Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakultaecon.muny.cz/data/PEHOPO/PEHOPO-plugin-skripta-hospodarska-politika.pdf · 4 Harmonogram úvodní přednáška (seznámení

Masarykova univerzita v Brně

Ekonomicko-správní fakulta

Hospodářská politika

Distanční studijní opora

Antonín Slaný

Aleš Franc

Brno 2004

Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie v rámci programu SOCRATES - Grundtvig.

Za obsah produktu odpovídá výlučně autor, produkt nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komiseneodpovídá za použití informací, jež jsou obsahem produktu.

This project was realized with financial support of European Union in terms of program SOCRATES - Grundtvig.

Author is exclusively responsible for content of product, product does not represent opinions of European Unionand European Commission is not responsible for any uses of informations, which are content of product.

Hospodářská politika

Vydala Masarykova univerzita v Brně

Ekonomicko-správní fakulta

Vydání první

Brno 2004

© Antonín Slaný, Aleš Franc, 2004

ISBN 80-210-3476-9

3

Identifikace modulu

Znak

■ KEHOPO

Název

■ Hospodářská politika

Určení

■ Studijní program: Hospodářská politika a správaObor: Veřejná ekonomika a správaObor: Ekonomika a řízení nestátních neziskových organizací

Garant

■ Doc. Ing. Antonín Slaný, CSc.

Autoři

■ Doc. Ing. Antonín Slaný, CSc.■ Ing. Aleš Franc

Cíl

Vymezení cíle

Cílem studia kurzu Hospodářská politika je seznámit se s přehledem problémů, který řešíhospodářská politika jako samostatná vědní disciplína. Kurz je koncipován tak, aby sev něm vytvořily základní předpoklady pro zvládnutí teorie a praxe hospodářské politiky.Jeho absolvování vám umožní porozumět základním národohospodářským souvislostemekonomických procesů. Měli byste být schopni orientovat se, ale i věcně argumentovatpři diskusích o koncepcích a směřování hospodářské politiky a úloze státu v tržníekonomice. Svým obsahem navazuje na základní znalosti z oblasti ekonomické teorie. Kurzmá syntetizující charakter, jeho základní obsah, který pokrývá i předkládaný učební text, jenásledující: teorie a praxe hospodářské politiky a její instrumentarium, makroekonomickápolitika a základní pravidla regulace, mikroekonomická hospodářská politika a formymikroekonomické regulace. Do textu je dále zapracována i kapitola stručně popisujícíproces evropské integrace a ekonomické transformace v ČR.

Časový plán

Časová náročnost

■ prezenční část 4 hodiny■ samostudium 36 hodin■ cvičení 10 hodin (2 hodiny za každou dílčí částí - kapitolou)■ elaboráty (POTy) 20 hodin (2 x 10 hodin během semestru)

Celkový studijní čas

■ 70 hodin

4

Harmonogram

■ úvodní přednáška (seznámení se s předmětem, souvislosti a vazby, informacek samostudiu, informace k zadání témat pro zpracování POTů, požadavkyna absolvování předmětu)

■ cvičení (2 hodiny za každou dílčí částí předmětu formou sebevyhodnocení) ■ odevzdání elaborátů – POTů (první elaborát v polovině semestru, druhý do konce

semestru)

Způsob studia

Studijní pomůcky

■ povinná literatura:■ SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika.

Praha: C. H. Beck, 2003.

■ doporučená literatura:■ HOLMAN, R. Transformace české ekonomiky.

Praha: CEP, 2000.■ KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M. Růst, stabilita a

konkurenceschopnost: aktuální problémy na cestě do EU. Praha: Linde, 2003.■ SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální

aspekty. Praha: Linde, 2002.

Vybavení

Pro samostudium a zpracování zadaných písemných prací je potřebný přístup studentak PC s připojením na Internet a programovým vybavením zahrnujícím e-mailového klientapro komunikaci s pedagogem, internetový prohlížeč pro přístup do LMS "Studium On-Line" a balík kancelářských aplikací (MS Office a kompatibilní).

Návod práce se studijními texty

Pro úspěšné absolvování tohoto kurzu je důležité, abyste si důkladně prostudovalipředloženou studijní oporu a povinnou literaturu. Při práci s tímto studijním textem nenínezbytně nutné dodržovat uvedené pořadí kapitol. Témata elaborátů (POTů) včetněinstrukcí k jejich vypracování budou zveřejněna na "Studiu On-Line" na webovýchstránkách fakulty. Tam se také dozvíte termíny pro jejich zaslání na uvedenou e-mailovouadresu a posléze i výsledky jejich hodnocení. Zpracování dvou elaborátů bude tvořit cca40 % celkového hodnocení studenta.

Obsah

Obsah

Stručný obsah

Kapitola1Teorie hospodářské politikyPrezentuje základy teorie hospodářské politiky. Poukazuje rovněž na možnosti a omezení hospodářské politikyv podobě různých forem vládních selhání.

Kapitola 2Stabilizační politikaSeznamuje s postavením a významem stabilizační politiky v rámci hospodářské politiky státu a jejím základníminstrumentáriem - fiskální a monetární politikou. Do této kapitoly je zařazena i problematika vnější hospodářsképolitiky.

Kapitola 3Ekonomická integraceObsahuje základy hospodářské politiky makroekonomické integrace, přehled nejvýznamnějších světovýchintegračních seskupení a jejich isntitucí, přičemž hlavní pozornost je věnována vývoji evropského integračníhoprocesu.

Kapitola 4Mikroekonomická hospodářská politikaZahrnuje výklad hlavních mikroekonomických politik, jako je politika hospodářské soutěže, strukturální politika,regionální politika, sociální politika a politika přerozdělovací.

Kapitola 5Koordinace ekonomikyJe věnována základním koordinačním mechanismům ekonomiky, tj. centrálně plánovanému hospodářství a tržníekonomice. Dále je zde podán stručný výklad historie ekonomických reforem a procesu transformacečeskoslovenské (české) ekonomiky.

Úplný obsah

1. Teorie hospodářské politiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Co je hospodářská politika? 12

1.2 Cíle hospodářské politiky 13

1.3 Nositelé hospodářské politiky 17

1.4 Nástroje hospodářské politiky 18

1.5 Teoretické zdroje hospodářské politiky 19

1.6 Hospodářskopolitické koncepce 22

1.7 Informace pro hospodářskou politiku 23

1.8 Možnosti hospodářské politiky 24

1.9 Meze hospodářské politiky 25

Zájmy a schopnosti politiků a byrokracie 25

Časová zpoždění v hospodářské politice 26

Souvislosti ekonomického a politického cyklu 26

Vztah politiků k ekonomické teorii 27

Nevyužití politického kapitálu 27

2. Stabilizační politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

2.1 Destabilizační prvky a cíle stabilizační politiky 32

2.2 Fiskální (rozpočtová) politika 34

Definice, cíle a funkce fiskální politiky 34

Mechanismus působení fiskální politiky 34

Nástroje fiskální politiky 37

Veřejný dluh 41

2.3 Monetární (měnová) politika 41

Definice a cíle monetární politiky 41

Funkce centrální banky 42

Nezávislost centrální banky 42

Nástroje centrální banky 43

Mechanismus působení monetární politiky 46

Transmisní mechanismy monetární politiky 48

Keynesiánské a monetaristické pojetí stabilizační politiky 49

Souběžné působení fiskální a monetární politiky 49

2.4 Vnější hospodářská politika 50

Definice, cíle a nositelé vnější hospodářské politiky 50

Otevřenost ekonomiky 51

Nástroje vnější hospodářské politiky 51

Platební bilance 53

Měnový kurz 54

Vnitřní a vnější rovnováha 55

3. Ekonomická integrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3.1 Pojem, typy a stupně integrace 60

3.2 Mezinárodní koordinace hospodářských politik 61

Vybraná integrační seskupení 61

Obsah

Bretton-woodský systém a jeho instituce 62

3.3 Evropský integrační proces 64

Etapa integračních východisek 64

Etapa integrační dynamiky 64

Etapa stagnace integračního procesu 65

Etapa oživení integrační dynamiky 66

Etapa formování EU a přípravy východního rozšíření 66

4. Mikroekonomická hospodářská politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

4.1 Politika ochrany hospodářské soutěže 76

Formy omezování konkurence 76

Nástroje a nositelé politiky ochrany hospodářské soutěže 80

4.2 Strukturální politika 80

Strukturální změny a strukturální politika 80

Pojetí strukturální politiky 81

Základní oblasti a nástroje strukturální politiky 83

Problémy strukturální politiky 84

4.3 Regionální politika 84

Motivy existence regionální politiky 84

Nástroje regionální politiky 86

Pojetí regionální politiky 87

4.4 Sociální politika 87

Funkce sociální politiky 87

Principy sociální politiky 88

Nástroje sociální politiky 88

Vztah hospodářské a sociální politiky 89

Teoretické přístupy k sociální politice 89

4.5 Přerozdělovací politika 90

Měření nerovností 90

Nástroje přerozdělovací politiky 91

Přístupy k přerozdělování 91

Stát blahobytu 91

5. Koordinace ekonomiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

5.1 Koordinační mechanismy 96

Tržní ekonomika 96

Centrálně plánovaná ekonomika 97

5.2 Ekonomická transformace 98

První systémová transformace československé ekonomiky 99

Pokusy o reformu 99

Druhá systémová transformace ekonomiky 100

9

Úvod

Úvod

10

Ekonomická věda včetně teorie hospodářské politiky chápe ekonomiku či národní hospodářství jako regulovanýtržní mechanismus. Fungování trhu je totiž spojeno s řadou typů tržních selhání, a proto je stěží možné ponechatvývoj hospodářství pouze působení spontánních tržních sil. Tím se otevírá prostor pro státní intervence. Obecněřečeno, předmětem hospodářské politiky je zkoumání role státu v tržní ekonomice.

V čem tkví význam teorie hospodářské politiky? Jejím obsahem je výzkum a vysvětlení jevů praktické hospodářsképolitiky a optimální určení hospodářskopolitických cílů a nástrojů. Teorie hospodářské politiky hledá odpovědi naotázky, jak se formulují cíle hospodářské politiky, jaké nástroje či prostředky jsou k dispozici pro jejich dosažení,jak jsou tyto nástroje v různých situacích používány a jakou úlohu hrají nositelé hospodářské politiky. Tím nabízípraktické hospodářské politice určitá řešení, poskytuje informace, které umožňují praktickým hospodářskýmpolitikům řešit problémy s vyšším stupněm racionality, než by tomu bylo bez pomoci teorie.

Ekonomický vývoj po druhé světové válce je však dokladem toho, že hospodářská politika má svá omezení a ževedle tržního selhání existuje i selhání vlády. Jde zejména o problém vztahu hospodářské politiky a trhu, o otázkydeformace působení tržních faktorů v důsledku opatření hospodářské politiky vlády, o byrokratizaci spojenous posilováním úlohy státu v ekonomice, problém časových zpoždění atd.

Předkládaný text si nečiní nárok na vyčerpávající popis všech aspektů hospodářské politiky. Autoři věří, že jehoprostudování, jakož i úspěšné absolvování stejnojmenného kurzu, nebude pro posluchače znamenat jen další krokk získání bakalářského diplomu, ale že poznatky z něj získané využijí i ve své profesní dráze.

11

1.

■ Co je hospodářská politika?■ Cíle hospodářské politiky■ Nositelé hospodářské politiky■ Nástroje hospodářské politiky■ Teoretické zdroje■ Hospodářskopolitické koncepce■ Informace pro hospodářskou politiku■ Možnosti hospodářské politiky■ Meze hospodářské politiky

Teorie hospodářské politiky

1. Teorie hospodářské politiky

12

Cíl kapitoly

Cílem této kapitoly je uvést čtenáře do základů teorie hospodářské politiky. Jejím obsahemje definice tohoto pojmu, seznámení se s cíli, nositeli a nástroji hospodářské politiky a jejichklasifikacemi dle různých hledisek. Tato část dále obsahuje stručný přehled ekonomickýchučení a hospodářskopolitických koncepcí, ze kterých pak vychází praktická hospodářskápolitika. První kapitola chce zároveň ukázat, že hospodářskopolitické rozhodování neníbezproblémovou záležitostí a je třeba mít na paměti, že hospodářská politika má svémožnosti a omezení ve formě vládních selhání.

Časová zátěž

■ 6 hodin

1.1 Co je hospodářská politika?

Pojem hospodářská politika běžně používají masové sdělovací prostředky i odbornáliteratura v různých tvarech a souvislostech. Víte však, co tento pojem znamená?

Nejdříve upozorněme na to, že tohoto termínu se používá ve dvojím smyslu. Může jím býtmyšlena:

■ praktická činnost prováděná vládou (avšak nejen jí), činnost sledující určitéhospodářské a sociální cíle,

■ hospodářská politika jako vědní disciplína.Definice

hospodářské politikyVšechny definice hospodářské politiky obsahují shodně tři prvky: nositele (nejčastěji stát),cíle a nástroje. Jednotlivými prvky se budeme zabývat dále podrobněji. Nyní můžemedefinovat: hospodářská politika je činnost, při níž vláda používá určitých nástrojů, aby ovliv-nila ekonomický a sociální vývoj dané země, přičemž se snaží dosáhnout určitých cílů. Vládav demokratické zemi například zavádí nebo ruší určité daně, sestavuje státní rozpočet, kterýpůsobí na ekonomický vývoj země, provádí opatření, jež mají stimulovat export nebo rozvojsoukromého sektoru apod. Tato opatření jsou zpravidla součástí ekonomického programuvlády.

Schematicky je možno vztah tří prvků hospodářské politiky znázornit následovně:

Obr. 1-1 Vztah mezi prvky hospodářské politiky.

Proudy při utvářeníteorie HP

Hospodářská politika jako samostatná vědní disciplína se začala formovat přibližněve 30. letech minulého století. Při utváření teorie hospodářské politiky můžeme pozorovatdva proudy:

■ anglo-americký,■ kontinentální.

Anglo-americký proud chápe hospodářskou politiku především jako krátkodobou politiku,mající za cíl zmírnit cyklické výkyvy ekonomiky. Tomu odpovídá jak charakter cílů (stabilitaměny, stabilita cenové hladiny, plná zaměstnanost a další aspekty ekonomické rovnováhy),tak i nástrojů (preference monetárních a fiskálních opatření). Později bylo toto krátkodobéhledisko doplněno i aspektem dlouhodobým (cíl ekonomického růstu).

Kontinentální proud (zejména v pojetí západoněmeckých a švýcarských neoliberálů) chápehospodářskou politiku jako systémotvornou činnost státu. Cíl má pak podobu vytvoření

Nositelé Nástroje Cíle

13

takového mechanismu fungování ekonomiky, který vyžaduje co nejméně přímých zásahůdo běžného chodu ekonomiky. Tomu odpovídá i charakter nástrojů – důraz je položen na tyinstrumenty, které mají obecnou, nikoliv selektivní či časově omezenou platnost.

Co je hlavním obsahem teorie hospodářské politiky? Tím je vědecká analýza hospodářskopo-litické činnosti, tedy výzkum a vysvětlení jevů praktické hospodářské politiky s cílemoptimálního určení hospodářskopolitických cílů a nástrojů. Může předvídat budoucíchování nositelů hospodářské politiky a slouží při přípravě praktických kroků. Nabízí určitářešení, aniž by přebírala za tato rozhodnutí odpovědnost.

Základní oblasti HPHospodářská politika zahrnuje dvě základní oblasti:■ makroekonomickou,■ mikroekonomickou.

Makroekonomická hospodářská politika je zaměřena na celkový rozvoj ekonomiky, zejménapak na zachování její stability, proto je také nazývána politikou stabilizační. V jejím rámcirozlišujeme tyto základní politiky:

■ rozpočtovou (fiskální),■ měnovou (monetární),■ vnější hospodářskou,■ důchodovou (její makroekonomické aspekty).

Mikroekonomická hospodářská politika je zaměřena především na zvyšování efektivnostipři alokaci zdrojů společnosti. V jejím rámci pak rozlišujeme:

■ politiku ochrany hospodářské soutěže,■ strukturální politiku,■ regionální politiku,■ politiku rozdělování a důchodovou, ■ sociální politiku aj.

Hospodářská politika není realizována ve vakuu, ale vždy v konkrétních podmínkách tékteré země. Tyto podmínky se mezi jednotlivými zeměmi navzájem liší, což je dánoodlišnými tradicemi, náboženským vnímáním, sociálním cítěním, zvyklostmi, kulturou,historickým vývojem, zkušenostmi, konvencemi atd. Hospodářskou politiku tak ovlivňujesoustava institucionálních podmínek, z nichž jednotlivé prvky mohou mít v různých zemíchrůznou váhu.

Příklad

Evropané např. upřednostňují rozsáhlejší redistribuci a sociální ochranu a kladou menšídůraz na individuální úsilí. Američané zase zdůrazňují rovnost příležitostí a jsou ochotnitolerovat větší socioekonomické nerovnosti.

1.2 Cíle hospodářské politiky

Maximalizace společenského blahobytu

Základním cílem hospodářské politiky je maximalizace společenského blahobytu. Víte, co sipod tímto pojmem představit? Jistě tušíte problematičnost definice tohoto pojmu. Nenítotiž jasné, jak dospět ke společenské funkci užitku, která by mohla být zkonstruovánana základě individuálních užitkových funkcí jednotlivých členů společnosti. Známeindividuální preference všech členů společnosti? A i kdybychom je znali, jakým způsobemje agregovat?

Základní společenské hodnoty

Schůdnější cestou při formulaci cílů hospodářské politiky bude nejprve odkázat na tzv.základní společenské hodnoty, které se v demokratických společnostech uznávají jako„nejvyšší cíle“. Ve vyspělých společnostech k základním společenským hodnotám patří:


14

■ svoboda, ■ spravedlnost,■ demokracie,■ jistota,■ racionalita,■ pokrok.

Tradiční cíle Prostředkem k dosažení těchto základních společenských cílů (hodnot) jsou tzv. tradičnícíle hospodářské politiky (obr. 1- 2). Za ty se považují:

■ vyvážený a stabilní ekonomický růst,■ nízká míra nezaměstnanosti,■ nízká a stabilní inflace,■ vnější rovnováha.

Obr. 1-2 Soubor tradičních cílů hospodářské politiky. Zdroj: Slaný a kol. (2003).

Příklad

Je-li např. svoboda pojímána jako jeden z nejvyšších cílů, pak vysoká zaměstnanost nebocenová stabilita jsou prostředkem k dosažení cílů formulovaných v základníchspolečenských hodnotách. Hierarchii cílů hospodářské politiky udává obr. 1-3.

Obr. 1-3 Hierarchie cílů hospodářské politiky.Zdroj: Urban (1994).

Hospodářská rovnováha

��

Nízká míra

nezaměstnanosti

��

Dynamická rovnováha

(přiměřený hospodářský růst)

��

Hospodářský růst

��

Vnější ekonomická

rovnováha

��

Nízká míra inflace

(cenová stabilita)

Základní společenské

hodnoty

Tradiční cíle

Maximalizace společenského

blahobytu

15

Stimulace celkové produkce v ekonomice (ekonomický růst) – tedy první z výše uvedenýchcílů hospodářské politiky – je považován za jeden z nejdůležitějších. Nejčastěji používanýmagregátem k měření produkce je hrubý domácí produkt (HDP). Jistě jste zaznamenali, žetento ukazatel je jedním z nejsledovanějších.

Proč jsou velikost produktu a údaje o jeho tempu růstu tak významnými veličinami? Jednímz důvodů je, že od velikosti HDP se odvíjí i úroveň celkových příjmů v ekonomice, a tedy iživotní úroveň každého občana. Politikové se snaží její výši maximalizovat s cílem zajistit siopětovné zvolení v dalších volbách.

Úkol

Využijte svých znalostí makroekonomie a diskutujte otázku, do jaké míry standardnímakroekonomické agregáty k měření produkce skutečně odrážejí úroveň a kvalitu životaobčanů.

Další tři uvedené cíle (vysoká zaměstnanost, cenová stabilita a vnější rovnováha) směřujík zachování hospodářské stability. Takto orientovaná hospodářská politika si klade za úkolbuď ex ante zabránit vzniku makroekonomické nerovnováhy, nebo omezit a zmírnit jejíhloubku. V této souvislosti hovoříme o stabilizační politice jako součásti hospodářsképolitiky.

Tyto čtyři tradiční cíle hospodářské politiky představují tzv. magický čtyřúhelník. Tentopojem vyjadřuje, že dosahování některých cílů je navzájem konfliktní, což platí předevšímkrátkodobě. Optimální magický čtyřúhelník podle parametrů OECD má tuto podobu: míranezaměstnanosti 5 %, míra inflace 2 %, meziroční tempo růstu reálného HDP 3 %, saldoběžného účtu platební bilance k nominálnímu HDP 0 % (obr. 1-4). Čím více se budemagický čtyřúhelník dané země blížit magickému čtyřúhelníku optimálnímu, tím lzehospodářskou politiku považovat za úspěšnější a účinnější.

Obr. 1-4 Optimální magický čtyřúhelník.Zdroj: Kliková, Kotlán (2003).

ekonomický růst (v %)

3

0

-3

0 5 0 3

míra nezaměstnanosti (v %) podíl běžného účtu platební

bilance (v %)

2

0

-2 míra inflace (v %)


16

Úkol

Překreslete si graf optimálního magického čtyřúhelníku a do tohoto grafu znázornětemagický čtyřúhelník na základě aktuálních makroekonomických ukazatelů českéekonomiky.

Další cíle HP Výše uvedené cíle nepředstavují celý soubor cílů hospodářské politiky, a proto jsou většinoudoplňovány o cíle další, jako například:

■ cíle sociální – vhodnou sociální a redistribuční politikou je třeba zabránit vznikusociálního napětí, které by ohrožovalo plynulý chod ekonomiky,

■ cíle v oblasti strukturální adaptace ekonomiky na dlouhodobé trendy a požadavkyvědeckotechnického vývoje a zahraniční konkurence,

■ cíle ekologické, kdy snaha dosáhnout požadovaného hospodářského růstu může býtdoprovázena znehodnocováním životního prostředí.

Dále se zmíníme o cílech, které zprostředkovávají splnění tradičních cílů hospodářsképolitiky. Můžeme je chápat jako samostatné celky v rámci hospodářské politiky státu. Jednáse o cíle:

■ v oblasti státního rozpočtu (fiskální politika),■ v oblasti peněžního oběhu a úvěru (peněžní a úvěrová politika),■ ve sféře měnové a mezinárodně měnové (měnová politika),■ v oblasti strukturální politiky, která se někdy dělí na průmyslovou a regionální politiku,■ opatření v oblasti regulace nezaměstnanosti, vývoje mezd a platů (důchodová politika),■ v oblasti sociální (sociální politika),■ v oblasti celkového institucionálního rámce ekonomických procesů.

Další možnosti klasifikace cílů

Cíle hospodářské politiky můžeme dále dělit podle různých kritérií:

■ podle stupně agregace cílových proměnných rozeznáváme cíle: ■ makroekonomické (např. plná zaměstnanost), ■ sektorové (např. snížení nezaměstnanosti v určitém sektoru národního

hospodářství), ■ mikroekonomické (např. deregulace trhu práce);

■ podle kvantitativního charakteru cílových proměnných je možno rozlišovat cíle:■ k dosažení jisté úrovně stability (např. plná zaměstnanost), ■ k dosažení rovnováhy (týkají se stupně stability veličin, např. měnová rovnováha –

stabilní hodnota měny), ■ strukturální cíle, které se orientují na kvalitativní a kvantitativní složení, tedy

strukturu veličin (např. podpora méně rozvinutého regionu).Vztahy mezi cíli Jestliže mají být cíle hospodářské politiky úspěšně realizovány, je třeba si při jejich

stanovování uvědomit vztahy, které mezi nimi existují. Rozlišujeme tyto základní možnostivztahů mezi cíli:

■ vztah neutrality, kdy jde o cíle navzájem nezávislé,■ vztah komplementarity, kdy se cíle vzájemně doplňují a posilují (např. cíl odstranění

nezaměstnanosti a růst objemu produkce),■ vztah negace či konfliktnosti, kdy úsilí o dosažení jednoho cíle více či méně

znemožňuje dosažení cíle jiného (např. cenová stabilita a vysoká úroveň zaměstnanosti– vztah znázorňovaný Phillipsovou křivkou),

■ vztah identity, kdy dva nebo více cílů jsou vzájemně převoditelné (např. stabilitahodnoty peněz a vyvarování se inflace či deflace).

Stanovování cílů HP Pro praktické rozhodování v hospodářskopolitických záležitostech je nutné znát pořadí cílů,respektive relativní důležitost přikládanou jednotlivým hlavním cílům. Jak jsme již uvedli,na vrcholu pyramidy cílů hospodářské politiky stojí maximalizace společenského blahobytua tomuto cíli jsou podřizovány nástroje hospodářské politiky.

Jak tedy v hospodářskopolitické praxi dochází k formulaci jednotlivých cílů? V některýchsituacích jsou cíle dány jednoznačně. Je-li ekonomika v nerovnováze, pak je nasnadě cíl

17

hospodářské politiky obnovovat rovnováhu. V jiných situacích však cíle nejsou zřejména první pohled, ale mohou být formulovány prostřednictvím ekonomické analýzy.Například jde-li o strukturální problémy, nevyplývají cíle tak jednoznačně ze samotnéhochodu ekonomiky, ale prostřednictvím ekonomické analýzy mohou být potřeby ekonomiky(např. odhalením narůstajících strukturálních disproporcí) formulovány.

Tímto není proces formulování cílů hospodářské politiky objektivizován, dochází pouzeke stanovení určitých objektivně daných omezení, v rámci nichž je možno volit mezirůznými řešeními a cestami. Tímto vstupuje do oblasti formulování cílů prvek volby – prvekpolitického rozhodování, jež je odvislý od střetu zájmů politických stran a hnutí. Obecně lzeříci, že pravicové strany z hospodářskopolitických cílů upřednostňují stabilitu cen avyrovnanost platební bilance, zatímco strany levicové plnou zaměstnanost a spravedlivérozdělení důchodů.

1.3 Nositelé hospodářské politiky

Jako nositele hospodářské politiky označujeme ty subjekty, které se podílí na procesu formu-lování hospodářské politiky, na jejím provádění a kontrole.

Proces formulování hospodářské politiky je aktivní doménou mnoha subjektů a institucí.Jsou to zejména politické strany, vláda, parlament, centrální banka, odborný státní aparát,zájmové skupiny, profesní skupiny a komory.

Příklad

Konkrétně na formulování hospodářské politiky v ČR se podílí politické strany a hnutí. Typřed volbami formulují politický, ale také ekonomický program, kterým osloví voliče. Vítězvoleb pak vytváří vládu (jednobarevnou nebo koaliční), která před vyslovením důvěryv parlamentu formuluje vládní prohlášení (nejedná se však o ústavní povinnost, v ČR jdeo zvyklost), které má nejen politickou, ale také ekonomickou část. Formulujehospodářskopolitické cíle a může nastiňovat i metody a nástroje, které bude k jejichdosažení používat. Parlament pak schvaluje příslušné zákony. Vláda a parlament se opírajío odborný státní aparát, který má za úkol přinášet odborný pohled. Praxe demokratickéhosystému ukazuje, že ve společnosti existují tzv. zájmové skupiny, které se snaží ovlivňovatformulování hospodářské politiky i mimo volební proces. Tyto skupiny mohou býtorganizované – např. odbory, podnikatelské svazy, profesní svazy, apod.

Realizace hospodářské politiky je opět v rukou velkého množství státních i nestátníchinstitucí, jako je vláda, centrální banka, státní správa, soudy, zájmové skupiny atd.

Příklad

V ČR se na realizaci hospodářské politiky kromě vlády, která hraje klíčovou roli, podílívýznamná část státní správy – od ministerstev přes krajské úřady až na úroveň měst a obcí.Ministerstva a státní instituce si také vytvářejí územní síť svých specializovaných pracovišť– úřady práce, finanční úřady, celnice atd. Zájmové skupiny uplatňují svůj vliv i v této fázi aopět nejrůznější formou – od poskytování informací a stanovisek až po metodyza hranicemi přípustnosti zákona. Sporné situace pak řeší soudy; soudní moc se také podílína realizaci hospodářské politiky.

Úkol

Jak bylo uvedeno, nositelem hospodářské politiky jsou také zájmové skupiny. Jaké znátezájmové skupiny působící v ČR? Víte, která z našich organizovaných zájmových skupin jenejvýznamnější a máte povědomí o její činnosti? Jestliže si nejste jisti odpovědí na tutootázku, klikněte na www.cmkos.cz.

Proces kontroly představuje nezbytnou zpětnou vazbu, bez které se hospodářská politikaneobejde.


18

Příklad

Nejvyšší kontrolní mocí je v ČR vybaven parlament, který za tímto účelem zřídilspecializovaný orgán – Nejvyšší kontrolní úřad. Kontrolními pravomocemi jsou vybaveny iostatní instituce, které se na formulování i realizaci hospodářské politiky aktivně podílejí.

Jinou možností je členění nositelů hospodářské politiky podle jejich podílu na hospodářsko-politickém rozhodování. Jedná se o:

■ nositele hospodářskopolitického rozhodování (decizní sféra), kam patří instituce,v jejichž kompetenci je tato rozhodnutí přijímat, vykonávat a prosazovat; tatopravomoc je jim dána ze zákona. Řadíme sem vládu, parlament a centrální banku;

■ nositele hospodářskopolitického vlivu (vlivová sféra), což jsou subjekty, které majímožnost ovlivňovat hospodářskopolitické rozhodování, ale nedisponují příslušnýmikompetencemi. Patří sem velké podniky, politické strany a odbory, vědecké instituce,tisk, různé lobby atd.

Podle úrovně pak můžeme nositele hospodářské politiky rozdělit na:■ nositele působící na nadnárodní úrovni (např. orgány WTO, MMF, EU), omezující

v určitých oblastech rozhodovací pravomoci národních subjektů,■ nositele působící na národní úrovni.

1.4 Nástroje hospodářské politiky

Jsou-li stanoveny cíle hospodářské politiky, pak je třeba nalézt odpovídající nástroje, kterémá stát k dispozici k jejich dosažení. Nástroje hospodářské politiky jsou velmi četné a lze ječlenit podle různých hledisek:

■ podle úrovně působení rozlišujeme nástroje na■ makroekonomické (např. snížení daní ze zisku právnických osob),■ mikroekonomické (řada prvků protimonopolního zákonodárství);

■ podle charakteru vlivu na■ přímé (týkají se mikroekonomické úrovně),■ nepřímé (na makroekonomické úrovni);

■ podle oblasti působení na■ měnové nástroje (např. regulace množství peněz), ■ fiskální (např. vládní výdaje);

■ podle způsobu ovlivňování na■ plošné (např. daně),■ selektivní (např. kvóty).

Dalším významným kritériem pro členění nástrojů hospodářské politiky je, jak daný nástrojpůsobí na vývoj vztahů mezi účastníky trhu. Podle toho rozlišujeme:

■ nástroje systémotvorné, které mění hlavní prvky ekonomického systému, způsobkoordinace hospodářských politik a motivaci jednání ekonomických subjektů (např.liberalizace cen),

■ nástroje běžné hospodářské politiky, které sice působí na chování ekonomickýchsubjektů, ale hlavní rysy hospodářského systému a způsob koordinace ekonomickýchaktivit se nemění (např. změny úrokových sazeb).

Úkol

Zamyslete se nad výše uvedenou klasifikací nástrojů hospodářské politiky a zkuste vymysletještě jeden příklad nástroje podle každého kritéria. Jistě na nějaký přijdete a některéz členění nástrojů hospodářské politiky si zapamatujete.

Volba nástrojů HP Otázkou ale je, jaká kombinace nástrojů zajistí realizaci celého souboru vytýčených cílů.Jestliže stojíme před volbou nejvhodnějších nástrojů hospodářské politiky, pak bychom siměli vždy odpovědět na následující otázky:

19

■ Je nástroj prakticky použitelný v naší situaci, pro řešení našeho problému?■ Jaké jsou další (vedlejší) efekty jeho působení?■ Za jakou dobu začne nástroj působit?■ Bude jeho působení dostatečně účinné?■ Jaké budou celkové náklady na jeho použití a jaké jeho přínosy můžeme očekávat?

Podmínkou při výběru nástrojů k dosažení daného cíle je požadavek jejich systémové konfor-mity. To znamená, že je zapotřebí, aby v každém systému byly používány pouze takovénástroje, které jsou s tímto systémem v souladu. Např. v tržním systému by neměl býtpoužíván systém centrálně řízených cen. Jiným pravidlem, které je třeba při volbě nástrojůhospodářské politiky zohlednit, je Tinbergenovo pravidlo, které říká, že země potřebuje toliknástrojů, kolik má nezávislých cílů. Má-li země dva cíle hospodářské politiky, potřebujek jejich dosažení alespoň dva nezávislé nástroje.

1.5 Teoretické zdroje hospodářské politiky

V této části opustíme různé definice a klasifikace a provedeme stručný přehledekonomických učení a jejich hospodářskopolitických doporučení, ze kterých pak vycházelači vychází praktická hospodářská politika.

Hospodářská politika jako vědní disciplína je relativně nový obor, vždyť její vznik podnítilaaž Velká deprese na přelomu 20. a 30. let a její rozvoj urychlil rozmach státníhointervencionismu, inspirovaný Keynesovým ekonomickým učením po druhé světové válce.Do té doby byl stát řadovým účastníkem trhu (jako každý jiný subjekt), a proto nebylopotřeba speciálně formulovat postavení a úlohu státu v hospodářství země. Nicménězárodečné formy teorie a praxe hospodářské politiky existovaly již dříve.

MerkantilismusV 17. a 18. století převládalo v západní Evropě merkantilistické ekonomické myšlení. Mer-kantilismus považujeme za první intervencionistický směr hospodářské politiky. Jde všakspíše o soustavu ekonomických doktrín nežli o ucelený směr ekonomického myšlení.Merkantilisté byli přesvědčeni, že stát musí hrát v ekonomice aktivní a dominantní úlohu.Domnívali se, že zdroj bohatství spočívá v hromadění drahých kovů, zejménaprostřednictvím politiky aktivní obchodní bilance. To vedlo k ochranářské obchodnípolitice, k potlačování konkurence a podnikatelské iniciativy. Stát reguloval zahraničníobchod a uděloval souhlas s existencí monopolů.

FyziokratismusPrvní kompaktní školu ekonomického myšlení představuje fyziokratismus. Největšípopularity dosahovalo toto učení v 60. letech 18. století. Fyziokraté jsou z hlediskahospodářské politiky pokládáni za průkopníky liberální koncepce. Jejich nejvýznamnějšímyšlenkou bylo poznání, že v hospodářství a v celém společenském zřízení existuje přiro-zený a na vůli lidí nezávislý řád, kterým se vlády a jednotlivci ve společnosti musí řídit;člověk jedná podle svých přirozených osobních zájmů a je omezován jedině zájmy a právyostatních svobodných jedinců a nikoliv vůlí státníků a vládců. Fyziokraté razili heslo„laissez faire, laissez passer“, z něhož vyplývá požadavek, aby se stát zdržel všech přímýchintervencí. Na rozdíl od merkantilistů prosazovali koncepci svobodného obchodu (free trade).

Klasická škola politické ekonomie

Teoretické zdůvodnění ekonomického liberalismu (uvnitř i v oblasti zahraničního obchodu)představuje klasická škola politické ekonomie reprezentovaná zejména A. Smithem,T. R. Malthusem, D. Ricardem, J. B. Sayem a J. S. Millem. Stěžejním ideovým zdrojemklasické školy bylo (zejména u A. Smithe) učení o přirozeném, liberálním řádu J. Locka aD. Humea. A. Smith sám je považován za zakladatele vědy dodnes nazývané „politickáekonomie“. V jeho díle vzniká dnes již bájná věta o „neviditelné ruce trhu“, která všechnyindividuální činnosti slaďuje do přirozeného řádu: jestliže každý člověk sleduje svůjindividuální zájem, bude automaticky prosperovat celá společnost. Kromě individuálnítouhy každého jedince po zbohatnutí považoval za velmi důležitou dělbu práce a svobodnýobchod nejen v rámci státu, ale i v mezinárodním měřítku. Největším přínosem klasiků


20

pro hospodářskou politiku byl jejich názor na vztah státu a trhu. Úloha státu měla býtomezena na tyto tři funkce:

■ poskytování základních veřejných prací,■ vynucování práva a pořádku (spravedlnost),■ zajištění obranyschopnosti země.

Vláda měla garantovat vlastnická práva a vynutitelnost smluv a chránit ekonomické apolitické svobody jednotlivců. Z hlediska hospodářské politiky je dále třeba zmínit ještějeden koncept klasické školy, a to Sayův zákon, který se populárně interpretuje rčením, že„nabídka si vytváří poptávku“. To znamenalo, že problém nedostatečné poptávky stál aždo třicátých let dvacátého století (nástup tzv. keynesiánské revoluce) mimo zájemekonomů.

