Mojmír Zachariáš Příběh vojáka

Pohled na tyicetiletou slubu vojáka z povolání, od poruíka po generálporuíka,
od 50. let a po listopadovou revoluci v roce 1989 a krátce po ní
DOKOÁN
Mojmír Zachariáš Píbh vojáka
Pohled na tyicetiletou slubu vojáka z povolání, od poruíka po generál- poruíka, od 50. let a po listopadovou revoluci v roce 1989 a krátce po ní
Copyright © Mojmír Zachariáš, 2012
Všechna práva vyhrazena. ádná ást této publikace nesmí být rozmno- ována a rozšiována jakýmkoli zpsobem bez pedchozího písemného
svolení nakladatele.
Druhé vydání v eském jazyce (první elektronické) Odpovdný redaktor Marek Peenka
Obálka a sazba Miloš Jirsa (pdf) Konverze do elektronické verze Marek Peenka
Vydalo v roce 2012 nakladatelství Dokoán s. r. o., Holekova 9, Praha 5,
[email protected], http://www.dokoran.cz
(554. publikace, 83. elektronická, pdf) (555. publikace, 84. elektronická, epub) (556. publikace, 85. elektronická, mobi)
ISBN 978-80-7363-490-2 (pdf)
5
Obsah
Jak jsem se stal vojákem......................................................................................... 9 Rodina a dtství – Stední škola
Zaátky kariéry ............................................................................................................ 19 Vojenské uilišt – Jak jsem se stal lenem KS – Nkteré politické události – Bojový útvar – Odvelení na výstavbu Bruselského pavilonu do Prahy – Z moto- stelce tankistou – Struktura pluku – Kubánská krize – Bný ivot u pluku – Samovolné vzdálení vojína Záruby – Ukázka pi pekonávání Labe tankem pod vodou – Daleký pesun tankového pluku po silnicích, z ech a na Moravu
Od akademie pes pluk k akademii............................................................ 58 Studium na Vojenské akademii v Brn – Rok 1968 – Diplomová práce – tyi roky u tankových pluk ve funkcích náelníka štábu a velitele – Náelník štábu tankového pluku v áslavi – Velitel tankového pluku v Jindichov Hradci – Studium na Vojenské akademii generálního štábu v Moskv – Seznámení v Moskv – Pée o naše soukromí
Vojenská praxe na vyšších funkcích .......................................................... 89 Náelník štábu tankové divize v Táboe – Velitel motostelecké divize v Kromíi – Štábní nácvik –
Zacharias_tisk.indd 5Zacharias_tisk.indd 5 5.10.2012 16:02:305.10.2012 16:02:30
6
První setkání s pedstaviteli Spojeného velení – Mimoádná událost na štábu divize – Nkteré politické události – Cviení Štít-82 – Zástupce velitele 4. armády – Velitel 4. armády – Štábní nácvik s výjezdem – Stelby protiletadlového raketového pluku – Boj o garáe – Vztahy ve vyšších funkcích – Konfl ikt s náelníkem Hlavní politické správy a jeho zástupcem
Velitelství Západního vojenského okruhu ....................................... 135 Náelník štábu Západního vojenského okruhu – Jak KS „dohlíela“ na armádu? – Velitel Západního vojenského okruhu – Vyuití moderní techniky – Poslední setkání s maršálem Kulikovem – Listopad 1989 – Setkání s pedstaviteli Obanského fóra v Táboe – Jednání s Vojenskou obrodou v Táboe – Výzva k zásahu – Kolegium ministra obrany a zmny v armád – Odvolání z velitelské funkce
Poslední roky .............................................................................................................. 178 Moskva, štáb Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy – Obvinní – Návrat do Prahy – Institut strategických studií – Parlamentní vyšetovací komise
Listování minulostí naší armády ............................................................... 196 Operaní plánování pouití armády v minulosti – Mli jsme jaderné zbran? – Operaní plánování pouití armády v 80. letech – Konference u kulatého stolu ve Stockholmu – Bylo ohroeno Polsko v roce 1981 agresí Varšavské smlouvy – Byli jsme agresoi, nebo jsme se pipravovali k obran našeho území?
