• Nejúčinnější lék na stres? Demoliční místnost.Každý den se kvůli něčemu stresu-jeme. Ať už je to pozdní příchod, obávaná písemka nebo to, že vás chytí revizor, když zrovna nemáte Lítačku (obzvlášť při posledně zmí-něné činnosti je míra stresu opravdu vysoká – vyzkoušeno za vás).V Singapuru vyvinuli účinnou meto-du, která vám pomůže zbavit se to-hoto nepříjemného pocitu. Tento zá-zračný lék je nazýván Demoliční místností a zatím dělá svému jménu čest. Za 38 singapurských dolarů (615 korun) dostanete ochranný ob-lek, baseballovou pálku a povolení vstoupit do místnosti, kde můžete zničit určený počet předmětů.Pro osoby pod obzvlášť velkým tla-kem se doporučuje „balíček totální destrukce“, která zahrnuje ničení li-bovolného počtu předmětů po dobu 30 minut.

• Cukr vs. pervitinDaniel Rushing z amerického Orlan-da byl zadržen poté, co měl pozitivní výsledek v testu na návykové látky při silniční kontrole. Muž byl podroben několika testům na návykové látky, protože policist-ka uviděla na koberečku pod sedad-lem řidiče podezřelou bílou krysta-lickou látku. Testy byly pozitivní, a tak byl Ru-shing zatčen, protože policistka byla přesvědčená, že ona bílá látka je pervitin.Daniel ve vazbě strávil 10 hodin, dokud pro něj nepřijeli příbuzní, kte-ří musel zaplatit kauci v hodnotě 80 000 Kč.Obviněný ale nakonec dostal své pe-níze zpět. Ukázalo se, že Daniel Ru-shing není konzumentem drog ale donutů. Podezřelá bílá krystalická látka byl obyčejný cukr. Rushing tak vymohl odškodnění v hodnotě 821 000 Kč a také si odnesl ponaučení, že v autě se nejí.

• Filmy ze severu přicházejíFanoušci kinematografie se mohou v únoru těšit již na osmý ročník přeh-lídky filmů ze Skandinávie a pobalt-ských zemí.Festival pořádaný skupinkou nad-šenců do všeho severského nabízí pestrý program plný drsného sever-ského humoru ale i drásavá dramata plná napětí.Zábavu slibuje například snímek Třídní sraz po estonsku vyprávějící o třech kamarádech, kteří se den před třídním srazem sejdou, aby si ještě jednou pořádně užili. O úspěchu to-hoto snímku svědčí i pokračovaní, které budete moci zhlédnout také.Jestliže vás oslovují spíše dramata, můžete se těšit například na snímek Výletnice pojednávající o dívce, kte-rá uteče z deportačního vlaku a poté absolvuje 6000 km dlouhou cestu domů.Všechny snímky můžete vidět v kině Lucerna. Vstupné činí 120 Kč.

• Leden- Tankem na nákupV ruském městě Apatity, které leží za polárním kruhem se jeden muž roz-hodl, že nebude čekat až do rána, aby si mohl koupit alkohol.Jelikož neměl po ruce žádný jiný do-pravní prostředek, rozhodl se, že si u místní polovojenské organizace vy-půjčí jeden z tanků a pojede na ná-kup.Bohužel nezvládl parkování a najel přímo do výlohy obchodu. Nešťas-tníka dopadla policie a v podrouše-ném stavu ho odvedla.

• Když prší penízeV americkém státě Illinois místo deš-tě, sněhu či krupobití padaly z nebe peníze. Tento pozoruhodný meteoro-logický jev byl způsoben nehodou kamionu, který takto vzácný náklad převážel.Řidič vozidla převážel peníze z vý-herních automatů a kvůli vysoké rychlosti havaroval na dálnici.Peníze byly velmi rychle odklizeny a na řidiče vzneseno obvinění kvůli pří-liš vysoké rychlosti. ■

