Masarykova univerzita

Filozofickaacute fakulta

Jana Marie Tuńkovaacute

Deklinačniacute systeacutem femininniacutech oikonym v češtině

Synchronniacute pohled na zaacutekladě Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu

Habilitačniacute praacutece

2010

Obsah

Seznam zkratek a značek 5

Uacutevod 7

1 Onomastickaacute gramatika 11

2 Ciacutel metody a struktura praacutece 13

3 Pouţitaacute terminologie 18

4 Literatura 27

41 Deklinace oikonym čeńtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute literatuře 27

42 Deklinace oikonym čeńtiny v mluvniciacutech 32

421 Mluvnice českaacute J Gebauera 33

422 Mluvnice českaacute J Gebauera a V Ertla 36

423 Mluvnice spisovneacute čeńtiny F Traacutevniacutečka 38

424 Nauka o českeacutem jazyku V Ńmilauera 40

425 Českaacute mluvnice B Havraacutenka a A Jedličky 42

426 Mluvnice čeńtiny 45

427 Přiacuteručniacute mluvnice čeńtiny 48

428 Shrnutiacute 51

5 Materiaacutelovaacute vyacutechodiska 53

51 Moņnosti korpusu SYN2005 při zkoumaacuteniacute deklinace oikonym 53

6 Teoretickaacute vyacutechodiska popisu deklinace oikonym češtiny 58

61 Charakteristickeacute vlastnosti propriiacute a jejich vliv na deklinaci 58

62 Diference morfologickyacutech vlastnostiacute apelativ a oikonym 61

63 Diference morfologickyacutech vlastnostiacute oikonym a ostatniacutech třiacuted propriiacute 64

7 Gramatickeacute kategorie oikonym 66

71 Gramatickyacute rod a ņivotnost 67

72 Gramatickeacute čiacuteslo 78

73 Paacuted 82

8 Deklinačniacute typy a vzory oikonym češtiny 87

81 Naacutevrh systeacutemu deklinace oikonym čeńtiny 87

82 Kriteacuteria pro vyacuteběr vzorovyacutech jmen 88

83 Deklinace oikonym a problematika transonymizace v materiaacutelu korpusu

SYN2005 89

9 Substantivniacute deklinace singulaacuterovaacute 95

91 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 95

911 Nsg zakončenyacute na -a 95

9111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 95

9112 Stav v korpusu SYN2005 96

91121 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -a 96

91122 Typ 1A ndash vzor Ostrava 103

912 Nsg zakončenyacute na -e(ě) 105

9121 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 105

9122 Stav v korpusu SYN2005 107

91221 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -e(ě) 107

91222 Typ 2A ndash vzor Bystřice 111

912221 Podtyp I 2A ndash vzor Kaplice 116

91223 Shrnutiacute 127

92 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s konsonantickyacutem zakončeniacutem 130

921 Nsg zakončenyacute na souhlaacutesku pravopisně měkkou nebo obojetnou 130

9211 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 130

9212 Stav v korpusu SYN2005 133

92121 Soubor oikonym čeńtiny zakončenyacutech na souhlaacutesku pravopisně

měkkou nebo obojetnou 133

92122 Typ 3A ndash vzor Třeboň 138

921221 Podtyp I 3A ndash vzor Aš 143

92123 Typ 3B ndash vzor Uhřiacuteněves 145

921231 Podtyp I 3B ndash vzor Zliv 149

921232 Podtyp II 3B ndash vzor Přiacutebram 151

92124 Shrnutiacute 156

93 Přehled deklinace substantivniacutech singulaacuterovyacutech třiacuted 158

10 Substantivniacute deklinace pluraacutelovaacute 159

101 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 159

1011 Npl zakončenyacute na -e(ě) 159

10111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 159

10112 Stav v korpusu SYN2005 164

101121 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym zakončenyacutech na -e(ě) 164

101122 Typ 4A ndash vzor Pardubice 168

1011221 Podtyp I 4A ndash vzor Budějovice 172

1011222 Podtyp II 4A ndash vzor Kravaře 174

101123 Typ 4B ndash vzor Nusle 176

1011231 Podtyp I 4B ndash vzor Koloděje 178

101124 Shrnutiacute 181

1012 Npl zakončenyacute na -y 184

10121 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 184

10122 Stav v korpusu SYN2005 186

101221 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech

na -y 186

101222 Typ 5A ndash vzor Zahraacutedky 190

101223 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym zakončenyacutech na -y se smiacuteńenyacutem

skloňovaacuteniacutem 192

102 Přehled deklinace substantivniacutech pluraacutelovyacutech třiacuted 198

11 Adjektivniacute deklinace singulaacuterovaacute 199

111 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 199

1111 Nsg zakončenyacute na -aacute 199

11111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 199

11112 Stav v korpusu SYN2005 200

111121 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -aacute 200

111122 Typ 6A ndash vzor Blatnaacute 206

12 Zaacutevěr 208

Summary 224

Literatura 228

Internetoveacute zdroje 244

Seznam přiacuteloh 246

5

Seznam zkratek a značek

A akuzativ

AF absolutniacute frekvence

Ap apelativum

AT atribut

BMK Brněnskyacute mluvenyacute korpus

CAF celkovaacute absolutniacute frekvence

CJ ciziacute jmeacuteno

ČJA Českyacute jazykovyacute atlas

ČM Českaacute mluvnice

ČNK Českyacute naacuterodniacute korpus

D dativ

f femininum

FS Frekvence slov slovniacutech druhů a tvarů v českeacutem jazyce

FSČ Frekvenčniacute slovniacutek čeńtiny

G genitiv

GJČR Geografickaacute jmeacutena Českeacute republiky

I instrumentaacutel

L lokaacutel

m maskulinum

MČ Mluvnice čeńtiny

MČG Mluvnice českaacute pro ńkoly středniacute a uacutestavy učitelskeacute (Gebauera)

MČGE Mluvnice českaacute pro ńkoly středniacute a uacutestavy učitelskeacute

(Gebauera ndash Ertla)

MSČ Mluvnice spisovneacute čeńtiny

n neutrum

NČJ Nauka o českeacutem jazyku

NMJ Nańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevat

OB objekt

OJ obyvatelskeacute jmeacuteno

OSJ osobniacute jmeacuteno

ORAL2006 korpus mluveneacute čeńtiny uveřejněnyacute v r 2006

ORAL2008 korpus mluveneacute čeńtiny uveřejněnyacute v r 2008

6

PČP Pravidla českeacuteho pravopisu

PMČ Přiacuteručniacute mluvnice čeńtiny

PMK Praņskyacute mluvenyacute korpus

PUM přiacuteslovečneacute určeniacute miacutesta

pl pluraacutel

sg singulaacuter

SSČ Slovniacutek spisovneacute čeńtiny pro ńkolu a veřejnost

SU subjekt

SYN2000 synchronniacute korpus uveřejněnyacute v r 2000

SYN2005 synchronniacute korpus uveřejněnyacute v r 2005

SYNSYN2005 subkorpus SYN2005 nereferenčniacuteho korpusu SYN

SYN2006PUB synchronniacute korpus publicistickyacutech textů uveřejněnyacute v r 2006

V vokativ

VE větnyacute ekvivalent

VOJ vlastniacute osobniacute jmeacuteno

VM vyacutechodiskovyacute model

rarr směr proprializace směr transonymizace

Zkratky uţiacutevaneacute při citaci zdrojů korpusu SYN2005

ADM administrativa

BEL beletrie

COL poviacutedka soubor poviacutedek

ENC abecedně systematicky a jinak uspořaacutedanaacute diacutela

FAC literatura faktu

NOV romaacuten

MIS rozmaniteacute (efemera)

ODB odbornaacute literatura

POP populaacuterně-naučnaacute literatura

PUB publicistika (noviny a neodborneacute časopisy)

SCI vědecko-naučnaacute literatura

SCR dramatickyacute text sceacutenaacuteř

SON piacuteseň

TXB učebnice

VER baacuteseň

7

Uacutevod

Předloņenaacute praacutece věnovanaacute problematice deklinačniacutech typů a vzorů oikonym

čeńtiny ņenskeacuteho rodu vznikala postupně a navazuje na nańe předchoziacute vyacutezkumy

v oblasti deklinace apelativniacutech feminin ktereacute jsme uskutečňovali zejmeacutena v raacutemci

zapojeniacute do projektů UacuteJČ AV ČR v letech 2004ndash2008 bdquoMoņnosti a meze gramatiky

čeńtiny ve světle Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusuldquo1 a bdquoKapitoly z českeacute gramatikyldquo

2

Tyto projekty orientovaneacute na vyacutezkum gramatiky současneacute čeńtiny byly zaloņeny na

praacuteci s velkyacutemi elektronickyacutemi korpusy textů zejmeacutena subkorpusy Českeacuteho

naacuterodniacuteho korpusu ndash SYN2000 a SYN2005 a jsou součaacutestiacute vzniku noveacute

Akademickeacute gramatiky čeńtiny Během nańiacute praacutece s korpusy jsme si uvědomovali

jejich moņnosti při vyacutezkumu deklinace propriiacute a začali jsme se věnovat otaacutezce

deklinace oikonym Pro vyacutezkum prezentovanyacute v předklaacutedaneacute praacuteci jsme zvolili

novějńiacute z obou korpusů ndash SYN2005 respektive jeho posledniacute uacutepravu

SYNSYN2005 Vyacutesledky v něm ziacuteskaneacute ktereacute zachycujiacute uacutezus současneacute psaneacute

čeńtiny jsme pak konfrontovali s uacutedaji v synchronniacutech mluvniciacutech čeńtiny přiacutepadně

s fakty uvaacuteděnyacutemi v dalńiacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech Vzhledem k velkeacutemu rozsahu

korpusovyacutech dat a naacuteročnosti jejich zpracovaacuteniacute zejmeacutena v oblasti oikonym viz

podrobně kap 51 jsme popsali komplexně problematiku deklinace oikonym

ņenskeacuteho rodu Naacutevrh systeacutemu jejich deklinace kriteacuteria pro vyacuteběr vzorovyacutech jmen

stejně jako metodika popisu deklinačniacutech typů a vzorů ktereacute předklaacutedaacuteme majiacute vńak

obecnějńiacute platnost a jsou aplikovatelneacute na celyacute soubor domaacuteciacutech oikonym

Korpus SYN2005 je charakterizovaacuten jako reprezentativniacute korpus současneacute

psaneacute čeńtiny a povaņujeme ho za objektivniacute materiaacutelovyacute zdroj jehoņ rozsah je ve

srovnaacuteniacute s jakyacutemikoli předchoziacutemi soubory jazykovyacutech dat vzniklyacutech excerpciacute

nesrovnatelně vyńńiacute Uvedenyacute materiaacutel podaacutevaacute informace předevńiacutem o tom co je

frekvenčně omezeneacute či rozńiacuteřeneacute a můņe proto zachytit současneacute tendence

v deklinaci oikonym v psaneacute čeńtině a přiacutepadneacute posuny vůči staacutevajiacuteciacute kodifikaci Přes

značnyacute rozsah korpusovyacutech dat jsme si vńak vědomi toho ņe nańe hodnoceniacute jsou do

1 Moņnosti a meze gramatiky čeńtiny ve světle Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu 2003ndash2005 GAČR

405030377 řeńitel doc PhDr Frantińek Ńtiacutecha CSc viz Tuńkovaacute (2007a)

2 Kapitoly z českeacute gramatiky 2006ndash2008 GAČR 405061057 řeńitel doc PhDr Frantińek Ńtiacutecha

CSc viz Tuńkovaacute (2010e)

8

jisteacute miacutery omezenaacute a v budoucnu je bude třeba doplnit o vyacutezkumy provedeneacute

v dalńiacutech korpusovyacutech či jinyacutech zdrojiacutech3 Z tohoto důvodu si uvaacuteděneacute zaacutevěry nečiniacute

naacuterok na kodifikaci Komplexniacute popis deklinace oikonym by měl zahrnovat i oblast

mluveneacute čeńtiny4 a nańiacutem původniacutem zaacuteměrem bylo prozkoumat zvolenou

problematiku jak v korpusu psaneacuteho tak mluveneacuteho jazyka Ukaacutezalo se vńak ņe

existujiacuteciacute korpusy mluveneacuteho jazyka (ORAL2008 ORAL2006 Praņskyacute mluvenyacute

korpus Brněnskyacute mluvenyacute korpus)5 nejsou pro vyacutezkum formaacutelniacute morfologie

oikonym vhodneacute Jejich rozsah a ńirokeacute obsahoveacute zaměřeniacute (ńkola mlaacutedeņ

zaměstnaacuteniacute rodina) způsobujiacute ņe se v nich tvary oikonym čeńtiny neobjevujiacute

v takoveacutem mnoņstviacute aby je bylo moņneacute objektivně zhodnotit V teacuteto oblasti

vyacutezkumu jsou proto zatiacutem čeńtiacute lingvisteacute odkaacutezaacuteni na vlastniacute dotazniacutekoveacute průzkumy

ktereacute dosud zahrnujiacute jen omezenyacute okruh respondentů a to jak uacutezemniacute tak sociaacutelniacute

a jejichņ zpracovaacuteniacute chtějiacute-li byacutet objektivniacute je oproti praacuteci s korpusovyacutemi daty

časově naacuteročnějńiacute6 Vznik a existence nańiacute praacutece jsou podmiacuteněny jednak stavem

českeacuteho onomastickeacuteho baacutedaacuteniacute tzn postaveniacutem onomastiky mezi ostatniacutemi vědniacutemi

obory a jejiacutemi teoreticko-metodologickyacutemi vyacutechodisky uplatňovanyacutemi při vyacutezkumu

3 Autoři publikace Statistiky čeńtiny (2009) mimo jineacute uvaacutedějiacute ņe sice nelze předstiacuterat uacuteplnost

jazykoveacute reality zachyceneacute v korpusech a to vzhledem k objemu dat jejich kvalitě i jejich

proměnlivosti v čase Na druheacute straně je vńak diacuteky nim nańe dneńniacute poznaacuteniacute jazyka mnohonaacutesobně

hlubńiacute a kvantita dat mnohonaacutesobně větńiacute zatiacutemco staraacute data a jejich popisy jsou nutně omezenějńiacute

a mezerovitějńiacute

4 Stav v naacuteřečiacutech Čech Moravy a Slezska zachycujiacute pouze čaacutestečneacute popisy deklinace u vybranyacutech

typů oikonym zpracovaneacute v Českeacutem jazykoveacutem atlase 4 (2002) přiacutepadně publikovaneacute

v odbornyacutech časopisech např H Konečnaacute (2003)

5 Nejnovějńiacute mluveneacute korpusy ORAL2008 a ORAL2006 zachycujiacute autentickou mluvenou čeńtinu

uacutezemiacute Čech tzn z celeacute oblasti českyacutech naacuteřečiacute v uņńiacutem slova smyslu Oba zahrnujiacute 1 milion

textovyacutech slov Praņskyacute mluvenyacute korpus (PMK) je prvniacutem korpusem mluveneacute čeńtiny obsahuje

autentickou mluvenou čeńtinu hlavně obecnou z oblasti Prahy a jejiacuteho okoliacute a maacute rozsah 675 000

textovyacutech slov Brněnskyacute mluvenyacute korpus (BMK) je v raacutemci ČNK prvniacutem korpusem mluveneacute

čeńtiny z oblasti Moravy a obsahuje 490 000 textovyacutech slov

6 Otaacutezce deklinace domaacuteciacutech oikonym v současneacutem mluveneacutem uacutezu čeńtiny jsme se zatiacutem věnovali

při vedeniacute ročniacutekovyacutech a zaacutevěrečnyacutech praciacute studentů Pedagogickeacute fakulty Masarykovy univerzity

např Ńkvařilovaacute (2008) komplexněji pak v raacutemci projektu PdF MU bdquoTvary regionaacutelniacutech

zeměpisnyacutech jmen v mluvě současneacute mlaacutedeņeldquo (MUNI410962009) kdy byl proveden

sociolingvistickyacute vyacutezkum ve vybranyacutech městech Jihomoravskeacuteho a Zliacutenskeacuteho kraje zaměřenyacute na

deklinaci oikonym na -(ov)ice viz Tuńkovaacute ndash Pekaacuterkovaacute ndash Fridrichovaacute (2010c)

9

propriiacute jednak vyacutevojem a současnyacutemi poņadavky českeacute lingvistiky obecně

Onomastika7 a zejmeacutena toponomastika byla dlouhou dobu povaņovaacutena diacuteky sveacutemu

prvotniacutemu historickeacutemu zaměřeniacute a svyacutem nelingvistickyacutem metodaacutem za pomocnou

vědu historickou8 Uznaacutevanou lingvistickou discipliacutenou se v Česku v podstatě staacutevaacute

aņ v 60ndash70 letech 20 stoletiacute9 Po počaacutetečniacutem zuacuteņeneacutem etymologicky chaacutepaneacutem

pojetiacute onomastiky se postupně (zejmeacutena v posledniacute třetině 20 stoletiacute) rozviacutejiacute zaacutejem

o teoretickeacute studium propriaacutelniacute sfeacutery jazyka10

ke ktereacutemu přispěli v českeacute

onomastice zejmeacutena P Trost (1958 1979 1981) M Knappovaacute (1980 1992)

R Ńraacutemek (1986 1989 1999c 2003 2007a) a J Pleskalovaacute (1992 1998) ve

slovenskeacute onomastice pak předevńiacutem V Blanaacuter (1976 1996 2008) V současneacutem

českeacutem pojetiacute je onomastika chaacutepaacutena větńinou onomastiků jako subdiscipliacutena

lingvistiky pro kterou je nutnaacute spolupraacutece s představiteli dalńiacutech oborů předevńiacutem

s historiky archivaacuteři geografy ale takeacute s psychology sociology etnografy praacutevniacuteky

atd Jedniacutem z typickyacutech rysů současneacute českeacute onomastiky je orientace vyacutezkumneacute

praacutece na otaacutezku fungovaacuteniacute propriiacute v komunikaci ktereacute maacute dvě straacutenky ndash referenčniacute

a jazykovou Nańe pozornost je určena straacutence jazykoveacute zabyacutevajiacuteciacute se začleněniacutem

propriiacute do gramatickyacutech a jinyacutech zaacutekonitostiacute jazyka Potřebě vzniku onomastickeacute

gramatiky v Česku se věnovali zejmeacutena R Ńraacutemek nebo M Harvaliacutek viz kap 1

tento poņadavek vńak zatiacutem zůstaacutevaacute nenaplněn V posledniacutech letech 20 stoletiacute se

začiacutenaacute rozviacutejet v českeacute lingvistice takeacute novyacute vědeckyacute obor ndash korpusovaacute lingvistika

kteraacute umoņňuje zkoumat jazykoveacute jevy na mnohamilionovyacutech jazykovyacutech

korpusech Vńechna uvedenaacute fakta současneacuteho vyacutevoje naacutem umoņnila prozkoumat

zvolenou skupinu českyacutech oikonym ne bdquotradičněldquo tj z hlediska jejich etymologie či

tvorby ale z hlediska jejich fungovaacuteniacute v běņnyacutech komunikačniacutech situaciacutech na

7 Vyacutevoj českeacute onomastiky zachycuje podrobně R Ńraacutemek v bdquoKapitolaacutech z dějin českeacute jazykovědneacute

bohemistikyldquo (2007b s 377ndash425) nejnověji M Harvaliacutek ve studii bdquoPostaveniacute českeacute onomastiky

v mezinaacuterodniacutem kontextuldquo (2009b)

8 Rozsaacutehlaacute diskuse o postaveniacute českeacute onomastiky v systeacutemu společenskyacutech věd proběhla počaacutetkem

80 let 20 stoletiacute na straacutenkaacutech Zpravodaje Miacutestopisneacute komise ČSAV

9 Podrobně viz Lutterer (1975) Ńraacutemek (1995 s 220ndash221 2002 s 6 2007b s 405ndash410) takeacute

Harvaliacutek (2009b s 47ndash56)

10 K rozvoji teorie onomastiky v mezinaacuterodniacutem měřiacutetku přispěly např praacutece W Taszyckeacuteho (1946)

a S Rosponda (1957) daacutele A V Superanskeacute (1973) E Hansaka (2000) publikace editorů

E Eichlera et al (1995) nebo A Brendleroveacute a S Brendlera (2004) aj

10

materiaacutelu Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu Zabyacutevaacuteme se tedy fungovaacuteniacutem diacutelčiacuteho

systeacutemu propriaacutelniacute sfeacutery jazyka v komunikačniacutech aktech a zkoumaacuteme gramatickeacute

vlastnosti oikonym tzn jejich začleněniacute do gramatickyacutech zaacutekonitostiacute a pravidel

jazyka Předklaacutedanaacute praacutece stojiacute na pomeziacute třiacute lingvistickyacutech discipliacuten ndash onomastiky

morfologie a korpusoveacute lingvistiky spjateacute s jazykovou statistikou Dosud ņaacutednaacute

soubornaacute praacutece tohoto druhu v českeacute lingvistice nevznikla existujiacute pouze jednotliveacute

studie a ojedinělaacute monografie A Poliacutevkoveacute (2007) viz kap 41 Tyto praacutece vńak

větńinou nečerpajiacute ze současneacuteho dostatečně reprezentativniacuteho materiaacutelu nebo

materiaacuteloveacute zdroje vůbec neuvaacutedějiacute Zde zařazeneacute kvantitativniacute resp statistickeacute

uacutedaje11

nejsou ciacutelem samy o sobě ale prostředkem pro naacuteslednou kvalitativniacute

analyacutezu Ale jiņ samotnaacute vysokaacute či niacutezkaacute frekvence oikonyma a jeho tvarů v korpusu

vypoviacutedaacute o jeho postaveniacute jak v systeacutemu tak v textu Sledovaneacute deklinačniacute

typypodtypy jsou statisticky popsaacuteny ve značneacute ńiacuteři a opatřeny seznamy oikonym

Nańiacutem zaacuteměrem bylo vytvořit komplexniacute obraz jazykoveacute reality čaacutesti propriaacutelniacute

vrstvy jazyka a proto jsme netradičně věnovali stejnou pozornost jak tzv

problematickyacutem jevům na ktereacute se aņ dosud gramatickeacute vyacuteklady soustředily tak

typům oikonym s pravidelnou deklinaciacute jeņ tvořiacute podstatnou čaacutest deklinace oikonym

a informace o niacute neniacute vhodneacute redukovat jen proto ņe by se mohly zdaacutet bdquosamozřejmeacuteldquo

či bdquonezajiacutemaveacuteldquo Vytvořeniacutem deklinačniacutech typů oikonym čeńtiny ņenskeacuteho rodu

bychom chtěli přispět do koncepce onomastickeacute gramatiky

11 O potřebě statistickeacuteho přiacutestupu k jazyku se zmiňuje i Ferdinand de Saussure (1989) pohled na

kvantitativniacute zpracovaacuteniacute jazyka vńak vyacuterazně ovlivnil aņ George Kingsley Zipf (1949 1968)

11

1 Onomastickaacute gramatika

Vztah onomastiky a gramatiky je předmětem obecně onomastickyacutech

vyacutezkumů zejmeacutena od 60ndash70 let 20 stoletiacute a v posledniacutech letech přerostl v novou

subdiscipliacutenu onomastiky ndash onomastickou gramatiku K předmětu onomastickeacute

gramatiky se vyjadřuje řada autorů světoveacute onomastiky Jejich naacutezory se vńak různiacute

viz např E Eichler et al (1 sv kap IV Namengrammatik s 400ndash408 1995) nebo

R Ńraacutemek (1999c 2007a) V Česku se teoretickyacutem zaacutekladům onomastickeacute

gramatiky dosud věnovali zejmeacutena R Ńraacutemek (1999a 1999b 1999c 2007a) kteryacute

vymezuje pojem a obsah onomastickeacute gramatiky a M Harvaliacutek12

(2005a) kteryacute

předklaacutedaacute jejiacute teoretickeacute a metodologickeacute principy Vyacutechodiskem českeacute onomastickeacute

gramatiky je funkčniacute a systeacutemovyacute pohled Podle R Ńraacutemka (1999c) by se

onomastickaacute gramatika měla věnovat primaacuterně problematice propriaacutelniacute nominace

a morfologickyacutem vlastnostem propriiacute sekundaacuterně pak postaveniacute a uacuteloze propriiacute

v komunikaacutetech Je tedy zřejmeacute ņe součaacutestiacute onomastickeacute gramatiky a to bezesporu

podstatnou by měla byacutet onomastickaacute morfologie Onomastickou gramatiku

nechaacutepeme tradičně tzn jako pouhyacute slovotvornyacute popis propriiacute a jejich odchylek od

deklinace apelativ ale ve shodě s R Ńraacutemkem funkčně V raacutemci funkčniacuteho pohledu

pak R Ńraacutemek (1999c s 126ndash127) definuje onomastickou gramatiku takto

bdquoPředmětem onomastickeacute gramatiky jsou vńechny jazykoveacute jazykově komunikačniacute

a mimojazykoveacute elementy jevy a kategorie ktereacute slouņiacute ke vzniku uspořaacutedaacuteniacute

a fungovaacuteniacute propriaacutelniacute sfeacutery jazyka Onomastickaacute gramatika jako subdiscipliacutena

onomastiky se zabyacutevaacute studiem (popisem analyacutezou typologiiacute kategorizaciacute) konečneacute

mnoņiny jazykovyacutech a nejazykovyacutech elementů ktereacute jsou strukturovaacuteny jako

sveacutebytnyacute systeacutem a prosazujiacute se jak v propriaacutelně pojmenovaciacutem aktu tak

v komunikačniacutem uņitiacute propriiacute podle určityacutech scheacutemat majiacuteciacutech noremniacute charakterldquo

Praacutevě tento funkčniacute pohled zařazuje onomastickou gramatiku mezi subdiscipliacuteny

12 Problematika onomastickeacute gramatiky byla naacuteplniacute grantu bdquoOnomastickaacute gramatika čeńtinyldquo grant

GAČR 2002ndash2005 40502D028A řeńitel PhDr Milan Harvaliacutek PhD Mezi hlavniacute uacutekoly

patřily tyto oblasti postiņeniacute podstaty vlastniacutech jmen zachyceniacute typu propriaacutelniacute nominace a jeho

naacuteslednaacute analyacuteza fungovaacuteniacute propriiacute v jazykoveacute komunikaci V souvislosti s uvedenyacutem grantem se

M Harvaliacutek zabyacuteval otaacutezkou komunikačniacutech variant propriiacute nebo naacuteřečniacutech podob propriiacute

a jejich miacutestem v onomastickeacute gramatice viz Harvaliacutek (2006a 2006b)

12

současneacute onomastiky jejichņ vyčerpaacutevajiacuteciacute soubor předklaacutedaacute ve sveacutem naacutevrhu

R Ńraacutemek (2007a s 32ndash39) V jeho naacutevrhu diacutelčiacutech onomastickyacutech discipliacuten

najdeme prostor i pro tzv bdquopočiacutetačovouldquo onomastiku (Computergestuumltzte

Namenkunde) kteraacute se v současneacute době teprve konstituuje a naacutemi provaacuteděnyacute

vyacutezkum deklinace oikonym na korpusoveacutem materiaacutelu je jedniacutem z prvniacutech přiacutespěvků

kteryacute můņeme povaņovat takeacute za jejiacute součaacutest

Čeńtina jak jiņ bylo řečeno v Uacutevodu zatiacutem svou onomastickou gramatiku

nemaacute ale ve světě jiņ několik maacutelo onomastickyacutech gramatik vzniklo Jednaacute se

o onomastickou gramatiku francouzńtiny bdquoGrammaire du nom propreldquo (Gary-Prieur

1994) norńtiny bdquoImja sobstvennoe v sovremennom norveņskom jazyke

Grammatičeskij očerkldquo (Aljokńina 1997) a rumunńtiny bdquoGramatica numelor proprii

icircn limba romacircnacircldquo (Tomescu 1998) ktereacute se vńak navzaacutejem podstatně lińiacute po straacutence

teoretickeacute metodologickeacute i obsahoveacute a tak odraacuteņejiacute dosud nestabilizovaneacute

a podrobněji nepropracovaneacute naacutezory na ciacutele onomastickeacute gramatiky V teacuteto

souvislosti připomeňme jeńtě dvě publikace vznikleacute v byacutevaleacutem Sovětskeacutem svazu

a to praacuteci A V Superanskeacute bdquoStruktura imeni sobstvennogoldquo (1969) kteraacute je

věnovaacutena fonologickeacute a morfologickeacute straacutence propriiacute a sborniacutek praciacute bdquoOnomastika i

normaldquo (Kalakuckaja 1976) zabyacutevajiacuteciacute se ne normou gramatickou ale naacutezvotvornou

Zkoumaacuteniacute gramatickeacute straacutenky oikonym ktereacute je předmětem teacuteto praacutece se

tedy zapojuje do uvedeneacuteho ńirńiacuteho proudu jiņ existujiacuteciacuteho vědeckeacuteho baacutedaacuteniacute a je

součaacutestiacute vyacutevoje jak onomastiky tak českeacute gramatiky a korpusoveacute lingvistiky

13

2 Ciacutel metody a struktura praacutece

Ciacutelem nańiacute praacutece je ukaacutezat na deklinaci oikonymie čeńtiny potřebnost popisu

deklinace propriiacute kteryacute by zohledňoval podstatneacute vlastnosti propriaacutelniacuteho lexika

Předklaacutedaacuteme naacutevrh deklinačniacutech typů a vzorů domaacuteciacutech oikonym ņenskeacuteho rodu

tzn těch vlastniacutech jmen pojmenovaacutevajiacuteciacutech osiacutedleneacute objekty jeņ se vyskytujiacute na

uacutezemiacute Českeacute republiky bez ohledu na jejich původ Ze skupiny oikonym jsme

vydělili pouze naacutezvy ulic naacuteměstiacute naacutebřeņiacute mostů a naacutezvy tzv staveb nesiacutedlińtniacutech

tj kostelů boņiacutech muk pomniacuteků mohyl atd13

pro specifičnost jejich formaacutelniacutech

struktur Pozornost věnujeme reaacutelně existujiacuteciacutem oikonymům na vyacuteskyt tzv

hypotetickyacutech oikonym majiacuteciacutech původ v literaacuterniacutech diacutelech upozorňujeme okrajově

v souvislosti s jejich vyacuteskytem v korpusoveacutem materiaacutelu Nezabyacutevaacuteme se rovněņ

problematikou deklinace ciziacutech oikonym byť se v korpusoveacutem materiaacutelu i ona

v určiteacutem rozsahu nachaacutezejiacute nyacutebrņ na ně jen v přiacutepadě potřeby stručně odkazujeme

Zvlaacuteńtě se naopak zaměřujeme na problematiku tvaroveacute variantnosti domaacuteciacutech

oikonym a faktorů ktereacute ji způsobujiacute a to na zaacutekladě provedeniacute rozsaacutehleacuteho

empirickeacuteho vyacutezkumu synchronniacutech dat subkorpusu SYNSYN2005 (daacutele jen

SYN2005) Chtěli bychom zachytit centraacutelnost či perifernost popisovanyacutech jevů

naznačit vyacutevojoveacute tendence v současneacutem psaneacutem uacutezu a upřesnit tak dosud

publikovaneacute uacutedaje o deklinaci oikonym čeńtiny Součaacutestiacute praacutece je rovněņ objektivniacute

zhodnoceniacute rozsahu moņnostiacute korpusoveacuteho přiacutestupu při zpracovaacuteniacute zvoleneacute

problematiky

Při zpracovaacuteniacute korpusovyacutech dat jsme uplatňovali komunikačniacute a systeacutemovyacute

zřetel a vyuņiacutevali jsme zaacutekladniacute metody lingvistiky a onomastiky ndash metodu analyacutezy

(zde předevńiacutem statistickeacute analyacutezy) a klasifikace (zde gramatickyacutech jevů oikonym)

Zachovaacutevali jsme induktivně-empirickyacute vyacutekladovyacute postup tzn vychaacutezeli jsme od

jednotlivyacutech vyacuteskytů tvarů oikonym v korpusu sledovali jsme jejich frekvenci

13 Vychaacuteziacuteme-li z klasifikace Ńmilauerovy (1976) popisujeme tedy vyjma uvedenyacutech dvou skupin

jmen deklinaci vńech ostatniacutech souborů tzv siacutedlińtniacutech jmen (miacutestniacutech) tj v novějńiacute terminologii

oikonym kteraacute zahrnujiacute 1 osady (města vesnice) čtvrti siacutedlińtě předměstiacute 2 miacutestniacute čaacutesti ndash

skupiny domů samoty myslivny haacutejovny hrady obydleneacute zřiacuteceniny atd 3 stavby v osadaacutech ndash

věņe zaacutemky apod Převaacuteņnaacute čaacutest dokladů oikonym z korpusu SYN2005 se vaacuteņe k prvniacutemu

souboru jmen

14

stylovou charakteristiku vliv lexikaacutelniacuteho okoliacute přiacutesluńnost propriiacute k jednotlivyacutem

propriaacutelniacutem třiacutedaacutem v přiacutepadech transonymizace přiacutepadně působeniacute syntaktickeacute

funkce na volbu variantniacutech nebo dubletniacutech koncovek Za pomoci statistickeacuteho

vyhodnoceniacute sledovanyacutech jevů jsme dospěli k zobecněniacute informaciacute a zařazovali jsme

oikonyma do jednotlivyacutech deklinačniacutech typůpodtypů a zachycovali vyacutevojoveacute

deklinačniacute tendence Při vyacuteběru deklinačniacutech vzorů jsme zohledňovali předevńiacutem

morfologickou a propriaacutelniacute straacutenku oikonym Vyacutezkum početnyacutech korpusovyacutech

souborů14

oikonym (v některyacutech přiacutepadech v hodnotě několika set vyacuteskytů)

umoņňuje detailnějńiacute analyacutezu gramatickyacutech vlastnostiacute oikonym a přispiacutevaacute

k prohloubeniacute poznaacuteniacute propriaacutelniacute sfeacutery jazyka

V uspořaacutedaacuteniacute předklaacutedaneacute praacutece postupujeme od nezbytnyacutech teoretickyacutech

vyacutekladů zahrnujiacuteciacutech charakteristiku nejčastěji uņiacutevanyacutech termiacutenů přes kapitoly

shrnujiacuteciacute zpracovaacuteniacute deklinace oikonym čeńtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute

literatuře a naacutesledně v synchronniacutech mluvniciacutech čeńtiny od mluvnice J Gebauera

(1895) aņ po Přiacuteručniacute mluvnici čeńtiny (2003) Naacutesleduje kapitola věnovanaacute

charakteristice a moņnostem vyuņitiacute hlavniacuteho materiaacuteloveacuteho zdroje ndash Českeacuteho

naacuterodniacuteho korpusu zvlaacuteńtě korpusu SYN2005 Před kapitolami věnujiacuteciacutemi se nańiacute

stěņejniacute problematice ndash popisu deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech jmen

domaacuteciacutech oikonym ndash jsou zařazeny čaacutesti zabyacutevajiacuteciacute se teoretickyacutemi vyacutechodisky

formaacutelně morfologickeacuteho popisu deklinačniacuteho systeacutemu oikonym Zahrnujiacute podstatneacute

informace o charakteristickyacutech vlastnostech propriiacute o diferenciacutech třiacuted propriiacute v raacutemci

morfologickeacute roviny daacutele charakteristiku gramatickyacutech kategoriiacute oikonym a na zaacutevěr

popis kriteacuteriiacute určenyacutech pro stanoveniacute deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech jmen

oikonym

Z rozsaacutehleacuteho souboru domaacuteciacutech oikonym jsme se při charakteristice jejich

deklinace soustředili na celou oblast ņenskeacuteho rodu kteraacute nabiacuteziacute jak deklinačniacute typy

s pravidelnyacutemi paradigmaty tak typy obsahujiacuteciacute různeacute druhy tzv koliacutesaacuteniacute

(v gramatickeacutem rodě čiacutesle koliacutesaacuteniacute mezi vzory) Naacutevrh popisu deklinace oikonym

ņenskeacuteho rodu tak můņe slouņit jako vzor či podklad pro charakteristiku deklinace

domaacuteciacutech oikonym muņskeacuteho a středniacuteho rodu či oikonym ciziacutech Hlavniacutemi kriteacuterii

pro členěniacute deklinace domaacuteciacutech oikonym ņenskeacuteho rodu do jednotlivyacutech kapitol se

14 Potřebnost kvantitativniacutech vyacutezkumů v oblasti propriiacute zmiňuje V Blanaacuter (2008 s 11) s odkazem

na naacutezory F Debuse (1995 s 49ndash75)

15

staly typ deklinace (substantivniacute nebo adjektivniacute) gramatickeacute čiacuteslo oikonym a jejich

zakončeniacute v nominativu V raacutemci substantivniacuteho skloňovaacuteniacute vznikl popis deklinace

singulaacuterovyacutech a pluraacutelovyacutech oikonym

1 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -a (Praha

Ostrava apod)

2 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -e(ě)

(Mohelnice Bechyně Zvole apod)

3 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu s konsonantickyacutem zakončeniacutem

