Nový VLSB 4 2015 - Mariánská Týnice · se konaly 31. října 2015. 3, 4) Na slavnostním křtu obnoveného Zeleného kříže na staré cestě mezi Mariánskou Týnicí a dvorem

VLASTIVĚDNÝ SBORNÍKčtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska

číslo 4 / 2015 / ročník XXV

STÁLÁ EXPOZICE

Historie Mariánské Týnicea mariánský kult- nejnovější archeologické nálezy- Santiniho stavba barokního ob-

jektu- osudy po zrušení kláštera - obnova a rekonstrukce na přelomu

20. a 21. století- mariánské poutní místo

(sochy, obrazy)Raně středověké obydlí a archeo-logické nálezy severního PlzeňskaKultura a vzdělanost severníhoPlzeňska:- veduty a vyobrazení sídel- kaple jako liturgický prostor- školní třída- galerie světců- oratoř a liturgické předměty- umělecké vybavení prostředí

společenských elit 19. stoletíNárodopis severního Plzeňska:- lidové zvyky- náves s kaplí a včelařství- selská jizba a komora- stodola- kovárna- slévárna litinyMěsta, spolky a řemeslaseverního Plzeňska:- řemeslnické dílny a obchody- kuchyně 30.– 40. let 20. století- hostinecKostel Zvěstování Panny Marie:- rekonstruovaná památka vrcholné-

ho baroka, obnovená kupole a inte- riér s freskovou výzdobou

VÝSTAVY, KULTURNÍ AKCE, KONCERTY

PETR BRANDL - restaurovanéobrazy - Zavraždění sv. Václava,Smrt sv. Isidora, Stětí sv. Barbory(kostel Zvěstování P. Marie - časověneomezeno)

BETLÉMYtradice připomínající Svatou rodinu28.11.–31. 12. 2015 (refektář muzea)

KONCERTY 2016

SUKŮV KOMORNÍ ORCHESTRslavnostní koncertk 60. výročí KPH20. leden 2016 od 19 hodin

IGOR FRANTIŠÁK - klarinetPETR PRAUSE - violocencelloMARTIN KASÍK - klavír10. února 216 od 19 hodin

PILSEN BRASSJAN VITINGER /trubka/, ONDŘEJMICHALEC /trubka/, OLDŘICHKUNC /lesní roh/, MARTIN ŠAŠEK/troombon/, VÍT MÜLLER /tuba/16. března 2016 od 19 hodin

LOBKOWICZ TRIOJAN MRÁČEK /housle/, IVANVOKÁČ /violoncello/, LUKÁŠKLÁNSKÝ /klavír/20. dubna 2016 od 19 hodin

Doprava na koncerty zajištěna auto-busem /od Lidového domu v Kralo-vicích v 18 hodin, od ZUŠ Kralovicev 18,32 hodin/.

2 VLASTIVĚDNÝ SBORNÍK 2015 / ročník XXV

Jaké mimořádné události zasáhlyČeskou republiku v roce 2015? K těmpřírodním patřilo abnormální teplo v letních měsících, se kterým jsmese zde, ve střední Evropě, vyrovná-vali s dílčími obtížemi. Vzňala seřada požárů (na severním Plzeňskunapř. nedaleko Horního Hradiště),která sežehla část obilných lánů, les-ních porostů a luk. Hasiči měli kruš-né dny.

Krátce nato začala Evropa zažívatčasově dosud neukončený exodusuprchlíků z Afriky, také ze Sýrie adalších zemí středního východu. Naprovizorních plavidlech a v člunechjich do Evropy dorazily, často bezosobních dokladů, statisíce. Se zá-měrem usadit se hlavně v bohatémNěmecku nebo sociálně štědrém Švédsku.

Třetí událost roku měla obdobu tra-gických útoků z 11. září 2001 v USA. V pátek 13. 11. 2015 provedli nasedmi místech v Paříži organizovaníteroristé, podporovaní Islámskýmstátem, atentáty na lidi, kteří přišlina fotbalový zápas, poslechnout sihudbu na koncert, pobavit se v klu-bech. Více než stovka nevinných lidí

při útocích nalezla smrt. A jak se totovše dotýká severního Plzeňska?Konkrétně zatím nijak. Ale tak, jakose z potůčků slévá velká řeka, tak i maličkosti formují způsob každo-denního života. Věřme proto, že vzniklé neznáze překonáme.

Poslední, letošní číslo Vlastivědné-ho sborníku Vám přináší nové přís-pěvky badatelů. Také přání šťast-ných dnů v novém roce. Mějte hodně zdraví a víru v optimistické události!

Vaše redakce

ÚVODEM

OTEVÍRACÍ HODINY V KNIHOVNĚ

Našim čtenářům a badatelům při-pomínáme, že v Muzeu a galeriiseverního Plzeňska v MariánskéTýnici je pro nejširší veřejnost pří-stupná knihovna s fondem 14 000kusů knih, z nichž většina je určenak zapůjčení domů, zbytek k prezenč-nímu studiu v muzeu. Třetina svazků

je regionálního charakteru. Knihov-na je otevřena v pondělí a středu od8 do15 hodin. Pokud chcete mít jisto-tu, můžete se předem telefonickyobjednat na číslech 373 396 410 nebo373 397 991. K dispozici je také veřej-ně přístupný internet.

Muzeum a galerieseverního PlzeňskaMariánská Týnice

přejevšem svýmpříznivcům

spokojený nový rok

2016

1, 2) Podzimní oživlá prohlídka na téma „Sport“ a také slavnostní ohňostrojse konaly 31. října 2015. 3, 4) Na slavnostním křtu obnoveného Zelenéhokříže na staré cestě mezi Mariánskou Týnicí a dvorem Sechutice v sobotu 7. listopadu 2015 promluvil o historii místa a obnově památky také Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., prorektor Karlovy univerzity. 4, 5) Zaháje-ní výstavy Betlémů a „Advent v muzeu“ bylo 28. listopadu 2015.


UDÁLOSTI OBRAZEM


n Radovan Lovčí

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA OČIMA PŘÍMÉHO ÚČASTNÍKA

Stoleté výročí ničivého válečnéhokonfliktu, s nímž byly spojeny milio-ny obětí, se stalo výzvou pro nejrůz-nější muzea i nakladatele. Kroměmnoha uskutečněných výstav vyšlai řada publikací tematicky vztaže-ných k době prvé světové války. Vý-jimkou není ani severní Plzeňsko.

Svého knižního vydání se dočkalytéž „Zápisky z vojny“ jarovskéhoúčastníka války pana Václava Fenc-la. Jeho vyprávění přepsala, doplnilaa jazykově upravila Stanislava Křížo-vá, Fenclova praneteř. Kniha vyšlapod názvem „Deník vojína“ ve vyda-vatelství J. Sklenáře v Čisté.

Fencl v knize popisuje své válečnéosudy počínaje odvodem k armádě.Líčí zkušenosti z východní i italskéfronty, zážitky z boje i s velícími dů-stojníky a občasnou zbytečnou šika-nou z jejich strany. V deníku zachy-

Titul knihy Václava Fencla„Deník vojína“.

KLADRUBSKÁ FALZA

Rok 2015 je také 900. výročím, sou-visejícím se „Zakládací listinou“ kla-drubského kláštera, vydanou čes-kým panovníkem Vladislavem I. k ro-ku 1115. Ve skutečnosti se jedná o fal- zum ze začátku 13. století.

Město Kladruby získalo během svéhistorie celou řadu významných pri-vilegií a výsad od mnoha českýchpanovníků i od své vrchnosti - klad-rubských klášterních opatů. Ve falzuzakládací listiny kladrubského kláš-tera najdeme zápis, že Děpolt, synVladislava I. daroval klášteru „…obydlí, louku a zahradu a mezi dvě-

ma cestami zem o rozloze poloviny popluží.“

Staré Kladruby byly postaveny přiseverozápadní větvi obchodní cestya proto obchody s pocestnými, při-cházejícími z větve jihozápadní, jimunikaly. Postavením Kladrub nových- v cípu obou cest - byl tento nedosta-tek vyřešen. Řada historiků ovšemvysvětluje vznik nových Kladrub tím,že ze dřeva vybudované Staré Klad-ruby patrně postihl velký požár.

Připomínaná listina je uloženav Archivu Ministrstva vnitra ČR v Praze. /red/


cuje také svůj pobyt ve vojenskýchlazaretech, neboť byl opakovaně zra-něn (v jednom případě se dokonceléčil v plaském válečném lazaretu). I přesto měl na rozdíl od mnohasvých spolubojovníků relativní štěstí,neboť žádné z utrpěných zraněníz něj neučinilo invalidu. I přes vyso-ké ztráty a smrt mnoha jeho fronto-vých kamarádů, k nimž docházeločasto na krok od něho samého, válkuve zdraví přežil. Dokonce se mu po-dařilo dostat se na krátký čas domůdo Jarova, neboť armáda umožňova-la některým vojákům dovolené z dů-vodu sezónních zemědělských prací,což byla výhoda, kterou každý voják pochopitelně nedisponoval.Fencl je bystrým a inteligentním po-

zorovatelem. Stručně, ale výstižněglosuje zkušenosti z pobytu v jinýchzemích monarchie. Mezi řádky je na-víc zřejmé, že na frontě jej drží vícevztah k rodnému domovu a rodině,s níž nechce ztratit kontakt, nežlipřesvědčení o správnosti boje za„císaře pána“. Nikdy ale nevyužijemožnosti přeběhnout na „druhoustranu fronty“ a zapojit se do válkyna straně Masarykových legionářů.Jeho líčení často působí politicky po-měrně neutrálně. Václav Fencl jemladík, který denně čelí riziku, žebude zabit nebo těžce zraněn, a snažíse především přežít. Na druhé stra-ně se však ani nemůže pouštět dosložitých geopolitických úvah, kteréby vyznívaly vůči monarchii nepříz-nivě. V takovém případě by jehozápisky získaly velezrádný punc, a kdyby je uchvátil někdo nepovola-ný, mohly by vojákovi způsobit nema-lé komplikace.