Doslov ....................................................................................................................................218 Píloha 1 – Chronologie vojenské kariéry .....................................................220 Píloha 2 – Základní struktura pozemních jednotek SLA k listopadu 1989 .............................................................................................................221
7
Pár vt úvodem
Text, který jsem napsal, není klasickou autobiografi í. Je píb- hem obyejného kluka z prmrné rodiny, který se vypracoval a „proslouil“ a do nejvyšších vojenských funkcí a po tyice- ti letech sluby odešel do zálohy jako generálporuík.
Stálo za tím dvacet let uení a studia na civilních a vojen- ských školách, praxe na nejrznjších funkcích v armád a také hodn nepíjemností ve slub i v rodinném ivot. Soukro- mý ivot jsem a na výjimky do knihy nepojal. Nebyl jedno- duchý, vydal by jist na samostatnou knihu, ale já se chtl pedevším soustedit na ivot vojenský – koneckonc ten ta- ké asi pípadného tenáe bude nejvíce zajímat.
Dovolím si upozornit tenáe, e text vychází jen z mých vzpomínek. Nepsal jsem si deník a nemám ani ádné doku- menty z té doby. Jak se dnes pesvduji, pam má své mezery a nkteré vci i jejich posloupnost se mi vybavují jen tko. Setkal jsem se v prbhu výkonu svých funkcí v armád se stovkami i tisíci nejrznjších funkcioná v armád i v civi- lu a rovn si je všechny nepamatuji jménem. Omlouvám se za pípadné nesrovnalosti, ke kterým mohlo dojít.
9
Rodina a dtství
Na svt jsem pišel v Hradci Králové v únoru 1939, pou- hý msíc ped okupací naší republiky fašistickým Nmeckem. Narodil jsem se do rodiny úedník Nemocenské pojišovny. Neml jsem tedy dlnický pvod, co bylo po únoru 1948 pedpokladem úspšné kariéry. Oba moji rodie byli absol- venty obchodní akademie a pracovali v hradecké Nemocenské pojišovn, která v té dob sídlila na Ulrichov námstí. Zde se také seznámili. Bydleli jsme ve Vkoších, pouhé dva kilo- metry od centra msta a stejn tak od letišt, v domku, který postavili prarodie z matiny strany v 30. letech na hypoté- ku. Na domku bylo vidt, e byl postaven ped válkou a se skromnými náklady. Poznalo se to nejen na první pohled, ale zvlášt vdy, kdy stoupla voda v Labi, vzdáleném vzdušnou arou asi kilometr. V ten okamik zaala stoupat voda i v na- šem sklep a nkdy jí tam bylo i více ne pl metru. Nedo- staten provedená izolace se nám kadoron pravideln mstila.
Babika zemela pár týdn ped mým narozením a dda cestoval po rzných štacích v echách. Byl vyuený záme- ník, a tak hledal pracovišt, kde by se uplatnil. Našel si vdycky místo údrbáe v nejrznjších hotelích i horských cha- tách a tam pracoval tak dlouho, dokud ho to bavilo. Kdy se mu zdálo, e je ji píliš dlouho na jednom míst, odešel ji-
10
nam. Dlal to ji ped 1. svtovou válkou a njak mu to zstalo v krvi. Proto se také moje matka narodila ve Vídni v roce 1911, kde v té dob s babikou ili. Po mém narození se u nás vdy jednou za as na pár dní objevil a potom stejn náhle jak pišel, zase odešel – a opt jsme o nm msíce nevdli. B- hem tch nkolika setkání jsem se také od nho dozvdl, e v 1. svtové válce bojoval za Rakousko-Uhersko a skonil jako legioná na Sibii, odkud se pes Vladivostok vrátil dom.
S hypotékou si starosti nedlal, a tak splácení dluh zstalo na mých rodiích a pronásledovalo nás a do konce 50. let. Posledním jeho pracovištm byla Luní bouda v Krkonoších, kde také dlal údrbáe, a tam jsem se s ním také setkal na- posledy.
Mj otec pocházel z velmi chudé vesnické rodiny z Opatovic nad Labem. Mli malou chaloupku na okraji vesnice, ve které byly dv místnosti, na dvoe byla stodola, chlívek a „kadibud- ka“ u hnoje. Jeho matka, moje druhá babika, chovala slepice, husy, králíky a zpravidla i dv kozy, které jsem také nkolikrát pásl na obecním palouku. Babika se ivila jako píleitostná zemdlská nádenice. Ddu z otcovy strany jsem nikdy nevi- dl, ani o nm nikdy neslyšel – doma se o nm nikdy nemlu- vilo. Zdá se jako zázrak, e mj otec, který vyrostl v takových pomrech, mohl vystudovat obchodní akademii.
