Upload
vanhanh
View
233
Download
3
Embed Size (px)
Citation preview
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně
Pedagogická fakulta
Katedra historie
Diplomová práce
Těžební činnost ve Stříbře v první třetině 16. století
Vypracovala: Bc. Kristýna Weilová, Český jazyk a literatura Historie SN
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Vilém Zábranský, Ph.D.
Místo a rok odevzdání: Ústí nad Labem, 2015
Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci s názvem Těžební činnost ve Stříbře
v první třetině 16. století vypracovala samostatně s použitím úplného výčtu citací
informačních pramenů uvedených v seznamu, který je součástí této práce.
V Ústí nad Labem dne: Bc. Kristýna Weilová
Přední poděkování patří Mgr. Vilému Zábranskému Ph.D., a to zejména za trpělivost,
cenné rady a připomínky, které mi v průběhu vypracování této diplomové práce věnoval.
Abstrakt
Diplomová práce je zaměřena na těžební činnost královského horního města Stříbra v první
čtvrtině 16. století. Práce je postavena na stěžejních údajích zaznamenaných v účetních
rejstřících olověných dolů, které umožnily vytvořit základní představu o situaci ve
stříbrském báňském revíru. Na podkladech dochovaných montánních pramenů je pak
vytvářen ucelený obraz horní správy stříbrských dolů a zároveň jsou pomocí kompletace
širokého spektra dalších archivních materiálů zjišťovány vazby stříbrských obyvatel na
tamější důlní aktivity. Na podkladě korespondence královských úředníků a stříbrských
důlních správců jsou objasňovány i těsné vztahy stříbrské těžby s kutnohorskou hutí a v
neposlední řadě je diskutována i angažovanost Kutné Hory na stříbrském dolování, s níž
souvisí i problematika prosperity stříbrských olověných dolů. Práce dále odhaluje nejen
jmenné soupisy důlních zaměstnanců, ale i konkrétní osobnosti dávno zapomenutých
důlních správců, námezdních pracovníků či důlních dodavatelů.
Klíčová slova:
dolové účty, hornictví, olovo, raný novověk Stříbro (Mies)
Abstract
This diploma thesis focuses on mining activity in royal mining town Stříbro in the first
quarter of 16th
century. The thesis is based on key facts noted in the accounts of lead mines
which made it possible to provide an overview of situation in Stříbro mining district. A
comprehensive description of oversight of mines in Stříbro is created by compiling
surviving mining documents, and wide spectrum of additional archival materials is used to
establish connections of inhabitants of Stříbro with mining activities. Close ties between
Stříbro and Kutná Hora are explained based on correspondence between royal clerks and
mining overseers in Stříbro. Involvement of Kutná Hora in mining activities in Stříbro is
analysed in the context of prosperity of lead mines in Stříbro. The thesis reveals not only
lists of employees working in the mines, but also shows personalities of specific long
forgotten mining overseers, employees and suppliers.