-Kristýna Dvouletá

oslední lednový víkend proběhlo v Čes-ké republice druhé kolo přímé volby prezidenta. V sobotu ve dvě hodiny od-

poledne byly uzavřeny volební místnosti a za-čalo sčítání hlasů. Já jsem tyto napjaté chvíle strávila ve společnosti pražské kavárny v praž-ské kavárně.Mlýnskou kavárnu bych nazvala intelektuál-ním doupětem. Mezi sobotními hosty byl nap-říklad známý ekonom a bývalý poradce Václa-va Havla Tomáš Sedláček nebo umělec David Černý. Toto místo jsem navštívila poprvé o čtrnáct dní dříve, tehdy jsem ani zbla netušila, že budu mít možnost sedět v blízkosti takhle významných osobností a co víc, že budu mít příležitost hovořit s politikem Karlem Schwar-zenbergem. Při mé druhé návštěvě pan Schwarzenberg už bohužel nedorazil, ochuze-na jsem se ale opravdu necítila, na lepším mís-tě jsem totiž tento den strávit nemohla.Atmosféra ve „Mlejně“ byla v začátku zcela běžná. Já jsem přicházela se zjevnou nervozi-tou na tváři, ostatní hosté se naopak velmi dob-ře bavili. Nevyčnívala jsem pouze svou mimi-kou, ale zejména věkem, nebudu-li počítat dvě novorozeňata, která se houpala v náručích je-jich maminek, já a mé dvě spolužačky jsme byly v osazenstvu rozhodně nejmladší. Náš stůl byl takovým studentským ostrůvkem. Nešťastně jsme na sebe hleděly, upíjely ze svých skleniček a častovaly se milými slovy, abychom alespoň lehce uklidnily jedna druhou.

Párkrát jsme se zasmály vlastní malomyslnosti a snažily se vnést do našeho privátního ovzduší naději. ,,Dobře to dopadne.“ shodly jsme. Na-děje se u nás držela na tenkých nitkách do pos-ledních chvil. Prognózy byly však neúprosné a když jsem zaslechla Tomáše Sedláčka pronést, že to byl hezký sen, mé nitky se přetrhly a já propukla v mladistvý pláč. Celá kavárna se na pár chvil zahalila do mlhy smutku. Rozezněly se první sloky Modlitby pro Martu a bylo již více než jasné, že Hrad znovu ovládl Miloš Zeman a jeho kohorta. Ten sen byl opravdu hezký, děkuji za něj.Tento “žalozpěv“ píši den po volbách. S od-stupem hodin si uvědomuji, že jakkoliv se mi výsledek zdál v prvních momentech šíleně tris-tní a měla jsem pocit, že to znamená konec, ty-to volby přinesly velké pozitivum. Dva milio-ny sedm set tisíc voličů chtělo změnu. Ta vlna energie tu zůstane a jednou se od toho dna od-razíme. ■

-Anna Kuchařová

Sophiina volba je dílo autora Williama Styrona, který se věnoval především jižanské próze a tématu rasové otáz-ky. V tomto díle se zaměřuje na osudy Stinga a Sophie. Sting přijíždí z jihu na sever do New Yorku a touží se stát spisovatelem. Ubytuje se v Brooklynu, kde pozná nádhernou Sophii. Sophie je žena polského původu a do Ameriky přijela po druhé světové válce, která ji velmi poznamenala. Jako by nestačilo, že si v koncentračním táboře vytrpěla své, navíc žije s Nathanem, který jí sice pomohl dostat se z nejhoršího, ale je násilnický a krutý.Sophie se Stingovi svěřuje o svém životě v Polsku, o své minulosti. Problémem je, že Sophie je nespolehlivou vy-pravěčkou - mnoho věcí, se kterými se Stingovi svěří, v další části knihy vyvrátí. Stingo se do Sophie začne bez-nadějně zamilovávat a začne se snažit ji zachránit od Nathana. Toho ovšem Sophie velmi miluje a i přes jeho násilnickou povahu ho nechce opustit. Tvrdí o sobě, že je přeci také zkažená. Za války byla donucena k té nej-horší možné volbě - tím se vysvětluje název románu.Sophiina volba je velmi čtivé dílo, nenechte se odradit počtem stránek. Autor nabízí zajímavý a osobitý pohled na koncentrační tábory a situaci v Polsku za druhé svě-tové války, ale i vhled do psychiky osoby, která válku prožila na vlastní kůži. Byla přinucena dělat věci, na kte-ré vůbec nebyla pyšná. Válka jí mnoho vzala, jako všem ostatním. Je zlomená a Stingo se ji snaží dát znovu dohromady. Otázkou je, jestli se mu to povede…A pokud jste knihu úspěšně dočetli, nezapomeňte se podívat na film, v němž září herečka Meryl Streep, která za roli Sophie dostala Oscara.