Moje první vzpomínky z dtství jsou spojeny se spoustou lidí, kteí jsou v naší kuchyni a zkouší divadlo. Ve Vkoších byl velmi aktivní divadelní spolek a dost ochotník, kteí za okupace pipravovali, zkoušeli a hráli divadelní hry a zpvo- hry eských klasik. Ješt dlouho po válce jsme doma mli ba- revné plakáty, které formou leták vydával divadelní spolek a informoval tak místní obyvatele, kdy a co bude v hospod- ském sále uvádt a v jakém „hereckém“ obsazení. Nechybli tam nikdy ani moji oba rodie.
11
V pamti mi zstalo i noní bombardování chemických továren v Pardubicích ke konci války a to, jak nás s bratrem rodie vzbudili a vyvedli na zahradu. Asi nás to mlo nja- kým zpsobem ochránit ped pípadným zásahem bombou. Dnes vím, e to byla pehnaná opatrnost, nebezpeí nehro- zilo, vdy cíl náletu byl vzdálen více ne 20 kilometr. Pes tuto vzdálenost byly velmi dobe slyšet výbuchy leteckých bomb.
V pti letech jsem se stal tém „odbojáem“. Ve Vkoších byli za války nmetí vojáci a jednou proletla po vsi zprá- va, e pivedli ruské zajatce a zaveli je do stodoly nedaleko návsi. My, odvání ptiletí a šestiletí kluci, jsme se rozhodli, e to musíme prozkoumat. Vyrazili jsme k návsi a ped vra- ty jedné stodoly uvidli chodit nmeckého vojáka s puškou. Kdy jsme se piblíili ke stodole, nevnoval nám ádnou po- zornost, a tak jsme si troufl i jít dál. Zajatci nás spatili škvíra- mi ve vratech a prosili jasnými gesty o cigarety. Vyrazili jsme do vsi a sesbírali všechny nedopalky, které jsme mohli nalézt. Potom jsme se rychle vrátili ke stodole. Nmecký voják tam stále chodil, ale stále si nás nevšímal. Podali jsme nedopalky zajatcm a uhánli se dom pochlubit, jaký hrdinský in jsme práv vykonali. Bez výjimky jsme dostali výprask, proto- e to bylo mnohem nebezpenjší, ne jsme tehdy jako dti dokázali posoudit.
Do konce války se moji rodie rozvedli a v lét 1945 si matka našla nového pítele z ochotnického spolku. Asi se znali ji dávno, ale na to, abych tehdy mohl pochopit, pro se rodi- e rozešli, jsem byl píliš malý. S otcem jsme se ale dále vídali, zstal v Hradci a do své smrti v roce 1975.
Domek jsme pronajali a odsthovali se do severovýchodní- ho výbku hradeckého kraje na samotnou hranici s Polskem. Nové bydlišt jsme mli v Králíkách, nedaleko Suchého Vrchu
12
a Králického Snníku. Náš budoucí otím, profesí elektri- ká, tam získal práci a sluební byt v rozvodn za mstem. V Králíkách jsem také v záí roku 1945 zaal chodit do ško- ly. Za njakou dobu se matka vdala a zaala pracovat jako úednice na obecním úad a pozdji na místním národním výboru.
Proil jsem tu pkných pt let dtství s kamarády, ve skau- tu a hlavn v nádherné pírod. Zima byla vdycky opravdo- vá – se spoustou snhu na lyování a sákování. Ráno, kdy jsme šli do školy, prošlapával otím i metrové závje snhu, za ním jsme se brodili snhem my – mj starší bratr, já a zá- stup uzavírala matka. Asi 800 metr jsme se museli doslova prodírat snhovou záplavou, která mi sahala a po pás, ne jsme se dostali k prvním domm, kde ji byla cesta prošláp- nutá. Dále ve mst pak ji byly ve snhu proházené uliky, nkdy i dva metry hluboko ve snhu. Tak to bylo skoro kadou zimu. Auta v té dob nejezdila vbec a rozvoz zboí a ma- teriálu zabezpeovaly san taené komi. Vtšina dtí a také my s bratrem jsme velmi asto jezdili do školy na lyích, protoe to bylo lehí a rychlejší ne se brodit snhem. I škola na to byla pipravená a v šatnách bylo vyhrazené místo pro lye a sáky.