Úkol

Jak se odlišují představy klasiků politické ekonomie od povinností, které jsou vláděvšeobecně připisovány dnes? Existuje nějaká významná povinnost vlády, kterou klasikovépřehlédli?

Neoklasickáekonomie

Na tradice klasické školy navázali představitelé neoklasické ekonomie, která si udrželavýsadní postavení až do Velké deprese ve 30. letech minulého století. Je pro nicharakteristická dominantně mikroekonomická orientace. Neoklasická ekonomie se hlásík tradici odmítání větší angažovanosti státu v ekonomice v duchu „malého státu“ svýchpředchůdců a představuje tak základ moderního ekonomického liberalismu.

J. M. Keynes Skutečný zrod hospodářské politiky je spojen se vznikem nové ekonomické teorieJ. M. Keynese. Pro hospodářskou politiku je důležité Keynesovo odmítnutí Sayova zákona.Tržní ekonomika podle něj není schopna vytvořit dostatečnou agregátní poptávku.Důsledkem je, že ekonomická rovnováha se realizuje při neplném využití disponibilníchzdrojů, což se projevuje v existenci nedobrovolné nezaměstnanosti. To je důvodempro intervence státu do výše agregátní poptávky tak, aby bylo zajištěno maximální využitívšech výrobních zdrojů. Základními nástroji hospodářské politiky mají být:

■ fiskální politika využívající pro stimulaci agregátní poptávky výdajovou i příjmovoučást státního rozpočtu i za cenu toho, že ve fázi recese dojde k deficitnímufinancování,

■ politika „levných peněz“ (dlouhodobé udržování nízkých úrokových měr).

Praktická aplikace těchto nástrojů v hospodářské politice vyspělých zemí po druhé světovéválce měla dva zásadní důsledky: růst deficitů státních rozpočtů (a tím i růst státních dluhů)a růst inflace, což se projevilo zejména v polovině 70. let minulého století.

Teorie plánování Specifickou, a do jisté míry i extrémní, ukázkou intervencionismu je teorie plánování. Jejínejradikálnější forma, národohospodářské (centrální) plánování, se rozvíjela po Říjnovérevoluci v Rusku a po druhé světové válce v tzv. bloku socialistických zemí. Existencespolečenského vlastnictví samo o sobě vyvolává nutnost plánovat. V systémunárodohospodářského plánování jsou zlikvidovány tržní vztahy a jednotlivé funkce trhu jsounahrazeny centrální rozhodovací autoritou (blíže viz subkapitola 5.1.2).

Reakcí na keynesiánství byl vznik celé řady ekonomických teorií, my zde zmínímemonetarismus a ordoliberalismus.

Monetarismus Monetaristé (jejichž učení se začíná rozvíjet ve druhé polovině 20. století a nejznámějšímpředstavitelem je Milton Friedman) byli tvrdými odpůrci keynesiánské hospodářsképolitiky; důraz kladli na automatické tržní mechanismy, které jsou samy schopny udržovatekonomiku ve stavu optimálního využívání zdrojů, a tedy odmítají přílišné zásahy státudo ekonomiky. Hospodářská politika v jejich pojetí má mít podobu stálých pravidel, kterávytvoří stabilní rámec pro působení tržních sil; jedním z nich je pravidlo stálého tempa růstupeněžní zásoby, podle něhož by peněžní zásoba měla růst proporcionálně s růstempotencionálního produktu.

Ordoliberalismus Odlišná teorie hospodářské politiky vznikla ve 30. letech 20. století na univerzitěve Freiburgu – ordoliberalismus (hlavním teoretikem této ekonomické školy byl Walter

21

Eucken). Stát má v pojetí ordoliberálů vytvářet řád – právně institucionální řád, který jepro fungování svobodných trhů nepostradatelný a který se sám od sebe nevytvoří. Nejdetedy o klasický laissez- faire. Hospodářská politika by měla co nejméně omezovat ekono-mickou svobodu a prostřednictvím antimonopolního zákonodárství podporovat hos-podářskou soutěž. Ordoliberalismus se stal základem sociálně tržního hospodářství (jež by sedalo zjednodušeně definovat jako spojení ekonomické svobody se sociálními jistotami),které bylo v Německu po druhé světové válce úspěšně uplatněno.

Teorie veřejné volbyJako poslední teoretický zdroj formování teorie hospodářské politiky zmiňme teorii veřejnévolby. Její základní tezí je, že politikové jsou lidé, kteří sledují zájem nikoliv celé společnosti,nýbrž svůj vlastní. Proto politici a byrokracie v hospodářské politice prosazují hlavně takováopatření, která jsou v jejich vlastním zájmu. Součástí této teorie je i analýza chovánízájmových skupin a lobbyismus. Hlavním představitelem této školy je James Buchanan. Jejívýznam pro hospodářskou politiku spočívá hlavně v posílení argumentace proti narůstánístátního intervencionismu. Proto doporučuje omezení moci státních úředníků a jasnéústavní vymezení pravomocí vlády, které by měly být co nejmenší.

Z výše uvedeného vyplývá, že během vývoje ekonomické teorie se začaly profilovat dvěskupiny názorů na roli státu v ekonomice. Na základě toho pak rozlišujeme:

■ liberální hospodářskou politiku (minimální zásahy státu do ekonomiky),■ intervencionistickou hospodářskou politiku (výrazné státní zásahy do ekonomiky).

Pro shrnutí si uvedeme teorie, z nichž vychází liberální hospodářská politika:■ učení fyziokratů,■ klasická škola politické ekonomie,■ neoklasické teorie a školy z ní vycházející,■ monetarismus.

Mezi teoretické zdroje, na základě kterých se formovala intervencionistická hospodářskápolitika, patří:

■ učení merkantilistů,■ keynesiánství a školy z tohoto učení vycházející,■ teorie plánování.

Na závěr této části se vraťme k rozporným názorům mezi keynesiánci a monetaristy.Odlišnost jejich názorů se v hospodářské politice projevuje v mnoha směrech a oblastech.Ty nejdůležitější jsou shrnuty v následující tabulce:


22

Tab. 1-1 Keynesiánský a monetaristický přístup k hospodářské politice.Zdroj: Slaný, Žák (1999).

1.6 Hospodářskopolitické koncepce

V předcházejících částech jsme se seznámili s cíli, nástroji a nositeli hospodářské politiky.Otázkou ale zůstává, které cíle je záhodno preferovat před jinými a které nástroje k tomupoužít. Toto rozhodování není nahodilé, nýbrž je ovlivněno (vedle jiných okolností, kterébyly zdůrazněny dříve) určitou hospodářskopolitickou koncepcí, ze které vláda vychází.

Hospodářskopolitická koncepce je soubor názorů, které orientují aktéry hospodářské politikypři výběru cílů a nástrojů. Existují tři základní hospodářskopolitické koncepce:

■ liberální,■ intervencionistická,■ marxistická.

Liberální HPkoncepce

Liberální hospodářskopolitická koncepce předpokládá, že tržní ekonomika je v zásaděstabilní systém, takže státní intervence jsou nežádoucí. Zdůrazňuje, že:

■ trh zajišťuje optimální alokaci zdrojů,■ sledování individuálních zájmů každého subjektu přináší užitek celé společnosti,

protože existuje harmonie individuálních a společenských zájmů,■ tržně orientovaná společnost má řadu předností: zvyšuje podnikavost, iniciativu,

pružnost, dynamiku ekonomických subjektů a představuje tak progresivní hospodářskýsystém.

Role státu v ekonomice je zredukována na:■ vnitřní a vnější bezpečnost,■ ochranu vlastnických práv,■ ochranu rámcových podmínek nutných pro správné fungování trhu (ochrana

konkurence, fungující peněžní trh, péče o určité veřejné statky – např. školství).

Z této hospodářskopolitické koncepce vychází neoliberální (neokonzervativní) hospodářskápolitika uplatňovaná od 80. let. Její hlavní rysy lze stručně popsat takto:

■ hlavní prioritou mezi hospodářskopolitickými cíli je úsilí o udržení stabilní cenovéhladiny a vnější ekonomické rovnováhy,

■ úkolem hospodářské politiky není regulace agregátní poptávky, ■ upřednostňovány jsou nástroje monetární politiky,■ hospodářskopolitická opatření jsou orientována na střední nebo dlouhé období,

Oblast Keynesiánci Monetaristé

Teoretické východisko Y = C + I + G MV = Y (Y = P . Q)

Charakter stabilizační politiky

převážně fiskální převážně monetární

Časový aspekt stabilizace rozpočtový rok operativní rozhodování

Politické souvislosti přímá vazba na politický cyklus

není přímá vazba

Zásahy vlády podpora aktivistické politiky odmítání

Charakter opatření diskreční opatření tvorba fixních pravidel

Charakter rozpočtu cyklicky vyrovnaný každoročně vyrovnaný

Sklon křivky agregátní nabídky

pozvolný strmý

23

■ hlavním úkolem hospodářské politiky je formulace a dodržování stabilních pravidel(konstantní tempo růstu peněz v oběhu, vyrovnaný státní rozpočet).

Příklad

Z liberální hospodářskopolitické koncepce vycházela např. hospodářská politika VelkéBritánie po nástupu M. Thatcherové v r. 1979. Nová strategie se orientovala předevšímna snížení váhy státního rozpočtu v ekonomice a snížení daňového zatížení. Dalšímvýznamným cílem se stala přestavba peněžní politiky podle monetaristických zásad. Došlok přenesení těžiště makroekonomické regulace z krátkodobého horizontu (ad hoc opatření)na horizont střednědobý (prosazování pevných pravidel hry). Dalším prvkem nové strategiese dále stala deregulace státních aktivit a postupná privatizace poměrně rozsáhlého státníhosektoru v průmyslu. Zmínit je třeba také omezení moci odborů, které do té doby brzdilypotřebné strukturální změny v britské ekonomice.

Intervencionistická HP koncepce

Podle intervencionistické hospodářskopolitické koncepce existuje řada oblastí, kde trhselhává, čímž se otevírá relativně široký prostor pro intervence státu:

■ externality,■ veřejné statky,■ udržování konkurence,■ nerovnoměrné rozdělení důchodů a majetku,■ životní rizika (pracovní úrazy, ztráta pracovního místa atd.),■ existence nerovnovážných stavů v tržní ekonomice.

Intervencionistická koncepce se v podobě praktické hospodářské politiky projevovalazhruba od 30. do 70. let minulého století; jejím ideových zdrojem bylo, jak známo, Keyne-sovo ekonomické učení. Pro přehlednost shrneme ještě hlavní rysy této koncepce:

■ hospodářskopolitickým cílem je plná (vysoká) zaměstnanost a hospodářský růst,■ zaměření na regulaci poptávky v ekonomice,■ preferování nástrojů fiskální politiky,■ orientace na krátkodobý časový horizont.

Úkol

Na základě výše uvedeného posuďte, ze kterých hospodářskopolitických koncepcí(při vědomí zjednodušenosti jejich dělení) vycházely české polistopadové vlády.

V marxistické hospodářskopolitické koncepci je trh nahrazen příkazovým systémem, kterýbudeme charakterizovat v kapitole pojednávající o koordinaci ekonomiky.

1.7 Informace pro hospodářskou politiku

Systém národních účtů

V této části stručně pojednáme o tom, na základě jakých informací se hospodářskopolitičtíaktéři rozhodují. Jakékoliv rozhodování je vlastně procesem zpracování informací. Potřebnéinformace pro rozhodování v hospodářské politice shromažďuje soustava hospodářské asociální statistiky, jejíž základ tvoří systém národních účtů. Jeho význam spočívá v těchtooblastech:

■ je zdrojem informací o makroekonomických charakteristikách dané ekonomiky, a tedyzákladním zdrojem pro makroekonomickou analýzu,

■ vytváří základ pro makroekonomické modelování a prognózování,■ umožňuje mezinárodní srovnávání.

Makroekonomická analýza

Důležitým zdrojem informací pro formulaci hospodářské politiky je makroekonomickáanalýza. Ta zkoumá vývoj ekonomiky jako celku, hodnotí účinnost makroekonomicképolitiky a dává hospodářskopolitická doporučení. Hlavní oblasti makroekonomické analýzyjsou:

■ ekonomický růst a ekonomická úroveň země,■ vývoj agregátní poptávky,■ vnitřní rovnováha,


24

■ zahraniční obchod a vnější rovnováha, ■ zaměstnanost a trh práce.

Makroekonomickáprognóza

Na makroekonomickou analýzu navazuje makroekonomická prognóza. Makroekonomicképrognózy obsahují především budoucí vývoj makroekonomických agregátů, jako je HDP,spotřeba, investice, zahraniční obchod, zaměstnanost, dále vývoj inflace a platební bilance.Jsou většinou zpracovávány variantně a přinášejí další důležité informacepro hospodářskopolitické rozhodování. Z hlediska časového rozlišujeme prognózy:

■ krátkodobé (konjunkturní) zpracovávané na období 1-24 měsíců, které jsou zaměřenyna poznání hospodářského cyklu,

■ střednědobé jsou zaměřeny na předvídání střednědobých tendencí ekonomického růstua na strukturální změny (zpracovávají se na 2-5 let),

■ dlouhodobé (nad 5 let) mají podobné zaměření jako předcházející typ prognóz; jejichspolehlivost s délkou období však klesá, a proto se zaměřují na postižení hlavníchtendencí a faktorů vývoje.

1.8 Možnosti hospodářské politiky

Hospodářskopolitické rozhodování není bezproblémovým aktem; výsledkem procesůzmíněných v předchozích částech nemusí být optimální hospodářská politika. Je nutné siuvědomit, že hospodářská politika má své určité možnosti. Ty jsou závislé na tom, jak jespolečnost organizována. Společnost může být organizována jako:

■ despotická,■ anarchická,■ demokratická.

Pro posouzení možností hospodářské politiky v jednotlivých společenských formáchbudeme využívat hodnocení ve třech rovinách: nejvyšší (maximální využití možností),střední (průměrné využití) a nejnižší (minimální využití možností). Toto hodnoceníbudeme ještě zkoumat ve dvou úrovních: na úrovni společenské a na úrovni individuální.Skutečné možnosti hospodářské politiky jsou pak dány průnikem teoretických možností(neboli rozsahu uplatnění teoretických poznatků pro hospodářskou politiku) a praktickýchmožností (možnosti praktické hospodářské politiky).

V despotické společnosti (diktatuře) jsou teoretické možnosti minimální, protože v tomtospolečenském uspořádání neexistuje dialog při formulování cílů, neexistují ani kontrolnímechanismy. Teoretické poznatky jsou proto využívány jen ve velmi malém rozsahu. Prak-tické možnosti jsou na celospolečenské úrovni maximální (pravomoce diktátora jsouneomezené), na individuální úrovni minimální (jakákoliv individuální iniciativa jepotlačována).

Anarchickou společnost můžeme charakterizovat jako bezvládí, kdy základní myšlenkou jedosažení společenského zřízení bez vlády jednoho člověka nad druhým. Teoretickémožnosti hospodářské politiky jsou proto neomezené (anarchie neklade žádné překážkyrozvoji teorie). V praktické hospodářské politice jsou na celospolečenské úrovni možnostiminimální (v bezvládí není možné koordinovat jednotlivé kroky hospodářské politiky),na úrovni individuální samozřejmě maximální.

V demokratické společnosti je zabezpečena účast lidí na jejím řízení. To znamená, žeteoretické i praktické možnosti jsou podmíněny souhlasem většiny (společenskýmkonsensem). Díky tomu jsou možnosti teoretické a praktické hospodářské politiky na středníúrovni.

25

1.9 Meze hospodářské politiky

Již bylo uvedeno, že dominantním nositelem hospodářské politiky je vláda. Doposud jsmese zabývali hospodářskou politikou, aniž bychom připustili možnost vládního selhání. Tentotermín se začíná v ekonomické literatuře objevovat až s monetaristickou reakcína keynesiánství. Vládní selhání jsou označením stavu, kdy vládní rozhodnutí způsobujíporuchy v přirozeném vývoji tržního mechanismu. Projeví se v neadekvátní, a tudíž neúčinnéhospodářské politice. Mezi základní druhy (oblasti) vládních selhání patří:

■ zájmy a schopnosti politiků a byrokracie,■ časová zpoždění v hospodářské politice,■ souvislosti ekonomického a politického cyklu,■ vztah politiků k ekonomické teorii,■ nevyužití politického kapitálu.

1.9.1 Zájmy a schopnosti politiků a byrokracie

S byrokracií se můžeme setkat ve všech velkých organizacích: ve velkých podnicích,institucích, odborech, zejména však u vlády. Byrokratická složka představuje výkonnýaparát, který má uvádět do života hospodářskopolitická rozhodnutí přijatá vládou aparlamentem. Vládní selhání spojené s existencí byrokracie má v zásadě dvě podoby:

■ prosazování svých vlastních zájmů,■ nekvalifikovanost vládních úředníků.

Prosazování vlastních zájmů

Vládní selhání v důsledku prosazování vlastních zájmů byrokracie vyplývá z toho, žebyrokrat je člověk maximalizující svůj užitek, získá-li maximum výhod pro sebe (plat,nepeněžní požitky z úřadu, moc, prestiž, postavení, rozsah kompetencí, ale zároveň conejširší možnost delegovat výkon činnosti úřadu na podřízené či jiné pracovníky, atd.).Skutečnost, že vládní úředníci nenesou náklady svých vlastních rozhodnutí, vede k malépozornosti věnované nákladové stránce a k plýtvání s penězi daňových poplatníků.

Příklad

O efektivnosti nakládání s penězi daňových poplatníků vládními byrokraty vypovídánásledující příklad. Na základě rozhodnutí vlády z jara 2001 Ministerstvo školství spustiloprojekt Internet do škol. Generální dodavatel (konsorcium firem AutoCont a ČeskýTelecom) dostal 4,5 mld. Kč, aby vybavil školy počítači a připojil je na internet. Jednopočítačové místo budované generálním dodavatelem vychází na 175 tisíc korun. Běžná cenapočítače s monitorem je přitom kolem 30 000 Kč. Velká škola, která má to štěstí, že dostanepočítače v první vlně, má dostat 10 počítačů, server, tiskárnu, vše včetně tříletého servisu,údržby sítě a připojení na internet. To celé přijde v průměru na 1 750 000 Kč. Za takovépeníze se dá koupit 30 značkových počítačů, servery, tiskárny, kabeláž i připojení pevnoulinkou na tři roky, to všechno při běžných cenách bez jakýchkoli slev!

A jak se chovají politici? Mimo trhů zboží, práce, kapitálu (a dalších) existuje i společenskýtrh, kde tržní konkurenci nahrazuje konkurence politických stran a preference spotřebitelůnahrazují preference voličů. Politici vstupují na tento společenský trh s cílem maximalizovatvoličské hlasy a zajistit si tak (znovu)zvolení. Důsledkem je, že politici přijímají opatření,která nemusí být vždy ekonomicky efektivní.

Tato maximalizace užitku byrokratů a politiků vede k dobývání renty (rent-seeking), tedyk odklonu politiků a byrokracie od obecně prospěšných cílů k neproduktivním činnostemzájmových a lobbyistických skupin, a tím i ke ztrátě efektivnosti.

Příklad

Představme si, že vláda ve snaze chránit například domácí producenty cukru omezí jehodovoz ze zahraničí tím, že stanoví maximální dovozní kvótu. Na tuto dovozní kvótu pakvydává obchodníkům dovozní povolení (licence). Co se stane s cenou cukru na domácímtrhu? Ta se samozřejmě zvýší a vznikne rozdíl mezi nižší zahraniční cenou a vyšší domácícenou cukru. Majitel dovozní licence může realizovat čistý zisk (zisk vyplývající


26

ze vzácnosti – rentu), a tak není divu, že o jejich získání bude velký zájem; začíná procesdobývání renty. Dobyvatelé renty jsou ochotni nést značné náklady na získání této výsady, ato až do výše renty. Tyto náklady mají podobu nákladů na kontaktování politiků a vlivnýchstátních úředníků, kteří o udělení daných výsad rozhodují, náklady na lobbování, mnohdy ináklady na uplácení. Neefektivnost těchto nákladů spočívá v tom, že tyto zdroje by mohlybýt produktivněji využity jinde. Odhaduje se, že v některých zemích je 15 až 20 %národního důchodu utráceno právě na činnosti spjaté s dobýváním renty.

Nekvalifikovanost Druhá podoba vládního selhání je způsobena nekvalifikovaností byrokratů (ale i politiků),což se projevuje především:

■ neschopností administrativy při rozhodování ve všech fázích procesu tvorbyhospodářské politiky a rozhodovacího procesu vůbec,

■ nedostatkem informací pro rozhodování,■ neschopností správně vyhodnotit i ty informace, které jsou pro rozhodování

k dispozici.

1.9.2 Časová zpoždění v hospodářské politice

Každé hospodářskopolitické rozhodnutí se skládá z několika fází, přičemž každá fáze jedoprovázena určitým časovým zpožděním. Rozeznáváme čtyři základní fáze hospodářsko-politického rozhodování:

1. Diagnóza hospodářskopolitické situace2. Plánování (promýšlení a příprava hospodářskopolitického kroku)3. Rozhodnutí a přijetí opatření4. Kontrola.

Ve fázi diagnózy se zjišťuje, do jaké míry narůstá vážný ekonomický problém, nebo jde-lipouze o krátkodobé vybočení z příznivého trendu. Vláda srovnává skutečnou situaci sestavem žádoucím. Jestliže se tyto dva stavy liší, otevírá se prostor pro hospodářskopolitickýzásah. Této fázi odpovídá zpoždění poznávací, které vyjadřuje časovou mezeru mezivznikem potřeby zásahu a momentem, kdy si to vláda uvědomila.

Na základě předchozí diagnózy musí vláda naplánovat, jakými přístupy se při odstraňovánídaného problému bude řídit; přitom musí vymezit všechna možná řešení, která jsouv souladu se zastávanou hospodářskopolitickou koncepcí. Další krok v této fázi plánování jespojen s výběrem vhodných nástrojů, pomocí nichž je možno danou situaci řešit. Této fáziodpovídá zpoždění plánovací.

Ve fázi rozhodnutí vláda definitivně rozhodne, která konkrétní opatření a které konkrétnínástroje k řešení daného problému budou použity. Toto konečné rozhodnutí vlády může mítpodobu zákona, vládního nařízení nebo jiné právní normy. Časové zpoždění, kteréodpovídá fázi rozhodnutí, označujeme jako rozhodovací (administrativní).

Ve fázi kontroly je nutné sledovat a kontrolovat, s jakým výsledkem se vládní opatřenísetkala a opětně se porovnává skutečnost se záměry.

Od okamžiku rozhodnutí dochází ještě ke dvěma typům zpoždění – tzv. vnější časovázpoždění, které již vláda přímo ovlivnit nemůže:

■ realizační zpoždění – vyplývá z toho, že určitý čas trvá, než se veškeré informacedostanou k těm subjektům, ke kterým je směrováno,

■ účinnostní zpoždění – odpovídá době reakce ekonomických subjektů na nově vzniklousituaci.

Časová zpoždění považujeme za vládní selhání především z důvodu neefektivnosti, kterávzniká v důsledku nesouladu okamžiku, kdy je změna nutná a kdy reálně nastane.

1.9.3 Souvislosti ekonomického a politického cyklu

Z hlediska časového vedle sebe stojí dva cykly – ekonomický cyklus a cyklus politický.Ekonomický cyklus znáte z makroekonomie a není třeba jej zde blíže vysvětlovat. Na rozdílod hospodářského cyklu je politický cyklus jednoznačně vymezen termínem voleb. Jezaložen na předpokladu, že vláda maximalizuje vlastní užitek (ve formě maximalizace

27

voličských hlasů), a proto provádí nepopulární opatření ihned po volbách, zatímco předvolbami realizuje opatření populární. Pokud je ekonomický a politický cyklus v souladu(tzn. po volbách je ekonomika v konjunktuře a je třeba provést restrikci a před dalšímivolbami je v recesi a je třeba provést expanzi), tak k vládnímu selhání nedochází. Nesouladpolitického a ekonomického cyklu však nutně vede k provádění neadekvátních a neefektivníchopatření vlády a dochází ke stejným důsledkům jako v případě existence časových zpoždění.

Příklad

Z hlediska politicko-ekonomického cyklu je nejdostupnějším nástrojem fiskální politika. Jetotiž pod přímou kontrolou vlády. To se potvrdilo i v období před volbami v r. 2002 –vzpomeňte na četná výjezdní zasedání vlády a desetimiliardové přísliby jednotlivým krajům,uzavření pro stát nevýhodné smlouvy (bez výběrového řízení) na výstavbu ostravské dálniceD47, atd.

1.9.4 Vztah politiků k ekonomické teorii

Vládní selhání může nastat, pokud u politiků existuje nepoměr v přístupu k teorii a praxi.Dominantnost teoretického přístupu politiků k hospodářské politice se může projevitztrátou citu pro hranice možného použití nástrojů a lpěním na proklamovaných zásadáchbez jejich prověření praxí. Převažuje-li naopak pragmatismus, může to vést ke konzervovánísoučasného stavu, neschopnosti se poučit a opakování starých chyb.

1.9.5 Nevyužití politického kapitálu

Politickým kapitálem rozumíme možnost nově zvolené vlády provádět nepopulární opatřeníbez větších politických následků a sociálních pnutí, protože od ní nejsou požadoványměřitelné ekonomické výsledky. Možnost selhání vlády tkví v promrhání tohoto kapitálu –propásnou-li politikové dobu, kdy disponují politickým kapitálem pro uskutečněnínepopulárních opatření, bude těžké později, až tento politický kapitál vyprchá, žádoucízměny uskutečnit. Pojem politický kapitál se začal používat v souvislosti s rychlostítransformačních procesů v zemích střední a východní Evropy.

Příklad

Liberálně-konzervativní vlády se v první polovině 90. let, když disponovaly nemalýmpolitickým kapitálem, zdráhaly přistoupit k velmi nepopulárnímu, leč z hlediska fungovánítrhu s byty nevyhnutelnému kroku – deregulaci nájemného. Dnes vidíme, jak je těžké, ne-linemožné tento krok prosadit.

Shrnutí kapitoly

1. Hospodářská politika je činnost, při níž vláda používá určitých nástrojů, aby ovlivnilaekonomický a sociální vývoj dané země, přičemž se snaží dosáhnout určitých cílů. Dvězákladní oblasti hospodářské politiky tvoří makroekonomická a mikroekonomickáhospodářská politika.

2. Základním cílem hospodářské politiky je maximalizace blahobytu. Problematičnostdefinice tohoto pojmu vede k tomu, že se odkazuje na tzv. základní společenské hodnoty.Prostředkem k jejich dosažení jsou tzv. tradiční cíle hospodářské politiky.

3. Nositeli hospodářské politiky mohou být státní i nestátní instituce i neformalizovanéskupiny. Jejich společným znakem je jejich aktivní podíl na tvorbě, provádění a kontrolehospodářské politiky.

4. Nástroje hospodářské politiky jsou velmi různorodé. Pro jejich volbu v konkrétnímpřípadě je důležitý jejich vztah ke sledovaným cílům.

5. Hospodářská politika jako vědní disciplína vznikla jako důsledek aplikace Keynesovyteorie na Velkou depresi.


28

6. Teoretické zdroje hospodářské politiky vytvářejí v historickém kontextu dvě skupinynázorů – intervencionistickou a liberální hospodářskou politiku.

7. Základními zdroji informací pro hospodářskou politiku jsou systém národních účtů,makroekonomická analýza a makroekonomická prognóza.

8. Hospodářská politika má své možnosti. Z hlediska chování vlády známe anarchickou,despotickou a demokratickou společenskou formu, které různě řeší soulad teorie a praxehospodářské politiky.

9. Vládní selhání snižuje účinnost hospodářské politiky a projevuje se zejménav prosazování zájmů byrokracie a v jejich schopnostech, v časových zpožděních,v existenci ekonomicko-politického cyklu, ve vztahu politiků k ekonomické teorii av nevyužití politického kapitálu.

Otázky k zamyšlení

1. Jak rozumíte pojmu hospodářská politika? Jaké zahrnuje základní oblasti a jak se tytočlení?

2. Uveďte základní možnosti vztahů mezi cíli hospodářské politiky včetně příkladů.

3. Jak probíhá proces stanovování cílů hospodářské politiky?

4. Které znáte nositele hospodářské politiky? A jak se podílejí na procesu formulování,realizace a kontrole hospodářské politiky?

5. Jaké požadavky by měly nástroje hospodářské politiky splňovat, aby bylo dosaženostanoveného cíle?

6. Ze kterých ekonomických teorií vychází liberální hospodářská politika?

7. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi liberální a intervencionistickou hospodářskopolitickoukoncepcí?

8. Posuďte možnosti hospodářské politiky v jednotlivých společenských formách.

9. Co tvoří cílovou funkci byrokrata a politika?

10.Charakterizujte základní fáze hospodářskopolitického rozhodování.

11. Kdy považujeme vztah politického a ekonomického cyklu za selhání vlády?

12.Jak podle vašeho názoru české polistopadové vlády hospodařily s politickým kapitálem?

POT

Témata elaborátů (POTů) budou posluchačům zadány v úvodní přednášce, a to k aktuálnímotázkám a klíčovým tématům hospodářské politiky ČR a EU. Posluchači zpracujíza semestr dva elaboráty.

Rozsah

3 – 4 strany formátu A/4 včetně bibliografických údajů

Termín zpracování

dle harmonogramu studia na adresu [email protected]

29

Způsob studia

Základní literatura

■ SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha: C. H. Beck, 2003. (subkapitoly 2.2, 2.3 a 2.4)

Doporučená literatura

■ KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M. Růst, stabilita a konkurenceschopnost:aktuální problémy na cestě do EU. Praha: Linde, 2003. (oddíl I, kapitola 3)

■ SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociálníaspekty. Praha: Linde, 2002. (oddíl I, kapitola 3)


30

31

2.

■ Destabilizační prvky a cíle stabilizační politiky■ Fiskální politika■ Monetární politika■ Vnější hospodářská politika

Stabilizační politika

2. Stabilizační politika

32

Cíl kapitoly

Cílem kapitoly je seznámit se s postavením a významem stabilizační politiky v rámcihospodářské politiky státu. Existuje řada faktorů, které destabilizují ekonomické prostředí avytvářejí tak prostor pro vládní stabilizační politiku. V dalších subkapitolách jsou přiblíženydva hlavní nástroje, kterými mohou vlády stabilizaci provádět – fiskální a monetárnípolitika. V současném světovém hospodářství, kdy každá ekonomika je vystavena vlivůmvnějšího prostředí, je třeba formulovat vnější hospodářskou politiku, a právě té je věnovánaposlední část této kapitoly.

Časová zátěž

■ 11 hodin

2.1 Destabilizační prvky a cíle stabilizační politiky

Výkyvy reálnéhoproduktu

Ze svých znalostí z makroekonomie už víte, že ekonomický vývoj neprobíhá lineárně (tržníekonomika se nevyvíjí hladce), ale podléhá výkyvům. Při těchto výkyvech se skutečnýprodukt odchyluje od potenciálního produktu. Ekonomická teorie přitom rozlišuje výkyvy:

■ strukturální,■ cyklické.

Ke strukturálním výkyvům dochází zejména v důsledku změn preferencí spotřebitelů,nových technických a technologických poznatků a měnící se vzácnosti ekonomickýchzdrojů. Některá odvětví expandují, jiná upadají – tržní ekonomika se prostřednictvímstrukturálních výkyvů adaptuje na novou situaci.

Cyklické výkyvy jsou charakterizovány střídáním fází celkového poklesu ekonomiky a jejíhonásledného růstu. Toto kolísání (oscilace) je nežádoucí, protože vyvolává ekonomicképroblémy (např. v oblasti výrobních kapacit) a sociální náklady (např. náklady spojenés nezaměstnaností). Tyto cyklické výkyvy se označují jako hospodářské cykly. Hospodářskápolitika, snažící se pomocí svých nástrojů tyto cyklické výkyvy zmírňovat, se nazývá stabiliza-ční politika.

Teorieekonomického cyklu

Jistě vás napadá otázka, co je příčinou těchto cyklických výkyvů? Bohužel jsme narazilina problém, který není v ekonomické teorii dosud uspokojivě vysvětlen. Existuje celá řadateorií snažící se vysvětlit hospodářské cykly. Obecně je můžeme rozdělit na:

■ monetární teorie,■ reálné teorie.

Monetární teorie cyklu vidí příčiny oscilací ve změnách tempa růstu peněžní zásoby, kterépak v ekonomice způsobují poptávkové šoky. Na rozpracování monetárních teorií cyklu sepodíleli zejména švédský ekonom Knut Wicksell, představitel rakouské školy F. A. Hayek amonetarista Milton Friedman.

Reálné teorie hospodářského cyklu spatřují příčiny cyklických pohybů v reálných silách, jakojsou investiční nebo inovační vlny. K představitelům těchto teorií patří např. J. M. Keynes aJ.A. Schumpeter.

Příčinyekonomického cyklu

Další kritérium příčin hospodářského cyklu zkoumá, zda výkyvy způsobují faktory:■ exogenní (vnější),■ endogenní (vnitřní).

Exogenní faktory zahrnují impulzy přicházející do ekonomiky zvenčí. Je zřejmé, že čím jeekonomika otevřenější, tím je citlivější na tyto vnější faktory cyklického vývoje. Ty semohou do dané ekonomiky dostat různými cestami, jako je např. pokles zahraničnípoptávky, pokles přílivu kapitálu v důsledku recese v zemi vyvážející kapitál, změnyúrokových měr atd.

33

Příklad

O tom, že poruchy v jedné ekonomice jsou snadno přenositelné i do ekonomik dalších,svědčí následující příklad. Restriktivní monetární politika v USA v letech 1979 - 82způsobila razantní zvýšení úrokových sazeb. Ve snaze zabránit masivním přesunůmrelativně volného kapitálu do USA (který putuje ve směru svého vyššího zúročení) byly iostatní země nuceny zvýšit své domácí úrokové sazby, což jen prohloubilo jejich domácírecese.

Jiné teorie zdůrazňují endogenní příčiny cyklu - tedy příčiny uvnitř ekonomiky samotné. Jdeo takové faktory, které vyvolávají tzv. sebegenerující cykly, kdy každá expanze plodí recesi apokles a každý pokles plodí oživení a expanzi v pravidelných cyklech.

Jiné kritérium rozlišuje, zda jde o poruchy:■ jednorázové nebo■ soustavné.

Existují různé jednorázové nebo nahodilé události, které způsobují cyklické výkyvyekonomiky. Jako příklad nahodilých impulzů lze uvést významné zvýšení vládních výdajův důsledku zbrojení, nárůst cen vstupů na světových trzích (např. ropné šoky v 70. letech),přírodní katastrofy a války. Mezi soustavné a systematické procesy způsobující výkyvyekonomiky můžeme zařadit teorie politicko-ekonomického cyklu, inovační teorie nebokeynesiánskou teorii multiplikátoru-akcelerátoru.

Dalším možným kritériem členění příčin hospodářského cyklu je to, zda se projeví:■ na straně nabídky nebo■ na straně poptávky.

S vysvětlením, že k hospodářským cyklům dochází na nabídkové straně ekonomiky, přišliteoretici reálného ekonomického cyklu. Podle nich nedochází k odchylkám reálnéhoproduktu od jeho potenciální úrovně, ale přímo ke kolísání samotného potenciálníhoproduktu. To je způsobeno především změnami výrobních technologií.

Obr. 2-1 Příčiny hospodářského cyklu.Zdroj: Urban (1994).

Kritéria pro klasifikaci příčin hospodářského cyklu

charakter impulsů

endogenní (vnitřní)

exogenní (vnější)

typ impulsů

jednorázový

soustavný

směr působení impulzů

ze strany poptávky

ze strany nabídky


34

Příčiny krátkodobých fluktuací ekonomové hledají většinou na poptávkové straně –na výkyvech agregátních výdajů, které pak vyvolávají poptávkové šoky. Změny agregátníchvýdajů mohou způsobit:

■ posuny spotřební funkce (a tím změny ve spotřebitelských výdajích),■ posuny ve vládních výdajích a daňové politice,■ výkyvy investičních výdajů (jedná se o nejméně stabilní složku agregátních výdajů),■ změny vývozu a dovozu,■ charakter monetární politiky (její expanzivnost či restriktivnost).

Konjukturální politika Snahou hospodářské politiky je tyto cyklické výkyvy zmírnit či eliminovat. Některé poruchymohou být krátkodobého charakteru. O jejich zmírnění se snaží konjunkturální politika.Stabilizační politika preferuje spíše střednědobý časový horizont a na rozdílod konjunkturální politiky má daleko širší cíle.

Podmínkou úspěšné stabilizační politiky je včasná realizace správnýchhospodářskopolitických opatření. Významnou roli zde proto sehrávají informace ve formětzv. konjukturních indikátorů. Jejich logika vychází z poznání, že určité ukazatele začínajíklesat před začátkem recese a naopak růst před počátkem expanze. Konjunkturní ukazatelemůžeme obecně rozdělit do tří skupin:

■ předstihové indikátory – napovídají, jakým směrem se bude v blízké budoucnosti ubíratprůběh konjunktury (např. počty přijatých zakázek, počty vydaných stavebníchpovolení),

■ současné indikátory – slouží k popisu právě probíhajícího cyklu (reálný HDP a jehosložky, charakteristiky trhu práce, ceny výrobců),

■ zpožděné indikátory – zaznamenávají doznívání určité cyklické fáze (mzdy,spotřebitelské ceny).