Voják z Jarova patří k oné většiněčeských odvedenců, která zachovalavěrnost rakousko-uherské armádě a válku přečkala pod jejími prapory,což mu na druhé straně nezabrání,aby se po jejím skončení a klopotnémnávratu z italské fronty nezapojil dodalších bojů na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, již v roli řádnéhovojáka samostatné ČSR. V boji s ar-mádou Maďarské republiky RADvšak upadne do zajetí a opět, jako jižponěkolikáté, se štěstím zachránísvůj holý život, i když mu opakovaněhrozí lynčování a riziko, že s ním ne-přátelští vojáci udělají „krátký pro-ces“ a nebudou respektovat jeho práva jako válečného zajatce.

Jeho deník z této doby, který je rov-něž nedílnou součástí knihy, již pro-zrazuje vyšší zralost i nabyté životnízkušenosti a nechybí v něm ani tref-né politické postřehy, zvláště naadresu dění v tehdejším Maďarsku.Navíc čtenáře upozorňuje na fakt, že28. říjen 1918, případně 11. listopadtéhož roku (který je pokládán za da-tum skončení prvé světové války),jsou v podstatě umělými milníky, ne-boť pro mnoho obyvatel válka pokra-čovala dál, ať již v tzv. Sudetech (kdeproběhl pokus o separaci převážněněmecko jazyčných oblastí od čes-kých zemí), na Těšínsku (o které čs.stát soupeřil s Poláky) či v oblastiSlovenska a Podkarpatska (jichž seMaďaři nemínili vzdát dobrovolně a bez boje). Řadu těžkých bojů takpřinesl i následující rok 1919. A tonechávám stranou čs. legionáře naSibiři, kteří umírali v boji ještě v roce 1920.

Deník Václava Fencla je zdařilým


edičním počinem. Útlá knížka o 88stranách (i se zadní částí obálky, naníž se přelil obsah a seznam použi-tých pramenů) je psána čtivě a roz-hodně nenudí. Zaujme laického čte-náře i odborníka – a především rozši-řuje počet publikovaných dobovýchpramenů, k nimž se následně snázedostane více historiků, specializova-ných na dějiny první světové války.Snad je jen trochu škoda, že Fenclůvjazyk byl upraven tak, aby vyhovovalpředevším současnému čtenáři, cožpublikaci přidalo na čtivosti, ale zá-roveň ubralo na dobové patině.

Nakladateli lze odpustit určitý re-dakční svéráz, jehož součástí je na-příklad na straně 7 mapa Rakousko–Uherska, převzatá z Wikipedie v an-glickojazyčném provedení a do-plně-ná dalšími nápisy v češtině. Knize byvíce prospěla mapa originální, ale jepravdou, že by zároveň prodražilanáklady na vydání o čtyřmístnoučástku. Přitom je nutno brát v úvahufakt, že v případě podobných publika-cí nejde často o díla zisková (či při-nášející zásadní zisk), nýbrž jde o knižní práce nízkonákladové a ty bývají mnohdy dokonce dotované.

Také čeští Slezané by na straně 73u mapy ČSR oprávněně vytkli, že zeZemě moravskoslezské vypadloSlezsko a zbyla jen Morava. A je téžtrochu s podivem, proč obálku knihyVáclava Fencla zdobí jeho příbuznýFrantišek Kondelík, zatímco fotoFencla se objeví až na straně 5, tedyuvnitř díla (logicky by měl být naobálce především hlavní aktér dení-ku). Občas se v knize navíc vyskytnenějaký ten přetisk či přehozené pořa-dí písmen (volně se např. střídá bata-

lion s bataloinem), přesto nejde o chyby nijak zásadní. Renomovanínakladatelé s profesionálním re-dakčním týmem jich mnohdy způso-bí násobně víc. Jediné, co stojí za vý-raznější výtku, je absence klasickétiráže. Z knížky prakticky nelze vy-číst nejen, kdo ji sázel a grafickyupravoval či na ní dále redakčně spo-lupracoval, ale především v jakémroce byla vůbec vydána. A tak teprvepo bedlivějším začtení se do jejíhoobsahu lze pochopit, že vyšla pravdě-podobně v roce 2014.

Fenclův deník vhodně doplňuje lonivydanou publikaci Muzea a galerieseverního Plzeňska s názvem „1. světová válka a její ohlasy naseverním Plzeňsku.“ Ta sice struč-ně, ale výstižně a v širších souvislos-tech popisuje dané období jak pro-střednictvím citací z pramenů váza-ných k oblasti severního Plzeňska,tak odhaluje i zajímavé výseky z dal-ších válečných deníků, jejichž autorybyli vojáci původem z výše řečenéoblasti. Na knížce, jejíž součástí jsoutéž drobné citace z právě recenzova-ného Fenclova deníku, se podílelizkušení regionální historici IrenaBukačová, Jiří Fák, Miroslav Hus a Jana Dienstpierová. Můžeme takříci, že Václav Fencl byl v roce 2014připomenut hned dvakrát, a to dvě- ma různými nakladateli.

Bylo by záslužné, kdyby do budouc-na nezůstalo jen u vydání deníku V. Fencla a prostor u lokálních nakla-datelů dostali i další účastníci války,jejichž kompletní zápisky dosud ne-byly publikovány. Podobný pramenostatně nemá význam jen pro odbor-né historiky nebo fanoušky regionál-


ní historie či válečných dějin. Lze jejtotiž využít i jako cennou pomůcku kvýuce vlastivědy či dějepisu nazákladních i středních školách, jež

výstižně dokresluje obraz doby vevztahu k regionu, v němž žáci přímo žijí a jsou s ním těsně spjati.

OBNOVA ZELENÉHO KŘÍŽE

n Irena Bukačová

Když jsem si vyšla koncem letošní-ho léta na procházku do Sechuticpolní cestou od Mariánské Týnice,míjela jsem zchátralý dřevěný křížuprostřed polí. Smutně se rozhlíželdo proschlých lánů kukuřice, kteréletošní sucho nedalo mnoho vyrůst.Kolem kříže bylo naházené harabur-dí, odložené z polí a rozlámaná lavič-ka. Byl to zanedbaný kus krajiny. Alei přesto bylo patrné, že starý Zelenýkříž na rozcestí má mimořádnou po-lohu. Tu jsem si uvědomila, kdyžjsem se vracela od sechutickéhodvora. Na mírném návrší se za kří-žem rýsují věže a kupole proboštstvís kostelem Zvěstování Panně Mariiv Mariánské Týnici, do jehož středuse Zelený kříž přesně promítá. Zvláš-tě jdeme-li polní cestou od rybníčkuPivovárek, je nepřehlédnutelnýmukazatelem cíle, k němuž směřuje-me.

Jak je patrné z písemných prame-nů, byl kříž na tomto místě obnovo-ván, protože dřevo vydrží tak pade-sát let. Co však je více než zvláštní,že byl vždycky umístěn na takovémísto, aby byl v ose s kostelem v Ma-riánské Týnici. Byl usazen na rozces-tí důležitých spojnic, jak dokládápodrobná mapka vojenského mapo-vání. Jedna z nich vedla z Hadačkydo lesní obory kolem jejího oplocení,další mířila od kříže do Týnice

a v tomto směru se cesta větvilaa směřovala spodem do Kralovic,horem do Týnice. Jedna její větevvedla k rybníčkům u dvora Sechuti-ce, po hrázi dnešního tzv. Pivovárku,nad nímž v 19. století byl na potoceještě jeden větší rybník. K němu při-tékal potok od rybníka, umístěnéhoza plotem obory (Thier-Garten), zva-ném proto Oborák. Zmíněné cestyzanikaly postupně. A přece tomumohlo být jinak! V souvislosti s histo-rií dráhy mělo být nádraží u Zelené-ho kříže na sechutickém poli, kde jižroku 1896 vlál velký červený praporznačící stanici.1) Ale protože PavelMetternich, který nechtěl nechatvést trať přes oboru, zemřel, a jehosyn nechal oboru rozhradit a vyměřittrať středem obory, byla plánovanázastávka Hadačka zrušena. Od kříževedla cesta k lesu, což zřejmě mohlabýt poloha plánované trati. Největšípodíl na zkáze cest kolem Kralovicměla pozemková úprava v roce 1975při spojování JZD. Zelený kříž zázra-kem zůstal a byl připojen na novouzpevněnou trasu, vybudovanou kvůlivojenským objektům, dnes stejnězbořeným. Ta křížila železniční trať a ústila do silnice z Kralovic do Tro-jan a z druhé strany nad Hadačkou do komunikace Kralovice-Plasy.

Pro své panoramatické umístění sikříž zaslouží, aby mu byla věnována


pozornost i dalšími generacemi. Jeodtud překrásný rozhled - nad Týnicívystupuje znovu zalesňovaný vrch,zvaný místními Šustrák, jejž kryje zeseveru táhlý vrch Červená Hora. Navýchodě se rýsuje věž kralovickéhokostela s prvními domy města. Pozrušené dráze Rakovník-Mladoticezůstal stromový koridor, který vytvá-ří přirozený doprovod náspu a dodá-vá krajině milý kultivovaný vzhledjako ostatně všechny liniové zeleně.V okolí jsou pozoruhodnými památ-kami na klášterní hospodaření dvůrSechutice, rybník Pivovárek, pro-boštství Mariánská Týnice a obora s rybníkem založená již v renesanci,která sloužila k chovu bažantů a daňků. Patří sem i barokní lesovnau bývalé Trojanské zastávky a ka-menná studna se znakem Fortunáta Hartmanna.