Hned vedle našeho domu tekl z kopce potek a asi 200 metr výše na nm byla líhe pstruh. Zalesnný kopec nava- zoval na „Horu matky Boí“ s klášterem, který ml chodby do tverce a v nich nádherné obrazy, které jsme obdivovali. Z msta vedla nahoru ke klášteru lipová alej s kíovou cestou a kaplikami. V zim pak byla alej sákaskou a lyaskou drá- hou, ale jen pro velmi zdatné sportovce. Okolí celé hory bylo ideálním lyaským a sákaským pírodním areálem, z kte- rého jsme na lyích dojeli a dom do dvora. Bruslit jsme chodili na zamrzlý rybník na druhé stran msta a tam jsme také
13
zaínali se svým hokejovým umním na „šlaj ách“. Nepama- tuji se, e by za tch celých pt let, co jsme tam bydleli, nebyl v zim sníh nebo led. Tak jsem se také sám nauil lyovat a bruslit.
V lét bylo krásn a chodil jsem se skauty do pírody, celá rodina chodila na procházky a v sezón jsem vyráel do lesa na houby. Na nedaleký Suchý vrch jsme nkolikrát uskute- nili celodenní výlet. Cesta tam trvala pšky skoro ti hodiny a po odpoinku a pozorování nádherného okolí z rozhledny jsme se opt vydali pšky dom.
Asi 200 metr od našeho domu bylo i koupališt a hned vedle nj fotbalové hišt. Pro dtské radovánky to bylo ideální prostedí. Rostl jsem tak obklopen pírodou, která doslova nabádala ke svému vyuití.
V roce 1950 byl otím peloen do Jablonného nad Orli- cí, a tak jsme vymnili byt v rozvodn za byt v malé vodní elektrárn. Bylo to na ece Orlici, která v té dob byla istá a plná pstruh, rak a menek. Pod jezem i v náhonu bylo pkné koupání a za domem zaínal les. Do lesa jsem chodil pozorovat lesní zv a nebylo výjimkou, e se mi podailo za- hlédnout lišku nebo srnku. V lét tam rostla spousta hub, chodil jsem i na maliny a borvky.
Kolem elektrárny vedla také místní komunikace, na které jsem v nesteených a pro m bezpených chvílích ji ve dva- nácti letech prohánl otcovu Jawu 250 neboli Péráka. To mlo skonit, kdy na m alovali zamstnanci podniku Tesla, který stál za ekou. Vidli m jezdit a nevím, pro jim to vadilo, ale zpsobili mi problémy. Dostal jsem výprask a otím se rozho- dl schovat klíek od zapalování. Ani to m nezastavilo. Vdl jsem, e se dá zapalování zapnout šroubovákem, a tak jsme s o rok mladším kamarádem prohánli motorku dál.
14
Stední škola
V Jablonném jsem také ukonil základní školu se samými jednikami a v záí 1953 nastoupil do gymnázia v Králíkách, ze kterých jsme se ped 3 roky odsthovali. Pestoe jsem jako kluk uvaoval o tom, e bych chtl být horníkem nebo kuchaem, na doporuení tídního uitele jsem nakonec šel na gymnázium. Nebylo to lehké, protoe práv probíhala jed- na z mnohých reforem ve školství a do gymnázia nastupovali souasn áci z osmých a devátých tíd. Já byl osmák, ale výu- ka na gymnáziu navazovala na devátou tídu. My mladší jsme z pírodovdných pedmt (matematika, fyzika, chemie) niemu nerozumli a museli jsme chodit na douování. Bylo to dost nároné a profesory to moc nezajímalo.
Znamenalo to také, e jsem musel zmnit reim, denn vstávat v pl šesté a dojídt 20 kilometr osobním vlakem s pesedáním v Dolní Lipce. To pedstavovalo jeden a pl hodiny do školy a toté odpoledne dom.
V roce 1955 byl otec opt peloen, tentokrát do Hradce Králové. Tak jsme se po 10 letech vrátili tam, odkud jsme pi- šli. Protoe se rodie sthovali ji v dubnu, dokonil jsem 10. tídu gymnázia v internátu v Králíkách.
