1. Možnost využití GIS (vlastní příklady, nejen z vašeho oboru)

Obchod: Analýzy nalezení nejvhodnější lokality pro nový obchod, restauraci a další (na základě

demografických dat jako je počet, věk, příjem, vzdělání), síťové analýzy rozvozu zboží.

Životní prostředí: studium chování ekosystémů, modely znečišťování ovzduší a jeho vlivu na životní

prostředí.

Státní správa, městské úřady: nejenom evidenční charakter, ale i dopravní analýzy, volby, sčítání lidu,

informační systémy, analýza vhodnosti. Př. Optimalizace tras. Kudy vést lesní cesty, tvorba porostních

map, vyhledávání porostů splňujících zadané podmínky.

Školy: lepší pomůcka při výuce geografie, morfologie, zeměpisu.

Distribuční společnosti: nejenom databáze kabelů, plynovodů ale i analýzy sítí, směrování v sítích.

Další: vyhledávání obyvatel, které bude nutné evakuovat při 100 lete povodni. Vyhledání pozemků

zaplavených při 100 povodni.

Turistika, telekomunikace, doprava, území plánování, zdravotnictví, maloobchod, a další.

2. Definice GIS

ESRI: Gis je organizovaný soubor počítačového hardware, software a geografických údajů (naplněné

báze dat) navržený pro efektivní získávání, ukládání, upravování, management, analyzování a

zobrazování všech forem geografických informací.

3. Strukturní a funkční komponenty GIS

STRUKTURÁLNÍ

a. Hardware: počítače, počítačové sítě, vstupní a výstupní zařízení (geodetické přístroje, GPS,

plottery, scannery)

b. Software: vlastní software pro práci s geografickými daty (geodaty) je často postaven modulárně.

Základem systému je jádro, které obsahuje standardní funkce pro práce s geodaty, a programové

nadstavby (moduly) pro specializované práce (zpracovávaní fotogrammetrických snímků a snímků

dálkového průzkumu Země, sítové, prostorové a statistické analýzy, 3D zobrazování, tvorba

kartografických výstupů)-

c. Data: nejdůležitější část GIS (90% finančních nákladů na provoz GIS tvoří prostředky na získávání a

obnovu dat).

d. Lidé: používající daný GIS – Prossgramátoři, specialisté GIS (analytici), koncoví uživatelé.

e. Metody: využití daného GIS, jeho zapojení do stávajícího IS podniku (z hlediska praxe velmi

komplikovaná a náročná část)

FUNKČNÍ KOMPONENTY (Co nám GIS umožní dělat?)

a. Vstup dat.

b. Zpracování a uchování dat

c. Vykonávání analýz a syntéz z využítím prostorových vztahů – jádro GIS, tedy to co nejvíce odlišuje

GIS a jiné IS.

d. Prezentace výsledků (výstupní grafické – mapy, negrafické- zprávy, souhrnné tabulky).

e. Interakce s uživatelem (desktop GIS, Web GIS).

4. GIS jako model reálného světa. Konceptuální schéma.

Data v GIS jsou modelem reálného světa. Objekty reálného světa jsou generalizovány a formálně

reprezentovány způsobem, který je možno uložit a zpracovat v počítači.

Analogová prostorová data: reprezentace reálného světa na mapách.

Objekt reálného světa je jakákoliv odlišitelná, vymezitelná (prostorové, časově, tematicky, funkčně i

vztahově) a jednoznačně identifikovatelná část reálného světa.

Geografická data v analogové podobě:

prostorová informace: (pozice, tvar, vztah k ostatním objektu)

popisná informace: (atributová data) např. teplota, typ asfaltu, typ plynového potrubí.

časová informace: přidává do systému dynamické vlastnosti, např. datum poslední opravy potrubí.

Bod (dimenze 0): nelze u něj měřit žádný rozměr.

Linie (dimenze 1): lze u ní měřit délku jen v jednom rozměru.

Plocha (dimenze 2): Lze na ní měřit ve dvou rozměrech.

5. Diskrétní objekty a spojitá pole

Samostatné objekty (budovy…)

Spojitá pole (nadmořská výška, srážková výška…)

Jednotlivé objekty v klasické mapě jsou reprezentovány pomocí následujících prvků:

Bod: reprezentuje objekty tak malé, že není vhodné je reprezentovat linií, či plochou. Body také

reprezentují objekty, které nemají žádný rozměr. Objekt má dimenzí O nelze u něj měřit žádný

rozměr.

Linie: reprezentuje objekty jako řeky, silnice, potrubí, vedení, tedy objekty tak úzké, že je není

vhodné reprezentovat plochami nebo také objekty s dimenzí 1 – lze u něj měřit délku jen v jednom

rozměru.

Plocha: reprezentuje objekty, jejichž hranice uzavírá nějakou homogenní oblast (jezera, lesy,

zastavěná plocha) objekt má dimenzí 2 – lze jej měřit ve dvou rozměrech.

Objektový přístup

• Obecně o OOP.

• Základní stavební kámen je objekt.

• Objekt obsahuje geometrii, topologii, tématiku (atributy) a dále i chování (metody).

• Objekty je možné sdružovat do tříd, objekt je pak instancí (prvkem) takovéto třídy,

• Je možné vytvářet hierarchické vztahy mezi objekty (rodič - potomek), atributy a metody je možně

dědit.

6. Dimenze objektu

Prostorové objekty mohou být modelovány v různých dimenzích (dimenze geoobjektu charakterizuje

jeho rozšíření do různých směrů prostoru).

Pro potřeby geometrického modelování můžeme uvažovat s objekty těchto dimenzí:

Bezrozměrné: 0 D – body

Jednorozměrné: 1 D- (přímé úseky čar)

Dvourozměrné: 2D – polygony

Trojrozměrné: 3D – Tělesa, u nichž lze určovat objem.

4. dimenze: čas

Tematická dimenze: počet definovaných atributů.

7. Vektorová reprezentace prostorových dat

Vektorová reprezentace se zaměřuje na popis jednotlivých geografických objektů.

Úsečka nebo křivka mezi dvěma body definuje linii (line) v geometrickém smyslu. V GIS ale křivky

nepoužívají moc často, ale nahrazují se lomenými čárami s použitím mezilehlých bodů (vertex) mezi

dvěma koncovými body / uzly (points, modes).

Objekty reálného světa, po stránce geometrické, jsou ve vektorovém datovém modelu

reprezentovány konečnými, diskrétními a homogenními jednotkami. Vektor je v terminologii

geoinformačních systémů orientovaná úsečka, definovaná souřadnicemi počátečního a koncového

bodu (geometrická složka).

8. Geometrie ve vektorové reprezentaci

Níže uvedené geometrické prvky jsou základním stavebním prvkem ve vektorové reprezentaci.

Pomoci nich lze reprezentovat složitější typy objektů:

Bod (Point) je definován souřadnicemi v prostoru. Dále může obsahovat informaci o jeho napojení

v linií (nenapojený / mezilehlý bod / koncový bod – uzel). Jeho dimenze je 0.

Linie (Line) někdy oblouk (arc) je definován jako sekvence sousedících úseček, napojujících se

mezilehlých bodech (vertexes). Jejím topologickým ekvivalentem je hrana. Její dimenze je 1.

Řetězec linií (Polyline) je element, který splňuje následující podmínky:

Každá linie (hrana) je v řetězci jen jednou.

Kromě prvního a posledního uzlu v řetězci, se ostatní uzly vyskytují přesně ve dvou liniích (hranách),

příslušných řetězci.

