MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA GEOGRAFIE

Geografie Evropy a SNS

Rakousko – cykloturistika MTB

zadal: RNDr. Jozef Mečiar

vypracovala: Sylva Hřebíčková, Ze-TV

datum vypracování: 1.12.2002

2 1 Úvod

„Všechny důležité závody se nejedou v Rakousku za pomoci stroje, ale v pedálech jízdních kol. Ten nejtěžší

z nich je "Tour d’Autriche",o délce 1,500 km , vede cyklisty srdcem rakouských hor. Tak se děje již od roku

1949.“

i-net

Sport a geografie mají spolu velmi úzký vzah. Postupem času, kdy se rozdíly sportovních výkonů zmenšují,

tréninkové postupy prakticky shodují, musí sportovci a funkcionáři hledat nové možnosti, jak výkony

sportovců dostat „čistou cestou“ na vyšší úroveň. Geografie jim v tomto velmi pomáhá:

Klimatické podmínky,které mohou výkon sportovce ovlivnit a rozhodnout tak o vítězství či prohře,sportovci

trénují v ideálních podmínkách a před důležitými závody se připravují v simultánních klimatických

podmínkách daného sportovního centra tak dlouho, aby jejich výkon byl co nejlepší.

Sportovci vytažení z „džungle“ jako pravé přírodní talenty - Keňští běžci trénující celý život ve vysokých

nadmořských výškách, brazilští fotbalisté nejchudších vrstev.

Předpoklady historického vývoje národa, žijícího v určité geografické oblasti úspěšně provozovat druh sportu

( hokej – severské státy)aj.

Na horském kole se také nedá jezdit všude a nemůže na něm jezdit každý, pokud by měl dosáhnout

vrcholových výsledků. Dalo by se říct, že právě simulace závodních podmínek a biologické předpoklady

jedince jsou hlavními determinanty úspěchu.

Nicméně sport není pouze vrcholovou záležitostí , sport je především aktivním odpočinkem téměř vyšších a

středních společenských vrstev. Ti více bohatí si potom mohou dovolit rekreovat se v geograficky

determinovaných a společensky uznávaných střediscích, a tak pozvednout místní ekonomickou situaci.

Cyklistika je poměrně mladý sport. Její rozvoj začal až s rozvojem techniky, neboť kolo je základním

prostředkem jejího provozování. Cyklistika se v podobě cykloturistiky stala koncem minulého století formou

aktivního odpočinku a tento stav trvá dodnes. Její výhoda oproti pěší turistice je její menší časová náročnost

( za stejnou dobu lze vidět mnohem více věcí, absolvovat delší vzdálenost). Její obliba tak roste i proto, že

není příliš materiálově nebo prostorově náročná. Jízdní kolo má téměř každý nebo si jej lze půjčit a pokud

zrovna člověk nebydlí ve velkoměstě lze ji provozovat téměř všude. I přes tuto skutečnost jsou mezi cyklisty

lidé, kterým nestačí provozování tohoto sportu kdekoli, ale vybírají si lokality všeobecně uznávané svou

náročností, přírodním bohatstvím, kulturou, službami aj. Jednou z oblastí kam směřuje svou mysl celý

cyklistický sport jsou Alpy. Rakouské části této lokality se věnuje i má seminární práce.

2 Cíle práce

Cílem práce je vysvětlit příčiny a důsledky vzniku a rozvoje MTB-turistiky (MounTain – Bike = horské kolo)

v Rakousku a srovnání tohoto procesu s ČR a Evropou

Základním úkolem je vytvoření hypotéz a jejich ověření za pomoci dosavadních poznatků a statistických

výsledků sledovaných na internetu.

3

Seminární práce by měla objasnit tyto základní otázky:

Proč je Rakousko významnou oblastí cyklistiky a cykloturistiky Evropy a světa?

Jak souvisí rozvoj cykloturistiky v Rakousku s rozvojem MTB ve světě?

Jak ovlivňují přírodní podmínky regionalizaci MTB – turistiky ve světě, Evropě, ČR?

Jaké vazby lze sledovat mezi MTB cyklistikou a přírodními poměry Rakouska?

Jaké jsou oblasti MTB - turistiky v Rakousku?

Proč se MTB- turistika vyskytuje právě v alpské oblasti?

Má rozmístění alpských MTB středisek souvislost s rozmístěním středisek zimních sportů, a proč?

Má na rozmístění cykloturistických středisek vliv vrcholová cyklistika, a proč?

Jaké vztahy lze sledovat mezi hospodářstvím, ekonomikou Rakouska a cykloturistikou?

Jaké vazby lze sledovat mezi MTB cyklistikou a životním prostředím?

Jak lze aplikovat problém při výuce geografie ve škole?

3 Část A – „Rakousko“

3.1 Základní informace

oficiální název: Rakouská republika (Republik Österreich)

zkrácený název: Rakousko (Österreich)

státní zřízení: federativní republika

oficiální jazyk: němčina

členství v mezinárodních organizacích:

OSN, GATT, IMF, OECD, UNESCO, UNHCR, WHO

poloha:Střední Evropa

sousedí s osmi státy(2 562 km):

Německem(784km), Českou republikou (362km), Slovenskem (91km), Maďarskem (366km), Slovinskem

(330km), Itálií (430km), Švýcarskem (164km)a Lichtenštejnskem(35km).

rozloha: 83 850 km2

srovnání s ČR: 1,06 x větší

nejvyšší bod: Grossglöckner 3797 metrů

nejnižší bod: Neusiedler See 115 metrů

nejdelší řeka:Dunaj 2850 (v Rakousku 358km)

počet obyvatel: 8 169 929 (červen 2002 )

hlavní město: Vídeň (Wien), 1 600 000 obyvatel

administrativní dělení: 9 zemí (Bundesland)

největší města: Vídeň, Graz, Linz, Salcburk, Innsbruck

4struktura HDP:zemědělství a rybolov 2,7%,těžba a průmysl 28,6%,stavebnictví 7,2%,služby 61,5%

(doprava a spoje 6.2%,obchod 16.5%,finančnictví 17%,veřejná správa a obrana 14,2%)

hlavní průmyslová odvětví: strojírenský, ocelový, chemický průmysl, papírenství, dřevozpracující průmysl

zemědělská produkce: cukrová řepa, brambory, obilí, ovoce

měna: EUR

poznávací značka: A

telefonní směrové číslo: 0043

časové pásmo: Středoevropský čas (CET) (IV-X letní čas)

státní svátek: 26. říjen, výročí přijetí neutrality, Nový rok, 6. leden (Tři králové), Velikonoční pondělí a další

pohyblivé křesťanské svátky, 1.listopad, 8. prosinec a Vánoce 25. a 26. prosince.

3.3 Zeměpisná charakteristika

Rakousko je vnitrozemský stát střední Evropy(47.20 N, 13.20 E), ležící na pomezí východu a západu

kontinentu ve Východních Alpách, v povodí horního Dunaje. Svou rozlohou, 83 850 km2, odpovídá přibližně

2/3 plochy bývalého Československa a je asi o 5000 km2 větší než Česká republika. Rakousko je typickou

hornatou zemí, 2/3 jeho plochy zaujímají Alpy. Nicméně kromě nich se tu vyskytuje i několik dalších zcela

odlišných krajinných typů.

3.3 Fyzickogeografická část

Rakousko lze členit na tři velké přírodní oblasti:

alpskou soustavu (Alpské předpolí, Alpy)

východní nížiny (Vídeňskou pánev, Panonská nížina)

vysočiny podél hranice s Českou republikou.( Český masív)

3.3.1 Horopis a geologie

Při severních hranicích Rakouska sem z našeho území zasahuje okraj Českého masívu vyvrásněný

prvohorním hercýnským vrásněním. Jedná se převážně o žulovou hornatinu v nadmořských výškách okolo

400-1000 m protkanou hlubokými údolími řek ústících do Dunaje. Samotný Dunaj rozráží okraje Českého

masívu v několika soutěskách. Další krajinná jednotka, Alpské předpolí, se nachází mezi Dunajem a

severními svahy Alp (Alpenvorland). Jedná se o poměrně hustě osídlenou oblast s převážně zemědělským

využitím. Na severovýchodě Rakouska nalezneme Vídeňskou pánev (Wiener Becken), celkem jednotvárnou

rovinu v podobě tektonické sníženiny mezi Alpami a Karpatami. Vídeňská pánev se prolíná s vápencovými

pahorky Vídeňského lesa. Její součástí je na našem území Dolnomoravký úval a na Slovensku Záhorská

nížina. Oblast soutoku Dunaje a Moravy - centrální část Vídeňské pánve - je známa jako Moravské pole

(Marchfeld). Na samém východě Rakouska zasahují na jeho území i výběžky Panonské nížiny (Panonische

Tiefland). Nejrozsáhlejší z těchto výběžků je možno nalézt u hranic s Maďarskem v bažinaté oblasti Litavské

vrchya blízkosti Neziderského jezera (Neusiedler See). Rakouská žulová plošina sahá k pohraniční

5Šumavě.Pohoří jsou členěna hlubokými údolími přítoků Dunaje,kterými jsou Inn, Salzach, Enns, Mura

a Dráva (Drau).

3.3.2 Alpy

Alpy jsou největším rakouským bohatstvím.Do své podoby se vyvrásnily v průběhu třeti a čtvrtohorního

Alpsko-Himalajského vrásnění, patří tedy k nejmladším pohořím světa. Východní Alpy, jenž se na rakouském

území nacházejí, pozvolně klesají od západu k východu. Pásmovitá stavba Alp je zdůrazněna zřejmým

uspořádáním podélných údolí a sníženin ve východozápadním směru. Tato skutečnost má silný vliv na celý

dopravní sytém v Rakousku. Tak například hlavní železniční spojení Vídně se Štýrskem a Korutanskem je

realizováno přes známý průsmyk Semering, údolími řek Mürz a Mur. Ještě větší nepříjemnosti způsobila

příroda při dopravím spojování napříč Alpami od severu k jihu. I zde bylo překonáno mnoho průsmyků,

z nichž nejznámější, Brennerský (1372 m), je již od starověku nesmírně významným při cestování ze střední

Evropy do Itálie a Středomoří.

V severní části rakouských Alp se nachází tzv. flyšové pásmo (tvořené pískovci a jílovci), které je možno

vysledovat od Rýna až k Dunaji. Je tvořeno nepříliš vysokými (500 - 1500 m) zaoblenými hřbety.

Nejznámějšími jsou Wiener Wald (Vídeňský les) nedaleko Vídně nebo u Bodamského jezera se rozprostírající

Bregenzen Wald. Dále na jih se nalézá poměrně široké pásmo Severních vápencových Alp, k němuž náleží

řada již poměrně vysokých (2000-3000 m) pohoří se skalnatými a příkrými vrcholy. Lze zde nalézt i četné

náhorní plošiny s krasovými a ledovými jeskyněmi, propastmi a další útvary.