Tato procházka rozhodně potěší

svojí malebností a zachovalou kraji-nou charakteristikou. Ji doplní i nověvysázená alej lip od Sechutic k Zele-nému kříži na katastru obce Výrov-Hadačka, která je doložena četnýmivedutami i mapami. Stejně tak jakoovocný sad, kterému se říkalo Štrun-zův, podle nájemce sechutickéhodvora. Dřevěný Zelený kříž patří k drobným památkám topografické-ho charakteru, které usnadňovaly lo-kalizaci okolních pozemků. Jeho vý-ška 470 cm a rozpětí ramen 150 cmmu zaručuje dobrou viditelnost i v době, kdy sníh zasype a zavějecesty. Obrázek Panny Marie Týne-cké, zázračné sochy, k níž cesta smě-řuje a na jejíž ose se nad terénemobjeví kupole chrámu ZvěstováníPanny Marie, nás bude provázet postaré cestě až k proboštství. Bývalozvykem kolem poutních míst užívatvyobrazení sochy či zázračného ob-

Slavnost svěcení Zeleného kříže u Sechutic 7. listopadu 2015.


razu, k němuž cesta směřovala.Proto byla při obnově kříže zvolenaPanna Marie Týnecká a její obrázekumístěn na kříž. Můžete na něj ostat-ně zavěsit věneček nebo kytičku čizapálit svíčku. Snad se jednou podaříobnovit rozoranou cestu až před prů-čelí Mariánské Týnice, kde na pout-níky už čekají barokní sochy sv. JanaNepomuckého a Anděla Strážce z roku 1766. Ta část cesty faktickyneexistuje více než třicet let, alevedla tudy po staletí. Co tedy oněchposledních pár desetiletí znamená?Právně však v katastrálních mapáchzůstala evidována. Patří ke kralovic-kému katastru a velmi zde chybí.Sdružení Stará cesta i muzeum v Mariánské Týnici již po desetiletíjednají o její obnově, stejně tak jakopo desetiletí obce bojují o záchranuzdejší železniční trati. Ta je také kul-turním a technickým dědictvím toho-to poetického kouta Plzeňska. Zele-ný kříž je situován na křižovatce his-torických polních cest na rozhraníkatastru obcí Kralovice a Výrov vevzdálenosti 2,2 km západně od městana lokální komunikaci středověkého

původu. Byla užívána po staletí. Jejízávěrečná úprava proběhla ve 2. po-lovině 18. století za opata FortunátaHartmana po dostavbě MariánskéTýnice. Kříž byl pravidelně obnovo-ván, v 19. století zřejmě nesl plecho-vou siluetu Krista. Jeho předposled-ní obnova proběhla v roce 1988, kdyzde 24. dubna postavil nový kříž panMiroslav Směšný z Hadačky-Výrovana místě staršího, který tehdy někdopodřízl. V roce 2015 uskutečnilo Mu-zeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici ve spolupráci s městem Kralovice a obcí Výrov Ha-dačka obnovu již dožilého kříže. No-vý dostal opět zelenou barvu, kteráodpovídá jeho historickému označe-ní.

O realizaci se zasloužili TruhlářstvíPeterka z Hadačky, Jindřich Kovařík,Zdeněk Tupý a Zdeněk Peterka z muzea. Slavnost požehnání novéhokříže se konala 7. listopadu 2015.Ujala se jí Římsko-katolická farnostKralovice ve spolupráci se Sdruže-ním Stará cesta a Muzeem v Marián-ské Týnici, které dbá o zachování his-torického rázu svého okolí.

Poznámky:1) Obecní kronika Hadačka 1964–1989, nestr., r. 1989, kopie Knihovna OMGK 1538, přír. č. 8110.

FOTBALOVÝ KLUB SPARTA KRALOVICE

n Jiří Fák

Při přípravě výstavy, věnované his-torii tělovýchovy a sportu na Kralo-vicku, se naskytla příležitost nahléd-nout do historie některých kralovic-kých spolků a organizací spojených

s uvedeným tématem. Zatímcozmínky o historii tělovýchovnýchspolků Sokol a DTJ se občas objevu-jí v literatuře nebo drobných pojed-náních1) je historie kralovického


sportu s výjimkou volejbalu2) větší čimenší neznámou. Je tomu tak i v pří-padě jednoho z nejstarších sportov-ních klubů - AC Sparty Kralovice.

Historie kralovické Sparty je krátcezmíněna na internetových stránkáchsoučasného fotbalového klubu TJSokol Kralovice, ale vzhledem k do-chovanému archivu klubu3) a spor-tovní rubrice regionálního týdeníkuKralovický obzor lze osudy prvníhočtvrtstoletí kralovického fotbalu sle-dovat daleko podrobněji. Ani rozsahtohoto článku ale nedovoluje zachytitvšechny osudy, úspěchy i neúspěchyklubu, proto se zaměříme především na fotbalovou historii.Podle pamětnických záznamů první

kontakt Kralovic s fotbalem nastal v roce 1917, kdy zde v obuvnické díl-ně pracoval demobilizovaný vojákpocházející z Teplic, který zdejší klu-ky zasvěcoval do tajů tohoto sportu.Někdy po skončení války proběhl v Kralovicích první zápas proti re-zervě Teplic s výsledkem 0:19 a jeuváděno, že si Kralovičtí kopli do mí-če pouze o výkopech. V roce 1919vznikl první fotbalový spolek SK Kra-lovice, jehož členy byli především

učedníci z obuvnické továrny - dílnypana Kondelíka a byl proto také na-zýván „SK Švec“. Dalším živelně exi-stujícím klubem byla AC HvězdaKralovice tvořená osmi až dvanácti-letými kluky. Jedním z nich byl JanFencl, studující v Roudnici, tedy v místě kde se v Čechách začal hrátfotbal podle pravidel vůbec poprvé a kde došlo 15. srpna 1892 k prvnímuopravdovému fotbalovému zápasu.4)

Při svých návštěvách Kralovic začalna hřišti za chudobincem na místědnešního letního kina ostatní kluky učit, jak se fotbal hraje.

Byl také jedním z iniciátorů založe-ní a pojmenování klubu. Byl totiž vel-kým příznivcem Sparty Praha a kro-mě názvu Sparta prosadil i AC, tedyatletický klub přesně podle vzorupražského klubu. Samotné založeníklubu je ale částečně zahalenotajemstvím. V dosavadní jediné pře-hledné publikaci o dějinách města jevznik klubu kladen do roku 1923.5) Nainternetových stránkách současné-ho fotbalového klubu je rok vznikukladen již do roku 1919.6) V prame-nech vzniklých ještě v době existen-ce klubu je zmiňováno jeho desetile-

Nejstarší fotografie členů Sparty Kralovice (vlevo)a stejný fotbalový klub v roce 1939 (vpravo).


té výročí v roce 19327) a dvacetiletévýročí kladené do roku 1940.8) Pro-blém ovšem neřeší ani nehlédnutí doarchivu klubu.9) V něm jsou zpro-středkovaně v referátu M. Holuba z roku 1979 zmíněny vzpomínky jakJana Fencla, tak Ládi Antoše, kterýodkazuje na dokument - žádost o po-volení spolku podanou politické sprá-vě do Prahy a její odpověď. Ta je sku-tečně v archivu dochována a je dato-vána 1922. Dochované stanovy klubujsou datovány 1923 a dodejme, že v roce 1922 vycházel klubový časo-pis „Sparta“.

Od roku 1923 jsou také dochoványknihy zápisů ze schůzí a valných hro-mad a z nich je patrné, že činnostklubu se neobešla bez různých potížía sporů mezi členy, ale věnujme sepředevším sportu. První ověřené in-formace o výsledcích zápasů fotbalo-vého klubu AC Sparta Kraloviceznáme z léta roku 1923. Většinou z nich Sparta vyšla vítězně, proti SKČistá 26. srpna dokonce s vysokýmrozdílem 13:310), zatímco s SK Žihlenaopak 5. srpna prohrála 0:1211). U tohoto zápasu se můžeme sezná-mit s jednou z prvních sestav týmu:Fürth, Antoš, Petráček, Kysela, Sta-nislav, Volf, Hohaus, Fencl, Beneš,Kabeš, Honomichl. Zhruba z té dobytaké existuje zřejmě nejstarší foto-grafie Sparty, na níž jsou někteří z uvedených hráčů zachyceni (viz fotografie vlevo na str. 10).

Od sezony 1924 začala Sparta hrátsvé fotbalové zápasy na novém hřiština pozemku budoucích kasáren. V tédobě a po celá 20. léta 20. století hrá-la jen přátelská utkání s různými fot-balovými kluby z okolí. Hrálo se tzv.

na revanš a za náhradu pro hostujícítým, o níž bylo někdy licitováno a naníž také uskutečnění zápasu někdystálo. Občas se totiž stalo, že požado-vaná náhrada byla příliš vysoká a Sparta ne na všechny nabídky při- stoupila.

Soupeřem byly především klubyz Rakovnicka, protože směrem k Plz-ni buď potenciální fotbaloví soupeřiještě neexistovali nebo bylo složitějšíse na zápasy dopravit. Nejpoužíva-nějším veřejným dopravním pro-středkem byla tehdy železnice, a poté vedlo z Kralovic přímé spojeníprávě na Rakovnicko. Sparta tak v počátcích své existence hrála hlav-ně proti SK Čistá, SK Kožlany, VelkáChmelištná, Lužná, Mutějovice, klu-bům z Rakovníka, Žihle a pak zajíž-děla do Plas nebo do Radnic. O vý-sledcích a bilanci zápasů Spartyjsme informováni ze zápisů z val-ných hromad nebo členských schůzíklubu a potom ze sportovní rubrikyKralovického obzoru, ovšem ne vždyjsou tyto informace úplné. Hned prorok 1924 přehled zápasů v zápise z valné hromady chybí a noviny zřej-mě všechny výsledky nepřinesly. Jeuvedeno pět zápasů s bilancí 3-0-2(dvě výhry, žádná remíza a dvě pro-hry). Klub v tomto roce pořádal spor-tovní den a ještě uveďme, že v prv-ních letech své existence měl ženský odbor, který hrál házenou.

