Warum im Jahr 2011 eine Ausstellung über die Iglauer Deutschen?Ist dieses Kapitel nicht in den Jahren 1945–1947 endgültig geschlossen worden?

Der Verein Gustav-Mahler-Haus möchte mit dieser Ausstellung zu einer Diskussion anregen, die nicht nur die Vergangenheit im Blick hat,

sondern auch in die Zukunft zeigt.

Unsere Stadt und das Igelland sind bis heute von Tschechen und von Deutschen geprägt. Es liegt an uns und den kommenden Generationen,

dieses gemeinsame Erbe zu bewahren und darauf eine friedliche Zukunft der Nachbarschaft in einem freien Europa aufzubauen. Wichtigste

Voraussetzung dafür ist es, in gegenseitiger Achtung und Vertrauen miteinander im Gespräch zu sein.

Wir sind Tschechen und Deutsche -vor allem aber sind wir alle Iglauer!

Dies soll auch diese Ausstellung zeigen, die das Staatliche Kreisarchiv Iglau und die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel auf Initiative

des Vereins Gustav-Mahler-Haus gemeinsam vorbereitet haben.

Die Ausstellung soll eine Anregung sein, das Gespräch miteinander zu suchen, das Trennende zu verstehen und das Gemeinsame zu entdecken.

Verein Gustav-Mahler-Haus

Ausstellungsautoren: Das Staatliche Kreisarchiv Iglau, Autoren: Vlastimil Svěrák (Themen 1–3), Renata Pisková (Thema 4), Petr Dvořák (Thema 5), Jiří Jelínek (Thema 6) Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel: Harald Höfer, Gertraud Müller-Pezina,

Hans Nerad, Bernhard Schmidt, Christoph Schmidt (Themen 7–13)

Grafi sche Gestaltung: Eva Bystrianská

Übersetzung: Alena Jakubíčková

Die Ausstellung entstand mit Unterstützung der Stadt Iglau, des Vereins Gustav-Mahler-Haus

und unter der Schirmherrschaft des Oberbürgermeisters der Stadt Iglau, Herrn Jaroslav Vymazal

und des Oberbürgermeisters der Stadt Heidenheim, Herrn Bernhard Ilg.

Proč pořádat v roce 2011 výstavu o jihlavských Němcích?Nebyla tato kapitola defi nitivně uzavřena v letech 1945–1947?

Spolek Dům Gustava Mahlera by chtěl touto výstavou podnítit diskusi, zaměřenou nejen na minulost, nýbrž i na budoucnost.

Naše město a Jihlavsko utvářeli Češi a Němci.Je na nás a na budoucích generacích, abychom toto společné dědictví uchovali a vybudovali na něm mírové sousedské vztahy ve svobodné Evropě. Důležitým předpokladem je, abychom spolu vedli dialog ve vzájemné úctě a důvěře.

Jsme Češi a Němci – všichni jsme však především Jihlavané!

To by měla dokázat i tato výstava, kterou z iniciativy spolku Dům Gustava Mahlera společně vytvořily MZA-Státní okresní archiv Jihlava a Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel.

Výstava by měla být podnětem pro hledání dialogu, pro pochopení toho, co nás dělí, a odhalení toho, co nás spojuje.

Spolek Dům Gustava Mahlera

Výstavu připravili: MZA – Státní okresní archiv, autoři: Vlastimil Svěrák (témata 1–3), Renata Pisková ( téma 4), Petr Dvořák (téma 5), Jiří Jelínek (téma 6)Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel: Harald Höfer, Gertraud Müller-Pezina, Hans Nerad, Bernhard Schmidt, Christoph Schmidt (témata 7–13)

Grafi cké zpracování: Eva Bystrianská

Překlad: Alena Jakubíčková

Výstava vznikla za podpory statutárního města Jihlavy, spolku Dům Gustava Mahlera a pod záštitou primátora statutárního města Jihlavy pana Jaroslava Vymazala a primátora města Heidenheim pana Bernharda Ilga.

Warum im Jahr 2011 eine Ausstellung über die Iglauer Deutschen? Proč pořádat v roce 2011 výstavu o jihlavských Němcích? Ist dieses Jahren 1945–1947 endgültig geschlossen worden?Nebyla tato kapitola defi nitivně uzavřena v letech 1945–1947?

nikdy zcela neodešliJihlavští Němci

sie waren nie ganz

fortDie Iglauer Deutschen

siewaren nieganz fortKrálovské horní město Jihlava bylo založeno před polovinou 13. století na pomezí Čech a Moravy. Založení předcházel objev vydatných žil stříbrných rud v okolí osady Stará Jihlava kolem roku 1240. Do místa nálezu se seběhli horníci z různých částí střední Evropy, nejvíce z alpských zemí. Král Václav I. a jeho syn Přemysl, markrabě moravský, obdařili horníky a obyvatele nového města rozsáhlým souborem horních a městských práv. Podle tradičního podání se tak stalo v roce 1249.

Město s velkým centrálním náměstím vyrostlo v krátkém čase. Téměř současně vyrůstaly při městských hradbách tři velké kostely: minoritský Nanebevzetí P. Marie, dominikánský sv. Kříže a farní kostel sv. Jakuba. Ke kostelu sv. Jakuba byla roku 1257 přenesena farní práva od kostelíka sv. Jana Křtitele v původní osadě. V okolí města vzniklo několik vesnic, spadají-cích pod jurisdikci Jihlavy.

Nejlepší stříbrná naleziště se však poměrně brzy vyčerpala a Jihlava se začala od počátku 14. století postupně přeměňovat z hornického města v město kupců a řemeslníků. K úspěšnému přerodu Jihlavští využívali četných privilegií vydaných králi a markrabaty z rodu Lucemburků. V listině vydané roku 1356 markrabě Jan Jindřich ustanovil, že žádnému cizinci, který by se chtěl stát jihlavským měšťanem, v tom nesmí nikdo bránit.

V jedné oblasti, dotýkající se dolování, si však Jihlava své přední postavení přece jen uhájila: nadále se uplatňovala jako odvolací stolice horního práva, udílející právní naučení mnoh-dy i velmi vzdáleným místům. Počátkem 15. století sepsal pro tyto účely městský písař Jan z Gelnhausenu veškeré listiny i naučení do nádherně iluminovaného rukopisu, nazvaného pod-le něho Kodex Gelnhausen.

Před husitskou revolucí žilo v Jihlavě kolem 3 700 obyva-tel ve 380 domech, s předměstími je počet obyvatel odhadován zhruba na 4 600. Podíl česky mluvícího obyvatelstva nebyl vět-ší než 10 %, to je hlavní důvod, proč v době husitské revoluce zůstali Jihlavští věrni katolické straně. Město přečkalo několi-keré obléhání husitským vojskem, během nichž byla poničena předměstí. V průběhu husitské revoluce Jihlava ztratila kolem 40 % obyvatelstva. Nejvýznamnějším okamžikem se stalo přijetí závěrečných dohod mezi husity a katolíky, tzv. kompaktát, dne 5. července 1436. Českou historiografi í je toto datum považováno za nejvýznamnější v historii města. Ovšem ani tato významná smlouva nezabezpečila Jihlavě klidné časy, ty nastaly s defi ni-tivní platností až po smrti krále Jiřího z Poděbrad roku 1471. Ve městě se pak mohla rozvíjet řemesla nerušeně až do výbuchu sociálního a mocenského napětí mezi městskou radou a obcív posledních letech vlády krále Ludvíka Jagellonského.

Die königliche Bergstadt Iglau wurde vor der Mitte des 13. Jahr-hunderts an der Grenze zwischen Böhmen und Mähren gegrün-det. Der Gründung vorausgegangen waren die Silbererzfunde in der Nähe der Ansiedlung Alt-Iglau um 1240. Zum Fundort ström-ten Bergleute vorwiegend aus dem ostmitteldeutschen Sprach-gebiet. König Wenzel I. und sein Sohn Přemysl, der mährische Markgraf, verbrieften den Berghauern sowie den neuen Einwoh-nern der Stadt zahlreiche Berg- und Stadtrechte. Nach traditio-neller Überlieferung geschah dies im Jahre 1249.

Die Stadt mit einem großen Marktplatz in der Mitte erwuchs in kurzer Zeit. Nahezu gleichzeitig wurden an den Stadtmau-ern drei große Kirchen erbaut: die Minoritenkirche der Mariä Himmelfahrt, die Dominikanerkirche des hl. Kreuzes und die Pfarrkirche des hl. Jakob. Auf die Jakobskirche wurden im Jah-re 1257 die Pfarrrechte vom Johanneskirchlein übertragen, das sich in Alt-Iglau befand. Um Iglau herum entstanden mehrere Dörfer, die unter die Rechtsprechung von Iglau fi elen.

Die besten Silbererzlager wurden jedoch verhältnismäßig bald ausgebeutet, und die Bergstadt Iglau verwandelte sich zu Beginn des 14. Jahrhunderts in eine Stadt der Kaufl eute und Handwerker. Zur erfolgreichen Umwandlung nutzten die Iglau-er zahlreiche Privilegien, die ihnen von den Königen und Mark-grafen aus dem Hause Luxemburg erteilt wurden. In einer im Jahre 1356 erlassenen Urkunde hat Markgraf Johann Heinrich festgelegt, dass kein Ausländer, der Iglauer Bürger werden will, daran gehindert werden darf.

In einem Bergbaubereich konnte Iglau seine führende Stelle doch behalten: Auch weiterhin wurde das Bergbaugericht als Berufungsgericht angesehen, das seine Weisungen an manch-mal auch sehr entlegene Orte ergehen ließ. Zu Beginn des 15. Jahrhunderts stellte der Stadtschreiber Johannes Gelnhausen sämtliche Urkunden und Weisungen in einer wunderschön il-luminierten Handschrift zusammen, die nach ihm „Codex Geln-hausen“ genannt wurde.

Vor der Hussitenrevolution lebten in Iglau rund 3700 Einwoh-ner in 380 Häusern, zusammen mit den Vorstädten wurde die Einwohnerzahl auf etwa 4600 geschätzt. Der Anteil der tsche-chischsprachigen Bevölkerung überstieg keine 10 %, und das war der Hauptgrund dafür, warum die Iglauer während der Hus-sitenkriege der katholischen Partei treu blieben. Die Stadt über-stand mehrere Belagerungen durch das Hussitenheer, während deren die Vororte zerstört wurden. Im Zuge der Hussitenrevolte verlor die Stadt rund 40 % der Bevölkerung. Die Verkündung der Schlussvereinbarungen, der sogenannten Kompaktaten, zwi-schen den Hussiten und den Katholiken am 5. Juli 1436 wird in der tschechischen Historiografi e als wichtigstes Ereignis in der Stadtgeschichte angesehen. Dieser bedeutende Vertrag hat der Stadt allerdings keine ruhigen Zeiten beschert, sie traten erst nach dem Tod König Georgs von Podiebrad im Jahre 1471 ein. In der Stadt konnten sich dann Gewerbezweige bis zum Ausbruch der Sozial- und Machtspannungen zwischen dem Stadtrat und der Gemeinde in den letzten Jahren der Herrschaft König Lud-wigs Jagiello ungestört entwickeln.

Kostelík sv. Jana Křtitele

Kirche des hl. Johannes des Täufers

Václav I., český krála markrabě moravský, iluminacev Gelnhausenově kodexu,1400–1408

Wenzel I., böhmischer Königund mährischer Markgraf,Illumination im Codex Gelnhausen,1400–1408

Jan Jindřich, markraběmoravský, iluminace v Gelnhausenově kodexu,1400–1408

Johann Heinrich, mährischer-Markgraf, Illuminationim Codex Gelnhausen,1400–1408

Freska Přepadení Jihlavy v roce 1402v minoritském kostele Nanebevzetí P. Marie

Freske „Überfall auf die Stadt Iglauim Jahre 1402“ in der Minoritenkircheder Mariä Himmelfahrt

Minoritský kostelNanebevzetí P. Marie

Minoritenkircheder Mariä Himmelfahrt

Měšťanský důmč. 39 na náměstí

Bürgerhaus Nr. 39am Hauptplatz

Znak města, iluminacev Gelnhausenově kodexu, 1400–1408

Stadtwappen, Illuminationim Codex Gelnhausen, 1400–1408

Dominikánský kostel sv. Kříže

Dominikanerkirchedes hl. Kreuzes

Přemysl, markrabě moravský,iluminace v Gelnhausenověkodexu, 1400–1408

Přemysl, mährischer Markgraf,Illumination im CodexGelnhausen, 1400–1408

Listina Jana Jindřicha,markraběte moravského, 1356

Urkunde des mährischen Mark-grafen Johann Heinrich, 1356

Pečeť městaJihlavy, 1327

Siegel der StadtIglau, 1327 Rejstřík městské sbírky, 1425

Register der Stadtlosung, 1425

Zápis o kompaktátech v Hájkověkronice, 1541 (vydáno 1819)

Eintrag über die Kompaktaten in HájeksChronik, 1541 (1819 herausgegeben)

Jihlava ve středověkuIglau im Mittelalter

nikdy zcela neodešliDoba reformaceReformationszeit

Prostřednictvím kazatele Paula Sperata v letech 1522–1523 se jihlavští měšťané seznámili s učením německého reformátora Martina Luthera a v krátké době ho velká část z nich přijala. Popudili si tím sice proti sobě krále Ferdinanda I. Habsburské-ho, ale ani autorita krále nemohla zabránit šíření reformačního učení. Během čtyř desítek let přestoupila k luterské víře celá městská obec. Dosud nábožensky homogenní město se stalo městem „dvojího lidu“. I když katolíci představovali v Jihlavě od poloviny 16. století výraznou menšinu, patronát nad farou u sv. Jakuba si přesto udrželi želivští, od roku 1589 strahovští premonstráti. Na celé jedno století se Jihlava napojila na nábo-žensko-kulturní okruh luterský s centrem ve Wittenbergu.

Jihlava zažila v 16. století období nebývalého hospodářského rozkvětu. Stala se v této době největším soukenickým centrem ve střední Evropě! Počet mistrů soukenického cechu se odha-duje na 400–700, sukno se vyváželo po celé střední a jihový-chodní Evropě. Věhlasu dosáhli i jihlavští kloboučníci, cínaři a zlatníci. Do Jihlavy přicházeli řemeslníci také z okolních nebo i vzdálenějších zemí: ze Slezska, Saska, Branibor, Bavor i z ra-kouských zemí. Často zde získali měšťanské právo a usadili se ve městě natrvalo.

Jihlava byla se na přelomu 16. a 17. století druhým největ-ším městem na Moravě po Olomouci, dokonce o něco větší než Brno. V hradbách tehdy stálo přibližně 560 a na předměstích asi 200 domů, v nichž žilo až kolem 8 000 obyvatel. Počet obyva-tel mohl být ještě vyšší, kdyby pravidelně nepřicházely epide-mie nakažlivých nemocí. Dalším nepřítelem byly požáry. Mezi léty 1513–1551 postihlo Jihlavu několik ničivých požárů, město z nich povstávalo vždy znovu a krásnější. Zrodila se renesanční Jihlava!

Ekonomická prosperita přispěla i ke kulturnímu povznesení města. Vysoké úrovně dosáhlo školství, především vyšší latin-ská škola založená v roce 1561 M. Mathiasem Eberhardem. Vy-hledávali ji i studenti z okolních zemí a stala se předstupněm ke vzdělání univerzitnímu, především na konfesijně spřízněných

univerzitách v Sasku. Mezi jejími rektory bychom našli několik básníků a literátů. Pod klenbami honosných měšťanských domů zněl mistrovský zpěv. Ze 16. století pocházejí nejstarší rukopi-sy měšťanských kronik, doklady o tom, že jihlavští měšťané se zajímali o historii svého města a svých rodin. Založení Jihlavy kladli do roku 799 a tento smyšlený údaj převzal také kanovník Václav Hájek z Libočan do své Kroniky české, vydané roku 1541 tiskem, která si získala značnou oblibu.

O národnostním složení obyvatel Jihlavy nejsou přesné zprávy. Německy mluvící obyvatelé vysoko převažovali, po-díl jazykově českého živlu nepřesahoval 10 %, stejně jako ve středověku. Jestliže porovnáme počet věřících přijímajících v roce 1618 svátost oltářní ve farním kostele a v české kapli sv. Václava (8420 : 504), dostaneme výsledek jen asi 6 % Čechů.

Období prosperity města ukončilo vítězství katolické strany na Bílé hoře 8. listopadu 1620.

Durch den Prediger Paul Speratus konnten sich die Iglauer Bür-ger in den Jahren 1522–1523 mit der Lehre des deutschen Refor-mators Martin Luther vertraut machen, und in kurzer Zeit wur-de eine große Anzahl der Bürger zu diesem Glauben bekehrt. Dadurch erzürnten sie zwar den Habsburgerkönig Ferdinand I., aber nicht einmal die Autorität des Königs konnte die Verbrei-tung der Reformationslehre verhindern. Während der nächsten vierzig Jahre trat die ganze Stadtgemeinde zum lutherischen Glauben über. Die bisher konfessionell homogene Stadt wurde zur Stadt „zweier Völker“. Obwohl die Katholiken seit der Mitte des 16. Jahrhunderts eine deutliche Minderheit in Iglau dar-stellten, konnten die Seelauer, seit 1589 Strahover Prämonstra-tenser, das Patronat über die Jakobspfarre behalten. Ein ganzes Jahrhundert lang war Iglau an den konfessionskulturellen lu-therischen Kreis mit Zentrum in Wittenberg angeschlossen.

Iglau erlebte im 16. Jahrhundert einen nie da gewesenen wirt-schaftlichen Aufschwung. Die Stadt wurde in diesem Zeitraum zum größten Tuchmacherzentrum in Mitteleuropa! Die Anzahl der Tuchmachermeister wird auf 400–700 geschätzt, die Tu-che wurden in alle Länder in Mittel- und Südosteuropa ausge-führt. Berühmt waren auch die Iglauer Hutmacher, Zinngießer und Goldschmiede. Nach Iglau kamen Handwerker von nah und fern: aus Schlesien, Sachsen, Brandenburg, Bayern und den ös-terreichischen Ländern. Sie erwarben oft die Bürgerrechte und haben sich hier auf Dauer niedergelassen.

Iglau war an der Wende des 16. zum 17. Jahrhundert die zweit-größte mährische Stadt nach Olmütz und war sogar größer als Brünn. Innerhalb der Stadtmauern befanden sich etwa 560 und in den Vororten zirka 200 Häuser, in denen bis zu 8000 Einwoh-ner lebten. Die Einwohnerzahl hätte noch größer sein können, wenn es nicht die regelmäßig grassierenden Epidemien und ansteckenden Krankheiten gegeben hätte. Eine weitere Gefahr waren die Brände. In der Zeitspanne 1513–1551 wurde Iglau von mehreren verheerenden Bränden heimgesucht, durch den nach-folgenden Aufbau ist es jedoch immer schöner geworden. Das Renaissance-Iglau wurde geboren!

