem ve ves-mru! V tom okamiku vylezl pod lkem Plotinovm had, draku podobn jeho genius aotvorem ve zdi zmizel. Mudec byl mrtev.

Jak Porfyrios vypravuje, stydl se Plotin za to, e m tlo. Pohrdal tak svou pozemskou osob-nost, e ani nikdy s nikm nieho nesdlil o svm roditi a o svch rodich. Veker tlesn byt bylomu klamem, nzkost a bdou, jich se m lovk ctnost zprostiti. Proto obrtil se k tak psn askesi.Masitch pokrm nepoval vbec a nezdka zdroval se t porn chleba. Z tho dvodu odpralsi tak pravideln lzn. Dti se zobraziti malem neb sochaem, bylo mu nesnesitelnou marnost.

6Nen na tom dosti, pravil, nositi tento stn, kterm proda ns piodla, a slu se, hotoviti stntohoto stnu, jen m mti del trvn, ne jeho originl? Jak Porfyrios dle l, byl Plotin jasnovid-cem a ml schopnost, sti mylenky jinch. Dovedl nejen odhaliti skryt krdee, nbr zvstovati ibudoucnost. Byl dle nadm neobyejnmi silami magickmi. Jaksi Olympios z Alexandrie, rovnk Ammoniv, pokouel se ze zvisti magickmi prostedky koditi Plotinovi. Pesvdiv se brzy, ejeho ponn jest marn, pravil k svm ptelm: Jak silnou dui m tento Plotin, nebo vechnytoky na ni men odrej se od n a padaj zpt na tonka! Plotin ml vak pi tomto magickmpsoben pocit, jako by d za dem v podob koenho pytlku byl stahovn.4

Jaksi egyptsk knz piel do ma a seznmil se tu s Plotinein. Aby ukzal zbhlost svouv theurgii, pislbil, e bude volati ochrannho ducha Plotinova a e ho uin viditelnm. Plotin bylk tomuto podivuhodnmu theurgickmu divadlu t pozvn. Evokace dla se v chrm Isidin, jedi-nm istm mst, kter Egypan dle svho ujitn v m nalezl. Duch se zjevil. Jak se vak ulekl ajak uasl egyptsk theurg, kdy nespatil ducha z du obyejnch dmon, jak oekval, nbr boha! ! jak jsi blaen, Plotine, zvolal naden, kters neobdrel genia z du nich duchv!Neastnou nhodou netrvalo toto blaen vidn dlouho, take zjeviv se bh o niem nemohl btidotzn. Dvrnk theurgv, jen pi operaci musil dreti v rukou jist ptky, zardousil je toti neznmo, zda ze strachu, neb ze zvisti nad tstm Plotinovm a duch v tom okamiku se ztratil.Dle Porfyria ml Plotin tak svj bosk zrak ustavin obrcen ke geniu, ho provzejcmu, a ilstle ve vlastnm, relnm spoleenstv s duchv.

Kdy Amelius, k Plotinv, konal kdysi slavnostn ob a pozval k n t Plotina, pravil tento:Bohov tito mus ke mn pijti, nikoliv j k nim! Plotin nevyhledval spoleenstv dmon a ni-ch boh, vdy jeho duch ochrann nleel sm vymu du, ne byli oni. Pm spojen s Bytostnejvy, to bylo snaenm a clem jeho filosofie a celho jeho ivota. A tohoto tst doshl takPlotin v dob esti let, kdy Porfyr mekal u nho, tyikrte. Tu bylo mu popno, v mystickm vytr-en ducha s nejvy Bytost bti sjednocenu.

Plotinovy spisy uspodal k jeho Porfyrios v est skupin, zvanch Enneady. Kad Enneadadl se pak v devt st i knih.

Plotin rozeznv t i zkladn hypostase, kter sestupuj ve stupnch od nejvyho k ni-mu. Tmi jsou:

1. Bh, jsoucno absolutn, nejvy dobro, Jednotka. Bh jest ve sv transcendenci a naprostduchovosti povznesen nad svt, jest vak zkladem reality vech vc. Jest absolutn Jednotka, z njest vylouena kad mnohost, a podstata nejjednodu, beze v kvality a bez pvlastkv. Je istaktualita a pouh energie (jako hmota jest pouh potencialita), je zdroj vech forem (ide) a nejvykrsno, je zdroj veho mylen a nejvy mylen samo i nejvy Duch. Vznik svta z bytosti bonen pak nic jinho, ne rozvinut jednotky v mnohost.

2. Z vlastni bytosti bo vychz pmo Duch bo (Nus). Co z Boha vylo, chce poznati svoupodstatu a svj pvod. Tendence tato, kterou se pm emanace bo obrac zpt k svmu pvodu, jestmylen, duch. Mylen i duch je tedy pohyb bytosti stvoen k jejmu pvodu, vznikl z touhy popoznan. Kad mylenka Ducha boho je zrove mylen a jsoucno. V Duchu jsou dle myslcpodmt, mylen pedmt a mylenka jedno a tot. V nm obsaeny jsou idey (Platonovy) vech vca in t. zv. sv t inteligibiln , i duchv. Z tohoto Ducha veobecnho vychzej pak jednotlivduchov individuln.

3. Due jest prostedkujcm ivlem mezi duchv a svtem smyslnm. Sluuje v sob velkprotivy Ducha a hmoty. Due je zrove jednotnost a mnohost, dlitelnost a nedlitelnost. Dl sev mnohost kdy sestupuje v tla. O sob, svou vnitrnou podstatou, jest vak nedlitelnou jednotkou,bydlc v i duchv. Poloena jsouc ve sted protiv a dotkajc se mez obou svt, toti svta v-nho i smyslnho, vede due ivot dvoj: jednak nazrajc pmo svt vy, jednak inkujc ve svtnim. Duch bo jest pohrouen v pouh mylen, ale Due sestupuje v touze, by realisovala, co v iide nazrala, do svta niho, rozvinutho v mnohost, a tvo viditelnou i zjev, Duchem byvioplodnna. kolem Due nen pouh mylen, sic by byla Duchem. Mysl ve svm pohybu, smuj-cm vzhru ke svtu vymu, ale v pohybu, smujcm dol, tvo. Tato Due veobecn je zdroj,z nho vychzej due svta a vechny individuln due jednotlivch bytosti. Tyto individuln duedl Plotin ve ti skupiny: due boh, dmon a due lidsk. Due boh, t. j. tles nebeskch jsou po-noeny, jako due svta, ve vn nazrn svta boskho, due dmon vykroily ji z tto dokona-

7losti, pece vak obcuj v oblastech vych. Ale due lidsk klesly pln v pomjejcnost svta smysl-nho. Dmoni jsou t Plotinovi bytosti prostedkujc mezi bohy a lidmi.

Nejzaz protiva bosk Jednotky jest hmota. K n dospje rozum, kdy abstrakc odlou odpedmt viditelnho svta ve, co jest formou. Je to beztvar substrt, temn, chaotick, svtemproudc masa.

Svt, kosmos, proda vznik, kdy e vnch pravzor, ide, vejde ve spojen s beztvarouhmotou. Jest odleskem e ide. Due svta vtiskuje tyto vn formy jsoucna beztvar hmot a pro-pjuje j ivotn slu.

lovk sestv z ducha, due a tla. Duch lidsk (nus) jest paprsek Ducha boho a jev se ulovka jako mohutnost pmho vnmn svt vych. Due lidsk dl se ve dv: 1. rozumn stdue (poznvn vnjho svta a rozumov mylen) a 2. st nerozumn (smyslnost, dostivost,pudy).

Due nleej pirozenost svou i inteligibiln a zde pvodn t dlely. Teprve v urit dobodlouily se od Ducha boho, vykroily z e nebesk a klesly v okrslek svta pozemskho, kdepily ve styk s hmotou a spojily se s hmotnmi, smyslnmi tly. Pina tohoto klesnut du dohmoty zakld se jednak v pohyblivosti jich povahy, jednak ve snaze po individulnm byt. e duezapomnla na svj bosk pvod a na Otce, toho pinou jest jej pcha a snaha, odlouiti se od bo-sk Jednoty a ti pro sebe. A tak se vzdlila od svho pvodu a znesvtila samu sebe ve svm kles-nut. Ale Zeus pipustil z milosrdenstv, e se due mohou od pout hmoty osvoboditi. ivot du jestpodvojn a me bti dle lechetnj, i ni povahy jednotlivcovy v tomto spodnm svt delho,neb kratho trvn. Dotykem s hmotou a spoleenstvm s tlem poskvruje se due lidsk. Protoovld etiku Plotinovu jedin poadavek: oistiti dui a chovati ji odlouenou od tla, takto oistnoupak zpodobniti s Bohem. Toto oisovn due zle v potlaovn dostivosti a vn a v plnm,zprotn smyslnosti. Pouze takto oitn due me se povznsti od svta vnjho a viditelnhok nazrn svta vnitnho, neviditelnho. A tu zved se nejprve k nazrn krsy psychick. Od nstoup pak do ve k i ide, v oblast Ducha. Ale ani tu nen jet u svho cle. A posud nevykroilajet z e forem. Cle tohoto doshne teprve v pmm nazrn Bytosti nejvy, kter jest mimovechny formy. Nazrn toto nen vak ji vidn v obyejnm smyslu, kde vidc podmt a vidnpedmt stoj proti sob. Zde jsou oba jedno. Zde nen ji vidn, nbr sjednocen. Je to obtovnvlastn osobnosti v nejvy ekstasi tajemstv, je sdliti s nezasvcenmi posvtn mysteria zaka-zuj.

O ivot posmrtnm uil Plotin asi toto: Dokud je due, vykroiv z pozemskho ivota,obtena tlesnost, pociuje vechny afekty a bolesti tlesn. Kdo se vak zprostil veker hmotnosti,vznese se do e ide a k Bohu. Jeho astrln dvojnk (eidolon) odchz do svta niho, ale on stoupvzhru k svtm vym. Dum nzkm jest se vtliti dle jich ivota pozemskho v rostliny, neb zv-ata, ostatnm, opt v tla lidsk. Due istj pejdou v nebesk oblasti svta, aneb vykro z nichdocela. Kdo vak dospl k pln vnitrn duchovosti, pev vechnu pirozenost dmon a vykroz pout Osudu pestv bti lovkem.