2.2 Fiskální (rozpočtová) politika

2.2.1 Definice, cíle a funkce fiskální politiky

Fiskální politika je vědomé využívání veřejných financí (státního rozpočtu) za účelem dosaženístanovených cílů, zejména udržení vyváženého ekonomického růstu a nízké míry nezaměst-nanosti. Fiskální politika plní v ekonomice následující funkce:

■ stabilizační (stabilizace ekonomického cyklu, tak jak to bylo popsáno v předchozísubkapitole),

■ alokační (poskytování veřejných statků),■ redistribuční (zajištění přerozdělení důchodů).

Subjektem, který realizuje tento typ hospodářské politiky, je vláda.

2.2.2 Mechanismus působení fiskální politiky

Hlavními fiskálními nástroji stabilizační politiky jsou změny vládních výdajů G a změnyv daňových příjmech T.

V základním rovnovážném modelu AS-AD se působení těchto nástrojů projeví v posunufunkce AD, a to při zvýšení výdajů ze státního rozpočtu či snížení daní směrem vpravo(z AD0 do AD) a v případě snížení vládních výdajů či zvýšení daní vlevo (z AD1 do AD).Posunem vpravo se odstraňuje recesní mezera, posunem vlevo mezera inflační. Tuto situaciznázorňuje obr. 2-2.

35

Obr. 2-2 Recesní a inflační mezera.Zdroj: Slaný a kol. (2003).

Ve známém modelu 45o můžeme demonstrovat mechanismus fiskální politiky z hlediskapůsobení obou výše uvedených nástrojů. Nejdříve se budeme věnovat změnám vládníchvýdajů (obr. 2-3). Zde můžeme rozlišit tři alternativy vzájemného vztahu skutečného apotenciálního produktu. V prvním případě (obr. a) je skutečný produkt pod úrovníproduktu potenciálního (recesní mezera). Rovnováhy se docílí zvýšením vládních výdajů.Ve druhém případě (obr. b) se skutečný produkt i potenciální produkt sobě rovnají. Jdeo rovnovážnou situaci, kde by každá změna ve výdajích vedla k opuštění rovnovážnéhostavu. V případě třetím (obr. c) je skutečný produkt vyšší než potenciální (inflační mezera).Jde o „přehřátou ekonomiku“, kde snížení vládních výdajů má napomoci sníženískutečného produktu na úroveň produktu potenciálního.

a)

P

Y

AD0

Y *

AD

AD1

recesní

m ezera

inflační

m ezera

Y0

Y1

Y

A D

4 5 o

Y *Y0

G


36

b)

c)

Obr. 2-3 Mechanismus fiskální politiky (vládní výdaje).Zdroj: Slaný a kol. (2003).

Nyní zaměříme naši pozornost na použití změn v příjmech státu (obr. 2-4). Při použití tétopolitiky se nám změna daní (snížení – obr. a) nebo zvýšení – obr. c)) promítne do změnve spotřebě C a investicích I a nepromítne do vládních výdajů G, které zůstávají konstantní.Funkce celkových výdajů se v tomto případě mění v závislosti na mezním sklonuke spotřebě a k investicím.

a)

Y

A D

4 5 o

Y0 = Y *

Y

A D

4 5 o

Y * Y0

G

Y

A D

4 5 o

Y *Y0

37

b)

c)

Obr. 2-4 Mechanismus fiskální politiky (změny daní).Zdroj: Slaný a kol. (2003).

Nutno podotknout, že na rozdíl od předcházejících případů změn vládních výdajů nenípohyb funkce celkových výdajů pouhým posunutím, ale dochází k jejímu pootočení kolembodu vzniklého protnutím této přímky s vertikální osou.

2.2.3 Nástroje fiskální politiky

Vestavěné stabilizátory a diskreční opatření

Nástroje fiskální politiky při plnění stabilizační funkce mohou mít dvojí podobu:■ vestavěné (automatické) stabilizátory,■ diskreční opatření.

Vestavěné stabilizátory jsou nástroje, které, jestliže byly jednou zavedeny, působíautomaticky a nevyžadují žádné další zásahy státu. Znamená to, že automaticky zmírňujícyklické výkyvy ekonomiky. Jejich výhodou je, že mají nulové vnitřní zpoždění. Jedná sepředevším o:

■ mandatorní (ze zákona povinné) výdaje,■ progresivní daně z příjmu,■ transferové platby (např. podpory v nezaměstnanosti).

Příklad

Pokud se ekonomika nachází v recesi, dochází k růstu nezaměstnanosti. Vzestupnezaměstnanosti si vyžádá vyšší transferové platby (podpor nezaměstnanosti a jinýchsociálních dávek) ze státního rozpočtu, které (částečně) kompenzují výpadek příjmůdomácností, stimulují agregátní poptávku a ekonomiku stabilizují. Stejně tak při progresivnídaňové sazbě dochází k posunu příjmů (v recesi příjmy klesají) do nižších daňových pásem

Y

A D

4 5 o

Y0 = Y *

Y

A D

4 5 o

Y * Y0


38

a pokles příjmů je částečně eliminován poklesem daní. Agregátní poptávka je stimulována aekonomika se opět stabilizuje.

Diskreční opatření jsou jednorázová opatření vlády, které automaticky nevyplývají z přijatýchpravidel hry. Jejich charakter je nárazový, časová zpoždění jejich účinku jsou vzhledemke složitosti legislativních změn často značná, a proto hrozí nebezpečí, že tato opatřeníekonomiku destabilizují a ekonomický cyklus prohloubí. Jde například o:

■ změnu daňových sazeb a zavedení nových daní,■ změnu v jednotlivých položkách vládních výdajů nebo jejich struktury.

Státní rozpočet

Hlavním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet, resp. fiskální operace na jehovýdajové a příjmové straně v podobě vládních výdajů a daňových sazeb.

Příklad

Státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústředníorgány státní správy. Státní rozpočet se v ČR sestavuje na jeden kalendářní rok a mápodobu zákona. Pokud není zákon o státním rozpočtu přijat, hospodaří se podlerozpočtového provizoria. Státní rozpočet je utvářen v rámci rozpočtového procesu, který seskládá ze sestavování (Ministerstvem financí), projednávání a schvalování (nejdříveve vládě a poté v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR), resp. kontroly plnění (tzv. státnízávěrečný účet schvalovaný v Poslanecké sněmovně). Dále upozorněme na to, že státnírozpočet je sice nejdůležitější, ale nikoliv jedinou částí soustavy veřejných rozpočtů. Do tépatří rozpočty místní (krajů a obcí), státní fondy a také rozpočty státních podniků.

Přístupyk vyrovnanosti

státního rozpočtu

Fiskální politika úzce souvisí s požadavky, které směřují na udržování vyrovnanéhorozpočtu. K problematice udržování vyrovnaného rozpočtu existuje dvojí přístup:

■ přístup každoročně vyrovnaného rozpočtu,■ přístup cyklicky vyrovnaného rozpočtu.

Základní myšlenkou přístupu každoročně vyrovnaného rozpočtu bylo, že stát, stejně jakojednotlivec, nemůže z principu vydávat více než přijímat. Tomuto přístupu je vytýkánapředevším neproveditelnost - při neměnných sazbách daňové příjmy kolísají podle výkyvůnárodního důchodu, a protože je většina vládních výdajů fixována, sestavit každoročněvyrovnaný rozpočet je nemožné. Další výtkou je to, že každoroční vyrovnanost státníhorozpočtu není ani žádoucí - rozpočet je vlastně vestavěným stabilizátorem a kdyby bylykaždoroční výdaje spjaty s každoročními příjmy, vládní výdaje by byly zbaveny notné dávkyvestavěné stability a staly by se destabilizujícím faktorem. Pozitivem tohoto přístupu je, žeumožňuje vyhnout se škodlivým důsledkům rozpočtových deficitů a postupnému zvětšováníveřejného sektoru.

S nástupem keynesiánství začíná být uplatňováno pravidlo cyklicky vyrovnaného rozpočtu.V tomto případě vláda udržuje průměrné vládní výdaje na přibližně stejné výši jakoprůměrnou úroveň příjmů, což nutně neznamená každoročně vyrovnaný rozpočet. Tatokoncepce počítala s tím, že v období recese by vláda zvyšovala výdaje, což by znamenalodeficitní rozpočet a v období konjunktury naopak snižovala výdaje, což by vedlo k přebytkustátního rozpočtu, aby se vyrovnaly předchozí deficity. Pozitivem tohoto přístupu je, že bybyl proveditelnější a neučinil by z vládních výdajů destabilizující sílu. Zkušenosti všakukázaly, že je velmi nesnadné vyrovnat deficity ze „špatných“ let s přebytky z „dobrých“ letv ekonomickém cyklu, a to většinou v neprospěch přebytků. Další problém spočívá v tom,že jakmile se jednou rozpočet dostane do deficitu, je velmi těžké (z důvodu existencepolitického cyklu) se z něj vymanit. Dlouhodobým výsledkem této koncepce byl často růststátního dluhu.

Typologie deficitůstátního rozpočtu

Pokud výdajová stránka státního rozpočtu převyšuje jeho stránku příjmovou, vznikározpočtový deficit. Podívejme se nyní na typologii deficitů státního rozpočtu. Rozlišujeme:

■ cyklický deficit - vzniká jako důsledek cyklického vývoje reálného produktu v obdobírecese,

39

■ strukturální deficit - je způsoben chybnými diskrečními opatřeními fiskální politiky.

Skutečný rozpočtový deficit je pak součtem cyklického a strukturálního deficitu.

Příklad

(převzato z Kliková, Kotlán, 2003, s. 143-4) Vyjděme z předpokladu, že ekonomika se nachází na úrovni potenciálního produktu a státnírozpočet je vyrovnaný. Najednou se však reálný výstup sníží a ekonomika se ocitne v recesi.Z důvodu poklesu výstupu poklesnou daňové příjmy a vzrostou transferové platbyvyplácené novým nezaměstnaným. Vzniká tak cyklický deficit státního rozpočtu. Vláda senavíc bude pokoušet odstranit recesi záměrnými opatřeními ke stimulaci agregátnípoptávky a produktu, např. zvýšením vládních výdajů. Vzniká tedy navíc deficitstrukturální.

Úkol

Souvisí současný deficit státního rozpočtu ČR s fází ekonomického cyklu nebo mástrukturální charakter? Jde tedy o deficit cyklický nebo strukturální?

Existuje ještě jeden způsob dělení deficitu státního rozpočtu, a to na:■ deficit celkový – rozdíl mezi celkovými příjmy a výdaji bez ohledu na jejich charakter, ■ deficit primární – vyjadřuje rozdíl mezi celkovým deficitem a úroky placenými

z veřejného dluhu.Financování deficituRozpočtový deficit musí být nějakým způsobem financován (kryt). Mezi formy financování

rozpočtového deficitu patří:■ peněžní krytí – vláda si vezme úvěr od centrální banky, což se projeví v růstu monetární

báze, a tím i cenové hladiny, a proto je tato praxe v řadě zemí omezena či zakázána;■ dluhové krytí – jedná se o transformaci deficitu do veřejného dluhu, což je

uskutečněno:■ domácím úvěrem (transformace deficitu do domácího dluhu), který je většinou

realizován v podobě vydání státních dluhopisů,■ zahraničním úvěrem (transformace deficitu do zahraničního dluhu);

■ krytí pomocí zvyšování daní;■ krytí prostřednictvím prodeje státních aktiv – v tranzitivních ekonomikách je běžné krytí

rozpočtových deficitů prodejem státního majetku v privatizaci;■ krytí deficitu přebytkem z minulých let, což je bohužel málo častý případ.

Rok Příjmy (mld. Kč)

Výdaje (mld. Kč)

Saldo (mld. Kč)

Podíl salda SR na HDP (%)

1993 358,0 356,9 1,1 0,1

1994 390,5 380,1 10,4 0,9

1995 440,0 432,7 7,3 0,5

1996 482,8 484,4 -1,6 -0,1

1997 509,0 524,7 -15,7 -0,9

1998 537,4 566,7 -29,3 -1,6

1999 567,3 596,9 -29,6 -1,6

2000 586,2 632,3 -46,1 -2,3

2001 626,2 693,9 -67,7 -3,1

2002 705,0 750,8 -45,7 -2,0

2003 699,6 808,7 -109,1 -4,5


40

Tab. 2-1 Vývoj státního rozpočtu v ČR.Poznámka: * návrh Zdroj: ČSÚ, MF ČR, vlastní výpočty.

Tab. 2-2 Příjmy a výdaje státních a místních rozpočtů (v mld. Kč). Zdroj: Ročenka Hospodářských novin.

Příklad

Charakteristickým rysem veřejných rozpočtů od počátku samostatné ČR je předstih temparůstu sociálních výdajů před tempem růstu daňových příjmů. Výsledkem je, že v rozpočtuna r. 2002 mandatorní výdaje tvořily 82,4 % celkových výdajů státního rozpočtu. Zmiňmenejzávažnější důsledky tohoto vývoje:

■ fiskální politika přestává plnit funkci makroekonomického stabilizačního nástroje avykazuje spíše procyklické chování,

■ dochází k vytěsňování nejproduktivnějších veřejných výdajů (investice, věda a rozvoj),■ zvyšují se deficitní tendence státního rozpočtu, což v dlouhodobém horizontu

znamená explozivní růst veřejného dluhu.

2004* 754,1 689,1 -115,0 -4,5

1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 návrh

státní rozpočet - příjmy 537,4 567,3 586,2 626,2 705,0 699,6 754,1

DPH 119,4 138,3 145,9 120,3 118,0 125,6 133,4

spotřební daně 67,8 73,1 70,9 65,7 68,9 72,9 84,2

daň z příjmu právnických osob

51,5 51,3 52,3 70,1 76,9 84,3 84,6

daň z příjmu fyzických osob

36,3 35,1 34,7 77,3 82,1 88,6 95,2

ostatní daně včetně silniční

17,5 19,5 19,9 11,6 12,9 13,5 8,8

clo 13,6 12,0 13,6 10,0 9,8 10,2 4,4

nedaňové příjmy dotace

27,7 16,0 26,4 27,9 73,7 32,2 25,2

pojistné sociálního zabezpečení

203,9 210,9 222,2 242,3 258,5 272,4 292,3

státní rozpočet - výdaje 566,7 596,9 632,3 696,9 750,7 808,7 869,1

sociální dávky 222,8 238,0 256,1 293,3 293,5 316,0 313,4

z toho důchody 165,4 177,9 186,8 200,1 213,7 226,0 232,4

investice 50,5 59,0 60,9 51,4 53,5 63,3 59,9

saldo -29,3 -29,6 -46,1 -67,7 -45,7 -109,1 -115,0

podíl výdajů SRna HDP (%)

31,1 32,0 32,2 27,5 33,4 31,7 32,1

místní rozpočty - příjmy 161,8 194,8 190,3 195,0 238,3 277,0 285,0

místní rozpočty - výdaje 160,3 176,4 192,7 206,2 247,1 282,0 292,0

41

2.2.4 Veřejný dluh

Déletrvající deficity státního rozpočtu se projeví v nárůstu veřejného (státního) dluhu. Státnídluh rozdělujeme na:

■ vnitřní (půjčka v tuzemsku, ve vyspělých tržních ekonomikách má převážně podobustátních dluhopisů),

■ vnější (půjčka v zahraničí).

Z metodického hlediska se často rozlišuje dluh:■ hrubý – celkový objem závazků státu bez ohledu na jeho pohledávky,■ čistý – hrubý dluh po odečtení pohledávek státu.

Veřejný dluh můžeme vyjádřit pomocí tzv. dluhového poměru – podílu veřejného dluhuna nominálním hrubém domácím produktu.

Obr. 2-5 Vývoj vládního dluhu v ČR. Zdroj: MF ČR.

Pokud v ČR neproběhne reforma veřejných financí, bude podle údajů Ministerstva financípodíl veřejného dluhu na HDP v r. 2006 činit 42 %.

2.3 Monetární (měnová) politika

2.3.1 Definice a cíle monetární politiky

Monetární politika je proces, ve kterém se centrální banka prostřednictvím svých nástrojůsnaží o dosažení předem stanovených cílů. Klíčovým cílem monetární politiky je zajištění sta-bility kupní síly domácí měny, a to vnitřní (stabilita cenové hladiny) a vnější (stabilitaměnového kurzu).

Příklad

Cíle monetární politiky ČR jsou uvedeny v Ústavě ČR a v zákoně o České národní bance.Podle Ústavy je hlavním cílem činnosti centrální banky péče o stabilitu měny. Poslednínovela zákona o ČNB tento cíl zúžila na péči o cenovou stabilitu. Navíc však deklarovalapodporu hospodářské politice vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.

Rozumíte dobře pojmu cenová stabilita? V praxi se stabilitou cen rozumí zpravidla nikolidoslova neměnnost cen, ale jejich mírný růst.

0

50

100

150

200

250

300

350

400

450

500

550

600

650

700

750

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

mld

. K

č

0,0

2,5

5,0

7,5

10,0

12,5

15,0

17,5

20,0

22,5

25,0

27,5

30,0

%

Konsol idovaný vládní dluh v mld. Kč Podíl konsolidovaného vládního dluhu na HDP v %


42

Příklad

ČNB odhaduje, že stabilitě spotřebitelských cen v české ekonomice dlouhodobě odpovídáčistá inflace (skutečná inflace očištěná o vliv regulovaných cen) na úrovni kolem 2 %. Z tétopředstavy vychází cílové pásmo v celkové inflaci pro období leden 2002 – prosinec 2005vyhlášené v dubnu 2001, které ČNB stanovila ve výši 2 – 4 %.

Negativní důsledkyinflace

Proč je třeba usilovat o cenovou stabilitu? Vysoká a nestabilní inflace má negativní důsledkypro dynamiku hospodářského růstu. Vyšší inflace znehodnocuje příjmy a úspory, znamenávyšší nominální úrokové sazby (které stimulují příliv krátkodobého rizikového kapitálu, kterýmá řadu nepříznivých přímých a nepřímých dopadů) a zpravidla i vyšší proměnlivostinflace. Při dlouhodobě vyšší inflaci dochází obvykle při rozhodování ekonomickýchsubjektů k zafixování inflačních očekávání. V důsledku vyšší proměnlivosti inflace seinvestoři orientují na krátkodobé investice (spekulační aktivity) a méně na dlouhodobéprojekty. Nepředvídaná inflace způsobuje dále deformaci daňového systému a redistribucidůchodu od věřitelů k dlužníkům.

Tab. 2-3 Vývoj inflace v ČR (v %).Zdroj: ČSÚ.

2.3.2 Funkce centrální banky

Výhradním nositelem monetární politiky je centrální banka, v ČR je to Česká národní banka(ČNB). Základními funkcemi centrální banky v tržní ekonomice jsou:

■ emisní funkce – emise hotovostních peněz (bankovek a mincí),■ funkce vrcholného subjektu měnové politiky – jde o základní činnost centrální banky

(CB)■ funkce banky bank – CB vede účty ostatním bankám v dané zemi, přijímá od nich

vklady a poskytuje jim úvěry,■ regulace a dohled nad fungováním bankovního systému – CB kontroluje a prosazuje

pravidla činnosti bankovních institucí,■ funkce banky státu – CB vede účty a provádí některé operace pro vládu a orgány

veřejné správy,■ funkce správce devizových rezerv – CB shromažďuje devizové rezervy a operuje s nimi

na devizovém trhu,■ funkce reprezentanta státu v mezinárodních organizacích – CB je mluvčím vlády

v měnových otázkách vůči zahraničí a reprezentuje zemi na zasedáních MMF, Světovébanky a dalších institucí.

2.3.3 Nezávislost centrální banky

Účinnost monetární politiky závisí na míře nezávislosti centrální banky na vládě.Rozlišujeme nezávislost:

■ politickou,■ ekonomickou.

Mezi kritéria charakterizující politickou nezávislost patří:■ guvernér není jmenován vládou,■ guvernér je jmenován na více než pět let,■ celá bankovní rada není jmenována vládou,■ bankovní rada je jmenována na více než pět let,■ účast zástupce vlády v bankovní radě není závazná,■ vláda neschvaluje měnověpolitické záměry centrální banky,

Rok

1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

10,0 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 1,8 0,1

43

■ požadavek na udržení měnové stability je upraven zákonem.

Následuje přehled kritérií charakterizujících ekonomickou nezávislost:■ přímé možnosti úvěrování existují, ale nejsou automatické,■ úvěrování vlády za tržní úrokovou míru,■ přímý úvěr poskytován vládě pouze dočasně a v omezené výši,■ centrální banka se nepodílí na primárním trhu veřejného dluhu,■ diskontní sazba je stanovena centrální bankou.

Čím více kritérií je splněno, tím je centrální banka nezávislejší. Nezávislost centrální bankybývá často považována za nutnou podmínku udržení stabilní cenové hladiny. Podívejme seblíže na argumenty pro a proti nezávislosti centrální banky.

Argumenty pro nezávislost:■ podřízení centrální banky větším politickým tlakům by znamenalo tendence zneužít

expanzivní monetární politiku k volebním cílům politiků a zvyšovat peněžní zásobuke krátkodobé stimulaci zaměstnanosti a produktu, což by se zpožděním několikaměsíců vedlo k vzestupu cenové hladiny,

■ odborná nezpůsobilost politiků v kontrole monetární politiky.

Argumenty proti nezávislosti:■ nedemokratičnost – přílišná nezávislost centrálních bank na vládě a parlamentu vede

ke kontrole monetární politiky omezenou skupinou lidí, která je lidem nevolená anikomu neodpovědná,

■ nutnost koordinace měnové politiky s ostatními součástmi hospodářské politiky,zejména s fiskální politikou vlády,

■ neexistuje zodpovědnost centrálních bankéřů za výsledek prováděné politiky.

Politická a ekonomická nezávislost se jeví v dnešních podmínkách jako nutná. Četnéempirické studie nalezly pozitivní korelaci mezi stupněm nezávislosti centrální banky a ceno-vou stabilitou v jednotlivých zemích.

Příklad

ČNB disponuje vysokou mírou nezávislosti na vládě již od počátku své existence (leden1993). Personální nezávislost spočívá v tom, že sedmičlennou bankovní radu jmenuje aodvolává prezident republiky bez asistence vlády. Zákon rovněž přesně vymezuje důvodypro případné odvolání člena bankovní rady. Institucionální nezávislost spočívá v tom, žebankovní rada ČNB nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, parlamentu, vládyči jakýchkoli jiných subjektů. Funkční nezávislost spočívá v autonomii ČNBpři formulování inflačních cílů a nástrojů k jejich dosažení. Kurzový režim je sice ČNBpovinna stanovovat po projednání s vládou, ale nesmí tím být ohrožen její hlavní měnovýcíl. Finanční nezávislost spočívá v zákazu přímého financování veřejného sektoru a jímřízených subjektů. ČNB hospodaří podle rozpočtu schváleného bankovní radou a na konciroku je povinna zpracovat účetní uzávěrku a nechat ji ověřit externím auditorem.

2.3.4 Nástroje centrální bankyPřímé nástrojeCentrální banky využívají k plnění svých cílů řadu nástrojů, které lze členit na přímé a

nepřímé. Přímé nástroje jsou převážně selektivní a adresné. Nejsou považovány za tržněkonformní a ve vyspělých ekonomikách bývají uplatňovány pouze přechodně. Patří k nim:

■ pravidla likvidity – stanovení závazné struktury pasiv a aktiv centrální bankou bankámkomerčním,

■ úvěrové stropy (limity, kontingenty):■ absolutní úvěrové stropy – stanovují maximální objem úvěrů, které mohou komerční

banky poskytnout svým klientům,■ relativní úvěrové stropy – určují, jaký objem úvěrů mohou získat komerční banky

od banky centrální;■ limity úrokových sazeb – stanovení maximálních úrokových sazeb z úvěrů a

maximálních nebo minimálních úrokových sazeb z vkladů,


44

■ povinné vklady – uložení některým subjektům vést své účty, popř. provádět dalšíoperace výhradně přes centrální banku,

■ doporučení, výzvy, dohody – jsou nezávazné, přesto účinné, protože komerční bankyvětšinou respektují přání či výzvy centrální banky.

Podívejme se nyní na příklad mechanismu působení přímého nástroje monetární politiky.

Obr. 2-6 Mechanismus působení nástroje pravidla likvidity – podíl vkladů na úvěrech.

Úkol

Jak by se v ekonomice projevilo, kdyby centrální banka zvýšila komerčním bankámabsolutní úvěrový strop?

Nepřímé nástroje Nepřímé nástroje monetární politiky jsou neadresné, mají plošný dopad, a proto jsouv souladu s fungováním tržní ekonomiky:

■ diskontní nástroje – zahrnují tři základní typy úvěrů poskytované komerčním bankám:■ diskontní úvěr – základní a nejpoužívanější úvěr, úročený diskontní úrokovou

sazbou, která je v ekonomice nejnižší,■ reeskontní úvěr – úvěr poskytnutý centrální bankou formou odkupu směnek

od bank, úročený reeskontní sazbou,■ lombardní úvěr – poskytován bankám s mimořádnými problémy s likviditou proti

zástavě cenných papírů, úročený nejvyšší úrokovou sazbou v ekonomice (lombardnísazbou);

■ operace na volném trhu – nejpoužívanější nástroj měnové politiky, jedná se většinouo nákup či prodej cenných papírů,

■ kurzové (devizové) intervence – provádějí se s cílem regulace měnového kurzu,■ povinné minimální rezervy – povinně vytvářené vklady komerčních bank u centrální

banky.

Příklad

Hlavní měnový nástroj ČNB má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repooperacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolateráldohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti

Centrální banka zvýšení podílu vkladů na úvěrech

ekonomický růst klesá

zaměstanost klesá

míra inflace klesá

platební bilance: příliv kapitálu

Ekonomika snížení nabídky peněz

omezení nabídky úvěrů

omezení úvěrové kapacity

Obchodní banky

45

proběhne reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenoujistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál.Základní doba trvání těchto operací je stanovena na 14 dní. Vyhlášená repo sazba sloužíjako maximální limitní sazba, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány.

Následuje příklad mechanismu působení nepřímého nástroje monetární politiky.

Obr. 2-7 Mechanismus působení nástroje diskontní úrokové sazby.

Úkol

Zvažte ekonomické důsledky snížení míry povinných minimálních rezerv z primárníchvkladů, které musí obchodní banky u centrální banky držet.

Rok 2T repo sazba

(%)

Diskontní sazba

(%)

Lombardní sazba

(%)

Míra povinných minimálních rezerv (%)

bank staveb. spořitelen

1993 - 8,00 11,50 - -

1994 - 8,50 11,50 - -

1995 11,30 9,50 12,5 8,5 4,0

1996 12,40 10,50 14,00 11,5 4,0

1997 14,75 13,00 23,00 9,5 4,0

1998 9,50 7,50 12,50 7,5 4,0

1999 5,25 5,00 7,50 2,0 2,0

Centrální banka zvýšení diskontní sazby

ekonomický růst klesá

zaměstanost klesá

míra inflace klesá

platební bilance: příliv kapitálu

Ekonomika snížení nabídky peněz

Obchodní banky

omezení poptávky po úvěrech

zvýšení úrokových sazeb

snížení nabídky úvěrů

snížení poptávky klientů po úvěrech


46

Tab. 2-4 Vývoj měnověpolitických nástrojů ČNB*.Poznámka: * stav vždy ke konci daného roku, ** sazby platné od 1. 8. 2003. Zdroj: ČNB.

Úkol

Na základě údajů z tabulky 2-4 se pokuste vytipovat fáze, kdy ČNB realizovala restriktivnípolitiku a fáze, kdy měnová politika měla spíš expanzivní charakter.

2.3.5 Mechanismus působení monetární politiky

Stejně tak jako u fiskální politiky budeme i v této části analyzovat tři situace, kdy seekonomika nalézá pod úrovní potenciálního produktu (recesní mezera), na úrovni produktunebo nad jeho úrovní (inflační mezera).

První případ je zobrazen na následujících dvou obrázcích 2-8. Je zde ukázán dopad zvýšenípeněžní nabídky při recesní mezeře. Zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou míru aodstraňuje recesní mezeru. V praxi zvýšená nabídka peněz vytváří přebytek nabídky reálnýchpeněžních zůstatků. Snaha o odstranění přebytečných peněz nákupem obligací zvyšujejejich cenu, což vede k poklesu úrokové míry (posun křivky LM0 na úroveň LM1).V důsledku toho rostou všechny výdaje citlivé na úrok (posun křivky AD0 do polohy AD1),což tlačí na růst cenové hladiny a snížení reálných peněžních zůstatků (posun křivky LM1na úroveň LM2). Snížení množství peněz vyvolává opačný pohyb (zvyšuje úrokovou míru asnižuje rovnovážný produkt).

a)

2000 5,25 5,00 7,50 2,0 2,0

2001 4,75 3,75 5,75 2,0 2,0

2002 3,00 2,00 4,00 2,0 2,0

2003** 2,00 1,00 3,00 2,0 2,0

i

Y

IS

LM1

LM2

LM0

i0

i2

i1

Y1

=Y*Y2

Y0

E0

E2

E1

47

b)

Obr. 2-8 Peněžní politika v modelu IS - LM při recesní mezeře.Zdroj: Urban (1994).

V druhém případě, kdy neexistuje recesní ani inflační mezera, má růst nominálního množstvípeněz trvalý dopad na cenovou hladinu, ale jen dočasný dopad na národní produkt aúrokovou míru (dopad zvýšení peněžní nabídky při plném využití výrobních faktorů jezobrazen na obr. 2-9). Růst peněžní nabídky posunuje jak křivku LMo, tak křivku ADodoprava do LM1, resp. AD1. Jelikož křivka agregátní nabídky (AS) je rostoucí, dojdek obdobné situaci jako v předcházejícím případě (k posunu LM1 zpět do LM2). Vznikláinflační mezera navíc způsobí to, že krátkodobá křivka AS začne růst, dokud nedosáhneSRAS1. Růst cenové hladiny na P3 posune křivku LM zpět do LMo. V konečném důsledkucenová hladina nyní stoupla v té proporci, v jaké se zvýšila peněžní nabídka. Národníprodukt a úroková míra se vrátily na hodnotu Yo, resp. io.

.

a)

P

Y

AD 0

P 2

P

0

Y

1 =Y

* Y

2 Y

0

E 0

E 2

E

1

AD

1

SRAS r

SRAS h

i

Y

ISLM1 (M**/P

0)

LM2 (M**/P

2)

LM0 (M*/P

0=M**/P

0)

i0

i2

i1

Y1

Y2

Y0 =Y*

E0

E2

E1


48

b)

Obr. 2-9 Peněžní politika v modelu IS - LM při plném využití výrobních faktorů.Zdroj: Urban (1994).

V případě třetím, pohybuje-li se produkt nad úrovní potenciálního produktu, pak další zvýšenínominální peněžní nabídky jen prohloubí již existující inflační mezeru a zvýší inflační tlaky.Výsledným efektem bude, že produkt se vrátí na svoji potenciální úroveň při mnohem vyššícenové hladině.

2.3.6 Transmisní mechanismy monetární politiky

V předchozích částech jsme se věnovali cílům, nositelům a nástrojům monetární politiky,nyní se budeme věnovat (transmisním) mechanismům, kterými působí nástroje monetárnípolitiky na její cíle. Transmisní mechanismus je řetězec kauzálních vztahů, kterého centrálníbanka využívá pro dosažení cílů své měnové politiky. Z následujícího schématu vidíme, žepomocí nástrojů monetární politiky jsou ovlivněna operativní (krátkodobá) kritéria, ty pakpůsobí na kritéria zprostředkující (střednědobá). Následně je jejich prostřednictvímovlivněn konečný cíl monetární politiky. Zmíníme dva základní transmisní mechanismy:

■ monetaristický peněžní transmisní mechanismus, který se opírá o kauzality mezipřírůstkem měnové báze, přírůstkem peněžní zásoby a změnou cenové hladiny,

■ keynesiánský úrokový transmisní mechanismus, jehož základem je vztah mezi vývojemúrokových sazeb, agregátní poptávkou a hrubým domácím produktem (resp.nezaměstnaností).

Obr. 2-10 Monetaristický a keynesiánský transmisní mechanismus.Zdroj: Revenda a kol. (1996).

P

Y

AD0

P3

P2

P0

Y1

Y2

Y0 =Y*

E0

E2

E1

AD1

SRAS0

SRAS1

Nástroje Operativní Zprostředku- Cíle měnové měnové kritéria jící kritéria politiky politiky

Operace na volném

trhu Úvěry

bankám . . .

Měnová báze

Peněžní zásoba

Inflace

Krátkodobé úrokové sazby

Dlouhodobé úrokové sazby

Reálný důchod

Nezaměst- nanost

49

Keynesiánský přístup k měnové politice využívá centrální banku ke stabilizaci nízkýchúrokových sazeb, které by prostřednictvím dlouhodobých sazeb podpořily investice, a tedy iagregátní poptávku a ekonomický růst. Cíl stability cenové hladiny je považovánza sekundární – prioritou je stimulace produktu a zaměstnanosti.

Podíváme-li se na schéma monetaristického mechanismu, vidíme, že cenová stabilita je jižvlastním cílem monetární politiky. Jak jí centrální banka dosáhne? Pokusí se ovlivnitoperativní kritérium (monetární bázi), a to např. operacemi na volném trhu, což následněovlivní velikost peněžní zásoby a v konečné fázi i cenovou hladinu.

Příklad

V roce 1998 ČNB přestala postupovat prostřednictvím měnového transmisníhomechanismu a přešla na cílování inflace. V roli operativního kritéria vystupuje stálepředevším krátkodobá úroková míra, zprostředkujícím kritériem a současně konečnýmcílem měnové politiky se však stala míra inflace – v podobě čisté inflace se stanovenímmožných odchylek.

2.3.7 Keynesiánské a monetaristické pojetí stabilizační politiky

V ekonomické teorii patří stabilizační politika ke kontroverzním problémům.Nejmarkantnější rozdíly ve vysvětlení příčin cyklického vývoje ekonomiky a následnýmidoporučeními pro volbu instrumentária stabilizační politiky jsou mezi vysvětlenímkeynesiánským a monetaristickým.

Keynesiánské vysvětlení vychází z předpokladu, že tržní ekonomika je vnitřně nestabilní.Tržní mechanismus nedisponuje dostatečnými samoregulačními schopnostmi, které byzabezpečovaly plné využívání disponibilních zdrojů. Z toho se potom vyvozuje nezbytnoststabilizační politiky založené na preferenci nástrojů fiskální politiky před nástroji monetárnípolitiky. Důraz je položen na diskreční politiku, tedy politiku vycházející nikoli z obecněplatných pravidel, ale založenou na individuálních rozhodnutích vlády.

Monetaristické vysvětlení naopak vychází z předpokladu vnitřní stability tržní ekonomiky.Tržní mechanismus sám o sobě vyrovnává odchylky a zajišťuje plné využívánídisponibilních zdrojů v ekonomice. Za hlavního viníka nestability monetaristé označujídiskreční politiku a doporučují dodržování fixních pravidel. Odmítají použití nástrojůfiskální politiky pro stabilizaci ekonomiky, preferují monetární politiku, zejména regulacimnožství peněz v ekonomice.

Klíčovou roli v těchto diskusích o nutnosti provádět či neprovádět stabilizační politikusehrává problém časového zpoždění. Jestliže totiž tvůrci hospodářské politiky chybněkalkulují s faktorem zpoždění, mohou mít zvolené nástroje zcela opačný účinek nežočekávaný. Místo zmírnění výkyvů hospodářského cyklu přispívají k jejich zvýraznění.

Příklad

Analýzy například ukázaly, že americký Federální rezervní systém (obdoba české ČNB)začíná reagovat na zahájení recese zhruba o půl roku později. Na konjunkturu pak reagujepřibližně o čtvrt roku později. Pružněji tedy působí restriktivně než expanzivně.

2.3.8 Souběžné působení fiskální a monetární politiky

Úvahu o vlastní kombinaci fiskální a monetární politiky začneme konstatováním, že existujísituace, kdy se účinnost jednotlivých politik ztrácí. Jedná se o dva extrémní případy:

■ Past likvidity, kde jakékoliv zvýšení výdajů vlády má plný multiplikativní dopadna úroveň důchodu a naopak monetární politika nemá vliv žádný.

■ Klasický případ, kde jakékoliv zvýšení výdajů vlády nemá žádný účinek na úroveňdůchodu. Monetární politika je v této situaci velice účinná, neboť jakékoliv změnyv množství peněz vedou ke změně v úrovni důchodu.


50

Ve skutečnosti se však extrémní příklady vyskytují velmi zřídka a otázky vztahu fiskální amonetární politiky klademe v souvislosti s rozdílnými účinky jednotlivých opatřenína důchod a úrokovou míru, jak ukazuje následující obrázek:

Obr. 2-11 Účinky rozpočtové a monetární expanze na sledované charakteristiky.