V roce 1925 klub odehrál podlezprávy celkem 13 západů (8-1-3, cožovšem početně nesouhlasí). Jednímz poražených týmů, a to vysoko 11:0byl SK Slavoj Plzeň, který také bylzřejmě prvním plzeňským klubem,proti kterému Sparta Kralovice hrá-


la. Jeho název je ovšem problémem,protože podle nejnovější literatury12)

klub tohoto názvu existoval jen v le-tech 1903–1905. Pojmenování Slavojbylo potom součástí složených názvůněkolika Plzeňských klubů, ja-konapř. SK Slavoj Smíchov, o nějž snad jde i v tomto případě.

O rok později Sparta odehrála dale-ko méně zápasů a do Kralovic zavítaldalší plzeňský klub SK Rapid Plzeň,který zde prohrál 2:0. I v tomto pří-padě je nejasná otázka názvu plzeň-ského klubu, protože literatura jejuvádí až od roku 1933, s tím, že před-tím se jmenoval AFK Stráž Bezpeč-nosti.13)

Druhá polovina 20. let 20. století aleznamenala v historii klubu nejtěžšíobdobí. Nejen že pokračovaly větší čimenší neshody mezi členy výboru,kteří někdy nevydrželi ani jedno vo-lební (tj. roční) období a musely sekonat mimořádné valné hromady, nanichž se někdy členové - funkcionářitěžko sháněli, ale v roce 1927 se za-čala stavět kralovická kasárna a Sparta přišla o hřiště. Čtyři sehra-né zápasy s bilancí 2-1-1 uveřejněnév Kralovickém obzoru asi nejsoukompletním výčtem, ale tuto infor-maci nelze porovnat s jinou, kdyžnapř. v zápise z valné hromady tentoúdaj chybí úplně. Z kuriózních příhodz fotbalového hřiště uveďme případbrankáře Sparty Kohna v zápaseproti SK Kožlany, který skončil remí-zou 1:1, ale uvedený brankář opustilhřiště ještě před skončením zápasu.Ve stejné reportáži je pak doplněno,že časté změny v sestavě týmu a ne-možnost trénovat nepovedou k do-brým sportovním výsledkům. Při

pohledu do sestav i do složení výboruklubu zjišťujeme, že většina zaklada-telské generace již v roce 1927 neby-la vůbec mezi členy Sparty nebominimálně nehrála a ani nezastávala funkce ve výboru.

Výše naznačená klubová krize sehned v následujícím roce také pro-mítla do sportovních výsledků. Prvnízápas sezony proti SK Mladotice seještě odehrál v Kralovicích na jakém-si improvizovaném hřišti, ale k dal-ším už Sparta zajížděla na hřištěsoupeřů. Celkový počet zápasů kleslna sedm a zřejmě poprvé skončil sezápornou bilancí (1-2-4) a celkovým skóre 11:18.

V roce 1929 se objevují podrobnějšíreportáže ze zápasů v regionálnímtisku a jejich autor podepisující sešifrou Krehan hned na úvod pozna-menává, že Sparta nastoupí v Pla-sích s omlazeným kádrem, který „sepokusí napravit v předchozím rocepokaženou reputaci kdysi slavnéSparty“. Pokus ovšem nevyšel a Sparta prohrála 3:5. V reportáži zezápasu je pak věnována velká kritikarozhodčímu, nezpůsobilému terénu i plaským divákům. Ostrá kritikazmíněného reportéra vůči soupeřůmse pak objevuje i v dalších reportá-žích, hlavně pak u zápasů prohra-ných a nezůstala bez odezvy kritizo-vaných klubů. Přesto Sparta v roce1929 na hřištích soupeřů, kterýmibyly SK Čistá, SK Plasy, SK Senoma-ty, SK Kolešovice a SK Kryry, získalapo střídavých výkonech těsnou aktiv-ní bilanci 4-1-3.

Ovšem hned následující rok byl nej-větším fotbalovým neúspěchem.Tehdy byl Spartě v podstatě jediným


soupeřem SK Čistá, který byl vlastněnejblíže a kralovičtí hráči tam mohlizajíždět za nízkou náhradu nebo jípřípadně vůbec nepožadovat. ProtiSK Čistá tak Sparta hrála šestkrát(1-1-4) a další dva, ovšem prohrané,zápasy se uskutečnily na hřišti SK Kaznějov a SK Radnice.

Na přelomu 20. a 30. let 20. stoletítak nakrátko fotbalovou aktivitu naKralovicku převzala Čistá a z podně-tu tamního Sportovního klubu takébyla uspořádána první soutěž. Nešlotehdy ještě o „klasickou ligu“, ale o pohár věnovaný SK Čistá tomuklubu, který proti nim uhraje nejlep-ší, i případně záporný, výsledek.Jediným kdo tak pohár nemohl zís-kat byl vyzyvatel, tedy SK Čistá.Sparta Kralovice se soutěže zúčast-nila, ale vítězem se stal SK Plasy. V souvislosti s SK Čistá ještě dodej-me, že se zřejmě postaral také o první návštěvu velkého pražskéhoklubu na Kralovicku, když zde nasportovním dni hostoval Bohemians Praha a místní tým porazil 5:0.

Vraťme se ale do regionu. V Kralo-vickém obzoru se objevila kritikavůči městu, které jako okresní nemásportovní hřiště a rovněž je upozor-něno, že ani aktivita vlastních členůklubu nebyla taková, aby vedla k jehozřízení. 6. srpna 1929 se konala opětmimořádná valná hromada, kdy seze zápisu mj. poprvé dozvídáme kolikměla Sparta vlastně členů - k uvede-nému datu 61. Na ní byl předsedouzvolen Bedřich Sova, který již v před-chozích letech byl členem výboru a v roce 1929 také aktivní hráč. Podjeho vedením se podařilo situaci v klubu stabilizovat. Od jara 1930 se

tak začalo i v otázce nového hřištětzv. blýskat na lepší časy. Jak je patr-né ze zápisů ze schůzí, členové klubuse chystali plochu za kasárnamiupravit sami, ale postupně došlo naspolupráci s místními firmami a na-konec před vlastním otevřením hřiš-tě znovu na práci několika členůklubu. Hřiště bylo slavnostně otevře-no 5. července 1931. Sparta Kralovi-ce měla v plánu v rámci této slavnos-ti sehrát zápas proti některémupražskému nebo plzeňskému klubuvěhlasného jména, jenže pro jejichvysoké finanční požadavky byl nako-nec soupeřem SK Plasy a slavnost sedíky počasí v podstatě nevyvedla.Zápas byl pro silný vítr a déšť před-časně ukončen za stavu 2:2. Za Spar-tu k němu nastoupili Kuchař K. Dvo-řák, Metlický, Beneš, Sedlák, Žitný,Šrámek, Habrych, Kotva, Dáňa a Ku-chař A. Předseda klubu BedřichSova potom po dvouleté práci kvůlizměně bydliště v srpnu rezignoval a byl při té příležitosti jmenován prv-ním čestným členem (předsedou)klubu. Dalo by se říci, že tím končíjedno historické období spojené s mnoha peripetiemi a začíná další,které přineslo první slavné úspěchy.

Po otevření nového hřiště za kasár-nami se situace Sparty rapidně změ-nila. Výrazně vzrostl počet odehra-ných zápasů a také okruh soupeřů. V roce 1931 tak Sparta hrála proti SKČistá, SK Plasy, AFK Radnice, SKViktoria Přílepy a po otevření hřištědále proti SK Senomaty, SK Kazně-jov, SK Stupno, Spartě Lužná, Řez-nické XI Rakovník, SK Slavoj Chráš-ťany, SK Šanov, Český lev Kolešovice,SK Trnová a nakonec byl na podzim


inzerován zápas proti Viktorii Plzeň,která jej ale odřekla a místo ní přijelLochotín Plzeň, který zde prohrál5:3. V tomto roce uspořádal SK Plasypohárovou soutěž stejného typu jakopředtím SK Čistá a zúčastnily se jítýmy: Vojáci Kralovice, Plzeň-Letná,SK Trnová, AFK Radnice a SpartaKralovice, která se díky vítězství 4:2stala vítězem. Plasy dokázal porazitještě AFK Radnice, ale jen 3:2, zatím-co ostatní týmy v Plasích prohrály.

Činnost klubu v dalších necelýchtřech letech musíme bohužel rekon-struovat převážně z článků publiko-vaných v Kralovickém obzoru, na-štěstí v této době poměrně podrob-ných a co se týče výčtu zápasů snad i úplných. V archivu klubu totiž chybíkniha zápisů z let 1932–1934. V tutochvíli je tak pro nás také nejasnývstup Sparty Kralovice do Západo-české fotbalové župy. Na interneto-vých stránkách dnešního fotbalové-ho Sokola Kralovice14) je jako rokvstupu do župy uveden letopočet1926, což je ale jen rok, ve kterém sevůbec poprvé o tomto kroku začalona schůzích a valných hromadáchjednat. Jak je z torzovitých informacípatrné, členové klubu tehdy spíševáhali, protože členství v župě přiná-šelo také povinnosti. Na členskéschůzi v roce 1929 byl jako termínpro vstup do župy schválen 1. leden1930, ale i po tomto datu se znovu v zápisech objevuje debata o vstupudo župy. Ještě na schůzi 11. května1931 navrhoval předseda klubu vstupdo župy kvůli "zvýšení ruchu v klu-bu"15). Vzhledem k uvedené absencizápisů ze schůzí z dalších let může-me s jistotou konstatovat, že v roce

1935 již Sparta Kralovice členem zá-padočeské župy byla.