(Břeclav Přiacutebram apod)

4 Deklinace pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -e(ě) (Pardubice

Košiacuteře apod)

5 Deklinace pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -y (Hodkovičky

Pisaacuterky apod)

6 Pluraacutelovaacute oikonyma zakončenaacute na -y se smiacuteńenyacutem skloňovaacuteniacutem (Roztoky

Doudleby apod)

U deklinace adjektivniacute jsme se věnovali problematice jedineacuteho existujiacuteciacuteho typu

1 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -aacute (Karvinaacute

Českaacute Třebovaacute apod)

Kapitoly zaměřeneacute na popis jednotlivyacutech deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech

jmen majiacute jednotnou strukturu a sklaacutedajiacute se z těchto čaacutestiacute

Interpretace jevu v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech

Stav v korpusu

o Stručnaacute statistickaacute charakteristika deklinačniacuteho typupodtypu oikonym

a uvedeniacute typů vyhledaacutevaciacutech dotazů

o Morfologicko-onomastickaacute charakteristika deklinačniacuteho typupodtypu

o Vyacuteběr vzoroveacuteho jmeacutena

o Tabulkay dubletniacutech koncovek daneacuteho vzoru (neuvaacutediacute se v přiacutepadě

pravidelnyacutech paradigmat)

o Tabulkay retrograacutedniacutech a frekvenčniacutech seznamů oikonym daneacuteho

vzoroveacuteho jmeacutena

o Shrnutiacute (neuvaacutediacute se v přiacutepadě pravidelnyacutech paradigmat)

V čaacutesti věnovaneacute interpretaci jevů v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech jsou popisy

zaměřeneacute na informace uvedeneacute v Mluvnici čeńtiny 2 (1986) v publikaci

A Poliacutevkoveacute Nańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevat (2007) v přiacutepadě potřeby jsou

16

doplněneacute rovněņ uacutedaji ze SSČ (1998) Zaacutevěr kapitoly obsahuje u některyacutech

deklinačniacutech typů tabulkuy zachycujiacuteciacute vyacutevoj určiteacuteho morfologickeacuteho jevu

v českyacutech mluvniciacutech za posledniacutech sto let tj počiacutenaje Mluvniciacute českou J Gebauera

(1895) a konče Přiacuteručniacute mluvniciacute čeńtiny (2003) Ve stručneacute statistickeacute

charakteristice deklinačniacuteho typupodtypu je uveden počet oikonym kteryacute korpus

SYN2005 doklaacutedaacute (zpravidla do absolutniacute frekvence 5) V procentech se uvaacutediacute

zastoupeniacute formaacutelniacutech strukturniacutech typů oikonym (jednoslovnyacute viacuteceslovnyacute přiacutep

univerbizovaneacute neoficiaacutelniacute naacutezvy) spolu se stručnou charakteristikou typů

a deklinace viacuteceslovnyacutech oikonym Zařazeny jsou takeacute druhy korpusovyacutech dotazů

uņiacutevaneacute pro vyhledaacutevaacuteniacute určiteacuteho zaacutekladniacuteho souboru oikonym (např oikonyma

ņenskeacuteho rodu zakončenaacute na konsonant) Daacutele druhy dotazů slouņiacuteciacute k zjińťovaacuteniacute tzv

celkoveacute absolutniacute frekvence jmeacutena (CAF) nebo absolutniacute frekvence (AF)15

Kaņdyacute

deklinačniacute typpodtyp obsahuje svou strukturovanou morfologickou charakteristiku

v pěti aņ ńesti navrņenyacutech rovinaacutech a vyacutečet typickyacutech rysů deklinace s ohledem na

původ a způsob tvořeniacute oikonym a s uvedeniacutem centraacutelniacutech a periferniacutech jevů

v přiacutepadě existence dubletniacutech koncovek se popisujiacute faktory ktereacute jejich volbu

ovlivňujiacute Vyacuteběr vzoroveacuteho jmeacutena se provaacutediacute na zaacutekladě pěti kriteacuteriiacute Pokud jsou

zařazeny do textu tabulky dubletniacutech či variantniacutech koncovek obsahujiacute hodnoty

absolutniacute frekvence (AF) tvarů oikonym určiteacuteho vzoru V tabulkaacutech seznamů

oikonym daneacuteho vzoroveacuteho jmeacutena jsou oikonyma řazena jednak retrograacutedně jednak

sestupně podle frekvenčniacutech uacutedajů v nichņ se rozlińujiacute dvě hodnoty ndash CAF (při

frekvenci lemmatu vyńńiacute neņ 100) a AF (při frekvenci lemmatu niņńiacute neņ 100) Na

zaacutevěr kapitol sdruņujiacuteciacutech několik deklinačniacutech typů přiacutepadně podtypů oikonym

určiteacuteho zakončeniacute je vņdy zařazeno stručneacute shrnutiacute obsahujiacuteciacute informace

o přiacutepadneacutem posunu v distribuci koncovek v korpusoveacutem materiaacutelu ve srovnaacuteniacute

s českyacutemi mluvnicemi (vydanyacutemi za posledniacutech 100 let) a vyacutečet centraacutelniacutech

a periferniacutech faktorů ovlivňujiacuteciacutech volbu dublet

15 Pod naacutemi zavedenyacutem pojmem celkovaacute absolutniacute frekvence (CAF) rozumiacuteme frekvenci lemmatu

propria obsahujiacuteciacute často nejen frekvenci oikonyma ale i jineacuteyacutech třiacutedyd propriiacute vzniklyacutech

transonymizaciacute tato frekvenčniacute hodnota je uvaacuteděna u jmen s frekvenciacute lemmatu 100 a vyacuteńe

Běņně uņiacutevanyacute termiacuten absolutniacute frekvence (AF) zahrnuje pouze frekvenci jmeacutena ve vyacuteznamu

oikonyma a je zpravidla zařazen u jmen s frekvenciacute lemmatu niņńiacute neņ 100

17

Texty přiacuteloh obsahujiacute různeacute druhy seznamů např seznamy oikonym

ņenskeacuteho rodu jednotlivyacutech deklinačniacutech typů řazeneacute abecedně a frekvenčně

v přiacutepadě potřeby abecedniacute seznamy oikonym muņskeacuteho rodu s určityacutem zakončeniacutem

ziacuteskaneacute z materiaacutelu korpusu SYN2005 nebo takeacute tabulky zahrnujiacuteciacute přehled

distribuce variantniacutech nebo dubletniacutech koncovek určiteacuteho deklinačniacuteho typu

v mluvniciacutech či v korpusu

18

3 Pouţitaacute terminologie

V praacuteci jsou uņity termiacuteny vychaacutezejiacuteciacute z tradic českeacute onomastiky gramatiky

obecneacute lingvistiky a korpusoveacute lingvistiky (viz kap 51) Zaacutekladniacute poznatky tvořiacuteciacute

onomasticko-teoretickeacute zaacuteklady nańiacute praacutece představujiacute pojmy propriaacutelniacute sfeacutera

jazyka frekvence a produktivita funkce propriiacute klasifikace propriiacute oikonyma

Při popisu deklinace oikonym ņenskeacuteho rodu pouņiacutevaacuteme morfologickeacute termiacuteny ndash

paradigma variantnost variantniacute dubletniacute koncovkatvar činitel (faktor)

ovlivňujiacuteciacute volbu koncovky vyacutevojoveacute tendence unifikačniacute a diferenciačniacute

a obecně lingvistickeacute termiacuteny centrum a periferie

Pro současnou slovanskou onomastickou terminologii16

je charakteristickaacute

jistaacute miacutera nejednotnosti ndash objevuje se řada synonymniacutech termiacutenů (existence jednoho

či viacutece termiacutenů domaacuteciacutech a jejich mezinaacuterodniacute ekvivalent naacuterůst individuaacutelniacutech

neologismů) uacutezus a kodifikace terminologie neodpoviacutedaacute vyacutevoji současneacute obecneacute

onomastiky viz Ńraacutemek (2003) Harvaliacutek (2003) Uvedenyacute stav se promiacutetaacute třebaņe

ne tak silně jako např v onomastice ruskeacute nebo jihoslovanskyacutech jazyků i do

onomastiky českeacute a abychom zachovali jistyacute stupeň jednotnosti uņiteacute terminologie

vychaacuteziacuteme při volbě onomastickyacutech termiacutenů předevńiacutem z publikaciacute Rudolfa

Ńraacutemka17

Propriaacutelniacute sfeacutera jazyka ndash při vzniku propria musiacute lexikaacutelniacute jednotka kteraacute

se jiacutem maacute staacutet disponovat takovyacutemi seacutemantickyacutemi a seacutemiotickyacutemi vlastnostmi jeņ jiacute

v komunikaci umoņniacute plnit funkci vlastniacuteho jmeacutena Soubor těchto vlastnostiacute

i podmiacutenek jejich vzniku a realizace majiacute v zobecněneacute podobě raacutez zaacutekonitostiacute jimiņ

je v raacutemci jazyka vymezena propriaacutelniacute sfeacutera viz Ńraacutemek (1986 s 19) Jak uvaacutediacute

R Ńraacutemek (1999c) existuje mezi apelativniacute a propriaacutelniacute sfeacuterou jazyka obousměrnyacute

vztah Vztah apelativniacute sfeacutery k propriaacutelniacute maacute vńak povahu fundujiacuteciacute tzn ņe

16 Slovanskaacute terminologie byla kodifikovaacutena ve slovniacuteku bdquoOsnoven sistem i terminologija na

slovenskata onomastikaldquo (1983) česky bdquoZaacutekladniacute systeacutem a terminologie slovanskeacute onomastikyldquo

17 K problematice českeacute onomastickeacute terminologie se vyjadřovali daacutele např V Ńmilauer (1960)

K Svoboda (1973) M Knappovaacute (1992) L Olivovaacute-Nezbedovaacute (1998) J Pleskalovaacute (2000a)

M Harvaliacutek (2003 2004) některeacute termiacuteny jsou vyloņeny v Encyklopedickeacutem slovniacuteku čeńtiny

(2002) Na Slovensku se touto oblastiacute zabyacuteval předevńiacutem V Blanaacuter (1996 2008) zčaacutesti takeacute

M Majtaacuten (např 1976)

19

propriaacutelniacute sfeacutera nemůņe existovat bez apelativniacute Propria tedy představujiacute druhou

vrstvu jazyka kteraacute je odrazem sfeacutery apelativniacute18

Dominantniacute se ve vztahu obou sfeacuter

jazyka jeviacute proto tzv proprializace19

na druheacute straně vńak existuje takeacute tzv

apelitivizace kdy se vlastniacute jmeacuteno staacutevaacute apelativem V propriaacutelniacute sfeacuteře jazyka můņe

dochaacutezet jeńtě k tzv transonymizaci tj vznik propriiacute na zaacutekladě mezipropriaacutelně

fundujiacuteciacuteho vztahu např oikonymum Prahararr chreacutematonymum bdquohotelldquo Praha

V nańiacute praacuteci budeme v souvislosti s vnějńiacute manifestaciacute propriaacutelniacute sfeacutery uņiacutevat

zejmeacutena termiacuteny produktivita a frekvence jak je to obvykleacute v onomastickeacute teorii viz

Ńraacutemek (1999c) Produktivita je povaņovaacutena za inherentniacute vlastnost propriaacutelniacute sfeacutery

a jejiacutem prostřednictviacutem je daacuteno bdquoktereacute prvky (elementy) propriaacutelniacute povahy jsou nebo

budou pro vznik a fungovaacuteniacute daneacuteho onymickeacuteho systeacutemu (souboru) aktivniacute ņiveacute

popř systeacutemotvorneacute systeacutemonosneacuteldquo (Ńraacutemek 1999c s 114) K faktu produktivity je

vńak třeba přistupovat nejen z pohledu synchronniacuteho tzn co je produktivniacute nyniacute

a bude pravděpodobně produktivniacute v bliacuteņe neurčeneacute budoucnosti ale takeacute z hlediska

diachronniacuteho protoņe jisteacute typy oikonym byly produktivniacute v minulosti např typ

oikonym patronymickeacuteho původu na -ice (Jaroměřice) dnes vńak jiņ produktivniacute

nejsou tzn novaacute oikonyma takoveacuteho typu se netvořiacute20

V souvislosti s termiacutenem

produktivita či naacutehradou za něho uņiacutevajiacute někteřiacute autoři (viz např T Bartoň et al

2009) při popisu jazyka zaměřeneacutem zejmeacutena na apelativa termiacuteny ndash uzavřeneacute

paradigma (třiacuteda) tzn počet jeho členů jiņ neroste (např původniacute adjektiva zejm

se sufixem -yacute) a otevřeneacute paradigma (třiacuteda) tzn počet jeho členů je nejen

18 V onomastice se uņiacutevajiacute termiacuteny bdquodruhaacute vrstva jazykaldquo nebo bdquoparasysteacutemldquo Termiacuten parasysteacutem

uvaacutediacute v souvislosti se slovotvorbou propriiacute D Ńlosar (1994 s 152) a řiacutekaacute ņe parasysteacutem je

sekundaacuterniacute soustava kteraacute vznikla bdquona pozadiacute zaacutekladniacuteho systeacutemu nociaacutelniacutech apelativ kteraacute

vyuņiacutevaacute periferniacutech prostředků a postupů (takeacute často formantů ktereacute v systeacutemu nociaacutelniacutech

apelativ uņ ztratily svou produktivitu) k tvořeniacute speciaacutelniacutech okruhů pojmenovaacuteniacute propriiacute

terminologickyacutech prvků a naacutezvů citově zabarvenyacutechldquo V naacutevaznosti na D Ńlosara piacuteńe

o parasysteacutemoveacutem tvořeniacute propriiacute J Pleskalovaacute (2000b)

19 Podle R Ńraacutemka (1999c s 55) je vyacutesledkem proprializace (onymizace) kteraacute se realizuje

prostřednictviacutem propriaacutelně pojmenovaciacuteho aktu vznik noveacute lexikaacutelniacute jednotky se vńemi znaky

a vlastnostmi propria

20 Otaacutezkou zda je slovotvornaacute produktivita apelativniacute sfeacutery jazyka zaacuteleņitostiacute synchronniacute či

diachronniacute se zabyacuteval např D Ńlosar (1984)

20

neurčitelnyacute ale zaacuteroveň v čase vyacuterazněji proměnlivyacute a zpravidla značně rozsaacutehlyacute

(např substantiva)21

Frekvence je kvantitativniacutem vyjaacutedřeniacutem produktivity (diachronniacute či

synchronniacute) a realizuje se v rovině komunikačniacute Frekvence je u propriiacute dvojiacuteho

druhu ndash 1 při vzniku noveacuteho propria signalizuje produktivitu uņiteacuteho propriaacutelně

pojmenovaciacuteho modelu 2 při uņiacutevaacuteniacute jmen odraacuteņiacute tematiku komunikaacutetů a jejich

faktografickou naacuteplň (pragmatickyacute aspekt) V korpusovyacutech zdrojiacutech je pak jeńtě

ovlivněna rozsahem a skladbou korpusu

Vlastniacute jmeacutena majiacute sveacute vlastniacute speciaacutelniacute propriaacutelniacute funkce Jejich různaacute

vymezeniacute a chaacutepaacuteniacute uvaacutedějiacute např M Dokulil (1989) M Knappovaacute22

(1992)

A V Superanskaja (1973) nebo V Blanaacuter (1996) kteryacute navazuje na pojetiacute

R Ńraacutemka Za hlavniacute povaņujeme podle R Ńraacutemka (1999c) funkci individualizujiacuteciacute

jejiacutemņ ciacutelem je propriaacutelně pojmenovaneacute objekty v raacutemci objektů teacutehoņ druhu

individualizovat tzn vydělovat propria jako neopakovatelneacute jednotliviny funkci

diferencujiacuteciacute tzn odlińovat jednotlivaacute propria v raacutemci stejneacuteho druhu propriiacute

nezaměnitelnyacutem způsobem od sebe a funkci bdquolokalizačniacuteldquo přesněji řečeno

inkorporačniacute23

Lokalizaciacute se rozumiacute umiacutestit vlastniacute jmeacutena do souvislostiacute a systeacutemů

určiteacuteho shodneacuteho druhu objektů Tyto funkce ktereacute propriaacutelniacute vrstva jazyka oproti

apelativniacute plniacute pak vyņadujiacute specifikaci uņityacutech jazykovyacutech prostředků Vzhledem

k funkčniacutemu principu vyņadujiacuteciacutemu specifikovanyacute pohled uvaacutediacute autor v dalńiacute

kapitole textu diferenciaci onymickyacutech funkciacute na funkce nominačniacute identifikačniacute

a diferencujiacuteciacute jeņ majiacute onymicky zaacutekladniacute obecnou a kategoriaacutelniacute povahu Jednaacute se

o funkce ktereacute musejiacute byacutet vņdy zastoupeny K nim se pak v různeacute miacuteře

21 V nańiacute praacuteci uņiacutevaacuteme tyto termiacuteny v naacutesledujiacuteciacutem smyslu uzavřenaacute třiacuteda = typpodtyp oikonym

jehoņ počet dnes jiņ neroste otevřenaacute třiacuteda = typpodtyp oikonym jehoņ počet roste protoņe

a) v raacutemci tohoto typu se staacutele tvořiacute novaacute oikonyma b) existuje moņnost meziparadigmatickyacutech

přechodů novaacute pojmenovaacuteniacute se jiacutem vńak netvořiacute

22 Napřiacuteklad M Knapovaacute (1992 s 212ndash213) uņiacutevaacute tzv sdruņeneacute funkce 1 funkce nominačniacute

individualizačniacute jinak teacuteņ diferenciačniacute 2 funkce asociačniacute evokačniacute konotativniacute 3 funkce

sociaacutelně klasifikujiacuteciacute 4 funkce deskriptivniacute charakterizačniacute 5 funkce expresivniacute emocionaacutelniacute

resp teacuteņ psychologickaacute

23 Z konzultaciacute s prof R Ńraacutemkem vyplyacutevaacute ņe označeniacute funkce jako bdquolokalizačniacuteldquo by bylo

vhodnějńiacute nahradit přesnějńiacutem pojmenovaacuteniacutem bdquoinkorporačniacuteldquo (inkorporace do typů a druhů

propriiacute)

21

a s rozdiacutelnyacutemi ciacuteli připojujiacute různeacute funkce specifikujiacuteciacute např bdquooikonymičnostldquo

bdquohydronymičnostldquo moacutednost oficiaacutelnost atd

Pro slovanskou onomastiku je charakteristickaacute nejednotnost klasifikačniacutech

principů propriiacute Jako přiacuteklad lze uveacutest klasifikaci propriiacute na tzv topografickaacute

a kulturniacute u W Taszyckeacuteho (1946) nebo děleniacute propriiacute na primaacuterniacute a sekundaacuterniacute

u S Rosponda (1957) či Th Anderssona (1985)24

Podle R Ńraacutemka (1999c) preferujiacute

uvedeneacute principy vņdy jen jednu straacutenku propriiacute a nepostihujiacute proto zaacutekladniacute

kategoriaacutelniacute diferenciace propriaacutelniacute sfeacutery jazyka a vnitřniacuteho členěniacute onomastiky Za

obecneacute kriteacuterium klasifikace propriiacute povaņuje autor kategorii onymickeacuteho objektu

Na zaacutekladě druhoveacute povahy onymickyacutech objektů se vytvaacuteřejiacute tři velkeacute plaacuteny25

ndash

geonymickyacute (jmeacutena onymickyacutech objektů na povrchu země pod povrchem země

nebeskyacutech těles a uacutetvarů na nich) bionymickyacute (jmeacutena ņivyacutech přiacutepadně jakoby

ņivyacutech onymickyacutech objektů) a chreacutematonymickyacute (jmeacutena pro objekty jevy a vztahy

vznikleacute lidskou činnostiacute) Těmto plaacutenům pak odpoviacutedaacute klasifikace propriiacute do třiacute

zaacutekladniacutech třiacuted ktereacute se daacutele děliacute na sybsysteacutemy geonyma (toponyma

a kosmonyma) bionyma (antroponyma nepravaacute antroponyma theonyma zoonyma

fytonyma) a chreacutematonyma (jmeacutena vyacuterobků jmeacutena společenskyacutech instituciacute

organizaciacute zařiacutezeniacute jmeacutena společenskyacutech jevů a jineacute druhy)

Vzhledem k zaměřeniacute praacutece uvaacutediacuteme bliņńiacute klasifikaci pouze u toponym

V českeacute onomastice existujiacute dvě koncepce ndash klasifikace seacutemantickaacute a klasifikace

zaloņenaacute na modeloveacute teorii Seacutemantickou klasifikaci provaacutediacute V Ńmilauer v 5 sv

slovniacuteku Miacutestniacute jmeacutena v Čechaacutech (1960 s 521ndash560) Rozděluje miacutestniacute jmeacutena na

deapelativa a depropria a uvnitř těchto skupin je teprve řadiacute do hlavniacutech třiacuted podle

seacutemantickyacutech okruhů apelativ (např podle tereacutenniacutech uacutetvarů půdy vody porostu

rostlin atd) s ohledem na jejich povahu zaacutekladu (substantivniacute adjektivniacute slovesnou

větnou)

24 U Taszyckeacuteho se jednaacute o tzv objektovyacute přiacutestup k propriiacutem kteryacute je zaloņen na apelativniacutem

vyacuteznamu etymonů ne na propriaacutelniacutem vyacuteznamu celeacuteho propria a stal se vyacutechodiskem klasifikace

dosud uņiacutevaneacute např v polskeacute onomastice zejm toponomastice Rospond povaņuje za primaacuterniacute

jmeacutena nederivovanaacute za sekundaacuterniacute jmeacutena derivovanaacute podle Anderssona jsou jmeacuteny primaacuterniacutemi

nejstarńiacute zněniacute jmen jmeacuteny sekundaacuterniacutemi pak podoba jmen od primaacuterniacuteho zněniacute odvozenaacute

později viz Ńraacutemek (1999c s 15)

25 Shodnyacute princip klasifikace propriiacute a z něho vyplyacutevajiacuteciacute tři propriaacutelniacute plaacuteny uvaacutediacute např V Blanaacuter

(1996)

22

V Ńmilauer je autorem tzv metody malyacutech typů26

(1958 1960) podle niacuteņ na rozdiacutel

od předchoziacutech autorů zavaacutediacute jemnějńiacute třiacuteděniacute oikonym v němņ se přihliacuteņiacute nejen

k derivačniacutem sufixům ale k samotnyacutem onymickyacutem zaacutekladům a způsobům jejich

kombinace s jednotlivyacutemi sufixy Autorem druheacute koncepce tzv modeloveacute

teorie27

je R Ńraacutemek (1972 1972ndash1973 1976 1999c 2007a) kteryacute navazuje na

Ńmilauerovu teorii bdquomalyacutech typůldquo a slovotvornou teorii M Dokulila (1962) a jejiacute

uplatněniacute ve studii F Daneńe ndash M Dokulila ndash J Kuchaře Tvořeniacute slov v čeńtině 2

(1967) K zaacutekladniacutem kriteacuteriiacutem modeloveacuteho pojetiacute patřiacute propriaacutelně pojmenovaciacute

model ndash vztahovyacute model vyacutechodiskovyacute model (VM) ndash slovotvornyacute model

naacutezvotvornyacute model (SIM) slovotvornyacute typ (SIT) jimiņ se postihujiacute jednotliveacute faacuteze

propriaacutelně pojmenovaciacuteho aktu28

procesu Oikonyma kteraacute jsou předmětem nańiacute

praacutece tvořiacute spolu s anoikonymy subsysteacutemy toponym Oikonyma (v textu uņiacutevaacuteme

rovněņ starńiacute termiacuten bdquomiacutestniacute jmeacutenaldquo) jsou definovaacutena jako bdquoVJ pro osiacutedleneacute objekty

(včetně zpustlyacutech) VJ domů skupin domů siacutedlińť vsiacute městeček měst

(= urbonyma)29

a jejich (miacutestniacutech) čaacutestiacute hradů zaacutemků mlyacutenů tovaacuteren hellipldquo viz

Ńraacutemek (1999c s 163) Přesnyacute vyacutečet oikonymickyacutech naacutezvů uvaacutediacute V Ńmilauer

(1976 s 110) Členěniacute oikonym na jednotliveacute typy na zaacutekladě vztahovyacutech modelů

zpracoval R Ńraacutemek (1999c s 37ndash50) v nichņ je vyacuteběr pojmenovaciacuteho motivu

řiacutezen vztahem pojmenovatele k pojmenovaneacutemu objektu Tento vztah je vymezen

26 K prohloubeniacute Ńmilauerovy metody malyacutech typů přispěly kromě praciacute R Ńraacutemka rovněņ studie

I Lutterera (1968 1969 1971) na oikonymickyacute materiaacutel aplikovala tuto metodu L Olivovaacute-

Nezbedovaacute (1995)

27 Modeloveacute pojetiacute ve slovenskeacute onomastice zpracoval V Blanaacuter a to pro oblast antroponymie

a jeho modelovaacute klasifikace vlastniacutech jmen osobniacutech se v mnohyacutech rysech styacutekaacute s teoriiacute

Ńraacutemkovou Vyacutesledky jeho baacutedaacuteniacute v oblasti antroponymickyacutech modelů jsou shrnuty v monografii

V Blanaacutera ndash J Matejčiacuteka (1978 1983) či v novějńiacute publikaci V Blanaacutera (1996)

28 Propriaacutelně pojmenovaciacute akt viz Ńraacutemek (1999c s 35ndash36) je tvořen třemi rovinami

prenominačniacute nominačniacute a postnominačniacute

29 Potřebou zpřesnit a odlińovat termiacuteny urbanonymum a urbonymum se zabyacutevaacute R Ńraacutemek

v člaacutenciacutech bdquoK současneacutemu stavu slovanskeacute onomastickeacute teorieldquo (2003 s 36) a bdquoK problematice

typologie naacutezvů (českyacutech) městldquo (2010 s 39ndash42) Zde navrhuje uņiacutevat termiacuten bdquourbanonymumldquo

v ńirńiacutem smyslu neņ je dosud běņneacute a to pro označeniacute vńech geonymickyacutech

a institucionymickyacutech objektů ktereacute leņiacute na katastru siacutedelniacute jednotky se statutem bdquoměstoldquo Za

bdquourbonymumldquo povaņuje kaņdeacute vlastniacute jmeacuteno siacutedelniacute jednotky se statutem bdquoměstoldquo tzn jednaacute se

pouze o naacutezvy měst např Praha Karlovy Vary Poznaň

23

čtyřmi obsahově seacutemantickyacutemi kategoriemi ktereacute lze vymezit otaacutezkami I bdquokdeldquo

bdquoodkudldquo II bdquokdo coldquo III bdquojakyacute jaciacuteldquo bdquoza jakyacutech okolnostiacuteldquo IV bdquočiacuteldquo VM I

vyjadřuje tedy polohu směr pojmenovaneacuteho objektu např Vysočany VM II přiacutemeacute

označeniacute objektu např Hrnčiacuteře Most VM III popis a charakteristiku např

Bosonohy VM IV přivlastněniacute např Jaroslavice Důleņitost modeloveacute teorie

spočiacutevaacute předevńiacutem v tom ņe uvedeneacute obsahově seacutemantickeacute kategorie majiacute obecnou

platnost a jsou aplikovatelneacute i na jineacute jazyky Na anoikonymickyacute materiaacutel ji

v publikaci Tvořeniacute pomiacutestniacutech jmen na Moravě a ve Slezsku (1992) aplikovala

J Pleskalovaacute kteraacute do niacute vnesla cenneacute noveacute pohledy např pojem strukturniacute model

Zaacutevěrem lze řiacuteci ņe společnyacutem znakem dosud existujiacuteciacutech onomastickyacutech

teoriiacute neniacute zřetel mluvnickyacute (nezabyacutevajiacute se speciaacutelně gramatickyacutemi kategoriemi ale

typy tvořeniacute jmen a jejich klasifikaciacute) ten se objevuje v českyacutech mluvniciacutech ale

i zde stojiacute zpravidla gramatickeacute vlastnosti vlastniacutech jmen na okraji viz kap 42

Nańe praacutece se zaměřuje na zkoumaacuteniacute formaacutelniacute morfologickeacute paradigmatiky

oikonym na korpusoveacutem materiaacutelu ktereacute se stalo zaacutekladem pro popis současneacuteho

psaneacuteho uacutezu v teacuteto oblasti českeacuteho jazyka Termiacuten paradigma uņiacutevaacuteme ve smyslu

morfologickeacute paradigma tzn bdquosoubor tvarů ohebneacuteho slova představujiacuteciacute systeacutem

jeho gramatickyacutech kategoriiacuteldquo (Encyklopedickyacute slovniacutek čeńtiny 2002 s 308)

O českeacutem tvarosloviacute lze obecně řiacuteci ņe je rozkoliacutesaneacute po řadu stoletiacute

a rozkoliacutesanost bude pravděpodobně pro něho typickaacute i v budoucnu Projevem teacuteto

rozkoliacutesanosti je variantnost30

neboli synonymie tvarů O variantnosti jazyka řiacutekaacute

30 Z hlediska strukturniacute jazykovědy vymezil nejvńeobecněji variantnost Jakobson (viz V Barnet

1981 s 124) kteryacute řiacutekaacute ņe jazykovyacute systeacutem je vystaven v ktereacutemkoli okamņiku dvojiacutem

podnětům napětiacute jednak je to napětiacute mezi proměnnyacutemi a stacionaacuterniacutemi čaacutestmi systeacutemu jednak

mezi nastupujiacuteciacutem a ustupujiacuteciacutem jevem v měniacuteciacute se sloņce systeacutemu Zaacuteklady učeniacute o variantnosti

jazyka lze spatřovat v Mathesiově pojetiacute (1970 s 5) potenciaacutelnosti jazykovyacutech jevů v němņ

vedle variantnosti jazyka v diachronii postuloval variantnost v synchronii O vyacutevoji pojmu

synchronniacute dynamika kteraacute je zaloņena na variantnosti jazykovyacutech jevů piacuteńe takeacute V Barnet

(1981 s 124) Vyacutevoj naacutezorů na variantnost normy spisovneacuteho jazyka shrnuje koncem 80 let 20

stoletiacute I Nebeskaacute (1989) a uvaacutediacute ņe variantnost je v současneacute době chaacutepaacutena jako projev vyacutevoje

normy Otaacutezce tvaroslovneacute variantnosti se v raacutemci diskusiacute o standardniacute a spisovneacute čeńtině

čaacutestečně věnovali F Čermaacutek P Sgall P Vybiacuteral (2006) Problematice tvaroslovnyacutech variant

apelativ v konkreacutetniacutech jazykovyacutech projevech současneacute čeńtiny se v raacutemci vyacutezkumů na materiaacutelu

24

jiņ F de Saussure (1989 s 235) bdquoChod jazyka křiacuteņiacute nesčiacuteslneacute mnoņstviacute vaacutehaacuteniacute

přibliņnostiacute a poloanalyacutez V ņaacutedneacutem okamņiku nemaacute konkreacutetniacute jazyk systeacutem

dokonale ustaacutelenyacutech jednotekldquo Variantniacute (synonymniacute) tvary tvořiacute v jazyce

přechodoveacute paacutesmo jevů kteryacutem je nutneacute věnovat pozornost v odborneacute literatuře

i ńkolniacute praxi Synonymie koncovek maacute v čeńtině historickeacute přiacutečiny viz např

Lamprecht ndash Ńlosar ndash Bauer (1986) zčaacutesti je takeacute důsledkem předchoziacute kodifikačniacute

praxe S tvarovou variantnostiacute (synonymiiacute) se setkaacuteme jak v apelativniacute tak propriaacutelniacute

vrstvě31

českeacuteho jazyka Faktory ktereacute ji ovlivňujiacute mohou byacutet vzhledem k odlińnyacutem

funkciacutem apelativ a propriiacute zčaacutesti různeacute

Termiacuten koncovka uņiacutevaacuteme ve shodě s jejiacute definiciacute uvaacuteděnou v MČ I (1986

s 178ndash179) tzn jako tvaroslovnou přiacuteponu stojiacuteciacute na konci slovniacuteho tvaru U propriiacute

se jednaacute předevńiacutem o koncovku paacutedovou v přiacutepadě deproprializace o koncovku

infinitivniacute např rentgenovat

Z hlediska jasneacute specifikace koncovek povaņujeme za vhodneacute pouņiacutevat

termiacuteny varianta a dubleta a důsledně je rozlińovat Pojmy varianta a dubleta

(dvojtvar)32

chaacutepeme v naacutesledujiacuteciacutem smyslu Pokud majiacute slova ohyacutebanaacute podle

jednoho flektivniacuteho vzoru pro vyjaacutedřeniacute teacuteņe paacutedoveacute formy viacutece neņ jednu koncovku

pak v přiacutepadě ņe se dvě koncovky pojiacute s jedniacutem zaacutekladem hovořiacuteme o morfologickeacute

dubletě (do Jeseniacuteka do Jeseniacuteku) v přiacutepadě ņe spojeniacute s různyacutemi koncovkami

rozděluje slova do rozdiacutelnyacutech podskupin hovořiacuteme o variantě (do Turnova Vsetiacutena

ale do Chebu Mostu) viz takeacute K Osolsobě (2002 s 333)

Vyacutechodiskem se při popisu variant a dublet stala diferenciace morfologickyacutech

variantniacutech paacuterů (dublet) uvaacuteděnaacute v MČ 2 (1986 s 268ndash272) Zaacutekladniacute členěniacute zde

spočiacutevaacute v rozděleniacute variant do dvou skupin tj rovnocenneacute a diferencovaneacute Za

varianty rovnocenneacute jsou povaņovaacuteny ty členy variantniacuteho paacuteru ktereacute jsou

ČNK věnujiacute čeńtiacute i zahraničniacute lingvisteacute např N Bermel M Hebal J Ńimandl F Ńtiacutecha J M

Tuńkovaacute (dřiacuteve J Obrovskaacute)

31 Variantnost v onymii charakterizuje R Ńraacutemek (2005) jako variantnost dvojiacute povahy

1 propriaacutelně pojmenovaciacute ndash tyacuteņ objekt můņe byacutet propriaacutelně pojmenovaacuten různě 2 komunikačniacute ndash

propria variujiacute v jazykoveacute komunikaci a vznikajiacute varianty dialektoveacute nebo emocionaacutelniacute

32 Pojmy varianta a dubleta (dvojtvar) uņiacutevaacute řada současnyacutech lingvistickyacutech praciacute vaacutegně např

M Čechovaacute et al (2000) nebo MČ 2 (1986) kde je naviacutec situace komplikovaacutena zavedeniacutem

termiacutenů polymorfniacute formant a variantniacute tvar Jineacute praacutece si z uvedenyacutech termiacutenů vybiacuterajiacute jeden

např v Přiacuteručniacute mluvnici čeńtiny (2003) se uņiacutevaacute v deklinaci feminin pojem dubleta

25

rovnocenneacute vyacuteznamově funkčně i stylově a jsou navzaacutejem volně zaměnitelneacute

Varianty diferencovaneacute naopak nelze volně zaměňovat protoņe se podle autorů

mluvnice lińiacute předevńiacutem stylovou charakteristikou nebo platnostiacute seacutemantickou

Rozlińujiacute se pak varianty podle styloveacuteho zabarveniacute doboveacute vaacutezanosti frekvence

(frekvenčniacute uacutedaje se povaņujiacute za doprovodnyacute stylovyacute kvantifikaacutetor) různeacuteho

vyacuteznamu Uvedeneacute rozlińeniacute variant vńak nemůņe plně platit u propriiacute protoņe ta

nemajiacute apelativniacute bdquovyacuteznamldquo a předpoklaacutedaacuteme tedy ņe variantniacute či dubletniacute tvary

oikonym budou miacutet svaacute specifika Na zaacutekladě jiņ provedenyacutech korpusovyacutech

vyacutezkumů apelativniacuteho materiaacutelu byla zpochybněna takeacute reaacutelnaacute existence

rovnocennyacutech variant viz R Blatnaacute (2001) nebo J Tuńkovaacute (2006) protoņe

naprostaacute větńina variant nalezenyacutech v korpusech se lińiacute minimaacutelně frekvenčniacutemi

hodnotami

Důleņiteacute jsou rovněņ činitele (faktory)33

ktereacute volbu varianty ovlivňujiacute

Podle MČ 2 (1986 s 275ndash276) jsou to činitele jazykoveacute mezi něņ se řadiacute činitele

formaacutelniacute (tvaroslovneacute a slovotvorneacute) seacutemantickeacute styloveacute a syntaktickeacute (např

vaacutezanost paacuteru v ustaacuteleneacutem spojeniacute s předloņkou) a rovněņ činitele mimojazykoveacute

např věk vzdělaacuteniacute zaměstnaacuteniacute regionaacutelniacute přiacutesluńnost uņivatele V přiacutepadě

jazykovyacutech činitelů se upozorňuje na fakt ņe působiacute obvykle současně avńak

v různeacute miacuteře a v komunikaci upevňujiacute svou pozici zejmeacutena ty varianty ktereacute existujiacute

na zaacutekladě formaacutelniacuteho připodobňovaacuteniacute a diferenciace Při popisu a hodnoceniacute

konkreacutetniacuteho jazykoveacuteho materiaacutelu ať uņ se jednaacute o apelativa či propria vńak autoři

mluvnice uvedenaacute tvrzeniacute tyacutekajiacuteciacute se variantnosti čeńtiny jen v maleacute miacuteře aplikujiacute