Zásadní rozdíl je tedy ve vlivu na rovnovážnou úrokovou míru, kde fiskální expanze zvyšujeúrokovou míru a monetární ji naopak snižuje. Rozhodnutí o volbě konkrétní hospodářsképolitiky závisí na politické situaci v jednotlivých zemích, na projevených politickýchpreferencích a na volbě hospodářskopolitických cílů. Vlády konzervativního zaměření budouprosazovat spíše monetaristická hlediska, vlády socialistické budou nakloněny zvyšování vlád-ních výdajů. Reálná kombinace politik je tak výsledkem společenského konsensuo hospodářské politice, formulované v hospodářských programech politických stran.

2.4 Vnější hospodářská politika

2.4.1 Definice, cíle a nositelé vnější hospodářské politiky

Vnější hospodářskou politikou rozumíme záměrné působení státu v oblasti vnějších ekono-mických vztahů, kdy se vláda snaží prostřednictvím příslušných nástrojů zabezpečit vnější eko-nomickou rovnováhu. Nositeli vnější hospodářské politiky jsou především vláda a centrálníbanka.

Postavení vnější hospodářské politiky v rámci stabilizační politiky znázorňuje následujícíschéma.

Obr. 2-12 Postavení vnější hospodářské politiky.Zdroj: Kotlán a kol. (1999).

Opatření Rovnovážný důchod

Rovnovážná úroková míra

Monetární expanze zvyšuje snižuje

Fiskální expanze zvyšuje zvyšuje

Nástroje fiskální

politiky

Nástroje

monetární politiky

Nástroje ostatních

hospodářských

politik

Specifické

nástroje VHP

Vnější

hospodářská

politika

Vnější rovnováha

(vyrovnaná PB)

Vnitřní rovnováha

(soulad AS a AD)

51

2.4.2 Otevřenost ekonomiky

Vnější hospodářská politika je pro daný stát tím důležitější, čím je ekonomika otevřenější.Než se budeme věnovat jejím nástrojům, zmíníme některé aspekty otevřené ekonomiky.K základním charakteristikám otevřenosti ekonomiky (neboli jejího zapojení domezinárodní dělby práce) patří především:

■ míra otevřenosti,■ struktura otevřenosti.

Míra otevřenosti vyjadřuje kvantitativní aspekt otevřenosti. Jako ukazatele míry otevřenostijsou zpravidla užívány poměry vývozu, dovozu nebo obratu zahraničního obchodu(aritmetický průměr vývozu a dovozu) na nominálním HDP. Existují dvě obecné tendencev míře zapojení jednotlivých zemí do mezinárodní dělby práce:

■ Čím je daná ekonomika větší, tím je její zapojení do mezinárodní dělby práce menší(opačný závěr platí pro ekonomiky malé).

■ Čím je ekonomika vyspělejší, tím (při srovnatelném ekonomickém rozměru) jezapojena do mezinárodní dělby práce intenzivněji než ekonomika s nižším stupněmekonomické vyspělosti.

Příklad

Podíl exportu na nominálním HDP ČR dosahuje v současnosti 55 %, v případě importu58 %. Míra otevřenosti ČR je tedy relativně vysoká a srovnatelná s ostatními malýmivyspělými zeměmi.

Struktura otevřenosti vyjadřuje kvalitativní aspekt otevřenosti. Při hodnocení tohoto aspektuse berou v úvahu taková hlediska jako např.:

■ komoditní a teritoriální struktura vývozu a dovozu,■ vývoj vývozních a dovozních cen a reálných směnných relací (podílu cenového indexu

exportu k cenovému indexu importu),■ hodnocení vlivu faktoru techniky a technologie na strukturu vývozu aj.

Úkol

S pomocí následující tabulky popište, jak se měnila teritoriální struktura zahraničníhoobchodu České republiky.

Tab. 2-5 Teritoriální struktura zahraničního obchodu ČR (v %).Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty.

2.4.3 Nástroje vnější hospodářské politiky

Pro dosažení cílů vnější hospodářské politiky lze použít jak specifických nástrojů, tak inástrojů dalších hospodářských politik (např. monetární politiky), se kterými jsme se jižseznámili. Specifické nástroje vnější hospodářské politiky lze v zásadě dělit na:

■ nástroje autonomní,■ nástroje smluvní.

Vyspělé tržní ekonomiky

Z toho EU Rozvojové země

Tranzitivní ekonomiky a země

SNS

Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz Dovoz Vývoz

1989 27,8 29,9 14,9 14,3 12,2 13,9 60,0 56,5

1990 47,3 43,6 31,9 31,3 7,6 10,9 40,1 40,8

1993 60,1 55,4 38,3 41,4 5,0 8,5 34,2 33,8

1997 70,8 65,4 61,8 59,8 4,6 4,5 22,9 29,7

2002 69,4 75,1 60,2 68,4 7,3 3,5 18,5 20,8


52

Autonomní nástroje Autonomní nástroje jsou takové, které se opírají o jednostranné rozhodnutí státu a jsoupřevážně spjaty s protekcionismem:

■ tarifní nástroje (cla),■ netarifní kvantitativní nástroje (kvantitativní omezování dovozu či vývozu, zejména

dovozní a vývozní kvóty),■ subvence (částečná úhrada části nákladů či zisku státem pro vývoz určitého zboží nebo

služby),■ vývozní dotace,■ mimocelní bariéry (např. hygienické, zdravotní a jiné předpisy),■ opatření měnového a platebního charakteru (devizové kurzy, úrokové míry, poplatky,

daně a jiné).

Příklad

(údaje převzaty z práce Šťastný (1999))

Základním dokumentem, kterým se stanovují překážky v mezinárodním obchodě, je celnísazebník. V případě ČR jde o tisícistránkovou publikaci, která bohužel vytváří dojem, žeproces stanovení cel má charakter nahodilého přiřazování kladných čísel maximálnímumnožství komodit. Listování celním sazebníkem je velmi úsměvné, ostatně posuďte sami.Náš trh je „chráněn“ proti komoditám, které zde nikdo neprodukuje – např. Sazeniceananasu (kód 06029020, sazba 19 %), ale i komodity v tuzemsku tradiční a hojně rozšířené,např. Obrázková alba nebo obrázkové knihy, omalovánky pro děti (kód 49030000, sazba50 %). Snaha úředníků zahrnout všechny možné komodity vede k záhadně znějícímpoložkám typu Výrobky nošené obvykle v kapse nebo v kabelce (kód 42023***, sazba 26 -40 %), jindy k překvapivě konkrétním položkám typu Žloutky ptačí sušené, nezpůsobilék lidskému požívání (kód 04081920, sazba 20 %). Český stát je však férový a svou tarifnípolitikou zdaňuje poctivě i sám sebe – pokud by (ač není přímořský stát) chtěl importovatválečné lodě (kód 89060010), zaplatí sám sobě clo ve výši 16 %. Komodita, které se v ČRdostává nejvyšší celní ochrany (a je tedy zřejmě nejstrategičtější), je Skopové maso vykostěné(kód 02042300, sazba 254,2 %). Pro serióznost dodejme, že konkrétní výše cel sepřizpůsobuje normám EU, takže uvedená čísla již nemusí být aktuální.

Proexportní politika Vzhledem k tomu, že většina zemí je při používání autonomních nástrojů omezována avázána různými mezinárodními smlouvami (např. typu GATT), nabývá na významuuplatňování nástrojů na podporu vývozu – tedy aplikace proexportní politiky. Proexportnípolitika zahrnuje především:

■ finanční a technickou pomoc pro exportéry,■ informační a poradenské služby pro exportéry,■ výchovu pracovníků pro zahraničně-obchodní činnost,■ oceňování nejvýkonnějších vývozců.

Proexportní politiku provádějí ve většině zemí specializované společnosti. V ČR jsou to:■ Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP),■ Česká exportní banka (ČEB),■ Česká agentura na podporu obchodu (Czech Trade).

Úkol

Podívejte se na webové stránky těchto institucí a zjistěte, co je hlavním předmětem jejichčinnosti.

Smluvní nástroje Smluvní nástroje vznikají na základě ujednání s dvěma (bilaterální smlouvy) či více státy(multilaterální smlouvy) a týkají se nejčastěji obchodu se zbožím a službami, platebníhostyku, dopravy, upravují mezinárodní pohyb kapitálu, pracovních sil atd. Bilaterální smlouvynabývají zejména těchto forem:

■ obchodních smluv, které jsou rámcovou úmluvou mezi státy o úpravě jejichhospodářských styků,

■ obchodních dohod, které specifikují obchodní smlouvy, určují rozsah obchodní výměnya zbožovou strukturu,

53

■ platebních dohod, které upravují platební vztahy jednotlivých zemí.

2.4.4 Platební bilance

Platební bilance patří mezi frekventované pojmy, se kterými se často setkáváte v dennímtisku. Je tomu tak proto, že slouží k posouzení vnější ekonomické rovnováhy. Platebníbilance je statistický účetní záznam (sestavený na principu podvojného účetnictví) všech eko-nomických transakcí mezi subjekty domácí země a subjekty ostatních zemí za určité časovéobdobí (zpravidla jeden rok). Platební bilance (PB) jsou sestavovány podle účelu v rozdílněpodrobném členění (podrobnější sestava je nutná např. pro potřeby hlubší ekonomickéanalýzy). Z hlediska struktury rozlišujeme v platební bilanci dvojí pohled:

■ horizontální,■ vertikální.

Horizontální členění (věcná struktura) obsahuje tyto základní položky:I. Běžný účet platební bilance, který tvoří složky:

A. Obchodní bilance – nejsledovanější složka PB, vyjadřující rozdíl mezi hodnotouzboží vyvezeného a dovezeného

B. Bilance služeb – rozdíl mezi příjmy z poskytnutých služeb domácími subjekty(např. příjmy z cestovního ruchu, dopravy a dalších služeb) a výdaji na poskytováníslužeb zahraničními subjekty

C. Bilance výnosů – rozdíl mezi výnosy z výrobních faktorů poskytnutých do zahraničí(zisky, dividendy, úroky plynoucí ze zahraničí, mzdy tuzemců pracujícíchv zahraničí) a náklady na výrobní faktory v domácí zemi (zisky, dividendy, úrokyplacené do zahraničí, mzdy cizinců pracující v tuzemsku)

D. Běžné převody – nevedou ke vzniku zahraničních pohledávek či závazků země(např. hospodářská pomoc, dary, příspěvky mezinárodním institucím)

II. Kapitálový účet – zahrnuje různé kapitálové transfery (např. patenty, autorská právaatd.)

III. Finanční účet je tvořen těmito položkami: A. Přímé investice – bilance investic, jejichž cílem je získání kontroly nad podnikem B. Portfoliové investice – ostatní investice, jejichž cílem není převzetí kontroly

nad podnikem C. Ostatní investice – např. krátkodobé a dlouhodobé úvěry poskytnuté bankami,

vládou nebo podniky IV. Chyby, opomenutí a kurzové rozdíly – tato část PB slouží především k eliminaci

nepřesností způsobených při jejím sestavování a vlivu kurzových rozdílů V. Devizové rezervy – zde se účtují devizová aktiva centrální banky a ministerstva financí.

Vertikální členění platební bilance rozlišuje položky kreditní (přírůstek na těchto položkáchzlepšuje platební bilanci) a na položky debetní (zhoršují platební bilanci). Kritériempro členění je vztah operace k devizové nabídce nebo poptávce. Kreditní operace vytvářína trhu devizovou nabídku, debetní operace poptávku po devizách. Jednotlivé základníoperace podle vertikálního kritéria jsou uvedeny v následujícím schématu.

Obr. 2-13 Základní operace v platební bilanci.

Položka Kredit (+) Debet (-)

Pohyb zboží export zboží import zboží

Pohyb služeb export služeb import služeb

Pohyb důchodů import důchodů export důchodů

Pohyb transferů import transferů export transferů

Pohyb kapitálu import kapitálu export kapitálu

Devizové rezervy snížení devizových rezerv zvýšení devizových rezerv


54

Tab. 2-6 Vývoj platební bilance v ČR (mld. Kč). Zdroj: ČNB.

Jak vidíte z tabulky, platební bilance (jak ostatně vyplývá z definice) musí být jako celekvždy vyrovnaná. Jednotlivé její složky v nerovnováze samozřejmě být mohou.

Příklad

Podívejme se znovu na tabulku 2-6. Vidíme, že ČR zaznamenává nerovnováhu na běžnémúčtu, která je způsobena především schodkem obchodní bilance, tzn. více dovážíme nežvyvážíme. Tento deficit běžného účtu musí být nějak financován – buďto přebytkemna finančním účtu nebo z devizových rezerv země – pozor, minusové znaménko udevizových rezerv v PB znamená jejich nárůst.

Úkol

Z tabulky 2-6 zjistěte, jakými položkami je financován deficit běžného účtu platebníbilance. Diskutujte otázku dlouhodobé financovatelnosti schodku běžného účtu toutoformou.

2.4.5 Měnový kurz

Nástrojem, který umožňuje propojení vnitřní ekonomiky s vnějším prostředím, je měnový(směnný) kurz. Měnový kurz vyjadřuje poměr, ve kterém je směňována jednotka domácí měnyza měnu zahraniční. S jednotlivými měnami se obchoduje na měnových (devizových) trzích,kde výsledkem interakce nabídky a poptávky je cena dané měny – tedy měnový kurz –za předpokladu, že daná měna je konvertibilní, tzn. volně směnitelná za jinou měnu neboza zlato.

Rozlišujeme dva systémy měnových kurzů:■ systém fixních (pevných) měnových kurzů,■ systém pružných měnových kurzů (floating).

Pevný měnový kurz V systému pevného měnového kurzu je udržován pevný poměr domácí měny k měnězahraniční a pokud by měl tendenci se měnit, centrální banka intervenuje na devizových

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Běžný účet 13,3 -22,6 -36,3 -111,9 -113,0 -40,5 -50,6 -104,9 -124,5 -121,4

Obchodní bilance -15,3 -39,8 -97,6 -154,9 -155,2 -84,0 -65,8 -120,8 -116,7 -74,5

Bilance služeb 29,5 14,0 48,9 52,2 55,9 61,9 41,5 54,6 58,0 21,9

Bilance výnosů -3,4 -0,6 -2,8 -19,6 -25,1 -35,1 -46,7 -53,0 -83,6 -97,5

Běžné převody 2,6 3,6 15,2 104 11,3 16,7 20,4 14,4 17,8 28,7

Kapitálový účet -16,2 0,0 0,2 0,0 0,3 0,1 -0,1 -0,2 -0,3 -0,1

Finanční účet 88,2 97,0 218,3 113,6 34,3 94,3 106,6 148,1 172,9 340,3

Přímé investice 16,4 21,6 67,0 34,6 40,5 115,9 215,7 190,8 208,3 269,3

Portfoliové investice

46,7 24,6 36,1 19,7 34,4 34,5 -48,3 -68,2 34,9 -46,8

Ostatní investice 25,1 50,9 115,1 59,3 -40,6 -56,1 -60,9 25,5 -70,3 117,7

Saldo chyb, kur-sové rozdíly

3,0 -6,1 15,8 -24,2 22,4 8,7 1,2 -11,4 19,1 -1,8

Deviz. rezervy v mld. USD

-88,3 -68,3 -197,9 22,5 56,0 -62,6 -57,1 -31,6 -67,2 -217,0

55

trzích (prodejem či nákupem zahraničních měn), aby stanovený kurz udržela. Rozsahintervencí je omezen množstvím devizových rezerv centrální banky. Většina vyspělýchtržních ekonomik fixovala své měnové kurzy v období od konce druhé světové války aždo rozpadu bretton-woodského systému v 70. letech.

Pružný měnový kurzV případě pružného měnového kurzu není udržován žádný pevný kurz, jeho výše se měnív závislosti na poptávce a nabídce na devizových trzích. V systému pružných měnovýchkurzů rozlišujeme:

■ čistý floating – měnové kurzy jsou zcela určovány na trzích zahraničních měn,centrální banka stojí zcela stranou a neintervenuje;

■ nečistý (špinavý) floating (nebo také řízený plovoucí kurz) – jde o hybrid mezi úplněvolným systémem měnového kurzu a fixním měnovým kurzem, tzn. centrální bankaintervenuje v případě krátkodobých odchylek od parity, ale neklade odpor pohybuměnového kurzu, který by odrážel dlouhodobé tendence. Tento režim je v současnédobě nejrozšířenější.

Příklad

Po sérii devalvací v r. 1990 fungovala československá (a později česká) koruna v režimupevného kurzu. V únoru 1996 bylo rozšířeno fluktuační pásmo z 0,5 % na ±7,5 %.Po měnových turbulencích na jaře 1997 došlo ke změně kurzového režimu – koruna přešlana systém řízeného floatingu.

Tab. 2-7 Vývoj kurzu koruny (roční průměry).Zdroj: ČSÚ.

2.4.6 Vnitřní a vnější rovnováha

V poslední části této kapitoly pojednáme o základních vztazích mezi vnitřní a vnějšíekonomickou rovnováhou. Dosažení vnitřní a vnější rovnováhy představuje dva základníekonomické cíle země. Připomeňme, že vnitřní rovnováhou máme na mysli situaci, kdyúroveň produkce v ekonomice dosahuje úrovně potenciálního produktu a všechny výrobnízdroje jsou využívány. Vnější rovnováhu lze ztotožnit s vyrovnanou platební bilancí.

Nejdříve je třeba definovat dva základní typy nástrojů hospodářské politiky, které sloužíprávě k dosažení simultánní vnitřní a vnější rovnováhy. Jde o:

■ politiky měnící výdaje,■ politiky přesunující výdaje.

Politiky měnící výši agregátních výdajů zahrnují nástroje fiskální a monetární politikyzaměřené na změnu úrovně agregátních výdajů.

Politiky přesunující výdaje mezi domácím a zahraničním sektorem jsou nástroje zaměřenéna změnu konkurenceschopnosti domácího zboží (např. devalvace či revalvace, cla, kvótyapod.).

Rok CZK/EUR CZK/USD

1999 36,88 34,60

2000 35,61 38,59

2001 34,08 38,04

2002 30,81 32,74

2003 31,84 28,23


56

Příklad

Jestliže vláda např. zvýší daně z příjmů, sníží disponibilní reálný důchod obyvatel, cožpovede nejen ke snížení domácích výdajů na spotřebu, ale také ke snížení výdajů na import.Jedná se tedy o politiku měnící výdaje (v tomto případě snižující výdaje). Zavede-li např.vláda cla na dovoz určité komodity, povede to ke snížení výdajů na nákup této komoditydovezené ze zahraničí a ke zvýšení výdajů na nákup stejné komodity od tuzemskýchvýrobců. Jedná se o politiku přesunující výdaje od zahraničního sektoru k domácímusektoru.

Ve vztahu vnitřní a vnější rovnováhy může nastat několik situací. V ideálním případě jedosaženo současné vnitřní a vnější rovnováhy. Obecně existují čtyři různé kombinace vnitřnía vnější nerovnováhy:

1. Přebytek obchodní bilance a recesní mezera – nejedná se o konflikt, protožek současnému dosažení vnitřní a vnější rovnováhy stačí použít pouze nástroje politikměnící výdaje (zvyšující výdaje). Hospodářskopolitické autority mohou např. snížit daně,zvýšit tak agregátní výdaje a stimulovat ekonomický růst (a odstranit recesní mezeru). Růstdůchodu stimuluje dovozy do ekonomiky, čímž zase dochází k eliminaci přebytku obchodníbilance.

2. Deficit obchodní bilance a inflační mezera – také se nejedná o konfliktní situaci,celkové ekonomické rovnováhy lze dosáhnout rovněž pomocí nástrojů politik měnícívýdaje (v tomto případě snižující výdaje).

3. Deficit obchodní bilance a recesní mezera – zde se již jedná o konflikt, kdy je nutnépoužití dvou typů politik, a to jak nástrojů politik měnící (zvyšující) výdaje, tak politikypřesunující výdaje (směrem od zahraničního sektoru k domácímu). Je možné použítnapř. devalvaci měny (politika přesunující výdaje), což povede ke zlepšení obchodí bilance.Odstranění recesní mezery bude dosaženo politikou zvyšující výdaje (např. snížením daní).Pokud by byl uplatněn pouze tento typ politiky, došlo by ke zvýšení deficitu obchodníbilance (vyšší agregátní výdaje vyvolají růst důchodu, ale také stimulují import).

4. Přebytek obchodní bilance a inflační mezera – i tato situace je konfliktní a je nutnépoužít kombinaci politiky měnící výdaje a politiky přesunující výdaje.

Úkol

Navrhněte hospodářskopolitická opatření směřující k obnovení vnitřní a vnější rovnováhyv případě druhém a čtvrtém (ve výše uvedeném výčtu).

Shrnutí kapitoly

1. Cílem stabilizační politiky je zmírňování cyklických výkyvů ekonomiky. Jejím hlavníminstrumentáriem jsou nástroje fiskální a monetární politiky.

2. Fiskální politika pracuje s příjmy a výdaji státního rozpočtu a její nástroje mohou mítpodobu vestavěných stabilizátorů nebo diskrečních opatření.

3. Existují dva základní přístupy k problematice vyrovnanosti rozpočtu – přístupkaždoročně vyrovnaného rozpočtu a přístup cyklicky vyrovnaného rozpočtu.

4. Monetární politika spočívá ve změnách zvolených peněžních agregátů a ve vytvářenípodmínek pro poskytování úvěrů. Bývá řízena na vládě nezávislou centrální bankou.

5. Nástroje monetární politiky se dělí na přímé (jsou selektivní a adresné) a nepřímé (majíplošný dopad).

6. Pro dosažení cílů své měnové politiky využívá centrální banka tzv. transmisnímechanismus. Existují dva základní – monetaristický peněžní a keynesiánský úrokovýtransmisní mechanismus.

57

7. Při mixu hospodářské politiky existují dva extrémní případy – past likvidity a klasickýpřípad v souvislosti s vlivem na úrokovou míru. Skutečná kombinace těchto politik jevýsledkem společenského konsensu.

8. Mezi ekonomy probíhá spor o potřebnost stabilizační politiky v tržní ekonomice. Jehozákladem jsou rozdílná paradigmata keynesiánství (vnitřní nestabilita tržníhomechanismu) a monetarismu (autostabilizační schopnost tohoto mechanismu).

9. K posouzení vnější ekonomické rovnováhy se používá platební bilance, která zahrnujeběžný účet, kapitálový účet, finanční účet a změnu devizových rezerv.

10.Nástroje vnější hospodářské politiky rozdělujeme na autonomní (spjaté většinous protekcionismem) a smluvní (bilaterální a multilaterální dohody).

11. Nástrojem umožňující propojení vnitřní a vnější ekonomiky je měnový kurz. Existují dvazákladní režimy měnového kurzu – pevný a pohyblivý.

12.Pro dosažení souladu vnitřní a vnější rovnováhy je rozhodující, zda cíle kladenépřed hospodářskou politiku jsou podpůrné nebo konfliktní. U podpůrných cílů máhospodářská politika k dispozici tzv. politiky měnící výdaje, u konfliktních politikypřesunující výdaje.


1. Jaké je postavení stabilizační politiky v rámci hospodářské politiky státu?

2. Vysvětlete funkce fiskální politiky.

3. Jak byste charakterizovali stav veřejných financí v ČR a formulovali příslušné závěrypro hospodářskou politiku?

4. Proč je vysoká inflace pro hospodářskopolitické aktéry jedním z hlavních nepřátel?

5. Jaké jsou základní funkce centrální banky a proč je důležitá její nezávislost?

6. Vyjmenujte nejdůležitější nástroje centrální banky, které využívá k plnění svých cílů.

7. V čem spočívá odlišnost keynesiánského a monetaristického paradigmatu?

8. Proč je zapotřebí formulovat vnější hospodářskou politiku státu?

9. Jaká je struktura platební bilance? Která položka je zdrojem její nerovnováhy v ČR a jakje financována?

10.Jaké mohou nastat situace ve vztahu vnitřní a vnější rovnováhy a pomocí jakých nástrojůje možné je řešit?

POT


Rozsah





58

Způsob studia


■ SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha: C. H. Beck, 2003. (kapitola 3)


■ KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M. Růst, stabilita a konkurenceschopnost:aktuální problémy na cestě do EU. Praha: Linde, 2003. (oddíl II, kapitoly 4 a 5)

■ SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociálníaspekty. Praha: Linde, 2002. (oddíl II, kapitoly 2, 3, 4, 5)

59

3.

■ Pojem, typy a stupně integrace■ Mezinárodní koordinace hospodářských politik

■ Evropský integrační proces

Ekonomická integrace

3. Ekonomická integrace

60

Cíl kapitoly

Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základy hospodářské politiky makroekonomickéintegrace. Internacionalizace v mezinárodních hospodářských vztazích vyvolává potřebukoordinace hospodářské politiky na mezinárodní úrovni, což v určitých oblastech přerůstáv potřebu integrace. Protože nejvýznamnějším integračním celkem je Evropská unie azároveň probíhá proces dokončování vstupu ČR do tohoto společenství, je v této kapitolevěnována velká pozornost právě problematice evropské integrace.

Časová zátěž

■ 7 hodin

3.1 Pojem, typy a stupně integrace

Proces ekonomické integrace je spojen zejména s obdobím po druhé světové válce aznamená slučování jednotlivých zemí ve větší, ekonomicky výhodnější celky, u nichž určitýmzpůsobem zanikají překážky způsobované hranicemi států. Z definice je jasné, že sebudeme zabývat integrací makroekonomickou. Vedle toho rozlišujeme ještě integraci mik-roekonomickou, čímž se rozumí ekonomická integrace na úrovni jednotlivýchekonomických subjektů (spojování podniků do větších celků) – této problematice sebudeme věnovat v subkapitole 4.1, věnované politice na ochranu hospodářské soutěže.

Úkol

Díky ekonomické integraci vznikají nové trhy, větší co do objemu i co do možnostípůsobení konkurence. Využijte svých znalostí ekonomické teorie a zamyslete senad otázkou, jaké výhody plynou z této spolupráce.

Při popisu hospodářskopolitických aktivit v rámci ekonomické integrace je nutné odlišit dvazákladní strategické přístupy:

■ negativní – spočívá v odstraňování stávajících bariér mezi jednotlivými zeměmi,■ pozitivní – znamená posilování vzájemných vazeb a ekonomické propojenosti mezi

zeměmi využitím specifických nástrojů a vytvářením zvláštních institucí.Stupně integrace Chápeme-li integraci jako proces, potom jej můžeme rozdělit na jednotlivé stupně (typy),

kdy každý další typ je zároveň vyšším, těsnějším stupněm integrace. Zároveň platí čím vyššístupeň integrace, tím je silnější tendence k přechodu od negativního typu k pozitivnímu.Jde o:

■ pásmo volného obchodu – spočívá v odstraňování cel a ostatních bariér ve vzájemnémobchodu s tím, že zúčastněné země si ponechávají svoji obchodní (celní) politiku vůčitřetím zemím (např. CEFTA),

■ celní unie – uvolnění vzájemného obchodu mezi zúčastněnými zeměmi a zavedeníspolečné celní politiky vůči třetím zemím (celní unie zatím funguje např. mezi ČR aSlovenskem; vstupem obou zemí do EU samozřejmě zanikne),

■ jednotný trh – v rámci celní unie se mohou vyskytovat skrytá omezení pohybu zboží(např. rozdílné technické standardy, nejednotné podmínky certifikace), která jsouv rámci jednotného trhu odstraňována,

■ společný trh – forma jednotného trhu rozšířená o volný pohyb výrobních faktorů(kapitál, pracovní síly),

■ měnová unie – zavedení společné měnové politiky a jednotné měny v rámci danéhohospodářského celku,

■ hospodářská unie – vrcholná forma ekonomické integrace, zavedení společnéhospodářské politiky řízené z jednoho centra,

■ politická unie – z formálního hlediska konečný stupeň integrace – vytvoření novéhostátního útvaru.

61

Schematicky ukazuje tyto fáze následující tabulka.

Tab. 3-1 Formy integrace.Zdroj: Slaný a kol. (2003).

Úkol

Na kterém stupni integračního procesu se podle vašeho názoru nachází současná Evropskáunie? Pokud si nejste odpovědí jisti už teď, měla by vám vyplynout z textu kapitoly 3.3.

3.2 Mezinárodní koordinace hospodářských politik

Postupující internacionalizace světového hospodářství a globalizace vytváří objektivnípotřebu koordinace hospodářské politiky na mezinárodní úrovni. Tato potřeba koordinacepak přerůstá v určitých oblastech v potřebu integrace. Po druhé světové válce vznikloněkolik významných integračních uskupení a institucí ovlivňujících hospodářskou politikuzúčastněných zemí.

3.2.1 Vybraná integrační seskupení

Ve světové ekonomice existuje několik velkých integračních celků, z nichž nejvýznamnější jeEvropská unie. Následuje jejich přehled s tím, že EU se budeme věnovat samostatně.

Světová obchodní organizace (WTO)V r. 1947 byla založena Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), jejímž cílem byloodstranění bariér obchodu. Jednání probíhala v tzv. kolech (posledním bylo Uruguayskékolo). V r. 1995 byla jako její nástupnická organizace založena Světová obchodní organizacese sídlem v Ženevě. Tato organizace má v současnosti 144 členských zemí a pokrývá vícenež 90 % obchodu. ČR je zakládajícím členem.

Konference spojených národů pro obchod a rozvoj (UNCTAD)Organizace UNCTAD byla založena r. 1964 jako součást OSN s cílem napomáhat zapojenírozvojových zemí do mezinárodního obchodu. Sdružuje 191 členských zemí.

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)OECD je mezinárodní organizace se sídlem v Paříži (založena byla v r. 1964), kterásdružuje ekonomicky nejvyspělejší země s cílem napomáhat koordinaci hospodářských poli-

Žádná zjevná vnitřní omezení

Společná vnější omezení

Žádná skrytá vnitřní omezení

Volný pohyb výrobních faktorů

Společná měna

Společná hospodář-ská politika

Společná zahraniční politika

Pásmo volného obchodu

X

Celní unie X X

Jednotný trh zboží

X X X

Společný trh

X X X X

Měnová unie

X X X X X

Hospodář-ská unie

X X X X X X

Politická unie

X X X X X X X


62

tik členských zemí. Zveřejňuje četné zprávy o jejich hospodářské situaci. Členem OECD je30 zemí včetně ČR (od r. 1995).

Americká zóna volného obchodu (FTAA)V r. 1994 byla na summitu 34 amerických států v Miami podepsána dohoda o vytvořeníFTAA. Zastřešuje nejen jednotlivé země, ale propojuje existující integrační uskupení jakoAndské společenství, Středoamerický společný trh a karibský Caricom. V rámci FTAAfungují i největší hospodářská uskupení kontinentů: jihoamerický Mercosur (Brazílie,Argentina, Paraguay, Uruguay, Mexiko, Kolumbie a Venezuela) a NAFTA. Existence FTAAje založena na vyjednávacích kolech (obdobně jako proces GATT). Konečným cílem, kterýmá být naplněn do r. 2005, je ustavení skutečné zóny volného obchodu a investic s minimál-ními omezeními zahrnující země Jižní i Severní Ameriky.

Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA)NAFTA byla podepsána v r. 1994 mezi Kanadou, Mexikem a USA jako komplexní dohodas cílem zajistit volný a rovný přístup partnerských zemí vzájemně na své trhy. Vytvořilav současné době největší světovou zónu s velkou mírou liberalizace obchodních vztahů.

Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)V r. 1960 byla z iniciativy Velké Británie podepsána sedmi zeměmi dohoda o založeníESVO. Šlo o alternativu k ES, cílem bylo vytvořit pouze pásmo volného obchodu zejménas průmyslovými výrobky a podstatně omezit tarifní zatížení obchodu se zemědělskouprodukcí. Význam ESVO se postupně snižoval „přestupem“ většiny jeho členů do ES/EU avíce se zaměřoval na úpravu vztahů členských zemí s ES. Výsledkem byl vznik Evropskéhohospodářského prostoru.

Evropský hospodářský prostor (EHP)Evropský hospodářský prostor vznikl na základě jednání mezi ES a ESVO v r. 1994. Jehocílem bylo rozšířit jednotný trh průmyslového zboží, rozšířit některé politiky ES i na ESVO(členy zůstaly pouze Norsko, Lichtenštejnsko a Island; Švýcarsko se odmítlo na EHPpodílet) a zavést společné konzultace v oblasti obchodu.

Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA)Zóna volného obchodu sdružující ČR, Slovensko, Maďarsko a Polsko (později se připojilotaké Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko) vstoupila v platnost v r. 1993 jako důsledekpolitických a hospodářských změn ve střední a východní Evropě. Hlavní cíle dohody bylystanoveny jako podpora hospodářských vztahů zúčastněných zemí pomocí liberalizacevzájemného obchodu a zajištění spravedlivých a rovných podmínek soutěže mezi nimi.Největšího pokroku bylo dosaženo v oblasti průmyslové produkce.

3.2.2 Bretton-woodský systém a jeho instituce

Ve 40. letech vypracovalo mezinárodní společenství systém nepřímé fixace národních měnna zlato doplněných úvěrovým mechanismem pro krytí sald obchodních bilancí. Bylo vedenosnahou předejít neočekávaným kurzovým výkyvům, měnovým krizím, hlubokýmnerovnováhám v platebních bilancích a oživit světové hospodářství rozvrácené druhousvětovou válkou. Příslušné dohody byly podepsány v r. 1944 v Bretton-Woods.

Bretton-woodský systém byl založen na fixních směnných kurzech; ty byly pevně stanovenyvůči americkému dolaru a hodnota dolaru byla pevně vázána na zlato (35 $ za trojskouunci). Vznikl tak dolarový standard založený na mezinárodním používání zlata ve funkci me-zinárodní rezervní měny a USD ve funkci mezinárodní rezervní a obchodní měny. Tentosystém fixních měnových kurzů byl zaměřen především na pomoc při zajišťování vnitřníekonomické rovnováhy členských zemí. Pokud jejich vnitřní měnová a fiskální politikanebyla schopna nastolit rovnováhu vnější, musely země s deficitní platební bilancí hraditvzniklý schodek ze svých devizových či zlatých rezerv. Při jejich nedostatku buďto požádalyMMF (viz dále) o poskytnutí úvěru, nebo devalvovaly své měny.

63

Na základě bretton-woodských dohod byly založeny dvě instituce:■ Mezinárodní měnový fond (MMF), ■ Světová banka (SB).

Mezinárodní měnový fond

Mezinárodní měnový fond byl založen v r. 1945 s posláním:■ podporovat mezinárodní měnovou součinnost a řídit mezinárodní měnový systém,■ zajišťovat stabilitu měnových kurzů,■ prosazovat postupné odstraňování devizových omezení a uvolňování mezinárodního

obchodu,■ pomáhat překonávat výkyvy v platebních bilancích členských zemí,■ poskytovat členům technickou a konzultační pomoc,■ napomáhat k postupnému zavádění vzájemné volné směnitelnosti národních měn.

Po krachu bretton-woodského systému, jehož smyslem bylo zabezpečovat stabilituměnových kurzů, se přeneslo těžiště funkcí MMF do úvěrové činnosti. MMF poskytuje krát-kodobé půjčky zemím, které mají problémy s platební bilancí a nedostatkem devizových rezerv.Naopak žádá vyřešení problému veřejných financí, zadluženosti a liberalizace.V současnosti má 179 členů a sídlo ve Washingtonu.

Světová bankaSvětová banka byla založena v r. 1945 s cílem financovat poválečnou obnovu Evropy. Skládáse ze tří institucí: Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj – IBRD (zal. 1945), Mezinárodnífinanční korporace – IFC (zal. 1956) a Mezinárodního sdružení pro rozvoj – IDA (zal.1960). Cílem nejdůležitější z nich, IBRD je poskytovat zvýhodněné dlouhodobé půjčky nafinancování projektů v rozvojových zemích. Poskytuje dále projekty, odborníky a technickoupomoc. V současnosti má 177 členů a sídlo rovněž ve Washingtonu.

Bretton-woodský systém uspokojivě fungoval po větší část své existence (1945 - 71), tj. aždo poloviny 60. let. Díky němu se podařilo po válce obnovit a rozvinout mezinárodníobchod, odstranit restriktivní poválečná opatření, stabilizovat kurzovou politiku,překonávat potíže při nepříznivém vývoji platebních bilancí a usnadnit přechod měn k volnésměnitelnosti. V 60. letech se již začalo projevovat snižování ekonomické asymetrie meziUSA a západoevropskými zeměmi, což mělo za následek hromadění aktiv na jejichobchodních bilancích (a nárůst měnových rezerv) a růst pasiva bilance USA (poklesměnových rezerv). V této situaci byl dolar vystaven značnému tlaku, protože řada zemí ijednotlivé ekonomické subjekty v obavách před jeho devalvací měnily dolary za zlato neboza jinou měnu. V r. 1971 přichází první devalvace dolaru (z 35 na 38 $ za unci) a po zrušeníjeho směnitelnosti za zlato v r. 1973 k devalvaci druhé (na 42,2 $ za unci). Počátkem 70. letdochází k postupnému přechodu z pevných směnných kurzů na floating.