Hlavou koly novoplatonsk po smrti Plotinov stal se Porfyrios. Narodil se asi r. 233. po Kr.ve fnickm mst Tyru. Jeho rodn jmno znlo e fnickou Malch (hebrejsky Melech), co znakrle. Ponvad jmno toto znlo eckmu sluchu nezvykle a barbarsky, zmnil je uitel MalchvLongin dle nachu (nach se nazv ecky porfyra), odznaku dstojenstv krlovskho, v Porfyrios ajmno to mu ji zstalo. Roku 263. po Kr. v 30. roce vku svho piel do ma a stal se kem Ploti-novm. Pro sv neobyejn schopnosti stal se Porfyrios zhy du jeho koly, jak vidno z toho, e muPlotin svoval asto sepisovati rzn filosofick pojednn a e ho pozdji povil dokonce pezkou-enm a redakc svch Ennead. V estm roce pobytu svho v m upadl do tk trudnomyslnosti azanel se po del dobu mysly sebevraednmi. Plotin, poznav Porfyriv stav duevn, poruil muopustiti m, a Porfyrios odebral se na Sycilii. Zde, na mysu lilybejskm, trvil nyn ivot v askesi azabvaje se sepisovnm svch etnch dl. Zatm zemel Plotin. Porfyrios opustil potom Sicilii avidme ho nejprve v Karthagu a pak v Athnch u Longina. Odtud vrtil se do ma, aby pevzal ve-den filosofick koly, smrt Plotinovou osiel. I doshl zde brzy velk vnosti a slvy. Ji v pokro-ilm vku pojal za cho Marcellu, vdovu bohatou dtmi, ale chudou statky vezdejmi, a zemelv m mezi r. 301.305. po Kr., kdy byl prve v 68. roce svho vku doshl v mystick ekstasiblaenho spojen s Bohem.

8Nejdleitj spisy Porfyrovy jsou: ivotopis Plotinv, ivot Pythagorv, spis o zdrovn semasitch pokrmv (de abstinentia), dopis Anebonu, Egypanu; t. zv. Sentence, obsahujc zkladnpojmy novoplatonismu; Studie k Homerovi, Jeskyn nymf (alegorick vklad jistho msta z Home-rovy Odysseje), O Stygu, ece v podsvt; O obrazech a sochch bohv, O vzestupu du, O svobodvle, Filosofie, erpan z orakul; Dopis Marcelle, manelce; O dui proti Boethovi, O mohutnostechdue a konen 15 knih proti kesanm, z nich zachovaly se pouze nepatrn zlomky.

Smr filosofie Porfyrovy jest ponkud jin, ne u Plotina. Byl-li Plotin metafysikem koly no-voplatonsk, jest Porfyrios jejm etikem. Problm filosofick pevedl zcela na pdu etiky a theologie.Cl filosofie le u Porfyra ne v theoretickm vdn, nbr podstatn v mravnm ivot lovka av len jeho mravnch poruch. Vechno vdn, tud i filosofie, jest pouhm prostedkem k tomutocli, prostedkem oisovn due. Filosof nen pak nim jinm, ne lkaem due, jen m nemocijej liti. Zchrana, spsa due jest heslem a clem cel filosofie Porfyrovy. S tmto etickm sm-rem jeho filosofie souvis pedevm jeho uen o ctnostech. Ctnost m lovk oistiti dui svou, abyse stala schopnou, vrtiti se do sv nebesk vlasti. Pouh vnitn osvobozen od smyslnosti vak ne-sta, vnj askese mus k nmu pistoupiti. A tu zastv Porfyrios velice psn nzory asketick, jakzejmna z jeho spisu de abstinentia jest vidno. Z tho dvodu bylo Porfyrovi vejti v daleko upomr k nboenstv, mythologii, mysterim a orakulm, ne jak zme u Plotina. Odtud jeho dslednnavazovn na nboenstv, t ciz, a etisujc alegorisovn mythv a orakul. Obti a vnj kultzvedaj dle nzoru Porfyrova dui k bohm, Bytost nejvy mono vak uctvati pouze v duchu av pravd. Se smrem filosofie Porfyrovy souvis dle dtkliv kladen svta duchovnho jako zsadnprotivy svta smyslnho. Jsoucno duchovn ovld z plna jsoucno tlesn a, a nen v prostoru, jestpece silou svou vudyptomno. Jsoucno (tlesn neme duchu peketi, by inkoval na tlesa,k nim se nese jeho vle. Proto m t due schopnost, vyslati slu svou na vechny strany. M slubezmeznou a, je-li ode veho hmotnho oistna, jest vemohouc a vudyptomn. Ne ve, co in-kuje na jin pedmt, inkuje svou blzkost a bezprostednm dotykem, nbr psoben do dlky jestpodstatnm pvlastkem ducha. Tm poloil Porfyrios zklady k filosofick theorii magie. S tmitozsadami souvis t uen Porfyrovo o dmonech, bytostech vzdunch, naplujcch prostor kolemns. lovku jest mono, pomoc magickch zaklnn je pivolvati a initi si je sluebnmi. Shro-mauj se kolem obtnch olt a erpaj pro tla sv potravu z dmu zpalnch obt. Rovn takmono inkovati i na duchy zemelch a vyvolvati zjevy nekromantick. Porfyrios vnoval tzvltn pozornost studiu okultn psychologie. Zmiuje se o tlech due, je oblk, kdy kles dohmoty, a prvn z novoplatonik mluv o tle astrlnm. Pina klesnut du nele ve hmot, nbrv duch samch, je pud jich dostivost a vn do vtlen. V ivot posmrtnm stoupaj due istk Bohu, due hmotou zaten vracej se vak k zemi, by se znovuvtlily. Znovuvtlen jest vakmon pouze do tl lidskch, do tl zvecch nikoliv.

k Porfyrv Jamblich narodil se Chalkid v Coelesyrii, neznmo kdy, shromdil kolemsebe mnostv k a zemel kolem r. 330. po Kr. U svch vrstevnk, kte ho jinak nenazvali, neboskm Jamblichem, byl ve velk vnosti pro etn zzraky, kter vykonal. Jak Eunapios, jehoivotopisec, vypravuje, vznesl se po kad, kdy se modlil, do ve a deseti loket, pi em vychzelaz nho zlat ze. T vypravuje o nm ppady jasnovidstv a evokac bohv a dmonv.

Jamblich je theurg novoplatonsk koly. Theurgii pikld daleko vtho vznamu, ne filo-sofii. Filosofie dospv k svm poznatkm pouze pomoc pojm rozumovch, theurgie zjednv vakpoznn, kter rozum lidsk daleko pevyuje, ano, co jet vce znamen, eho nezmohou nejvy,dui oisujc ctnosti, toho dociluje theurgie, a pouze j mohou se vy, bosk sly sdliti svtu po-zemskmu. Uznal-li ji Porfyr nboenstv a pomoc boskou za nutn pro dosaen cle filosofie, jdeJamblich jet dle, m mn dvuje ve vlastn slu lidskou a m vce jest pesvden o jej sla-bosti. Ctil thu pout Osudu a prodn nutnosti i doufal, e bude od n pomoc boskou osvobozen,nebo bohov vldnou nad Osudem, odstrauj zlo, ktermu ns Osud podrobuje, a zprouj duezkona vznikn a zanikn. Jest nutno, obrtiti se k nim, kdy hledme spsy. Modlce se k nim, m-eme doshnouti vsledku, jen ped nad vechno oekvn. Oitn due neme bti pivodnoj samou, nbr pouze pomoc vych bytost: hero, dmon, andl a boh. Tento styk s vymibytostmi pivod spojen pm a reln a nazv se theurgi. Theurgi rozumme zvlt evokaci by-tost svteln e, kter dosahujeme pomoc tajemnch, posvtnch obad, obt, modliteb, vykuo-vn, zaklnn za elem vych zjeven, oitn due, jejho povznesen k vym svtm a kone-nho spojen s Bytost nejvy.

9Protivou theurgie jest gotie (arodjstv), obracejc se k mocnostem temnoty. Goti sna searodj pomoc zaklnn, arodjnch formulek, talisman a amulet nabti vldy nad uvedenmimocnostmi a uiniti si je sluebnmi.

Jamblich zkonstruoval velice sloitou soustavu theosofickou, a to rozvedenm soustavy Ploti-novy. i inteligibiln (i idelnch pravzor ili svt archetypick) chpe jako Trojici: Otce,Slu a Ducha. Kad z tchto len dl se pak v dal triadu. Od tto e inteligibiln rozeznv paki intelektuln (i duchovn a tvr), kter jest rovn Trojic: Duch, Sla a Stvoitel. Kadz tchto princip dl se opt v triadu.

O t lech due jedn Jamblich obrnji, ne Porfyr. Tyto schrnky due (ochmata psychika)tvo se ze svtovho teru tm zpsobem, e z nho vychzej pro jeho plodc slu a psobenm boh,panujcch nad svtem, principy duchovn, rozdlen v mnohost, kter se utvej v terick, astrln apneumatick obaly due. Slou k tomu, aby dui chrnily ped cizmi vlivy, aby j byly schrnkami,v nich by se mohla pohybovati v prostoru, a aby prostedkovaly jej spojen s hmotnm tlem. Odtla astrlnho rozeznv Jamblich pesn t. zv. z c t lo due, kter nazv zcm vozem(ochma augoeides).

K Absolutnu zved se due, pstujc ctnosti a theurgii. Sama ze sebe neme se vak ani oistiti,ani vznsti k Absolutnu, nbr pouze pomoc boh, evokovanch theurgi. K dosaen tohoto nejvy-ho cle nesta vak tvero ctnost, starmi novoplatoniky uznvanch. Jako pt, nejvy stupepipojil k nim Jamblich t. zv. ctnost hieratickou i knskou, kterou due prostednictvm sv nejbo-tj sti me se vznsti i nad Ducha a spoinouti v nejvy Bytosti sam.

Uen Jamblichovo o theurgii jest obsaeno v jeho dle O mysteri ch egyptskch,5 vy-volanm dopisem Porfyrovm egyptskmu knzi Anebonu. U zde, e jest mono spojiti se pomoctajemnch, theurgickch obad, vykuovn, magickch charakter a symbol skuten a relns Bohem a s celou duch, z nho vychzejc. Jamblich rozeznv tyto tdy duch: bohy, archan-dly, andly, dmony, heroy, knata svta (astrln duchov novj dmonologie), knata hmoty(duchov elementrn) a due lidsk. Popisuje zjeven bytost tchto z vlastn zkuenosti jako zbhltheurg. jako knz a zasvcenec.

Nejbli nstupcov Jamblichovi: kola syrsk. Kdy za csae Konstantina se stalokesanstv nboenstvm sttnm a on jal se ve pohansk pronsledovati, uchlila se kola novopla-tonsk do Srie a Mal Asie. Smr jejho vvoje byl naznaen Jamblichem: pijm pln rz theur-gick. Eunapios ze Sard (346.414. po Kr.) popsal ivoty filosof koly tto. Po smrti Jamblichovujal se veden koly Aidesios z Kappadocie. V te dob il filosof Eustathios. Vt slvy, ne on,doshla vak manelka jeho Sosipatra. Narodila se pobl Efesu, kde otec jej byl zmonm statk-em. Kdy mla pt let vku svho, pili jednoho dne dva neznm starci a odvedli ji z domu otcov-skho. Kdy ji byli po pt let tajemnm zpsobem zasvcovali, vrtili ji otci, ale tak promnnou, e jnepoznal, nbr padl ped n na kolena, pokldaje ji za vy bytost. Byla tak nadna velikmi zna-menitmi dary ducha, vidla vci vzdlen a dovedla pedpovdati budoucnost. Zaloila pozdji po-ble Pergama kolu filosofickou a shromdila velk poet k kolem sebe. Jednm ze starch kAidesiovch byl Maximus ze Smyrny, jen pivedl theurgii k neobyejnmu rozkvtu. On to byl,jen s druhem svm Chrysanthiem obeznmil csae Juliana s mysteriemi hellnskho nboenstv anovoplatonsk theurgie. Jak Eunap vypravuje, ml Maximus takovou magickou moc, e na jeho povellampy v chrm samy sebou se vzaly a socha straideln Hekaty se usmla.