Nejvyšší a nejmohutnější horské masívy se však samozřejmě nacházejí v pásmu Centrálních Alp, které je

převážně tvořeno velmi odolnými krystalickými a přeměněnými horninami (zejména rula a žula). Zdejší

pohoří se vyznačují nesmírně ostrými skalnatými hřebeny, nápadnými štíty a vysokými skalními stěnami,

mnohými skalními kotli a hlubokými údolími zalitými jezery. Všechny tyto znaky jsou jednoznačným důkazem

někdejší ledovcové přítomnosti. Zbytky celé ledovcové soustavy dnes pokrývají jen vrcholové partie

jednotlivých horských masívů. Součástí Centrálních Alp je na rakousko-švýcarské hranici masiv Silvretta

(3403 m), na italských hranicích Ötztaler Alpen s nejvyšším vrcholem Wildspitze, 3774 m, Stubaier Alpen

(3507 m) a Zillertaler Alpen (3510 m). Následuje nejvyšší rakouské pohoří Vysoké Taury (Hohe Tauern)

s nejvyšším vrcholem Rakouska Grossglocknerem (3797 m) a dalšími vrcholy jako Grossvenediger (3660 m),

Sonblick (3105 m) a jinými. Na Grossglockneru se rozprostírá největší ledovec celých Východních Alp,

Pasterze s rozlohou 30 km2 a celkovou délkou 9,5 km. Dále na východ postupně pásmo Centrálních Alp ztrácí

na mohutnosti a výšce. Patří k němu ještě Nízké Taury (Nieder Tauern) s nejvyšším vrcholem Hochgolling –

2863 m), Steirische Alpen (2184 m) a jihovýchodně od Vídně svou výškou již zcela nevýrazné Leithagebirge.

Jejich výběžky zasahují až k údolí Dunaje a navazují tak na Malé Karpaty na Slovensku.

Typicky podélné údolí řeky Drávy (Drau) odděluje při italských s slovinských hranicích pásmo Jižních

vápencových Alp. Ty jsou již složeny převážně z vápenců a dolomitů. Svým složením i vnějším charakterem

se tak již podobají spíše italským Dolomitům. A skutečně, k celému pásmu patří i Lienzer Dolomiten (2963

m), Gailtaler Alpen (2772 m), Karnische Alpen (2780 m) a Karawanken (Karavanky – 2338 m).

3.3.3 Nerostné suroviny

6Těží se grafit, wolfram, kaolín, olovo, zinek, magnezit (největší produkce světa).

3.3.4 Klimatické poměry a podnebí

Stejně jako naše republika, i území Rakouska leží v přechodné klimatické oblasti mezi oceánickou západní

a kontinentální východní Evropou. Na rakouském počasí se tato skutečnost projevuje zvyšováním teplotních

rozdílů mezi zimou a létem směrem k východu. Na východě jsou tedy zimy drsnější a léta teplejší. Spolu

s tímto jevem se ve stejném směru projevuje i ubývání srážek. Na konkrétní ráz počasí má samozřejmě,

především v horských oblastech, největší vliv nadmořská výška. S ní pochopitelně teploty klesají a množství

srážek se zvyšuje. Typickým jevem horského klimatu jsou především četné mlhy, které, zejména v ranních

hodinách, vznikají v údolích. Na horských vrcholcích zatím bývá nádherné jasné počasí, které umožňuje

daleké výhledy do okolí. Typickým rysem alpského počasí jsou tolik zrádné změny počasí doprovázené i

náhlou změnou směru a síly větru. Studený vítr, který směřuje z vyšších oblastí do údolí se zde rychle

otepluje, což má za následek vznik padavých větrů typu fénu. Ty často způsobují rychlé tání sněhu a

záplavy.

Průměrné teploty se v lednu v severním předpolí Alp pohybují mezi –1 až –4 oC, v červenci mezi 15 a 19 oC.

Srážky jsou v rozmezí 600 - 800 mm za rok, jsou nejčetnější na horských svazích obrácených k západu a

severozápadu (tedy proti směru převládajících větrů), v některých lokalitách v Salzburských Alpách jich

spadne ročně až 2400 mm . Pravým opakem ohledně srážek jsou některé horské doliny, údolí a výběžky

Panonské nížiny. Zde roční srážky nedosahují ani 600 mm za rok. Během roku je rozložení srážek

nerovnoměrné. V létě jich zpravidla spadne asi dvakrát více než v zimních měsících. Ve vyšších horských

polohách se v zimě vytváří souvislá sněhová pokrývka. Ta zde zpravidla leží 100 až 200 dní v roce dle

nadmořské výšky.

leden červenec

Vídeň 203 -0,8 19,6 676Linz 302 -1,1 18,9 871

Innsbruck 582 -2,8 19,2 859Zugspitze 2963 -10,8 1,9 1354Sonnblick 3106 -13 1,2 2580Bregenz 435 -0,6 17,8 1440

lokalita nadmořská výška

průměrné teploty (oC) průměrné roční srážky

tabulka klimatických charakteristik význačných míst v Rakousku.

3.3.5 Vodstvo

Kromě nejzápadnější země Vorarlberska je celé Rakousko odvodňováno jedinou splavnou řekou, Dunajem.

Zbytek území spadá do horního povodí Rýna, případně do Bodamského jezera (Bodensee). Dunaj protéká

Rakouskem v délce 350 km. Je na něm vybudováno několik přehradních nádrží s velkým výkonem elektráren

(například Jochenstein, Asbach, Ybbs-Persenburg). Z pravé strany do Dunaje ústí mnoho menších řek

7přitékajících z oblasti Alp. Jejich charakter je dán územím, jímž převážně protékají. Jsou to tedy řeky

s velkou vodností, spádem a rychlým tokem. Jelikož z důvodu tání sněhu a ledovců v horských oblastech je

na těchto řekách nejvyšší stav vody v létě, i celý Dunaj má alpský vodní režim. Nejdůležitější alpské řeky,

které protékají územím Rakouska, je třeba uvést především Inn, Salzach, Traun, Enns, Litavu, Drávu, Muru,

Ybbs, Traisen. Levé přítoky Dunaje potom nejsou zdaleka tak významné jako zmiňované pravé, alpské řeky.

Od ČR a SR odděluje Rakousko pohraniční Morava a Dyje.

Hornatá povaha velké části rakouského území a především vysoké nadmořské výšky dávají vzniknout mnoha

rozsáhlým ledovcovým systémům. Těmi je celkem pokryto asi 600 km2 plochy. Nejrozsáhlejší Pasterze

a Hintereisferner jsou ve Vysokých Taurách. Významným rysem Rakouska jsou také jezera, převážně

ledovcového původu. Na celém území se jich nachází okolo 580. Především se jedná o malá krasová jezírka

položená vysoko v horských oblastech, především v Centrálních Alpách. Větší jezera jsou potom soustředěna

spíše na okrajích Alpského pásma. Známá je především oblast Solné komory (Salzkammergut), kde se

nacházejí jezera Attersee s rozlohou 46,7 km2, Traunsee, Mondsee a mnohá další. K území Rakouska patří i

větší část hraničního mělkého Neziderského jezera (hranice s Maďarskem). 3.3.6 Půdy

V severních vápencových alpách se vyskytují rendziny, ve velehorských polohách přecházejí v litosoli –

nevyvinuté kamenité vněkarpatské sníženiny – podzoly a glejové luvisoly. V severní části a ve Vídeňské

pánvi jsou typické čenozemě. Krystalické pásmo centrálních Alp je pokryto kyselými substráty, litosoly a

rankery, na nižších svazích pravými podzoly a nenasycenými kambisoly ( hnědé lesní půdy). Půdní pokryv

alpského podhůří je tvořen pravými luvisoly – ilimerizovanými půdami, hojně nasycenými kambisolemi a

místy gleji a histosoli (rašeliništní půdy). Panonskou pánev tvoří černozemě na spraších.

3.3.7 Rostlinstvo a živočišstvo

Téměř na celém území Rakouska lze nalézt klasickou středoevropskou flóru shodnou s ostatními okolními

státy. Pouze na východě se částečně nacházejí panonské stepní druhy. Černozemní půdy v nížinných a

pahorkatých oblastech především na východě území jsou nejúrodnějšími a tedy zemědělsky nejintenzivněji

obdělávanými částmi celého Rakouska. Původní rostlinstvo se v těchto částech země téměř nezachovalo.

Typická je v Rakousku výšková stupňovitost vegetace. Plochy na úpatích horských svahů do nadmořské

výšky 600-700 metrů jsou zpravidla přeměněny v pole a zemědělsky využívány. V některých částech země se

na svazích hor nacházejí četné vinice. Horské svahy nad touto hranicí pak většinou pokrývá zachovalý

souvislý lesní porost. Ten v Rakousku pokrývá celkem 38 % plochy(4. místo v Evropě). Horní hranice lesa je

v Centrálních Alpách až okolo 2000 metrů nadmořské výšky. V Severních vápencových Alpách je to o něco

níže, ve výšce kolem 1700 až 1800 metrů. Nad touto horní hranicí lesa lze nejčastěji nalézt typické kleče. Ve

vyšších polohách, až po hranici věčného sněhu (2300-2700 m) se vyskytují křovinaté porosty jalovce, vrby,

rododendrony a překrásně barevné alpské byliny.

Původní fauna bohužel na většině území musela ustoupit postupujícímu osídlení. Jen ve vyšších odlehlejších

polohách stále ještě žijí jeleni a srnčí zvěř, zřídka se vyskytují i medvědi. Ve velehorském pásmu patří

k typickým zástupcům rakouského zvířectva kamzík, kozoroh a svišť.

83.3.8 Ochrana přírody

Stejně jako v okolích státech se i v Rakousku v důsledku stále sílícího osidlování a s tím spojené průmyslové

výroby, rozvoje zemědělství a plošného kácení lesů projevují snahy o ochranu přírody. Ta je organizována

samostatně v rámci jednotlivých spolkových zemí. Především od roku 1960 se stále intenzivněji projevují

snahy o zmírnění nepříznivých dopadů civilizace na rakouské přírodní krásy. Chráněny jsou například:

Rakouská část Šumavy (Böhmerwald), poblíž českých hranic bylo přírodním parkem vyhlášeno území u

Českých Velenic a Gmündu, kde se nacházejí unikátní útvary vzniklé zvětráváním žulových skal. Nejmladším

rakouským národním parkem, vyhlášeným v roce 1996, je Thayatal v Podyjí. V Severních vápencových

Alpách je chráněnou oblastí pohoří Dachstein o rozloze kolem 20.000 ha. Zde se nacházejí známé jeskyně

Mammuthhöhle a Rieseneihöhle. Na území nejvyššího rakouského pohoří, Vysokých Taur, se rozprostírá

národní park Hohe Tauern, který zasahuje do tří spolkových zemí – Salcburska, Korutanska a Tyrolska. Jeho

celková rozloha je okolo 2440 km2.Ochrana je v Rakousku také vyhlášena nad všemi jezery a jejich

pobřežími.