Vznik a narůstání měnových krizí ke konci existence bretton-woodského měnového systémuvedly k úvahám o jeho radikálnější změně, což se projevilo v zavedení tzv. Zvláštních právčerpání (ZPČ, Special Drawing Rights – SDR) od začátku r. 1970 jako nadnárodní měnovéjednotky. Do r. 1974 byl jejich zlatý obsah ekvivalentní zlatému obsahu USD, za zlato všaksměnitelné nebyly. Později byla opuštěna vazba na zlato a jejich hodnota začala býtvyjadřována pomocí koše šestnácti měn, jejichž podíl na světovém vývozu převýšil 1 %.Od r. 1981 byla tato měnová jednotka konstruována na základě koše pěti měn, po vznikueura ji tvoří koš čtyř měn (americký dolar, britská libra, japonský jen a euro). ZPČ vzniklyz obav z nedostatku mezinárodních měnových rezerv. Oproti původním předpokladům sevšak příliš nerozšířily, jejich význam postupně klesá a v současné době tvoří pouze 1,17 %nezlatých devizových rezerv členských zemí MMF. ZPČ si však zachovaly význam jakoúčetní a přepočítací jednotka MMF a ve finančních vztazích mezi Fondem a členskýmizeměmi.


64

Tab. 3-2 Měnový koš SDR v období po r. 1981.Zdroj: Slaný a kol. (2003).

3.3 Evropský integrační proces

V poválečné historii evropského integračního vývoje můžeme rozlišit pět základních etap:1. Etapa integračních východisek (1945-51)2. Etapa integrační dynamiky (1952-73)3. Etapa stagnace integračního procesu (1974-85)4. Etapa oživení integrační dynamiky (1986-92)5. Etapa formování EU a přípravy východního rozšíření (od r. 1993)

3.3.1 Etapa integračních východisek

Po druhé světové válce se západní Evropa nacházela ve specifické situaci. Západoevropskéstáty projevovaly mimořádnou vůli po spolupráci při poválečné hospodářské (ale ipolitické) rekonstrukci Evropy. Byly rovněž přesvědčeny o nutnosti zabránit opakováníkatastrofy takového hospodářského a sociálního rozsahu, jakou přinesla druhá světováválka. Důležitou roli sehrála také otázka, jak se vyrovnat s perspektivou poražených států(Německo, Itálie) a jak je začlenit do demokratických evropských struktur a poválečnéhospodářské obnovy.

3.3.2 Etapa integrační dynamiky

V této etapě se zformovala výchozí institucionální forma integračního procesu. Tvořily ji třispolečenství:

■ Evropské sdružení uhlí a oceli – ESUO (1951),■ Evropské hospodářské společenství – EHS (1957),■ Euratom (1957).

ESUO Vlastním zárodkem integračních institucí bylo Evropské sdružení uhlí a oceli (založenoPařížskou smlouvou z r. 1951), jehož členy se staly Německo, Francie, Itálie a zeměBeneluxu (tzv. Šestka). Hlavním motivem jeho založení byl motiv strategicko-politický –kontrola ocelářského potenciálu SRN. Cílem ESUO bylo postupně zrušit mezi členskýmistáty cla a další obchodní omezení na trhu s ocelářskými, hutními výrobky a uhlím, v dalšímkroku pak nastolení volného trhu s uvedenými položkami.

Římské smlouvy V 50. letech pokračovala integrace „Šestky“ uzavřením smlouvy o Evropském hospodářskémspolečenství (EHS) a Evropském atomovém společenství (Euratom) – tzv. Římské smlouvy.Zatímco Euratom upravoval podmínky spolupráce na poli mírového využívání jaderné ener-gie a jaderné bezpečnosti, EHS mělo cíle komplexní – podporovat vytvoření společnéhotrhu a přispívat k rozvoji ekonomického života a stálého ekonomického růstuprostřednictvím postupného sbližování hospodářských politik členských států. V r. 1968byla zrušena cla na dovoz průmyslových výrobků a postupně odbourána i všechna cla

Národní měna v koši SDR

Váha měny (%) 1991



Americký dolar 40,0 39,0 45,0

Německá marka 21,0 21,0 -

Japonský jen 17,0 18,0 15,0

Francoouzský frank 11,0 11,0 -

Libra šterlinků 11,0 11,0 11,0

Euro - - 29,0

65

na zemědělské produkty – vznikla celní unie. V r. 1967 se také ustavuje koordinace činnostiESVO, EHS a Euratomu v rámci Evropských společenství (ES).

Připomeňme, že účastníkem těchto integračních společenství nebyla Velká Británie. Tainiciovala založení ESVO, které na rozdíl od EHS nebylo spojeno s rozhodovacími institu-cemi nadnárodního charakteru, ani si nekladlo za cíl širší politické cíle. Důsledkem postupněse měnící teritoriální orientace britského zahraničního obchodu ve prospěch Evropy bylobrat britské politiky vůči ES. V r. 1973 došlo k prvnímu rozšíření ES právě o VelkouBritánii, dále pak o Irsko a Dánsko.

3.3.3 Etapa stagnace integračního procesu

V desetiletí od poloviny 70. let bylo vykázaných aktiv integračního procesu mnohem méně.Jedním z nich bylo druhé rozšíření ES o Řecko v r. 1981. Země ES se totiž potýkalys důsledky vnějších otřesů (prudký růst cen ropy a dalších surovin), což zhoršilonákladovou strukturu západoevropského průmyslu. Výsledkem byla hluboká strukturálníkrize, pokles ekonomické výkonnosti (i ve srovnání s USA a Japonskem) a vzestupnezaměstnanosti, ale také inflace.

Evropský měnový systém

K jednomu významnému kroku na cestě k užší ekonomické spolupráci přece jen došlo.V roce 1978 byla podepsána dohoda o Evropském měnovém systému (EMS). Motivů vznikuEMS bylo několik, vnější a vnitřní. K vnějším patřila snaha nahradit dolar jako klíčovou svě-tovou měnu, protože po rozpadu bretton-woodského systému přestal být stabilní měnou.Vnitřním motivem byl cíl stabilizovat směnné kurzy a dát tak impulz k dalšímu rozvojivnitřního obchodu mezi státy ES. EMS měl tedy za cíl dosáhnout vnitřní (cenové) a vnější(kurzové) stability prostřednictvím fixních, avšak upravitelných měnových kurzů. Za tímúčelem byl doplněn řadou intervenčních a úvěrových mechanismů. EMS tvořily tři základníprvky:

■ evropská měnová jednotka (ECU),■ mechanismus směnných kurzů (ERM),■ úvěrový mechanismus (EMS).

Evropská měnová jednotka (ECU) byla měna vytvořená v rámci EMS jako koš měn zúčast-něných v tomto systému. Podíl jednotlivých zemí v měnovém koši byl dán ekonomickou silouzemě (objemem jejich HDP a podílem na vzájemném obchodu). Byla používánave vzájemném zúčtování plateb, pro stanovení kurzů měn členských zemí a jako rezervníaktivum. Postupně si našla široké uplatnění i v soukromém sektoru.

Obr. 3-1 Měnový koš ECU v r. 1993 (%). Zdroj: Slaný a kol. (2003).

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

D EM

33%

FR F

20%

N LG

10%

D KK

3%

IEP

1%

ITL

8%

G B P

11%

ESP

4%

PTE

1%

B EF /LU F

8%GRD

1%


66

V rámci mechanismu směnných kurzů (ERM) byl pro každou národní měnu zúčastněnézemě stanoven střední kurz k ECU (střední kurzy mezi všemi národními měnami tvořilytzv. paritní mřížku) a od této střední parity se mohly pohybovat v rozsahu ± 2,25 %(s výjimkou pro britskou libru, španělskou pesetu a portugalské escudo, kterým bylapovolena odchylka ± 6 %). Později bylo pásmo fluktuace rozšířeno na ± 15 %. Jakmileve vztahu měn dvou zemí bylo dosaženo maximální povolené odchylky od stanovenéhokurzu (podle tzv. ukazatele divergence; kritickou hodnotou bylo 75 % tohoto ukazatele),byly jejich centrální banky povinny přijmout příslušná opatření, která by znovu přivedlakurz do povoleného rozmezí. Když tato opatření nebyla úspěšná, mohlo dojít k úpravěvzájemného kurzu (devalvaci nebo revalvaci).

V rámci úvěrových mechanismů (EMS) se prováděly operace na podporu oslabených měn.Země, které se dostaly do potíží při udržování dohodnutého směnného kurzu apři udržování vyrovnané platební bilance, měly přístup k úvěrovým zdrojům.

Fungování EMS lze hodnotit jako úspěšné, protože se podařilo splnit hlavní cíl - vytvořitoblast s vnitřní i vnější měnovou stabilitou (vyjma zakolísání na počátku 90. let). V prvnímdesetiletí jeho existence došlo ke snížení míry inflace, zmenšily se rozdíly mezi úrokovýmisazbami jednotlivých zemí a snížilo se kolísání kurzů měn zúčastněných zemí. K úspěchuEMS přispěl i fakt, že největší váhu v EMS a v ECU měla německá marka, která si díkyúspěšné měnové politice Bundesbanky získala pověst "silné měny".

3.3.4 Etapa oživení integrační dynamiky

Hloubka strukturální krize v Evropě vytvořila politické klima vhodné pro vypracovánínových integračních iniciativ. Mimořádného významu nabyl projekt, který byl připravenv Bílé knize Komise ES (1985) a doplnil právní rámec ES v rámci Jednotného evropskéhoaktu (1987). Šlo o vytvoření jednotného vnitřního trhu. Tzv. společný trh totiž nevytvořilskutečně jednotný vnitřní trh - tedy prostor bez vnitřních hranic. Mezi členskými státy totižzůstávaly bariéry trojího druhu:

■ věcné (kontrola zboží a osob na hranicích mezi členskými státy),■ technické (rozdíly mezi standardy jednotlivých zemí tříštící trh),■ daňové (rozdíly v nepřímých daních, hlavně v DPH, jež si vynucují kontroly

na hranicích).

K odstranění těchto překážek byl zároveň vypracován podrobný program s návrhy téměř300 opatření směrovaných k členským zemím.

Jednotný vnitřní trh začal fungovat od počátku r. 1993, kdy byly (až na určité výjimky)naplněny čtyři základní ekonomické svobody - volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu.Od r. 1996 byla odstraněna další překážka - kontroly zboží na hranicích; od této doby jetotiž zboží zdaňováno v zemi původu.

Projekt vnitřního trhu byl také koncipován jako součást širších reforem, které v ekonomickésféře zahrnovaly např. rozšíření aktivit v rámci hospodářské politiky koordinovanýchna úrovni ES, rozšíření působnosti EHS o sociální politiku a posilování soudržnosti zemíSpolečenství, důraz na sbližování hospodářských politik členských zemí atd.

Dalším významným integračním krokem bylo završení třetího rozšíření ES o Španělsko aPortugalsko realizované v roce 1986.

3.3.5 Etapa formování EU a přípravy východního rozšíření

Maastrichtskésmlouvy

V předchozích integračních aktivitách převažovaly ekonomické aspekty, Společenství sestalo největší světovou obchodní velmocí, ale bez společného postupuv zahraničněpolitických a bezpečnostních otázkách. Aktivita Společenství se postupněrozrůstala do oblasti životního prostředí, vědeckotechnického vývoje a mnoha dalších. Nicz toho nebylo zakotveno v původních Římských smlouvách, a tak v listopadu 1993 vstoupilyv platnost Maastrichtské smlouvy, které formálně tvoří dvě smlouvy: Smlouva o Evropskéunii a podstatně doplněná smlouva o založení Evropského společenství, která rozšiřujepůvodní Římské smlouvy.

67

Ve smlouvě o Evropské unii jsou formulovány tzv. tři pilíře, o něž se Unie opírá:■ první pilíř - smlouva o založení Evropského společenství, což je vlastně původní smlouva

o založení EHS rozšířená o nové prvky. Tento pilíř má nadnárodní charakter, tzn. žečlenské státy delegují na ES/EU část své suverenity. Smlouva byla rozšířena zejména o: ■ nové sféry činnosti v kompetenci Společenství (mnoho aktivit zakotvil již Jednotný

evropský akt; jde o činnosti, kde Společenství buď koordinuje nebo doplňuje aktivityčlenských zemí: např. zásady sociální politiky, politika na ochranu životníhoprostředí, na podporu výzkumu a vývoje, vzdělávání, zdravotnictví, na ochranuspotřebitele, posilování hospodářské a sociální soudržnosti),

■ hospodářskou a měnovou unii,■ změny v rozhodovacích procesech Společenství;

■ druhý pilíř - zahraniční a bezpečnostní politika, jejímž obsahem je společná obrana aspolupráce členských států v zahraniční a bezpečnostní politice,

■ třetí pilíř - spolupráce v oblasti justice a vnitra.

V roce 1995 se také uskutečnilo další rozšíření EU o některé státy ESVO: Švédsko, Finsko aRakousko.

V roce 1999 vstoupila v platnost Amsterdamská smlouva, která konsoliduje jednotlivé pilíředefinované Maastrichtskou smlouvou. Tato smlouva přinesla dál změny v institucionálníoblasti - především výrazné posílení kompetencí Evropského parlamentu a zvýšeníakceschopnosti Rady ministrů. V návaznosti na ni Komise zveřejnila soubor dokumentůs názvem Agenda 2000, který představuje perspektivu dalšího vývoje Evropské unie a jejíhospodářské politiky.

Evropská měnová unie

Důsledkem rozhodnutí o vybudování jednotného vnitřního trhu a úspěchu EMS bylooživení úvah o vytvoření měnové unie. V r. 1988 byla ustavena skupina pod vedenímJ. Delorse s úkolem prostudovat možnosti přechodu k měnové unii. Její zpráva (tzv. Delors-ova zpráva) byla přijata Evropskou radou v r. 1989, jež za cíl evropské integrace označiladosažení úplné hospodářské unie. Delorsova zpráva byla zakomponovánado Maastrichtských smluv, na jejichž základě byl přijat plán na zavedení Hospodářské aměnové unie (Evropské měnové unie - EMU) během deseti let, rozčleněných do tří etap:

Etapy zavedení EMUPrvní etapa začala v r. 1990 a měly se v ní odstranit poslední překážky volného pohybukapitálu uvnitř Unie.

Druhá etapa - od počátku r. 1994 vzniká Evropský měnový institut (EMI) jako předobrazbudoucí Evropské centrální banky. Jeho posláním bylo koordinovat měnovou politikučlenských zemí EU. Původní termín pro zavedení společné měny byl stanoven na rok 1997,který byl později s ohledem na hospodářský vývoj EU posunut na rok 1999. Pro vstupdo EMU byla stanovena tzv. konvergenční (maastrichtská) kritéria:

1. monetární kritéria■ cenová stabilita (míra inflace v dané zemi nesmí přesáhnout průměr tří členských

zemí s nejnižší mírou inflace o více než 1,5 %),■ úrokové sazby (nesmí přesáhnout průměr tří členských států s nejnižší mírou inflace

během posledních dvanácti měsíců o více než 2 %),■ stabilita směnného kurzu (pohyby směnného kurzu národní měny nesmí překročit

fluktuační pásmo ERM po dobu dvou let a měna nesmí po toto období devalvovat);

2. fiskální kritéria■ veřejný dluh (nesmí překročit 60 % HDP),■ deficit státního rozpočtu (nesmí přesáhnout 3 % HDP).

Smyslem fiskálních kritérií bylo udržet ve zdravém stavu veřejné finance, aby nebylaohrožena cenová stabilita; měnová kritéria přímo odpovídají nezbytnému požadavkupro zavedení jednotné měny. Velmi komplikované bylo plnění fiskálních kritérií, coždokladuje tabulka 3-3.


68

Tab. 3-3 Vývoj rozpočtových schodků a přebytků členských států EU (v % HDP).Zdroj: Šrein (1999).

Třetí etapa začala v r. 1999 neodvolatelným zafixováním směnných kurzů zúčastněných zemímezi sebou (v rámci tzv. paritní mřížky) a vůči ECU. Členské státy od začátku této etapypřestaly vykonávat samostatnou měnovou politiku - vznikla tak měnová unie s měnovou poli-tikou na evropské úrovni. Nová měna - euro - byla odvozena od ECU v poměru 1 : 1. V roce2002 byly postupně bankovky a mince původních měn staženy a nahrazeny bankovkami amincemi denominovanými v eurech a centech.

Evropská centrálníbanka

Vzniká také Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Evropská centrální banka (ECB).Členy ESCB jsou národní centrální banky členských zemí a ECB; ESCB však na rozdílod nich nemá právní subjektivitu. Vrcholným orgánem ESCB je Generální rada, která seskládá z guvernérů všech národních centrálních bank členských zemí a je spíš diskusním aporadním fórem. Vrcholnými orgány ECB, a zároveň hlavními rozhodovacími orgányspolečné měnové politiky jsou:

■ Výkonný výbor - skládá se z guvernéra, viceguvernéra a čtyř dalších členů, jejímúkolem je provádění měnové politiky v souladu s rozhodnutím Řídící rady,

■ Řídící rada - skládá se z členů Výkonného výboru a z guvernérů národních bankčlenských zemí EMU; jejím posláním je formulace měnové politiky.

ECB má stanoven cíl ve Smlouvě o založení Evropských společenství jako udržování cenovéstability a dále, aniž by byl tento hlavní cíl dotčen, podporovat obecnou hospodářskou politikuSpolečenství.

1995 1996 1997 1998

Belgie -4,1 -3,3 -2,9 -2,5

Dánsko -1,6 -1,4 -0,3 -0,3

SRN -3,5 -4,0 -2,9 -2,4

Řecko -9,1 -7,9 -6,5 -5,3

Španělsko -6,6 -4,4 -3,0 -2,8

Francie -4,8 -4,0 -3,0 -2,9

Irsko -2,0 -1,6 -0,9 -0,5

Itálie -7,1 -6,6 -3,3 -3,0

Lucembursko +1,5 +0,9 +0,5 +0,9

Nizozemí -4,0 -2,6 -2,5 -2,0

Rakousko -5,9 -4,3 -3,0 -2,9

Portugalsko -5,1 -4,0 -2,9 -2,9

Finsko -5,2 -3,3 -2,2 -1,4

Švédsko -8,1 -3,9 -2,9 -1,0

Velká Británie -5,8 -4,6 -3,5 -2,2

EU celkem -5,0 -4,4 -3,0 -2,5

69

Nezávislost ECB a národních centrálních bank je postavena na čtyřech principech:■ institucionální nezávislost (banky nesmějí požadovat nebo přijímat pokyny od orgánů

EU a vlád členských zemí),■ osobní nezávislost (funkční období vrcholných orgánů národních bank je delší než

politický cyklus - 8 let - a představitelé centrálních bank mohou být odvoláni pouzevýjimečně),

■ funkční nezávislost (stanovení hlavního cíle a odpovědnosti za jeho plnění je dánoSmlouvou),

■ finanční nezávislost (EU ani vlády členských zemí nesmí ovlivňovat rozpočet centrálníbanky a nesmí využívat centrální banku k financování státních výdajů).

Úkol

Srovnejte cíle a míru nezávislosti ECB a ČNB. Najdete nějaké rozdíly?

V roce 1997 byl přijat Pakt o stabilitě a růstu, který má zajistit, aby členské státy dodržovalyrozpočtovou disciplínu vyjádřenou konvergenčními kritérii i po zavedení jednotné měny.Umožňuje rovněž sankcionovat ty státy, které tato kritéria přestanou dodržovat.

Příklad

Vlády Francie a Německa v roce 2003 přiznaly, že napřesrok potřetí za sebou překročí limitrozpočtového deficitu stanoveného Paktem stability na tři procenta. V takovém případě bymělo být zahájeno disciplinární řízení s hrozbou finanční sankce zaplacené do pokladnyEU a rozpočty obou zemí by měly být podřízeny dohledu ostatních členů eurozóny. Radaministrů Unie však koncem listopadu 2003 znemožnila jejich potrestání za nedodržovánípodmínek Paktu stability, čímž porušila jeho ustanovení a postavila se proti rozhodnutíEvropské komise. Německo a Francie byly pouze vyzvány, aby se politicky zavázalyk návratu svých rozpočtových schodků pod tříprocentní hranici v roce 2005. Na uvedenérozhodnutí Rady ministrů podala Komise 13. ledna 2004 žalobu u Evropského soudníhodvoru v Lucemburku.

Mimo eurozónu v současnosti stojí Velká Británie (podle výsledků dlouho očekávanéanalýzy britského ministra financí není hospodářství Velké Británie na euro ještěpřipraveno), Dánsko a Švédsko (Dánové zavedení společné měny odmítli v referendukonaném na podzim roku 2000, Švédové v lidovém hlasování z 14. 9. 2003). ERMoznačované nyní jako ERM 2 funguje ve zjednodušeném režimu, kdy se sleduje fluktuacesměnného kurzu vůči euru při zachování pásma oscilace ± 15 %.

Výhody a nevýhody společné měny

Závažnost důsledků přechodu k měnové unii vyvolala velkou diskusi mezi ekonomy ipolitiky. Proto se pokusíme ve stručnosti shrnout hlavní výhody a nevýhody zavedeníjednotné měny eura.

Výhody:■ posílení měnové stability euroregionu,■ snížení rizikovosti investic a zvýšení mobility kapitálu,■ úspora transakčních nákladů,■ tlak na zdravější veřejné finance (Pakt stability),■ odstranění kurzového rizika,■ zánik potřeby držet devizové rezervy,■ transparentnost plynoucí z vyjadřování cen v jedné měně,■ euro je významnou mezinárodní obchodní a rezervní měnou.

Nevýhody:■ ztráta národní měnové a ekonomické suverenity,■ ztráta významného nástroje hospodářské politiky,■ náklady spojené s přechodem na společnou měnu,■ nepřipravenost národních ekonomik na tak silný stupeň integrace,■ dichotomie společné hospodářské politiky EU - měnová politika na evropské úrovni,

ale národní fiskální politiky.


70

Kdy bude zavedeno euro v ČR? Česká republika se bezprostředně po svém vstupu do EUstane členem Hospodářské a měnové unie s tím, že euro bude zavedeno v období 2007 -2012. Je možné, že v počátcích členství se vzhledem ke sbližování cenových hladin budeměnit kurz koruny k euru, popř. dojde k určitému zvýšení inflace a konvergenční kritériatak nebudeme splňovat. Nejdůležitější podmínkou však je, aby se deficit veřejných financísnížil na přijatelnou míru.

Tab. 3-4 Česká republika a Maastrichtská kritéria.Poznámka: p - prognóza. Zdroj: Janáček, Zamrazilová (2003).

Hospodářskopolitické mechanismy EUPolitiky EU Evropská unie má v rámci hospodářské politiky působnost pouze v těch oblastech, které jí

byly plně nebo částečně svěřeny v zakladatelských smlouvách. Podle působnosti centrálníchorgánů EU se jednotlivé oblasti hospodářské politiky označují jako:

■ společné politiky nebo■ komunitární politiky.

Společná politika je taková, kdy působnost členských států je zcela převedena na orgányEvropské unie. K těmto politikám patří:

■ společná obchodní politika,■ společná zemědělská politika,■ společná dopravní politika,■ sektorové politiky,■ společná měnová politika.

Komunitární politiky zahrnují oblasti, v nichž členské státy přenesly svou působnost na EUpouze částečně. K těmto politikám patří:

■ politika ochrany spotřebitele,■ jednotný vnitřní trh,■ regionální politika,■ politika ochrany životního prostředí,■ sociální politika,■ politika na podporu vědy, výzkumu a nových technologií,■ energetická politika.

Hospodářsko-politické orgány

Hlavními hospodářskopolitickými orgány EU, které se podílejí na tvorbě rozhodovacíhoprocesu jsou:

■ Rada ministrů (Evropská rada),■ Komise,■ Evropský parlament,■ Hospodářský a sociální výbor,■ Evropská centrální banka.

Nejvyšším rozhodujícím orgánem ES je Rada ministrů, která zastupuje zájmy jednotlivýchstátů a má poslední slovo při tvorbě legislativy Unie. Rada je vrcholným zákonodárným

Maastricht Česká republika

2002 2003p 2004p 2005p 2006p

Veřejný dluh (% HDP) 60 20,3 27,9 30,9 34,1 37,4

Deficit veřejných financí (% HDP)

3 3,8 6,0 5,7 5,5 5,3

Inflace (průměr) 2,7 1,8 1,3 2,2 2,4 2,5

Úrokové sazby 7,0 4,2 4,3 4,8 4,8 5,0

71

orgánem, vyhlašuje směrnice, nařízení i usnesení. Každý členský stát je v ní zastoupenjedním ministrem.

Komise je na rozdíl od Rady nadnárodní orgán, v jehož činnosti mají převládat širší evropskézájmy před národními hledisky. Svým způsobem připomíná jakousi "vládu ES". Hlavnímipravomocemi Komise jsou:

■ výlučné právo zákonodárné iniciativy,■ výkon moci ve svěřených oblastech,■ správa fiskálních zdrojů Unie,■ dohled nad dodržováním práva v ES,■ vystupování jako mluvčí Společenství.

Evropský parlament se postupně stal z poradního shromáždění fórem s pravomocemiv otázkách rozpočtu a legislativy s těmito hlavními funkcemi:

■ projednává a přijímá rozpočet Unie,■ účastní se legislativního procesu,■ kontroluje činnost Komise.

Hospodářský a sociální výbor (ECOSOC) reprezentuje zájmové skupiny (zaměstnavatelů,odborů, družstev, živnostníků apod.) a uplatňuje jejich názor v orgánech ES.

Stručně zmíníme další instituce, které se podílejí na tvorbě hospodářské politiky:■ Rada stálých zástupců (COREPER) - jejími členy jsou zástupci členských států

akreditovaní u ES; COREPER připravuje podklady pro jednání Rady a "předjednává"celou řadu záležitostí,

■ Účetní (auditorský) dvůr - kontroluje hospodaření s finančními prostředky všechinstitucí zřízených ES,

■ Výbor regionů - poradní orgán, v němž jsou zástupci volených samosprávnýchúzemních celků a obcí,Evropský soudní dvůr - uplatňuje zákony ES jak rozhodovánímjednotlivých sporů, tak i závazným výkladem evropského práva.

Obr. 3-2 Rozhodovací proces EU. Zdroj: Slaný a kol. (2003).


72

Unie používá čtyři druhy nástrojů, kterými ovlivňuje hospodářské procesy v členskýchzemích:

■ nařízení - je všeobecně platné bez možnosti ovlivnění národními vládami neboparlamenty,

■ směrnice - zavazuje členské země dosáhnout určeného výsledku, volba prostředkůk dosažení stanoveného cíle je ponechána na národních exekutivách,

■ rozhodnutí - nemají plošný charakter, jsou závazné pouze pro své adresáty,■ doporučení - nejsou závazná.

Základním principem, na němž je založeno rozdělení výkonné moci na společnou a národníúroveň, je princip subsidiarity. Podle tohoto principu je každé rozhodnutí přijímánona takové úrovni, která je pro splnění daného cíle nejefektivnější.

Proces vstupu do ES

Formální vztah mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy a zeměmikandidujícími na vstup do EU zakládají tzv. asociační dohody (Dohody o přidružení). Tytaké vytvářejí rámec pro postupnou integraci do ES (v těchto souvislostech by se mělohovořit o ES, nikoliv o EU, protože EU nemá mezinárodně právní subjektivitu), alenezakládají budoucí nárok těchto zemí na členství v ES. Samotnému vstupu do ESpředchází dlouhá a náročná vyjednávací a přizpůsobovací procedura. Oficiální žádosto členství v EU podala ČR 23. ledna 1996.

Pro vstup do ES musí jednotlivé státy splnit tzv. kodaňská kritéria (vyhlášená v roce 1993Evropskou radou na summitu v Kodani):

■ politická kritéria:■ stabilita institucí zajišťující demokracii,■ právní stát,■ dodržování lidských práv a práv menšin;

■ hospodářská kritéria:■ existence fungujícího tržního hospodářství,■ schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy uvnitř Unie;

■ právní kritéria:■ schopnost brát na sebe závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické,

hospodářské a měnové unie.

Uvedli jsme, že kandidátská země musí přijmout plně stávající i potenciální práva a závazky,vyplývající z institucionálního uspořádání EU, tzv. "acquis", které obsahuje:

■ politické cíle, principy a věcný obsah primárních smluv,■ sekundární legislativu a judikaturu Evropského soudního dvora,■ stanoviska a rezoluce,■ společné akce, postoje, podepsané úmluvy, rezoluce a jiné akty přijaté v rámci

spolupráce v oblastech justice a vnitra,■ Společenstvím uzavřené mezinárodní dohody a dohody uzavřené členskými státy

ve vztahu k aktivitám Společenství.

Příklad

Část acquis, které se vztahuje pouze k prvnímu pilíři EU, se označuje jako acquiscommunautaire. Současné acquis communautaire je odhadováno na 80 000 stránek textu,z toho polovina se týká zemědělství. Vstoupit do EU opravdu není jednoduchá záležitost.

Před zahájením vlastního vyjednávání o vstupu probíhá etapa tzv. screeningu legislativy, cožje bilaterální kontrola právního řádu kandidátských zemí a jeho porovnání s acquis EU.Během screeningu je kompletní acquis rozděleno do 31 kapitol, v rámci jednotlivých kapitolprobíhá samotné vyjednávání. Negociační proces byl završen v prosinci r. 2002, kdy bylaČeská republika (spolu s Polskem, Maďarskem, Slovinskem, Slovenskem, Estonskem,Litvou, Lotyšskem, Kyprem a Maltou) pozvána ke vstupu do EU k 1. květnu 2004. Dne16. dubna 2003 podepsali v Athénách zástupci vlád zainteresovaných států smlouvu o při-

73

stoupení České republiky a ostatních kandidátských zemí do Evropské unie. Zvídavéhočtenáře odkazujeme na internetovou adresu www.euroskop.cz, kde najde nejen kompletnísmlouvu o přistoupení (cca 4 000 stran), ale i detailnější informace o EU včetně základníchdokumentů. Vstup ČR do EU byl schválen občany v referendu konaném ve dnech 13. -14. 6. 2003.

Shrnutí kapitoly

1. Ekonomická integrace je proces slučování jednotlivých zemí ve větší, ekonomickyvýhodnější celky, u nichž určitým způsobem zanikají překážky způsobované hranicemistátů. V rámci ekonomické integrace je nutné odlišit dva základní přístupy: pozitivní anegativní.

2. Rozlišujeme následující stupně integrace: pásmo volného obchodu, celní unie, jednotnýtrh, společný trh, měnová unie, hospodářská unie a politická unie.

3. Bretton-woodský systém byl systém nepřímé fixace národních měn na zlato, doplněnýchúvěrovým mechanismem pro krytí sald obchodních bilancí ve snaze předejít kurzovýmvýkyvům a měnovým krizím.

4. Počátkem 70. let dochází z důvodu ekonomické asymetrie mezi USA azápadoevropskými zeměmi ke krachu bretton-woodského systému a přechodu z pevnýchsměnných kurzů na floating.

5. Nejvýznamnějším integračním seskupením je Evropská unie. Ta stojí na třech pilířích:první pilíř - Evropské společenství, druhý pilíř - společná zahraniční a bezpečnostnípolitika a třetí pilíř - spolupráce v oblasti justice a vnitra.

6. Realizace projektu Hospodářské a měnové unie znamená dosažení úplné hospodářskéunie.

7. Jednotlivé oblasti hospodářské politiky, podléhající působnosti orgánů EU, majícharakter společných politik nebo komunitárních politik.

8. Hlavními hospodářskopolitickými orgány EU jsou Rada ministrů, Komise, Evropskýparlament, Hospodářský a sociální výbor a Evropská centrální banka.


1. Jaký je rozdíl mezi negativním a pozitivním typem integrace?

2. Vysvětlete princip fungování bretton-woodského systému a jeho institucí.

3. Proč byla podepsána dohoda o Evropském měnovém systému a z jakých prvků seskládal?

4. Čeho se týkají maastrichtská a kodaňská kritéria a v čem je jejich význam?

5. Znamená podle vašeho názoru vstup České republiky do EU omezení národnísuverenity?

6. Vysvětlete princip subsidiarity.

7. Uveďte hlavní výhody a nevýhody přechodu na společnou měnu euro.


74

POT

Témata elaborátů (POTů) budou posluchačům zadána v úvodní přednášce, a tok aktuálním otázkám a klíčovým tématům hospodářské politiky ČR a EU. Posluchačizpracují za semestr dva elaboráty.

Rozsah

3 - 4 strany formátu A/4 včetně bibliografických údajů



Způsob studia




■ KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M. Růst, stabilita a konkurenceschopnost:aktuální problémy na cestě do EU. Praha: Linde, 2003. (oddíl I, kapitola 1)

■ SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociálníaspekty. Praha: Linde, 2002. (oddíl IV)

75

4.

■ Politika ochrany hospodářské soutěže■ Strukturální politika■ Regionální politika■ Sociální politika■ Přerozdělovací politika

Mikroekonomická hospodářská politika

4. Mikroekonomická hospodářská politika

76

Cíl kapitoly

Mikroekonomická hospodářská politika je zaměřena na zvyšování efektivnosti při alokacizdrojů společnosti. Do jejího rámce patří např. politika ochrany hospodářské soutěže,strukturální politika, regionální politika, sociální politika a přerozdělovací politika. Tatokapitola si klade za cíl čtenáře s těmito politikami stručně seznámit.

Časová zátěž

■ 8 hodin

4.1 Politika ochrany hospodářské soutěže

Nutnou podmínkou fungování tržního hospodářství je – vedle práva na soukromévlastnictví – existence konkurenčního prostředí. Konkurence umožňuje koordinaci velkéhopočtu individuálních rozhodnutí prostřednictvím cenového mechanismu a podněcuje přesunzdrojů k produkci podle preferencí spotřebitelů. Pouze konkurenční prostředí vedek uplatňování takových výrobních metod, při nichž jsou vzácné zdroje využíványnejefektivněji – tedy s minimálními náklady. Potom v ekonomickém systému dochází k efek-tivní alokaci zdrojů.

Konkurence má tedy na hospodářství pozitivní vliv. Protože ale neexistuje síla, která by jisama od sebe prosazovala a dlouhodobě udržovala, je nutné, aby tuto úlohu převzal stát.Nyní můžeme definovat: politika ochrany hospodářské soutěže usiluje o zvýšeníkonkurenčnosti tržního prostředí nebo o odstranění překážek, které konkurenci oslabují.

Absolutní monopol Současný stav konkurenčního prostředí je významně vzdálen dokonalé konkurenci, která jepovažována za nejlepší možné řešení koordinace činností v ekonomice. Omezeníkonkurenčního prostředí je nejviditelnější na příkladu absolutního monopolu. Případdlouhodobě trvajícího monopolu je velmi vzácný. Pokud se podnik neopírá o státníochranu, nepoužívá-li neekonomických postupů k udržení monopolního postavení aneexistují-li umělé překážky vstupu do odvětví, je monopolní postavení dříve či pozdějioslabeno nebo odstraněno.

Úkol

Zopakujte si z mikroekonomie typy tržních struktur a jejich znaky. Proč je monopolpovažován za „nejhorší“ tržní strukturu?

Přirozený monopol Zvláštním případem jsou tzv. přirozené monopoly. Ty vznikají v odvětvích, kde s růstemobjemu výroby klesají mezní i průměrné náklady. Přirozený monopol je tedy trh, kterýs nejnižšími náklady pokrývá jediná firma. Typickým příkladem jsou aktivity založenéna distribuci elektrické energie, plynu, pitné vody, centrálního vytápění atd. Skutečněpřirozeným monopolem (někdy nazývaným též síťový monopol) je pouze přenos danéhostatku, nikoliv jeho výroba a prodej. Aby přirozený monopol nezneužíval svého postavenína trhu, přistupuje stát k jeho regulaci.

4.1.1 Formy omezování konkurence

Omezování konkurence může nabývat těchto forem:■ kartelových dohod,■ zneužití tržní síly, ■ koncentrace podniků,■ veřejných podpor,■ nekalé soutěže.

77

KartelyKartelové dohodyKartely jsou smluvní dohody mezi právně samostatnými účastníky trhu, kteří jsouskutečnými nebo potenciálními konkurenty. Předmětem dohod mohou být ceny, objemyprodukce, rozdělení trhů, prodejní podmínky, investice atd. Jejich cílem je odstranitkonkurenci mezi jejími účastníky. Některé podmínky jsou pro vznik kartelu zvláště příznivé:

■ klesající nebo stagnující poptávka, zejména v té fázi životního cyklu výrobku, kdy je trhnasycen,

■ nevyužité výrobní kapacity nebo značné výkyvy v jejich vytížení,■ podobná struktura a výše nákladů jednotlivých konkurentů,■ homogenní produkce, ■ malý počet účastníků na straně nabídky.