Domniacutevaacuteme se ņe u propriiacute a tedy takeacute u oikonym bude působeniacute uvedenyacutech

jazykovyacutech faktorů do jisteacute miacutery omezeneacute či specifickeacute Z obecneacute lingvistiky je

znaacutemo ņe jazykoveacute zaacutekonitosti se v jazykoveacutem systeacutemu vņdy projevujiacute nejprve jako

vyacutevojoveacute tendence34

Podněty těchto tendenciacute jsou převaacuteņně jazykově strukturniacute

33 Faktory ovlivňujiacuteciacute tvaroslovneacute varianty apelativniacutech maskulin ve svyacutech praciacutech popisuje

Z Rusiacutenovaacute (1974ndash1975 1991 aj) u apelativniacutech feminin je zachycuje praacutece J M Tuńkoveacute

(2006)

34 O vyacutevojovyacutech tendenciacutech v onymii piacuteńe R Ńraacutemek (2005) K jazykově externiacutem impulzům

v současneacute době řadiacute předevńiacutem novou komunikačniacute situaci vyplyacutevajiacuteciacute z novyacutech okolnostiacute

a podmiacutenek společenskeacuteho ņivota (dnes i tzv globalizace) na kterou pak jazyk postupně reaguje

v pořadiacute vznik vyacutevojoveacute tendence ndash funkčniacute stabilizace tendence ndash vznik systeacutemoveacute zaacutekonitosti ndash

změna struktury systeacutemu Za nejnovějńiacute tendenci pak povaņuje fakt ņe propriaacutelniacute sfeacutera určiteacuteho

26

tj vnitřně jazykoveacute (jazykově interniacute) ale mohou byacutet i mimojazykoveacute (jazykově

externiacute) V českeacute morfologii se v raacutemci tzv vnitřně jazykovyacutech vyacutevojovyacutech tendenciacute

uvaacutedějiacute tendence unifikačniacute a diferenciačniacute viz MČ 2 (1986 s 272ndash273)

Opozice centra a periferie35

vychaacuteziacute ze systeacutemoveacute povahy jazyka a je

podstatou dynamiky jazyka F Daneń kteryacute se zamyacuteńliacute nad vztahem centra

a periferie jakoņto jazykoveacute univerzaacutelie uvaacutediacute ņe bdquopředstava jazykoveacuteho systeacutemu

jako pravidelně rovnoměrně symetricky uspořaacutedaneacute soustavy jednotek různeacuteho

řaacutedu je faleńnaacuteldquo (1965 s 1) Systeacutemovost chaacutepe jako relativniacute pojem s ohledem na

jednotliveacute plaacuteny jazyka (čiacutem vyńńiacute je jazykovyacute plaacuten tiacutem meacuteně je v něm

systeacutemovosti) ale takeacute v raacutemci jednotlivyacutech plaacutenů Postaveniacute některyacutech jednotek se

pak v systeacutemu jeviacute jako meacuteně pevneacute coņ se projevuje např niņńiacute frekvenciacute

nepravidelnostmi stylistickou přiacuteznakovostiacute Jednaacute se o jednotky periferniacute Za

centrum jazyka se povaņuje ta jeho čaacutest jejiacuteņ jednotky majiacute pevneacute postaveniacute

v systeacutemu vysokou frekvenci uņitiacute a obvykle jsou rovněņ pravidelneacute bezpřiacuteznakoveacute

viz E Lotko (1998) O centraacutelniacutech a periferniacutech jevech informujiacute frekvenčniacute slovniacuteky

a studie vznikleacute na korpusovyacutech datech Takeacute v onomastice se pojmy centrum

a periferie uņiacutevajiacute např R Ńraacutemek (2005) M Harvaliacutek (2005b) Vztahy mezi

centrem a periferiiacute u propriiacute se projevujiacute v jejich systeacutemu areaacutelovosti a bdquopočetnostildquo

ndash jsou propojeny s kategoriemi frekvence a produktivity a to viacutece neņ u apelativ Zdaacute

se ņe vyacutevojovyacute pohyb je zde primaacuterně způsoben změnami ve frekvenci určiteacuteho typu

(např postupneacute ubyacutevaacuteniacute toponym s -jь) důsledkem je proměna produktivity

a přestrukturovaacuteniacute jaacutedra a periferie Jak uvaacutediacute M Harvaliacutek odlińnosti mezi apelativniacute

a propriaacutelniacute sfeacuterou jazyka se promiacutetajiacute takeacute do rozdiacutelů mezi centrem a periferiiacute

v jejich slovotvorbě

jazyka si sice zachovaacutevaacute svou bdquonaacuterodniacuteldquo bdquojednoznačnouldquo typičnost ale je v současnosti uņ takeacute

prostupnaacute vůči onymii jineacuteho jazyka

35 V diachronniacute oblasti jazyka se touto problematikou zabyacuteval I Němec (1976 aj)

27

4 Literatura

41 Deklinace oikonym češtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute

literatuře

V přehledu odborneacute a populaacuterně-naučneacute literatury se soustřediacuteme zejmeacutena na

obdobiacute povaacutelečneacute tedy druhou polovinu 20 a počaacutetek 21 stoletiacute a nepodaacutevaacuteme zde

přehled veńkereacute literatury tyacutekajiacuteciacute se gramatickyacutech vlastnostiacute a deklinace vńech třiacuted

propriiacute ale pouze oikonym čeńtiny36

vńech třiacute gramatickyacutech rodů

Z předvaacutelečneacuteho obdobiacute připomeňme nemnoheacute člaacutenky publikovaneacute v Nańiacute

řeči ktereacute jsou věnovaacuteny problematice gramatickyacutech kategoriiacute jednotlivyacutech

oikonym okrajově jejich deklinaci spojeneacute často s vyacutekladem etymologie jmen

K otaacutezce gramatickeacuteho rodu a deklinace vlastniacuteho jmeacutena Olomouc37

jsou uvedeny

hesloviteacute informace v oddiacutele bdquoHovornaldquo viz Nańe řeč (1922 s 251) Nańe řeč38

(1923 s 284) Touto problematikou se obsaacutehleji zabyacutevaacute stať V Ertla v jeho

publikaci bdquoČasoveacute uacutevahy o nańiacute mateřńtiněldquo (1929 s 17ndash24) Vyacutevoj a současneacute uņitiacute

gramatickeacuteho čiacutesla jsou zmiňovaacuteny v bdquoHovorněldquo u oikonym na -ice a miacutestniacuteho jmeacutena

Hustopeče viz Nańe řeč (1926 s 309ndash310 311ndash312) a okrajově v člaacutenku

J Frankeho (1936)

Od poloviny 20 stoletiacute se postupně rozviacutejiacute vztah mezi onomastikou

a gramatickyacutem popisem čeńtiny Pomineme-li nyniacute popisy v gramatikaacutech kteryacutem

budeme věnovat pozornost v naacutesledujiacuteciacute kapitole můņeme uveacutest přiacuteklady řady

36 V různyacutech obdobiacutech vznikly takeacute studie o včleňovaacuteniacute ciziacutech oikonym do českeacute deklinačniacute

soustavy např M Dokulil bdquoSkloňovaacuteniacute vlastniacutech jmen zeměpisnyacutech typu Troacuteja Sofia Korea

Samoa Kapualdquo (1955) E Pokornaacute bdquoSkloňovaacuteniacute miacutestniacutech jmen na -ingenldquo (1977) M Sedlaacuteček

bdquoO skloňovaacuteniacute slovenskyacutech miacutestniacutech jmen typu Prievidzaldquo (1966) bdquoSlovanskaacute vlastniacute jmeacutena

v novinaacutech a časopisechldquo (1981) bdquoCiziacute vlastniacute jmeacutena v čeńtiněldquo (1992) A Poliacutevkovaacute bdquoSlovenskaacute

miacutestniacute jmeacutena v českeacutem kontextuldquo (1984) Slovenskaacute miacutestniacute jmeacutena v čeńtině (1992) R Ńraacutemek

bdquoCiziacute miacutestniacute jmeacutena v čeńtiněldquo (1997) M Harvaliacutek bdquoSynchronniacute a diachronniacute aspekty českeacute

onymieldquo (2004 s 106ndash123)

37 Hesloviteacute poznaacutemky k původu a vyacutevoji oikonyma Olomouc najdeme v Nańiacute řeči 5 (1921 s 217)

Nańiacute řeči 10 (1926 s 296) a rovněņ u L Hosaacuteka ndash R Ńraacutemka (1980)

38 V Nańiacute řeči 7 (1923 s 285) je poznaacutemka o uņiacutevaneacutem tvaru Gsg miacutestniacuteho jmeacutena Boleslav

tj Boleslavě podle vz duše

28

čaacutestečnyacutech zpracovaacuteniacute morfologickeacute straacutenky českyacutech oikonym v podobě

samostatnyacutech studiiacute Poměrem spisovneacute normy a miacutestniacuteho uacutezu se zabyacutevaacute stať

A Jedličky bdquoGenitiv miacutestniacutech jmen typu Jince Hrobceldquo (1949) otaacutezku variantnosti

spisovneacute normy apelativ i propriiacute zpracoval pak A Jedlička v knize bdquoSpisovnyacute jazyk

v současneacute komunikacildquo (1974) V 70ndash80 letech se několik autorů znovu vyjadřuje

k problematice gramatickeacuteho rodu oikonym zejmeacutena jeho koliacutesaacuteniacute u určityacutech skupin

miacutestniacutech jmen ndash M Sedlaacuteček bdquoTen Ań anebo ta Ańldquo (1977) A Poliacutevkovaacute

bdquoPoznaacutemky o rodu miacutestniacutech jmen typu Olomouc Boleslav Litomyńlldquo (1978) na

tento člaacutenek reaguje V Ńmilauer bdquoPoznaacutemka o rodu miacutestniacutech jmen typu Olomouc

Boleslav Litomyńlldquo (1981) Otaacutezce deklinace oikonym byly věnovaacuteny člaacutenky

M Sedlaacutečka tyacutekajiacuteciacute se problematiky tvarů Gsg a Lsg oikonym muņskeacuteho rodu

vz hrad (1975 1982) ktereacute vyuacutestily v komplexnějńiacute studii bdquoVlastniacute zeměpisnaacute

jmeacutena v deklinačniacutem systeacutemu čeńtinyldquo (1983) Ve stejneacutem obdobiacute byly publikovaacuteny

takeacute podnětneacute člaacutenky k deklinaci oikonym ņenskeacuteho rodu L Čiņmaacuteroveacute bdquoTy či ta

Nedvědiceldquo (1985) a A Poliacutevkoveacute bdquoK vyacutevojovyacutem tendenciacutem českyacutech miacutestniacutech jmen

zakončenyacutech na -iceldquo (1985) Na souvislost slovotvorneacute utvořenosti apelativ

a miacutestniacutech jmen poukaacutezala okrajově Z Rusiacutenovaacute v člaacutenku bdquoO vlivu slovotvorneacuteho

systeacutemu na systeacutem morfologickyacuteldquo (1974ndash1975) Důleņitou stať tohoto obdobiacute

publikoval I Lutterer bdquoOnomastika a mluvniceldquo (1976) Poukazuje v niacute na

problematiku vzaacutejemneacuteho vztahu mezi apelativy a proprii upozorňuje na jejich

odlińnosti gramatickeacute a zejmeacutena seacutemantickeacute Formuluje poņadavek zařadit

systematickyacute rozbor vlastniacutech jmen z hlediska mluvnickeacuteho do připravovaneacute

akademickeacute mluvnice čeńtiny Jeho stať reprezentuje jiņ novyacute moderniacute pohled na

gramatickeacute otaacutezky v onomastice

Rostouciacute zaacutejem o gramatickou straacutenku propriiacute způsobil ņe jiacute byla od 90 let

věnovaacutena pozornost nejen v odbornyacutech časopisech ale stala se takeacute součaacutestiacute

konferenčniacutech sborniacuteků ať uņ onomastickyacutech či ńiacuteřeji lingvisticky zaměřenyacutech

Koncem 90 let byly uspořaacutedaacuteny dvě konference39

(1998 1999) zaměřeneacute přiacutemo na

deklinačniacute a derivačniacute vlastnosti propriiacute ze kteryacutech byly vydaacuteny sborniacuteky bdquoPropria

v systeacutemu mluvnickeacutem a slovotvorneacutemldquo (1999) a bdquoVlastniacute jmeacutena v mluvniciacutech

39 Statě věnovaneacute deklinaci oikonym najdeme takeacute v dalńiacutech konferenčniacutech sborniacuteciacutech např

bdquoSpisovnost a nespisovnost dnesldquo (Brno 1996a) bdquoČeńtina ndash baacutedaacuteniacute a učeniacuteldquo (Brno 2007) bdquoTy jaacute

a oni v jazyce a v literatuřeldquo (Uacutestiacute nad Labem 2009)

29

čeńtiny a v tradiciacutech českeacuteho mluvnictviacuteldquo (2001) Zde najdeme teoreticky zaměřenou

stať R Ńraacutemka bdquoKe gramatickyacutem vlastnostem propriiacuteldquo (1999a) v niacuteņ je upozorněno

takeacute na některeacute vyacutevojoveacute tendence v současneacute onymickeacute normě

u vybranyacutech skupin oikonym Daacutele člaacutenek P Hausera bdquoVlastniacute jmeacutena v přiacuteručniacutech

mluvniciacutech českeacuteho jazykaldquo (2001) ve ktereacutem je věnovaacutena značnaacute pozornost vyacutevoji

deklinačniacutech paradigmat oikonym v průběhu 20 stoletiacute ve třech mluvniciacutech současneacute

čeńtiny Problematice variantniacutech tvarů oikonym muņskeacuteho rodu a stanoveniacute faktorů

ktereacute ovlivňujiacute vyacuteběr koncovek se v raacutemci sveacuteho člaacutenku bdquoNěktereacute aspekty distribuce

alomorfů (genitiv a lokaacutel sg maskulin) věnuje Z Rusiacutenovaacute (1992) Systematickeacutemu

zkoumaacuteniacute deklinace českyacutech oikonym40

se zvlaacuteńtniacute pozornostiacute k problematice

variantniacutech tvarů v textech psaneacute čeńtiny na materiaacutelu ČNK se věnovala autorka

praacutece J M Tuńkovaacute ndash bdquoToponyma s deklinaciacute vzoru kostldquo (2007b) bdquoJaacute ty on jezdiacute

do Mělniacuteku či Mělniacutekaldquo (2009) bdquoGramatickeacute tvary naacutezvů českyacutech měst na -(ov)ice

ndash historie a současnostldquo (2010a) bdquoDeklinačniacute typy českyacutech toponymldquo (2010b)

bdquoK deklinačniacutem typům českyacutech oikonymldquo (2010f) Komunikačniacute přiacutestup

k toponymickeacutemu materiaacutelu upozorňujiacuteciacute na rozdiacutely v uņiacutevaacuteniacute tvarů mezi spisovnou

čeńtinou a běņně mluvenyacutem uacutezem zachycuje člaacutenek S Pastyřiacuteka bdquoNěkteraacute

středomoravskaacute toponyma v současneacute komunikacildquo (2002ndash2003) a sociolingvistickaacute

studie J M Tuńkoveacute V Pekaacuterkoveacute a M Fridrichoveacute bdquoTvary regionaacutelniacutech

zeměpisnyacutech jmen na -(ov)ice v mluvě současneacute mlaacutedeņeldquo (2010c)41

Vybraneacute

morfologickeacute jevy u některyacutech typů oikonym v dialektech zachycuje Českyacute jazykovyacute

atlas 4 (2002) v heslech Boleslav (21a s 68) Olomouc (21b s 68ndash70) Přiacutebram (22

s 70) Přiacutebrami (51 s 104ndash105) Boleslavi (52 s 105) Prachaticiacutem (164 s 246)

Zpracovaacuteniacute naacuteřečniacutech tvarů oikonym se obńiacuterněji věnujiacute stati S Kloferoveacute bdquoVlastniacute

jmeacutena v Českeacutem jazykoveacutem atlaseldquo (2000) bdquoPřehlaacuteska rsquoa gt e a jejiacute projevy

v lexikaacutelniacutech svazciacutech Českeacuteho jazykoveacuteho atlasuldquo (2001) a H Konečneacute bdquoDativ

a instrumentaacutel miacutestniacutech jmen typu Prachatice v naacuteřečiacutechldquo (2003)

40 Na Slovensku se v posledniacutech letech zabyacutevajiacute komplexnějńiacutem pohledem na gramatickou straacutenku

propriiacute např statě M Sokoloveacute (1996) V Blanaacutera (2005) M Olońtiaka a L Gianitsoveacute (2007a

2007b) M Olońtiaka (2007c) nebo kapitoly v monografiiacutech V Blanaacutera (1996 s 104ndash106 2008

s 26ndash29)

41 Přiacutespěvek vznikl v raacutemci vyacutezkumneacuteho projektu Pedagogickeacute fakulty MU Brno

č MUNI410962009

30

Vědeckaacute monografie zachycujiacuteciacute komplexně morfologickou straacutenku oikonym

čeńtiny zatiacutem neexistuje byla vydaacutena pouze populaacuterně-naučnaacute monografie

A Poliacutevkoveacute (2007) viz daacutele Informace o gramatickyacutech kategoriiacutech oikonym či

jejich některyacutech koncovkaacutech můņeme najiacutet takeacute v přiacuteručkaacutech ktereacute se primaacuterně

morfologickou straacutenkou jmen nezabyacutevajiacute Napřiacuteklad v knize I Lutterera a R Ńraacutemka

bdquoZeměpisnaacute jmeacutena v Čechaacutech na Moravě a ve Slezskuldquo (2004) kde se u některyacutech

toponym uvaacutedějiacute informace o jejich rodě a čiacutesle V přiacuteručce standardizovanyacutech

geonym P Bohaacuteče bdquoGeografickaacute jmeacutena Českeacute republikyldquo (2002) kteraacute zahrnuje

reprezentativniacute počet miacutestniacutech jmen (srovnatelnyacute s publikaciacute A Poliacutevkoveacute)

doprovaacutezenyacute jejich siacutedelniacute klasifikaciacute (obec město čaacutest města + přiacutesluńnyacute okres

a kraj) se uvaacutediacute pouze gramatickyacute rod koncovka genitivu singulaacuteru a omezeně

gramatickeacute čiacuteslo Statistickeacute uacutedaje zpracovaneacute na korpusu SYN2005 tyacutekajiacuteciacute se

vybranyacutech deklinačniacutech paradigmat substantiv (soudce moře kuře) uvaacutediacute publikace

T Bartoně et al bdquoStatistiky čeńtinyldquo (2009) kteraacute se vńak oblastiacute propriiacute a v raacutemci niacute

oikonym dotyacutekaacute jen okrajově u paradigmatu moře Zahrnuje rovněņ souhrnneacute

statistickeacute uacutedaje o gramatickyacutech kategoriiacutech substantiv avńak nespecifikovaneacute zvlaacuteńť

pro oblasti apelativ a propriiacute

Problematikou morfologickyacutech vlastnostiacute deklinace českyacutech oikonym se

zabyacutevajiacute takeacute populaacuterně-naučneacute praacutece Patřiacute k nim bdquoJazykoveacute koutky

Československeacuteho rozhlasuldquo (1951 1959) v nichņ najdeme člaacutenky F Daneńe

M Dokulila A Jedličky S Utěńeneacuteho a F Vaacutehaly ktereacute zpracovaacutevajiacute oblasti

v nichņ uņivateleacute jazyka často vaacutehajiacute či chybujiacute tzn v přiacutepadě vyacuteskytu variantniacutech

koncovek (Lsg oikonym muņskeacuteho rodu skloňovaacuteniacute pomnoņnyacutech oikonym typu

Lobkovice nebo typu Pyšely Semily) či při koliacutesaacuteniacute v rodě (jmeacutena typu Boleslav

Olomouc) Daacutele jsou to texty F Vaacutehaly v knize bdquoO čeńtině pro Čechyldquo (1960)

v nichņ se autor věnuje často probiacuteranyacutem otaacutezkaacutem z deklinace miacutestniacutech jmen

(skloňovaacuteniacute pomnoņnyacutech oikonym na -ice jmen typu Litomyšl Boleslav Olomouc

atd) a zabyacutevaacute se zde i vyacutevojovyacutemi tendencemi popisovanyacutech gramatickyacutech jevů

S problematikou tvarů českyacutech oikonym se setkaacuteme rovněņ ve třech heslech knihy

A Černeacute et al bdquoNa co se naacutes často ptaacuteteldquo (2004 s 21 85ndash86 147ndash148) zcela

okrajově se teacuteto otaacutezce věnuje publikace J Balhara et al bdquoO čeńtině kaņdodenniacuteldquo

(1984 s 20)

Za zaacutekladniacute populaacuterně-naučnou publikaci lze v současnosti povaņovat druheacute

vydaacuteniacute knihy A Poliacutevkoveacute bdquoNańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevatldquo (2007) Termiacutenem

31

miacutestniacute jmeacutena se zde rozumiacute bdquonaacutezvy lidskyacutech siacutedlińťldquo tj zvlaacuteńtě měst městskyacutech čaacutestiacute

a obciacute Autorka uvaacutediacute ņe si neklade naacuteroky podat systematickyacute vědeckyacute popis

problematiky podařilo se jiacute vńak předloņit stručnyacute a zaacuteroveň přehlednyacute vyacuteklad

původu a deklinace miacutestniacutech jmen určenyacute běņneacutemu uņivateli jazyka Kniha zahrnuje

takeacute rozsaacutehlyacute abecedniacute seznam miacutestniacutech jmen opatřenyacute gramatickyacutemi kategoriemi

rodu a čiacutesla v přiacutepadě pomnoņnyacutech jmen je uvedena i koncovka dativu pluraacutelu

a instrumentaacutelu pluraacutelu Vzhledem k současneacutemu stavu zpracovaacuteniacute morfologie

oikonym supluje tato publikace u veřejnosti často kodifikačniacute přiacuteručku Z jejiacuteho

obsahu vńak neniacute zcela zřejmeacute zda zaacutevěry tyacutekajiacuteciacute se gramatickyacutech vlastnostiacute

miacutestniacutech jmen vychaacutezejiacute jen z uvaacuteděneacute dostupneacute literatury či ze zpracovaacuteniacute

rozsaacutehlejńiacuteho aktuaacutelniacuteho materiaacutelu

O deklinaci miacutestniacutech jmen se můņeme takeacute poučit z internetovyacutech straacutenek42

Jazykoveacute poradny Uacutestavu pro jazyk českyacute AV ČR a to podrobně v bdquoInternetoveacute

jazykoveacute přiacuteručceldquo oddiacutel bdquoSkloňovaacuteniacute zeměpisnyacutech jmen a naacutezvů instituciacuteldquo nebo

v rubrice bdquoNa co se naacutes často ptaacuteteldquo Ve vyacutekladoveacute čaacutesti internetoveacute přiacuteručky jsou

zařazeny předevńiacutem jevy na ktereacute se uņivateleacute často ptajiacute nejednaacute se tedy

o soustavnyacute popis problematiky Autoři vychaacutezejiacute z Pravidel českeacuteho pravopisu

a současnyacutech mluvnic V některyacutech oddiacutelech a patřiacute k nim i deklinace zeměpisnyacutech

jmen podaacutevajiacute na rozdiacutel od vyacutechoziacutech zdrojů podrobnějńiacute ucelenějńiacute a zpřesňujiacuteciacute

informace Cenneacute je i to ņe jsou uvaacuteděny i rozpory v uacutedajiacutech mezi jednotlivyacutemi

přiacuteručkami nebo rozdiacutely mezi kodifikaciacute a spisovnyacutem uacutezem V těchto přiacutepadech je

připojen hodnotiacuteciacute komentaacuteř a doporučeneacute řeńeniacute

Ke zhodnoceniacute synchronniacuteho stavu deklinace oikonym je potřebneacute vychaacutezet

takeacute z diachronniacuteho pohledu na danou problematiku kteryacute zachycujiacute v raacutemci

apelativniacuteho vyacutevoje např J Gebauer (1896) K Rocher (1934) F Traacutevniacuteček (1935)

V Vaacuteņnyacute (1964) M Komaacuterek (1981) nebo A Lamprecht et al (1986) Přehled

zpracovaacuteniacute gramatickyacutech popisů propriiacute uvaacutediacute v bdquoKapitolaacutech z dějin českeacute

jazykovědneacute bohemistikyldquo R Ńraacutemek (2007b s 377ndash425)

Zaacutevěrem lze řiacuteci ņe větńina dosavadniacutech odbornyacutech studiiacute i populaacuterně-

naučnyacutech praciacute při zpracovaacuteniacute gramatickeacute straacutenky oikonym nerespektuje dostatečně

charakteristickeacute funkce propriiacute ale vychaacuteziacute z apelativniacuteho pohledu tradovaneacuteho

42 Internetovaacute jazykovaacute přiacuteručka viz httppriruckaujccascz Na co se naacutes často ptaacutete viz

httpwwwujccasczporadnaporfaqhtm

Obsah

Seznam zkratek a značek 5

Uacutevod 7

1 Onomastickaacute gramatika 11

2 Ciacutel metody a struktura praacutece 13

3 Pouţitaacute terminologie 18

4 Literatura 27

41 Deklinace oikonym čeńtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute literatuře 27

42 Deklinace oikonym čeńtiny v mluvniciacutech 32

421 Mluvnice českaacute J Gebauera 33

422 Mluvnice českaacute J Gebauera a V Ertla 36

423 Mluvnice spisovneacute čeńtiny F Traacutevniacutečka 38

424 Nauka o českeacutem jazyku V Ńmilauera 40

425 Českaacute mluvnice B Havraacutenka a A Jedličky 42

426 Mluvnice čeńtiny 45

427 Přiacuteručniacute mluvnice čeńtiny 48

428 Shrnutiacute 51

5 Materiaacutelovaacute vyacutechodiska 53

51 Moņnosti korpusu SYN2005 při zkoumaacuteniacute deklinace oikonym 53

6 Teoretickaacute vyacutechodiska popisu deklinace oikonym češtiny 58

61 Charakteristickeacute vlastnosti propriiacute a jejich vliv na deklinaci 58

62 Diference morfologickyacutech vlastnostiacute apelativ a oikonym 61

63 Diference morfologickyacutech vlastnostiacute oikonym a ostatniacutech třiacuted propriiacute 64

7 Gramatickeacute kategorie oikonym 66

71 Gramatickyacute rod a ņivotnost 67

72 Gramatickeacute čiacuteslo 78

73 Paacuted 82

8 Deklinačniacute typy a vzory oikonym češtiny 87

81 Naacutevrh systeacutemu deklinace oikonym čeńtiny 87

82 Kriteacuteria pro vyacuteběr vzorovyacutech jmen 88

83 Deklinace oikonym a problematika transonymizace v materiaacutelu korpusu

SYN2005 89

9 Substantivniacute deklinace singulaacuterovaacute 95

91 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 95

911 Nsg zakončenyacute na -a 95

9111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 95

9112 Stav v korpusu SYN2005 96

91121 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -a 96

91122 Typ 1A ndash vzor Ostrava 103

912 Nsg zakončenyacute na -e(ě) 105

9121 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 105

9122 Stav v korpusu SYN2005 107

91221 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -e(ě) 107

91222 Typ 2A ndash vzor Bystřice 111

912221 Podtyp I 2A ndash vzor Kaplice 116

91223 Shrnutiacute 127

92 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s konsonantickyacutem zakončeniacutem 130

921 Nsg zakončenyacute na souhlaacutesku pravopisně měkkou nebo obojetnou 130

9211 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 130

9212 Stav v korpusu SYN2005 133

92121 Soubor oikonym čeńtiny zakončenyacutech na souhlaacutesku pravopisně

měkkou nebo obojetnou 133

92122 Typ 3A ndash vzor Třeboň 138

921221 Podtyp I 3A ndash vzor Aš 143

92123 Typ 3B ndash vzor Uhřiacuteněves 145

921231 Podtyp I 3B ndash vzor Zliv 149

921232 Podtyp II 3B ndash vzor Přiacutebram 151

92124 Shrnutiacute 156

93 Přehled deklinace substantivniacutech singulaacuterovyacutech třiacuted 158

10 Substantivniacute deklinace pluraacutelovaacute 159

101 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 159

1011 Npl zakončenyacute na -e(ě) 159

10111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 159

10112 Stav v korpusu SYN2005 164

101121 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym zakončenyacutech na -e(ě) 164

101122 Typ 4A ndash vzor Pardubice 168

1011221 Podtyp I 4A ndash vzor Budějovice 172

1011222 Podtyp II 4A ndash vzor Kravaře 174

101123 Typ 4B ndash vzor Nusle 176

1011231 Podtyp I 4B ndash vzor Koloděje 178

101124 Shrnutiacute 181

1012 Npl zakončenyacute na -y 184

10121 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 184

10122 Stav v korpusu SYN2005 186

101221 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech

na -y 186

101222 Typ 5A ndash vzor Zahraacutedky 190

101223 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym zakončenyacutech na -y se smiacuteńenyacutem

skloňovaacuteniacutem 192

102 Přehled deklinace substantivniacutech pluraacutelovyacutech třiacuted 198

11 Adjektivniacute deklinace singulaacuterovaacute 199

111 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 199

1111 Nsg zakončenyacute na -aacute 199

11111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 199

11112 Stav v korpusu SYN2005 200

111121 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -aacute 200

111122 Typ 6A ndash vzor Blatnaacute 206

12 Zaacutevěr 208

Summary 224

Literatura 228

Internetoveacute zdroje 244

Seznam přiacuteloh 246

5

Seznam zkratek a značek

A akuzativ

AF absolutniacute frekvence

Ap apelativum

AT atribut

BMK Brněnskyacute mluvenyacute korpus

CAF celkovaacute absolutniacute frekvence

CJ ciziacute jmeacuteno

ČJA Českyacute jazykovyacute atlas

ČM Českaacute mluvnice

ČNK Českyacute naacuterodniacute korpus

D dativ

f femininum

FS Frekvence slov slovniacutech druhů a tvarů v českeacutem jazyce

FSČ Frekvenčniacute slovniacutek čeńtiny

G genitiv

GJČR Geografickaacute jmeacutena Českeacute republiky

I instrumentaacutel

L lokaacutel

m maskulinum

MČ Mluvnice čeńtiny

MČG Mluvnice českaacute pro ńkoly středniacute a uacutestavy učitelskeacute (Gebauera)

MČGE Mluvnice českaacute pro ńkoly středniacute a uacutestavy učitelskeacute

(Gebauera ndash Ertla)

MSČ Mluvnice spisovneacute čeńtiny

n neutrum

NČJ Nauka o českeacutem jazyku

NMJ Nańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevat

OB objekt

OJ obyvatelskeacute jmeacuteno

OSJ osobniacute jmeacuteno

ORAL2006 korpus mluveneacute čeńtiny uveřejněnyacute v r 2006

ORAL2008 korpus mluveneacute čeńtiny uveřejněnyacute v r 2008

6

PČP Pravidla českeacuteho pravopisu

PMČ Přiacuteručniacute mluvnice čeńtiny

PMK Praņskyacute mluvenyacute korpus

PUM přiacuteslovečneacute určeniacute miacutesta

pl pluraacutel

sg singulaacuter

SSČ Slovniacutek spisovneacute čeńtiny pro ńkolu a veřejnost

SU subjekt

SYN2000 synchronniacute korpus uveřejněnyacute v r 2000

SYN2005 synchronniacute korpus uveřejněnyacute v r 2005

SYNSYN2005 subkorpus SYN2005 nereferenčniacuteho korpusu SYN

SYN2006PUB synchronniacute korpus publicistickyacutech textů uveřejněnyacute v r 2006

V vokativ

VE větnyacute ekvivalent

VOJ vlastniacute osobniacute jmeacuteno

VM vyacutechodiskovyacute model

rarr směr proprializace směr transonymizace

Zkratky uţiacutevaneacute při citaci zdrojů korpusu SYN2005

ADM administrativa

BEL beletrie

COL poviacutedka soubor poviacutedek

ENC abecedně systematicky a jinak uspořaacutedanaacute diacutela

FAC literatura faktu

NOV romaacuten

MIS rozmaniteacute (efemera)

ODB odbornaacute literatura

POP populaacuterně-naučnaacute literatura

PUB publicistika (noviny a neodborneacute časopisy)

SCI vědecko-naučnaacute literatura

SCR dramatickyacute text sceacutenaacuteř

SON piacuteseň

TXB učebnice

VER baacuteseň

7

Uacutevod

Předloņenaacute praacutece věnovanaacute problematice deklinačniacutech typů a vzorů oikonym

čeńtiny ņenskeacuteho rodu vznikala postupně a navazuje na nańe předchoziacute vyacutezkumy

v oblasti deklinace apelativniacutech feminin ktereacute jsme uskutečňovali zejmeacutena v raacutemci

zapojeniacute do projektů UacuteJČ AV ČR v letech 2004ndash2008 bdquoMoņnosti a meze gramatiky

čeńtiny ve světle Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusuldquo1 a bdquoKapitoly z českeacute gramatikyldquo

2

Tyto projekty orientovaneacute na vyacutezkum gramatiky současneacute čeńtiny byly zaloņeny na

praacuteci s velkyacutemi elektronickyacutemi korpusy textů zejmeacutena subkorpusy Českeacuteho

naacuterodniacuteho korpusu ndash SYN2000 a SYN2005 a jsou součaacutestiacute vzniku noveacute

Akademickeacute gramatiky čeńtiny Během nańiacute praacutece s korpusy jsme si uvědomovali

jejich moņnosti při vyacutezkumu deklinace propriiacute a začali jsme se věnovat otaacutezce

deklinace oikonym Pro vyacutezkum prezentovanyacute v předklaacutedaneacute praacuteci jsme zvolili

novějńiacute z obou korpusů ndash SYN2005 respektive jeho posledniacute uacutepravu

SYNSYN2005 Vyacutesledky v něm ziacuteskaneacute ktereacute zachycujiacute uacutezus současneacute psaneacute

čeńtiny jsme pak konfrontovali s uacutedaji v synchronniacutech mluvniciacutech čeńtiny přiacutepadně

s fakty uvaacuteděnyacutemi v dalńiacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech Vzhledem k velkeacutemu rozsahu

korpusovyacutech dat a naacuteročnosti jejich zpracovaacuteniacute zejmeacutena v oblasti oikonym viz

podrobně kap 51 jsme popsali komplexně problematiku deklinace oikonym

ņenskeacuteho rodu Naacutevrh systeacutemu jejich deklinace kriteacuteria pro vyacuteběr vzorovyacutech jmen

stejně jako metodika popisu deklinačniacutech typů a vzorů ktereacute předklaacutedaacuteme majiacute vńak

obecnějńiacute platnost a jsou aplikovatelneacute na celyacute soubor domaacuteciacutech oikonym

Korpus SYN2005 je charakterizovaacuten jako reprezentativniacute korpus současneacute

psaneacute čeńtiny a povaņujeme ho za objektivniacute materiaacutelovyacute zdroj jehoņ rozsah je ve

srovnaacuteniacute s jakyacutemikoli předchoziacutemi soubory jazykovyacutech dat vzniklyacutech excerpciacute

nesrovnatelně vyńńiacute Uvedenyacute materiaacutel podaacutevaacute informace předevńiacutem o tom co je

frekvenčně omezeneacute či rozńiacuteřeneacute a můņe proto zachytit současneacute tendence

v deklinaci oikonym v psaneacute čeńtině a přiacutepadneacute posuny vůči staacutevajiacuteciacute kodifikaci Přes

značnyacute rozsah korpusovyacutech dat jsme si vńak vědomi toho ņe nańe hodnoceniacute jsou do

1 Moņnosti a meze gramatiky čeńtiny ve světle Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu 2003ndash2005 GAČR

405030377 řeńitel doc PhDr Frantińek Ńtiacutecha CSc viz Tuńkovaacute (2007a)

2 Kapitoly z českeacute gramatiky 2006ndash2008 GAČR 405061057 řeńitel doc PhDr Frantińek Ńtiacutecha

CSc viz Tuńkovaacute (2010e)