V Alexandrii pivedla potkem 5. stol. po Kr. duchapln filosofka Hypatia tamn filosofic-kou kolu k takovmu rozkvtu, e zastnila na as i slvu soudob koly athensk. k HypatiinSynesios, biskup v Cyren, promsil novoplatonismus zvltnm zpsobem nzory kesanskmi. Jeznm ostatn svm velice zajmavm spisem o snech.

kola athensk. Jako zakladatel koly tto uvd se Plutarch, pjmm Velik. Mezi kyjeho zaujmaj pedn msto Hierokles z Alexandrie, jen uchoval nm t. zv. Zlat prpovdi Pytha-gorovy, a dle Syrian, jen se stal nstupcem Plutarchovm ve kole athensk. Po nm stal se hla-vou koly Proklos. Narodil se r. 410. po Kr. v Byzanci ili Caihrad. Studoval naped v Alexandrii,nae se odebral do Athen, kde se stal kem Plutarchovm a po jeho smrti Syrianovm. Vyznamen-val se velkou zbonost a neobyejn psnou askes. Zjeven bo bylo mu nejvym clem filosofie.Jak ivotopisec jeho Marinos vypravuje, dal se Proklos zasvtit do mysteri tm vech nboenstv.Mnil, e filosof se neme obmeziti pouze na nboenstv jedno, nbr e se mus stti knzem vechnrodv. Proklos podroboval se ve dne v noci rznm oisovacm obadm, podstupoval pokn a

10

zanel se operacemi theurgickmi, by vchzel v pm, reln styk s duchv, a to brzy dle zp-sobu orfickho, brzy chaldejskho. Nkolikrte v msci sestupoval k moi, by se podroboval oisuj-cm lznm, zachovval psn postnch dn vech kult nboenskch a novolun slavil zpsobemnejslavnostnjm. Rno, v poledne a veer vzdval poctu slunci, oslavoval psn posvtn dny Egyp-anv a vbec slavnosti vech kult nboenskch. Askesi provdl do takov krajnosti, e si ukodilna zdrav. Proklos mval prorock sny, kter se mu zjevovaly obyejn ve verch, zjeven boh dosta-vovala se u nho velmi zhusta, konal etn zzraky a modlitbou lil nemocn. Jak div, e poval usvch vrstevnk pocty pmo bosk! Zemel r. 485. po Kr.

Theosofick soustava Proklova jest velice sloit a vznikla rozvedenm soustavy Jamblichovy.Uvedu pouze jej nejveobecnj zsady. Nejvy jsoucno sdluje se svtm nim v pravidelnchstupnch a v ten zpsob, e kad ni stupe jsoucna pojm jen st sil svta vyho. V kadmstupni vym zbude jaksi zstatek sil, jen nesestupuje do svta niho a zstv jemu nepochopi-telnm. Tento proces shora dol dje se pak od stupn k stupni postupnm dlenm v sam triady.

Dmon rozeznv Proklos pt td. Maj tla svteln a, pokud inkuj v ivlech, pijmaj itla elementrn. Due lidsk jsou odny ji ve stavu praeexistence v tla svteln, pneumatick iduchovn. Jako princip, pojc toto tlo s tlem hmotnm, pijm due pi vstupu do svta hmotnhonkolik tl, v nich setrvv po smrti tak dlouho, dokud jest poutna na sfru svta pozemskho. Stou-pajc vzhru, odkld tyto obaly, a na tlo pneumatick, kter ji stle provz, i po jejm vstupu doe intelektuln. Nutnost pud due, by jedenkrte v kad period svtov sestoupily v ivot pozem-sk. astj znovuvtlen je zavinno du samou. Due lidsk oisuj se ctnost, jej nejvymstupnm jest ctnost hieratick.Vce vak, ne vecky lidsk ctnosti, zme theurgie. Jen j mohou sevy sly bosk sdliti svtu pozemskmu. Nboensk obady a svcen smvaj boskm ohnmvechna poskvrnn pozemsk, oisuj dui a zvedaj ji k svtu boskmu. Proklos mluv mnoho omagick sle jmen boch, soch a obrazv, o zjevench bohv, o zzracch. Jinotajn vklad myth jestpak zvltn jeho oblibou. Nejvy cl lovka pevyuje veker vdn i positivn nboenstv. Postupnch zved se due od obyejn vdy k intelektulnmu nazrn e duchovn a od nho konenv ekstatickm vzletu k mystickmu spojen s Bytost bo.

Posledn novoplatonikov. Nstupcem Proklovm v zen koly stal se k jeho Mari-nos, od nho mme skvostn ivotopis jeho mistra. Po Marinovi nsledoval Isidor a po nm He-gias. Vtho jmna, ne vichni tito, doshl vak Damaskios a vedle nho Simplicius.

Roku 529. po Kr. dal csa Justinian zavt filosofickou kolu v Athench a posledn novopla-tonikov, mezi nimi Damaskios a Simplicius, odebrali se do Persie, kde vldl tehdy krl Chosroes,velk ptel vzdlanosti eck. Nenalezli tam vak, eho byli hledali, a zklamni vrtili se nazpt.Athensk kola, posledn toit novoplatonismu, zstala ji zavena a filosofie novoplatonsk do-spla svho konce.

Renaisance novoplatonismu a vdy okultn . Zavenm koly athnsk pestal novopla-tonismus existovati jako filosofick kola a smrt poslednch novoplatonik ztrcej se veker jehostopy. Meme vak prvem mti za to, e theorie i prakse novoplatonsk tak rychle nezanikly, nbrv skrytu se pstovaly a v podob tajnch tradic ily dle. To plat hlavn o pohansk a theurgickstrnce novoplatonismu. Jeho spekulativn obsah peel vak ponenhlu do vdy kesansk, pizpso-biv se dogmatu kesanskmu, jak nejlpe vidti ve spisech, zachovanch pod jmnem DionysiaAreopagity (asi v 6. stol. po K.), otce kesansk mystiky.

Filosofick zpracovn vd okultnch odpovalo za celho stedovku. Jevy okultn, kter vestedovku tak dleitou hrly roli, byly posuzovny pouze se stanoviska praktickho. Devt set let pozaven athensk koly Justinianem byla konen filosofie novoplatonsk v Itlii vzkena k novmuivotu a tm i studium vd okultnch postaveno na jin zklady. Velk revoluce ducha v 15. stol.,znm pod jmnem renaisance, obrtila v prv ad zjem ke studiu literatury klasick. Uen ekov,mezi nimi znm Gemistos Plethon, nalezli tulek v platonsk akademii medicejsk ve Florenci ajest jich zsluhou, e filosofii novoplatonskou zachrnili ped jistm zapomenutm. Vlastnm zakla-datelem tohoto modernho novoplatonismu jest vak Marsil ius Ficin (1433.1499.), jen podilvydn a znamenit latinsk peklady spis novoplatonskch a uinil je takto pstupnmi celmuvzdlanmu svtu. V dalm vvoji navazuje tento novoplatonismus na literaturu kabalistickou, ucho-vanou a do tto doby mezi idy a Araby. Pbuznost obou byla zde ji od potku a nyn byla znovuobjevena. V kabale spatuje Giovanni Pico z Mirandoly (1463.1494.) kl ke vem mysterima zasadil se nejvce o rozen jej znmosti. Jan Reuchlin (1455. a 1522.) pak to byl a Cornelius

11

Agrippa z Nettesheimu (1487.1535.), kte tuto novoplatonsko-kabalistickou nauku penesliz Itlie na sever Alp. Cornelius Agrippa, jeho Filosofie okultn jest prvnm soustavnm dlem,vztahujcm se na cel fenomenalismus okultn, jest vlastnm otcem modernho okultismu.

* * *

Mezi literrnmi pamtkami pozdjho novoplatonismu nalzme spis, jen podv vrn obrazvylenho smlen odumrajcho starovku. Je to spis De mysteriis Aegyptiorum, i krtce Demysteriis, zachovan pod jmnem Jamblichovm.

Porfyrios poslal do Egypta dlouh dopis knzi Anebonovi, pln rznch otzek, tkajcch sefilosofie, nboenstv, theurgie, magie, zjeven duchv, astrologie. Tento podivuhodn spis, jej poprv zrekonstruoval Tom Gale pi svm vydn spisu Jamblichova (1678.) na zklad zlomk, uve-dench Eusebiem, Cyrilem, Augustinem, hlavn vak Jamblichem samm, vydal znovu Gustav Par-they r. 1857 v Berln.

Spis Jamblichv De misteriis obsahuje odpov na dopis Porfyrv. Jene odpovd mstoknze Anebona uitel jeho Abammon.

Prvn vydn spisu tohoto v latinskm peklade podil Marsilius Ficin a jest v ele aldinsksbrky platonik v Bentkch r. 1497. fol. Po druh vydal spis tento Mikol Scutellius v m r.1556., po tet (s eckm textem) Tom Gale v Oxfordu r. 1678. a naposled Gustav Parthey (ecktext s latinskm pekladem) v Berln r. 1857.

12

Z PEDMLUVY VYDN MARSILIA FICINA.V Bentkch 1497.

Marsilius Ficin, florentsk, porou se pokorn nejdstojnjmu v Kristu Otci panu Janu Medi-cejskmu, svat msk crkve kardinlu.*)

Kdy jsem ml nedvno v myslu ti psti, bych ti blahopl k dstojenstv kardinlskmu, prvti propjenmu, a kdy jsem u sebe uvaoval, komu bych nejlpe dopis tento svil, by ti jej ode-vzdal, aby takto nae spolen blahopn ti bylo tm pjemnj, vstoupil jsem nhle do akademiev nadji, e aspo v jejch vnitnch mstnostech nebude chybti, kdo by ti nejlep pozdrav pinesl. Ahle! jakmsi zenm boskm pedstoupil Jamblich, mezi akademiky nazvan boskm a mezinimi veleknz. I zvolal jsem k nmu: Bu zdrv, Jamblichu, velik kne! Prv, jak z, hodlmblahopti Janu Medicejskmu, novmu veleknzi kesanskho nboenstv. Rai, smm-li tebe pro-siti, m, jinak uboh, blahopn boskmi slovy a mysteriemi svmi pivsti k dokonalosti! Vyslyelm prosby a s myslem tm pichz k tob, Jene, velekne, onen veleknz Jamblich. Pijmi tud takvelikho hosta, jen pichz tebe pozdraviti, s duchem radostnm, a a pete tento dopis, slys pozornost, co tento bosk mluviti bude. Vskutku pislbil, chtje projeviti, co stejn dstojno jestjeho i tv osoby, e krtkmi slovy s tebou sdl, jak nzory mli egyptt a assyrt kn o nboen-stv a vcech boskch.