Poslední rok stední školy jsem absolvoval na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové. Ani zde to nebylo to nic lehké- ho. Ve svém rodném mst jsem neml kamarády, a navíc mi zdejší profesoi dali patin znát, e jsem ze „Zapadlé Lhoty“. Jako by se domluvili, tém všichni se snaili doká- zat, e jsem pišel z venkova a e v Králíkách byli asi všichni k niemu, nic tam nikoho nenauili, a proto také já asi nic neumím. Hned v prvních dnech jsem byl nkolikrát za den vyvoláván a pezkušován. Bylo to deprimující a nejhorší byl fyziká, který m jinak ne ptkou neklasifi koval. Nezbylo mi
15
nic jiného, ne jim dokázat, e nejsem úplný ignorant. Uil jsem se a za pár týdn m nechali na pokoji. Abych se „odm- nil“ fyzikái, který m pronásledoval nejvíc ze všech, vybral jsem si fyziku za maturitní pedmt. Doslova ho to šokovalo, a tak m upozoroval, e to nemohu zvládnout. Pesto jsem své rozhodnutí nezmnil.
Popravd eeno, nebyl jsem „nadšený student“, více ne uení m bavil sport. V zim hokej a lye, v lét pak fotbal, a to se také projevilo na mém vysvdení. I tak se dnes divím, e jsem s minimální studijní morálkou absolvoval studium s trojkami.
Celý poslední rok jsem zvaoval, co bych chtl dlat po skonení gymnázia. Pvodní dtské pedstavy vzaly bhem stední školy za své, ale vyhranný zájem jsem neml. Na jae 1956 jsem si tak podal jsem pihlášku na Vysokou školu tex- tilní v Liberci, ješt na jednu školu – a rovn k Plavb labsko- -oderské.
Finanní situace v naší rodin však byla dost sloitá. Hy- potéka na domek ješt nebyla splacena a starší bratr se uil v Kutné Hoe na stední elektrotechnické škole. Byl ubytován v internátu, a rodie ho tak museli podporovat. Vdl jsem, e na moje studium asi nebudeme mít dost prostedk.
Zapracovala však náhoda. V zim se ve škole objevil nábo- rový dstojník okresní vojenské správy, který pišel do gym- názia lákat vhodné kandidáty do armády a nabízel monosti absolvování vojenského uilišt. Podle dnešní terminologie šlo o vyšší odbornou školu, uchazei museli mít maturitu a absolvovali pijímací zkoušky z matematiky, eštiny, ruštiny a tlesné výchovy.
Náklady na toto studium, ubytování a stravu nebyly ád- né. Jako poslucha uilišt jsem ml naopak obdret msíní sluné ve výši 215 Ks. Po tech letech bych se jako absol-
16
vent uilišt ml stát poruíkem, který má plat a zajištnou budoucnost. Rozhodující mla být odvaha jít ji v 17 letech na vojnu, odpovídající fyzická kondice, dobrý zdravotní stav a zvládnutí pijímací zkoušky.
Pihlásil jsem se do Pchotního vojenského uilišt v Lipní- ku nad Bevou, kam jsem byl také pozván na pijímací zkouš- ky. Nejdíve jsem však musel absolvovat zdravotní prohlídku snad ve všech oddleních nemocnice v Hradci Králové. Do- padla dobe a závr znl, e jsem schopen nástupu na vojenskou slubu. Po nkolika týdnech jsem byl písemn vyrozu- mn, e jsem i zkoušky úspšn zvládl, a tak jsem se ji v klidu mohl pipravovat na maturitu. Pestoe se blíila závratným tempem, nezabránila mi píprava na ni i v jiných aktivitách.
Ml jsem rád pírodu, vnoval jsem se bným sportm, jako byla kopaná, hokej, jezdil jsem také hodn na kole. Po- kud bylo píznivé poasí, objídl jsem tém kadou nedli okolí Hradce Králové a denní trasy 50–100 kilometr jsem zvládal bez problém. Navíc jsem byl pemluven spoluákem a spolen jsme absolvovali parašutistický výcvik ve Svazar- mu. Absolvovali jsme teorii, pozemní výcvik a také balení pa- dák.