Die wirtschaftliche Prosperität hat auch zum kulturellen Aufblühen der Stadt beigetragen. Ein hohes Niveau erreichte

das Schulwesen, insbesondere die höhere Lateinschule, die im Jahre 1561 von Magister Matthias Eberhard gegründet wurde. Sie wurde auch von Schülern aus den Nachbarländern aufge-sucht und diente als Vorstufe für die universitäre Bildung, ins-besondere an konfessionell verwandten Universitäten in Sach-sen. Unter ihren Rektoren befanden sich mehrere Dichter und Literaten. Unter den Gewölben der prunkvollen Bürgerhäuser erscholl der Meistergesang. Aus dem 16. Jahrhundert stammen die ältesten handschriftlichen Bürgerchroniken, Beweise da-für, dass sich die Iglauer Bürger für die Geschichte ihrer Stadt und ihrer Familien interessierten. Als Jahr der Stadtgründung wurde, einer Sage folgend, das Jahr 799 herangezogen. Dieses Datum hat auch der Kanoniker Václav Hájek von Libočany in seine Böhmische Chronik übernommen, die im Jahre 1541 ge-druckt wurde und sich großer Beliebtheit erfreute.

Es gibt keine genaueren Berichte über die Nationalitäten-verhältnisse in Iglau. Die deutschstämmigen Bürger waren in der Überzahl, die Anzahl der tschechischsprachigen Einwohner überstieg, ähnlich wie im Mittelalter, nicht 10 %. Wenn man die Anzahl der Gläubigen vergleicht, die im Jahre 1618 das Altarsa-krament in der Pfarrkirche und in der tschechischen St. Wen-zelkapelle (8420 : 504) empfi ngen, bekommt man als Ergebnis nur etwa 6 % Tschechen.

Die Ära der Prosperität wurde mit dem Sieg der katholischen Partei in der Schlacht am Weißen Berg am 8. November 1620 beendet.

Portrét Martina Luthera

Porträt Martin Luthers

Pozdně gotická zasedací síň na radnici

Spätgotischer Sitzungssaal im Rathaus

Lutherův přítel, teolog Filip Melanchton

Luthers Freund, der Theologe Philipp Melanchton

Městská brána Matky Boží

Frauentor in Iglau

Renesanční věže farního kostela sv. Jakuba

Renaissancetürme der St.-Jakobs-Kirche

Renesanční arkýř na nároží domu č. 47 na náměstí

Renaissanceerker – Haus Nr. 47 am Hauptplatz

Zápis o založení Jihlavy v roce 799v Hájkově kronice, 1541 (vydáno 1819)

Eintrag über die Gründung Iglausim Jahre 799 in Hájeks Chronik,1541 (1819 herausgegeben)

Seznam cechovních mistrů cechusoukenického v roce 1582 v Letscherově kronice, začátek 17. století

Meisterliste der Tuchmacherzunft ausdem Jahre 1582 in Letschers Chronik,Anfang des 17. Jahrhunderts

Kniha zápisů o přijetí do městského stavu, 1588

Bürgermatrikel, 1588

Rejstřík městské sbírky 1575

Register der Stadtlosung,1575

Cechovní pečetidlo cechu kolářů, 1565

Siegelstempel der Wagnerzunft, 1565

Seznam členů městské radyz roku 1561 v Letscherově kronice,začátek 17. století

Verzeichnis der Stadträte aus demJahre 1561 in Letschers Chronik,Anfang des 17. Jahrhunderts

Veduta Jihlavy Jana Willenberga, konec 16. století.

Iglau-Vedute Johann Willenbergs, Ende des 18. Jahrhunderts

siewaren nieganz fortie

Za svoji účast v povstání proti Habsburkům byla Jihlava tvr-dě potrestána. Bělohorští vítězové město přinutili odvádět tak vysoké kontribuce a dávky na vyzbrojování císařských pluků, až zadlužení dosáhlo výše 4 miliony zlatých. Obyvatelstvo bylo podrobeno tvrdé rekatolizaci. Někteří jednotlivci se nechtě-li vzdát luterské víry a odešli raději do emigrace. V čele reka-tolizace stáli jezuité, sídlící od roku 1625 v rozsáhlém areálu v horní části náměstí, o tři roky později přišli do Jihlavy také kapucíni.

Nejtěžší chvíle prožili Jihlavští v průběhu dvouleté švédské okupace v samém závěru třicetileté války. Při dobývání města císařskou armádou byla Jihlava silně poškozena dělostřelbou. Válku přečkala jen menší část obyvatelstva a teprve kolem po-loviny 18. století se podařilo dosáhnout stavu před začátkem války. Obnova rozstříleného města, zvláště na předměstích, pro-bíhala pomalu i proto, že Jihlava byla roku 1653 prohlášena vo-jenskou pevností.

Stavební obnova probíhala v barokním duchu, projevujícím se především na všech církevních stavbách. Nejdokonalejší barokní stavbou je dodnes kostel sv. Ignáce z roku 1689, na němž se podíleli hlavně italští umělci. O rok později byl vztyčen naproti kostelu vysoký sloup se sochou P. Marie. Farní kostel sv. Jakuba získal roku 1702 boční kapli se skvělou výzdobou, skrývající v sobě cennou gotickou Pietu. Vlivným nositelem a šiřitelem barokní kultury se stalo jezuitské gymnázium, síd-lící od roku 1727 v nové budově.

S rozvojem řemesel se do města opět vrátila prosperita. Da-řit se začalo opět soukeníkům, kteří těžili hlavně z velkých za-kázek pro armádu. Oživení zaznamenali také sladovníci a jiná řemeslná odvětví, Jihlava se stala zase vyhledávaným místem pro řemeslníky přicházející sem z blízkého okolí, zdaleka a čas-to i z cizích zemí.

S nástupem osvícenství ve druhé polovině 18. století nastala řada změn takřka ve všech oblastech života. Jezuitské gymná-zium bylo po zrušení jezuitského řádu roku 1773 postátněno, vznikla škola hlavní a školy triviální s německým vyučovacím jazykem. V osmdesátých letech přikázal císař Josef II. zrušit dominikánský a kapucínský klášter, působit nepřestali jen mi-

norité, jimž byla inkorporována nově zřízená farnost. Toleranč-ní patent z roku 1781 velkou změnu nepřinesl: k tolerovaným náboženstvím přestoupili jen jednotlivci. Od roku 1787 se zá-sadním způsobem změnil systém městské samosprávy, když po staletích střídání městských rad byli do čela města postaveni profesionální úředníci.

Po skončení napoleonských válek zažila Jihlava tři klidná desetiletí. Magistrát je využil ke zlepšení životních podmínek obyvatel: náměstí a ulice dostávaly chodníky, dláždění, osvět-lení, v údolí pod východními hradbami byl založen velký park. Ve městě se rozvíjel hudební život, reprezentovaný především hudebním spolkem, založeným roku 1819.

Čtyřicátá léta 19. století přinesla v oblasti ekonomické jednu závažnou negativní věc. Jihlavští soukeníci nezachytili továr-ní způsob výroby a jejich sukna vyráběná tradičními postupy ztratila konkurenceschopnost. Nositeli textilní tradice se staly tovární podniky v okolí města, ve městě samém vznikly pouze menší výrobní podniky, hlavně na místě bývalých mlýnů. Do nového, průmyslového věku tak Jihlava vstoupila značně zne-výhodněna.

Für seine Teilnahme am antihabsburgischen Aufstand wurde Iglau hart bestraft. Die Sieger vom Weißen Berg zwangen die Stadt zur Abführung so hoher Kontributionen und Beiträge für die Ausrüstung kaiserlicher Regimenter, dass die Verschuldung vier Millionen Gulden erreichte. Die Bevölkerung wurde einer erbarmungslosen Rekatholisierung unterzogen. Manche Bürger wollten ihren lutherischen Glauben nicht aufgeben und wan-derten lieber aus. An der Spitze der Rekatholisierung standen die Jesuiten, die sich im Jahre 1625 in einem umfangreichen Areal im oberen Hauptplatzbereich niederließen, drei Jahre später kamen auch die Kapuziner in die Stadt.

Die schwersten Heimsuchungen erlebten die Iglauer wäh-rend der schwedischen Okkupation am Ende des Dreißigjähri-gen Krieges. Bei der Eroberung der Stadt durch die kaiserliche Armee wurde Iglau durch Geschützfeuer stark beschädigt. Den Krieg überlebten viele Bürger nicht, und erst um die Mitte des 18. Jahrhunderts wurde der Bevölkerungsstand vor Kriegsaus-bruch erreicht. Die Wiederherstellung der zerschossenen Stadt, besonders der Vororte, erfolgte auch deshalb langsam, weil Iglau 1653 zur Militärfestung erklärt wurde.

Der Wiederaufbau wurde im Barockstil vorgenommen, der insbesondere bei den Kirchenbauten sichtbar ist. Das ansehn-lichste Bauwerk ist bis heute die Kirche des hl. Ignaz aus dem Jahre 1689, an deren Bau sich insbesondere italienische Künst-ler beteiligten. Ein Jahr später wurde gegenüber der Kirche eine hohe Säule mit der Marienstatue aufgerichtet. Die Pfarrkirche des hl. Jakob erhielt 1702 eine prächtig ausgeschmückte Seiten-kapelle, die ein wertvolles gotisches Vesperbild beherbergt. Das Jesuitengymnasium, das seit 1727 seinen Sitz in einem neuen Gebäude hatte, wurde zum einfl ussreichen Träger der Barock-kultur.

Mit der Entwicklung des Gewerbes kehrte der Wohlstand in die Stadt zurück. Vor allem den Tuchmachern ging es gut, die von den großen Militäraufträgen profi tierten. Die Geschäftsbe-lebung zeigte sich desgleichen bei den Mälzern und anderen Ge-werbezweigen. Iglau wurde erneut zu einem gefragten Standort für die Handwerker, die von nah und fern, häufi g auch aus dem Ausland, hierher strömten.

Der Beginn der Aufklärung in der zweiten Hälfte des 18. Jahrhunderts brachte Veränderungen in nahezu allen Lebens-bereichen. Das Jesuitengymnasium wurde nach der Aufl ösung des Jesuitenordens im Jahre 1773 verstaatlicht, es wurden die Hauptschule und die Trivialschule mit Unterrichtssprache Deutsch errichtet. In den 1780er-Jahren wurden auf Anordnung von Kaiser Joseph II. das Dominikaner- und Kapuzinerkloster aufgehoben, nur die Minoriten, denen ein neuer Pfarrsprengel übertragen wurde, konnten ihre Tätigkeit fortsetzen. Das sog. Toleranzpatent aus dem Jahre 1781 brachte wenig Änderung: Zu den tolerierten Konfessionen sind nur Einzelpersonen überge-treten. Ab 1787 änderte sich grundsätzlich das System der städ-tischen Selbstverwaltung. Der Stadtrat hat wesentliche exeku-tive Befugnisse an qualifi zierte Beamte übertragen. Nach Ende der napoleonischen Kriege erlebte Iglau drei ruhige Jahrzehnte. Der Magistrat nutzte sie zur Verbesserung der Lebensbedingun-gen der Stadtbürger: Hauptplatz und Straßen erhielten Pfl aster und Beleuchtung, im Tal unterhalb des östlichen Stadtmauer-bereichs wurde ein großer Park angelegt. Es kam zur Entwick-lung des musikalischen Lebens, das insbesondere durch den im Jahre 1819 gegründeten Musikverein repräsentiert wurde. Die 1840er Jahre wurden durch eine schwerwiegende negative Entwicklung im Wirtschaftsbereich geprägt. Die Iglauer Tuch-macher hatten die industrielle Fertigungsweise verpasst und ihre traditionell hergestellten Tuche verloren damit ihre Kon-kurrenzfähigkeit. Zu den Trägern der Textilindustrie wurden die Fabriken in der Stadtumgebung, in der Stadt selbst entstan-den nur kleinere Fertigungsbetriebe, insbesondere an der Stelle ehemaliger Mühlen. In das neue, industrielle Zeitalter ist Iglau wirtschaftlich geschwächt eingetreten.

Od barokak biedermeieru Vom Barockzum Biedermeier Rejstřík městské sbírky, 1658

Register der Stadtlosung, 1658

Kostel sv. Ignáce

St.-Ignaz-Kirche

Mariánský sloup z roku 1689

Mariensäule aus dem Jahre 1689

Zápisy v matricepřijatých měšťanů, 1697

Eintragungen inder Bürgermatrikel, 1697

Seznam mistrů cechu soukeníků, 1815

Meisterliste der Tuchmacherzunft, 1815

Seznam mistrů cechu sladovníků, 1762

Meisterliste der Mälzerzunft, 1762

Zápisy v Protokolu změnnáboženského vyznání faryu sv. Jakuba, 1776–1777

„Vormerk der Religionsände-rungen“ der St.-Jakob-Pfarre, 1776–1777

Radnice, úprava z roku 1786

Rathaus, Erscheinungsbildaus dem Jahre 1786

Pečetidlo města, 1787

Siegelstempel Iglaus, 1787

Veduta Jihlavy, 1849

Iglau-Vedute, 1849

Veduta Jihlavy Johanna Heinricha Marzyho, konec 18. století

Iglau-Vedute Johann Heinrich Marzys, Ende des 18. Jahrhunderts

Pověst o založení Jihlavy v Bargerově kronice, 18. století

Sage über die Gründung Iglaus in Bargers Chronik, 18. Jahrhundert

Jacopo Brascha, nárys jezuitského kostela a jezuitské koleje, po roce 1680

Jacopo Brascha, Skizze der Jesuitenkirche und des Jesuitenkollegs, nach 1680

Velké pečetidlo městaJihlavy, počátek 17. století

Großer Siegelstempelder Stadt Iglau, Anfangdes 17. Jahrhunderts

Život obyvatel Jihlavy v první polovině 19. století lze považo-vat za poklidný, orientovaný převážně na materiální hodnoty. Městskou majetkovou elitu Jihlavy, tvořenou převážně přísluš-níky bohatých německých rodin, charakterizovalo vlastnictví významných nemovitostí (mezi nejbohatší patřil Franz Czap).

Velký počet jihlavských měšťanů se v době předbřeznové angažoval v nepolitické spolkové činnosti. Zatímco Střelec-ký spolek (Iglauer privilegierter bürgerlicher Schützen-Corps) představoval v Jihlavě středisko společenského života nejkon-zervativnějších měšťanských sil, moderněji koncipovaný Hu-dební spolek (Musikverein) se zasloužil o nebývalý rozvoj kul-turní.

Revoluční události roku 1848 vnesly do společenského a po-litického dění města nový fenomén, problém národnostní. Krát-ce po uvolnění cenzury začal v Jihlavě na jaře 1848 vycházet týdeník Sonntags-Blatt, jenž se brzy stal listem plně podporují-cím rostoucí německou národně politickou aktivitu. Také pro-bouzející se české národní hnutí začalo získávat ohlas i v Jih-lavě. Rostoucí snahy české menšiny v Jihlavě vedly k posílení nacionálních všeněmeckých myšlenek. Zejména za tím účelem ustavený konstituční spolek (Der deutsch-constitutionelle Vere-in) rozvinul širokou agitaci pro volby do celoněmeckého parla-mentu ve Frankfurtu nad Mohanem.

Rovina spolková zůstala zrcadlem rostoucího napětí mezi ně-meckou většinou a českou menšinou v Jihlavě a okolí i v poz-dějším období. Souviselo to s politickým uvolněním v 60. letech 19. století po pádu Bachova absolutismu. Tehdy došlo k velké-mu společenskému a kulturnímu rozmachu jihlavského obyva-telstva, zejména české menšiny, reprezentované MUDr. Leopol-dem Fritzem, učitelem Ferdinandem Hellerem a knihkupcem Antonínem Musilem. Rušný společenský život přineslo formo-vání řady českých spolků, mezi kterými dominovala Beseda jih-lavská. Existence a činnost Besedy byla trnem v oku mnohýmjihlavským Němcům, protože se stala základním kamenem celé struktury českých organizací ve městě. Významné místo siv českém veřejném dění vydobyla i jihlavská organizace Sokola.

Německá většina uvědomující si růst českého živlu v Jihla-vě odpovídala neméně úspěšnými společenskými aktivitami. Obrannou činnost na sebe převzal spolek Turnverein, založený v roce 1862 s cílem pěstovat tělovýchovu, či spolek Deutsches Haus, protějšek Besedy. Veřejnou tribunou německých nacio-nálních zájmů se staly noviny Mährischer Grenzbote, jehož pro-tiváhu od roku 1892 tvořil časopis Jihlavské listy.

S přílivem českého obyvatelstva v Jihlavě a jeho rostoucími aktivitami zejména v oblasti kultury a školství narůstal u ně-meckých vrstev obyvatelstva pocit ohrožení německého rázu Jihlavy a celého okolí, tzv.“ Iglauer Sprachinsel“. Politiku ně-meckého obranného nacionalismu uplatnila městská reprezen-tace zejména v oblasti školství, když se snažila všemi dostupný-mi prostředky zabránit snahám zřídit v Jihlavě českou školu. Sama pak výstavbou sítě nových školních budov zahájila proces modernizace jihlavského německého školství. Od té doby se po-litickým a společenským životem města prolínaly postupně se vyhrocující národnostní rozpory, které předurčily vývoj první poloviny století dvacátého. Vzájemné konfl ikty se projevovaly výtržnostmi, ničením majetku i fyzickým napadáním. K jedno-mu z nejsmutnějších česko-německých dramat, jež se odehrála v Jihlavě, se řadí pouliční nepokoje z roku 1910, známé jako „krvavá řež jihlavská“. Záminkou k protičeským bouřím byla sokolská slavnost v Besedě spojená s průvodem městem.

První světová válka přispěla k potlačení českých národních aktivit a naopak k posílení německých pozic ve městě. S pro-dlužující se dobou válečných bojů byly národnostní problémy vystřídány problémy zásobovacími. Nedostatek potravin a při-bývající počet raněných vedly v Jihlavě k protiválečným a hla-dovým demonstracím a k postupné obnově politického života.

Die Einwohner Iglaus führten in der ersten Hälfte des 19. Jahr-hunderts ein beschauliches, vorwiegend auf materielle Werte ausgerichtetes Leben. Die vermögenden Stadthonoratioren, zu denen hauptsächlich die Angehörigen reicher deutscher Fami-lien gehörten, besaßen bedeutende Liegenschaften (einer der reichsten Bürger war Franz Czap).

Eine große Zahl von Bürgern engagierte sich in der Vormärz-zeit in der unpolitischen Vereinstätigkeit. Während das Iglauer privilegierte Schützencorps die konservativsten Bürgerschich-ten vereinigte, machte sich der moderner konzipierte Musikver-ein um eine außergewöhnliche Kulturentwicklung verdient.

Die Ereignisse des Revolutionsjahres 1848 haben in das ge-sellschaftliche und politische Geschehen der Stadt ein neues Phänomen, das Nationalitätenproblem, hineingebracht. Kurz nach der Lockerung der Zensur, im Frühling 1848, erschien in Iglau die Wochenzeitung „Sonntags-Blatt“, die sich bald zu ei-nem Medium entwickelte, das die zunehmende deutschnatio-nale Aktivität voll unterstützte. Auch die erwachende tsche-chische nationale Bewegung konnte in Iglau Anklang fi nden. Die wachsenden Bestrebungen der tschechischen Minderheit in Iglau verstärkten allerdings die nationalen großdeutschen Ideen. Der insbesondere zu diesem Zweck gegründete „Deutsch-constitutionelle Verein“ entfaltete eine breite Werbung für die Wahlen zur großdeutschen Nationalversammlung in Frankfurt am Main.