Porfyrios, kter pro svho vynikajcho ducha mezi platoniky se nazv mudrcem, psal doEgypta dlouh dopis knzi Anebonovi, pln rozmanitch a dleitch otzek, vztahujcch se navechna odvtv filosofie, zejmna o Bohu a andlch, o dmonech, o duch, o Prozetelnosti, Osudu,o proroctvch, o magii, o zzracch, posvtnch obadech a obtech. K otzkm Porfyriovm odpovdJamblich, jeho k. Uvd vak Abammona, egyptskho knze, jako odpovdajcho na Porfyriv dopismsto ka jeho Anebona, jemu Porfyrios onen dopis byl psal.

13

DOPIS PORFYRIV ANEBONU, EGYPANU.

1. Ponu ptelstv sv k tob, Anebone, od vah o bozch a dobrch dmonech, jako i o ue-nch filosof s nimi pbuznch. O pedmt tchto uen vypravuj mnoho t mudrcov et, alevci takovho druhu, kter z vt sti erpaj zsady vrohodnosti z pouhch domnnek.

2. Pipout se tedy pedn, e jsou bohov. Ale j se ti, kter jsou vlastnosti vych pokolen,jimi se li? Jest piny rozliovn hledati snad v principu innm, nebo trpnm, v okolnostech na-hodilch, neb v rznosti tl, k nim se dru, spojuj-li se toti bohov s terickmi, dmoni se vzdu-nmi, ale due s tly pozemskmi?

3. Jakm zpsobem berou ped se theurgov evokace boh zemnch, jako i boh, kte podzem jsou, kdy pece vichni bohov pouze v nebi bydl? Dle jak mohou bti nazvni nkte bo-hov vodnmi a jin vzdunmi bohy? Jak se me viti, e jednotliv z nich maj rzn msta v moci,a e jednotliv sti tl dle vnjho obrysu si pidlili, kdy pece bostva maj moc nekonenou,nedlitelnou a nechpatelnou? Jak uchovaj si jednotu, kdy ohranienm rozdlench st tl navz-jem se rozchzej a pro rznosti prostor a tles, jim podzench, se li?

4 Jakm zpsobem in theosofov, jako by bohov byli vnmav pro smysln dojmy, kdy n-kte z nich provozuj jich kult dokonce tm, e vztyuj pohlavn dy1 a mluv hanebn ei? Nejsou-livak bohov vnmav, pak budou jist vechna jich vzvn marn, pak marn se budou theosofovsnaiti, by mohli bohy volati na pomoc, by mohli jich hnv usmiti, pak marn budou doufati ve v-sledek smrnch obt, ale zvlt marn budou prostedky theurgick, jimi se bohov ke zjevenmdonucuj. Nebo co jest nepstupno trpnmu vnmn, neme ani lichocenm, ani donucenm, nebnsilm bti pozmnno.

5. Pro konaj se tedy vi bohm v jich bohoslubch tak mnoh kony, jako by byli pstupnitrpnmu vnmn? Vzvaj se toti, jako by smysln vnmali, take se pedstavuj nejen dmoni jakobytosti trpn, nbr i bohov sami, dle slov Homerovch:

Mniti lze i bohy sam.A prav-li se, jak nkterm se zalbilo, e bohov jsou ist duchov, ale dmoni pirozenost

svou bytosti psychick a v duchovosti majc pouze astenstv, budou ist duchov ji nemnitelnja neschopnj smsiti se s pedmty tlesnmi. Nae modlitby nemohou se tedy nikterak pizpsobititakov ist duchovosti. Ale obady, kter se konaj v bohoslubch, konaj se vi bohm, jako bybyli bytosti smysln a ctc.

6. Nue tedy, li se bohov od dmon, jak nkte maj za to, tm, e onino jsou netlesn, titovak maj tla? Jsou-li netlesn pouze bohov, jak mohou bti nazvni bohy slunce, msc a ostatnviditeln tlesa nebesk? A mimo to, jak mohou jedni z viditelnch boh nazvni bti dobrmi, druzvak zlmi?

7. Kter jest pojtko, je s netlesnmi bohy spojuje tlesn bohy na nebi?8. A co je to, m li se dmoni od viditelnch i od neviditelnch boh, ponvad toti bohov

viditeln s bohy neviditelnmi spojeni jsou svazkem jednoty?9. m li se dmon od poloboha (heroa) a od due? zle rozdl v podstat, v sle, neb

v incch?10. m vyznauje se zjeven boha, andla, archandla, dmona, neb nkterho z knat a zje-

ven due? Nebo bohov i dmoni a vbec veker pokolen vy maj tu vlastnost spolenou, esebe vynej a e pedstavuj vidoucmu pzraky a klamav obrazy, kdy se zjevuj. Neped tudv niem bohov nad dmony.

11. Jsou-li tedy nevdomost a klam ve vcech boskch zdrojem v bezbonosti a neistoty,poznn boh vak uznv se svatm a prospnm, pin nm neznalost nejdrahocennjho a nej-krsnjho temnotu, ale poznn jeho svtlo. Neznalost napluje ovem lidi vekerou patnost pro

14

jich nevdomost a zpupnost, poznn vak je zdrojem veho dobra. Peji si, abys mi sdlil ve vci ttopravdu.

12. Pedn tebe prosm, abys mn do podrobn vysvtlil, co se dje v pedvdn budoucnosti (vmantice). Nebo uprosted spnku spjeme asto k poznn budoucnosti pomoc sn, a to zaast beznsilnho vytren, (nebo nae tlo le tie). Ale pece nepoznvme vc vdycky tak urit, jakov bdn.

13. Jsou vak mnoz, kte budoucnost poznvaj ve vytren mysli a jsouce uneseni duchem bo-m, a to tak, jako kdyby bdli a uvali svch smysl, nejsou vak ve stavu vdom, i aspo nemajtak jasnho vdom, jako dve.

14. Mezi tmi, kdo stvaj se ekstatickmi, zm nkter, kte pijdou do zvltnho naden,kdy sly zvuk fltny, cymbl, nebo bubnv, aneb jist psn. To vidme, e stv se tm, kdo vy-konvaj korybantismus, ale t i onm, kter uchvtil Sabazios, aneb kdo slou Velk Matce.2 Jindoznvaj tho, kdy pij uritou vodu, jako se dje knzi Apollona Klarskho v Kolofonu; jin, kdyse posadili k st jistch jesky, jako knky v Delfech; ale jet jin, kdy byli naplnni vpary vy-stupujcmi z vody, jako vtkyn orakula branchidskho.3 Jin opt pichzej do ekstase, kdy uijmagickch charakter, jako na p. ti, kdo bvaj naplnni vnuknutmi (inspiracemi) duchv. Jsou dlejin, kte dostatenou mrou jsouce sebe vdomi, z pouh obrazotvornosti vt. Z nich uvaj vakjedni k tomu cli pomoci temnoty, jin uritch npoj a jet jin arodjnch formul a sloitchobad zaklnacch. Jsou t, kte povzbuzuj k vtn svou obrazotvornost pomoc vody. Nktebvaj nadeni v prostoe uzavenm, jin pod rm nebem a jet jin na mst ozenm sluncem,neb jinm tlesem nebeskm. Jet jin vymyslili t urit umn, pedvdati budoucnost pozorov-nm vnitnost zvat, letu ptactva a hvzd.

15. Ti se tedy, jak a m pivod se vtn? Vtcov tvrd vesms vichni, e dosahuj ped-vdn budoucnosti pouze bu pomoc boh, nebo dmonv, a e budoucnosti neme naped znti,le ten, kdo jako pvodce ji m ve sv moci. Pochybuji prvem, e moc bosk mohla by bti staena,by byla lovku sluebna a do t mry, e nkte se neostchaj t pomoc mouky vtiti.

16. Ti se dle po pinch vtn: zda bh, i andl, neb dmon, nebo kterkoliv jin bytostpi zjevench a vtbch, neb jinch podobnch posvtnch konech, jest ptomna, aby ony inkypivodila, .pitaena jsouc moc vaich (t. j. kn) zaklnn?

17. Nen to snad nae due sama, kter ze sv vlastn sly vt a zjeven ona si pedstavuje,take ve to, jak nkte maj za to, nic jinho nen, ne urit zmny due sam, vzbuzen nhle zeskrytch malch jisker?

18. Snad pivod to ve jaksi smen proces, kter jest podmnn sten du na, stenvlivem z ven vnuknutm bom?

19. Nerod v sob due vlivem takovho pohybu zvltn sly obrazotvornosti, kter me ped-vdati budoucnost, aneb nemohou snad vytvoiti jist substance pochodc z hmoty, a to zvlt z tlzvat, moc uritch skrytch sil zjeven dmonv?

20. K tomu jest podotknouti, e spjeme mnohdy ve snu k poznn budoucnosti beze v n-mahy, a bychom jinak (t. j. ve stavu bdn), s velkm namhnm pracujce, asto toho nedoshli.

21. Zakld-li se pak pina vtn ve zvltnm vzruen due, me slouiti jako znamen, esmyslov bvaj pi tom poutni, okolnost, e se k tomu cli uv vpar, vykuovn a zaklnn.K tomu pistupuje dle okolnost, e ne vichni lid jsou schopni vtiti, nbr pouze lid jemnjsoustavy a vkem mlad.

22. e jist vytren mysli jest pinou vtn, dokazuj lenstv pochodc z chorob, nebo po-ruchy obrazotvornosti vznikl z post, neb z rozlit jistch v v tle, neb z nemoc, dle urit dvo-jak stavy due, kde lovk nen ani zcela pi sob, ani zcela mimo sebe, a konen peludy, kterdovede umle pivoditi arodjstv (gotie).

23. A co, sdluj-li si navzjem jaksi pedzvsti vc budoucch proda i umn a vzjemnsympatie vech jednotlivch st tohoto vesmru, jako d jedinho ivoucho tvora? A skuten zdse, e jsou tlesa tak zazena, e jedno me peneti pedzvsti a znamen budoucna na druh.

24. To lze dokzati z rznch fakt magie. Tak zna na p. jist nerosty a byliny bytosti nad-smysln, kter volme; magov spojuj jist nadsmysln pouta a zase je rozvazuj, otevraj, co bylo

15

uzaveno, ano mohou i vli bytost, na kter inkuj, mniti, aby z pedsevzet zlch stala se pedse-vzet dobr. Pi tom nelze podceovati tch, kdo za dosaenm jistch ink zhotovuj vhodnk tomu obrazy.4

25. Akoliv nestahuj ani boha, ani dmona, pece pozoruj pohyb nebes a zvstuj, budou-livtby klamn i pravdiv, dle toho, pohybuje-li se nkter z tles nebeskch s tlesem tm, i onm, azvstuj dle, jsou-li podnikn bezvsledn, slibn, neb vsledkem korunovan.

26. Nkte maj za to, e jest jaksi druh duch, jich vlastnost jest poslouchati, klamav po-vahy, kte pijmaj mnoh podoby, kte mnohonsobn se promuj, kte pedstraj brzy, e jsoubohov, brzy dmoni, brzy zase due zemelch. Maj dle za to, e ve, co zd se bti dobrm izlm, skrze duchy tyto se dje. Duchov tito ostatn nejsou npomocni pi vcech, kter vpravd jsoudobr, toti kter se vztahuj k dui. Nemaj vdomost, kter pedstraj, nbr pivod ve ke patnmkoncm; kdl lovka a pekej asto tm, kdo sna se dospti k ctnosti, ale sami jsou plni pchya t se z vn pekoucch se zvat obtnch.

