METODIKA BALISTICKÝCH ZKOUŠEK PRO MALÉ A ...oos-data.army.cz/cos/cos/130506.pdfZkouška č.9 - Stanovení vlivu hmotnosti střely Zkouška č.10 - Kontrola spalování prachu ČOS

ČOS 130506 1.vydání

ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD

METODIKA BALISTICKÝCH ZKOUŠEK PRO MALÉ A STŘEDNÍ RÁŽE

(VNITŘNÍ BALISTIKA)

Praha


2

VOLNÁ STRANA


3

ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD

METODIKA BALISTICKÝCH ZKOUŠEK PRO MALÉ A STŘEDNÍ RÁŽE

(VNITŘNÍ BALISTIKA)

Základem pro tvorbu tohoto standardu byly následující originály dokumentů: TP-VD-239-57 (III. vydání) METODIKA BALISTICKÝCH ZKOUŠEK (VNITŘNÍ

BALISTIKA) Soubor metodik zkoušek nábojů 20x102 mm a jejich dílů. č. 1170.2.08/01 - Metodika balistických zkoušek nábojů 20x102 mm č. 25 - vnitřní balistika

Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti

Praha 2006


4

OBSAH strana: 1 Předmět standardu 5 2 Nahrazení předchozích standardů (norem) 5 3 Související citované dokumenty 5 4 Zpracovatel ČOS 6 5 Názvosloví a zkratky 6 6 Účel zkoušek 7 7 Příprava balistické zbraně 8 8 Příprava nábojů ke střelbě 9 9 Metodika zkoušek 11 9.1 Zkouška č. 1 - Měření rychlosti střely 11 9.2 Zkouška č. 2 - Měření tlaku prachových plynů 17 9.3 Zkouška č. 3 - Současné měření tlaku prachových plynů a rychlosti střel 22 9.4 Zkouška č. 4 - Měření doby výstřelu 22 9.5 Zkouška č. 5 - Stanovení hmotnosti hnací náplně 23 9.6 Zkouška č. 6 - Stanovení max. hmotnosti hnací náplně 24 9.7 Zkouška č. 7 - Stanovení vlivu teploty hnací náplně 28 9.8 Zkouška č. 8 - Stanovení vlivu hmotnosti hnací náplně 29 9.9 Zkouška č. 9 - Stanovení vlivu hmotnosti střely 30 9.10 Zkouška č. 10 - Kontrola úplnosti spalování hnací náplně 30 10 Balistické zkoušky prachů 31 11 Balistické zkoušky nábojů 33 12 Svědečné náboje 34 13 Balistické zbraně 38 14 Kontrola měřících přístrojů 41 15 Balistické zkoušky vybraných nábojů 42 16 Tiskopisy 43 Přílohy A Záznam o zbrani 45 B Záznam o stanovení prachové měrky 47 C Záznam opravy tlakoměrných válečků nebo kuželíků 49 D Protokol o zkoušce 51 E Záznam o zkoušce EPVAT 53


5

1 PŘEDMĚT STANDARDU 1.1 ČOS 130506, 1. vydání, nezavádí žádnou standardizační dohodu. Tento ČOS (dále jen „standard“) obsahuje metodiku provádění vnitrobalistických (dále jen balistických) zkoušek bezdýmných prachů a nábojů pro malé a střední ráže speciální techniky. Malými a středními rážemi se pro účely tohoto standardu rozumí ráže do 40 mm včetně. Rovněž jsou zde uvedeny základní požadavky kladené na zkoušky a použití svědečných nábojů a balistických zbraní. Podle tohoto standardu se provádí balistické zkoušky zaměřené ke stanovení balistických charakteristik balistických zbraní, prachu a nábojů. Všechny dále uvedené zkoušky musí být prováděny tak, aby plně odpovídaly tomuto standardu, pokud v technických podmínkách (TP), nebo programech zkoušek není stanoveno jinak. Zásady a požadavky uváděné pro výkresy prachové náplně pro střelnici platí i pro výkres sestavy náboje, pokud má charakter výkresu pro střelnici. Obsah tohoto standardu je závazný po dni nabytí jeho platnosti. 1.2 Účelem standardu je zajistit jednotnost při výrobě a zkoušení svědečných nábojů a nábojů zařazených do výzbroje ozbrojených složek České republiky.

2 NAHRAZENÍ PŘEDCHOZÍCH STANDARDŮ (NOREM) Tímto standardem se ruší:

TP-VD-239-57, III. vydání Metodika balistických zkoušek - vnitřní balistika 3 SOUVISEJÍCÍ CITOVANÉ DOKUMENTY V tomto standardu jsou odkazy na dále uvedené standardy, popřípadě na další dokumenty, které se tímto stávají jeho normativní součástí. U odkazů, v nichž je uveden rok vydání souvisejícího standardu, platí tento související standard bez ohledu na to, zda existují novější vydání tohoto souvisejícího standardu. U odkazů na dokument bez uvedení data jeho vydání platí vždy poslední vydání citovaného dokumentu. ČOS 130501, 1. vydání Munice 7,62 mm (Náboj 7,62 mm NATO) ČOS 130502, 1. vydání Munice ráže 9 mm (Náboj 9 mm NATO) ČOS 130503, 1. vydání Munice ráže 5,56 mm (Náboj 5,56 mm NATO) ČOS 130507, 1. vydání Munice ráže 12,7 mm, páskovaná (náboj 12,7 x 99 mm NATO) ČOS 131502, 1. vydání Identifikační značení vojenské munice ČOS 137701, 1.vydání Měření počátečných rychlostí střel ČSN 656610 Ložiskový olej J4 AC/225(Panel III/SP.1)D/170(Rev) MULTICALIBRE MOPI - Příručka pro

zkoušení a kontrolní postupy pro náboje 9 mm NATO, 5,56 mm NATO, 7,62 mm NATO a 12,7 mm NATO


6

AC/225(LG/3-SG/1)D/8 Příručka pro zkoušení a kontrolní postupy pro náboj 9 mm NATO (MOPI)

AC/225(LG/3-SG/1)D/9 Návod pro zkoušení a prohlídky náboje 7,62 mm NATO (MOPI)

AC/225(LG/3-SG/1)D/11 Příručka pro zkoušení a kontrolní postupy pro náboj 12,7 mm NATO (MOPI)

PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1 MULTICALIBRE MOPI - Příručka pro zkoušení a kontrolní postupy pro náboje 9 mm NATO, 5,56 mm NATO, 7,62 mm NATO a 12,7 mm NATO

TP TM 747č – 17 1155 III. vydání Tmel pro plnění tlakoměru JM 24 Hahnův litr

4 ZPRACOVATEL ČOS VOP – 026 Šternberk s.p., divize VTÚVM Slavičín, Ing. Roman PLAČEK 5 NÁZVOSLOVÍ A ZKRATKY

Názvosloví a zkratky uvedené níže jsou uvedeny pro potřeby tohoto standardu a jsou zařazeny k usnadnění jeho použití. Vnitřní balistika - se zabývá výstřelem od iniciace do okamžiku, kdy střela opustí hlaveň. Zabývá se termochemickými a termodynamickými jevy při hoření prachu a při expanzi zplodin hoření. Do zkoušek vnitřní balistiky se v tomto standardu zahrnuje i fáze, ve které se měří rychlost střely před ústím hlavně. Balistická zbraň - je speciálně vyrobená zbraň, jejíž hlaveň je upravena pro měření tlaků a rychlostí, nebo seskupenosti na terči. Balistická zbraň pracovní - používá se pro každodenní balistické zkoušky prachů a nábojů. Balistická zbraň kontrolní - používá se pro kontrolu měřicího zařízení při pochybnostech o správnosti měření a pro zkoušky svědečných nábojů. Balistická zbraň svědečná - používá se pro kontrolu schválených svědečných nábojů a v jiných zcela výjimečných případech, kdy vzniklé rozpory nemohou být rozřešeny střelbou z kontrolní zbraně. Doba výstřelu (Action time) - pokud není v MOPI stanoveno jinak rozumí se dobou výstřelu časový interval od kontaktu zápalníku se zápalkou k minutí dna střely roviny ústí hlavně. Akční čas - akčním časem se rozumí časový interval od kontaktu zápalníku se zápalkou do minutí kanálku předního (úsťového) piezosnímače dnem střely. Tento termín se vyskytuje zejména v MOPI například pro náboj 5,56 x 45 mm NATO. Svědečný náboj - je speciálně zhotovený náboj, který má stanovené balistické charakteristiky a slouží jako kontrolní míra při balistických zkouškách. V NATO spojeneckých publikacích se pro svědečný náboj používá termín "Reference round" = Referenční, čili svědečný náboj. Skupina ran - je určitý počet ran, zpravidla deset nebo jejich násobek, vystřelených za stejných podmínek. Ze skupiny ran se vyhodnocují hodnoty balistických charakteristik.


7

Národní zkušebna - národní zkušebnou se rozumí orgán, který dohlíží na kvalitu munice zavedené a používané v AČR. Dále provádí nebo dohlíží na skladovací (životnostní) zkoušky malo a středorážové munice standardizované v NATO a ostatní činnosti tak, jak jsou popsány v MULTICALIBRE MOPI - Příručce pro zkoušení a kontrolní postupy pro náboje 9 mm NATO, 5,56 mm NATO, 7,62 mm NATO a 12,7 mm NATO. Tlakoměr závitový - pod pojmem tlakoměr závitový se v této metodice rozumí tlakoměr ZT/A (rámečkový). Tlakoměr vložný - pod pojmem vložný tlakoměr se rozumí tlakoměr M 67, popřípadě tlakoměr s kuželovou vložkou. Piezo snímač - pod pojmem piezo snímač se rozumí tlakoměr pro měření tlaku metodou piezo. Crusher měření - měření tlaku pomocí tlakoměrných válečků nebo kuželíků. Normální teplota - +21 ±3 °C. Extrémní teploty - -54 °C a +60 °C. Teploměrná nábojka – speciálně upravená nábojka s teploměrem vloženým do prachové náplně v nábojnici. AČR - Armáda České republiky. ČMI - Český metrologický institut. EPVAT - Společná zkouška měření tlaku, rychlosti a doby výstřelu (akčního času). MOPI - "Manual of Proof and Inspection Procedures" - příručka pro zkoušení a kontrolní postupy pro náboje zavedené v NATO. OŘJ - Odbor řízení jakosti. TP - Technické podmínky. TD - Technická dokumentace. ZSOJ - Zástupce státního ověřování jakosti. 6 ÚČEL ZKOUŠEK 6.1 Účelem vnitrobalistických zkoušek je zjištění balistických vlastností bezdýmných prachů, nábojů a zbraní. 6.2 Základní vnitrobalistické zkoušky: Zkouška č.1 - Měření rychlosti střely Zkouška č.2 - Měření tlaku prachových plynů Zkouška č.3 - Současné měření rychlosti střely a tlaku prachových plynů Zkouška č.4 - Měření doby výstřelu Zkouška č.5 - Stanovení hmotnosti náplně Zkouška č.6 - Stanovení maximální hmotnosti náplně Zkouška č.7 - Stanovení vlivu teploty prachu Zkouška č.8 - Stanovení vlivu hmotnosti náplně Zkouška č.9 - Stanovení vlivu hmotnosti střely Zkouška č.10 - Kontrola spalování prachu


8

7 PŘÍPRAVA BALISTICKÉ ZBRANĚ 7.1 Balistická zbraň se před střelbou vyčistí, vývrt a nábojová komora hlavně se pečlivě vytřou do sucha čistým suchým hadrem. Provede se vizuální kontrola vývrtu hlavně, u balistických zbraní pro měření tlaku se kontroluje i plocha dosedacího kužele pro tlakoměr. Při čištění balistické zbraně pro měření tlaku se tlakoměr vyšroubuje, popřípadě rozebere a rovněž pečlivě vyčistí a prohlédne. 7.2 Příprava tlakoměru (metoda crusher) Nedovoluje se používat tlakoměrů, které mají následující závady: - stopy rzi, dutiny, vydrolení a propálení na pístu, v pístovém vývrtu a na pracovním

povrchu přítlačného šroubu; - stopy propálení na zabroušeném kuželu a podél závitu závitových tlakoměrů; - vadnou pružinu pístu; - nevyhovující chod pístu v pístovém vývrtu (zadrhávání); - trhliny na součástech tlakoměru.

U sestaveného tlakoměru se kontroluje správné lícování pístu v těle tlakoměru. Kontrola se provádí následujícím způsobem:

Gázovým tampónem, který je namočený v ložiskovém oleji J4 ČSN 65 66 10

a vyždímaný, se namaže vodící část pístu a píst se vloží do vývrtu tlakoměru a zatlačí do krajní spodní polohy. Potom se otvor vývrtu tlakoměru ucpe prstem, píst se poněkud odtáhne a po jeho puštění se píst musí vrátit minimálně do poloviny své dráhy.

Jedenkrát za den před zahájením střelby se kontroluje u tlakoměru, zda není píst

svírán při zašroubování tlakoměru do lůžka hlavně:

Vodicí část pístu se namaže gázovým tampónem, který je namočen v ložiskovém oleji a vyždímaný a píst se vloží do spodní krajní polohy vývrtu tlakoměru. Celý tlakoměr se zašroubuje do lůžka hlavně a momentovým klíčem dotáhne na doraz. Píst tlakoměru se musí volně pohybovat ve vývrtu. V opačném případě je nutno tlakoměr z lůžka hlavně vyšroubovat a znovu dotáhnout menším momentem. Hodnotu takto zjištěného momentu, při kterém je tlakoměr pevně zašroubován do lůžka tlakoměrné zbraně tak, aby nedocházelo k profuku plynů, ale ještě není svírán, je nutno dodržovat během celé další střelby.

