2

Pavlína Veselá

Odložte brýle, prosím

Brýle zrak neléčí

© Pavlína Veselá, 2012

Obálka © Pavlína Veselá, 2012

1.vydání, listopad 2012

Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc

Obsah

Úvod: Dva skutečné příběhy 7

První část

ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM

Brýle zrak neléčí 11

Operace zraku a jejich smysluplnost 15

Boření mýtů o špatném zraku 18

Co nám brání zlepšit si zrak 21

Druhá část

V SOULADU S PŘÍRODOU

Příroda je místem odpočinku i pro zrak 28

Pohyb, pohyb, pohyb 34

Narovnejte se! 37

Zahoďte sluneční brýle 39

Barvy, které uzdravují 44

Zapomenutý význam tmy 48

Třetí část

JEZTE ZDRAVĚ

Výživa pro trvalé zdraví 54

Čtvrtá část

NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI

Síla myšlenek a slov 69

Zachovat si dětskou představivost 74

Minulost předurčuje budoucnost 76

Hledání rovnováhy 81

5

Pátá část

VĚNOVÁNO RODIČŮM

Škola základ života…nebo ne? 86

Hračky a proč méně znamená více 97

Čtení, počítač a televize 102

Dítě jako naše zrcadlo 108

Energie správným směrem 111

Šestá část

ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM VĚKU

Stárnutí a zrak 115

Degenerativní onemocnění zraku a jejich léčba 119

Závěrem 124

Slovníček odborných pojmů 127

Inspirativní literatura 130

Zdroje 133

6

7

Úvod

Dva skutečné příběhy

Píše se rok 1987. Pavlovi je 37 let. Žije sám v zahraničí,

kde pracuje jako programátor. Dostat se ze socialistického

Československa na práci do kapitalistické země se sebou

přináší velkou zodpovědnost pracovně uspět. Pavel tedy

sedí za monitorem 12-16 hodin denně.

Po pár týdnech má Pavel nepříjemné pálení v očích,

jako by měl v oku písek. Vezme si dovolenou a navštíví

dvě oční lékařky, z nichž jedna je uznávanou kapacitou

v očním lékařství v tehdejším Československu. Obě oční

lékařky změří zrak, jedna Pavla dokonce posílá ještě

na speciální přístroj do Vojenské nemocnice v Praze 6.

Výsledky se téměř shodují. Význačná kapacita Pavlovi

sdělí, že měl pravé oko vždy slabší, ale dokud byl mladý,

tak to nebyl problém. A nyní, v 37 letech, musí Pavel již

nosit brýle.

Jenomže brýle jsou Pavlovi velmi nepříjemné,

tak ještě navštíví svého známého léčitele. Na rozdíl

od očních lékařek léčitel zrak neměří, ale ptá se na životo-

správu, jak dlouho Pavel pracuje (což je často do půlnoci),

jak se v cizině stravuje (převážně konzervami), a jestli má

také nějaký pohyb. Léčitel Pavlovi navrhne, aby nepra-

coval tak dlouho do noci, aby ihned přestal jíst konzervy a

naopak jedl více ovoce a zeleniny. Také Pavlovi doporučí

8

pohyb. Alespoň občas by si mohl jít zaběhat nebo zahrát

tenis.

Již po několikadenním dodržování těchto jedno-

duchých pravidel Pavlovi “písek” z očí zmizí.

Dnes, v roce 2012 je Pavlovi 62 let. Stále pracuje

jako programátor. Brýle nikdy nenosil. Na prohlídce po tě-

chto 25 letech mu oční lékařka řekla, že zrak je stále stejný

a nezhoršil se.

Druhý příběh.

V roce 1976 je malému Tomášovi 8 let. Jeho rodiče po-

jmou podezření, že špatně vidí na dálku a zajdou s ním

k očnímu lékaři. Tomáš má sice dojem, že vidí dobře,

nicméně oční lékař mu naměří krátkozrakost na obou očích

a předepíše brýle. Rodiče jsou důslední a dbají, aby

Tomáš brýle opravdu nosil. Brzy se zrak ještě zhorší, až se

během pár let ustálí na pěti dioptriích na obou očích. To

jsou již poměrně silné brýle. Tomáš si bez nich brzy

nedokáže už svůj den ani představit.

Přenesme se nyní v čase o 31 let dál, do roku 2007.

Tomášovi je 40 let. Brýle a kontaktní čočky se staly

neoddělitelnou součástí jeho života. Mezi jeho zájmy patří

potápění, lyže a fotografování. U všeho brýle překážejí.

A snad právě nepohodlí ho vede k zjišťování možností,

jak se dioptrií jednou pro vždy zbavit.

Nejprve sáhne po informacích k laserovým ope-

racím očí, nicméně pro různá možná rizika to zamítá a hle-

dá dál. Netrvá to dlouho a najde si k němu cestu metoda

založená na zlepšení zraku přirozenou cestou. To je

prvním krůčkem.

O necelé tři roky později, v roce 2010 je Tomáš již

bez brýlí a zakládá Institut pro lepší zrak – s cílem, aby

se co nejvíce lidí dozvědělo, že i po 31 letech nošení brýlí

je možné prací na sobě a svém životním stylu dosáhnout

9

zdravého zraku. A nejen to. Tomášovi zmizely tak časté

bolesti hlavy, ztuhlost krční páteře a díky lepší životo-

správě se zbavil únavy a nadbytečných kil.

Oba příběhy končí dobře. Výsledek je tedy stejný. Přesto

je v nich obrovský rozdíl. Zatímco Pavlovi stačilo udělat pár

malých změn v životě a brýlím se dokázal zcela vyhnout,

Tomášovi trvalo téměř tři roky práce na sobě, než se dioptrií

zbavil. Abych oba příběhy zasadila do rámce reality, Pavel

je můj otec a Tomáš můj partner. Pro úplnost ještě doplním,

že ani Pavlovi ani Tomášovi rodiče a prarodiče žádnou oční

vadou netrpěli.

Měla jsem možnost být svědkem Tomášovy „pro-

měny“ a provázet ho na jeho cestě za lepším zrakem. Je to

jako výstup na vrchol hory, která je zahalená v mlze. Nevíte,

zda jdete dobře a jak dlouho to bude trvat. Jen občasné

záblesky vrcholu při svitu slunce vám jsou nadějí a pomáhají

překonat strastiplnou cestu. A stanout na vrcholu znamená

pohled z úplně jiné perspektivy, s nadhledem, bez omezení a

navždy vám změní život.

Tato publikace by vám měla být vodítkem,

jak pomoci sobě nebo svým dětem, abyste brýle nikdy ne-

potřebovali a uchovali si ostrý zrak po celý život. Nejlepším

lékem je totiž prevence. Ale vězte, že nikdy není pozdě na

změnu, neboť začít žít bez brýlí a kontaktních čoček se dá

v každém věku.

10

První část

ODLOŽTE BRÝLE, PROSÍM

11

Brýle zrak neléčí

Vyléčíme oční vady brýlemi? Asi budete tušit, že odpověď

je NE. Je to v zásadě stejné, jako bychom zlomenou nohu

chtěli léčit doživotním invalidním vozíčkem. Nad tím se

všichni zasmějeme. Jenže když pro vadu zraku dostaneme

brýle*, přijde nám to normální. Ale je to přeci totéž. Stejně

jako v případě zlomené nohy, když nebudu chtít řešit příčinu,

tedy narovnat kosti a nechat je správně srůst, ale budu

se přesto chtít pohybovat, tak invalidní vozíček účel splní.

Brýle neřeší příčinu

Ať je příčina jakákoliv, brýlemi pouze odstraníme následek

a můžeme ihned dobře vidět. Zrovna tak jako invalidní

vozíček neléčí zlomenou nohu, tak ani brýle neléčí zrak. Je to

bohužel právě naopak. Sezením na invalidním vozíčku kosti

nesrostou dobře a potřebná rehabilitace neproběhne. Vznikne

tedy závislost na vozíčku a člověk již nikdy nebude chodit.

Pokud nosíte brýle celý den, s největší pravděpodobností

budete brzy potřebovat silnější a vznikne závislost. Zraku

nebude umožněna náprava a bude dál degenerovat.

* Brýle v celé publikaci používám i jako synonymum pro kontaktní čočky

12

Velká část z nás nosí brýle již od dětství. Často si ani nevzpo-

meneme, kdy se nám zrak zhoršil. Situace může být velmi

podobná těm, se kterými se často na osobních konzultacích

setkáváme.

Uvedu příběh jedné maminky pětiletého syna. Na běžné

prohlídce zraku lékař synovi přístrojem naměřil na obou

očích -4 dioptrie, tedy silnou krátkozrakost. Mamince

chlapce to přišlo zvláštní. Nikdy si nevšimla, že by měl

chlapec problémy s viděním. Nicméně lékaře uposlechla a

brýle začala chlapci dávat. Chlapec si ale stěžoval, že

s brýlemi vidí hůř a jsou mu nepříjemné. Lékař maminku

ujistil, že si syn zvykne a hlavně že bez brýlí by se mu zrak

zhoršil.

Po roce nošení brýlí byla maminka se synem

na kontrole s očekáváním, že se zrak zlepšil. Jaké bylo

tedy její překvapení, když lékař naměřil zhoršení na obou

očích a předepsal -5 dioptrií.

V té době nás paní kontaktovala. Domluvili jsme

se na cvičeních, která by s chlapcem zkusila. Doporučili

jsme ji speciální výživu pro zrak a vysvětlili jsme jí,

že chlapec musí přestat nosit brýle, jinak ke zlepšení zraku

nemůže dojít.

Po třech měsících byla oční kontrola. A výsledek?

Naprosto dokonalý zrak, žádná dioptrie.

Příběhy maminek předškolních dětí jsou si až neuvěřitelně

podobné – dítě vidí vše bez problému, ale na běžné oční

prohlídce mu lékař naměří dioptrie, leckdy velmi silné.

Předepíše brýle a maminku důrazně poučí o nutnosti nošení,

aby se zrak ještě nezhoršil. Paradoxní je, že nasazením brýlí

dítěti, které do té doby subjektivně žádný problém se zrakem

nemá, vlastně oční vadu způsobí a zafixuje. Kdo je tady

viníkem? Oční lékař spoléhá na přístroje. Rovněž

13

předpokládá, že pokud na zrakové tabulce dítě něco v danou

chvíli nepřečte, má problém se zrakem.

Pokud máte předškolní dítě, budete vědět, že jeho

psychika je velmi snadno ovlivnitelná. Možná bude doma

celé dny zpívat nebo recitovat básničky, ale jakmile přijde

cizí návštěva, nevyloudí ze sebe vůbec nic nebo v tom lepším

případě něco rychle a potichu zadrmolí. Uděláte tím závěr, že

má problém s řečí? Nikoliv, protože víte, že za chvíli se

osmělí a bude zase takové jak ho znáte. Oční lékař vaše dítě

nezná a neví o něm téměř nic. Nedokáže z krátké návštěvy

usoudit, zda dítě opravdu nevidí nebo je jen vyvedené ze

známé atmosféry a nedokáže zrovna spolupracovat. Možná

jste v dětství zažili podobný příběh a od té doby nosíte brýle.

Než tedy brýle svému dítěti opravdu nasadíte, ujistěte se, že

skutečně špatně vidí. Určitě neuděláte chybu, když situaci

zkonzultuje s více očními lékaři. Nezapomeňte, že pouhé

nasazení brýlí zrak nezlepší, právě naopak. V jistých

situacích je jejich nošení na dobu dočasnou přínosné, ovšem

za předpokladu, že se jedná o brýle s nižší korekcí, než je

oční vada a že zároveň s dítětem pracujeme na odstranění

samotné příčiny zhoršeného zraku.

U nás dospělých je situace jednodušší, protože jasně

víme, co vidíme a co nikoliv. Můžeme se svobodně rozho-

dnout brýle nenosit, což je tím nejlepším řešením a zároveň

pracovat na odstranění skutečné příčiny. Nebo můžeme brýle

používat pouze když to je opravdu nutné jako třeba při řízení

auta.

Škodlivost brýlí demonstroval lékař Earl Smith z Fakulty

optometrie na univerzite v Houstonu v USA. Realizoval

pokus s opicemi s naprosto ostrým zrakem. Těmto opicím

dával různé typy dioptrických čoček. Zjistil, že během

několika týdnů po nasazení čoček na dálku se opice těmto

14

dioptriím přizpůsobily a staly se krátkozrakými. Stejně

tak opice, které měly dioptrické čočky na blízko se staly

dalekozrakými. V dalších pokusech používal čočky s astig-

matickou korekcí a u těchto opic vznikl astigmatismus.

Odkládejte brýle, kdykoliv můžete

Naše tělo je extrémně přizpůsobivé. Oční lékaři mají na-

prostou pravdu, když vám při novém předpisu na brýle říkají,

že prvotní nepříjemné pocity odejdou a že si zvyknete.

Pokud si chcete zlepšit zrak nebo se vyhnout zhoršení

zraku, je velmi důležité přestat brýle používat. U silnějších

dioptrií začněte postupně. Odkládejte brýle kdykoliv je to jen

možné – na vycházce se psem, doma, při jídle nebo při

relaxaci. Vnímejte, jak se u toho cítíte.

Můžete si také pořídit brýle s nižšími dioptriemi,

pokud je nemůžete odložit úplně. Platí, že čím déle brýle

nosíte a čím jsou silnější, tím pomaleji se jich pravděpodobně

budete zbavovat. Nespěchejte na své tělo. Nevystavujete

se stresu, že nepoznáte lidi, co vás zdraví na ulici nebo

že vběhnete někomu pod auto. Začněte s odkládáním brýlí

v bezpečí svého domova nebo na procházce ve známém

terénu.

15

Operace zraku a jejich smysluplnost

Od doby prvních laserových zákroků pro krátkozraké,

dalekozraké a astigmatiky zažívají oční kliniky velký

rozkvět. Reklama na snadné řešení očních vad se na nás valí

ze všech stran. Slibují, že nás za pár minut zbaví dioptrií

nebo třeba šedého zákalu. Kdo z nás by dnes neznal někoho,

kdo už po operaci LASIK nemusí nosit své dioptrické brýle

nebo vyměnil šedý zákal za umělou oční čočku? Chirurgicky

se odstraňují i další oční vady jako je třeba šilhání. Věřím,

že to zní lákavě. Pár minut na zákrok a oko je opět zdravé.

Jak dokonalé by to bylo, kdyby to tak ovšem fungovalo!

Před rokem byl na našem kurzu pán ve středních letech.

Vyprávěl, jak před několika lety absolvoval operaci obou

očí a dioptrií se zbavil. Po pár letech se však jeho stav

vrátil na původní čtyři dioptrie na obou očích. Pochopil,

že další operace není správnou volbou. Již během našeho

kurzu vnímal, jak zrak pozitivně reaguje.

Lékařství dokáže neuvěřitelné věci. Naprosto schvaluji a ob-

divuji, jak lékaři dokáží uzdravit oběti autonehod, popálenin

nebo jiných vážných úrazů. Traumatologická oddělení ne-

mocnic jsou pro mě jednoznačně ukázkou obrovského

lidského pokroku tím správným směrem. Vážím si lékařů,

kteří mě poučí o prevenci a poradí, co dělat příště jinak.

V případě většiny očních zákroků jsem ale přesvědčená, že se

16

člověk zbaví pouze následku, a to ještě s pod-stoupením řady

nemalých rizik.

Operace odstraňují pouze následek

Oční operace LASIK stejně jako třeba operace šedého zákalu

však zrak neléčí. Odstraní následek, nikoliv příčinu pro-

blému. A ještě k tomu velmi násilnou, invazívní metodou a

s nezanedbatelnou řadou možných rizik.

Metoda LASIK byla v USA oficiálně schválena v roce

1995. V čele FDA úřadu*, který kdysi tuto metodu schválil

a tím prohlásil za bezpečnou, byl pan Morris Waxler. Bě-

hem let M.Waxler ze své funkce odešel, i když s úřadem

FDA stále spolupracuje.

V roce 2008 se poprvé oficiálně rozvířila diskuse

o vedlejších účincích metody LASIK, které nejsou roz-

hodně zanedbatelné. Dva roky poté se M. Waxler vyjádřil,

že schválení metody LASIK se nyní ukazuje jako ne-

správné.

Začátkem roku 2011 podal pan Waxler oficiální

žádost k úřadu FDA o zakázání metody LASIK a to díky

epidemickému nárůstu následných a neřešitelných očních

problémů. Do konce roku 2011 nebylo na jeho žádost

úřadem FDA odpovězeno a toto téma je stále otevřené.

Domnívám se, že k chirurgickým zákrokům přistupují lidé

velmi lehkomyslně a bez obstarání si dostatku informací.

A co je nejzávažnější, lidé stále věří, že lékař ví nejlépe, jestli

je třeba něco operovat nebo ne.

* Food and Drug Administration (FDA) je obdoba našeho Ministerstva

zdravotnictví

17

Za své zdraví zodpovídáme jen my sami

Je třeba si uvědomit, že zejména v případě operací LASIK

se jedná o zcela komerční záležitost bez jakékoliv kontroly

ze strany Ministerstva zdravotnictví. Oční kliniky vám ope-

raci zraku nebudou rozmlouvat, jsou plně podnikatelskými

subjekty a chtějí své služby prodávat. Zodpovědnost neseme

jen my sami. O to horší je rozhodování za naše děti – zda je

poslat na doporučení lékaře na chirurgický zákrok nebo

nikoliv. Každý případ je jedinečný. Někdy je tělu opravdu

třeba pomoci a jindy to lépe zvládne bez cizích zásahů.

Věřím, že chirurgický zásah by měl být vždy až tím nej-

poslednějším řešením. Až když všechny jiné možnosti selžou

a hrozí vážné poškození zraku.

18

Boření mýtů o špatném zraku

Máte-li špatný zrak, asi jste se již někdy zajímali o příčinu.

Proč zrovna vy špatně vidíte? Můžete se zkusit zeptat svého

očního lékaře nebo zalistovat v odborné lékařské literatuře.

Pokud vynechám důvody jako je úraz nebo nehoda, najdu

zpravidla dvě odpovědi. První z nich je dědičnost a druhá

je stáří. Slýcháme to tak často nejen u zrakových vad, že to

bez většího zamyšlení bereme za dané. Jenže co na to říká

historie? Pokud jsou zrakové vady skutečně dědičné, měli

opravdu naši předkové několik generací zpět tak špatný zrak,

jako máme my a naše děti?

Zhruba před sto lety, v období první světové války,

provedl oční chirurg Ernest Thomson analýzu mezi dětmi

navštěvujícími školy v okolí Glasgow. Krátkozrakost nebo

astigmatismus zaznamenal u 18-24%, v závislosti na oblasti,

ze které pocházely. Zajímavé na tom je, že jak Thomson

uvádí, toto číslo je větší, než vzorek v dospělém věku. Velká

část dětí především s nižšími dioptriemi nikdy brýle nezačala

nosit. Důvody byly jistě jak finanční, tak i to, že kontroly

zraku nebyly rozšířené jako dnes. Mohlo snad nenošení brýlí

být důvod, že některým dětem se zrak během let vylepšil?

Nebo děti jen selhávaly při zrakovém testu, i když v běžném

životě byl jejich zrak v pořádku? V každém případě

z tehdejší dospělé populace mělo oční vadu zhruba 20% lidí.

Aktuální číslo pro Českou republiku z roku 2011 je 53%.

19

Zrakových vad drasticky přibývá

Thomson vede úvahu nad příčinami zhoršeného zraku a za-

stává názor, že dědičnost nehraje zásadní roli. Díky tomu, že

se jedná o období počátku dvacátého století, vidí jako jednu

z velkých příčin nevyhovující stravu a životní podmínky dětí,

především z hlediska hygieny. Oční nemoci a vady viděl jako

výsledek různých horečnatých onemocnění nebo infekcí. Ty-

to důvody v naší moderní době dávno pominuly, ale nahra-

dily je jiné faktory.

V dnešní době vidíme trend opačný. Když si uděláme

průřez společností, čím vyšší věkovou kategorii vezmeme

v úvahu, tím vyšší procento lidí má nějakou oční vadu. Je-

dnou z nejvíce postižených oblastí zrakovými vadami na

světě, především krátkozrakostí, je Singapur. Statistiky Oční-

ho výzkumného ústavu v Singapuru z roku 2001 uvádějí, že

krátkozrakost se týká 15% předškoláků, 33% dětí na základní

škole a 70% mladých lidí, kteří ukončili vysokou školu. U

dospělých toto číslo dosahuje dokonce 90%.

Oftalmologická studie ze Spojených států ame-

rických, uveřejněná v roce 2009, sledovala trend očních vad

mezi lety 1971-72 a 1999-2004. Závěrem studie je, že mezi

těmito lety došlo k podstatnému nárůstu krátkozrakosti, a to

z 25% na 41,6%. A co je ještě horší, tato čísla se neustále

rychle zvyšují. Pořád si myslíte, že to je výsledek genů?

Statistiky uvádí, že 2% dětí se narodí se zrakovou

vadou. Takže 98% dětí má podle lékaře v době narození zrak

zdravý. Ke zhoršenému zraku se patrně dostáváme postupně

během života, ať je to v útlém dětství, v pubertě, na vysoké

škole nebo okolo padesátky.

Domnívám se, že ukazovat prstem především na dědi-

čnost jako viníka zrakových vad je nesprávné. Procento dětí,

20

které si nesou oční vadu ve svých genech je zanedbatelné. Už

vůbec nám dědičnost nevysvětlí zhoršování zraku v průběhu

života. Většina lidí prožila nějaké období života se zdravým

zrakem a až pak nastalo „něco“, co způsobilo zhoršení zraku.

Těžko se mi věří, že polovina české populace mezi

64-74 lety trpí šedým zákalem jako přirozeným výrazem

stárnutí organismu. Brýle na čtení jsou automaticky přede-

pisované lidem nad 40 let, přičemž moje babičky je

potřebovaly až ve svých 80-ti letech. Když se lidé dožívají 80

nebo 90-ti let, jsme snad ve čtyřiceti staří, aby bylo normální,

že potřebujeme brýle?

Příčinu zhoršení zraku hledejte v sobě

Oční vady a nemoci, neboli ono „něco“, které je na počátku

zhoršení zraku, nejsou žádné externí vlivy mimo naší kon-

trolu. Je to signál, že něco v našem těle nefunguje dobře. Je

to vychýlení se z harmonie, z rovnovážného stavu. V západní

civilizaci jsme si navykli vinit jiné za své vlastní problémy.

Chodíme k lékaři a očekáváme, že nás vyléčí. Přenášíme

zodpovědnost za své zdraví na druhé a jen pasivně čekáme,

až nemoc odejde. Klíč k uzdravení svého zraku musí každý

hledat sám v sobě. Nikdo nás nezná lépe, než my sami.

Nemůžeme očekávat, že bude někdo cizí lépe vědět, v čem

tkví naše nemoc a jak se vyléčit. Naštěstí ani žádnou externí

odpověď nepotřebujete. Vy víte nejlépe, jak se vyléčit.

Potřebujete se jen naučit sobě naslouchat a porozumět. V tom

vám tato knížka bude průvodcem a inspirací.

21

Co nám brání zlepšit si zrak?

Uvádí se, že asi 90% informací, které vnímáme, nám zpro-

středkovává právě zrak. Díky vynálezu brýlí mohou i lidé

silně slabozrací ihned vidět. To je bezesporu úžasné. Zároveň

se zde skrývá jedno velké nebezpečí. Nasadit brýle nebo

kontaktní čočky je velmi jednoduché a pohodlné řešení.

Právě tato jednoduchost často zcela odvádí naši pozornost

od jakékoliv péče o zrak.

Ignorujeme signály v podobě únavy očí, pálení, zaru-

dnutí a dál sedíme před blikajícími obrazovkami počítačů,

televizí a dlouhé hodiny v umělém osvětlení našich mode-

rních kanceláří. Bereme zrak jako samozřejmost. Vytěžujeme

ho na hranici únosnosti. Stěžujeme si na unavené oči a souvi-

sející bolesti hlavy. Domníváme se, že nasazením brýlí, které

za nás zaostří, je problém vyřešen.

Vytvořili jsme si obecné povědomí, že o zrak není

třeba se starat. Brýle nám navrátí okamžitou schopnost

ostrého zraku a pro ty, které brýle nebo kontaktní čočky

obtěžují, se nabízejí operace očí.