Das Vereinsleben spiegelte die wachsenden Spannungen zwischen der deutschen Mehrheit und der tschechischen Min-derheit in der Stadt Iglau und Umgebung auch in späteren Zeit-räumen wider. Dies hing mit der politischen Lockerung in den 1860er-Jahren nach dem Fall des Bachschen Absolutismus (benannt nach dem österreichischen Innenminister Alexander Freiherr von Bach, Symbol für politische und gesellschaftliche Unterdrückung) zusammen. Damals kam es zu einem gesell-schaftlichen und kulturellen Aufblühen in der Iglauer Bevölke-rung, insbesondere bei der tschechischen Minderheit, die durch Dr. Leopold Fritz, den Lehrer Ferdinand Heller und den Buch-händler Antonín Musil repräsentiert wurde. Neue Anregungen für das gesellschaftliche Leben brachte die Gründung zahlrei-cher tschechischer Vereine, unter denen der Verein „Beseda jih-lavská“ dominierte. Existenz und Tätigkeit dieses Vereins waren vielen Iglauer Deutschen ein Dorn im Auge, weil er zum Grund-stein für die gesamte Struktur der tschechischen Organisationen in der Stadt wurde. Eine wichtige Stellung im tschechischen öff entlichen Leben nahm auch der Turnverein „Sokol“ ein.

Die deutsche Mehrheit war sich der wachsenden Bedeutung des tschechischen Elements bewusst und reagierte darauf mit genauso erfolgreichen gesellschaftlichen Aktivitäten. Eine ab-wehrende Tätigkeit entwickelte der im Jahre 1862 gegründe-te, der Körpererziehung dienende „Turnverein“ oder der Verein „Deutsches Haus“, der Gegenpol von Beseda. Zum Sprachrohr der deutschnationalen Interessen wurde die Zeitung „Mähri-scher Grenzbote“, deren Gegenstück seit 1892 die Zeitung „Jih-lavské listy“ bildete.

Die Zuwanderung der Tschechen nach Iglau und deren stei-gende Aktivitäten insbesondere im Kultur -und Schulbereich empfanden die deutschen Einwohner als drohende Gefahr für das deutsche Gepräge Iglaus und der Iglauer deutschen Sprachin-sel. Die Politik eines abwehrenden Nationalismus hat die Stadt-repräsentanz insbesondere im Schulwesen betrieben, indem sie die Bestrebungen zur Errichtung einer tschechischen Schule in Iglau mit allen verfügbaren Mitteln verhindern wollte. Durch den Bau neuer Schulgebäude hat sie auf der anderen Seite den Modernisierungsprozess des deutschen Schulwesens in Iglau eingeleitet. Seit diesem Zeitpunkt war das politische und ge-sellschaftliche Leben Iglaus durch allmählich eskalierende Na-tionalitätenkonfl ikte gekennzeichnet, die die Entwicklung der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts vorprogrammiert haben. Die gegenseitigen Konfl ikte äußerten sich in Ausschreitungen, Ei-gentumszerstörung und tätlichen Angriff en. Zu den traurigsten deutsch-tschechischen Dramen in Iglau gehören die Straßen-unruhen im Jahre 1910, unter der Bezeichnung „Iglauer blutige Unruhen“ bekannt. Der Vorwand zum antitschechischen Auf-ruhr war das Fest des Vereins Sokol im Vereinshaus Beseda, das mit einem durch die Stadt marschierenden Festzug verbunden war.

Der I. Weltkrieg hat zur Unterdrückung der tschechischen nationalen Aktivitäten und zur Stärkung der deutschen Positi-onen in der Stadt beigetragen. Infolge der fortgesetzten Kriegs-handlungen wurden die Nationalitätenprobleme durch Versor-gungsprobleme abgelöst. Die Lebensmittelknappheit und die zunehmende Anzahl von Verletzten haben zu gegen den Krieg und die Hungersnot gerichteten Kundgebungen geführt, die von den Behörden geduldet wurden. Dadurch konnte sich das politi-sche Leben neu entwickeln.

Na prahu národnostníchkonfl iktůJihlava v 19. století

Anfänge der Nationalitäten-konfl ikteIglau im 19. Jahrhundert

Franz Gottfried Czap, jeden z nejbohatšíchpříslušníků německé měšťanské elity, kolem r. 1865

Franz Gottfried Czap, einer der reichstenAngehörigen der deutschen Bürgerschicht, um 1865

Pozvánka spolku Beseda jihlavská na přednáškuJaroslava Vrchlického o Svatopluku Čechovi

Einladung des Vereins „Beseda jihlavská“ zumVortrag Jaroslav Vrchlickýs über den DichterSvatopluk Čech

Program koncertu významného českého houslistyJaroslava Kociana v Jihlavě, pořádaného Besedoudne 20. září 1903 v Jihlavě.

Konzertprogramm des bedeutenden tschechischenViolinisten Jaroslav Kocian, das am 20. September1903 vom Verein „Beseda jihlavská“ in Iglauveranstaltet wurde.

Odhalení pomníku Josefa II. v nově vybudovaném parku na dnešním náměstí Svobody včetně

pozvánky, 26. červen 1881

Enthüllung des Kaiser-Joseph-II.-Denkmals im neu angelegten Park am heutigen Freiheitsplatz

(náměstí Svobody) samt Einladung zum Festakt,26. Juni 1881

Texty měšťanských přísah, které se dochovalyv německé i české verzi, dokazují, že jazykovéurčení Jihlavanů nehrálo v 1. polovině 19. stoletížádnou roli.

Texte der Bürgereide, die in deutscher undtschechischer Version erhalten blieben, beweisen,dass die Sprachzugehörigkeit der Iglauer Bürgerin der 1. Hälfte des 19. Jahrhunderts keine Rollespielte.

Renomovaný hotel Czap spolu s na tehdejšídobu velkorysým tanečním a hudebnímsálem se nacházel v majetku rodinyCzapovy, 70. léta 19. století.

Das renommierte Hotel Czap besaß einenfür die damalige Zeit großzügig angelegtenTanz- und Musiksaal und befand sich imBesitz der Familie Czap, 70er-Jahre des19. Jahrhunderts.

Seznam členů Hudebníhospolku (Musikverein)

– záznam v Kmenové knizečlenů z r. 1819

Mitgliederverzeichnisdes Musikvereins

– Eintrag im Mitgliederstammbuch

aus dem Jahre 1819

Program hudební akademiepořádané Hudebním spolkem dne26. března 1858

Programm des vom Musikvereinam 26. März 1858 veranstaltetenKonzerts

Agitace Německého konstitučního spolku(Der deutsch-constitutionelle Verein)pro volby do celoněmeckého parlamentuve Frankfurtu nad Mohanem na stránkách nového časopisu Sonntags-Blatt, 7. květen 1848

Agitation des Deutsch-constitutionellenVereins für die Wahlen zur deutschenNationalversammlung in Frankfurt amMain in der neuen Zeitschrift „Sonntags-Blatt“, 7. Mai 1848

Členové tělocvičného spolku Turnverein před tělocvičnou (Turnhalle) v dnešních Březinových sadech

Turnverein-Mitglieder vor der Turnhalle am heutigen Standort Březinovy sady

Vstupenka na slavnost odhalení praporu spolku Turnverein

Eintrittskarte für das Fahnenweihfest des Turnvereins

Vinzenz Inderka, starosta Jihlavyv letech 1904–1918, proslul svoupodporou radikálních nacionalistůseskupených kolem Rudolfa Junga,pozdějšího nacistického předáka.

Vinzenz Inderka, Bürgermeistervon Iglau in den Jahren 1904–1918,bekannt für seine Unterstützungder radikalen Nationalisten, die sichum Rudolf Jung, den nachmaligennationalsozialistischen Anführergruppierten.

Program kandidáta na poslance do zemskéhosněmu Dr. Eduarda Sturma, v němž zdůrazňujeboj za německý prvek, 20. leden 1867

Programm des Landtagskandidaten Dr. EduardSturm, in dem er den Kampf für das Deutschtumbetont, 20. Januar 1867

Fritz Popelak, starosta Jihlavyv letech 1887–1904, představitelnacionálního křídla německýchliberálů

Fritz Popelak, Bürgermeister vonIglau in den Jahren 1887–1904,Vertreter des nationalistischenFlügels der Deutschliberalen

MUDr. Leopold Fritz, předákjihlavských Čechů

Dr. Leopold Fritz, Anführerder Iglauer Tschechen

Besední dům na dnešním náměstí Svobody,centrum českého veřejného životav německé Jihlavě

Vereinshaus „Beseda“ am heutigenFreiheitsplatz (náměstí Svobody), Zentrumdes tschechischen öff entlichen Lebensim deutschen Iglau

Budova vyšší zemské reálkyna dnešním náměstí Svobody,70. léta 19. století

Das Gebäude der höherenLandesrealschule am heutigenFreiheitsplatz (náměstí Svobody),70er-Jahre des 19. Jahrhunderts

V roce 1875 dostalo jihlavskéškolství k dispozici další novostavbu,a to v dnešní Husově ulici.

1875 wurde ein weiteresSchulgebäude fertiggestellt, und zwar in der jetzigen Husova- Straße.

Petice české veřejnosti za zřízení české školyv Jihlavě, 16. červenec 1881

Petition der tschechischen Bürger für die Errichtungeiner tschechischen Schule in Iglau, 16. Juli 1881

Protičeské demonstrace před Besedou na dnešním náměstíSvobody. Němci protestovali proti konání zahradnísokolské slavnosti konané 31. července 1910.

Antitschechische Demonstrationen vor dem Beseda-Hausam heutigen Freiheitsplatz (naměstí Svobody). Die Deutschen protestierten gegen das Gartenfestdes Vereins „Sokol“, das am 31. Juli 1910 stattfand.

Zkonfi skovaný protičeský projev Dr. Gustava Grossena předvolebním shromáždění v Jihlavě dne 13. října 1889

Beschlagnahmte Ansprache von Dr. Gustav Grossbei der Wahlversammlung am 13. Oktober 1889 in Iglau

Leták vyzývající německé voličez Jihlavy k účasti na volební schůzidne 28. července 1898 s odůvodněním,že politická situace je pro Němce těžkáa vážná.

Flugblatt, das zur Teilnahmeder deutschen Wähler an der Wahlversammlung am 28. Juli 1898mit der Begründung auff ordert,dass die politische Situation für Deutsche schwer und ernst ist.

Dr. Gustav Gross, poslanec za Jihlavu

v říšské radě a zemském sněmu

Dr. Gustav Gross, Reichsrats- und

Landtagsabgeordneter für Iglau

Budova obecných škol, tzv. Giselaschule v dnešní Fibichově

ulici, otevřená v roce 1874

Volksschulgebäude, sog. Giselaschule in der jetzigen Fibichova-Straße,

1874 eröff net

Přípis Moravského místodržitelství v Brně jihlavskému okresnímu

hejtmanovi ve věci zvyšující se agitace za bojkot (německého)

v důsledku nedávných národnostních násilností v Jihlavě.

Zuschrift der Mährischen Statthalterei Brünn an den Iglauer

Bezirkshauptmann wegen der zunehmenden Boykottaktionen

(insbesondere der deutschen Waren) infolge der neuerlichen nationalen

Ausschreitungen in Iglau.

Reakce německého a českého tisku na červencové události v Jihlavě roku 1910.Jihlavské listy otiskly memorandum okolních českých obcí odsuzujících čin německé většiny. Mährischer Grenzbote v článku „Iglavia locuta est!“(Jihlava promluvila) informují o událostech zcela opačně.

Reaktionen der deutschen und tschechischen Presse auf die Juli-Ereignisse1910 in Iglau. Die Zeitung „Jihlavské listy“ veröff entlichte das Memorandumder umliegenden tschechischen Gemeinden, in dem die Tat der deutschenMehrheit verurteilt wurde. Der „Mährischer Grenzbote“ informierte im Artikel„Iglavia locuta est!“ (Iglau hat gesprochen) über dieses Ereignis vollkommengegensätzlich.

Poslední číslo Jihlavských listůve válečném období s oznámením

o ukončení vydávání tiskoviny z důvodu přísné cenzury

Die letzte Ausgabe der Zeitung„Jihlavské listy“ in der Kriegszeit

mit Information über die Einstellungder Zeitung infolge verschärfter

Zensur

Pozvánka spolku Beseda jihlavská na přednáškuJaroslava Vrchlického o Svatopluku Čechovi

Einladung des Vereins „Beseda jihlavská“ zumVortrag Jaroslav Vrchlickýs über den DichterSvatopluk Čech

nikdyzcelaneodešliJihlavštíNěmci

iiiz

Výměna pozicVznik Československa a období první a druhé republiky

PositionswechselEntstehung der Tschechoslowakei und die erste und zweite Republik

Podle výsledků sčítání lidu z roku 1910 žilo na území Jihlavské-ho jazykového ostrova 39 200 Němců a 12 100 Čechů, v samotné Jihlavě pak 21 756 Němců a 5 974 Čechů. Vznik Českosloven-ské republiky 28. října 1918 znamenal pro obyvatelstvo Jihlavy a celého jazykového ostrova zásadní změnu. Češi se i zde, stejně jako v ostatních oblastech obývaných a ovládaných německou většinou, přes noc stali vládnoucím národem. Německé obyva-telstvo se s touto skutečností nehodlalo smířit. Už koncem války, v době, kdy úsilí československého zahraničního odboje směřo-valo k diplomatickému uznání Československého státu, se za-čaly objevovat požadavky jihlavských Němců na poválečné při-pojení Jihlavského jazykového ostrova k Rakousku. Po vzniku republiky za ně bojovalo zastupitelstvo statutárního města Jih-lavy a později Německá národní rada pro Jihlavský jazykový ostrov (Deutscher Volksrat für die Iglauer Sprachinsel), která byla už 3. listopadu 1918 zvolena ze zastupitelů města Jihlavy a německých obcí jazykového ostrova a představitelů němec-kých politických stran a spolků.

Vojenská posádka, státní instituce sídlící v Jihlavě a okres-ní hejtmanství se vcelku bez potíží přizpůsobily novým pomě-rům a respektovaly požadavky představitelů Národního výboruv Jihlavě, který zde reprezentoval státní moc. V německých obcích jazykového ostrova byla přičiněním národních výborů obecní zastupitelstva doplňována o české zástupce. Jihlavské městské zastupitelstvo však až do vynucené rezignace 3. pro-since 1918, kdy byl moravským místodržitelstvím v Brně usta-noven v Jihlavě vládní komisař, důsledně trvalo na přičlenění města k Německému Rakousku a bránilo se jednání s Národním výborem. Jako poradní sbor vládního komisaře byla vytvořena správní komise, která byla složena z dvanácti českých a stej-ného počtu německých zástupců.

Česká veřejnost, v Jihlavě reprezentovaná především vojá-ky zdejší posádky, projevovala v posledních měsících roku 1918 a na začátku roku následujícího nadšení ze vzniku republiky a nenávist vůči Němcům a monarchii výtržnostmi namířený-mi proti německým symbolům, nápisům a fi remním tabulím. Na začátku roku 1919 byl zničen pomník plukovníka Kempe-na, později byl odstraněn i pomník císaře Josefa II. a památník pruských vojáků, objevil se i požadavek na odstranění morové-ho sloupu na náměstí jako symbolu monarchie. Aktivita němec-kých nacionalistů se přesunula do činnosti Německé národní rady a spolků, např. Turnvereinu, Německého spolku pro Jihlavu a okolí či Schulvereinu.

Díky existenci vládního komisariátu a paritně obsazené správní komisi se české menšině postupně dařilo odstraňovat německou převahu v důležitých úřadech a institucích, situace se začala měnit i v oblasti školství, které představovalo od dru-hé poloviny 19. století jednu z nejkonfl iktnějších oblastí vztahů mezi Čechy a Němci. Už v roce 1919 byly v Jihlavě přiděleny dvě školní budovy pro potřeby českého školství, což německá strana považovala za počátek útlaku v této oblasti. Na podzim roku 1919 bylo zahájeno vyučování na českém gymnáziu, které získalo pro své potřeby nejprve přízemí a později celou budovu německého gymnázia.

Velmi výbušnou atmosféru vyvolaly v národnostně smíše-ných oblastech obecní volby, které se měly konat 16. června 1919. Ve většině obcí Jihlavského jazykového ostrova se volby v tomto termínu uskutečnily a potvrdily převahu Němců, v Jih-lavě a sousedních obcích Dřevěné Mlýny a Hruškové Dvory však byly na žádost vládního komisaře odloženy. Tato skutečnost a především zrušení platnosti výsledků podzimních voleb z 28. září kvůli stížnostem na jejich neregulérní průběh, v nichž německé strany získaly téměř o polovinu více hlasů než české (8 005 : 4 371), vyvolaly nespokojenost Němců, kteří požadovali, aby výsledek voleb byl zohledněn alespoň ve složení správní komise, což nebylo akceptováno.

Nespokojenost Němců s nově nastolenými poměry a snaha Čechů po odplatě za předchozí dlouhá desetiletí národnostní-ho útlaku a poválečné úsilí o připojení Jihlavského jazykového ostrova k Německému Rakousku představovaly příznivé pro-středí pro pokračování národnostních třenic, které vyvrcholi-ly při německých oslavách letního slunovratu (Sonnwendfeier) 23. června 1920. Střetnutí nacionálně rozvášněných účastní-ků slavnosti s českými vojáky a civilisty přineslo dva mrtvé a devět zraněných z řad vojáků na české straně a dva zraněné mezi Němci. Tato událost vedla paradoxně k uklidnění politic-kého a společenského života, i když k provokacím především v německých obcích jazykového ostrova docházelo i nadále.

Nach der Volkszählung aus dem Jahre 1910 lebten auf dem Ge-biet der Iglauer Sprachinsel 39 200 Deutsche und 12 100 Tsche-chen, davon allein in Iglau 21 756 Deutsche und 5974 Tschechen. Die Entstehung der Tschechoslowakischen Republik am 28. Ok-tober 1918 hat auch für die Bevölkerung Iglaus und der ganzen Iglauer Sprachinsel eine grundsätzliche Änderung gebracht. Die Tschechen wurden hier, genauso wie in den anderen von deutscher Mehrheit bewohnten und beherrschten Gebieten zur dominanten Nation. Bereits am Kriegsende, als die Bestrebun-gen des tschechoslowakischen Widerstands im Ausland auf die diplomatische Anerkennung des Tschechoslowakischen Staats ausgerichtet waren, wurden die ersten Forderungen der Iglauer Deutschen für den Nachkriegsanschluss der Iglauer Sprachinsel an Österreich laut. Nach der Entstehung der Republik kämpfte dafür das Stadtparlament der Statutarstadt Iglau und später der Deutsche Volksrat für die Iglauer Sprachinsel, der am 3. Novem-ber 1918 aus dem Kreis der Stadtverordneten und Vertreter der deutschen politischen Parteien und Vereine gewählt wurde.