Key words:
mining accounts, mining, lead, early modern history, Stříbro (Mies)
Obsah
Úvod ....................................................................................................................................... 6
1. Prameny sloužící k poznání montánní historie Stříbra v první čtvrtině 16. století .......... 11
2. Město Stříbro od založení do první čtvrtiny 16. století ................................................... 19
2.1. Vznik královského horního města Stříbra ................................................................ 20
2.2. Církevní poměry ....................................................................................................... 21
2.3. Práva a privilegia ...................................................................................................... 23
2.4. Stříbro v době předhusitské ...................................................................................... 24
2.5. Husitské hnutí ve Stříbře a následující vývoj města ................................................. 25
3. Historie a správní systém těžební činnosti ve Stříbře ...................................................... 28
3.1. Správní systém stříbrských dolů ............................................................................... 34
4. Důlní pracovníci a obyvatelé města Stříbra ..................................................................... 50
Závěr .................................................................................................................................... 62
Seznam zkratek .................................................................................................................... 64
Seznam použitých pramenů a literatury ............................................................................... 65
I. Prameny nevydané ........................................................................................................ 65
II. Prameny vydané .......................................................................................................... 66
III. Literatura .................................................................................................................... 66
IV. Elektronické zdroje .................................................................................................... 69
Seznam grafů a tabulek ........................................................................................................ 71
Seznam příloh ...................................................................................................................... 72
6
Úvod
Královské horní město Stříbro je již od svých prvopočátků neodmyslitelně spjato s těžební
činností. Vyvinulo se totiž z původní hornické osady, která byla situována v údolí řeky
Mže, přibližně 30 kilometrů západním směrem od města Plzně. Hornická osada
pravděpodobně dobře prosperovala a rychlý ekonomický růst okolní krajiny vyžadoval
přemístění sídelního areálu na návrší nad řekou Mží, kde bylo ve 13. století založeno i
královské horní město Stříbro. Královský zájem na vzniku města a jeho následném rozvoji
se ale nezakládal pouze na důlní činnosti, výhodná byla také lokace města, jež se nacházelo
v pohraniční části západních Čech v blízkosti obchodní trasy vedoucí z Prahy na
Norimberk. Panovník Jan Lucemburský včlenil do této významné cesty i město Stříbro, a
tak mu zajistil i příliv obchodníků, což přispělo k jeho výraznému rozkvětu. Ten
pokračoval i v průběhu dalších staletí, kdy město získávalo cenná práva a privilegia, která
přispěla i k rozvoji hospodářských aktivit.
Již z názvu města je patrné, že dolování v jeho blízkosti bylo zaměřeno na těžbu
drahocenného kovu stříbra, avšak později, přibližně ve 14. či 15. století je z dochovaných
pramenů zřejmá převážně těžba olověných rud. Ta probíhala pravděpodobně od přelomu
15. a 16. století ve dvou liniích soukromé a královské. Soukromá důlní činnost byla
městskou záležitostí, přičemž městská rada propůjčovala řadu dolů okolo Stříbra
měšťanům či přespolním, z čehož jí zajisté plynul určitý zisk.1 Doklady o této sféře jsou
však zaznamenány pouze torzovitě v několika pramenech městské provenience, a tak je
obtížné blíže charakterizovat výnosy, které z této těžby plynuly městu, a tedy jakým
podílem přispívaly k jeho hospodářskému vývoji. Druhou linií je pak dolování v královské
službě, které bylo pod dohledem královských úředníků důlních správců. Na počátku 16.
století byl totiž výrazně zvýšen královský zájem na stříbrských olověných dolech, a těžební
činnost se tak plně rozvětvila ve dva směry. V souvislosti s působením královských
úředníků začala být vedena i rozsáhlá účetní agenda stříbrské těžební činnosti, která se
dochovala v téměř ucelené řadě pro roky 1503-1524, a zachycuje tak báňské podnikání
1 VLADIMÍR BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia cen a mezd ve Stříbře v letech 1526-1618, in: Acta
Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1/1971, s. 123-158.
7
ještě před vydáním tzv. Narovnání o hory a kovy, jímž panovník Ferdinand I. výrazně
upravil horní regál.
Rozsáhlá účetní agenda stříbrských olověných dolů byla do dnešní doby studována
pouze zběžně, a nebyl tak dosud zajisté zcela vytěžen její potenciál. Účetní registra byla
vedena z iniciativy královských báňských úředníků, a lze proto předpokládat, že alespoň
částečně zachycují i jejich působení v oblasti stříbrského důlního revíru. V této práci tak
bude objasněno, jaká východiska nabízejí analýzy dolových účetních rejstříků. Výsledky
analýzy pak budou začleněny do přímé souvztažnosti s dalšími dochovanými prameny
montánního i městského charakteru, a pomocí komparace bude následně pojednáno o
různých aspektech těžební činnosti stříbrských olověných dolů. Hlavním cílem této práce
je proto vytvořit ucelený obraz těžební činnosti probíhající v bezprostřední blízkosti města
Stříbra v první čtvrtině 16. století, a na základě prvotního předpokladu zároveň objasnit,
jak fungovala organizace, ale i samotný důlní chod báňského revíru.