Pokud se i první a poslední uzel vyskytuje ve dvou liniích / hranách, je tento řetězec uzavřený.

Jeho dimenze je 1.

Plocha (area) v geometrickém smyslu je definována jako uzavřena linie nebo řetězec linií to znamená,

že první a poslední uzel jsou identické. Její dimenze je 2.

Povrch (surface) je plocha s přiřazenými hodnotami v každém jejím bodě, tedy i v bodech vnitřních

(např. nadmořská výška) má dimenzi 2,5.

Objem (volume) má dimenzi 3, ale zatím se moc nepouživá.

9. Topologie ve vektorové reprezentaci.

Topologie je matematický způsob, jak explicitně vyjádřit prostorové vztahy mezi jednotlývimi geometrickými objekty:

Umožní ukládat data efektivněji.

Mnoho analýz v GIS využívá pouze topologické a nikoli geometrické vztahy.

Topologie je uživatelná v GIS protože mnoho spatial modelování operace nepotřebuji souřadnice, jenom topologické informace.

Základní topologické koncepty:

Konektivita: dvě linie se na sebe napojují v uzlech

Definice plochy: linie, které uzavírají nějakou plochu definují polygon.

Sousednost (princip okřídlené hrany): linie mají směr a nesou informaci o objektech napravo a nalevo od nich.

Přiklad: jezero je definován svým okrajem, mám k dispozici jak jezero, tak i jeho okraj.

Dvě sousední parcely sdílejí hranici, pokud chci najít veškeré sousedící parcely s tou mou, díky topologii je to velice snadné. Umožní snadněji provádění nejrůznějších analýz, jako nalezení sousedů, nalezení nejkratší cesty.

10. Špagetový datový model

Tento model patří mezi nejjednodušší. Princip vychází z digitalizace map, kde se každý objekt na

mapě reprezentuje jedním logickým záznamem v souboru a je definovány jako řetězec x,y souřadnic.

Nevýhoda spočívá v tom, že ačkoli jsou všechny objekty v prostoru definovány, struktura neposkytuje

informace o vztazích mezi objekty, odtud také prochází název Špagetový, je to soubor řetězců

souřadnic nemající žádnou logickou strukturu. Další nevýhodou je způsob uložení sousedících

polygonů. Společná linie je totiž ukládána dvakrát, pro každý polygon zvlášť. Použití v jednodušších

CAC (Computer Assisted Cartography- počítačová kartografie).

11. Topologický datový model

Každá linie začíná a končí v bodě nazývaném uzel – node. Dvě linie se mohou protínat opět jenom

v uzlu. Každá část linie je uložena s odkazem na uzly a ty jsou uloženy jako soubor souřadnic X,Y. Ve

struktuře jsou ještě uloženy identifikátory označující pravý a levý polygon vzhledem k linii. Tímto

způsobem jsou zachovány základní prostorové vztahy použitelné pro analýzy. Navíc tato topologická

informace umožňuje, aby body, linie a polygony byly uloženy v neredundantní podobě.

Jak špagetový, tak topologický formát mají velikou nevýhodu v naprosté neuspořádanosti

jednotlivých záznamů. K vyhledání určitého liniového segmentu je třeba sekvenčně projít celý

soubor. K vyhledání všech linií ohraničující polygon je třeba tento soubor projít několikrát.

12. Rastrová reprezentace prostorových dat.

Na rozdíl od vektorové reprezentace se rastrová reprezentace zaměřuje na danou lokalitu jako cele.

Většinou je používána pro reprezentaci spojitě se měnících jevů jako například digitální modle reliéfu

(DMR) či rozložení teploty.

Rastr uchovává obraz reálného světa pomocí informací obsažených v pravidelných mřížkách, které

jsou tvořeny buňkami (cell). Ty představují nejmenší, zpravidla nedělitelnou prostorovou jednotku.

V rastrovém modelu tedy neexistuje popis jedinečných geoprvků, ale jen popis rozložení hodnot

jedinečných vlastností.

Základním stavebním prvkem je u rastrové struktury tzv. buňka (cell). Buňky jsou organizovány do

tzv. mozaiky. Nejčastěji užívaným tvarem buněk jsou čtverce, obdélníkové, trojúhelníkové,

hexagonální.

Nejčastěji se používá čtvercová mřížka, protože je kompatibilní s datovými strukturami

programovacích jazyků používaných pro tvorbu GIS software, je kompatibilní s mnoha zařízeními pro

vstup a výstup dat (monitory, scannery, plottery). Je kompatibilní s kartézským souřadnicovým

systémem.

Příkladem rastru je letecká fotografie, naskenovaná mapa, digitální model reliéfu, tematický rastr

biotopů.

Z hlediska zobrazovaných jevů rozlišujeme rastry na kvalitativní a kvantitativní. Kvantitativní rastr

vyjadřuje velikost zkoumaného jevu např. svažitost, úhrn srážek, nadmořskou výšku, buňky nabývají

reálných hodnot. Kvalitativní rastr vyjadřuje kvalitu (kategorie) vyjadřovaného jevu např. využití

území, vlastník pozemku, buňky nabývají celočíselných hodnot.

13. Topologie v rastrové reprezentaci.

Definována implicitně (je jasné kdo je čí soused) každá buňka má dva druhy sousedů:

• Plné – dokonalé x Diagonální.

• Zvlášť – čtyřčlenné sousedské okolí

• Dohromady – osmičlenné sousedské okolí

Rastrová datová struktura může nést informace o bodech, liniích a plochách. Bod odpovídá hodnotě

v jedné buňce, linie odpovídá řadě spojených buněk se stejnou hodnotou a plocha odpovídá skupině

navzájem sousedících buněk se stejnou hodnotou.

14. Atributy ve vektorech a rastr

Vektorový model: Popisná složka je v připojené atributové tabulce. Uchovávány mohou být

informace jako například: název řeky, vlastník pozemku, výměra pozemku, délka silnice, identifikační

kód.

Rastrový model: v případě částečného uložení, jsou v samotném souboru rastru uloženy informace o

počtu řádku a sloupců. Souřadnice vztažného bodu a prostorové rozlišení je uloženo v tzv. word file,

který je nezbytný pro práci v reálných souřadnicích. Word file je textový soubor s příponou, která se

skládá z prvního a posledního písemné přípony rastrového souboru a písemna w např. tfw. jgw

15. Rozlišení rastru

Při reprezentaci prostorových objektů mozaikou je třeba dbát na zvolení vhodného rozlišení, respe.

Velikosti pixelu (zkratka od picture element – obrazový bod.). Při nevhodné volbě rozlišení může dojit

bud k zbytečnému ukládání mnoha dat na disku nebo naopak ke ztrátě prostorových informací,

například o tvaru jednotlivých objektů. Některé informace se mohou ztratit úplně.

Velikost souboru > 4x

Vyšší rozlišení = vyšší přesnost

16. Poloha rastru

Jak je definována poloha rastru?

Souřadnicemi počátečního bodu

Velikosti buňky

Počet buněk ve směru X a Y

17. Vyjmenujte typy klasifikačních metod v ArcGis

• Single symbol

• Categories (Unique value)

• Quantities

• Charts

• Multiple Attributes.

18. Klasifikační metoda Natural Breaks (princip, přiklad použití)

Přirozené zlomy: Natural breaks - přirozené hranice - snaží se v rozložení hodnot najít vzory, tedy

určité přirozené hranice mezi hodnotami. Často používané rozdělení.