Podle předmětu kartelové dohody rozlišujeme nejčastěji:■ cenový kartel – dohoda o jednotné cenové politice, kdy skupina kartelizovaných

podniků vystupuje na trhu jako cenový vůdce,■ kvótový kartel – přiděluje jednotlivým členům určitý objem produkce (kvótu) tak, aby

byla vyloučena vzájemná konkurence.

Kartelové dohody jsou ve své podstatě nestabilní, protože jejich členové se snaží nezávislena ostatních zlepšit své hospodářské podmínky např. zvyšováním objemu produkcenad dohodnuté limity, skrytým cenovým zvýhodňováním atd. Jako příklad lability kartelůmůže sloužit historie ropného kartelu OPEC.

Kartelové dohody mohou mít podobu:■ horizontálních kartelů – vznikají mezi přímými konkurenty,■ vertikálních kartelů – dohody mezi subjekty, jejichž činnost na sebe navazuje (výrobce

– distributor – prodejce); jejich činnost bývá povolena,■ franšízových dohod – licenční smlouvy k právům duševního či průmyslového vlastnictví

(know-how, obchodní značka – např. McDonald´s); rovněž patří k pozitivnímkartelovým dohodám.

Za nedovolené a tedy zakázané kartelové dohody se zpravidla považují ty, jež obsahují:■ přímé i nepřímé určení cen nebo jiných obchodních podmínek závazných

pro účastníky dohody, ■ závazek omezení nebo kontroly výroby, odbytu, technického vývoje nebo investic,■ rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů,■ závazek účastníků, že vůči jednotlivým odběratelům budou při plnění stejného

charakteru uplatňovány rozdílné obchodní podmínky (hospodářská diskriminace),■ závazek omezit přístup na trh firmám, které nejsou členy dohody.

Povolené bývají dohody, jejichž předmětem je:■ jednotné používání obchodních, dodavatelských nebo platebních podmínek

s výjimkou dohod o cenách a jejich složkách,■ racionalizace hospodářské činnosti, zejména její specializací, pokud nevede k omezení

soutěže na trhu,■ poskytování obchodní srážky, pokud představuje skutečnou náhradu výkonu a nevede

k diskriminaci mezi odběrateli.

Příklad

V říjnu 2003 předepsal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže obchodním řetězcům Billa aJulius Meinl pokutu ve výši 51 milionů korun za uzavřenou kartelovou cenovou dohoduz období 1. ledna 2001 do 22. dubna 2002. Firmy si podle Úřadu předávaly citlivé obchodníúdaje a byl prokázán zisk na úkor dodavatelů. V tomže měsíci byla udělena pětidistributorům pohonných hmot (Benzina, Shell, Agip, Conoco a OMV) nejvyšší pokutav historii ÚOHS. Sankce ve výši 273 milionů korun jim byla uložena za slaďování cenna čerpacích stanicích, čímž poškozovali spotřebitele. Toto rozhodnutí však bylo předsedouÚOHS v únoru 2004 zrušeno a vráceno k novému projednání.


78

Zneužití tržní síly Zneužití tržní sílyTržní síla podmiňuje i ohrožuje konkurenci. Podniky na jedné straně musí disponovaturčitou tržní silou k prosazení konkurenčních strategií, na druhé straně mohou svou tržnísílu použít k potlačení či likvidaci konkurentů. Dominantní tržní sílu může firma získat buďna základě lepší výkonnosti (lepšího přizpůsobení požadavkům kupujících, nákladověpříznivějším výrobním postupům) nebo omezením konkurence. Ke zneužití tržní sílydochází v případě, kdy silnější firmy omezují konkurenci tím, že nutí další účastníky trhuk určitému chování nebo když brání potenciálním konkurentům ke vstupu na trh. Zneužitítržní síly může mít tyto formy:

■ cenová diskriminace – při prodeji stejného zboží jsou pro různé spotřebitele stanovenyrůzné ceny,

■ výsadní dohody – podnik jimi zavazuje své dodavatele či odběratele k výsadnímdodávkám nebo odběrům,

■ vázané dohody – nákup jednoho výrobku je podmíněn nákupem jiného,■ reciproční obchody – vzájemný odběr zboží mezi zúčastněnými subjekty,■ omezení dodávek – zahrnuje odepření dodávek odběratelům nebo převzetí dodávek

od dodavatelů,■ odbytové dohody – určují odběratelům, jaké zákazníky mají zásobovat, v jakých

oblastech prodávat atd.

Příklad

Antimonopolní úřad ve svém druhostupňovém rozhodnutí ze dne 9. 5. 2002 potvrdilpokutu společnosti Eurotel ve výši 48 milionů Kč a společnosti RadioMobil ve výši15 milionů Kč za zneužití svého dominantního postavení na trhu tím, že tyto společnostiúčtovaly svým zákazníkům za minutu volání do sítě společnosti Český Mobil částku vyššínež za minutu volání, jakou si účtovaly navzájem za volání mezi svými sítěmi. Tímtojednáním podle ÚOHS společnosti Eurotel a RadioMobil porušily zákon o ochraněhospodářské soutěže k újmě společnosti Český Mobil, která nezískala takový počet novýchzákazníků jako za podmínek rovné hospodářské soutěže. Z důvodu těchto vyšších cen dáledošlo k nižšímu objemu odchozího provozu ze sítě provozované Eurotelem aRadioMobilem do sítě Českého Mobilu oproti provozu v opačném směru, čímž bylaspolečnost Český Mobil znevýhodněna v hospodářské soutěži.

Koncentrace Koncentrace podnikůKoncentrace zahrnuje stupeň kontroly ekonomické aktivity v určitém odvětví, sektoru, v celéekonomice nebo i v určité oblasti světového hospodářství. Proces koncentrace můžeprobíhat několika způsoby:

■ vnitřním růstem – určité podniky rostou rychleji než jejich konkurenti,■ vnějším růstem – spojování podniků,■ vytlačením – některé podniky v konkurenčním boji neuspějí a odcházejí z trhu.

Koncentrace na základě spojování podniků (vnější růst) může probíhat:■ horizontálně – spojují se podniky stejného výrobního oboru (např. producenti

automobilů),■ vertikálně – spojují se firmy na různém stupni výrobního procesu (např. výrobce oceli a

automobilů),■ diagonálně – spojují se firmy bez horizontální či vertikální vazby (např. producenti

potravin a lodí).

Spojování podniků může mít různé podoby:■ fúze – spojením podniků zaniká slabší firma nebo vzniká zcela nová, ■ akvizice – nákup akcií nebo obchodních podílů, které umožní získat kontrolu

nad danou společností,■ založení koncernu – smluvní spojení jinak samostatných podniků pod společným

vedením,■ společné podniky (joint ventures) – vzniká nový podnik,

79

■ smlouvy mezi podniky – např. dohody o pronájmu nebo přenechání určitých kapacit,zpravidla tomu předchází získání podílu na akciovém kapitálu,

■ personální unie – dosazení určitých osob na důležitá místa a do důležitých orgánů;podmínkou není kapitálová účast.

K pozitivním účinkům firemních fúzí dochází tehdy, když roste alokační efektivnostpři optimální velikosti podniků (vzhledem k úsporám z rozsahu), dále když vznikají lepšípodmínky pro financování vědy a výzkumu. Díky fúzím může dojít k diverzifikaci výroby,které zmírňují potíže vznikající při jednostranně orientované výrobě.

Negativně působí koncentrace výroby tehdy, jestliže se snižuje alokační efektivnost,adaptační pružnost a inovační aktivita. Ekonomická moc, která není konkurencíkontrolována, může vyvolat monopolní praktiky omezující cenovou konkurenci a ztěžovatnovým účastníkům vstup na trh.

Na nositeli soutěžní politiky pak je, aby objektivně posoudil výše zmíněná pozitiva anegativa jednotlivých fúzí. Většinou se nezakazuje prostřednictvím fúzí dosáhnoutmonopolního postavení, ale je zakázáno toto postavení zneužívat v neprospěch ostatníchúčastníků na trhu i konečného spotřebitele.

Příklad

ÚOHS svým rozhodnutím ze dne 6. 3. 2002 znovu zamítl připravovanou fúzi na trhuminerálních vod a potvrdil tak závěry svého prvostupňového rozhodnutí ze září roku 2001.Úřad nepovolil spojení Karlovarských minerálních vod, Poděbradky a Hanácké kyselkys odůvodněním, že účastníci řízení neprokázali, že zjevná újma hospodářské soutěži budepřevážena ekonomickými výhodami spojení. Rozšířením výroby balených ochucených vodby podle ÚOHS mohla vzniknout situace, která by byla vážnou bariérou pro rozvojostatních konkurentů.

Veřejná podporaVeřejná podporaVeřejnou podporou rozumíme každý státní zásah směřující ke zvýhodnění určitých tržníchsubjektů v určité oblasti s cílem podpořit jejich činnost. Veřejná podpora může býtrealizována v různých formách, jež můžeme rozčlenit do několika kategorií:

■ subvence,■ zvýhodněné úvěry,■ daňové úlevy,■ kapitálové investice na účet státu,■ redistribuce veřejných statků, ■ státní nákupy, ■ operace strukturální politiky.

Proč se oblast veřejných podpor dostala pod dohled politiky ochrany hospodářské soutěže?Každá veřejná podpora znamená protěžování určitých vybraných subjektů, realokaci zdrojůi informací a tlak na změnu chování zúčastněných subjektů, čímž dochází k porušení zásadsvobodné konkurence.

Nekalá soutěžNekalá soutěžNekalosoutěžní jednání je takové chování, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže amůže přivodit újmu jiným účastníkům soutěže nebo spotřebitelům. K nejčastějšímpřípadům nekalé soutěže patří:

■ klamavá reklama,■ klamavé označení zboží a služeb,■ nebezpečí záměny,■ ohrožování zdraví a životního prostředí,■ porušování obchodního tajemství,■ šíření nepravdivých údajů o výrobcích nebo výkonech konkurenčního podniku,■ podplácení.

V právním řádu ČR nekalosoutěžní praktiky taxativně vyjmenovává Obchodní zákoník.


80

4.1.2 Nástroje a nositelé politiky ochrany hospodářské soutěže

Jako nástroje politiky ochrany hospodářské soutěže můžeme označit veškeré právní normy,které se dotýkají dané problematiky a všechny výkony oprávněných orgánů a institucí, ježpodle těchto norem jednají.

K právním normám, které se týkají hospodářské soutěže, patří například:■ ustanovení o obchodní inspekci,■ dohody o sjednávání prací a služeb,■ ustanovení proti nekalé konkurenci,■ patentová ustanovení,■ ustanovení o cenách,■ ustanovení o ochraně spotřebitele,■ ustanovení proti dohodám – kartelům (antitrustové zákony),■ ustanovení proti zneužití monopolního postavení (antimonopolní zákony), apod.

Příklad

Česká právní úprava ochrany hospodářské soutěže je zakotvena ve třech základníchzákonech:

■ Obchodní zákoník,■ Zákon o ochraně hospodářské soutěže,■ Zákon o cenách.

Nositeli politiky hospodářské soutěže jsou orgány, které tyto právní normy uplatňují ve svéčinnosti a kontrolují nebo prosazují jejich dodržování, či postihují sankcemi jejichnedodržování. Ve všech vyspělých tržních ekonomikách je působnost v této oblasti svěřenaspecializovaným státním institucím - antitrustovým nebo protimonopolním úřadům,komisím, ministerstvům apod. K pravomocím nositelů politiky hospodářské soutěže patřízejména:

■ schvalovat dohody mezi soutěžícími podniky a spojování podniků (fúze) apřezkoumávat monopolní nebo dominantní postavení podniků,

■ rozhodovat o povolení výjimek ze zákonného zákazu,■ zakázat plnění dohod a fúzí stejně jako zneužívání monopolního nebo dominantního

postavení na trhu,■ ukládat při zjištění závad povinnost k nápravě,■ vydávat rozhodnutí o tom, zda určité jednání má povahu zneužití monopolního nebo

dominantního postavení podniku na trhu a vydávat předběžná opatření,■ ukládat subjektům peněžité pokuty za porušení povinností stanovených zákonem.

V podmínkách české ekonomiky všechna porušení hospodářské soutěže řeší Úřadna ochranu hospodářské soutěže.

4.2 Strukturální politika

4.2.1 Strukturální změny a strukturální politika

Ekonomický růst je spojen s procesem změn ve struktuře národního hospodářství. Struk-turu ekonomiky lze popsat různě; nejčastěji se sleduje struktura odvětvová a sektorová.Rozdělení ekonomiky na sektory poskytuje užitečný pohled při zkoumání změn uvnitřekonomik během ekonomického růstu. Rozlišuje se:

■ primární sektor – zemědělství, rybolov, těžba dřeva a nerostných surovin (tvoří páteřekonomik, které běžně zařazujeme pod pojmem rozvojové),

■ sekundární sektor – zahrnuje odvětví zaměřená na zpracování produktů primárníchodvětví, tj. veškerý zpracovatelský průmysl a stavebnictví (rozvoj sekundárních odvětvíbyl zaznamenán v zemích, které se industrializací snažily zvýšit výkon své ekonomiky),

■ terciární sektor – sektor služeb (ve vyspělých tržních ekonomikách je největší podílpracovních sil zaměstnán právě v tomto sektoru).

81

Jiný strukturální pohled na ekonomiku dostaneme z pohledu tzv. národohospodářskýchodvětví. Sem patří rozlišení na zemědělství a lesnictví, stavebnictví, průmysl, obchod, apod.

Strukturální změnyPro ekonomický růst je charakteristická nerovnoměrnost, kdy rostou pouze některá odvětví,jiná odvětví stagnují, další ztrácejí konkurenční výhodu a postupně zanikají. V ekonomicetak dochází ke strukturálním změnám, jež jsou spojeny s pohybem výrobních faktorů, které sepřesouvají z upadajících odvětví do odvětví rozvíjejících se. Důležitá je přitom pružnostvýrobních faktorů, protože ta určuje, jak rychle se nabídková strana ekonomiky přizpůsobínovým podmínkám. Strukturální změny jsou předpokladem pro efektivní alokaci zdrojův ekonomice, a proto jsou žádoucí. V případě, že je strukturální pokles velmi silný a odvětvímá vysoký podíl na produkci či zaměstnanosti v daném regionu, dochází ke strukturálníkrizi.

Strukturální politika je potom souhrn všech politik a nástrojů, kterými se stát snaží průběhstrukturálních změn ovlivňovat.

Podněty ke strukturálním změnám mohou přicházet ze strany nabídky nebo poptávky.Na straně poptávky dochází ke strukturálním změnám, dojde-li např. ke:

■ změnám preferencí ve spotřebě,■ změnám relativních cen,■ změnám ve výši disponibilního důchodu,■ změnám ve věkové struktuře obyvatelstva.

Mezi nejdůležitější faktory, způsobující strukturální změny na straně nabídky, patří:■ technický a technologický pokrok,■ změny relativních cen výrobních faktorů.

Příklad

Vynález a hlavně používání parního stroje jako hnací jednotky v hornictví, textilnímprůmyslu, později v dopravě a v mnoha dalších odvětvích, odstartovalo rychlý růstprůmyslu i celých ekonomik a bylo doprovázeno výraznými strukturálními změnami.Pro vyvolání změn struktury však tyto technologické změny a inovace nemusí mít anipřevratný charakter.

Úkol

Významné změny ve struktuře národního hospodářství ČR znamenal proces ekonomickétransformace. Pomocí následující tabulky tyto strukturální změny popište.

Tab. 4-1 Odvětvová struktura HDP v běžných cenách (v %). Zdroj: ČSÚ.

4.2.2 Pojetí strukturální politiky

Konkrétní podoba strukturální politiky do značné míry odráží převažující pojetí úlohy státuv ekonomice, zejména při podpoře hospodářského růstu. Diskuse se v této souvislostisoustřeďuje především na otázku, zda samotné tržní síly jsou zárukou hladkého průběhustrukturálních změn (liberální přístup) nebo zda jejich působení musí být doplněnoo nástroje a opatření, které řeší nebo zmírňují problémy tržních selhání a nedokonalostí(intervencionistický přístup).

Pojetí strukturální politiky prošlo určitým vývojem, na základě toho rozlišujeme:■ tradiční strukturální politiku,■ novou strategii strukturální politiky.

Zemědělství a lesnictví

Průmysl Stavebnictví Služby

1990 8,2 36,6 10,8 44,4

2000 3,9 32,9 7,1 56,1


82

Tradiční strukturální politikaTradiční strategie Tradiční strategie strukturální politiky (kterou můžeme ztotožnit s intervencionistickou

nebo selektivní strukturální politikou) se orientovala na přímé zásahy centrálních orgánůdo hospodářské struktury. V praxi měla dvojí podobu:

■ řešení problémů útlumových odvětví (podpora poražených),■ podpora odvětví s jistou růstovou perspektivou (vybírání vítězů).

Podpora poraženýchPředmětem zájmu jsou v tomto případě útlumová odvětví, která jsou postižena strukturálníkrizí. To s sebou nese riziko rostoucí nezaměstnanosti a hospodářského útlumu celýchoblastí, což zvyšuje sociální napětí. Pomoc státu má těmto odvětvím pomoci s adaptacína nové podmínky, případně tuto adaptaci rozložit do delšího časového období. Velká částstrukturálně politických opatření, které se takto snaží tržní síly „přibrzdit“ však nemůžezabránit tomu, aby se hospodářské struktury postupně nepřizpůsobovaly požadavkům trhu.Strukturální změny se tím nezastavují, spíše se zpomalují. Strukturálně politická strategie,která si klade za cíl dané struktury po delší dobu zachovat, je velmi náročná na zdrojeze státního rozpočtu. Tuto strategii volí vláda hlavně v odvětvích, ve kterých představujízaměstnanci nezanedbatelný voličský potenciál a kde jsou silné odbory.

Příklad

Příkladem odvětví postižených strukturální krizí jsou ve většině vyspělých zemí napříkladtěžký průmysl či železnice, což jsou odvětví, která kdysi byly tahouny hospodářského růstua nyní jsou předimenzovanými odvětvími vyžadujícími státní pomoc a ochranu.

Tato strategie má nepříznivé důsledky ze dvou důvodů. Jednak brání přesunu zdrojůz odvětví s nižší produktivitou do odvětví s vyšší výkonností a jednak tím snižuje stimulypro pracovníky odvětví postižených strukturální krizí, aby přešli do oborů s vyššíproduktivitou.

Vybírání vítězůSmyslem takovéto politiky je identifikovat obory s vysokou potenciální růstovou dynamikou ajejich podporou zvýšit konkurenceschopnost a růst dané země. Nejčastějším nástrojemv této oblasti je podpora výzkumné a inovační činnosti, od níž se očekává, že průběhstrukturálních změn usnadní a urychlí. Hlavním argumentem ve prospěch ingerence státudo těchto procesů je, že investice v oblasti vědy a výzkumu jsou rizikové a s dlouhodobounávratností a při jejich ponechání pouze trhu by nemusely být produkovány v dostatečnévýši. Sama státní podpora při výzkumné a inovační činnosti nestačí; je nutné disponovatpotřebným kapitálem ochotným podílet se na riziku spojeném s financováním investicv růstově nadějných odvětvích. Proto vláda podporuje (hlavně daňovým zvýhodněním) tzv.rizikový kapitál (venture capital), na němž se podílí celá řada podniků a finančních institucí.

Příklad

Koncepce strukturální politiky EU obsažená ve známé Bílé knize „Růst, konkurenčníschopnost, zaměstnanost“ sází na podporu těchto tří výrobních oborů: informačnítechnologie, transevropské dopravní a energetické sítě a biotechnologie.

Nová strategie strukturální politikyNová strategie Selhání a nedostatky tradiční strategie strukturální politiky (zejména strategie na podporu

poražených) vedly k rostoucí skepsi k takto selektivně motivovaným způsobům strukturálnípolitiky a obrátily pozornost k postupům více systémovým. Tyto systémové postupy se snažízvyšovat konkurenceschopnost důslednou orientací na posilování adaptace výrobních faktorů,na zvyšování jejich mobility a na podporu hospodářské soutěže. Takto pojatá politika sestává součástí šířeji pojaté prorůstové politiky orientované na zlepšení fungováníhospodářského řádu.

83

4.2.3 Základní oblasti a nástroje strukturální politikyOblasti strukturální politiky

ZemědělskáStrukturální politika v sektoru zemědělství patří k nejrozšířenějším strukturálním politikám.Potřeba zemědělské strukturální politiky bývá zdůvodňována nejčastěji následujícímiargumenty:

■ potřebou dosáhnout soběstačnosti v produkci základních potravin,■ rozdrobeností zemědělské výroby, která činí prvovýrobce zranitelné vůči diktátu

zpracovatelských firem,■ vyrovnáním rozdílů mezi městem a venkovem a zabráněním masivnímu opouštění

zemědělské půdy,■ stabilizace cen zemědělských výrobků přispívá ke zkrocení inflace,■ silným politickým tlakem zemědělců na prosazení svých požadavků.

Příklad

Důležitou roli hraje společná zemědělská politika v EU, jejíž náklady spolknou zhrubapolovinu výdajů společného evropského rozpočtu. V případě společné zemědělské politikyje však možné vysledovat rizika spojená s aktivním prováděním strukturální politiky.Evropské zemědělství se vyznačuje nadprodukcí v důsledku dotovaných cen, cenové signályjsou deformovány a vytváří podmínky pro neefektivní a předimenzovanou alokaci zdrojův evropském zemědělství.

Průmyslová Průmyslové politiky v jednotlivých zemích mohou nabývat různých forem. Ve vyspělýchzemích se pod pojmem průmyslová politika skrývá často strukturální politika podporyporažených, zvláště v případě těžkého a těžebního průmyslu. Naopak v rozvojových zemíchmůže mít průmyslová politika podobu industrializace země.

Regionální (viz kap. 4.3)

DopravníDopravní politika je svázána s politikou regionální. Doprava sbližuje regiony, zvětšujegeografickou rozlohu trhu, snižuje transakční náklady a rozšiřuje možnosti směny v tržnímhospodářství.

Podpora malého a středního podnikáníHlavním smyslem politiky podpory malých a středních podniků je vytvořit příznivéekonomické klima pro jejich zakládání, fungování a rozvoj. Důvodem pro jejich podporu je,že tento typ podnikání je spojen s větším rizikem, z čehož plynou problémy se získávánímzdrojů financování. Dalším důvodem je, že sektor malého a středního podnikání je hlavnímzdrojem tvorby nových pracovních míst. V současnosti ale stát výrazně podporuje i velképodniky (investiční pobídky).

Nástroje strukturální politikyNástrojeStátní administrativa používá při provádění praktické strukturální politiky celou škálu

plošných i selektivních nástrojů. K nejdůležitějším patří následující:■ dotace,■ daňové zvýhodnění,■ snadnější přístup k úvěrům,■ regulace cen,■ speciální fondy,■ licence,■ vývozní a dovozní kvóty,■ státní zakázky,■ ochranná či preferenční cla,■ mimotarifní překážky, ■ vyrovnávací platby,■ prémie.


84

4.2.4 Problémy strukturální politiky

Pojetí a provádění strukturální politiky je kontroverzním tématem jak v teoretickýchdiskusích, tak v praktické hospodářské politice. K největším problémům strukturálnípolitiky patří:

Problém nedostatku informacíProklamovaným cílem strukturální politiky bývá obvykle podpora růstu produktivity prácev těch odvětvích, která jsou úředníky vytipována jako nejperspektivnější. Otázkou je, zda-liúředníci disponují takovým rozsahem znalostí, které zaručují správnost tohotorozhodování. Jak je možné, že odvětví, které bylo identifikováno úředníky jako neobyčejněslibné, nebylo podobně identifikováno trhem? Pokud by takovéto odvětví existovalo, tržnímechanismus by zajistil jeho expanzi přesunem výrobních faktorů.

Vyhledávání rentyDíky existenci průmyslové politiky vzniká specifický trh se státní pomocí. Podniky se budousnažit prokázat, že právě ony splňují kritéria státní podpory v rámci průmyslové politiky abudou se o tom snažit příslušné orgány přesvědčit. To povede k tomu, že se podporyzmocní nejaktivnější vyhledavači renty. Jelikož je motivace k vyhledávání renty častonepřímo závislá na míře ekonomické výkonnosti, výsledkem snahy průmyslové politikyo podporu růstu národního důchodu může být přesný opak – pokles objemu a změnastruktury produkce, znamenající národohospodářské ztráty.

Politicko-ekonomický rozměr průmyslové politikyPrůmyslová politika otevírá prostor zvláštním zájmům skupin ekonomických subjektů abyrokratů, a tím i prostor pro korupci. Průmyslová politika se navíc může vymykatdemokratické kontrole, protože je vystavena jednorázovému byrokratickému rozhodování.

4.3 Regionální politika

Regionální struktura v podstatě jakéhokoliv státu se skládá jak z prosperujících regionůs vysokou životní úrovní, tak i z řady regionů s podprůměrnou ekonomickou výkonností,vysokou nezaměstnaností a dalšími sociálními problémy. Jiné regiony se sice vyznačujípřijatelnou ekonomickou úrovní, ale jejich další rozvoj je silně podvázán např. špatnýmstavem životního prostředí. Regionální politika je potom soubor opatření a nástrojů, pomocíkterých má dojít ke zmírnění nebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů.

Příklad

Současná regionální politika ČR rozlišuje dvě skupiny problémových regionů:■ hospodářsky slabé regiony s nízkou hustotou osídlení, nízkou životní úrovní a vysokou

nezaměstnaností (např. Tachov, Znojmo, Louny, Bruntál, Jeseník, Prachatice, ČeskýKrumlov, Třebíč, Břeclav a Klatovy),

■ strukturálně postižené regiony, jejichž průmyslová základna prochází výraznourestrukturalizací doprovázenou vysokou nezaměstnaností (Most, Karviná, Děčín,Teplice, Chomutov, Kladno, Ostrava a Přerov).

4.3.1 Motivy existence regionální politiky

Důvody existence regionální politiky je možné spatřovat ve čtyřech rovinách – na základětoho rozlišujeme motivy:

■ ekonomické, ■ sociální, ■ politické,■ ekologické.

85

Ekonomické motivyZákladním ekonomickým motivem pro regionální politiku je plné využití všech výrobníchfaktorů, zejména pak pracovní síly. Většina problémových oblastí trpí vysokounezaměstnaností. Dříve se tato skutečnost řešila přesunem pracovních sil z lokalit s vysokounezaměstnaností do míst s převahou nabídky pracovních sil. V současnosti převládá opačnástrategie – motivace pohybu práce za pracovníky.

Tradičním motivem je argument ekonomického růstu. Každý region má svou vlastnístrukturu a v důsledku toho, že určitá odvětví budou vždy stagnovat, budou v každé zemiexistovat méně vyvinuté regiony. To představuje omezení možností rozvoje silnějšíchregionů, a tím i pokles ekonomického růstu.

Důležitým motivem je také požadavek optimálního rozmístění firem. Rozmístění, které jeoptimální z mikroekonomického hlediska podnikatele, nemusí být shodné s optimálnílokalizací z hlediska makroekonomického (celospolečenského) – např. znečištění životníhoprostředí, využívání veřejné infrastruktury.

Vysoká koncentrace ekonomických činností a obyvatelstva v několika regionech danéhostátu vyvolává vysoké náklady – náklady přelidnění. Náklady na hlavu rostou vždy s počtemobyvatel, ale od určité úrovně výrazně progresivněji.

Dalším ekonomickým argumentem pro regionální politiku je problém vztahu mezi regio-nální nerovnováhou a inflací. Inflace tažená poptávkou vzniká v regionech, které jsou méněrozvinuté (jejich obyvatelé nárokují stejnou životní úroveň, jaká je v regionech vyspělejších,což vytváří tlak na růst mezd převyšující růst produktivity práce), inflace tažená nabídkouzase převažuje v regionech s vysokou koncentrací ekonomických aktivit (růst mezdv důsledku nedostatku pracovních sil).

Ekologické motivyEkologické motivy regionální politiky jsou zdůrazňovány od počátku 70. let. Od této dobyplatí, že regionální politika se provádí nejen v zájmu obyvatel méně rozvinutých oblastí, alerovněž v zájmu lidí, žijících v přelidněných aglomeracích se znehodnoceným životnímprostředím.

Sociální motivyPožadavek plné zaměstnanosti byl původně hlavním důvodem vzniku regionální politiky.Regionální nerovnováha znemožňuje dosažení plné zaměstnanosti použitím monetární afiskální politiky vedené z centrální úrovně.

Dalším sociálním motivem je regionální diferenciace v rozdělení příjmů. Tu lze vysvětlitmnoha faktory (situací na trhu práce, ekonomickou strukturou atd.), což aleneospravedlňuje nerovnosti mezi regiony z hlediska sociální spravedlnosti.

Do této skupiny motivů bychom mohli ještě zařadit snahu udržovat kulturní či jazykovéodlišnosti některých regionů s vysokou nezaměstnaností. V některých takto postiženýchregionech totiž existuje silný pocit „regionálního uvědomění“ – jejich obyvatelé nejsouochotni se stěhovat za prací, což musí brát regionální politika v úvahu.

Politické motivyVelké regionální rozdíly v reálných příjmech obyvatelstva mají významné politickédůsledky. Obyvatelé méně rozvinutých regionů jsou si své situace vědomi, což prokazujísvým volebním chováním. Tento důvod zohledňují ve svém chování i vládnoucí politickésubjekty, které před volbami stupňují svůj zájem o regionální politiku.


86

4.3.2 Nástroje regionální politiky

Nástroje regionální politiky se obvykle člení do dvou základních skupin, a to na nástrojemakroekonomické a mikroekonomické.

Makroekonomické nástroje

Fiskální politika

Státní rozpočet (jakožto nejdůležitější nástroj fiskální politiky) slouží vždyk meziregionálnímu přerozdělování. Vysoce příjmové regiony přispívají nadprůměrně dostátního rozpočtu než regiony s nízkými příjmy obyvatelstva i firem. Stát může dále využítsvé úlohy odběratele různého zboží a služeb a přednostně zadávat zakázky firmámv určitých regionech, a tím podporovat jejich rozvoj. Meziregionální přerozdělování všakmůže znamenat určitá rizika týkající se efektivnosti takto vynaložených finančníchprostředků.

Příklad

Regionální politika je významnou složkou aktivit EU, která ze svých fondů podporuje méněrozvinuté regiony. Podle některých ekonomických studií se však ukazuje, že peníze z EUtyto regiony spíše poškozují. Regiony, které dostávají více dotací, mají horší výkonnost nežzbytek země. Zejména v Portugalsku a Řecku se stávají dotace spíše přítěží, protože jsoutam některé podniky zakládány vysloveně s cílem profitovat na dotacích. A protože tyvyžadují spoluúčast státu, znamená to pro tamní státní rozpočet těžké břemeno.

Monetární politika

Regionalizaci monetární politiky je možné realizovat prostřednictvím usnadnění přístupuk úvěrům ve vybraných regionech, tedy regionalizací objemů poskytovaných úvěrů, výšeúrokové míry i lhůt splatnosti. Vliv těchto opatření je ale vzhledem k přelévacím efektůmvelmi sporný.

Úkol

V ČR existuje specializovaná instituce – Českomoravská záruční a rozvojová banka, kteráposkytuje tyto regionální měnové výhody. Z její webové stránky (www.cmrzb.cz) zjistětehlavní náplň její činnosti.

Vnější hospodářská politika

Tuto skupinu nástrojů regionální politiky tvoří různá protekcionistická opatření, jako jsoudovozní limity a cla, a to především na produkty, které jsou vyráběny v upadajícíchregionech. Nevýhodou těchto nástrojů je (zvláště pak, jsou-li uplatňovány dlouhodobě), žekonzervují neefektivní strukturu výroby v těchto oblastech.

Mikroekonomické nástroje

Hlavním posláním mikroekonomických nástrojů je ovlivňovat rozhodování ekonomickýchsubjektů o jejich prostorové lokalizaci.

Nástroje realokace pracovních silTyto nástroje se používají jen zřídka, protože odliv lidí z postižených regionů může jehoúpadek ještě prohloubit. Pokud jsou použity, zaměřují se na částečnou úhradu nákladůspojených s emigrací.

Nástroje realokace kapitáluJejich smyslem je ovlivnění tvorby nových pracovních míst v daném regionu buďprostřednictvím rozšiřování firem stávajících nebo firem nových. Prostorový pohyb kapitálulze ovlivňovat zejména subvencemi (např. subvence na pracovní sílu, snížené ceny pozemkůatd.) nebo snížením daňových sazeb.

87

4.3.3 Pojetí regionální politiky

Zhruba do poloviny 70. let 20. století převládal v regionální politice směr, dnes označovanýjako tradiční regionální politika. Ta se vyznačovala zejména:

■ meziregionálním přerozdělováním (hlavně v případě agrárních oblastí, které zvyšovalysvoji úroveň procesem industrializace),

■ orientací na kapitál a suroviny (nejdůležitější atribut dnes upadajících regionů),■ centralizací organizačních forem (těžiště regionální politiky se nacházelo mimo

samotné regiony).

Od poloviny 70. let převládá nový koncept regionální politiky, který reflektuje, že:■ v důsledku strukturálních změn dochází k rychlejšímu pohybu regionálních problémů

(např. nejmodernější průmyslové výroby na bázi elektrotechniky a biotechnologií jsouzastoupeny v regionech, které byly dlouhodobě považovány za nerozvinuté),

■ státní regionální politika řízená z centra není schopna pružně reagovat na tyto změny,a proto je třeba podporovat rozvoj regionální samosprávy,

■ projevuje se tendence k oslabování národních hranic z hlediska pohybu pracovních sil,zboží, služeb a kapitálu (nejvíce samozřejmě v rámci EU); logickým důsledkem toho jevznik euroregionů, kdy dochází k propojení nadnárodní a regionální úrovně.

4.4 Sociální politika

Sociální politika je oblast hospodářské politiky, která svým záběrem široce překračujeekonomickou sféru. Obecně se dá vymezit jako soubor opatření směřujících ke zlepšenízákladních životních podmínek obyvatelstva a k zabezpečení sociálního smíru v rámci hos-podářských a politických možností dané země.

Nositeli sociální politiky jsou stát a jeho orgány (sociálněpolitická role státu je přitompoznamenána přechodem od státního paternalismu k participaci), zaměstnavatelé a dalšíinstituce: odborové svazy, obce, občanské iniciativy, dobročinné a charitativní organizace,církve, občané, rodiny atd.

4.4.1 Funkce sociální politiky

Sociální politika plní řadu funkcí, mezi základní řadíme tyto:■ ochranná, ■ rozdělovací (přerozdělovací),■ homogenizační,■ stimulační,■ preventivní.

Podstatou ochranné funkce je zmírnění nebo odstranění důsledků určitých sociálníchudálostí (např. nezaměstnanost, stáří, nemoc).

Rozdělovací (přerozdělovací) funkce je spojena s řešením rozdílů v životních podmínkáchlidí. Přerozdělování je ve společnosti realizováno prostřednictvím daní a transferů, a tovertikálně (od bohatých k chudým), ale i horizontálně (v rámci stejných příjmovýchskupin).

Homogenizační funkce souvisí s přerozdělováním a slouží ke zmírňování rozdílů v životníchpodmínkách lidí a k určitému příjmovému vyrovnání (např. sociální pomocnízkopříjmovým skupinám).

Stimulační funkce se orientuje na podporu zamýšleného vývoje sociálních procesů.Soustřeďuje se na podporu žádoucího sociálního jednání jednotlivců i sociálních skupin, atak tlumí sociální neklid a zabraňuje sociálním konfliktům. Patří sem různé druhy garancesociálních jistot a snahy o udržení sociálního smíru.


88

Preventivní funkce spočívá ve snaze zabránit tomu, aby k nežádoucím sociálním situacímvůbec docházelo. Nejzřetelněji tuto funkci plní vzdělávací a zdravotní politika aporadenství.

4.4.2 Principy sociální politiky

Sociální politika je založena na řadě principů, z nichž nejdůležitější jsou:■ princip sociální spravedlnosti,■ princip solidarity,■ princip subsidiarity,■ princip participace.

Princip sociální spravedlnosti je základním stavebním kamenem právního řádudemokratických států. Je odrazem mravních a morálních hodnot společnosti, kulturníhodědictví a vývoje politického systému. Je zřejmé, že rigorózní definice tohoto principuneexistuje a že obsahuje silný subjektivní náboj.

Princip solidarity vychází z vědomí lidské sounáležitosti, z přesvědčení, že člověk je tvorspolečenský. Sociální solidarita vzniká jednak spontánně, což vede k různým typůmcharitativní činnosti (jejichž nositeli jsou nevládní organizace), a jednak na základěcelospolečenského konsensu (prostřednictvím redistribuční a transferové politiky státu).

Princip subsidiarity je založen na přesvědčení, že každý musí nejprve pomoci sám sobě astát mu k tomu má vytvářet podmínky. Teprve tehdy, až když jsou všechny možnosti„samopomoci“ vyčerpány, nastupuje stát se svou sociální politikou.