Optický průmysl je velký business

Vztah naší společnosti k brýlím se změnil. Ještě před dvaceti

lety byly děti s brýlemi často terčem posměchu a narážek

od spolužáků. Dnešní doba naopak používá brýle jako

22

vhodný doplněk nejen vzhledově, ale i odborně. Veřejné

průzkumy potvrzují, že vnímáme lidi s brýlemi jako inteli-

gentnější a důvěryhodnější.

Obrovský rozvoj optického průmyslu se všemi mo-

žnými barvami a tvary brýlí, které z této pomůcky tvoří

zajímavý doplněk, jednoznačně pomáhá k akceptování brýlí

jako něčeho běžného. Dalším důvodem je jistě i to, že dnes

nosí brýle o tolik víc lidí než před dvaceti lety. Brýle se

stávají normální. Ale je opravdu normální, že již malé děti

potřebují brýle?

Zlepšení zraku nevěříme

Většina z nás věří, že lidské tělo můžeme ovlivňovat

a formovat ve větší či menší míře podle svých představ, ať se

jedná třeba o fyzické tvarování postavy vhodným cvičením

nebo o duševní vývoj. U zraku tento názor většina z nás ne-

má. Pokud je možné naučit se jezdit na kole nebo získat

pevnou a štíhlou postavu, proč by nešlo zbavit se dioptrií,

šedého zákalu a mít opět ostrý zrak?

Když si zlomíte ruku nebo nohu, tak předpokládáte,

že to sice bude několik měsíců trvat, ale že brzy zase bude

mít vaše končetina plnou funkci jako dřív. Jenže se zrakem

to tak zažité nemáme. Naše očekávání většinou nejsou

taková. Naopak. My už ani neočekáváme, že když jednou

brýle nasadíme, že nastane doba, kdy je zase nosit nebudeme.

Důvodů, proč si myslíme, že se zlomená ruka dokáže

uzdravit a zrak nikoliv je několik. První je naše zkušenost.

Buď jsme sami měli v životě něco zlomeného nebo určitě

známe někoho, kdo měl zlomeninu a máme osobní nebo

23

zprostředkovanou pozitivní zkušenost s vyléčením. Jenže

kolik známe lidí, co si sami uzdravili zrak?

Druhým důvodem je naše zdravotnictví. Lékař nám

jistě řekne, že zlomená ruka se zase uzdraví. Ale u zraku?

Tam se nám dostane nejčastěji rady, ať nosíme brýle nebo

to bude ještě horší! Doba, ve které žijeme, uznává odborné

specializace, které se neustále vyvíjejí. Věda hledá lepší

a lepší řešení pro problémy naší společnosti. Oční vady

nebyly nikdy tolik rozšířené jako v dnešní době. Rovněž zrak

nebyl tolik namáhaný jako dnes. Vždyť ještě před sto lety

pracovalo 90% lidí venku a pouze 10% v uzavřených pro-

storách. Dnes je toto procento přesně opačné.

Když se znovu vrátím k příměru zlomenin, tak

mi jistě dáte za pravdu, že nejrůznější zlomeniny provázejí

lidstvo od jeho počátku. Představte si třeba dobu patnáctého

století, středověk. Jak časté asi byly zlomeniny? A jak časté

oční vady? Určitě lidé také trpěli očními problémy, ale díky

jinému životnímu stylu nebyla například krátkozrakost

tak běžná jako dnes. Zcela logicky se lékařství spíše zabývalo

možnostmi léčení zlomenin než očních problémů. Právě

v 15.století bývalo časté, že zlomenina nohy nebyla nikdy

zcela vyléčena a člověk celý zbytek života kulhal. A při

závažnějších zlomeninách se třeba již nikdy na své nohy

nepostavil. Naše dnešní lékařství by člověku vrátilo plné

zdraví. Jak úžasný pokrok jsme udělali. V některých oborech

dosahuje naše lékařství fantastických výsledků. Jenže právě

oblast zraku takovým oborem není. Oční vady nikdy

v historii nebyly tak rozšířené jako dnes, a asi i proto

se lékaři věnovali závažnějším tématům. Velký

až epidemický nárůst zrakových vad (a to zejména

krátkozrakosti) zaznamenáváme až v několika posledních

desetiletích. Stejně jsou na tom závažná degenerativní oční

24

onemocnění jako je šedý zákal a makulární degenerace

sítnice. Oční lékařství je tedy stále velmi mladé.

Naši předkové žijící v 15. století nevěřili, že zlome-

nina nohy se dá zcela vyléčit a my dnes většinou nevěříme,

že se dá léčit zrak. A slovem léčit mám na mysli skutečně

zbavení se oční vady nebo nemoci, bez použití laserů nebo

jiných invazivních zásahů. Nevěříme v uzdravení zraku

proto, že nám tuto možnost nenabízí naše lékařství a nemáme

s tím osobní nebo zprostředkovanou zkušenost.

Třetím závažným důvodem, proč nevěříme ve zle-

pšení zraku je netrpělivost. Obrovský pokrok posledních pár

desítek let na nás uvrhl velké břemeno – stáváme se otroky

svých technologických vymožeností a především času. Snad

nejčastější větou této doby je „nemám čas“. Na vše chceme

rychlá a pohodlná řešení. Za okamžitá řešení si rádi při-

platíme. Jenže zlepšení zraku je pomalý proces, kde nám

nikdo nedokáže garantovat, jak dlouho bude trvat. Může to

být otázka týdnů, ale mohou to být i dlouhé měsíce nebo

několik let.

Souvislost zraku s naším tělem a duší

Naše tělo a duši si můžete představit jako jednu velkou

skládanku, jako puzzle. Sestává se z množství malých dílků,

které do sebe perfektně zapadají. Pokud máte nějaký dílek

poškozený nebo posunutý, nikdy nesložíte celý obrázek

a nedosáhnete harmonie a rovnováhy.

Zrak funguje jako cokoliv jiného v našem těle – je

propojený s ostatními orgány, s našimi pocity, názory, pos-

toji, naším okolím. Izolovanost je naše iluzorní představa,

25

domněnka, kterou naše společnost posiluje a které věří.

Ale všechno souvisí se vším.

Zrak nejsou jen oči. V přímé souvislosti to jsou ner-

vová zakončení, svaly, mozek, paměť, schopnost předsta-

vivosti, fantazie a emoce. Zrak je závislý na okysličení a

výživě těla, je propojený s orgány jako jsou játra a ledviny.

Oko je v jiné rovině oknem do duše.

Naše lékařství je tedy na samém pokraji. Ve snaze

větší a větší odborné specializace vidí z člověka nepatrný

kousek, jeden dílek skládačky, který pro sestavení celého

obrázku nikdy nebude stačit. Vzpomínáte si, jak lékař vyše-

třuje váš zrak? Rozkape oči, posvítí vám do oka a měří vás na

přístroji, nebo každé oko zvlášť na zrakové tabulce. To je

většinou vše. Ale co ví o vás jako člověku? Ptá se vás jak vi-

díte? Co ví o vašich starostech, v jakém životním období se

právě nacházíte, jaké jiné nemoci vás trápí, jaký jste zrovna

měli den, zda jste teď odpočatí a v pohodě nebo nevyspalí a

sužovaní myšlenkou, zda budete mít dost peněz na splátku

hypotéky příští měsíc?

V případě vašich dětí je to stejné. Navíc tam hraje

důležitou úlohu strach. Jak ze samotného vyšetření, z lékaře,

tak strach z toho, že dítě selže. A jen samotný strach dokáže

výsledky podstatně zhoršit.

Dovolím si tedy říct, že oční lékař o vás nebo vašem

dítěti neví téměř nic. Za ten čas, který vám běžně věnuje,

se toho ani moc dovědět nedokáže. Lékařské vzdělání se

v oblasti zraku naprosto nevěnuje možnostem jak očním

vadám předcházet nebo jak je skutečně uzdravovat. Učí se je

diagnostikovat a korigovat externími zásahy, jako jsou brýle,

čočky nebo operace. Neočekávejte, že vám oční lékař dokáže

poradit s vhodnou preventivní péčí o zrak nebo vám dá na-

ději, že se zrak zase zlepší.

26

Nehledě na skeptické názory lékařů, zrak si opravdu můžeme

zlepšit. Dokonce mu většinou můžeme navrátit všechny při-

rozené funkce. Čím dříve se zraku věnujeme, tím lépe. Pokud

již v dětství ukážeme dětem, co je pro jejich zrak dobré a co

nikoliv, pokud si udrží pocit rovnováhy a budou schopné

rozpoznat signály svého těla a reagovat na ně, dáme jim do

života obrovský dar - zdraví.

Nikdy není pozdě. Zlepšit zrak si můžeme v každém

věku. Ale zase je to jako u té skládanky. Když máme dílky

čtyřicet let staré, bude těžší dělat změny, opravovat a nahra-

zovat špatné vzorce novými návyky.

27

Druhá část

V SOULADU S PŘÍRODOU

28

Příroda je místem odpočinku i pro

zrak

Všichni to samozřejmě víme. Příroda je nenahraditelná. Mo-

žná je to pro nás tak jasné, že se nad tím už vůbec nepoza-

stavujeme a tak ani nezpozorujeme, jak málo času skutečně

venku trávíme.

Z naší populace jsou na tom s pobytem venku asi nej-

lépe malé děti – tedy kromě ryze „venkovních“ zaměstnání,

kterých je ovšem poskrovnu. Čím je dítě větší, tím počet

hodin strávených mimo stěny budovy rapidně klesá. Velkou

část u dětí školou povinných jednoznačně ubírá škola. A stále

větší část zabírají různé kroužky, které svobodně pro děti

volíme a to v dobrém přesvědčení, že jsou pro ně přínosem.

Nakonec dnešní trend je takový, že už předškolní děti na-

vštěvují kurzy angličtiny, cvičení, tancování nebo malování.

Bydlím v Praze v klasické sídlištní zástavbě. Ihned za do-

mem začíná pěkný velký park. Nerada trávím čas doma.

Pokud není zrovna možnost vyjet z Prahy do přírody,

chodím s dcerou do našeho parku. Nepřestává mě udivovat

jak málo lidí během pracovního dne potkáváme. Jedinými

dalšími návštěvníky jsou majitelé pejsků, občasní běžec se

sluchátky a několik maminek s kočárky. Celkem bych je

spočítala na prstech u rukou.

Co tedy celý den dělají ti naši sídlištní spolu-

sousedé, kteří jsou již v důchodovém věku? A co maminky

29

s malými dětmi, kterých je po čtvrté hodině venku

spousta?

Pobytem uvnitř, ať se jedná o školu, kancelář, auto, nákupní

centra, kroužky nebo prostě náš domov, připravujeme zrak

hned o několik základních funkcí, potřebných pro zdravé

vidění.

Chybí nám přirozený pohled do dálky

Pokud je zrak delší dobu uvězněn v místnosti, nutně zaostřuje

po celou dobu na blízko. Pohledů do opravdové dálky je

minimálně a to nejen proto, že se většinou jedná o malé mís-

tnosti, ale hlavně i díky činnostem, kterým se věnujeme:

čtení, kreslení, práce na počítači, indoorový sport nebo naku-

pování. Pohled do dálky je pro oko relaxační, zatímco pohled

na blízko oko namáhá.

Tím, že je oko dlouhou dobu „uzamknuto“ v pohledu

na blízko, vytváří se jednostranná zátěž na oční svaly, které

umožňují zaostření na blízké vzdálenosti a v dlouhodobém

efektu může vést ke změně tvaru oční bulvy a krátkozrakosti.

V přírodě trénujeme oční svaly automaticky

Příroda je naším přirozeným prostředím a skýtá nám vyro-

vnaný pohled na blízko a do dálky. Aniž bychom o tom

přemýšleli, naše oči neustále těkají a přebíhají mezi předměty

a všemi podněty: pozorují stromy, hory v dálce, kopce,

pak trávu a cestičku pod nohama, občas nás něco zaujme,

přijdeme k tomu blíž a prozkoumáme detail, vezmeme to do

ruky a zblízka zaostříme.

30

A to se týká i neustálého pohybu oka. Příroda je rozmanitá,

členitá, pestrá v barvách, svých formách, které se navíc mají

schopnost měnit. Stejné místo při každé další návštěvě nás

pokaždé překvapí něčím jiným. Pro zrak je příroda obrovský

zdroj informací a podnětů, což zcela nevědomě vyvolává

kontinuální pohyby očí. Těm se říká mikropohyby. Nejsme

schopni je vědomě ovládat ani si je uvědomovat, ale i tak

zdravé oko udělá 50-60 mikropohybů za vteřinu. Zároveň

jsou však pro oko životně důležité, bez těchto pohybů

nemůže být zrak ostrý.

Možná si řeknete, že v nákupních centrech je přece

také spousta podnětů a barev. Ano, to je pravda, ale bohužel

to jsou podněty, které naopak zrakovou soustavu přetěžují,

jako různé blikající a svítící nápisy, nadměrný hluk a opět po-

hled na krátké vzdálenosti.

S pobytem venku se zároveň dostává našemu zraku

velmi důležité výživy, kterou je denní světlo a sluníčko.

To ovšem za předpokladu, že se tomu sami nebráníme použí-

váním slunečních nebo dioptrických brýlí a čoček. Sluneční

světlo je tak významné, že jsem mu věnovala samostatnou

kapitolu.

Zrak potřebuje dýchat

Vzpomenete si, jak vaše oči reagují v místnosti, kde se topí

a je tam suchý vzduch? Kromě únavy, která se v přetopených

místnostech rychle dostaví, si můžete všimnout, že i oči

se cítí unaveně. Přirozený venkovní vzduch má optimální

vlhkost pro oko a zrak nadměrně neunavuje. Pokud se

pohybujete v prostorách s klimatizací, málo větraných nebo

31

přetopených místnostech, unavujete svůj zrak rychleji než je

přirozené.

S teplotou a vlhkostí vzduchu úzce souvisí další

z aspektů potřebných pro zdravé oči a to dostatečné okysli-

čení těla. Zrak je velmi náročný na spotřebu kyslíku. Udává

se, že asi jedna třetina krve, která se dostává do oblasti hlavy,

je využita právě pro vyživování zraku. Ideální tedy je, abyste

nevytěsňovali ze svého dne pohybové aktivity venku na úkor

příliš mnoha hodin strávených v kanceláři, učením, sezením

u televize a zájmovými aktivitami uvnitř budov. Bohužel

velká část nás dospělých má s přírodou kontakt naprosto

minimální. Pokud patříte do této kategorie, může chvíli trvat,

než si najdete cestu zpět a budete se obklopeni přírodou cítit

jako doma.

Pro okysličení těla můžete udělat něco ihned – i při

čtení této knížky. Pořádně se zhluboka nadechněte, vzduch

se vám musí dostat do břicha, hrudníku a ramen a stejně

mocně vydechněte. Mnoho lidí dýchá povrchně, až se zdá,

že téměř nedýchají. Snažte se dýchat až do břicha.

Připomínejte si dýchání hlavně ve chvílích koncentrace nebo

stresu, protože to jsou právě okamžiky, kdy se automaticky

dech snižuje. Být celý den ve shonu a stresu znamená,

že dýcháte naprosto minimálně.

Každý den venku

Choďte každý den ven. Možná teď vnitřně souhlasíte, ale ří-

káte si, jak to udělat. Možná pracujete do večera a ven se

dostanete jen o víkendech. Nebo jste v důchodu a ven vás nic

neláká. Je jasné, že to je situace mnoha lidí. Snažte se hledat i

malé časové úseky, kdy můžete být venku. Vystupte cestou

32

do práce a z práce o stanici dříve a zbytek jděte pešky. Po-

řiďte si psa nebo se domluvte s kamarádem na krátkém raním

či večerním společném běhání. Využijte pauzu na oběd

k malé procházce venku. Když se zamyslíte nad tím, co

všechno během dne děláte, určitě najdete časový úsek, který

můžete vynechat a raději být venku. Stačí přestat zapínat

televizi a internet a hned vznikne čas pro procházku.

Příroda otevírá naší duši

Společnost, ve které žijeme, nás od mala vede k myšlení

a soustředění. Chce se po nás, abychom spojovali myšlenky

do logických celků a přemýšleli, než něco řekneme. Tím

zaměstnáváme levou mozkovou hemisféru. Věnujeme veške-

rou pozornost myšlenkám, vynakládáme obrovské úsilí,

abychom našli správná řešení a „teď a tady“ zůstává zapo-

menuto.

Příroda je opakem našeho běžného života v civilizaci.

Čas plyne nelineárně, někdy velmi rychle a jindy nekonečně

pomalu. Příroda působí na všechny naše smysly. Dává nám

spoustu impulsů na různých úrovních, které nás udržují

v přítomnosti „teď a tady“. A co je nejzásadnější – v přírodě

se na nic nesoustředíme, necháváme k sobě myšlenky volně

přijít, na rozdíl od namáhavého hledání správných řešení

a snažení se něco vymyslet v běžném životě.

Příroda poskytuje zázemí pro otevření lidské duše.

Dává volný průchod emocím. Dlouho zadržované pocity, kte-

ré jsme v době jejich vzniku nedokázali rozpustit, nutně

potřebují na povrch. Odložte brýle, které tvoří nepropustnou

zeď pro vaše emoce a vnímejte svět bez nich. Cokoliv vás

svazujte, dejte stranou, ať se cítíte volní a „nazí“. Stanete

33

se alespoň na okamžik součástí přírody. Můžete naplno

vnímat sebe, umožnit všem pocitům vyjít na povrch a očistit

se od všeho, co vás podvědomě tíží. Nemusí to být příjemná

zkušenost. Ale rozhodně pro vás bude velmi přínosná.

34

Pohyb, pohyb, pohyb

Zkuste se zamyslet, kolik času během dne trávíte sezením

a kolik pohybem? Možná by bylo zajímavé si to během dne

zapisovat a většinou byste byli překvapeni, jak málo času

se hýbete. A jak jste na tom byli s pohybem před rokem, pěti

nebo dvaceti lety?

Dokud jsme byli malými dětmi, nedokázali jsme

sedět na jednom místě. Stále bylo co dělat. Touha objevovat

nás hnala do nejrůznějších aktivit. S přibývajícími léty

se ovšem pohybové aktivity zmenšovaly, až jsou z nás za-

městnaní lidé, kteří ujdou za den pár metrů k autu,

z parkoviště do práce a pak ještě občas k automatu na kávu.

S důchodovým věkem se k tomu přidají bolesti pohybového

aparátu nebo různá onemocnění a hýbeme se ještě méně.

Svaly na celém těle nám postupně ochabují a leniví.

Pravidelná pohybová aktivita je nesmírně důležitá pro

udržení celkového tělesného zdraví, pevných svalů,

správného držení těla a především také pro okysličení

organismu. Kromě toho je pohyb výbornou relaxací a uvol-

něním. Když soustředíte všechny své myšlenky na pohyb

těla, okamžitě tím vytlačíte z hlavy celou řadu těch

nepříjemných a otravných myšlenek na vaší práci, neshody v

rodině a jiné nepříjemnosti. Stres se vytratí a v danou chvíli

žijete přítomným okamžikem.

35

Mimořádně důležité oční pohyby

Pohyb celého těla automaticky zajišťuje pohyb oka. Oko nám

udržuje rovnováhu, neustále přeměřuje vzdálenosti, zkoumá,

co je přímo před námi, okolo a co je v dálce. To všechno ne-

vědomě. Čím více se hýbeme, tím větší možnost dáváme

svému zraku fungovat správně. Zdravé oko je neustále

v pohybu. To je jeden z důvodů, proč každá z metod zlep-

šování zraku zahrnuje cvičení očních svalů a navození

přirozeného pohybu očí.

Velký význam má pohyb oka u lidí, kteří nosí brýle.

Jistě jste již slyšeli, že skla v brýlích mají optickou osu. To je

místo, kterým oko vidí nejostřeji. Když si nasadíte brýle,

tak aniž si to uvědomujete, oko se snaží neustále držet tohoto

ostrého místa. Tím se oko schované za brýlemi pohybuje

méně, než by přirozeně mělo. Tento fakt je jen dalším

důvodem, proč brýle zraku škodí.

Pohybem proti překyselení organismu

Tady mi dovolte malou a zdánlivě nesouvisející odbočku.

Slyšeli jste někdy o překyselení organismu? Velmi aktuální

téma posledních pár let. Pro ty, co nevědí o co běží, ve zkrat-

ce vysvětlím. Krevní pH musí kolísat mezi hodnotami 7,32

až 7,42, což je velmi podobné pH vody, které je 7,00. Tím, že

tělu dodáváme řadu kyselých a kyselinotvorných jídel (jako

třeba bílý cukr, běžné pečivo, maso nebo mléčné výrobky),

pH klesá. To je v konečném důsledku příčinou velké řady

onemocnění, mimochodem i krátkozrakosti. A teď co s tím

má společného pohyb. Samotný fakt, že pět hodin pracujeme

nebo jen sedíme v uzavřené místnosti sníží pH moči ze 7,5 na

36

5,00. Tento objev doktorky Catherine Kousminové je velmi

důležité si zapamatovat. Sedavý způsob života a uzavřené

prostory mají silný negativní účinek na tělo.

Dlouhé sezení je třeba kompenzovat pohybem,

ideálně venku. Umožňuje-li to vaše zaměstnání, dělejte si

často krátké pauzy. Protáhněte se, projděte se, na oběd jděte

ven a dopřejte si rychlou procházku. Myslete na to i v pří-

padě vašich dětí. Během výuky mají stejně málo pohybu jako

vy v kanceláři. Nechte jim místo na volné aktivity venku

v přírodě nebo zvolte zájmové kroužky s pohybem a nejlépe

venku. Pokud jste již v důchodu a nic vás nenutí vycházet

z bytu nebo domu, najděte si nějakou aktivitu nebo si pořiďte

psa.

Pro ty, kteří již nějakou oční vadou trpí, je dobře

vybrat pohyb, kde se současně zapojuje pravá i levá mozková

hemisféra a posiluje rovnováha – například jízda na koni,

horolezectví, tenis, pěší turistika nebo běžkování. Většina

prvků zde vyžaduje rovnováhu a koordinaci celého těla. Jistě

vás napadne řada dalších zajímavých pohybových aktivit.

Velmi vhodné jsou míčové hry, protože tam je oko neustále

v pohybu sledováním míče a dají se hrát i venku. Například

stolní tenis zajišťuje pohyb oka naprosto úžasně.

37

Narovnejte se!

Pamatujete si ještě neustálé napomínání učitelů ve škole,

abychom seděli rovně, nehrbili se, neváleli se po lavici, a ne-

podepírali si hlavu? To je všechno pravda, sedět bychom

měli rovně, přitom volně, nekřečovitě, pánev (hýždě) by se

měla dotýkat opěrky, kolena v pravém úhlu, nekřížit nohy,

dotýkat se oběma chodidly země, se vzpřímeným trupem, za-

pojenými břišními svaly a zásadně bez opírání se o ruce.

Problém ovšem je v tom, že lidské tělo není stvořené k dlou-

hodobému sezení na židli.

Zdravý člověk vydrží sedět na židli skutečně rovně

jen dvě hodiny. Člověk má na těle zhruba šest set svalů. Díky

dlouhému a častému sezení dochází k deaktivaci a oslabování

některých svalových partií, takže průměrný člověk aktivně

používá svalů jen padesát. Lidské tělo je stvořené pro vari-

abilitu. Problém nastává v jednostrannosti.

Sezení na židli je skutečně považované za nepřirozené

a dlouhodobě pro naše tělo nevhodné. Určitě se sezení na

židli můžete vyhnout doma (pozor, rozvalení se v gauči nebo

křesle po dobu několika hodin samozřejmě také není

žádoucí!), můžete například střídat židli s balónem, sezením

na zemi nebo na tzv. klekátku. Pokud to jde, můžete sedět

přímo na zemi. A samozřejmě nejlepší je prostě dlouhodobě

nesedět.

Dlouhodobé nebo špatné sezení na židli může

způsobit celou řadu nepříjemností, od bolesti zad v bederní

38

oblasti, ztuhlosti ramen, hrudníku, šíje, horní části zad, krku

až ke zhoršenému zraku. Nezřídka se setkáte s lidmi, kteří

mají oční vadu a jsou shrbeni, mají zatuhlé tělo, bolesti

v oblasti krční páteře nebo zadní části hlavy. Zrak je ovlivněn

napětím v jakékoliv části těla. Zejména v oblasti hrudníku,

ramen, krku, hlavy, obličeje nebo čelisti.

Zajímavým zjištěním je skutečnost, že pro různé typy

očních vad bývají příznačné určité typy fyzického napětí.

Krátkozrakost bývá doprovázena napětím v horní části zad,

v ramenech, spodní části krku a kolem očí. U dalekozrakých

lidí se napětí vyskytuje v oblasti hrudníku, hrdla a čelisti, za-

tímco astigmatici mívají zhoršený smysl pro rovnováhu.