Př. Máme hodnoty (2, 1, 4, 15, 22, 14, 215, 222, 201). Zde můžeme najít tři přirozené intervaly <1, 4>,

<14, 22>, <201, 222>.

Hledání „přirozených“ skupin

Hranice tříd v největších mezerách v datech

19. Klasifikační metoda Equal interval (princip, přiklad použití)

Equal interval - rozděluje na intervaly podle hodnot. Vezme se rozdíl mezi nejmenším a největším

prvkem a zjistí se interval všech hodnot. Tento interval se rozdělí na několik částí. Prvky spadající do

stejného hodnotového intervalu patří i do stejného klasifikačního intervalu. Zobrazí dobře rozdíl mezi

Čínou a Vietnamem, ale ne mezi provinciemi Vietnamu.

Máme hodnoty: (1, 2, 4, 10, 12, 14, 128, 230, 301). Hodnoty jsou v intervalu <1,301>, rozdíl činí 300.

Při zvolení počtu intervalů 3, vzniknou následující skupiny: <1, 100>, <101, 200>, <201, 300>.

20. Klasifikační metoda Defined interval (princip, přiklad použití)

Defined Interval, kde uživatel nezadává počet tříd, ale přímo určí velikost třídy

21. Klasifikační metoda Quantil (princip, přiklad použití)

Quantile - prvky jsou bez ohledu na hodnoty rozděleny do skupin rovnoměrně. Ideální metoda pro

data s lineální rozložením, pokud rozložení není lineární, může nastat zkreslení. (Dobře vidět rozdíl

mezi provinciemi Vietnamu)

Máme hodnoty (1, 2, 4, 13, 14, 15, 22, 112, 215, 222, 231, 1024). Při rozdělení na 3 intervaly vypadají

skupiny takto: <1, 13>, <14, 112>, <215, 1024>.

22. Klasifikační metoda Standard deviation(princip, přiklad použití)

Standard deviation - Princip: spočte se průměrná hodnota všech čísel (Mean). Ta určí rozdělení na 2

intervaly. Dále se určí standardní odchylka. Přičtením (resp. odečtením) standardní odchylky

k průměrné hodnotě získáme další 2 mezníky intervalů. Dále postupujeme přičítáním 0.25, 0.5 nebo 1

násobku s.o. ke 2 novým mezníkům atp. až do trojnásobku s.o. Podrobnosti naleznete třeba

naMathworldu nebo stránce Roberta Nilese.

Máme hodnoty: (12, 20, 62, 125, 131, 144, 177, 184, 199, 208, 236, 253, 260, 339,351) Průměr je

180. Standardní odchylka je 103. Mezníky intervalů tedy budou 77, 180 a 283. Intervaly jsou: <12,

62>, <125, 177>, <184, 260>, <339, 351>.

23. Mapa, mapový soubor, mapové dílo

Mapa: je zmenšený generalizovány konvenční obraz země, nebeských těles, kosmu či jejich částí,

převedený do roviny pomocí matematický definovaných vztahů (kartografickým zobrazením),

ukazující podle zvolených hledisek polohu, stav a vztahy přírodních socioekonomických a technických

objektů a jevů.

Mapové dílo: Tvoři mapové listy zpracované v jednotném měřítku a kartografickém zobrazení tak,

aby se beze zbytku pokryly celé zájmové území.

Mapový soubor: větší množství map, které znázorňují totéž území, ale liší se tématem nebo

zpracovávají totéž téma, ale v jiných územích.

24. Hlavní zásady pro kompozici mapy

• Stanovení měřítka

• Volba kartografického zobrazení

• Řešení zrcadla mapy

25. Základní a nadstavbové kompoziční prvky mapy

Základní:

• Název mapy

• Legenda

• Měřítko mapy

• Tiráž

• Mapové pole

Nadstavbové kompoziční prvky

• Směrovka

• Logo

• Reklamy

• Tabulky a grafy

• Diagramy a schémata

• Vedlejší mapy a výřezy

• Textová pole

26. Tematické mapy

Nejčastěji vytvářeným mapovým výstupem v GIS.

Slouží dvěma hlavním účelům:

• Jako zdroj informací

• Jako prostředek prezentace výsledků (geografického) výzkumu

Hranice mezi mapou tematickou, obecně geografickou mapou nemusí být ostrá

Podle koncepce lze tematické mapy dělit na analytické, syntetické, komplexní.

27. Legenda – zásady

Legenda pomáhá určit, co jednotlivé znaky v mapě vyjadřují. Co je zobrazeno v mapě, musí být

uvedeno i v legendě.

Legenda musí být srozumitelná nejenom autorovi mapy, ale i okruhu uživatelů, kterým je určena.

• Slouží k výkladu

• Barevných stupnic

• Použitých mapových znaků

• Ostatních kartografických vyjadřovacích prostředků.

• Musí být úplná

• Musí stejné označovat stejně

• Musí být sestavena v logicky uspořádaný systém

• Musí být v souladu s označováním na mapě.

28. Měřítko

Udává poměr mezi vzdáleností na mapě a vzdálenosti ve skutečnosti.

• Měřítko grafické

• Měřítko číselné

• Měřítko slovní

Textové měřítko říká čtenáři mapy kolik skutečných jednotek (metrů, km) je reprezentováno jednou

mapovou jednotkou. Dekadické dělení grafického měřítka, standardizovaný tvar číselného měřítka.

29. Tiráž

Obsahuje vždy: Jméno autora, resp. Vydavatele (křestní jméno psáno malými a příjmení velkými

písmeny), Místo a rok vydání (případně sestavení) mapy (v případě map s častou aktualizací je nutné

podrobné datum včetně času). Dále v tiráži může být kartografické zobrazení, náklad mapy,

redaktoři, číslo vydání, lektoři, copyright, podklady a další informace. Je-li tiráž velice obsáhlá, může

být rozdělena do více částí. Většinou se umisťuje doprava k dolnímu okraji mapy.

30. Směrovka v mapě

• Může mít různý tvar, popis světových stran se uvádí v jazyce, ve kterém je také legenda a

nadpis

• Nepoužívá se ve třech základních případech.

• Jde o grafické vyjádření orientace mapy ke světovým stranám. V případě, že pracujeme

s souřadnicovém systému S-JTSK je třeba severku otočit o 7° doprava, aby směřovala

skutečně na sever.

31. Nadpis mapy – Zásady

• Spolu s mapovým polem tvoří nejvýraznější prvek mapové kompozice

• Měl by obsahovat věcné, prostorové a časové určení. Může obsahovat podnázvy.

• Používá se velké tiskací bezpatkové písmo. V názvu se nepoužívá slovo Mapa.

32. Kartogram a kartodiagram

Kartogram: jednoduchá tematická mapa s dílčími územními celky, do kterých jsou plošným způsobem

znázorněny relativní hodnoty na rozdíl od kartodiagramu. Vyjadřuje barvou nebo šrafou intenzitu

jevu ve sledované oblasti. Rozdělujeme je na pravé (jev je vztažen k ploše území) a nepravé (nejsou

vztaženy k ploše, ale například k počtu obyvatel).

Kartodiagram: tematická mapa s dílčími územními celky, ve které jsou statistická data (absolutní

hodnoty) znázorněna graficky pomocí diagramů.

Charts – Pie-Bar / Column-Stacked: umožnuje zobrazit kvalitativní data pomocí grafů. Obvykle pro

jeden geoprvek zobrazujeme více údajů (např. počet obyvatel v různých letech, věkové složení

obyvatelstva).