Celá práce je rozčleněna do čtyř kapitol, které pojednávají zejména o dostupné
pramenné základně, historii města Stříbra i konkrétní těžební činnosti v jeho bezprostřední
blízkosti, a to jak z hlediska organizace, tak i důlního provozu. První kapitola této práce je
zaměřena na značné množství pramenných materiálů, které v komparaci s účetními
rejstříky mohou obohatit poznání hornické minulosti, a dodat mu tak zároveň i nový
rozměr. Jak již bylo zmíněno, celá práce vznikla na podkladě dochovaných účetních
rejstříků obsahujících primárně záznamy o příjmových a výdajových částkách olověných
dolů, z nichž by mělo být možno zachytit důlní prosperitu, nabízejí ale také množství
jiných informací – jména důlních správců či zaměstnanců, výčet jejich pracovních pozic,
záznamy propůjček, údaje o pracovních poměrech, dokonce i práva a povinnosti
jednotlivých zaměstnanců. Aby bylo možné s těmito dalšími cennými údaji pracovat, je
zapotřebí využít i jiné dostupné prameny nejen montánního, ale i městského charakteru, a
prostřednictvím komparační metody objasnit dílčí okruhy těžební činnosti, jejichž
následnou syntézou by mohl být vytvořen celistvější obraz stříbrské báňské historie.
Druhá kapitola se věnuje poznání stříbrských dějin, zabývá se založením
královského horního města, ale nejsou opomíjeny ani souvislosti s ním spojené, jako např.
církevní poměry, které do značné míry určovaly celkový vývoj města, nebo práva a
privilegia, která napomohla k jeho dalšímu rozkvětu. Syntézu stříbrských dějin od počátku
k dnešku lze najít pouze v díle autorů Vladimíra Bystrického a Kateřiny Rubášové Stříbro
8
do roku 2000 aneb dějiny jednoho města,2 které je spíše jakýmsi kalendáriem
vypovídajícím o nejvýznamnějších historických momentech a událostech stříbrských dějin.
Další velice důležité informace k dějinám města přinášejí především články a studie
vydané ve sbornících Minulostí západočeského kraje, Minulostí Plzně a Plzeňska,
Historický věstník Stříbrska či Sborník okresního muzea v Tachově.3 I stříbrské knihy
městských počtů, které se dochovaly z let 1494-1526,4 se staly dílčím tématem několika
významných studií a publikací věnujících se studiu dějin cen a mezd. K této problematice
se vztahují především díla A. Míky, J. Janáčka, J. Čechury či V. Bystrického.5 Nezůstala
opomenuta ani téměř souvislá řada berních rejstříků z let 1380-1502,6 jejímž studiem se
zabýval především M. Nodl, který se na jejím základě věnoval populačnímu vývoji
středověkého města Stříbra.7 Regionální dějiny města je samozřejmě nutno vnímat i
v obecném kontextu, a tak pro studium dějin první čtvrtiny 16. století byly využity i další
publikace od F. Hoffmanna, F. Šmahela, J. Čechury, J. Macka, K. Kuči, V. Bůžka a
dalších.8
2 VLADIMÍR BYSTRICKÝ a KATEŘINA RUBÁŠOVÁ, Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města, Stříbro
2000. 3 DOBROSLAV LÍBAL HANA HANZLÍKOVÁ, Stříbro, bývalý minoritský klášter, nové poznatky o jeho
stavebním vývoji, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 35-47. JAN FRIDRICH, Boj Stříbrských
o privilegovanou cestu, in:Minulostí Plzně a Plzeňska, Plzeň 1958, s. 37-50. JIŘÍ JANOUŠKOVEC FRANTIŠEK
FRÝDA, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13. LUDĚK
JIRÁSKO, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s.