Správné držení těla se vyznačuje přirozeně volnými

svaly po celém těle a tím přispívá ke zdravému zraku. Kromě

dlouhodobého sezení se naše společnost vyznačuje i špatným

držením těla při chůzi a stání. Příčin je celá řada. Může

se jednat o některou z deformací páteře, poruchu trávení,

onemocnění žaludku nebo jiného orgánu až po nevhodnou

obuv, oblečení nebo velký stres. Správné držení těla je

krásným ukazatelem zdraví člověka. Tělo je dokonale pro-

pojené. Vnímejte své tělo, jeho pocity a věnujte se mu!

39

Zahoďte sluneční brýle

Dávné civilizace před několika tisíci lety znaly léčivou sílu

slunce. Sluneční světlo se využívalo k léčebným účelům

ve starém Egyptě, Řecku a Římě. Ve starověkém Řecku se

stavěly chrámy pro léčení různých nemocí slunečním světlem

a ještě začátkem dvacátého století fungovaly ve švýcarských

horách sluneční lázně. Celá tisíciletí bylo sluneční světlo

uznávaným přirozeným léčitelem. Ještě dnes si možná vzpo-

menete na lidové rčení „Kam nechodí slunce, tam chodí

lékař“.

S objevem penicilinu a obrovským rozvojem farma-

ceutického průmyslu po druhé světové válce se věda a me-

dicína začala ubírat jiným směrem. Léky se staly skvělým

byznysem. Slyšíme ze všech stran nesčetná varování před

ultrafialovými paprsky, nebezpečným slunečním zářením,

takže svá těla pokrýváme vrstvami chemických opalovacích

krémů a oči schováváme za sluneční brýle s UV filtry.

Slunce léčí

Ve snaze chránit sebe a své děti před nebezpečným sluncem

si ovšem upíráme životně důležitou výživu nejen pro zrak,

ale pro celé tělo. UV záření má tři složky. Z toho dvě (UV-B

a UV-C) jsou ve velkém množství škodlivé. Třetí složka

s názvem UV-A je pro nás životně důležitá. Denní a sluneční

světlo je pro člověka nepostradatelné. Bez slunce není život.

40

Již koncem 19. století bylo objeveno, že deformace kostí u

malých dětí, tedy křivice, je léčitelná slunečním světlem.

Když sluneční paprsky dopadají na kůži a do očí, vyvolá to

řadu reakcí v organismu. Jedním z výsledků je produkce

vitamínu D. Aktivátorem vitamínu D je dokonce jedna ze

složek ultrafialového záření. Vitamín D je nezbytný pro

vstřebávání vápníku a dalších minerálů ze stravy. Při jeho

nedostatku chybí vápník pro normální růst a vývoj kostí.

A stejně tak jako pro kosti je vápník nezbytný i pro zrak.

V dnešní době jsme zvyklí, že při nedostatku

nějakého minerálu nebo vitamínu nehledáme prvotně ná-

pravu ve stravě a životním stylu. Zaběhneme do nejbližší

lékárny a vyzbrojíme se spoustou lahviček s pilulkami.

Koupené vitamíny nebo minerály jednorázově většinou po-

mohou, ale pokud neuděláme takovou změnu, abychom měli

dostatek minerálů a vitamínů přirozeně, nejsou kupované

preparáty řešením. Nehledě na to, že kupované vitamíny a

minerály nemusí být totožné s těmi, které bychom do těla

dostali přirozenou stravou.

K vitamínu D se oční lékař Jacob Liberman vyjadřuje

následovně: „Vitamín D, který si tělo vyrábí v reakci

na sluneční záření, není opravdový vitamín, nýbrž hormon,

nazývaný cholekalciferol, který vyrábí tělo, je-li vystaveno

ultrafialovému záření. Liší se od komerčně vyráběného

vitamínu D3, obsaženého v mléčných výrobcích, i od vita-

mínu D2, který najdeme ve většině vitamínových tabletek i

v obohacené stravě.

Přirozeně vytvářený D3 je v těle účinnější a není

toxický, zatímco D2 může být ve vysokých dávkách jedo-

vatý. Sluneční světlo je katalyzátorem při reakci, kdy si

tělo vyrábí netoxický vitamín D.“

41

Oko je jediným místem, kudy sluneční paprsky mohou přímo

vnikat do našeho těla. Je pro to přirozeně uzpůsobené. Pokud

je za jasného letního dne světla příliš, zúží se zornice a přiro-

zeně mhouříme oči, abychom množství světla dopadajícího

do oka omezili. Naopak v šeru se zornice rozšiřují a prostu-

puje mnohem více paprsků na sítnici. Je to dokonalý mecha-

nismus fungující zcela automaticky.

Možná máte pocit, že vy sluneční brýle potřebujete

a že se bez nich neobejdete. To je ovšem pouze výsledkem

vašeho životního stylu. Oči navyklé kancelářskému světlu

lehce odvyknou přirozenosti venkovního sluníčka. Naopak

oči celoročně vystavované běžnému počasí ve střední Evropě

si na sluníčko zvyknou a sluneční brýle budete potřebovat jen

ve výjimečných situacích, jako třeba při řízení auta přímo

proti nízkému sluníčku nebo pokud pojedete lyžovat

na ledovec či se slunit na jih k moři.

Sluneční brýle vytvářejí z očí „citlivky“. A co je důle-

žitější, brání vstupování plného světelného spektra do očí,

které je pro zdravý zrak nezbytné. Snad nejznámější lékař,

který se zabýval pozitivními účinky sluníčka na pacienty, byl

Auguste Rollier z kliniky v Leysinu, ve švýcarských Alpách.

Sluníčkem ve 30.letech dvacátého století vyléčil pacienty

s tuberkulózou, lupénkou, ekzémy, kolikami a mnohými dal-

šími onemocněními. A. Rollier si všiml, že léčba nepomáhá,

pokud pacient nosí sluneční brýle. Je sluneční záření tedy

opravdu tak nebezpečné? Nebo se z nošení slunečních brýlí

stala především móda, která živí nemalý průmysl?

Všichni bychom měli být vystavováni běžnému

slunečnímu záření a dennímu světlu každý den, včetně

seniorů a našich dětí. Především běžná dětská krátkozrakost

mívá často příčinu právě v nedostatku pobytu venku, na

přirozeném denním světle. Příkladem toho jsou velkoměsta

42

jihovýchodní Asie, jako třeba Hongkong nebo Singapur. Až

90% lidí je v těchto místech krátkozrakých. Život se tam totiž

odvíjí téměř výhradně uvnitř budov.

Výsledky studie Univerzity Cambridge z roku 2010,

pod záštitou profesora Paula Fostera a vedená lékařem

Anthony Kawajou jednoznačně prokazují přímý vztah

mezi dobou strávenou venku na denním světle

a krátkozrakostí. Studie se účastnilo 10 000 dětí. Děti,

které byly krátkozraké trávily venku průměrně o 3,7

hodiny týdně méně než děti se zdravým zrakem a děti

dalekozraké.

Tady se vracíme zpět k našemu životnímu stylu. Hodiny

strávené v kancelářích, školách, různých kroužkách a doma

nám omezují počet hodin venku na sluníčku. I obyčejné sklo

v okně nebo brýlích představuje bariéru, přes kterou se oku

nedostává plného slunečního spektra.

Zdravý pobyt na sluníčku

Slunečnímu záření a jeho vlivu na lidský organismus se

věnuje lékař Jacob Liberman. Čerpá z celé řady vědeckých

studií a stejně tak ze své dlouholeté praxe. Uvádím ve zkratce

doporučení, vybraná z jeho knihy Světlo lék budoucnosti.

Každý den alespoň hodinu venku, ideálně

v přírodě. Může to být i ve stínu.

Pokud jste doma, snažte se pobývat u otevře-

ného nezastíněného okna.

43

Na sluníčko je třeba si pomalu zvykat. Nepře-

hánějte to! Vyvarujte se slunění mezi 11 a 15

hodinou.

Nikdy se nedívejte přímo do sluníčka!

Pozor na opalovací mléka. Většina těch, co

obsahují složku PABA, jsou karcinogenní ve

spojení se slunečním zářením.

Pokud potřebujete sluneční brýle, zvolte s neu-

trálními šedými skly.

Člověk se tisíce let vyvíjel pod sluncem. Pokud se sluníme

rozumně, je slunce blahodárné pro celý náš organismus.

Nicméně tím nezpochybňuji, že sluneční záření může

poškodit zrak. To však mívá jednu ze dvou možných příčin.

Buď se jedná o nadměrné vystavení slunci, v poledních

hodinách, v zemích s mnohem vyšší sluneční intenzitou,

než je běžně oko přivyklé nebo je oko oslabené nedo-

statečnou výživou. Látka zvaná lutein, která se nachází

v oku a v kůži, ochraňuje člověka před škodlivým zářením.

Lutein si naše tělo nedokáže vyrobit a je třeba ho dodávat

ve stravě. V případě již poškozeného oka (například při še-

dém zákalu nebo makulární degeneraci sítnice) je logické,

že by se oči proti sluníčku měly chránit slunečními brýlemi,

protože v těchto případech přirozená ochrana oka je na-

rušena.

44

Barvy, které uzdravují

Naše oči jsou uzpůsobené k vnímání barev. Abyste si doká-

zali představit, jak to funguje, podívejte se na zjednodušený

obrázek průřezu lidského oka.

Uvnitř oka se nachází sítnice. Ta je hustě poseta buňkami,

které jsou citlivé na světlo a umožňují nám vnímat barevné

odstíny. Největší koncentrace těchto buněk je na tzv. žluté

skvrně. To je místo našeho nejostřejšího vidění. Když někam

soustředíme svůj pohled, dopadá světelný paprsek právě

na tuto žlutou skvrnu. Vše ostatní, co je okolo, vidíme sice

také dobře a barevně, ale podstatně méně ostře a i barevné

45

odstíny se slévají. Zajímavé je, že barvy nevnímáme jen

očima. Prací s nevidomými lidmi bylo zjištěno, že i jejich

organismus reaguje různě na různé barvy v jejich okolí.

Barvy na nás neustále působí

Většina z nás má nějakou oblíbenou barvu nebo skupinu

barev. Kromě toho také dokážeme určit barvy, které na nás

nepůsobí dobře a nelíbí se nám. A zbylé barvy jsou neutrální,

jejich přítomnost nám nevadí, ale ani je nijak nevy-

hledáváme. Barevné preference se během života mění. Moje

dcera měla dlouhé období oblíbené žluté barvy a právě tuto

barvu uměla jako první vyslovit. Pak byla oblíbená modrá a

poslední půl rok ji zajímá jen fialová.

Každá barva a barevný odstín na nás určitým způ-

sobem působí. Na vědomé úrovni nám barvy vyvolávají

asociace – ať už s věcmi, osobami nebo s zážitky a působí

na nás emotivně. Na nevědomé úrovni působí barvy na náš

nervový systém.

Nastavení rovnováhy

V našich tělech probíhá řada procesů, které jsou řízeny

tzv. autonomní nervovou soustavou. Jedná se třeba o trávení,

funkce ledvin, vylučování různých hormonů do krve nebo

zaostřování. Jsou to procesy, které vědomě neovlivňujeme.

Nervový systém je mimo jiné spojený i s vnímáním bolesti.

A právě tyto vnitřní nevědomé procesy řízené autonomní

nervovou soustavou můžeme ovlivnit barvami. Není náhoda,

že když nás bolí hlava, některé barvy nás doslova iritují

46

a intuitivně vyhledáváme chladné barevné odstíny modré

nebo zelené.

To, že lidské tělo vnímá barvy i jinak, než jen

na estetické úrovni, bylo demonstrované experimentem do-

ktora H.Wohlfartha. Prokázal, že pouhé vymalování školních

učeben teplými barvami děti zklidní, sníží stres, zlepší jejich

výsledky a sníží nemocnost.

Vědní obor, který se přímo zabývá léčením barvami,

se nazývá syntonika. Jejím zakladatelem je G.R. Spitler.

Realizoval například výzkum s králíky, kteří byli vystaveni

různě barevnému světlu. Jejich růst byl velice odlišný. Barva

světla měla přímý dopad na rychlost růstu. Spitler svou prací

skutečně prokázal, že různé barvy a barevné odstíny vyvo-

lávají zcela odlišné reakce organismu. Pomocí vhodně

zvolené kombinace barev lze velmi účinně léčit i taková

onemocnění, kde klasická medicína vhodné řešení nenabízí.

Příkladem jsou třeba migrény, šilhání, dvojité vidění nebo

tupozrakost.

Barvy v našem životě

Pro zachování zdravého a plně funkčního zraku a celého těla,

je důležitá barevná pestrost, stejně jako možnost si v barvách

vybírat podle aktuální nálady a pocitu.

Společnost, ve které žijeme, je zaměřená na studené

tóny, především modré, šedé, bílé a černé barvy. Čím víc

půjdeme na jih, bude barev přibývat. Vzpomeňte si na různé

africké, jihoamerické a rovníkové národy. Jejich barevná

pestrost je plná života, smíchu, zdraví, energie a dobré ná-

lady.

47

Neuzavírejte se do několika málo odstínů. Pokud do za-

městnání musíte nosit „konvenční evropské barvy“,

experimentujte s barvami doma, na stěnách, nábytku,

doplňcích a především nechte volnou rukou svým dětem.

Proměňujte barevnost jejich dětského prostředí jak potřebují.

Nechte je si barvy vybírat a umožněte jim je měnit.

Máte-li podvědomou potřebu obklopit se nějakou kon-

krétní barvou, může to být důležité k nastolení rovnováhy

ve vašem těle. Buďte k sobě vnímaví. Pozorujte, jak na vás

barvy působí a také jak se váš vztah k barvám proměňuje.

48

Zapomenutý význam tmy

Příroda pro nás stvořila nejen světlo, ale i tmu. V závislosti

na ročním období a místě, kde se nacházíme, je sice poměr

světla a tmy během čtyřiadvaceti hodin odlišný, ale všude

k pravidelnému střídání dochází. Stejně jako potřebujeme

pro své zdraví přirozené světlo, potřebujeme i tmu. Nejlepší

odpočinek pro zrak poskytuje právě tma, ať už ve spojení

se spánkem nebo jen zavřením očí v bdělém stavu.

V dobách, kdy nebyl běžně do domácností zavedený

elektrický proud, což z hlediska historie není až tak dávno,

se den lidí mnohem více řídil rytmem světla a tmy. Pokud

sluníčko zapadalo brzy, lidé chodili dříve spát a naopak.

V každém případě ještě před sto lety spali lidé průměrně

o několik hodin déle, než je tomu dnes. Podle názoru

německé společnosti pro výzkum spánku (DGSM) spíme

příliš málo. Já se domnívám, že podstatným faktorem není

délka spánku, ale kvalita. Tím spíš pokud je zrak namáhaný

celý den, je třeba nezkracovat hodiny odpočinku.

Blahodárný účinek tmy

Pokud se vám podaří zastínit ložnici od nežádoucího světla,

pomůžete nejen zraku, ale celému tělu lépe odpočívat. Tma

má relaxační účinek, ať už v podobě spánku nebo i během

dne, kdy si uděláme krátkou pauzu a zavřené oči zakryjeme

dlaněmi. Kromě relaxace je tma potřebná i pro správné

49

vidění. Naše oči jsou uzpůsobené pro vidění nejen za světla,

ale také za tmy - tedy nikoliv za 100% tmy, stačí však

nepatrné množství světla, abychom viděli kontury předmětů

kolem sebe a registrovali pohyb.

Vraťme se na okamžik k obrázku oka na straně 44.

Na sítnici naleznete tzv. žlutou skvrnu – nejdůležitější místo

ostrého vidění. A přímo na žluté skvrně se nacházejí buňky

citlivé na světlo a barvy. Jmenují se čípky a zajišťují ostré

vidění během dne. Čím více se vzdalujete od žluté skvrny,

tím rychleji čípky ubývají a nahrazují je buňky, které se

nazývají tyčinky. Ty se aktivují již při velmi malém množství

světla a nerozeznávají barvy. Umožňují nám vidět za šera a

ve tmě. Znamená to tedy, že když se pohybujeme v šeru nebo

téměř ve tmě, aktivujeme a posilujeme svůj zrak jinak, než

během běžného osvětlení.

Možná vás napadne, že zakrňování tyčinek není přece

velký problém, protože vidět za šera a tmy v podstatě již

nepotřebujeme, rozsvítit se dá vždycky. Tyčinky jsou ovšem

významné nejen při špatném osvětlení, ale i pro takzvané

periferní vidění. To znamená, že nám umožňují vidět scénu

včetně širokého okolí. Ve chvíli, kdy by nám tyčinky přestaly

fungovat, cítili bychom se jako v tunelu. Viděli bychom totiž

jen přímo do místa, kam zaostřujeme a už bychom nedo-

kázali vnímat, co se děje okolo. Dá se to porovnat

s postupujícím zeleným zákalem, kdy pacient přichází o kraje

scény.

Umělým osvětlením leniví zrak

Za slunečného dne nebo při umělém osvětlení v našem oku

pracují především čípky. Za šera a za tmy přebírají jejich

50

funkci tyčinky. Pokud bydlíte ve městě, zjistíte, že šero a tmu

téměř neznáte. Mimo váš domov je všechno osvětlené a do-

ma si většinou rozsvítíte, ještě než se zešeří. Tyčinky na

sítnici tak postupně přestávají fungovat a doslova „zakrní“.

Není se potom čemu divit, že si velká část řidičů stěžuje na

velmi špatné vidění za tmy a za šera, když nechávají svůj

zrak ochabnout.

Příroda nabízí přirozený přechod mezi světlem a tmou

a to v podobě ranního rozednívání a večerního stmívání. Oči

mají čas si na nadcházející změnu přivyknout. V řadě situací

během dne naše oči nepotřebují umělé osvětlení. Například

ve většině veřejných budov škol, úřadů a moderní kanceláře

nevyjímaje se svítí spíš ze zvyku, než z nutnosti.

Příliš umělého osvětlení nám bere příležitost nechat

oči přirozeně fungovat. Většinu dne se aktivují převážně

čípky a tyčinky zakrňují. Kromě toho je umělé osvětlení

pro zrak únavné a v případě některých typů zářivek dokonce

zvyšuje stres, přispívá ke snížení koncentrace, zvýšení únavy

a vzniku některých onemocnění.

Běžné umělé osvětlení je laděné buď s převahou

teplých nebo studených odstínů. Příkladem je třeba pouliční

osvětlení, které je téměř oranžové. Naopak chladné modré

odstíny mají většinou úsporné zářivky. Ani jedno neodráží

vyrovnané sluneční spektrum. V prvním případě chybí

chladné tóny a ve druhém zase ty teplé. Pro zdravý orga-

nismus potřebujeme plné spektrum záření. Sluneční světlo je

prostě jedinečné a nenahraditelné. Nejvhodnější náhražkou za

sluneční světlo je světlo plnospektrální. Někdy je také ozna-

čované jako zdravé nebo celospektrální. Plnospektrální světlo

je v rámci nabídky umělého osvětlení nejvyváženější a z 90-

98% shodné s viditelným slunečním.

51

Jak s umělým světlem zacházet? V první řadě se nabízí mož-

nost prostě nerozsvěcet, pokud to není nezbytně nutné.

Samozřejmě to nejde vždy, ale určitě zjistíte, že tolikrát roz-

svítíte zcela zbytečně nebo příliš mnoho světel. Když už

umělé světlo používáte, vyvarujte se různě barevných clon a

stínítek. Barevné lampy nebo barevné žárovky jsou sice

pěknou dekorací, ale změní barevné spektrum většinou do

jedné barvy, což má dopad do činnosti nervové soustavy.

Druhou možností je pořídit si plnospektrální světlo.

To je třeba vhodné na místa, kde opravdu svítíte nejvíce a

trávíte tam hodně času. Ideální je na období podzimu a zimy

k dětem do pokoje, kde se učí a hrají si. A také do obývacího

pokoje, kde tráví rodina nejvíc času nebo do místnosti, kde si

čtete.

Jak poznáte zdravé plnospektrální světlo?

Nabídka plnospektrálních světel je poměrně široká. Seženete

jak plnospektrální lampy, tak samostatné žárovky (rovněž

zářivky, halogenová světla, atd.). Výrobce plnospektrálních

zdrojů uvádí kromě běžných technických parametrů ještě

tzv. index podání barev. Ten se skrývá pod zkratkou Ra

(CRI). Vyjadřuje vliv složení spektra na vnímání barvy.

Index Ra (CRI)) rovný hodnotě 100 má jen sluneční světlo.

Za plnospektrální zdroj se pokládá hodnota od 90 a výše. Pro

lepší představu běžná žárovka má index Ra (CRI) v hodnotě

68. Druhým parametrem, po kterém byste se měli ptát, je tzv.

teplota chromatičnosti. Sluneční světlo má teplotu chroma-

tičnosti 5500 kelvinů. Za plnospektrální se bere rozpětí 5500-

6500 kelvinů.

52

A ještě dobrá zpráva na konec: není vůbec nutné pořizovat do

domácnosti celé nové osvětlení. Začněte s výměnou žárovky

ve vaší stolní lampičce a sami se přesvědčíte, jak je plno-

spektrální světlo příjemné. I vědecké studie jednoznačně pro-

kazují pozitivní vliv plnospektrálního světla na naše zdraví.

53

Třetí část

JEZTE ZDRAVĚ

54

Výživa pro trvalé zdraví

Člověk byl od pradávna součástí přírody. Dnes už to tak

většinou nevnímáme. Naopak se většinou snažíme od přírody

oddělit. To se nám sice daří, ale naše civilizace si vybírá svou

daň v podobě chatrného zdraví. Onemocnění srdce, rakovina,

vysoký krevní tlak, cukrovka, žlučníkové kameny, alergie,

ekzémy a samozřejmě nejrůznější vady zraku – to je jen

slabý výčet toho, s čím se běžně setkáváme. Nebývalo tomu

tak vždy. Ještě generace našich prarodičů byla výrazně

zdravější, než jsme my a naše děti. Důvodů zhoršení zdraví

je několik, nicméně změna ve výživě, ke které začalo

docházet po druhé světové válce, je velmi podstatná.

Díky technickému pokroku žijeme v blahobytu.

V obchodech si běžně můžeme koupit ovoce a zeleninu

vypěstované na druhé polokouli. Stejně tak mléčné výrobky

nebo maso mohou pocházet ze vzdálených zemí. Teritoriální

vzdálenosti nic neznamenají. Technika založená na mrazení,

chlazení a dalších možnostech konzervování nám zajišťuje

exotické plody, stejně jako místní plody mimo období jejich

sklizně. Vše je dostupné ve velkých množstvích a po celý

rok. Bohužel to má i svůj rub.

Běžná strava je mrtvá

Skladováním a konzervováním se snižuje výživná hodnota,

v některých případech téměř k nule. Už jen tím, že meloun

55

ukládáte do chladničky se připravujete o jeho plnou výživnou

hodnotu. A proč se většina lidí domnívá, že pasterizace

mléka ničí choroboplodné zárodky a ty prospěšné zůstávají?

Z živé stravy se stává strava mrtvá. Je to paradox, když

v době blahobytu trpí naše těla nedostatkem vitamínů, mine-

rálů a enzymů. Před sto lety jedli lidé podstatně méně a bez

valné pestrosti, ale za to bylo jejich jídlo výrazně kvalitnější,

z přírody a obsahovalo živé látky.

Pokrok se odráží i v dalších aspektech, jakými jsou

například genetické úpravy plodin, ošetřování pesticidy nebo

chemická hnojiva. I tyto zásahy nám ničí výživné látky

v potravě a dokonce tak v některých případech dobrovolně

otravujeme svá těla jedy.

Viníkem všeho není jen nešetrné uplatnění techniky

a pokroku lidstva. Je to zároveň lidská touha posledních let -

mít ještě víc a za ještě nižší cenu. Sami svým chováním

dáváme najevo, že nám nezáleží na kvalitě, ale na ceně.

Podporujeme výrobce laciných náhražek kupováním jejich

výrobků a opravdovou kvalitu neoceňujeme. Díky pokroku

dokáží producenti vyrábět maso bez obsahu skutečného masa

nebo ovocný džus bez ovoce.

Povyšujeme se nad zvířata a přitom jsme jediným

tvorem na zemi, který si své jídlo dobrovolně předem při-

praví o výživnou hodnotu, než ho sní.