33. Které síly ovlivňují tvar Země a co z toho plyne

Odstředivá síla, vznikající při rotaci Země, která klesá od maxima na rovníku do nuly na pólech,

způsobila nahromadění hmoty v oblasti rovníku a tím zploštění Země v oblasti pólů. Velikost

odstředivé síly je závislá na změně toz, tj. změny v rychlosti zemské rotace ovlivňují tvar Země. V

důsledku značné viskozity hmoty Země však změna jejího tvaru poněkud zaostává za změnami v

rychlosti rotace.

34. Geoid

• Nejvěrnější fyzikálně definovaný model Země.

• Nulová hladinová (ekvipotenciální) plocha, tj. souvislá plocha ortogonální k tížnicím země.

• Plocha stejné gravitace.

• Vzniká působením zemské přitažlivosti a odstředivé síly.

• Povrch geoidu osciluje oproti povrchu elipsoidu přibližně o 100 m z důvodu členitého reliéfu

a nerovnoměrného rozložení hmoty v zemské kůře.

35. Referenční plochy

Jednoduché plochy, které nám umožňují matematické zobrazení do roviny mapy

• Elipsoid

• Koule

• Rovina

36. Referenční elipsoid

• Zploštělý rotační elipsoid (sféroid), který se co nejlépe přimyká ke geoidu.

• Definován dvěma poloosami (hlavní a a vedlejší b), popřípadě excentricitou e nebo zploštěním i

e2= (a2-b2)/a2

i= (a-b)/b

37. Referenční koule

• Jednodušší plocha, tedy vhodnější pro matematické úlohy.

• Dána poloměrem R

• Pro přesné úlohy – Zobrazení elipsoidu na kouli

• Pro mapy velmi malých měřítek (méně přesné úlohy) – nahrazení elipsoidu koulí (zeměpisné

souřadnice na elipsoidu považujeme za platné také na kouli)

• U nás používaná koule:

• Gaussova koule (S-JTSK)

• R= 6380703,6105 m

38. Referenční rovina

• Pro okrouhlá území o průměru 20-30 km

• Zkreslení vodorovných délek a úhlů zanedbáváme.

• Pro potřeby výškopisu však zakřivení zemského povrchu zanedbávat nemůžeme.

• Hovoříme o plánu (ne o mapě)

39. Zeměpisné souřadnice

• Zeměpisná šířka ᶲ (U pro kouli)

Úhel, který svírá normála referenční plochy v uvažovaném bodě P s rovinou rovníku

Měříme od rovníku k pólům

• Na severní polokouli kladná

• Na jižní polokouli záporná

• Zeměpisná délka λ (V pro kouli)

Úhel, který svírá rovina určená zemskou osou SJ a uvažovaným bodem P s obdobnou rovinou,

zvolenou za základní (Greenwich).

• Měříme od zvolené základní roviny k východu, popřípadě k východu a k západu.

• Rovnoběžky – místa s konstantní zeměpisnou šířkou.

• Poledníky – rovnoběžka s nulovou zeměpisnou délkou.

• Rovník – rovnoběžka s nulovou zeměpisnou šířkou.

• Póly – místa s maximální kladnou popř. zápornou zeměpisnou šířkou tzv. singulární body

• Poledníky a rovnoběžky tvoří na referenční ploše zeměpisnou síť.

40. Kartografické zobrazení

• Vzájemné přiřazení polohy bodů na dvou různých referenčních plochách.

� Jednoznačně dáno zobrazovacími rovnicemi.

� Projekce – zobrazení, které lze realizovat geometricky.

� Při kartografickém zobrazení na plochy s různou křivostí vždy dochází ke zkreslení

• Délkové zkreslení – poměr délkového elementu v obrazce a originále.

• Plošné zkreslení – poměr sobě odpovídajících nekonečně malých obrazců v obraze a

originále.

• Úlohové zkreslení – rozdíl velikosti úhlu v obraze a originále.

Dělění:

1- Zkreslení:

• Konformní – nezkreslují se úhly, zato značná zkreslení ploch

• Ekvidistantní – nezkreslují se délky

• Ekvivalentní – nezkreslují se plochy, zato značná zkreslení úhlů.

• Kompenzační – hodnoty zkreslení mezi konformními a ekvivalentními, často ekvidistantní.

2- Zobrazovací plocha

� Zobrazení na kulovou plochu

� Jednoduchá zobrazení

o Kuželová

o Válcová

o Azimutální

� Nepravá zobrazení

3- Poloha zobrazovací plochy

• Zobrazení v poloze normální

• Zobrazení v poloze příčné

• Zobrazení v poloze obecné

Zobrazení používaná na území ČR

• Cassini – Soldnerovo

• Křovákovo (S-JSTK)

• Gauss- Krügerovo (S-42)

• UTM

41. S-JTSK

Dojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze

Křovákovo zobrazení je obecné konformní kuželové zobrazení, tj. zemský povrch je zobrazen na

kuželu, který je v tzv. obecné poloze.

Křovákovo zobrazení se používá jako závazné pro všechna státní mapová díla pod názvem souřadný

systém S-JTSK (systém jednotné trigonometrické sítě katastrální)

Zobrazení je konformní a ekvidistantní (zachovává délky) ve dvou kartografických rovnoběžkách.

Zobrazení se označuje jako dvojité. Tzn., že trigonometrické body se nejprve konformně zobrazí z Besselova elipsoidu na Gaussovu kouli. Pro území bývalé ČSR byla zvolena základní rovnoběžka 49°30´.

Dále se referenční koule konformně zobrazila na kužel v obecné poloze. Obecná poloha kužele byla zvolena z důvodu protáhlé polohy zobrazovaného území ve směru severozápad – jihovýchod.

42. WGS - 84

Systém WGS84 je geocentrickým referenční systémem (datum WGS84). Souřadnice bodu v tomto systému jsou vyjádřeny buď zeměpisnými souřadnicemi a elisoidickou výškou nebo trojrozměrnými kartézskými souřadnicemi. Při jeho zobrazení do roviny pomocí ekvidistantního válcového zobrazení je výsledek zatížen vysokým zkreslením směrem od rovníku. Proto je vhodnější systém WGS84, pro účely GIS aplikací, nahradit kartografickým zobrazením UTM nad elipsoidem WGS84. Toto zobrazení

je založeno na příčném valcovém konformním zobrazení (nezkresluje úhly) elipsoidu WGS84 do

roviny.

43. Besselův elipsoid a elipsoid WGS-84

Besselův

• a= 6377397,155 m, b=6356078,963m, e2= 0,0066743722, i=1:299,153

• Střední Evropa

• U nás pro civilní souřadnicový systém S-JTSK

WGS-84 World Geodecit Systém 1984

• a= 6378137,000 m, b=6356752,314M , e2= 0,0066743722, i=1:298,257

• Celosvětový systém, střed elipsoidu totožný s těžištěm Země

• Užívaný pro GPS

44. Databáze – Parcialita vztahu

Povinnost či volitelnost existence vztahu.

Povinný vztah: pro každou instanci z první tabulky musí existovat jedna nebo více instancí z druhé tabulky.

Možný vztah: pro každou z první tabulky může existovat jedna nebo více instancí z druhé tabulky.