9-14. LUDĚK JIRÁSKO, Ke genezi Stříbra a jeho středověkých staveb, in: Minulostí Západočeského kraje
XXII, Plzeň 1986, s. 131-153. PAVEL BŘICHÁČEK, Záchranný archeologický výzkum v minoritském klášteře
ve Stříbře (o. Tachov) v roce 1993, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 25-34. VLADIMÍR
BYSTRICKÝ, Národností vývoj města Stříbra a jeho nejbližšího okolí, in: Minulostí západočeského kraje,
Plzeň 1962, s. 161-187. VLADIMÍR BYSTRICKÝ, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník
Okresního muzea v Tachově, Tachov1983, s. 14-28. ZBYNĚK NAVRÁTIL, Problematika založení města
Stříbra ve vztahu k dolování stříbra a olova, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 15-26. 4 SOkA Tachov (SOkA TC), Fond Archiv města Stříbra (AMS), inv. č. 22, sign. 179, Kniha počtů 1494-
1507. SOkA TC, AMS, inv. č. 23, sign. 181, Kniha počtů 1505-1512. SOkA TC, AMS, inv. č. 24, sign. 182,
Kniha počtů 1512-1526. 5 ALOIS MÍKA, Nástin vývoje cen zemědělského zboží v Čechách v letech 1424-1547, in: Československý
časopis historický, Praha 1959, s. 545-571. JOSEF JANÁČEK, České dějiny: Doba předbělohorská I., Praha
1971. JAROSLAV ČECHURA, Vývoj majetkové diferenciace ve Stříbře v druhém desetiletí 15. století, ČNM
156, 1987, s. 35an. VLADIMÍR BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia cen a mezd ve Stříbře v letech 1526-1618,
in: Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1/1971, s. 123-158. 6 SOkA TC, AMS: Inv. č. 33, sign. 174, Rejstřík berní 1380-1392. Inv. č. 34, sign. 175, Rejstřík berní 1400-
1403. Inv. č. 35, sign. 176, Rejstřík berní 1411-1418. Inv. č. 36, sign. 177, Rejstřík berní 1445-1502. 7 MARTIN NODL, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského kraje XXXV,
Ústí nad Labem 2000, s. 7-47. MARTIN NODL, Západočeské Stříbro v roce 1380: Kvantitativní analýza vlivu
moru na demografický vývoj středověkého města, in: Minulostí západočeského kraje XXIX, Ústí nad Labem
1994, s. 7-14. 8 FRANTIŠEK HOFFMANN, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009. FRANTIŠEK ŠMAHEL,
Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996. JAROSLAV ČECHURA, České země v letech 1526-
9
Třetí kapitola už je konkrétně zaměřena na těžební činnost v bezprostřední blízkosti
města. Zabývá se jejími počátky a chronologicky ji sleduje až do roku 1525, přičemž
největší důraz je konkrétně kladen na dějiny dolování první čtvrtiny 16. století. Nezbytně
nutné je proto využít i literaturu, která obecně pojímá dějiny dolování na území českých
zemí, kam patří např. práce J. Kafky, J. Majera či K. Sternberga,9 nebo další publikace,
které popisují vznik, vývoj a uplatňování báňského práva.10
V kapitole je rozpracován
především organizační a správní systém stříbrských olověných dolů. Hlavní osou, která
prostupuje celou kapitolou, je úřad perkmistra, tedy důlního správce. Na něj je nazíráno
vždy v souvislosti s jeho funkčním obdobím, které je pokaždé popsáno na základě
dochovaných pramenů. Aby bylo možno celý správní systém pochopit, bylo třeba využít
značného množství literatury, v níž je obecné uspořádání báňských záležitostí zachyceno.
V první řadě je nutno zmínit práce J. Kořana,11
které srozumitelně popisují celý systém
těžební činnosti, tedy jak složku správní, tak i problematiku týkající se aktivního provozu.
V návaznosti na organizační systém bude v předposlední kapitole dále diskutována i důlní
prosperita, která by měla být obecně poznatelná z účetní evidence.