Sestavení tlakoměru před nejbližším výstřelem se provádí následovně: - celý vývrt tlakoměru se vyplní tlakoměrným tmelem. Plní se pomocí tlakové maznice tak,

že se tlakoměr zašroubuje (upne) na ústí maznice a tmel se vytlačuje přímo do vývrtu tlakoměru;

- vodící část pístu se namaže gázovým tampónem, který je namočený v ložiskovém oleji a vyždímaný, a píst se nasadí do tlakoměru;

- ústí vývrtu tlakoměru se uzavře prstem a šroubováním přítlačného šroubu se píst přesune do spodní krajní polohy. U vložných tlakoměrů se píst přesouvá do spodní polohy tlakem prstu. Přebytek tmelu se z tlakoměru odstraní čistým suchým hadrem;

- zkontroluje se správnost naplnění tmelem tak, že se částečně odšroubuje přítlačný šroub (u závitového tlakoměru) a píst se zvedne o cca 3 mm. Tmel se musí pohybovat hned za pístem. Jestliže se tmel odtrhne od pístu, tlakoměr se naplní novým tmelem. Před každým


9

novým plněním tlakoměru tmelem se musí tlakoměr a zvlášť pístový vývrt a píst pečlivě vyčistit trichlorethylenem a pak vytřít do sucha čistým suchým hadrem.

Tmel pro plnění tlakoměru musí být temperován na normální teplotu a jeho výroba, složení a vlastnosti musí odpovídat platným TP TM 747č – 17 1155 III. vydání. K mazání pístu tlakoměru se používá ložiskový olej J4 ČSN 65 6610. Plochy, mezi něž se upíná tlakoměrný váleček, musí být čisté a suché. Pro čistění tlakoměru se používá technický benzín. 7.3 Příprava piezosnímače Příprava piezosnímače jeho kontrola a montáž do hlavně je uvedena v metodice zpracované výrobcem piezosnímače, nebo v MOPI pro danou ráži. 8 PŘÍPRAVA NÁBOJŮ KE STŘELBĚ 8.1 Při temperaci na normální teplotu nesmí teplota v temperačním prostoru během temperace kolísat ve větším rozmezí než ±2 °C. Při temperaci na extrémní teplotu nesmí kolísat ve větším rozmezí než ±3 °C od požadované hodnoty. 8.2 Ustanovení článku 8.1 platí pro druhou polovinu doby temperace. 8.3 Jestliže se ve výjimečných případech nedodrží předepsaná teplota temperace, ale ne více než o ± 7 °C, opravují se naměřené hodnoty rychlosti a tlaku na teplotu. Jestliže se teplota nábojů po ukončení temperace neliší o více než ± 2 °C od normální teploty, neprovádí se opravy na teplotu, pokud vyhoví opravy dne. 8.4 Svědečné i zkoušené náboje musí být temperovány společně. 8.5 Při temperaci nábojů, které jsou uloženy vybalené v jedné vrstvě, je třeba dodržet tyto doby: - u ráže do 10 mm ............... pro změnu 1 °C 0,2 hod., ale nejméně 4 hod; - u ráže od 10 do 20 mm ..... pro změnu 1 °C 0,3 hod., ale nejméně 8 hod; - u ráže nad 20 mm ............. pro změnu 1 °C 0,4 hod., ale nejméně 15 hod. to znamená například: a) náboje ráže 15 mm byly před temperací ve skladu při teplotě + 10 °C a mají se temperovat

na +20 °C. Rozdíl je 10 °C, tzn. 10 x 0,3 = 3 hod., ale musí se temperovat nejméně 8 hodin.

b) náboje ráže 15 mm byly před temperací ve skladu při teplotě + 10 °C a mají se temperovat na -40 °C. Rozdíl je 50 °C, tzn. 50 x 0,3 = 15 hod. Musí se tedy temperovat nejméně 15 hodin.

Jestliže se náboje ukládají k temperaci v uzavřených obalech, pak doba temperace musí být minimálně dvojnásobná než při uložení nábojů v jedné vrstvě, min. však 24 hodin. Při temperaci nábojů na extrémní teploty je maximální povolená doba temperace 48 hodin.


10

8.6 Teplota v temperačním prostoru je kontrolována pomocí metrologicky připojeného záznamového zařízení umožňujícího průběžnou kontrolu nastavené teploty.Teplota vzduchu v temperačním prostoru po skončení temperace se považuje za teplotu nábojů. Teploměr musí být umístěn v bezprostřední blízkosti temperovaných nábojů. V případě použití teploměrné nábojky je pro teplotu nábojů rozhodující teplota zjištěná touto nábojkou. Jestliže je rozdíl mezi teplotou v temperaci a teplotou vzduchu u zbraně větší než ±5 °C, dodávají se náboje ke zbrani ve vytemperovaném termoizolačním truhlíku (obalu). Během střelby se náboje ponechávají v tomto truhlíku a ke střelbě se z něj berou po jednom. Náboje takto dodané ke zbrani musí být vystříleny do 15 minut. Při rozdílu teplot mezi teplotou temperační a teplotou vzduchu u zbraně větším než ±10 °C musí být náboje vystříleny do 5 minut. V případě, že se náboje vystřelí do 1 minuty od vyjmutí z temperačního prostoru, není nutné je přenášet v termoizolačním obalu. 8.7 Vrtá-li se nábojnice pro měření tlaků, musí být při výstřelu zajištěna správná poloha otvoru v plášti nábojnice vůči odběrnému místu v hlavni. Vrtání hotových nábojů se provádí ve vrtacím přípravku. Vrták musí být ostrý, aby se stěny nábojnice při vrtání nedeformovaly. Po vyvrtání otvoru v nábojnici se odstraní viditelné třísky v prachu a to všude tam, kde je to vzhledem k rozměrům vrtaného otvoru možné. Vyvrtaný otvor v nábojnici se zalepí průhlednou lepící páskou, která se před vložením náboje do nábojové komory nesnímá. Vrtání nábojů se provádí bezprostředně před temperací. Dovoluje se též vrtání před střelbou, přičemž může být rozdíl mezi teplotou temperovaných nábojů a teplotou vrtacího přípravku maximálně ±5 °C. Před nabitím do zbraně se kolem otvoru nanese minimální vrstva tmelu tak, aby nedocházelo k profuku plynů mezi stěnou nábojnice a nábojovou komorou.


11

9 METODIKA ZKOUŠEK 9.1 Zkouška č.1 - Měření rychlosti střely 9.1.1 Účelem zkoušky je stanovit rychlost střely. Měření rychlosti střely je založeno na zjištění doby letu na přesně stanovené dráze. Přitom se předpokládá, že pohyb střely je na této dráze přímočarý a rovnoměrně zpožděný.

Zkušební hodnoty 9.1.2 Označení: voi - úsťová rychlost střely v m.s-1 vxi - rychlost střely v m.s-1 ve vzdálenosti x [m] od ústí zbraně vostř, v xstř - index „stř“ označuje střední hodnotu rychlosti střel ve skupině ran i - index – pořadí rány ve skupině ran Podobně indexy „max“ a „min“ označují největší a nejmenší rychlosti střel ve skupině ran. ∆(vo), ∆(vx) - rozdíl mezi největší a nejmenší rychlostí střel ve skupině ran Standardní úchylka rychlosti:

kde n je počet ran ve skupině. Obvykle n=10. Pravděpodobná úchylka rychlosti:

kde n je počet ran ve skupině. Obvykle n = 10.

Obdobně pro úvx 9.1.3 Rychlost střely označujeme indexem, který vyjadřuje vzdálenost od ústí zbraně do středu měřící základny. Je-li první impulz na ústí zbraně a druhý ve vzdálenosti B od ústí zbraně, pak rychlost je označována

Je-li první impulz ve vzdálenosti A od ústí a druhý ve vzdálenosti B od prvního impulzu, pak rychlost je označována

( )1

12

−

−= ∑ =

nvv

SDVn

i ostřoi

( )20 01

0 0,67451

ni stři

v vúv

n=

−=

−∑

2Bv

+

2BA

v


12

Příklad: první impulz na ústí, druhý ve vzdálenosti 50 m, pak rychlost označíme

Příklad: první impulz ve vzdálenosti 5 m od ústí, druhý ve vzdálenosti 10 m od prvního impulzu, pak rychlost označíme

Postup zkoušky: Rychlost se stanovuje výpočtem ze změřené doby letu střely na definované dráze. K měření rychlosti se používají zařízení a přístroje uvedené v ČOS 137701 "Měření počátečních rychlostí střel". Použité měřicí zařízení Měřicí základna B Zařízení pro měření časového intervalu s přesností 10– 5 s + elektromagnetické cívky nebo optické přerušovače ≥0,75 % měřené vo Každý přístroj musí mít předpis pro obsluhu a kontrolu přístroje. Předpis musí být prověřen a schválen k tomu oprávněnou institucí (vedoucím pracovníkem organizace). Předpis musí obsahovat - princip měření, popis přístroje, přípravu přístroje pro měření, denní kontrolu, periodickou kontrolu, postup při měření, možné závady a způsob odstranění jednoduchých závad. Zařízení musí mít funkci měření časového intervalu. Každé zařízení musí mít záznam o všech prováděných kontrolách a zaznamenány též závady, které na zařízení vznikly a způsob odstranění. Zařízení pro měření časového intervalu s přesností 10– 6 s + elektromagnetické cívky nebo optické přerušovače ≥0,5 % měřené vo

Měřicí základna musí být nastavena s přesností min. 0,1 %. Měří se nejméně ve dvou protilehlých místech přerušovacích zařízení tak, aby byla zaručena požadovaná vzdálenost funkčních rovin obou přerušovacích zařízení. Ve zvláštních případech lze stanovit minimální délku měřící základny při použití bezkontaktních přerušovačů tak, aby měřený čas byl nejméně 2 000 krát větší než přesnost použitého zařízení. 9.1.4 Příprava balistické zbraně a nábojů ke střelbě se provádí dle kapitoly 7 a 8.

252

50 vv =

102

105vv =

+


13

9.1.5 Počet ran ve skupině a počet skupin je určen vždy na výkresu pro střelnici nebo v TP. Balistická zbraň musí vyhovovat podmínkám pro balistické zbraně (viz. kapitola 13). Střelba se provádí zpravidla prokládaně se svědečným nábojem, pokud není na výkrese pro střelnici nebo v TP stanoveno jinak. Je dovoleno současně použít k jedné svědečné skupině maximálně 3 zkoušené skupiny ran.

Střelba se provádí v následujícím pořadí:

Nejdříve se vystřelí zahřívací rána, u ráží do 9 mm včetně 2 zahřívací rány. Pak se provede střelba při střídání svědečného náboje a zkoušených. Provádí se po jednom výstřelu svědečným nábojem a po jednom výstřelu z každé skupiny zkoušených nábojů. Tak se ve střelbě pokračuje při ponechání téhož pořadí ran.

Chlazení tlakoměrné hlavně se provádí u ráží do 20 mm až po vystřelení celé skupiny ran od každého zkoušeného druhu. Maximální počet ran je 40 mimo zahřívací. U ráží 20 mm a větších je maximální počet ran 20, mimo zahřívací.

V případě, že se liší materiál, ze kterého je zhotoven plášť, popřípadě vodící obroučky střel svědečných nábojů od materiálu pláště nebo vodící obroučky střel zkoušených nábojů, provádí se střelba po skupinách, tj. nejdříve se vystřelí skupina svědečných nábojů a pak maximálně 3 skupiny zkoušených nábojů. Chlazení hlavně se v tom případě provádí po každé skupině ran.

Chlazení hlavní se provádí buď vzduchem nebo vodou, která se propouští vývrtem

hlavně. Teplota ochlazené hlavně musí zhruba odpovídat teplotě střeliště. Nato se vývrt hlavně včetně nábojové komory vyčistí a vytře dosucha. Po ochlazení se znovu vystřelí zahřívací rány a pak se pokračuje ve střelbě. U střel s pláštěm nebo obroučkou Cu musí být hlaveň odměděna po skončení každé skupiny střelbou 2 ran s odměďovačem (pokud není odměďovač součástí prachové masy).

9.1.6 Při střelbě s určováním rychlosti střel se nábojnice po každé ráně prohlíží. Při proniknutí plynů po obvodu zápalky (zápalkového šroubu), nebo při proražení zápalky (zápalkového šroubu) se rána nepočítá a opakuje se. Mimo přejímací zkoušky hotových nábojů.

Zkušební zařízení 9.1.7 Zařízení pro měření časového intervalu Každý přístroj musí mít předpis pro obsluhu a kontrolu přístroje od výrobce. Zařízení pro měření časového intervalu musí mít funkci měření časového intervalu. Každý přístroj musí mít záznam o všech prováděných kontrolách, vzniklých závadách a způsobu jejich odstranění.


14

Předpis musí obsahovat tyto části: Princip měření, popis přístroje, přípravu přístroje pro měření, denní kontrolu, periodickou kontrolu, postup při měření, možné závady a způsob odstranění jednoduchých závad.