27. e asto onen podvodnk5 nm mnoh klade lky, vyuitkuje naich nruivost.28. Mne vak velice znepokojuje, kdy sm u sebe uvm, jak je to mon, e ti, jich moc

vzvme jakoto vtch, a botjch, (t. j. vy bytosti), se pece dvaj nmi ovldati jako slab;dle e by mohli t, kte pece si pej, aby jejich chrnnci konali spravedlnost, snsti, aby byly pro-vdny rozkazy nespravedliv. Konen mne znepokojuje, kdy uvm, jak je to mon, aby bohov,kdy odmtaj dokonce prosby a modlitby tch, kdo k nim pistupuj zneitni kony pohlavnmi, senerozpakovali, je donucovati k nemravnm obcovnm.6

29. Vtcov pikazuj dle zdrovati se povn masitch pokrm, aby se vpary, vychzej-cmi z tl zvat, neposkvrnili, ale dvaj se pece sami nejvce uchvacovati kouem spalovanch zvatobtnch. Pokldaj za zloin, dotkli-li by se zasvcenci jich mysteri neho mrtvho, evokace bohdj se vak z nejvt sti pomoc usmrcench obtnch zvat.

30. Nejnesmyslnj vak ze veho jest, kdy kterkoliv lovk, jen pece sm vi rznmnahodilostem tak slab jest a na nich zvisl, svch hrozeb nem ji na kterhosi obyejnho dmonaneb na dui zemelho, nbr m je na slunce, knete hvzd samho, na msc a na ostatn bohynebes, a kdy, aby je donutil ke zjeven pravdy, falenou a marnou hrzu na n pout.

31. Nebo prohlsiti, e nebe sam rozdrt, neb e odhal mysteria Isidina, nebo e tajemstvskryt v Abydu vynese na svtlo, neb dle e zastav bh slunen brky, i konen e dy Osirovyrozmet ped Tyfonem, jak nadmrn lenstv vyplv z toho pro arodje, jen vyhrouje nm,eho ani sm nezn a eho vykonati neme, a jak nesmrn slabost pro ty, kte tmito lichmi a vy-bsnnmi hrozbami dali by se zastraiti, jako nerozumn dti! A Chaeremon, posvtn psa,7 za-znamenal toto jako veobecn obvykl t u Egypanv. A tvrd se, e toto a jin tho druhu inkujenejmocnj silou.

32. Jak smysl maj konen modlitby, v kterch se vyprv, jak slunce se zved z bahna, nebojak sed na kvtu lotosu, neb jak bh svj vykonv na brce, neb jak dle jednotlivch obdob ronch(t hodin dennch) mn svou tvnost, i jak pijm rzn podoby, odpovdajc rznm zvatm?8Vysvtluj ovem, e se nm slunce jev jako takov v mysterich, nevd vak, e chyby a klam svobrazotvornosti takto jemu pibsuj. Berou-li vak toit k ei symbolick, nech sdl s nmismysl symbol, v nich rzn sly a inky slunce jsou naznaeny.

33. Jest zajist jasno, e kdyby slunce doznalo nkter z tchto zmn, jak se stv na p.v zatmnch, musilo by to bti vidno vemi, kdo by svj zrak na n upiali. Dle z jakch dvod volse v bohoslubch tolik nesrozumitelnch jmen? A pro z nich zase cizojazyn jmna radji, nekter kadmu jsou nejbli? M-li bostvo pi vyslyen modlitby zetel pouze k jejmu smyslu,me bti e modlitby jakkoliv, projev s dostatek vechno, jen kdy mylenka zstane t. A nebylzajist, jak mm za to, bh neb dmon, kterho vzvali, rodem Egypan, a byl-li jm, neuval jistegyptsk, neb vbec lidsk ei.

34. Jest se tud obvati, nejsou-li ony zjevy umle nastrojeny arodji, neb nejsou-li to zastenpedstavy, kter vznikaj v ns samch, kter vak veobecn pitaj se bostvu, i konen nemme-li o bostvu pojm jinch, ne jak ve skutenosti vci se maj.

16

35. Peji si mimo to, abys mi vysvtlil, jakou prvn Pinu vesmru uznvaj Egypan, maj-liza to, e byl Pinou tou Duch (Nus), i nco, co jest nad Ducha,9 dle byla-li Pina ta jedin prosebe, i zrove s Pinou jinou, neb s nkolika Pinami, dle byla-li netlesn, i tlesn, a zda bylatoton se Stvoitelem svta (Demiurgem), i nco, co bylo dve (ped Stvoitelem svta). Peji sidle, abys se mnou sdlil, zda dle nzoru Egypan vzelo vechno z tto jedn Piny, i z vthopotu princip, uznvaj-li Egypan existenci hylick hmoty, i pvodn stvoen tles a konen,pokldaj-li hmotu za nestvoenou, i za stvoenou?

36. Chaeremon zajist a mnoz jin nev, e ped tmto viditelnm svtem nco bylo. Nesta-nov ve vkladech svch spis dnch jinch bohv Egypan, ne bohy, veobecn nazvan obni-cemi, znamen zvrokruhu a hvzdy, kter zrove s nimi stvaj se viditelnmi, dle jednotliv odd-len dekanv a horoskopy a konen tlesa nebesk, je se nazvaj mocnmi vldci, jich vchodya zpady a pedzvsti budoucnosti obsaeny jsou v knihch almenichickch.10

37. Chaeremon vidl toti, kterak ti, kdo prohlauj slunce za stvoitele svta, t veker po-svtn mythy o Osirovi a Isid, jako i vechny jin, penej sten na hvzdy, jich nhl zjeven azmizen a pravideln ron vchody, sten na zmny pibvajcho a ubvajcho msce, stenna bh slunce, i na non (dolej) a denn (hoej) hemisferium, neb na eku Nil,11 a e vbec vepisuzuj vcem fysickm, ale nieho nepisuzuj bytostem netlesnm a duchovnm.

38. Ale nejvt st Egypan spojovala, co v na vli a moci jest, s pohybem hvzd, a semklivechno, nevm jakm zpsobem, nerozvitelnmi pouty nutnosti, kterou nazvaj Osudem. Anovkldaj Osud i na bohy, kter zatm v chrmech, sochch a jinm jet zpsobem uctvaj jako jedinzchrance ped Osudem.

39. Stran naeho vlastnho dmona12 se ti, jakm zpsobem udluje nm ho Pn domu a nazklad jakho vlivu, neb ivota, neb sly sestupuje dmon od Pna domu k nm? Rovn se ti,je-li tento dmon, ili nic, a zda jest mono Pna domu nalzti, i nikoliv? a konen, jak asten bybyl, kdo poznaje schma svho zrozen, poznal by t svho vlastnho dmona a smrnmi obtmi byod sebe odvrtil moc Osudu?13

40. Pedpis genethlialogie14 jest vak nessln poet a pedpisy tyto jsou nepochopiteln.Vdy je t nemono pochopiti vdy astrologick. Stran vdy tto vzniklo mnoho spor a Chaere-mon, jako i mnoz jin, proti n disputovali.

41. Hvzdopravcov sami doznali, e je tm nemono, nalzti Pna domu, vldnoucho nadzrozenm, neb, je-li jich nkolik, jednoho z nich, a pece zvis na tom cel poznn dmona, jen nmbyl pikzn.

42. Ti se dle, byl-li jednotlivm stem z ns pikzn zvltn dmon? Nkterm se totizd, e nad jednotlivmi dy naeho tla vldnou zvltn dmoni, dle jeden e vldne nad zdravm,jin nad podobou tla a jin e jist vlastnosti jeho uchovv, a e konen nade vemi tmito dmonyjin spolen dmon panuje.

43. Je snad zvltn dmon tla, zvltn dmon due a jin dmon ducha? konen jest jedenz nich dobr, jin zl?

44. Nepochybuji, e n vlastn dmon in jistou st na due, toti jej duchovn st, e tu-d ten je asten, kdo m moudrho ducha.

45. Vidm vak, e kult vlastnho dmona dje se zpsobem dvojm, bu jako by byli dmonidva, neb dokonce ti. Ale mimo to vzvaj vichni dmona invokac spolenou.

46. Ti se konen, nen-li krom bosk mantiky a theurgie snad jet jin cesty k dosaenblaenosti, kter nm dosud je skryta? Pochybuji vak, e jest v bosk mantice a v theurgii mti zetelna mnn lidsk, a jsem v rozpacch, nen-li cel theurgick prakse snad pouhm vplodem obrazo-tvornosti due, kter z nepatrnost velkolep vci si vybsnila? Jsou t jin zpsoby, smujck poznn budoucnosti a tud k dosaen blaenosti, ne bosk mantika; jsou vak jist t tac, ktemajce bosk dar vtn, do budoucnosti vid, ale pece pes to blaenosti nedoshli, nebo znaj sicebudoucnost, nedovedou j vak sprvn uti. Peji si tud, abyste mne pouili, kter cesta vedek dosaen blaenosti a v em se zakld jej podstata.

47. Nebo u ns ek vedou se o tto vci nekonen slovn potyky, jeliko chceme z pouhchlidskch dohadv usuzovati o nejvym dobru.

17

48. Kdo vak doshli styku se svtem boskm, zanedbaj-li jen sten svch badn, slibujmarn sdliti moudrost, nekonajce nieho jinho, ne e Rozum bosk obtuj otzkami jako na p.bude-li uprchl otrok nalezen, poda-li se koup pozemku, i bude-li mti satek neb obchod astnvsledek.

49. Ale i kdy se nedopust dn nedbalosti, a i kdy maj v ostatnch vcech jistotu a pravdu, odosaen blaenosti nevd pece nieho jistho a bezpenho, pemlejce pouze o pedmtech ob-tnch a lovku neuitench Nejsou to zajist dn bohov, ani dob dmoni, s nimi pili dostyku, nbr je to onen, jen veobecn se nazv dmonem, podvodnkem, neb vbec je to ve v-plod lidskho ducha a vybsnn smrteln prody.