45. Kardinalita vztahu (poměr vztahů dvou entit)

1 : 1 (jeden student, jeden předmět)

1 : N (jeden student, více předmětů)

M : N (zboží, zákazníci)

RELACE 1:1

Relace typu 1:1 znamená, že právě jednomu záznamu v jedné tabulce odpovídá právě jeden

záznam v tabulce druhé.

Jednotlivé záznamy v obou tabulkách pro pojených relací 1:1 jsou tak vlastně spojeny přímo.

Například schematicky znázorněné dvě tabulky vpravo jsou propojeny relací 1:1 pomocí

sloupce

Je ale fakt, že pokud je v databázi často použita relace 1:1, nebude databáze asi navržena

úplně

nejlépe. Údaje z obou tabulek propojených tímto typem relace lze vlastně umístit pouze do

tabulky

jedné v rámci jednoho záznamu. Aplikováno na našem schematickém příkladu, proč

propojovat dvě

tabulky, když by bylo možné údaje o bydlišti a věku vlastně připojit k osobě do první

tabulky?Relace 1:1 má význam zejména u velmi rozsáhlých tabulek s mnoha sloupci. V

takovém

případě slouží druhá propojená tabulka jako odlehčení první, zejména pokud se s hodnotami

ve druhé tabulce nepracuje příliš často.

Důležité:

U relace 1:1 by měl být u obou tabulek primární klíč nastaven na sloupec, kterým budou obě

tabulky propojeny!

RELACE 1:N

Jedná se o jednoznačně nejpoužívanější typ relace. Tato relace umožňuje, aby jednomu

záznamu v první tabulce odpovídalo více záznamů v tabulce druhé – proto analogie 1:N.

V praxi to tedy znamená, že v jedné tabulce se nachází určitý záznam a k němu se ve druhé

tabulce může nacházet jeden, více nebo také žádný záznam.

Na příkladu jsou v první tabulce jména pacientů a ve druhé pouze záznamy o jejich

návštěvách

u lékaře. Obě tabulky jsou propojeny pomocí sloupce ID (identifikačním číslem pacienta). Je

patrné, že pacient s číslem 2 již má za sebou dvě návštěvy, pacienti s číslem 1 a 3 zatím jen

jednu

návštěvu. To ovšem není podmínkou – nemusí mít žádnou. Analogie 1:N vztažená na tuto

tabulku

tedy spočívá v tom, že každý pacient je zde pouze jednou (jejich jména se neopakují – tj. 1),

ale každý může mít libovolný počet záznamů – návštěv, tj. N.

Důležité:

U relace 1:N by měl být primární klíč zvolen v tabulce, která bude tvořit relaci 1, na sloupec,

který bude propojen s druhou tabulkou (která tvoří N).

RELACE N:M

Relace N:M, někdy označovaná též N:N nebo M:N, je méně častým typem relace, ovšem

v určitých případech jediným, který může danou situaci řešit.

Relace N:M umožňuje, aby několika záznamům v první tabulce odpovídalo několik záznamů

v tabulce druhé. Na rozdíl od dvou předchozích typů relací je u relace typu N:M nezbytně

nutné

vytvořit tzv. spojovací tabulku. Jedná se o námi vytvořenou po mocnou tabulku, díky níž je

možné

relaci N:M uskutečnit. Zajímavé (a logické) také je, že Access na rozdíl od předchozích dvou

typů

relací nenabízí při vytváření relací relaci typu N:M. Dosáhneme jí pomocí použití dvou relací

1:N a pomocné tabulky.

Na schématu jsou tři tabulky. První se seznamem pacientů, druhá se seznamem návštěv

a s datem a číslem léku, který byl v rámci této návštěvy vydán, třetí tabulka obsahuje seznam

léků

a jejich popis a cenu. Tabulky jsou propojeny tak, že první tabulka je s druhou propojena

relací 1:N

pomocí sloupce ID. Druhá tabulka je s třetí propojena opět relací typu 1:N, a to pomocí

sloupce

Číslo léku.

Díky tomuto propojení, které zahrnuje dvakrát relaci typu 1 :N, vzniká z globálního pohledu

relace N:M. Co je tedy možné z takto propojených tří tabulek zjistit? Například jaké všechny

léky

(tj. jejich popis i cenu) dostal jeden pacient během všech svých návštěv nebo kteří pacienti

(tj. jejich

jména a adresy) dostali jeden konkrétní lék. V obou případech lze samozřejmě sledovat i

datum

každého případu. Jak je vidět, důležitou úlohu v tomto propojení hraje právě druhá,

propojovací

tabulka, která tvoří jakýsi most mezi seznamem pacientů a konkrétními léky.

46. Dekompozice vztahu

• Rozložení vztahu M:N libovolného počtu tabulek na vztah M:N mezi dvěma tabulkami

• Rozložení vztahu M:N na více vztahu M:N pomocí pomocných tabulek

• Rozložení vztahu M:N mezi dvěma tabulkami na dva vztahy N:1 s využitím pomocné tabulky

• Rozložení hodnot jednoho sloupce do nových sloupců téže tabulky

• Rozložení tabulky ve vztahu 1:N na primární klíč a zbytek při absenci cizího klíče

47. Databáze – ER diagram

ER Model je založen na chápání světa jako množiny základních objektů (entity)a vztahů (Relationships) mezi nimi. Popisuje data „v klidu“, neukazuje, jaké operace s daty budou probíhat. Někdy se označuje jako ERA- třetím základním prvkem modelu jsou atributy (Attributes).

Zobrazuje grafický vztahy mezi entitami v databázi.

48. Primární a sekundární data

Primární data: vznikají přímým měřením v terénu (geodetická, meteorologická měření, mapování v terénu).

Sekundární data: získávají se z materiál již dříve pořízených (mapy, statistické ročenky)

49. Jak mohou vzniknout rastrová data a) Přímo v digitální podobě – družicové snímky b) Skenováním z analogové podoby:

• Mapy

• Letecké snímky na fotografickém materiálu

50. Metoda identické body

Známé souřadnicke získáme pomocí existující vrstvy GIS (své nebo na mapových serverech), změříme pomocí GPS, totálky, teodolitu

51. Umístění rastru

a) Jednoduchá specifikace polohy (posun) b) Pouze pro případy, kdy není třeba korigovat geometrické zkreslení rastru c) Různé způsoby

• Dle libovolného bodu a vzdálenosti

• Dle (jednoho) identického bodu

52. Podobnostní transformace

Podobnostní (lineární konformní)

• Posunutí, otočení a stejná změna měřítka v obou směrech.

• Zachovává tvar objektu

• Minimálně dva páry identických bodů.

Je vhodná pro transformace mezi souřadnicovými systémy, které jsou navzájem posunuty, pootočeny a ve směrech obou souřadnicových os mají ve stejném poměru změněno měřítko.

53. Afinní transformace a polynomické transformace vyšších stupňů.

Na rozdíl od LKT nejsou jednotlivé souřadnice na sobě závislé, což je výhodné když není změna měřítka ve všech směrech stejná. Geometrický se tedy jedná o posun, rotaci a změnu měřítka každé souřadnicové osy původního souřadnicového systému. Koeficienty se opět vypočtu metodou

nejmenších čtverců. Minimálně jsou potřeba 3 dvojice identických bodů. Afinní transformace se např. používá při souřadnicovém připojení mapy při ruční digitalizaci.

Polynomické transformace: druhého a vyšších řádů se používají pro deformace mapového listu, které mají lokální charakter, případně při používají pouze řády 2 a 3, jelikož vyšší řády nepřinášejí podstatnější zvýšení přesnosti, spíše naopak.