Poslední kapitola pojedná o důlním provozu, tedy o důlních zaměstnancích a jejich
pracovní náplni, a zároveň také o dalších skupinách spojených s těžební činností, do nichž
je možno zařadit např. řemeslníky a obchodníky. Báňské podnikání totiž vyžadovalo i
značné množství nejrůznějších řemeslných produktů, a proto připadá v úvahu i spolupráce
těžařů se stříbrskými řemeslníky či prodejci. Ve čtvrté kapitole se tak na základě
dostupných materiálů pokusíme vysledovat, zda existují jakékoliv vazby mezi stříbrskými
obyvateli a důlními pracovníky či dodavateli. Pokud se povede prokázat provázanost obou
složek, bude montánní charakteristika stříbrských dolů doplněna o další cenné informace,
které pomohou dotvořit ostřejší obraz stříbrského novověkého hornictví. Pro tento oddíl
bylo využito především prací montánního zaměření, oporou byly znovu díla J. Kořana či
1583, Praha 2008. JOSEF MACEK, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002. KAREL
KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-2011. VÁCLAV BŮŽEK,
Společnost českých zemí v raném novověku, Praha 2010. 9 JAN KAFKA et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003. JIŘÍ MAJER, Rudné
hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004. KAŠPAR STERNBERG, Nástin dějin českého
hornictví, Ostrava 2003. 10
LADISLAV JANGL, České horní právo a báňská historie, Praha 2010. ROMAN MAKARIUS, Z dějin královské,
císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004. 11
JAN KOŘAN, Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském, Praha 1950. J. KOŘAN, Přehledné dějiny
československého hornictví, Praha 1955.
10
G. Agricoly.12
Nelze opomenout ani díla K. Sochora a L. Jangla,13
v nichž je detailně
rozpracováno hornické pojmosloví, bez jehož základní znalosti nelze montánní tematiku
zpracovávat. Nakonec je potřeba upozornit ještě na dílo Historická chronologie od M.
Bláhové,14
na jejímž základě bylo možno chronologicky rozpracovat dataci účetních
rejstříků, záznamů v pamětní knize, různorodých listin, dochované korespondence a
dalších archiválií.
12
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, Praha 1955. GEORGIUS AGRICOLA BOHUSLAV JEŽEK JOSEF HUMMEL (ed.),
Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví, Ostrava 2001. 13
KAREL SOCHOR et al. (ed.), Hornický slovník terminologický, Praha 1961. L. JANGL, Hornický slovník.
Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a zpracování nerostů [online], Příbram 1986, [cit. 20.
srpna 2014] <http://www.hornickyspolekstribro.cz/dokumenty/hornicky-slovnik.pdf>. 14
MARIE BLÁHOVÁ, Historická chronologie, Praha 2001.
11
1. Prameny sloužící k poznání montánní historie Stříbra v první čtvrtině
16. století
Montánní historii první čtvrtiny 16. století je možno zachytit v několika typech pramenů.
V první řadě se dochovaly dva druhy dokumentů montánního charakteru, především
rozsáhlá účetní evidence zachycující těžební činnost ve Stříbře. Záznamy těchto účtů jsou
nazvány Registra na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra, a přinášejí
důkladné výpovědi o kapitálu plynoucím z dolování, zároveň i o výdajích na provoz
důlních prací. Následně existují ještě prameny korespondenční povahy zachycující vztah
kutnohorských a stříbrských báňských úředníků, které vypovídají o vzájemné interakci
těchto důlních středisek. K dalším zdrojům, které se už ale přímo netýkají stříbrského
hornictví, patří několik typů knih městské provenience. Do této pramenné základny
můžeme zařadit berní rejstříky, knihu kšaftů, knihu soudnictví nesporného, knihy
městských počtů a knihu pamětní.15
Zaměření celé této práce vymezily především účetní rejstříky, které přinášejí
stěžejní informace pro celé období první čtvrtiny 16. století, a na jejichž základě je možno
rozvíjet poznání montánní oblasti města Stříbra v daném období. Registra na příjem a
vydání hor olověných u města Stříbra jsou zachována v téměř ucelené řadě z let 1503-