Zdraví a energie prostřednictvím živé stravy

Chcete-li být zdraví, musíte svému tělu dodávat výživné

látky, které tělo dokáže využít. Člověk je součástí přírody,

ať se nám to líbí nebo ne. Všechna zvířata se přirozeně

instinktivně živí tím, co najdou okolo sebe v přírodě, ať jsou

56

to rostliny nebo živočichové. Stejně to platí i o našich

domácích mazlíčcích. Ty sice převychováváme na naši

nezdravou stravu, ale není to pro ně přirozené. Nemůžeme

se pak divit, že potřebují lékaře stejně často, jako my sami.

Co tedy živá strava znamená? Je to velmi jednoduché.

Živá strava je to, co pochází z přírody. Ideálně bez zásahu

člověka nebo jen s minimální úpravou. Složitá jídla, která se

dlouho vaří, dusí nebo jinak tepelně upravují jsou podstatně

méně hodnotná. Totéž platí, pokud používáte mražené nebo

konzervované potraviny. Výživné látky jsou nejlépe zacho-

vané v čerstvých surovinách. Důvodem nejsou jen minerály a

vitamíny. O těch se možná dočtete, že i když se jejich obsah

teplem snižuje, tak přesto nějaké procento zůstává za-

chované, v závislosti na konkrétní látce. Ale hlavním důvo-

dem proč nevařit jsou enzymy. To jsou extrémně důležité

látky, které jsou velmi citlivé na teplotu. Zahříváním nad 40

stupňů Celsia se enzymy ničí. To je jedním ze zásadních

důvodů, proč například lidé, kteří jsou sice vegetariáni, čímž

by měli získávat dostatek výživy z ovoce a zeleniny, ale

svojí stravu především vaří, nejsou zdraví. Pro zachování

plného zdraví potřebujeme dostávat v potravě enzymy a tu-

díž je důležité ovoce a zeleninu nevařit a ani jinak tepelně

neupravovat. Neznamená to, že bychom si již nikdy nemohli

dopřát nic vařeného. Obecně se uvádí, že optimální poměr je

80% stravy syrové a 20% tepelně upravené.

Zkuste se zamyslet nad svým stávajícím jídelníčkem.

Kolik procent z toho tvoří opravdu syrová strava? Dovolím si

udělat odhad, že průměrem bude česká populace maximálně

na 5% syrové stravy a 95% jakkoliv tepelně upravené. Velmi

podobně na tom bude samozřejmě většina evropských zemí.

Až se budete příště procházet svým nákupním střediskem

s potravinami, zkuste se zamyslet nad tím, kolik z toho, co

57

vidíte, jsou potraviny zpracované (tedy mrtvé) a kolik je sku-

tečně živá strava. Podíl živé stravy bude většinou smutně

nízký.

Co tedy jíst, aby to bylo opravdu živé? Základ jídel-

níčku by mělo tvořit čerstvé, syrové ovoce a zelenina, oříšky,

různá semínka a za studena lisované čerstvé oleje. Jestli

chcete, můžete zahrnout i čerstvé syrové mléko (tedy ne-

pasterizované). Ale vzhledem k tomu, že žádná dospělá

zvířata přirozeně mléko nekonzumují, jsem názoru, že ani

pro dospělého člověka nejsou mléčné výrobky určené. Pokud

bude výše vyjmenované tvořit 80% vaší stravy, můžete

si gratulovat.

Jíst převážně živou stravu znamená, že nebudete po-

třebovat lékaře. Ale nejen to. Živá strava vám dodá obrovský

příliv energie. Mrtvá strava organismus zatěžuje a tím nás

unavuje. Každý, kdo změnil svůj jídelníček z běžné evropské

kuchyně na živou stravu, ať už 100% nebo převážně, může

jistě potvrdit, že příliv energie je značný. Jen tím, že změníte

svůj jídelníček, má den najednou více hodin. Nepotřebujete

tolik spát, nepociťujete únavu, rychleji vám to myslí a co je

také velmi důležité – s živou stravou výrazně ubude nega-

tivních myšlenek.

Sama mohu potvrdit, že vynecháním nezdravé stravy

si nejen postupně vyčistíte své tělo, ale budete mít jasno

i v hlavě. To, že některé uměle přidávané látky do jídla mo-

hou způsobovat dokonce deprese, již bylo prokázané. Nic-

méně můžete si sami na sobě vyzkoušet, že přechod na živou

stravu bude velkým pozitivním zásahem nejen pro tělo, ale i

pro vaší duši.

58

Specifika živé stravy pro zrak

Pro zdravý zrak je potřeba celá řada látek a také jejich

dokonalá souhra. Pro zjednodušení se ve výčtu omezím na ty

nejdůležitější.

Pro správnou funkci zraku je zásadní dostatečný

přísun vitamínu C. Oční rohovka totiž uchovává až 100 krát

větší koncentraci vitamínu C, než je úroveň v krvi. Vý-

znamným zdrojem vitamínu C je černý rybíz, červené pap-

riky, kiwi, jahody, pomeranče, maliny, citrony, grepy, šípky,

kapusta, zelí nebo květák. Pozor na jakékoliv tepelné úpravy

nebo mražení, tím byste více než polovinu vitamínů

znehodnotili!

Kromě vitamínu C zařaďte určitě ještě vitamín A a E,

z nejvíce nezbytných minerálů zinek, chrom, selen a vápník.

Doplňte tedy jídelníček o brokolici, mrkev, kvalitní rostlinný

olej (ideálně lněný s velkým obsahem nenasycených ma-

stných kyselin) používaný za studena, oříšky, semínka,

špenát, hlávkový salát a kapustu.

Neocenitelnou roli hrají pro zdravý zrak borůvky.

Není to náhoda, že se již za druhé světové války dávaly

britským letcům pro zlepšení ostrosti zraku. Vydejte se v létě

do lesa a nasbírejte si je čerstvé přímo z keříčků.

Máte-li rádi saláty z různých zelených listů, za-

jišťujete si přísun luteinu. To je látka, která se nachází právě

v oku a ochraňuje sítnici. Dlouhodobý nedostatek luteinu se

projevuje tak závažnými onemocněními jako je makulární

degenerace oční sítnice a šedý zákal. Kromě zelené listnaté

zeleniny je zdrojem luteinu také vaječný žloutek. Obsahuje

luteinu sice mnohem méně než zelenina, ale má zase

několikanásobně lepší vstřebatelnost.

59

Prevencí nejrůznějších onemocnění včetně očních je dosta-

tečný příjem Omega 3 mastných kyselin. Nejznámějším

zdrojem jsou ryby z chladných moří (například makrely) a ta-

ké olej z lněného semínka, který je čerstvě lisovaný a použí-

vaný za studena.

Rovnováha a pestrost by určitě měla mít ve výživě

své místo. Výživné látky totiž většinou nepůsobí odloučeny

od ostatních látek, ale pro správné fungování zraku a celého

těla je důležitá souhra a harmonie všech potřebných látek.

Výše uvedené látky jsou pouze ty nejzásadnější a s přímým

vlivem na zrak. Řada dalších vitamínů a minerálů je také

důležitá, i když je specificky neuvádím. Například vitamíny

skupiny B jsou důležité pro správnou funkci nervové

soustavy. Protože zrak zahrnuje oční nervy a mozkové cen-

trum, může se nedostatek tohoto vitamínu projevit v očním

onemocnění.

Je třeba si uvědomit, že zrak není vyčleněn z lidského

těla, je jednou z jeho součástí. Výživné látky potřebné

pro oko jsou většinou třeba i pro jiné životní funkce. Naše

tělo potom samo rozhoduje, kde je které látky nejvíce

potřeba, a to i na úkor jiných funkcí, odkud si látky odebere.

Například v době, kdy děti velmi rychle rostou, je pro růst

kostí významný vápník. Jeho spotřeba v těle stoupne a pokud

ho nemá dítě v jídle dostatek, tak vápník potřebný pro zrak

může být použit právě pro růst kostí. Tím dojde k oslabení

zraku, který je pak náchylný k očním vadám.

Stejný princip se uplatňuje v případě zvýšené tělesné

zátěže nebo období stresu. Tělo je při zvýšené zátěži ná-

ročnější na výživné látky a je tedy třeba počítat s jejich

výraznějším přísunem. Ideální a nejpřirozenější je pestrá stra-

va z přírody. Pokud to však není možné, třeba díky zimnímu

období, kdy čerstvého ovoce a zeleniny je méně, je vhodné

60

stravu doplnit kvalitním a organickým multivitaminem nebo

superpotravinami.

Jaké potraviny zraku škodí?

Většina z nás se občas dostane do situace, kdy nemá možnost

dodržovat zdravou stravu. Pak je důležité vědět, čím zraku

ubližujeme nejvíce.

Prvním na seznamu je bílý cukr. I pokud ho nemáte

doma na poličce zcela samostatně, tak je nenápadně skrytý

ve velkém množství jídel, které doma má většina z nás.

Najdete ho určitě v kompotech, šťávách, limonádách, jo-

gurtech, pudinkách, pečivu, dětské výživě, sterilované

zelenině a samozřejmě v sušenkách, zmrzlinách, bonbónech,

čokoládách a v řadě dalších potravin. Určitě by bylo snazší

jmenovat výrobky, kde cukr nebude. Bílý cukr bývá jedním

z častých viníků dětské krátkozrakosti. Jeho konzumací se

z těla vyplavuje například chróm, což je velmi důležitý

minerál pro správnou funkci zraku. Děti, které trpí krátko-

zrakostí, mívají často hladinu chrómu na třetinové úrovni.

Ale rozhodně se to netýká jen dětí. Bílý cukr velmi škodí

nám všem.

Pokud něco chcete sladit, určitě volte přírodní

třtinový cukr, med nebo javorový sirup. Při nakupování dejte

pozor i na umělá sladidla jako třeba aspartam a jídla

s označením „light“. Vyhnout se bílému cukru a jeho umě-

lým náhražkám je v praxi dost obtížné. Dobrá zpráva je, že

alternativy existují, jen asi budete muset zprvu v obchodech

hledat. Ovšem může vám být velkou motivací i to, že bílý

cukr není špatný jen pro zrak ale i pro spoustu dalších

tělesných funkcí.

61

Kromě bílého cukru je další nebezpečí skryté v látce

s názvem glutamát sodný. Příznačné je pro tuto látku ozna-

čení „droga pro jazyk“, neboť se jedná o umělé ochucovadlo,

zcela chemicky vyrobené. Nejčastěji ho naleznete v potra-

vinách s rychlou přípravou, tedy různých sáčkových

polévkách, sušených jídlech, v ochucovadlech, masných

výrobcích, bujonech nebo třeba chipsech. Glutamát sodný,

stejně jako umělá barviva a konzervanty (obvykle značené

pod různými trojčíselnými zkratkami a písmenkem E)

zajišťuje odplavování důležitých látek z těla. A to zcela po-

míjím nepřirozenou, chemickou strukturu, která může

způsobovat nemoci u dospělých lidí a v dětském jídelníčku

nemá vůbec co dělat.

Pokud máte stravu založenou na potravinách s velkým

výskytem právě uvedených látek, nejenže se vám nedostává

důležitých živin, ale navíc o ty potřebné látky ve svém těle

ještě přicházíte. Týká se to především lidí, kteří se stravují

v různých rychlých občerstveních, jídelnách nebo kupují

polotovary.

V kategorii negativních potravin jsou také nápoje

s obsahem kofeinu (káva, sodovka, černý čaj, Cola a další

nápoje s obsahem kofeinu). Kofein vylučuje z těla vápník,

který je obzvláště důležitý například pro děti jako nezbytná

látka v období růstu. Americký oční lékař Gary Price Todd

ve svém výzkumu zjistil, že krátkozraké děti mají nižší

úroveň vápníku, než děti bez očních vad.

Poslední, ale velkou a významnou kategorií, jsou

potraviny s bílou moukou. Většina českých nejběžnějších

jídel, ať už to jsou rohlíky, housky, chléb, knedlíky, omáčky

nebo těstoviny obsahují bílou mouku. Právě bílá mouka tvoří

velké procento naší stravy. Dostává se nám v podobě sní-

daní, svačin, oblíbených těstovinových obědů a „chlebových“

62

večeří. Co je na bílé mouce špatného? Běžná bílá mouka se

vyrábí z loupaných zrn obilí. Tím se nejhodnotnější část zrna

oddělí. Kromě nízkého podílu výživných látek je bílá mouka

v našem organismu kyselá. Naše potrava by měla být

vyrovnaná co do podílu kyselých a kyselinotvorných na

jedné straně a zásaditých a zásadotvorných potravin na druhé

straně. Pokud převyšují kyselé a kyselinotvorné potraviny,

zatěžujeme své tělo odpadem. V dlouhodobém hledisku tento

nepoměr přímo způsobuje celou řadu nemocí včetně ně-

kterých očních vad.

Zdá se vám to složité a nechcete v obchodě strávit dlouhé

hodiny čtením všech látek složení? Zkuste se řídit ná-

sledujícími pravidly:

1) nekupujte produkty s dlouhou trvanlivostí,

2) vyhýbejte se evidentním zdrojům bílého cukru,

3) nekupujte polotovary a hotová jídla,

4) žádná smažená jídla a uzeniny,

5) minimum potravin s obsahem bílé mouky.

Osvojením si těchto několika zásad se vyhnete velké části

nejhorších potravin, které v těle působí doslova jako jed.

Ještě k těmto pěti bodům udělám malou vsuvku:

prokazatelně negativní vliv na zrak mají cigarety

a alkohol!

Výše uvedené nevhodné potraviny odčerpávají důležité

živiny a zároveň zanášejí tělo. Můžete si představit, že celé

trávicí ústrojí (ústa, žaludek, tenké a tlusté střevo, atd.) je

jedna dlouhá zahradní hadice nebo potrubí. Místy se zužuje a

rozšiřuje, má četné kličky a záhyby. Nevhodná potrava se za

roky konzumace postupně usazuje na stěnách trávicího

ústrojí, stejně jako se zahradní hadice nebo potrubí zanáší.

63

Výsledkem je trávicí ústrojí, zevnitř obalené, které přestává

správně vstřebávat výživné látky. Tento fakt je jistě odpovědí

na mnohé potíže dospělých, kteří i pokud přejdou na doko-

nalou zdravou stravu jsou stále nemocní a nemohou se zbavit

nadbytečných kil. Věnujte tedy velkou pozornost tomu,

abyste vy a vaše děti nedostávaly výše uvedené potraviny a

své tělo neotrávily těmito potravinovými jedy. Až pokud se

vám podaří upravit stravu, máte prostor pro zavedení

potravin s velkou výživnou hodnotou. Je jednoznačně důle-

žitější vyhýbat se nezdravým potravinám, než se snažit jejich

konzumaci „kompenzovat“ zdravými potraviny.

Vyzkoušejte superpotraviny

Asi jste se již setkali s takzvanými superpotravinami. Mezi

nejznámější se řadí mladý ječmen, chlorella, spirulina,

nejrůznější mořské řasy a psyllium. Mezi méně známé a při-

tom mimořádně prospěšné patří včelí pyl, nejrůznější byliny

a zelené rostliny jako například vojtěška.

Superpotraviny mají oproti běžným doplňkům stravy

v podobě kupovaných minerálů a vitamínů řadu výhod. Jedná

se o živé rostliny z přírody, ve kterých je přirozeně za-

stoupeno široké spektrum výživných látek. Jejich

využitelnost naším organismem je neporovnatelně vyšší než

u uměle vyráběných přípravků. Superpotraviny jsou obrov-

skými zásobárnami výživných látek, proto bychom je

rozhodně měli vyzkoušet. Ať se chcete věnovat pouze zraku

nebo máte ještě jiné zdravotní potíže, superpotraviny budou

v každém případě skvělou volbou.

64

Očista neboli detoxikace těla

Nejrůznější očistné kůry v podobě diet, pilulek, bylin nebo

půstu se dnes těší velké popularitě. Z historického pohledu

se ovšem nejedná o nic nového. O očistě těla se dočtete již

v Bibli, kde jsou půsty v příbězích uváděné jako velmi

prospěšné. Můžete se podívat ještě dál, do učení Hippokrata,

které se datuje do 5. století před naším letopočtem. Napsal, že

člověk se rodí zdráv a všechny nemoci do něj vcházejí s

jídlem. Při nemoci vylučovali staří Řekové ze stravy nejhůře

stravitelné potraviny a promývali střeva klystýrem, aby z těla

odstranili jedovaté látky. Na čistotu střev byl kladen velký

důraz jako podmínku udržení zdraví. Ve východních zemích

je očista těla prvotním předpokladem k očistě duševní, což je

i součástí jógy. Historie těchto metod je tedy dostatečně

dlouhá na to, abychom výsledkům věřili. Dnes se nejčastěji

setkáte s detoxikačními pilulkami, náplastmi, eventuelně

s čajovými směsmi.

Co tedy opravdu pomáhá? Myslím, že neexistuje

jedna jediná metoda, která je ta nejlepší pro všechny. Každý

člověk je originál, má jiné stravovací návyky, životní styl

a tudíž ani dva lidé ve stejném věku nemají organismus

ve stejném stavu. Volba metody je velice individuální. A vel-

kou roli hraje i to, aby se dotyčný pro danou očistnou kůru

rozhodl sám a věřil ji. Doporučuji si nejdříve přečíst několik

publikací, které vás osloví nebo se s někým zkušeným

poradit, než se do něčeho pustíte. Volte pak podle své intuice.

Dopřejte svému tělu dostatek času na reakci. Detoxikace

nefunguje ze dne na den. Je to dlouhodobý proces, který vám

na poprvé může trvat týdny až měsíce, než se výsledek plně

projeví.

65

Detoxikace jako cesta k věčnému mládí

Ať se rozhodnete pro jakoukoliv s očistných metod, bude

to pro váš organismus přínosem. Své tělo můžete přirovnat

k domu nebo bytu, ve kterém žijete. Ani sebelepší

hospodyňka se neubrání tomu, aby jednou za čas neudělala

velký úklid, kdy se odtáhne nábytek, vysmýčí všechny kouty

a vyhází nepotřebné krámy. A stejně je to s tělem. I pokud

se stravujete zdravě, organismus se přesto zanáší a jednou

za čas je jeho očista prostě potřebná. Odstraňováním

nepotřebných zbytků ze svého těla nesmírně ulehčíte práci

svým orgánům. Ty pak mohou dobře vykonávat svoji funkci

a odvděčí se vám pevným zdravým a mladistvým vzhledem.

Očista těla zlepšuje zrak

Řada lidí, kteří podstoupí očistu těla z jiného důvodu,

než díky špatnému zraku, zjistí, že se jim po očistě zlepšil

zrak. To není náhoda. Jedním z našich životně důležitých

orgánů, který má hlavní čistící funkci, jsou játra. A právě

játra mají přímou souvislost se zrakem. Rozhodnete-li se pro

očistu těla, nikdy nezapomínejte na játra. Tenké střevo, tlusté

střevo, žaludek, játra a žlučník tvoří základní celek pro očistu

organismu.

Odstranění toxinů, dlouholetých nánosů, zbytků

potravy a také léků ze svého těla se projeví celou řadou

pozitiv. První, čeho si většina lidí všimne je zbavení

se přebytečných kil. Ač to zní neuvěřitelně, dospělý člověk

může mít v trávicí soustavě až desítky kilogramů hmoty.

Pro její odstranění je samozřejmě třeba delší detoxikační

časový harmonogram. Zbavení se nadbytečných kil nemá

66

význam jen estetický, ale především zdravotní. Usazeniny

způsobují špatnou funkci orgánů, pokles orgánů v břišní

dutině, nerovnoměrnou zátěž na kosterní systém, špatné

držení těla a co je velmi důležité: zabraňují vstřebávání živin

z potravy. Dokud máte zanesený organismus, nepřinese vám

ani radikální změna stravy nebo používání vitamínových

doplňků potřebný efekt. Ke vstřebávání dochází především

ve střevech. Pokud ta jsou pokryta nánosy usazenin (mukózní

plak), je absorpce velmi malá a sebelepší výživné látky

jen procházejí skrz. Jak již bylo uvedeno, zrak je velkým

spotřebitelem živin. Očištění trávicí soustavy jednoznačně

zlepší schopnost vstřebávání a zrak může být lépe vy-

živovaný.

Detoxikace je řešením pro závažná onemocnění zraku

Velký význam očištění organismu poznají lidé trpící pře-

devším šedým zákalem a makulární degenerací sítnice oka.

V obou případech zrak urgentně potřebuje výživné látky,

kterých se mu dlouhodobě nedostává. Obě onemocnění jsou

spojovaná s věkem nad padesát let a často připodobňovaná

k běžným projevům stárnutí. Primárním důvodem však není

stáří jako takové, ale dlouholeté usazeniny v organismu.

Zanesený organismus pokrývá usazeninami nejen

střevní stěny, ale i stěny krevního řečiště. Následkem

je zúžení a špatné prokrvení. Oko je zásobované živinami

a kyslíkem přímo z krve pomocí malinkých vlásečnic.

Zanášením krevních cest dochází k omezování výživy oka,

což se projevuje závažnými očními onemocněními. Čím je

člověk starší, tím důležitější je udržovat organismus čistý.

67

Jednoznačnou odpovědí na makulární degeneraci sítnice

nebo šedý zákal je detoxikace organismu, zavedení velkého

podílu živé stravy a co nejvíce pohybu. Zdravým životním

stylem dokážete průběh těchto onemocnění nejen zastavit,

ale i zvrátit.

Detoxikace přináší radost do života

Tělo zbavené zátěže a toxicity znovu ožívá. To se projeví

v přívalu energie a pozitivní nálady. Často slýchám kolem

sebe rodiče, kteří obdivují své malé děti, co mají energie, že

celý den běhají, skáčou a hrají si, zatímco dospělý je už

v poledne unavený a večer je schopný leda tak pustit televizi

nebo si přečíst noviny. Domnívám se, že velkým činitelem

je v tomto případě ještě nezatížený organismus dětí,

který funguje zdravě, zatímco tělo rodičů se již potýká s to-

xicitou a značnou část energie vydá na své vlastní fungování.

Nekončící únava a potřeba dlouhého spánku byla spolu

s častou nemocností důvodem, proč jsem se já pro de-

toxikaci poprvé rozhodla. Aniž jsem měla konkrétní oče-

kávání, věděla jsem, že se svým stavem už opravdu musím

něco udělat.

Výsledek rozhodně daleko přesahoval moje před-

stavy. Najednou jsem získala několik hodin času denně

navíc, které jsem mohla věnovat duševní nebo fyzické

práci. Spánek se stal opravdovým odpočinkem. Ráno jsem

se sama budila okolo šesté hodiny a noční pauzy, kdy bych

se probudila a nemohla dlouho usnout, zcela zmizely. Od

té doby jsem zdravá a ani obyčejná rýma si ke mně

nenajde cestu. A jako obrovský bonus byla detoxikace a

změna stravy otevřením dveří k mé duši.

68

Část čtvrtá

NASLOUCHEJTE SVÉ DUŠI

69

Síla myšlenek a slov

Předešlé části této knížky byly plně věnované našemu fy-

zickému tělu. I když nejsme studovanými biology nebo

chemiky, dokážeme výše popsané fungování našeho těla

pochopit. Co je ale pro nás Evropany většinou složitější, je

porozumět a pochopit nemateriální složku našeho bytí – naší

duši.

Jak se naše duše projevuje? Jsou to emoce, naše po-

city, ať už ty příjemné nebo nepříjemné, sny, některé naše

myšlenky, intuice a také některé touhy a přání. V různé

literatuře se setkáte s odlišnými vymezeními duše. Ve Vý-

chodní literatuře jsou duši věnované celé knihy. Nám bude

pro zjednodušení stačit hrubě vymezený popis. Duše jsme my

uvnitř. Duše je to, co nebylo zformované našimi rodiči,

školou a společností. S duší jsme se do tohoto světa narodili.

Poznejte svoji duši

Clemens Kuby uvádí v jedné ze svých publikací krásné

přirovnání: fyzické tělo je chrámem pro naší duši. Z toho

logicky vyplývá, že je třeba se o své tělo (tedy chrám) starat.

Ale proč je vůbec důležité se zabývat duší? K čemu to po-

třebujeme?

Úplně malé děti se nic o duši učit nemusí. Přirozeně

žijí v souladu s duší a dělají vše proto, aby se jejich duši

dařilo dobře. Jenže jak rostou, zapojují se do světa kolem

70

sebe. Ať chceme nebo nechceme, s přibývajícími lety

pronikáme do světa zákonů, pravidel, nařízení, zákazů a také

názorů na to, co je správné a co je špatné. Řeč naší duše

v toku informací ze světa kolem nás přestává být slyšet.