9.1.8 Měřící přístroje musí být používány za podmínek stanovených jejich výrobcem. 9.1.9 Přerušovací zařízení: a) Elektromagnetické cívky b) Optické přerušovače c) Jiné schválené druhy přerušovačů 9.1.10 Pro ráže do 9 mm se používá elektromagnetických cívek o φ 15 cm, pro větší ráže se používá elektromagnetických cívek o φ 30 cm. Elektromagnetické cívky nelze použít pro střely nemagnetické. Optické snímače lze použít pro všechny druhy střel. 9.1.11 Každé nově zaváděné zařízení pro měření počáteční rychlosti střel musí být prověřeno komparačním měřením s již zavedeným typem měření. Výpočet výsledků z naměřených hodnot a vyhodnocení zkoušky 9.1.12 Rychlost střely vx každé rány se stanoví výpočtem z času změřeného na zařízení pro měření časového intervalu. Ze skupiny ran se vyhodnocuje: vxstř, vxmax, vxmin, ∆(vx) po případě úvx. Rychlosti se zaokrouhlují na desetiny m.s-1. Příklad: Naměřené hodnoty rychlostí za temperace -54 °C ve vzdálenosti x = 10 m od ústí hlavně.

TABULKA č. 1 Naměřené hodnoty rychlostí Poř. č. Rány

v10 [m.s-1]

Poznámka

1 972,1 - 2 968,3 - 3 991,4 - 4 969,5 - 5 978,9 - 6 985,7 - 7 989,6 - 8 972,7 - 9 975,2 - 10 978,8 n = 10

v10 STŘ 978,2 Průměr v10 MAX 991,4 Max. v10 MIN 969,5 Min. ∆(v10) 21,9 SDV 8,24 Standardní

úchylka


15

9.1.13 Výsledek střelby při normální teplotě vxstř se opravuje na teplotu prachu a opravu dne (ODV).

Výsledky střelby při extrémních teplotách se na teplotu prachu a opravu dne neopravují. 9.1.14 Oprava na teplotu prachu se provádí dle vzorce:

Kde: ∆vt - oprava rychlosti na teplotu prachu v m.s-1

vx stř - střední hodnota změřené rychlosti v m.s-1

∆t - rozdíl ve stupních Celsia mezi normální teplotou a teplotou prachu při zkoušce lt - opravný koeficient [-]. Hodnota opravného koeficientu je uvedena na výkresu pro střelnici. Pro informaci je přibližně 0,0012 Je-li teplota prachu nižší než normální, oprava rychlosti se připočítá, je-li teplota vyšší, oprava se odečítá. 9.1.15 Oprava dne (ODV) je rozdíl mezi nominální rychlostí svědečného náboje a střední rychlostí svědečného náboje zjištěnou při zkoušce a opravou na teplotu prachu. Uvedená oprava dne se dosadí se zřetelem na znaménko. Oprava dne pro rychlost do 600 m.s-1 nesmí být větší než 5% a pro rychlosti nad 600 m.s-1 nesmí být větší než 2,2 % nominální hodnoty svědečného náboje. Rozdíl oprav dne ve dvou za sebou následujících zkouškách nesmí být větší než 3 % pro rychlost do 600 m.s-1 a větší než 1,5 % pro rychlost nad 600 m.s-1. Liší -li se rychlost zkoušeného náboje od svědečného o více než 5 % rychlosti svědečného náboje, provádí se opravy dne procentuálně ze stanovené rychlosti svědečného náboje. Příklad: svědečný náboj nominální rychlost vx = 810 m.s-1

měřená střední rychlost vx = 800 m.s-1

ODV m/s = +10 m.s-1

ODV % = 10/810 x 100 = 1,23 %

zkoušený náboj měřená střední rychlost vx = 900 m.s-1

ODV = 1,23 x 900 / 100 = 11,1 m.s-1

výsledek = 900 + 11,1 = 911,1 m.s-1

9.1.16 Počet vystřelených ran a opravy dne ze střelby se po zkoušce musí zapisovat do záznamu o zbrani. Hlaveň je nevhodná pro další používání a vyřadí se z používání liší-li se střední rychlosti posledních tří střeleb svědečnými náboji pro rychlosti do 600 m.s-1 o více než 5 % a pro rychlosti nad 600 m.s-1 o více než 2,5 %.

tvlv xstřtt ∆⋅⋅=∆


16

9.1.17 V případě, že se při zkoušce obdrží oprava dne větší než je povoleno, střelba zkoušených nábojů se nepočítá a z této zbraně se provede nová střelba svědečnými náboji. Před touto opakovanou střelbou, je-li nedůvěra k měřicím přístrojům, může se provést kontrola měřícího zařízení střelbou z kontrolní zbraně.

9.1.18 Obdrží-li se nevyhovující ∆(vx), případně úvx u svědečné i některé zkoušené skupiny ran, střelba nevyhovující zkoušené skupiny se nezapočítává a opakuje se. Obdrží-li se nevyhovující ∆(vx), případně úvx pouze u svědečných ran, zkoušené skupiny se považují za vyhovující. 9.1.19 Měřené rychlosti vx mohou být přepočteny též na ústí. Oprava na ústí ∆(vú) se vypočítá pomocí např.balistického koeficientu dle zákona odporu vzduchu z roku 1943.

Kde: C43 - balistický koeficient dle ZOV z r. 1943 ∆D(vx) - přírůstek funkce dle ZOV z r. 1943 odpovídající změně rychlosti o 10 m.s-1 X - vzdálenost od ústí zbraně do středu měřící základny v m Hodnoty koeficientů C43 jsou uvedeny v TP pro náboj. U nových střel, kde není stanovena hodnota koeficientu C43, je možno informativně použít koeficientu již zavedených střel s podobnými konstrukčními a balistickými charakteristikami.

TABULKA č. 2 Hodnoty ∆ D(v) podle zákona odporu vzduchu 1943 Rychlost v m.s-1 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90

0 2445 2068 1792 1580 1414100 1278 1167 1074 994 925 865 812 766 726 690 200 657 626 597 570 546 524 504 481 453 421 300 383 327 250 206 181 166 157 149 143 139 400 136 132 130 127 125 123 121 120 118 117 500 115 114 113 111 110 109 108 107 106 105 600 104 103 103 102 101 100 99 98 98 97 700 96 95 95 94 93 92 92 91 90 90 800 89 89 88 87 86 86 85 85 84 84 900 83 82 82 81 81 80 80 79 79 78 1000 77 77 76 76 75 75 74 74 73 73 1100 72 72 71 70 70 69 69 68 68 67 1200 67 67 66 66 65 64 64 63 63 63 1300 62 62 61 61 60 60 59 59 59 58 1400 58 57 57 57 56 56 55 55 55 54 1500 54 54 53 53 53 52 52 52 51 51 1600 51 50 50 50 49 49 49 48 48 48

( )xú vD

xCv∆

⋅⋅=∆

1043


17

Rychlost v m.s-1 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 1700 48 47 47 47 47 46 46 46 45 45 1800 45 45 44 44 44 44 44 43 43 43 1900 43 42 42 42 42 42 42 41 41 41 2000 41 41 41 40 40 40 40 40 40 40

Příklad: Změřená rychlost v7 = 1030,0 m.s-1, balistický koeficient střely c43 = 4,5 m2.kg-1. Přepočet rychlosti na ústí hlavně:

Zkušební protokoly - zápisy o zkoušce: 9.1.20 Záznam o zbrani Protokol o střelecké zkoušce (viz. příloha D), nebo podle zvyklostí zkušebny. 9.2 Zkouška č. 2 – Měření tlaku prachových plynů

Zkouška č. 2a – Měření tlaku prachových plynů tlakoměrnými válečky a kuželíky 9.2.1 Účelem zkoušky je stanovit tlak prachových plynů (dále jen tlak) v předepsaném místě. Tlak při výstřelu se určuje z velikosti stlačení tlakoměrného válečku, nebo kuželíku. Zkušební hodnoty 9.2.2 Označení: Pstř – střední hodnota tlaku ve skupině ran v MPa Podobně indexy „max“, „min“ označují největší a nejmenší hodnotu tlaku ve skupině. ∆P – rozdíl mezi největší a nejmenší hodnotou tlaku ze skupiny ran. Tlaky jiné než maximální se označují indexem - např.: Pú......úsťový tlak Postup zkoušky 9.2.3 Příprava balistické zbraně a nábojů před střelbou se provádí podle kapitol 7. a 8. 9.2.4 Pro měření tlaků se užívají tlakoměrné válečky, nebo kuželíky. Hodnota tlaku se určí v tarážních tabulkách které jsou součástí dodávky dané série tlakoměrných válečku nebo kuželíků, podle stlačení tlakoměrného válečku nebo kuželíku. 9.2.5 Pro měření tlaku prachových plynů se používají následující druhy tlakoměrných válečků nebo kuželíků:

( )143

770 1,10341,40,103076

7105,40,103010 −⋅=+=

⋅⋅+=

∆⋅⋅

+=∆+= smvD

xcvvvv

xú


18

TABULKA č. 3 Druhy tlakoměrných kuželíků Plocha pístku cm2 Průměr pístku mm Měřený tlak plynů v

MPa Druh válečků

/kuželíků 0,12 3,91 do 60 kuželíky 5/8,1

0,12 3,91 60-400 válečky 3/4,9

0,2 5,05 150 – 400 válečky 4/6,5

0,12 3,91 0,2 5,05 tormentační válečky 5/8,1

U zavedených nábojů jsou plocha pístku a druh válečku, nebo kuželíku uvedeny v TP

pro náboj. Ve zvláštních případech se také používají válečky 5/7 a kuželíky větších rozměrů než 5/8,1. 9.2.6 Pro vyloučení vlivu individuálních vlastností tlakoměrného válečku nebo kuželíku a vlivu rychlého narůstání tlaku se provádí jejich přetlačování. Válečky rozměru 3/4,9 a 4/6,5 se ponechají pod zatížením 10 sekund, válečky 5/8,1 a větší a kuželíky všech rozměrů se ponechají pod zatížením po dobu 30 sekund. Doba zatížení se určuje podle stopek nebo je zabezpečena časovým zařízením tarážního lisu. Váleček nebo kuželík se přetlačuje na metrologicky připojeném tarážním lisu. Hodnota zatížení lisu, kterým se provádí přetlačení, je závislá na tlaku plynů P, kterému má odpovídat a ploše pístku tlakoměru. Tlakoměrné válečky nebo kuželíky nesmí mít po přetlačení a po stlačení při výstřelu patrné trhliny a odlupování, čelní plochy musí být rovnoběžné a hladké. Válečky a kuželíky po přetlačení nesmí mít větší odchylku než ±0,04 mm od odpovídající výšky v tarážní tabulce. Oprava na stlačení značí rozdíl mezi tlakem předběžného stlačení a stanoveným přetlakem podle tarážní tabulky. Oprava se bere s ohledem na znaménko. Z válečků nebo kuželíků s odchylkou +0,04 až +0,08 a –0,04 až -0,08 mm se vytváří skupiny, které se normálně používají. Válečky s odchylkou větší než ±0,08 mm od odpovídající výšky v tarážní tabulce se pro zkoušku nepoužívají.. Teplota místnosti, v níž se provádí přetlačování, musí být v mezích +16 až +24 oC.

9.2.7 Výška válečku nebo kuželíku se měří mikrometrem s přesností na 0,01 mm. Mikrometr musí být upevněn ve stojánku. Před měřením se plochy válečků pečlivě utřou vhodným materiálem. Jestliže po stlačení na lisu jsou čelní plochy válečků zešikmeny, je nutno provést kontrolu ustavení lisu a kontrolu rovnoběžnosti funkčních plošek lisu dle návodu pro jeho obsluhu.

9.2.8 Při zkouškách se pro tlaky do 200 MPa volí přetlak o 10 až 20 MPa nižší, pro tlaky nad 200 MPa o 20 až 30 MPa nižší než je očekávaný střední tlak, není-li určeno jinak výkresem pro střelnici. V jednotlivých případech se rozdíl mezi středním tlakem ze skupiny ran a přetlakem může lišit od požadavku tohoto článku o ± 5 MPa.


19

Jestliže se při jednom výstřelu zkoušených nábojů stlačil tlakoměrný váleček méně než o 0,05 mm, považuje se střelba těchto nábojů za neplatnou a opakuje se s válečky přetlačenými na nižší přetlak. 9.2.9 Střelba se provádí z tlakoměrné zbraně (tlakovky). Střelba se provádí prokládaně se svědečným nábojem. Je dovoleno současně použít k jedné svědečné skupině maximálně 3 zkoušené skupiny ran. Střelba se provádí v následujícím pořadí: Nejdříve se vystřelí zahřívací rána. U ráží do 9 mm včetně 2 zahřívací rány. Pak se provede střelba při střídání svědečného náboje a zkoušených. Střílí se po jedné ráně svědečným nábojem a po jedné ráně z každé skupiny zkoušených nábojů. Tak se ve střelbě pokračuje při ponechání téhož pořadí ran. Chlazení se provádí u ráží do 20 mm až po vystřelení celé skupiny ran od každého zkoušeného druhu. Maximální počet ran je 40 mimo zahřívací. U ráží 20mm a větších je maximální počet ran 20 mimo zahřívací. Chlazení hlavně se provádí se buď vzduchem nebo vodou, která se propouští vývrtem hlavně. Teplota ochlazené hlavně musí odpovídat teplotě střeliště. Po ochlazení hlavně se vývrt a nábojová komora vyčistí a vytře do sucha. Pak se znova střílí zahřívací rána a pokračuje se ve střelbě. U střel s pláštěm nebo obroučkou Cu musí být hlaveň odměděna po skončení každé skupiny střelbou 2 ran s odměďovačem, pokud není odměďovač obsažen v prachové mase. 9.2.10 Tlaky prachových plynů se měří v místech: a) Ve spalovacím prostoru s vrtanou nábojnicí (pro pístek φ 3,91 mm otvor φ 2 mm, pro

pístek φ 5,05 mm otvor φ 3,5 mm). b) Před ústím nábojnice. Tlakoměr se během střelby vyšroubovává, prohlíží se a tmel se: a) při vrtané nábojnici vyměňuje po 3-4 ranách. Počet ran, po kterých se provádí výměna

tmelu, je třeba volit tak, aby nenastal případ, že po každé výměně tmele bude střílen týž druh nábojů.

b) při měření před ústím nábojnice se tlakoměr po každé ráně vyšroubovává a tmel se doplňuje tak, aby - jestliže je píst ve spodní poloze - byl tmel v úrovni s ústím pístového vývrtu tlakoměru. Tmel se doplňuje prstem, k doplňování se použije čerstvý tmel z tlakové maznice. Po 11 ranách se tmel v tlakoměru vyměňuje.