U výběru dvojic identických bodů je také vhodné mít na paměti, že je nutné je vybírat co nejblíže okrajům transformovaného území, aby nebyly způsobeny nežádoucí deformace na okrajích a že je vhodné používat větší než minimální počet referenčních bodů, jelikož další přidané body zmenšují polohovou chybu.

54. Kolineární transformace

Mezi další používané transformační modely patří projektivní (kolineární), který transformuje jeden rovinný prostor do druhého. Podobně jako afinní je vhodná na data s menšími deformacemi. Minimální počet dvojic bodů jsou čtyři.

Nezachovávají se úhly. Měřítko se mění v obou směrech nezávislé. Příklad. Ze čtverce lichoběžník.

55. Transformace po částech a ortorektifikace.

Rubber sheeting – pokud jsou mapy nějak deformované, používá se metoda Rubber Sheeting, což je lineární transformace po částech (obvykle se oblast rozdělí pomocí triangulace na části a ty se pak jednotlivě transformují). Díky vlastnosti, že transformace objektů v jednom rohu neovlivňuje objekty jinde, je tato metoda velice často využívána při procesu napasování zdeformovaných mapových listů na sebe.

• Interpoluje po částech mezi identickými body

• Vhodnou volbou bodů lze zmírnit chybu způsobenou reliéfem

Ortorektifikace

• Přesnější a náročnější

• Kromě identických bodů využívá digitální model terénu a údaje o senzoru.

56. Přesnost georeference – RMSE

57. Zásady Vektorizace

Vektorizace je opakem rasterizace a je poněkud složitější (je nutné rekonstruovat jednotlivé

vektorové objekty z jejich spojité rastrové podoby).

Je třeba dbát na měřítko vektorizovaného podkladu.

Při vektorizaci jsou používány tři základní metody:

Ruční: vše dělá operátor. Jedná se o nejméně náročný způsob na hardware a software, ale nejdéle

trvající. Vhodný pro staré podklady nebo velice řídké podklady.

Poloautomatická: operátor zvolí počátek rastrové linie, systém se pokusí identifikovat rastrový

objekt, ukáže operátorovi směr, kterým se vektorizace bude ubírat, a při potvrzení ze strany

operátora, se vydá vektorizovat.

Automatická: při automatické vektorizaci probíhá převod rastr-vektor automatizovaně bez aktivní

účasti operátora.

58. Nejčastějí chyby při vektorizaci.

• Chyby s nepřesností analogových vstupních dat – deformace podkladové mapy, nevhodně

provedená kresba.

• Polohové chyby způsobené při digitalizaci – nedostatečně přesné georeferencování, nevhodné

měřítko vektorizace, subjektivita operátora.

• Nekompletnost prostorových dat – scházejí body, linie, polygony.

• Špatná vazba mezi prostorovými a atributovými daty

• Atributy jsou chybné nebo nejsou kompletní

• Topologické chyby

59. Vstup atributových dat

Z digitální podoby:

• Export a import existujících databázi

Z analogové podoby:

• Klávesnice

• Skenování s převodem na text (OCR), export-import

60. Metadata

• Data o datech

• Popisují data tak, aby bylo vše srozumitelné jejich uživatelům

• Forma různá (text, tabulka, html.)

• Základní údaje pro vrstvy GIS

Co vrstva představuje, přibližné umístění a rozsah dat, souřadný systém, referenční měřítko,

popis atributů – tabulky a vztahy mezi nimi, význam sloupců, význam zapisovaných kódů (popř.

omezení hodnot), autor dat, zpracovatel dat, vlastník dat, za jakých okolností mohou být data

poskytnuta dalším subjektům.

61. Jak vytvoříte topologický správnou polygonovou vrstvu s atributy na základě zákresu do papírové mapy?

62. Co je Arcgis online?

Arcgis Online je Gis v cloudu. Poskytuje nejrůznější služby GIS v prostředí internetu, ať už se jedná o úložné místo, publikaci mapových a geoprocessingových služeb, nebo třeba tvorbu interaktivních map a aplikací. Důraz je kladen na snadnost obsluhy a podporu efektivní spolupráce uživatelů. Arcgis je proto vhodnou cestou, jak vaše data a mapy zpřístupnit široké veřejnosti.

63. Topologické překrývání – principy

Vznikají nové polygony jako geometrická a atributová kombinace původních. Obecně dotazování dvou nebo více informačních vrstev se označuje jako topologické překrytí těchto vrstev. Z procesu topologického překrytí vznikají nové objekty (vrstvy), kterým jsou přiřazeny také atributy. Operace překryvu (overaly) vrstev sestává obecně z těchto kroků:

• Výpočet průsečíků

• Vytvoření uzlů a spojů

• Vytvoření topologie včetně nových objektů

• Odstranění malých polygonů

64. Intersect – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad.

Funkce Intersect slouží k získání průniku dvou datových vrstev. Vytvoří se nová vrstva, která obsahuje pouze překrývající se části vstupních vrstev. Nově vytvořené prvky nesou informaci (atributy a hodnoty) ze všech vstupujících vrstev.

Tento nástroj je vhodný, pokud chceme nalézt pouze části z celku, například tratě procházející lesem. Pokud bychom použili prostorový dotaz, budou výsledkem všechny tratě, které alespoň částečně procházejí lesem. Funkce Intersect ale umí vyhledat pouze úseky.

Příklad: linie vedení VVN, vrstva CHKO – pro jednotlivé trasy vedení umožní zjistit jakým CHKO prochází (v jaké délce).

65. Clip – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad.

Prostorová funkce Clip slouží k ořezání vstupní vrstvy pomocí ořezové vrstvy. Typ ořezové vrstvy

je závislý na vstupní vrstvě:

• Pokud je vstupní vrstva polygonová, ořezová vrstva musí být rovněž polygonová

• Pokud je vstupní vrstva liniová, ořezová vrstva může být buď liniová, nebo polygonová

• Pokud je vstupní vrstva bodová, ořezová vrstva může být buď bodová nebo liniová nebo

polygonová

Příklad: Vrstva vodních toků pro celou ČR, vrstva s výzkumnými lokalitami – umožní získat vodní toky jen v lokalitách.

66. Erase – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad.

Funkce Erase slouží k odečtení jedné vrstvy od druhé. Výsledkem je nová vrstva, která obsahuje jen prvky (části prvků) vstupní vrstvy, které se nepřekrývají s prvky vrstvy, která určuje rozsah vymazání.

Příklad použití: Vrstva lesů, vrstva plošných návrhů sjezdovek – aktualizace vrstvy lesů odstraněním míst se sjezdovkami.

67. Update – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad.

Update: vyjme tu část vstupní vrstvy, která bude aktualizovaná druhou vrstvou a místo ní vloží prvky z druhé vrstvy.

68. Merge a split – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad

Merge: Funkce Merge spojí více vrstev do jedné. Všechna vstupní data musí být stejného typu. Atributy ze všech vstupních vrstev jsou následně převzaty do nově vytvořené vrstvy.

Split: rozdělí vstupní vrstvu na části pomocí hranic definovaných polygony ve druhé vrstvě.

69. Buffer – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad

Pomocí funkce Buffer „obalová zóna“ lze vytvořit oblast okolo vybraného prvku (bod, linie, polygon) o určité vzdálenosti. Velmi často je tato funkce využívána ke vzdálenostním analýzám kombinovaným s topologickým překrytím.