8

jisteacute miacutery omezenaacute a v budoucnu je bude třeba doplnit o vyacutezkumy provedeneacute

v dalńiacutech korpusovyacutech či jinyacutech zdrojiacutech3 Z tohoto důvodu si uvaacuteděneacute zaacutevěry nečiniacute

naacuterok na kodifikaci Komplexniacute popis deklinace oikonym by měl zahrnovat i oblast

mluveneacute čeńtiny4 a nańiacutem původniacutem zaacuteměrem bylo prozkoumat zvolenou

problematiku jak v korpusu psaneacuteho tak mluveneacuteho jazyka Ukaacutezalo se vńak ņe

existujiacuteciacute korpusy mluveneacuteho jazyka (ORAL2008 ORAL2006 Praņskyacute mluvenyacute

korpus Brněnskyacute mluvenyacute korpus)5 nejsou pro vyacutezkum formaacutelniacute morfologie

oikonym vhodneacute Jejich rozsah a ńirokeacute obsahoveacute zaměřeniacute (ńkola mlaacutedeņ

zaměstnaacuteniacute rodina) způsobujiacute ņe se v nich tvary oikonym čeńtiny neobjevujiacute

v takoveacutem mnoņstviacute aby je bylo moņneacute objektivně zhodnotit V teacuteto oblasti

vyacutezkumu jsou proto zatiacutem čeńtiacute lingvisteacute odkaacutezaacuteni na vlastniacute dotazniacutekoveacute průzkumy

ktereacute dosud zahrnujiacute jen omezenyacute okruh respondentů a to jak uacutezemniacute tak sociaacutelniacute

a jejichņ zpracovaacuteniacute chtějiacute-li byacutet objektivniacute je oproti praacuteci s korpusovyacutemi daty

časově naacuteročnějńiacute6 Vznik a existence nańiacute praacutece jsou podmiacuteněny jednak stavem

českeacuteho onomastickeacuteho baacutedaacuteniacute tzn postaveniacutem onomastiky mezi ostatniacutemi vědniacutemi

obory a jejiacutemi teoreticko-metodologickyacutemi vyacutechodisky uplatňovanyacutemi při vyacutezkumu

3 Autoři publikace Statistiky čeńtiny (2009) mimo jineacute uvaacutedějiacute ņe sice nelze předstiacuterat uacuteplnost

jazykoveacute reality zachyceneacute v korpusech a to vzhledem k objemu dat jejich kvalitě i jejich

proměnlivosti v čase Na druheacute straně je vńak diacuteky nim nańe dneńniacute poznaacuteniacute jazyka mnohonaacutesobně

hlubńiacute a kvantita dat mnohonaacutesobně větńiacute zatiacutemco staraacute data a jejich popisy jsou nutně omezenějńiacute

a mezerovitějńiacute

4 Stav v naacuteřečiacutech Čech Moravy a Slezska zachycujiacute pouze čaacutestečneacute popisy deklinace u vybranyacutech

typů oikonym zpracovaneacute v Českeacutem jazykoveacutem atlase 4 (2002) přiacutepadně publikovaneacute

v odbornyacutech časopisech např H Konečnaacute (2003)

5 Nejnovějńiacute mluveneacute korpusy ORAL2008 a ORAL2006 zachycujiacute autentickou mluvenou čeńtinu

uacutezemiacute Čech tzn z celeacute oblasti českyacutech naacuteřečiacute v uņńiacutem slova smyslu Oba zahrnujiacute 1 milion

textovyacutech slov Praņskyacute mluvenyacute korpus (PMK) je prvniacutem korpusem mluveneacute čeńtiny obsahuje

autentickou mluvenou čeńtinu hlavně obecnou z oblasti Prahy a jejiacuteho okoliacute a maacute rozsah 675 000

textovyacutech slov Brněnskyacute mluvenyacute korpus (BMK) je v raacutemci ČNK prvniacutem korpusem mluveneacute

čeńtiny z oblasti Moravy a obsahuje 490 000 textovyacutech slov

6 Otaacutezce deklinace domaacuteciacutech oikonym v současneacutem mluveneacutem uacutezu čeńtiny jsme se zatiacutem věnovali

při vedeniacute ročniacutekovyacutech a zaacutevěrečnyacutech praciacute studentů Pedagogickeacute fakulty Masarykovy univerzity

např Ńkvařilovaacute (2008) komplexněji pak v raacutemci projektu PdF MU bdquoTvary regionaacutelniacutech

zeměpisnyacutech jmen v mluvě současneacute mlaacutedeņeldquo (MUNI410962009) kdy byl proveden

sociolingvistickyacute vyacutezkum ve vybranyacutech městech Jihomoravskeacuteho a Zliacutenskeacuteho kraje zaměřenyacute na

deklinaci oikonym na -(ov)ice viz Tuńkovaacute ndash Pekaacuterkovaacute ndash Fridrichovaacute (2010c)

9

propriiacute jednak vyacutevojem a současnyacutemi poņadavky českeacute lingvistiky obecně

Onomastika7 a zejmeacutena toponomastika byla dlouhou dobu povaņovaacutena diacuteky sveacutemu

prvotniacutemu historickeacutemu zaměřeniacute a svyacutem nelingvistickyacutem metodaacutem za pomocnou

vědu historickou8 Uznaacutevanou lingvistickou discipliacutenou se v Česku v podstatě staacutevaacute

aņ v 60ndash70 letech 20 stoletiacute9 Po počaacutetečniacutem zuacuteņeneacutem etymologicky chaacutepaneacutem

pojetiacute onomastiky se postupně (zejmeacutena v posledniacute třetině 20 stoletiacute) rozviacutejiacute zaacutejem

o teoretickeacute studium propriaacutelniacute sfeacutery jazyka10

ke ktereacutemu přispěli v českeacute

onomastice zejmeacutena P Trost (1958 1979 1981) M Knappovaacute (1980 1992)

R Ńraacutemek (1986 1989 1999c 2003 2007a) a J Pleskalovaacute (1992 1998) ve

slovenskeacute onomastice pak předevńiacutem V Blanaacuter (1976 1996 2008) V současneacutem

českeacutem pojetiacute je onomastika chaacutepaacutena větńinou onomastiků jako subdiscipliacutena

lingvistiky pro kterou je nutnaacute spolupraacutece s představiteli dalńiacutech oborů předevńiacutem

s historiky archivaacuteři geografy ale takeacute s psychology sociology etnografy praacutevniacuteky

atd Jedniacutem z typickyacutech rysů současneacute českeacute onomastiky je orientace vyacutezkumneacute

praacutece na otaacutezku fungovaacuteniacute propriiacute v komunikaci ktereacute maacute dvě straacutenky ndash referenčniacute

a jazykovou Nańe pozornost je určena straacutence jazykoveacute zabyacutevajiacuteciacute se začleněniacutem

propriiacute do gramatickyacutech a jinyacutech zaacutekonitostiacute jazyka Potřebě vzniku onomastickeacute

gramatiky v Česku se věnovali zejmeacutena R Ńraacutemek nebo M Harvaliacutek viz kap 1

tento poņadavek vńak zatiacutem zůstaacutevaacute nenaplněn V posledniacutech letech 20 stoletiacute se

začiacutenaacute rozviacutejet v českeacute lingvistice takeacute novyacute vědeckyacute obor ndash korpusovaacute lingvistika

kteraacute umoņňuje zkoumat jazykoveacute jevy na mnohamilionovyacutech jazykovyacutech

korpusech Vńechna uvedenaacute fakta současneacuteho vyacutevoje naacutem umoņnila prozkoumat

zvolenou skupinu českyacutech oikonym ne bdquotradičněldquo tj z hlediska jejich etymologie či

tvorby ale z hlediska jejich fungovaacuteniacute v běņnyacutech komunikačniacutech situaciacutech na

7 Vyacutevoj českeacute onomastiky zachycuje podrobně R Ńraacutemek v bdquoKapitolaacutech z dějin českeacute jazykovědneacute

bohemistikyldquo (2007b s 377ndash425) nejnověji M Harvaliacutek ve studii bdquoPostaveniacute českeacute onomastiky

v mezinaacuterodniacutem kontextuldquo (2009b)

8 Rozsaacutehlaacute diskuse o postaveniacute českeacute onomastiky v systeacutemu společenskyacutech věd proběhla počaacutetkem

80 let 20 stoletiacute na straacutenkaacutech Zpravodaje Miacutestopisneacute komise ČSAV

9 Podrobně viz Lutterer (1975) Ńraacutemek (1995 s 220ndash221 2002 s 6 2007b s 405ndash410) takeacute

Harvaliacutek (2009b s 47ndash56)

10 K rozvoji teorie onomastiky v mezinaacuterodniacutem měřiacutetku přispěly např praacutece W Taszyckeacuteho (1946)

a S Rosponda (1957) daacutele A V Superanskeacute (1973) E Hansaka (2000) publikace editorů

E Eichlera et al (1995) nebo A Brendleroveacute a S Brendlera (2004) aj

10

materiaacutelu Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu Zabyacutevaacuteme se tedy fungovaacuteniacutem diacutelčiacuteho

systeacutemu propriaacutelniacute sfeacutery jazyka v komunikačniacutech aktech a zkoumaacuteme gramatickeacute

vlastnosti oikonym tzn jejich začleněniacute do gramatickyacutech zaacutekonitostiacute a pravidel

jazyka Předklaacutedanaacute praacutece stojiacute na pomeziacute třiacute lingvistickyacutech discipliacuten ndash onomastiky

morfologie a korpusoveacute lingvistiky spjateacute s jazykovou statistikou Dosud ņaacutednaacute

soubornaacute praacutece tohoto druhu v českeacute lingvistice nevznikla existujiacute pouze jednotliveacute

studie a ojedinělaacute monografie A Poliacutevkoveacute (2007) viz kap 41 Tyto praacutece vńak

větńinou nečerpajiacute ze současneacuteho dostatečně reprezentativniacuteho materiaacutelu nebo

materiaacuteloveacute zdroje vůbec neuvaacutedějiacute Zde zařazeneacute kvantitativniacute resp statistickeacute

uacutedaje11

nejsou ciacutelem samy o sobě ale prostředkem pro naacuteslednou kvalitativniacute

analyacutezu Ale jiņ samotnaacute vysokaacute či niacutezkaacute frekvence oikonyma a jeho tvarů v korpusu

vypoviacutedaacute o jeho postaveniacute jak v systeacutemu tak v textu Sledovaneacute deklinačniacute

typypodtypy jsou statisticky popsaacuteny ve značneacute ńiacuteři a opatřeny seznamy oikonym

Nańiacutem zaacuteměrem bylo vytvořit komplexniacute obraz jazykoveacute reality čaacutesti propriaacutelniacute

vrstvy jazyka a proto jsme netradičně věnovali stejnou pozornost jak tzv

problematickyacutem jevům na ktereacute se aņ dosud gramatickeacute vyacuteklady soustředily tak

typům oikonym s pravidelnou deklinaciacute jeņ tvořiacute podstatnou čaacutest deklinace oikonym

a informace o niacute neniacute vhodneacute redukovat jen proto ņe by se mohly zdaacutet bdquosamozřejmeacuteldquo

či bdquonezajiacutemaveacuteldquo Vytvořeniacutem deklinačniacutech typů oikonym čeńtiny ņenskeacuteho rodu

bychom chtěli přispět do koncepce onomastickeacute gramatiky

11 O potřebě statistickeacuteho přiacutestupu k jazyku se zmiňuje i Ferdinand de Saussure (1989) pohled na

kvantitativniacute zpracovaacuteniacute jazyka vńak vyacuterazně ovlivnil aņ George Kingsley Zipf (1949 1968)

11

1 Onomastickaacute gramatika

Vztah onomastiky a gramatiky je předmětem obecně onomastickyacutech

vyacutezkumů zejmeacutena od 60ndash70 let 20 stoletiacute a v posledniacutech letech přerostl v novou

subdiscipliacutenu onomastiky ndash onomastickou gramatiku K předmětu onomastickeacute

gramatiky se vyjadřuje řada autorů světoveacute onomastiky Jejich naacutezory se vńak různiacute

viz např E Eichler et al (1 sv kap IV Namengrammatik s 400ndash408 1995) nebo

R Ńraacutemek (1999c 2007a) V Česku se teoretickyacutem zaacutekladům onomastickeacute

gramatiky dosud věnovali zejmeacutena R Ńraacutemek (1999a 1999b 1999c 2007a) kteryacute

vymezuje pojem a obsah onomastickeacute gramatiky a M Harvaliacutek12

(2005a) kteryacute

předklaacutedaacute jejiacute teoretickeacute a metodologickeacute principy Vyacutechodiskem českeacute onomastickeacute

gramatiky je funkčniacute a systeacutemovyacute pohled Podle R Ńraacutemka (1999c) by se

onomastickaacute gramatika měla věnovat primaacuterně problematice propriaacutelniacute nominace

a morfologickyacutem vlastnostem propriiacute sekundaacuterně pak postaveniacute a uacuteloze propriiacute

v komunikaacutetech Je tedy zřejmeacute ņe součaacutestiacute onomastickeacute gramatiky a to bezesporu

podstatnou by měla byacutet onomastickaacute morfologie Onomastickou gramatiku

nechaacutepeme tradičně tzn jako pouhyacute slovotvornyacute popis propriiacute a jejich odchylek od

deklinace apelativ ale ve shodě s R Ńraacutemkem funkčně V raacutemci funkčniacuteho pohledu

pak R Ńraacutemek (1999c s 126ndash127) definuje onomastickou gramatiku takto

bdquoPředmětem onomastickeacute gramatiky jsou vńechny jazykoveacute jazykově komunikačniacute

a mimojazykoveacute elementy jevy a kategorie ktereacute slouņiacute ke vzniku uspořaacutedaacuteniacute

a fungovaacuteniacute propriaacutelniacute sfeacutery jazyka Onomastickaacute gramatika jako subdiscipliacutena

onomastiky se zabyacutevaacute studiem (popisem analyacutezou typologiiacute kategorizaciacute) konečneacute

mnoņiny jazykovyacutech a nejazykovyacutech elementů ktereacute jsou strukturovaacuteny jako

sveacutebytnyacute systeacutem a prosazujiacute se jak v propriaacutelně pojmenovaciacutem aktu tak

v komunikačniacutem uņitiacute propriiacute podle určityacutech scheacutemat majiacuteciacutech noremniacute charakterldquo

Praacutevě tento funkčniacute pohled zařazuje onomastickou gramatiku mezi subdiscipliacuteny

12 Problematika onomastickeacute gramatiky byla naacuteplniacute grantu bdquoOnomastickaacute gramatika čeńtinyldquo grant

GAČR 2002ndash2005 40502D028A řeńitel PhDr Milan Harvaliacutek PhD Mezi hlavniacute uacutekoly

patřily tyto oblasti postiņeniacute podstaty vlastniacutech jmen zachyceniacute typu propriaacutelniacute nominace a jeho

naacuteslednaacute analyacuteza fungovaacuteniacute propriiacute v jazykoveacute komunikaci V souvislosti s uvedenyacutem grantem se

M Harvaliacutek zabyacuteval otaacutezkou komunikačniacutech variant propriiacute nebo naacuteřečniacutech podob propriiacute

a jejich miacutestem v onomastickeacute gramatice viz Harvaliacutek (2006a 2006b)

12

současneacute onomastiky jejichņ vyčerpaacutevajiacuteciacute soubor předklaacutedaacute ve sveacutem naacutevrhu

R Ńraacutemek (2007a s 32ndash39) V jeho naacutevrhu diacutelčiacutech onomastickyacutech discipliacuten

najdeme prostor i pro tzv bdquopočiacutetačovouldquo onomastiku (Computergestuumltzte

Namenkunde) kteraacute se v současneacute době teprve konstituuje a naacutemi provaacuteděnyacute

vyacutezkum deklinace oikonym na korpusoveacutem materiaacutelu je jedniacutem z prvniacutech přiacutespěvků

kteryacute můņeme povaņovat takeacute za jejiacute součaacutest

Čeńtina jak jiņ bylo řečeno v Uacutevodu zatiacutem svou onomastickou gramatiku

nemaacute ale ve světě jiņ několik maacutelo onomastickyacutech gramatik vzniklo Jednaacute se

o onomastickou gramatiku francouzńtiny bdquoGrammaire du nom propreldquo (Gary-Prieur

1994) norńtiny bdquoImja sobstvennoe v sovremennom norveņskom jazyke

Grammatičeskij očerkldquo (Aljokńina 1997) a rumunńtiny bdquoGramatica numelor proprii

icircn limba romacircnacircldquo (Tomescu 1998) ktereacute se vńak navzaacutejem podstatně lińiacute po straacutence

teoretickeacute metodologickeacute i obsahoveacute a tak odraacuteņejiacute dosud nestabilizovaneacute

a podrobněji nepropracovaneacute naacutezory na ciacutele onomastickeacute gramatiky V teacuteto

souvislosti připomeňme jeńtě dvě publikace vznikleacute v byacutevaleacutem Sovětskeacutem svazu

a to praacuteci A V Superanskeacute bdquoStruktura imeni sobstvennogoldquo (1969) kteraacute je

věnovaacutena fonologickeacute a morfologickeacute straacutence propriiacute a sborniacutek praciacute bdquoOnomastika i

normaldquo (Kalakuckaja 1976) zabyacutevajiacuteciacute se ne normou gramatickou ale naacutezvotvornou

Zkoumaacuteniacute gramatickeacute straacutenky oikonym ktereacute je předmětem teacuteto praacutece se

tedy zapojuje do uvedeneacuteho ńirńiacuteho proudu jiņ existujiacuteciacuteho vědeckeacuteho baacutedaacuteniacute a je

součaacutestiacute vyacutevoje jak onomastiky tak českeacute gramatiky a korpusoveacute lingvistiky

13

2 Ciacutel metody a struktura praacutece

Ciacutelem nańiacute praacutece je ukaacutezat na deklinaci oikonymie čeńtiny potřebnost popisu

deklinace propriiacute kteryacute by zohledňoval podstatneacute vlastnosti propriaacutelniacuteho lexika

Předklaacutedaacuteme naacutevrh deklinačniacutech typů a vzorů domaacuteciacutech oikonym ņenskeacuteho rodu

tzn těch vlastniacutech jmen pojmenovaacutevajiacuteciacutech osiacutedleneacute objekty jeņ se vyskytujiacute na

uacutezemiacute Českeacute republiky bez ohledu na jejich původ Ze skupiny oikonym jsme

vydělili pouze naacutezvy ulic naacuteměstiacute naacutebřeņiacute mostů a naacutezvy tzv staveb nesiacutedlińtniacutech

tj kostelů boņiacutech muk pomniacuteků mohyl atd13

pro specifičnost jejich formaacutelniacutech

struktur Pozornost věnujeme reaacutelně existujiacuteciacutem oikonymům na vyacuteskyt tzv

hypotetickyacutech oikonym majiacuteciacutech původ v literaacuterniacutech diacutelech upozorňujeme okrajově

v souvislosti s jejich vyacuteskytem v korpusoveacutem materiaacutelu Nezabyacutevaacuteme se rovněņ

problematikou deklinace ciziacutech oikonym byť se v korpusoveacutem materiaacutelu i ona

v určiteacutem rozsahu nachaacutezejiacute nyacutebrņ na ně jen v přiacutepadě potřeby stručně odkazujeme

Zvlaacuteńtě se naopak zaměřujeme na problematiku tvaroveacute variantnosti domaacuteciacutech

oikonym a faktorů ktereacute ji způsobujiacute a to na zaacutekladě provedeniacute rozsaacutehleacuteho

empirickeacuteho vyacutezkumu synchronniacutech dat subkorpusu SYNSYN2005 (daacutele jen

SYN2005) Chtěli bychom zachytit centraacutelnost či perifernost popisovanyacutech jevů

naznačit vyacutevojoveacute tendence v současneacutem psaneacutem uacutezu a upřesnit tak dosud

publikovaneacute uacutedaje o deklinaci oikonym čeńtiny Součaacutestiacute praacutece je rovněņ objektivniacute

zhodnoceniacute rozsahu moņnostiacute korpusoveacuteho přiacutestupu při zpracovaacuteniacute zvoleneacute

problematiky

Při zpracovaacuteniacute korpusovyacutech dat jsme uplatňovali komunikačniacute a systeacutemovyacute

zřetel a vyuņiacutevali jsme zaacutekladniacute metody lingvistiky a onomastiky ndash metodu analyacutezy

(zde předevńiacutem statistickeacute analyacutezy) a klasifikace (zde gramatickyacutech jevů oikonym)

Zachovaacutevali jsme induktivně-empirickyacute vyacutekladovyacute postup tzn vychaacutezeli jsme od

jednotlivyacutech vyacuteskytů tvarů oikonym v korpusu sledovali jsme jejich frekvenci

13 Vychaacuteziacuteme-li z klasifikace Ńmilauerovy (1976) popisujeme tedy vyjma uvedenyacutech dvou skupin

jmen deklinaci vńech ostatniacutech souborů tzv siacutedlińtniacutech jmen (miacutestniacutech) tj v novějńiacute terminologii

oikonym kteraacute zahrnujiacute 1 osady (města vesnice) čtvrti siacutedlińtě předměstiacute 2 miacutestniacute čaacutesti ndash

skupiny domů samoty myslivny haacutejovny hrady obydleneacute zřiacuteceniny atd 3 stavby v osadaacutech ndash

věņe zaacutemky apod Převaacuteņnaacute čaacutest dokladů oikonym z korpusu SYN2005 se vaacuteņe k prvniacutemu

souboru jmen

14

stylovou charakteristiku vliv lexikaacutelniacuteho okoliacute přiacutesluńnost propriiacute k jednotlivyacutem

propriaacutelniacutem třiacutedaacutem v přiacutepadech transonymizace přiacutepadně působeniacute syntaktickeacute

funkce na volbu variantniacutech nebo dubletniacutech koncovek Za pomoci statistickeacuteho

vyhodnoceniacute sledovanyacutech jevů jsme dospěli k zobecněniacute informaciacute a zařazovali jsme

oikonyma do jednotlivyacutech deklinačniacutech typůpodtypů a zachycovali vyacutevojoveacute

deklinačniacute tendence Při vyacuteběru deklinačniacutech vzorů jsme zohledňovali předevńiacutem

morfologickou a propriaacutelniacute straacutenku oikonym Vyacutezkum početnyacutech korpusovyacutech

souborů14

oikonym (v některyacutech přiacutepadech v hodnotě několika set vyacuteskytů)

umoņňuje detailnějńiacute analyacutezu gramatickyacutech vlastnostiacute oikonym a přispiacutevaacute

k prohloubeniacute poznaacuteniacute propriaacutelniacute sfeacutery jazyka

V uspořaacutedaacuteniacute předklaacutedaneacute praacutece postupujeme od nezbytnyacutech teoretickyacutech

vyacutekladů zahrnujiacuteciacutech charakteristiku nejčastěji uņiacutevanyacutech termiacutenů přes kapitoly

shrnujiacuteciacute zpracovaacuteniacute deklinace oikonym čeńtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute

literatuře a naacutesledně v synchronniacutech mluvniciacutech čeńtiny od mluvnice J Gebauera

(1895) aņ po Přiacuteručniacute mluvnici čeńtiny (2003) Naacutesleduje kapitola věnovanaacute

charakteristice a moņnostem vyuņitiacute hlavniacuteho materiaacuteloveacuteho zdroje ndash Českeacuteho

naacuterodniacuteho korpusu zvlaacuteńtě korpusu SYN2005 Před kapitolami věnujiacuteciacutemi se nańiacute

stěņejniacute problematice ndash popisu deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech jmen

domaacuteciacutech oikonym ndash jsou zařazeny čaacutesti zabyacutevajiacuteciacute se teoretickyacutemi vyacutechodisky

formaacutelně morfologickeacuteho popisu deklinačniacuteho systeacutemu oikonym Zahrnujiacute podstatneacute

informace o charakteristickyacutech vlastnostech propriiacute o diferenciacutech třiacuted propriiacute v raacutemci

morfologickeacute roviny daacutele charakteristiku gramatickyacutech kategoriiacute oikonym a na zaacutevěr

popis kriteacuteriiacute určenyacutech pro stanoveniacute deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech jmen

oikonym

Z rozsaacutehleacuteho souboru domaacuteciacutech oikonym jsme se při charakteristice jejich

deklinace soustředili na celou oblast ņenskeacuteho rodu kteraacute nabiacuteziacute jak deklinačniacute typy

s pravidelnyacutemi paradigmaty tak typy obsahujiacuteciacute různeacute druhy tzv koliacutesaacuteniacute

(v gramatickeacutem rodě čiacutesle koliacutesaacuteniacute mezi vzory) Naacutevrh popisu deklinace oikonym

ņenskeacuteho rodu tak můņe slouņit jako vzor či podklad pro charakteristiku deklinace

domaacuteciacutech oikonym muņskeacuteho a středniacuteho rodu či oikonym ciziacutech Hlavniacutemi kriteacuterii

pro členěniacute deklinace domaacuteciacutech oikonym ņenskeacuteho rodu do jednotlivyacutech kapitol se

14 Potřebnost kvantitativniacutech vyacutezkumů v oblasti propriiacute zmiňuje V Blanaacuter (2008 s 11) s odkazem

na naacutezory F Debuse (1995 s 49ndash75)

15

staly typ deklinace (substantivniacute nebo adjektivniacute) gramatickeacute čiacuteslo oikonym a jejich

zakončeniacute v nominativu V raacutemci substantivniacuteho skloňovaacuteniacute vznikl popis deklinace

singulaacuterovyacutech a pluraacutelovyacutech oikonym

1 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -a (Praha

Ostrava apod)

2 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -e(ě)

(Mohelnice Bechyně Zvole apod)

3 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu s konsonantickyacutem zakončeniacutem

(Břeclav Přiacutebram apod)

4 Deklinace pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -e(ě) (Pardubice

Košiacuteře apod)

5 Deklinace pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -y (Hodkovičky

Pisaacuterky apod)

6 Pluraacutelovaacute oikonyma zakončenaacute na -y se smiacuteńenyacutem skloňovaacuteniacutem (Roztoky

Doudleby apod)

U deklinace adjektivniacute jsme se věnovali problematice jedineacuteho existujiacuteciacuteho typu

1 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -aacute (Karvinaacute

Českaacute Třebovaacute apod)

Kapitoly zaměřeneacute na popis jednotlivyacutech deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech

jmen majiacute jednotnou strukturu a sklaacutedajiacute se z těchto čaacutestiacute

Interpretace jevu v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech

Stav v korpusu

o Stručnaacute statistickaacute charakteristika deklinačniacuteho typupodtypu oikonym

a uvedeniacute typů vyhledaacutevaciacutech dotazů

o Morfologicko-onomastickaacute charakteristika deklinačniacuteho typupodtypu

o Vyacuteběr vzoroveacuteho jmeacutena

o Tabulkay dubletniacutech koncovek daneacuteho vzoru (neuvaacutediacute se v přiacutepadě

pravidelnyacutech paradigmat)

o Tabulkay retrograacutedniacutech a frekvenčniacutech seznamů oikonym daneacuteho

vzoroveacuteho jmeacutena

o Shrnutiacute (neuvaacutediacute se v přiacutepadě pravidelnyacutech paradigmat)

V čaacutesti věnovaneacute interpretaci jevů v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech jsou popisy

zaměřeneacute na informace uvedeneacute v Mluvnici čeńtiny 2 (1986) v publikaci

A Poliacutevkoveacute Nańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevat (2007) v přiacutepadě potřeby jsou

16

doplněneacute rovněņ uacutedaji ze SSČ (1998) Zaacutevěr kapitoly obsahuje u některyacutech

deklinačniacutech typů tabulkuy zachycujiacuteciacute vyacutevoj určiteacuteho morfologickeacuteho jevu

v českyacutech mluvniciacutech za posledniacutech sto let tj počiacutenaje Mluvniciacute českou J Gebauera

(1895) a konče Přiacuteručniacute mluvniciacute čeńtiny (2003) Ve stručneacute statistickeacute

charakteristice deklinačniacuteho typupodtypu je uveden počet oikonym kteryacute korpus

SYN2005 doklaacutedaacute (zpravidla do absolutniacute frekvence 5) V procentech se uvaacutediacute

zastoupeniacute formaacutelniacutech strukturniacutech typů oikonym (jednoslovnyacute viacuteceslovnyacute přiacutep

univerbizovaneacute neoficiaacutelniacute naacutezvy) spolu se stručnou charakteristikou typů

a deklinace viacuteceslovnyacutech oikonym Zařazeny jsou takeacute druhy korpusovyacutech dotazů

uņiacutevaneacute pro vyhledaacutevaacuteniacute určiteacuteho zaacutekladniacuteho souboru oikonym (např oikonyma

ņenskeacuteho rodu zakončenaacute na konsonant) Daacutele druhy dotazů slouņiacuteciacute k zjińťovaacuteniacute tzv

celkoveacute absolutniacute frekvence jmeacutena (CAF) nebo absolutniacute frekvence (AF)15

Kaņdyacute

deklinačniacute typpodtyp obsahuje svou strukturovanou morfologickou charakteristiku

v pěti aņ ńesti navrņenyacutech rovinaacutech a vyacutečet typickyacutech rysů deklinace s ohledem na

původ a způsob tvořeniacute oikonym a s uvedeniacutem centraacutelniacutech a periferniacutech jevů

v přiacutepadě existence dubletniacutech koncovek se popisujiacute faktory ktereacute jejich volbu

ovlivňujiacute Vyacuteběr vzoroveacuteho jmeacutena se provaacutediacute na zaacutekladě pěti kriteacuteriiacute Pokud jsou

zařazeny do textu tabulky dubletniacutech či variantniacutech koncovek obsahujiacute hodnoty

absolutniacute frekvence (AF) tvarů oikonym určiteacuteho vzoru V tabulkaacutech seznamů

oikonym daneacuteho vzoroveacuteho jmeacutena jsou oikonyma řazena jednak retrograacutedně jednak

sestupně podle frekvenčniacutech uacutedajů v nichņ se rozlińujiacute dvě hodnoty ndash CAF (při

frekvenci lemmatu vyńńiacute neņ 100) a AF (při frekvenci lemmatu niņńiacute neņ 100) Na

zaacutevěr kapitol sdruņujiacuteciacutech několik deklinačniacutech typů přiacutepadně podtypů oikonym

určiteacuteho zakončeniacute je vņdy zařazeno stručneacute shrnutiacute obsahujiacuteciacute informace

o přiacutepadneacutem posunu v distribuci koncovek v korpusoveacutem materiaacutelu ve srovnaacuteniacute

s českyacutemi mluvnicemi (vydanyacutemi za posledniacutech 100 let) a vyacutečet centraacutelniacutech

a periferniacutech faktorů ovlivňujiacuteciacutech volbu dublet

15 Pod naacutemi zavedenyacutem pojmem celkovaacute absolutniacute frekvence (CAF) rozumiacuteme frekvenci lemmatu

propria obsahujiacuteciacute často nejen frekvenci oikonyma ale i jineacuteyacutech třiacutedyd propriiacute vzniklyacutech

transonymizaciacute tato frekvenčniacute hodnota je uvaacuteděna u jmen s frekvenciacute lemmatu 100 a vyacuteńe

Běņně uņiacutevanyacute termiacuten absolutniacute frekvence (AF) zahrnuje pouze frekvenci jmeacutena ve vyacuteznamu

oikonyma a je zpravidla zařazen u jmen s frekvenciacute lemmatu niņńiacute neņ 100

17

Texty přiacuteloh obsahujiacute různeacute druhy seznamů např seznamy oikonym

ņenskeacuteho rodu jednotlivyacutech deklinačniacutech typů řazeneacute abecedně a frekvenčně

v přiacutepadě potřeby abecedniacute seznamy oikonym muņskeacuteho rodu s určityacutem zakončeniacutem

ziacuteskaneacute z materiaacutelu korpusu SYN2005 nebo takeacute tabulky zahrnujiacuteciacute přehled

distribuce variantniacutech nebo dubletniacutech koncovek určiteacuteho deklinačniacuteho typu

v mluvniciacutech či v korpusu

18

3 Pouţitaacute terminologie

V praacuteci jsou uņity termiacuteny vychaacutezejiacuteciacute z tradic českeacute onomastiky gramatiky

obecneacute lingvistiky a korpusoveacute lingvistiky (viz kap 51) Zaacutekladniacute poznatky tvořiacuteciacute

onomasticko-teoretickeacute zaacuteklady nańiacute praacutece představujiacute pojmy propriaacutelniacute sfeacutera

jazyka frekvence a produktivita funkce propriiacute klasifikace propriiacute oikonyma

Při popisu deklinace oikonym ņenskeacuteho rodu pouņiacutevaacuteme morfologickeacute termiacuteny ndash

paradigma variantnost variantniacute dubletniacute koncovkatvar činitel (faktor)

ovlivňujiacuteciacute volbu koncovky vyacutevojoveacute tendence unifikačniacute a diferenciačniacute

a obecně lingvistickeacute termiacuteny centrum a periferie

Pro současnou slovanskou onomastickou terminologii16

je charakteristickaacute

jistaacute miacutera nejednotnosti ndash objevuje se řada synonymniacutech termiacutenů (existence jednoho

či viacutece termiacutenů domaacuteciacutech a jejich mezinaacuterodniacute ekvivalent naacuterůst individuaacutelniacutech

neologismů) uacutezus a kodifikace terminologie neodpoviacutedaacute vyacutevoji současneacute obecneacute

onomastiky viz Ńraacutemek (2003) Harvaliacutek (2003) Uvedenyacute stav se promiacutetaacute třebaņe

ne tak silně jako např v onomastice ruskeacute nebo jihoslovanskyacutech jazyků i do

onomastiky českeacute a abychom zachovali jistyacute stupeň jednotnosti uņiteacute terminologie

vychaacuteziacuteme při volbě onomastickyacutech termiacutenů předevńiacutem z publikaciacute Rudolfa

Ńraacutemka17

Propriaacutelniacute sfeacutera jazyka ndash při vzniku propria musiacute lexikaacutelniacute jednotka kteraacute

se jiacutem maacute staacutet disponovat takovyacutemi seacutemantickyacutemi a seacutemiotickyacutemi vlastnostmi jeņ jiacute

v komunikaci umoņniacute plnit funkci vlastniacuteho jmeacutena Soubor těchto vlastnostiacute

i podmiacutenek jejich vzniku a realizace majiacute v zobecněneacute podobě raacutez zaacutekonitostiacute jimiņ

je v raacutemci jazyka vymezena propriaacutelniacute sfeacutera viz Ńraacutemek (1986 s 19) Jak uvaacutediacute

R Ńraacutemek (1999c) existuje mezi apelativniacute a propriaacutelniacute sfeacuterou jazyka obousměrnyacute

vztah Vztah apelativniacute sfeacutery k propriaacutelniacute maacute vńak povahu fundujiacuteciacute tzn ņe

16 Slovanskaacute terminologie byla kodifikovaacutena ve slovniacuteku bdquoOsnoven sistem i terminologija na

slovenskata onomastikaldquo (1983) česky bdquoZaacutekladniacute systeacutem a terminologie slovanskeacute onomastikyldquo

17 K problematice českeacute onomastickeacute terminologie se vyjadřovali daacutele např V Ńmilauer (1960)

K Svoboda (1973) M Knappovaacute (1992) L Olivovaacute-Nezbedovaacute (1998) J Pleskalovaacute (2000a)

M Harvaliacutek (2003 2004) některeacute termiacuteny jsou vyloņeny v Encyklopedickeacutem slovniacuteku čeńtiny

(2002) Na Slovensku se touto oblastiacute zabyacuteval předevńiacutem V Blanaacuter (1996 2008) zčaacutesti takeacute

M Majtaacuten (např 1976)

19

propriaacutelniacute sfeacutera nemůņe existovat bez apelativniacute Propria tedy představujiacute druhou

vrstvu jazyka kteraacute je odrazem sfeacutery apelativniacute18

Dominantniacute se ve vztahu obou sfeacuter

jazyka jeviacute proto tzv proprializace19

na druheacute straně vńak existuje takeacute tzv

apelitivizace kdy se vlastniacute jmeacuteno staacutevaacute apelativem V propriaacutelniacute sfeacuteře jazyka můņe

dochaacutezet jeńtě k tzv transonymizaci tj vznik propriiacute na zaacutekladě mezipropriaacutelně

fundujiacuteciacuteho vztahu např oikonymum Prahararr chreacutematonymum bdquohotelldquo Praha

V nańiacute praacuteci budeme v souvislosti s vnějńiacute manifestaciacute propriaacutelniacute sfeacutery uņiacutevat

zejmeacutena termiacuteny produktivita a frekvence jak je to obvykleacute v onomastickeacute teorii viz

Ńraacutemek (1999c) Produktivita je povaņovaacutena za inherentniacute vlastnost propriaacutelniacute sfeacutery

a jejiacutem prostřednictviacutem je daacuteno bdquoktereacute prvky (elementy) propriaacutelniacute povahy jsou nebo

budou pro vznik a fungovaacuteniacute daneacuteho onymickeacuteho systeacutemu (souboru) aktivniacute ņiveacute

popř systeacutemotvorneacute systeacutemonosneacuteldquo (Ńraacutemek 1999c s 114) K faktu produktivity je

vńak třeba přistupovat nejen z pohledu synchronniacuteho tzn co je produktivniacute nyniacute

a bude pravděpodobně produktivniacute v bliacuteņe neurčeneacute budoucnosti ale takeacute z hlediska

diachronniacuteho protoņe jisteacute typy oikonym byly produktivniacute v minulosti např typ

oikonym patronymickeacuteho původu na -ice (Jaroměřice) dnes vńak jiņ produktivniacute

nejsou tzn novaacute oikonyma takoveacuteho typu se netvořiacute20

V souvislosti s termiacutenem

produktivita či naacutehradou za něho uņiacutevajiacute někteřiacute autoři (viz např T Bartoň et al