Při prohlídce tlakoměru se zejména kontroluje, zda nedošlo k profuku plynů mezi tělesem tlakoměru a lůžkem pro tlakoměr ve zbrani. Při netěsnosti sedla se střelba přerušuje a zbraň nebo tlakoměr je nutno upravit s ohledem na velikost naměřeného tlaku. Výsledky takto získané se nezapočítávají a zkouška se provádí z jiné zbraně. Výměna tmelu v tlakoměru se provádí podle kapitoly 3.


20

9.2.11 Váleček nebo kuželík musí být uložen v tlakoměru tak, aby jeho osa souhlasila s osou pístku. Válečky nebo kuželíky a plošky tlakoměru, mezi které se tyto upínají, musí být suché. Přitlačování se provádí rukou bez zvláštního úsilí, avšak tak, aby váleček nebo kuželík byl pevně sevřen mezi pístkem a ploškou dotlačovacího šroubu. Musí být zaručeno správné pořadí válečků nebo kuželíků dodaných ke střelbě a odebíraných pro měření. 9.2.12 Při střelbě se nábojnice po každém výstřelu prohlíží. Při zjištění neshody otvoru v nábojnici s otvorem vložky, jakož i při proniknutí plynů po obvodu zápalky (zápalkového šroubu) nebo při proražení zápalky (zápalkového šroubu) se rána nepočítá a opakuje se. Mimo přejímací zkoušky hotových nábojů. Při zjištění profuku mezi nábojnicí a nábojovou komorou je možno, s ohledem na balistické hodnoty, tyto rány nahradit. 9.2.13 Měření úsťového tlaku – Pú se provádí podle stejných zásad jako je uvedeno u zkoušky č. 2 a podle požadavků přejímacích podmínek. Zkušební zařízení 9.2.14 Tlakoměrná balistická zbraň s tlakoměrem a příslušenství. Tlakoměrné válečky a kuželíky. Tmel pro vyplnění volného prostoru v otvoru pro pístek tlakoměru. Ložiskový olej J4.

Výpočet výsledků z naměřených hodnot a vyhodnocení zkoušky

9.2.15 Ze skupiny ran se vyhodnocuje:

Pstř, Pmax, Pmin, ∆P, σ a úP Tlaky se zaokrouhlují na desetiny MPa. 9.2.16 Pstř, Pmax, Pmin se opravuje na teplotu prachu a opravu dne. Výsledky střelby při extrémních teplotách se na teplotu prachu neopravují. 9.2.17 Oprava tlaku na teplotu prachu se provádí dle vzorce:

Kde : ∆Pt – oprava tlaku na teplotu prachu v MPa; Pstř – střední hodnota naměřeného tlaku v MPa; ∆t – rozdíl ve °C mezi normální teplotou a teplotou prachu při zkoušce; mt – opravný koeficient.

tPmP střtt ∆⋅⋅=∆


21

Hodnota opravného koeficientu je uvedena na výkresu pro střelnici. Pro informaci je přibližně 0,0036. Je-li teplota prachu nižší než normální, oprava tlaku se připočítá, je-li teplota vyšší, oprava se odečítá. 9.2.18 Oprava dne (ODP) je rozdíl mezi nominálním tlakem svědečného náboje a středním tlakem svědečného náboje, zjištěným při zkoušce, opraveným na teplotu prachu. Uvedená oprava dne se dosadí se zřetelem na znaménko. Oprava dne pro tlak do 200 MPa nesmí být větší než 10 %, pro tlak nad 200 MPa větší než 6 %, nominální hodnoty svědečného náboje. Rozdíl oprav dne ve dvou za sebou následujících zkouškách pro tlak do 200 MPa nesmí být větší než 7 % a pro tlak nad 200 MPa nesmí být větší než 4 %.

9.2.19 Liší-li se tlak zkoušeného náboje od svědečného o více než 10 % tlaku svědečného náboje, provádí se opravy dne procentuálně z nominálního tlaku svědečného náboje. 9.2.20 Počet odpálených ran a opravy dne ze střeleb se zapisují do záznamu o zbrani. Hlaveň je nevhodná pro další používání, liší-li se střední tlaky posledních tří střeleb svědečnými náboji od nominální hodnoty svědečných nábojů pro tlaky do 200 MPa o > 10 %, pro tlaky nad 200 MPa o více než 6 %. 9.2.21 V případě, že se při zkoušce obdrží oprava dne větší než je povolena, střelba zkoušených nábojů se nepočítá a z této zbraně se provede nová střelba svědečnými náboji. Tato střelba rozhodne o použivatelnosti zbraně. 9.2.22 Obdrží-li se nevyhovující ∆P u svědečných nábojů i některé zkoušené skupiny nábojů, střelba nevyhovující skupiny se nezapočítává a opakuje. Obdrží-li se nevyhovující ∆P pouze u svědečných nábojů, zkoušené skupiny se považují za vyhovující. Zkušební protokoly - zápisy o zkoušce: 9.2.23 Záznam o zbrani Protokol o střelecké zkoušce (viz. kapitola 16), nebo podle zvyklostí zkušebny. Záznam opravy tlakoměrných válečků a naměřených velikostí tlaku – příloha A, kapitola 11.

Zkouška č. 2b – Měření tlaku prachových plynů piezo snímači 9.2.24 Měření tlaku prachových plynů pomocí piezo snímačů se u nábojů zavedených v NATO provádí podle schválených metodik platných v NATO (pro ráže 9 mm, 5,56 mm, 7,62 mm, 12,7 mm to jsou metodiky "MULTICALIBER MOPI" číslo dokumentu PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1). 9.2.25 U ostatních nábojů se provádí podle technických podmínek pro konkrétní zkoušený náboj.


22

9.3 Zkouška č. 3 - Současné měření tlaku prachových plynů a rychlosti střel 9.3.1 Rychlosti střel a max. tlak prachových plynů se mohou měřit součastně, jestliže to předepisují přejímací podmínky na příslušný náboj a hnací náplň a jestliže použitá zbraň odpovídá klasifikaci podle kapitoly 13 pro současné měření rychlosti střel a tlaku plynů. Při současném měření rychlosti střel, tlaku plynů a doby výstřelu (akčního času) - EPVAT musí být dodrženy všechny požadavky pro samostatné měření rychlosti i tlaku, t.j. pro zkoušku č. 1 a 2 této metodiky. 9.4 Zkouška č. 4 – Měření doby výstřelu 9.4.1 Doba výstřelu se stanovuje, pokud to předpisují příslušné TP pro náboje nebo jejich součásti. Pro kontrolu a používání zařízení pro měření časového intervalu platí čl. 14.3 a 14.4. 9.4.2 Doba výstřelu je doba, která uplyne od okamžiku, kdy se zápalník dotkne dna zápalky (zápalkového šroubu) do okamžiku, kdy střela svým dnem opustí ústí hlavně. Tato doba se měří pomocí přerušení elektrických okruhů na závěru zbraně a na ústí hlavně. V této době je zahrnuta doba iniciace zápalky, zahoření zažehovače, hoření hnací náplně a expanze plynů hnací náplně do okamžiku, kdy dno střely opustí ústí hlavně. 9.4.3 Zařízení potřebná pro měření doby výstřelu. Pro měření doby výstřelu se používá vhodné zařízení umožňující s požadovanou přesností měřit časový úsek od dotyku zápalníku se zápalkou po okamžik kdy dno střely opustí ústí hlavně (například akcelerometr se snímačem úsťového tlaku, nebo jiné); Volba přerušovacích zařízení musí být taková, aby nedošlo k rozpojení okruhu dříve než vlastním pohybem zápalníku nebo střelou. Doba výstřelu se měří střelbou z balistické zbraně buď rychlostní nebo tlakoměrné hlavně. Použitá zbraň musí odpovídat požadavkům na pracovní balistickou zbraň. 9.4.4 Měření doby výstřelu pozůstává z kontroly seřízení přerušovacího zařízení a z vlastního měření. 9.4.5 U prachu se doba výstřelu zkouší až po provedení balistických zkoušek. Doba výstřelu se zkouší zpravidla současně se zkouškou č. 2 a 3. 9.4.6 Počet ran ve skupině je uveden vždy v TP pro náboj a bývá 10. Střelba se provádí prokládaně se svědečným nábojem, pokud není v technických podmínkách uvedeno jinak. Je dovoleno současně použít k jedné svědečné maximálně 3 zkoušené skupiny. Střelba se provádí v následujícím pořadí: Nejdříve se vystřelí zahřívací rána. Po ní se provede střelba při střídání svědečného náboje a zkoušených. Provádí se po jednom výstřelu svědečným nábojem a po jednom výstřelu z každé skupiny zkoušených nábojů. Tak se ve střelbě pokračuje při ponechání téhož pořadí výstřelů.


23

Chlazení hlavně se provádí zpravidla až po vystřelení celé skupiny ran, od každého zkoušeného druhu. Maximální počet ran je 40 mimo zahřívací, u ráží 20 mm a větších max. 20 ran mimo zahřívací. Teplota ochlazené hlavně musí odpovídat teplotě střeliště. Nato se hlaveň zbraně vytře do sucha. Po ochlazení zbraně se znovu provede zahřívací rána a pak se pokračuje ve střelbě. U střel s obroučkou Cu, nebo pláštěm Cu musí být hlaveň odměděna po skončení každé skupiny střelbou 2 ran s odměďovačem, pokud prachová masa neobsahuje odměďovač.

9.4.7 Jestliže doba výstřelu u svědečného náboje překročí horní hranici, přičemž zkoušený náboj dává vyhovující dobu výstřelu, výsledek zkoušky se pokládá za vyhovující. 9.4.8 Výsledky měření se zanáší do protokolu o zkoušce. 9.5 Zkouška č. 5 – Stanovení hmotnosti hnací náplně (dále náplně) 9.5.1 Stanovení hmotnosti náplně se provádí podle hodnoty rychlosti. Je-li na výkresu stanovena pouze nominální rychlost, považují se za platné skupiny jen ty, jejichž odchylka od nominální rychlosti do 600 m.s-1 je ± 2 %, pro rychlosti nad 600 m.s-1 ± 1 %. Do výpočtu se berou hodnoty opravené na teplotu a opravu dne. Oprava hmotnosti náplně se provádí podle vzorce:

Kde: ∆ω - oprava hmotnosti náplně v g; ω - použitá hmotnost náplně v g; vxstř - střední rychlost střel obdržená při střelbě, která si vyžaduje opravy v m.s-1; ∆vx - požadovaná oprava rychlosti v m.s-1; Iω - opravný koeficient. Hodnota opravného koeficientu je uvedena na výkresu pro střelnici. Pokud tato hodnota není známa, může se informativně vzít Iω = 0,90. Po každé opravě hmotnosti náplně se provádí kontrola rychlosti střel 10 ranami. Po obdržení odchylky střední rychlosti max. ± 2 % pro rychlosti do 600 m.s-1 a ± 1 % pro rychlosti nad 600 m.s-1 od rychlosti stanovené TP, stačí provést opravu hmotnosti náplně pro nominální hodnotu nebo pro střed předepsaného rozmezí výpočtem.

ω

ωωIv

vxstř

x ⋅⋅∆=∆


24

9.5.2 Změna tlaku se změnou hmotnosti náplně se počítá dle vzorce:

Kde: ∆P - oprava tlaku v MPa; ∆ω - oprava hmotnosti náplně v g; Pstř - střední hodnota tlaku obdržená při střelbě a opravená na teplotu a ODP; ω - stanovená hmotnost náplně v g; mω - opravný koeficient [-]. Hodnota opravného koeficientu je zpravidla uvedena na výkresu pro střelnici. Pokud tato hodnota není známa, může se informativně vzít mω = 2,70. 9.6 Zkouška č. 6 – Stanovení maximální hmotnosti hnací náplně (dále náplně) 9.6.1 Posouzení laborovatelnosti náplně se provádí porovnáním maximálně laborovatelné hmotnosti náplně (dále jen maximální náplně) a náplně použité. Maximální náplň se stanoví výpočtem z objemové hmotnosti použité náplně a předepsaného počátečního spalovacího prostoru. Výpočet maximální hmotnosti náplně se provádí dle vzorce:

ω max = Wo ⋅ Q

Kde : Wo - počáteční spalovací prostor náboje v cm3 je předepsán na výkrese pro střelnici;

Q - objemová hmotnost g.cm-3.

9.6.2 Objemová hmotnost drobnozrnných prachů je poměr hmotnosti prachu v gramech nasypaného za určitých podmínek do stanovené kalibrované měrky k základnímu objemu měrky. 9.6.3 Objemová hmotnost použitého prachu se stanovuje pomocí Hahnova litru nebo specálního vměstiměru. Použitý způsob stanovení objemové hmotnosti použitého prachu je uveden na výkrese pro střelnici. 9.6.4 V případě stanovení objemové hmotnosti pomocí Hahnova litru je na výkresu pro střelnici uveden požadovaný rozdíl mezi maximální a požitou náplní. Při stanovení objemové hmotnosti ve vměstiměru musí být vypočtená maximální náplň větší nebo rovna použité hmotnosti náplně, pokud není v TP stanoveno jinak. 9.6.5 Podrobný postup stanovení objemové hmotnosti použitého prachu v Hahnově litru je uveden v JM 24.