Die Militärgarnison, die Staatsbehörden mit Sitz in Iglau, und die Bezirkshauptmannschaft passten sich ohne größere Schwierigkeiten den neuen Verhältnissen an und respektier-ten die Anordnungen des Iglauer Nationalausschusses, der hier die staatliche Gewalt repräsentierte. In den deutschen Sprach-inselgemeinden wurden die Gemeindevertretungen durch das Zutun der Nationalausschüsse um tschechische Vertreter er-gänzt. Das Iglauer Stadtparlament bestand jedoch bis zum er-zwungenen Rücktritt am 3. Dezember 1918, als in Iglau durch die mährische Statthaltung Brünn ein Regierungskommissar eingesetzt wurde, konsequent auf dem Anschluss der Stadt an Deutschösterreich und boykottierte die Verhandlungen mit dem Nationalausschuss. Es wurde eine Verwaltungskommission als Beirat des Regierungskommissars gebildet, die aus zwölf tsche-chischen und zwölf deutschen Vertretern bestand.

Die tschechische Öff entlichkeit, in Iglau hauptsächlich durch die Militärs der hiesigen Garnison repräsentiert, äußer-te in den letzten Monaten 1918 und zu Beginn des Folgejahres Begeisterung über die Entstehung der Republik und Hass ge-gen die Deutschen und die Monarchie durch Ausschreitungen, die gegen deutsche Symbole, Aufschriften und Firmenschilder gerichtet waren. Zu Beginn des Jahres 1919 wurden das Gene-ral-Kempen-Denkmal, das Kaiser-Joseph II.-Denkmal sowie das Preußendenkmal zerstört, es gab sogar die Auff orderung zur Be-seitigung der Pestsäule als Symbol der Monarchie. Die Aktivi-tät der deutschen Nationalisten verlegte sich auf die Tätigkeit des Deutschen Volksrats und der Vereine, beispielsweise des Turnvereins, des Deutschen Vereins für Iglau und Umgebung oder des Schulvereins.

Infolge der Existenz des Regierungskommissariats und der paritätischen Besetzung der Verwaltungskommission gelang es der tschechischen Minderheit, die deutsche Vorherrschaft in wichtigen Ämtern und Institutionen zu beseitigen; auch die Situation im Schulwesen, das seit der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts eines der konfl iktreichsten Gebiete in den Bezie-hungen zwischen Tschechen und Deutschen war, änderte sich allmählich. Bereits im Jahre 1919 wurden zwei Gebäude in Iglau dem tschechischen Schulwesens übereignet, was von den Deut-schen als Anfang der Unterdrückung auf diesem Gebiet angese-hen wurde. Im Herbst 1919 wurde der Unterricht am tschechi-schen Gymnasium aufgenommen, das zuerst Räumlichkeiten im Erdgeschoss, später das ganze Gebäude des deutschen Gym-nasiums erwarb.

Eine sehr explosive Stimmung wurde durch die Gemeinde-wahlen in den gemischtsprachigen Gebieten hervorgerufen, die am 16. Juni 1919 stattfi nden sollten. In den meisten Gemeinden der Iglauer Sprachinsel wurden die Wahlen abgehalten und be-stätigten die zahlenmäßige Überlegenheit der Deutschen, in Iglau und den Nachbargemeinden Holzmühle und Birnbaum-hof wurden sie jedoch auf Antrag des Regierungskommissars verschoben. Dieser Umstand und insbesondere die Aufhebung der Ergebnisse der Herbstwahlen vom 28. September infolge der Beschwerden über deren ungesetzmäßigen Ablauf, bei denen die deutschen Parteien nahezu doppelt so große Stimmenzahl wie die tschechischen Parteien (8005 : 4371) erreichten, riefen die Unzufriedenheit der Deutschen hervor. Diese forderten die Berücksichtigung der Wahlergebnisse zumindest in der Zusam-mensetzung der Verwaltungskommission, was nicht akzeptiert wurde.

Die Unzufriedenheit der Deutschen mit den neuen Verhält-nissen, ihre Bemühungen um den Anschluss an Österreich und die Sehnsucht der Tschechen nach Vergeltung für die vorheri-gen langen Jahrzehnte der nationalen Unzufriedenheit schu-fen ein günstiges Milieu für die Fortsetzung der nationalen Reibereien, die bei der deutschen Sonnwendfeier am 23. Juni 1920 ihren Höhepunkt erreichten. Der Zusammenstoß national fanatisierter Teilnehmer der Feier mit tschechischen Soldaten und Zivilisten ergab zwei tote und neun verletzte Soldaten auf tschechischer Seite und zwei Verletzte unter den Deutschen.

Dieses Ereignis trug paradoxerweise zur Beruhigung im po-litischen und gesellschaftlichen Leben bei, obwohl es insbeson-dere in den deutschen Sprachinselgemeinden auch weiterhin zu Provokationen kam.

nikikzceikikodezcezceodeziiznenene

Informační věstník Národního výboruv Jihlavě z 1. 11. 1918

Informationsblatt des Nationalausschussesin Iglau vom 1. 11. 1918

eohleoeokddddayylaaelešelelešešlšlilala

tšlišlšllšš

Leták ze 4. 11. 1918, ve kterém Německá národnírada pro Jihlavský jazykový ostrov prezentujepožadavek na připojení tohoto území k Německé-mu Rakousku na základě práva na sebeurčení.

Flugblatt vom 4. 11. 1918, in dem der DeutscheNationalrat für die Iglauer Sprachinsel seineForderung nach Anschluss dieses Gebietsan Deutschösterreich aufgrund desSelbstbestimmungsrechts präsentiert.

Český a německý plakátze 4. 12. 1918 s výzvouk podpoře vládního komisařeFrantiška Hovůrky

Das deutsche und tschechischePlakat vom 4. 12. 1918 mit Auff orderung zur Unterstützungdes RegierungskommissarsFrantišek Hovůrka

Plakát Českým rodičůmz konce roku 1918, vyzýva-

jící k okamžitým přestupům českých dětí z německých

škol do českých.

Plakat Českým rodičům(An tschechische Eltern)

vom Ende des Jahres 1918, zum sofortigen Übertritt

tschechischer Kinder von deutschen auf tschechische

Schulen auff ordernd.

Plakát z počátku roku1919 s výzvou německýmrodičům.

Plakat vom Anfang des Jahres 1919 mit der Auff or-derung an deutsche Eltern, ihre Kinder auf deutsche Schulen zu schicken.

Pozvánka na protestní shromáždění proti odkladuvoleb konané 29. 5. 1919

Einladung zur Protestkundgebung gegen die Aufschiebungder Wahlen am 29. 5. 1919

Česko-německé vyhlášky reagující na nepokoje při německé slavnosti slunovratu 23. 6. 1920

Deutsch-tschechische Kundmachungen alsReaktionen auf die Unruhen bei der deutschen-Sonnwendfeier am 23. 6. 1920

Pokyny českéNárodní radyv Jihlavěke sčítání lidu v roce 1921

Hinweise desTschechischenNationalratsin Iglau für die Volkszählung1921

Vyhláška o sloučení Dřevěných Mlýnůs Jihlavou ze 16. 11. 1923

Kundmachung über die Eingemeindungvon Holzmühle nach Iglau vom 16. 11. 1923

Volební letáky pro komunálnívolby v Jihlavě 22. 3. 1925a 1. 12. 1929

Wahlfl ugblätter fürdie Kommunalwahlen in Iglauam 22. 3. 1925 und 1. 12. 1929

Vyhláška o změněnázvů ulic v Jihlavěz 12. 1. 1924

Kundmachung über die Namensänderung der Iglauer Straßen vom 12. 1. 1924

Volební leták Německédemokratické strany

(Deutschdemokratischen Partei) pro podzimní

komunální volbyv roce 1919

Wahlfl ugblatt der Deutsch-demokratischen Partei

für die Kommunalwahlen im Herbst 1919

Pozvánka na manifestaciza právo na sebeurčení Němců,

která se konala 1. 5. 1919

Einladung zur Kundgebungfür das Selbstbestimmungsrecht

der Deutschen am 1. 5. 1919

A. Představitelé Jihlavy v období 1. republiky:

Iglauer Stadtvertreter aus der Zeit der I. Republik:

Vinzenz Inderka, starosta Jihlavy do 3. 12. 1918

Vinzenz Inderka, Bürgermeister bis zum 3. 12. 1918

Ludvík Chlum, předseda Národního výboru v Jihlavě

Ludvík Chlum, Vorsitzender des Nationalausschusses

Dominik Koráb, vládní komisař v Jihlavě od začátku roku 1920 do 27. 4. 1921

Dominik Koráb, Regierungskommissar von Anfang 1920 bis zum 27. April 1921

Othmar Oberrenner, starosta Jihlavy v letech 1921–1923

Othmar Oberrenner, Bürgermeister in den Jahren 1921–1923

Josef Výborný, vládní komisař v letech 1923–1925

Josef Výborný, Regierungskommissar in den Jahren 1923–1925

Kandidátní listiny německých strana česko-německá kandidátka KSČ pro

komunální volby v Jihlavě v roce 1938

Kandidatenlisten der deutschen Parteien und die deutsch-tschechische

Kandidatenliste der KPTsch für die Kommunalwahlen in Iglau

im Jahre 1938

siewaren nieganz fort nzgt zzzzČinnost vládního komisaře v Jihlavě byla ukončena zvolením starosty, kterým se stal na základě voleb konaných 26. září 1920, v nichž získali Němci opět většinu, i když ne tak výraz-nou (7 954 : 6 589), Othmar Oberrenner. Z iniciativy prvního náměstka starosty, českého nacionalisty Josefa Výborného, došlo v roce 1923 k připojení obce Dřevěné Mlýny k Jihlavě. Důvod byl jednoznačný – posílit český živel ve městě. Po re-zignaci zastupitelstev obou obcí byl Josef Výborný ustanoven vládním komisařem. Za jeho působení v této funkci došlo k defi -nitivnímu počeštění městské správy a státních podniků, insti-tucí a úřadů. Ve volbách v březnu 1925 výrazně vyhrály, bohužel i díky podvodům a machinacím, české strany, které získaly 22 mandátů, německé 16 a KSČ 4 mandáty. Mohlo proto dojít k usta-novení prvního českého starosty v dějinách Jihlavy, kterým se stal sociální demokrat JUDr. Rudolf Veverka, a opětovně také k relativnímu uklidnění česko-německých vztahů. Díky nárůstu počtu českých obyvatel a úbytku Němců zvítězili Češi i v ko-munálních volbách v roce 1929 a 1938.

Českou převahu nabytou na území Jihlavského jazykového ostrova a především v Jihlavě v meziválečném období doklá-dá vedle volebních výsledků rovněž rozvoj českého a stagna-ce německého školství. Zatímco krátce před převratem v roce 1918 bylo na území jazykového ostrova pouze deset českých obecných škol, jedna soukromá měšťanská škola, jedna mateřská škola a zimní hospodářská škola, v polovině 30. let zde působilo české gymnázium, obchodní škola, zimní hospodářská škola, osm živnostenských pokračovacích škol, hudební škola, škola pro ženská povolání, deset škol měšťanských, jednapadesát obecných a šestadvacet mateřských. Němcům zůstala jedna střední škola (oproti třem před převratem), zimní hospodářská škola, sedm škol pokračovacích, pět měšťanek, čtyřicet škol obecných a devět mateřských.

Dokladem vládnoucího postavení Čechů je rovněž ryze česká architektura veřejných budov a bytových domů postavených v období první republiky, pomníky, ale také třeba jména ulic.

Kulturní a společenský život obou vedle sebe žijících národ-ností probíhal až na výjimky odděleně a jeho nositeli a hlavními organizátory byly především spolky a český Městský osvětový sbor a německý Deutscher Stadtbildungsausschuss. Především některé akce nacionalisticky orientovaných spolků (na české straně zejména Sokol, na straně německé pak především Turn-verein, Deutscher Kulturverband a Bund der Deutschen) a články v Mährischer Grenzbote a Jihlavských listech dávaly tušit, že národnostní spory rozhodně nepřestaly existovat.

Nespokojenost Němců na Jihlavsku s jejich politickým, so-ciálním a hospodářským postavením v Československé repu-blice se začala stále otevřeněji projevovat po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu a především po vzniku Henleinovy Sudetendeutsche Heimatfront, později přejmenované na Sude-tendeutsche Partei (SdP). Tato strana získala prostor pro svo-ji nacionalistickou propagandu v Mährischer Grenzbote a pod-poru německých nacionalistických spolků. Parlamentní volby v roce 1935 a především komunální volby v červnu 1938, kdy SdP získala např. v Jihlavě hodně přes 90% německých hlasů, a také množící se provokace organizované henleinovci, byly ná-zorným dokladem toho, jaký další vývoj si německé obyvatelst-vo Jihlavy a okolí přeje.

Mnichovský diktát, který vyvolal u českého obyvatelstva hlubokou depresi, nesplnil očekávání jihlavských Němců na okamžité připojení k říši a znamenal pro ně velké rozčarování. Přesto pokračovali v provokacích – střediskem nacistické pro-pagandy se vedle Mährischer Grenzbote stal Deutsches Arbeits-amt, zřízený v Jihlavě 28. listopadu 1938. K většímu střetnutí demokratických sil, mezi nimiž byli i Němci, s jihlavskými na-cisty došlo 30. ledna 1939 na Masarykově náměstí, kde se při příležitosti šestého výročí jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem konala provokativní manifestace proti republice. Vyvrcholením provokativního chování nacisticky smýšlejícího německého obyvatelstva byla „obranná demonstrace“ 13. března 1939, která přerostla ve vzpouru, potlačenou až českou policií a četnictvem.

A pak už následoval 15. březen. Život v Jihlavě se vrátil k poměrům před 1. světovou válkou doprovázeným krutými me-todami nacistického režimu.

Češi a Němci na Jihlavsku žili po celé období první republi-ky v lepším případě vedle sebe, nikoliv spolu. Češi využívali a mnohdy zneužívali – stejně jako předtím Němci – postavení vlád-noucího národa k upevňování svých pozic a posilování českého živlu ve všech sférách života, Němci se se svým podřízeným postavením nikdy nesmířili a od poloviny třicátých let to stále zřetelněji začali dávat najevo. Naplno se tato skutečnost proje-vila po Mnichovu a především po obsazení Československa 15. března 1939.

Die Tätigkeit des Regierungskommissars in Iglau wurde mit der Wahl des Bürgermeisters beendet. Auf der Grundlage der Wahlen vom 26. September 1920, in denen die Deutschen erneut eine, obwohl diesmal nicht so markante Mehrheit (7954 : 6589) ge-wannen, wurde Dr. Othmar Oberrenner zum Bürgermeister. Auf Initiative des ersten Vizebürgermeisters, des tschechischen Na-tionalisten Josef Výborný, wurde im Jahre 1923 das inzwischen tschechisch geprägte Holzmühle in die Stadt eingemeindet. Der Hintergrund war klar – die Verstärkung des tschechischen Ele-ments in der Stadt. Nach dem Rücktritt der Stadtverordneten beider Gemeinden wurde Josef Výborný zum Regierungskom-missar bestellt. Während seiner Tätigkeit in diesem Amt kam es zur endgültigen Tschechisierung der Stadtverwaltung sowie der Staatsunternehmen, Institutionen und Behörden. Bei den Wah-len im März 1925 siegten, leider auch infolge betrügerischer Ma-chenschaften, die tschechischen Parteien mit deutlicher Über-zahl und gewannen 22 Mandate. Die deutschen Parteien hatten 16 und die KPTsch 4 Mandate. Infolgedessen wurde zum ersten Mal in der Geschichte Iglaus ein tschechischer Bürgermeister aufgestellt, der Sozialdemokrat Dr. Jur. Rudolf Veverka, und es trat wieder eine relative Beruhigung in den deutsch-tschechi-schen Beziehungen ein. Dank Zunahme der tschechischen und Abnahme der deutschen Einwohnerzahl siegten die Tschechen ebenfalls in den Kommunalwahlen der Jahre 1929 und 1938.

Die Vormachtstellung der Tschechen in der Iglauer Sprachin-sel und in Iglau während der Zwischenkriegszeit beweisen ne-ben den Wahlergebnissen auch die Entwicklung des tschechi-schen und die Stagnation des deutschen Schulwesens. Während sich kurz vor dem Ende des I. Weltkriegs nur zehn tschechische Volksschulen, eine private Bürgerschule, ein Kindergarten und eine Winterwirtschaftsschule auf dem Gebiet der Sprachinsel befanden, bestanden hier um die Mitte der 1930er-Jahre ein tschechisches Gymnasium, eine Handelsschule, eine Winter-wirtschaftsschule, acht Gewerbefortbildungsschulen, eine Mu-sikschule, eine Hauswirtschaftsschule, zehn Bürgerschulen, einundfünfzig Volksschulen und sechsundzwanzig Kindergär-ten. Den Deutschen blieben nur eine Mittelschule (gegenüber drei Mittelschulen vor dem Umsturz), eine Winterwirtschafts-schule, sieben Fortbildungsschulen, fünf Bürgerschulen, vier-zig Volksschulen und neun Kindergärten.

Ein weiterer Beweis für den Wechsel in den Machtverhält-nissen ist auch die rein tschechische Architektur der in der ers-ten Republik erbauten öff entlichen Gebäude und Wohnhäuser, die errichteten Denkmäler sowie die Straßennamen.

Das kulturelle und gesellschaftliche Leben der nebeneinan-der lebenden Völker erfolgte bis auf Ausnahmen getrennt, Trä-ger und Hauptveranstalter waren hauptsächlich die Vereine und die tschechischen und deutschen Aufklärungsinstitutionen. Besonders einige Veranstaltungen nationalistisch ausgerichte-ter Vereine (auf tschechischer Seite der Verein Sokol, auf deut-scher Seite der Turnverein, der Deutsche Kulturverband und der Bund der Deutschen) sowie die Zeitungsartikel im Mährischen Grenzboten und in Jihlavské listy ließen erahnen, dass die Na-tionalitätenauseinandersetzungen weiter bestanden. Die Unzu-friedenheit der Deutschen mit ihrer politischen, sozialen und

wirtschaftlichen Stellung in der Tschechoslowakischen Repub-lik äußerte sich immer off ener nach der Machtergreifung Adolf Hitlers und insbesondere nach der Entstehung von Henleins Sudetendeutscher Heimatfront, die später in Sudetendeutsche Partei (SdP) umbenannt wurde. Diese Partei konnte ihre natio-nalistische Propaganda im Mährischen Grenzboten verbreiten und erwarb die Unterstützung der deutschen nationalistischen Vereine. Die Parlamentswahlen im Jahre 1935 und die Kommu-nalwahlen am 12. Juni 1938, bei denen die SdP über 90% der deutschen Stimmen gewann, sowie die zunehmenden, von Hen-lein-Anhängern organisierten Provokationen waren ein Bei-spiel dafür, wie sich die deutsche Bevölkerung von Iglau und Umgebung eine weitere Entwicklung vorstellte.

Das Münchner Diktat, das bei den Tschechen eine tiefe De-pression hervorrief, erfüllte nicht die Erwartungen der Iglau-er Deutschen an einen sofortigen Anschluss an das Reich und führte zu einer großen Ernüchterung. Trotzdem setzten sie ihre Provokationen fort – zum Zentrum der nationalsozialistischen Propaganda wurde neben dem Mährischen Grenzboten das Deut-sche Arbeitsamt, errichtet in Iglau am 28. November 1938. Zu einem größeren Zusammenstoß demokratischer Bürger, unter denen sich auch Deutsche befanden, mit den Iglauer Nazis kam es am 30. Januar 1939 am Masaryk-Platz, wo anlässlich der Bür-germeisterwahl eine gegen die Republik gerichtete Kundgebung stattfand. Höhepunkt der provokativen Einstellung nationalso-zialistisch gesinnter deutscher Bürger war die „Abwehrkundge-bung“ am 13. März 1939, die sich in einen Aufruhr verwandelte, der erst durch die tschechische Polizei und Gendarmerie unter-drückt wurde.