V roce 1933 Sparta Kralovice taképo vzoru Čisté a Plas z předchozíchlet vyhlásila vlastní soutěž o Fröli-chův pohár, která měla stejné pod-mínky, tedy získal jej klub, který protiSpartě uhrál nejlepší výsledek. Spar-ta sama jej vyhrát nemohla, přestozůstal v Kralovicích, protože vítězemse stal tým místní vojenské posádky,který Spartu porazil 6:2. Z „divo-kých“ výsledků uveďme dvě dvouci-ferné výhry Sparty, a to proti SK Hor-ní Bříza 12:2 a proti Stupnu 11:4. Ne vše se ale vždy odehrálo bez pro-blémů. Na zápas proti SK Čistá bylsice povolán rozhodčí z Rakovníka,jinak zpravidla soudcoval člen hrají-cího týmu, přesto když byl ve 25.minutě vyloučen Janda z Čisté, kterýale ani na výzvu kapitána i předsedyklubu neopustil hřiště, byl zápas zastavu 2:0 pro Spartu předčasněukončen. Souběžně s Frölichovýmpohárem se konala stejná soutěž ta-ké v Kaznějově vyhlášená tamnímSK a tu Sparta vyhrála díky vítězství3:1. Celková bilance Sparty v roce1933 byla úspěšná. A tým sehrál 33zápasů (17-7-8 početně to ovšem ne-souhlasí) s celkovým skóre 130:89. V obou týmech (A a B) nastoupilo v roce 1933 celkem 50 hráčů, přičemžKarel Kuchař v brance A týmu od-chytal všechny zápasy, nejlepšímstřelcem roku byl s 28 góly hráč Engelthaler.

V roce 1933 se také objevuje prvnínávrh na uspořádání „místní ligy“systémem „každý s každým doma a venku“. Nepřišel ale z Kralovic. Bylpublikován Josefem Šaškem z Plas


a v této době se ještě nesetkal s pa-třičným ohlasem.16)

Vzestupný trend pokračoval i v ná-sledujícím roce 1934, kdy se přede-vším výrazně rozšířil počet soupeřů,a to nejen o nově vzniklé kluby naKralovicku (Slatina, Kočín), ale pře-devším o týmy plzeňské. Z celé plejá-dy zápasů jen ve zkratce uveďmevítězství nad Rapidem Plzeň 4:2, SKRadčice 6:4, prohru s Čechií Plzeň2:3 při turnaji v Radnicích a prohru s SK Škvrňany 4:5. Pravděpodobněvelmi pokaženou náladu pak mělytýmy z Manětína a Dolní Bělé, kterés kralovickou Spartou hrály vůbecpoprvé. Manětínští ovšem z Kralovicodjeli s debaklem 14:0 a nevedlo sejim ani doma, kde prohráli 1:9 a ob-dobně SK Dolní Bělá prohrála seSpartou 1:7, ale lépe se nevedlo anijiž známému týmu Sparta Lužná,který s Kralovicemi prohrál 0:9.V letech 1935 a 1936 pak přišel prvnívrchol úspěchů kralovické Sparty.Tehdy se totiž začala hrát vůbecprvní „ligová“ soutěž nazvaná PohárKralovicka. Zúčastnily se jí dále tý-my SK Plasy, SK Čistá, SK Kožlany a SK Kočín. První část soutěže sehrála na podzim 1935 dvoukolověsystémem každý s každým a Sparta z osmi zápasů sedm vyhrála a jeden(s SK Čistá) prohrála a se 14 body a celkovým skóre 57:10 tak byla nakonci roku 1935 na prvním místě.Soutěž se ovšem neobešla bez potíží.22. září byl zápas proti SK Kožlany zastavu 6:1 pro Spartu předčasněukončen pro napadení hráčů Spartya soudce ze strany Kožlanských a Sparta podala stížnost k pohárovékomisi. Ta řešila i řadu dalších přípa-

dů a některé zápasy byly komisí kon-tumovány.

Soutěž měla dvě pokračování v ro-ce 1936. Ovšem o její jarní části ne-máme podrobné informace. K pů-vodním pěti týmům přibyl ještě SKMladotice, který hned v prvním zá-pase dostal od Sparty Kralovice pří-děl 13:2. I tuto druhou část soutěžeSparta vyhrála a na jejím hřišti napodzim 1936 proběhla třetí část v modifikované podobě jednodenní-ho turnaje, kde už zase Mladoticenehrály. I tento turnaj Sparta vyhrá-la a stala se celkovým vítězem Pohá-ru Kralovicka.

Na podzim 1936 se pak Sparta zapo-jila do mistrovství západočeské župy,kdy hrála ve skupině s SK Kaznějov,SK Trnová a SK Horní Bříza, ale tadyse jí již tak dobře nevedlo, když obsa-dila 3. místo se 3 body a skóre 3:10.Přesto celková bilance klubu za rok1936 byla velmi úspěšná. Sehrál cel-kem 34 zápasů, z toho A tým 30 s cel-kovým skóre 153:73 a bilancí 20-4-6.Vedle pohárových a mistrovských zá-pasů Sparta nadále hrála také přá-telsky, kdy do Kralovic zavítal např.Meteor Třemošná, AFK Radnice ne-bo poprvé a naposledy SK Kadaň. S tímto týmem Sparta prohrála 1:4,ale na hřišti se projevily nepatřičnévášně, když hráč Malík uštědřil ka-daňskému protihráči facku, protožebyl předtím od něj slovně napaden v národnostním duchu. 17)

Tento incident jakoby předzname-nal další politické události, kterézastínily zájem o fotbal. Podle zprávyz valné hromady byla činnost klubu v roce 1937 poněkud utlumena, zá-jem veřejnosti nebyl tak velký a pro-


to se ani nehrálo tolik zápasů. Cel-kem jich bylo 22 a Sparta nadále hrá-la s Kaznějovem, Horní Břízou a Tr-novou skupinu mistrovství západo-české župy. Ze zajímavějších počinůroku 1937 lze uvést zápas týmu „Kra-lovice“ (sestavený z hráčů Sparty a Vojenské posádky) proti „OkresuKralovice“ (hráči Sparty, SK Plasy,SK Horní Bříza a SK Kaznějov), vekterém zvítězily Kralovice 7:1. Rok1938 pokračoval v podstatě se-stup-nou tendencí v zájmu o fotbal, ovšembilance a výkonnost Sparty byla nao-pak vzestupná. Sehrálo se jen osmzápasů s bilancí 7-0-1 a celkovýmskóre 30:19 a B-tým hrál pouhé dva zápasy (výhra a prohra).

Již ale v roce 1939 došlo k opětov-nému sportovnímu rozmachu klubu,který potom vrcholí v letech následu-jících. Opět se rozrostl počet soupe-řů, kdy se mezi nimi poprvé objevujenapř. Sparta Kladno (1:1), SK PetřínPlzeň (2:4), SK Doudlevce Plzeň(4:3), přičemž u obou plzeňských klu-bů je v reportáži v novinách uvede-no, že hrají divizi.

Nejdůležitější událostí ale bylo vy-tvoření kralovického okrsku v rámciZápadočeské fotbalové župy. Pokusyo jeho zřízení jsou sice staršího data,ale teprve v roce 1939 někdejší návr-hy a proklamace nabyly konkrétnípodoby. V Kralovicích se sešli zá-stupci klubů jak již v župě organizo-vaných (kromě Sparty ještě SK Kaz-nějov a SK Trnová), tak i neorganizo-vaných (Čistá, Kožlany, Plasy, Mlado-tice, Manětín a Mrtník). Po diskusivšichni zúčastnění souhlasili s vytvo-řením kralovického okrsku, klubyneorganizované se vstupem do župy

a uspořádáním mistrovství okrsku,jehož vítěz potom postoupí do III.třídy mistrovství Západočeské župy.Ovšem ne vše šlo tak, jak bylo naplá-nováno a okrskové mistrovství senakonec začalo hrát až od roku 1940a ne všechny výše uvedené kluby se jej zúčastnily.

Protože ale již tehdy se soutěžehrály systémem podzim - jaro, ne-mohlo být celé mistrovství řádněodehráno a proběhla tak vlastněnanečisto jen jeho jarní část. Ta sehrála jednokolově za účasti SS Ma-nětín, SK Plasy, SK Trnová, SK Čistá,Olympie Kožlany, SK Kaznějov a ACSparta Kralovice. O vítězi se rozho-dovalo až v posledním utkání meziSpartou a SK Plasy a souboj měl po-někud kuriózní nádech. K prvnímuplánovanému utkání mezi oběmasoupeři hranému již ve třetím kole v Plasích se totiž nedostavil rozhod-čí, a tak se odehrál jen přátelský zá-pas s výsledkem 5:3 pro Spartu. Ná-hradní mistrovský zápas se pak hráljako poslední a v něm Sparta prohrá-la 0:5 a prvním vítězem soutěže setak stal SK Plasy.

V podzimní části řádně hrané sou-těže sezony 1940/1941 za účasti stej-ných týmů se již ale Sparta usadilana prvním místě, když neztratila anibod a bylo tedy otázkou, zda se jí po-daří na jaře 1941 pozici uhájit a postoupit do vyšší třídy. V roce 1940pak Sparta sehrála také několik přá-telských zápasů, v nichž mezi zají-mavými soupeři najdeme SK Louny(1:4), Slovan Plzeň (3:4), SK Doub-ravka Plzeň (6:2) a poprvé do Kralo-vic také zavítala Viktoria Plzeň, kterázde vyhrála 7:2. Výkonnostně lepším


soupeřem ovšem tehdy byl SK Plzeň,který v sezoně 1940/1941 skončil v nejvyšší soutěži na druhém místěza Slavií Praha.18) Vítězství SpartyKralovice nad tímto týmem v pomě-ru 5:3 bychom mohli označit téměřza fantastické, ale do Kralovic zavíta-li jen tři prvoligoví hráči. Přesto v hi-storii kralovického fotbalu patřískalp SK Plzeň k nejcennějším. Zají-mavý byl jistě i zápas Sparty proti tý-mu internacionálů Praha, který sehrál za neustálého deště před 200diváky, a který Sparta dokázala vy-hrát 4:2. Další významné utkání bylohráno proti sice méně slavnému sou-peři AFK Radnice, ale šlo o jubilejní250. zápas kralovického kapitánaRudolfa Habrycha (4:4). Pro úplnostje nutné dodat, že klub vedle A-týmuměl ještě B-tým, dorost, žáky a týmstarých pánů, které dohromady se-hrály 64 zápasů. A-tým pak 36 zápasů (25-5-6) s celkovým skóre 179:89.