ωω

ω∆⋅⋅=∆ střPmP


25

Postup pro stanovení objemové hmotnosti drobnozrných prachů ve vměstiměru 9.6.6 Objemová hmotnost se zjišťuje v předepsaném univerzálním vměstiměru, přičemž pro jednotlivé druhy prachu se použije měrky, předepsané v TP pro příslušný prach a postupu předepsaného tímto standardem. 9.6.7 Metoda je určena pro stanovení objemové hmotnosti bezdýmných prachů pro náboje do ručních a automatických zbraní do ráže 10 mm. 9.6.8 Laboratorní potřeby a) Univerzální vměstimetr - sestává ze zásobní skleněné nálevky, zašroubované do víka,

pouzdra a otočného šoupátka o výšce 25 mm. V šoupátku jsou vytvořeny dutiny, odpovídající obsahem zhruba počátečním spalovacím prostorům nábojů malorážových zbraní, pro které jsou zkoušené prachy určeny. Dutiny jsou označeny druhem náboje. Ze šoupátka je hrubě objemově odměřená dávka prachu vysypána přes systém nálevkové kaskády do předepsané měrky. Do systému vyměnitelných pouzder a držáků je možno zasadit kteroukoliv z předepsaných měrek při dodržení konstantní pádové výšky 173 mm, dané vrchní rovinou spodní objímky a spodní rovinou šoupátka. Celá soustava sypacího zařízení je ustavena vertikálně a posuvně pomocí držáku na stojanu. Při odměrném dávkování se sype do kaskády jen dávka hrubě odměřeného prachu, odpovídající příslušné dutině v šoupátku a předepsané měrce.

V případech, kde je to předepsáno, použije se přímého sypání přes příslušnou dutinu v šoupátku až do naplnění těchto měrek.

b) Měrky - Pro stanovení objemové hmotnosti zkoušeného prachu je předepsána v

technických podmínkách měrka. Měrkou je nábojnice stejného druhu jako nábojnice určená k sériové laboraci zkoušeným prachem po jejím zkrácení na ústí zhruba na předepsaný počáteční spalovací prostor.

Měrky se zhotovují z nábojnic, kde lůžko zápalky je utěsněno tak, aby zátravky zůstaly volné.1)

Kalibrace měrek se provádí vždy u nové měrky a dále periodicky podle potřeby převařenou destilovanou vodou při teplotě 20 ±1 °C (měřeno s přesností na 0,5 °C) vážkovou metodou. Měrka musí být odmaštěna a vysušena. Po naplnění vodou musí být obsah dutiny zcela vyplněn bez vzduchových bublin až po rovinnou skleněnou destičku, položenou na ústí měrky. Přebytek vody se pečlivě odsaje filtračním papírem.

Z hmotnosti vody a hustoty vody pro změřenou teplotu se vypočte obsah dutiny měrky podle vzorce:

Kde: V - obsah dutiny měrky v ml; G - hmotnost vody v g; d - hustoty vody v g/ml. ____________ 1)Poznámka: Při stanovení litrové hmotnosti se použije litru předepsaných tvarů a rozměrů odměrné dutiny.

dGV =


26

Hustoty vody d v rozsahu +18 až +22 °C jsou v této tabulce:

TABULKA č. 4 Hustoty vody t [°C] +18 +19 +20 +21 +22

d 0,99862 0,99843 0,99823 0,99802 0,99780 Rozdíl mezi dvěma souběžně provedenými stanoveními nesmí být větší než 1 ‰. Měrky musí být udržovány v konzervovaném stavu. Před použitím musí být odmaštěny a

vysušeny. Jednotlivé měrky musí být řádně označeny a mít průvodní atest o provedené kalibraci.

c) Kovové pravítko (nůž); d) Analytické a tarovací váhy; e) Mikrobyreta (byreta) většího obsahu než měřený obsah, jen pro kalibraci nábojnic hromadné výroby. 9.6.9 Pracovní postup Přístroj se ve funkčních částech odmastí a do sucha vyčistí. Zkontroluje se, zda sestava a nastavení přístroje odpovídá zkoušenému prachu resp. podmínce zkoušky. 9.6.10 Sestava a nastavení přístroje a) Pro prachy určené k plnění nábojů pro ruční a automatické zbraně se použije při stanovení

objemové hmotnosti odměrného dávkování pomocí otočného šoupátka nataveného na dutinu odpovídající předepsanému náboji. Dutiny musí být zkratkou tohoto náboje výrazně označeny.

Obsah dutiny v šoupátku odpovídá předepsanému počátečnímu spalovacímu prostoru náboje zvětšenému o hodnotu 5 až 10 %. Ke zkoušenému prachu musí být použita předepsaná měrka předepsaným způsobem zkalibrovaná, řádně označená a uchycená ve vložce tak, aby její ústí bylo nastaveno na předepsanou pádovou výšku.

V případě, že je předepsáno pro tyto prachy stanovení objemové hmotnosti v litru nebo decilitru, musí být šoupátko nastaveno na stejnou dutinu jako při odměrném dávkování, avšak pro přímé spojení dutiny s nálevkou a vypouštěcím otvorem do kaskády. V případě litru se nejprve nastaví předepsaná pádová výška na ústí podstaveného litru (ústí musí být ve stejné úrovni s vrchní rovinou spodní objímky); ke konci sypání se dovoluje (k zabránění přehlcení spodní části kaskády) po zastavení sypání odstranění spodní části kaskády.

V případě litru a decilitru se odstraní válcová vložka spodního dílu kaskády k zajištění potřebného přesypu.

b) Do nálevky se při uzavřeném šoupátku nasype zkoušený prach. Nesmí být použito

opakovaně upotřebeného prachu. Při odměrném dávkování se vytočí šoupátko do plnící polohy a pak se rychlým, klidným pohybem šoupátko otevře.

K zabránění dvojího otevírání se doporučuje stojan přístroje pevně spojit se stolem. Při přímém sypání se otevře závěr pro přímé spojení. Prach se nechá samovolně sypat do příslušné měrky, až k jejímu naplnění s jistým přesypem. Poté se šoupátko uzavře.

Přebytečný prach se z měrky shrne kovovým pravítkem tak, aby povrch prachu byl přesně v úrovni s okrajem měrky. Přitom nesmí dojít k lisování prachu a setřásání obsahu. U litru a decilitru se váží takto nasypaný prach diferenčně za využití samotné měrky na tarovacích váhách do 5 kg s přesností ± 0,0001 kg, u ostatních měrek se prach z měrky


27

vysypává do vhodné váženky a váží na analytických vahách s přesností ± 0,001 g. U litru se provedou vždy 3 měření, u decilitru 5 měření, jinak 10 měření. Každé měření se provádí vždy s ještě nepoužitým prachem.

Výsledky souběžných stanovení nesmí dávat rozdíl krajních hodnot v % střední hmotnosti větší než:

TABULKA č. 5 Výsledky souběžných stanovení Měrka 1 l 0,1 l < 10 ml ∆ 0,3 % 0,5 % 1 %

U jiných obsahů se stanoví dovolené ∆ interpolací dvou mezních hodnot. Při překročení tohoto rozdílu se nevyhovující výsledky neuvažují - a zkouška se opakuje. 9.6.11 Vyhodnocení zkoušky Hmotnosti zjištěné v předepsaných měrkách se aritmeticky středují a přepočítávají na předepsaný základní obsah u litru přesně na 1 l, se zaokrouhlením na 1 g/l, u 1 decilitru přesně na 1 dl se zaokrouhlením 0,1 g/dl, u nábojnicových měrek na předepsaný počáteční spalovací prostor se zaokrouhlením na 0,001 g/ml. Rozměr vyjadřuje použitou měrku při stanovení objemové hmotnosti. 9.6.12 Kalibrace nábojnic hromadné výroby Tato kalibrace se provádí v rozsahu předepsaném technickými podmínkami, nebo jinými předpisy. Provádí se převařenou destilovanou vodou při teplotě 20 ±2 °C odměrným postupem. Nábojnice odebrané stanoveným způsobem musí být ozápalkované, odmaštěné a vysušené. Kalibrace se provádí pomocí mikrobyrety takového obsahu, aby náplň byrety vystačila spolehlivě na jednu nábojnici. Byreta musí být periodicky čištěna chromsírovou směsí. Nábojnice, ustavené ve svislé poloze, se plní tak, aby byl okraj nábojnice po celém obvodu smočen a nábojnice vyplněna. Po naplnění se odečte údaj byrety podle zásad běžné chemické praxe (odečítání na byretě při řádném osvětlení, po 1 minutě po výtoku a jednotně na hladině vody). Kontrola správného naplnění se provádí rovinnou skleněnou destičkou položenou na ústí nábojnice. V rozsahu stanovené teploty se korekce na teplotu neprovádí. Postup pro setřásání prachu náplně 9.6.13 Určení metody: Jako předepsané setřásání prachové náplně se stanoví 10x opakovaný volný pád náboje z výšky 10 mm na kovovou podložku; náboj je přitom sestaven z nové nábojnice známého obsahu, prachové náplně a těsně suvné střely, upravené podle světlosti zkoušené nábojnice. Metoda je určena pro vývojové zkoušky prachů, zejména k vyšetření povoleného překročení hmotnosti prachové náplně stanovené podle "Postupu pro stanovení objemové hmotnosti drobnozrných prachů ve vměstiměru" pro předepsaný počáteční spalovací prostor. 9.6.14 Laboratorní potřeby: a) Univerzální vměstiměr pro stanovení objemové hmotnosti (viz. postup pro stanovení

objemové hmotnosti drobnozrných prachů ve vměstiměru). b) Normální kalibrovaná nábojnice daného typu s obsahem přibližně o 2,5 % menším než

průměrný obsah, utěsněný na strany lůžka zápalky tak, aby zátravky zůstaly volné.


28

c) Střela daného typu s průměrnou délkou zadku a upravená na průměru vodící části na těsně suvnou.

d) Setřásací přístrojek pro pádovou výšku 10 mm. Světlost vodící skleněné trubky musí být o cca 2 mm větší než maximální průměr nábojnice. Výška 10 mm je vyleptána na skle a platí pro vzdálenost dopadové plochy kovadlinky od značky.

e) Stojánkové posuvné měřítko s přesností na 0,05 mm 9.6.15 Pracovní postup: Náplň zkoušeného prachu vyšetřená v univezálním vměstiměru pro předepsaný počáteční spalovací prostor se nasype v tomto přístroji předepsaným způsobem do zkalibrované nábojnice. Vsune se předepsaná střela, přičemž se dovoluje opatrné zarovnání povrchu prachu střelou. Nato se změří měřítkem celková délka náboje. Provede se předepsané setřesení a znovu se kontroluje délka náboje. Při menší délce než je průměrná hodnota podle výkresových kót, provede se opakování zkoušky se zvýšenou náplní, až se docílí průměrné hodnoty délky náboje. Zkouška se provede 5x a výsledky se středují. 9.7 Zkouška č. 7 – Stanovení vlivu teploty hnací náplně

9.7.1 Aby bylo možno provádět opravy měřených hodnot na teplotu prachu podle vzorců uvedených ve zkoušce č. 1 a 2, zjišťují se pomocí této zkoušky opravné koeficienty 1t a mt. 9.7.2 Zkouška stanovení vlivu teploty prachu na rychlost a tlak musí být provedena minimálně jako dvoudenní při minimálně 4 teplotách prachu lišících se nejméně o 15 oC. Opravné koeficienty se stanovují tak, že se vhodným způsobem (numericky nebo graficky) stanoví závislosti naměřených hodnot rychlosti střely a tlaku plynů na teplotě prachu. V místě normální teploty se stanoví tečna. Směrnice této tečny se použije pro výpočet hledaného koeficientu podle vzorců:

Kde : vx - střední rychlost předepsaného rozmezí;

P - nejčastěji dosahované hodnoty tlaku pro daný náboj, zpravidla o 10 MPa nižší než stanovují TP pro prach;

∆t - rozdíl teplot ve oC; ∆vt, ∆Pt - rozdíly rychlosti a tlaku příslušné k rozdílu teplot.

Doporučuje se stanovení těchto koeficientů z výsledků současného měření rychlostí a tlaků. Hodnoty opravných koeficientů jsou uvedeny na výkrese pro střelnici. Pokud nejsou známy, může se informativně vzít lt = 0,0012, mt = 0,0036.

tvv

lx

tt ∆⋅

∆=

tPPm t

t ∆⋅∆

=


29

9.8 Zkouška č. 8 – Stanovení vlivu hmotnosti hnací náplně (dále jen náplně)

9.8.1 Aby bylo možno provádět opravu naměřených hodnot na hmotnost náplně, zjišťují se pomocí této zkoušky opravné koeficienty.

lω a mω

9.8.2 Zkouška se provádí minimálně jako dvoudenní, při minimálně 4 náplních, které se liší rychlostí nejméně o 10 m.s-1. Závislosti vx a P na hmotnosti náplně jsou prakticky lineární. Opravné koeficienty se stanovují výpočtem ze změřených a numericky nebo graficky vyrovnaných hodnot podle vzorců:

Kde: vx - střední rychlost předepsaného rozmezí;

P - nejčastěji dosahované hodnoty tlaku pro daný náboj, zpravidla o 10 MPa

nižší než stanovují TP pro prach; ω - hmotnost náplně pro střední rychlost předepsaného rozmezí; ∆v, ∆P - rozdíly rychlosti a tlaku příslušné k rozdílu hmotnosti náplně; ∆ω - rozdíl v hmotnosti náplně.