2009) při popisu jazyka zaměřeneacutem zejmeacutena na apelativa termiacuteny ndash uzavřeneacute

paradigma (třiacuteda) tzn počet jeho členů jiņ neroste (např původniacute adjektiva zejm

se sufixem -yacute) a otevřeneacute paradigma (třiacuteda) tzn počet jeho členů je nejen

18 V onomastice se uņiacutevajiacute termiacuteny bdquodruhaacute vrstva jazykaldquo nebo bdquoparasysteacutemldquo Termiacuten parasysteacutem

uvaacutediacute v souvislosti se slovotvorbou propriiacute D Ńlosar (1994 s 152) a řiacutekaacute ņe parasysteacutem je

sekundaacuterniacute soustava kteraacute vznikla bdquona pozadiacute zaacutekladniacuteho systeacutemu nociaacutelniacutech apelativ kteraacute

vyuņiacutevaacute periferniacutech prostředků a postupů (takeacute často formantů ktereacute v systeacutemu nociaacutelniacutech

apelativ uņ ztratily svou produktivitu) k tvořeniacute speciaacutelniacutech okruhů pojmenovaacuteniacute propriiacute

terminologickyacutech prvků a naacutezvů citově zabarvenyacutechldquo V naacutevaznosti na D Ńlosara piacuteńe

o parasysteacutemoveacutem tvořeniacute propriiacute J Pleskalovaacute (2000b)

19 Podle R Ńraacutemka (1999c s 55) je vyacutesledkem proprializace (onymizace) kteraacute se realizuje

prostřednictviacutem propriaacutelně pojmenovaciacuteho aktu vznik noveacute lexikaacutelniacute jednotky se vńemi znaky

a vlastnostmi propria

20 Otaacutezkou zda je slovotvornaacute produktivita apelativniacute sfeacutery jazyka zaacuteleņitostiacute synchronniacute či

diachronniacute se zabyacuteval např D Ńlosar (1984)

20

neurčitelnyacute ale zaacuteroveň v čase vyacuterazněji proměnlivyacute a zpravidla značně rozsaacutehlyacute

(např substantiva)21

Frekvence je kvantitativniacutem vyjaacutedřeniacutem produktivity (diachronniacute či

synchronniacute) a realizuje se v rovině komunikačniacute Frekvence je u propriiacute dvojiacuteho

druhu ndash 1 při vzniku noveacuteho propria signalizuje produktivitu uņiteacuteho propriaacutelně

pojmenovaciacuteho modelu 2 při uņiacutevaacuteniacute jmen odraacuteņiacute tematiku komunikaacutetů a jejich

faktografickou naacuteplň (pragmatickyacute aspekt) V korpusovyacutech zdrojiacutech je pak jeńtě

ovlivněna rozsahem a skladbou korpusu

Vlastniacute jmeacutena majiacute sveacute vlastniacute speciaacutelniacute propriaacutelniacute funkce Jejich různaacute

vymezeniacute a chaacutepaacuteniacute uvaacutedějiacute např M Dokulil (1989) M Knappovaacute22

(1992)

A V Superanskaja (1973) nebo V Blanaacuter (1996) kteryacute navazuje na pojetiacute

R Ńraacutemka Za hlavniacute povaņujeme podle R Ńraacutemka (1999c) funkci individualizujiacuteciacute

jejiacutemņ ciacutelem je propriaacutelně pojmenovaneacute objekty v raacutemci objektů teacutehoņ druhu

individualizovat tzn vydělovat propria jako neopakovatelneacute jednotliviny funkci

diferencujiacuteciacute tzn odlińovat jednotlivaacute propria v raacutemci stejneacuteho druhu propriiacute

nezaměnitelnyacutem způsobem od sebe a funkci bdquolokalizačniacuteldquo přesněji řečeno

inkorporačniacute23

Lokalizaciacute se rozumiacute umiacutestit vlastniacute jmeacutena do souvislostiacute a systeacutemů

určiteacuteho shodneacuteho druhu objektů Tyto funkce ktereacute propriaacutelniacute vrstva jazyka oproti

apelativniacute plniacute pak vyņadujiacute specifikaci uņityacutech jazykovyacutech prostředků Vzhledem

k funkčniacutemu principu vyņadujiacuteciacutemu specifikovanyacute pohled uvaacutediacute autor v dalńiacute

kapitole textu diferenciaci onymickyacutech funkciacute na funkce nominačniacute identifikačniacute

a diferencujiacuteciacute jeņ majiacute onymicky zaacutekladniacute obecnou a kategoriaacutelniacute povahu Jednaacute se

o funkce ktereacute musejiacute byacutet vņdy zastoupeny K nim se pak v různeacute miacuteře

21 V nańiacute praacuteci uņiacutevaacuteme tyto termiacuteny v naacutesledujiacuteciacutem smyslu uzavřenaacute třiacuteda = typpodtyp oikonym

jehoņ počet dnes jiņ neroste otevřenaacute třiacuteda = typpodtyp oikonym jehoņ počet roste protoņe

a) v raacutemci tohoto typu se staacutele tvořiacute novaacute oikonyma b) existuje moņnost meziparadigmatickyacutech

přechodů novaacute pojmenovaacuteniacute se jiacutem vńak netvořiacute

22 Napřiacuteklad M Knapovaacute (1992 s 212ndash213) uņiacutevaacute tzv sdruņeneacute funkce 1 funkce nominačniacute

individualizačniacute jinak teacuteņ diferenciačniacute 2 funkce asociačniacute evokačniacute konotativniacute 3 funkce

sociaacutelně klasifikujiacuteciacute 4 funkce deskriptivniacute charakterizačniacute 5 funkce expresivniacute emocionaacutelniacute

resp teacuteņ psychologickaacute

23 Z konzultaciacute s prof R Ńraacutemkem vyplyacutevaacute ņe označeniacute funkce jako bdquolokalizačniacuteldquo by bylo

vhodnějńiacute nahradit přesnějńiacutem pojmenovaacuteniacutem bdquoinkorporačniacuteldquo (inkorporace do typů a druhů

propriiacute)

21

a s rozdiacutelnyacutemi ciacuteli připojujiacute různeacute funkce specifikujiacuteciacute např bdquooikonymičnostldquo

bdquohydronymičnostldquo moacutednost oficiaacutelnost atd

Pro slovanskou onomastiku je charakteristickaacute nejednotnost klasifikačniacutech

principů propriiacute Jako přiacuteklad lze uveacutest klasifikaci propriiacute na tzv topografickaacute

a kulturniacute u W Taszyckeacuteho (1946) nebo děleniacute propriiacute na primaacuterniacute a sekundaacuterniacute

u S Rosponda (1957) či Th Anderssona (1985)24

Podle R Ńraacutemka (1999c) preferujiacute

uvedeneacute principy vņdy jen jednu straacutenku propriiacute a nepostihujiacute proto zaacutekladniacute

kategoriaacutelniacute diferenciace propriaacutelniacute sfeacutery jazyka a vnitřniacuteho členěniacute onomastiky Za

obecneacute kriteacuterium klasifikace propriiacute povaņuje autor kategorii onymickeacuteho objektu

Na zaacutekladě druhoveacute povahy onymickyacutech objektů se vytvaacuteřejiacute tři velkeacute plaacuteny25

ndash

geonymickyacute (jmeacutena onymickyacutech objektů na povrchu země pod povrchem země

nebeskyacutech těles a uacutetvarů na nich) bionymickyacute (jmeacutena ņivyacutech přiacutepadně jakoby

ņivyacutech onymickyacutech objektů) a chreacutematonymickyacute (jmeacutena pro objekty jevy a vztahy

vznikleacute lidskou činnostiacute) Těmto plaacutenům pak odpoviacutedaacute klasifikace propriiacute do třiacute

zaacutekladniacutech třiacuted ktereacute se daacutele děliacute na sybsysteacutemy geonyma (toponyma

a kosmonyma) bionyma (antroponyma nepravaacute antroponyma theonyma zoonyma

fytonyma) a chreacutematonyma (jmeacutena vyacuterobků jmeacutena společenskyacutech instituciacute

organizaciacute zařiacutezeniacute jmeacutena společenskyacutech jevů a jineacute druhy)

Vzhledem k zaměřeniacute praacutece uvaacutediacuteme bliņńiacute klasifikaci pouze u toponym

V českeacute onomastice existujiacute dvě koncepce ndash klasifikace seacutemantickaacute a klasifikace

zaloņenaacute na modeloveacute teorii Seacutemantickou klasifikaci provaacutediacute V Ńmilauer v 5 sv

slovniacuteku Miacutestniacute jmeacutena v Čechaacutech (1960 s 521ndash560) Rozděluje miacutestniacute jmeacutena na

deapelativa a depropria a uvnitř těchto skupin je teprve řadiacute do hlavniacutech třiacuted podle

seacutemantickyacutech okruhů apelativ (např podle tereacutenniacutech uacutetvarů půdy vody porostu

rostlin atd) s ohledem na jejich povahu zaacutekladu (substantivniacute adjektivniacute slovesnou

větnou)

24 U Taszyckeacuteho se jednaacute o tzv objektovyacute přiacutestup k propriiacutem kteryacute je zaloņen na apelativniacutem

vyacuteznamu etymonů ne na propriaacutelniacutem vyacuteznamu celeacuteho propria a stal se vyacutechodiskem klasifikace

dosud uņiacutevaneacute např v polskeacute onomastice zejm toponomastice Rospond povaņuje za primaacuterniacute

jmeacutena nederivovanaacute za sekundaacuterniacute jmeacutena derivovanaacute podle Anderssona jsou jmeacuteny primaacuterniacutemi

nejstarńiacute zněniacute jmen jmeacuteny sekundaacuterniacutemi pak podoba jmen od primaacuterniacuteho zněniacute odvozenaacute

později viz Ńraacutemek (1999c s 15)

25 Shodnyacute princip klasifikace propriiacute a z něho vyplyacutevajiacuteciacute tři propriaacutelniacute plaacuteny uvaacutediacute např V Blanaacuter

(1996)

22

V Ńmilauer je autorem tzv metody malyacutech typů26

(1958 1960) podle niacuteņ na rozdiacutel

od předchoziacutech autorů zavaacutediacute jemnějńiacute třiacuteděniacute oikonym v němņ se přihliacuteņiacute nejen

k derivačniacutem sufixům ale k samotnyacutem onymickyacutem zaacutekladům a způsobům jejich

kombinace s jednotlivyacutemi sufixy Autorem druheacute koncepce tzv modeloveacute

teorie27

je R Ńraacutemek (1972 1972ndash1973 1976 1999c 2007a) kteryacute navazuje na

Ńmilauerovu teorii bdquomalyacutech typůldquo a slovotvornou teorii M Dokulila (1962) a jejiacute

uplatněniacute ve studii F Daneńe ndash M Dokulila ndash J Kuchaře Tvořeniacute slov v čeńtině 2

(1967) K zaacutekladniacutem kriteacuteriiacutem modeloveacuteho pojetiacute patřiacute propriaacutelně pojmenovaciacute

model ndash vztahovyacute model vyacutechodiskovyacute model (VM) ndash slovotvornyacute model

naacutezvotvornyacute model (SIM) slovotvornyacute typ (SIT) jimiņ se postihujiacute jednotliveacute faacuteze

propriaacutelně pojmenovaciacuteho aktu28

procesu Oikonyma kteraacute jsou předmětem nańiacute

praacutece tvořiacute spolu s anoikonymy subsysteacutemy toponym Oikonyma (v textu uņiacutevaacuteme

rovněņ starńiacute termiacuten bdquomiacutestniacute jmeacutenaldquo) jsou definovaacutena jako bdquoVJ pro osiacutedleneacute objekty

(včetně zpustlyacutech) VJ domů skupin domů siacutedlińť vsiacute městeček měst

(= urbonyma)29

a jejich (miacutestniacutech) čaacutestiacute hradů zaacutemků mlyacutenů tovaacuteren hellipldquo viz

Ńraacutemek (1999c s 163) Přesnyacute vyacutečet oikonymickyacutech naacutezvů uvaacutediacute V Ńmilauer

(1976 s 110) Členěniacute oikonym na jednotliveacute typy na zaacutekladě vztahovyacutech modelů

zpracoval R Ńraacutemek (1999c s 37ndash50) v nichņ je vyacuteběr pojmenovaciacuteho motivu

řiacutezen vztahem pojmenovatele k pojmenovaneacutemu objektu Tento vztah je vymezen

26 K prohloubeniacute Ńmilauerovy metody malyacutech typů přispěly kromě praciacute R Ńraacutemka rovněņ studie

I Lutterera (1968 1969 1971) na oikonymickyacute materiaacutel aplikovala tuto metodu L Olivovaacute-

Nezbedovaacute (1995)

27 Modeloveacute pojetiacute ve slovenskeacute onomastice zpracoval V Blanaacuter a to pro oblast antroponymie

a jeho modelovaacute klasifikace vlastniacutech jmen osobniacutech se v mnohyacutech rysech styacutekaacute s teoriiacute

Ńraacutemkovou Vyacutesledky jeho baacutedaacuteniacute v oblasti antroponymickyacutech modelů jsou shrnuty v monografii

V Blanaacutera ndash J Matejčiacuteka (1978 1983) či v novějńiacute publikaci V Blanaacutera (1996)

28 Propriaacutelně pojmenovaciacute akt viz Ńraacutemek (1999c s 35ndash36) je tvořen třemi rovinami

prenominačniacute nominačniacute a postnominačniacute

29 Potřebou zpřesnit a odlińovat termiacuteny urbanonymum a urbonymum se zabyacutevaacute R Ńraacutemek

v člaacutenciacutech bdquoK současneacutemu stavu slovanskeacute onomastickeacute teorieldquo (2003 s 36) a bdquoK problematice

typologie naacutezvů (českyacutech) městldquo (2010 s 39ndash42) Zde navrhuje uņiacutevat termiacuten bdquourbanonymumldquo

v ńirńiacutem smyslu neņ je dosud běņneacute a to pro označeniacute vńech geonymickyacutech

a institucionymickyacutech objektů ktereacute leņiacute na katastru siacutedelniacute jednotky se statutem bdquoměstoldquo Za

bdquourbonymumldquo povaņuje kaņdeacute vlastniacute jmeacuteno siacutedelniacute jednotky se statutem bdquoměstoldquo tzn jednaacute se

pouze o naacutezvy měst např Praha Karlovy Vary Poznaň

23

čtyřmi obsahově seacutemantickyacutemi kategoriemi ktereacute lze vymezit otaacutezkami I bdquokdeldquo

bdquoodkudldquo II bdquokdo coldquo III bdquojakyacute jaciacuteldquo bdquoza jakyacutech okolnostiacuteldquo IV bdquočiacuteldquo VM I

vyjadřuje tedy polohu směr pojmenovaneacuteho objektu např Vysočany VM II přiacutemeacute

označeniacute objektu např Hrnčiacuteře Most VM III popis a charakteristiku např

Bosonohy VM IV přivlastněniacute např Jaroslavice Důleņitost modeloveacute teorie

spočiacutevaacute předevńiacutem v tom ņe uvedeneacute obsahově seacutemantickeacute kategorie majiacute obecnou

platnost a jsou aplikovatelneacute i na jineacute jazyky Na anoikonymickyacute materiaacutel ji

v publikaci Tvořeniacute pomiacutestniacutech jmen na Moravě a ve Slezsku (1992) aplikovala

J Pleskalovaacute kteraacute do niacute vnesla cenneacute noveacute pohledy např pojem strukturniacute model

Zaacutevěrem lze řiacuteci ņe společnyacutem znakem dosud existujiacuteciacutech onomastickyacutech

teoriiacute neniacute zřetel mluvnickyacute (nezabyacutevajiacute se speciaacutelně gramatickyacutemi kategoriemi ale

typy tvořeniacute jmen a jejich klasifikaciacute) ten se objevuje v českyacutech mluvniciacutech ale

i zde stojiacute zpravidla gramatickeacute vlastnosti vlastniacutech jmen na okraji viz kap 42

Nańe praacutece se zaměřuje na zkoumaacuteniacute formaacutelniacute morfologickeacute paradigmatiky

oikonym na korpusoveacutem materiaacutelu ktereacute se stalo zaacutekladem pro popis současneacuteho

psaneacuteho uacutezu v teacuteto oblasti českeacuteho jazyka Termiacuten paradigma uņiacutevaacuteme ve smyslu

morfologickeacute paradigma tzn bdquosoubor tvarů ohebneacuteho slova představujiacuteciacute systeacutem

jeho gramatickyacutech kategoriiacuteldquo (Encyklopedickyacute slovniacutek čeńtiny 2002 s 308)

O českeacutem tvarosloviacute lze obecně řiacuteci ņe je rozkoliacutesaneacute po řadu stoletiacute

a rozkoliacutesanost bude pravděpodobně pro něho typickaacute i v budoucnu Projevem teacuteto

rozkoliacutesanosti je variantnost30

neboli synonymie tvarů O variantnosti jazyka řiacutekaacute

30 Z hlediska strukturniacute jazykovědy vymezil nejvńeobecněji variantnost Jakobson (viz V Barnet

1981 s 124) kteryacute řiacutekaacute ņe jazykovyacute systeacutem je vystaven v ktereacutemkoli okamņiku dvojiacutem

podnětům napětiacute jednak je to napětiacute mezi proměnnyacutemi a stacionaacuterniacutemi čaacutestmi systeacutemu jednak

mezi nastupujiacuteciacutem a ustupujiacuteciacutem jevem v měniacuteciacute se sloņce systeacutemu Zaacuteklady učeniacute o variantnosti

jazyka lze spatřovat v Mathesiově pojetiacute (1970 s 5) potenciaacutelnosti jazykovyacutech jevů v němņ

vedle variantnosti jazyka v diachronii postuloval variantnost v synchronii O vyacutevoji pojmu

synchronniacute dynamika kteraacute je zaloņena na variantnosti jazykovyacutech jevů piacuteńe takeacute V Barnet

(1981 s 124) Vyacutevoj naacutezorů na variantnost normy spisovneacuteho jazyka shrnuje koncem 80 let 20

stoletiacute I Nebeskaacute (1989) a uvaacutediacute ņe variantnost je v současneacute době chaacutepaacutena jako projev vyacutevoje

normy Otaacutezce tvaroslovneacute variantnosti se v raacutemci diskusiacute o standardniacute a spisovneacute čeńtině

čaacutestečně věnovali F Čermaacutek P Sgall P Vybiacuteral (2006) Problematice tvaroslovnyacutech variant

apelativ v konkreacutetniacutech jazykovyacutech projevech současneacute čeńtiny se v raacutemci vyacutezkumů na materiaacutelu

24

jiņ F de Saussure (1989 s 235) bdquoChod jazyka křiacuteņiacute nesčiacuteslneacute mnoņstviacute vaacutehaacuteniacute

přibliņnostiacute a poloanalyacutez V ņaacutedneacutem okamņiku nemaacute konkreacutetniacute jazyk systeacutem

dokonale ustaacutelenyacutech jednotekldquo Variantniacute (synonymniacute) tvary tvořiacute v jazyce

přechodoveacute paacutesmo jevů kteryacutem je nutneacute věnovat pozornost v odborneacute literatuře

i ńkolniacute praxi Synonymie koncovek maacute v čeńtině historickeacute přiacutečiny viz např

Lamprecht ndash Ńlosar ndash Bauer (1986) zčaacutesti je takeacute důsledkem předchoziacute kodifikačniacute

praxe S tvarovou variantnostiacute (synonymiiacute) se setkaacuteme jak v apelativniacute tak propriaacutelniacute

vrstvě31

českeacuteho jazyka Faktory ktereacute ji ovlivňujiacute mohou byacutet vzhledem k odlińnyacutem

funkciacutem apelativ a propriiacute zčaacutesti různeacute

Termiacuten koncovka uņiacutevaacuteme ve shodě s jejiacute definiciacute uvaacuteděnou v MČ I (1986

s 178ndash179) tzn jako tvaroslovnou přiacuteponu stojiacuteciacute na konci slovniacuteho tvaru U propriiacute

se jednaacute předevńiacutem o koncovku paacutedovou v přiacutepadě deproprializace o koncovku

infinitivniacute např rentgenovat

Z hlediska jasneacute specifikace koncovek povaņujeme za vhodneacute pouņiacutevat

termiacuteny varianta a dubleta a důsledně je rozlińovat Pojmy varianta a dubleta

(dvojtvar)32

chaacutepeme v naacutesledujiacuteciacutem smyslu Pokud majiacute slova ohyacutebanaacute podle

jednoho flektivniacuteho vzoru pro vyjaacutedřeniacute teacuteņe paacutedoveacute formy viacutece neņ jednu koncovku

pak v přiacutepadě ņe se dvě koncovky pojiacute s jedniacutem zaacutekladem hovořiacuteme o morfologickeacute

dubletě (do Jeseniacuteka do Jeseniacuteku) v přiacutepadě ņe spojeniacute s různyacutemi koncovkami

rozděluje slova do rozdiacutelnyacutech podskupin hovořiacuteme o variantě (do Turnova Vsetiacutena

ale do Chebu Mostu) viz takeacute K Osolsobě (2002 s 333)

Vyacutechodiskem se při popisu variant a dublet stala diferenciace morfologickyacutech

variantniacutech paacuterů (dublet) uvaacuteděnaacute v MČ 2 (1986 s 268ndash272) Zaacutekladniacute členěniacute zde

spočiacutevaacute v rozděleniacute variant do dvou skupin tj rovnocenneacute a diferencovaneacute Za

varianty rovnocenneacute jsou povaņovaacuteny ty členy variantniacuteho paacuteru ktereacute jsou

ČNK věnujiacute čeńtiacute i zahraničniacute lingvisteacute např N Bermel M Hebal J Ńimandl F Ńtiacutecha J M

Tuńkovaacute (dřiacuteve J Obrovskaacute)

31 Variantnost v onymii charakterizuje R Ńraacutemek (2005) jako variantnost dvojiacute povahy

1 propriaacutelně pojmenovaciacute ndash tyacuteņ objekt můņe byacutet propriaacutelně pojmenovaacuten různě 2 komunikačniacute ndash

propria variujiacute v jazykoveacute komunikaci a vznikajiacute varianty dialektoveacute nebo emocionaacutelniacute

32 Pojmy varianta a dubleta (dvojtvar) uņiacutevaacute řada současnyacutech lingvistickyacutech praciacute vaacutegně např

M Čechovaacute et al (2000) nebo MČ 2 (1986) kde je naviacutec situace komplikovaacutena zavedeniacutem

termiacutenů polymorfniacute formant a variantniacute tvar Jineacute praacutece si z uvedenyacutech termiacutenů vybiacuterajiacute jeden

např v Přiacuteručniacute mluvnici čeńtiny (2003) se uņiacutevaacute v deklinaci feminin pojem dubleta

25

rovnocenneacute vyacuteznamově funkčně i stylově a jsou navzaacutejem volně zaměnitelneacute

Varianty diferencovaneacute naopak nelze volně zaměňovat protoņe se podle autorů

mluvnice lińiacute předevńiacutem stylovou charakteristikou nebo platnostiacute seacutemantickou

Rozlińujiacute se pak varianty podle styloveacuteho zabarveniacute doboveacute vaacutezanosti frekvence

(frekvenčniacute uacutedaje se povaņujiacute za doprovodnyacute stylovyacute kvantifikaacutetor) různeacuteho

vyacuteznamu Uvedeneacute rozlińeniacute variant vńak nemůņe plně platit u propriiacute protoņe ta

nemajiacute apelativniacute bdquovyacuteznamldquo a předpoklaacutedaacuteme tedy ņe variantniacute či dubletniacute tvary

oikonym budou miacutet svaacute specifika Na zaacutekladě jiņ provedenyacutech korpusovyacutech

vyacutezkumů apelativniacuteho materiaacutelu byla zpochybněna takeacute reaacutelnaacute existence

rovnocennyacutech variant viz R Blatnaacute (2001) nebo J Tuńkovaacute (2006) protoņe

naprostaacute větńina variant nalezenyacutech v korpusech se lińiacute minimaacutelně frekvenčniacutemi

hodnotami

Důleņiteacute jsou rovněņ činitele (faktory)33

ktereacute volbu varianty ovlivňujiacute

Podle MČ 2 (1986 s 275ndash276) jsou to činitele jazykoveacute mezi něņ se řadiacute činitele

formaacutelniacute (tvaroslovneacute a slovotvorneacute) seacutemantickeacute styloveacute a syntaktickeacute (např

vaacutezanost paacuteru v ustaacuteleneacutem spojeniacute s předloņkou) a rovněņ činitele mimojazykoveacute

např věk vzdělaacuteniacute zaměstnaacuteniacute regionaacutelniacute přiacutesluńnost uņivatele V přiacutepadě

jazykovyacutech činitelů se upozorňuje na fakt ņe působiacute obvykle současně avńak

v různeacute miacuteře a v komunikaci upevňujiacute svou pozici zejmeacutena ty varianty ktereacute existujiacute

na zaacutekladě formaacutelniacuteho připodobňovaacuteniacute a diferenciace Při popisu a hodnoceniacute

konkreacutetniacuteho jazykoveacuteho materiaacutelu ať uņ se jednaacute o apelativa či propria vńak autoři

mluvnice uvedenaacute tvrzeniacute tyacutekajiacuteciacute se variantnosti čeńtiny jen v maleacute miacuteře aplikujiacute

Domniacutevaacuteme se ņe u propriiacute a tedy takeacute u oikonym bude působeniacute uvedenyacutech

jazykovyacutech faktorů do jisteacute miacutery omezeneacute či specifickeacute Z obecneacute lingvistiky je

znaacutemo ņe jazykoveacute zaacutekonitosti se v jazykoveacutem systeacutemu vņdy projevujiacute nejprve jako

vyacutevojoveacute tendence34

Podněty těchto tendenciacute jsou převaacuteņně jazykově strukturniacute

33 Faktory ovlivňujiacuteciacute tvaroslovneacute varianty apelativniacutech maskulin ve svyacutech praciacutech popisuje

Z Rusiacutenovaacute (1974ndash1975 1991 aj) u apelativniacutech feminin je zachycuje praacutece J M Tuńkoveacute

(2006)

34 O vyacutevojovyacutech tendenciacutech v onymii piacuteńe R Ńraacutemek (2005) K jazykově externiacutem impulzům

v současneacute době řadiacute předevńiacutem novou komunikačniacute situaci vyplyacutevajiacuteciacute z novyacutech okolnostiacute

a podmiacutenek společenskeacuteho ņivota (dnes i tzv globalizace) na kterou pak jazyk postupně reaguje

v pořadiacute vznik vyacutevojoveacute tendence ndash funkčniacute stabilizace tendence ndash vznik systeacutemoveacute zaacutekonitosti ndash

změna struktury systeacutemu Za nejnovějńiacute tendenci pak povaņuje fakt ņe propriaacutelniacute sfeacutera určiteacuteho

26

tj vnitřně jazykoveacute (jazykově interniacute) ale mohou byacutet i mimojazykoveacute (jazykově

externiacute) V českeacute morfologii se v raacutemci tzv vnitřně jazykovyacutech vyacutevojovyacutech tendenciacute

uvaacutedějiacute tendence unifikačniacute a diferenciačniacute viz MČ 2 (1986 s 272ndash273)

Opozice centra a periferie35

vychaacuteziacute ze systeacutemoveacute povahy jazyka a je

podstatou dynamiky jazyka F Daneń kteryacute se zamyacuteńliacute nad vztahem centra

a periferie jakoņto jazykoveacute univerzaacutelie uvaacutediacute ņe bdquopředstava jazykoveacuteho systeacutemu

jako pravidelně rovnoměrně symetricky uspořaacutedaneacute soustavy jednotek různeacuteho

řaacutedu je faleńnaacuteldquo (1965 s 1) Systeacutemovost chaacutepe jako relativniacute pojem s ohledem na

jednotliveacute plaacuteny jazyka (čiacutem vyńńiacute je jazykovyacute plaacuten tiacutem meacuteně je v něm

systeacutemovosti) ale takeacute v raacutemci jednotlivyacutech plaacutenů Postaveniacute některyacutech jednotek se

pak v systeacutemu jeviacute jako meacuteně pevneacute coņ se projevuje např niņńiacute frekvenciacute

nepravidelnostmi stylistickou přiacuteznakovostiacute Jednaacute se o jednotky periferniacute Za

centrum jazyka se povaņuje ta jeho čaacutest jejiacuteņ jednotky majiacute pevneacute postaveniacute

v systeacutemu vysokou frekvenci uņitiacute a obvykle jsou rovněņ pravidelneacute bezpřiacuteznakoveacute

viz E Lotko (1998) O centraacutelniacutech a periferniacutech jevech informujiacute frekvenčniacute slovniacuteky

a studie vznikleacute na korpusovyacutech datech Takeacute v onomastice se pojmy centrum

a periferie uņiacutevajiacute např R Ńraacutemek (2005) M Harvaliacutek (2005b) Vztahy mezi

centrem a periferiiacute u propriiacute se projevujiacute v jejich systeacutemu areaacutelovosti a bdquopočetnostildquo

ndash jsou propojeny s kategoriemi frekvence a produktivity a to viacutece neņ u apelativ Zdaacute

se ņe vyacutevojovyacute pohyb je zde primaacuterně způsoben změnami ve frekvenci určiteacuteho typu

(např postupneacute ubyacutevaacuteniacute toponym s -jь) důsledkem je proměna produktivity

a přestrukturovaacuteniacute jaacutedra a periferie Jak uvaacutediacute M Harvaliacutek odlińnosti mezi apelativniacute

a propriaacutelniacute sfeacuterou jazyka se promiacutetajiacute takeacute do rozdiacutelů mezi centrem a periferiiacute

v jejich slovotvorbě

jazyka si sice zachovaacutevaacute svou bdquonaacuterodniacuteldquo bdquojednoznačnouldquo typičnost ale je v současnosti uņ takeacute

prostupnaacute vůči onymii jineacuteho jazyka

35 V diachronniacute oblasti jazyka se touto problematikou zabyacuteval I Němec (1976 aj)

27

4 Literatura

41 Deklinace oikonym češtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute

literatuře

V přehledu odborneacute a populaacuterně-naučneacute literatury se soustřediacuteme zejmeacutena na

obdobiacute povaacutelečneacute tedy druhou polovinu 20 a počaacutetek 21 stoletiacute a nepodaacutevaacuteme zde

přehled veńkereacute literatury tyacutekajiacuteciacute se gramatickyacutech vlastnostiacute a deklinace vńech třiacuted

propriiacute ale pouze oikonym čeńtiny36

vńech třiacute gramatickyacutech rodů

Z předvaacutelečneacuteho obdobiacute připomeňme nemnoheacute člaacutenky publikovaneacute v Nańiacute

řeči ktereacute jsou věnovaacuteny problematice gramatickyacutech kategoriiacute jednotlivyacutech

oikonym okrajově jejich deklinaci spojeneacute často s vyacutekladem etymologie jmen

K otaacutezce gramatickeacuteho rodu a deklinace vlastniacuteho jmeacutena Olomouc37

jsou uvedeny

hesloviteacute informace v oddiacutele bdquoHovornaldquo viz Nańe řeč (1922 s 251) Nańe řeč38

(1923 s 284) Touto problematikou se obsaacutehleji zabyacutevaacute stať V Ertla v jeho

publikaci bdquoČasoveacute uacutevahy o nańiacute mateřńtiněldquo (1929 s 17ndash24) Vyacutevoj a současneacute uņitiacute

gramatickeacuteho čiacutesla jsou zmiňovaacuteny v bdquoHovorněldquo u oikonym na -ice a miacutestniacuteho jmeacutena

Hustopeče viz Nańe řeč (1926 s 309ndash310 311ndash312) a okrajově v člaacutenku

J Frankeho (1936)

Od poloviny 20 stoletiacute se postupně rozviacutejiacute vztah mezi onomastikou

a gramatickyacutem popisem čeńtiny Pomineme-li nyniacute popisy v gramatikaacutech kteryacutem

budeme věnovat pozornost v naacutesledujiacuteciacute kapitole můņeme uveacutest přiacuteklady řady

36 V různyacutech obdobiacutech vznikly takeacute studie o včleňovaacuteniacute ciziacutech oikonym do českeacute deklinačniacute

soustavy např M Dokulil bdquoSkloňovaacuteniacute vlastniacutech jmen zeměpisnyacutech typu Troacuteja Sofia Korea

Samoa Kapualdquo (1955) E Pokornaacute bdquoSkloňovaacuteniacute miacutestniacutech jmen na -ingenldquo (1977) M Sedlaacuteček

bdquoO skloňovaacuteniacute slovenskyacutech miacutestniacutech jmen typu Prievidzaldquo (1966) bdquoSlovanskaacute vlastniacute jmeacutena

v novinaacutech a časopisechldquo (1981) bdquoCiziacute vlastniacute jmeacutena v čeńtiněldquo (1992) A Poliacutevkovaacute bdquoSlovenskaacute

miacutestniacute jmeacutena v českeacutem kontextuldquo (1984) Slovenskaacute miacutestniacute jmeacutena v čeńtině (1992) R Ńraacutemek

bdquoCiziacute miacutestniacute jmeacutena v čeńtiněldquo (1997) M Harvaliacutek bdquoSynchronniacute a diachronniacute aspekty českeacute

onymieldquo (2004 s 106ndash123)

37 Hesloviteacute poznaacutemky k původu a vyacutevoji oikonyma Olomouc najdeme v Nańiacute řeči 5 (1921 s 217)

Nańiacute řeči 10 (1926 s 296) a rovněņ u L Hosaacuteka ndash R Ńraacutemka (1980)

38 V Nańiacute řeči 7 (1923 s 285) je poznaacutemka o uņiacutevaneacutem tvaru Gsg miacutestniacuteho jmeacutena Boleslav

tj Boleslavě podle vz duše

28

čaacutestečnyacutech zpracovaacuteniacute morfologickeacute straacutenky českyacutech oikonym v podobě

samostatnyacutech studiiacute Poměrem spisovneacute normy a miacutestniacuteho uacutezu se zabyacutevaacute stať

A Jedličky bdquoGenitiv miacutestniacutech jmen typu Jince Hrobceldquo (1949) otaacutezku variantnosti

spisovneacute normy apelativ i propriiacute zpracoval pak A Jedlička v knize bdquoSpisovnyacute jazyk

v současneacute komunikacildquo (1974) V 70ndash80 letech se několik autorů znovu vyjadřuje

k problematice gramatickeacuteho rodu oikonym zejmeacutena jeho koliacutesaacuteniacute u určityacutech skupin

miacutestniacutech jmen ndash M Sedlaacuteček bdquoTen Ań anebo ta Ańldquo (1977) A Poliacutevkovaacute

bdquoPoznaacutemky o rodu miacutestniacutech jmen typu Olomouc Boleslav Litomyńlldquo (1978) na

tento člaacutenek reaguje V Ńmilauer bdquoPoznaacutemka o rodu miacutestniacutech jmen typu Olomouc

Boleslav Litomyńlldquo (1981) Otaacutezce deklinace oikonym byly věnovaacuteny člaacutenky

M Sedlaacutečka tyacutekajiacuteciacute se problematiky tvarů Gsg a Lsg oikonym muņskeacuteho rodu

vz hrad (1975 1982) ktereacute vyuacutestily v komplexnějńiacute studii bdquoVlastniacute zeměpisnaacute

jmeacutena v deklinačniacutem systeacutemu čeńtinyldquo (1983) Ve stejneacutem obdobiacute byly publikovaacuteny

takeacute podnětneacute člaacutenky k deklinaci oikonym ņenskeacuteho rodu L Čiņmaacuteroveacute bdquoTy či ta

Nedvědiceldquo (1985) a A Poliacutevkoveacute bdquoK vyacutevojovyacutem tendenciacutem českyacutech miacutestniacutech jmen

zakončenyacutech na -iceldquo (1985) Na souvislost slovotvorneacute utvořenosti apelativ

a miacutestniacutech jmen poukaacutezala okrajově Z Rusiacutenovaacute v člaacutenku bdquoO vlivu slovotvorneacuteho

systeacutemu na systeacutem morfologickyacuteldquo (1974ndash1975) Důleņitou stať tohoto obdobiacute

publikoval I Lutterer bdquoOnomastika a mluvniceldquo (1976) Poukazuje v niacute na

problematiku vzaacutejemneacuteho vztahu mezi apelativy a proprii upozorňuje na jejich

odlińnosti gramatickeacute a zejmeacutena seacutemantickeacute Formuluje poņadavek zařadit

systematickyacute rozbor vlastniacutech jmen z hlediska mluvnickeacuteho do připravovaneacute

akademickeacute mluvnice čeńtiny Jeho stať reprezentuje jiņ novyacute moderniacute pohled na

gramatickeacute otaacutezky v onomastice

Rostouciacute zaacutejem o gramatickou straacutenku propriiacute způsobil ņe jiacute byla od 90 let

věnovaacutena pozornost nejen v odbornyacutech časopisech ale stala se takeacute součaacutestiacute

konferenčniacutech sborniacuteků ať uņ onomastickyacutech či ńiacuteřeji lingvisticky zaměřenyacutech