3.4 Socioekonomická část

3.4.1 Obyvatelstvo

počet obyvatel: 8 169 929 (červen 2002)

hustota osídlení: 96 obyvatel na 1 km2, 56% lidé žije ve městech.

očekávaná průměrná délka života: 78 let, ž: 81.31 (2002 est.), m:74.85

věková struktura: 0-14 let: 16.4% (m 686,205; f 652,840), 15-64 let: 68.2% (m 2,814,866;f 2,756,777)

65 let a víc: 15.4% (m 484,313; f 774,928) (2002)

dětská úmrtnost 0,7%.

průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 0.23% (2002.) ; 0,5% (1985 - 1996).

porodnost: 9.58 nar./1 000 obyv. (2002)

úmrtnost: 9.73 zem./1000 obyv. (2002)

fertilita: 1.4 nar.dětí/žena (2002)

zaměstnanost žen: 40% z celku pracujících.

návštěvnost základní školy: 91%.

vzdělanost: 98% nad 15 let umí číst a psát

Etnické, národnostní složení: Rakušané 88%, ostatní 9.3% (Croatians, Slovenes, Hungarians, Czechs,

Slovaks, Roma), naturalizovaní: 2% (žijí v Rakousku 3 generace)

úřední jazyk: němčina

náboženství:katolíci 78%, protestanti 5%, muslimové 2%, starokatolíci 0,2%, židé 0,1%.

3.4.2 Státní zřízení

Parlamentní demokratická republika Závazným právním základem je v Rakousku Ústavní zákon z r.1920,

Státní smlouva a Zákon o neutralitě od r.1955. Spolkový prezident,Thomas KLESTIL (od 8 July 1992), který

stojí v čele státu, je v přímých volbách volen na dobu šesti let (nejvíce na dvě funkční období). Odvolatelný

9je jedině na základě lidového hlasování. Nejvyšším výkonným orgánem ve státě je spolková vláda,

Kancléř Wolfgang SCHUESSEL (od 4 February 2000), zákonodárným potom dvoukomorový parlament,

složený z Národní a Spolkové rady. Národní rada se 183 členy, volenými na 4 roky, Spolková rada se 64

zástupci zemských sněmů. Ve státním znaku má Rakousko černou orlici s hlavou otočenou doprava. Na ní

nese tzv. zděnou zlatou korunu. Ve zlatých nohách, na nichž jsou patrné zbytky roztrženého řetězu, drží srp

(symbol zemědělství) a kladivo (symbol průmyslu). Na prsou má orlice štít rozdělený na dvě červená a jedno

bílé pole. Každá ze spolkových zemí má vlastní znak. Státní vlajka je složena ze tří podélných pruhů

(červený, bílý, červený), slova ke státní hymně složil Paul von Preradovič, hudbu W.A. Mozart.

3.4.3 Členství v mezinárodních organizacích

ESA, EU, OPCW, OSCE, UNESCO, WHO

3.4.4 Hospodářství

3.4.4.1 Průmysl

hutnictví železa (Linz) a ocelářství.V Ranshofenu u Branau se nachází jedna z největších hliníkáren na světě.

strojírenské obory: výroba stavebních strojůa speciálních vozidel.

elektrotechnika, výroba polovodičů, optiky, měřicí, sdělovací a regulační techniky i spotřební elektroniky.

petrochemie a průmysl chemický s výrobou hnojiv, plastů a umělých vláken (Linz a Lenzing).Velká rafinérie

je u Vídně.

zpracování dřeva (včetně výroby hudebních nástrojů)

papírenský a potravinářský průmysl.

3.4.4.2 Energetika

Téměř 3/4 elektřiny vyrobí vodní elektrárny(68.64%) Ve Vídeňské pánvi se těží ropa a zemní plyn,ale

rozhodující část spotřeby kryje dovoz těchto surovin(elektrárny na fosilní paliva: 28,46%).Těžba i výroba

elektrické energie jsou pod státní kontrolou.Referendem bylo rozhodnuto, že postavená jaderná elektrárna

nebude zprovozněna(nukleární en:0%), ostatní elektrárny: 2,9%.

3.4.4.3 Zemědělství

Země je ve výrobě potravin ze 3/4 soběstačná.Vybaveností zemědělskou technikou se řadí na 16. místo na

světě.V nížinách, kde je dostatek orné půdy, se pěstuje hlavně cukrovka, kukuřice, ečmen, pšenice a

zelenina. Rozšířené je rovněž pěstování vinné révy.V živočišné výrobě, která převažuje svým významem

výrobu rostlinnou, se věnují hlavně chovu skotu pro výrobu masa a mléka, dále pak chovu vepřů.Významná

je těžba a zpracování dřeva.

3.4.4.4 Ekonomika

10

t

Poloha země zajišťuje její významné postavení v mezinárodním obchodě. Rakousko se změnilo z

agrární země na stát s vyspělým průmyslem a rozvinutými službami. Tyto aspekty řadily v r.1996 Rakousko

do první světové desítky v důvěryhodnosti vložených investic (9. místo) s 85,9 %.

HNP - $220 billion (2001). Reálný roční přírůstek: 1,2% (2001). Nezaměstnanost 6,2% (1996).Skladba

hospodářství: zemědělství 2%, průmysl 29%, služby 69% (2001).

3.4.4.5 Finance

Měna: EUR

Průměrná roční inflace: 3,2% (1985 - 1994), v roce 1996 1,9%.

Peněžnictví je zčásti kontrolováno státem (Hlavní Rakouská banka).

Ostatní banky a finanční instituce jsou soukromé.

3.4.4.6 Mezinárodní obchod

Expor - Roční objem činí 512 500 mil. šilinků (1994) a činí důležitou složku hospodářství země (38%).

Nejvýznamnější položkou jsou produkty spotřebního zboží. Skladba exportu: 50% spotřební zboží, 26%

investice, 15% poloprodukty, 6% nerostné suroviny, 4% potravinářské výrobky.Nevýznamnější partneři: EU

63% (Germany 35%, Italy 9%, France 5%), Switzerland 5%, US 5%, Hungary 4% (2000)

Import - Objem dovozu činí 628 900 mil. šilinků (1994) a zaujímá 18. místo na světě. Skladba dovozu: 50%

spotřební zboží, 23% investiční programy, 14% poloprodukty, 8% nerostné suroviny, 5% potraviny.

Největšími obchodní partneři: EU 68% (Germany 42%, Italy 7%, France 5%), US 6%, Switzerland 3%,

Hungary 2% (2000)

3.4.4.7 Doprava

Velikost dopravního ruchu v Rakousku negativně ovlivňuje úloha jeho území v rámci celého evropského

dopravního systému. Díky své poloze je Rakousku přisouzena role tranzitní země. To způsobuje v poslední

době sílící nepříliš populární opatření ze strany rakouských státních orgánů.

Letecká doprava - majoritní podíl má státní letecká společnost Austrian Airlines. Ta zajišťuje spojení mezi

všemi důležitými leteckými uzly na světě. Kromě ní existují dvě soukromé letecké společnosti, Lauda Air a

Tyrolean Air. Největším rakouským letištěm je vídeňský Schwechat (19 km od Vídně), nicméně moderně

vybavená letiště jsou ve všech větších městech. Domácí letecká doprava obstarává spojení mezi městy

Vídeň, Linec, Salzburg, Innsbruck, Štýrský Hradec a Klagenfurt.

Železniční doprava - Celková délka železničních tratí v Rakousku je 3700 km. Z těch je asi 60 %

elektrifikováno, zbylých asi 1500 km neelektrických tratí slouží spíše k oživení turistického ruchu v horských

oblastech a Podunají. Veškeré železnice jsou státní – Österreichische Bundesbahn (ÖBB). Jejich součástí jsou

zubačky v horách a řada lanovek o celkové délce 4000 km, některé z nich jsou i soukromé.

11

Silniční doprava - Silniční doprava v Rakousku zažívá v současné době velký rozkvět především díky

horentním investicím do modernizace silnic a výstavby řady obslužných zařízení. V posledních několika letech

byly vybudovány stovky kilometrů nových dálnic (celk.:133 361km) a především mnoho nových tunelů skrz

horské masivy. Vysoké částky doslova ládované do zvelebení silniční dopravy způsobují prudký nárůst

mýtného a dálničních poplatků. Úhrnná délka silniční sítě je 36.000 km, z toho dálnice měří celkem 2100 km.

Nejzatíženější jsou severojižní tahy, po nichž, především v letních měsících, míří desetitisíce evropských

turistů na dovolenou k moři. Nejdůležitější dálnice vede z Německa přes Brennerský průsmyk do Itálie, další

překonává Taury dlouhým tunelem. Na silnicích je vhodné pečlivě dodržovat veškerá pravidla pro osobní a

především autobusovou dopravu, rakouští policisté patří k těm nejméně tolerantním v celé Evropě. To však

má za následek ve srovnání s našimi silnicemi neskutečný pořádek, ohleduplnost a slušnost většiny řidičů.

Vodní doprava - (po Dunaji ,358 km (1999)) slouží ke spojení s Německem a Černým mořem. Největší

přístavy jsou ve Vídni a Linci.

3.4.5 Turistický ruch

V návštěvnosti se Rakousko stále pohybuje v první desítce zemí na světě (8. místo v r.1993),

celkové příjmy z turistiky jsou ve světovém měřítku ještě výše (6. místo).V r.1994 zemi navštívilo 17,8

milionu cizinců, příjem činil 150,3 mld. šilinků.

3.4.5.1 Turistické oblasti

3.4.5.2 Neziderské jezero (Neusiedler See)

Samotné základní parametry jezera jsou velmi netypické. Jezero, jehož celková plocha dosahuje 180 km2 (s

plochou porostlou rákosem dokonce kolem 320 km2), dosahuje průměrné hloubky necelý jeden metr. Přes

svou značnou rozlohu jezero nemá žádný výraznější přítok, ani přirozený odtok. Za rok se ale přesto z plochy

1 m2 jezera vypaří přes 1500 mm vody, zatímco veškeré srážky doplňují vodní stav jen necelými 600 mm

ročně. Zbylých 900 mm se do jezera dostává prostřednictvím četných podzemních přítoků z Malé maďarské

nížiny.

Dalším živlem, který výrazně utváří charakter Neziderského jezera, je vítr. Ten se často stává neodolatelnou

výzvou pro všechny jachtaře a surfaře.

Rákosí se rozprostírá na ploše větší než je plocha volného prostranství. Pokrývá plochu větší než je celá

zastavěná oblast Vídně. Pro existenci jezera je rákosí nutnou součástí. Svou obrovskou spotřebou živin totiž

chrání jezero před přehnojením. Roční sklizeň rákosí z Neziderského jezera činí kolem 10.000 tun.

Jezero tvoří hranici mezi dvěma evropskými krajinnými oblastmi. Pohoří Leitha na západním břehu je

východním výběžkem Alp a jsou zde patrné téměř všechny prvky alpské flóry. Východní břeh již pokrývají

západní výběžky Panonské nížiny, flóra proto zde má spíše stepní charakter.

Směrem na jih se na východní straně jezera nachází řada dalších, menších stepních jezer. Některá z nich

obsahují takové množství soli, že se z nich v letních měsících stávají doslova slané škraloupy. Jejich břehy a

12specifické podmínky jsou ideálním domovem pro svět ptáků. Ze 300 ptačích druhů, které se v celé jezerní

oblasti pravidelně objevují, jich tady přes 140 hnízdí. U mnohých z nich, např. u volavky stříbřité, se jedná o

jediné hnízdiště v Evropě. V oblasti nemohou chybět čápi, typičtí pro spolkovou zemi Burgenlandsko. Je

možné zde spatřit i vzácného čápa černého. Na východní straně jezera se nacházejí rozlehlé vinice. V letních

měsících je možno podnikat ornitologické vycházky s pronajatým průvodcem. 3.4.5.3 Grossglockner-Hochalpenstrasse

krajině kolem nejvyšší rakouské hory (3798 m) se hovoří jako o velmi nehostinné. Průměrná sněhová

pokrývka v zimních měsících zde činí přes 5 metrů. Srážky, nejčastěji sněhové, zde lze potkat 250 dní v roce.