Doporučuje se stanovování těchto koeficientů z výsledků současného měření rychlostí a tlaků. Hodnoty opravných koeficientů nejsou uvedeny na výkresu pro střelnici. Pokud nejsou známy, může se informativně užít:

lω = 0,90 mω = 2,70

ωω

ω ∆⋅⋅∆

=xvvl

ωω

ω ∆⋅⋅∆

=P

Pm


30

9.9 Zkouška č. 9 – Stanovení vlivu hmotnosti střely

9.9.1 Aby bylo možno provádět opravy měřených hodnot na hmotnost střely, zjišťují se pomocí této zkoušky opravné koeficienty lq a mq. 9.9.2 Zkouška stanovení vlivu hmotnosti střely na rychlost a tlak musí být provedena minimálně při 3 hmotnostech, zpravidla se používají střely o hmotnosti střední a na horní a dolní přípustné hmotnostní toleranci. Opravné koeficienty se stanovují výpočtem na změřených a graficky vyrovnaných hodnotách podle vzorců:

Kde: Vx - střední rychlost v předepsané vzdálenosti od ústí;

P - nejčastěji dosahované hodnoty tlaku pro daný náboj, zpravidla o 10 MPa nižší než stanovují TP pro prach;

q - hmotnost střely pro střední rychlost předepsaného rozmezí; ∆v, ∆P - rozdíly rychlostí a tlaků příslušné k rozdílům hmotností střel; ∆q - rozdíl hmotnosti střel.

Doporučuje se stanovení těchto koeficientů z výsledků současného měření rychlostí a tlaků. 9.10 Zkouška č. 10 – Kontrola úplnosti spalování hnací náplně

9.10.1 Zkouška na úplnost spalování prachu se provádí při zavádění nového druhu prachu nebo při vážnějších změnách v obsahu přísad, při změně průměru vývrtu i délky hlavně, při změnách povrchové úpravy vývrtu a pod. 9.10.2 Ke střelbě se použije zpravidla rychlostní balistická zbraň vodorovně uložená. Ve výšce 1 - 1,5 m pod ústí hlavně se před zbraň položí na vodorovnou plochu pás bílého papíru rozměru 1 x 6 m delší stranou ve směru osy hlavně. Vystřelí se minimálně jedna skupina 10 ran. Zachycené zbytky se sesypou a zváží. Spálením těchto zbytků se zjistí hmotnost nehořlavých částic ve zbytku. Od původní hmotnosti zbytků se odečte hmotnost neshořelé části. Výsledná hodnota se podělí celkovou hmotností náplně vystřelené skupiny ran a vyjádří v procentech. Toto číslo představuje procenta neshořelé náplně. Spalování prachu se posuzuje též subjektivně sledováním neshořelých zbytků v nábojnici a ve vývrtu hlavně.

qq

vvlx

q ∆⋅

∆=

qq

PPmq ∆⋅

∆=


31

10 BALISTICKÉ ZKOUŠKY PRACHU Podmínky provádění balistických zkoušek prachu (hnací náplně) 10.1 Ze série prachu připravené k technické přejímce se odebere předepsaný počet vzorků pro balistické zkoušky. Bývá to zpravidla ze stejných obalů, ze kterých se odebraly vzorky pro fyzikálně – chemický rozbor. Počty vzorků: a) 1 průměrný vzorek z 10 obalů u nábojů do rychlosti 600 m.s-1; b) po 1 vzorku 2x ze tří obalů u ostatních nábojů, kde se nehodnotí ú(v), (odběr z dalších 3

obalů slouží pro případné rozšíření přejímky); c) po 1 vzorku ze 7 obalů u nábojů, kde se hodnotí ú(v). 10.2 Vzorky odebírá OŘJ dodavatele za přítomnosti ZSOJ při předložení série prachu ke konečné kontrole přejímce. Při odebírání vzorků se porovnávají nápisy na obalech a na štítcích vložených do obalů s údaji ve formuláři. 10.3 Hmotnost každého vzorku musí být dostatečná pro provedení i opakovaných zkoušek. 10.4 Každý vzorek prachu se zvlášť umístí do hermetického skleněného obalu. Obal musí být prachem vyplněn alespoň z 90 % svého obsahu. Obaly a vzorky musí být zaplombovány osobami, které odesílají prach k vyzkoušení. 10.5 Laborace nábojů pro balistické zkoušky prachu se má provádět v téže budově, kde se provádí zkoušky střelbou, aby se zamezilo přenášení nábojů vně budovy. Jestliže je laborace prováděna v jiné budově, musí se náboje přenášet v tepelně izolujících obalech a na střelnici temperovat. 10.6 Střely a nábojnice musí vyhovovat požadavkům kladeným na muniční díly pro laboraci svědečných nábojů, viz kapitola 12 – Svědečné náboje. Muniční díly musí být uskladněny v suché, vytápěné místnosti (o teplotě +18 - +33 °C, 40 - 80 % relativní vlhkosti). 10.7 Používat střely a nábojnice z delaborovaných nábojů pro přejímací zkoušky se nepovoluje. 10.8 Střely, nábojnice a skleněné obaly s prachem se musí před laborací nábojů ponechat nejméně 24 hod. v temperaci podle kapitoly 8. Relativní vlhkost musí být v rozmezí 50 až 80 %. Skleněné obaly s prachem se nesmí otevřít před ukončením temperace, aby se zabránilo opocování prachu. Za těchto okolností zhotovené náboje se netemperují podle kapitoly 8. bod 8.6 a mohou být ihned použity ke střelbě.


32

10.9 Balistické zkoušky prachu zahrnují: a) stanovení hmotnosti náplně; b) stanovení maximální náplně; c) určení rychlosti a tlaku při stanovené náplni; d) určení doby výstřelu. 10.10 Stanovení hmotnosti náplně se provádí podle kapitoly 9. zkouška č. 5. 10.11 Stanovení maximální náplně se provádí podle kapitoly 9. zkouška č. 6 10.12 Určení rychlosti a tlaku při stanovené náplni se provádí podle kapitoly 9 zkouška č. 1 a 2. Mimo to se hodnotí: a) Střední hodnota rychlosti ze všech zkoušených obalů musí odpovídat příslušnému

výkresu pro střelnici, přičemž střední rychlosti jednotlivých obalů nemusí podmínku výkresu pro střelnici splňovat.

b) Rozdíl středních rychlostí nábojů z jednotlivých obalů nesmí být větší než 1 % pro rychlosti do 600 m.s-1 a 0,7 % pro rychlosti nad 600 m.s-1, není-li výkresem stanoveno jinak. V případě nevyhovění se opakuje střelba s prachem z těchto tří nevyhovujících obalů a prachem z nových tří obalů.

Opakovaná střelba se provede v rozsahu podle požadavku výkresu pro střelnici bez použití svědečných ran. Opakovaná střelba se provede prokládaně z prvních tří obalů a prokládaně z druhých tří obalů – každá skupina obalů samostatně a hodnotí se rozdíly rychlosti mezi obaly v první a druhé skupině samostatně.

Jestliže nebudou při opakované střelbě v obou skupinách obalů získány vyhovující výsledky, vrátí se série k přepracování.

c) ∆(v) nebo úv musí odpovídat TP pro daný prach. d) Jestliže je nevyhovující ∆(v) u jednoho ze zkoušených obalů, připouští se opětovná střelba

náboje s prachem z tohoto obalu v rozsahu podle požadavku výkresu pro střelnici bez použití svědečných ran. Hodnota ∆(v) se hodnotí podle výsledku této střelby. Jestliže nevyhoví ani při této opakované střelbě, vrátí se série k přepracování.

e) Je-li úv nevyhovující, provede se opakovaná zkouška. Střední hodnota úv obou zkoušek musí vyhovovat podmínce stanovené pro dvě zkoušky. Je-li i pak překročena dovolená hodnota úv, může se provést další opakovaná zkouška. Střední hodnota úv všech tří zkoušek musí vyhovovat podmínce stanovené pro tři zkoušky.

Je-li i pak překročena dovolená hodnota úv, odešle se série k přepracování. f) Tlak musí vyhovovat požadavkům platných TP na prach. Zkouší se s náplní stejnou jako

byla použita při měření rychlostí. Použije se obal, který vykazoval nejvyšší rychlost, nebo při stejných rychlostech největší ∆(v). Při nevyhovujících výsledcích středního tlaku provede se dodatečná dvojnásobná střelba z téhož obalu jako u první zkoušky. Střední tlak z výsledků všech tří skupin musí vyhovovat TP. Jestliže nevyhoví, odešle se série k přepracování.

g) Obdrží-li se při jedné ze střeleb nevyhovující ∆P, Pmax nebo Pmin, avšak jen u jedné rány, připouští se opakovaná zkouška s dvojnásobným počtem ran, jejíž výsledky se berou pro zhodnocení prachu místo výsledků zkoušky, při níž byl nevyhovující ∆P, Pmax nebo Pmin.


33

Při opětovném nevyhovění se odešle série k přepracování.

10.13 Určení doby výstřelu se provádí podle kapitoly 9 zkouška č. 4. 11 BALISTICKÉ ZKOUŠKY NÁBOJŮ

Podmínky provádění balistických zkoušek nábojů 11.1 Náboje pro balistické zkoušky se odebírají stejnoměrně ze všech obalů vybraných ZSOJ ke konečné kontrole. 11.2 Ke zkouškám v prostorách výrobce se vybrané náboje dovolují dodávat v nehermetickém obalu, pro zkoušky mimo tyto prostory se dodají v hermetickém obalu, vždy s předepsanými údaji. Pořadí balistických zkoušek nábojů a zhodnocení výsledků 11.3 Při balistických zkouškách nábojů se určuje rychlost a tlak, popřípadě doba výstřelu dle kapitoly 9 zkouška č. 1, 2 a 4. 11.4 Střední hodnoty rychlostí a maximálních tlaků, maximální rozdíly rychlostí, respektive úchylek a maximálních tlaků a po případě doby výstřelu musí vyhovovat požadavkům příslušných výkresů a TP pro náboje. 11.5 Jestliže nevyhoví náboje dle bodu 11.4, provede se střelba dalších dvou skupin ran a zhodnocení se provede podle průměrného výsledku těchto posledních dvou střeleb. Hodnoty podle bodu 11.4 pak musí vyhovovat požadavkům příslušných výkresů a TP na náboje. 11.6 Rychlosti a maximální tlaky u vývojových nábojů se zkouší podle zvláštních programů, zpravidla třídenní střelbou. 11.7 Balistické zkoušky cvičných nábojů se provádí v souhlase s příslušnými TP na cvičné náboje.


34

12 SVĚDEČNÉ NÁBOJE

Určení a použití svědečných nábojů 12.1 Svědečný náboj je speciálně zhotovený náboj, který má pevně stanovené balistické charakteristiky a slouží jako kontrolní míra při balistických zkouškách. 12.2 Svědečný náboj se používá: a) při balistických zkouškách prachů a nábojů, ke zjištění stupně opotřebení hlavně balistické

zbraně a hodnot oprav dne, rychlosti a tlaku. b) ke kontrole správné funkce měřících přístrojů při měření rychlosti střely, tlaku plynů a

doby výstřelu c) pro přejímku a klasifikaci balistických zbraní Prach a muniční díly pro laboraci svědečných nábojů 12.3 Série prachu, určená pro laboraci svědečných nábojů se vybírá z normálních sérií vyrobených předepsanou technologií a vyhovující technickým podmínkám pro výrobu a přejímání. Kromě toho musí série vyhovovat těmto požadavkům:

a) u nitrocelulosových prachů nesmí být rozdíl v obsahu těkavých látek (odstranitelných i

celkových) u obalů, z nichž se bude laborovat partie svědčných nábojů, větší než 0,3 %; b) u nitroglycerinových prachů a prachů s málo těkavým rozpouštědlem nesmí být rozdíl ve

výbuchovém teple mezi jednotlivými obaly, ze kterých se bude laborovat partie svědečných nábojů, větší než 42 kJ/kg;

c) série prachu, určená pro laboraci svědečných nábojů, musí být před konečnými balistickými zkouškami uskladněna nejméně 3 měsíce v původních obalech;

d) doba používání prachu pro svědečné náboje nesmí překračovat 5 let. Po uplynutí této doby smí být prach použit jen po provedení úplných fyzikálně – chemických a balistických zkoušek;

e) před laborací prachu do svědečných nábojů se provede ve výrobním závodě 3 denní zkouška s měřením vx a P pro zjištění hmotnosti náplně a posouzení její vhodnosti pro laboraci do svědečných nábojů;

f) prach pro laboraci svědečných nábojů je možno předem objednat ve výrobním závodě tak, aby bylo možno jej vyrobit v užších výrobních tolerancích než je předepsáno pro normální sériový prach.

12.4 Nábojnice pro laboraci svědečných nábojů se používají z jedné série (z výroby z co nejkratšího časového období) a podléhají 100% konečné kontrole za účasti ZSOJ. 12.5 Zápalky a zápalkové šrouby smí být pouze z jedné výrobní série.