V roce 1941 se tak očekávalo, žeSparta naváže na předchozí úspěš-nou sezónu a svoji formu potvrdí 1. místem v kralovickém okrsku. V jeho 10. kole zavítala do Kaznějovaa bohužel jí zde čekala první těsnáporážka 5:6. Její hořkou příchuť pod-le reportáže v novinách ještě znáso-bil rozhodčí, který nařídil proti Spar-tě penaltu, ale poslední gól za stavu5:5 vsítil do vlastní branky hráč Spar-ty. Protože Sparta prohrála ještě jed-nou v Trnové 1:2, o první místo přišlaa již v 9. kole bylo rozhodnuto o vítě-zi, kterým se stal s 21 body SK Kaz-nějov. Spartě už rekordní výhra 11:0 v posledním zápase proti Manětínunebyla nic platná a skončila s 19 bodyna druhém místě následována SK

Trnovou, SK Čistou, SK Plasy, SSManětín a Olympií Kožlany. Doplň-me, že vítězný SK Kaznějov potom v následující sezoně poměrně suve-rénně vyhrál i III. třídu a postoupil do vyšší soutěže.

Sparta Kralovice se tedy o vítězstvív kralovickém okrsku musela poku-sit znovu v sezoně 1941/1942, kdy semistrovství nakonec zúčastnilo jenpět týmů, když kromě postoupivšíhoKaznějova odpadl také SS Manětín.Hned první zápas proti SK Čistá aleSparta prohrála, jenže podala kvůlinastoupení neregistrovaného hráčena straně soupeře protest. Další po-rážku utrpěla od SK Plasy a v pod-zimní části tak skončila na druhémmístě. Jarní část soutěže pak bylavelmi dramatická a o vítězi rozhodo-valy až poslední zápasy. Po 6. kolevedl SK Plasy s náskokem čtyř bodů,ale jedním zápasem navíc před Spar-tou a Trnovou, které měly shodně pošesti bodech a Spartu čekaly zápasys těmito dvěma soupeři. Hned prvnív Plasích ale zvládla dobře a vyhrála4:2 a v posledním kole sice jen remi-zovala v Trnové, ale protože Plasyprohrály v Čisté stala se AC SpartaKralovice ve druhé sezóně kralovic-kého okrsku jeho vítězem a postoupi-la do bojů o postup do vyšší soutěže.Na rozdíl od Kaznějova, který po-stoupil v předchozím roce přímototiž Sparta musela sehrát turnaj sečtyřmi dalšími týmy. V něm Spartaprohrála jen první zápas s SK Druz-tová (1:2) a další soupeře porazila i významnými brankovými rozdíly:SK Zdemyslice (12:1), SK ÚslavanPrádlo (10:0) a SK Úhlavan Švihov(3:1) a definitivně tak postoupila do


III. třídy západočeské župy.V sezoně 1941/942 se Sparta také

přihlásila do předkol českého pohá-ru. V prvním předkole narazila naMeteor Třemošná hrající II. třídu a dokázala jej porazit 3:2. Ve 2. před-kole jí byl soupeřem známý SK Čistá,který postoupil přes Spartu Plzeň(4:3) a nad nímž Sparta vyhrála 4:1.Ve třetím předkole již v roce 1942 na-razila na SK Bolevec a opět bylaúspěšná a vyhrála 2:1. Protože sou-časně vypadl SK Plasy zůstala jedi-ným zástupcem kralovického okresuv této soutěži. Nicméně skončila ve 4. předkole prohrou 1:2 na domácímhřišti proti diviznímu týmu SK Doud-levce.

Na podzim 1942 Sparta nastoupila kprvnímu mistrovskému zápasu, v němž jí byl soupeřem Slavoj Smí-chov Plzeň a hned na úvod dokázalazvítězit v poměru 3:1. Nešlo ovšem o nějakou náhodnou výhru a stejnějako v předchozím roce SK Kaznějovi Sparta Kralovice začala ve III. tříděporážet jednoho soupeře za druhým.Po skončení podzimní části obsadilas bilancí 5-3-1 skórem 28:12 a 13 bodyprvní místo, ale druhá Sparta Miro-šov měla stejný počet bodů. Bylo

tedy otázkou, jak se bude klubu dařitv jarní části. Tentokrát Sparta doká-zala svoji pozici udržet a ačkoliv utr-pěla dvě porážky, zbylých sedm zápa-sů vyhrála a tím také celou III. třídus počtem 27 bodů z osmnácti zápasů(12-3-3) a celkovým skóre 65:27. V té-to sezóně pokračovalo i mistrovstvíkralovického okrsku, v němž nastu-poval B-tým Sparty, a který hrálodokonce 12 týmů (SK Čistá, SK Ha-dačka, SK Bohy, SS Manětín, Olym-pie Kožlany, SK Kozojedy, SK Potvo-rov, Meteor Horní Hradiště, SK Ka-ceřov, SK Lomnička a SK Plasy).V sezoně 1943/1944 tak Sparta začalahrát ve II. třídě západočeské župy.Bohužel podrobnější informace o té-to sezóně se již v použitých prame-nech ztrácí. V podzimní části soutěžeskončila Sparta na 2. místě za SKKaznějov. Oba týmy měly shodnoubilanci 7-1-1 a 15 bodů, ale Kaznějovlepší skóre (42:14) než Sparta (34:20).

Podzimem roku 1943 končí docho-vané zápisy ze schůzí klubu a tímtaké mizí informace o sportovníchvýsledcích Sparty. Ostatně lidé tehdyzačali mít skutečně vážnější starosti než fotbal.

Poznámky:1) Např. BUKAČOVÁ, Irena, 800 let Kralovic. MěNV Kralovice 1983; FÁK Jiří, Odznaky kralovického Sokola ve sbírce muzea. Vlastivědný sbor-ník pro regionální dějiny severního Plzeňska 4/2011, s. 11–14; red. Sokolskéoslavy v Kralovicích v roce 1933. Kronika regionu 3–2003/4, s. 10–12.2) FRYČEK, Marcel, 55. let volejbalu v Kralovicích. Sokol Kralovice 1986.3) SOkA Plasy, fond Sparta - atletický klub Kralovice.4) HOCHMAN, Pavel, NOVOTNÝ, Jiří, Plzeňské fotbalové kluby. NavaPlzeň 2015.5) BUKAČOVÁ, Irena, 800 let Kralovic. MěNV Kralovice 1983, s. 111. 6) http://www.fotbal-kralovice.estranky.cz/clanky/historie-klubu.html.


ZANIKLÝ PANSKÝ DVŮR ŠTIKOVKA

n Václav Chmelíř, Petr Rožmberský

V edici tereziánského katastru zji-stíme, že k roku 1756 náležel ke stat-ku Kunějovice les Štikovka.1) Topo-grafie z roku 1788 jako součásti stat-ku Kunějovice Gotfrýda Altvatera z Altvateru jmenuje Kunějovice,Mostice, panský dvůr Slatinu a Vše-ruby. Dvůr Štikovku ještě nezná.2)

V dalších Topografiích je možné sedočíst, že k roku 1838 náležely kestatku Kunějovice tři vrchnostenskédvory provozované ve vlastní režii:kunějovický s ovčínem, Slatina a Šti-kovka a dále, že dvě popisná čísla vsiZahrádky (panství Nečtiny-Preiten-stein), a to panský dvůr „Stikowka“ a jeden nádenický domek, patří kestatku Kunějovice.3) V roce 1845 jeopět k Zahrádce připisován kunějo-

vický dvůr Štikovka, 2 popisná čísla, a hájovna Grabenschützenhaus, pat-řící malesickému statku.4) K roku1870 jsou poplužní dvůr Štikovka a hájovna Grabenhausel kladeny k sousední vsi Hůrky.5)

Historické mapy podávají takovýto

Výřez z císařského otisku mapy sta-bilního katastru Hůrek z roku 1839.

7) Kralovický obzor 1932/10.8) SOkA Plasy, fond Sparta - atletický klub Kralovice. Zápis z valné hroma-dy klubu v roce 1941.9) SOkA Plasy, fond Sparta - atletický klub Kralovice.10) Kralovický obzor 33/1923.11) SOkA Plasy, fond Sparta - atletický klub Kralovice. Kniha zápisů z roku1923. I veškeré další údaje o výsledcích zápasů jsou získány z knih zápisůze schůzí AC Sparty Kralovice nebo z týdeníku Kralovický obzor.12) HOCHMAN, Pavel, NOVOTNÝ, Jiří, Plzeňské fotbalové kluby. NavaPlzeň 2015.13) Tamtéž.14) http://www.fotbal-kralovice.estranky.cz/clanky/historie-klubu.html.15) Archiv Plasy, fond Sparta - atletický klub Kralovice. Kniha zápisů zeschůzí 1927–1932.16) Kralovický obzor 37/1933.17) SOkA Plasy, fond Sparta - atletický klub Kralovice. Kniha zápisů zeschůzí - zápis z 2. září 1936.18) HOCHMAN, Pavel, NOVOTNÝ, Jiří, Plzeňské fotbalové kluby. NavaPlzeň 2015, s. 146–153.