Und danach folgte der 15.März 1939. Das Leben in Iglau kehr-te zu den Verhältnissen vor dem I. Weltkrieg zurück und wurde durch grausame Methoden des nationalsozialistischen Regimes geprägt.

Tschechen und Deutsche lebten im Igelland während der gan-zen Ära der Tschechoslowakischen Republik im besseren Fall nebeneinander, jedoch nie miteinander. Die Tschechen haben – genauso wie vorher die Deutschen – die Stellung des herrschen-den Volkes zur Festigung ihrer Position und Verstärkung des tschechischen Elements in allen Lebenssphären genutzt und oftmals missbraucht. Die Deutschen haben sich mit ihrer un-tergeordneten Stellung nie abgefunden und haben dies ab der Mitte der 1930er Jahre immer deutlicher kundgegeben. Dieser Umstand zeigte sich voll nach dem Münchner Diktat und der Besetzung der Tschechoslowakei 1939.

tgtggrereer aenen

Volební letáky pro komunální volby v Jihlavě 12. 6. 1938

Wahlfl ugblätter für die Kommunalwahlen in Iglau

am 12. Juni 1938

Cenzurovaná titulní strana novinMährischer Grenzbote ze 14. 6. 1938

Zensierte Titelseite des „MährischenGrenzboten“ vom 14.6.1938

Česko-německá pozvánka na manifestaci na obranustátu, demokracie a míru konanou 4. září 1938.

Deutsch-tschechische Einladung für die Kundgebungzur Verteidigung der Republik, der Demokratie unddes Friedens, die am 4. September 1938 stattfand.

Propagační materiály kulturnícha společenských akcí ze 30. let

Werbematerialien der Kultur- undFestveranstaltungen aus den 1930er-Jahren

Novostavby veřejných budovv Jihlavě z období 1. republiky:Legiodům (1924), škola v Havlíčkověulici (1925), chirurgický pavilonjihlavské nemocnice (1928), budovaJubilejní školy T. G. Masaryka (1931),Sokolovna (1936).

Öff entliche Neubauten aus der Zeitder I. Republik: „Legionärhaus“(1924), Schule in der Havlíčkova-Straße (1925), chirurgischer Pavillondes Iglauer Krankenhauses (1928),T. G. Masaryk-Jubiläumsschule (1931), Sokol- Turnhalle (1936)

Pozvánky na odhalenípomníků Bedřicha Smetanya Mistra Jana Husa; oba bylyv roce 1939 odstraněny.

Einladungen für dieEnthüllung der Denkmälerfür Bedřich Smetana undMagister Jan Hus; beideStandbilder wurden im Jahre1939 beseitigt.

Mapka zachycující český postup-do Jihlavského jazykovéhoostrova podle výsledků sčítánílidu v roce 1930; převzatoz časopisu Od Horácka k Podyjí,ročník 1935/36.

Karte mit der Darstellung derfortschreitenden Tschechisierung der Iglauer Sprachinsel gemäßden Ergebnissen der Volkszäh-lung 1930; von der Zeitschrift „Od Horácka k Podyjí“, Jahrgang1935/36 übernommen.

Pomník T. G. Masaryka před Jubilejníškolou T. G. M.; slavnostně odhalen3. 6. 1934, odstraněn v roce 1939

T. G. Masaryk-Denkmal vor der T. G.Masaryk-Jubiläumsschule; feierlich enthülltam 3. 6. 1934, beseitigt im Jahre 1939

Výzva Městské rady v Jihlavě z 24. 11. 1938 k zachování klidu.

Auff orderung des Stadtrats in Iglau vom 24. 11. 1938, Ruhe zu bewahren

Titulní strana novinMährischer Grenzboteze 16. 3. 1939

Titelseite des „MährischenGrenzboten“ vom 16. 3. 1939

Leták vyzývající jihlavské Čechy k zachování klidupo podpisu mnichovské dohody 29. 9. 1938

Flugblatt mit der Auff orderung an die IglauerTschechen nach der Unterzeichnung des MünchnerAbkommens am 29. 9. 1938, Ruhe zu bewahren

Viktor Kousal, starosta v letech 1933–1936

Viktor Kousal, Bürgermeister in den Jahren 1933–1936

Karel Urban, poslední zvolený jihlavský starosta před okupací (volba se konala 30. 1. 1939), funkci nevykonával

Karel Urban, der letzte Bürgermeister vor der Okkupation, sein Amt übte er nicht mehr aus.

Rudolf Veverka, starosta v letech 1925–1932

Rudolf Veverka, Bürgermeister in den Jahren 1925–1932

Pavel Havránek, starosta v letech 1936–1939

Pavel Havránek, Bürgermeister in den Jahren 1936–1939

siewaren nieganz fort z

Vstup německých ozbrojených složek do zbytku Česko-Sloven-ska 15. března 1939 a následný vznik Protektorátu Čechy a Mo-rava, znamenal závěrečnou tečku za Masarykovým Českoslo-venskem. V tento den se také na Jihlavsku objevila německá armáda, konkrétně Jihlavu a okolí obsadila 4. pancéřová divize. Ještě před jejím příjezdem se však shromáždili v Jihlavě míst-ní turneři pod vedením Emanuela Sladka a obsadili Státní poli-cejní úřad a odzbrojili zákonnou policii. Během dne byla obsa-zena další důležitá místa, především byl převzat městský úřad a funkci komisařského starosty začal vykonávat Dr. Franz Brum-mer. Postupně vznikly v Jihlavě také říšské soudy, oberlandrát a začaly zde fungovat říšské bezpečnostní složky včetně gesta-pa. To téměř okamžitě za pomoci místních začalo zatýkat Čechy, Židy, německé antifašisty, v čemž pak pokračovalo po celé obdo-bí do roku 1945.

Obdobná situace jako v Jihlavě byla i v okolních německých obcích, jako kupříkladu ve Šlapánově, Měšíně, Vyskytné u Jih-lavy, Ždírci, Cerekvičce, Stonařově, Herolticích a dalších, kde docházelo k množství incidentů a napadání českého obyvatel-stva, které pak v různé míře pokračovalo i v následujících týd-nech a měsících.

Během prvních dnů okupace byla často za použití výhrůžek i přímo fyzického násilí, převzata obecní správa v místech, kde během předcházejících dvaceti let získalo převahu české oby-vatelstvo, například v Rantířově. Jmenováním vládních komi-sařů, vždy z místních německých obyvatel, došlo k rozpuštění obecních zastupitelstev.

Změna situace byla ještě více podtržena skutečností, že všechno německé obyvatelstvo v Protektorátu získalo okamžitě říšské občanství, jejich záležitosti řešily říšské orgány, a to i ve sporech s Čechy.

Daleko nejvíce se však nová situace dotkala židovského oby-vatelstva. Ztratilo postupně veškerá práva, majetek a nejvíce se jich dotkly rasové zákony a nařízení. V noci na 30. března 1939 byla vypálena v Jihlavě židovská synagoga, ještě před tím po-škozena obřadní síň na židovském hřbitově a poničeny náhrob-ky. Následně bylo židovské obyvatelstvo nuceno město opustit. Později došlo i k jeho fyzické likvidaci a toto systematické vy-vražďování přežila pouze hrstka jednotlivců.

V dalších letech byla ze strany ofi ciálních orgánů vyvíje-na velká snaha o poněmčení celého prostoru Jihlavska. Jihla-vu musely postupně opustit české střední školy, gymnázium bylo zrušeno, základní školy přišly o část svých budov. Došlo i k úpravě hranic jihlavského okresu, při které byly od 1. listopa-du 1940 připojeny i německé obce do té doby ležící v tehdejším okrese Německý Brod, to znamená v Čechách. Veškerá vedoucí místa byla obsazena německy mluvícími představenými, ihned 16. března bylo přikázáno veškerému úřednickému personálu města Jihlavy užívat při vnitřním úřadování výhradně němči-nu.

Snaha budovat město podle nacistických představ se projevi-la výstavbou sídliště v lokalitě Na Slunci a vyvrcholila stavbou budovy 12. školy Adolfa Hitlera „Böhmen und Mähren“, otevře-né v roce 1944. S postupující válkou však větší stavební aktivi-ty skončily.

Válečné události se zpočátku Jihlavska dotýkaly v podobě zvyšujícího se počtu odvedených a padlých v řadách německé armády, zavedením přídělového systému a následným vyhláše-ním totální války. Příchod tzv. národních hostů, uprchlíků před postupující Rudou armádou ze Slezska a dalších oblastí, byl již přímým setkáním s válkou. V roce 1945 pak již před vlastními válečnými událostmi byly do Jihlavy přesunuly i úřady a insti-tuce z Brna a město a okolí zaplnila ustupující armáda a další uprchlíci.

Od konce roku 1944 se začal daleko více projevovat odboj a v ilegalitě se začalo připravovat poválečné uspořádání osvobo-zeného Československa. Podobně jako na jiných místech Čech a Moravy byl v této době vztah obou národností v oblasti celého Jihlavského jazykového ostrůvku velmi vyhrocený. K radika-lizaci českého obyvatelstva pak přispěly v závěrečných fázích války násilné akce bezpečnostních sil nejen proti odboji, ale také proti civilnímu obyvatelstvu, například ve Velkém Meziří-cí (59 popravených) a Třešti (55 zabitých a popravených). Kvůli celkovému nezvládnutí bezpečnostních otázek na osvobozeném území v prvních týdnech, ať úmyslnému či nikoliv, kdy se obje-vilo velké množství obyvatel, díky kterému docházelo k násil-nostem a krádežím na německém obyvatelstvu, vstoupily obě národnosti do poslední a velmi bolestné fáze svého vzájemného soužití v tomto prostoru.

Der Einmarsch der deutschen Truppen in die Rest-Tschechoslo-wakei am 15. März 1939 und die anschließende Entstehung des Protektorats Böhmen und Mähren zog den Schlussstrich unter die Masaryk-Tschechoslowakei. An diesem Tag kam auch die deutsche Wehrmacht in Iglau an, konkret die 4. Panzerdivisi-on, die Iglau und dessen Umgebung besetzte. Noch vor deren Ankunft versammelten sich die deutschen Turner unter der Leitung von Emanuel Sladek, besetzten die Staatliche Polizei-behörde und entwaff neten die amtliche Polizei. Im Laufe des Tages wurden weitere wichtige Stellen besetzt, das Stadtamt übernommen und Dr. Franz Brummer als kommissarischer Bür-germeister eingesetzt. Nach und nach wurden auch in Iglau die Reichsgerichte und der Oberlandrat errichtet und die Sicher-heitseinheiten, inklusive der Gestapo, eingeführt. Diese begann beinahe unmittelbar und unter Mithilfe von Einheimischen mit der Verhaftung von Tschechen, Juden und deutschen Antifa-schisten und hat diese Tätigkeit bis zum Jahre 1945 fortgesetzt.

Ähnlich wie in Iglau gestaltete sich die Situation auch in den umliegenden deutschen Gemeinden, beispielsweise in Schlap-penz, Misching, Deutsch-Gießhübel, Seelenz, Neustift, Stannern, Hilbersdorf und weiteren, wo es zu zahlreichen Vorfällen und Angriff en auf die tschechische Bevölkerung kam, was auch in den nachfolgenden Wochen und Monaten in unterschiedlichem Maß erfolgte.

Während der ersten Tage der Okkupation wurde – oft unter Gebrauch oder Androhung direkter körperlicher Gewalt – die Ge-meindeverwaltung auch in den Orten übernommen, wo in den letzten zwanzig Jahren die tschechische Bevölkerung in der Überzahl war, beispielsweise in Fußdorf. Anschließend kam es zur Aufl ösung der Gemeindevertretungen und Einsetzung der Regierungskommissare, die jeweils aus dem Kreis der örtlichen deutschen Bürger ernannt wurden.

Die veränderte Situation zeigte sich darin, dass die deutsche Bevölkerung des Protektorats sofort die Staatsbürgerschaft des Deutschen Reiches erhielt und ihre Angelegenheiten von Reichsbehörden geregelt wurden, und zwar auch bei Streitfäl-len mit Tschechen.

Durch die neuen Verhältnisse waren jedoch die jüdischen Bürger am meisten betroff en. Sie verloren allmählich sämtli-che Rechte sowie ihr Eigentum und wurden durch die soge-nannten Rassengesetze erheblich benachteiligt. In der Nacht auf den 30. März 1939 wurde die jüdische Synagoge in Iglau niedergebrannt, schon vorher wurde die Zeremonienhalle auf dem jüdischen Friedhof beschädigt, wo auch Grabsteine zerstört wurden. Die jüdischen Bürger waren gezwungen, die Stadt zu verlassen. Anschließend kam es zur physischen Vernichtung der Juden und zu ihrer systematischen Ermordung. Nur einige wenige Einzelpersonen haben überlebt.

In den Folgejahren wurden seitens der off iziellen Behörden große Anstrengungen zur Verdeutschung des ganzen Igellan-des unternommen. Die tschechischen Mittelschulen wurden geschlossen, das Gymnasium wurde aufgehoben, die Grund-schulen verloren Teile ihrer Gebäude. Bei der Neuregelung der Bezirksgrenzen wurden ab dem 1. November 1940 dem Iglauer Bezirk auch einige Gemeinden angeschlossen, die bis zu die-sem Zeitpunkt im Bezirk Deutsch Brod, also in Böhmen lagen. Sämtliche leitende Stellen wurden von deutschsprachigen Füh-rungskräften besetzt, gleich am 16. März wurden alle Beamten der Stadt Iglau angewiesen, im internen Verkehr nur Deutsch zu verwenden.

Das Bestreben, städtebauliche Maßnahmen nach nazisti-schen Vorstellungen durchzuführen, zeigte sich beim Bau der Siedlung „An der Sonne“ und gipfelte im Gebäude der 12. Adolf-Hitler-Schule „Böhmen und Mähren“, die im Jahre 1944 eröff net wurde. Mit dem fortschreitenden Krieg wurden größere Bauvor-haben nicht mehr umgesetzt.

Die Kriegsereignisse betrafen Iglau anfänglich nur durch steigende Zahlen von einberufenen und gefallenen Mitgliedern der deutschen Wehrmacht, die Einführung eines Rationierungs-systems und die Erklärung des totalen Kriegs. Die anschließen-de Ankunft der sog. „Volksgäste“, die vor der vorrückenden Ro-ten Armee aus Schlesien und weiteren Gebieten gefl ohen waren, stellte die erste unmittelbare Begegnung mit dem Krieg dar. Im Jahre 1945 wurden dann Behörden und Institutionen aus Brünn nach Iglau verlagert, und die Stadt und ihre Umgebung füllten sich mit zurückweichenden Militärs und Flüchtlingen.

Seit dem Ende des Jahres 1944 verstärkten sich die Wider-standsaktivitäten, und die Nachkriegsgestaltung der befreiten Tschechoslowakei wurde in der Illegalität vorbereitet. Ähnlich wie an anderen Orten Böhmens und Mährens war das Verhält-nis der beiden Nationalitäten in der ganzen Sprachinsel sehr angespannt. Zur Radikalisierung der tschechischen Bevölke-rung hat in den letzen Kriegsphasen das gewalttätige Vorgehen der Sicherheitskräfte nicht nur gegen die Widerstandskämpfer, sondern auch gegen Zivilpersonen, beispielsweise in Groß-Me-seritsch (59 Hingerichtete) und Triesch (55 Erschlagene und Hingerichtete), beigetragen. Wegen der absichtlichen oder un-absichtlichen Nichtbewältigung der Sicherheitsprobleme auf dem befreiten Gebiet in den ersten Nachkriegswochen wurde die deutsche Bevölkerung der Gewalt ausgesetzt und beraubt. Beide Völker sind damit in die letzte und schmerzhafte Phase ihres Zusammenlebens in diesem Raum eingetreten.

Konec soužití(1939–1945)Jihlavští Němci v době vítězícího nacismu v Evropě

Ende des Zusammenlebens (1939–1945)Die Iglauer Deutschen während der national-sozialistischen Herrschaft in Europa

Rozloučení velitelství SS Standarty„Deutschlad“ s Jihlavou 11. 4. 1939

Abschied der SS-Standarte „Deutschland“von Iglau am 11. 4. 1939

anzzeaeenia egaeetg

Oběžník z 16. 3. 1939 nařizujícípoužívat pro vnitřní úřadováníměstského úřadu v Jihlavě němčinu

Rundschreiben vom 16. 3. 1939mit der Anordnung, dass im internenVerkehr des Stadtamtes Iglau Deutschzu verwenden ist

Otevření tábora RAD ve Vyskytné nad Jihlavou8. 5. 1940 za přítomnosti říšského protektora Konstantina von Neuratha a K. H. Franka

Eröff nung des RAD-Lagers in Deutsch-Gießhübelam 8. 5. 1940 in Anwesenheit des ReichsprotektorsKonstantin von Neurath und Karl Hermann FrankrttgTitulní strana novin Mährischer Grenzbote

ze dne 16. 4. 1939 s přehledem organizace NSDAPna Jihlavsku

Titelseite des Mährischen Grenzbotenvom16. 4. 1939 mit Darstellung der Organisationder NSDAP im Igellandforor

Výzva k vyvěšení praporů u příležitostiHitlerových narozenin 20. 4. 1939

Auff orderung zum Flaggenhissen anlässlichdes Hitler-Geburtstags am 20. 4. 1939

Výstraha Vládního policejního úřadupřed demonstrativním počínáním v den 28. 10. 1939

Warnung der Regierungspolizeibehördevor Demonstrationen am 28. 10. 1939

siewaren nieganz forti

Představitelé nacistického Jihlavska. Ve světlé plášti OberlandrátE. Fiechtner, dále dr. L. Engelmann, E. Sladek, R. Siegl a v turnerskéuniformě stavitel Ing. K. Weigner, 1939

Nationalsozialistische Vertreter des Igellandes: OberlandratE. Fiechtner im hellen Mantel, ferner Dr. L. Engelmann, E. Sladek,R. Siegl und der Baumeister Ing. K. Weigner in der Turneruniform, 1939

Příjezd a přivítání německé armády do Jihlavy 15. 3. 1939

Ankunft und Begrüßung der Wehrmacht in Iglau am 15. 3. 1939

reniewaieiewawai

Vyhláška vládního komisaře města Jihlavyo přejmenování ulic 12. 6. 1940

Kundmachung des Regierungskommissarsder Stadt Iglau über die Straßenumbenen-nung, 12. 6. 1940

Ukázka měsíčních hlášení o vývojipočtu obyvatel ve městě Jihlavěz 23. 1. 1940, 3. 1. 1941 a 4. 10. 1941

Monatliche Meldungen über die Entwick-lung der Einwohnerzahl in Iglau vom23. 1. 1940, 3.1. 1941 und 4. 10. 1941

Arthur Seyss-Inquart při projevupřed jihlavskou radnicí, 1939

Arthur Seyss-Inquart bei seinerRede vor dem Iglauer Rathaus, 1939

Pozvánka Národního souručenství k Svatováclavskému projevu 27. 9. 1942

Einladung der “Nationalen Gemeinschaft” zur Ansprache am St.-Wenzel-Tag 27. 9. 1942

Nacistickými vlajkami vyzdobenájihlavská radnice

Mit nazistischen Flaggenausgeschmücktes Rathaus in Iglau

siewaren nieganz fort anznLebensmittelkarte für Deutsche, Juli/August 1945

Potravinový lístek pro Němce, červenec/ srpen 1945

zz

Dne 7. května 1945 je konec vlády protektorátních úřadů v Jih-lavě formálně zpečetěn předáním správy města místnímu ná-rodnímu výboru.