18

ODPOV UITELE ABAMMONA NA DOPIS PORFYRIVANEBONOVI A ROZEEN POCHYBNOST,

V NM OBSAENCH.

st I.1. Hermes, bh, jen vldne nad vdami, byl od starodvna sprvn uznvn jako spolen

vem knm. Jde naped v opravdov vdomosti o bozch a jest jedinen ve vem. Proto pisuzovalimu t pedkov nai plody sv vlastn moudrosti a oznaovali sv vlastn spisy jmnem Hermovm.1Pijmme-li tud i my podl tohoto boha, pokud nm nle a naim silm jest pimen, insprvn, pedloil-lis jist otzky, tkajc se theologie, knm jako vzjemnm ptelm, abys ootzkch tchto obdrel vysvtlen. A tak zodpovm dopis, kters poslal mmu ku Anebonovi, dlepravdy, jak se slu, j, prv tak, jako kdybys byl jej mn poslal. Nesluelo by se tak, kdy Pythago-ras, Platon, Demokritos, Eudoxos a mnoz jin ze starch Helln pijali pimen pouen od knza jejich dob ijcch, abys ty, jen v tto na dob chov tyt mysly, jako oni sta, pominul ve-den kn, kte nyn ij a uznvaj se veobecn jako veejn uitel. Pikrouji tud k projednnpedloen ltky, ty vak, lb-li se ti, me mti za to, e ti odpovd ten, jemu jsi psal, i zd-li se tielnm, bu toho mnn, e v tomto dopise hovom s tebou j sm, neb kterkoliv jin egyptskprorok. Na tom nesejde! Nemj zetele na to, kdo jest, jen mluv, zda jest nepatrnj, i znamenitj,nbr zkoumej bystrm duchem, je-li, co se vykld, pravdiv, i myln.

Pedn bude dluno roztditi druhy problm, ped nmi lecch, abychom vidli, mnoho-lijich jest a jak jsou povahy. Pak bude nutno uvaovati, z kterch theologickch soustav pochybnostivzely, a konen bude nm stanoviti, dle kterch vd by bylo tyto pochybnosti zkoueti.

Rozeen pochybnost tebou pednesench vyaduje sten rozuzlen neblahho zmatku,sten se to kolem piny pro kad jednotliv pochybnost jest a pro jako pochybnost se po-znv. Jin otzky pipoutj vklad dvojsmysln a jsou tak poloeny, e vzbuzuj rozpory, a jetjin otzky konen vyaduj od ns celho tajnho zasvcen. Takov povahy jsou tedy otzky, kterdv, a jsou erpny z mnohch spisv a z rznch vd.

st problm pout pozornost na uen, podan mudrci chaldejskmi, jin st in argumen-tace z toho, emu u prorokov egyptt, a jet jin, obsahujc theorie mudrc, dv otzky s nimisouhlasn. Vyskytuj se vak t mylenky, kter z jinch nzor, je nejsou hodn, aby byly uvedeny,neslun odvozuj pochybnosti, a jin mylenky vznikly z obecnch nzor lidskch. Jednotlivz mylenek tebou pronesench jsou, vezmou-li se samy o sob, rzn povahy, a uvedou-li se ve vz-jemn vztah, mohou bti rznm zpsobem spojeny. Ze vech tchto dvod vyaduj tedy rozum-nho zkoumn, kter by je vhodn dilo a upravilo.

2. Sdlme s tebou tedy zsady uen Assanv, kter pevzali od svch pedk, do podrobna adle pravdy, a zjevme ti zeteln sv vlastn nzory o vci tto, a to tm zpsobem, e podrobme svmvahm nkter vci jednak z nesslnch spis pravkch, jednak z toho, co pozdji sta o vekerbosk vd v jistou knihu byli snesli.

Pron-li jak filosofick pochybnosti, dme ti rozhodnut t o nich, a to dle starch sloupHermovch2, kter poznal Platon a ji ped nim Pythagoras a dle nich zaloili sv filosofick sou-stavy. Jsou jet jinak otzky, kter obsahuj bu protivy, aneb projevuj snahu po sporu. Tm ode-jmeme hrot slovy jemnmi a mrnmi, aneb dokeme jich nemstnost. Pokud postupuje vpravd dlenzor panujcch, vynasname se, abychom disputovali veskrze zpsobem snadno srozumitelnm ajasnm. Co pak k plnmu poznn potebuje zkuenost ve vcech boskch (a to mono sdlitipouze cestou logickou), i co plno jest intelektulnho (duchovnho) nazrn, pokusme se vyzkoumati.Jako vznan znamen tohoto nazrn mohou bti uvedena ta, kter by mohla tebe i tob podobnpivsti k spekulacm o podstat jsoucna. Co vak jest mono poznati cestou logickou, z toho nene-chm zstatku a do plnho vysvtlen. Ve sdlme s tebou pimenm zpsobem. Theologick

19

otzky zodpovme theologicky, theurgick vak theurgicky, problmy filosofick budeme pak spolufilosoficky zkoumati, a kter z nich shaj a k prvnm Pinm, ty vyneseme na svtlo, sledujce jicha k prvnm potkm. Problmy, tkajc se otzek etickch aneb nejvych cl, budeme, jak seslu, zkoumati eticky. A tm zpsobem budeme t otzky ostatn dle on metody jednu po druhvykldati, kter kad jednotliv z nich jest pimen. Pikrome tedy ji k zodpovdn tvch otzek.

3. Nejprve prohlauje tedy, e pipout, e jsou bohov. Ale to nen sprvn tak eeno.V na vlastn bytosti je toti obsaeno vrozen poznn boh. Jest mocnj, ne nae kritick mohut-nosti a ne nae nklonnosti. Bylo dve, ne vechno rozumov mylen, usuzovn a logick dokazo-vn. Ji od potku jsouc sjednoceno se svoj pinou, bylo zrove s tendenc due, kter piroze-nost svou smuje k nejvymu dobru.

Je-li vak nutno ci pravdu, nedospjeme ani cestou poznn k pirozenosti bosk. Je totiv poznn obsaen jaksi protiklad, dle nho poznvajc rozliuje se od poznvanho jako bytost odnho rozdln.3 Ped tmto poznnm, v nm podmt poznv pedmt jako bytost jin bytost jinou,jest sama od sebe jednotn spojitost, od boh nerozluiteln a s nimi souvisl. Neslu se tud prohla-ovati, e jest mon spojen se svtem boskm pipustiti, i ho nepipustiti, a klsti je jako pochybn(jest zajist od vnosti aktuln v jedn a te podob), a neslu se dle zkoumati, je-li zvisl nanaem sudku, je uznati, i ho neuznati. Nebo pojm ns spe v sebe a napluje ns, a m prvjsme, to mme skrze poznn bohv.

A tut e budu mti k tob t stran znamenitjch pokolen, incch prvod boh, toti d-mon, hero a istch du. Nebo u nich musme vdycky uznvati jist nemniteln zklad jich by-tosti, nestl a mniteln osud lidskho pokolen jest vak od nich odstraniti a vylouiti nklonnostk protivm, kterch doznvme pi rozporech svho usuzovn. Toto jest zajist pli vzdleno odzdroje rozumu a ivota a jest dlem spe pirozenost nich a toho, co nle pod moc a rozpornostpozemskho zrozen. Je tedy nutno, znamenitj pokolen chpati pod jednotnm hlediskem.

Nech je tedy poznn vnch prvodc bohv, nm vrozen, jim pimen, a jako oni majbytnost svou vdy nemnitelnou, tak doshni jich lidsk due tm zpsobem svm poznnm, ne-dajc pouhmi dohady, domnnkami a logickm dkazem, tmito pouh asnosti nleejcmi pomc-kami, postihnouti podstaty boskho prvodu, jen vechny uveden pomcky svta pomjejchopevyuje! Nech due uv radji istch a neposkvrnnch zpsob poznn,4 kter od vnostipijm od boh samch a skrze kter je s nimi sjednocena. Tys vak, jak se zd, toho mnn, e tatomohutnost poznvac, kterou poznvme bytnost bo, stejn jest povahy s poznvnm vc obec-nch, a e mono z kladu odvoditi protiklad, jak se dje v dialektickch disputacch. Ale to neslu senijakm zpsobem! Poznn vc boskch vymyk se vpravd kad oposici a nezakld se v tom, eje pro nynjek pipustme neb e teprve nyn vzniklo, nbr jest v dui obsaeno v jedin podob odvnosti.

4. O prvotnm principu v ns, od nho jest kadmu vyjti, kdo o vych bytostech, ne myjsme, nco vypovdti, neb uslyeti chce, pravm ti toto. Hled-li zvltnch znmek, jimi se kadjednotliv z vych bytost vyznauje a jimi se navzjem li, a rozum-li tmito zvltnmi znm-kami specifick rozdly, kter stoj proti sob uvnit tho druhu, jako na p. pod pojmem ivouchojsou pojmy rozumnho a nerozumnho, neho podobnho nikdy nepipustme u toho, co nem anijedn spolen podstaty, ani stejnch vzjemnch rozdl, ani slouen neobmezen veobecnosti aobmezen zvltnosti dovoluje. Uznv-li vak pi vych a pi nich bytostech, kter se li pececelou svou pirozenost i co do celho druhu, podstatu jednotnou, kter ty zvltn vlastnosti obsahuje,o tom pod nm pozorovn tchto zvltnch vlastnost potebn vysvtlen. Tyto zvltn vlastnostibytost vnch budou jist rzn a kad z nich, jsouc o sob jednoduch, bude se vyluovati z celku.Ale smr tvch otzek postupuje nedokonale. Sluelo se zajist, tzati se nejprve po podstat, potompo potenciln sle a pak teprve po aktulnm inkovn, jak toti jsou jich zvltnosti. Jak se vaknyn te, jakmi vlastnostmi se zmnn bytosti li, tzal jsi se pouze po vlastnostech ink. Ptri po poslednch formch, jimi rozdly v nich obsaen se zjevuj, ale nejprvotnjho a nejznamenitj-ho zkladu v nich, kter jest pece jaksi zkladnm principem jich rozliovn, opominul jsi zkou-mati.

K tomu se poj hned na tm mst cosi o innch a trpnch pohybech, co obsahuje rozdlen,kter nejmn se hod na rozdly, lic vy bytosti. V dn z vych bytost nen obsaena protivainnho a trpnho, inkovn jich jest absolutn, nemniteln a beze vech vztah k protivm. Proto

20

nepoznvme v nich dnch podobnch zmn, kter pochod z innosti a z trpnosti. Nebo ani u duenepipoutme hybn sly, podobajc se sle, je inkuje mezi pohybujcm a pohybovanm, nbrpedpokldme jaksi prost pohyb, jen v dui sam esenciln jest obsaen a jen nem k dnmupedmtu mimo ni vztahv. Pohyb tento jest povznesen nad akce, smujc na dui, i nad passe, je byk nmu pily od due. Mohl by tedy snad nkdo pipustiti, aby u vych bytost, neli jest due, bylyjich znaky rozliovny dle pohyb innch, neb trpnch?

Jest vak t nevhodn, cos pipojil o vcech akcidennch. Nebo ve vech vcech, sloench ave vcech, kter jsou vedle jinch, neb v jinch vcech maj svou bytnost, i kter v jinch vcechjsou obsaeny, dluno chpati jist sti jich jako zkladn princip, ale jin sti jako vedlej, onyjako pravou podstatu, tyto vak jako jejich akcidence. Mezi tmito stmi jest jaksi spojitost, k npistupuj vak t rozpory a rozdly. U vych bytost chpeme ve v jich podstat, jsou vesms jakopodstatn, a rozliuj se samy o sob, nikoli vak vzhledem k jinmu, ani maj zklad svj v jinm. Uvych bytost nen tud nic akcidennho a neme tedy z toho dn karakteristick znmka, kterouby se vyznaovaly, bti odvozena.