První seskoky byly naplánovány v souladu se „zákonem schválnosti“ na kvten – na dobu, kdy jsem ml i maturovat. Ve svatém týdnu, jsem se tak krom pípravy na maturitu v- noval balení padák na letišti v Hradci Králové a pod odbor- ným vedením zaslouilého mistra sportu Zdeka Kaplana jsem ješt ped maturitou absolvoval své první ti seskoky. Byl to úasný a nezapomenutelný záitek. Navlékli jsme si padákový postroj s hlavním padákem, pipevnili záloní pa- dák a neohraban se vydali k dvoumotorovému trofejnímu le- tounu Siebel, který nás vynesl do osmisetmetrové výše nad letišt. Sedli jsme za kabinou na lavicích podél trupu, z ka-
17
dé strany ti. Za námi byla u otevených dveí napí další la- vice, ze které jsme se mli potom vrhnout do prostoru pod letoun. Poprvé v ivot jsem letl v letadle a neml jsem s ním pistát, ale vyskoit z nho.
Kdy jsme se piblíili k letišti, dva jsme se pesunuli na la- vici, která konila u otevených dveí letícího letadla. Za nimi zela prázdnota a vál prudký vichr. Instruktor Kaplan nám za- pojil výtané lano od našich padák na kotvu v letadle a po- kynem hlavy nás vyzval, abychom se pipravili k seskoku. Znamenalo to pisunout se k zejícímu otvoru, uchopit ruka- ma ze stran vnjší strany trupu a na postrení do ramene se pitáhnout a vyklopit se do voucí prázdnoty. Tam u se vše odehrálo velmi rychle. Proud vzduchu m uchopil a mrštil se mnou pod letadlo. Pedchozí ev se zmnil v naprosté ticho
Po prvních seskocích ve Svazarmu.
18
a vytaený padák m prudkým nárazem narovnal do správ- né polohy. Podíval jsem se nahoru a uvidl otevený padák nad sebou. Zem se ze zaátku nepibliovala, take jsem se zorientoval a vyzkoušel ízení padáku, abych se co nejvíce piblíil k místu, kde bylo na letišti vyznaeno kíem mís- to pistání. Kdy jsem se snesl asi do výšky 100 metr, bylo vidt, jak rychle klesám a musel jsem se pipravit na dopad a setkání se zemí. Parakotoul jsme nacviovali z mstk, ale klesání s dopednou rychlostí bylo zcela nco jiného. Setkání se zemí bylo pomrn tvrdé, a tak jsem ho neustál. Doslova to se mnou praštilo o zem. Euforie z prvního seskoku však vynahradila nepovedené pistání. Sbalil jsem padák a šel se hned pipravit na další seskok.
Tak jsem absolvoval bez problém a s velkým nadšením své první ti seskoky v rámci „pípravy na maturitu“. Teprve zbývající as jsem vnoval uení. Pestoe jsem se moc ne- uil, podailo se mi zvládnout i maturitu vetn fyziky. Kro- m profesor jsem pekvapil i sebe a neml si, e mohu zvlád- nout více, ne jsem si do té doby uml pedstavit. Ze školních povinností mi zbyla pouze úast na maturitním plese. A to nebylo nic nepíjemného.
Léto jsem strávil brigádou na stavb kravína v místním JZD. Na ti msíce se ze m stal kopá a pomocný dlník na stavb. Za vydlané peníze jsem si koupil gramofon a tran- zistorové rádio Tesla, které se objevilo na trhu jako novinka a po kterém jsem touil.
Mj civilní ivot skonil.
19
Zaátky kariéry
Vojenské uilišt
V srpnu 1956 mi pišel z okresní vojenské správy povolá- vací rozkaz a ádanka na úvrovou pepravu, za kterou jsem ml dostat na nádraí jízdenku do Lipníku nad Bevou. V záí jsem pak odjel do své budoucí posádky, kde v té dob bylo Pchotní uilišt. Jako sedmnáctiletý odvedenec jsem tak za- hájil svou tyicetiletou slubu v armád.
Kdy jsme na nádraí v Lipníku nad Bevou vystoupili z rych- líku, byli jsme ji oekáváni. Vojáci vedení dstojníkem z ui- lišt nás odvedli k pipraveným autm a za dvacet minut se ji otevela brána kasáren. Ostatní šlo ráz na ráz. Kontrola podle seznam, svlékání, stíhání, zabalení našich civilních oblek, koupání a „fasování“. Dostali jsme do stanového dílce hroma- du výstrojních souástek a byli jsme odvedeni do svých rajo- n. Tam jsme se uili všechno skládat do „komínk“ a uloili vše, co jsme nemli na sob, do noního stolku a skíky.