Roční průměrná teplota na nejvyšším místě silnice svými –30C odpovídá spíše Sibiři, než lokalitě uprostřed

Evropy. Avšak i krásné slunečné dny, nejsou raritou. Navíc nižší teploty jsou vykoupeny překrásným

výhledem na vrcholu Edelweisspitze. V okolí je možné zahlédnout na čtyři desítky třítisícových vrcholů.

Vyhlídka Franz-Josephs-Höhe se nachází na konci slepé silnice (ve výšce 2369 m.) Gletscherstrasse

(bezpochyby nejhezčí slepé silnici v celém Rakousku)

3.4.5.4 Solná komora (Salzkammergut)

Celá oblast po staletí díky doslova magické síle soli vzkvétala, navíc se stala i vyhledávaným lázeňským a

vůbec turistickým rájem. V lázních v Bad Ischlu se poddával odpočinku i nejdéle žijící císař, František Josef.

V jeho Císařské vile se po dlouhá desetiletí scházela evropská politická, ale i kulturní elita.

Celá solná komora je dnes velmi příjemným prostředím pro strávení dovolené. Díky mírnému, velmi

příjemnému klimatu, skýtá v létě ideální podmínky k vycházkám po překrásném okolí. Nedaleké ledovce

kolem masivu Hoher Dachstein a hlavně četná jezera s vesničkami a menšími městy po obvodu dávají

oblasti vynikající atmosféru (Wolfgangsee, Fuschlsee, Mondsee a Attersee.) Na severním okraji Solné komory

se rozprostírá jezero Traunsee. Nejvýznamnější město této oblasti je Gmunden. Solné doly je možné

navštívit v Hallstattu a Altausee. Ledové jeskyně ve Werfenu, jedná se o největší ledovou jeskyni na

světě(30 000 m2). Celý jeskynní systém protkává prostor pod pohořím Tennengebirge. Vědci jeskyni nazývají

„dynamickou“. V pohybu je zde „pouze“ vzduch. Ten proudí celou jeskyní a postupuje k asi třiceti kolmým

komínům, které vyúsťují z jeskyně o 500 metrů výše na krasovém povrchu. Směr proudění vzduchu

ovlivňuje teplota uvnitř a vně jeskyně (resp. jejich rozdíl). Cirkulace vzduchu spolu se silným větrem, který

jeho proudění často vyvolává, způsobuje to, že teploty v podzemních chodbách nikdy nevystupují nad 00C.

Právě to je důvodem vzniku ledu – voda, která se dostane do jeskynních prostorů, je natolik ochlazena

proudícím chladným vzduchem, že zmrzne. Speleologům se zatím podařilo objevit asi 40 km chodeb, ale

předpokládají, že jeskyně a chodby jsou mnohem rozlehlejší.

Krimmlské vodopády, 400 metrů vysoké vodopády nedaleko obce Krimml v horní části údolí Salzachtal jsou

nejvyššími jak v Rakousku, tak i v celé střední Evropě. Potok Krimmle Ache, na jehož toku se vodopády

nacházejí, odvádí vodu z ledovci pokrytých masivů Dreiherrenspitze (3499 m.)

3.4.6 Sportovní možnosti

3.4.6.1 Vysokohorská turistika

13

t

Rakousko svým hornatým charakterem přímo vybízí k mnoha výletům, túrám, ale i náročným výstupům

v nejvyšších polohách. Rakousko je jedním z nejnavštěvovanějších evropských států právě horolezci a turisty

zaměřenými na pohyb ve vysokohorském prostředí.

3.4.6.2 Lyžařské oblasti

Lyžování je v Rakousku národním sportem. Díky poloze a klimatickým podmínkám má lyžování v rakouských

Alpách dlouhou tradici. Mathias Zdarsky (1856 – 1940) napsal první manuál pro učitele alpslého (

sjezdového) lyžování v roce 1897 a v roce 1905 zorganizoval první slalomářské závody

Semmering - v bezprostředním okolí Vídně asi 40 km jižně, v Dolních Rakousích, ostatní se nacházejí na jih

od Lince či Salzburgu.

Salzburger Sportwelt Amadé - je jednou z nejnavštěvovanějších a současně největších v Rakousku. Leží

nedaleko města Radstadt asi 80 km jižně od Salcburku. Celý komplex se rozkládá ve výškách 750-2150

metrů a disponuje celkem 350 kilometry udržovaných sjezdových tratí

Schladming, Ramsau/Dachstein nachází se asi 90 km jihovýchodně od Salcburku. (Brno-Schladming cca 510

km).

Kitzbühel - nejproslulejší tyrolské lyžařské středisko, asi 90 km východně od Innsbrucku. Každoročně se zde

jezdí závod Světového poháru – slavný Hahnenkamm.

Zillertal - leží asi 70 km východně od Innsbrucku a je jedním z největších tyrolských lyžařských středisek. V

oblasti je celkem 11 lyžařských areálů, které se rozkládají ve výšce 600– 3200 metrů. Na ledovci Hintertux

ve výšce 2600-3200 se dá lyžovat celý rok.

Hintertux - Jedná se o nejlépe vybavené středisko Raouska, umožňuje špičkové lyžování po celý rok.

Lanovka vede až na vrchol (3250 m). Hintertux je tréninkovým střediskem evropské i světové lyžařské

špičky. (Brno - Hintertux cca 620 km).

Kaprun - Zell am See, horské město s bohatou minulostí a jedno z nejznámějších evropských středisek

zimních sportů. Je obklopeno na jedné straně jezerem Zeller See, na druhé svahy Smittenhöhe (2000 m

n.m.). Nad 8 km vzdáleným střediskem Kaprun se zvedají třítisícové štíty Vysokých Taur v čele s vrcholem

Kitzsteinhorn (3203 m n.m.).

Pitztaler Gletscher - díky ideálním sněhovým podmínkám je Pitztalský ledovec vyhledáván pro celoroční

lyžování turisty z celé Evropy. Údolí Pitztal, dlouhé 45 km, se nachází 60 km západně od Innsbrucku. Nad

údolím se tyčí nejvyšší hora Tyrolska, Wildspitze (3770 m). V blízkosti hory se rozprostírá Pitztalský ledovec

s lyžařským střediskem Pitztaler Gletscher, kde se lyžuje celoročně až do výšky 3440 m.

Bad Gas ein (Schlossalm - Angertal – Stubnerkoge, Graukogel, Sportgastein) – Tyrolsko

Hochkar - Dolní Rakousy

Lackenhof - Dolní Rakousy

Stubai – Tyrolsko

3.4.6.3 Další sportovní možnosti

Hustá síť potoků, říček a řek je ideální pro sjíždění sportovními loděmi.

14

t

Horská cyklistika a cykloturistika. doznala posledních letech obrovského rozmachu, v Rakousku stále

vzniká řada nových cyklostezek a výborných horských tras. Při vyjížďkách na horském kole je nutné

obzvláště ve vyšších polohách dbát případných omezení přístupu do některých lokalit. V choulostivých

oblastech je trendem omezování přístupu cykloturistů. Eventuální nerespektování daných omezení se může

dost prodražit. Rakouští ochránci přírody jsou při výkonu své práce dost precizní a neoblomní.

3.4.7 Zdravotnictví a sociální péče

Stát zajišťuje celý systém sociální péče, včetně dávek v mateřství, podpory v nezaměstnanosti a starobních

důchodů. Z národního zdravotního pojištění se platí veškeré lékařské a nemocniční ošetření.

4 Administrativní členění

Rakousko je demokratickou spolkovou republikou složenou z devíti historických zemí (s 99 okresy)

Vorarlberska (Vorarlberg) - 2601 km2 , Tyrolska (Tirol) – 12648 km2, Salcburska (Salzburg) – 7154 km2,

Korutanska (Kärnten) – 9 533 km2, Štýrska (Steiermark) – 16 386 km2, Horních Rakous (Oberösterreich) –

11978 km2, Dolních Rakous (Niderösterreich) – 19170 km2, Burgenlandska (Burgenland) – 3965 km2 a

hlavního města Vídně – 415 km2. Každá ze zemí má svou vládu. V jejím čele stojí hejtman, kterého volí

zemský sněm a schvaluje prezident celé spolkové republiky. Zákonodárná moc v jednotlivých zemích náleží

sněmu, který přijímá zákony. Ty jsou v různých zemích různé, nesmí však být v rozporu se Spolkovým

zákonem nebo Ústavou.

4.1 Dolní Rakousy (Niederösterreich)

Svou rozlohou 19.172 km2 je největší spolkovou zemí s 1.450.000 obyvateli. Počínaje rokem 1986 je hlavním

městem Sank Pölten. Celé území lze v zásadě rozčlenit na Lesní část či Polesí (Waldviertel) a Vinnou část

(Weinviertel). Ze všech spolkových zemí má nejvíce obdělávané půdy. Na té se pěstuje především cukrovka

a pšenice, jsou zde četné vinice a ovocné sady.

Přestože Dolní Rakousy nejsou nikterak hornatou zemí, turisticky jsou poměrně atraktivní. Především jsou

navštěvovány přírodní parky Schwarzau (na východ od Wiener Schneebergu), Hohe Wand, Geras, Ötscher

Tormäuer či Leister Berge. Známé jsou také dolnorakouské jeskyně. Přístupné jsou například

Hochkarschachthöhle nedaleko Ybbsu. Několikahodinovou pěší túru je nutné podstoupit k návštěvě dalších,

z nichž nejkrásnější jsou Nixhöhle u Frankenfelsu a Hermannshöhle u Kirchergu am Wechsel.

Do zdejších lázní dojíždí každoročně tisíce návštěvníků z celé Evropy. Nejznámější jsou Baden bei Wien a

nedaleké Bad Vöslau, Bad Schönau, Salzerbad. Vyhledávané jsou i slatinné lázně Harbach.

4.2 Horní Rakousy (Oberösterreich)

Na obou březích Dunaje se rozprostírá spolková země o celkové rozloze 11.979 km2 čítající 1.300.000

obyvatel. Zemědělství je zde zaměřené především na pěstování zeleniny a ovoce, ve vyšších oblastech je

hojně chován skot.

Celé území Horních Rakous lze podle velmi specifických podmínek členit do několika zcela odlišných

přírodních lokalit. Sever země (tzv. Mühlviertel) připomíná svými nízkými lesy porostlými horami Šumavu.

Toto pásmo od zbytku území jasně odděluje Dunaj, kolem něhož se rozprostírá široká rovina. V pahorkaté

15části jihozápadně od Dunaje leží hlavní město spolkové země, Linec. Jinak však toto území není

ničím příliš výrazné a turisty není moc navštěvované. Jižně od Dunaje je typická horská část hojně protkaná

krásnými jezery – zde se nachází hornorakouská část Solné komory (Salzkammergut). Okolí jezer Mondsee,

Attersee a mnoha dalších jsou vyhledávána především kvůli možnosti provozování mnoha nejen vodních

sportů. Častým předmětem zájmu jsou i zde jeskyně. V oblasti masivu Dachsteinu se nacházejí dvě největší

a nejznámější z nich, Mammuthöhle a Reiseneishöhle. I v Horních Rakousích narazíme na mnoho velmi

kvalitních lázeňských komplexů. Asi nejnavštěvovanější jsou v Bad Ischlu. Zde vyvěrají na povrch četné

minerální prameny. Další lázně najdeme v Bad Goisernu, Bad Hallu a jiných městech.