Funkce má různá nastavení v závislosti na typu vstupních dat. Výsledkem operace je vždy polygonová vrstva.

70. Union – princip, jak vypadá výsledná vrstva a její atributy, vlastní příklad

Funkce Union slouží k vytvoření průniku dvou datových vrstev. Na rozdíl od funkce Intersect zachovává i nepřekrývající se části vrstev.

71. Spatial Join

Spatial Join - spojení tabulek ze dvou vrstev na základě jejich relativní lokalizace.

72. Prostorové dotazování

Dotazováním se vybírají údaje, které odpovídají specifickému kritériu nebo podmínce.

Dotazovací operace má obvykle tři hlavní komponenty:

1. Specifikace údajů, kterých se týká. 2. Formulace podmínek, kterým musí údaje vyhovovat. 3. Instrukci, co se má na vybraných údajích vykonat.

Dotaz (Query) má tedy obecně následující strukturu: vyber z údajů typu T takové, které vyhovují podmínce P a vykonej na nich operaci O.

Dotazy můžeme v GIS dále rozdělit na:

• Atributové - dotaz typu: "které geografické objekty (lokality) mají definovanou vlastnost".

Například: "Vyber všechna města v ČR, která mají více jak 10 000 obyvatel"

• Prostorové - dotaz typu: "co se nachází na tomto místě, co se nachází v této oblasti".

Například: "Vyber všechna města v ČR, která leží v Plzeňském kraji"

• Kombinované - dotaz typu: "které objekty splňují definovanou vlastnost a zároveň se nacházejí v nějaké oblasti

Například: "Vyber všechna města v ČR, která mají více jak 10 000 obyvatel a zároveň leží v Plzeňském kraji"

Prostorové dotazy

Prostorové dotazy jdou uskutečnit opět dvěma základními způsoby.

První je jednoduchý a spočívá v identifikaci geografického objektu na základě jeho souřadnic, a to buď ručně (zadáním souřadnic) nebo interaktivně (ukázáním na objekt myší).

Druhý způsob spočívá v prohledávání prostoru různých geometrických tvarů (obdélníky, kružnice, polygony, linie).

Rozdíly rastrové a vektorové reprezentace: U vektorů je vždy vybrán celý objekt, u rastrů je vybírána vždy konkrétní buňka či skupina buněk.

73. Výpočty v atributové tabulce – co lze, příklady použití

Hodnoty atributů můžeme ručně zapisovat nebo získat výpočtem. Výpočet může probíhat s využitím již existujících sloupců v tabulce (např. podíl z určitého sloupce, součet sloupců). Specifickým příkladem výpočtu je získání rozlohy, obvodu či délky geoprvků.

Další možností analýzy dat je sumarizace atributu za účelem zjištění statistických údajů tohoto atributu. Výsledkem může někdy být jedna hodnota pro celou tabulku (součet nebo průměr), jindy je výsledkem nová tabulka s více statistickými údaji pro každou kategorii a současně údajem o počtu prvků v kategorii. Například: máme tabulku s údaji o velikosti populace v jednotlivých krajích několika států, a chceme získat informace o jednotlivých státech. Používáme sumarizace dat, která vypočítá základní statistiky – počet, průměr, minimum, maximum.

74. Geoportál Cenia (příklad data)

CENIA, česká informační agentura životního prostředí, je provozovatelem a správcem mapových služeb Portálu veřejné správy (PVS) České republiky.

Zveřejňované mapy a tematické mapové vrstvy jsou celoplošné. Data jsou z různých zdrojů, ale primárně se využívají státní mapová díla, státem garantované a udržované registry, tematické sady a databáze.

Mapový server nabízí jednotlivé mapové úlohy, ty jsou rozděleny do kategorií podle jejich tematického zaměření a jejich počet se neustále zvyšuje. Každá úloha je doprovázena metadatovým popisem, Geografické informace - metadata, ve kterém uživatel nalezne bližší podrobnosti o datech použitých v mapových úlohách. Dále nabízí interaktivní 3D model, což je webová aplikace umožňující volný pohyb nad virtuálním povrchem České republiky. Model je tvořen výškovými daty a jeho povrch je texturován barevnými leteckými snímky pře vzorkovanými do nižšího prostorového rozlišení. 3D model obsahuje popis vybraných objektů, jako jsou větší města, vodní nádrže, pohoří, významné vrcholy, národní parky a chráněné krajinné oblasti.

75. Geodata poskytovaná AOPK ČR

Jedna se o prakticky totožné řešení, jako v případě České geologické společnosti (od stejné společnosti), jen poskytovaná data jsou zaměřena na životní prostředí a ekologie.

Z datových zdrojů mapových aplikací jsou vytvořeny úlohy, sdružené do skupin úloh: Obecné, ÚSES, mapování biotopů, NATURA 200, omezení výstavby. Náhrady za omezení hospodaření. Mezinárodně významné části přírody.

76. Geodata poskytovaná ČGS

Mapové výstupy z databáze Geofond, jedna se o geoprostorové informace týkající se důlní činnosti, průzkumných vrtů apod.

Z datových zdrojů mapových aplikací jsou vytvořený úlohy, sdružené do skupin úloh: Vrtná prozkoumanost, geochemická prozkoumanost, geofyzikální prozkoumanost 1:200 000, geofyzikální prozkoumanost 1:50 000, hydrogeologické prozkoumanost, regionální prozkoumanost, surovinový informační subsystém, sesuvy, vlivy důlní činnosti (poddolovaná území, hlavní důlní díla, deponie, haldy). Oznámená důlní díla a báňské mapy.

77. Geodata poskytovaná ÚHÚL

ÚHÚL (Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem) vede centrální databázi s informacemi o lesích ČR, lesním hospodářství a myslivosti.

Ústav pro hospodářskou úpravu lesa je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství České republiky. Jedním z předmětů jeho činnosti je vyhotovování a správa dat oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) včetně zajišťování jednotného typologického systému lesů v České republice. Oblastní plány rozvoje lesů obsahují souhrnné údaje o stavu lesů, potřebách plnění funkcí lesů jako veřejného zájmu a doporučení o způsobech hospodaření v ekosystémovém pojetí. Vycházejí z principu trvale udržitelného obhospodařování lesů. Vytvářejí předpoklady pro minimalizaci střetu mezi celospolečenskými zájmy a zájmy jednotlivých vlastníků lesů. Projekt obsahuje přehledovou mapu lesních oblastí, mapu typologickou, lesních vegetačních stupňů, cílového hospodářství, dopravní, dlouhodobých opatření ochrany lesů, územního systému.

Jde o tematické vrstvy v měřítkovém rozsahu 1 : 10 000 až 1 : 50 000 a jejich součinnost s daty ZABAGED se tedy přímo nabízí. Další oblast, ze které ÚHUL poskytuje data pomocí WMS služby jsou honitby na území České republiky.

78. Zabaged (co to je, měřítko, atributy, příklady použití) Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED) je digitální geografický model území

České republiky (ČR). ZABAGED je součástí informačního systému zeměměřictví a patří mezi

informační systémy veřejné správy. Je vedena v podobě bezešvé databáze pro celé území ČR, v

centralizovaném informačním systému spravovaném Zeměměřickým úřadem.

ZABAGED je využívána jako základní vrstva v geografických informačních systémech (GIS), zejména v

informačních systémech veřejné správy. Je také hlavním datovým zdrojem pro tvorbu základních map

ČR měřítek 1:10 000 až 1:100 000.