Jest vak nutno, na konec tto otzky dti vysvtlen, odpovdajc povaze vci. Tv otzkysna se toti vyzkoumati, jakm zpsobem mono pomoc vnjch inkv a fysickch pohyb,jako i pomoc akcidenc, poznati vci podstatn. To ve m se vak zpsobem zcela opanm. Nebokdyby vnj inky a pohyby byly zkladem podstat, byly by pinou t rozdl, kter se v nichvyskytuj. Je-li vak naopak podstata vc pinou vnjch ink, jsouc samostatn a existujc pednimi, tu je to podstata vc, kter pohybm, inkm a akcidencm sdluje veker rozdly. Maj setedy vci stran vznanch znmek vych bytost, tebou tak horliv vyhledvanch, zcela opantvm nzorm.

Cel vc zakld se tedy jednm slovem v tom, zda, uznvaje jeden druh boh, jeden dmon arovn jeden hero, jako i jeden du, tl dosud nemajcch, odvozuje jich rozdly dle jednotlivchznak, i zda stanov u kadho z nich mnoho jednotlivch druhv. Uznv-li jeden druh, paksplyne cel d racionln theologie. Li-li se vak vy pokolen, jak dluno mti za to, dle druh v kterm ppad nebylo by v nich spolenho rzu podstaty, nbr byl by tu rozdl mezi druhy zna-menitjmi a nimi nebylo by mono nalzti jich spolen hranice, a kdyby to bylo mono, zru-ily by se tm znaky, jimi se zmnn pokolen li. Touto cestou nenalezl by tedy nikdo, eho hled.Poznal-li by vak nkdo u vych bytost analogickou totonost, toti mezi tmi mnoha druhy boh,jako i dmon a hero a konen i du, mohl by takto jednotliv jich zvltnosti rozeznati.

5. Bude na povinnost, abychom ukzali, co v otzce, kterou dv, jest sprvn a o jak rozli-ujc znaky, kter by pravd odpovdaly, se opr, dle, co v n jest nemon a co mon. A nyn pi-krome dle ady k zodpovdn toho, po em jsi se tzal. Nejvy dobro jest vpravd nad vekerjsoucno a jest ped jsoucnem. Toto jsoucno nazvm nejprvotnjm a nejctyhodnjm. Jest o sobnetlesn a jest vznanou znmkou boh, kter obsaena jest ve vech jejich rodech a udruje rozd-len a d, bohm vlastn, od nho se nikdy neodluuje, jsouc zrove v nich vech obsaena stletm zpsobem.

V duch, a jsou vtlen a jako vtlen maj pi nad tlem, i a jsou ped zrozenm podstatousvou vn, nejvy dobro ptomno nen, ani pina nejvyho dobra, kter jest ped jsoucnem.Nicmn dostv se jim pece od nejvyho dobra jakhosi podlu a kvality. Nebo meme na duchpozorovati zcela jin majetek krsy a ctnosti, ne jak shledvme u hmotnho lovka. Tento maje-tek, jeho se dostv hmotnmu lovku, jest cosi dvojakho a nco, co nle vcem sloenm, v duivak m poloen zklad nemniteln a nevyerpateln, jen neme ani sm ze sebe vykroiti, aninco me jej zniiti.

Je-li tedy potek a konec v pokolench boskch takovho druhu, jest nutno uznati mezi tmitonejzazmi hranicemi jist lnek prostedn, toti d hero, kte jsou vzneenj, neli d du, avt svou moc, ctnost, krsou a velikost. Heroov jsou vemi statky, kter maj i due, daleko bo-hat, jsou vak s nimi zce spojeni pbuzenstvm stejn formy ivota. Pozoruj dle d dmon, jenzvisl jest na bozch a daleko ni pirozenosti, ne oni. Dmoni provzej bohy, ovem ne jako jichpina a jich vdcov, nbr jako jejich sluebnci, kte poslun jsou svat jich vle. Pokolen d-monv uvd ve skutek skrytou dobrotu bohv a npodob ji, vlastn dla provd pak, pokud me,dobrotivosti bo pipodobnn. Co jest v bostvu nevysloviteln, to uvdj dmoni ve zjev, co nemdosud formy viditeln, to in viditelnm, co pesahuje vechen rozum, to pevdj v jasn pojem.

21

Pijmaj podl krsna, jen jest pimen jich pirozenosti, a dvaj jej se tdrost dle i odevzdvajpokolenm nim.

Tato dv prostedkujc pokolen spojuj tedy jakmsi spolenm poutem bohy a due. Uskute-uj mezi nimi nerozviteln svazek, spojuj zvltnm poutem nejprvnj princip s principem nejpo-slednjm a zpsobuj nerozdlitelnou jednotu celku, nejlep spojen a pzniv smen ve vem.Pipravuj cestu od vyho k nimu a zase vzestup od nepatrnho k velkmu. Tvo jaksi d a pra-vou mru, dle kter sdlej se vy bytosti bytostem nim, jako i zpsob, kterm bytosti nedokonaltato vy sdlen pijmaj. in, e ve navzjem souhlas a tvo harmonii, jako i e ve pinu svoushry od boh pijm.

Nesm se vak oddvati mnn, e toto rozliovn pochz od potenciln sly, aktulnhoinkovn nebo podstaty vych bytost. T nesm rozliovn tohoto odluovati a obmezovatipouze na jeden urit druh vych bytost, nbr dluno je roziti veobecn na vechny druhy. Pakteprve bude si moci dti dokonalou odpov na svou otzku, kterous dal stran vlastnost boh, d-mon, herov a du.

Abychom vak badn sv zapoali jet s jin strany, jest nutno, bohm pisouditi jednotu ve-obecnou, pak stlost v sob setrvvajc, rovn nemnitelnost, kter jest pinou vech podstat ned-litelnch, ale v ten zpsob, e se pokld za pinu vekerho pohybu, dle e bohov vechny ostatnbytosti pevyuj, nemajce s nimi nieho spolenho, a konen e jsou bytosti ist a e se pro veo-becn poznn ode veho li podstatou, potenciln silou a aktulnm inkovnm. To ve slu setedy bohm pisouditi. Naproti tomu uvdme dle pravdy, e v due vloeno a jim vrozeno je toto:vchzeti v mnohost a monost, sdliti se bytostem jinm a pijmati od nich sv vlastn omezen, na-lzti uspokojen v jednotlivch stech vc rozdlench a naplovati je uspokojenm, dle pijmatipvodn, ivot plodc pohyb, zachovvati spojitost se vemi vcmi, a to jak vpravd jsoucmi (v-nmi), tak vznikajcmi a zanikajcmi (pomjejcmi); dle jest vrozeno dum, e pitahuj na se spo-jitost vech vc a naopak zase samy s nimi se smuj a konen e roziuj tyto vlastnosti navechny v nitru skryt sly, podstaty a inky.

6. Co uvedeme vak o pokolench prostednch? Mm za to, e je to kadmu z toho, co jsme jipravili, dostaten jasn. Vypluj toti, jak jsme ji ukzali, nerozdln spojen obou uvedench pro-tiv. Nen tud nutno toho ble vysvtlovati. Kladu tedy pokolen dmon jako mnohost, kter vakzachovv jednotu, a jako smsici, kter se nesmuje v jedno, nbr kter vechny ostatn ni by-tosti pod ideou jsoucna vyho obsahuje. Pokolen hero tvo proti tomu a ovld rozdly a mnohost,pohyb, smen a tomu podobn. Pijm shry vten dary, v nitru skryt, jednotu toti a istotu,nemnitelnou podstatu, jako i nedlitelnou totonost a pirozenost ve ostatn pevyujc. Kadz tchto dvou pokolen poj se k obma uvedenm protivm: pokolen dmon k nejvy krajnosti(t. j. k bohm) a pokolen hero ke krajnosti nejni (t. j. k dum). Jest pochopitelno, e jednak to, copochod od nejvyho, dle vzjemn vcho pbuzenstv sestupuje k nimu, jednak to, co pvodnpropjuje spojen s nim, t s vym nco mus mti spolenho. Z toho mohl by kad poznati, epokolenm prvnm i poslednm dostv se odtud plnosti a e tato plnost se spojila pln v jedno, a todle podstaty, dle sil i dle inkv. Kdy jsme tud touto dvoj cestou vysvtlili dokonal rozdlenuvdnch ty pokolen, pokldme jak pro strunost, tak z toho dvodu, e vznam prostedkujcchpokolen ostatn jest jasn, za dostaten, ukzati pouze zvltnosti obou pokolen krajnch, bytostiprostedn pejdeme, jakoto z pokolen onch snadno vysvtliteln. Tak urme tedy jich pojem zp-sobem nejkratm.

7. Pokolen nejvy pevyuje vechno a jest veskrze dokonal, pokolen nejni vak jestslab a nedokonal. Ono zme ve zrove, v okamiku a v stejn podob, toto vak nezme aniveho, ani zrove, ani nhle, ani nerozdlen. Ono tvo ve a ovld ve, ani by pilnulo k tomu,pirozenost tohoto jest vak, mti nklonnost k tomu, co tvo a co spravuje, a dvati se k tomu strho-vati. Bohov vldnou jako prvn a svrchovan pina nade vm, due vak jsou zvisl na vli bohv,jako sv pin, a maj od vnosti v n svou bytnost. Bohov chpaj s jedinenou bystrost konencle vekerch sil a bytost, due vak pechzej od vci k vci a postupuj od nedokonalho k doko-nalmu. Bohov maj mimo to moc nejvy, neobmezenou a nad kadou mru povznesenou, jsoumimo vekerou formu, ponvad se dnou formou nedvaj omezovati, due vak jsou ovldny n-klonnost k pedmtm, formou a pchylnost, dvaj se pudy stahovati ke zlmu a vn k nzkmu, apijmaj dle toho od rozmanitch podob, kter z toho vznikaj, sv formy. Duch (Nus), vldce a krl

22

jsoucna, tvr Sla vesmru, jest nezmniteln a vn bohm ptomen v dokonalosti a plnosti, dlejedin sly, kter v sob sam ist m svou podstatu. Due vak m astenstv v Duchu, pokud jestrozdlen v mnohost a pokud veel v mnohost forem, jako i pokud vld nad smyslnm svtem jestpizpsoben. Due vnuje dle pi vcem neivm, podlhajc pi tom vlivu brzy toho, brzy onohopedmtu.

To jsou piny, kter propjuj vym bytostem nejvy hodnost a krsu samou, i, chtl-liby nkdo radji tak ci, pinu tchto obou. Vlastnost due jest pak vdycky, e m podl duchov-nho du a bosk krsy. S bohy spojena jest veskrze soumrnost celho svta, neb jej pina, duevak jest od boskho ohraniena a m v nm pouze sten podl. Bohm mohl bys pisouditi z dob-rch dvod dostatenou moc nad celm svtem pro slu a mocnost, kterou maj jako pina veho,ale due m pedepsan jist meze, v nich me svou vldu osvdovati.