4.3 Burgenlandsko (Burgenland)

Rozprostírá se v jihovýchodní části Rakouska. Jeho rozloha činí 3966 km2 a žije zde kolem 265.000 obyvatel.

Správním městem je Eisenstadt. Prakticky celá spolková země je zaměřena na zemědělskou výrobu. Pěstuje

se zde především pšenice, kukuřice a cukrovka. Jako jinde v Rakousku, i zde se nachází mnoho vinic a

ovocných sadů.

Celé Burgenlandsko lze rozčlenit na dvě výrazně odlišná území. Severní rovinatá část je z velké části

zaplněna Neziderským jezerem. Kolem něho je patrný vliv maďarské kultury. Druhou částí celé spolkové

země je potom hornatý střed a jih. Zde je mnoho hradů, zámků a klášterů (Bernstein, Forchenstein či

Schlaining).

4.4 Štýrsko (Steiermark)

Celkem 1.200.000 obyvatel žije na území o rozloze 16.386 km2. Severní části se pro značné zásoby železné

rudy přezdívá Železné markrabství, jižní Zelené markrabství dostalo pseudonym díky své lesnaté povaze.

Zemědělská výroba ve Štýrsku se soustřeďuje na pěstování veškerých obilovin, brambor, vína a ovoce.

Průmysl se zde poslední dobou rozvíjí hlavně těžební.

Štýrsko patří mezi rakouské nejnavštěvovanější spolkové země ( jezera a horská údolí). Prostor mezi nimi je

vyplněn skalními masivy, které jsou často přístupné prostřednictvím lanovek. Nejvyšším horským pásmem je

západní masiv Dachsteinu a Totes Gebirge. Do Štýrska zasahuje i část Solné komory. K turistickým oblastem

zde patří jezera Altauseer See, Grundlsee či Toplitzsee, oblast kolem řeky Enns a jezerní seskupení kolem

Bad Ausee, pásmo Nízkých Taur, naučné stezky (Frebenzen či Pöllauer Tal), nejstarší zpřístupněná jeskyně

na světě, Kraushöhle u Gamsu (od roku 1882). Centrem je Graz, na území se nachází řada hradů

(Landsberg či Riegersburg), zámků (Eggenberg nebo Festenburg) a klášterů (Admont, Seckau či Vorau).

Z lázní jsou nejvěhlasnější Bad Aussee, Bad Gams a Bad Radkersburg.

4.5 Korutany (Kärnten)

Korutany s rozlohou 9533 km2, 550.000 obyvateli a hlavním městem Klagenfurtem jsou nejjižnější ze všech

rakouských spolkových zemí.

Pro turistiku skýtají Korutany poměrně dost příležitostí. Navštěvovaná je horská skupina Saualpe (2079 m.),

Kreuzeck Gruppe či Gurktaler. Zajímavou povahu mají Karnišské Alpy a Gailtaler Alpen. Zde se nacházejí

jezera s velmi teplou vodou, a tudíž zde existuje mnoho rekreačních a lázeňských zařízení. Nejznámější jsou

16Keutschacher See, Millstätter See či Wörther See. Na území Korutan se nacházejí i dva známé přírodní

parky, u Lendorfu a.d. Drau, a u Hermagoru.

4.6. Salzbursko (Salzburger Land)

Převážně hornatá spolková země o rozloze 7154 km2, 460.000 obyvateli a správním střediskem Salzburgem.

Na území zasahuje západní část Solné komory, východní cíp Kitzbühelských Alp, severní část Vysokých Taur

a především Vápencové Alpy.

Zemědělství je zde zaměřeno na pěstování brambor a obilovin, ve vyšších oblastech je rozvinuté

pastevectví. Charakter průmyslu je dán velkým nerostným bohatstvím, které se zde pod povrchem země

nachází. Převažuje tudíž těžební a zpracovatelský průmysl. Na mnoha říčních tocích vyrostly za posledních

několik málo desetiletí četné vodní elektrárny. Známá je především kontroverzní Kaprunská soustava.

Z přírodních krás jsou na prvním místě horské masivy. Jde o skupiny Tennegebirge, Lofer Steinberge,

Radstädter Tauern a Hagengebirge. Kromě samotných horských štítů jsou součástí těchto celků údolí,

horské soutěsky, vodopády, jezera (Zellersee a Grundlsee) a jezkyně (Lamprechtsofenloch u Loferu a

především Eisriesenwelt u Werfenu - největší ledová jeskyní na světě). V Salzbursku se nachází Krimmlský

vodopád, největší v Alpách a pátý největší na světě.

4.11 Tyrolsko (Tirol)

Spolková země o rozloze 12.648 km2 a 600.000 obyvateli se skládá ze dvou zcela odlišných celků, Severních

a Východních Tyrol. Hlavním městem je Innsbruck, ve Východních Tyrolách Lienz. Je asi vůbec

nejnavštěvovanější oblastí celého Rakouska, díky četným přírodním krásám, a folklóru. Podobně jako

v Salzbursku, i Tyroly jsou zemědělsky využívány především k pěstování brambor a obilovin, výše položené

louky jsou ideálními místy pro chov skotu. Bohatý říční systém nechal vzniknout mnoha hydroelektrárnám,

které zásobují energií nejen Tyrolsko, ale i sousední země.

Turistické aktivity jsou zaměřeny na horskou oblast, kde byla díky ideálním podmínkám vybudována mnohá

kvalitní lyžařská střediska. V samotném Innsbrucku se konaly již dvakrát zimní olympijské hry. Z nejznámější

zimní střediska: Kitzbühel, St. Johann im Tirol. V letních měsících jsou Tyroly vyhledávány díky ideálním

podmínkám pro vysokohorskou turistiku. Nejkrásnější značené cesty vedou napříč Stubaiskými, Őtzalskými,

Kitzbühelskými a Zillertalskými Alpami. Ve východním Tyrolsku jsou nejnavštěvovanější Lienzer Dolomiten.

Samozřejmostí jsou i zde mnohé horské soutěsky, krásná údolí, horské vesničky, prudké horské potoky a

říčky s mnohými vodopády a spousta jeskyní.

4.11 Vorarlbersko (Vorarlberg)

Nejzápadnější spolková země je se svými 2601 km2 a 310.000 obyvateli druhou nejmenší. Správním

střediskem je Bregenz.

Opět se jedná především o hornaté území. Z člověkem téměř nedotčených masivů jsou nejkrásnější

Bregenzer Wald. Navštěvovaná jsou i údolní jezera a nádrže. Voda je nedílnou součástí celé země. Na

17západní straně Bodamské jezero, kde je možné se oddat mnoha vodním sportům. V horských oblastech

má voda zcela jiný charakter. Prudce zde ve zpěněných peřejích spadá směrem do údolí.

Podél téměř celého toku Rýna leží množství hradů, zámků, pevností a klášterů.

4.11 Vídeň

Jako největší a hlavní město Rakouska je Vídeň jeho kulturním, politickým a také ekonomickým centrem.

Vídeň je samostatnou spolkovou zemí, která se dále člení na 23 okresů. Na rozloze kolem 415 km2 dnes žije

asi 1.600.000 obyvatel. Turisticky je Vídeň velmi vděčná, o čemž svědčí její čtvrté místo v žebříčku

nejnavštěvovanějších evropských měst.

Vídeň leží při Dunaji mezi Alpami (jejím výběžkem je Vídeňský les – Wienerwald) a Moravským polem. Za

doby Římanů býval na tomto území vojenský tábor Vindobona. Městská práva nabyla dnešní Vídeň roku

1221 za vlády Babenberků a od roku 1270 se již stala sídlem Habsburků. Z historicky významných okamžiků

z dějin města připomeňme obležení Turky z roku 1683 a Vídeňský kongres probíhající zde v letech 1814-

1815, který ustanovil uspořádání Evropy po skončení napoleonských válek.

Vídeň, hlavní město na Dunaji, je největší dopravní křižovatkou v zemi s rozvinutou železniční a silniční sítí,

letištěm a dunajskou lodní plavbou.Průmysl je tu hlavně elektrotechnický, ocelářský,

chemický a energetický, dále pak i spotřební, oděvní a potravinářský

4.11 Další významná města

Salzburg je se 145.000 obyvateli čtvrtým největším rakouským městem a současně hlavním městem

Salcburska. Díky množství zachovalých historických památek je někdy nazýván Římem severu. Rozkládá se

po obou březích řeky Salzach. Je to dopravní křižovatka a centrum zemědělské oblasti.Průmysl potravinářský

a dřevařský, chemický a výroba keramiky, elektrotechnika a automobilová výroba, oděvnictví.

Insbruck - Správní centrum Tyrolska je se svými 125.000 obyvateli sídlem zemské vlády a univerzity.

Rozkládá se na obou březích řeky Inn a díky své poloze je významnou dopravní křižovatkou v zemi. Navíc je

situován bezprostředně pod více jak 2000 metrů vysokými vrcholky alpských štítů, které dodávají atmosféře

města zajímavý nádech.

Graz - 248 500, na řece Mura se soustřeďuje na těžký průmysl (ocelárny), průmysl chemický a výrobu

stavebních hmot, produkci automobilů. Velký rozmach textilního, sklářského, kožedělného, dřevozpracujícího

a potravinářského průmyslu.

Klagenfurt - 82 500, v jižním Rakousku, je velkým turistickým centrem.Průmysl strojírenský a

elektrotechnický, textilní, kožedělný a chemický s výrobou barev a laků, cementárenská výroba a

potravinářský průmysl se zaměřením na vinařství.

5 Historie Rakouska

5.1 Historie v datech

18

1. stol.př.n.l. - 5. stol.n.l. římská vláda v Podunají, provincie Raetia, Noricum a Pannonia8. stol. připojení většiny území dnešního Rakouska k Francké říši Karlem Velikým10. stol. vznik Východní marky (Ostmark) v čele s Babenberky1156 vznik rakouského vévodství1251-1276 rakouské země získává český král Přemysl Otakar II.14. stol. postupné připojení Korutan, Kraňska, Tyrolska, Tridentska a Vorarlberska k habsburským územím1529 obležení Vídně Turky1618-1648 třicetiletá válka, nástup protireformace1683 Turci poraženi u Vídně1713 Karel VI. vydává tzv. pragmatickou sankci – zajišťuje nástupnictví Habsburků i po přeslici1780-1790 vláda Josefa II., zrušení nevolnictví, toleranční patent1804 vyhlášeno rakouské císařství (František I.)1814-1815 Vídeňský kongres – nové uspořádání Evropy po napoleonských válkách1848-1849 buržoazní revoluce ve Vídni, pád kancléře Metternicha, zřízena konstituční monarchie, zrušena robota1848-1916 František Josef I. císařem1851-1860 rakousko-uherské vyrovnání, dualistický stát1867- 1878 okupace Bosny a Hercegoviny1914 sarajevský atentát na následníky trůnu Ferdinanda d’Este – počátek 1. světové války1916-1918 vláda císaře Karla I.1918 vyhlášení republiky1919 mírová smlouva v Saint Germain1938 násilné připojení Rakouska k hitlerovskému Německu (anšlus)1945 vyhnání nacistické armády, znovu vyhlášena republika, rozdělení Rakouska na 4 okupační zóny1955 podpis státní smlouvy s Rakouskem, vyhlášení neutrality

5.2 Stručné dějiny

Z nejstarších dob osídlení území dnešního Rakouska se dodnes zachovaly četné archeologické nálezy.