Od 9. května 1945, bezprostředně po příjezdu Rudé armády a „revolučních gard“, začíná postupné omezování práv němec-kých obyvatel Jihlavy a jazykového ostrova: Němcům je zaká-záno vzdalovat se z domovů a zamykat byty. Musí nosit bílé pás-ky na rukávě, nesmějí používat veřejné dopravní prostředky a chodníky a musí zavřít své obchody. Čeští obchodníci už Něm-cům neprodávají, němečtí pacienti jsou vyhazováni z nemocnic.

V období mezi 23. a 26. květnem jsou jihlavští Němci pod pohrůžkou použití zbraní nuceni vzít si jen to nejnutnější a během půl hodiny opustit byty. Muži, ženy a děti jsou shromáž-děni na hřišti Sokola, rozděleni a přemístěni do internačních táborů. Němečtí obyvatelé vesnic z Jihlavského jazykového os-trova jsou od června 1945 nasazeni na nucené práce a rovněž umísťováni do internačních táborů.

Na území Jihlavského jazykového ostrova je zřízeno několik táborů:

Tábor v Heleníně (označený jako „koncentrační tábor“), tábor na Kosovské ulici (zrušený již 7. června 1945 v důsledku tyfo-vých onemocnění) a tábory v Horním Kosově, Stonařově, Sta-rých Horách, Bedřichově, Štokách a Bartoušově.

Nemocní a chůze neschopní jsou umístěni do tábora na Brněnském kopci, do bývalého Zemského ústavu pro choromysl-né.

Ve dnech 9. a 23. června jsou Němci v rámci „spontánního“ odsunu seřazováni do kolon a hnáni směrem na Rakousko. Prv-ní pochod, zaznamenávající četné oběti, je přerušen ještě téhož dne, druhý vede na hraniční přechod Slavonice/Fratres. Po ces-tě umírá mnoho lidí, mezi nimi 23 dětí, které jsou pochovány v rakouském Waldkirchenu.

Další pěší pochody vedou ve dnech 25., 27. a 30. června 1945 do Hodic, odsud jsou Němci v otevřených nákladních vagonech dopraveni do Slavonic a pokračují opět pěšky přes rakouskou hranici. „Divoké“ odsuny jsou pak zastaveny, „organizovaný“ odsun pokračuje v únoru 1946 ofi ciálními vlakovými transpor-ty v nákladních vagonech a trvá až do konce září 1946.

Vyhnání německého obyvatelstva je i v oblasti Jihlavského jazykového ostrova doprovázeno násilnými excesy:• Zavraždění nejméně 10 mužů v lokalitě „Budínka“ u Dobroní-

na dne 19. května 1945.• Zastřelení 19 mužů dne 7. června 1945 v rančířovském lese• Pamětníci vyprávějí o četných případech týrání a vražd, pro-

váděných příslušníky „revolučních gard“ během zmatků v poválečných měsících, např. během odsunů nebo v internač-ních táborech.

Z Jihlavy bylo během odsunu vysídleno:• během „divokého odsunu“ 1945 – 2.231 osob• během „organizovaného odsunu“ – 10.263 osob• během „dobrovolného“ odchodu – 291 osob• počet sebevražd květen/červen 1945 – 217 osob• počet zbylých Němců v Jihlavě – 608 osob

Ausgestoßen und verfolgtDie Vertreibung der deutschen Bevölkerung

Vyhnání a pronásledováníněmeckého obyvatelstva

Am 7. Mai 1945 wird das politische Ende der Protektoratsregie-rung in Iglau mit der formellen Übergabe der Stadtverwaltung an den örtlichen Nationalausschuss dokumentiert.

Ab dem 9. Mai 1945, unmittelbar nach dem Einmarsch der Ro-ten Armee und der „Revolutionären Garden“ beginnt die zuneh-mende Entrechtung der deutschen Bevölkerung Iglaus und der Sprachinsel: Den Deutschen wird verboten, ihren Wohnsitz zu verlassen und ihre Wohnungen abzuschließen. Sie müssen wei-ße Armbinden tragen, dürfen keine öff entlichen Verkehrsmittel und Gehsteige benutzen und müssen ihre Geschäfte schließen. Tschechische Kaufl eute verkaufen nichts mehr an Deutsche, deutsche Patienten werden aus dem Krankenhaus geworfen.

Zwischen 23. und 26. Mai werden die Deutschen in Iglau mit vorgehaltener Waff e gezwungen, mit wenigem Handgepäck in-nerhalb einer halben Stunde ihre Wohnungen zu verlassen. Auf dem Sokol-Sportplatz versammelt, werden Männer, Frauen und Kinder getrennt in Internierungslager gebracht. Die deut-sche Bevölkerung der Sprachinseldörfer wird ab Juni 1945 zur Zwangsarbeit verpfl ichtet und ebenfalls in Internierungslagern untergebracht.

Auf dem Gebiet der Sprachinsel werden mehrere Lager ein-gerichtet:

Helenental (das explizit als Konzentrationslager, „koncen-trační tábor“, bezeichnet wird), die Lager an der Gossauer Stra-ße (bereits am 7. Juni 1945 wegen Typhusfällen geräumt), in Obergoß, Stannern, Altenberg, Friedrichsdorf, Stecken und Pat-tersdorf.

Kranke und Gehbehinderte werden in das Lager am Brünner Berg, in die ehemalige Landesirrenanstalt, gebracht.

Am 9. und 23. Juni werden Deutsche zu „spontanen“ Vertrei-bungsmärschen in Richtung Österreich zusammengetrieben. Der erste wird mit zahlreichen Opfern noch am gleichen Tag abgebrochen, der zweite führt am 23. Juni bei Zlabings/Fratres über die Grenze. Unter den vielen Toten sind 23 Kinder, die im österreichischen Waldkirchen beerdigt werden.

Weitere Transporte führen am 25., 27. und 30. Juni 1945 zu Fuß nach Höditz, von dort in off enen Güterwagen nach Zlabings und wieder zu Fuß über die österreichische Grenze. „Wilde“ Ver-treibungsmaßnahmen werden danach eingestellt, die „organi-sierte“ Vertreibung wird im Februar 1946 mit off iziellen Aus-siedlungstransporten per Bahn in Güterwaggons fortgesetzt und Ende September 1946 abgeschlossen.

Die Vertreibung der deutschen Bevölkerung wird auch in der Iglauer Sprachinsel von Gewaltexzessen begleitet:• Ermordung von mindestens 10 Männern in der „Budinka“ bei

Dobrenz am 19. Mai 1945• Erschießung von 19 Männern am 7. Juni 1945 im Ranzerwald• Zeitzeugen berichten von zahlreichen Misshandlungen und

Morden durch die „Revolutionären Garden“ in den Monaten der Nachkriegswirren, z. B. während der Vertreibungsmär-sche oder in den Internierungslagern.

Die Anzahl der vertriebenen Deutschen aus der Stadt Iglau umfasst• während der „wilden Vertreibung“ 1945 – 2.231 Personen• mit der „organisierten Aussiedlung“ – 10.263 Personen• an „freiwillig“ Ausgewanderten – 291 Personen • Selbstmorde Mai/Juni 1945 – 217 Personen• In Iglau verbliebene Deutsche – 608 Personen

siewasiesiewawa

Schulunterricht im Lager Friedrichsdorf

Vyučování v bedřichovském táboře

Sterbeurkunde aus dem Lager Stannern

Úmrtní list ze stonařovského tábora

Ausreiseerlaubnis nach Österreich, ausgestelltvom Nationalausschuss Iglau

Povolení k výjezdu do Rakouska, vystavenéMístním národním výborem v Jihlavě

eareneeearagarenrenteggen

Jihlava

Triesch

Telč

Stannern

Dačice

Slavonice

Waidhofen

Fußmarsch am 9. 6. 1945Iglau – Teltsch und zurück

Fußmarsch am 23. 6. 1945Iglau (Stannern)-Zlabings-Fratres

Weg der Vertreibungsmärsche am 9. und 23. Juni 1945Trasa pěších pochodů 9. a 23. června 1945

Gedenkstätte und Kindergräber in Waldkirchen/Österreich

Památník a dětské hroby v rakouském Waldkirchenu

Die ersten Transporte führen in der Phase der „wilden Vertrei-bung“ unter unmenschlichen Bedingungen bis Ende Juni 1945 über die Grenze bei Zlabings und Fratres nach Österreich.

Ab 26. Februar bis 26. September wird die deutsche Bevölke-rung der Iglauer Sprachinsel in 16 organisierten Bahntranspor-ten von den Bahnhöfen Iglau-Stadt und Deutschbrod systema-tisch nach Deutschland ausgesiedelt.

Die Transporte fi nden in geschlossenen Güterwaggons statt, je Waggon werden 30 Personen mit maximal 30 kg Handgepäck (Antifaschisten 70 kg) eingeteilt.

Ein Zug transportiert bis zu 1.200 Personen.Die Zielbahnhöfe sind – wie bei allen Vertreibungstranspor-

ten – bewusst über ganz Süd-, Nord- und Ostdeutschland ver-streut, um die aufnehmenden Regionen einigermaßen gleichmä-ßig zu belasten, aber auch um die Vertriebenen als Volksgruppe zu zersplittern und damit zu marginalisieren.

Als Ziele werden angefahren:in Bayern Würzburg, Bayreuth, Schweinfurt,

Regensburg, Augsburg, Lauingen, Dachau und Dießen am Ammersee;

in Hessen Dieburg, Wabern und Fritzlar,in Württemberg Schwäbisch Gmünd,in der „Ostzone“ Rostock, Magdeburg, Salzwedel.

Die familiären Bindungen und nachbarschaftlichen Freund-schaften sind jedoch stärker als die geografi schen Distanzen: Über Mundpropaganda und mit Unterstützung der Suchdiens-te des Roten Kreuzes und der Caritas (der Caritas-Verband im österreichischen Linz an der Donau verfügt über eine eigene Kartei für Vertriebene aus der Iglauer Sprachinsel) fi nden sich Familie, Freunde und Nachbarn wieder.

První transporty probíhají ve fázi „divokého odsunu“ za nelid-ských podmínek do konce června 1945 a míří přes hraniční pře-chod Slavonice/Fratres do Rakouska.

Od 26. února do 26. září 1946 dochází k systematickému vy-sídlování německého obyvatelstva z Jihlavského jazykového ostrova do Německa v 16 vlakových transportech, organizova-ných z nádraží Jihlava-město a Havlíčkův Brod.

Transporty se provádějí v uzavřených nákladních vagonech, do vagonu je umístěno vždy 30 osob, jejichž příruční zavazadla mohou vážit maximálně 30 kg (u antifašistů 70 kg).

Vlak převáží až 1 200 osob.Cílové stanice jsou – jako u všech transportů z odsunů –

úmyslně rozptýleny po celém jižním, severním a východním Německu, aby byly přijímající regiony pokud možno rovnoměr-ně zatíženy. Tímto způsobem mělo zároveň dojít k roztříštění vyhnanců jako národnostní skupiny a jejich marginalizaci.

Cílové stanice:v Bavorsku Würzburg, Bayreuth, Schweinfurt,

Regensburg, Augsburg, Lauingen,Dachau a Dießen am Ammersee;

v Hesensku Dieburg, Wabern a Fritzlar,ve Württembersku Schwäbisch Gmünd,ve „východní zóně“ Rostock, Magdeburg, Salzwedel.

Rodinné vazby a sousedské vztahy jsou však silnější než ze-měpisné vzdálenosti: na základě ústních sdělení a za podpory Červeného kříže a Charity (Svaz charity v rakouském Linci má k dispozici vlastní kartotéku vyhnaných Němců z Jihlavského jazykového ostrova) se rodiny, přátelé a sousedé znovu shledá-vají.

Heimatlos in die FremdeVor einer ungewissen Zukunft

Bez domova do cizinyPřed nejistou budoucností

Flüchtlingsausweisund Registrierungbeim Arbeitsamt

Průkaz uprchlíkaa registrace na pracovním úřadu

Vor dem Abtransport

Před odsunem

Arbeits- und Transportdokumente

Pracovní a přepravní dokumenty

Anweisungen an die „Waggonleiter“eines Bahntransports

Instrukce pro „vedoucí vagonů“vlakového transportu

Ausweispapierein der amerikanischen Zonein Österreich (Steyr)

Osobní doklady v americkézóně v Rakousku (Steyr)

Erste gedruckteAdressenverzeichnissenach der Vertreibung

První tištěný seznamadres po vyhnání

Bremen

Hamburg

Rostock

Berlin

Magdeburg

Leipzig

Dresden

Kassel

Nürnberg

RegensburgSchwäb. Gmünd

Linz

Melk

Wien

Waldkirchen

Horn

Kaufbeuren

AugsburgMünchen

Ulm

Stuttgart

Hannover

Dortmund

Köln

Bonn

Frankfurt am Main

Salzwedel

Homburg

Heidelberg

ErbachWürzburg

Bamberg

HofSchweinfurt

Kiel

Pilsen

Salzburg

Passau

Prag

Iglau

Die Wege der AustreibungTrasy transportů

nikdy zcela neodešli

Angekommen in einem zerstörten Land – aus der Heimat ver-trieben, in der Fremde, die neue Heimat werden soll, nur ge-duldet, aber nicht willkommen, das sind die Voraussetzungen, unter denen jeder neu beginnen muss.

Die Ängste, wie es weiter gehen soll, was der nächste Tag bringt, die Sorgen um Unterkunft, Kleidung, Ernährung und Arbeit be-stimmen den Alltag.

Dazu kommt die Sehnsucht nach der Heimat, nach dem wohl-vertrauten Dialekt, nach der Landschaft, den Freunden, den liebgewordenen Bräuchen.

Aus dieser Sehnsucht entsteht die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel; nicht um die Heimat zu verklären, nicht um sie in einem Museum zu konservieren, sondern um aus den vielen kleinen Stücken Heimat, die jeder mit sich trägt, wieder eine große gemeinsame Heimat zu schaff en.

War vor der Vertreibung das Dorf, die Stadt, das Stadtviertel, der Verein und die gesellschaftliche Schicht das gemeinschaftsstif-tende Element, so ist es nun die gemeinsame Herkunft, das ge-meinsame Schicksal und die geografi sche Nähe, die verbindet.So entstehen zuerst die „Nachbarschaften“, aus denen sich in einem zweiten Schritt die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel bildet.

In dieser Organisation entwickelt sich das Leben der deut-schen Iglauer weiter – sie ist die Grundlage des Überlebens als Gruppe, die sich aus der Vergangenheit defi niert, in der Gegen-wart lebt und die Zukunft im Blick hat.

Die Organisation bildet den Rahmen, die Menschen sind die Kraft, die bewirkt, dass heute noch gilt:

Auch der deutsche Teil Iglaus ist lebendig.

Die seit 1952 durchgeführten Heimattreff en, die regelmäßigen Arbeitstagungen, die Treff en der Arbeitskreise und nicht zu-letzt auch die seit 1970 durchgeführten Dörfer-Treff en sind Aus-druck dieser gelebten gemeinsamen Identität, die längst auch die nachgeborenen Generationen mit einbezieht.

Nach dem Fall des Eisernen Vorhangs und der deutschen Wie-dervereinigung werden auch die Kontakte zu den Landsleuten in der ehemaligen DDR wieder hergestellt. Auch sie können sich jetzt – 45 Jahre nach der Vertreibung! – wieder öff entlich zu ih-rer Iglauer Herkunft bekennen.Mit Unterstützung der gesamten Gemeinschaft werden nach 1990 drei neue Nachbarschaften in den neuen Bundesländern gegründet: In Magdeburg, in Rostock und in der Altmark.

Po vyhnání z domova přicházejí Němci do zničené země, ciziny, jež se má stát jejich novou vlastí, v níž jsou však trpěni, nikoli vítáni. To jsou podmínky, za nichž každý musí začínat znovu.

Každodenní život je ovlivňován obavami o to, co bude dál, co při-nese příští den, starostmi o ubytování, šatstvo, potravu a práci.

K tomu se druží stesk po domově, po důvěrně známém nářečí, po krajině, přátelích, oblíbených zvycích. Z této touhy po domo-vě vzniká Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel (Spolek Jihlavský jazykový ostrov); nechce oslavovat vlast a udělat z ní muzeální záležitost, nýbrž z nesčetných kousíčků domova, které si každý vzal s sebou, vytvořit opět velký společný domov.

Jestliže před vyhnáním byla tmelícím prvkem příslušnost k vesnici, městu, městské čtvrti, spolku a společenské vrstvě, nyní je svorníkem společný původ, společný osud a zeměpisná blízkost.

Tak vznikají nejprve „Nachbarschaften“ (místní sdružení), z nichž se následně vytváří Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel.

V této organizaci se život německých Jihlavanů rozvíjí dále – je základem pro přežití skupiny, jež je určována minulostí, žije přítomností a zaměřuje se na budoucnost.

Organizace tvoří rámec a díky úsilí jejích členů platí ještě dnes, že také německá část Jihlavy žije.

Setkání krajanů (Heimattreff en), probíhající od roku 1952, pra-videlná pracovní zasedání, schůzky pracovních skupin a v ne-poslední řadě i setkávání obyvatelů z jednotlivých vesnic, po-řádaná od r. 1970, jsou výrazem společně prožívané identity, do níž je už dlouho zapojena i následující generace.

Po pádu železné opony a sjednocení Německa se opět obnovují kontakty s krajany v bývalé NDR. Také oni se nyní – 45 let po vy-hnání! – mohou veřejně přiznat ke svému jihlavskému původu.

S podporou spolku Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel vzni-kají po roce tři místní organizace (Nachbarschaften) v nových spolkových zemích: v Magdeburku, Rostocku a v regionu Alt-mark.

Heimat schaff t man nicht alleinDie Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Domov si člověk nevytvoří sámGemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Programmheft und Momentaufnahmenvon Heimattagen in Heidenheim und Wien

Program a snímky z Jihlavských dnův Heidenheimu a Vídni

Berghäuer beim Festgottesdienst anlässlich der Heimattage 1957 in Heidenheim

Havířci během bohoslužby v rámci Jihlavských dnů v Heidenheimu 1957

Übersicht der Nachbarschaftender Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel e. V.

Přehled místních sdružení spolkuGemeinschaft Iglauer Sprachinsel e. V.

siewaren nieganz fortHilfe und UnterstützungDie Patenstadt Heidenheim

Pomoc a podporaPatronátní město Heidenheim

Mimořádně významný podíl na další existenci německých Jihlavanů má město Heidenheim an der Brenz.