Abychom dokázali žít v dnešní době a byli přijati okolím,

přejímáme vědomě i nevědomě myšlenky a názory, které

slýcháme okolo sebe. Spojení s duší se přeruší. Přestáváme

vnímat, co doopravdy chceme a nahradíme to myšlenkou na

to, co bychom měli chtít, aby nás společnost přijímala. Když

to převedu do reálného života, může to vypadat následovně.

Představte si, že přijdete ze dne na den o své zaměstnání,

které vás už dávno nebavilo, ale poskytovalo vám finanční

jistotu. Co na to vaše duše? Bude jásat. Konečně se zbavila

něčeho, co jí trápilo. Jenže jaké budou myšlenky, které s nej-

větší pravděpodobností ve vaší hlavně převládnou? Nega-

tivní. Co na to řeknou známí, kamarádi, sousedi, rodiče, děti?

Nebudu si moci koupit to a to. A co dovolená u moře?

Hypotéka a plány na koupi nového domu? Vynoří se zástupy

negativních myšlenek, kterými na vás společnost tlačí.

Sáhnete po internetu a začnete hledat další práci – hlavně aby

byly ty peníze, co předtím, aby všechny ty myšlenky utichly.

A duše bude zase trpět.

Duše je vytrvalá. Pokud dlouhodobě žijeme jinak,

než by si představovala, dá nám to najevo silněji. Projeví

se to především na našem zdraví. Mohou to být chronické

bolesti, ekzémy, snížená imunita, oční vady nebo velmi vá-

žný úraz. Chceme-li být zdraví, potřebujeme své duši umět

naslouchat. Naučit se vnímat svojí duši je jako mít kompas

na lodi uprostřed rozbouřeného moře. Vaše duše ví vždy

nejlépe, co je pro vás ta správná volba. Nikdo vám nemůže

poradit lépe.

71

Na počátku bylo slovo

Je to začátek z Bible. Na počátku bylo slovo. Jenže ještě

před tím byla myšlenka. Vše začíná myšlenkou. Myšlenka

je zárodkem veškerého dění. Než vědec něco vynalezne,

vždy má myšlenku. Stejně tak návrhář, krejčí nebo filmový

režisér. I tato knížka je výsledkem jedné myšlenky.

To, na co se opravdu soustředíme, dáváme tomu energii

a upínáme k tomu své myšlenky, se realizuje. Ať jsou to věci

hmotné nebo neuchopitelné. Nemoci jsou pouze následky

nešťastné duše a negativních myšlenek. Velmi trefné

přirovnání používá ve svých dílech R.S. Sharma: Naše mysl

je jako zahrada a negativní myšlenky jsou plevelem. Zahrada

vzkvétá s dobrými myšlenkami. Plevelu nesmíme dát pří-

ležitost.

Modlitby, mantry, meditace, afirmace

Pozitivní myšlení provází náboženství, víry, léčitelství, vrch-

olový sport a řadu dalších oblastí. Není podstatné o jakou

formu se jedná. Důležité je, že dojde ke splnění následujících

podmínek:

1) motivace – musíte vědomě i podvědomě chtít

2) formulace pozitivní věty

3) neustálé a dlouhodobé opakování pozitivní věty, ať

už v duchu nebo nahlas

4) vizualizace a procítění obsahu věty srdcem

5) opravdová víra, že žádané se stane skutečností

72

Chcete-li si zlepšit zrak, musíte tím směrem nastavit i své

myšlenky. Nedovolte negativním myšlenkám se rozvíjet.

Utněte je v samém zárodku a nahraďte pozitivní větou. Chce

to disciplínu, ale když vydržíte, negativní myšlenky se pře-

stanou časem objevovat. Zformulujte si jednu nebo několik

pozitivních vět o svém zraku a neustále si je připomínejte a

opakujte. Čím více svým formulacím věříte, dokážete se

s nimi ztotožnit, procítit je a prožít, tím lépe.

Můžete se inspirovat následujícími pozitivními větami:

Každý den vidím lépe a lépe.

Moje oči jsou zdravé a v pořádku.

Vidím vše tak jasně a ostře, jak potřebuji.

Moje oči jsou uvolněné, odpočaté a plné energie.

Vidím jasně a ostře na dálku i na blízko.

Řada lidí, kteří si chtějí zrak zlepšit, nedosahuje velkých

pokroků a nedokáže se posunout dál. Většinou je potřeba vrá-

tit se k bodu 1 – tedy k motivaci. Na vědomé úrovni si určitě

zrak zlepšit chcete, ale jak na podvědomé? Co přesně by pro

vás zlepšení zraku znamenalo? Pokud jste lékařem, možná

byste si nevěděli rady se zkušeností, která neodpovídá kla-

sické medicíně a vaší životní filozofii. Nebo žijete v nešťa-

stném vztahu, kde zatím nemáte odvahu podívat se na

skutečnost. Bez jasného „souhlasu“ našeho vědomí a pod-

vědomí se nepohneme ani o píď. Věřím, že neexistují nevy-

léčitelné nemoci. Vše je o nastavení v naší hlavě.

Slova mohou léčit i ničit

Slova jsou vyřčené myšlenky. Mají tedy ještě silnější moc

než myšlenky. Pokud máte pozitivní věty již připravené,

73

říkejte si je nahlas nebo alespoň polohlasně, kdykoliv to je

možné. A vnímejte, jak na vás působí, když je slyšíte vy-

řčené. Vyvarujte se negativním tvrzením a to i těm, které ří-

káte už jen ze zvyku a nepřikládáte jim váhu. Jsou to věty

jako například „Bez brýlí nic nevidím“, „Špatně vidím“,

„Tohle nechci ani vidět“. Naše tělo nerozlišuje, zda něco

říkáme automaticky aniž to tak doopravdy myslíme nebo

nikoliv. Častým a dlouhodobým opakováním negativních vět

si tato negativa přivádíme do života.

74

Zachovat si dětskou představivost

Zachování si dětské představivosti i v dospělém věku je

jedním z klíčů k úspěchu v životě. Medicína má pro spojitost

zraku a představivosti logické vysvětlení. Když se na něco

podíváme, obraz je přenesen optickým nervem do zrakové

části mozku. Ta se nachází v oblasti zátylku. Až tam dochází

k vytvoření toho, co vnímáme jako zrakový vjem. Pak si

uvědomíme, co vidíme. Vše ve zlomku vteřiny. Ovšem aby-

chom si při pohledu například na jablko skutečně uvědomili,

že vidíme jablko, spolupracuje zrak s pamětí a představivostí.

Zrakový vjem je zjevně spojen s tím, co již známe a tomu je

přiřazen. Je prokázané, že dokážeme-li si zlepšit paměť nebo

schopnost vizualizovat si předměty nebo scény naším

vnitřním zrakem, bude to mít pozitivní vliv také na to, jak vi-

díme. Toto propojení funguje samozřejmě i opačně.

Nicméně představivost má v našem životě i jinou

velmi důležitou funkci, než je přímá vazba na zrak. Pokud

si dokážete se zavřenýma očima něco představit, tak věrně

jako by to bylo skutečné a vnímáte i pocity s tím doprovo-

zené, vaše tělo na to bude reagovat, jako by se to opravdu

stalo. Náš organismus za jistých okolností nerozlišuje, jestli

se jedná o skutečné vjemy nebo se něco odehrává jen v myš-

lenkách. Důkazem mohou být třeba noční sny, tedy pře-

devším noční můry. Když se vám zdá něco ošklivého a je to

přitom velmi živý sen, často se vzbudíte se zrychleným de-

chem, strachem a polévá vás pot. Vaše tělo na sen reaguje

jako by se to skutečně stalo. V některých profesích se tomu

75

říká mentální trénink. Běžně se používá například u sport-

ovců. Nejenže fyzicky trénují, ale zároveň si i představují,

jak zdolávají překážku, vnímají jaké to je, uvědomují si vše-

chny pocity a radost z dosažení cíle. Je prokázáno, že men-

tální trénink pomáhá zlepšovat jejich sportovní výkony.

Představivost je jeden z jazyků naší duše a intuice.

Sny jsou toho krásným příkladem. V době kdy spíte a vaše

myšlení je utlumené, dostává se ke slovu vaše podvědomí

a vaše duše. Mluví k vám svým jazykem obrazů, pocitů,

v nelogickém sledu a bez časové hranice.

Budete-li se věnovat rozvoji představivosti, pracujete

na svém zraku hned ve dvou rovinách. Každý z nás má

fantazii a schopnost představivosti rozvinutou na nějaké

úrovni. Jsem si jista, že čím lépe je tato schopnost rozvinuta,

tím snazší má člověk cestu k porozumění a naslouchání své

duši. V jedné rovině si tedy budujete cestu k poznání sama

sebe a ve druhé přímo podpoříte zlepšení svého zraku, když

si budete představovat, jak se vaše oči uzdravují. *

Zavřete oči, uvolněte své tělo a vnímejte svůj dech. Pozo-

rujte dýchání. Doprovázejte ve svých představách vzduch

do svého těla a zase ven. Dostává se nosem do hlavy, dolů

do plic, rozšiřuje hrudník, břicho a vrací se zpět. Dopřejte

si několik dlouhých a pomalých nádechů a výdechů.

Při dalším nádechu požádejte kyslík, aby z nosu

prostupoval přímo do očí. Při každém nádechu vám okysli-

čuje zrak a regeneruje všechny jeho buňky. S výdechem

odchází únava, staré odumřelé buňky a jiné nečistoty.

Potom si představujte, jak s každým výdechem odchází

z očí všechny negativní zadržené emoce jako je strach,

zlost, vztek nebo křivda. Nádech přináší harmonii a lásku.

* Doporučuji vyzkoušet metodu Josého Silvy, kde se s představivostí

pracuje v hladině alfa.

76

Minulost předurčuje budoucnost

Lidová moudrost říká, jak si kdo ustele, tak si lehne. Naše

chování, pocity, názory, zážitky a zkušenosti dneška a všech

předešlých dnů až k samému okamžiku našeho početí

utvářejí naší budoucnost. Věříte-li na inkarnaci a ne-

smrtelnost duše, můžete jít v tomto tvrzení ještě dál. Váš

současný život bude následkem životů minulých. Není

rozhodující, zda si nějakou událost na vědomé úrovni

pamatujete nebo ne. Vaše duše si pamatuje vše. I to, na co už

si dávno nevzpomeneme, nás stále ovlivňuje.

Všichni si dokážeme představit v životě okamžiky,

které byly pro nás velmi nepříjemné. Okamžiky, kdy bychom

nejraději daleko utekli, vůbec neexistovali nebo bychom

tu událost úplně ze svého života smazali a vůbec neviděli.

Může to být nehoda, smrt blízké osoby, hádka, špatný vztah

s rodiči nebo rozhovor s nepříjemným kolegou v práci. Není

podstatné, zda se jedná o jednu izolovanou událost nebo

dlouhotrvající působení negativních skutečností. Čím silnější

je špatný zážitek, tím silnější negativní emoce ho doprovází.

Negativní emoce znamená nepříjemné pocity. Může to být

lítost, smutek, vztek, nenávist, křivda nebo třeba i pocit bez-

moci.

Když se takový pocit objeví, můžeme ho nechat

„proběhnout“ nebo si s ním nevíme rady a potlačíme ho.

Dáme-li svým pocitům volný průběh, ať už to znamená křik,

pláč, emotivní slovní projev nebo vyzpovídání se blízké

77

osobě, děláme přirozeně to nejlepší pro sebe. U velmi

špatných zážitků může trvat měsíce, než se všechny pocity

dostanou ven a přestanou nás tížit.

Druhou možností je vzniklé negativní pocity potlačit.

Dost možná se sami rozhodneme, že na sobě nedáme znát,

jak se nás situace dotkla. Nebo jsme vyrůstali v rodině, kde je

pláč zbabělostí. Nebo je zážitek natolik silný, že si s ním ne-

víme rady a prostě ho na vědomé úrovni zapomeneme.

V každém případě si zážitek i s ním spojené pocity v sobě

ponecháváme, situace zůstává nedořešená, neuzavřená

a neseme si ji s sebou dál do života.

Zapomenuté nevyřešené situace nikam samy nezmizí.

Naopak. Aniž si to připustíme, ovlivňují naše názory,

postoje, mohou být zdrojem neadekvátní reakce na jinou

situaci a mohou také stát za různými onemocněními.

Nevyřešená minulost nás bude ovlivňovat tak dlouho, dokud

s tím něco neuděláme.

Negativní pocity ovlivňují zrak

Na vypjaté životní situace reaguje i zrak. Většinou

ne okamžitě v momentě, kdy se událost stane, ale zhruba

do jednoho až dvou let poté. Máte-li nějakou oční vadu,

vzpomeňte si, kdy jste poprvé zjistili, že špatně vidíte.

Hledejte, co se stalo v průběhu jednoho až dvou let předtím.

Nemusí se jednat o nic tragického. Hlavně v případě, kdy si

oční vadu nesete již z dětství, mohou být činiteli z pohledu

dospělého člověka banální skutečnosti. Může to být stěho-

vání, přestup do nové školy, narození sourozence, rozvod

rodičů nebo úraz. Jsou to situace, kde jste jako dítě mohli cítit

78

ohrožení, strach, nejistotu, bezmoc, obavu z nového pro-

středí, nedostatek pozornosti nebo křivdu.

Ze zkušenosti z našich kurzů mohu říci, že většina

těch, kteří si nesou oční vadu z dětství, našla počátek

zhoršení svého zraku právě v nějaké události z dětství. Oční

vady, které se projeví již u miminek, často souvisí s těžkým

porodem, problémy v těhotenství matky, nebo si je člověk

přináší z předešlého života.

Čím je dítě menší, tím citlivěji vnímá dění kolem

sebe. Samozřejmě k tomu přispíváme i svých chováním

k malým dětem. Myslíme si, že jsou ještě moc malé a ani

nepostřehnou, že se něco děje. Nebereme za důležité dětem

situaci vysvětlit. Jenže právě nejmenší děti okamžitě vycítí

nálady a změny chování svých rodičů. Pokud něčemu

nerozumí, udělají si nakonec úsudek samy, často takový,

že jsou ony viníkem a že je rodiče nemají rádi.

Janet Goodrich, terapeutka zaměřená na zrakové vady dětí

uvádí, že za běžnými dětskými očními vadami vždy stojí

i emoce: pocit méněcennosti, strach z neúspěchu, nedůvěra

v sebe a své nápady, atd. Je velmi důležité dětské psychice

věnovat pozornost. Tím spíš to platí u dětí, které již oční

vadou trpí.

Hledání příčin špatného zraku na emotivní úrovni

Jak již bylo řečeno, většina dospělých, kteří mají oční vadu

od dětského věku, si nese s sebou nevyřešené události ze své

minulosti. Nasazením brýlí vytvářejí zeď pro své emoce.

Uzavírají se za skla, která nedovolí emocím vystoupit na

povrch. Člověk nevědomě vnímá brýle jako svůj ochranný

štít před okolním světem a z části i před svým vlastním

79

nitrem. Bez odložení brýlí nelze neuzavřené uzavřít a tělo

a duši uzdravit. Odložte brýle a věnujte pozornost sobě, svým

pocitům duševním a tělesným. Pokud máte takovou zrakovou

vadu nebo onemocnění, kdy brýle nepoužíváte, můžete

vyzkoušet stejné cvičení, jen si položte otázku: Proč mám to

oční onemocnění nebo tu oční vadu?

Poprvé jsem si toto cvičení zkoušela doma v noci, aby mě

nic nerušilo. Brýle jsem kromě dětství nikdy nenosila,

protože jsem měla vadu pouze na jednom oku, což při

běžném dívání oběma očima nijak nevadilo. Zakryla jsem

si tedy své zdravé oko a místnost kolem mě se rozostřila

natolik, že jsem viděla jen barevné fleky. Přejížděla jsem

očima po místnosti, v duchu zkoumala předměty, které

jsem viděla a čekala, co se stane.

Několik minut se nedělo nic. Pak mě napadlo, že cítím

strach. Řekla jsem si „dobře, je to strach“ a začala jsem

vnímat svírání a tlak uvnitř těla od hrudníku dolů do

břicha. Jakmile jsem na tu oblast těla přenesla pozornost,

stal se tlak ještě intenzivnější a srdce se mi rozbušilo.

V duchu jsem se ptala odkud tento pocit znám, kdy jsem

ho už zažila. Vzpomínek vyplula celá řada.

Pátrala jsem v paměti, kdy to bylo úplně poprvé.

Zastavila jsem se u mateřské školky. Můj rozum mi říkal,

že to tam být nemohlo, tam jsem přece chodila ráda. Ale

moje intuice trvala na svém. Čekala jsem, co se ještě

objeví. Odpovědi přišly samy od sebe. Je to strach

z nového prostředí, kde neznám pravidla. Strach mluvit a

něco dělat, aby to nebylo špatně. Vybavily se mi další,

ještě starší vzpomínky se stejným tématem. Byly to dávno

zapomenuté vzpomínky, které mi najednou dávaly smysl.

Vyzkoušejte si sami, co budete cítit po odložení brýlí.

Možná, že napoprvé se nestane nic. Vytrvejte a budete

80

překvapeni, jak se dávno zapadlé vzpomínky vynoří a ožijí.

Jakmile se vám podaří nějaký pocit a vzpomínku vyvolat,

bude vám jasné, proč se s brýlemi na nose nedokážete

ve zlepšení zraku nikam posunout.

Podaří-li se vám objevit něco ze své minulosti a po-

chopit, jak se to váže k vaší oční vadě nebo nemoci, můžete

očekávat zlepšení zraku během několika málo dní. Nemusí se

jednat o naprosté uzdravení, ale zaznamenáte jednoznačný

posun. Zkoušejte toto cvičení znovu a znovu a budete

odhalovat své staré emoce, které na chvíli ožijí a pak se roz-

pustí.

81

Hledání rovnováhy

V celém našem těle, ale i kdekoliv jinde v přírodě, je

rovnováha řídícím faktorem. Pokud se z ní dlouhodobě

vychýlíme, způsobuje to řadu nepříjemností. A nezáleží,

jestli se jedná například o příliš dlouhé sezení nebo naopak

o dlouhou fyzickou námahu bez odpočinku. Vše musí

neustále směřovat k rovnováze.

Rovnováha je úzce spjata se změnou. Abychom

nesetrvávali v jednostranné aktivitě a vyhnuli se negativním

vlivům vychýlení se z rovnováhy, je změna naším celo-

životním průvodcem.

Je to právě změna, která nás v životě posunuje dál,

ať už na fyzické nebo duševní úrovni. Pokud budeme opa-

kovat stále to samé, například budeme léta chodit do stejného

zaměstnání a vykonávat naprosto stejnou práci, tak na za-

čátku se budeme učit, pak se zdokonalíme a nakonec se růst

zastaví. To je ten okamžik, kdy je třeba, aby nastala změna:

tedy abychom si našli jinou práci nebo ji něčím oživili a

vrátili se do rovnováhy.

Naše tělo je úžasné v signálech, kterými nám jasně

dává najevo, kdykoliv něco v rovnováze není. Co se stane,

když dlouho sedíte? Začnou vás bolet záda, jste unaveni,

bez energie a dost možná se objeví i problémy s trávením.

To všechno jsou signály našeho těla, že je něco špatně.

Podobně je to v našem příkladu se zaměstnáním. Pokud už se

nemám v práci co učit, vykonávám osm hodin stereotypně

a bezmyšlenkovitě sled nějakých činností, dostaví se nuda,

82

otrávená nálada, nechuť do práce, snížení energie a dost mo-

žná tělo onemocní, ve snaze takové práci se vyhnout.

Jakmile něco není v rovnováze, dostáváme od našeho

těla řadu signálů. Problémem však je, že jsme se za roky

života v moderním světě naučili tyto signály ignorovat. Jsme

natolik otupělí vůči svému tělu, že si tyto signály na vědomé

úrovni ani neuvědomíme a přecházíme je. Nebo si je uvědo-

míme a snažíme se jich zbavit. Když nás bolí hlava nebo v

zádech, vezmeme si prášek proti bolesti, abychom svůj

vnitřní hlas utišili a umrtvili. Pokud se jedná o psychickou

nerovnováhu, hledáme rozptýlení, kompenzujeme nudu

v práci aktivním životem večer nebo možná najdeme

částečné uklidnění v jídle a stimulací chuťových buněk.

Prázdnotu a nudný stereotyp si kompenzujeme jinde v životě.

Lidské tělo je však neústupné a trvá na svém, chce

změnu. Signály, které přecházíme, vymění za silnější

a silnější. Ze záliby v jídle vzniká obezita a závislost na jídle,

bolesti v zádech sekundárně způsobí zakřivení páteře

a snížení hybnosti a nezájem o vykonávanou aktivitu přispěje

ke zhoršenému zraku.

Všechno, co v životě děláme, bychom měli dělat

vědomě a být i duševně přítomni v daném okamžiku. Pokud

to tak není a děláme práci mechanicky, zatímco naše myš-

lenky běhají po horách nebo leží na pláži u moře, vysíláme

zmatené signály do mozku. Představy, které se promítají ve

zrakovém centru mozku jsou odlišné od obrazů, které naše

oko vnímá. Dochází k rozporu, který v dlouhodobém hori-

zontu způsobuje zhoršení zraku.

Mít sny a představovat si příjemné situace je naprosto

v pořádku a má pro nás velké pozitivní účinky, ale nikoliv

s otevřenýma očima! Když dělám jednu aktivitu, tak není

dobře být myšlenkami jinde. Vše co děláme, bychom měli

83

dělat rádi a s plnou pozorností. Jasným příkladem jsou děti.

Čím je dítě menší, tím spíš dělá jen to, co opravdu chce a vý-

razně dává najevo, když aktivita není v souladu s jeho

zájmem. Malé děti přirozeně přesouvají svoji pozornost

celou. Proto se někdy zdá, že vůbec při hraní nevnímají, co se

děje okolo. Plně se vžijí do své aktivity. S přibývajícími lety

se ovšem všichni učíme, že různé činnosti se prostě dělat

musí, nehledě na to, jestli je to zábavné. Paradoxně většina

dospělých už ani neočekává, že by chodila do zaměstnání,

které by je opravdu bavilo nebo se setkávala s lidmi, se kte-

rými si opravdu mají co říct.

Běžně používané rčení „Nechci to ani vidět“ má v so-

bě více pravdy, než si myslíme. Pokud máme v životě

činnosti, které bychom raději neviděli nebo jsme obklopeni

lidmi, o kterých si to myslíme, tak se tento postoj může

odrazit ve zhoršeném zraku.

Jak znovu najít rovnováhu

Hledáme-li rovnováhu, nutně musíme něco ve svém životě

změnit. Bez změny to nepůjde. Proto každý, kdo si chce

zlepšit zrak, musí počítat s tím, že bude muset na nějaké

úrovni opustit své zvyky a dělat něco jinak.

Všichni víme, co je pro nás nejlepší. Respektive, měli

bychom to vědět. Pokud bychom od mala žili v souladu

se svojí duší, věřili ve svou vlastní duševní sílu, rozvíjeli

vnímavost, intuici a naslouchání, nebylo by třeba žádných

poradců, odborníků nebo lékařů. Tím bychom převzali plnou

zodpovědnost za vše, co se s námi děje. Snadno bychom

se dokázali vrátit do stavu rovnováhy.

84

Pro většinu z nás to je ovšem utopie, což je i díky histo-

rickému vývoji střední Evropy logické. Žijeme v oblasti, kde

je kladen největší důraz na rozvoj materiální a vědecký. Co

nemůže být vědecky prokázáno se potírá. Ústředním tématem

dospělých jsou finance a vše, co s nimi souvisí. Většina úsilí

je vynakládaná k dosažení finančních a materiálních cílů a to

bez ohledu na to, zda nás daná aktivita opravdu vnitřně

naplňuje. Peníze se staly nejvyšší hodnotou. Už malým ško-

lákům říkáme „uč se, ať z tebe něco je“. Tím „něco“

zpravidla myslíme dobře finančně ohodnocené zaměstnání.

Není na tom obecně nic špatného, pokud bychom zároveň

rozvíjeli i své duševní schopnosti.

Máme-li štěstí, jsou prestižní obory zároveň tím, po

čem naše duše prahne. Pak je to dokonalá shoda. Když tomu

tak není, dokážeme krátkodobě duši potlačovat, ale v delším

horizontu se to jistě projeví a duše nás bude tlačit do

rovnováhy. Stejný princip se týká všech dalších oblastí

života, jako je partnerství, výchova dětí, zájmy a cokoliv

dalšího.