Do seznamu se musí zařadit i drama, a tak vám zde s ra-dostí doporučím dílo Smrt obchodního cestujícího od autora Arthura Millera. Drama je rozděleno do dvou dějství. Hlavní postavou je Willy Loman, který pracuje jako obchodník na cestách (což se dá vydedukovat z názvu, samozřejmě). Je svou prací znechucený a jediné, na co se těší, jsou jeho dva synové Biff a Happy. Ani je-den z nich ovšem není tak úspěšný, jak Willy předpoklá-dal. Kreslil jim úžasnou budoucnost, kde budou bohatí a slavní. Happy sice práci má, ale zajímá se spíše o ženy, zatímco Biff žádnou stálou práci ani nemá a ve svých 34 letech se potlouká životem, což se Willymu samozřejmě nelíbí.Autor se v dramatu zaměřuje především na to, jaké to je, když se do dětí vkládají přehnané naděje, které poté nej-sou překonány. O tom, jaké to je, když se někdo celý ži-vot snaží být úspěšný, průměrnost nepřichází v úvahu. O tom, něco dokázat.Hra byla oceněna Pulitzerovou cenou a také existuje ně-kolik filmových adaptací, které byly oceněny Zlatými Glóby. ■

-Klára Nováková

ědci obvykle odvádějí opravdu skvělou práci. Naléhavě se vrhají do honby za po-znáním v touze pomoci nám, obyčejným

lidem, porozumět okolnímu světu. Objevují nové dru-hy živočichů, vyvíjejí léky na různé nemoci, zkoumají hluboký vesmír, vynalézají všemožná zařízení k usnadnění našeho života a mnoho dalších záslužných činností.Tedy alespoň někteří…Pokud bychom měli věřit jedné studii, je tu dokonce někde také skupina vědců, která tráví spoustu svého času jeho plýtváním a takříkajíc mrháním talentem.Ale kdo ví, třeba tito badatelé opravdu skutečně věří, že to, co svět nejvíce potřebuje, není třeba lék na ra-kovinu, ale lepší pochopení zívacích návyků želvy uhlířské či jak nám může (ne)dopomoci k výhře v ka-sinu setkání s krokodýlem. Buď to, a nebo k nim do laboratoře náhodou jednoho dne přišel šéf a oni muse-li rychle vymyslet, čím se vlastně zabývají, aby vy-padali zaneprázdněně.Ať tak či onak, máme díky usilovné práci těchto věd-ců bohatou a rozmanitou zásobu naprosto zbytečného vědění a odpovědí na otázky, na které by snad ani ni-koho nenapadlo se ptát. Opravdu se to může zdát pro skutečný život nepotřebné. Ale když už nic jiného, člověk se alespoň pobaví.

Potkanům dělá problém japonština (puštěná pozpátku)Španělský lingvistický tým přišel roku 2007 se zjiště-ním, které dozajista zcela změní náš pohled na potka-ny. Podle výsledků jejich studie se ukázalo, že potkani nedokáží rozlišit pozpátku slyšenou japonštinu od pozpátku slyšené nizozemštiny. Není to neuvěřitelné?Ale abychom byli fér k vědcům, kteří stojí za touto

studií, původně se snažili zjistit, jak se lidské děti na-učí používat rytmus svého mateřského jazyka. Tvůrci učili potkany japonštinu a nizozemštinu kvůli velké rozdílnosti rytmů obou těchto jazyků, a poté zkoumali, jak budou zvířata reagovat pokud jim je pustí popředu i pozpátku.Nenašli žádné mechanismy, které by to ovládaly, ale tou pravou otázkou je, jak se jim vůbec povedlo naučit potkany japonštinu a nizozemštinu?

Rizika při polykání mečůVe studii nazvané Polykání mečů a jeho vedlejší účin-ky, konzultant radiolog Brian Witcombe zkoumal 110 polykačů mečů z 16 různých zemí a zjistil, že jsou mnohem více ohroženi zraněním než někdo, kdo meče běžně nepolyká jako součást živobytí. Ještě více šokující zprávou je, že se riziko zranění zvyšuje pokud je polykač vyrušen nebo pokud polyká více mečů najednou či neobvyklé meče. A co bývá podle Briana Witcombeho nejčastějším problémem polykače mečů? Bolest v krku.

Souvisí krokodýli s návštěvou kasina?Vědci z Queenslandské univerzity, Matthew Rock-loffa Nancy Greer, přišli s výzkumem zda se dotýkání krokodýlů nějak odráží na výsledku návštěvy kasina. Podle jejich výsledků emoce lidí, kteří si před hraním hazardních her pohladili krokodýla, ovlivňují množ-ství peněz, které jsou ochotni vsadit. Pokud se něko-mu hlazení plazů líbilo, byl ochotný riskovat mnohem více než ti, kteří z kontaktu se zvířetem měli negativní pocity.