Na základě principu participace člověk vystupuje již ne jako pasivní příjemcesociálněpolitických opatření, ale aktivně jako odpovědný subjekt podílející se na fungováníspolečnosti.

4.4.3 Nástroje sociální politiky

Nástroje sociální politiky vycházejí v demokratické společnosti z platného právního řádu amají konsensuální charakter. Rozlišujeme dva základní typy těchto nástrojů:

■ program (plán),■ kolektivní vyjednávání.

Program představuje způsob dosahování programových cílů, které jsou výsledkem shodyjednání různých vládních i nevládních orgánů (odborových, zaměstnavatelských apod.).

Kolektivní vyjednávání je základní formou komunikace mezi sociálními partnery(zaměstnavatelé, zástupci odborů a zástupci vlády); zahrnuje sjednávání způsobů a pravidelpro řešení pracovních a platových podmínek. Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou tytotypy kolektivních smluv:

■ generální dohoda – vymezuje vzájemné závazky vlády, podnikatelských a odborovýchsvazů a je východiskem pro kolektivní smlouvy nižších typů,

■ kolektivní smlouvy vyššího typu – jsou uzavírány mezi určitými zaměstnavatelskými aodborovými svazy,

■ podnikové kolektivní smlouvy – jsou uzavírány mezi příslušným odborovým orgánem azaměstnavatelem pro konkrétní podnik.

Na právní řád navazují konkrétní nástroje sociální politiky:■ sociální příjmy (dávky důchodového a nemocenského zabezpečení, peněžitá pomoc

rodinám s dětmi, dávky sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti),■ sociální služby (služby o seniory a handicapované občany, služby v oblasti zdraví,

vzdělání, bydlení a služby poradenské),■ věcné dávky (léky, zdravotní a ochranné pracovní pomůcky),■ účelové půjčky (např. půjčky na vzdělání),■ úlevy a výhody.

89

4.4.4 Vztah hospodářské a sociální politiky

Sociální politika velmi úzce souvisí s hospodářskou politikou, což plyne z toho, že každéhospodářskopolitické opatření má své sociální dopady a naopak – každé opatření sociálnípolitiky má své dopady národohospodářské. Účinná hospodářská politika napomáháprodukci zdrojů, které jsou základem pro financování sociální politiky. Hospodářská poli-tika tak svými opatřeními zajišťuje ekonomickou bázi sociální politiky. V tomto případě jesociální politika vzhledem k hospodářské politice v pasivní roli. Aktivní role sociální politikyvůči hospodářské spočívá ve vytváření předpokladů a dispozic lidí pro pracovní výkon,v jejich motivaci k odpovědné činnosti a k seberealizaci. Je založena na aktivních složkáchsociální politiky (vzdělávací politice, zdravotní politice, politice bydlení apod.).

Hospodářská politika může ovlivňovat sociální politiku zvláště těmito způsoby:■ soustavou daní, soustavou úrokových sazeb a měnových kurzů,■ příjmovou politikou,■ soustavou daňových úlev,■ strukturální politikou,■ mírou inflace.

Sociální politika zpětně ovlivňuje hospodářskou politiku zejména:■ úrovní „lidského kapitálu“,■ podmínkami zaměstnávání pracovníků,■ stanovením podmínek odvodů z mezd a platů pro účely sociálního a zdravotního

pojištění,■ stanovením podmínek pro přiznávání sociálních dávek,■ záchrannou sociální sítí,■ dávkami sociálního zabezpečení.

4.4.5 Teoretické přístupy k sociální politice

Konkrétní sociální politika vychází ze tří sociálních doktrín, které se v průběhu časuzformulovaly na evropském kontinentě. Sociální doktríny se snaží formulovat pojem sociálníspravedlnosti, ve kterém jde zejména o klíčový vztah mezi svobodou a rovností. Za základníevropské sociální doktríny považujeme:

■ katolické sociální učení,■ konzervatismus,■ demokratický socialismus.

Katolické sociální učení chápe sociální spravedlnost jako zajištění dostatku pro všechny.Nástrojem je zejména charitativní činnost založená na principu křesťanského milosrdenství.Tato doktrína je založena na přesvědčení, že sociální postavení jednotlivce není jen jehosoukromou záležitostí, ale je za něj odpovědná celá náboženská obec. K hlavním prioritámtéto sociálněpolitické orientace patří odstranění materiální bídy, nejlépe formoupřerozdělování se stejným důrazem na charitativní činnost. Tuto doktrínu hájí předevšímkřesťanskodemokratické strany.

Konzervatismus označuje sociální koncepci, která zdůrazňuje význam svobody (a tím iodpovědnosti) jedince. Konzervativní koncepce sociální spravedlnosti je založena napředstavě, že sociální postavení a blahobyt občanů by měl co nejvíce odpovídat jejichekonomické výkonnosti. Neboli – čím vyšší je výkonnost ekonomiky, tím více se můžepřerozdělovat; nadměrná sociální péče oslabuje ekonomické podněty a tlumí individuálníekonomickou aktivitu. Nositeli této doktríny jsou konzervativní, republikánské a liberálnístrany.

Demokratický socialismus jako sociální doktrína sdílí s katolickou sociální doktrínoupřesvědčení o potřebě důstojného materiálního zabezpečení života všech občanů.Dominantním subjektem, který má sociální odpovědnost za všechny, je stát. Důraz jekladen zejména na přerozdělovací procesy, kolektivní vyjednávání, pracovně-právníochranu, což jsou hlavní komponenty státu blahobytu. Z této doktríny vychází sociálníprogramy socialistických (sociálně demokratických) stran.


90

Výše uvedeným sociálním doktrínám odpovídají tyto základní typy sociální politiky:■ korporativní (liberálně korporativní),■ reziduální (liberální), ■ redistribuční (sociálně demokratický).

Úkol

Ze které sociální doktríny (nebo sociálních doktrín) vychází sociální politika v ČR?

4.5 Přerozdělovací politika

V tržních ekonomikách dochází k nerovnoměrnému rozložení důchodů mezi jednotlivci.Rozdělení důchodů ve společnosti závisí na:

■ rozložení zásoby výrobních faktorů mezi ekonomické subjekty,■ institucionálním uspořádání ekonomiky,■ schopnosti ekonomických subjektů tyto výrobní faktory efektivně využívat (rozdílná

úroveň lidského kapitálu).

Původní rozdělení důchodů ve společnosti je tak kombinací vlivů, které jednotlivec nemůžeovlivnit (dědictví, rodinný původ) a faktorů, které ovlivnit může (vlastní úsilí, snaha osebevzdělávání). Přerozdělovací (redistribuční) politika se pak snaží toto původní rozdělenídůchodů změnit.

Jako nejzávažnější důvody pro korekci prvotního rozdělení důchodů jsou uváděny tyto:■ umožnění důstojného života pro všechny členy společnosti,■ rovnost šancí pro všechny,■ spotřeba veřejných statků,■ odstranění deformací prvotního rozdělení.

4.5.1 Měření nerovností

Pro názorné rozdělení příjmů ve společnosti se užívají tyto nástroje:■ Lorenzova křivka, ■ Ginniho koeficient,■ Robin Hood index,■ Index chudoby.

Lorenzova křivka znázorňuje rozdělení důchodů mezi jednotlivými domácnostmi.Na horizontální ose jsou domácnosti a na vertikální ose jejich podíl na celkovém důchoduve společnosti. Přímka pod úhlem 45o představuje dokonale rovnostářské rozdělenídůchodů, kdy každá domácnost dosahuje stejného příjmu (tzv. nivelizovaná Lorenzovakřivka). S posunem křivky doprava se zvyšuje důchodová nerovnost v dané ekonomice.

Ginniho koeficient udává vztah mezi velikostí plochy mezi skutečnou a nivelizovanouLorenzovou křivkou na jedné straně a celkovou plochou pod nivelizovanou Lorenzovoukřivkou na straně druhé. To znamená, že čím vyšší je hodnota Ginniho koeficientu, tímvyšší je důchodová nerovnost.

Příklad

Nerovnost příjmů, měřená Ginniho koeficientem, byla na konci 90. let relativně vysokáv jižních členských státech EU, Belgii a Spojeném království (Ginni 34-38), nejnižšíve Skandinávii a Rakousku (Ginni 21-25). Přesné údaje o distribuci příjmů v kandidátskýchzemích nejsou k dispozici. Podle dostupných dat je příjmová nerovnost nejnižšína Slovensku, spíše nízká v ČR (Ginni 26) a vysoká v Maďarsku a Polsku.

Robin Hood index říká, kolik příjmů by bylo třeba přerozdělit, aby měli všichni stejně vysoképříjmy.

Index chudoby vyjadřuje procentní množství populace, která se dostane pod hranicichudoby. Definovat chudobu je samozřejmě velice obtížné. Je možné ji vyjádřit pomocí:

91

■ hranice zákonné chudoby – zákonem je stanovena hranice životního minima, kterázakládá nárok na výplatu sociálních dávek,

■ hranice subjektivní chudoby – tato hranice se stanoví na základě subjektivních odhadůdomácností (v ČR i ve vyspělých zemích se do takto odhadované chudobysamozařazují domácnosti do přibližně 75 % průměrného příjmu v dané zemi).

Příklad

V ČR tvoří hranici zákonné chudoby životní minimum, které je definováno jakospolečensky uznaná minimální hranice příjmu, pod níž nastává stav hmotné nouze.Vymezuje výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost k dočasnému zajištěnízákladních životních potřeb jejích členů na velmi skromné úrovni. Pokud čisté peněžnípříjmy občana nebo rodiny nedosahují životního minima a není možné je zvýšit vzhledemk věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, je státemposkytována pomoc formou dávek sociální péče, které doplňují nedostatečný příjemzpravidla do výše životního minima (po individuálním posouzení i nad jeho úroveň).Životní minimum se skládá ze dvou částí – částky na osobní potřeby jednotlivých členůdomácnosti a jedné částky na společné potřeby. Jeho výše je průběžně upravovánanařízením vlády podle vývoje spotřebitelských cen.

4.5.2 Nástroje přerozdělovací politiky

Přerozdělování se v hospodářství uskutečňuje pomocí celé řady institucí a nástrojů – tímnejdůležitějším je státní rozpočet. Významnými nástroji jsou dále tyto:

■ sociální zabezpečení,■ progresivní zdanění příjmů,■ zákonná minimální mzda,■ transfery v naturáliích,■ účast státu v jednáních mezi jednotlivými sociálními partnery.

4.5.3 Přístupy k přerozdělování

Základní otázku přerozdělovací politiky představuje míra ovlivnění původního rozdělenípříjmů ze strany státu. V liberálním pojetí není pro přerozdělovací politiku místo. Jakékolivprvotní rozdělení majetku ve společnosti je považováno za spravedlivé, pokud byl řádněnabyt. V konzervativním pojetí již prostor pro určitou formu přerozdělování existuje, cožvyplývá z přirozené odpovědnosti autorit za vývoj společnosti. Socialisté nechápou sociálnínerovnosti jako jev zcela nahodilý, ale především jako produkt společnosti. Proto požadujísociální rovnost jako záruku toho, že svůj potenciál budou moci rozvinout všichni členovéspolečnosti.

Jakou míru přerozdělování zvolit? Jestliže vláda zvyšuje míru přerozdělovacích procesů,mění chování tržních subjektů, deformuje tržní pobídky (může vzniknout kultura závislostina sociálních dávkách, budou-li tyto příliš vysoké) a snižuje efektivitu alokace zdrojův ekonomice. Vysoké příjmové rozdíly mezi chudými a bohatými jsou považoványza škodlivé, protože mohou vést ke společenskému napětí a potenciálnímu neklidu. Vláda setak při provádění přerozdělovací politiky dostává do konfliktu mezi ekonomickou efek-tivností a sociální spravedlností. V praktické hospodářské politice je výsledná podobapřerozdělovacích procesů určena společenským konsensem, který je závislý na konkrétnípolitické a ekonomické situaci.

4.5.4 Stát blahobytu

Přerozdělovací politika se stala základním prvkem státu blahobytu. Jeho počátky můžemezhruba vymezit léty 1880 – 1930. Na období chudinských zákonů a podpor (zaměřenýchna ty úplně nejchudší) navazují v této etapě první pokusy rozšířit systém sociální péče ina vrstvy širší, a to postupným vytvářením základních pojišťovacích schémat (pojištěníúrazové, nemocenské, penzijní a v nezaměstnanosti). Systém státu blahobytu se rozvíjelhlavně po druhé světové válce, kdy se vyznačoval vysokým stupněm přerozdělování asociálních jistot.


92

Stát blahobytu stojí na těchto základních principech:■ zajištění plné zaměstnanosti,■ sociální rovnost, ■ veřejné služby, ■ sociální jistoty, ■ vysoký stupeň přerozdělování.

Učebnicovým příkladem státu blahobytu je Švédsko, které se pokusilo spojit tržní systéms rozsáhlými přerozdělovacími procesy (postupem času dosáhly veřejné výdaje 60 % HDP).Výsledkem aplikace státu blahobytu ve švédských podmínkách byla na jedné straně vysokákvalita života (zejména vzdělanost a zdravotní stav obyvatelstva), ale na druhé straněvysoká míra zdanění, což se projevilo v poklesu pracovní iniciativy, odlivu kapitálu a mozkůdo zahraničí a poklesu výkonnosti švédské ekonomiky jako celku.

Základní vývoj ve státech blahobytu byl charakterizován těmito skutečnostmi:■ veřejné výdaje rostly rychleji než národní důchod,■ výdaje na sociální sféru představovaly rozhodující část veřejných výdajů,■ chronické deficity státního rozpočtu promítající se do růstu veřejného dluhu vedly

ke ztrátě akceschopnosti státního rozpočtu, a tím ke ztrátě možnosti provádět aktivnístabilizační politiku.

Stát blahobytu tak stojí v současnosti před významným dilematem. Na jedné straněneúměrně vzrůstá daňové zatížení jeho obyvatel, kteří odmítají neustálé zvyšování již takvysokých daní, ale na druhé straně se nechtějí vzdát výhod a předností, které tento systémnabízí. Toto dilema platí rovněž pro český stát blahobytu.

Shrnutí kapitoly

1. Politika ochrany hospodářské soutěže usiluje o zvýšení konkurenčnosti tržního prostředínebo o odstranění překážek, které konkurenci oslabují.

2. Omezování konkurence může nabývat těchto forem: kartelových dohod, zneužití tržnísíly, koncentrace podniků, veřejných podpor a nekalé soutěže.

3. Strukturální politika zahrnuje hospodářskopolitické nástroje a opatření, kterými státovlivňuje schopnost a proces přizpůsobení ekonomických subjektů měnícím secharakteristikám prostředí, v němž působí.

4. Tradiční strukturální politika řešila strukturální krizi aktivní intervencí ve vybranýchodvětvích či regionech. Nové přístupy, které se objevují od 80. let, se snaží posílit úlohukonkurence a podpořit schopnost adaptace odvětví či firem.

5. Regionální politika je soubor opatření a nástrojů, pomocí kterých má dojít ke zmírněnínebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů.

6. Tradiční regionální politika se vyznačovala zejména centralizací, přerozdělováním aorientací na kapitál a suroviny. Nový koncept regionální politiky reflektuje, že docházík rychlejšímu pohybu regionálních problémů, oslabování národních hranic, a protopodporuje rozvoj regionální samosprávy a euroregiony.

7. Sociální politika je soubor opatření směřující ke zlepšení základních životních podmínekobyvatelstva a k zabezpečení sociálního smíru v rámci hospodářských a politickýchmožností dané země.

8. V evropských podmínkách vznikly tři významné sociální doktríny: katolické sociálníučení, konzervatismus a demokratický socialismus.

9. Politika přerozdělování je cílevědomá činnost státu usilující o určitý stav či změnurozdělení příjmů.

10.Vláda se při provádění přerozdělovací politiky dostává do konfliktu mezi ekonomickouefektivností a sociální spravedlností.

93


1. V čem spočívá význam existence konkurenčního prostředí?

2. Uveďte příklady zakázaných a povolených kartelových dohod.

3. Jaký je rozdíl mezi liberálním a intervencionistickým přístupem k strukturální politice?

4. Charakterizujte možnosti a omezení strukturální politiky při nápravě tržních selhánív procesu strukturálních změn.

5. Má podle vašeho názoru stát provádět regionální politiku?

6. Zaujměte stanovisko k problému vzájemného vztahu sociální a hospodářské politiky.

7. Na jakých principech je založena sociální politika?

8. V čem spočívá hlavní problém evropských států blahobytu?

POT


Rozsah




Způsob studia




■ KADEŘÁBKOVÁ, A., SPĚVÁČEK, V., ŽÁK, M. Růst, stabilita a konkurenceschopnost:aktuální problémy na cestě do EU. Praha: Linde, 2003. (oddíl III, kapitola 1)

■ SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociálníaspekty. Praha: Linde, 2002. (oddíl III, oddíl V, kapitola 1)


94

95

5.

■ Koordinační mechanismy■ Ekonomická transformace

Koordinace ekonomiky

5. Koordinace ekonomiky

96

Cíl kapitoly

Cílem kapitoly je seznámit čtenáře se základními koordinačními mechanismy ekonomiky,zejména s podstatou fungování tržní a centrálně plánované ekonomiky (CPE) a vystihnoutpříčiny neefektivnosti CPE. Tato část dále popisuje vývoj koordinačního mechanismuekonomiky v České republice (Československu), přičemž hlavní pozornost je kladenana druhou systémovou transformaci z CPE na ekonomiku tržní.

Časová zátěž

■ 4 hodiny

5.1 Koordinační mechanismy

V každé ekonomice se vyvinula složitá dělba práce. Dělba práce vede k potřebě vzájemnéhoslaďování jednotlivých činností – k požadavku koordinace ekonomiky. Jak se tisíce výrobcůdozvědí, co mají vyrábět? Každý podnikatelský subjekt musí znovu a znovu činitrozhodnutí, jaké výrobky a kolik se jich má vyrobit. Harmonizace těchto činností spočíváv řešení tří otázek: Co? Jak? Pro koho?

Odpověď na otázku Co? určují spotřebitelé svými peněžními hlasy – tím, co koupí a conekoupí, rozhodují o tom, co se bude vyrábět a co ne.

Otázku Jak? řeší soutěž mezi výrobci, která rozhoduje o tom, za kolik se bude vyrábět,v jaké kvalitě, jakou technologií, z jakých zdrojů atd.

Pro koho? se vyrábí – to je určováno důchody, které se formují na trzích výrobních faktorů.

Každá ekonomika řeší tyto tři problémy. Podle toho, jakými mechanismy jsou řešeny,rozlišujeme:

■ systém dědičného přinucení (zvykové ekonomiky),■ systém tržně cenový (tržní ekonomiky),■ systém organizačně příkazový (centrálně plánované ekonomiky).

Systém koordinace pomocí dědičného sociálního postavení v podstatě již patří historii,proto se mu dále věnovat nebudeme.

5.1.1 Tržní ekonomikaVýznam ceny v tržní

ekonomiceZákladní informací tržně cenového koordinačního mechanismu je cena. Ceny napomáhajívyrovnávat nabídku s poptávkou. Jejich volný pohyb poskytuje informace o vzácnosti statkůa výrobních faktorů. Tyto informace jsou jedním z nejdůležitějších kritérií, na základěkterých se pak subjekty rozhodují jak optimálně využívat omezené zdroje. Trh tedypředstavuje ekonomickou soustavu s decentralizovaným rozhodováním velkého počtutržních subjektů, která koordinuje ekonomické činnosti prostřednictvím nabídky, poptávkya tržních cen. Tuto koordinační funkci plní ceny tím lépe, čím více se podmínky na trhu blížísituaci dokonalé konkurence.

V současnosti se má za to, že právě cenově tržní koordinační mechanismus vede k efektivníalokaci zdrojů – tzn. zdroje jsou využívány tak, aby maximálně uspokojovaly potřeby.Úkolem hospodářské politiky je proto vytvoření funkčního hospodářského systémuzaloženého na tržních principech. Nutnou podmínkou vybudování tohoto systému je exis-tence demokratického státního zřízení. Demokracie totiž může fungovat jen v rámci tržníhosystému. To však neplatí obráceně, tržní systémy mohou, ale nemusí být spravoványdemokraticky.

Úkol

Znáte nějakou zemi s autoritativním režimem, ale přesto s fungující tržní ekonomikou?

97

Role státuJakou roli v tržní ekonomice hraje stát? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď –liberálové obhajují co největší prostor pro úlohu trhů a sil konkurence při koordinaciekonomických aktivit, intervencionisticky orientovaní ekonomové zase zdůrazňují oblasti,kde trh selhává a kde musí intervenovat stát (viz liberální a intervencionistickáhospodářskopolitická koncepce – kap. 1.6). Obecně však můžeme vymezit tři základnífunkce, které vykonává stát ve vztahu k trhu:

■ zabezpečuje podmínky pro dobré fungování tržního mechanismu, tj.■ minimalizuje negativní důsledky monopolu,■ řeší problém externalit,■ zabezpečuje dostatečné množství veřejných statků;

■ zabezpečuje spravedlivější rozdělení důchodů,■ zajišťuje vnitřní a vnější stabilitu ekonomiky.

5.1.2 Centrálně plánovaná ekonomika

Aplikace centrálního plánování na celou ekonomiku je spjata s marxistickou hospodářsko-politickou koncepcí. Tento přístup považuje selhání tržního mechanismu při řešeníekonomických a sociálních otázek za totální a koordinaci aktivit jeho prostřednictvímodmítá. Signály trhu nahrazuje příkazovým systémem. Praktická aplikace plánovacíhokoordinačního mechanismu je spojena zejména s ekonomikou bývalého SSSR a jehopozdějších satelitů.

V takto řízené ekonomice je stát brán jako základní ekonomický subjekt. Všechna podstatnáekonomická rozhodnutí činí právě on prostřednictvím centrálního plánu a státního rozpočtu.Tím je zcela potlačena svoboda jednání ostatních hospodářských subjektů – firem adomácností.

Příklad

V centrálně plánované ekonomice osvícené vševědoucí centrum dává pokyny a národ jeod toho, aby je plnil. Pro ilustraci uvádíme krátký citát z usnesení vlády ČSR z r. 1952:„Vláda proto ukládá ministerstvu zemědělství, ministerstvu potravinářského průmyslu,národním výborům a cukrovarům, aby zajistily pro lepší hospodaření s vláhou astejnoměrné a rychlejší vzcházení řepy – smykovat řepné pozemky hned, jakmile oschnouhřebeny brázd.“ (cit. dle Turek, 1995). Zatímco v kapitalismu musel každý sedlák vědět, kdymá sít a kdy sklízet, po Vítězném únoru už to vědět nepotřeboval – od toho měl stranu avládu.

Podstatou centrálně plánovaných ekonomik (CPE) byla neexistence trhů a z tohovyplývající neexistence cen – skutečných cen, které by plnily své informační, alokační amotivační funkce. Místo tržních cen existovaly jen úřední ceny, arbitrárně stanovené státníbyrokracií (cenovým úřadem), které nemohly být vodítkem pro efektivní hospodařenípodniků a dokonce ani pro efektivní plánování na centrální úrovni. Plán, jako základníkoordinační prvek, byl sestavován pomocí tzv. meziodvětvových a oborových bilancí a potérozepsán na jednotlivé podniky pomocí soustavy plánovaných ukazatelů.

Příklad

O rozsáhlosti úlohy řešené bilanční metodou plánování mohou vypovídat následující údaje.V osmdesátých letech minulého století bylo v SSSR plánováno pomocí této metody více než80 % celkové produkce za použití 2 025 dílčích bilancí. Podobná situace byla v té době iv NDR, kde téměř 80 % produkce a 90 % exportu bylo bilancováno ve více jak 2 400bilancích.

Centralizace ekonomického rozhodování

Centrální plánování mělo dva typické znaky. Prvním byla centralizace ekonomickéhorozhodování, která neumožňovala podnikům samostatně rozhodovat o produkci a odbytu aznemožňovala, aby se prosadily tržní síly poptávky a nabídky. Ceny, mzdy a úrokové mírybyly tvořeny arbitrárně centrem a neodrážely tak strukturu spotřebitelských preferencí anivzácnost ekonomických zdrojů. Docházelo tak k neefektivní alokaci ekonomických zdrojů.


98

Příklad

V 50. letech učinili českoslovenští plánovači některá strategická rozhodnutí, kterápoznamenala osud této ekonomiky na desítky let dopředu. Jedním z nich byla orientacečeskoslovenské ekonomiky na těžký průmysl (v 50. letech bylo klíčovým odvětvímstrojírenství, v letech šedesátých se novým šlágrem stala těžká chemie; v 70. a 80. letech sežádné nové „strukturální hříchy“ nepáchaly, ale pokračovalo se ve vyjetých kolejích) a tentojejí strukturální profil přežíval až do konce fungování centrálně plánovaného systému.

I v tržních ekonomikách samozřejmě dochází k tomu, že určité její segmenty zaostanou.Ale protože zde funguje mechanismus alokační efektivnosti, tyto segmenty zanikají avýrobní faktory plynou (samozřejmě za cenu nezaměstnanosti) do segmentů, které v tomtomechanismu obstojí (pokud ovšem nejsou uměle udržovány při životě vládní intervencí).V plánovaném hospodářství však tyto konkurence neschopné segmenty přežívají, protožesystém centrálně plánované ekonomiky na rozdíl od ekonomiky tržní nedokáže rozpoznat,která výroba je konkurenceschopná a která nikoliv.

Centralizace ekonomického rozhodování měla také negativní dopad na ekonomické moti-vace manažerů socialistických podniků. Základní manažerské funkce, jako je prosazovánínových a efektivních výrobních postupů, inovování výrobků a služeb a řízení lidských zdrojů– funkce zcela nepostradatelné v kapitalistických firmách – byly v CPE zcela potlačeny.Důsledkem byla tzv. interní neefektivnost – podniky plýtvaly vstupy, tzn. spotřebovávalypříliš mnoho práce, materiálu, energie a investic.

Jednou z hlavních příčin tohoto typu neefektivnosti je působení tzv. minimaxu. Principemminimaxu je, že podnik při jednání s centrem o plánu minimalizuje své možnosti budoucíchvýkonů (aby plán byl snáze splnitelný, protože na jeho plnění závisí příděl finančníchprostředků a tedy i mezd) a maximalizuje své požadavky na vstupy. Podnik v tržní ekonomicese chová přesně opačně – snaží se minimalizovat vstupy a maximalizovat výstupy.

Direktivní plánování Druhým důležitým znakem centrálního plánování bylo direktivní, naturálně bilančníplánování (plánování hmotných ukazatelů), zejména plánování objemů produkce. Finančníukazatele podniků (zisk, náklady, příjmy a další ekonomické kategorie známé z fungovánítržních ekonomik) nebyly zdaleka tak důležité jako ukazatele hmotné. Ekonomika sevyznačovala hmotnými toky a toky peněžní byly pouze pasivně následovány.

Indikativní plánování

Plánování bylo realizováno také v některých tržních ekonomikách (např. Francie, Japonsko,Nizozemí) ve formě tzv. indikativního plánování. Na rozdíl od plánování sovětského typu,které bylo plánováním závazným – tzv. imperativní plánování, plní indikativní plánováníinformativní funkci – monitoruje směry možného vývoje, poskytuje informace a návrhy, jakby se ekonomické subjekty mohly chovat, a tím pomáhá snižovat jejich nejistotu.Indikativní plánování vychází z intervencionistické hospodářskopolitické koncepce, kteráuznává tržní principy.

5.2 Ekonomická transformace

Úvodem učiníme jednu terminologickou poznámku. Je třeba rozlišovat mezi pojmyekonomická reforma a ekonomická transformace. Za ekonomickou reformu považujemezměnu jednotlivých prvků ekonomického systému, která však neznamená změnukoordinačního mechanismu ekonomiky. Naproti tomu pod pojmem ekonomická transfor-mace chápeme změnu mechanismu fungování ekonomiky, kdy je mechanismus CPE měněnna tržní systém (nebo naopak).

Při vědomí tohoto rozlišení můžeme z hlediska vývoje mechanismu fungování ekonomikyv naší zemi učinit následující periodizaci:

■ první etapa – první systémová transformace československé ekonomiky (194 5 -1952),

99

■ druhá etapa – pokusy o reformu v té době existujícího (centrálně plánovaného)systému (1953 - 1989),

■ třetí etapa – druhá systémová transformace československé (české) ekonomiky (odroku 1990).

5.2.1 První systémová transformace československé ekonomiky

První systémová transformace se uskutečnila v průběhu května 1945 až do konce r. 1952.První fáze této etapy (v období 1945 - 48) se vyznačovala koexistencí státního a soukroméhosektoru, byly využívány nástroje regulace trhu, srovnatelné s nástroji používanými vládamiv kapitalistických zemích. Zároveň byly převzaty některé nástroje válečného dirigismu. Jižv této fázi došlo ke znárodnění klíčového průmyslu, bank a pojišťoven a prvním pokusůmo makroekonomické plánování (dvouletka pro léta 1947 - 8 a na ni navazující příprava1. pětiletky).

Transformace byla dovršena po únoru 1948 (druhá fáze v období 1948 - 52), kdy docházík nastolení politického systému, který znamenal i převzetí sovětského modelu mechanismufungování ekonomiky – původní spíše indikativní plánování bylo nahrazeno direktivním,naturálně bilančním plánováním – vzniká centrálně plánovaná ekonomika. Pokračoval procesznárodňování – míra zestátnění se přiblížila 100 %.

5.2.2 Pokusy o reformu

Narůstající disproporce ve struktuře národního hospodářství vyvolaly dva reformní pokusy– tzv. Rozsypalovu reformu a Šikovu reformu.

Rozsypalova reforma

První reformou československé ekonomiky byla reforma z let 1958 - 61 známá jakoRozsypalova reforma (nazvaná podle Kurta Rozsypala, náměstka předsedy Státního úřaduplánovacího). Skládala se z těchto kroků:

■ koncentrace podnikové sféry s cílem vytvořit podmínky pro decentralizaci centrálníhořízení;

■ změna způsobu plánování v centru i v podnicích – centrum mělo vypracovávat plánypředevším dlouhodobé (orientující), ze kterých by vycházely plány střednědobé(pětileté), které byly závazné; pro podniky byly stanoveny normativy dlouhodobézainteresovanosti, které měly umožnit vytvoření vlastních finančních zdrojů a posílittak samostatnost ekonomického rozhodování;

■ mzdová přestavba – zvýšení role centrálně určených mzdových tarifů (podle odvětví) azakotvení institutu kolektivních smluv.

V hospodářské praxi tato reforma selhala. Důvod? Tento reformní pokus zcela podcenilúlohu cen – ty měly být dál určovány nikoliv nabídkou a poptávkou, ale arbitrárně centrálníautoritou a degradovány na pouhou účetní kategorii.

Šikova reforma

Šikova reforma (nazvaná podle Oty Šika, místopředsedy vlády pro hospodářskou reformu)představuje druhý reformní pokus, který spadá do let 1963 - 68. Až do zasedání ÚV KSČv lednu 1968 probíhal spor o podstatu reformy; v souvislosti s nastartováním procesudemokratických změn (v rámci Pražského jara) došlo i k zásadnímu obratu v pohleduna probíhající reformu směrem k tržnímu socialismu. Její základní teze lze shrnoutdo následujících bodů:

■ základním nástrojem řízení je plán, jehož role se mění ve smyslu, že plán márespektovat objektivitu tržních vztahů v ekonomice, má kvantifikovat rámecekonomické politiky a stanovit dlouhodobé priority,

■ úlohu jednotného měřítka efektivnosti výrobců musí sehrát soustava jednotnýchodvodů ze základních prostředků a ze zásob, z hrubého důchodu a odvody z mezd,

■ v oblasti investiční činnosti vymýtit praxi nárokování investičních prostředkůze státního rozpočtu uplatněním principu plného financování investic z prostředkůpodniku,


100

■ uplatnit vliv trhu na ceny a důchody při konstituování státní protiinflační politiky,■ denivelizovat mzdy na základě skutečných výsledků a odstranit psychologii mzdových

stropů, ■ umožnit hospodářskou soutěž mezi podniky,■ zajistit skutečnou účast pracujících na řízení (rady pracujících).

Všimněte si, že se v „plánovacím slovníku“ začínají objevovat dříve neznámé pojmy z tržníekonomiky: inflační tlaky, hospodářská soutěž, tržní vztahy atd. Demokratizační procesve společnosti se projevil i v oblasti ekonomického myšlení, kdy se začaly diskutovat tématajako směnitelnost koruny, možnosti znovuzačlenění do MMF, byly publikovány názoryo tržním hospodářství. Agrese uskutečněná vojsky Varšavské smlouvy však nejenekonomickou reformu, ale i celý „obrodný proces“ ukončila.

Diskuse o možnosti“třetí cesty”

Je otázkou, do jaké míry by tato reforma – kdyby byla plně realizována – byla úspěšná. Lzereformovat nereformovatelné? Dnes už totiž víme – neexistuje žádná „třetí cesta“v koordinaci ekonomiky; cesta spojená s využitím centrálního plánovacího mechanismu je ces-tou neefektivní. Shrňme důvody, které k tomuto tvrzení vedou:

■ Organizačně příkazový systém koordinace ekonomiky je založen na centrálnímplánování, které vyžaduje státní vlastnictví. Jakékoliv opominutí tohoto faktu jde protipodstatě tohoto systému.

■ Státní vlastnictví ze samotné povahy „ničí” vlastnictví a tržní ekonomika staví právěna výkonu vlastnických práv. Nelze tedy slučovat plán a trh, plánování je možné jentehdy, když jde o plánování podřízené trhu.

■ Centrální řízení posiluje monopolní strukturu ekonomiky z důvodů snadnější„říditelnosti” a nevytváří tak konkurenční prostředí. Proto jakákoliv snaha o cenovounápravu nutně vede k inflaci a k nutnosti chránit výrobce před vnější konkurencí.

■ Centrální plánování je založeno na vědomém budování vertikálních vztahův ekonomice a potlačuje (či zcela ruší) dlouhodobě vzniklé spontánní horizontálnívztahy mezi lidmi.

■ Vertikalizace vztahů v ekonomice vede i k vertikalizaci vztahů ve společnosti. Člověk jetak zbavován možnosti rozhodovat samostatně.

5.2.3 Druhá systémová transformace ekonomiky

Strategie transformace

Neúspěch výše zmíněných reformních pokusů vedl po listopadu 1989 k celé řadě přístupůke změně dosavadního systému centrálně plánované ekonomiky. Pokud jde o cílové řešenítransformace, existovala v obecné rovině shoda názorů v tom, že cílem je přechod z cen-trálně plánované na tržní ekonomiku. Různost názorů však existovala v odpovědíchna otázky:

■ Jaké tržní hospodářství je cílem transformace?■ Jakou zvolit strategii přechodu k danému cíli?

Různé představy v odpovědích na první otázku mohou být prezentovány jako spor meziliberály požadujícími vybudování tržního hospodářství bez přívlastků a stoupenci sociálnětržního (resp. sociálně a ekologicky orientovaného) hospodářství.

Scénář ekonomické reformy v bývalé ČSFR vycházel spíše z liberálního pojetí, když si kladlza cíl vybudovat tržní ekonomiku s jejími klady a zápory – tedy jakési standardní tržníhospodářství.

Odpovědi na otázku první souvisejí s možnými odpověďmi na otázku druhou. Při hledánístrategie transformace uplatňovali ekonomové (opět zjednodušeně řečeno) dva různépřístupy: liberální a institucionální.

Liberální přístupk transformaci

Liberální přístup považoval za východisko transformace vytvoření tržních podnětů. Stačíprovést několik základních systémových změn (zejména liberalizaci trhů a privatizaci), kterépak vytvoří podněty k žádoucímu tržnímu chování ekonomických subjektů. Systém, kterýmá volné tržní ceny, volný vstup na trhy a soukromé vlastnictví, automaticky vytváří podněty

101

k takovému chování lidí, jaké je typické pro tržní ekonomiky. Nejprve musí vzniknout tytotržní podněty a pak následuje vývoj tržních institucí (rozvíjí se podnikání, vznikákonkurence, upevňuje se podnikatelská etika a formují se tržní instituce).

Institucionální přístupInstitucionální přístup považoval za východisko transformace vznik nových tržně konform-ních institucí – tj. formálních a neformálních pravidel chování včetně sankcí za nedodržovánípravidel. Transformaci tak podle tohoto přístupu nelze chápat omezeně jako provedeníněkolika základních systémových změn, ale jako komplexní a složitou změnu vžitých vzorcůchování, která probíhá pomalu a nelze ji významně urychlit. Lidé jednají více pod vlivemzvyků z minulého období než pod vlivem individuálních podnětů, a proto jsou rychlésystémové změny nežádoucí.

Rychlost transformace

S liberálním a institucionálním přístupem ke strategii transformace souvisí problém rychlostitransformace. Transformace měla dvě základní fáze:

■ liberalizace trhů a stabilizace ekonomiky, ■ privatizace a restrukturalizace.

V první fázi se vedl spor o to, zda zvolit šokovou terapii nebo postupovat gradualisticky.