Již v roce 1956 dochází z iniciativy spolkové země Bádensko-Württembersko k navázání kontaktů mezi Iglauer Gemeinschaft a městem Heidenheimem s cílem zjistit možnosti pro převzetí patronátu.

Po uspořádání prvních Jihlavských dnů (Iglauer Heimatta-ge) ve dnech 16. a 17. června 1956, na nichž se v městě Hei-denheimu, ležícím v oblasti Švábská Alba, schází kolem 5 000 Jihlavanů, se Heidenheim na základě jednomyslného usnesení městské rady o rok později stává jejich patronátním městem.

Němečtí Jihlavané tak opět dostávají možnost scházet se na jednom místě, Heidenheim se pro ně stává druhou Jihlavou.

Expozice „Iglauer Heimatstube“, stále se rozšiřující archiv Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, pravidelná setkávání na Jih-lavských dnech – to vše by bez pomoci a podpory města Heiden-heimu a jeho občanů nebylo možné či bylo jen stěží představitelné.

Pravidelné předávání korouhve nového havířského průvodu do ochrany města je tedy více než pouhým symbolickým aktem.

Heidenheim nabídl svou pomocí a podporou německým Jihla-vanům „přijetí“ v době, kdy se k nim mnozí z nových německých sousedů stavěli odmítavě a s nedůvěrou.

Převzetím patronátu se otevřela cesta do budoucnosti.

Na znamení neporušené sounáležitosti s Jihlavským jazykovým ostrovem, na památku obětí vyhnání a jako výzvu k usmíření buduje Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel v zámeckém parku patronátního města Heidenheimu pomník. Za velkorysé podpo-ry města Heidenheimu je pomník slavnostně odhalen dne 15. května 2004. Vysoká částka (přes 55 000 €), kterou na stavbu pomníku darovali členové Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, je jasným důkazem toho, že němečtí Jihlavané jsou si vědomi své odpovědnosti a chtějí se i v budoucnosti zajímat o svou vlast, její historii a osud.

Heidenheim an der BrenzHeidenheim leží na severovýchodním konci pohoří Švábská Alba (Schwäbische Alb). Ráz krajiny utvářejí kromě zemědělských ploch jalovcová vřesoviště s druhově bohatými suchými louka-mi a smíšené lesy s převahou buků. Roste zde i symbol Švábské Alby, pupava bílá.

K městu Heidenheim s celkovou plochou 107 km2 patří městské části Mergelstetten, Schnaitheim a Auhausen. Město je dobře dosažitelné po dálnici A7.

První důkazy o lidské přítomnosti na území dnešního Heiden-heimu jsou staré asi 80 000 let. Kolem roku 100 našeho letopočtu zde Římané vystavěli kamenný kastel, od 4. století byla tato oblast osídlena Alemany. Ves Heidenheim je poprvé zmíněna v Eberhardově kodexu pocházejícím z fuldského kláštera. Založení města zřejmě souvisí se stavbou hradu Hellenstein. Středověké město vzniklo jako hradní sídliště. V roce 1356 pot-vrdil císař Karel IV. Heidenheimu ofi ciálně právo trhu. Heiden-heim však měl už v té době všechny znaky města. Od začátku 19. století se město rychle měnilo na průmyslové centrum. Do-minantním odvětvím v Heidenheimu a regionu Východní Würt-tembersko je zpracovatelský průmysl, sídlí zde například fi rmy Voith GmbH nebo Paul Hartmann AG.

V současnosti je město také kulturním centrem. V Muzeu umění (galerii Hermanna Voitha) se nachází sbírka grafi ckých tisků a plakátů Pabla Picassa. K vrcholným kulturním akcím patří Operní slavnosti. Heidenheim se stal známým také díky sportu. Pořádá se zde nejznámější šermířský turnaj na světě a fotbalový klub 1. FC Heidenehim hraje v aréně Voith zápasy s mužstvy 3. ligy.

V roce 2006 žil Heidenheim téměř šest měsíců ve znamení Landesgartenschau (Zemské zahradnické výstavy). I dnes si můžeme při procházce parkem příjemně odpočinout.

Heidenheim an der BrenzHeidenheim liegt am nordöstlichen Ende der Schwäbischen Alb. Das Landschaftsbild prägende Elemente sind neben der Land-wirtschaft die Wacholderheiden mit ihrem artenreichen Tro-ckenrasen und ausgedehnte Buchenmischwälder. Hier wächst auch das Wahrzeichen der Schwäbischen Alb, die Silberdistel.

Zur Stadt Heidenheim mit ihrer Gesamtfl äche von 107 qkm gehören die Stadtteile Mergelstetten, Schnaitheim, Großkuchen und Oggenhausen. Die Stadt ist durch die Autobahn A7 gut er-reichbar.

Die ältesten Zeugnisse menschlicher Anwesenheit im Gebiet der modernen Stadt Heidenheim sind etwa 80 000 Jahre alt. Etwa um das Jahr 100 n. Chr. errichteten die Römer in Heidenheim ein Steinkastell. Seit dem 4. Jh. war hier alemannische Besied-lung. Das Dorf Heidenheim wurde vor 800 im Codex Eberhardi des Klosters Fulda erwähnt. Die Gründung der Stadt ist im Zu-sammenhang mit der Erbauung von Burg Hellenstein zu sehen. Die mittelalterliche Stadt entstand als Burgsiedlung. Im Jahre 1356 bestätigte Kaiser Karl IV. das Marktrecht. Schon damals hatte Heidenheim alle Attribute einer Stadt. Seit Anfang des 19. Jh. kam es zum raschen Aufschwung zum Wirtschaftszentrum. Typisch für Heidenheim und die Region Ostwürttemberg ist die Dominanz des verarbeitenden Gewerbes und der Industrie. Im Heidenheim haben ihren Sitz die Firmen z.B. Voith GmbH oder Paul Hartmann AG.

Zurzeit ist die Stadt auch ein Kulturzentrum. Das Kunstmu-seum (Hermann-Voith-Galerie) ist u.a. der Sammlung des druck-graphischen Werks Pablo Picassos und seiner Plakatkunst ge-widmet. Zum Höhepunkt des Veranstaltungskalenders gehören die Opernfestspiele. Heidenheim hat sich ein Namen auch im Sport gemacht mit dem bedeutendsten Degenturnier der Welt und dem 1. FC Heidenheim, der in der Voith-Arena gegen die Gegner der 3. Liga antritt.

Im 2006 stand Heidenheim fast sechs Monate lang ganz im Zeichen der Landesgartenschau. Auch heute ist ein entspannter Spaziergang durch den Brenzpark ein Genuss.

Schloss HellensteinDer erste Bau auf Hellenstein erfolgte Anfang des

12. Jahrhunderts. Die Burg verlor an Bedeutung, als Herzog Friedrich I. von Württemberg östlich davon das Schlosss

Hellenstein erbauen ließ. In den Mauern der Burgruine sind zahlreiche Buckelquader aus der Zeit der Staufer zu fi nden.

Im Schloss haben das Museum Schloss Hellenstein und Museum für Kutschen, Chaisen, Karren ihren Sitz.

Zámek HellensteinPrvní stavba na vrchu Hellenstein pochází z počátku

12. století. Hrad ztratil na významu, když kníže Fridrich I. Württemberský nechal východně od hradu postavit zámek

Hellenstein. V hradních zdech najdeme bosované kvádry z doby Štaufů. V zámku se nachází Muzeum Hellenstein

a Muzeum kočárů.

Schloss Hellenstein

Zámek Hellenstein

PauluskircheDie im Stile der Neugotik erbaue Kirche

ist ein herausragendes Beispiel des Historismus, wurde im Jahre 1898

eingeweiht.

Kostel sv. PavlaKostel, vystavený v novogotickém stylu,

je vynikajícím příkladem historismu a byl vysvěcen roku 1898.

Bürgertum – „Türmle“Der Bürgerturm (um 1400) ist derletzte von ursprünglich sechsWach- und vier Tortürmen dermittelalterlichen Stadtbefestigung.

Měšťanská věž „Türmle“Měšťanská věž (kolem roku 1400)je poslední zachovalou věžíz původně šesti strážních věžía čtyř věžových bran středověkého městského opevnění.

Altes Rathaus (Elmar-Doch-Haus)Das Elmar-Doch-Haus wurde im Jahr 1846 eingeweiht und diente bis 1972 als Rathaus.Vor dem Haus befi ndet sich der Brunnen der „Knöpfl eswäscherin“.

Stará radnice (Elmar-Doch-Haus)Elmar-Doch-Haus byl slavnostně otevřen v roce 1846 a až do roku 1972 sloužil jakoradnice. Před domem se nachází kašna zvaná „Knöpfl eswäscherin“.

Feierstunde am Gedenksteinin Heidenheim mit Abordnungder Berghäuer aus Iglau

Slavnostní akt u heidenheimskéhopamátníku s delegací havířkůz Jihlavy

Ganz entscheidenden Anteil am Fortbestehen der deutschen Iglauer hat die Stadt Heidenheim an der Brenz.

Bereits 1956 kommt es auf Initiative des Landes Baden-Würt-temberg zu einer Kontaktaufnahme zwischen der Iglauer Ge-meinschaft und der Stadt Heidenheim mit dem Ziel, die Mög-lichkeiten einer Patenschaft auszuloten.

Nach der Durchführung der ersten Iglauer Heimattage in Hei-denheim am 16./17. Juni 1956, zu denen sich rd. 5000 Iglauer in der Stadt auf der Schwäbischen Alb treff en, wird dann ein Jahr später nach einem einstimmigen Beschluss des Heidenheimer Gemeinderates die Patenschaft begründet.

Die deutschen Iglauer haben damit auch wieder einen zent-ralen Anlaufpunkt; Heidenheim wird ihnen zum zweiten Iglau.

Die Iglauer Heimatstube, das immer größer werdende Archiv der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, die regelmäßigen Hei-mattage – all dies wäre ohne die Hilfe und Unterstützung der Stadt Heidenheim und ihrer Bürger nicht oder nur schwer vor-stellbar.

So hat es auch mehr als nur symbolischen Charakter, dass das Banner des neuen Berghäuerzuges immer wieder in die Ob-hut der Stadt übergeben wird.

Heidenheim hat mit seiner Hilfe und seiner Unterstützung den deutschen Iglauern zu einer Zeit ein „Willkommen“ geboten, als ihnen noch viele ihrer neuen deutschen Nachbarn mit Ableh-nung und Misstrauen begegneten.

Mit der Patenschaft hat der Weg in die Zukunft begonnen.

Als Zeichen der ungebrochenen Verbundenheit mit der Iglau-er Sprachinsel, zum Gedächtnis an die Opfer der Vertreibung und als Mahnmal zur Versöhnung errichtet die Iglauer Gemein-schaft im Schlosspark ihrer Patenstadt Heidenheim einen Ge-denkstein. Unter großzügiger Mithilfe der Stadt Heidenheim kann die Gedenkstätte am 15. Mai 2004 eingeweiht werden. Das hohe Spendenaufkommen der Mitglieder (über 55 000 €) ist ein deutliches Zeichen dafür, dass sich die deutschen Iglauer in Ver-antwortung für die Zukunft weiter gemeinsam um ihre Heimat, ihre Geschichte und ihr Schicksal bemühen werden.

Patenschaftsurkunde der Stadt Heidenheim

Patronátní smlouva s Heidenheimem

Zeitungsartikel zur Übernahmeder Patenschaft

Novinový článek „Jihlavané mají domovsképrávo v Heidenheimu“ o převzetí patronátu

nikdy zcela neodešliy

deš i

Lebendige KulturIglau liegt nicht nur in Tschechien

Živá kulturaJihlava neleží jen v České republice

Der Berghäuerzug Havířský průvodOhne den Silberbergbau wäre Iglau gar nicht vorstellbar. Er präg-te die besondere Stellung der Stadt, die Besiedelung des Igellan-des und den besonderen Stolz der hier lebenden Menschen.

Seit 1890 marschierten immer am 23./24. Juni über hundert Buben in der Kleidung der Bergleute aus dem 16.Jahrhundert vom Rathaus der Stadt zum Johanneskirchlein, der ältesten Kirche Iglaus.

Diese Erinnerung nehmen auch die vertriebenen Deutschen, von denen viele selbst an den Berghäuerzügen teilgenommen haben, mit auf ihren Weg in ihre ungewisse Zukunft.

Was liegt also näher, als ihren neuen Nachbarn, ihrer Paten-stadt, aber auch sich selbst immer wieder vor Augen zu führen, welche Bedeutung Iglau einst weit über den böhmisch-mähri-schen Raum hinaus hatte.

Dass der Berghäuerzug wiederersteht – nicht in Iglau, son-dern 1952 in Deutschland –, dass es damit den deutschen Iglau-ern gelingt, unter schwierigen wirtschaftlichen Bedingungen eine lange Iglauer Tradition wieder zum Leben zu erwecken, ist eine große Leistung.

Sie ist für die vertriebenen Iglauer ein Anknüpfen und eine Weiterführung ihrer Tradition, für die Heidenheimer Bürger,

zu deren Ostalbwoche der Berghäuerzug unverzichtbar dazu ge-hört, der Beweis, dass auch ihre „Patenkinder“ auf eine lange Geschichte zurückblicken können, und es ist wie eine Stafette, deren Stab 1999 nach Iglau zurückgegeben wird:

Der Berghäuerzug, der seit mehr als 10 Jahren wieder durch Iglau zieht, wäre ohne die aktive Unterstützung und die Erfah-rungen der deutschen Iglauer nicht möglich gewesen.

Ein besonderer Moment ist seitdem immer das gemeinsame Auf-treten der beiden Berghäuerzüge, sei es in Heidenheim, im Fest-zug des Münchner Oktoberfestes oder in Waldkirchen.

Der Berghäuerzug ist damit auch ein Symbol, wie sehr sich die vertriebenen Iglauer immer noch mit dem Igelland verbunden fühlen.

Bez dolování stříbra by Jihlava byla naprosto nepředstavitelná. Bylo příčinou významného postavení města, osídlení Jihlavska i mimořádné hrdosti lidí, kteří zde žili.

Od roku 1890 kráčelo vždy 23. a 24. června přes sto chlapců v havířských krojích ze 16. století v průvodu od radnice ke sva-tojánskému kostelíku, nejstaršímu kostelu v Jihlavě.

Tuto vzpomínku si s sebou na cestu do nejisté budoucnosti vzali i vyhnaní Němci, z nichž se mnozí havířského průvodu účastnili osobně.

Bylo tedy nasnadě, že němečtí Jihlavané chtěli předvést novým sousedům, patronátnímu městu a pro připomínku i sobě samým, jak významná byla kdysi Jihlava i daleko za hranicemi česko-moravského prostoru.

Že dojde k obnovení havířského průvodu – nikoli v Jihlavě, nýbrž v roce 1952 v Německu – a že se německým Jihlavanům podaří za těžkých ekonomických podmínek oživit dlouholetou jihlavskou tradici, je velkým počinem.

Pro vyhnané Jihlavany představuje navázání na tradici a její další rozvoj, pro obyvatele Heidenheimu, s jejichž slavností Ost-albwoche je havířský průvod nedomyslitelně spjat, je důkazem,

že se jejich „svěřenci“ mohou pyšnit dlouhou historií, je štafetou, jejíž kolík byl v roce 1999 předán zpět do Jihlavy:

Havířský průvod, který již více než 10 let opět prochází Jihla-vou, by bez aktivní podpory a zkušeností německých Jihlavanů nebyl možný.

Zvláštním momentem je od té doby vždy společná účast obou havířských průvodů. ať už v Heidenheimu, v rámci slavnostního průvodu mnichovské Říjnové slavnosti či ve Waldkirchenu.

Havířský průvod je proto také symbolem silného pocitu sou-náležitosti vyhnaných Jihlavanů s Jihlavskem.

šlešeššDer Mährische Grenzbote Mährischer GrenzboteErstmals am 10. April 1848 erschien in Iglau die Wochenzeitung „Das Iglauer Sonntags-Blatt“, herausgegeben von Johann Rippl.Ab 1873 wurde die Zeitung dann unter ihrem neuen Titel „Mähri-scher Grenzbote“ gedruckt.

Ihre letzte Ausgabe in Iglau erschien am 4. Mai 1945.Gustav Rippl bringt erstmals am 5. Februar 1950 seine Hei-

matzeitung „Igelland“ für die vertriebenen Iglauer in Wiesba-den heraus.

Schon 1954 erscheint das Heimatblatt dann wieder unter sei-nem gewohnten Titel „Mährischer Grenzbote“.

Das off izielle Nachrichtenblatt der Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel informiert seitdem Monat für Monat über das Ge-schehen im Verein, über Aktivitäten und Veranstaltungen der Nachbarschaften und Dorfgemeinschaften – aber auch über das aktuelle Geschehen in Iglau.

Der „Mährische Grenzbote“ versteht sich heute mehr denn je als Brücke zwischen den vertriebenen Iglauern untereinander aber auch als Brücke nach Iglau selbst, wo er ebenfalls sehr aufmerksam gelesen wird.

Neben der Heimatzeitung gibt der Verlag alljährlich seinen Heimatkalender, aber auch wichtige Veröff entlichungen wie Dörfer-Nachrichten, das „Iglauer Heimatbuch“, Bildbände, Mund-artbücher und Dokumentationen heraus.

Zusammen mit dem Iglauer Archiv in Heidenheim wird da-mit Geschichte bewahrt – in dem Bewusstsein, dass es nicht nur die Geschichte der deutschen Iglauer, sondern ein Stück der gemeinsamen Geschichte aller Iglauer, der Tschechen und der Deutschen ist, die es zu erhalten gilt.

Dne 10. dubna 1848 vyšel poprvé týdeník Das Iglauer Sonntags-Blatt, jehož vydavatelem byl Johann Rippl.

Od roku 1873 se noviny tiskly pod novým názvem Mähri-scher Grenzbote. Jejich poslední jihlavské číslo vyšlo 4. května 1945.

Gustav Rippl vydává 5. února 1950 ve Wiesbadenu poprvé noviny Igelland, určené vyhnaným Jihlavanům.

Již v roce 1954 však tento krajanský list vychází znovu pod zažitým názvem Mährischer Grenzbote.

Tento ofi ciální zpravodaj spolku Gemeinschaft Iglauer Sprach-insel od té doby každý měsíc informuje o dění ve spolku, aktivi-tách a akcích pořádaných jeho členskými sdruženími (Nachbar-schaften a Dorfgemeinschaften) a také o aktuálních událostech v Jihlavě.

Měsíčník Mährischer Grenzbote je dnes více než jindy vnímán jako most spojující vyhnané Jihlavany, zároveň však jako most směřující do Jihlavy, kde má rovněž pozorné čtenáře.

Kromě tohoto měsíčníku vydává nakladatelství každoročně kalendář, ale i další důležité publikace, jako Zprávy z vesnic, knihu o Jihlavsku s názvem Iglauer Heimatbuch, obrazové pu-blikace, knihy v jihlavském nářečí a dokumentace.

Společně s jihlavským archivem v Heidenheimu tak ucho-váváme historii – s vědomím, že to není jen historie německých Jihlavanů, nýbrž součást společné historie všech Jihlavanů, Čechů a Němců, kterou je třeba zachovat.