1524. Část sbírky těchto účetních register byla do nedávné doby neustále přesouvána mezi
Státním okresním archivem Tachov, Státním oblastním archivem Plzeň a Národním
archivem. Některá registra byla v archivech uschována v digitální podobě, ale vyhledat
místo jejich fyzického uložení bylo na počátku bádání značně problematické. V dnešní
době je jedna část těchto montánních knih trvale uložena v Národním archivu, druhá část
15
Národní archiv (NA) Praha, Staré montanum Praha (SMP). Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy
sign. 1/1, ½, č. fondu 216_1, inv. č. 1027, Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra
(Registrum)1503. Inv. č. 1028, Registrum 1511-1516. Inv. č. 1029, Registrum 1517-1521. Inv. č. 1030,
Registrum 1521. Inv. č. 1031, Registrum 1523. Inv. č. 1032, Registrum 1524. NA, SMP, inv. č. 855,
Registrum 1508. Státní Okresní archiv Kutná Hora (SOkA KH), Horní a mincovní fond Kutná Hora (HF),
aktová sbírka č. 224, kart. 1, Registrum 1504. SOkA KH, HF, kart. 169, Registrum 1504, 1506, 1507, 1509,
1510, 1511, 1512, 1513, 1516. 15
SOkA KH, HF, karton 1b, 1c, aktová sbírka, č. 194/2, 209/2, 214, 216, 218, 220/1, 224, 228, 232, 241,
269, 274. SOkA KH, HF, karton 3, aktová sbírka, č. 670, 750. 15
SOkA Tachov (SOkA TC), Fond Archiv města Stříbra (AMS), inv. č. 36, sign. 177, Rejstřík berní 1445-
1502. SOkA TC, AMS, inv. č. 15, sign. 180, Kniha kšaftů 1495-1572. SOkA TC, AMS, Kniha pamětní
1498-1573. SOkA TC, AMS, Kniha soudnictví nesporného 1409-1616. SOkA TC, AMS, inv. č. 22, sign.
179, Kniha počtů 1494-1507. SOkA TC, AMS, inv. č. 23, sign. 181, Kniha počtů 1505-1512. SOkA TC,
AMS, inv. č. 24, sign. 182, Kniha počtů 1512-1526.
12
knih je uchována ve Státním okresním archivu Kutné Hory. Pravděpodobný důvod, proč
jsou rejstříky uloženy na různých místech, je vysvětlen v článku Vlčka z Lamingenu, který
hovoří o rozchvácení archivu horního úřadu v Kutné Hoře, kdy se rejstříky dostaly
prodejem do sbírek Štěpána Bergra a po jeho smrti do archivu zemského muzea v Praze.
Část register zůstala ovšem v Kutné Hoře a v době, kdy Vlčkův článek vyšel, byly rejstříky
uloženy v archivu archeologického sboru Wocela.16
Účetní rejstříky stříbrských olověných hor umožňují vytvořit základní představu o
situaci ve stříbrském báňském revíru na počátku novověku, a proto je zapotřebí zmínit,
jaké důvody vedly ke vzniku tak rozsáhlé účetní agendy. Vznik dolových účtů byl totiž
přímo spojen s rozkvětem hornictví, s nímž bylo zapotřebí zároveň zvyšovat i kapitál
vkládaný do těžební činnosti. O správu dolů se starali pověření zaměstnanci, kteří dohlíželi
na práci horníků a správnou evidenci příjmů i vydání. Tím postupně vznikala potřeba
rozsáhlých účetních záznamů.17
Bylo proto vytvořeno několik druhů dolových knih, např.
knihy důlních propůjček, knihy zaznamenávající podíly těžařů na dolech nebo knihy smluv
zachycujících pohyby majetku. Vznikaly ale také různé druhy účetních knih, do nichž se
zapisovalo pravidelně a jejichž vedení bývalo stanoveno v horních řádech.18
Účetní agendu obecně míval na starost šichtmistr, který byl ustanoven těžařem či
těžařstvem, tj. majiteli důlních podílů. Šichtmistr u sebe shromažďoval kapitál určený
k provozu dolu, a za tyto peníze pak nakupoval materiál a veškeré potřeby pro jeho chod.
Vše se muselo zaznamenat příjmy i veškeré výdaje, aby mohly být prováděny pravidelné
kontroly činnosti.19
Šichtmistr předkládal každý týden vyúčtování perkmistru a
přísežným,20
kteří pak mohli správnost vyúčtování posoudit. Účetnictví se uzavíralo každé
čtvrtletí, v němž se sčítaly všechny údaje, aby se zjistil zisk nebo dluh.21
Účetní záznamy byly většinou psány na podélně přeložené listy papíru, jehož
velikost dosahovala přibližně formátu A4. Rejstřík byl uveden názvem dolu či štoly
16
VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám horních míst v Čechách a na Moravě, Hornické a hutnické listy
12/10, 1911, s. 144-146. V současné době se všechna registra nacházejí i v digitalizované podobě.