Chronická onemocnění, vážné nemoci stejně jako

oční vady nebo dlouhodobý neúspěch v některé oblasti života

jsou jasnými signály narušené rovnováhy. Chybou většiny

lidí v takových případech je bezmezné spoléhání se na cizí

pomoc. Nikdo nás nezná lépe než se známe my sami. Dobrý

léčitel nebo jiný odborník ukáže cestu, kterou se vydat

a ostatní už nechá na vás. Je to cesta ke své vlastní duši,

protože veškeré poznání naleznete uvnitř sebe.

85

Část pátá

VĚNOVÁNO RODIČŮM

86

Škola základ života…nebo ne?

Ve škole tráví děti velkou část svého dětství. Pominu-li

nepovinné zájmové kroužky, je to určitě pět hodin denně.

To je více než jedna třetina aktivního dne dítěte. To samo o

sobě je dostačujícím důvodem k tomu, abychom výběru

školy věnovali velkou pozornost.

Zamysleli jste se někdy nad tím, co je vlastně cílem

školní docházky? Pokud se na školství podíváme z hlediska

historie, tak byla výuka ve svých prvotních počátcích

privilegiem zámožných rodičů, kteří si mohli dovolit po-

strádat svojí dětskou pracovní sílu a ještě k tomu platit za

výuku. Vzdělávané děti vyvážily praktické dovednosti rozvo-

jem duševních schopností a měly jednoznačně zaručené vyšší

postavení a uplatnění ve společnosti. Od doby individuální

výuky prošlo školství dlouhým vývojem, přes nepovinnou a

později povinnou školní docházku do místních škol, až po

rozsáhlý vzdělávací systém jako známe dnes. Už dávno nejde

o výuku několika hodin týdně, která by obohatila dítě o du-

ševní znalosti a zpestřila mu tak každodenní venkovní

aktivity a manuální práci.

Z dnešního vzdělávacího systému nabývám dojmu,

že se učíme proto, abychom se učili. Jinak si nedokážu vy-

světlit, k čemu je dětem tolik informací, kterým ani nerozumí

a jen se je učí nazpaměť. Určitě by bylo zajímavé udělat

průzkum, kolik ze všech těch školních informací člověk

v životě k něčemu použije. Měla jsem možnost kromě české

státní školy navštěvovat několik škol zahraničních a byla

87

jsem mile překvapená. K dosažení stejného výsledku vede

totiž i mnohem příjemnější cesta, méně časově náročná, bez

zbytečného pamatování si faktů a se vzájemným respektem

mezi učitelem a žákem.

Vzděláváním bereme dětem jejich dětství

Dnes je módním trendem seznamovat děti s výukou už ve

školkách. V mateřských centrech vidíme kurzy angličtiny

pro děti od 1,5 roku, ve školkách se děti učí písmenka a čísla

a na třídní schůzce prvňáčků paní učitelka poděkuje rodičům,

kteří naučili své děti číst před vstupem do školy. Vzdělávací

kroužky se stávají důležitější než prolézačky před domem

a výlety do přírody. Svět písmen a čísel se nám sám vtírá

do bytu s hračkami pro dvouleté děti. My rodiče této davové

psychóze snadno podléháme a jsme pyšní na svá čtyřletá

dítka, která umí písmenka.

Nezapomněli jsme, že to jsou především děti? Malé

živé bytosti, které se chtějí ze života radovat, užívat si každé

chvilky volnosti, zkoumání světa a hraní? Když si vzpo-

meneme na své dětství, na zážitky, které nám zůstaly v hlavě

celý život, tak to budou nejspíš vzpomínky na prázdniny u

babičky, první tábor a spaní pod stanem, první dětské lásky

nebo vzpomínky na zábavu s kamarády ze školy. Jsme vy-

staveni neustálému tlaku na vzdělávání svých dětí, že úplně

zapomínáme, jací jsme ve věku našich dětí byli my, co se

nám líbilo, co nás bavilo.

Ale vraťme se zpátky k naší původní otázce, jaký je

cíl školní docházky. Zjistíme, že dávno nejde o zajištění lepší

budoucnosti, neboť neplatí přímá úměrnost mezi počtem

absolvovaných kurzů a škol a šťastnou budoucností. Bylo

88

prokázáno, že neplatí ani přímá úměra mezi inteligencí a šťa-

stným životem. To, co je primárně důležité, je rovnováha.

Školské vzdělání je pouze jedním střípkem, dílkem

skládačky, podstatným pro šťastný život, ale zdaleka ne

jediným. Pokud škola zabírá většinu času a pozornosti,

nedostává se na jiné stejně důležité aktivity a nerovnováha

se brzy projeví.

Právě výsledkem takové nerovnováhy může být

zhoršení zraku. Není výjimkou, že děti které nosí brýle již

ve školce, jsou často právě ty, které se naučily číst velmi

brzy. Čtení je pro zrak náročné. Je to nepřirozená aktivita,

omezuje zdravý pohyb oka, zatěžuje nervovou soustavu,

proto je nezbytné čtení dostatečně kompenzovat. Tím spíš,

pokud se učí číst dítě, které pro to ještě není připravené,

může se oční vada projevit.

Možná vás teď napadne, kdy je tedy ten správný čas,

aby se děti učily číst. Žádná obecně správná odpověď

neexistuje. Každé dítě je originál a tak je k němu třeba

přistupovat. Doporučuji čtení neurychlovat. V životě není

pro dítě nijak důležité, jestli se naučí číst v pěti nebo osmi

letech.

Běžné školy nepodporují individualitu dětí

Celou základní školou nás provází předpoklad, že děti jsou

identické co do velikosti, povahy, rychlosti vývoje a chápání.

Školní systém bere děti jako housky v obchodě – co je menší,

větší, slanější nebo méně výrazné chuti, než pomyslný

průměr, neodpovídá normě a je třeba to změnit. Týká se to

většiny aspektů školství. Kdo neodpovídá normě, je potrestán

horší známkou. Škola nerozvíjí děti v tom, v čem jsou silné.

89

Škola se snaží, aby si děti byly co nejvíce podobné a aby byly

silné ve všem.

Všimnete si toho už v první třídě. Všechny lavice

a židle jsou stejné, jakoby děti byly zboží a „dodávaly“ se

v jednotném provedení. Školní osnovy jsou stejné pro vše-

chny. Žádné rozdíly. Individualita je jasně nežádoucí.

Z našich dětí se během let ve škole stávají živé

encyklopedie, bez vlastního názoru, pocitů, emocí a identity.

Po letech strávených v lavicích velkých budov opouštějí

školu mladí lidé s brýlemi, plni teoretických vědomostí bez

souvislostí, bez zdravé sebeúcty a sebedůvěry, hlásající

názor, který si někde přečetly, a kterému mnohdy ani samy

nerozumí. Snad nevědomky k tomu přispívají i sami vy-

učující. Nedávno zmínila moje známá, že na třídních

schůzkách si vyučující stěžovali, že je s dětmi těžké pořízení,

protože každé chce projevit svůj názor. Tím apelovali

na rodiče, aby dětem doma domluvili.

Děti, které opustí školní lavici, velkou část svého

dalšího života často stráví hledáním sebe sama, otevíráním

se světu, objevováním příčin a souvislostí a všeho toho, co

mají v sobě všechny děti, o co je vzdělávací systém připravil

a v nich zadupal až do jejich samotného nitra.

Strach a negativní emoce mohou zhoršit zrak

Není to zdaleka jen předčasné čtení, které vede k očním

vadám. Velkým faktorem, který stojí nejen za špatným zra-

kem, ale i různými dětskými nemocemi, je strach. Ve spojení

se školou je to celá řada situací, které strach vyvolávají. Už

samotný nástup do první třídy může provázet strach dítěte,

jestli to zvládne a jestli splní očekávání rodičů. Tím spíš

90

pokud před začátkem školy používají rodiče školu jako

strašáka a říkají věty typu „počkej, až budeš chodit do školy,

tam tě naučí jak se chovat“.

Nejčastější příčinou strachu je známkování. Funguje

jako negativní motivace. Děti tráví spoustu času učením se

věcem, které je naprosto nezajímají nebo kterým vlastně ani

nerozumí. Nicméně je třeba se je naučit právě kvůli známce.

Vzniká tím celá řada negativ a strachů. Není divu, že to dítě

nechce vidět a tělo jen reaguje na nevyslovené přání zhor-

šením zraku. Strach je silná negativní emoce. Pokud je dlou-

hodobý nebo častý, způsobuje napětí v těle, především

v horní polovině zad, a může mít za následek zhoršení zraku.

Lze vzdělávat děti lépe a zdravěji?

Ve většině státních škol se výuka nijak zásadně nezměnila

od doby, kdy jsme v lavicích seděli my. S jedinou výjimkou:

výrazně přibylo informací, které děti musí vstřebat a naučit

se je. Výuka je zpravidla monologem vyučujícího, protkaná

jeho dotazy směrem k dětem. Není obvyklé, aby se děti učily

formou diskuze mezi sebou, osobní zkušeností ať už ve třídě

nebo venku v přírodě, nebo aby měly k výkladu své pozná-

mky a názory. Na většině škol se děti aktivně neúčastní, jsou

pasivními přijímači informací. Nejen že je pro ně pak těžší

rozumět souvislostem a obsah si zapamatovat, ale je zároveň

těžké udržet pozornost a zájem.

Vlastní názor ve školách aktivně podporován není,

je třeba umět a znát co je v učebnici, nic míň, mnohdy ani nic

víc. Zdravá sebedůvěra budovaná zapojováním dětí do výuky

již od jejich vstupu do školy chybí. Nedostatek sebedůvěry

91

je společným jmenovatelem většiny běžných dětských očních

vad jako je krátkozrakost, dalekozrakost nebo astigmatismus.

Jak to udělat lépe? Proces učení probíhá nej-

efektivněji, pokud je dítě již připravené obsah přijmout. To

znamená, že je ve fázi vývoje, kdy je na to připravené a

zároveň, kdy ho forma učení baví. Je to stejné, jako když se

třeba děti učí chodit. Zatímco některé roční dítě již pěkně

chodí, jiné ještě v tom věku není na chůzi vývojem přip-

ravené a tudíž budete zbytečně plýtvat energií ho to učit,

navíc tím můžete způsobit špatný návyk chůze nebo do bu-

doucna emocionální bariéru.

V této souvislosti musím uvést přímou zkušenost své

kamarádky, která učí na základní škole. Bavily jsme se o

výuce cizích jazyků. Má možnost sledovat vývoj dětí od

první třídy až po devátou. Podle její zkušenosti nemá

výuka cizích jazyků význam přibližně až do čtvrté třídy.

Zdá se, že mezi čtvrtou a šestou třídou je většina dětí

připravená na učení se cizích jazyků a tempo, jakým cizí

řeč vstřebávají, je nesrovnatelné s předchozími roky.

Není tedy lepší nechat dítě si venku hrát, než mu

od batolete plést hlavu kurzem angličtiny?

Pokud počkáte, až bude dítě samo připravené a bude mít

pozitivní motivaci, bude proces učení velmi rychlý, bez

negativních zkušeností a přílišného výdeje energie.

Důkazem je pro mně i moje kamarádka, která své dva syny

učila čtyři roky sama doma. Výuka jí zabrala pouhou

hodinu denně. Zatímco děti mezi první a čtvrtou třídou

stráví ve škole v průměru 5 vyučovacích hodin denně,

při domácí výuce šlo naučit děti to samé za hodinu denně.

Zajímalo mě, jak toho moje kamarádka dosáhla.

Podle jejího názoru je školní výuka vysoce neefektivní,

92

protože se nedokáže věnovat dětem podle jejich potřeb.

Říkala mi, že když například klukům nešlo počítání, tak se

s nimi u toho zdržela tak dlouho, než to doopravdy zvládli

a pochopili. O to rychleji se potom posunuli v navazující

látce. A naopak, když bylo něco pro chlapce lehké, nebylo

třeba se nad tím dlouho zastavovat.

Věřím, že vystihla přesně podstatu učení. Výsledkem

pro ni bylo, že měla spoustu času na výlety, hraní a zá-

bavu. Když děti začaly chodit do klasické školy, neměly

žádný problém s adaptací a vynikaly mezi spolužáky svý-

mi znalostmi.

Princip výuky, kde se předpokládá, že všechny děti se budou

učit stejné věci ve stejnou dobu, je zdrojem řady negativních

pocitů. Může to být strach, že to nezvládnu nebo naopak

nuda a nezájem, když mi tempo výuky přijde moc pomalé.

V obou případech bude pozornost dítěte odvedena od vy-

učování a myšlenky buď budou dál rozvíjet niterní negativní

pocity, nebo naopak budou běhat venku po hřišti. Nepří-

tomný pohled a nehybné oči bezpečně prozradí, kdy naše oči

a mysl nejsou v souladu. Oko vidí paní učitelku, ovšem v

mozku se odvíjí naprosto odlišné představy. V hlavě nastává

zmatek. Přirozený proces vědomého dívání je narušen a vyt-

váří se chybný nový vzorec, který je díky dlouholetému

opakování silně zakořeněn. Pak se ani nemůžeme divit, že na

naši otázku „Co bylo dneska ve škole?“ odpovídají děti své

nezúčastněné „nevím“ a mizí nám rychle z dohledu.

To, co se většina dětí naučí ve škole výborně, je potla-

čovat své pocity a chovat se nepřirozeně. Dlouhodobým

potlačením pocitů se nejen odloučí od své identity, ale ztratí i

pojem rovnováhy. Uvíznutí v negativní emoci způsobuje

vnitřní napětí a téměř vždy má svůj odraz na fyzické úrovni.

A právě zhoršení zraku je častým následkem.

93

Bývají to právě často děti s brýlemi, které se školní docházce

z našeho pohledu rodiče dobře přizpůsobily. Mají pěkné

známky a učitelé je chválí. Vzpomeňte si na svá léta školou

povinná. V každé třídě je nějaké dítě vyhlášeným „rušitelem“

vyučování – a jak často právě tyto děti nosí brýle? Pře-

kvapivě málokdy.

Naše generace neměla na výběr. Systém vzdělávání

byl jednotný. Dnešní doba je pro děti v něčem lepší a v ně-

čem horší. Můžete najít školy státní s příjemnějším pří-

stupem, nebo školy soukromé (alternativní), kde se děti

mohou rozvíjet podle svého vlastního tempa. To je jedno-

značně velké plus. Velmi oceňuji školy, které se skutečně

snaží děti učit během výuky a neplní volný čas dětí domácími

úkoly.

Všichni se rozhodujeme podle našich osobních mo-

žností a podle toho, co se nabízí v okolí bydliště. V dnešní

době však v oblasti organizovaného vzdělávání jednoznačně

platí, že méně je více.

Z hlediska zaneprázdněného a starostlivého rodiče

rozumím, že jsou upřednostňovány školy, kde je spousta

kroužků a někteří rodiče dokonce hodnotí pozitivně tři úkoly

denně pro malé prvňáčky. To vše s odůvodněním, že alespoň

má celý den co dělat, nebude kdo ví kde běhat a něco se

naučí. Je však třeba zvážit, jestli je to opravdu pro dobro dětí.

Pokud chcete, aby si dítě zachovalo v životě zdraví,

rovnováhu, uvědomění si sebe sama, naučilo se samo-

statnosti, sebedůvěře, chápání souvislostí a mělo svůj vlastní

názor, musíte především brát v úvahu jeho jedinečnost.

Není v historii ojedinělé, že význačné osobnosti měly

často na studiích problémy a zdaleka nebyly premianty třídy.

Vnímejte školu jako jeden malý dílek skládanky a dbejte

94

na to, aby zbyl čas na dětské hry venku, volnost a vyjádření

vlastní identity.

Úskalí zájmových kroužků

Rozvoj všemožných zájmových kroužků pro děti je v po-

sledních letech neuvěřitelný. Týká se to samozřejmě pře-

devším velkých a středních měst. Kroužky jsou mezi rodiči

oblíbené. To je logické, protože o dítě je postaráno, je v bez-

pečí a jak všichni organizátoři kroužků hlásají, učí se

potřebné dovednosti. Proč tedy nedat na každý den nějaký

kroužek, když se dítě zabaví, něco naučí a rodiče mají čas

na jiné věci?

Zájmové kroužky mají i svá negativa, která rozhodně

nejsou zanedbatelná. Psychologové doporučují pro menší děti

pouze jeden kroužek a pro větší děti maximálně dva.

Důvodů k opatrnosti je hned několik. Odhaduji, že přes 90%

všech kroužků (a dost možná je to procento ještě větší)

se odehrává uvnitř budov. Ať je to třída, klubovna nebo velká

tělocvična, dítě nemá kontakt s přírodou, je v umělém

vzduchu, osvětlení a prostředí. Tento fakt považuji za nej-

podstatnější.

Druhým negativem kroužků je přílišná orga-

nizovanost. Zájmové aktivity jsou zpravidla řízené a

v podstatě se dětem říká, co mají dělat. Děti pak nerozvíjí své

vlastní nápady (nebo jen v omezené míře), nevymýšlejí své

hry a v okamžiku, kdy mají skutečně čas jen pro sebe,

nevědí, co mají dělat.

Další, co se mi na kroužkách nelíbí, je neustálá

přítomnost dospělého. Pro děti je přirozené tvořit své vlastní

skupiny, kde jsou jen děti, s různými věkovými rozdíly,

95

ale bez dospělých. To, co bylo před desítkami let běžné, že si

děti z okolních domů hrály samy spolu venku, dnes téměř

neexistuje. Na kroužkách tvořících vyrábí každé dítě něco

svého, jen výjimečně se společně pracuje na jednom díle.

Kroužky sportovní sice většinou vytvářejí skupiny dětí,

ale pravidla jsou daná dospělými.

Nezapomínejte na možné přetížení dětského orga-

nismu. Čím více kroužků, tím více informací, požadavků,

zákazů, příkazů a pravidel. I když se nám děti zdají

neúnavné, není tomu tak co se týká organizovaných aktivit.

Ty jsou pro ně zátěží.

Jaké zájmové aktivity volit

S výběrem kroužků je potřeba přihlédnout i k ostatním

aktivitám dítěte. Pokud žijete na venkově a máte dítě, které je

často a rádo venku, může pro něj být tvořivý nebo hudební

kroužek novou inspirací. Převážná část městských dětí však

tráví příliš času uvnitř budov, proto je na místě volit kroužek

venku v přírodě. Nezapomínejte, že pro zdravý zrak je

potřeba dostatek pohybu, čerstvý vzduch a sluníčko. Tím

spíš, pokud dítě již nějakou oční vadou trpí.

Možná vy už máte jasno, jaká aktivita by pro vaše

dítě byla ideální, jenže váš syn nebo dcera by chtěli něco

jiného. Pak je potřeba skutečně zvážit výsledné rozhodnutí.

Vzpomínám si, když jsem se svojí dcerkou chodila

do kurzu plavání miminek. Byla tam maminka s chla-

pečkem, který po každé začal plakat už jak bazén uviděl.

Neuvěřitelně se klepal, ještě než ho maminka vůbec dala

do vody a nepřestal plakat, než uběhlo těch nekonečných

dvacet minut a byl zabalený v osušce. Vůbec se nedivím,

96

že pak několikrát chyběl. Byl nemocný se záněty střed-

ního ucha na levém i pravém uchu. Tím si kromě několika

absencí zajistil, že se po zbytek kurzu nemusel potápět.

Jaký má taková aktivita pro chlapce smysl? Co brání

nechat dítě být, když se mu to tolik nelíbí a zkusit plavání

o pár let později?

Je zajímavé, jak někdy lpíme na svých názorech. Jsme věrně

přesvědčeni, že děláme pro dítě to nejlepší, a přitom mu svou

tvrdohlavostí škodíme.

Nedávno u nás byla paní na konzultaci kvůli své nejmladší

dvouleté dceři. Povídali jsme si o možnostech zlepšení

zraku holčičky a dostali jsme se také na téma kroužků,

kam dcerka chodí nebo bude chodit. A najednou mě

zarazilo, když paní říkala, že obě její starší dcery se učí

hrát na piano, takže tato nejmladší bude hrát také. Naučit

se hrát na piano brala jako samozřejmou povinnost. Jinak

si její děti mohly volit jaké kroužky chtěly.

Pokud má k pianu dítě dobrý vztah a chce se

na něj učit, je to v pořádku. Otázkou zůstává, zda by si

samo zvolilo také piano, pokud by mělo volbu? Nebo se

bude učit hrát, protože je poslušné a nechce, aby se na něj

rodiče zlobili?

Každý z nás je jedinečný. Naše potřeby, touhy, záliby, zájmy,

to vše je rozmanité a navíc se v čase vyvíjí a mění. Rodiče

mají někdy příliš přísná pravidla s ohledem na zájmy svých

dětí. Je v pořádku dětem nabídnout zájmové aktivity

a samozřejmě prvně nabídnu to, co se líbí mně. Ale jaký má

význam trvat na něčem, co chci já a mé dítě nikoliv? Poskyt-

něte dětem inspiraci a dejte jim příležitost, ale nelpěte na ní,

když se v ní dítě „nenajde“.

97

Hračky a proč méně znamená více

Vyrábí se tuny nejrůznějších hraček pro všechny věkové

kategorie. Výrobci hraček jsou skutečně velmi chytří. Velká

část hraček se totiž tváří nejen jako hračky, ale jako naprosto

nezbytná pomůcka pro vaše dítě, aby se naučilo chodit,

mluvit, správně hýbat prsty, rozlišovat barvy, číst, logicky

uvažovat, atd. Prostě dnešní výrobci hraček v rodičích

vyvolávají dojem, že právě bez jejich hračky bude dítě ne-

schopné. Existuje ještě druhá velká skupina hraček. Ty jsou

také velmi „vychytralé“. Na svých obalech hlásají, že právě

s touto hračkou si vaše dítě bude hrát dlouhé a dlouhé

hodiny. Nepřímo tedy unaveným rodičům slibují, že se o je-

jich potomka řádně postarají hračky, zatímco rodič se může

věnovat něčemu jinému.

Jak to tedy vypadá ve velké většině domácností? Díky

levným plastovým hračkám je vesměs každá rodina s dětmi

zásobená tolika hračkami, že už je není kam dávat. Pak přece

není potřeba dítě posílat ven, když se doma zabaví samo

a ještě k tomu se toho spoustu naučí.

Dokážete si ještě představit svět bez plastových

hraček, počítačových her a sociálních sítí? Dobu, kdy měly

děti jednu látkovou panenku, pár dřevěných postaviček,

kostky a míč? Pro mě je to generace mých babiček. A ani

jedna by své dětství za dnešní nevyměnila. Jejich hřištěm

byla příroda a kolektiv dětí, bez pravidel dospělých, s vlastní

fantazií, pohybem, volností a svobodou rozvíjet se podle

vlastních potřeb.

98

Dnešním dětem kupujeme další a další hračky, aby se doma

nenudily, a aby se již od narození něco učily. Hračky se

stávají lacinou náhražkou přírody a nezbytných aktivit

podněcujících kreativitu. Většina hraček nepřímo přispívá

ke zhoršenému zraku. Tedy samotné hračky většinou ško-

dlivé nejsou. Díky nim však chodí děti málo ven a přetěžují

svůj zrak. Většina hraček zaměstnává dítě především zrakově

a to jen při zaostření na blízko. To je velký rozdíl oproti ven-

kovním dětským hrám, kde většinou nemusí zrakem vnímat

jednotlivé detaily, ale celou scénu. Venku je podstatný pohyb

celého těla, obratnost a vzájemná souhra všech smyslů.

Většina běžných hraček nejenže dítě nenaučí nic,

co by se nemohlo naučit samo, ale ani dítě na dlouho ne-

zabaví. Tím se rodič dostává pod tlak pořizování dalších a

dalších hraček, které opět brzy upadnou v zapomnění.

Ukázkovým příkladem je moje známá s dvěma dětmi,

dvouletou dcerkou a sedmiletým synem. V jejich bytě

je tolik hraček, kolik se jen dá do panelákového bytu dát,

aby se dalo projít z místnosti do místnosti. Syn chodí

po škole každý den do družiny nebo na kroužky, takže ven

se dostane málo. Není se moc čemu divit, že již nosí silné

brýle. A přesto, že je žena každé dopoledne s dcerkou

sama, ven nejdou, protože mají přeci dost zábavy doma.

Zrak má neuvěřitelnou schopnost přizpůsobovat se vnějšímu

prostředí. Když se děti pohybují převážně uvnitř budov

a věnují se činnosti vyžadující soustředění na blízko, oko se

postupně přizpůsobí a do větší či menší míry vyřadí ostrý

pohled do dálky z funkce.