obrázek: I. vojenské mapování z let1764–1768 neposkytuje ke Štikovcežádné informace. Na císařském otis-ku mapy stabilního katastru z roku1839 nalézáme nikoli na katastruZahrádky, ale na katastru vsi Hůrekseverozápadně od ní u hranic s úně-šovským katastrem lesík „StikowkaWald“, severně od něj dvůr „Stikow-ka Hof“ a nedaleko od dvora domek„Rothhäusel“. Dále na severozápadje objekt nazvaný „Grabenhäusl“(dvůr je od středu Hůrek vzdálen1600 m vzdušnou čarou, domek oddvora směrem k Hůrkám 300 m,objekt hájovny od dvora 1000 m).Dvůr sestává ze tří nespalných (zdě-ných) objektů, stojících volně natřech stranách nádvoří – čtvrtá vý-chodní strana je nezastavěná a prá-vě do ní ústí komunikace. Nádvoříbylo uzavřeno ohrazením. Dvůr máčíslo stavební parcely 36. Drobný do-mek je spalný (roubený) a má číslostavební parcely 35. Hájovna je zdě-ná (parc. č. 37) s roubeným hospo-dářským objektem (parc. č. 38). Stojína louce na kraji lesa „MalesitzerWald“, tedy Malesického lesa (nasoučasných mapách chybně Malšín-ský les). Do indikační skici stabilníhokatastru byla vepsána popisná číslaa majitelé pozemků. Dvůr obdrželpopisné číslo 22, domek čp. 21, k há-jovně popisné číslo vepsáno nebylo.Les kolem hájovny patřil k malesic-kému panství Karla hraběte Schön-borna, pozemky u dvora a domku a také lesík Štikovka ke kunějovické-mu statku Josefa Teimera.6)

Druhé vojenské mapování(1845–1846) zachytilo, co se dotýčeuvedených tří lokalit, v podstatě ne-

změněnou situaci.7) Na třetím vojen-ském mapování (1879) ještě existujehájovna, po dvoře a domku však jižnení památky. U již zaniklého dvoraje na vodoteči zaznamenán rybníček.Dřívější polnosti, v nichž stál dvůr a domek, jsou zalesněny. Pozemkyzápadně od vodoteče s rybníčkemjsou (dodnes) zemědělsky využívá-ny.8) Mapa 1 : 10 000 z roku 1960 uka-zuje po hájovně již jen zříceniny, ryb-níček je stržený. Severozápadně odHůrek u bývalého lesa Štikovky jevepsáno pomístní jméno Štikovka.9)

Na současné mapě již Štikovku nic nepřipomíná; rybníček je obnoven.10)

O historii dvora Štikovky (v němec-kém prostředí Stikowka, Stikofka,Stigowka, Stigofka) toho není mnohoznámo. Je evidentní, že byl pojmeno-ván podle lesa Štikovky, který někdypřed rokem 1753 patřil statku Kozo-lupy, k němuž byl přikoupen někdypředtím od tepelského kláštera.11)

V odhadu z roku 1753 je již vzpome-nut jako příslušenství kunějovickéhostatku. Odhad praví, že lesní porostŠtikovky sestává ze smrku, jedle a borovice, doplněný trochou dubu a břízy. Rozsah lesa (včetně tří pa-sek) měl činit celkem 619 provazců.12)

Při Kunějovicích se pak Štikovkadoslovně připomíná v kupníchsmlouvách ještě roku 1770 a 1793,kdy Jan Václav Altvater prodávalstatek Kunějovice Josefu a AnněRaabovým.13) Patrně když byl poslézeles z větší části vykácen, byl založenna vyklučené půdě vrchnostenskýdvůr, který obdržel jméno lesa. Vznik jména lesa nedovedeme vysvětlit.

Podrobné informace o dvoře Šti-kovce přináší odhad statku Kunějovi-


ce z roku 1824 (překlad z němčiny):Panský dvůr Štikovka tvořil čtverec a nebyl ještě zcela ohrazen zdí. Prá-vě dohotovené zdi obnáší proti vý-chodu 15 sáhů 3 stopy, proti liškovskéstraně (lokalita Liška na úněšov-ském katastru, severozápadně od-tud), kde je branka, obnáší již vysta-věná zeď 16 sáhů, obě jsou v dobrémstavu. Budova dvora, v níž je obydlíšafáře a kravské a volské stáje, jepostavená z kamene na jíl, má polo-ženou dlažbu. Je dlouhá 19 sáhů 6 stop, široká 4 sáhy 3 stopy, omítnu-tá vápennou omítkou. Je v dobrémstavu - byla nově postavena roku1806. Vlevo stojí stodola na obilí sedvěma mlaty a dvěma branami, dlou-há 18 sáhů, široká 6 sáhů 1 stopu 6 palců, taktéž vystavěná z kamenena jíl a z vnějšku omítnutá. Bývalástodola stojící naproti přes dvůr jekolnou na vozy a má společnou stře-chu se stájí pro ovce a chovem hus.Budova je v dobrém stavu, 11 sáhůdlouhá, 6 sáhů 2 stopy široká, z vněj-šku omítnutá, krytá šindelem.14) Mů-žeme dodat, že sáh byl cca 1,9 m,stopa cca 32 cm, palec cca 2,6 cm.15)

Srovnáme-li mapové podklady a po-pis dvora, můžeme konstatovat, žebudova s obydlím a stájemi pro hově-zí dobytek a tažnou sílu se nacházelana západní straně nádvoří, stodolana jižní straně a třetí objekt na stra-ně severní. Vjezd do dvora (branka?)byl ve východním ohrazení dvora.Dvůr Štikovka byl založen zřejmě v roce 1806 a budován postupně. V roce 1835 koupili od dědiců Kroiso-vých statek Kunějovice Josef a Lud-mila Theumerovi.16)

Pokus o „oživení“ dvora podle mat-

ričních zápisů nebyl moc úspěšný.Hůrky i Zahrádka byly ve sledova-ném období přifařeny do Číhané. Šti-kovka, domek nedaleko od ní a hájov-na Grabenhäusel, ačkoliv se roku1839 nacházely na katastru Hůrek,nacházíme v matrikách vedené podZahrádkou. Možná to zachycuje star-ší stav před případnou úpravou kata- strálních hranic.

V roce 1785 se ženil kunějovickýpoddaný vdovec Martin Ritter, Holz-heger (dřevný hajný - hajný hlídajícídříví) ve Štikovce. Nebyl to už žádnýmladík - když v roce 1790 zemřel, by-lo mu již 83 let. Dozvídáme se, že bylhajným ve Štikovce 43 let, a že bydlelu svého zetě, rychtáře v Hůrkách čp. 1.17) Hájovna pro hajného lesa Šti-

Kameny a cihly (dlažba?) nareliktech dvora Štikovky

(foto P. Rožmberský 2014).


kovky tedy neexistovala. Les bylzřejmě postupně mýcen a dalšíhajný, Jan Schaufer, zemřel v Za-hrádce čp. 21 (Rothhäusel) roku 1808ve svých 64 letech.18) Další hajný,který by měl na starosti les Štikovku,již připomínán není. Hajní v hájovněGrabenhäusel sloužili pod malesic-kou vrchností,19) se Štikovkou nemělinic společného a touto hájovnou se dále nebudeme zabývat.

Na vymýcených pozemcích byl za-ložen hospodářský dvůr. Z roku 1809známe prvního šafáře a šafářku vedvoře Štikovce (Zahrádka čp. 23 -sic!), jimiž byli Ignác Rupp a jehomanželka Anna, jimž se uvedenéhoroku ve Štikovce narodil potomek.Avšak šafářka Anna zemřela již roku1811 v pouhých 28 letech. Snad omy-lem je při této příležitosti dvůr Šti-kovka (Stihofkahof) uveden pod Hůr-kami čp. 24.20) Pod Zahrádkou čp. 24(sic!) jsou zapsány křty potomků dal-šího šafáře ze Štikovky MatesaZelenky a jeho manželky Kateřiny z let 1822, 1823, 1826, 1828, 1829 a 1830.21) Vysoká dětská úmrtnostzpůsobila, že uvedeným rodičům v letech 1823, 1824, 1828, 1829 a 1830pět dětí zemřelo. Podle matriky zem-řely v čp. 23, 24 a 26.22) Je evidentní,že číslování domů nevěnovali matrič-ní zapisovatelé dostatečnou pozor-nost.

Od roku 1826 je velmi často v ma-trice zaznamenávána jako zkoušenáporodní bába Barbora Slámová, odroku 1829 označovaná „ze Štikov-ky“.23) Byla to manželka Matesa Slá-my, s nímž měla roku 1811 potomka v Zahrádce čp. 21 a pak v letech 1813,1815, 1817 a 1819 tamtéž další děti.

Z nich také některé zemřely.24) Číslopopisné 21 označuje na mapě stabil-ního katastru „Rothhäusl“. V matri-ce bývá poznamenáno, že čp. 21 patříke kunějovickému statku, Mates(Matěj) Sláma byl označován jakoobyvatel nebo domkář ve Štikovce,ale roku 1835 se dozvídáme i jehopovolání – byl vrchnostenským mlat-cem.25)

Dcery Matesa a Barbory Slámo-vých byly volnějších mravů. Roku1827 se Marii Anně (Štikovka čp. 21)narodilo první nemanželské dítě,roku 1831 druhé – k němu se přiznalOndřej Hüber ze Skupče.26) Jana(Johana) měla nemanželské dítě veŠtikovce čp. 21 roku 1840 s PetremFišerem ze Skupče a druhé v březnuroku 1842. S ovčáckým pacholkemPetrem Fišerem měli svatbu až v lis-topadu 1842. Jí bylo 23 let, Petrovi 30 let.27)

Mates Sláma, obyvatel ve „Stigow-ka-häusel“ (Zahrádka čp. 21), zemřel29. ledna 1852 ve věku 70 let. Jehomanželka Barbora je ve funkci po-rodní báby zaznamenána naposledyv roce 1850 a následovala svéhomanžela na onen svět přesně 7 měsí-ců po jeho úmrtí, tedy 29. srpna 1852,ve svých 68 letech.28) V roce 1859 seoženil Václav Heřman z Rothenhäus-lu (Zahrádka čp. 23 - sic!) s Barborou Janouškovou z Hůrek.29)

Roku 1838 zemřel Václav Bit-zem(?), mladý syn šafáře ze Štikovkyčp. 22 a v roce 1858 Josef Leitner, ša-fář na poplužním dvoře kunějovické-ho statku Štikovka čp. 28 (sic!), ve vě-ku 71 let.30) Posledním matrikami do-loženým šafářem (Rothenhof čp. 22náležející kunějovickému statku) byl


Poznámky:1) Kolektiv: Tereziánský katastr český III - dominikál. Praha 1970, s. 334.2) Schaller, J.: Topographie des Königreichs Böhmen IX. Prag und Wien1788, s. 202.3) Sommer, J. G.: Das Königreich böhmen. Statistisch-topographisch dar-gestellt VI. Prag 1838, s. 350, 352.4) Dunder, J.: Království české staticky-polohopisně popsané I. Praha 1845,s. 271.5) Orth, J. - Sládek, F.: Topograficko-statistický slovník Čech. Praha 1870, s. 183.6) http://archivnimapy.cuzk.cz. Katastr Hůrky.7) http://oldmaps.geolab.cz. Mapový list W-9-V.8) http://oldmaps.geolab.cz. Mapový list 4050-2.