Jsou-li tedy tyto vlastnosti obou krajnch pokolen, mohl by kad bez obt, jak jsme jiuvedli, poznati prostedkujc vlastnosti, toti dmonv a hero, kter s obma uvedenmi protivamijsouce pbuzn, podobaj se kad z nich, na druh stran vak od obou se li a bl se takto stavustednmu. Tyto prostedkujc vlastnosti pitahuj od vlastnost krajnch jistou spolenou, ptelskousympatii a spojuj se s n v me, kter jim nle. Takov vlastnosti prvnch boskch pokolen je tedynutno uznati.

8. Rozdl vych bytost, kter uvd, nememe vak nijakm zpsobem pipustiti. Spatujtoti pinu rozliovn, po kter nyn ptrme, v mst, kde vy bytosti pebvaj, a v pomru jichk rznm tlm, e se toti bohov spojuj s tly terickmi, dmoni se vzdunmi, due vak s tlypozemskmi. Ale rozdlen toto jest nehodn pokolen boskch a nemstn, nebo jsou nezvisl apodstatou svou svobodn. Je zajist velk nesmysl, pisuzovati tlm moc, svou prvn pinu uzav-rati ve formy: tla jsou naopak prvnm pinm podzena a slou jim pi tvoen. Vy pokolennejsou mimo to v tlech ptomna, nbr vldnou mimo n. Proto nepodlhaj zmnm zrove s tly.Propjuj dle sama od sebe tlm veker dobro, mnoho-li schopna jsou pijmouti, sama nepijmajvak od tl nieho a nepijmaj od nich dnch vlastnost. Kdyby byli bohov jaksi pouh vlastnostitles, nebo bytosti hmotn, i jakmkoliv zpsobem tlesn, musili by zrove s rozmanitostmi tlespodlhati t etnm zmnm svta tlesnho. Jsou-li vak bohov bytosti od tles pln rzn a maj-li bytnost ped tlesy pouze sami v sob, jakm zpsobem dalo by se mysliti, e by mohlo rozliovnrozumn zdvodnn od tles na n pechzeti?

Dodej k tomu jet, e nzor tento o pokolench boskch uznv i tles jako znamenitj,pokud toti m poskytovati vym pinm pevnho sdla a jim propjovati vlastnosti podstatn.Kladl-li by nkdo zem a okrsky svtskch vldc ve, ne co podlh jejich moci, musil by zejmt vym bytostem pisouditi nadvldu: nebo protoe jsou vymi bytostmi dle sv pirozenosti,podrobuj sv moci jednotliv okrsky svta a utvej je tak, e jsou jim podobn, sami se vak nepi-podobuj pirozenosti tchto svch schrnek, v nich maj sdlo.

Pokud se tk bytost rozdlench v mnohost, mnm toti individuln due, dluno stanovititoto. Jak ivot proila due, ne j bylo pisouzeno vejti v tlo lidsk, a jakou podobu ped tmuvedla ve skutek, prv takov m organick tlo, j sam pizpsoben, a podobnou pirozenost, kterji vdy provi. Tato pitahuje t vy ivot due. Pokud se vak tk principu vyho, jen obsa-huje, jako princip universln, pinu vech princip ostatnch, utv se ve vym ve ni, tlesnv netlesnm, stvoen v principu tvrm, i jest princip ni, seven jsa v kruhu principem vym,jm zen. Proto jsou t obhy nebeskch tles vsazeny v nebesk obhy terick due a jsou od po-tku neustle v nich ptomny. Duch (Nus) pojm pak zpsobem dokonalm due svt, stoupajck nmu. Tyto jsou v Duchu stvoovny od potku. A Duch a individuln, i veobecn, jest vevych pokolench obsaen. Obrac-li se tedy jsoucno ni vdycky ke jsoucnu, je jest co do dsto-jenstv vy, a ovld-li, co nahoe jest, dolej, jako pravzor, pak dluno mti za to, e pechz pod-stata i vnj podoba od jsoucna vyho na jsoucno ni. V jsoucnu vym rod se ji na potkujsoucno nejposlednj, a takto pijm od jsoucna vyho bytost nejni a vbec kad vc, a jestjakkoliv, sv uspodn a svou pravou mru. Ale naopak neplynou od bytost nich vlastnostik jsoucnu vymu.

Tm dokzali jsme tud, e rozdlen vych bytost, erpan ze svta tlesnho, jest ne-sprvn. Sluelo se nejmn, stanoviti takov nzor, a kdy se ti ji tak zalbilo, pokldati za hodnuvaovn, co jest nesprvn. Nen zde nadbytku dkaz, nbr kad namh se marn, stanov-lifalen pedpoklady, kter pak jako nepravdiv mus zavrhnouti. Jak by tak mohla substance o sob

23

netlesn bti ohraniena jakmikoliv tlesy, jeto pece nem s tles, je jest j astn, niehospolenho? Jak by bylo lze tak substanci, kter v i tles nen prostorov ptomna, od tles v pros-toru rozeznati? A jak by mohla substance, kter nen rozdlenmi tvary hmotnmi rozdlena v mno-host, v jednotlivch stech svta bti obsaena rozdlen? Co by mohlo dle bohm brniti, by bylivudyptomn? A co me zdrovati jejich slu, by se nevznesla a ke klenb nebes? Bylo by to za-jist dlo vt sly, kter by bohy chtla obshnouti a uritmi hranicemi obmeziti. Jsoucno skuten ao sob netlesn jest ptomno vude, kde prv chce. Kdyby vak mlo bostvo, kter pece vepevyuje, bti pekonno dokonalost svta a jako jeho st bti v nm obsaeno, kladli bychom jetakto jako men, neli velikost e tlesn. Ale j nechpu, jak by tento spodn svt mohl vzniknouti abti utven a uspodn, kdyby nepronikala celm vesmrem bosk tvr moc a komunikace bo-skch ide.

A mnn, kter klade bytosti bosk mimo svt pozemsk, ru pln cel nboensk kult avelik theurgick spoleenstv boh s lidmi. Neb mnn ono neznamen nieho jinho, ne e boskbytosti sdl ve velk vzdlenosti od svta pozemskho, e nevstupuj nikdy ve styk s lovkem, etento n okrslek zemsk jest od nich zcela oputn. Dle mnn tohoto nenauili jsme se ani my,kn, od boh niemu, a nen-li mezi nmi a ostatnmi lidmi dnho rozdlu, bylo nemstn, e jsiotzky sv nm zaslal, jako bychom vce vdli, ne ostatn smrtelnci.

Nzory tyto nemaj nic pravdy v sob. Nebo bohov nejsou obsaeni jednotlivmi stmisvta, ani dosadili oni, co v tomto svt pozemskm jest nedokonal. Bohov vyznamenvaj sehlavn tm, e nic nen s to, aby je mohlo obshnouti, nbr oni obsahuj vechno. Co pozemsk jest,to pijm bytnost svou od dokonalosti bo. Jakmile se stane pozemskost schopnou astenstv svtaboskho, dostane se j ihned msto jej vlastn podstaty, kter dve v n pevldala, spoleenstvs bohy.

Takto jsme dokzali, e cel tebou uveden rozdlen jest nicotn, dle e metoda, kters uil zaelem vyzpytovn vlastnost vych bytost, nem nijakho rozumnho dvodu, a konen e ten,kdo bohy odkazuje na urit msto, jich cel podstaty a sly nechpe. Bylo by bvalo na mst, kdy-bych byl tvho ptrn po rozdlech vych bytost nechal nepovimnutho, ponvad odporuje zp-sobem dosti nejapnm pravmu poznn. Jeliko jest vak nutno, obraceti zen spe k duchu a k bo-sk vd, neli proti nktermu lovku disputovati, inme tuto spornou otzku zvltnm pedmtemtheologick rozpravy, dvody open.

9. Kladu tebe tud jako tcho se. Je toti tak pochybnost tvou, jakm zpsobem mohoutheurgov konati evokace zemnch a podzemnch boh, kdy pece vichni bohov pouze v nebibydl? Co hned na potku prav, e toti bohov pebvaj pouze v nebi, nezakld se na pravd.Bohov napluj cel vesmr. Dle tak se te jak mohou bti nazvni nkte bohov vodnmia jin vzdunmi bohy, jak se me viti, e jednotliv z nich maj rzn msta v moci, a e jednotlivsti tl dle vnjho obrysu si pidlili, kdy pece bohov maj moc nekonenou, nedlitelnou a ne-chpatelnou? A dle zn tv otzka, jak uchovaj si bohov jednotu, kdy ohranienm rozdlenchst tl navzjem se rozchzej a pro rznost prostor a tles jim podzench se li?

Jedin a nejlep rozeen vech tchto a podobnch otzek, kter nemaj konce, bude, kdyzrale uvme, jakm zpsobem bostvo se chpe vldy nad vcmi pozemskmi. A m bostvo pod-zen jist sti vesmru, jako na p. nebe, i zemi, nebo posvtn msta a posvtn krajiny, aneb za-svcen hje a svat sochy, ozauje vechno z ven svm svtlem, prv jako slunce paprsky svmivechny vci z ven osvtluje. Jako svtlo objm pedmty osvtlovan, tak pojm t bosk mocbytosti, kter jsou j astny. A jako svtlo obsaeno jest ve vzduchu, ale tak, e se s nm nems (conejlpe mono z toho poznati, e ve vzduchu nezbude nieho ze svtla, jakmile svteln zdroj, t. j.slunce jedenkrt se vzdl, kdeto teplota ve vzduchu jet dle trv, i kdy tepelnho zdroje, t. j. rov-n slunce tu ji nen), prv tak z bosk svtlo, ani se sms se svtem pozemskm, a pronikcelm vesmrem, jsouc samo o sob nemniteln. A je zajist t svtlo, kter zrme svma oima,cosi jednotnho a veskrze souvislho. Je tot na vech mstech a jako nedliteln celek, take jestnemono, oddliti njakou st od nho, neb st jeho v kruh uzavti, aneb snad odznouti je odzdroje, z nho vychz.

Ponvad cel vesmr jest dliteln, dl se kolem jedinho a nedlitelnho svtla boskhov mnohost st. Svtlo bosk trv v jednot, jest vude jako celek ptomno a jest nerozdlen obsa-eno ve vem, co jest schopno bti ho astno. Napluje vechno dokonalou silou, pivod ve k sv-mu konci jakousi neobmezenou moc pinnosti, sjednocuje se samo se sebou na vech mstech a

24

spojuje s prvotnmi prapotky posledn cle. Cel e nebes i vesmru, npodobc toto, pohybuje sev kolobhu a vrac se zase k svmu vchodisku, pohn s sebou ivly, proudc v okruhu, a udrujepohromad vechny sti svta, kter vzjemn na sob zvis a zase vzjemn na sebe inkuj. Dlod sebe vechny vci stejnmi mezemi, spojuje nejvzdlenj pedmty, sluuje potek s koncem,jako na p. zemi s nebem, a pivod jedin spojen vech vc a vzjemn souhlas.

Kdo tedy tento jasn obraz boskho sprvn poznal, zda by se neostchal ti se stranboh, tto piny onoho obrazu, bti jinho mnn, toti stanoviti v nich rozliovn a rozdly, jako iohraniovn, kter pouze tlm psluej? Mm za to,