99

Jak se rozumně vymanit z dnešního světa zbytečných

hraček? Můžete zkusit některé z následujících tipů:

1. Méně znamená více. Když má dítě příliš mnoho

hraček, nedokáže si vybrat a nehraje si s ničím.

2. Pořizujte hračky, se kterými se dá hrát různorodě

a podněcují fantazii (např. kostky, stavebnice,

míč).

3. Spoustu hraček si můžete vyrobit sami s dětmi.

Samotná výroba bude pro děti zábavou a ponechá

jim prostor pro zapojení vlastní fantazie a zruč-

nosti.

4. Volte jednoduchost. Děti si své hračky mohou dále

vylepšovat podle svých představ.

5. Upřednostňujte hračky, které podněcují pohyb dětí

(trampolína, kolo, brusle, atd.). To je důležité

zejména u školáků.

Rozvoj představivosti a fantazie je v dětství přirozeně

obrovský. Paradoxem je, že většina hraček k rozvoji neslouží,

ale naopak ho utlumuje. Pokud má dítě hrnec a vařečku,

má spoustu možností, protože může třeba vařit, hrát na

buben, udělat si rytířskou výzbroj nebo bude z hrnce loď

s pádlem pro nějakého plyšáka. Stejně tak dítě vymyslí řadu

činností s míčem. Ale pokud má patnáct různých autíček

nebo panenek s nejrůznějšími doplňky, tak to nenabízí o moc

větší kreativitu než jedno autíčko a jedna obyčejná panenka.

Schopnost představivosti a fantazie jsou jedním

z podstatných činitelů zdravého zraku. Podporujte děti, ať si

s hračkami hrají svým vlastním způsobem a vymýšlejí si svá

pravidla a hry.

100

Příroda jako nekonečný zdroj fantazie

Pro dětskou fantazii je příroda nekonečnou inspirací. Při sta-

vění skrýší ve větvích stromů, lezení a skákání po kamenech

nebo hraní si na indiány rozvíjí dětskou představivost a

fyzickou zdatnost. Příroda je neustálým impulsem ke

zkoumání příčin, důvodů a chápání souvislostí.

Příroda je zároveň úžasným zdrojem hojnosti, kde se

děti nebudou neustále hádat a soutěžit. Větví, kamínků, šišek

a všeho dalšího je nepřeberné množství. Není to jako

na hřišti, kde se dítě neustále s ostatními přetahuje o čer-

venou lopatku, motorku nebo místo na houpačce. Příroda

nabízí prostor i hračky pro všechny.

Budete-li trávit co nejvíce času venku v přírodě,

zajistíte si dostatek přísunu denního světla, přirozený vzduch,

příliv kyslíku, pohyb, rozvoj fantazie, porozumění a fyzickou

zdatnost. Navíc budete méně nemocní, neboť posílíte svoji

imunitu přirozenou cestou.

Pokud se zároveň vyhnete modernímu trendu orien-

tace na výsledky, budete vy i vaše děti v přírodě šťastní a

budete ji milovat. Představa většiny dětí o výletu nebo

jakémkoliv pobytu v přírodě zpravidla není spojena s myš-

lenkou ujet na kole za den sto kilometrů, přejít pohoří

Krkonoš nebo vůbec dostat se podle plánu z jednoho místa

do jiného místa. Děti na rozdíl od nás dospělých ještě neza-

pomněly žít v přítomnosti.

Představte si, že vyrazíte na výlet a po prvních dvě stě

metrech je potok s lávkou. Vy bez povšimnutí přejdete

na druhou stranu, ovšem vaše děti nevidí obyčejný potok

s lávkou. Vidí, jak se z lávky dá skákat do potoka, na lávce

se dá houpat, můžou postavit na potoce hráz, posílat lodičky

z kůry, cákat, hledat ryby nebo jiné živočichy a dělat spoustu

101

dalších zajímavých aktivit. Chtějí si to všechno podle své

fantazie vyzkoušet a nezajímá je v tu chvíli pokračování

po cestě dál. Pokud budete trvat na svém, jejich nadšení

pro přírodu vymizí a jejich představa o nudnosti přírody jim

přetrvá do dospělosti.

Dejte sobě i svým dětem možnost objevit krásu

přírody. Ovšem zatímco nás dospělé většinou uchvátí krásná

vyhlídka, děti vidí kouzlo přírody jinde. Nevnucujte jim

své názory, nechte je být, ať jdou svojí cestou a samy

objevují ve svém vlastním tempu.

Rozmanitost přírody vám poskytne dostatek inspirace

pro výlety, můžete jet pokaždé jinam nebo se naopak často

vracet na stejná místa a děti tam vždy najdou něco nového.

Všichni (a děti obzvlášť) milujeme dobrodružství. Pokud

se občas vydáte do méně navštěvovaných míst nebo se v lese

ztratíte, určitě vám v hlavě utkví nezapomenutelný zážitek.

Jestli nepatříte mezi milovníky výletů, postačí i za-

hrádka. Poskytne vám dostatek různorodých činností venku a

je jen na vás, jestli si raději čtete nebo upravujete záhonky.

Dětem pro dostatek podnětů poslouží malá dílnička pro ku-

tily, krmítko pro sledování ptáků, jezírko, záhonek pro malé

zahradníky nebo naopak volná plocha pro hry s míčem.

Budováním lásky k přírodě ve vašich dětech si

ušetříte nekonečné diskuze o sledování televize, trávení

hodin na internetu nebo počítačovými hrami. Když jste venku

a žádné z moderních lákadel není k dispozici, nemusíte

neustále říkat ne. A to se zdaleka netýká jen dětí. Vždyť kolik

z nás dospělých prosedí několik hodin večer a o víkendech

před monitorem nebo televizí, protože se nic zajímavějšího

nenabízí?

102

Čtení, počítač a televize

Zhoršuje čtení, počítač a televize zrak? Tato otázka je snad

tou nejčastější na všech našich kurzech a konzultacích.

Odpověď není úplně jednoduchá. Záleží v jakém rozsahu

a jak se čtení, počítači a televizi dítě (nebo dospělý) věnuje

a také jakými aktivitami vyplňuje zbytek dne.

Podívejte se na běžný den svého dítěte. Kolik času

stráví venku volným pohybem? Kolik času čte? A jak dlouho

se dívá na televizi nebo na monitor počítače?

Řekla bych, že běžný školák je na tom asi zhruba takto:

ráno jde do školy, řekněme že je patnáct minut venku.

Pak stráví do dvou hodin odpoledne ve škole, uvnitř

budovy s umělým osvětlením. Po škole má kroužek a tu-

díž až v půl čtvrté má povinnosti za sebou. Jde domů

(patnáct minut procházka venku), hodinku mu zabere do-

mácí příprava na další den. To už je téměř pět hodin.

Zbývá zhruba 3-5 hodin než jde spát.

Když se rozhodne, že bude hodinu hrát hry na počí-

tači, pak se podívá na jeden film a před spaním si bude

číst, tak se vám to nebude zdát špatné, že? Nakonec ho-

dinka na počítači za den přece nic není, když vy

v kanceláři koukáte do monitoru téměř celý den. A jeden

film, to je také v pořádku, vždyť vy si také večer občas

sednete k televizi. Co na takový běžný den řekne zrak?

103

Ve škole se zrak namáhá, zaostřuje jen na blízko a trpí umě-

lým osvětlením. Pohyb je tam až na výjimky zanedbatelný a

o čerstvém vzduchu se moc mluvit nedá. Odpolední kroužek

je na tom stejně, pokud se tedy nejedná o pohybovou aktivitu

venku. Domácí příprava je další zátěží zraku. Když se tedy

do pěti hodin zrak jen vyčerpává, měla by logicky následovat

aktivita pro zrak relaxační. Zatím to bylo jen 30 minut venku.

Počítač, televize a čtení je sice zpravidla relaxací pro dětskou

mysl, ale obrovskou zátěží pro zrak a celou nervovou sous-

tavu. Uvedený scénář je tedy špatný a přímo nahrává očním

vadám.

Jak počítač a televize působí na zrak

Co se vlastně děje se zrakem při sledování monitoru po-

čítače? Jedná se o monotónní činnost, kdy se oko zafixuje na

krátkou vzdálenost. Přirozené přeostřování z dálky do blízka

a opačně je tím narušené a nutíme oko zůstávat v jedné

vzdálenosti. Navíc je pohyb oka omezený na rozsah mo-

nitoru. Sledováním monitoru silně omezujeme nejen pohyb

očí, ale i celého těla. Tělo se nehýbe, čímž nedochází

k důkladnému okysličení a následně není zrak dostatečně

vyživovaný. Dlouhodobé nepřerušené sledování monitoru

zákonitě přispívá ke špatnému sezení a náchylnosti k napětí

a ztuhlosti těla.

Dalším negativem práce na počítači je jeho vyzařo-

vání. Monitor svítí nepřirozeným světlem, které neustále

bliká (což si neuvědomujeme, ale oko to vnímá) a za-

ostřování je velmi náročné. Při sledování televize je to

identické, snad s jedinou nepatrnou výhodou, že můžeme

sedět dál od obrazovky.

104

Čtení a jeho vliv na zrak

Čtení je v některých aspektech odlišné než televize a mo-

nitor. Knížka alespoň nezáří a neunavuje zrak blikáním.

Negativem ale naopak je stereotypní pohyb oka zleva do-

prava. Oko má většinou ještě menší rozsah pohybu, než při

sledování televize nebo monitoru. Také standardní kom-

binace černého písma na bílém pozadí při dlouhodobém čtení

zrak unavujeme a navíc se vychylujeme z přirozené rovno-

váhy barevné palety.

Už ve škole jsme se učili, že je dobře hodně číst. To

souvisí s představivostí. Čtení na rozdíl od televize a mo-

nitoru představivost aktivuje a rozvíjí. To je bezesporu velké

plus a z mého pohledu dokáže převážit i již zmiňovaná nega-

tiva.

Ve všem je ale potřeba rovnováha. To platí i pro

čtení. Když věnujeme knížkám příliš mnoho času bez přes-

távek, stává se z toho pro zrakovou soustavu problém. Při

čtení knížky oko vidí písmenka – tedy černé tvary na bílém

pozadí. Tento vjem přenáší do zrakového centra v mozku.

Jenže tím, jak se do děje knížky ponoříme, přestáváme

vnímat písmenka a v hlavě nám ožívají příběhy. Nastává tím

rozpor mezi získaným vjemem skrz oko a naší představou.

Když se podíváte na písmenka STROM, tak co si v hlavě

vybavíte? Prostě se vám vybaví nějaký druh stromu. Vědo-

mě již nevnímáte tvary písmenek, ale to, co písmenka

znamenají. V případě čtení dochází k určitému konfliktu

mezi tím, co vidí naše oči a obrazy, které se vytvářejí

v našem mozku.

Zrak je vědomý proces. Musíme žít přítomností a vnímat to,

co vidíme, aby zrak správně fungoval. Pokud chceme za-

105

pojovat fantazii a představovat si něco jiného, než oko vidí,

je důležité mít oči zavřené.

Zásady pro zdravější čtení a práci s monitorem

V dnešní společnosti se moderním technologiím nevyhneme.

S počítačem je to stejné jako s mobilním telefonem. Kdo

nemá email, neumí používat internet nebo nemá mobilní

telefon, je vyčleněn z velké části společnosti. Umět zacházet

s počítačem je prostě nezbytné. Stejně tak čtení je velmi

důležité, má řadu pozitiv, včetně zmíněného rozvoje

představivosti. Domnívám se však, že zcela nepotřebná je

televize.

Co se stane, když televizi vyhodíte? Neobejdete se vy

nebo vaše děti bez krvelačných filmů, negativních zpráv

nebo nekonečných seriálů? Ani argument, že je v televizi

řada vzdělávacích pořadů, neuznávám. Jedná se o výjimky,

které lehce nahradíte knížkou.

Pokud je vám zatěžko televizi vyhodit, můžete ještě

otočit anténou, vyřadit z funkce jakékoliv vysílání a dívat

se jen na filmy na DVD. Uvidíte, že množství času

stráveného u televize se sníží, a aspoň budete mít jasnou

představu, na co se vaše děti opravdu dívají.

Osobně znám řadu rodin s dětmi, kde buď televizi

nemají nebo se televizní vysílání vůbec nepouští a dívají

se pouze na vybrané filmy na DVD.

Monitoru počítače se dokážete vyhnout u menších dětí, zcela

rozhodně u předškoláků a mladších dětí školou povinných.

A jak pomoci větším dětem? Nejdůležitější je čas strávený

u monitoru rozdělit do malých úseků, aby nejdéle po půl

106

hodině byla pauza, kdy se dítě od monitoru zvedne. Přestávka

by měla být alespoň pět minut: protáhnout tělo, rozhýbat,

projít se, podívat se z okna do dálky, promrkat oči a na

chvilku je úplně zavřít.

Ve chvíli, kdy se dítě soustředí, ať už na počítačovou

hru, vyhledávání na internetu nebo si píše s kamarády, pods-

tatně se sníží přirozená frekvence mrkání. Oči jsou vysušené,

mohou pálit, bolet a být dříve unavené. Možná si sami

všimnete, že soustředění také způsobuje zadržování dechu.

Proto je tolik důležité dělat časté pauzy a očím i celému tělu

ulevit.

U čtení jsou přestávky stejně důležité. Dlouhodobé

čtení znamená nerovnováhu, zátěž pro oči i nervovou sou-

stavu. Domluvte se s dítětem, že si při čtení dá záložku o pár

stránek dál. Až dočte k záložce, udělá si pauzu a nechá zrak

chviličku odpočinout, jako v případě monitoru. Pokud vaše

dítě již má nějakou oční vadu, dbejte, ať u čtení sedí. Knížka

by v žádném případě neměla být blíž než 30 centimetrů od

obličeje. Je prospěšné držet knížku v různé vzdálenosti, aby

nebyl zrak zafixovaný v jedné poloze. Když knížku mírně

natočíte doleva nebo doprava, přeruší se monotónní pohyb

oka. Zapojí se další oční svaly a bude to pro zrak určitě lepší.

Pokud dítě stráví veškerý volný čas po škole s po-

čítačem, televizí nebo s knížkou, byť by to byly dohromady

„jen“ tři hodiny z celého dne, určitě tyto aktivity budou pro

zrak škodlivé. Ale bude-li víkend nebo prázdniny, je to jiná

situace. Místo hodin ve škole může být venku v přírodě a

večer si zapnout počítač, televizi nebo číst knížku. Samo-

zřejmě vždy dbejte na přestávky.

Počítače, televize ani čtení nám při rozumném

způsobu používání zrak nekazí. Nicméně jejich nevhodné

107

používání, především v kombinaci s dalšími náročnými akti-

vitami pro zrak, je mohou obrátit ve škodlivé.

Spojitost mezi krátkozrakostí a aktivitami zapojujícími

zrak jen na blízké vzdálenosti je předmětem nejrůznějších

vědeckých studií. Například na univerzitě Sydney v Au-

strálii byla provedena studie, která sledovala přes 2 000

dětí ve věku 12-ti let. Závěrem této studie byla následující

zjištění:

samotný počet hodin strávených nad knížkou

nebo monitorem počítače není pro krátko-

zrakost rozhodující

velmi patrný je vztah mezi krátkozrakostí

a čtením bez přestávek

kratší vzdálenost knížky než 30 centimetrů

od obličeje přispívá ke krátkozrakosti

děti, které tráví více času aktivitami venku,

jsou vůči krátkozrakosti odolnější

108

Dítě jako naše zrcadlo

Děti jsou nejtvárnější a nejvíce ovlivnitelné do svých šesti

let. V tomto období si utváří většinu názorů na život, na to,

co je správné a co špatné, jak funguje rytmus dne, jaké akti-

vity je dobré dělat a jaké nikoliv. Je to naprosto spontánní

proces učení. Prostě tím, že s vámi dítě žije a tráví spoustu

času, automaticky převezme velkou část vašich hodnot a

zvyků za své.

Děti, a především ty malé, jsou jako houby – neustále

nasávají své okolí a vše bedlivě pozorují. Pokud vaše dítě

nebaví hrát si venku, tráví raději hodiny u počítače nebo

televize, nechutná mu syrová zelenina nebo ho nebaví žádný

pohyb, podívejte se nejprve na svůj život, jak tyto oblasti

řešíte vy.

Victoria Boutenko ve své publikaci „12 kroků k syrové

stravě“ uvádí fascinující vědecké závěry. Týkají se sice

stravy, ale snadno si odvodíme, že obdobně to funguje

i v jiných oblastech.

To, zda bude člověk v životě preferovat maso nebo se

stanem vegetariánem, je nám vštěpováno již jako mi-

minkům. Studie poukazují na fakt, že během dvou nebo tří

měsíců, kdy matka odstavuje dítě od mateřského mléka, je

dítě nejcitlivější na vnímání stravovacích návyků a chutí.

Jakých chutí se mu v tom období dostává a i to, jak se

stravuje jeho matka, bude v jeho životě určující.

109

Když si dítě od mala navykne, že příchodem domů se zapíná

televize a nepřestane běžet, než se jde spát, vezme to jako

normální a bude většinou těžké ho za pár let přesvědčit

o škodlivosti televize na jeho psychické i fyzické zdraví.

Obvyklá argumentace, že já něco mohu nebo naopak

nemusím, protože jsem dospělá, může u řady zvyků selhat.

Děti ve snaze „být dospělé“ budou tím spíš k těmto

„dospělým“ aktivitám tíhnout. Pokud vám tedy záleží na

zdraví a zdravém životním stylu svých dětí, buďte jim

správným příkladem.

V kapitole, kde jsme se věnovali dědičnosti, jsem

uváděla, že geny jsou pouze zanedbatelným viníkem v oblasti

zrakových vad. Děti se však od narození učí ze svého

nejbližšího okolí, takže ačkoliv některé jejich projevy mohou

vypadat jako následek genů, bývají to „okoukané“ návyky.

Určitě zajímavý příklad uvádí Eva Kiedroňová ve své

knížce „Něžná náruč rodičů“. Jednalo se o příběh malého

chlapce se zdánlivě dědičnou vadou mírně sležené hlavy.

Trpěl tím i otec dítěte a tudíž se nikdo nedivil, že stejná

deformace se projevila u malého chlapce. Nicméně na vině

nebyl gen, ale dětský koš, ve kterém chlapec spal vždy

hlavičkou na stejnou stranu. Stejně jako kdysi jeho otec.

Změnou podmínek spaní se „genová“ záležitost u chlapce

zcela upravila.

Podobnou paralelu můžeme často vidět v rodinách, kde má

nadváhu matka i dcera. Právě způsob přípravy jídla a vaření

se obvykle v rodinách automaticky přenáší z matky na dceru.

Jídla, na která si zvykneme v dětství, předurčují co budou

jednou dorostlé holčičky vařit ve svých domácnostech.

Když si navykneme na potravu nevhodnou pro své tělo již

během dětství, neseme ji na další pokolení. Pak se není čemu

110

divit, že jsou rody, kde mají například ženy sklony k nad-

váze.

Na stejném principu v průběhu života vzniká velká

část zrakových vad. Děti „zdědí“, neboli se naučí nesprávně

používat své oči. Věnují se aktivitám nevhodným pro zrak a

naopak se nemají od koho učit jak nechat svůj zrak odpo-

činout.

Naštěstí to neznamená, že zaběhlé zvyky se nedají

změnit. Všechno lze. Ale vyžaduje to již vědomé rozhodnutí

a také velkou trpělivost. Buďte svým dětem správným

příkladem.

111

Energie správným směrem

Na dětském hřišti jsem jednou potkala tatínka s ani

ne dvouletým chlapečkem. Právě začal podzim, bylo

mokro a větrno, takže pro nejmenší děti se venkovní akti-

vity hodně zúžily. Moje dcera, o rok starší než chlapeček,

vylezla na provazovou prolézačku a zase seskakovala dolů

druhou stranou. V tom se tatínek otočil ke svému chlapci a

říkal “Podívej, jak holčička leze a ty jen stojíš a koukáš.“

A směrem ke mně dodal: “Ty kluci jsou tak neohrabaný“.

Chlapeček byl smutný a jen tak koukal do země. Ze-

ptala jsem se ho, jak se jmenuje. Do toho se ovšem okam-

žitě vložil tatínek a několikrát opakoval směrem k synovi:

„Dělej, no jak se jmenuješ?“ Tím jsem se samozřejmě

odpovědi nedočkala. Naopak jsem se od tatínka dozvěděla,

že syn ještě nosí plíny a že je to hrozné.

Za necelou hodinku jsem ještě mnohokrát slyšela,

jak je syn neohrabaný, hloupě kouká a že je zbabělec.

Ani jednou se na něho neusmál, nepohladil ho, nepo-

chválil. Za to se ale tatínek nezapomněl chlubit tím, na

jaké všechny možné kroužky (včetně tenisu!!!) chlapce

posílá.

Říká se, že čemu dáváme svoji energii – tedy neustále o tom

přemýšlíme nebo mluvíme - to roste a vzkvétá. Věční opti-

misté mají zdánlivě větší štěstí než pesimisté. Ve skutečnosti

to není štěstí, ale realita přitažlivosti. Pozitivní lidé zákonitě

do svého života přitahují příjemné události a negativisté

naopak. Vztáhneme-li tento model na vztah rodičů a dětí, je

112

k zamyšlení, jakým stylem se svým dítětem rodič

komunikuje. V jakém prostředí dítě vyrůstá? Máte sklon dítě

chválit nebo kritizovat, co se vám nelíbí? Jakými nálepkami

dítě opatřujete, když nedosahuje takových výkonů jako si

představuje školní systém, moudré knihy o vývoji dětí, uči-

telé různých zájmových kroužků nebo vy sami?

Nikdo vám nebude nikdy tolik věřit jako právě vaše

dítě. Uvědomte si, že vaše slova mají obrovskou moc. Je

velký rozdíl, když dítěti řekne cizí osoba nebo kamarád „jsi

neschopný“, nebo když to řekne rodič. Naše česká povaha

chválou velmi šetří. Jakoby to bylo něco, co se nesluší. Ale

právě děti s oční vadou zpravidla trpí sníženou sebedůvěrou a

tím spíš je potřeba je chválit a dávat jim najevo, že je máte

rádi takové, jaké jsou. Nejvíce energie a pozornosti bychom

měli věnovat pozitivnímu. Vnímejte jedinečnost a všechny

úspěchy svého dítěte a tím se budou jen zesilovat.

Pokud dítě nevyrůstá v prostředí, které ho přijímá

takové jaké je, bude pro něj v životě těžké uvěřit, že je v po-

řádku a normální. Takové děti v sobě nosí strach a to je jen

krůček k trvalému stresu. To se týká například dětí s po-

ruchami učení. Neustále je někdo zkouší, doučuje, hodnotí a

tím potažmo zpochybňuje, že jsou normální. Otázkou

zůstává, zda je pro děti horší tzv. porucha učení nebo tlak a

stres, které jim způsobí rodiče a okolí.

Člověk ve stresu, a to především dlouhodobém, je

stažený do sebe - fyzicky i na duševní úrovni. Jedním z nás-

ledků může být taková oční vada, jako třeba zúžené zorné

pole. Představte si, že si po obou stranách hlavy přiložíte pa-

pír. Nevidíte doleva ani doprava, jen přímo před sebe, jako

byste se dívali do tunelu. To je pohled člověka na svět přes

zúžené zorné pole. Dokázali byste normálně fungovat s tako-

vým omezením?

113

Směřování energie správným směrem je zásadní i u myšlenek

a slov dítěte vůči samo sobě. Pokud si bude myslet, že je

ošklivé, tlusté, neschopné a nikdy nic neudělá dobře, dostane

se do spirály negativismu. Budou se vynořovat další a další

negativní myšlenky, které ho v jeho názorech budou nadále

utvrzovat. Celé to vyústí v malého človíčka s nízkým sebe-

vědomím, schovaného za dioptrickými skly.

Nejsem zastáncem přehnaného amerického opti-

mismu, ale je velmi důležité nesetrvávat v negativní náladě a

myšlenkách delší dobu. Negativní myšlenky jsou jako

magnet. Přitahují zase další negativa a už nejen v myš-

lenkách, ale skutečně do života.

Na většinu problémů je možné se dívat dvěma

pohledy. Stejně jako sklenice s vodou může být z poloviny

plná nebo také z poloviny prázdná. Učte své děti hledat

na všem špatném i nějaké dobré stránky. Téměř vždy

pozitiva najdou. Pozornost musí směřovat k tomu, co chci,

co je můj cíl a zbytečně se neutápět v tom, co nechci.