Polohopisná část ZABAGED obsahuje dvourozměrně vedené (2D) prostorové informace a popisné informace o sídlech, komunikacích, rozvodných sítích a produktovodech, vodstvu, územních jednotkách a chráněných územích, vegetaci a povrchu, terénním reliéfu. Její součástí jsou i vybrané údaje o geodetických bodech na území ČR. Výškopisná část ZABAGED obsahuje trojrozměrně vedené (3D) prvky terénního reliéfu a je reprezentovaná 3D souborem vrstevnic. Na základě potřeb uživatelů je obsah ZABAGED postupně rozšiřován.

79. ArcČR 500 (co to je, měřítko, atributy, příklady použití)

Digitální vektorová geografická databáze České republiky ArcČR 500 je vytvořena v podrobnosti měřítka 1 : 500 000. Jejím obsahem jsou přehledné geografické informace o České republice.

Topografická data

Instalační soubor ArcČR® 500 se skládá ze dvou souborových geodatabází a popisu dat ve formátu PDF. První geodatabáze s názvem ArcCR500_v32.gdb obsahuje následující topografické údaje:

• Bažiny a rašeliniště • Hranice • Lesy • Letiště • Národní parky a CHKO • Sídla • Silniční síť • Vodní plochy • Vodní toky • Vrstevnice • Výškové kóty • Železniční síť • Železniční stanice

Dále obsahuje rastrová data jako digitální model reliéfu a z něj odvozený stínovaný reliéf. (Zdrojem dat pro topografickou část databáze byla databáze DATA200.)

Databázi je možné využít mimo jiné pro:

• obchod a marketing jako podklad pro lokalizační úlohy, úlohy optimalizace sítě jednotek, tras rozvozu zboží apod.,

• cestovní ruch a propagaci jako bázi dat pro prezentaci rozmístění nabídek turistických služeb, zajímavostí, výletních cílů, poznávacích tras apod.,

• státní správu jako základní informační databázi pro analytické, syntetické a koncepční práce a pro prezentaci oborových a statistických dat,

• školství jako pomůcku pro výuku zeměpisu.

80. Corine Land Cover (co to je, měřítko, atributy, příklady použití)

CORINE Land Cover představuje unikátní databázi dat o využití území a jeho změnách v Evropě od r. 1990. Jedná se o projekt iniciovaný Evropskou komisí, který je zpracováván jednotlivými státy podle jednotné metodiky. Vytvořené mapy v měřítku 1 : 100 000 obsahují celkem 44 tříd typu území. Vytvořena bude vrstva krajinného pokryvu za rok 2012 spolu s vrstvou změn krajinného pokryvu mezi roky 2006 - 2012.

81. Vrstva mapování biotopů

vrstva mapování biotopů (VMB) = zobrazení aktuálního vegetačního pokryvu ČR. V měřítku 1 : 10 000 lze identifikovat jednotlivé segmenty dílčích přírodních biotopů s popisem, o jaký typ přírodního biotopu se jedná.

82. Příklady komerčních GIS software

• ESRI Software

• Leica- Geosystems

• ArcData

• Autodesk

• MapInfo

• MicroStation

• TopoL

• T-mapy

83. Příklady OpenSource a Free Gis sofware

Opensource geospatial foundation - Open geospatial consortium

Free Gis:

• GIS GRASS

• OpenJUMP

• QGIS

• GvSIG

• UDIG

• Map Window GIS

• ArcGis Explorer

• Map Server

84. HEIS, Dibavod

Digitální báze vodohospodářských dat (DIBAVOD) je pracovní označení návrhu katalogu typů objektů

jako tematické vodohospodářské nadstavby ZABAGED. Je to referenční geografická databáze

vytvořená primárně z odpovídajících vrstev ZABAGED a cílově určená pro tvorbu tematických

kartografických výstupů s vodohospodářskou tematikou a tematikou ochrany vod nad Základní

mapou ČR 1:10 000, resp. 1: 50 000, včetně Mapy záplavových území ČR 1:10 000, a dále pro

prostorové analýzy v prostředí geografických informačních systémů a zpracování reportingových dat

podle Rámcové směrnice 2000/60/ES v oblasti vodní politiky. Digitální báze vodohospodářských dat

(toky, povodí, hydrologická povodí, záplavové území a další) .

HEIS: Hydroekologický informační systém (HEIS VÚV) je centrálním informačním systémem VÚV

TGM, v.v.i., v oblasti vodního hospodářství a ochrany vod a informačním zdrojem pro řešitele ústavu

a uživatele z řad veřejné správy a odborné i laické veřejnosti. HEIS VÚV tvoří 3 základní subsystémy:

(1) databáze údajů a informací z oblasti vodního hospodářství a ochrany vod, (2) subsystém

"zpracování informací" zahrnující nástroje pro vyhodnocení primárních dat (modely množství a

jakosti vod, statistické nástroje, nástroje pro analýzy geografických informací) a (3) subsystém

"správa systému" sloužící potřebám systémového a databázového administrátora.

85. RUÍAN

Registr územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) je nedílnou součástí projektu základních

registrů veřejné správy. Registr územní identifikace, adres a nemovitostí slouží k evidenci údajů o

územních prvcích, údajů o územně evidenčních jednotkách, adresách, územní identifikaci a údajů o

účelových územních prvcích. Jednotlivé prvky jsou zobrazovány na mapách státního mapového díla a

digitálních mapách veřejné správy.

RÚIAN zprostředkovává i údaje o vlastnictví z informačního systému katastru nemovitostí. Jako jediný

registr vede také nereferenční údaje, kterými jsou tzv. „technickoekonomické atributy“ budov (počet

podlaží, výměra, připojení na plyn, kanalizaci, vodu, způsob vytápění)

86. INSPIRE

INSPIRE - INfrastructure for SPatial InfoRmation in Europe je iniciativou Evropské komise.

Stejnojmenná směrnice Evropské komise a Rady si klade za cíl vytvořit evropský legislativní rámec

potřebný k vybudování evropské infrastruktury prostorových informací. Stanovuje obecná pravidla

pro založení evropské infrastruktury prostorových dat zejména k podpoře environmentálních politik a

politik, které životní prostředí ovlivňují. Hlavním cílem INSPIRE je poskytnout větší množství kvalitních

a standardizovaných prostorových informací pro vytváření a uplatňování politik Společenství na všech

úrovních členských států.

Základní principy INSPIRE:

· data sbírána a vytvářena jednou a spravována na takové úrovni, kde se tomu tak děje

nejefektivněji

· možnost bezešvě kombinovat prostorová data z různých zdrojů a sdílet je mezi mnoha uživateli

a aplikacemi

· prostorová data vytvářena na jedné úrovni státní správy a sdílena jejími dalšími úrovněmi

· prostorová data dostupná za podmínek, které nebudou omezovat jejich rozsáhlé využití

· snadnější vyhledávání dostupných prostorových dat, vyhodnocení vhodnosti jejich využití pro

daný účel a zpřístupnění informace, za jakých podmínek je možné tato data využít.

87. SQL dotazy (co to je, typy operátorů, zásady tvorby).

Standard Query Language (SQL) je standardizovaný dotazovací jazyk pro práci s daty uloženými

v databázi. Jeho součástí je jak DDL tak i DML

DML (Data Manipulation Language) je jazyk pro manipulaci s datovými strukturami.

DDL (Data Definition Language) je jazyk pro definování datových struktur a způsob jejich přístupu

k nim.