Proč datly nebolí hlava?Abychom byli spravedliví, je to celkem zajímavá otázka. Vám by se pravděpodobně bolesti hlavy ne-

Vyhnuly, pokud byste celý den strávili tím, že byste jí ,,vráželi” do stromu (pro přesnost, datlové do stromu klovou, za den to stihnou i 12000 krát).Naštěstí se američtí ornitologové o zdraví těchto ptá-ků strachují a tak v roce 2006 v čele s univerzitním profesorem Ivanem R. Schwabem začali o tuto pro-blematiku zajímat. A přišli s uklidňující odpovědí - datly hlava nebolí. Je to proto, že jejich mozky jsou velice pevně oba-leny lebkou, omezující jakýko-li jejich pohyb a snižuje se tak ri-ziko zranění.

Zívání není mezi želvami uhlířskými nakažlivéVědce z katedry kognitivní biolo-gie na Vídeňské univerzitě trápila skutečně zapekli-tá otázka: Je zí-vání mezi žel-vami uhlířskými nakažlivé?Rozjeli proto řa-du složitých ex-perimentů v nichž se nejdříve snažili naučit jed-nu z želv zívnout pokaždé, když uvidí červenou vlajku. Poté ji přiměli, aby zívla před ostatními želvami a vypo-zorovali, že to na ně nemělo žádný efekt. Mysleli si, že je to možná proto, že želvy pochopily, že je to jen falešné zívání a začali proto s dalším po-zorováním, při kterém želvám ukazovali video jiné želvy uhlířské, jak zívá přirozeně a jak zívá podmí-něně. A opět zjistili, že to na zvířata nijak nepůsobí. Takže jen sepsali své výsledky do studie a svět se může otáčet dál.

Plavecký výkon v sirupuBadatelům se již povedlo vyřešit i dilema, kterému jistě mnozí z vás propadají během letních měsíců: Je lepší si zaplavat ve vodě nebo v sirupu? Odpověď možná překvapí, ale ve výsledku je to vlas-tně jedno. V obou kapalinách podáte stejný výkon ve stejném čase. K získání odpovědi na tuto záhadu do-

konce neváhali vedou-cí experimentu naplnit pětadvaceti metrový bazén tekutinou s gua-rovou gumou, která je několikrát hustší než voda. Takže jestli do-sud otálíte zda si zapla-vat v sirupu, směle do toho - i v něm můžete získávat skvělé plavec-ké výsledky.

Kde bolí včelí bodnutí nejvíce?Americký vědec Justin Schmidt je uznáván za vytvoření tzv. Schmidt Sting Pain Index, ve kterém hodnotí relativ-ní bolestivost bodnutí od 78 různých druhů hmyzu. Jako kontrolní bolest použil bodnutí včely medonosné, kte-ré pak srovnával s os-tatními.Jeden student americ-ké Cornellovy univer-zity si však myslel, že Schmidtův výzkum ne-ní dotažený do konce protože nezohledňuje místo bodnutí a tak se rozhodl, že studii do-končí sám. Při studiu

účinků včelích žihadel se tedy nechal dvěstěkrát bodnout na pětadvaceti rozdílných místech svého tě-la. Zjistil přitom, že nejbolestivější je zásah žihadla do chřípí, horního rtu a pohlavního údu.

Že největší vědecké kapacity dostávají ve svých oborech každoročně Nobelovu cenu, to je všeobecně známé. Ale že jméno vyná-lezce dynamitu, Alfreda Nobela, můžeme najít také u jiného ne nepodobného ocenění, které už tak dobrou pověst nemá, to možná nevíte. Tzv. Ig Nobelovy ceny jsou udělovány za zbytečné či triviální výzkumy, které v daném roce vědecká společnost vyplodila. I přes to, že to možná zní jako vtip, se tato akce bere dost vážně. O oceněných rozhoduje porota, která je složená z laureátů skutečných Nobelových cen. A slavnostní ceremoniál se pak odehrává na slavné Harvardské univer-zitě.

Proč zrovna ,,Ig Nobelova cena”? Název je odvozen od fiktivního bratra Alfreda Nobela - Ignáce. Cena se uděluje od roku 1991 a výhru, kterou si můžete odnést, činí 10 bilionů dolarů. Zimbabwských dolarů. Což je v přepočtu jen pár desítek korun. ■