Nejvýznamnější a nejznámější z nich je Willendorfská Venuše, jejíž stáří je odhadováno na 20.000 let.

Nejstaršími známými obyvateli území dnešního Rakouska byli příslušníci kmene Ilyrů, kteří v letech 1000-400

př.n.l. dosáhly celkem vysoké kulturní úrovně. Především z let 800-380 př.n.l. je dobře známá halštatská

kultura, která je považována za hlavní období rozkvětu posledních stovek let. Kromě četných kovových

nástrojů si tehdejší lidé začali osvojovat i umění obchodovat.

19Kolem roku 600 př.n.l. začali na území pronikat první výbojné keltské kmeny, které si postupně původní

obyvatele zcela podmanily. Centrem tehdejšího dění byla západní část dnešního Rakouska. Do této doby je

datována také první zmínka o existenci suverénního státního útvaru, království Noricum.

Zcela novou etapou rakouských dějin bylo období římské nadvlády. Kolem roku 129 př.n.l. se totiž království

Norricum stalo spojencem Říma. Ten je měl především chránit před stále sílícími útoky barbarských kmenů.

Největšího tehdejšího rozkvětu dosáhlo dnešní Rakousko ve 2 stol., kdy byly položeny základy mnohých

dnešních velkých měst. Kolem roku 300, kdy už počal úpadek římské říše, sem začalo pronikat křesťanství.

Po roce 406 římské jednotky opouštějí pohraniční pevnosti, což uvolnilo cestu mnoha kmenům obsazujícím

rozsáhlá území. Především to byli kmeny Vandalů, Kvádů a Hunů. V první polovině 6. století se podařilo část

dnešního Rakouska ovládnout Langobardům, do západních oblastí stále silněji pronikali Bavoři. Významným

státním celkem, který na území vznikl v 6. století, bylo slovanské knížectví Karantánie. Ta se rozprostírala na

území dnešních Korutan, Slovinska, Štýrska a východní části Tyrolska. V roce 788 se naplno projevila síla

Bavorů, když se jim podařilo podmanit právě území Karantánie a připojit je k francké říši Karla Velikého. Ten

vedl v letech 761-796 tažení proti Avarům a dokázal obsadit část východních Alp. Ve stejné době mezi

řekami Enží, Rábou a Drávou vznikla tzv. Východní marka (Ostmark). Z jejího pojmenování časem vznikl

název Ostarichi, který dal později jméno celému státnímu útvaru.

Četné sváry s Maďary se definitivně podařilo ukončit až v roce 995 Otovi I. Velikému po bitvě na Lešském

poli. Od té doby byl systematicky budován první feudální stát na území dnešního Rakouska. V roce 976 navíc

francký král udělil rodu Babenberků, kteří území spravovali, Východní marku lénem a současně prohlásil

území markrabstvím.

Rakousko v té době tvořili dnešní Dolní Rakousy a Štýrsko. V první polovině 11. století bylo ke zmíněnému

státnímu celku navíc připojeno Moravské pole. V roce 1156 byla Východní marka, do té doby zcela závislá na

Bavorsku, povýšena císařem Fridrichem I. Barbarossou na dědičné vévodství. To bylo později potvrzeno tzv.

Privilegiem minus, kterým byla Východní marce zajištěna samostatnost v rámci Svaté říše národa

německého. V celé zemi tou dobou vzkvétala řemesla a obchod, rozvíjela se těžba nerostných surovin

(především zlata, stříbra a soli).

Na začátku 13. století vládl ve Východní marce, již nesmírně mocném státním celku, Fridrich II. Bojovný.

Tomu byla zřejmá silná pozice rodu Přemyslovců v celé Evropě, a proto s nimi sjednal nástupnickou dohodu.

Fridrichovi snahy o další povznesení státu ukončila v roce 1246 další válka s Maďary, v níž padl. Podle

nástupnické dohody připadlo území Rakouska Přemyslovcům.

Zásadní obrat ve vývoji Rakouska nastal roku 1273, kdy byl německým králem zvolen Rudolf I. Habsburský.

Ten vzápětí vyzval Přemysla Otakara II. k navrácení Rakouska, Štýrska, Korutan a Kraňska. Byl však

odmítnut, což roku 1278 vyústilo v bitvu u Suchých Krut na Moravském poli, v níž český král padl. Rakousko

tak připadlo Habsburkům. V roce 1298 udělil Albrecht I. rakouské země všem svým synům a stanovil celé

léno jednou pro vždy nedělitelným. Vládnout zde měl nejstarší mužský příslušník rodu.

Významnou se pro další vývoj Rakouska stala vláda Rudolfa IV. Ten mimo jiné r. 1365 založil ve Vídni

univerzitu. V roce 1379 znovu došlo k rozdělení Rakouska. Horní a Dolní Rakousy získala albrechtská větev,

zbytek území leopoldská. V r. 1453 je rakouské vévodství povýšeno na arcivévodství. K opětovnému spojení

rakouských zemí došlo roku 1457, kdy leopoldská větev zdědila Horní a Dolní Rakousy. Dramatickým bylo

20období, kdy císař Fridrich III. vedl válku s uherským vládcem Matyášem Korvínem (1479-90). Tomu se

dokonce podařilo Rakousko dobýt a na čas se usadil ve Vídni.

Na další rozvoj Rakouska měla značný vliv vláda císaře Maxmiliána I. (1493-1519). Došlo tehdy ke značné

centralizaci správy země a byly uzavřeny důležité dohody s Jagellonci, kteří tou dobou vládli v Českém a

Uherském království. (např. dohody o nástupnictví a spřízněnosti). Za vlády Karla V. byly sepsány dohody ve

Wormsu a Bruselu. Jimi Karel přenechal Rakousko svému mladšímu bratru Ferdinandovi. Tím došlo

k rozdělení habsburského rodu na větev španělskou a rakouskou. Roku 1521 se Ferdinand I. oženil s Annou

Jagellonskou. Proto o pět let později, kdy byl v bitvě u Moháče zabit Annin bratr Ludvík, české království

spadlo pod vládu Habsburků.

Druhá polovina 16. století se v celé Evropě nesla v duchu neustálých válek s Turky. Na pořadu byla dále

třicetiletá válka. Ta začala odporem proti Ferdinandovi II. v Čechách. Zde byl sice odpor stavů definitivně

potlačen roku 1620 bitvou na Bílé hoře, nicméně spor přerostl přes hranice a zachvátil velkou část Evropy.

Po třiceti letech urputných bojů byl roku 1648 uzavřen Vestfálský mír. Ten znamenal pro Habsburky

ohromné upevnění moci, čehož samozřejmě využili k zahájení mohutných protireformačních akcí.

Druhá polovina 17. století byla opět poznamenána mnoha urputnými bitvami s Turky. Ti znovu vpadli do

Evropy roku 1664. Byli sice odraženi, ale rychle se vzpamatovali a již roku 1682 se jim podařilo dobýt celé

Uhry a rychle postupovali na Vídeň. Zde mnoho měsíců dvacet tisíc obránců vcelku úspěšně vzdorovalo

značné přesile až přišla pomoc polského krále Jana III. Sobieského. Turecké nebezpečí bylo na čas

zažehnáno, ale vyhrotila se vnitrostátní situace. Vymřela totiž španělská větev Habsburků a začala válka o

tzv. Španělské dědictví.

Za vlády Marie Terezie začalo období mnoha reforem, došlo k vytvoření jednotného správního řízení státu.

Její syn, Josef II. za pouhých deset let své vlády stihl provést četné další reformy. Konec 18. století ale

znamenal opět další posilování absolutistické moci. Během vlády Františka II. (1792-1806) byl například pro

potírání revolučních a pokrokových myšlenek zřízen dvorský policejní soud.

Roku 1797 poprvé překročil hranice Rakouska Napoleon I. Bonaparte. Následné napoleonské války

znamenaly pro Rakousko ztrátu Tyrolska a Vorarlberska ve prospěch Bavorska, Benátska ve prospěch

Italského království. Spory s Napoleonem se pokusil vyřešit František II. šalamounsky – provdal za něho

svou dceru, Marii Luisu (1810). Války na nějakou dobu ustaly, ale Rakousko stálo před hospodářskou krizí.

K bankrotu došlo roku 1811. Situaci měla řešit tzv. svatá aliance, politické uskupení Rakouska, Pruska a

Ruska.

První polovina 19. století, provázená průmyslovou revolucí, vyvrcholila revolučními bouřemi r. 1848, kdy se

lid vzepřel nesnesitelné absolutistické vládě kancléře Metternicha. Ten byl odvolán, na trůně se usadil

František Josef I. Ani jemu se nepodařilo řešit neklidnou situaci. V březnu r. 1849 byla vyhlášena druhá, tzv.

oktrojovaná ústava a o pár dní později dokonce rozehnán říšský sněm. Posléze nastala doba Bachova

absolutismu, ve srovnání s nímž bylo období Metternichovy vlády milou záležitostí. Veškeré pokrokové

myšlenky, všechny vymoženosti minulých let, vzaly za své. Roku 1867 došlo v důsledku tzv. rakousko-

uherského vyrovnání ke vzniku dualistického státu.

Poslední válečné události však vyústily do situace, s níž se habsburský dvůr nehodlal smířit. Vznikl tzv. spolek

tří císařů – Rakouska, Německa a Ruska. Rusko se však brzy začalo projevovat jako nespolehlivý partner a

21docházelo k častým názorovým střetům a konfliktům. Proto rakouský císař začal hledat nové spojence.

V roce 1882 vznikl tzv. Trojspolek, který sdružoval Rakousko-Uhersko, Německo a Itálii. Celá evropská

politická situace se tou dobou značně vyhraňovala a začínalo být jasné, že neodvratně spěje do velkého

válečné konfliktu. Roku 1908 byla anektována Bosna a Hercegovina, v letech 1912-13 následovaly balkánské

války. Spouštěcím momentem celého válečného konfliktu se stal sarajevský atentát na následníka trůnu

Ferdinanda d’Este. První světová válka značně zamíchala politickou scénou starého kontinentu a bylo jasné,

že se blíží definitivní konec celé monarchie. Vláda se ještě pokusila rozpad odvrátit zavedením federativního

uspořádání, ale ani to se většině národů příliš nelíbilo. 28.10.1918 bylo v Praze vyhlášeno samostatné

Československo, 31.10. se potom spojili Chorvaté, Srbové a Slovinci v království SHS. Ve stejný den císař

abdikoval.