Šoková terapie předpokládala rychlou liberalizaci trhů – tj. deregulaci cen a mezd a otevřenídomácích trhů zahraniční konkurenci. Tato liberalizace musela být doprovázena tvrdýmistabilizačními opatřeními (restriktivní hospodářskou politikou), které by zabránily vysokéinflaci a hluboké vnější nerovnováze. Důsledkem těchto „šokových“ opatření byl silný hos-podářský pokles, který byl nutný k uskutečnění hlubokých strukturálních změn v ekonomicea pro restrukturalizaci podnikové sféry.

Stoupenci gradualismu tvrdili, že transformaci lze uskutečnit bez velkého hospodářskéhopoklesu, bude-li rozložena do delšího časového období a pečlivě státem řízena. Stát byotevíral domácí trhy postupně a dal podnikům čas přizpůsobit se na nové podmínky. Pos-tupná liberalizace trhů by ani nevyžadovala tak tvrdá stabilizační opatření a „utahováníopasků“ by nemuselo být tak drastické.

Všechny tyto protichůdné pozice zosobňovali v tehdejší federální vládě ministr financíVáclav Klaus a její místopředseda Valtr Komárek. Přijatý Scénář ekonomické reformy(všimněte si toho nepřesného označení „reforma“) se blížil liberálnímu, tj. Klausovu pojetítransformace. Dříve než se budeme věnovat jednotlivým transformačním krokům, stručněshrneme výchozí podmínky československé ekonomiky.

Výchozí podmínky Československa

Československo se po čtyřiceti letech socialistického experimentu ocitlo v situaci, kdy bylozřejmé, že systém centrálně plánované ekonomiky je již neudržitelný. Při startu ekonomickétransformace měla československá ekonomika celou řadu specifických výhod i nevýhod,který vyplývaly jak z předchozího postavení ve světovém hospodářství v předválečnémobdobí, tak i ze specifického postavení v rámci zemí RVHP.

Nevýhody:■ systém CPE byl v ČSSR ze všech zemí RVHP nejdůslednější – soukromý sektor

prakticky neexistoval,■ převážná většina cen byla centrálně řízena a plánována na nákladové bázi,■ centralizované řízení ekonomické sféry,■ zahraniční obchod byl v převážné míře orientován na „měkké“ trhy RVHP.

Výhody:■ tradice přísné monetární politiky, ■ relativně vysoká finanční disciplína vlády i podniků, ■ poměrně nízká míra inflace, ■ nízké zahraniční zadlužení,■ kvalifikovaná pracovní síla a průmyslová tradice.


102

Základní pilíře transformačního procesu

V Československu byla zvolena tzv. radikální varianta ekonomické transformace, jež byladeklarována ve vládním Scénáři ekonomické reformy, schváleném Federálnímshromážděním na podzim r. 1990. Základní transformační kroky lze rozdělit následovně:

■ cenová liberalizace,■ rychlá a masivní privatizace,■ liberalizace vnějších ekonomických vztahů,■ obnovení a udržení makroekonomické rovnováhy.

Ve prospěch radikální varianty existovaly zejména tyto argumenty:1. Na začátku transformace disponovali politikové velkou důvěrou lidí, na základě které

mohli uskutečňovat hluboké systémové změny – měli politický kapitál. Problém je, žeten se rychle vyčerpává, a proto politikové nesmí s reformami otálet.

2. Dalším argumentem byla konsolidace zájmových skupin. Politikové jsou schopniuskutečnit radikální transformační opatření tehdy, když jim nekladou odpor různézájmové skupiny, protože ty jsou po revoluci oslabené a dezintegrované, takženevyvíjejí žádnou politickou aktivitu.

Příklad

Jako příklad mohou sloužit odbory. Za komunismu byla činnost ROH (Revolučníhoodborového hnutí) silně spjata s tehdejším režimem, proto v těsně porevolučním obdobíbyly odbory zdiskreditovány a ve svých aktivitách ochromeny.

3. Obhájci šokové terapie viděli rovněž v rychlých transformačních opatřeních záruku,že transformace bude nevratným procesem, který se po svém nastartování již nepodařízvrátit či zastavit.

Nyní se podíváme na význam a souvislosti jednotlivých transformačních kroků podrobněji.

Cenová liberalizace

Nezbytným předpokladem pro vznik a fungování soukromého sektoru a svobodnéhopodnikání je volná tvorba cen. Cenová struktura zděděná z dob socialistického plánováníbyla deformovaná – neodrážela strukturu poptávky ani strukturu nákladů – protoliberalizace cen byla logickým startem celé transformace. V ČSFR došlo k cenovéliberalizaci k 1. 1. 1991. Některé ceny (např. energie, nájemné) však zůstávají reguloványze sociálních důvodů až dosud.

Privatizace

Jedním z nejdůležitějších (ale také nejobtížnějších) transformačních kroků byla privatizace,tj. přesun vlastnických práv z rukou státu do soukromých rukou. Obtížnost tohoto kroku byladána tím, že bývalé socialistické ekonomiky samozřejmě nedisponovaly kapitálemv množství, které by postačovalo k privatizaci tak velkého majetku. Nabízely se tři základníalternativy řešení:

■ privatizovat s využitím zahraničního kapitálu,■ spolehnout se pouze na domácí kapitál a privatizaci tak značně prodloužit,■ použít nestandardní formu privatizace (např. kupónovou metodu).

V Československu bylo cílem vlády privatizovat co nejrychleji. Argumentem byla tzv.předprivatizační agónie – jestliže je podnik delší dobu v rukou státu a čeká na privatizaci,ztrácí jeho vedení zájem o strategické řízení, v horším případě pak manažeři podnik„tunelují“. Dalším argumentem byla restrukturalizace podniků – pro ni je nezbytná kontrolasoukromého vlastníka (corporate governance) nad podnikovým vedením; stát nemá anidostatečnou lidskou kapacitu ani dostatek motivací k tomu, aby tuto činnost mohlzvládnout.

103

Československá privatizace měla tři základní formy:■ malá privatizace,■ velká privatizace, ■ restituce.

Malá privatizace proběhla v období 1991-93 a zahrnovala menší podniky a provozovny,většinou ve službách a obchodu. Jako základní formy převodu byly stanoveny veřejné aukcea přímé prodeje (tedy „prodej za hotové“).

Velká privatizace byla zahájena v r. 1992 a zahrnovala střední a velké podniky zejménav průmyslu. Kromě standardních privatizačních metod (veřejné soutěže, veřejná výběrovářízení, prodej předem určeným zájemcům aj.) byla použita i nestandardní kupónová metoda.

Příklad

Kupónová privatizace (KP) proběhla v letech 1992-95. Projekt měl rychlým způsobem řešitprivatizaci v situaci nedostatku domácího kapitálu. V jeho rámci se mohl každý dospělýobčan zúčastnit při minimálních nákladech celkem dvou vln KP a stát se tak akcionářem.Její zastánci vyzdvihovali pozitiva této metody – urychlení procesu privatizace azainteresování obyvatelstva, kritikové zase zdůrazňovali, že touto metodou vznikne přílišrozptýlené vlastnictví drobných akcionářů, kteří nebudou schopni vykonávat vlastnickoukontrolu nad podniky (tento problém byl částečně vyřešen existencí investičníchprivatizačních fondů).

Restituce znamenaly navracení majetku, znárodněného po komunistickém převratu v únoru1948 původním vlastníkům nebo jejich dědicům.

Příklad

Celkem byl v České republice privatizován do roku 1999 majetek v účetní hodnotě cca780 mld. Kč. Z toho majetek za 45 mld. Kč byl prodán v malé privatizaci. Akcie v hodnotě333 mld. Kč byly bezúplatně převedeny v kupónové privatizaci (z toho akcie za asi226 mld. Kč připadly investičním fondům). Majetek v hodnotě 25 mld. Kč byl bezúplatněvrácen v restituci. Majetek za 121 mld. Kč byl bezúplatně převeden ze státu na města aobce. Majetek a akcie v hodnotě 237 mld. Kč byl prodán v rámci standardních (úplatných)metod velké privatizace.

Liberalizace vnějších ekonomických vztahů

Liberalizace vnějších ekonomických vztahů znamenala otevření ekonomiky světu a skládalase z těchto základních kroků:

■ uvolnění dovozu (zrušení jeho regulace (s výjimkou cel) a povolování z centra),■ uvolnění vývozu (zrušení monopolu podniků zahraničního obchodu),■ zavedení konvertibility (směnitelnosti) měny (zrušení devizových regulací

v zahraničním obchodě – podniky mohly bez omezení nakupovat zahraniční měnyza účelem dovozu zboží; v této fázi se jednalo o tzv. vnitřní směnitelnost).

V ČSFR došlo k liberalizaci zahraničního obchodu a k zavedení vnitřní směnitelnostikoruny k 1. 1. 1991.

Otevření domácích trhů vystavilo tuzemské výrobce zahraniční konkurenci, na což nebylizvyklí. Tento krok ale vytvořil silné podněty ke zvyšování kvality produkce a k změnámsortimentu reagujícím na tržní poptávku. To byl první impulz pro strukturální změnyv ekonomice a pro restrukturalizaci podniků.

V roce 1990 došlo posupně ke třem devalvacím koruny, kdy v prosinci dosáhl oficiální kurz28 Kčs/USD. Vznikl tak „kurzový polštář“ umožňující domácím výrobcům snáze sevyrovnat s otevřením ekonomiky a rozpadem socialistického trhu.

Makroekonomická rovnováha

Specifickým problémem transformace byla nezbytnost stabilizovat ekonomikupo liberalizaci a obnovit makroekonomickou rovnováhu. V počáteční fázi se dal očekávat


104

tlak na růst inflace – díky liberalizaci cen, otevření ekonomiky, a s tím spojenýmidevalvacemi a přizpůsobováním domácích cen světové úrovni. Proto bylo nezbytnéliberalizaci trhů doprovodit stabilizačními opatřeními, a to zejména: rozpočtovou restrikcí,měnovou restrikcí, regulací mezd a ukotvením měnového kurzu.

Příklad

Po liberalizačních opatřeních v roce 1991 došlo k nárůstu inflace téměř o 57 %.V následujícím roce 1992 se ji podařilo snížit na 11 %. V souvislosti s daňovou reformouinflace v roce 1993 opět vyskočila na 21 %, ale v roce 1994 se snížila na 10 %. Od roku 1995dosahuje jednociferných čísel.

Tab. 5-1 Makroekonomické politiky (charakter působení).Zdroj: Czesaný (2001).

Důležitým úkolem hospodářské politiky bylo však i zabezpečení sociální průchodnostitransformace. Udržení sociálního smíru a získání dostatečné podpory obyvatel pro realizacisystémových změn patří vlastně k dalším pilířům transformace. Transformace jenevyhnutelně doprovázena růstem nezaměstnanosti a chudobou některých skupinobyvatelstva, a proto byla vytvořena sociální záchranná síť pomáhající lidem tyto situaceřešit.

Shrnutí kapitoly

1. Existují tři základní systémy řešící koordinaci ekonomiky: zvykový, tržní a příkazový.

2. Centrální plánování mělo dva typické znaky – centralizaci ekonomického rozhodování adirektivní, naturálně bilanční plánování.

3. Plánování můžeme dělit na imperativní (závazné) a indikativní (informativní).

4. Sovětský plánovací systém byl naší ekonomice vnucen počátkem 50. let. Za nejdůležitějšíreformní pokusy pokládáme reformy Rozsypalovu a Šikovu.

5. Neúspěchy reforem měly řadu příčin, nejdůležitější je však skutečnost, že ekonomickákoordinace prostřednictvím plánování je méně efektivní systém.

6. Za základní pilíře ekonomické transformace jsou považovány: liberalizace cen a vnějšíchekonomických vztahů, privatizace, makroekonomická stabilita při zachování sociálníhosmíru.

1990 - 1993 1994 - 1996 1997 - 1999

Měnová politika restriktivní uvolněná restriktivní

Rozpočtová politika neutrální neutrální u státního rozpočtu deficitní u

veřejných rozpočtů

uvolněná (deficitní)

Cenová politika liberalizace (destabilizační vliv)

postupná deregulace

(stabilizační vliv)

zpomalená deregulace

(dezinflační vliv)

Měnový kurz ukotvený (převážně

podhodnocený)

ukotvený (převážně

nadhodnocený)

řízený floating (převážně

nadhodnocený)

105


1. Vysvětlete rozdíly v mechanismu fungování tržní a centrálně plánované ekonomiky.

2. Jaký je rozdíl mezi pojmy ekonomická transformace a ekonomická reforma? Proč bylypokusy o ekonomické reformy v rámci CPE neúspěšné?

3. Jaké byly rozdíly mezi hlavními přístupy k ekonomické transformaci? Byla podle vašehonázoru zvolená transformační strategie správná?

4. Vysvětlete hlavní pilíře transformace české ekonomiky.

5. Byla podle vašeho názoru kupónová privatizace v dané situaci vhodnou privatizačnímetodou, nebo byste pro její hodnocení použili slova jednoho z bývalých českýchpolitiků – loupež století?

POT


Rozsah




Způsob studia


■ SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha: C. H. Beck, 2003. (subkapitola 2.1 a kapitola 7)


■ HOLMAN, R. Transformace české ekonomiky.Praha: CEP, 2000.


106

Shrnutí

Shrnutí

Vlády všech zemí na světě využívají svěřené či jinak získané pravomoce a prostředkyk dosahování určitých ekonomických (a v širších souvislostech i celospolečenských) cílů.Tyto cíle mohou působit proti či v souladu s přirozeným vývojem ekonomiky. Přirozenývývoj hospodářství se celosvětově vyvinul či vyvíjí v tržní ekonomiku a od doby, kdy seformovala ekonomická teorie, patřila k jejím základním otázkám role státu (vlády). Těmitootázkami se od 30. let minulého století zabývá samostatná vědní disciplína - hospodářskápolitika. Charakter přístupu státu k ekonomice své země lze popsat dle různých hledisek.V současnosti se má za to, že hospodářská politika má plnit tři základní funkce: stabilizační- vláda se zaměřuje na celkový rozvoj ekonomiky a na zachování stability tohoto pohybu(makroekonomická hospodářská politika), alokační - vláda se soustřeďuje na zvyšováníefektivnosti při alokaci zdrojů společnosti (mikroekonomická hospodářská politika) aredistribuční - úkolem vlády je zajistit "spravedlivé" rozdělování příjmů. S jednotlivýmifunkcemi hospodářské politiky jsme si dovolili seznámit vás blíže v příslušných kapitolách.

109

Glosář

Glosář

110

AAgregátní nabídka - celková nabídka všech zboží a služeb v ekonomice vyjádřena v penězích.Vyjadřuje současně výkon ekonomiky, který označujeme jako makroekonomický výstup.Agregátní poptávka - celková suma výdajů za statky a služby v ekonomice. Schematicky lzeznázornit jako součet: spotřeby (C), investic (I), vládních výdajů (G) a čistého exportu (X-M).Alokační efektivnost - schopnost dosahovat největšího možného výstupu statků a služebze stávající zásoby zdrojů a stavu technologií.

BBrettonwoodský systém - mezinárodní peněžní systém, který byl založen na režimu pevnýchsměnných kurzů. Systém vyžadoval od každé členské země, aby udržovala rozsah fluktuace svýchsměnných kurzů v rozpětí ± 1 % kolem pari hodnoty, vyjádřené v jednotkách USD.

CCenová hladina - průměrná úroveň cen statků v dané ekonomice v běžném období ve srovnánís cenami statků v základním (předchozím) období. Je vyjadřována pomocí cenových indexů,k ýznamnějším patří index spotřebitelských cen (CPI), deflátor HDP, příp. index cen výrobců (PPI).Centrální banka - instituce pověřená především kontrolou peněžního a bankovního systému.Vykonává i jiné funkce, jež vyplývají ze zákona.Centrální plánování - ekonomika, ve které hlavním koordinátorem ekonomických aktivit není trh, alecentrální (direktivní) plán zpracovaný centrální autoritou (centrálním úřadem). Tato centrální autoritazároveň realizuje základní cíle společnosti.Cíle hospodářské politiky - soubor stanovených cílů v ekonomice země, kterých má být dosaženopomocí nástrojů hospodářské politiky.

ČČasová zpoždění v hospodářské politice - doba, která uplyne mezi získáním přesných údajůo stávající situaci a působením fiskálních nebo měnových nástrojů v ekonomice.

DDeficitní financování - způsob financování, zpravidla státního rozpočtu nebo platební bilance, kdyvýdaje převyšují příjmy.Diskreční opatření - přímá intervence vlády, vyžadující zpravidla souhlas parlamentu, ve snazestabilizovat růst nebo úroveň výstupu ekonomiky.Dobývání renty (rent-seeking) - aktivita, jejímž cílem je získání renty uměle vytvořené státnímzásahem, například omezením nabídky. Zdroje vynaložené na její získání pak nemohou býtvynaloženy na produktivní aktivity.

EEkonomická integrace - proces, v rámci něhož dochází k vytvoření nového integračního seskupeníz původních zakladatelských subjektů. Podle míry pravomocí přenesených z úrovně zakladatelskýchsubjektů na úroveň nově vytvořeného integračního seskupení rozlišujeme různé stupně ekonomickéintegrace.Evropská měnová unie (EMU) - měnová unie tvořená státy EU se společnou měnou a jednotnouměnovou politikou.Evropský měnový systém - vznikl v r. 1979 s cílem vytvořit oblast stability měnových kurzů mezizeměmi Evropského společenství prostřednictvím omezení fluktuace svých kurzů na ± 2,25 %od centrálních úrovní svých měn.

FFiskální politika - rozpočtová politika jakožto součást hospodářské politiky státu. Obecně používázdanění a vládních výdajů k regulaci agregátní úrovně ekonomické aktivity. V ekonomice plní funkcistabilizační, alokační a redistribuční.

HHospodářská politika - přístup státu k ekonomice své země. Rozlišujeme dvě základní oblastihospodářské politiky, a to mikroekonomickou, která je zaměřena na vyšší efektivnost při alokacizdrojů, a makroekonomickou, usilující o plné využívání zdrojů a cenovou stabilitu.Hospodářská soutěž - snaha subjektů nabídky a poptávky na trhu s výrobky a službami dosáhnouturčitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských výsledků při vzájemném ovlivňování jejichhospodářské činnosti.Hospodářskopolitická koncepce - soubor názorů, které orientují aktéry hospodářské politikypři výběru cílů a nástrojů. Rozlišujeme liberální, intervencionistickou a marxistickouhospodářskopolitickou koncepci.Hospodářský cyklus - výkyvy ekonomické aktivity, zpravidla výstupu ekonomiky, které vykazujíurčitou pravidelnost (období expanze je následováno kontrakcí, kterou střídá další expanze atd.).Jedná se o různé stavy rovnováhy, respektive nerovnováhy ekonomiky.

111

Hrubý domácí produkt - charakterizuje výstup (výkonnost) ekonomiky jako celku. Představujeobjem finálních statků a služeb vyrobených v ekonomice za určité období, zpravidla jeden rok.Do objemu HDP je započítána pouze produkce firem sídlících na území daného státu, bez ohleduna příslušnost jejich majitele.

IImperativní plánování - striktně vertikální, závazné plánování, jehož základním prvkem je plán,sestavený centrální rozhodovací autoritou na základě převážně necenových informací.Indikativní plánování - centrální vytyčování cílů, koordinujících v soukromém i státním sektoruinvestiční a výrobní záměry. Vyznačuje se informačním a koordinačním efektem.Intervencionismus - hospodářská politika využívající státních zásahů (intervencí). Mezi základní cíleintervencionistické koncepce hospodářské politiky patří zejména snaha o dosažení plnézaměstnanosti a politika podporující hospodářský růst.

LLaissez-faire - doktrína, podle níž jsou ekonomické záležitosti nejlépe spravovány jednotlivci a bezzasahování centrální autority.Liberalismus ekonomický - směr, který obhajuje co největší prostor tržního mechanismupři koordinaci ekonomických aktivit. Státu mají být ponechány pouze ty činnosti, které trh nemůžezabezpečit nebo které jsou nutné pro vytvoření obecného rámce, nezbytného pro efektivní uplatněnísoukromého vlastnictví.

MMaastrichtská smlouva - znamenala reformu stávajících zakladatelských smluv (Římské smlouvy),dále zahrnovala Smlouvu o Evropské unii, na jejímž základě došlo k vytvoření EU. Podepsaná 7. 2.1992 v Maastrichtu.Měnový kurz - cena měny, vyjádřená v jednotkách jiné měny. Měnové kurzy jsou pravidelně kótoványpro všechny hlavní měny, často však bývá používána jedna měna, v níž se vyjadřují a porovnávajíkurzy ostatních měn. Rozlišujeme pevné a pružné systémy měnových kurzů.Mezinárodní měnový fond - jeho posláním je podporovat mezinárodní peněžní spolupráci, přispívatke stabilitě zahraničních měn, napomáhat členským zemím při odstraňování deficitů platební bilance,a tím usnadňovat mezinárodní obchod.Monetární politika - součást hospodářské politiky státu usilující o dosažení stability zaměstnanosti acen, ekonomického růstu, rovnováhy platební bilance prostřednictvím kontroly monetárního systémua působením na peněžní veličiny.

NNástroje hospodářské politiky - veličiny, jimiž vláda působí na stanovené hospodářskopolitické cíle.

OObchodní bilance - dílčí součást platební bilance dané země, na níž je zachycen především vývoz adovoz výrobků a služeb.Operace na volném trhu - nástroj regulace peněžního systému, kdy centrální banka na volném trhuprovádí nákupy a prodeje obchodovatelných cenných papírů.Otevřená ekonomika - ekonomika zapojená do mezinárodních ekonomických (obchodních) vztahů.U otevřené ekonomiky sledujeme stupeň a tvar otevřenosti ekonomiky.

PPlatební bilance - přehled všech ekonomických transakcí mezi domácími a zahraničními subjekty.Nejvýznamnější složky platební bilance tvoří běžný účet, kapitálový účet, změna devizových rezerv achyby a opomenutí.Politicko-ekonomický cyklus - jeden z příkladů vládního selhání. Označuje skutečnost, že vlády majíschopnost manipulovat ekonomickým vývojem tak, aby dosáhly svého znovuzvolení.Prognózování - proces, jež používá metod k nalezení odhadů budoucích hodnot sledovanýchproměnných, a to na základě analýzy minulého vývoje.

RRegionální politika - hospodářská politika vlády zaměřená na změnu regionálního rozmístěníekonomické aktivity a její výkonnosti.

ŘŘímské smlouvy - souhrnné označení zakládajících smluv Evropských společenství: Smlouvyo Evropském hospodářském společenství a smlouvy o Evropském společenství pro atomovouenergii, podepsaných v Římě 25. 3. 1957.

Glosář

112

SSociálně tržní hospodářství - koncept hospodářské politiky, který spojuje ekonomickou svobodu asoutěž se sociálním pokrokem, který musí být zprostředkován výkonností tržní ekonomiky.Sociální politika - soubor opatření směřujících ke zlepšení základních životních podmínekobyvatelstva a k zabezpečení sociálního smíru v rámci hospodářských a politických možností danézemě.Stabilizační politika - součást hospodářské politiky státu, která se snaží eliminovat kolísáníekonomických veličin.Stát blahobytu - přístup vlády k hospodářské a sociální politice vycházející z teze, že sociálnípodmínky, v nichž lidé žijí, nejsou věcí jedinců či rodin, nýbrž věcí veřejnou.Strukturální politika - soubor stimulativních a regulačních nástrojů, které ovlivňují strukturu národníekonomiky a průběh a proces strukturálního přizpůsobení jejích aktérů.Strukturální změna - změna složení makroekonomických veličin. Může být vyvolána faktoryna straně nabídky i poptávky.Subjekt hospodářské politiky - jednotlivec, orgán nebo instituce podílející se na stanovení cílůhospodářské politiky a rozhodující o využití disponibilních nástrojů k dosažení těchto cílů.Světová banka - organizace, jejíž hlavní činností v současnosti je úvěrové financování investičníchprojektů v rozvojových zemích, případně v zemích východní Evropy.

TTeorie rozdělování - teorie, která analyzuje způsoby rozdělování národního důchodu mezi jednotlivéskupiny uvnitř ekonomiky.Transmisní mechanismus monetární politiky - řetězec kauzálních vztahů, kterého centrální bankavyužívá pro dosažení cílů své měnové politiky. Rozlišujeme dva základní: monetaristický peněžní akeynesiánský úrokový transmisní mechanismus.Tržní cena - cena, která je výsledkem tržní směny, tedy odpovídá vyrovnanému vztahu mezi nabídkoua poptávkou po určitém zboží nebo službě.Tržní selhání - případ, kdy tržní mechanismus sám o sobě není schopen poskytovat některé statky,respektive zabezpečit jejich optimální úroveň.

VVeřejné statky - jejich výskyt je jednou ze základních příčin tržních selhání a jednímz nejfrekventovanějších argumentů ve prospěch státních zásahů do ekonomického systému. Jejichspotřeba je nedělitelná mezi jednotlivými spotřebiteli, což ztěžuje vylučitelnost kohokoliv ze spotřebytěchto statků cenovým systémem.Veřejný dluh - souhrn pohledávek různých ekonomických subjektů vůči státu. Rozlišuje se čistý ahrubý dluh (po odečtení či přičtení pohledávek státu vůči ostatním ekonomickým subjektům).Vestavěný stabilizátor - mechanismus rozpočtové politiky, který snižuje amplitudu cyklickýchvýkyvů v ekonomice, a to bez zásahu vlády či jiného ekonomického subjektu.Vládní selhání - projevuje se v ekonomice zejména v neadekvátní hospodářské politice. Jde o stav,kdy vládní rozhodnutí způsobují poruchy v přirozeném vývoji samoregulující schopnosti tržníhomechanismu.Vnější hospodářská politika - záměrné působení státu v oblasti vnějších ekonomických vztahů, kdyse vláda snaží prostřednictvím příslušných nástrojů zabezpečit vnější rovnováhu. Vnější rovnováha - zpravidla se má na mysli situace, kdy platební bilance je vyrovnaná (peněžní tokydo dané země se rovnají tokům ze země).

Rejstřík

Rejstřík

AAmerická zóna volného obchodu (FTAA), 62anarchická společnost, 24asociační dohoda, 72

Bblahobyt, 13bretton-woodský systém, 62byrokracie, 25

Ccelní unie, 58, 60cena, 96cenová diskriminace, 78

- liberalizace, 102- stabilita, 41

centrální banka, 42- funkce, 42- nástroje, 43- nezávislost, 42

cyklické výkyvy, 32cyklus ekonomický, 26

- politický, 26

Ddecizní sféra, 18deficit, 38

- celkový, 39- cyklický, 38- primární, 39- strukturální, 39

Delorsova zpráva, 67demokratická společnost, 24despotická společnost, 24devalvace, 55devizové rezervy, 42diagnóza, 26diskontní sazba, 44diskreční opatření, 38dobývání renty, 25dominantní postavení na trhu, 78dopravní politika, 83druhá systémová transformace, 100

Eekonomická reforma, 98

- transformace, 98ekonomický růst, 15ekonomika centrálně plánovaná, 97

- tržní, 96- zvyková, 96

Euratom, 64Evropská centrální banka (ECB), 68Evropská měnová jednotka (ECU) , 65Evropská měnová unie (EMU), 67Evropská unie (EU), 66Evropské hospodářské společenství (EHS), 64Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO) , 64Evropské sdružení volného obchodu (ESVO),

62Evropský hospodářský prostor (EHP), 62Evropský systém centrálních bank (ESCB), 68

Ffiskální politika, 34fúze, 78fyziokratismus, 19

Ggenerální dohoda, 88Ginniho koeficient, 90gradualismus, 101

Hhospodářská politika, 12

- cíle, 13- intervencionistická, 21- liberální, 21- makroekonomická, 13- meze, 24- mikroekonomická, 13- ochrany hospodářské soutěže, 76- přerozdělovací, 90- regionální, 84- sociální, 87- strukturální, 81- možnosti, 24- nástroje, 18- nositele, 17- vnější, 50- nástroje, 52

hospodářská unie, 58hospodářskopolitická koncepce, 22

- liberální, 22- intervencionistická, 22

hospodářskopolitické rozhodování, 18hrubý domácí produkt (HDP), 15

Iindex chudoby, 90inflace, 42integrace, 60intervence, 22

JJednotný evropský akt, 66jednotný trh, 60

Kkartelová dohoda, 77katolické sociální učení, 89Keynes John Maynard, 20klasická škola politické ekonomie, 19kodaňská kritéria, 72kolektivní vyjednávání, 88koncentrace podniků, 78Konference spojených národů pro obchod a

rozvoj (UNCTAD) , 61konjunkturní indikátory, 34konkurence, 76konkurenceschopnost, 82konvergenční (maastrichtská) kritéria, 67konzervatismus, 89koordinace ekonomiky, 96

Lliberalizace, 101

- cenová, 102- vnějších ekonomických vztahů, 103

lombardní úvěr, 44Lorenzova křivka, 90

MMaastrichtská smlouva, 66

- kritéria, 67magický čtyřúhelník, 15

makroekonomická analýza, 23- prognóza, 23

mechanismus směnných kurzů (ERM), 66měnový kurz, 54merkantilismus, 19Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD),

63monetarismus, 20monopol, 76

- absolutní, 76- přirozený, 76- síťový, 76

Nnadnárodní měnová jednotka, 63nekalá soutěž, 79neoklasická ekonomie, 20nezaměstnanost, 14

Oodbory, 17, 102ochrana hospodářské soutěže, 76ordoliberalismus, 20Organizace pro ekonomickou spolupráci a

rozvoj (OECD), 61otevřenost ekonomiky, 51

Ppásmo volného obchodu, 60peněžní nabídka, 46plánování, 97

- direktivní, 98- imperativní, 98- indikativní, 98

platební bilance, 15, 53- běžný účet, 53- finanční účet, 53- kapitálový účet, 53

podpora malého a středního podnikání, 83- poražených, 82- veřejná, 79

pokusy o reformu , 99politický cyklus, 26

- kapitál, 27politika fiskální (rozpočtová), 34

- hospodářské soutěže, 76- měnící výdaje, 55- monetární (měnová), 41- peněžní, 46- proexportní, 52- průmyslová, 83- přerozdělovací, 90- přesunující výdaje, 55- sociální, 87- stabilizační, 32- strukturální, 81

povinné minimální rezervy, 44princip minimaxu , 98

- participace, 88- sociální spravedlnosti, 88- solidarity, 88- subsidiarity, 88

privatizace, 102protekcionismus, 52, 86první systémová transformace, 99příjmy vládní, 38

RRobin Hood index, 90

rozpočet, 38- cyklicky vyrovnaný, 38- každoročně vyrovnaný, 38

Rozsypalova reforma, 99

SSayův zákon, 20sektor ekonomický, 80Severoamerická dohoda o volném obchodu

(NAFTA), 62směnný kurz, 54sociálně tržní hospodářství, 21spojování podniků, 78společný trh, 60stát blahobytu, 91strukturální krize, 81

- změna, 81Středoevropská dohoda o volném obchodu

(CEFTA), 62Světová banka, 63Světová obchodní organizace (WTO), 61systém fixních (pevných) měnových kurzů, 54

- národních účtů, 23- pružných měnových kurzů, 55

ŠŠikova reforma, 99šoková terapie, 101

Ttarifní nástroje, 52teorie hospodářské politiky, 12

- anglo-americký proud, 12- kontinentální proud, 13- veřejné volby, 21

transmisní mechanismus, 48

Uúroková míra, 50úvěrový mechanismus, 66

Vveřejný dluh, 41vestavěné stabilizátory, 37vládní selhání, 24vnější nerovnováha, 55

- rovnováha, 55vnitřní rovnováha, 55vybírání vítězů, 82výdaje vládní, 34, 38vztah mezi trhem a státem, 97

Zzaměstnanost, 14zemědělská politika, 83znárodnění, 99

Žživotní minimum, 91

Rejstřík

117

Použitá literatura


118


[1] SLANÝ, A. a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha: C. H. Beck, 2003.


[1] BRUŽEK, A. Evropská měnová integrace. Praha: VŠE, 1999.

[2] BRUŽEK, A. Evropská měnová unie. Výhody, nevýhody, rizika a příprava její realizace.Praha: Acta Oeconomica Pragensia, VŠE, 1998.

[3] CZESANÝ, S. Kontexty vývoje české ekonomiky v 90. letech.Politická ekonomie, 2001, č. 1, s. 21 – 31.

[4] ČEŠKA, R. Vládní pravda aneb žába u pramene.Ekonomika, právo a politika. Sborník CEP, 1999, č. 2.

[5] HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení.Praha: C. H. Beck, 1999.

[6] HOLMAN, R. Transformace české ekonomiky.Praha: CEP, 2000.

[7] HOLMAN, R. Vývoj ekonomického myšlení.Praha: Liberální institut, 1994.

[8] JAKŠ, J. Quo vadis Evropská unie.Praha: ETC Publishing, 1998.

[9] JANÁČEK, K., ZAMRAZILOVÁ, E. Rok 2002: desinflace v české ekonomice.Politická ekonomie, 2003, č. 3, s.331-350.

[10] JONÁŠ, J. Ekonomická transformace v České republice.Praha: Management Press, 1997.

[11] KADEŘÁBKOVÁ, A. Základy makroekonomické analýzy.Praha: Linde, 2003.

[12] KLIKOVÁ, Ch., KOTLÁN, I. Hospodářská politika.Ostrava: Sokrates, 2003.

[13] KOTLÁN, I. a kol. Hospodářská politika v praxi.Ostrava: Sokrates, 1999.

[14] KREBS, V. a kol. Sociální politika.Praha: Aspi, 2002.

[15] MATOUŠKOVÁ, Z., HALOUZKA, P., BRANDOVÁ, H., ČERNOCH, J. Úvod do prostorové ekonomiky. Praha: VŠE, 1992.

[16] NĚMCOVÁ, I., ŽÁK, M. Hospodářská politika.Praha: Grada Publishing, 1997.

[17] PAULÍK, T. Hospodářská politika.Frýdek-Místek: Tiskárna Kleinwächter, 2001.

[18] PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky.Praha: Aspi Publishing, 2002.

[19] REVENDA, Z. a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví.Praha: Management Press, 1996.

[20] REVENDA, Z. Centrální bankovnictví.Praha: Management Press, 1999.

[21] Ročenka HN 2003. Praha: Economia, 2003.

[22] Ročenka HN 2004. Praha: Economia, 2004.

119

[23] SLANÝ, A., ŽÁK, M. Hospodářská politika.Praha: C. H. Beck, 1999.

[24] SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002.

[25] ŠREIN, Z. Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie.Praha: VŠE, 1999.

[26] ŠŤASTNÝ, D. Protekcionismus: „ptolemaiovský“ systém populární ekonomie.Diplomová práce. Praha: VŠE, 1999.

[27] ŠULC, Z. Hospodářská politika.Praha: Consus, 1993.

[28] ŠULC, Z. Stručné dějiny ekonomických reforem v Československu (České republice) 1945 – 1995. Brno: Doplněk, 1998.

[29] TÁNCOŠOVÁ, J. Medzinárodné ekonomické vzťahy. Bratislava: Ekonom, 2002.

[30] TUREK, O. Podíl ekonomiky na pádu komunismu v Československu.Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1995.

[31] URBAN, L. Praktická hospodářská politika. Praha: VŠE, 1995.

[32] URBAN, L. a kol. Hospodářská politika.Praha: Victoria Publishing, 1994.

[33] VEČEŘA, M. Sociální stát. Východiska a přístupy.Praha: Sociologické nakladatelství, 1996.

[34] ŽÁK, M. a kol. Velká ekonomická encyklopedie.Praha: Linde, 1999.

[35] ŽÁK, M. a kol. Učebnice hospodářské politiky II (HP 202).Praha: VŠE, 2000.

[36] ŽÁK, M. a kol. Učebnice hospodářské politiky II.Praha: VŠE, 1997.

Internetové zdroje:

www.cnb.cz

www.compet.cz

www.czso.cz

www.euro.cz

www.euroskop.cz

www.ihned.cz

www.integrace.cz

www.mfcr.cz

www.newton.cz

www.patria.cz

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta

Centrum distančního a celoživotního vzdělávání

Hospodářská politika Distanční studijní opora

Doc. Ing. Antonín Slaný, CSc.

Ing. Aleš Franc

Vydala Masarykova univerzita v Brně roku 2004

Technický redaktor: Martin Vlasák Metodická spolupráce: Ing. Vladimír Žítek.

Jazyková úprava CDCV: Mgr. Jana Albrechtová

1. vydání, 2004 náklad 200 výtisků AA – 10,18 VA – 10,33 122 stran

Tisk: Tiskárna BonnyPress, Heinrichova 16, Brno 602 00 Pořadové číslo 3984/ESF–24/04–17/99

ISBN 80–210–3476–9

Tato publikace neprošla redakční ani jazykovou úpravou v redakci vydavatele.

Documents

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakultaecon.muny.cz/data/PEHOPO/PEHOPO-plugin-skripta-hospodarska-politika.pdf · 4 Harmonogram úvodní přednáška (seznámení