Deutsche und tschechischeBerghäuerkinder in Heidenheim

Němečtí a čeští havířciv Heidenheimu

ceneoceceelkdkdodeleldeoee

Die ersten Gruppen des neugeschaff enen Berghäuerzuges in Deutschland

První skupinky obnoveného Havířského průvodu v Německu

Erste Ausgabedes Grenzbotensin Deutschland

vom 10. April 1951

První číslo časopisuGrenzboten,

vydané 10. dubna1951 v Německu

Ausgabe des „Igellands“vom 25. März 1951

Časopis Igelland z 25.března 1951

Letzte Ausgabe in Iglau am Ende des II. Weltkriegs

Poslední číslo vydané v Jihlavě na konci II. světové války

Sonntags – Blatt, die erste Ausgabe der Vorläuferschriftdes Grenzbotens vom 9. April 1848 mit Anzeigenteil

Sonntags – Blatt, první vydání předchůdce časopisuGrenzboten z 9. dubna 1848 s inzertní částí

siewaren nieganz forteareearren

Musik und Brauchtum Hudba a tradiční zvykyDas gemeinsame Singen und Musizieren, die Musik als Aus-druck der Lebensfreude und der Gemeinschaft ist seit jeher ty-pisch für die Menschen in Iglau.

So war es auch natürlich, dass die deutschen Iglauer nach der Vertreibung diesen lebendigen Teil ihres Brauchtums ganz besonders pfl egten.

Der 1941 in Iglau von Fritz Stolle gegründete Iglauer Sing-kreis fi ndet sich wieder zusammen und entwickelt sich weiter. Aus dem kleinen Chor, der 1948 zum ersten Mal wieder die No-tenhefte in die Hand nimmt, entstehen 1956 die Iglauer Sing-kreise Süd und Nord und ab 1965 zwei Kindersingkreise mit insgesamt mehr als 150 Mitgliedern.

Die Proben fi nden in zwei Singwochen und an mehreren Wo-chenenden statt.

Konzertveranstaltungen, Tonaufnahmen, die Herausgabe von Dokumentationen und Chorliederbüchern machen den Iglauer Singkreis zu einem ganz besonderen Botschafter der Iglauer Kultur. Aus dem Singkreis heraus entwickeln sich auch Musi-kantengruppen, die aufbauend auf der typischen Iglauer Bau-ernmusik heute das musikalische Erbe des Igellandes pfl egen und weiter führen. Dazu gehört auch die Tradition des Fiedel-Bauens.

Neben den Singkreisen bilden sich auch auf regionaler Ebe-ne mehrere Trachten- und Volkstanzgruppen, in denen die be-sondere Iglauer Tracht, Tänze wie der „Hatschó“ oder das „Radl“ lebendig bleiben.

Auch der Singkreis mit allen in ihm vertretenen Generationen und unabhängig von der persönlichen Herkunft seiner Mitglie-der hält seinem Gründungsort aus Überzeugung die Treue: Es entwickeln sich seit 1989 rege Kontakte nach Iglau. Der Iglauer Singkreis veranstaltet 2011 bereits seine achte Singwoche im Igelland.

Společné zpívání a provozování hudby, hudba jako výraz život-ní radosti a sounáležitosti patří odedávna k typickým vlastnos-tem jihlavských obyvatel.

Bylo tedy přirozené, že němečtí Jihlavané po vyhnání věno-vali této živé součásti tradic mimořádnou pozornost.

Opět se schází soubor Iglauer Singkreis, založený v roce 1941 v Jihlavě Fritzem Stollem a pokračuje ve své činnosti. Z ma-lého pěveckého kroužku, jehož první zkouška se koná v roce 1948, vznikají v roce 1956 dva soubory – Iglauer Singkreis Süd a Iglauer Singkreis Nord – a od roku 1965 dva dětské pěvecké kroužky s celkovým počtem více než 150 členů.

Zkoušky se konají během dvou týdenních soustředění a ně-kolika víkendů. V důsledku pořádání koncertů, zvukových na-hrávek, vydávání dokumentací a zpěvníků se soubor Iglauer Singkreis stává výrazným reprezentantem jihlavské kultury. Ze souboru vyrůstají hudební skupiny, které v návaznosti na typickou lidovou hudbu jihlavského venkova dále pěstují a roz-víjejí hudební odkaz Jihlavska. K němu patří i výroba tradič-ních skřipek.

Kromě zmíněných souborů se na regionální úrovni vytváří ně-kolik krojovaných a tanečních souborů, udržujících zvláště tra-dici jihlavského kroje a tanců jako Hatschó nebo Radl.

Také soubor Singkreis se všemi generacemi, jež jsou v něm za-stoupeny, a nezávisle na tom, odkud jeho členové pocházejí, zů-stává věrný místu svého založení: Od roku 1989 se rozvíjejí čilé kontakty s Jihlavou. Iglauer Singkreis pořádá v roce 2011 v po-řadí již osmé pěvecké soustředění na Jihlavsku.

nznProben, Auftritte und Momentaufnahmen aus dem „Singkreisleben“

Zkoušky, vystoupení a momentky z činnosti souboru Singkreis

Iglauer Bauernhochzeit

Selská svatba z Jihlavského jazykového ostrova

Porträt einer Iglauer Bäuerin von Hans Canon

Portrét jihlavské selky od Hanse Canona

siewaren nieganz fort anz

12Überwindung der SprachlosigkeitDer Verein Gustav-Mahler-Haus

PřekonánímlčeníSpolek Dům Gustava Mahlera

In den unmittelbaren Nachkriegsjahren stehen existenzielle Probleme im Vordergrund: Die Vertriebenen sind zunächst mit sich selbst, der Verarbeitung ihres Schicksals und dem Neuauf-bau ihrer persönlichen Lebensgrundlagen beschäftigt.

Auch in der folgenden Zeit des Kalten Krieges und des na-hezu hermetisch dichten „Eisernen Vorhangs“ sind persönliche Kontakte der Vertriebenen in ihre angestammte Heimat sehr schwierig und fast ausschließlich für unmittelbare Blutsver-wandte möglich.

Erst ab dem Jahr 1968, mit Beginn des „Prager Frühlings“, wird der „Eiserne Vor-hang“ durchlässiger. Kontakt- und Reise-möglichkeiten werden erleichtert, Besuche in beide Richtungen einfacher und zahlreicher. Etlichen in der ČSSR verbliebenen Deutschen wird die Übersiedlung nach Deutschland genehmigt.

Manche dieser Erleichterungen bleiben auch nach dem Ein-marsch der Warschauer-Pakt-Staaten am 21. August 1968 erhal-ten.

Eine grundlegende Wende tritt allerdings erst nach dem Er-folg der „Samtenen Revolution“ Anfang 1990 ein: Durch die neu gewonnene Reisefreiheit können alte Kontakte wieder aufge-nommen und intensiviert werden, neue Kontakte entstehen.

Das Jahr 1990 ist der Beginn einer Vielzahl individueller aber auch zunehmend institutioneller und off izieller Begegnun-gen.

Mit einer „Denkschrift“ ihres Arbeitskreises für Zeitgeschich-te nimmt die Iglauer Gemeinschaft am 10. März 1990 die ehema-lige Sprachinsel auch als geografi schen Ort der Verständigung mit den früheren Nachbarn in den Blick. Die Gesprächsbereit-schaft und Off enheit der damaligen Iglauer Bürgermeisterin, Frau Brodská, ermöglicht bereits 1990 zwei informelle Treff en von Vertretern der Gemeinschaft und der Stadt Iglau. Weitere Gespräche folgen im März und Oktober 1991.

Besonders bemerkenswert ist, dass diese neuen Kontakte ganz überwiegend von den Nachkriegsgenerationen getragen werden.

Auf beiden Seiten ist ein starkes Interesse erkennbar, die ehemals gemeinsame Heimat der Eltern und Vorfahren neu zu entdecken und bisher tabuisierte Ereignisse aus der gemein-samen Geschichte über den Dialog neu kennenzulernen. Unter diesem Vorzeichen wird am 29. 11. 1991 der deutsch-tschechi-sche „Verein Gustav-Mahler-Haus“ gegründet.

Miteinander zu sprechen ist besser als übereinander zu re-den – seit fast 20 Jahren arbeiten die Mitglieder des Vereines dafür, dass sich Deutsche und Tschechen wieder ihrer gemein-samen Iglauer Geschichte bewusst werden und ihrer gemein-samen Verantwortung für ein gut nachbarliches Miteinander stellen.

Zu den Mitgliedern zählen unter anderem• die Stadt Iglau• die Stadt Heidenheim• die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Was 1991 auf beiden Seiten mit großem Mut, mit viel Hoff nung, aber auch mit klarem Blick auf das Mögliche begonnen wurde, ist heute eine Selbstverständlichkeit geworden, ein wichtiges Forum für die Begegnung der tschechischen und der deutschen Iglauer.

V prvních poválečných letech převládají existenční problémy. Vyhnaní se nejprve zabývají osobními problémy, refl exí svého osudu a vybudováním nové existenční základny.

Také v následné době studené války a téměř hermeticky ne-prodyšné železné opony jsou osobní kontakty vyhnaných s bý-valou vlastí velmi obtížné a možné výhradně s nejbližšími po-krevními příbuznými.

Teprve od roku 1968, se začátkem Pražského jara, se železná opona stává propustnější. Je možné snadněji udržovat kontakty a cestovat, návštěvy v obou směrech jsou jednodušší a častější. Některým Němcům žijícím v ČSSR je umožněno přesídlení do Německa.

Mnohé z těchto výhod zůstanou zachovány i po vstupu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

K zásadnímu obratu však dochází teprve po úspěchu same-tové revoluce, na začátku roku 1990: V důsledku svobodné mož-nosti cestování může dojít k obnovení a zintenzívnění starých a navázání nových kontaktů.

Rok 1990 je začátkem mnoha osobních setkání, množí se však i setkání na institucionální a ofi ciální úrovni.

V „memorandu“ pracovní skupiny pro soudobé dějiny se Iglauer Gemeinschaft dne 10. března 1990 zaměřuje na bývalý jazykový ostrov jako na místo porozumění s dřívějšími souse-dy. V důsledku vstřícnosti a otevřenosti tehdejší jihlavské sta-rostky, paní Brodské, se již v roce 1990 mohou uskutečnit dvě neformální schůzky zástupců Iglauer Gemeinschaft a města Jihlavy. Další rozhovory následují v březnu a říjnu 1991.

Zvlášť pozoruhodné je, že tyto nové kontakty zprostředková-vá v převážné míře poválečná generace.

Na obou stranách je cítit silný zájem o znovuobjevení býva-lé společné vlasti rodičů a předků a seznámení se s dosud tabui-zovanými událostmi společných dějin prostřednictvím dialogu. S tímto záměrem byl 29. 11. 1991 založen spolek Dům Gustava Mahlera.

Mluvit spolu je lepší než mluvit o sobě – už téměř 20 let se členové spolku snaží o to, aby si Češi a Němci opět uvědomovali společnou historii Jihlavy a vnímali společnou odpovědnost za dobré sousedské vztahy.

Ke členům spolku patří mimo jiné• město Jihlava• město Heidenheim• Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

Co bylo v roce 1991 na obou stranách započato s velkou odvahou, mnoha nadějemi, avšak i s jasnou představou o možnostech, se dnes stalo samozřejmostí, důležitým fórem pro setkávání čes-kých a německých Jihlavanů.

gatggaegaee znznzenerniewarwagrtnienieggEinweihung der wiederhergestelltenKreuzigungsgruppe bei der Kirche St. Johannesam Hügel

Slavnostní odhalení sousoší Kalvárie před kostelemna Jánském kopečku

Begegnungen, Veranstaltungenund off izielle Ansprachen

Setkání, akce, ofi ciální proslovy

Masaryk-Platz, Iglau

Masarykovo náměstí, Jihlava

nikdy zcela neodešlisiewaren nieganz fort

Ein neues Kapitel der ZusammenarbeitDie Städtepartnerschaft Iglau – Heidenheim

Nová kapitola spoluprácePartnerství mezi Jihlavou a Heidenheimem

Am 17.10.2002 wurde die Städtepartnerschaft zwischen Iglau und Heidenheim in einem Festakt im Heidenheimer Rathaus besiegelt.

Das Besondere an dieser Städtepartnerschaft ist die Einbe-ziehung der vertriebenen Iglauer. Die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel und der Verein Gustav-Mahler-Haus haben die ers-ten Kontakte zwischen den Städten vermittelt, sie haben die Annäherung aktiv betrieben und letztlich mit ihrem Vorschlag den Anstoß zur Städtepartner-schaft gegeben.

Der Verein Gustav-Mahler-Haus und die Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel bringen sich in diese Partnerschaft sehr stark ein und leisten so ihren Beitrag, dass tschechische und deutsche Iglauer gemeinsam und miteinander in einem Europa der Be-gegnung ankommen.

Dne 17. 10. 2002 bylo v heidenheimské radnici v rámci slavnost-ního aktu zpečetěno partnerství mezi městy Jihlavou a Heiden-heimem.

Zvláštností tohoto partnerství mezi městy je zapojení vy-hnaných Jihlavanů. Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel a spo-lek Dům Gustava Mahlera zprostředkovaly první kontakty mezi městy, aktivně usilovaly o sblížení a nakonec svým návrhem daly podnět ke vzniku partnerství.

Spolek Dům Gustava Mahlera a Gemeinschaft Iglauer Sprach-insel se v rámci tohoto partnerství velmi výrazně uplatňují a přispívají k tomu, že se čeští a němečtí Jihlavané společně a vzájemně setkávají v Evropě.

Wir warenund sind NachbarnEin off ener Brief

Byli jsmea jsmesousedéOtevřený dopis

Liebe Iglauer Nachbarinnen und Nachbarn,

über Jahrhunderte haben wir und unsere Vorfahren Tür an Tür, Haus an Haus gewohnt – und trotzdem fragen sich heute viele, ob wir uns als Nachbarn anreden wollen, ob wir uns als Nachbarn verstehen.Wir meinen ganz entschieden: Ja!Und diese neue Nachbarschaft könnte mehr sein, als die vergangene, denn sie wäre eine, die wir bewusst miteinander eingehen, im Wissen darüber, was zerstört wurde, als wir keine Nachbarschaft pfl egten, als wir uns gegeneinander wendeten oder aufeinander hetzen ließen, aber auch in der Erinnerung, wie Iglau und das Igelland blühten, solange wir uns in der Liebe und Verantwortung zu unserer gemeinsamen Heimat einig waren. Glück und Leid, Aufbau und Zerstörung – sie sind unsere gemeinsamen Geschichte, vor deren Herausforderungen wir alle nicht immer bestanden haben.

Ein Teil dieser Geschichte erfüllt uns als deutsche Iglauer mit besonderer Scham und tiefer Trauer: Einzelne wenige haben mitgewirkt, fast alle aber haben zur Seite geschaut und nichts unternommen, als unsere jüdischen Mitbürger Opfer eines im deutschen Namen begangenen unvorstellbaren Verbrechens wurden. Dieses Versagen werden und dürfen wir deutsche Iglauer nicht vergessen.

Gemeinsam dürfen wir aber auch die Zeiten nicht vergessen, als mit wechselnden Vorzeichen Tschechen und Deutsche mit Gut und Böse gleichgesetzt wurden, als wir aus nationalistischer Verblendung heraus uns nicht nur gegenseitig Leid zufügten, sondern dabei auch fast unsere gemeinsame Heimat zerstört hätten.Iglau und das Igelland zeigen uns aber heute, wie viel Kraft in den Wurzeln schlummerte.Mit der Rückkehr der Freiheit nach Iglau begann auch das Wiedererblühen. Wir sehen mit Freude, wie die Stadt und das Umland, an denen unser Herz immer noch hängt, sich mit Stolz der Traditionen besinnt und mit Optimismus in die Zukunft geht.Dazu auch unseren Beitrag zu leisten, uns aktiv mit allem einzubringen, was uns möglich ist, um Ihre und unsere Vaterstadt, um das ganze Igelland in seiner Schönheit, mit seiner eigenen Geschichte und seiner regionalen Besonderheit auf dem Weg in eine gute Zukunft zu begleiten, ist uns ein aufrichtiges Anliegen.

Der Faden, der uns einst miteinander verbunden hat, – er wurde zerrissen, aber er ist nicht verloren gegangen. Er wartet darauf, wieder geknüpft zu werden.

Nehmen wir ihn auf und reichen uns die Hand

als Tschechen und als Deutsche,vor allem aber als Iglauer.

Auf gute Nachbarschaft!

Sepp Gleixner Erwin Pezina

Bundesvorsitzender Bundesgeschäftsführer

Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

(aus Deutsch-Gießhübl) (aus Iglau)

Milí sousedé,

po staletí žili naše národy a naši předci v těsném sousedství, přesto se dnes mnozí ptají, zda se chceme oslovovat jako sousedé a zda si jako sousedé budeme rozumět. Myslíme si rozhodně, že ano!A toto nové sousedství by mohlo být lepší než bylo to minulé, neboť by bylo společným sousedstvím, uzavřeným s vědomím toho, co bylo zničeno, když jsme opomíjeli sousedské vztahy, obraceli se proti sobě nebo se proti sobě nechali štvát, sousedstvím uzavřeným i v duchu vzpomínky na to, jak Jihlava a Jihlavsko vzkvétaly, dokud jsme se shodovali v lásce a odpovědnosti k naší společné vlasti. Štěstí i utrpení, budování a ničení náležejí k naší společné historii, před jejímiž výzvami jsme ne vždy všichni obstáli.

Část této historie nás jako německé Jihlavany naplňuje obzvláštní hanbou a hlubokým smutkem. Několik málo jedinců aktivně napomáhalo, téměř všichni však hleděli stranou a nepodnikli nic, když se naši židovští spoluobčané stali oběťmi nepředstavitelného zločinu, spáchaného jménem německého národa. Na toto selhání my, němečtí Jihlavané, nezapomeneme a nesmíme zapomenut.

Společně však nesmíme zapomenout ani na dobu, kdy Češi a Němci byli střídavě označováni jako ztělesnění dobra nebo zla, kdy jsme si na základě nacionalistické zaslepenosti nejen vzájemně působili utrpení, nýbrž bychom také málem zničili naši společnou vlast.Jihlava a Jihlavsko nám však dnes dokazují, jaká síla dřímala v jejich kořenech. S návratem svobody začal také nový rozkvět Jihlavy. Vnímáme s radostí, jak se město a jeho okolí, k němuž stále ještě tíhne naše srdce, s hrdostí rozpomíná na své tradice a kráčí do budoucnosti s optimismem. Je naší upřímnou snahou k tomu přispívat, aktivně se podílet na všem, co je v našich silách, abychom Vaše a naše rodné město a Jihlavsko – v celé jeho kráse vyznačující se svébytnou historií a regionálním svérázem – doprovodili na cestě do dobré budoucnosti.

Pouto, které nás kdysi spojovalo, se přetrhlo, avšak neztratilo. Čeká na to, abychom ho zase navázali.

Zvedněme jej a podejme si ruce

jako Češi a Němci,především však jako Jihlavané.

Na dobré sousedství!

Sepp Gleixner Erwin Pezina

předseda jednatel

Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel

(z Vyskytné u Jihlavy) (z Jihlavy)