Koncem 90 let byly uspořaacutedaacuteny dvě konference39

(1998 1999) zaměřeneacute přiacutemo na

deklinačniacute a derivačniacute vlastnosti propriiacute ze kteryacutech byly vydaacuteny sborniacuteky bdquoPropria

v systeacutemu mluvnickeacutem a slovotvorneacutemldquo (1999) a bdquoVlastniacute jmeacutena v mluvniciacutech

39 Statě věnovaneacute deklinaci oikonym najdeme takeacute v dalńiacutech konferenčniacutech sborniacuteciacutech např

bdquoSpisovnost a nespisovnost dnesldquo (Brno 1996a) bdquoČeńtina ndash baacutedaacuteniacute a učeniacuteldquo (Brno 2007) bdquoTy jaacute

a oni v jazyce a v literatuřeldquo (Uacutestiacute nad Labem 2009)

29

čeńtiny a v tradiciacutech českeacuteho mluvnictviacuteldquo (2001) Zde najdeme teoreticky zaměřenou

stať R Ńraacutemka bdquoKe gramatickyacutem vlastnostem propriiacuteldquo (1999a) v niacuteņ je upozorněno

takeacute na některeacute vyacutevojoveacute tendence v současneacute onymickeacute normě

u vybranyacutech skupin oikonym Daacutele člaacutenek P Hausera bdquoVlastniacute jmeacutena v přiacuteručniacutech

mluvniciacutech českeacuteho jazykaldquo (2001) ve ktereacutem je věnovaacutena značnaacute pozornost vyacutevoji

deklinačniacutech paradigmat oikonym v průběhu 20 stoletiacute ve třech mluvniciacutech současneacute

čeńtiny Problematice variantniacutech tvarů oikonym muņskeacuteho rodu a stanoveniacute faktorů

ktereacute ovlivňujiacute vyacuteběr koncovek se v raacutemci sveacuteho člaacutenku bdquoNěktereacute aspekty distribuce

alomorfů (genitiv a lokaacutel sg maskulin) věnuje Z Rusiacutenovaacute (1992) Systematickeacutemu

zkoumaacuteniacute deklinace českyacutech oikonym40

se zvlaacuteńtniacute pozornostiacute k problematice

variantniacutech tvarů v textech psaneacute čeńtiny na materiaacutelu ČNK se věnovala autorka

praacutece J M Tuńkovaacute ndash bdquoToponyma s deklinaciacute vzoru kostldquo (2007b) bdquoJaacute ty on jezdiacute

do Mělniacuteku či Mělniacutekaldquo (2009) bdquoGramatickeacute tvary naacutezvů českyacutech měst na -(ov)ice

ndash historie a současnostldquo (2010a) bdquoDeklinačniacute typy českyacutech toponymldquo (2010b)

bdquoK deklinačniacutem typům českyacutech oikonymldquo (2010f) Komunikačniacute přiacutestup

k toponymickeacutemu materiaacutelu upozorňujiacuteciacute na rozdiacutely v uņiacutevaacuteniacute tvarů mezi spisovnou

čeńtinou a běņně mluvenyacutem uacutezem zachycuje člaacutenek S Pastyřiacuteka bdquoNěkteraacute

středomoravskaacute toponyma v současneacute komunikacildquo (2002ndash2003) a sociolingvistickaacute

studie J M Tuńkoveacute V Pekaacuterkoveacute a M Fridrichoveacute bdquoTvary regionaacutelniacutech

zeměpisnyacutech jmen na -(ov)ice v mluvě současneacute mlaacutedeņeldquo (2010c)41

Vybraneacute

morfologickeacute jevy u některyacutech typů oikonym v dialektech zachycuje Českyacute jazykovyacute

atlas 4 (2002) v heslech Boleslav (21a s 68) Olomouc (21b s 68ndash70) Přiacutebram (22

s 70) Přiacutebrami (51 s 104ndash105) Boleslavi (52 s 105) Prachaticiacutem (164 s 246)

Zpracovaacuteniacute naacuteřečniacutech tvarů oikonym se obńiacuterněji věnujiacute stati S Kloferoveacute bdquoVlastniacute

jmeacutena v Českeacutem jazykoveacutem atlaseldquo (2000) bdquoPřehlaacuteska rsquoa gt e a jejiacute projevy

v lexikaacutelniacutech svazciacutech Českeacuteho jazykoveacuteho atlasuldquo (2001) a H Konečneacute bdquoDativ

a instrumentaacutel miacutestniacutech jmen typu Prachatice v naacuteřečiacutechldquo (2003)

40 Na Slovensku se v posledniacutech letech zabyacutevajiacute komplexnějńiacutem pohledem na gramatickou straacutenku

propriiacute např statě M Sokoloveacute (1996) V Blanaacutera (2005) M Olońtiaka a L Gianitsoveacute (2007a

2007b) M Olońtiaka (2007c) nebo kapitoly v monografiiacutech V Blanaacutera (1996 s 104ndash106 2008

s 26ndash29)

41 Přiacutespěvek vznikl v raacutemci vyacutezkumneacuteho projektu Pedagogickeacute fakulty MU Brno

č MUNI410962009

30

Vědeckaacute monografie zachycujiacuteciacute komplexně morfologickou straacutenku oikonym

čeńtiny zatiacutem neexistuje byla vydaacutena pouze populaacuterně-naučnaacute monografie

A Poliacutevkoveacute (2007) viz daacutele Informace o gramatickyacutech kategoriiacutech oikonym či

jejich některyacutech koncovkaacutech můņeme najiacutet takeacute v přiacuteručkaacutech ktereacute se primaacuterně

morfologickou straacutenkou jmen nezabyacutevajiacute Napřiacuteklad v knize I Lutterera a R Ńraacutemka

bdquoZeměpisnaacute jmeacutena v Čechaacutech na Moravě a ve Slezskuldquo (2004) kde se u některyacutech

toponym uvaacutedějiacute informace o jejich rodě a čiacutesle V přiacuteručce standardizovanyacutech

geonym P Bohaacuteče bdquoGeografickaacute jmeacutena Českeacute republikyldquo (2002) kteraacute zahrnuje

reprezentativniacute počet miacutestniacutech jmen (srovnatelnyacute s publikaciacute A Poliacutevkoveacute)

doprovaacutezenyacute jejich siacutedelniacute klasifikaciacute (obec město čaacutest města + přiacutesluńnyacute okres

a kraj) se uvaacutediacute pouze gramatickyacute rod koncovka genitivu singulaacuteru a omezeně

gramatickeacute čiacuteslo Statistickeacute uacutedaje zpracovaneacute na korpusu SYN2005 tyacutekajiacuteciacute se

vybranyacutech deklinačniacutech paradigmat substantiv (soudce moře kuře) uvaacutediacute publikace

T Bartoně et al bdquoStatistiky čeńtinyldquo (2009) kteraacute se vńak oblastiacute propriiacute a v raacutemci niacute

oikonym dotyacutekaacute jen okrajově u paradigmatu moře Zahrnuje rovněņ souhrnneacute

statistickeacute uacutedaje o gramatickyacutech kategoriiacutech substantiv avńak nespecifikovaneacute zvlaacuteńť

pro oblasti apelativ a propriiacute

Problematikou morfologickyacutech vlastnostiacute deklinace českyacutech oikonym se

zabyacutevajiacute takeacute populaacuterně-naučneacute praacutece Patřiacute k nim bdquoJazykoveacute koutky

Československeacuteho rozhlasuldquo (1951 1959) v nichņ najdeme člaacutenky F Daneńe

M Dokulila A Jedličky S Utěńeneacuteho a F Vaacutehaly ktereacute zpracovaacutevajiacute oblasti

v nichņ uņivateleacute jazyka často vaacutehajiacute či chybujiacute tzn v přiacutepadě vyacuteskytu variantniacutech

koncovek (Lsg oikonym muņskeacuteho rodu skloňovaacuteniacute pomnoņnyacutech oikonym typu

Lobkovice nebo typu Pyšely Semily) či při koliacutesaacuteniacute v rodě (jmeacutena typu Boleslav

Olomouc) Daacutele jsou to texty F Vaacutehaly v knize bdquoO čeńtině pro Čechyldquo (1960)

v nichņ se autor věnuje často probiacuteranyacutem otaacutezkaacutem z deklinace miacutestniacutech jmen

(skloňovaacuteniacute pomnoņnyacutech oikonym na -ice jmen typu Litomyšl Boleslav Olomouc

atd) a zabyacutevaacute se zde i vyacutevojovyacutemi tendencemi popisovanyacutech gramatickyacutech jevů

S problematikou tvarů českyacutech oikonym se setkaacuteme rovněņ ve třech heslech knihy

A Černeacute et al bdquoNa co se naacutes často ptaacuteteldquo (2004 s 21 85ndash86 147ndash148) zcela

okrajově se teacuteto otaacutezce věnuje publikace J Balhara et al bdquoO čeńtině kaņdodenniacuteldquo

(1984 s 20)

Za zaacutekladniacute populaacuterně-naučnou publikaci lze v současnosti povaņovat druheacute

vydaacuteniacute knihy A Poliacutevkoveacute bdquoNańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevatldquo (2007) Termiacutenem

31

miacutestniacute jmeacutena se zde rozumiacute bdquonaacutezvy lidskyacutech siacutedlińťldquo tj zvlaacuteńtě měst městskyacutech čaacutestiacute

a obciacute Autorka uvaacutediacute ņe si neklade naacuteroky podat systematickyacute vědeckyacute popis

problematiky podařilo se jiacute vńak předloņit stručnyacute a zaacuteroveň přehlednyacute vyacuteklad

původu a deklinace miacutestniacutech jmen určenyacute běņneacutemu uņivateli jazyka Kniha zahrnuje

takeacute rozsaacutehlyacute abecedniacute seznam miacutestniacutech jmen opatřenyacute gramatickyacutemi kategoriemi

rodu a čiacutesla v přiacutepadě pomnoņnyacutech jmen je uvedena i koncovka dativu pluraacutelu

a instrumentaacutelu pluraacutelu Vzhledem k současneacutemu stavu zpracovaacuteniacute morfologie

oikonym supluje tato publikace u veřejnosti často kodifikačniacute přiacuteručku Z jejiacuteho

obsahu vńak neniacute zcela zřejmeacute zda zaacutevěry tyacutekajiacuteciacute se gramatickyacutech vlastnostiacute

miacutestniacutech jmen vychaacutezejiacute jen z uvaacuteděneacute dostupneacute literatury či ze zpracovaacuteniacute

rozsaacutehlejńiacuteho aktuaacutelniacuteho materiaacutelu

O deklinaci miacutestniacutech jmen se můņeme takeacute poučit z internetovyacutech straacutenek42

Jazykoveacute poradny Uacutestavu pro jazyk českyacute AV ČR a to podrobně v bdquoInternetoveacute

jazykoveacute přiacuteručceldquo oddiacutel bdquoSkloňovaacuteniacute zeměpisnyacutech jmen a naacutezvů instituciacuteldquo nebo

v rubrice bdquoNa co se naacutes často ptaacuteteldquo Ve vyacutekladoveacute čaacutesti internetoveacute přiacuteručky jsou

zařazeny předevńiacutem jevy na ktereacute se uņivateleacute často ptajiacute nejednaacute se tedy

o soustavnyacute popis problematiky Autoři vychaacutezejiacute z Pravidel českeacuteho pravopisu

a současnyacutech mluvnic V některyacutech oddiacutelech a patřiacute k nim i deklinace zeměpisnyacutech

jmen podaacutevajiacute na rozdiacutel od vyacutechoziacutech zdrojů podrobnějńiacute ucelenějńiacute a zpřesňujiacuteciacute

informace Cenneacute je i to ņe jsou uvaacuteděny i rozpory v uacutedajiacutech mezi jednotlivyacutemi

přiacuteručkami nebo rozdiacutely mezi kodifikaciacute a spisovnyacutem uacutezem V těchto přiacutepadech je

připojen hodnotiacuteciacute komentaacuteř a doporučeneacute řeńeniacute

Ke zhodnoceniacute synchronniacuteho stavu deklinace oikonym je potřebneacute vychaacutezet

takeacute z diachronniacuteho pohledu na danou problematiku kteryacute zachycujiacute v raacutemci

apelativniacuteho vyacutevoje např J Gebauer (1896) K Rocher (1934) F Traacutevniacuteček (1935)

V Vaacuteņnyacute (1964) M Komaacuterek (1981) nebo A Lamprecht et al (1986) Přehled

zpracovaacuteniacute gramatickyacutech popisů propriiacute uvaacutediacute v bdquoKapitolaacutech z dějin českeacute

jazykovědneacute bohemistikyldquo R Ńraacutemek (2007b s 377ndash425)

Zaacutevěrem lze řiacuteci ņe větńina dosavadniacutech odbornyacutech studiiacute i populaacuterně-

naučnyacutech praciacute při zpracovaacuteniacute gramatickeacute straacutenky oikonym nerespektuje dostatečně

charakteristickeacute funkce propriiacute ale vychaacuteziacute z apelativniacuteho pohledu tradovaneacuteho

42 Internetovaacute jazykovaacute přiacuteručka viz httppriruckaujccascz Na co se naacutes často ptaacutete viz

httpwwwujccasczporadnaporfaqhtm

83 Deklinace oikonym a problematika transonymizace v materiaacutelu korpusu

SYN2005 89

9 Substantivniacute deklinace singulaacuterovaacute 95

91 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 95

911 Nsg zakončenyacute na -a 95

9111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 95

9112 Stav v korpusu SYN2005 96

91121 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -a 96

91122 Typ 1A ndash vzor Ostrava 103

912 Nsg zakončenyacute na -e(ě) 105

9121 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 105

9122 Stav v korpusu SYN2005 107

91221 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -e(ě) 107

91222 Typ 2A ndash vzor Bystřice 111

912221 Podtyp I 2A ndash vzor Kaplice 116

91223 Shrnutiacute 127

92 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s konsonantickyacutem zakončeniacutem 130

921 Nsg zakončenyacute na souhlaacutesku pravopisně měkkou nebo obojetnou 130

9211 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 130

9212 Stav v korpusu SYN2005 133

92121 Soubor oikonym čeńtiny zakončenyacutech na souhlaacutesku pravopisně

měkkou nebo obojetnou 133

92122 Typ 3A ndash vzor Třeboň 138

921221 Podtyp I 3A ndash vzor Aš 143

92123 Typ 3B ndash vzor Uhřiacuteněves 145

921231 Podtyp I 3B ndash vzor Zliv 149

921232 Podtyp II 3B ndash vzor Přiacutebram 151

92124 Shrnutiacute 156

93 Přehled deklinace substantivniacutech singulaacuterovyacutech třiacuted 158

10 Substantivniacute deklinace pluraacutelovaacute 159

101 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 159

1011 Npl zakončenyacute na -e(ě) 159

10111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 159

10112 Stav v korpusu SYN2005 164

101121 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym zakončenyacutech na -e(ě) 164

101122 Typ 4A ndash vzor Pardubice 168

1011221 Podtyp I 4A ndash vzor Budějovice 172

1011222 Podtyp II 4A ndash vzor Kravaře 174

101123 Typ 4B ndash vzor Nusle 176

1011231 Podtyp I 4B ndash vzor Koloděje 178

101124 Shrnutiacute 181

1012 Npl zakončenyacute na -y 184

10121 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 184

10122 Stav v korpusu SYN2005 186

101221 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech

na -y 186

101222 Typ 5A ndash vzor Zahraacutedky 190

101223 Soubor pluraacutelovyacutech oikonym zakončenyacutech na -y se smiacuteńenyacutem

skloňovaacuteniacutem 192

102 Přehled deklinace substantivniacutech pluraacutelovyacutech třiacuted 198

11 Adjektivniacute deklinace singulaacuterovaacute 199

111 Oikonyma ņenskeacuteho rodu s vokalickyacutem zakončeniacutem 199

1111 Nsg zakončenyacute na -aacute 199

11111 Interpretace v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech 199

11112 Stav v korpusu SYN2005 200

111121 Soubor singulaacuterovyacutech oikonym zakončenyacutech na -aacute 200

111122 Typ 6A ndash vzor Blatnaacute 206

12 Zaacutevěr 208

Summary 224

Literatura 228

Internetoveacute zdroje 244

Seznam přiacuteloh 246

5

Seznam zkratek a značek

A akuzativ

AF absolutniacute frekvence

Ap apelativum

AT atribut

BMK Brněnskyacute mluvenyacute korpus

CAF celkovaacute absolutniacute frekvence

CJ ciziacute jmeacuteno

ČJA Českyacute jazykovyacute atlas

ČM Českaacute mluvnice

ČNK Českyacute naacuterodniacute korpus

D dativ

f femininum

FS Frekvence slov slovniacutech druhů a tvarů v českeacutem jazyce

FSČ Frekvenčniacute slovniacutek čeńtiny

G genitiv

GJČR Geografickaacute jmeacutena Českeacute republiky

I instrumentaacutel

L lokaacutel

m maskulinum

MČ Mluvnice čeńtiny

MČG Mluvnice českaacute pro ńkoly středniacute a uacutestavy učitelskeacute (Gebauera)

MČGE Mluvnice českaacute pro ńkoly středniacute a uacutestavy učitelskeacute

(Gebauera ndash Ertla)

MSČ Mluvnice spisovneacute čeńtiny

n neutrum

NČJ Nauka o českeacutem jazyku

NMJ Nańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevat

OB objekt

OJ obyvatelskeacute jmeacuteno

OSJ osobniacute jmeacuteno

ORAL2006 korpus mluveneacute čeńtiny uveřejněnyacute v r 2006

ORAL2008 korpus mluveneacute čeńtiny uveřejněnyacute v r 2008

6

PČP Pravidla českeacuteho pravopisu

PMČ Přiacuteručniacute mluvnice čeńtiny

PMK Praņskyacute mluvenyacute korpus

PUM přiacuteslovečneacute určeniacute miacutesta

pl pluraacutel

sg singulaacuter

SSČ Slovniacutek spisovneacute čeńtiny pro ńkolu a veřejnost

SU subjekt

SYN2000 synchronniacute korpus uveřejněnyacute v r 2000

SYN2005 synchronniacute korpus uveřejněnyacute v r 2005

SYNSYN2005 subkorpus SYN2005 nereferenčniacuteho korpusu SYN

SYN2006PUB synchronniacute korpus publicistickyacutech textů uveřejněnyacute v r 2006

V vokativ

VE větnyacute ekvivalent

VOJ vlastniacute osobniacute jmeacuteno

VM vyacutechodiskovyacute model

rarr směr proprializace směr transonymizace

Zkratky uţiacutevaneacute při citaci zdrojů korpusu SYN2005

ADM administrativa

BEL beletrie

COL poviacutedka soubor poviacutedek

ENC abecedně systematicky a jinak uspořaacutedanaacute diacutela

FAC literatura faktu

NOV romaacuten

MIS rozmaniteacute (efemera)

ODB odbornaacute literatura

POP populaacuterně-naučnaacute literatura

PUB publicistika (noviny a neodborneacute časopisy)

SCI vědecko-naučnaacute literatura

SCR dramatickyacute text sceacutenaacuteř

SON piacuteseň

TXB učebnice

VER baacuteseň

7

Uacutevod

Předloņenaacute praacutece věnovanaacute problematice deklinačniacutech typů a vzorů oikonym

čeńtiny ņenskeacuteho rodu vznikala postupně a navazuje na nańe předchoziacute vyacutezkumy

v oblasti deklinace apelativniacutech feminin ktereacute jsme uskutečňovali zejmeacutena v raacutemci

zapojeniacute do projektů UacuteJČ AV ČR v letech 2004ndash2008 bdquoMoņnosti a meze gramatiky

čeńtiny ve světle Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusuldquo1 a bdquoKapitoly z českeacute gramatikyldquo

2

Tyto projekty orientovaneacute na vyacutezkum gramatiky současneacute čeńtiny byly zaloņeny na

praacuteci s velkyacutemi elektronickyacutemi korpusy textů zejmeacutena subkorpusy Českeacuteho

naacuterodniacuteho korpusu ndash SYN2000 a SYN2005 a jsou součaacutestiacute vzniku noveacute

Akademickeacute gramatiky čeńtiny Během nańiacute praacutece s korpusy jsme si uvědomovali

jejich moņnosti při vyacutezkumu deklinace propriiacute a začali jsme se věnovat otaacutezce

deklinace oikonym Pro vyacutezkum prezentovanyacute v předklaacutedaneacute praacuteci jsme zvolili

novějńiacute z obou korpusů ndash SYN2005 respektive jeho posledniacute uacutepravu

SYNSYN2005 Vyacutesledky v něm ziacuteskaneacute ktereacute zachycujiacute uacutezus současneacute psaneacute

čeńtiny jsme pak konfrontovali s uacutedaji v synchronniacutech mluvniciacutech čeńtiny přiacutepadně

s fakty uvaacuteděnyacutemi v dalńiacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech Vzhledem k velkeacutemu rozsahu

korpusovyacutech dat a naacuteročnosti jejich zpracovaacuteniacute zejmeacutena v oblasti oikonym viz

podrobně kap 51 jsme popsali komplexně problematiku deklinace oikonym

ņenskeacuteho rodu Naacutevrh systeacutemu jejich deklinace kriteacuteria pro vyacuteběr vzorovyacutech jmen

stejně jako metodika popisu deklinačniacutech typů a vzorů ktereacute předklaacutedaacuteme majiacute vńak

obecnějńiacute platnost a jsou aplikovatelneacute na celyacute soubor domaacuteciacutech oikonym

Korpus SYN2005 je charakterizovaacuten jako reprezentativniacute korpus současneacute

psaneacute čeńtiny a povaņujeme ho za objektivniacute materiaacutelovyacute zdroj jehoņ rozsah je ve

srovnaacuteniacute s jakyacutemikoli předchoziacutemi soubory jazykovyacutech dat vzniklyacutech excerpciacute

nesrovnatelně vyńńiacute Uvedenyacute materiaacutel podaacutevaacute informace předevńiacutem o tom co je

frekvenčně omezeneacute či rozńiacuteřeneacute a můņe proto zachytit současneacute tendence

v deklinaci oikonym v psaneacute čeńtině a přiacutepadneacute posuny vůči staacutevajiacuteciacute kodifikaci Přes

značnyacute rozsah korpusovyacutech dat jsme si vńak vědomi toho ņe nańe hodnoceniacute jsou do

1 Moņnosti a meze gramatiky čeńtiny ve světle Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu 2003ndash2005 GAČR

405030377 řeńitel doc PhDr Frantińek Ńtiacutecha CSc viz Tuńkovaacute (2007a)

2 Kapitoly z českeacute gramatiky 2006ndash2008 GAČR 405061057 řeńitel doc PhDr Frantińek Ńtiacutecha

CSc viz Tuńkovaacute (2010e)

8

jisteacute miacutery omezenaacute a v budoucnu je bude třeba doplnit o vyacutezkumy provedeneacute

v dalńiacutech korpusovyacutech či jinyacutech zdrojiacutech3 Z tohoto důvodu si uvaacuteděneacute zaacutevěry nečiniacute

naacuterok na kodifikaci Komplexniacute popis deklinace oikonym by měl zahrnovat i oblast

mluveneacute čeńtiny4 a nańiacutem původniacutem zaacuteměrem bylo prozkoumat zvolenou

problematiku jak v korpusu psaneacuteho tak mluveneacuteho jazyka Ukaacutezalo se vńak ņe

existujiacuteciacute korpusy mluveneacuteho jazyka (ORAL2008 ORAL2006 Praņskyacute mluvenyacute

korpus Brněnskyacute mluvenyacute korpus)5 nejsou pro vyacutezkum formaacutelniacute morfologie

oikonym vhodneacute Jejich rozsah a ńirokeacute obsahoveacute zaměřeniacute (ńkola mlaacutedeņ

zaměstnaacuteniacute rodina) způsobujiacute ņe se v nich tvary oikonym čeńtiny neobjevujiacute

v takoveacutem mnoņstviacute aby je bylo moņneacute objektivně zhodnotit V teacuteto oblasti

vyacutezkumu jsou proto zatiacutem čeńtiacute lingvisteacute odkaacutezaacuteni na vlastniacute dotazniacutekoveacute průzkumy

ktereacute dosud zahrnujiacute jen omezenyacute okruh respondentů a to jak uacutezemniacute tak sociaacutelniacute

a jejichņ zpracovaacuteniacute chtějiacute-li byacutet objektivniacute je oproti praacuteci s korpusovyacutemi daty

časově naacuteročnějńiacute6 Vznik a existence nańiacute praacutece jsou podmiacuteněny jednak stavem

českeacuteho onomastickeacuteho baacutedaacuteniacute tzn postaveniacutem onomastiky mezi ostatniacutemi vědniacutemi

obory a jejiacutemi teoreticko-metodologickyacutemi vyacutechodisky uplatňovanyacutemi při vyacutezkumu

3 Autoři publikace Statistiky čeńtiny (2009) mimo jineacute uvaacutedějiacute ņe sice nelze předstiacuterat uacuteplnost

jazykoveacute reality zachyceneacute v korpusech a to vzhledem k objemu dat jejich kvalitě i jejich

proměnlivosti v čase Na druheacute straně je vńak diacuteky nim nańe dneńniacute poznaacuteniacute jazyka mnohonaacutesobně

hlubńiacute a kvantita dat mnohonaacutesobně větńiacute zatiacutemco staraacute data a jejich popisy jsou nutně omezenějńiacute

a mezerovitějńiacute

4 Stav v naacuteřečiacutech Čech Moravy a Slezska zachycujiacute pouze čaacutestečneacute popisy deklinace u vybranyacutech

typů oikonym zpracovaneacute v Českeacutem jazykoveacutem atlase 4 (2002) přiacutepadně publikovaneacute

v odbornyacutech časopisech např H Konečnaacute (2003)

5 Nejnovějńiacute mluveneacute korpusy ORAL2008 a ORAL2006 zachycujiacute autentickou mluvenou čeńtinu

uacutezemiacute Čech tzn z celeacute oblasti českyacutech naacuteřečiacute v uņńiacutem slova smyslu Oba zahrnujiacute 1 milion

textovyacutech slov Praņskyacute mluvenyacute korpus (PMK) je prvniacutem korpusem mluveneacute čeńtiny obsahuje

autentickou mluvenou čeńtinu hlavně obecnou z oblasti Prahy a jejiacuteho okoliacute a maacute rozsah 675 000

textovyacutech slov Brněnskyacute mluvenyacute korpus (BMK) je v raacutemci ČNK prvniacutem korpusem mluveneacute

čeńtiny z oblasti Moravy a obsahuje 490 000 textovyacutech slov

6 Otaacutezce deklinace domaacuteciacutech oikonym v současneacutem mluveneacutem uacutezu čeńtiny jsme se zatiacutem věnovali

při vedeniacute ročniacutekovyacutech a zaacutevěrečnyacutech praciacute studentů Pedagogickeacute fakulty Masarykovy univerzity

např Ńkvařilovaacute (2008) komplexněji pak v raacutemci projektu PdF MU bdquoTvary regionaacutelniacutech

zeměpisnyacutech jmen v mluvě současneacute mlaacutedeņeldquo (MUNI410962009) kdy byl proveden

sociolingvistickyacute vyacutezkum ve vybranyacutech městech Jihomoravskeacuteho a Zliacutenskeacuteho kraje zaměřenyacute na

deklinaci oikonym na -(ov)ice viz Tuńkovaacute ndash Pekaacuterkovaacute ndash Fridrichovaacute (2010c)

9

propriiacute jednak vyacutevojem a současnyacutemi poņadavky českeacute lingvistiky obecně

Onomastika7 a zejmeacutena toponomastika byla dlouhou dobu povaņovaacutena diacuteky sveacutemu

prvotniacutemu historickeacutemu zaměřeniacute a svyacutem nelingvistickyacutem metodaacutem za pomocnou

vědu historickou8 Uznaacutevanou lingvistickou discipliacutenou se v Česku v podstatě staacutevaacute

aņ v 60ndash70 letech 20 stoletiacute9 Po počaacutetečniacutem zuacuteņeneacutem etymologicky chaacutepaneacutem

pojetiacute onomastiky se postupně (zejmeacutena v posledniacute třetině 20 stoletiacute) rozviacutejiacute zaacutejem

o teoretickeacute studium propriaacutelniacute sfeacutery jazyka10

ke ktereacutemu přispěli v českeacute

onomastice zejmeacutena P Trost (1958 1979 1981) M Knappovaacute (1980 1992)

R Ńraacutemek (1986 1989 1999c 2003 2007a) a J Pleskalovaacute (1992 1998) ve

slovenskeacute onomastice pak předevńiacutem V Blanaacuter (1976 1996 2008) V současneacutem

českeacutem pojetiacute je onomastika chaacutepaacutena větńinou onomastiků jako subdiscipliacutena

lingvistiky pro kterou je nutnaacute spolupraacutece s představiteli dalńiacutech oborů předevńiacutem

s historiky archivaacuteři geografy ale takeacute s psychology sociology etnografy praacutevniacuteky

atd Jedniacutem z typickyacutech rysů současneacute českeacute onomastiky je orientace vyacutezkumneacute

praacutece na otaacutezku fungovaacuteniacute propriiacute v komunikaci ktereacute maacute dvě straacutenky ndash referenčniacute

a jazykovou Nańe pozornost je určena straacutence jazykoveacute zabyacutevajiacuteciacute se začleněniacutem

propriiacute do gramatickyacutech a jinyacutech zaacutekonitostiacute jazyka Potřebě vzniku onomastickeacute

gramatiky v Česku se věnovali zejmeacutena R Ńraacutemek nebo M Harvaliacutek viz kap 1

tento poņadavek vńak zatiacutem zůstaacutevaacute nenaplněn V posledniacutech letech 20 stoletiacute se

začiacutenaacute rozviacutejet v českeacute lingvistice takeacute novyacute vědeckyacute obor ndash korpusovaacute lingvistika

kteraacute umoņňuje zkoumat jazykoveacute jevy na mnohamilionovyacutech jazykovyacutech

korpusech Vńechna uvedenaacute fakta současneacuteho vyacutevoje naacutem umoņnila prozkoumat

zvolenou skupinu českyacutech oikonym ne bdquotradičněldquo tj z hlediska jejich etymologie či

tvorby ale z hlediska jejich fungovaacuteniacute v běņnyacutech komunikačniacutech situaciacutech na

7 Vyacutevoj českeacute onomastiky zachycuje podrobně R Ńraacutemek v bdquoKapitolaacutech z dějin českeacute jazykovědneacute

bohemistikyldquo (2007b s 377ndash425) nejnověji M Harvaliacutek ve studii bdquoPostaveniacute českeacute onomastiky

v mezinaacuterodniacutem kontextuldquo (2009b)

8 Rozsaacutehlaacute diskuse o postaveniacute českeacute onomastiky v systeacutemu společenskyacutech věd proběhla počaacutetkem

80 let 20 stoletiacute na straacutenkaacutech Zpravodaje Miacutestopisneacute komise ČSAV

9 Podrobně viz Lutterer (1975) Ńraacutemek (1995 s 220ndash221 2002 s 6 2007b s 405ndash410) takeacute

Harvaliacutek (2009b s 47ndash56)

10 K rozvoji teorie onomastiky v mezinaacuterodniacutem měřiacutetku přispěly např praacutece W Taszyckeacuteho (1946)

a S Rosponda (1957) daacutele A V Superanskeacute (1973) E Hansaka (2000) publikace editorů

E Eichlera et al (1995) nebo A Brendleroveacute a S Brendlera (2004) aj

10

materiaacutelu Českeacuteho naacuterodniacuteho korpusu Zabyacutevaacuteme se tedy fungovaacuteniacutem diacutelčiacuteho

systeacutemu propriaacutelniacute sfeacutery jazyka v komunikačniacutech aktech a zkoumaacuteme gramatickeacute

vlastnosti oikonym tzn jejich začleněniacute do gramatickyacutech zaacutekonitostiacute a pravidel

jazyka Předklaacutedanaacute praacutece stojiacute na pomeziacute třiacute lingvistickyacutech discipliacuten ndash onomastiky

morfologie a korpusoveacute lingvistiky spjateacute s jazykovou statistikou Dosud ņaacutednaacute

soubornaacute praacutece tohoto druhu v českeacute lingvistice nevznikla existujiacute pouze jednotliveacute

studie a ojedinělaacute monografie A Poliacutevkoveacute (2007) viz kap 41 Tyto praacutece vńak

větńinou nečerpajiacute ze současneacuteho dostatečně reprezentativniacuteho materiaacutelu nebo

materiaacuteloveacute zdroje vůbec neuvaacutedějiacute Zde zařazeneacute kvantitativniacute resp statistickeacute

uacutedaje11

nejsou ciacutelem samy o sobě ale prostředkem pro naacuteslednou kvalitativniacute

analyacutezu Ale jiņ samotnaacute vysokaacute či niacutezkaacute frekvence oikonyma a jeho tvarů v korpusu

vypoviacutedaacute o jeho postaveniacute jak v systeacutemu tak v textu Sledovaneacute deklinačniacute

typypodtypy jsou statisticky popsaacuteny ve značneacute ńiacuteři a opatřeny seznamy oikonym

Nańiacutem zaacuteměrem bylo vytvořit komplexniacute obraz jazykoveacute reality čaacutesti propriaacutelniacute

vrstvy jazyka a proto jsme netradičně věnovali stejnou pozornost jak tzv

problematickyacutem jevům na ktereacute se aņ dosud gramatickeacute vyacuteklady soustředily tak

typům oikonym s pravidelnou deklinaciacute jeņ tvořiacute podstatnou čaacutest deklinace oikonym

a informace o niacute neniacute vhodneacute redukovat jen proto ņe by se mohly zdaacutet bdquosamozřejmeacuteldquo

či bdquonezajiacutemaveacuteldquo Vytvořeniacutem deklinačniacutech typů oikonym čeńtiny ņenskeacuteho rodu

bychom chtěli přispět do koncepce onomastickeacute gramatiky

11 O potřebě statistickeacuteho přiacutestupu k jazyku se zmiňuje i Ferdinand de Saussure (1989) pohled na

kvantitativniacute zpracovaacuteniacute jazyka vńak vyacuterazně ovlivnil aņ George Kingsley Zipf (1949 1968)

11

1 Onomastickaacute gramatika

Vztah onomastiky a gramatiky je předmětem obecně onomastickyacutech

vyacutezkumů zejmeacutena od 60ndash70 let 20 stoletiacute a v posledniacutech letech přerostl v novou

subdiscipliacutenu onomastiky ndash onomastickou gramatiku K předmětu onomastickeacute

gramatiky se vyjadřuje řada autorů světoveacute onomastiky Jejich naacutezory se vńak různiacute

viz např E Eichler et al (1 sv kap IV Namengrammatik s 400ndash408 1995) nebo

R Ńraacutemek (1999c 2007a) V Česku se teoretickyacutem zaacutekladům onomastickeacute

gramatiky dosud věnovali zejmeacutena R Ńraacutemek (1999a 1999b 1999c 2007a) kteryacute

vymezuje pojem a obsah onomastickeacute gramatiky a M Harvaliacutek12

(2005a) kteryacute

předklaacutedaacute jejiacute teoretickeacute a metodologickeacute principy Vyacutechodiskem českeacute onomastickeacute

gramatiky je funkčniacute a systeacutemovyacute pohled Podle R Ńraacutemka (1999c) by se

onomastickaacute gramatika měla věnovat primaacuterně problematice propriaacutelniacute nominace

a morfologickyacutem vlastnostem propriiacute sekundaacuterně pak postaveniacute a uacuteloze propriiacute

v komunikaacutetech Je tedy zřejmeacute ņe součaacutestiacute onomastickeacute gramatiky a to bezesporu

podstatnou by měla byacutet onomastickaacute morfologie Onomastickou gramatiku

nechaacutepeme tradičně tzn jako pouhyacute slovotvornyacute popis propriiacute a jejich odchylek od

deklinace apelativ ale ve shodě s R Ńraacutemkem funkčně V raacutemci funkčniacuteho pohledu

pak R Ńraacutemek (1999c s 126ndash127) definuje onomastickou gramatiku takto

bdquoPředmětem onomastickeacute gramatiky jsou vńechny jazykoveacute jazykově komunikačniacute

a mimojazykoveacute elementy jevy a kategorie ktereacute slouņiacute ke vzniku uspořaacutedaacuteniacute

a fungovaacuteniacute propriaacutelniacute sfeacutery jazyka Onomastickaacute gramatika jako subdiscipliacutena

onomastiky se zabyacutevaacute studiem (popisem analyacutezou typologiiacute kategorizaciacute) konečneacute

mnoņiny jazykovyacutech a nejazykovyacutech elementů ktereacute jsou strukturovaacuteny jako

sveacutebytnyacute systeacutem a prosazujiacute se jak v propriaacutelně pojmenovaciacutem aktu tak

v komunikačniacutem uņitiacute propriiacute podle určityacutech scheacutemat majiacuteciacutech noremniacute charakterldquo