12.11.1919 byla vyhlášena Německá republika Rakousko (Republik Deutsch-Ôsterreich). Kromě k ní

připojených Jižních Tyrol měly být podle rakouských požadavků součástí i německé oblasti Československa

(např. část Brněnska, Olomoucka a Jihlavska). K takovémuto přeuspořádání však již nedošlo a nový česko-

rakouský vztah byl stvrzen mírovou smlouvou ze Saint Germain 21.10.1919. Tou se Rakousko definitivně

zřeklo územních požadavků vůči Čechům a současně změnilo svůj oficiální název na Rakouskou republiku.

Válka sice skončila, ale její následky doznívaly velmi pozvolna a dlouho. Nově vzniklý stát se octnul

v politické izolaci. Byly uzavřeny hranice, omezen dovoz surovin, což způsobilo hlubokou hospodářskou krizi.

Koncem 20. let se již v zemi velmi silně projevovaly fašistické tendence. Ty byly ještě umocněny světovou

hospodářskou krizí, která se nevyhnula ani Rakousku. Dlouhé politicky neklidné období vyvrcholilo pokusem

o fašistický puč (Heimwehr). Roku 1933 byla rozpuštěna Národní rada a k moci se dostal kancléř E. Dollfuss.

Ten brzy po svém nástupu zrušil platnost dosavadní ústavy. Krom toho zakázal dělnické spolky a sociálně

demokratickou stranu. Vývoj dospěl až na pokraj občanské války v celé zemi – rok 1934.

Sousední fašistické německo vyvíjelo na Rakousko stále silnější tlak. V zemi sílilo nacionálně socialistické

hnutí. V červenci 1934 byl zavražděn Dollfuss. Jeho funkce se ujal Kurt Schuschnigg, který se ještě zoufale

snažil zachránit rakouskou samostatnost. 11. a 12. března 1938 do Rakouska vstoupily německé jednotky a

bylo vyhlášeno tzv. přivtělení (Anschluss) Rakouska do Německé říše.

Rakousko bylo na konci války - roku 1945 - osvobozeno třemi armádami – z jihu britskou, ze západu

americkou a z východu sovětskou. Prozatímní vláda byla vytvořena pod taktovkou dr. Karla Rennera již

v dubnu 1944, kdy se ještě na některých místech v zemi bojovalo. Prvními kroky pochopitelně bylo obnovení

platnosti ústavy z roku 1920 a vytvoření hranic totožných se stavem z roku 1937. Roku 1945 bylo Rakousko

pod dohledem Spojenecké komise rozděleno na čtyři zóny – sovětskou, britskou, americkou a francouzskou.

Nedlouhou poté proběhly volby do Národní rady, v nichž zvítězila Rakouská lidová strana. Prezidentem byl

jednohlasně zvolen Karel Renner, spolkovým kancléřem pak Leopold Figl. Roku 1948 byl přijat Marschallův

plán, který velkou měrou přispěl k poměrně rychlé hospodářské stabilizaci Rakouska. Umožňoval především

značné zahraniční investice v zemi a tím i rychlou obnovu podniků. Velmi prospěšným se ukázal být i

Evropský program obnovy.

Teprve až roku 1955 byla na vídeňském zámku Belvedere podepsána Státní smlouva o obnovení nezávislého

a demokratického Rakouska. Tím byly dovršeny desetileté snahy Rakouska o opětovné získání plné

22suverenity. Nedlouho po podpisu smlouvy opustila spojenecká vojska území země. Národní rada v říjnu

téhož roku přijala zákon o trvalé neutralitě.

V současné době je Rakousko nezávislým, neutrálním státem, který udržuje velmi dobré zahraničně-politické

styky nejen se všemi svými sousedy. Drobným vykolejením z tohoto rovnovážného stavu je pouze nedávné

vstoupení nacionální strany pana Haidera do rakouské koaliční vlády. To pochopitelně vyvolalo značné

zděšení a nevoli v Evropě a Rakousko se tak ocitlo na krátký čas v politické a hospodářské izolaci.

Současným problémem se jeví nesouhlas rakouského obyvatelstva se spuštěním atomové elektrárny

Temelín. Nicméně v dlouhodobém časovém horizontu asi tato epizoda nebude mít přílišného významu ve

vztahu k České republice.

6 Část B – „MTB - turistika v Evropě“

Koncem 80. let, se do Evropy dostává nový sport MTB – jízda na horském kole. Kořeny tohoto sportu

můžeme nalézt v Kalifornii (USA), která dala vzniknout mnoha extrémním sportům, mezi něž lze MTB také

zařadit. Historie rozšíření sportu má přímou souvislost s nynějším stavem v současnosti. Nejdříve se MTB

rozšířilo od západu nejvyspělejšími zeměmi Evropy a po roce 1989 se šířil na východ. Tamní obyvatelstvo si

ale zpočátku nemohlo dovolit věnovat takové množství financí do zábavy jako západní vyspělé země a to

tamní vývoj MTB turistiky poněkud zbrzdilo.

6.1 Postup vývoje

Postup vývoje a pozdní rozvoj cykloturistiky bylo zapříčiněno: sociální situací obyvatel Evropy, která dovolila

prudší rozvoj turistice až po obou válkách. Dobré podmínky tak byly vytvořeny ve druhé polovině minulého

století.To však platí pouze pro země západní Evropy. V socialistických státech byla situace jiná, tamní

obyvatelstvo bylo ochuzeno o další podmínku rozvoje, tedy technickou výbavu a možnost její pružné

obměny. V obchodech byla jízdní kola doslova nedostatkovým zbožím, zvláště po invazi vietnamských

pracovníků do továren (ČR), zatímco státy západní Evropy byly otevřeny zahraničním výrobkům a problémy

s technicým vybavením nebylo. Poslední a nejméně významnou podmínkou rozvoje cylkoturistiky jsou

přírodní podmínky , MTB je zkonstruováno do horských oblastí , a dostupnost MTB – tras.

Postupem času došlo k selekci a MTB se z původně módní záležitosti stal životní postoj úzké skupiny

obyvatel (bikeři). Nicméně stejně jako pěkná auta, honosný dům a jachta může být i horské kolo nejvyšší

kvality (cca 200 000,- Kč) módní záležitostí nejvyšších vrstev a pobyt v nejvyhlášenějších rekreačních

střediscích učinit z boháče ortodoxního bikera. Tato skutečnost se podílí na ekonomickém rozvoji těchto

oblastí.

6.2 Regiony

Evropu lze rozdělit na následující regiony:

Z hlediska předpokladů vzniku a rozvoje MTB turistiky

přírodních:

1. Alpy,

2. oblast Karpatské soustavy,

233. hercýnská Evropa,

4. nížiny a roviny

socioekonomických :

1. alpské státy,oblast západní a severní Evropy,

2. oblast střední a jižní Evropy,

3. oblast východní Evropy

Závěrem lze konstatovat, že alpská oblast by měla být nejideálnější oblastí v Evropě pro MTB turistiku a

závody.

7 Část C – „Cykloturistika v Rakousku“

7.1 Rozmístění cykloturistiky v Rakousku

V Rakousku jsou dvě oblasti cykloturistiky: alpská a podunajská, rozlišují se hlavně náročností terénního

profilu.

Podunají

MTB cykloturistika je záležitostí hlavně alpské oblasti

Alpská oblast

Jsou dvě oblasti cykloturistiky: alpská a podunajská oblast

7.2 Hypotézy

• Rakousko je ve všech směrech ideální zemí pro provozování MTB turistiky a MTB závodů,

• Rozmístění cyklistických středisek je závislé na výskytu středisek zimních sportů,

• Vliv konání závodního MTB v Alpách je na cykloturistiku značný,

• Alpy jsou jedna ze dvou nejvýznamnějších oblastí MTB na světě,

• Ekologie a ochrana prostředí limituje rozvoj MTB turistiky v oblasti,

7.3 Předpoklady vzniku a rozvoje MTB turistiky v Rakousku

7.3.1 Teoretické vysvětlení problému

Rekreační aktivity lze dle časového hlediska rozdělit na letní, k nimž patří i MTB a zimní Dále jde o

dlouhodobý nebo krátkodobý (víkend) časový pobyt zpravidla organizovaný cestovní kanceláří nebo

neorganizovaný, kolektivní nebo individuální. MTB turistika je tzv. „volný turistický ruch“, kdy jsou účastníci

ubytováni v komerčních rekreačních zařízeních. Takováto rekreace patří do skupiny forem oddychového

cestovního ruchu a jde o sportovně – turistický cestovní ruch, charakteristický přemisťováním účastníků,

resp. Aktivním provozováním sportu.

24

7.3.2 Zdroje a přístupy

Obecně jsou úlohou zdrojů a předpokladů cestovního ruchu a rekreace: poloha návštěvního místa, reliéf,

klima, vodstvo, rostlinstvo, živočišstvo, kulturně- historické pamětihodnosti, demografické a sídelně

geografické charakteristiky, hospodářská situace, komunikační poměry a materiálově – technická základna

cestovního ruchu.

7.3.3 Vyvrácení x potvrzení hypotéz

Na základě konfrontace se studijní literaturou se budu snažit potvrdit resp. vyvrátit své hypotézy a názor na

MTB turistiku v Rakousku

7.3.4 Přírodní zdroje a předpoklady

7.3.4.1 Poloha

Rakousko se nachází ve střední Evropě poměrně stejně vzdálené ze všech okrajových bodů. Má proto

ideální polohu.

7.3.4.2 Reliéf

Povrchové tvary reliéfu patří mezi hlavní přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu. Podmiňuje totiž

funkční využití pro cestovní ruch a rekreaci. Povrch krajiny je posuzován ze dvou hledisek: makroformy

(velehory, roviny…) a mikroformy. Makroformy mají schopnost vyvolat zájem obyvatel z morfologicky

odlišných území. Pro obyvatele rovin z toho vyplývá atraktivita horského prostředí. Jde o primární a

nejsilnější stimul migračního charakteru cestovního ruchu s rekreační náplní. Pro rekreační aktivity: lyžování,

horská cykloturistika jsou jsou nejvýznamnější složkou reliéfu hory, resp. pohoří ( Alpy, Vysoké Tatry).

Celkový vnější charakter krajiny ovlivňuje nejvíc relativní výšková členitost reliéfu, protože podstatně

ovlivňuje celkový dojem. Podmiňuje tedy rozvoj letní i zimní turistiky a zejména sportů.

Pro horskou turistiku je reliéf opravdu nejsilnější stimul, horské kolo bylo zkonstruováno proto, aby zdolalo i

ty nejstrmější kopce a dopřálo tak člověku trochu nadneseně: „spokojený pohled po úmorné práci“. Alpy

takových pohledů nabízejí nespočet a nekonečně mnoho je i cest a strmých stoupání vedoucích k vrcholu.

Protože jsou Alpy nejvyšším pohořím Evropy a svým rozsahem zabírají většinu území Rakouska, lze říci, že

z hlediska reliéfu je Rakousko ideální zemí pro MTB turistiku.

7.3.4.3 Klima

Klimatické poměry patří také mezi základní přírodní předpoklady rozvoje cestovního ruchu a to svou

vertikální a horizontální zonálností. Z tohoto pohledu má v celosvětovém srovnání největší využití subtropický

a mírný pás. Vertikální zonálnost ovlivňuje zimní rekreaci a zimní sporty. Negativní dopad na rekreaci má

ovzduší a antropogenní činnost. Při hodnocení klimatické předpoklady ovlivňují: teplota vzduchu, denní

výkyvy teplot, počet dnů se srážkami, jejich vydatnost a trvání. Dále počet hodin slunečního svitu, relativní

vlhkost a síla větru.