Byla to prudká zmna. Od klidného domácího ivota, kde jsem ml na vše dost asu a mohl si relativn sám rozhodo- vat, co a kdy budu dlat, bez zjevné a neustálé kontroly, jsem se dostal do prudkého kolotoe nástup, píprav na „nco“, stálých kontrol, povel, poklus, rovnání a uklízení, od bu- díku do veerky.
Po budíku v 6 hodin následovala za 10 minut rozcvika v ústroji „do pl tla“, tedy jen v kalhotách a „pllitrákách“,
20
a to ji byly ranní záijové teploty kolem nuly, nebo dokonce i pod ní. Po rozcvice chvilka na osobní hygienu a úklid osob- ních vcí a lek, za pár minut nástup na snídani, po snídani ranní prohlídka istoty a upravenosti a hned poté byl zahá- jen výcvik. Ptkrát po padesáti minutách s desetiminutovými pestávkami, pak rychle umýt, vyistit boty a nástup na obd, zase kontrola vzhledu a odchod na obd.
Po obd odpolední zamstnání, potom ištní výstroje, zbraní a materiálu, který byl k výcviku pouíván, další kontrola pi nástupu na veei. Po veei chvilka osobního volna, úklid, píprava na veerní kontrolu, co znamenalo opt povinnost obléci uniformu a „pllitráky“ a nastoupit ven na ve- erní kontrolu pot a vzhledu. Po tom jsme pochodovali po nádvoí a stídali poadový krok se zpvem. Následoval pesun do ubytovacích rajon, ištní bot, ukládání výstroje, osobní hygiena a píprava na veerku, která byla ve 22 hodin. V ten okamik jsme museli všichni leet ve svých postelích a velitel svtnice nás kontroloval. Tak to šlo den za dnem celý pijíma a potom ješt celé ti roky.
Do uilišt nás nastoupilo asi 90. Vtšina z gymnázií a sted- ních škol s maturitou. Jen malá ást nových poslucha ui- lišt pišla z Vojenského gymnázia Jana iky a nkteí i po prvním roce vojenské základní sluby. Byli jsme rozdleni do drustev, et a rot. Velitelé drustev byli ureni z tch poslucha, kteí ji mli rok vojny za sebou.
Po seznámení s tím, co nás eká, byl zahájen intenzivní zá- kladní výcvik. Teprve po msíci a ukonení pijímae jsme se pesthovali do svých rajon a zahájili výcvik podle progra- m jako posluchai 1. roníku Pchotního uilišt. Absolvo- vali jsme tím zárove základní vojenskou slubu a pipravovali se na své budoucí povolání.
21
Od budíku do veerky jsme se nezastavili a postupn zvládali všechny druhy bojové pípravy. Zamstnání na ueb- nách se stídala s praktickým výcvikem na cviištích a stel- nicích. Dostali jsme zabrat pi tlesné píprav v tlocvin, na pekákové dráze i pi zrychlených pesunech, co byl stídavý bh s rychlou chzí na 10 kilometr. Fyzická pipra- venost po prvním roce se nám tak výrazn zlepšila. V uby- tovacím rajonu jsme mli na chodbách zabudované hrazdy, abychom i ve svém volnu mohli trénovat výmyk pedem, kte- rý byl jedním z hlavních cvik pi zkoušce z tlesné pípravy.
Ve stelecké píprav jsme krom teorie stelby a nauky o jednotlivých zbraních postupn ze všech zbraní také stíleli. Kdy pišla do výzbroje samonabíjecí puška vzor 52, pedvedl celému uilišti práv náš velitel ety, nadporuík Ková, jaká je to perfektní zbra a jak ji také umí ovládat. Na ter vzdá- lený 100 metr vystelil za jednu minutu 37 míených ran. Všemi zasáhl, a to musel ješt tikrát mnit zásobník, který byl na deset náboj. Bylo to stelecké mistrovství, které zap- sobilo na všechny pítomné.
Znali jsme všechny druhy pchotních zbraní od pistole a pušky, pes samopaly, lehký a tký kulomet, pancéovku, tarasnici, minomet, bezzákluzový a protitankový kanon, proti- letadlové dvojkanony a houfnici. Kadý z nás ml pidleno nkolik zbraní, o které se musel starat, ošetovat je a istit. Pi sobotních prohlídkách jsme je museli vyištné pedklá- dat rozebrané ke kontrole. Já sám jsem ml pidlenou pisto- li, samopal, pušku a tarasnici.