Praacutevě tento funkčniacute pohled zařazuje onomastickou gramatiku mezi subdiscipliacuteny

12 Problematika onomastickeacute gramatiky byla naacuteplniacute grantu bdquoOnomastickaacute gramatika čeńtinyldquo grant

GAČR 2002ndash2005 40502D028A řeńitel PhDr Milan Harvaliacutek PhD Mezi hlavniacute uacutekoly

patřily tyto oblasti postiņeniacute podstaty vlastniacutech jmen zachyceniacute typu propriaacutelniacute nominace a jeho

naacuteslednaacute analyacuteza fungovaacuteniacute propriiacute v jazykoveacute komunikaci V souvislosti s uvedenyacutem grantem se

M Harvaliacutek zabyacuteval otaacutezkou komunikačniacutech variant propriiacute nebo naacuteřečniacutech podob propriiacute

a jejich miacutestem v onomastickeacute gramatice viz Harvaliacutek (2006a 2006b)

12

současneacute onomastiky jejichņ vyčerpaacutevajiacuteciacute soubor předklaacutedaacute ve sveacutem naacutevrhu

R Ńraacutemek (2007a s 32ndash39) V jeho naacutevrhu diacutelčiacutech onomastickyacutech discipliacuten

najdeme prostor i pro tzv bdquopočiacutetačovouldquo onomastiku (Computergestuumltzte

Namenkunde) kteraacute se v současneacute době teprve konstituuje a naacutemi provaacuteděnyacute

vyacutezkum deklinace oikonym na korpusoveacutem materiaacutelu je jedniacutem z prvniacutech přiacutespěvků

kteryacute můņeme povaņovat takeacute za jejiacute součaacutest

Čeńtina jak jiņ bylo řečeno v Uacutevodu zatiacutem svou onomastickou gramatiku

nemaacute ale ve světě jiņ několik maacutelo onomastickyacutech gramatik vzniklo Jednaacute se

o onomastickou gramatiku francouzńtiny bdquoGrammaire du nom propreldquo (Gary-Prieur

1994) norńtiny bdquoImja sobstvennoe v sovremennom norveņskom jazyke

Grammatičeskij očerkldquo (Aljokńina 1997) a rumunńtiny bdquoGramatica numelor proprii

icircn limba romacircnacircldquo (Tomescu 1998) ktereacute se vńak navzaacutejem podstatně lińiacute po straacutence

teoretickeacute metodologickeacute i obsahoveacute a tak odraacuteņejiacute dosud nestabilizovaneacute

a podrobněji nepropracovaneacute naacutezory na ciacutele onomastickeacute gramatiky V teacuteto

souvislosti připomeňme jeńtě dvě publikace vznikleacute v byacutevaleacutem Sovětskeacutem svazu

a to praacuteci A V Superanskeacute bdquoStruktura imeni sobstvennogoldquo (1969) kteraacute je

věnovaacutena fonologickeacute a morfologickeacute straacutence propriiacute a sborniacutek praciacute bdquoOnomastika i

normaldquo (Kalakuckaja 1976) zabyacutevajiacuteciacute se ne normou gramatickou ale naacutezvotvornou

Zkoumaacuteniacute gramatickeacute straacutenky oikonym ktereacute je předmětem teacuteto praacutece se

tedy zapojuje do uvedeneacuteho ńirńiacuteho proudu jiņ existujiacuteciacuteho vědeckeacuteho baacutedaacuteniacute a je

součaacutestiacute vyacutevoje jak onomastiky tak českeacute gramatiky a korpusoveacute lingvistiky

13

2 Ciacutel metody a struktura praacutece

Ciacutelem nańiacute praacutece je ukaacutezat na deklinaci oikonymie čeńtiny potřebnost popisu

deklinace propriiacute kteryacute by zohledňoval podstatneacute vlastnosti propriaacutelniacuteho lexika

Předklaacutedaacuteme naacutevrh deklinačniacutech typů a vzorů domaacuteciacutech oikonym ņenskeacuteho rodu

tzn těch vlastniacutech jmen pojmenovaacutevajiacuteciacutech osiacutedleneacute objekty jeņ se vyskytujiacute na

uacutezemiacute Českeacute republiky bez ohledu na jejich původ Ze skupiny oikonym jsme

vydělili pouze naacutezvy ulic naacuteměstiacute naacutebřeņiacute mostů a naacutezvy tzv staveb nesiacutedlińtniacutech

tj kostelů boņiacutech muk pomniacuteků mohyl atd13

pro specifičnost jejich formaacutelniacutech

struktur Pozornost věnujeme reaacutelně existujiacuteciacutem oikonymům na vyacuteskyt tzv

hypotetickyacutech oikonym majiacuteciacutech původ v literaacuterniacutech diacutelech upozorňujeme okrajově

v souvislosti s jejich vyacuteskytem v korpusoveacutem materiaacutelu Nezabyacutevaacuteme se rovněņ

problematikou deklinace ciziacutech oikonym byť se v korpusoveacutem materiaacutelu i ona

v určiteacutem rozsahu nachaacutezejiacute nyacutebrņ na ně jen v přiacutepadě potřeby stručně odkazujeme

Zvlaacuteńtě se naopak zaměřujeme na problematiku tvaroveacute variantnosti domaacuteciacutech

oikonym a faktorů ktereacute ji způsobujiacute a to na zaacutekladě provedeniacute rozsaacutehleacuteho

empirickeacuteho vyacutezkumu synchronniacutech dat subkorpusu SYNSYN2005 (daacutele jen

SYN2005) Chtěli bychom zachytit centraacutelnost či perifernost popisovanyacutech jevů

naznačit vyacutevojoveacute tendence v současneacutem psaneacutem uacutezu a upřesnit tak dosud

publikovaneacute uacutedaje o deklinaci oikonym čeńtiny Součaacutestiacute praacutece je rovněņ objektivniacute

zhodnoceniacute rozsahu moņnostiacute korpusoveacuteho přiacutestupu při zpracovaacuteniacute zvoleneacute

problematiky

Při zpracovaacuteniacute korpusovyacutech dat jsme uplatňovali komunikačniacute a systeacutemovyacute

zřetel a vyuņiacutevali jsme zaacutekladniacute metody lingvistiky a onomastiky ndash metodu analyacutezy

(zde předevńiacutem statistickeacute analyacutezy) a klasifikace (zde gramatickyacutech jevů oikonym)

Zachovaacutevali jsme induktivně-empirickyacute vyacutekladovyacute postup tzn vychaacutezeli jsme od

jednotlivyacutech vyacuteskytů tvarů oikonym v korpusu sledovali jsme jejich frekvenci

13 Vychaacuteziacuteme-li z klasifikace Ńmilauerovy (1976) popisujeme tedy vyjma uvedenyacutech dvou skupin

jmen deklinaci vńech ostatniacutech souborů tzv siacutedlińtniacutech jmen (miacutestniacutech) tj v novějńiacute terminologii

oikonym kteraacute zahrnujiacute 1 osady (města vesnice) čtvrti siacutedlińtě předměstiacute 2 miacutestniacute čaacutesti ndash

skupiny domů samoty myslivny haacutejovny hrady obydleneacute zřiacuteceniny atd 3 stavby v osadaacutech ndash

věņe zaacutemky apod Převaacuteņnaacute čaacutest dokladů oikonym z korpusu SYN2005 se vaacuteņe k prvniacutemu

souboru jmen

14

stylovou charakteristiku vliv lexikaacutelniacuteho okoliacute přiacutesluńnost propriiacute k jednotlivyacutem

propriaacutelniacutem třiacutedaacutem v přiacutepadech transonymizace přiacutepadně působeniacute syntaktickeacute

funkce na volbu variantniacutech nebo dubletniacutech koncovek Za pomoci statistickeacuteho

vyhodnoceniacute sledovanyacutech jevů jsme dospěli k zobecněniacute informaciacute a zařazovali jsme

oikonyma do jednotlivyacutech deklinačniacutech typůpodtypů a zachycovali vyacutevojoveacute

deklinačniacute tendence Při vyacuteběru deklinačniacutech vzorů jsme zohledňovali předevńiacutem

morfologickou a propriaacutelniacute straacutenku oikonym Vyacutezkum početnyacutech korpusovyacutech

souborů14

oikonym (v některyacutech přiacutepadech v hodnotě několika set vyacuteskytů)

umoņňuje detailnějńiacute analyacutezu gramatickyacutech vlastnostiacute oikonym a přispiacutevaacute

k prohloubeniacute poznaacuteniacute propriaacutelniacute sfeacutery jazyka

V uspořaacutedaacuteniacute předklaacutedaneacute praacutece postupujeme od nezbytnyacutech teoretickyacutech

vyacutekladů zahrnujiacuteciacutech charakteristiku nejčastěji uņiacutevanyacutech termiacutenů přes kapitoly

shrnujiacuteciacute zpracovaacuteniacute deklinace oikonym čeńtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute

literatuře a naacutesledně v synchronniacutech mluvniciacutech čeńtiny od mluvnice J Gebauera

(1895) aņ po Přiacuteručniacute mluvnici čeńtiny (2003) Naacutesleduje kapitola věnovanaacute

charakteristice a moņnostem vyuņitiacute hlavniacuteho materiaacuteloveacuteho zdroje ndash Českeacuteho

naacuterodniacuteho korpusu zvlaacuteńtě korpusu SYN2005 Před kapitolami věnujiacuteciacutemi se nańiacute

stěņejniacute problematice ndash popisu deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech jmen

domaacuteciacutech oikonym ndash jsou zařazeny čaacutesti zabyacutevajiacuteciacute se teoretickyacutemi vyacutechodisky

formaacutelně morfologickeacuteho popisu deklinačniacuteho systeacutemu oikonym Zahrnujiacute podstatneacute

informace o charakteristickyacutech vlastnostech propriiacute o diferenciacutech třiacuted propriiacute v raacutemci

morfologickeacute roviny daacutele charakteristiku gramatickyacutech kategoriiacute oikonym a na zaacutevěr

popis kriteacuteriiacute určenyacutech pro stanoveniacute deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech jmen

oikonym

Z rozsaacutehleacuteho souboru domaacuteciacutech oikonym jsme se při charakteristice jejich

deklinace soustředili na celou oblast ņenskeacuteho rodu kteraacute nabiacuteziacute jak deklinačniacute typy

s pravidelnyacutemi paradigmaty tak typy obsahujiacuteciacute různeacute druhy tzv koliacutesaacuteniacute

(v gramatickeacutem rodě čiacutesle koliacutesaacuteniacute mezi vzory) Naacutevrh popisu deklinace oikonym

ņenskeacuteho rodu tak můņe slouņit jako vzor či podklad pro charakteristiku deklinace

domaacuteciacutech oikonym muņskeacuteho a středniacuteho rodu či oikonym ciziacutech Hlavniacutemi kriteacuterii

pro členěniacute deklinace domaacuteciacutech oikonym ņenskeacuteho rodu do jednotlivyacutech kapitol se

14 Potřebnost kvantitativniacutech vyacutezkumů v oblasti propriiacute zmiňuje V Blanaacuter (2008 s 11) s odkazem

na naacutezory F Debuse (1995 s 49ndash75)

15

staly typ deklinace (substantivniacute nebo adjektivniacute) gramatickeacute čiacuteslo oikonym a jejich

zakončeniacute v nominativu V raacutemci substantivniacuteho skloňovaacuteniacute vznikl popis deklinace

singulaacuterovyacutech a pluraacutelovyacutech oikonym

1 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -a (Praha

Ostrava apod)

2 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -e(ě)

(Mohelnice Bechyně Zvole apod)

3 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu s konsonantickyacutem zakončeniacutem

(Břeclav Přiacutebram apod)

4 Deklinace pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -e(ě) (Pardubice

Košiacuteře apod)

5 Deklinace pluraacutelovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -y (Hodkovičky

Pisaacuterky apod)

6 Pluraacutelovaacute oikonyma zakončenaacute na -y se smiacuteńenyacutem skloňovaacuteniacutem (Roztoky

Doudleby apod)

U deklinace adjektivniacute jsme se věnovali problematice jedineacuteho existujiacuteciacuteho typu

1 Deklinace singulaacuterovyacutech oikonym ņenskeacuteho rodu zakončenyacutech na -aacute (Karvinaacute

Českaacute Třebovaacute apod)

Kapitoly zaměřeneacute na popis jednotlivyacutech deklinačniacutech typůpodtypů a vzorovyacutech

jmen majiacute jednotnou strukturu a sklaacutedajiacute se z těchto čaacutestiacute

Interpretace jevu v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech

Stav v korpusu

o Stručnaacute statistickaacute charakteristika deklinačniacuteho typupodtypu oikonym

a uvedeniacute typů vyhledaacutevaciacutech dotazů

o Morfologicko-onomastickaacute charakteristika deklinačniacuteho typupodtypu

o Vyacuteběr vzoroveacuteho jmeacutena

o Tabulkay dubletniacutech koncovek daneacuteho vzoru (neuvaacutediacute se v přiacutepadě

pravidelnyacutech paradigmat)

o Tabulkay retrograacutedniacutech a frekvenčniacutech seznamů oikonym daneacuteho

vzoroveacuteho jmeacutena

o Shrnutiacute (neuvaacutediacute se v přiacutepadě pravidelnyacutech paradigmat)

V čaacutesti věnovaneacute interpretaci jevů v současnyacutech jazykovyacutech přiacuteručkaacutech jsou popisy

zaměřeneacute na informace uvedeneacute v Mluvnici čeńtiny 2 (1986) v publikaci

A Poliacutevkoveacute Nańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevat (2007) v přiacutepadě potřeby jsou

16

doplněneacute rovněņ uacutedaji ze SSČ (1998) Zaacutevěr kapitoly obsahuje u některyacutech

deklinačniacutech typů tabulkuy zachycujiacuteciacute vyacutevoj určiteacuteho morfologickeacuteho jevu

v českyacutech mluvniciacutech za posledniacutech sto let tj počiacutenaje Mluvniciacute českou J Gebauera

(1895) a konče Přiacuteručniacute mluvniciacute čeńtiny (2003) Ve stručneacute statistickeacute

charakteristice deklinačniacuteho typupodtypu je uveden počet oikonym kteryacute korpus

SYN2005 doklaacutedaacute (zpravidla do absolutniacute frekvence 5) V procentech se uvaacutediacute

zastoupeniacute formaacutelniacutech strukturniacutech typů oikonym (jednoslovnyacute viacuteceslovnyacute přiacutep

univerbizovaneacute neoficiaacutelniacute naacutezvy) spolu se stručnou charakteristikou typů

a deklinace viacuteceslovnyacutech oikonym Zařazeny jsou takeacute druhy korpusovyacutech dotazů

uņiacutevaneacute pro vyhledaacutevaacuteniacute určiteacuteho zaacutekladniacuteho souboru oikonym (např oikonyma

ņenskeacuteho rodu zakončenaacute na konsonant) Daacutele druhy dotazů slouņiacuteciacute k zjińťovaacuteniacute tzv

celkoveacute absolutniacute frekvence jmeacutena (CAF) nebo absolutniacute frekvence (AF)15

Kaņdyacute

deklinačniacute typpodtyp obsahuje svou strukturovanou morfologickou charakteristiku

v pěti aņ ńesti navrņenyacutech rovinaacutech a vyacutečet typickyacutech rysů deklinace s ohledem na

původ a způsob tvořeniacute oikonym a s uvedeniacutem centraacutelniacutech a periferniacutech jevů

v přiacutepadě existence dubletniacutech koncovek se popisujiacute faktory ktereacute jejich volbu

ovlivňujiacute Vyacuteběr vzoroveacuteho jmeacutena se provaacutediacute na zaacutekladě pěti kriteacuteriiacute Pokud jsou

zařazeny do textu tabulky dubletniacutech či variantniacutech koncovek obsahujiacute hodnoty

absolutniacute frekvence (AF) tvarů oikonym určiteacuteho vzoru V tabulkaacutech seznamů

oikonym daneacuteho vzoroveacuteho jmeacutena jsou oikonyma řazena jednak retrograacutedně jednak

sestupně podle frekvenčniacutech uacutedajů v nichņ se rozlińujiacute dvě hodnoty ndash CAF (při

frekvenci lemmatu vyńńiacute neņ 100) a AF (při frekvenci lemmatu niņńiacute neņ 100) Na

zaacutevěr kapitol sdruņujiacuteciacutech několik deklinačniacutech typů přiacutepadně podtypů oikonym

určiteacuteho zakončeniacute je vņdy zařazeno stručneacute shrnutiacute obsahujiacuteciacute informace

o přiacutepadneacutem posunu v distribuci koncovek v korpusoveacutem materiaacutelu ve srovnaacuteniacute

s českyacutemi mluvnicemi (vydanyacutemi za posledniacutech 100 let) a vyacutečet centraacutelniacutech

a periferniacutech faktorů ovlivňujiacuteciacutech volbu dublet

15 Pod naacutemi zavedenyacutem pojmem celkovaacute absolutniacute frekvence (CAF) rozumiacuteme frekvenci lemmatu

propria obsahujiacuteciacute často nejen frekvenci oikonyma ale i jineacuteyacutech třiacutedyd propriiacute vzniklyacutech

transonymizaciacute tato frekvenčniacute hodnota je uvaacuteděna u jmen s frekvenciacute lemmatu 100 a vyacuteńe

Běņně uņiacutevanyacute termiacuten absolutniacute frekvence (AF) zahrnuje pouze frekvenci jmeacutena ve vyacuteznamu

oikonyma a je zpravidla zařazen u jmen s frekvenciacute lemmatu niņńiacute neņ 100

17

Texty přiacuteloh obsahujiacute různeacute druhy seznamů např seznamy oikonym

ņenskeacuteho rodu jednotlivyacutech deklinačniacutech typů řazeneacute abecedně a frekvenčně

v přiacutepadě potřeby abecedniacute seznamy oikonym muņskeacuteho rodu s určityacutem zakončeniacutem

ziacuteskaneacute z materiaacutelu korpusu SYN2005 nebo takeacute tabulky zahrnujiacuteciacute přehled

distribuce variantniacutech nebo dubletniacutech koncovek určiteacuteho deklinačniacuteho typu

v mluvniciacutech či v korpusu

18

3 Pouţitaacute terminologie

V praacuteci jsou uņity termiacuteny vychaacutezejiacuteciacute z tradic českeacute onomastiky gramatiky

obecneacute lingvistiky a korpusoveacute lingvistiky (viz kap 51) Zaacutekladniacute poznatky tvořiacuteciacute

onomasticko-teoretickeacute zaacuteklady nańiacute praacutece představujiacute pojmy propriaacutelniacute sfeacutera

jazyka frekvence a produktivita funkce propriiacute klasifikace propriiacute oikonyma

Při popisu deklinace oikonym ņenskeacuteho rodu pouņiacutevaacuteme morfologickeacute termiacuteny ndash

paradigma variantnost variantniacute dubletniacute koncovkatvar činitel (faktor)

ovlivňujiacuteciacute volbu koncovky vyacutevojoveacute tendence unifikačniacute a diferenciačniacute

a obecně lingvistickeacute termiacuteny centrum a periferie

Pro současnou slovanskou onomastickou terminologii16

je charakteristickaacute

jistaacute miacutera nejednotnosti ndash objevuje se řada synonymniacutech termiacutenů (existence jednoho

či viacutece termiacutenů domaacuteciacutech a jejich mezinaacuterodniacute ekvivalent naacuterůst individuaacutelniacutech

neologismů) uacutezus a kodifikace terminologie neodpoviacutedaacute vyacutevoji současneacute obecneacute

onomastiky viz Ńraacutemek (2003) Harvaliacutek (2003) Uvedenyacute stav se promiacutetaacute třebaņe

ne tak silně jako např v onomastice ruskeacute nebo jihoslovanskyacutech jazyků i do

onomastiky českeacute a abychom zachovali jistyacute stupeň jednotnosti uņiteacute terminologie

vychaacuteziacuteme při volbě onomastickyacutech termiacutenů předevńiacutem z publikaciacute Rudolfa

Ńraacutemka17

Propriaacutelniacute sfeacutera jazyka ndash při vzniku propria musiacute lexikaacutelniacute jednotka kteraacute

se jiacutem maacute staacutet disponovat takovyacutemi seacutemantickyacutemi a seacutemiotickyacutemi vlastnostmi jeņ jiacute

v komunikaci umoņniacute plnit funkci vlastniacuteho jmeacutena Soubor těchto vlastnostiacute

i podmiacutenek jejich vzniku a realizace majiacute v zobecněneacute podobě raacutez zaacutekonitostiacute jimiņ

je v raacutemci jazyka vymezena propriaacutelniacute sfeacutera viz Ńraacutemek (1986 s 19) Jak uvaacutediacute

R Ńraacutemek (1999c) existuje mezi apelativniacute a propriaacutelniacute sfeacuterou jazyka obousměrnyacute

vztah Vztah apelativniacute sfeacutery k propriaacutelniacute maacute vńak povahu fundujiacuteciacute tzn ņe

16 Slovanskaacute terminologie byla kodifikovaacutena ve slovniacuteku bdquoOsnoven sistem i terminologija na

slovenskata onomastikaldquo (1983) česky bdquoZaacutekladniacute systeacutem a terminologie slovanskeacute onomastikyldquo

17 K problematice českeacute onomastickeacute terminologie se vyjadřovali daacutele např V Ńmilauer (1960)

K Svoboda (1973) M Knappovaacute (1992) L Olivovaacute-Nezbedovaacute (1998) J Pleskalovaacute (2000a)

M Harvaliacutek (2003 2004) některeacute termiacuteny jsou vyloņeny v Encyklopedickeacutem slovniacuteku čeńtiny

(2002) Na Slovensku se touto oblastiacute zabyacuteval předevńiacutem V Blanaacuter (1996 2008) zčaacutesti takeacute

M Majtaacuten (např 1976)

19

propriaacutelniacute sfeacutera nemůņe existovat bez apelativniacute Propria tedy představujiacute druhou

vrstvu jazyka kteraacute je odrazem sfeacutery apelativniacute18

Dominantniacute se ve vztahu obou sfeacuter

jazyka jeviacute proto tzv proprializace19

na druheacute straně vńak existuje takeacute tzv

apelitivizace kdy se vlastniacute jmeacuteno staacutevaacute apelativem V propriaacutelniacute sfeacuteře jazyka můņe

dochaacutezet jeńtě k tzv transonymizaci tj vznik propriiacute na zaacutekladě mezipropriaacutelně

fundujiacuteciacuteho vztahu např oikonymum Prahararr chreacutematonymum bdquohotelldquo Praha

V nańiacute praacuteci budeme v souvislosti s vnějńiacute manifestaciacute propriaacutelniacute sfeacutery uņiacutevat

zejmeacutena termiacuteny produktivita a frekvence jak je to obvykleacute v onomastickeacute teorii viz

Ńraacutemek (1999c) Produktivita je povaņovaacutena za inherentniacute vlastnost propriaacutelniacute sfeacutery

a jejiacutem prostřednictviacutem je daacuteno bdquoktereacute prvky (elementy) propriaacutelniacute povahy jsou nebo

budou pro vznik a fungovaacuteniacute daneacuteho onymickeacuteho systeacutemu (souboru) aktivniacute ņiveacute

popř systeacutemotvorneacute systeacutemonosneacuteldquo (Ńraacutemek 1999c s 114) K faktu produktivity je

vńak třeba přistupovat nejen z pohledu synchronniacuteho tzn co je produktivniacute nyniacute

a bude pravděpodobně produktivniacute v bliacuteņe neurčeneacute budoucnosti ale takeacute z hlediska

diachronniacuteho protoņe jisteacute typy oikonym byly produktivniacute v minulosti např typ

oikonym patronymickeacuteho původu na -ice (Jaroměřice) dnes vńak jiņ produktivniacute

nejsou tzn novaacute oikonyma takoveacuteho typu se netvořiacute20

V souvislosti s termiacutenem

produktivita či naacutehradou za něho uņiacutevajiacute někteřiacute autoři (viz např T Bartoň et al

2009) při popisu jazyka zaměřeneacutem zejmeacutena na apelativa termiacuteny ndash uzavřeneacute

paradigma (třiacuteda) tzn počet jeho členů jiņ neroste (např původniacute adjektiva zejm

se sufixem -yacute) a otevřeneacute paradigma (třiacuteda) tzn počet jeho členů je nejen

18 V onomastice se uņiacutevajiacute termiacuteny bdquodruhaacute vrstva jazykaldquo nebo bdquoparasysteacutemldquo Termiacuten parasysteacutem

uvaacutediacute v souvislosti se slovotvorbou propriiacute D Ńlosar (1994 s 152) a řiacutekaacute ņe parasysteacutem je

sekundaacuterniacute soustava kteraacute vznikla bdquona pozadiacute zaacutekladniacuteho systeacutemu nociaacutelniacutech apelativ kteraacute

vyuņiacutevaacute periferniacutech prostředků a postupů (takeacute často formantů ktereacute v systeacutemu nociaacutelniacutech

apelativ uņ ztratily svou produktivitu) k tvořeniacute speciaacutelniacutech okruhů pojmenovaacuteniacute propriiacute

terminologickyacutech prvků a naacutezvů citově zabarvenyacutechldquo V naacutevaznosti na D Ńlosara piacuteńe

o parasysteacutemoveacutem tvořeniacute propriiacute J Pleskalovaacute (2000b)

19 Podle R Ńraacutemka (1999c s 55) je vyacutesledkem proprializace (onymizace) kteraacute se realizuje

prostřednictviacutem propriaacutelně pojmenovaciacuteho aktu vznik noveacute lexikaacutelniacute jednotky se vńemi znaky

a vlastnostmi propria

20 Otaacutezkou zda je slovotvornaacute produktivita apelativniacute sfeacutery jazyka zaacuteleņitostiacute synchronniacute či

diachronniacute se zabyacuteval např D Ńlosar (1984)

20

neurčitelnyacute ale zaacuteroveň v čase vyacuterazněji proměnlivyacute a zpravidla značně rozsaacutehlyacute

(např substantiva)21

Frekvence je kvantitativniacutem vyjaacutedřeniacutem produktivity (diachronniacute či

synchronniacute) a realizuje se v rovině komunikačniacute Frekvence je u propriiacute dvojiacuteho

druhu ndash 1 při vzniku noveacuteho propria signalizuje produktivitu uņiteacuteho propriaacutelně

pojmenovaciacuteho modelu 2 při uņiacutevaacuteniacute jmen odraacuteņiacute tematiku komunikaacutetů a jejich

faktografickou naacuteplň (pragmatickyacute aspekt) V korpusovyacutech zdrojiacutech je pak jeńtě

ovlivněna rozsahem a skladbou korpusu

Vlastniacute jmeacutena majiacute sveacute vlastniacute speciaacutelniacute propriaacutelniacute funkce Jejich různaacute

vymezeniacute a chaacutepaacuteniacute uvaacutedějiacute např M Dokulil (1989) M Knappovaacute22

(1992)

A V Superanskaja (1973) nebo V Blanaacuter (1996) kteryacute navazuje na pojetiacute

R Ńraacutemka Za hlavniacute povaņujeme podle R Ńraacutemka (1999c) funkci individualizujiacuteciacute

jejiacutemņ ciacutelem je propriaacutelně pojmenovaneacute objekty v raacutemci objektů teacutehoņ druhu

individualizovat tzn vydělovat propria jako neopakovatelneacute jednotliviny funkci

diferencujiacuteciacute tzn odlińovat jednotlivaacute propria v raacutemci stejneacuteho druhu propriiacute

nezaměnitelnyacutem způsobem od sebe a funkci bdquolokalizačniacuteldquo přesněji řečeno

inkorporačniacute23

Lokalizaciacute se rozumiacute umiacutestit vlastniacute jmeacutena do souvislostiacute a systeacutemů

určiteacuteho shodneacuteho druhu objektů Tyto funkce ktereacute propriaacutelniacute vrstva jazyka oproti

apelativniacute plniacute pak vyņadujiacute specifikaci uņityacutech jazykovyacutech prostředků Vzhledem

k funkčniacutemu principu vyņadujiacuteciacutemu specifikovanyacute pohled uvaacutediacute autor v dalńiacute

kapitole textu diferenciaci onymickyacutech funkciacute na funkce nominačniacute identifikačniacute

a diferencujiacuteciacute jeņ majiacute onymicky zaacutekladniacute obecnou a kategoriaacutelniacute povahu Jednaacute se

o funkce ktereacute musejiacute byacutet vņdy zastoupeny K nim se pak v různeacute miacuteře

21 V nańiacute praacuteci uņiacutevaacuteme tyto termiacuteny v naacutesledujiacuteciacutem smyslu uzavřenaacute třiacuteda = typpodtyp oikonym

jehoņ počet dnes jiņ neroste otevřenaacute třiacuteda = typpodtyp oikonym jehoņ počet roste protoņe

a) v raacutemci tohoto typu se staacutele tvořiacute novaacute oikonyma b) existuje moņnost meziparadigmatickyacutech

přechodů novaacute pojmenovaacuteniacute se jiacutem vńak netvořiacute

22 Napřiacuteklad M Knapovaacute (1992 s 212ndash213) uņiacutevaacute tzv sdruņeneacute funkce 1 funkce nominačniacute

individualizačniacute jinak teacuteņ diferenciačniacute 2 funkce asociačniacute evokačniacute konotativniacute 3 funkce

sociaacutelně klasifikujiacuteciacute 4 funkce deskriptivniacute charakterizačniacute 5 funkce expresivniacute emocionaacutelniacute

resp teacuteņ psychologickaacute

23 Z konzultaciacute s prof R Ńraacutemkem vyplyacutevaacute ņe označeniacute funkce jako bdquolokalizačniacuteldquo by bylo

vhodnějńiacute nahradit přesnějńiacutem pojmenovaacuteniacutem bdquoinkorporačniacuteldquo (inkorporace do typů a druhů

propriiacute)

21

a s rozdiacutelnyacutemi ciacuteli připojujiacute různeacute funkce specifikujiacuteciacute např bdquooikonymičnostldquo

bdquohydronymičnostldquo moacutednost oficiaacutelnost atd

Pro slovanskou onomastiku je charakteristickaacute nejednotnost klasifikačniacutech

principů propriiacute Jako přiacuteklad lze uveacutest klasifikaci propriiacute na tzv topografickaacute

a kulturniacute u W Taszyckeacuteho (1946) nebo děleniacute propriiacute na primaacuterniacute a sekundaacuterniacute

u S Rosponda (1957) či Th Anderssona (1985)24

Podle R Ńraacutemka (1999c) preferujiacute

uvedeneacute principy vņdy jen jednu straacutenku propriiacute a nepostihujiacute proto zaacutekladniacute

kategoriaacutelniacute diferenciace propriaacutelniacute sfeacutery jazyka a vnitřniacuteho členěniacute onomastiky Za

obecneacute kriteacuterium klasifikace propriiacute povaņuje autor kategorii onymickeacuteho objektu

Na zaacutekladě druhoveacute povahy onymickyacutech objektů se vytvaacuteřejiacute tři velkeacute plaacuteny25

ndash

geonymickyacute (jmeacutena onymickyacutech objektů na povrchu země pod povrchem země

nebeskyacutech těles a uacutetvarů na nich) bionymickyacute (jmeacutena ņivyacutech přiacutepadně jakoby

ņivyacutech onymickyacutech objektů) a chreacutematonymickyacute (jmeacutena pro objekty jevy a vztahy

vznikleacute lidskou činnostiacute) Těmto plaacutenům pak odpoviacutedaacute klasifikace propriiacute do třiacute

zaacutekladniacutech třiacuted ktereacute se daacutele děliacute na sybsysteacutemy geonyma (toponyma

a kosmonyma) bionyma (antroponyma nepravaacute antroponyma theonyma zoonyma

fytonyma) a chreacutematonyma (jmeacutena vyacuterobků jmeacutena společenskyacutech instituciacute

organizaciacute zařiacutezeniacute jmeacutena společenskyacutech jevů a jineacute druhy)

Vzhledem k zaměřeniacute praacutece uvaacutediacuteme bliņńiacute klasifikaci pouze u toponym

V českeacute onomastice existujiacute dvě koncepce ndash klasifikace seacutemantickaacute a klasifikace

zaloņenaacute na modeloveacute teorii Seacutemantickou klasifikaci provaacutediacute V Ńmilauer v 5 sv

slovniacuteku Miacutestniacute jmeacutena v Čechaacutech (1960 s 521ndash560) Rozděluje miacutestniacute jmeacutena na

deapelativa a depropria a uvnitř těchto skupin je teprve řadiacute do hlavniacutech třiacuted podle

seacutemantickyacutech okruhů apelativ (např podle tereacutenniacutech uacutetvarů půdy vody porostu

rostlin atd) s ohledem na jejich povahu zaacutekladu (substantivniacute adjektivniacute slovesnou

větnou)

24 U Taszyckeacuteho se jednaacute o tzv objektovyacute přiacutestup k propriiacutem kteryacute je zaloņen na apelativniacutem

vyacuteznamu etymonů ne na propriaacutelniacutem vyacuteznamu celeacuteho propria a stal se vyacutechodiskem klasifikace

dosud uņiacutevaneacute např v polskeacute onomastice zejm toponomastice Rospond povaņuje za primaacuterniacute

jmeacutena nederivovanaacute za sekundaacuterniacute jmeacutena derivovanaacute podle Anderssona jsou jmeacuteny primaacuterniacutemi

nejstarńiacute zněniacute jmen jmeacuteny sekundaacuterniacutemi pak podoba jmen od primaacuterniacuteho zněniacute odvozenaacute

později viz Ńraacutemek (1999c s 15)

25 Shodnyacute princip klasifikace propriiacute a z něho vyplyacutevajiacuteciacute tři propriaacutelniacute plaacuteny uvaacutediacute např V Blanaacuter

(1996)

22

V Ńmilauer je autorem tzv metody malyacutech typů26

(1958 1960) podle niacuteņ na rozdiacutel

od předchoziacutech autorů zavaacutediacute jemnějńiacute třiacuteděniacute oikonym v němņ se přihliacuteņiacute nejen

k derivačniacutem sufixům ale k samotnyacutem onymickyacutem zaacutekladům a způsobům jejich

kombinace s jednotlivyacutemi sufixy Autorem druheacute koncepce tzv modeloveacute

teorie27

je R Ńraacutemek (1972 1972ndash1973 1976 1999c 2007a) kteryacute navazuje na

Ńmilauerovu teorii bdquomalyacutech typůldquo a slovotvornou teorii M Dokulila (1962) a jejiacute

uplatněniacute ve studii F Daneńe ndash M Dokulila ndash J Kuchaře Tvořeniacute slov v čeńtině 2

(1967) K zaacutekladniacutem kriteacuteriiacutem modeloveacuteho pojetiacute patřiacute propriaacutelně pojmenovaciacute

model ndash vztahovyacute model vyacutechodiskovyacute model (VM) ndash slovotvornyacute model

naacutezvotvornyacute model (SIM) slovotvornyacute typ (SIT) jimiņ se postihujiacute jednotliveacute faacuteze

propriaacutelně pojmenovaciacuteho aktu28

procesu Oikonyma kteraacute jsou předmětem nańiacute

praacutece tvořiacute spolu s anoikonymy subsysteacutemy toponym Oikonyma (v textu uņiacutevaacuteme

rovněņ starńiacute termiacuten bdquomiacutestniacute jmeacutenaldquo) jsou definovaacutena jako bdquoVJ pro osiacutedleneacute objekty

(včetně zpustlyacutech) VJ domů skupin domů siacutedlińť vsiacute městeček měst

(= urbonyma)29

a jejich (miacutestniacutech) čaacutestiacute hradů zaacutemků mlyacutenů tovaacuteren hellipldquo viz

Ńraacutemek (1999c s 163) Přesnyacute vyacutečet oikonymickyacutech naacutezvů uvaacutediacute V Ńmilauer

(1976 s 110) Členěniacute oikonym na jednotliveacute typy na zaacutekladě vztahovyacutech modelů

zpracoval R Ńraacutemek (1999c s 37ndash50) v nichņ je vyacuteběr pojmenovaciacuteho motivu

řiacutezen vztahem pojmenovatele k pojmenovaneacutemu objektu Tento vztah je vymezen

26 K prohloubeniacute Ńmilauerovy metody malyacutech typů přispěly kromě praciacute R Ńraacutemka rovněņ studie

I Lutterera (1968 1969 1971) na oikonymickyacute materiaacutel aplikovala tuto metodu L Olivovaacute-

Nezbedovaacute (1995)

27 Modeloveacute pojetiacute ve slovenskeacute onomastice zpracoval V Blanaacuter a to pro oblast antroponymie

a jeho modelovaacute klasifikace vlastniacutech jmen osobniacutech se v mnohyacutech rysech styacutekaacute s teoriiacute

Ńraacutemkovou Vyacutesledky jeho baacutedaacuteniacute v oblasti antroponymickyacutech modelů jsou shrnuty v monografii

V Blanaacutera ndash J Matejčiacuteka (1978 1983) či v novějńiacute publikaci V Blanaacutera (1996)