Antonín Glück z Kunějovic, který seroku 1859 oženil s Kateřinou Hruško-vou a ještě téhož roku byl svědkemnovomanželům z Rothenhäuslu čp.2331) (sic!). Dvůr zřejmě ztratil jménoŠtikovka a byl v závěru své existence nazýván podle blízkého domku.

V roce 1859 tedy ještě jak poplužnídvůr, tak domek v jeho blízkosti exi-stovaly, ale potom o nich zprávy v matrikách mizí. Pozemky Štikovky(přes 102 jiter) prodal majitel kunějo-vického velkostatku tepelskému klá-šteru roku 1869 i s budovami.32) Te-pelští premonstráti zřejmě pozemkypřipojili ke svému blízkému dvoruLiška. Zpráva z roku 1870 o dvoře Šti-kovce u Hůrek (viz výše) je jeho„labutí písní“. Objekty dvora i domekbyly zbořeny, část zemědělských po-zemků byla opět zalesněna a v prvnípolovině 20. století nesla pojmeno-vání „Rotenholz“.33)

Při povrchovém průzkumu lokali-ty34) byl v místech dvora (na kraji lesau obnoveného rybníčku) zjištěnpodlouhlý zvýšený kamenitý útvarnad mokřinou, snad vodní nádržkouna nádvoří někdejšího dvora („víceú-

čelová“ nádrž pro hasební potřeby a pro zmíněné husy?). Vyskytují sezde poměrně ploché cihly, patrněpozůstatky dlažby zmíněné v popisu z roku 1824.

Relikty dvora Štikovka nejsou mocvýrazné a není bez archeologickéhovýzkumu možné na základě jeho po-vrchových pozůstatků objekty dvorarekonstruovat, jako se to povedlo na-příklad u dvora Ráj na jižném Plzeň-sku. Také tento dvůr využil v 18. sto-letí odlesněné území a v roce 1813byl zrušen a pozemky opět osázenylesem. Jeho relikty však dosahují vý-šky až 1,3 m, je možné rozpoznat jed-notlivé budovy, podsklepení, dvě brá-ny, napajedla, ohrady a průhony. V blízkosti dvora byly také identifiko-vány pozůstatky obydlí (se studnou)patrně zaměstnance dvora.35) Torzál-ní pozůstatky dvora Štikovky svědčío tom, že byl rozebrán a stavebnímateriál z velké části odvezen a vyu-žit při jiných stavbách. Tím téměřzanikly stopy po jednom z nemnohapříkladů pozdního zakládání vrchno-stenských dvorů na vyklučených po-zemcích bez starší sídelní tradice.


9) http://archivnimapy.cuzk.cz. Mapový list M-33-75-A-d-1.10) http://www.mapy.cz/.11) Státní okresní archiv Plzeň-sever v Plasích (dále jen SOkA), fond AOHůrky č. 74, obecní kronika [1921–1941] Gemeinde-Gedenbuch, s. 24.12) Národní archiv Praha, fond Desky zemské (dále jen NA), sign. DZV 287,fol. O17-O17v.13) NA, sign. DZV 598, fol. M5v-M10v; DZV 688, fol. B6-B9v.14) NA, fond Zemský soud, kart. 1875, inv. č. 926, odhad Kunějovic, Vísek aVšerub 1824.15) Bělohlávek, M.: Staré míry, váhy a peníze (stručný přehled). Plzeň s. a.,s. 11.16) NA, sign. DZV 470, fol. R14v-R30v.17) Státní oblastní archiv v Plzni, fond Sbírka matrik, římskokatolická faraČíhaná (dále jen Číhaná), kniha 10, fol. 14, 163v.18) Číhaná, kniha 10, fol. 202v.19) Číhaná, kniha 13, např. fol. 137.20) Číhaná, kniha 10, fol. 135, 167v.21) Číhaná, kniha 10, fol. 139, 139v, 140v, 141v, 142, 143.22) Číhaná, kniha 10, fol. 204v, 205, 205v, 206.23) Číhaná, kniha 10, fol. např. 83v, 86v.24) Číhaná, kniha 10, fol. 135v, 136v, 137v, 138, např. 203v.25) Číhaná, kniha 12, fol. 6.26) Číhaná, kniha 10, fol. 141v, 142v.27) Číhaná, kniha 15, fol. 113, 116, kniha 14, fol. 67.28) Číhaná, kniha 13, fol. 139v, kniha 23, fol. 406.29) Číhaná, kniha 16, fol. 60.30) Číhaná, kniha 12, fol. 80v, kniha 13, 141v.31) Číhaná, kniha 16, fol. 59v, 60.32) NA, fond Desky zemské - hlavní knihy, i. č. 129, sign. K XVIII, fol. 322.33) SOkA, fond AO Hůrky č. 74, obecní kronika [1921–1941] Gemeinde-Gedenbuch, s. 24.34) Září 2014, P. Rožmberský - P. Mikota.35) Rožmberský, P.: Dějiny sídel na střední Úslavě. In: Vařeka, P. - Rožmber-ský, P.: Středověká krajina na střední Úslavě I. Plzeň 2009, s. 57–59; Morav-cová, K.: Zaniklý dvůr Rájov. In: Vařeka, P. - Rožmberský, P.: Středověká kra-jina na střední Úslavě I. Plzeň 2009, s. 143–159.

Úvodem ........................................................................................................................ 2

Otevírací hodiny v knihovně .................................................................................... 2

Události obrazem ....................................................................................................... 3

Kladrubská falza ......................................................................................................... 4/re

První světová válka očima přímého účastníka ................................................... 4/Radovan Lovčí

Obova zeleného kříže ............................................................................................... 7/Irena Bukačová

Fotbalový klub Sparta Kralovice ............................................................................ 9/Jiří Fák

Zaniklý panský dvůr Štikovka ............................................................................... 19/Václav Chmelíř, Petr Rožmberský

Ilustrace na obálce: Druztová, barokní, šestiboká kaple sv. Jana Nepo-muckého z roku 1745 (foto Václav Podestát).

OBSAH

ADRESA REDAKCEMuzeum a galerie severního Plzeňska, Mariánská Týnice čp. 1331 41 pošta Kralovice, telefon a fax: 373 396 410, 373 397 393e-mail:[email protected]/marianskatynice

Publikace k prodeji

1. SVĚTOVÁ VÁLKA A JEJÍOHLASY NA SEVERNÍMPLZEŇSKUText: Irena Bukačová, Jiří Fák,Miroslav HusVálečné zážitky obyvatel obcí sever-ního Plzeňska a vojáků 35. či 88.regimentu. Publikace je sestavenapřevážně z autentických dobovýchkronikářských záznamů, válečnýchdeníků nebo vzpomínek. ISBN 978-80-87185-19-3Cena: 120 Kč

KOSTEL SV. PETRA A PAVLAV KRALOVICÍCHText: Irena BukačováVydalo MaG v Mariánské Týnici a Občanské sdružení Gryspek prozáchranu kostela sv. Petra a Pavlav Kralovicích ve spolupráci s Nadač-ním fondem Mariánská Týnice.ISBN 978-80-87185-11-7 Cena 150 Kč

ARCHITEKTURA JANABLAŽEJE SANTINIHO - AICHLANA SEVERNÍM PLZEŇSKUText: Irena BukačováVíce než dvousetstránková publika-ce sestává z podrobného zpracovánídeseti architektonických památek.ISBN: 978-80-86720-61-6Cena 299 Kč

PAMĚŤ KRAJINY I - VIIITexty Irena Bukačová, Jiří FákFotografie Jiří Fák, Václav PodestátJiž osmisvazkové dílo (nejnovějiNýřansko) je věnováno drobnýmpamátkám vybraných regionůseverního Plzeňska.Je katalogem památek, které zane-chaly generace předků žijící zde postaletí.Cena za každý díl 250 Kč

Další nabídka knih na:www.marinaskatynice.cz

VLASTIVÌDNÝ SBORNÍK

- čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska -

Vydává M&G v Mariánské Týnici. Redaktor Václav Podestát.Adresa redakce: Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici,

331 41 Kralovice, tel.: 373 396 410, e-mail: [email protected], IČO: 368 563.Registrováno Ministerstvem kultury České republiky MK ČR E 12301.

Cena jednoho výtisku pro předplatitele 10,- Kč, roční předplatné 40,- Kč a poštovné.Vychází 4x ročně. ISSN 1801-0032.

Documents

Nový VLSB 4 2015 - Mariánská Týnice · se konaly 31. října 2015. 3, 4) Na slavnostním křtu obnoveného Zeleného kříže na staré cestě mezi Mariánskou Týnicí a dvorem