35

12.6 Střely pro laboraci svědečných nábojů se vybírají ze sériové výroby s polovičními tolerancemi hmotnosti a průměru a podléhají 100 % konečné kontrole za účasti ZSOJ. Rozpětí hmotností a průměru vybraných střel nesmí přesahovat toleranční pole platné pro sériovou výrobu. Výroba a uskladnění svědečných nábojů 12.7 Svědečné náboje může vyrábět pouze výrobce s dostatečnými zkušenostmi s výrobou nábojů. Množství nábojů musí být takové, aby zajišťovalo plánovanou potřebu pro všechny uživatele na dobu 5 let. Při výrobě svědečných nábojů předá výrobce 500 až 1000 kusů (podle ráže) těchto nábojů národní zkušebně na uskladnění. 12.8 Svědečné náboje se laborují z muničních dílů vyhovujících bodu 12.3 – 12.6. Laborace se musí provádět nepřerušeně a v případě strojního plnění na jednom stroji bez přerušení za průběžné kontroly kvality výroby odebraných nábojů střelbou. Laborace se provádí za přímé kontroly zástupců OŘJ, ZSOJ a Národní zkušebny. Náboje se skupinují a u jednotlivých skupin se prověřuje kvalita kontrolou navážky, výtahových sil a střelbou s určením rychlostí střely, v případě anomálií i tlaku plynů u 10-ti nábojů ze skupiny. Místnost, kde se provádí laborace svědečných nábojů, musí mít teplotu +18 až +25 oC a relativní vlhkost v rozmezí 50 ÷ 70 %. Teplota jednotlivých muničních elementů použitých pro laboraci se nesmí lišit od teploty v laborační místnosti o více než ±3 oC. Temperace prachu se provádí zásadně v uzavřených obalech, ve kterých byl prach dodán od výrobce.

12.9 Navážka náplně pro pistolové a puškové náboje se provádí na jednom pečlivě seřízeném stroji, pro ostatní ráže se provádí ručně na elektronických vahách vážících s přesností 0,005 g. Maximální odchylka od stanovené hmotnosti náplně u svědečných nábojů smí být: u pistolových nábojů ± 0,015g u puškových nábojů ± 0,02g u ráže 10 až 20 mm ± 0,05g u ráže od 20 mm ± 0,1 g Maximální rozdíl výtahových sil smí být: u pistolových nábojů 550 N u puškových nábojů 650 N u ráže 10 až 20 mm 1500 N u ráže od 20 mm 6000 N 12.10 Svědečné náboje se okamžitě po výrobě a kontrole balí do hermetického obalu. Hermetičnost obalu podléhá 100 % kontrole. Nehermetické obaly se opraví, nebo nahradí. 12.11 Svědečné náboje se spotřebiteli dodávají pouze sestavené a v originálním hermetickém obalu. Po otevření originálního hermetického obalu je třeba zbývající nepoužité náboje okamžitě uložit do náhradního hermetického obalu.


36

12.12 Značení svědečných nábojů: Značení svědečných nábojů se řídí ČOS 131502 Identifikační značení vojenské munice. Svědečné náboje se označují na špičce střely, popřípadě na těle střely barvou. Odstíny barev musí být jiné než jsou používány pro značení sériových nábojů. U ráží 20 mm a větších označit na válcové části střely výrobní sérii svědečných nábojů. Kartony a truhlíky se svědečnými náboji musí být označeny mimo jiné nápisem „SVĚD“ nebo „SVĚDEČNÁ“ a výrobní sérií. 12.13 Doba používání svědečných nábojů nesmí překročit 5 let. Po uplynutí této doby mohou být svědečné náboje použity jen po provedení balistických zkoušek a popřípadě zkoušek chemické stability prachu a po schválení dalšího používání svědečných nábojů. Stanovení balistických charakteristik svědečných nábojů 12.14 Měřené, zjišťované nebo hodnocené balistické charakteristiky svědečných nábojů navrhuje jejich výrobce na základě balistických zkoušek na třech střelnicích za účasti zástupce MO. Navržené hodnoty schvaluje MO, nebo jím pověřená organizace. Není-li zákazníkem MO schvaluje balistické charakteristiky Národní zkušebna. 12.15 Stanovení balistických charakteristik svědečných nábojů se provádí na každé střelnici ze 3 zbraní rychlostních a ze 3 zbraní tlakoměrných, z toho 1 kontrolní a 2 pracovní u ráží do 10 mm. U ráží větších než 10 mm se použijí 2 zbraně rychlostní (po případě zazátkované hlavně tlakoměrné) a 2 zbraně tlakoměrné, z toho 1 kontrolní a 1 pracovní. Nedodržení požadované klasifikace zbraní podle výsledků zkoušek starého svědečného náboje, které nemá vliv na pravidelnost výsledků zkoušek nového svědečného náboje, se dovoluje. Střelba se provádí jako třídenní ve 3 za sebou následujících dnech. Střelba se provádí prokládaně: starý svědečný náboj – nový svědečný náboj. Každý den se z každé hlavně střelí jedna skupina ran s určením rychlostí při střelbě z rychlostní hlavně a současně rychlosti a tlaku při střelbě z tlakoměrné hlavně. U ráží, kde je požadována doba výstřelu, se z jedné rychlostní hlavně střelí každý den jedna skupina ran s určením rychlosti a doby výstřelu. Při 3-denních zkouškách na jedné střelnici musí být všechny měřící přístroje a pomocná zařízení stále stejné. Při stanovení balistických charakteristik svědečných nábojů se provede v jednom dni na jedné střelnici z jedné hlavně 10 ran piezoměření. 12.16 Jako balistické charakteristiky svědečných nábojů se stanovují: a) střední hodnota rychlosti vypočtená z počtu všech střeleb jak z rychlostní tak i

z tlakoměrné hlavně, u ráží do 10 mm pouze v tom případě, jestliže rozdíl mezi hodnotou rychlosti z rychlostních a tlakoměrných hlavní není větší než 0,2 %. V opačném případě se bere pouze hodnota z rychlostních hlavní;

b) maximální rozdíl rychlostí z jedné skupiny ran pro ráže do 20 mm včetně; c) maximální pravděpodobná úchylka z jedné skupiny ran pro ráže od 20 mm; d) střední hodnota tlaku vypočtená z počtu všech střeleb;


37

e) maximální rozdíl tlaků z jedné skupiny ran; f) doba výstřelu vypočtená z počtu všech střeleb; g) dovolené hranice měření střední doby výstřelu od stanovené hodnoty u svědečných nábojů. Ke zprávě o stanovení balistických charakteristik svědečných nábojů se též přiloží vyhodnocení piezoměření - průběh tlaku, rychlosti a doby letu střely v závislosti na dráze v hlavni. 12.17 Svědečné náboje musí vyhovovat těmto požadavkům: a) nominální hodnoty svědečného náboje musí být v mezích požadavků na sériové náboje b) maximální rozdíl středních hodnot rychlostí ve 3 dnech na jedné střelnici z kontrolní hlavně smí být 6 m.s-1 z pracovní zbraně 10 m.s-1. c) maximální rozdíl středních hodnot tlaků ve 3 dnech na jedné střelnici z kontrolní hlavně smí být 5 MPa, z pracovní zbraně 10 MPa. d) rozdíl mezi průměrnými rychlostmi získanými na jednotlivých střelnicích nesmí být větší než 5 m.s-1 e) rozdíl mezi průměrnými maximálními tlaky získanými na jednotlivých střelnicích nesmí

být větší než 8 MPa f) maximální rozdíl rychlostí, respektivě pravděpodobná úchylka rychlostí z jedné skupiny

ran smí být: u pistolových nábojů ∆v ≤ 30 m.s-1

u ráží do 20 mm včetně ∆v ≤ 25 m.s-1 u ráží od 20 mm ú(v) ≤ 4/5 ú(v) předepsané pro sériové náboje; g) maximální rozdíl tlaků z jedné skupiny ran smí být: u pistolových nábojů ∆P ≤ 45 MPa, u ostatních ráží ∆P ≤ 35 MPa; h) maximální rozdíl dob výstřelu musí být v mezích požadavků na sériové náboje U jedné skupiny ran je povoleno překročení ∆(v) o maximálně 5 m.s-1 popřípadě ú (v) o 25 % a u jedné skupiny ran překročení ∆P o 5 MPa. V případě, že nový svědečný náboj nevyhoví výše uvedeným požadavkům tohoto článku v důsledku nepravidelných oprav dne starého svědečného náboje a vlastní neopravené hodnoty nového svědečného náboje jsou pravidelné, je možno příslušnou zkoušku opakovat. Porovnávací náboje 12.18 Není-li dodržen některý z požadavků na svědečné náboje, označují se tyto náboje jako porovnávací. Použití těchto nábojů je shodné se svědečnými.


38

12.2 BALISTICKÉ ZBRANĚ Určení a použití balistických zbraní

13.1 Balistickou zbraní se nazývá zbraň, která je určena pro balistické zkoušky prachů a nábojů a plně vyhovuje požadavkům stanoveným na rychlost střel a tlak prachových plynů při střelbě svědečnými náboji. 13.2 Balistické zbraně se dělí na rychlostní (jen pro určení rychlosti střel) a na tlakoměrné (k současnému určení rychlosti střel a tlaku prachových plynů, nebo pouze tlaku prachových plynů). Jako rychlostní zbraň může být použita též tlakoměrná zbraň se zazátkovaným otvorem pro tlakoměr vyhovuje-li požadavkům jako rychlostní.

Balistická zbraň se vyrábí a přejímá dle dokumentace, potvrzené výrobci prachu a nábojů a schválené; odběratelem.

Nové balistické zbraně se přejímají třídenní střelbou svědečnými náboji, přičemž se současně klasifikují.

13.3 Podle charakteru použití se balistické zbraně klasifikují do následujících kategorií: Pracovní - používá se pro každodenní balistické zkoušky prachů a nábojů.

Kontrolní - používá se pro kontrolu měřícího zařízení při pochybnostech o správnosti měření a pro zkoušky svědečných nábojů.

Svědečná – používá se pro kontrolu schválených svědečných nábojů a v jiných zcela výjimečných případech, kdy vzniklé rozpory nemohou být rozřešeny střelbou z kontrolní zbraně. Pracovní a kontrolní zbraň musí být na každé střelnici, kde se provádí balistické zkoušky prachů a nábojů. Na každé střelnici, kde se provádí balistické zkoušky nábojů, musí být minimálně pracovní zbraň. Svědečná zbraň musí být uložena v Národní zkušebně.

Kontrolní a svědečné zbraně, které v průběhu používání změní své charakteristiky tak, že už nevyhovují požadavkům klasifikace na ně kladeným, se přeřazují do odpovídající kategorie.

Klasifikace balistické zbraně 13.4 Klasifikace balistické zbraně se provádí na střelnici Národní zkušebny za účasti jejího výrobce.


39

13.5 Balistické zkoušky rychlostní a tlakoměrné zbraně se provádí střelbou svědečnými náboji ve třech různých dnech s určením rychlosti střel při střelbě z rychlostní hlavně a se současným určením rychlosti střel a tlaku prachových plynů při střelbě z tlakoměrné hlavně. Podle výsledků balistických zkoušek z rychlostní a tlakoměrné hlavně se určují:

a) střední hodnoty rychlosti střel a tlaku prachových plynů v každý den střelby z každé

skupiny ran; b) rozdíly mezi největší a nejmenší hodnotou rychlostí střel a tlaků prachových plynů z každé

skupiny ran; c) u ráží od 20 mm hodnoty standardních a pravděpodobných úchylek rychlostí z každé

skupiny ran; d) průměrné hodnoty rychlosti střel a tlaku prachových plynů podle výsledků třídenní střelby. 13.6 Rychlostní zbraň se uznává za způsobilou pro určování rychlosti střel jako zbraň pracovní, vyhovuje-li následujícím požadavkům: a) střední rychlost v každý den střelby se nesmí od stanovené nominální rychlosti pro

svědečné náboje lišit o více než 5 % u rychlostí do 600 m.s-1 a o více než 2,5 % u rychlostí nad 600 m.s-1;

b) střední rychlost ze tří dnů střelby se nesmí od nominální rychlosti pro svědečné náboje lišit o více než 4 % u rychlosti do 600 m.s-1 a o více než 2 % u rychlostí nad 600 m.s-1;

c) rozdíl mezi středními rychlostmi v různé dny střelby nesmí být větší než 3 % u rychlostí do 600 m.s-1 a o více než 1,5 % u rychlostí nad 600 m.s-1;

d) rozdíl mezi největší a nejmenší rychlostí nebo hodnota pravděpodobné úchylky z každé skupiny nesmí převyšovat údaje svědečných nábojů.

13.7 Nevyhoví-li balistická zbraň požadavkům bodu 13.6 c), d), připouští se opakovaná třídenní střelba svědečnými náboji, podle jejích výsledků se provede konečná klasifikace zbraně. Výsledky prvních třídenních střeleb se v úvahu neberou, ale do záznamu o zbrani se zanesou. 13.8 Rychlostní zbraň se uznává za způsobilou pro určování rychlostí střel jako zbraň kontrolní, vyhovuje-li následujícím požadavkům: a) střední rychlost v každý den střelby se nesmí od stanovené nominální rychlosti pro

svědečné náboje lišit o více než 2,5 % u rychlostí do 600 m.s-1 a o více než 1,3 % u rychlostí nad 600 m.s-1;

b) střední rychlost ze tří dnů střelby se nesmí od nominální rychlosti pro svědečné náboje lišit o více než 2 % u rychlostí do 600 m.s-1 a o více než 1 % u rychlostí nad 600 m.s-1;

c) rozdíl mezi středními rychlostmi v různé dny střelby nesmí být větší než 1,3 % u rychlostí do 600 m.s-1 a o více než 0,8 % u rychlostí nad 600 m.s-1;

d) rozdíl mezi největší a nejmenší rychlostí nebo hodnota pravděpodobné úchylky z každé skupiny nesmí převyšovat údaje svědečných nábojů.

Rychlostní zbraň, která nevyhověla jako kontrolní, ale vyhovuje bodu 13.6 jako pracovní, nebo nevyhověla ani bodu 13.6, ale vyhověla opakované střelbě podle bodu 13.6 a 13.7, bere se jako pracovní.