28 Propriaacutelně pojmenovaciacute akt viz Ńraacutemek (1999c s 35ndash36) je tvořen třemi rovinami

prenominačniacute nominačniacute a postnominačniacute

29 Potřebou zpřesnit a odlińovat termiacuteny urbanonymum a urbonymum se zabyacutevaacute R Ńraacutemek

v člaacutenciacutech bdquoK současneacutemu stavu slovanskeacute onomastickeacute teorieldquo (2003 s 36) a bdquoK problematice

typologie naacutezvů (českyacutech) městldquo (2010 s 39ndash42) Zde navrhuje uņiacutevat termiacuten bdquourbanonymumldquo

v ńirńiacutem smyslu neņ je dosud běņneacute a to pro označeniacute vńech geonymickyacutech

a institucionymickyacutech objektů ktereacute leņiacute na katastru siacutedelniacute jednotky se statutem bdquoměstoldquo Za

bdquourbonymumldquo povaņuje kaņdeacute vlastniacute jmeacuteno siacutedelniacute jednotky se statutem bdquoměstoldquo tzn jednaacute se

pouze o naacutezvy měst např Praha Karlovy Vary Poznaň

23

čtyřmi obsahově seacutemantickyacutemi kategoriemi ktereacute lze vymezit otaacutezkami I bdquokdeldquo

bdquoodkudldquo II bdquokdo coldquo III bdquojakyacute jaciacuteldquo bdquoza jakyacutech okolnostiacuteldquo IV bdquočiacuteldquo VM I

vyjadřuje tedy polohu směr pojmenovaneacuteho objektu např Vysočany VM II přiacutemeacute

označeniacute objektu např Hrnčiacuteře Most VM III popis a charakteristiku např

Bosonohy VM IV přivlastněniacute např Jaroslavice Důleņitost modeloveacute teorie

spočiacutevaacute předevńiacutem v tom ņe uvedeneacute obsahově seacutemantickeacute kategorie majiacute obecnou

platnost a jsou aplikovatelneacute i na jineacute jazyky Na anoikonymickyacute materiaacutel ji

v publikaci Tvořeniacute pomiacutestniacutech jmen na Moravě a ve Slezsku (1992) aplikovala

J Pleskalovaacute kteraacute do niacute vnesla cenneacute noveacute pohledy např pojem strukturniacute model

Zaacutevěrem lze řiacuteci ņe společnyacutem znakem dosud existujiacuteciacutech onomastickyacutech

teoriiacute neniacute zřetel mluvnickyacute (nezabyacutevajiacute se speciaacutelně gramatickyacutemi kategoriemi ale

typy tvořeniacute jmen a jejich klasifikaciacute) ten se objevuje v českyacutech mluvniciacutech ale

i zde stojiacute zpravidla gramatickeacute vlastnosti vlastniacutech jmen na okraji viz kap 42

Nańe praacutece se zaměřuje na zkoumaacuteniacute formaacutelniacute morfologickeacute paradigmatiky

oikonym na korpusoveacutem materiaacutelu ktereacute se stalo zaacutekladem pro popis současneacuteho

psaneacuteho uacutezu v teacuteto oblasti českeacuteho jazyka Termiacuten paradigma uņiacutevaacuteme ve smyslu

morfologickeacute paradigma tzn bdquosoubor tvarů ohebneacuteho slova představujiacuteciacute systeacutem

jeho gramatickyacutech kategoriiacuteldquo (Encyklopedickyacute slovniacutek čeńtiny 2002 s 308)

O českeacutem tvarosloviacute lze obecně řiacuteci ņe je rozkoliacutesaneacute po řadu stoletiacute

a rozkoliacutesanost bude pravděpodobně pro něho typickaacute i v budoucnu Projevem teacuteto

rozkoliacutesanosti je variantnost30

neboli synonymie tvarů O variantnosti jazyka řiacutekaacute

30 Z hlediska strukturniacute jazykovědy vymezil nejvńeobecněji variantnost Jakobson (viz V Barnet

1981 s 124) kteryacute řiacutekaacute ņe jazykovyacute systeacutem je vystaven v ktereacutemkoli okamņiku dvojiacutem

podnětům napětiacute jednak je to napětiacute mezi proměnnyacutemi a stacionaacuterniacutemi čaacutestmi systeacutemu jednak

mezi nastupujiacuteciacutem a ustupujiacuteciacutem jevem v měniacuteciacute se sloņce systeacutemu Zaacuteklady učeniacute o variantnosti

jazyka lze spatřovat v Mathesiově pojetiacute (1970 s 5) potenciaacutelnosti jazykovyacutech jevů v němņ

vedle variantnosti jazyka v diachronii postuloval variantnost v synchronii O vyacutevoji pojmu

synchronniacute dynamika kteraacute je zaloņena na variantnosti jazykovyacutech jevů piacuteńe takeacute V Barnet

(1981 s 124) Vyacutevoj naacutezorů na variantnost normy spisovneacuteho jazyka shrnuje koncem 80 let 20

stoletiacute I Nebeskaacute (1989) a uvaacutediacute ņe variantnost je v současneacute době chaacutepaacutena jako projev vyacutevoje

normy Otaacutezce tvaroslovneacute variantnosti se v raacutemci diskusiacute o standardniacute a spisovneacute čeńtině

čaacutestečně věnovali F Čermaacutek P Sgall P Vybiacuteral (2006) Problematice tvaroslovnyacutech variant

apelativ v konkreacutetniacutech jazykovyacutech projevech současneacute čeńtiny se v raacutemci vyacutezkumů na materiaacutelu

24

jiņ F de Saussure (1989 s 235) bdquoChod jazyka křiacuteņiacute nesčiacuteslneacute mnoņstviacute vaacutehaacuteniacute

přibliņnostiacute a poloanalyacutez V ņaacutedneacutem okamņiku nemaacute konkreacutetniacute jazyk systeacutem

dokonale ustaacutelenyacutech jednotekldquo Variantniacute (synonymniacute) tvary tvořiacute v jazyce

přechodoveacute paacutesmo jevů kteryacutem je nutneacute věnovat pozornost v odborneacute literatuře

i ńkolniacute praxi Synonymie koncovek maacute v čeńtině historickeacute přiacutečiny viz např

Lamprecht ndash Ńlosar ndash Bauer (1986) zčaacutesti je takeacute důsledkem předchoziacute kodifikačniacute

praxe S tvarovou variantnostiacute (synonymiiacute) se setkaacuteme jak v apelativniacute tak propriaacutelniacute

vrstvě31

českeacuteho jazyka Faktory ktereacute ji ovlivňujiacute mohou byacutet vzhledem k odlińnyacutem

funkciacutem apelativ a propriiacute zčaacutesti různeacute

Termiacuten koncovka uņiacutevaacuteme ve shodě s jejiacute definiciacute uvaacuteděnou v MČ I (1986

s 178ndash179) tzn jako tvaroslovnou přiacuteponu stojiacuteciacute na konci slovniacuteho tvaru U propriiacute

se jednaacute předevńiacutem o koncovku paacutedovou v přiacutepadě deproprializace o koncovku

infinitivniacute např rentgenovat

Z hlediska jasneacute specifikace koncovek povaņujeme za vhodneacute pouņiacutevat

termiacuteny varianta a dubleta a důsledně je rozlińovat Pojmy varianta a dubleta

(dvojtvar)32

chaacutepeme v naacutesledujiacuteciacutem smyslu Pokud majiacute slova ohyacutebanaacute podle

jednoho flektivniacuteho vzoru pro vyjaacutedřeniacute teacuteņe paacutedoveacute formy viacutece neņ jednu koncovku

pak v přiacutepadě ņe se dvě koncovky pojiacute s jedniacutem zaacutekladem hovořiacuteme o morfologickeacute

dubletě (do Jeseniacuteka do Jeseniacuteku) v přiacutepadě ņe spojeniacute s různyacutemi koncovkami

rozděluje slova do rozdiacutelnyacutech podskupin hovořiacuteme o variantě (do Turnova Vsetiacutena

ale do Chebu Mostu) viz takeacute K Osolsobě (2002 s 333)

Vyacutechodiskem se při popisu variant a dublet stala diferenciace morfologickyacutech

variantniacutech paacuterů (dublet) uvaacuteděnaacute v MČ 2 (1986 s 268ndash272) Zaacutekladniacute členěniacute zde

spočiacutevaacute v rozděleniacute variant do dvou skupin tj rovnocenneacute a diferencovaneacute Za

varianty rovnocenneacute jsou povaņovaacuteny ty členy variantniacuteho paacuteru ktereacute jsou

ČNK věnujiacute čeńtiacute i zahraničniacute lingvisteacute např N Bermel M Hebal J Ńimandl F Ńtiacutecha J M

Tuńkovaacute (dřiacuteve J Obrovskaacute)

31 Variantnost v onymii charakterizuje R Ńraacutemek (2005) jako variantnost dvojiacute povahy

1 propriaacutelně pojmenovaciacute ndash tyacuteņ objekt můņe byacutet propriaacutelně pojmenovaacuten různě 2 komunikačniacute ndash

propria variujiacute v jazykoveacute komunikaci a vznikajiacute varianty dialektoveacute nebo emocionaacutelniacute

32 Pojmy varianta a dubleta (dvojtvar) uņiacutevaacute řada současnyacutech lingvistickyacutech praciacute vaacutegně např

M Čechovaacute et al (2000) nebo MČ 2 (1986) kde je naviacutec situace komplikovaacutena zavedeniacutem

termiacutenů polymorfniacute formant a variantniacute tvar Jineacute praacutece si z uvedenyacutech termiacutenů vybiacuterajiacute jeden

např v Přiacuteručniacute mluvnici čeńtiny (2003) se uņiacutevaacute v deklinaci feminin pojem dubleta

25

rovnocenneacute vyacuteznamově funkčně i stylově a jsou navzaacutejem volně zaměnitelneacute

Varianty diferencovaneacute naopak nelze volně zaměňovat protoņe se podle autorů

mluvnice lińiacute předevńiacutem stylovou charakteristikou nebo platnostiacute seacutemantickou

Rozlińujiacute se pak varianty podle styloveacuteho zabarveniacute doboveacute vaacutezanosti frekvence

(frekvenčniacute uacutedaje se povaņujiacute za doprovodnyacute stylovyacute kvantifikaacutetor) různeacuteho

vyacuteznamu Uvedeneacute rozlińeniacute variant vńak nemůņe plně platit u propriiacute protoņe ta

nemajiacute apelativniacute bdquovyacuteznamldquo a předpoklaacutedaacuteme tedy ņe variantniacute či dubletniacute tvary

oikonym budou miacutet svaacute specifika Na zaacutekladě jiņ provedenyacutech korpusovyacutech

vyacutezkumů apelativniacuteho materiaacutelu byla zpochybněna takeacute reaacutelnaacute existence

rovnocennyacutech variant viz R Blatnaacute (2001) nebo J Tuńkovaacute (2006) protoņe

naprostaacute větńina variant nalezenyacutech v korpusech se lińiacute minimaacutelně frekvenčniacutemi

hodnotami

Důleņiteacute jsou rovněņ činitele (faktory)33

ktereacute volbu varianty ovlivňujiacute

Podle MČ 2 (1986 s 275ndash276) jsou to činitele jazykoveacute mezi něņ se řadiacute činitele

formaacutelniacute (tvaroslovneacute a slovotvorneacute) seacutemantickeacute styloveacute a syntaktickeacute (např

vaacutezanost paacuteru v ustaacuteleneacutem spojeniacute s předloņkou) a rovněņ činitele mimojazykoveacute

např věk vzdělaacuteniacute zaměstnaacuteniacute regionaacutelniacute přiacutesluńnost uņivatele V přiacutepadě

jazykovyacutech činitelů se upozorňuje na fakt ņe působiacute obvykle současně avńak

v různeacute miacuteře a v komunikaci upevňujiacute svou pozici zejmeacutena ty varianty ktereacute existujiacute

na zaacutekladě formaacutelniacuteho připodobňovaacuteniacute a diferenciace Při popisu a hodnoceniacute

konkreacutetniacuteho jazykoveacuteho materiaacutelu ať uņ se jednaacute o apelativa či propria vńak autoři

mluvnice uvedenaacute tvrzeniacute tyacutekajiacuteciacute se variantnosti čeńtiny jen v maleacute miacuteře aplikujiacute

Domniacutevaacuteme se ņe u propriiacute a tedy takeacute u oikonym bude působeniacute uvedenyacutech

jazykovyacutech faktorů do jisteacute miacutery omezeneacute či specifickeacute Z obecneacute lingvistiky je

znaacutemo ņe jazykoveacute zaacutekonitosti se v jazykoveacutem systeacutemu vņdy projevujiacute nejprve jako

vyacutevojoveacute tendence34

Podněty těchto tendenciacute jsou převaacuteņně jazykově strukturniacute

33 Faktory ovlivňujiacuteciacute tvaroslovneacute varianty apelativniacutech maskulin ve svyacutech praciacutech popisuje

Z Rusiacutenovaacute (1974ndash1975 1991 aj) u apelativniacutech feminin je zachycuje praacutece J M Tuńkoveacute

(2006)

34 O vyacutevojovyacutech tendenciacutech v onymii piacuteńe R Ńraacutemek (2005) K jazykově externiacutem impulzům

v současneacute době řadiacute předevńiacutem novou komunikačniacute situaci vyplyacutevajiacuteciacute z novyacutech okolnostiacute

a podmiacutenek společenskeacuteho ņivota (dnes i tzv globalizace) na kterou pak jazyk postupně reaguje

v pořadiacute vznik vyacutevojoveacute tendence ndash funkčniacute stabilizace tendence ndash vznik systeacutemoveacute zaacutekonitosti ndash

změna struktury systeacutemu Za nejnovějńiacute tendenci pak povaņuje fakt ņe propriaacutelniacute sfeacutera určiteacuteho

26

tj vnitřně jazykoveacute (jazykově interniacute) ale mohou byacutet i mimojazykoveacute (jazykově

externiacute) V českeacute morfologii se v raacutemci tzv vnitřně jazykovyacutech vyacutevojovyacutech tendenciacute

uvaacutedějiacute tendence unifikačniacute a diferenciačniacute viz MČ 2 (1986 s 272ndash273)

Opozice centra a periferie35

vychaacuteziacute ze systeacutemoveacute povahy jazyka a je

podstatou dynamiky jazyka F Daneń kteryacute se zamyacuteńliacute nad vztahem centra

a periferie jakoņto jazykoveacute univerzaacutelie uvaacutediacute ņe bdquopředstava jazykoveacuteho systeacutemu

jako pravidelně rovnoměrně symetricky uspořaacutedaneacute soustavy jednotek různeacuteho

řaacutedu je faleńnaacuteldquo (1965 s 1) Systeacutemovost chaacutepe jako relativniacute pojem s ohledem na

jednotliveacute plaacuteny jazyka (čiacutem vyńńiacute je jazykovyacute plaacuten tiacutem meacuteně je v něm

systeacutemovosti) ale takeacute v raacutemci jednotlivyacutech plaacutenů Postaveniacute některyacutech jednotek se

pak v systeacutemu jeviacute jako meacuteně pevneacute coņ se projevuje např niņńiacute frekvenciacute

nepravidelnostmi stylistickou přiacuteznakovostiacute Jednaacute se o jednotky periferniacute Za

centrum jazyka se povaņuje ta jeho čaacutest jejiacuteņ jednotky majiacute pevneacute postaveniacute

v systeacutemu vysokou frekvenci uņitiacute a obvykle jsou rovněņ pravidelneacute bezpřiacuteznakoveacute

viz E Lotko (1998) O centraacutelniacutech a periferniacutech jevech informujiacute frekvenčniacute slovniacuteky

a studie vznikleacute na korpusovyacutech datech Takeacute v onomastice se pojmy centrum

a periferie uņiacutevajiacute např R Ńraacutemek (2005) M Harvaliacutek (2005b) Vztahy mezi

centrem a periferiiacute u propriiacute se projevujiacute v jejich systeacutemu areaacutelovosti a bdquopočetnostildquo

ndash jsou propojeny s kategoriemi frekvence a produktivity a to viacutece neņ u apelativ Zdaacute

se ņe vyacutevojovyacute pohyb je zde primaacuterně způsoben změnami ve frekvenci určiteacuteho typu

(např postupneacute ubyacutevaacuteniacute toponym s -jь) důsledkem je proměna produktivity

a přestrukturovaacuteniacute jaacutedra a periferie Jak uvaacutediacute M Harvaliacutek odlińnosti mezi apelativniacute

a propriaacutelniacute sfeacuterou jazyka se promiacutetajiacute takeacute do rozdiacutelů mezi centrem a periferiiacute

v jejich slovotvorbě

jazyka si sice zachovaacutevaacute svou bdquonaacuterodniacuteldquo bdquojednoznačnouldquo typičnost ale je v současnosti uņ takeacute

prostupnaacute vůči onymii jineacuteho jazyka

35 V diachronniacute oblasti jazyka se touto problematikou zabyacuteval I Němec (1976 aj)

27

4 Literatura

41 Deklinace oikonym češtiny v odborneacute a populaacuterně-naučneacute

literatuře

V přehledu odborneacute a populaacuterně-naučneacute literatury se soustřediacuteme zejmeacutena na

obdobiacute povaacutelečneacute tedy druhou polovinu 20 a počaacutetek 21 stoletiacute a nepodaacutevaacuteme zde

přehled veńkereacute literatury tyacutekajiacuteciacute se gramatickyacutech vlastnostiacute a deklinace vńech třiacuted

propriiacute ale pouze oikonym čeńtiny36

vńech třiacute gramatickyacutech rodů

Z předvaacutelečneacuteho obdobiacute připomeňme nemnoheacute člaacutenky publikovaneacute v Nańiacute

řeči ktereacute jsou věnovaacuteny problematice gramatickyacutech kategoriiacute jednotlivyacutech

oikonym okrajově jejich deklinaci spojeneacute často s vyacutekladem etymologie jmen

K otaacutezce gramatickeacuteho rodu a deklinace vlastniacuteho jmeacutena Olomouc37

jsou uvedeny

hesloviteacute informace v oddiacutele bdquoHovornaldquo viz Nańe řeč (1922 s 251) Nańe řeč38

(1923 s 284) Touto problematikou se obsaacutehleji zabyacutevaacute stať V Ertla v jeho

publikaci bdquoČasoveacute uacutevahy o nańiacute mateřńtiněldquo (1929 s 17ndash24) Vyacutevoj a současneacute uņitiacute

gramatickeacuteho čiacutesla jsou zmiňovaacuteny v bdquoHovorněldquo u oikonym na -ice a miacutestniacuteho jmeacutena

Hustopeče viz Nańe řeč (1926 s 309ndash310 311ndash312) a okrajově v člaacutenku

J Frankeho (1936)

Od poloviny 20 stoletiacute se postupně rozviacutejiacute vztah mezi onomastikou

a gramatickyacutem popisem čeńtiny Pomineme-li nyniacute popisy v gramatikaacutech kteryacutem

budeme věnovat pozornost v naacutesledujiacuteciacute kapitole můņeme uveacutest přiacuteklady řady

36 V různyacutech obdobiacutech vznikly takeacute studie o včleňovaacuteniacute ciziacutech oikonym do českeacute deklinačniacute

soustavy např M Dokulil bdquoSkloňovaacuteniacute vlastniacutech jmen zeměpisnyacutech typu Troacuteja Sofia Korea

Samoa Kapualdquo (1955) E Pokornaacute bdquoSkloňovaacuteniacute miacutestniacutech jmen na -ingenldquo (1977) M Sedlaacuteček

bdquoO skloňovaacuteniacute slovenskyacutech miacutestniacutech jmen typu Prievidzaldquo (1966) bdquoSlovanskaacute vlastniacute jmeacutena

v novinaacutech a časopisechldquo (1981) bdquoCiziacute vlastniacute jmeacutena v čeńtiněldquo (1992) A Poliacutevkovaacute bdquoSlovenskaacute

miacutestniacute jmeacutena v českeacutem kontextuldquo (1984) Slovenskaacute miacutestniacute jmeacutena v čeńtině (1992) R Ńraacutemek

bdquoCiziacute miacutestniacute jmeacutena v čeńtiněldquo (1997) M Harvaliacutek bdquoSynchronniacute a diachronniacute aspekty českeacute

onymieldquo (2004 s 106ndash123)

37 Hesloviteacute poznaacutemky k původu a vyacutevoji oikonyma Olomouc najdeme v Nańiacute řeči 5 (1921 s 217)

Nańiacute řeči 10 (1926 s 296) a rovněņ u L Hosaacuteka ndash R Ńraacutemka (1980)

38 V Nańiacute řeči 7 (1923 s 285) je poznaacutemka o uņiacutevaneacutem tvaru Gsg miacutestniacuteho jmeacutena Boleslav

tj Boleslavě podle vz duše

28

čaacutestečnyacutech zpracovaacuteniacute morfologickeacute straacutenky českyacutech oikonym v podobě

samostatnyacutech studiiacute Poměrem spisovneacute normy a miacutestniacuteho uacutezu se zabyacutevaacute stať

A Jedličky bdquoGenitiv miacutestniacutech jmen typu Jince Hrobceldquo (1949) otaacutezku variantnosti

spisovneacute normy apelativ i propriiacute zpracoval pak A Jedlička v knize bdquoSpisovnyacute jazyk

v současneacute komunikacildquo (1974) V 70ndash80 letech se několik autorů znovu vyjadřuje

k problematice gramatickeacuteho rodu oikonym zejmeacutena jeho koliacutesaacuteniacute u určityacutech skupin

miacutestniacutech jmen ndash M Sedlaacuteček bdquoTen Ań anebo ta Ańldquo (1977) A Poliacutevkovaacute

bdquoPoznaacutemky o rodu miacutestniacutech jmen typu Olomouc Boleslav Litomyńlldquo (1978) na

tento člaacutenek reaguje V Ńmilauer bdquoPoznaacutemka o rodu miacutestniacutech jmen typu Olomouc

Boleslav Litomyńlldquo (1981) Otaacutezce deklinace oikonym byly věnovaacuteny člaacutenky

M Sedlaacutečka tyacutekajiacuteciacute se problematiky tvarů Gsg a Lsg oikonym muņskeacuteho rodu

vz hrad (1975 1982) ktereacute vyuacutestily v komplexnějńiacute studii bdquoVlastniacute zeměpisnaacute

jmeacutena v deklinačniacutem systeacutemu čeńtinyldquo (1983) Ve stejneacutem obdobiacute byly publikovaacuteny

takeacute podnětneacute člaacutenky k deklinaci oikonym ņenskeacuteho rodu L Čiņmaacuteroveacute bdquoTy či ta

Nedvědiceldquo (1985) a A Poliacutevkoveacute bdquoK vyacutevojovyacutem tendenciacutem českyacutech miacutestniacutech jmen

zakončenyacutech na -iceldquo (1985) Na souvislost slovotvorneacute utvořenosti apelativ

a miacutestniacutech jmen poukaacutezala okrajově Z Rusiacutenovaacute v člaacutenku bdquoO vlivu slovotvorneacuteho

systeacutemu na systeacutem morfologickyacuteldquo (1974ndash1975) Důleņitou stať tohoto obdobiacute

publikoval I Lutterer bdquoOnomastika a mluvniceldquo (1976) Poukazuje v niacute na

problematiku vzaacutejemneacuteho vztahu mezi apelativy a proprii upozorňuje na jejich

odlińnosti gramatickeacute a zejmeacutena seacutemantickeacute Formuluje poņadavek zařadit

systematickyacute rozbor vlastniacutech jmen z hlediska mluvnickeacuteho do připravovaneacute

akademickeacute mluvnice čeńtiny Jeho stať reprezentuje jiņ novyacute moderniacute pohled na

gramatickeacute otaacutezky v onomastice

Rostouciacute zaacutejem o gramatickou straacutenku propriiacute způsobil ņe jiacute byla od 90 let

věnovaacutena pozornost nejen v odbornyacutech časopisech ale stala se takeacute součaacutestiacute

konferenčniacutech sborniacuteků ať uņ onomastickyacutech či ńiacuteřeji lingvisticky zaměřenyacutech

Koncem 90 let byly uspořaacutedaacuteny dvě konference39

(1998 1999) zaměřeneacute přiacutemo na

deklinačniacute a derivačniacute vlastnosti propriiacute ze kteryacutech byly vydaacuteny sborniacuteky bdquoPropria

v systeacutemu mluvnickeacutem a slovotvorneacutemldquo (1999) a bdquoVlastniacute jmeacutena v mluvniciacutech

39 Statě věnovaneacute deklinaci oikonym najdeme takeacute v dalńiacutech konferenčniacutech sborniacuteciacutech např

bdquoSpisovnost a nespisovnost dnesldquo (Brno 1996a) bdquoČeńtina ndash baacutedaacuteniacute a učeniacuteldquo (Brno 2007) bdquoTy jaacute

a oni v jazyce a v literatuřeldquo (Uacutestiacute nad Labem 2009)

29

čeńtiny a v tradiciacutech českeacuteho mluvnictviacuteldquo (2001) Zde najdeme teoreticky zaměřenou

stať R Ńraacutemka bdquoKe gramatickyacutem vlastnostem propriiacuteldquo (1999a) v niacuteņ je upozorněno

takeacute na některeacute vyacutevojoveacute tendence v současneacute onymickeacute normě

u vybranyacutech skupin oikonym Daacutele člaacutenek P Hausera bdquoVlastniacute jmeacutena v přiacuteručniacutech

mluvniciacutech českeacuteho jazykaldquo (2001) ve ktereacutem je věnovaacutena značnaacute pozornost vyacutevoji

deklinačniacutech paradigmat oikonym v průběhu 20 stoletiacute ve třech mluvniciacutech současneacute

čeńtiny Problematice variantniacutech tvarů oikonym muņskeacuteho rodu a stanoveniacute faktorů

ktereacute ovlivňujiacute vyacuteběr koncovek se v raacutemci sveacuteho člaacutenku bdquoNěktereacute aspekty distribuce

alomorfů (genitiv a lokaacutel sg maskulin) věnuje Z Rusiacutenovaacute (1992) Systematickeacutemu

zkoumaacuteniacute deklinace českyacutech oikonym40

se zvlaacuteńtniacute pozornostiacute k problematice

variantniacutech tvarů v textech psaneacute čeńtiny na materiaacutelu ČNK se věnovala autorka

praacutece J M Tuńkovaacute ndash bdquoToponyma s deklinaciacute vzoru kostldquo (2007b) bdquoJaacute ty on jezdiacute

do Mělniacuteku či Mělniacutekaldquo (2009) bdquoGramatickeacute tvary naacutezvů českyacutech měst na -(ov)ice

ndash historie a současnostldquo (2010a) bdquoDeklinačniacute typy českyacutech toponymldquo (2010b)

bdquoK deklinačniacutem typům českyacutech oikonymldquo (2010f) Komunikačniacute přiacutestup

k toponymickeacutemu materiaacutelu upozorňujiacuteciacute na rozdiacutely v uņiacutevaacuteniacute tvarů mezi spisovnou

čeńtinou a běņně mluvenyacutem uacutezem zachycuje člaacutenek S Pastyřiacuteka bdquoNěkteraacute

středomoravskaacute toponyma v současneacute komunikacildquo (2002ndash2003) a sociolingvistickaacute

studie J M Tuńkoveacute V Pekaacuterkoveacute a M Fridrichoveacute bdquoTvary regionaacutelniacutech

zeměpisnyacutech jmen na -(ov)ice v mluvě současneacute mlaacutedeņeldquo (2010c)41

Vybraneacute

morfologickeacute jevy u některyacutech typů oikonym v dialektech zachycuje Českyacute jazykovyacute

atlas 4 (2002) v heslech Boleslav (21a s 68) Olomouc (21b s 68ndash70) Přiacutebram (22

s 70) Přiacutebrami (51 s 104ndash105) Boleslavi (52 s 105) Prachaticiacutem (164 s 246)

Zpracovaacuteniacute naacuteřečniacutech tvarů oikonym se obńiacuterněji věnujiacute stati S Kloferoveacute bdquoVlastniacute

jmeacutena v Českeacutem jazykoveacutem atlaseldquo (2000) bdquoPřehlaacuteska rsquoa gt e a jejiacute projevy

v lexikaacutelniacutech svazciacutech Českeacuteho jazykoveacuteho atlasuldquo (2001) a H Konečneacute bdquoDativ

a instrumentaacutel miacutestniacutech jmen typu Prachatice v naacuteřečiacutechldquo (2003)

40 Na Slovensku se v posledniacutech letech zabyacutevajiacute komplexnějńiacutem pohledem na gramatickou straacutenku

propriiacute např statě M Sokoloveacute (1996) V Blanaacutera (2005) M Olońtiaka a L Gianitsoveacute (2007a

2007b) M Olońtiaka (2007c) nebo kapitoly v monografiiacutech V Blanaacutera (1996 s 104ndash106 2008

s 26ndash29)

41 Přiacutespěvek vznikl v raacutemci vyacutezkumneacuteho projektu Pedagogickeacute fakulty MU Brno

č MUNI410962009

30

Vědeckaacute monografie zachycujiacuteciacute komplexně morfologickou straacutenku oikonym

čeńtiny zatiacutem neexistuje byla vydaacutena pouze populaacuterně-naučnaacute monografie

A Poliacutevkoveacute (2007) viz daacutele Informace o gramatickyacutech kategoriiacutech oikonym či

jejich některyacutech koncovkaacutech můņeme najiacutet takeacute v přiacuteručkaacutech ktereacute se primaacuterně

morfologickou straacutenkou jmen nezabyacutevajiacute Napřiacuteklad v knize I Lutterera a R Ńraacutemka

bdquoZeměpisnaacute jmeacutena v Čechaacutech na Moravě a ve Slezskuldquo (2004) kde se u některyacutech

toponym uvaacutedějiacute informace o jejich rodě a čiacutesle V přiacuteručce standardizovanyacutech

geonym P Bohaacuteče bdquoGeografickaacute jmeacutena Českeacute republikyldquo (2002) kteraacute zahrnuje

reprezentativniacute počet miacutestniacutech jmen (srovnatelnyacute s publikaciacute A Poliacutevkoveacute)

doprovaacutezenyacute jejich siacutedelniacute klasifikaciacute (obec město čaacutest města + přiacutesluńnyacute okres

a kraj) se uvaacutediacute pouze gramatickyacute rod koncovka genitivu singulaacuteru a omezeně

gramatickeacute čiacuteslo Statistickeacute uacutedaje zpracovaneacute na korpusu SYN2005 tyacutekajiacuteciacute se

vybranyacutech deklinačniacutech paradigmat substantiv (soudce moře kuře) uvaacutediacute publikace

T Bartoně et al bdquoStatistiky čeńtinyldquo (2009) kteraacute se vńak oblastiacute propriiacute a v raacutemci niacute

oikonym dotyacutekaacute jen okrajově u paradigmatu moře Zahrnuje rovněņ souhrnneacute

statistickeacute uacutedaje o gramatickyacutech kategoriiacutech substantiv avńak nespecifikovaneacute zvlaacuteńť

pro oblasti apelativ a propriiacute

Problematikou morfologickyacutech vlastnostiacute deklinace českyacutech oikonym se

zabyacutevajiacute takeacute populaacuterně-naučneacute praacutece Patřiacute k nim bdquoJazykoveacute koutky

Československeacuteho rozhlasuldquo (1951 1959) v nichņ najdeme člaacutenky F Daneńe

M Dokulila A Jedličky S Utěńeneacuteho a F Vaacutehaly ktereacute zpracovaacutevajiacute oblasti

v nichņ uņivateleacute jazyka často vaacutehajiacute či chybujiacute tzn v přiacutepadě vyacuteskytu variantniacutech

koncovek (Lsg oikonym muņskeacuteho rodu skloňovaacuteniacute pomnoņnyacutech oikonym typu

Lobkovice nebo typu Pyšely Semily) či při koliacutesaacuteniacute v rodě (jmeacutena typu Boleslav

Olomouc) Daacutele jsou to texty F Vaacutehaly v knize bdquoO čeńtině pro Čechyldquo (1960)

v nichņ se autor věnuje často probiacuteranyacutem otaacutezkaacutem z deklinace miacutestniacutech jmen

(skloňovaacuteniacute pomnoņnyacutech oikonym na -ice jmen typu Litomyšl Boleslav Olomouc

atd) a zabyacutevaacute se zde i vyacutevojovyacutemi tendencemi popisovanyacutech gramatickyacutech jevů

S problematikou tvarů českyacutech oikonym se setkaacuteme rovněņ ve třech heslech knihy

A Černeacute et al bdquoNa co se naacutes často ptaacuteteldquo (2004 s 21 85ndash86 147ndash148) zcela

okrajově se teacuteto otaacutezce věnuje publikace J Balhara et al bdquoO čeńtině kaņdodenniacuteldquo

(1984 s 20)

Za zaacutekladniacute populaacuterně-naučnou publikaci lze v současnosti povaņovat druheacute

vydaacuteniacute knihy A Poliacutevkoveacute bdquoNańe miacutestniacute jmeacutena a jak jich uņiacutevatldquo (2007) Termiacutenem

31

miacutestniacute jmeacutena se zde rozumiacute bdquonaacutezvy lidskyacutech siacutedlińťldquo tj zvlaacuteńtě měst městskyacutech čaacutestiacute

a obciacute Autorka uvaacutediacute ņe si neklade naacuteroky podat systematickyacute vědeckyacute popis

problematiky podařilo se jiacute vńak předloņit stručnyacute a zaacuteroveň přehlednyacute vyacuteklad

původu a deklinace miacutestniacutech jmen určenyacute běņneacutemu uņivateli jazyka Kniha zahrnuje

takeacute rozsaacutehlyacute abecedniacute seznam miacutestniacutech jmen opatřenyacute gramatickyacutemi kategoriemi

rodu a čiacutesla v přiacutepadě pomnoņnyacutech jmen je uvedena i koncovka dativu pluraacutelu

a instrumentaacutelu pluraacutelu Vzhledem k současneacutemu stavu zpracovaacuteniacute morfologie

oikonym supluje tato publikace u veřejnosti často kodifikačniacute přiacuteručku Z jejiacuteho

obsahu vńak neniacute zcela zřejmeacute zda zaacutevěry tyacutekajiacuteciacute se gramatickyacutech vlastnostiacute

miacutestniacutech jmen vychaacutezejiacute jen z uvaacuteděneacute dostupneacute literatury či ze zpracovaacuteniacute

rozsaacutehlejńiacuteho aktuaacutelniacuteho materiaacutelu

O deklinaci miacutestniacutech jmen se můņeme takeacute poučit z internetovyacutech straacutenek42

Jazykoveacute poradny Uacutestavu pro jazyk českyacute AV ČR a to podrobně v bdquoInternetoveacute

jazykoveacute přiacuteručceldquo oddiacutel bdquoSkloňovaacuteniacute zeměpisnyacutech jmen a naacutezvů instituciacuteldquo nebo

v rubrice bdquoNa co se naacutes často ptaacuteteldquo Ve vyacutekladoveacute čaacutesti internetoveacute přiacuteručky jsou

zařazeny předevńiacutem jevy na ktereacute se uņivateleacute často ptajiacute nejednaacute se tedy

o soustavnyacute popis problematiky Autoři vychaacutezejiacute z Pravidel českeacuteho pravopisu

a současnyacutech mluvnic V některyacutech oddiacutelech a patřiacute k nim i deklinace zeměpisnyacutech

jmen podaacutevajiacute na rozdiacutel od vyacutechoziacutech zdrojů podrobnějńiacute ucelenějńiacute a zpřesňujiacuteciacute

informace Cenneacute je i to ņe jsou uvaacuteděny i rozpory v uacutedajiacutech mezi jednotlivyacutemi

přiacuteručkami nebo rozdiacutely mezi kodifikaciacute a spisovnyacutem uacutezem V těchto přiacutepadech je

připojen hodnotiacuteciacute komentaacuteř a doporučeneacute řeńeniacute

Ke zhodnoceniacute synchronniacuteho stavu deklinace oikonym je potřebneacute vychaacutezet

takeacute z diachronniacuteho pohledu na danou problematiku kteryacute zachycujiacute v raacutemci

apelativniacuteho vyacutevoje např J Gebauer (1896) K Rocher (1934) F Traacutevniacuteček (1935)

V Vaacuteņnyacute (1964) M Komaacuterek (1981) nebo A Lamprecht et al (1986) Přehled

zpracovaacuteniacute gramatickyacutech popisů propriiacute uvaacutediacute v bdquoKapitolaacutech z dějin českeacute

jazykovědneacute bohemistikyldquo R Ńraacutemek (2007b s 377ndash425)

Zaacutevěrem lze řiacuteci ņe větńina dosavadniacutech odbornyacutech studiiacute i populaacuterně-

naučnyacutech praciacute při zpracovaacuteniacute gramatickeacute straacutenky oikonym nerespektuje dostatečně

charakteristickeacute funkce propriiacute ale vychaacuteziacute z apelativniacuteho pohledu tradovaneacuteho

42 Internetovaacute jazykovaacute přiacuteručka viz httppriruckaujccascz Na co se naacutes často ptaacutete viz

httpwwwujccasczporadnaporfaqhtm