114

Šestá část

ZRAK VE STŘEDNÍM A POKROČILÉM

VĚKU

115

Stárnutí a zrak

S přibývajícími lety běžně očekáváme zhoršování našeho

zdravotního stavu. Lékaři nás v tom ještě svými názory

ujišťují. Tělo přeci přirozeně stárne a je potřeba nahrazovat

dosud zdravý zrak brýlemi, léky nebo operacemi. Ale je tomu

opravdu tak?

Aniž bychom museli čerpat z vědeckých výzkumů nebo

odborné literatury, dokážeme si na to odpovědět sami. Ano,

všichni stárneme. Ale je velký rozdíl jak rychle a v jakém

věku. Lidské tělo má obrovskou schopnost regenerace. Pokud

mu nebudeme v jeho snahách sami bránit, může nám ostrý

zrak na blízko i na dálku sloužit po celý život.

Brýle na čtení jako první varovný signál

Začíná to nenápadně. Novinová písmenka se nám jednoho

dne začnou zamlžovat a stávat se méně a méně ostrými.

Intuitivně oddalujeme text, rozsvěcujeme světlo a písmenka

jsou opět krásně jasná. Jenže pak už nám ruce nestačí a ani

světlo nepomáhá. Po nějaké době ani za nejlepšího světla

a s nataženými pažemi nedokážeme pořádně zaostřit a pře-

číst etikety na potravinách, jízdní řád nebo časopis. Běžně se

tento problém týká lidí okolo čtyřicítky. Oční lékař vám vy-

světlí, že již potřebujete brýle na čtení, neboť se jedná o sta-

116

řeckou vetchozrakost, odborně presbyopii. Není výjimkou, že

tuto diagnózu uslyšíte v pětatřiceti letech.

Není to omyl? Vždyť vy se rozhodně necítíte jako staříci.

Bohužel to omyl není. Biologicky jsme podle vědců na svém

vrcholu mezi dvacátým pátým a třicátým rokem svého života.

Pak začínáme stárnout. Ale pozor! To vůbec neznamená, že

musíme být nemocní, nasazovat brýle nebo trpět degenera-

tivními onemocněními zraku. Máme možnost být zdraví celý

život. Ale musíme něco ve svém životě změnit. Jestliže

potřebujeme brýle na čtení, tělo nám tím dává jasný signál,

že je nejvyšší čas dělat něco jinak.

Proč se zrak s věkem zhoršuje

Nenechme se odradit lékaři. Věk čtyřicet let rozhodně ne-

zavdává sebemenší příčinu, abychom bezpodmínečně museli

nasadit brýle na čtení nebo aby se začaly objevovat příznaky

budoucího šedého zákalu. Ani věk šedesát nebo sedmdesát

let není důvodem ke špatnému zraku. Je ovšem potřeba se o

sebe starat, pokud jste s tím dosud nezačali.

Skutečnou příčinou oslabení zraku ve středním a pokro-

čilém věku není stáří, ale nakumulování všech negativ dnešní

doby. Roky strávené sedavým zaměstnáním za obrazovkou

monitoru nebo televize, pod umělým osvětlením, ve stre-

sovém prostředí a naprosto nevhodná strava se právě kolem

čtyřicátého roku začínají odrážet v našem zdravotním stavu.

Tělo si velmi dlouho dokáže poradit se vším špatným, co mu

(leckdy nevědomky) působíme. Pokud se však negativní

faktory kumulují dlouhodobě, začnou nám jednotlivé tělesné

tkáně a orgány vypovídat službu. A je to právě zrak, který

pak bývá oslaben.

117

Možná si teď říkáte, že výše vyjmenované se ale přeci týká

většiny populace v České republice a jistě i okolních zemích.

Máte samozřejmě pravdu. Dokazují to i statistiky očních vad

a onemocnění ve středním a seniorském věku.

Polovina našich seniorů ve věku 65-75 let trpí šedým

zákalem. A u starších lidí je to již přes 90%.

U vetchozrakosti je tato statistika ještě mnohem

horší. Oční lékaři uvádějí, že mezi 40.-45. rokem života

dochází ke zlomu a zhruba polovině z nás se zhorší zrak na

blízko. A po 45. roce jsou vetchozrakostí postiženi téměř

všichni. Malou výhodu zde mají pouze ti, kteří jsou

krátkozrací, neboť tím se často před vetchozrakostí

uchrání.

Degenerativní onemocnění zraku jsou velmi závažná

Tělo nám celý život dává signály, pokud se k němu

(a tedy k sobě) nechováme správně. Většina dospívajících

a mladých lidí bez problému tráví noci v zakouřených

a hlučných prostorách v doprovodu alkoholu a umělého

jídla. Vysedávají u monitorů nebo televizí a nelámou

si hlavu s počínající obezitou, alergiemi nebo vyrážkami.

Signály jejich těl jsou zatím slabé. Nicméně signály těla

ve formě různých onemocnění fungují jako kontrolní

žárovka v autě. Také ji můžete ignorovat nebo dokonce

vyšroubovat, aby neobtěžovala. Ale palivo vám dojde tak

jako tak a to už opravdu nezbude nic jiného, než problém

ihned řešit.

Degenerativní onemocnění zraku jako je šedý zákal

nebo makulární degenerace sítnice jsou hodně silnými

signály, že s vaším tělem není něco v pořádku. Tato

118

onemocnění již nebudete ignorovat, protože vám dokáží

hodně znepříjemnit život. Neléčený šedý zákal vede

k slepotě. Makulární degeneraci sítnice klasická medi-

cína ani léčit nedokáže.

Vzhledem k tomu, že jsou tato onemocnění velmi zá-

važná a týkají se stále vetší části naší populace, je jim

věnovaná následující samostatná kapitola.

119

Degenerativní onemocnění zraku

a jejich léčba

Nezáleží, zda máte potvrzený nález šedého zákalu, makulární

degenerace sítnice nebo zatím jen příznaky a podezření na

některé z těchto onemocnění. V zásadě ani není podstatné

kolik vám je let. Vyléčit se můžete a to bez ohledu na skep-

tické názory lékařů.

Příčiny degenerativních onemocnění zraku

Pro makulární degeneraci a šedý zákal platí totéž, co pro

běžné oční vady. Tato onemocnění jsou pouze důsledkem

špatného životního stylu. Rozdíl je ale v intenzitě signálu

vašeho těla. Zatímco běžné oční vady jako například slabá

krátkozrakost do dvou dioptrií se dá přirovnat k prvnímu

stupni výstražného signálu, silné dioptrie jsou druhým stup-

něm a degenerativní onemocnění jsou třetím, tedy nejvyšším

stupněm. Je doslova nejvyšší čas, abyste svůj životní styl

změnili. Na jaké oblasti byste se měli zaměřit především?

Výživa a detoxikace organismu.

Přečtěte si znovu pozorně část třetí o výživě. Upřímně

se zamyslete, zda v tomto ohledu podporujete své tělo

opravdu nejlépe, jak je možné. V tuto chvíli nejde o

120

nastavení průměrně zdravého jídelníčku. Degene-

rativní onemocnění jsou opravdu vážná a jako

k takovým je třeba k nim přistupovat. Detoxikace

organismu, džusový půst a syrová strava by pro vás

v tuto chvíli měly být jasnou volbou. Vůbec nejsem

zastáncem potravinových doplňků, ale v případě těchto

onemocnění je určitě doporučuji jako dočasný

podpůrný prostředek. Je škoda, že naše lékařství takto

nemocným pacientům žádné informace a doporučení

ve výživě nedává. Běžně se výživové doplňky u pa-

cientů se šedým zákalem používají v Německu, Fran-

cii nebo třeba Japonsku.

Pohyb

Máte sedavé zaměstnání? Nebo jste v důchodu a většinu

dne trávíte s televizí? Možná vás trápí jiná onemocnění

a na pohyb nemáte ani pomyšlení. Jenže to je právě

ta chyba. Pohyb je naprosto nezbytný. I pokud z jakých-

koliv důvodů nemůžete ven, choďte po místnosti sem a

tam, uklízejte, utírejte prach, pořiďte si psa na společné

procházky, prostě se hýbejte za každou cenu.

Pohyb je nezbytný pro řadu životně důležitých

funkcí jako je trávení, okysličení krve, zbavení se

odpadních látek skrz lymfu, roznášení živin do tkání a

orgánů a v neposlední řadě také pro lepší psychický stav.

Otevřete se možnosti uzdravení

Byli jsme vychováni uznávat autority a bezmezně věřit

lékařům. Je pro nás velmi těžké věřit uzdravení, pokud

to lékař kategoricky zamítne. Ale i lékaři jsou jen lidé

a pracují se zkušenostmi, které jsou v jistém smyslu

omezené. Navíc otevřením se jiným možnostem nemáte

121

co ztratit, můžete jen získat. Buďte pozitivní a věřte,

že uzdravení je možné.

Pobyt na sluníčku

Všichni potřebujeme ke zdraví sluníčko. Dopřejte si ho

i vy. Ale opatrně! Degenerativní onemocnění zraku mimo

jiné naznačuje, že jsou vaše oči nechráněné proti

škodlivým ultrafialovým paprskům. Při vysoké sluneční

aktivitě, přes polední hodiny a v letních dnech je vhodné

oči a pokožku chránit pobytem ve stínu nebo slunečními

brýlemi. Naopak pokud je sluneční intenzita již nízká,

nebojte se na sluníčko vyjít.

Souvislosti

Zdá se, že degenerativní onemocnění zraku se nevyskytují

u lidí, kteří jsou zdraví. Téměř vždy mají lidé s takovým

onemocněním oslabenou štítnou žlázu, nadledviny, prob-

lémy s krví a další onemocnění. Pro zdravý zrak potře-

bujete zdravé celé tělo a to především jeho vnitřní orgány.

Hledejte ve svém nitru

Snažíte se pro své fyzické tělo dělat maximum, ale máte

pocit, že to stále není ono? Popřemýšlejte o období jedno-

ho až dvou let před započetím nemoci. Stalo se něco

zásadního? Stres v zaměstnání, strach o ztrátu pracovního

místa, dlouhodobé neshody s partnerem nebo dětmi bývají

často spoluviníky. Chcete-li se o tomto tématu dozvědět

víc a některé metody si sami vyzkoušet, můžete využít

publikace uvedené na konci této knížky v části Inspirativní

literatura.

122

Negativa se sčítají a kumulují

U drtivé většiny lidí s degenerativním onemocněním zraku

existuje více faktorů, které jako součet byly příčinou onemo-

cnění. Někteří lidé po přečtení výše vyjmenovaných příčin

dokáží určit, co je u nich to nejpodstatnější a tomu se věnují

především. Nicméně pokud stále tápete a hledáte, je nej-

vhodnější začít u výživy a detoxikace.

Na podzim nás na konzultacích navštívila asi padesátiletá

žena. Trpěla šedým zákalem a řadou dalších zdravotních

problémů. Kromě toho ji dlouhá léta trápil nefunkční vztah

s manželem. Žili si každý po svém, hádali se a ona by si

přála od něho odejít. Její děti jí to však vymlouvaly a tudíž

paní roky ve vztahu strádala. Sama věděla, že to není

dobře. Uvědomovala si, jak na ni stres velmi negativně

působil, nicméně rozhodnutí pro ni bylo opravdu těžké.

Pokud je hlavním zdrojem nemoci emocionální

zátěž, jsme si toho většinou intuitivně vědomi. Přiznání si

této skutečnosti je prvním krokem k jejímu odstranění. I

zde má však svůj význam věnovat se detoxikaci a zdravé

výživě. Tím podpoříme fyzické tělo a rovněž otevíráme

cestu ke své mysli. S čistým tělem je snazší utřídit

si myšlenky a udělat potřebné změny.

Nikdy není pozdě

Jak již bylo řečeno, degenerativní onemocnění zraku jsou

závažnými nemocemi. Prevence je v tomto případě velmi

důležitá. Nicméně, na změnu není nikdy pozdě. Týká-li se

vás toto onemocnění, vězte, že i vy máte šanci se vyléčit. Na

nic nečekejte a začněte ihned.

123

124

Závěrem

Tato knížka vznikla zcela spontánně během několika málo

měsíců. Inspirací mi byly příběhy účastníků našich kurzů

zlepšení zraku, řada rodičů malých dětí a také senioři naší

společnosti, jejichž zdravotní situace byla leckdy velmi

smutná. Zlepšit si zrak je možné v každém věku. Důležitější

však je prevence. Jen tak si můžeme udržet zdravý zrak po

celý život. Normální a přirozené je vidět ostře bez brýlí a bez

operací.

Vzpomínáte si na mého přítele Tomáše, o kterém

jsem psala hned v úvodu? Byl samozřejmě prvním, kdo mojí

knížku četl. A vymyslel pro ni jméno “Kniha s velkým

přesahem”. To, o čem píši, se zdaleka netýká jen zraku,

ale celého lidského zdraví. V pozadí je náš životní styl.

Natolik jsme se odpoutali od přírody a vnímání vlastního

těla, že komerce a byznys vítězí nad zdravým rozumem.

Zodpovědnost za zdraví své a svých blízkých svěřujeme do

rukou jiných a slepě věříme, že za nás vyřeší všechny

problémy. Naše životní priority jsou tak pomatené, že na

opravdu důležité věci si čas neuděláme. Hnáni davem,

společenskými názory, zaměstnavateli a negativismem denní-

ho zpravodajství trávíme hodiny a hodiny v zaměstnání,

dopravních zácpách, nákupních a zábavních centrech nebo

před televizí. Únava, stres, deprese a špatné zdraví se trvale

zabydlují v našich životech. Vše vyúsťuje v ekonomickou

krizi, což je ale především synonymem pro krizi morální.

125

Těší mě, že potkávám čím dál více lidí, kteří pochopili a

hledají cestu ven. Vytvořme novou komunitu, novou

společnost, založenou na správných hodnotách, která chce žít

v souladu s přírodou, být zdravá, silná, plná energie

a optimismu.

126

127

Slovníček odborných pojmů

Astigmatismus – oční vada, při které je nepravidelně zakři-

vena oční rohovka. Způsobuje rozmazané, pokřivené či

deformované vidění. Astigmatismus je velmi citlivý a mění

se během dne, v závislosti například na únavě. Rozostření

není primárně spojené se vzdáleností od předmětu, ale

s úhlem pohledu. To znamená, že nakloněním hlavy na jednu

nebo druhou stranu může být obraz jiný než pokud držíte

hlavu rovně.

Autonomní nervová soustava (vegetativní soustava) - je

součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udr-

žovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu).

Tato fukce je vykonávána bez vědomé činnosti člověka.

Z hlediska přímé souvislosti zraku ovládá průměr zornice,

činnost očních čoček a ciliárních svalů.

Čípky – buňky na sítnici oka, které umožňují rozeznávat

barvy. K tomu potřebují dostatek světla. Je jich asi 6 milionů

a jsou nejvíce soustředěné okolo tzv. žluté skvrny. To

zajišťuje, že předměty, na které přímo zaostříme, vidíme

nejjasněji. Naopak předměty mimo naše přímé zorné pole

vidíme méně barevně a méně jasně.

Dalekozrakost – v případě dalekozrakosti vzniká obraz za

sítnicí. Člověk vidí špatně blízké předměty. U dětí se daleko-

zrakost nevyskytuje často.

Krátkozrakost – oční vada, kdy se vnímaný obraz tvoří

před sítnicí. Krátkozrakost má za následek, že dotyčný vidí

128

špatně na dálku. Oční lékaři obvykle předepisují brýle

s minusovými dioptriemi. Krátkozrakost je v dnešní době

nejběžnější oční vadou.

Makulární degenerace sítnice – jedná se o poškození

centrální části sítnice. Projevuje se poruchou centrálního

vidění, takže uprostřed obrazu vidíte černou skvrnu. Může

vést až ke slepotě. Většinou je spojovaná se stářím, ale může

se vyskytnout i dříve. Makulární degenerace sítnice má

přímou spojitost s výživou oka a celého těla.

Nitrooční tlak – nejčastěji se sleduje zvýšený oční tlak,

neboť je dáván do souvislosti se zeleným zákalem (glauko-

mem). Hodnota nitroočního tlaku jednoznačně stoupá

psychickým stresem a kouřením. Tlak se naopak snižuje

sportovními aktivitami.

Šedý zákal (katarakta) – většinou se jedná o onemocnění

ve stáří, ale může se vyskytnout i u novorozenců, dětí nebo

následkem traumatu. Oční čočka se zakaluje a postupně víc a

víc omezuje vstup světla do oka. Důvodem je, že se očím

(a tělu) nedostává výživných látek a kyslík. To má souvislost

s kvalitou krve, krevním oběhem, činností žláz s vnitřní

sekrecí a celkově naším životním stylem. Následkem je

zhoršené vidění, které může vést k oslepnutí.

Šilhání (strabismus) – šilhání je oční vadou, kterou jako

rodič můžete u svého dítěte poznat sami. Jedná se

o nejednotný pohyb očí, ať už občas nebo neustále. To zna-

mená, že pokud se jedno oko dívá přímo rovně, druhé se

třeba dívá dovnitř nebo ven. Může se i stát, že jednou ujíždí

jedno oko a potom zase druhé. Šilhání může být do-

provázené jinou oční vadou, ale nemusí. Šilhání může být

příčinou vzniku tupozrakosti.

Syntonika – terapie světlem a barvami. Vědní obor využí-

vající plnospektrálního světla v kombinaci různých ba-

129

revných odstínů k léčení nejrůznějších nemocí včetně očních

vad.

Tupozrakost (amblyopie) – tupozrakost bývá někdy

nazývaná „líným okem“. Postihuje zpravidla jen jedno oko.

Problém není v oku samotném, ale v nervové soustavě

a v mozku, který z nějakého důvodu přestal jedno oko po-

užívat. Typickými příčinami tupozrakosti bývá šilhání, velký

rozdíl dioptrií, zrychlený vývoj dítěte v ranném dětství či

emoční záležitosti. Zjistíte to tak, že si zdravé oko zakryjete a

budete se dívat jen „líným okem“. Obraz je potom neostrý,

většinou jak na blízko tak na dálku. Pokud jsou obě oči od-

kryté a dotyčný netrpí jinou oční vadou, nemusí vůbec vědět,

že má tupozrakost. Informace ze zdravého oka využije mozek

pro ostrost obrazu, zatímco z tupozrakého oka dodává

vnímání prostoru a vzdáleností.

Tyčinky – buňky na okraji oční sítnice, které umožňují

vnímání kontrastů. Umožňují nám vidění za šera a za téměř

úplné tmy. Lidské oko jich má asi 120 milionů, což je

dvacetkrát více, než kolik máme buněk vnímajících barvy

(čípky).

Zelený zákal (glaukom) – vážné oční onemocnění, kdy je

poškozen oční nerv. Projevuje se zhoršením vidění na peri-

ferii obrazu a může postoupit až do oslepnutí. Může být

následkem například nějakého onemocnění nebo zvýšeným

nitroočním tlakem.

Žlutá skvrna – místo na oční sítnici, kde se nachází nejvíce

čípků citlivých na barvy. Pokud na nějaký předmět

zaostříme, dopadá paprsek světla právě na žlutou skvrnu.

Je to místo našeho nejostřejšího vidění. Žlutá skvrna

obsahuje lutein a zeaxantin.

130

Inspirativní literatura

Mohu vřele doporučit níže uvedené publikace, které jsou

k dostání na českém trhu. Bohužel, další velká řada skvělé

literatury zatím do češtiny přeložena nebyla.

Zdravá strava a detoxikace

1) Leslie & Susannah Kenton - Syrová strava

Čtivá publikace s velkou řadou receptů. Srozumitelně vysti-

huje základní rysy živé stravy a poradí, jak začít. Doporučuji

všem, kdo ještě o živé stravě nic nečetli.

2) André van Lysebeth – Omládněte s jógou za 2x7 dní

Výborná kniha, úžasně psaná. Dovíte se o provázanosti

orgánů, jejich funkcích a stavu v souvislosti s vaším jídel-

níčkem. Proč je důležité své tělo detoxikovat a jak na to jsou

dva ústřední motivy publikace. Nenechte se zmást názvem

knížky, o józe nepotřebujete nic vědět.

3) Robert S. Morse – Zázračná detoxikace

Velmi obsáhlá, detailní a dost odborná publikace o jednotli-

vých lidských orgánech a jejich uzdravení. Je to publikace,

ke které se člověk neustále vrací, pokud ho trápí zdravotní

problémy. Jednoznačně doporučuji, jestli vás zajímá nejen

“jak”, ale také “proč”.

131

Metody zlepšení zraku

1) Martin Sussman – Program pro lepší zrak

Jedinečný soubor cvičení zraku. Právě tato publikace stála

na začátku zlepšení zraku mého přítele Tomáše. Domnívám

se, že jako cvičební program na doma dodnes nemá kon-

kurenci. Jasná volba pro všechny s dioptriemi.

2) Jacob Liberman - Světlo lék budoucnosti

Velmi srozumitelná a přesto odborná publikace. Popisuje

nenahraditelný význam slunce na naše celé zdraví.

Přesvědčivě dokládá negativní vliv brýlí, opalovacích krémů

a umělého osvětlení na náš organismus. Nepřímo udává směr

zdravému životnímu směru. Vysvětluje metodu léčení

pomocí barev. Rozhodně stojí za přečtení.

3) Jacob Liberman – Dobrý zrak bez brýlí

Chcete-li si zlepšit zrak, určitě si tuto knížku přečtěte.

J.Liberman je oční lékař a svými rozsáhlými zkušenostmi

se svým vlastním zrakem a velkou řadou pacientů vás doká-

že přesvědčit, že i váš zrak se může uzdravit.

O duši

1) Clemens Kuby – Zázrak v nás (a také pozdější publikace

Mental Healing)

Publikace, kterou přečtete jedním dechem. Pokud vás osloví,

stane se vám učebnicí. Je všestraně použitelná. Jejím

ústředním tématem je léčení zdravotních problémů

skrz naslouchání své duši.

132

2) Robin S. Sharma - Mnich, který prodal své ferrari

Poutavý příběh naplněný řadou velmi zásadních myšlenek.

Ukáže vám život ze zcela jiné stránky, než o něm běžně

uvažuje většina z nás. Publikace rozhodně dokáže pře-

směrovat vaše myšlení a podnítit zájem o svoji vlastní duši.

3) Brandon Bays - Cesta

Osobní příběh spisovatelky, která se během šesti týdnů sama

vyléčila z velkého nádoru. Neskutečně motivující knížka pro

všechny, kdo již nenacházejí řešení svých problémů u lékaře

a jsou připraveni převzít plnou zodpovědnost za své zdraví.

Pro rodiče

1) Gary Chapman, Ross Campbell - Děti a pět jazyků lásky

Úžasná knížka, která na příkladech ukazuje, jak se svými

dětmi komunikovat a jak se naučit jim rozumět. Rozhodně

by si měl přečíst každý rodič.

2) Peggy Joy Jenkinsová - Jak rozvíjet dětskou spiritualitu

Publikace pro každého rodiče, který chce svým dětem

přiblížit abstraktní a duševní pojmy tak, aby jim doopravdy

rozumněly.

3) Tom Hodgkinson - Líný rodič

Populární knížka o alternativní výchově dětí. Psaná zábavnou

a humornou formou, se spoustou rad a tipů, které určitě stojí

za přečtení.

133

Zdroje

Martin Sussman, zakladatel americké společnosti The Cambridge

Institute for Better Vision, která se již 30 let zabývá přirozenými

metodami zlepšení zraku, www.bettervision.com.

Tomáš Brouček, www.dobreoci.cz

Bibliografie

Boutenko, Victoria: 12 kroků k syrové stravě (Pragma)

Goodrich, Janet: How to improve your child´s eyesight naturally

(Healing Arts Press)

Kiedroňová, Eva: Něžná náruč rodičů (Grada Publishing, a.s.)

Kuby, Clemens: Léčení zázrak v nás (Eminent)

Liberman, Jacob: Světlo lék budoucnosti (Blue step)

Lysebeth, André van: Omládněte s jógou za 2 x 7 dní ( Argo)

Sharma, Robin S.: Mnich, který prodal své ferrari (Rybka

Publishers)

Silva, José a Philip Miele: Silvova metoda kontroly mysli

(Pragma)

Thomson, Ernest: Some statistics of myopia in schoolchildren,

www.bjo.bmj.com, British Journal of Ophthalmology

Todd, Garry Price: Nutrition, health and disease (Whitford Press)

134

© Pavlína Veselá, 2012

Obálka © Pavlína Veselá, 2012

1.vydání, listopad 2012

Tisk: Tiskárna Twin s.r.o., Olomouc

135