40

13.9 Tlakoměrná zbraň se uznává za způsobilou pro současné určování rychlosti střel a tlaků prachových plynů jako zbraň pracovní, vyhovuje-li následujícím požadavkům: a) bodu 13.6; b) střední tlak v každý den střelby se nesmí od nominálního tlaku pro svědečné náboje lišit o

více než 10 % u tlaků do 200 MPa a o více než 6 % u tlaků nad 200 MPa; c) střední tlak ze tří dnů střelby se nesmí od nominálního tlaku pro svědečné náboje lišit o

více než 6 % u tlaků do 200 MPa a o více než 4 % u tlaků nad 200 MPa; d) rozdíl mezi středními tlaky v různé dny střelby nesmí být větší než 7 % u tlaků do 200

MPa a o více než 4 % u tlaků nad 200 MPa; e) rozdíl mezi největším a nejmenším tlakem z každé skupiny nesmí převyšovat údaj

svědečných nábojů.

13.10 Nevyhoví-li balistická zbraň požadavkům bodu 13.9 c),d), e), připouští se opakovaná třídenní střelba svědečnými náboji, podle jejíchž výsledků se provede konečná klasifikace zbraně. Výsledky prvních třídenních střeleb se v úvahu neberou, ale do záznamu o zbrani se zanesou. 13.11 Nevyhoví-li požadavkům bodu 13.9 a), bere se jako zbraň pracovní pro určování tlaku prachových plynů. 13.12 Tlakoměrná zbraň se uznává za způsobilou pro současné určování rychlostí střel a tlaků prachových plynů jako zbraň kontrolní, vyhovuje-li následujícím požadavkům: a) bodu 13.8; b) střední tlak v každý den střelby se nesmí od nominálního tlaku pro svědečné náboje lišit o

více než 5 % u tlaků do 200 MPa a o více než 3 % u tlaků nad 200 MPa; c) střední tlak ze tří dnů střelby se nesmí od nominálního tlaku pro svědečné náboje lišit o

více než 3 % u tlaků do 200 MPa a o více než 2 % u tlaků nad 200 MPa; d) rozdíl mezi středními tlaky v různé dny střelby nesmí být větší než 3,5 % u tlaků do 200

MPa a o více než 2,5 % u tlaků nad 200 MPa; e) rozdíl mezi největším a nejmenším tlakem z každé skupiny nesmí převyšovat údaj s

svědečných nábojů. 13.13 Nevyhoví-li zbraň požadavkům jako kontrolní, ale vyhovuje v bodě 13.9 jako pracovní, nebo nevyhověla-li ani bodu 13.9, ale vyhověla opakované střelbě podle bodu 13.9 a 13.10, bere se jako pracovní pro současné určování rychlostí střel a tlaku prachových plynů. 13.14 Rychlostní zbraň svědečná se vybírá z počtu kontrolních zbraní. Střední rychlost z třídenní střelby se nesmí od nominální rychlosti svědečného náboje lišit o více než 0,8 % u rychlostí do 600 m.s-1 a o více než 0,4 % u rychlostí nad 600 m.s-1 13.15 Tlakoměrná zbraň svědečná se vybírá z počtu kontrolních zbraní. Střední tlak z třídenní střelby se nesmí od nominálního tlaku svědečného náboje lišit o více než 0,8 % u tlaků do 200 MPa a o více než 1 % u tlaků nad 200 MPa. Zbraň, která je způsobilá k provádění balistických zkoušek, dostane jako atest „Záznam o zbrani“.


41

13 KONTROLA MĚŘÍCÍCH PŘÍSTROJŮ 14.1 Kontrola tarážního lisu a) Každý pracovní lis, používaný ke stlačování tlakoměrných válečků nebo kuželíků musí

být metrologicky připojen.

14.2 Kalibrace piezo snímačů Kalibrace piezo snímačů se pro zkoušky tlaku u nábojů zavedených v NATO provádí podle schválených metodik platných v NATO (pro ráže 9 mm, 5,56 mm, 7,62 mm, 12,7 mm to jsou metodiky "MULTICALIBER MOPI" číslo dokumentu PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1). Kalibrace piezo snímačů se pro zkoušky tlaku u ostatních nábojů provádí podle postupu uvedeného v návodu na obsluhu konkrétního snímače, nebo technických podmínek pro zkoušený náboj. 14.3 Kontroly měřících zařízení pro měření počátečních rychlostí střel Zařízení pro měření počáteční rychlosti se kontroluje jako celek v příslušné akreditované laboratoři Českého metrologického institutu (ČMI) při uvádění nového zařízení do provozu, dále pak 1x za dva roky. Dále se provádí kontroly pracovníky zkušebny a to metodami, které doporučuje výrobce měřícího nebo přerušovacího zařízení. 14.4 Kontroly ostatních měřících zařízení Systém kontrol u ostatních měřících zařízení je prováděn podle návodu na obsluhu zpracovaného výrobcem měřícího zařízení a to v souladu se zajištěním objektivity měření. Každé závazné měřící zařízení musí být pravidelně kontrolováno ČMI.


42

14 BALISTICKÉ ZKOUŠKY VYBRANÝCH NÁBOJŮ Z důvodu porovnatelnosti balistických hodnot se zejména u nábojů zavedených v ozbrojených silách NATO využívá doporučených postupů a vybavení. Tyto postupy a zkušební vybavení jsou popsány ve standardizačních dohodách NATO (STANAG). Podrobněji jsou rozvedeny v publikacích MOPI (Manual of Proof and Inspection Procedures) pro jednotlivé ráže a MULTICALIBER MOPI (společná pro několik ráží). Tam, kde potřebné informace jsou nedostačující, postupuje se podle tohoto ČOS. 15.1 Náboj 9 x 19 NATO Při balistických zkouškách náboje se vychází ze STANAG 4090 (ČOS 130502) a z MOPI s číslem publikace AC/225(Panel III /SP.1)D/170(Revised) a MULTICALIBER MOPI s číslem publikace PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1. 15.2 Náboj 5,56 x 45 NATO Při balistických zkouškách náboje se vychází ze STANAG 4172 (ČOS 130503) a z MOPI s číslem publikace AC/225(LG/3-SG/1)D/8 ve znění pozdějších doplnění a MULTICALIBER MOPI s číslem publikace PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1. 15.3 Náboj 7,62 x 51 NATO Při balistických zkouškách náboje se vychází ze STANAG 2310 (ČOS 130501) a z MOPI s číslem publikace AC/225(LG/3-SG/1)D/9 ve znění pozdějších doplnění a MULTICALIBER MOPI s číslem publikace PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1. 15.4 Náboj 12,7 x 99 NATO Při balistických zkouškách náboje se vychází ze STANAG 4383 a z MOPI s číslem publikace AC/225(Panel III /SP.1)D/11. Postup při výrobě svědečných nábojů je uveden v bodu 6 této publikace a MULTICALIBER MOPI s číslem publikace PFP(NAAG-LG/3-SG/1)D(2004)1. 15.5 Náboj 20 x 102 mm Při balistických zkouškách náboje se vychází ze Souboru metodik zkoušek nábojů 20 x 102 mm a jejich dílů - Metodika č. 25 (Metodika balistických zkoušek nábojů 20 x 102 mm - vnitřní balistika) č.j. Souboru metodik 1170.2.06/00. 15.6 Náboj 30 x 173 mm Při balistických zkouškách náboje se vychází ze STANAG 4624 a z MOPI s číslem publikace PfP(NAAG-LG/3-SG/1)D2004(3) ve znění pozdějších doplnění. 15.7 Náboj 40 x 53 mm Při balistických zkouškách náboje se vychází ze STANAG 4403 a z MOPI s číslem publikace AC/225(LG/3-SG/1)D/17 ve znění pozdějších doplnění.


43

15 TISKOPISY

Při balistických zkouškách se používají tiskopisy: a) Záznam o zbrani (viz příloha A); b) Záznam o stanovení prachové měrky (viz příloha B); c) Protokol o střelbě (viz příloha D); d) Záznam opravy tlakoměrných válečků (kuželíků) a naměřených hodnot tlaku (viz příloha

C); e) Záznam o zkoušce EPVAT (viz příloha E); Poznámka: Tiskopis „Záznam opravy tlakoměrných válečků, nebo kuželíků a naměřených hodnot tlaku“ je společný pro všechny zkušebny. d) Záznam o stanovení prachové měrky; Protokol o střelbě musí obsahovat tyto údaje: a) Číslo protokolu; b) Datum střelby; c) Střela (druh, hmotnost); d) Nábojnice (druh); e) Prach (druh, hmotnost); f) Zážeh; g) Teplota temperace nábojů (prachu); h) Zbraň (druh, číslo, ∅ pístku, počet ran); i) Váleček - kuželík (druh , série, předtlak); j) Měřící přístroje (druh, číslo); k) Druh svědečného ( porovnávacího )náboje; l) Opravy dne na rychlost a tlak; m) Výkres pro střelnici (číslo), pokud není součástí TD; n) Všechny hodnoty požadované TP; o) Výsledek zkoušky (vyhovuje – nevyhovuje); p) Podpisy (vedoucí zkoušky, zkušebna, ZSOJ).


44

VOLNÁ STRANA


45

Záznam o zbrani Příloha A

Ráže: Číslo zbraně: Číslo hlavně Jakost: Vzato do užívání:

Svědečné náboje: Rychlost v m/s: Tlak Pstř. /MPa/ Druh prachu Hmotnost náplně:

Počet ran Datum Rychlost měřená Oprava dne Tlak měřený Oprava dne

j c Poznámka


46

VOLNÁ STRANA


47

Příloha B

Vzor záznamu o stanovení prachové měrky

ZÁZNAM

Měrka:............................. číslo:............................. Hmotnost měrky vysušené: ...........................................................................................g Obsah měrky stanoven vážkovou metodou destilovanou vodou teploty .........................................................................................°C

Hmotnost měrky s vodou:

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Střed:

Obsah měrky činí: ...........................................................cm3 Stanovení provedeno dne:.................................................................. ............................................. ............................................... provádějící kontrolní orgán


48

VOLNÁ STRANA


49

Příloha C Záznam opravy tlakoměrných válečků nebo kuželíků

Datum Číslo

válečku

Předtlak

P /MPa/

Výška válečku

h /mm/

Tlak tabulkový

P1 /MPa/

Oprava na váleček A=P-P1 /MPa/

Výška válečku po výstřelu

h1 /MPa/

Tlak tabulkový

Pt /MPa/

Výsledný tlak

P=Pt ± A /MPa/

Poznámka

ČOS 130506 1. vydání

50

VOLNÁ STRANA


51

Příloha D

PROTOKOL O ZKOUŠCE č. Název zkoušky

Datum: Předmět zkoušky: Číslo výkresu: Výrobní číslo: Číslo technických podmínek: Metodika zkoušky: Zkouška: základní*/opakovaná*

Typ a výrobní číslo použitého měřidla: Číslo kalibračního lisu: Kalibrace platná do:

Předmět zkoušky Číslo výkresu Měřené parametry

Kritéria hodnocení vyhovuje - A (nevyhovuje-N)

Vyhodnocení zkoušky č. Popis ... A (nevyhovuje-N) požadavku výkresu

Vedoucí zkoušky: ......................................... .......................................... ................................................ Datum Podpis Jméno a příjmení (hůlkovým písmem) ŘJ: ......................................... .......................................... ................................................ Datum Podpis Jméno a příjmení (hůlkovým písmem)

* Nehodící škrtněte


52

VOLNÁ STRANA


55

Příloha E

Záznam o zkoušce EPVAT

Předkládací země: Náboj typ:

Výrobní série č.: Zkouška:

Závěr č. Piezosnímač model č. Svědečný náboj Hlaveň č. Umístění Náb.

komora Odběr z vývrtu

Hodnota tlaku (náb. komora) MPa

Poč. ran Výr. č. Hodnoty rychlosti m.s-1

Uzamykací vůle Poč.ran Hodnota tlaku (odběr z vývrtu) MPa Zkoušené náboje byly stříleny při teplotě: °C

Č.rány Tlak v náb.

komoře

Tlak na

úsťovém

snímači

RychlostDoba

výstřelu (akční čas)

Č.rányTlak v náb.

komoře

Tlak na úsťovém snímači

Rychlost

Doba výstřelu (akční čas)

1 21 2 22 3 23 4 24 5 25 6 26 7 27 8 28 9 29

10 30 11 12 Prům. hmotnost střely (M) g13 Prům. úsťová rychlost (V) m.s-1

14 15

Úsťová energie střely M V2/2

J

16 17 18 19 20

Součet Střed Oprava Opravená hodnota

Rozdíl SD Datum zkoušky:


56

VOLNA STRANA


55

VOLNA STRANA


56

Platnost českého obranného standardu od: 21.listopadu 2006

K ČOS náleží Změny a Opravy :

Změna, Oprava Platnost od Počet listů Poznámka

U p o z o r n ě n í : Oznámení o změnách a revizích ČOS jsou uveřejňována měsíčně ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v oddílu „Ostatní oznámení“. Vydal Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Tisk: Agentura vojenských informací a služeb Praha Rok vydání 2006, obsahuje 28 listů Distribuce: Odbor obranné standardizace Úř OSK SOJ, nám. Svobody 471, 160 01 Praha 6,

www.army.cz/mo/oos NEPRODEJNÉ

Documents

METODIKA BALISTICKÝCH ZKOUŠEK PRO MALÉ A ...oos-data.army.cz/cos/cos/130506.pdfZkouška č.9 - Stanovení vlivu hmotnosti střely Zkouška č.10 - Kontrola spalování prachu ČOS