Po pl roce v uilišti jsem se stal správcem zbrojního skladu a zodpovídal za všechny zbran v nm uloené a také za všechny výcvikové pomcky. Po výcviku a stelbách jsem je pebíral do skladu od ostatních poslucha a kontroloval je-
22
jich istotu a stav. Krom toho jsem musel mít ve vzorném poádku a istot celý sklad i s jeho zaízením.
V technické píprav jsme se nauili a zvládli konstrukci a ošetování automobilní techniky, prošli idiským výcvikem v terénu i na silnici. Po dkladné teoretické i praktické pí- prav jsme zahájili jízdy na idiském cviišti. Uili jsme se jezdit na motorkách Jawa, v osobních automobilech Gaz, ná- kladních tatrách 805 a 128 a také v nov zavádných náklad- ních automobilech Praga V3S. Kdy jsme to zvládli na cviišti a v terénu, vyrazili jsme na silnice.
Po ukonení výcviku, a to bylo a ve tetím roníku ui- lišt, jsme absolvovali zkoušky z teorie, ošetování a praxe a stali se driteli idiského oprávnní na motocykl, osobní a nákladní auto.
O pestávce pi taktickém výcviku v roce 1957.
23
Zima 1957 – lyaský výcvik v Jeseníkách.
I v ostatních druzích bojové pípravy jsme se uili nejen teorii, ale museli jsme také projít všestranným praktickým vý- cvikem. Napíklad v enijní píprav musel kadý sám polní lopatkou vybudovat všechny typy okop pro jednotlivce, a to ve správném rozmru i ve stanovené asové norm. Umli jsme sestrojit a vybudovat rzné typy výbušných i nevýbuš- ných zátaras a umli je také najít a deaktivovat nebo niit.
Základní ády jsme znali nazpam, jednotlivé druhy bo- jové pípravy výcviku jednotlivce, ety, roty a praporu jsme za ti roky uilišt ovládali bez problém. Umli jsme uit a vychovávat své vojáky ve všech podmínkách ivota v kasár- nách i ve výcvikových prostorech a na cvieních. Znali jsme základy pedagogiky a psychologie a mli i vysvdení, které nás opravovalo vykonávat povolání vychovatele.
24
Organizace zamstnání a praktického výcviku byla pravi- delnou náplní naší pípravy v uilišti. Pi jednotlivých za- mstnáních jsme byli zaazováni do velitelských funkcí a uili se velet. Na závr prvního i druhého roníku jsme byli na m- síní praxi u útvar, kde jsme byli zaazeni do funkcí velitel et. Dá se íci, e perfektní píprava v uilišti nás dokonale vyzbrojila do ivota u jednotek.
Krom toho všeho jsme chodili do dozorí a strání sluby a prakticky zvládli jak výkonnou, tak i jejich velitelskou ást. Prakticky jsme poznali, co je to sluba v kuchyni, u roty nebo výkon strání sluby. Ve strái jsme byli urováni do funkce velitele stráe, závodího a bn jako strání na jednotlivá strání stanovišt. Po teoretické, odborné i velitelské stránce nás u vojsk nemohlo nic pekvapit nebo pivést do problém.
Po absolvování prvního roku uilišt m vybral velitel ety na funkci svého zástupce a stal jsem se tak „pomocníkem velitele ety“. Vzhledem k tomu, e i v mé et bylo nkolik ab- solvent vojenského gymnázia nebo tch, kteí pišli po roce vojenské základní sluby, svdilo to o mém dosavadním vý- borném zvládnutí prvního roku. Byla to práce navíc, protoe jsem v dob nepítomnosti zastupoval velitele ety, zodpoví- dal za poádek, káze, organizoval nástupy, úklid, odvádl etu na jednotlivá zamstnání a provádl veškerou kontrolní innost. Jako pomocník velitele ety jsem se musel pestho- vat a spolen ješt se temi dalšími kolegy a staršinou roty jsme byli ubytováni v malé místnosti na konci chodby. Všichni jsme byli do tchto funkcí zaazeni jako posluchai stejného roníku. Jen dva mli za sebou vojenské gymnázium a práv staršina byl jeden z nich. Ostatní posluchai naší roty bydleli ve velkých místnostech, kde byla celá eta, všech 24 poslucha- dohromady.

Documents

Mojmír Zachariáš Příběh vojáka