25

Z klimatického pohledu leží Rakousko v mírném pásu, v tomto směru má tedy ideální horizontální zonálnost

pro většinu rekreantů. Vertikální zonálnost je také ideální. Přesto, že Alpy svou vertikální zonálností dosahují

nejvyšších možných mezí v rámci Evropy, přesto jsou turisticky pro vyznavače MTB velmi atraktivní. MTB je

totiž velmi náročná pohybová aktivita, při níž dobře funguje termoregulační schopnost . Ideální teplotou pro

MTB turistiku jsou teploty 15 – 200C. Vítr také, pokud není silný není na škodu. Díky vyšší nadmořské výšce

se zvyšuje i pravděpodobnost slunečního svitu. Antropogenní činností jsou Alpy ovlivněny minimálně,

Rakousko je zemí vodních elektráren a úporných bojů za čisté životní prostředí ( alespoň navenek). Ideální

však Alpy z hlediska klimatického nejsou. Prudké změny počasí , vysoký počet dní se srážkami a jejich

poměrně vysoká vydatnost mohou rekreaci negativně ovlivnit.Nejvhodnější dobou pro MTB turistiku jsou

letní měsíce květen- září.

Vysoká nadmořská výška zatěžuje nižším obsahem kyslíku kardiovaskulární systém, který se brání zvýšenou

tvorbou přenašečů kyslíku – červených krvinek. Počet červených krvinek ovlivňuje rychlost a sílu přenosu

kyslíku do aktivních svalů při fyzickém výkonu. Čím více je červených krvinek, tím lépe pro sportovce, kteří

po návratu z horského prostředí podávají vyšší výkon.

Pro MTB turistiku jsou Alpy z klimatického hlediska téměř ideální zejména v letních měsících a pro sportovce

jsou ideálním tréninkovým prostředím jako příprava na sportovní výkon.

7.3.4.4 Vodstvo

Padesát procent rekreační ubytovací základny je soustředěno kolem vodních ploch a toků, které jsou málo

využívané v horských oblastech a slouží zde pouze jako doplněk přírodních poměrů.

Rakousko je zemí vodních ploch – jezer a horských toků z nichž získává převážnou část energie. Většina

cykloturistických cest Rakouska vede v okolí vodních ploch nebo toků. Důvodem je pozvolnější vertikální

profil tras. V horských oblastech slouží jezera i řeky pouze jako doplněk ( i když významný) přírodních

poměrů a rázu celé krajiny. Pro MTB turistiku nemá výskyt vodstva větší význam, až na již zmíněné ulehčení

převýšení náročných tras.

7.3.4.5 Rostlinstvo

Dotváří celkový charakter oblasti, pro cykloturistiku je zejména významný les. Alpská oblast je bohatá na

lesní i horský porost. Lesní prostředí je pro MTB turistiku ideální.

7.3.4.6 Životní prostředí

Životní prostředí a jeho ochrana hraje v Rakousku důležitou roli. Většina MTB tras je regulovaná a značená,

porušení výstražných tabulek, kterých je v Alpách mnoho je tvrdě pokutováno. Cyklistika iniciuje negativní

procesy, ovlivňující choulostivou alpskou krajinu. MTB turisté jsou nuceni stále více využívat umělých

asfaltových cest a na lesní cesty se dívat jen z povzdálí. To však neplatí v tolerovaných MTB centrech a

parcích. Dalo by se říci, že ochrana životního prostředí je jediným brzdícím komponentem předpokladů

rozvoje MTB v Rakousku. Ale není tomu tak. Většina turistů, alpských středisek nejsou skuteční „bikeři“,

26

ř

kteří hledají v přírodě svobodu ale bohatí podnikatelé, pro které je „Alpské putování“ pojmem,

které je katapultuje mezi známými ve společenském hodnocení o několik příček výše. Ekonomika a

prosperita alpských zařízení tak neutrpí, ekologové si ochrání svou přírodu, podnikatelé jsou spokojení, že

zdolali po několikahodinovém putování proti proudu řeky vrchol a jediný, komu to je líto, že zaplatil za drahý

zájezd do Alp, aby se projel krásnou přírodou je „biker“, tedy ten opravdový, chudý a smutný, protože jezdí

v Alpách stále jen po asfaltu a šotolině. Nicméně znalý „biker“ si najde na internetu v oblasti pár cestiček,

které ještě uzavřeny nejsou.

Ekologie hraje v dnešní době významnou roli zejména v oblastech nejvíce navštěvovaných. Uzavření

kritických oblastí je nejjednodušší cestou jak mimořádný příliv turistů omezit.

7.3.5 Socioekonomické zdroje a předpoklady

Mezi tyto předpoklady a zdroje patří: kulturně- historické, společenské a realizační předpoklady. Kulturně –

historické předpoklady ovlivňují MTB turistiku minimálně.

7.3.5.1 Společenské předpoklady

Kromě stabilní politické a dobré hospodářské situaci, která v Rakousku rozhodně je, patří do těchto

předpokladů i existence a využitelnost sportovních zařízení a konání sportovních podniků ( MS, ME, OH, viz.

příloha). Z hlediska teorie jde o doplňující atraktivitu k přírodním zdrojům, ale pro svět MTB turistiky má

konání podniků světové úrovně v oblasti velký význam. Rakousko se v minulosti stalo dějištěm zimních

olympijských her a konání mistrovství a pohárů světové i kontinentální úrovně je na každoročním programu.

V roce 2003 se v Rakousku bude konat kontinentální mistrovství a jeden závod světového poháru. V roce

2002 se v Kaprunu konalo mistrovství světa MTB. Díky tomu se zvyšuje atraktivita dané lokality a

mnohonásobně překračuje vliv přírodních poměrů. Z tohoto ohledu je Rakousko ideální zemí pro všechny

sportovní aktivity spojené s horami. Přesto, že je Rakousko ideální zemí pro rozvoj MTB sportu, nemají jeho

zástupci v soutěžích zvláště vysoké zastoupení (viz. příloha). Ani sportovní výsledky Rakušanů nejsou nijak

výrazné. Tento problém však není předmětem mé seminární práce.

Rozvoj cykloturistiky a cyklistiky v alpské oblasti ovlivnila i existence dostatečných sportovních zařízení pro

zimní sezonu, v létě využívaná pěšími turisty. V letních měsících tak lanovky využívají MTB turisté pro

snadnější výstup k hřebenovým trasám. Ve střediscích zimní rekreace tak vznikly MTB centra a dokonce letní

výukové školy jízdy na MTB, podobné těm zimním, lyžařským ( viz. příloha).

7.3.5.2 Realizační předpoklady

Realizační předpoklady jsou: dopravní síť, tedy spojení s místem bydliště a místem rekreace, a všechna

obslužná za ízení umožňující a podporující rozvoj rekreace. Tedy tvorba a realizace služeb ve střediscích

cestovního ruchu. Základními zařízeními jsou: dopravní, ubytovací, stravovací, sportovně – rekreační zařízení,

doplňkovými pak poskytování služeb: obchodní síť, půjčovny sportovního zařízení, benzinky, horská služba a

zdravotnictví, administrativní zařízení.

27Všechny realizační předpoklady pro MTB turistiku v Alpách již existovaly mnohem dříve, než tento druh

turistiky vznikl. Již zmíněné lanovky a dále všechna obslužná zařízení zde byla k dispozici po mnoho let pro

lyžaře a jako nejatraktivnější oblast lyžování v Evropě se prudce rozvíjela. V MTB střediscích jsou proto

k dispozici všechna zařízení, která mívala dříve v letních měsících slabou ekonomickou rentabilitu. Lyžování a

sezóna zimních sportů se tak ideálně střídá a doplňuje letním MTB sportem a turistickým ruchem s ním

spojeným.

Dopravní spojení s místem bydliště není nijak náročné, Rakousko má díky své poloze ve středu Evropy

vybudovanou dobrou železniční i silniční síť. Rakousko je zemí, která má ráda cykloturistiku a dokazuje to i

její přístup k materiálové základně. V kterékoli stanici rakouské železnice je možno si půjčit horské kolo a

vrátit ho za určenou dobu i v jiné stanici.

Rakousko je i z tohoto pohled ideální pro MTB turistiku a rekreaci.

7.3.6 Srovnání významu a výskytu cykloturistiky Rakousko x ČR

Československo patřilo k zemím socialistického bloku východní Evropy, veškeré technické novinky a nové

sporty se začaly rozvíjet až po roce 1989, tedy v době, kdy měly západní státy Evropy a USA téměř desetiletý

náskok. Sociální situace obyvatel nebyla ještě několik let schopna přiblížit se poměrům v západní části

Evropy. Technická vyspělost výrobců jízdních kol českých značek nedrží krok s asijskou velkovýrobou a jejich

množstvím odbytu. Většina továren na jízdní kola zkrachovala a obyvatelé jsou odkázáni na zahraniční

výrobky. Rozvoj značených cyklotras je poslední dobou na vzestupu, díky obrovské popularitě, aktivní

rekreace v sedle jízdních kol obyvatel ČR . Tyto trasy však vedou převážně po silničních komunikacích II. a

III. třídy a jsou pro MTB turistiku zcela nevhodné. Je jimi pokryto téměř celé území státu. Daleko vhodnější a

na velmi vysoké úrovni, dokonce vyšší a přístupnější než ve většině zemí Evropy je síť turistického značení

pro pěší turisty. Toto značení je většinou vedeno po lesních a neupravených cestách, což MTB turistům

maximálně vyhovuje. Síť značení Klubu českých turistů je ojedinělá a obětavá je i jejich každoroční práce při

dobrovolném obnovování značek.

8 Závěr

Závěrem lze říci, že Rakousko je díky alpským oblastem ideální zemí pro rozvoj MTB turistiky a rekreace a

konání sportovních akcí světové úrovně tomu přispívá. Protože je jediným místem v Evropě, které odpovídá

všem předpokladům, je nejvyhledávanějším místem kontinentu MTB turistů. Objemem turistů se vyrovná

druhé nejžádanější oblasti MTB na světe: cyklostezkám Skalnatých hor, Utahu a Kalifornii v USA. Ve svých

předpokladech však zaujímá primární postavení na světě.

9 Literatura a zdroje

Zeměpis světa(vydalo Columbus,spol.s r. o. 1999,aktualizované vydání.Přeloženo z angl. originálu,Barnes

and Noble Inc. 1993

Turistické průvodce

28www.graphicmaps.com

http://www.radtouren.at/

http://www.mountainbike-magazin.de

http://www.cia.gov/

http://www.info-tour.info/rakousko/mainframe.htm

http://www.austria.org/sports.shtml

Nenašla jsem literaturu, která by se zabývala daným problémem, a proto jsem vytvořila otázky a hypotézy.

Za pomoci internetu se budu snažit vysvětlit daný problém a dokázat správnost svých tvrzení.

10 Přílohy

Rakousko, cyklotrasy, komplet

Rakousko, MTB trasy

Rakousko, MTB trasy, 20km+

29

Rakousko, MTB trasy, 1250m+

Rakousko, lyže

30

Rakousko, trasy do 100 m.n.m

31