Digitalizované reprodukce účetních rejstříků uložených v NA Praha je možno prohlížet na portálu
http://www.badatelna.eu . 17
LUDMILA KUBÁTOVÁ, Nejstarší dolové účty Horní Blatná I, edice faksimilií, sv. 1, Praha 1992, s. 17. 18
TAMTÉŽ. 19
TAMTÉŽ, s. 19. 20
Perkmistr měl na starost rozkvět a chod dolu, zajišťoval veškeré potřeby pro doly za co nejvýhodnějších
podmínek, rozhodoval drobné spory mezi příslušníky dolu a spravoval dolové podíly těžařů. Přísežný byl
správcovým pomocníkem. Podrobněji v: J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 176-177. 21
L. KUBÁTOVÁ, Nejstarší dolové účty, sv. 1, s. 21-22.
13
s přesným místopisným označením, se všemi propůjčenými mírami,22
jámami i štolami,
které byly v provozu. Zároveň měl rejstřík obsahovat jméno držitele propůjčky, správce
dolu i šichtmistra. Následovat měl zápis o zásobě v dole či huti a záznam příjmů. Dále se
pokračovalo provozními výdaji zapisovanými dle jednotlivých týdnů, tedy vydanými
penězi za potřebné nářadí, nahodilé práce a mzdy horníků. Každý týden byla jednotlivá
vydání sečtena, zároveň se pak sumy sčítaly za celá čtvrtletí. Čtvrtletní suma bývala
odečtena od položky příjmů. Pokud příjem přesahoval kapitálovou hotovost, byl rozdělen
mezi těžaře. Nestačily-li příjmy na další provoz dolů, bylo třeba stanovit nutný poplatek
zvaný cupus,23
který musel být složen každým majitelem důlního podílu.24
Zaměříme-li se na konkrétní stříbrské dolové účty je možné s tímto obecným
popisem vysledovat určitou shodu. Účetní záznamy olověných hor uložené v SOkA Kutná
Hora pocházejí z let 1504, 1506, 1507, 1509-1513 a 1516, ale již na první pohled je z
rejstříků patrné, že se většina z nich nenachází v ucelené podobě, avšak pouze ve zlomcích.
Jediné registrum, které se v této řadě nenachází v torzu, ale má ucelenou podobu, pochází
z roku 1507. Podle něho lze tedy popsat i vedení účetní agendy. Rejstřík je vždy počat
zápisem, který uvádí jméno perkmistra a letopočet, pro který jsou účty zaznamenávány.25
Kniha je tematicky rozdělená na dvě části. V prvním oddílu se nachází údaje o příjmech
vedených do olověných hor.26
Druhý tematický oddíl zahrnuje všechny výdaje hor a je
obsahově mnohem rozsáhlejší.27
Údaje jsou zapisovány v týdenních rozestupech, záznam
pochází vždy z neděle, jež je označena latinsky psaným podtrženým nadpisem. Dále je
zápis členěn do dvou sloupců. V prvním jsou vždy uvedena buď jména a povinnosti těch,
kterým byla částka vyplácena, nebo druhy zboží, za které byly peníze vydávány. Druhý
sloupec obsahuje sumu, která byla vyplacena. Sumy jsou udávány v kopách grošů, groších
a denárech. Kopa čítá šedesát grošů a groš sedm denárů.28
Každý záznam končí součtem
všech výdajů týdne. Horizontální členění zápisu je různé. Někdy je provedeno bez
22
Daná míra je základem všech propůjček starších dolů, jestliže někdo založí nový důl, má mu být vyměřeno
sedm lánů na obě strany, králi jeden lán na obě strany, měšťanům také jeden. Převzato z: K. STERNBERK,
Nástin dějin, s. 395. 23
Doplatek, kterým těžaři kryli manko dolu vzniklé provozními náklady. L. JANGL, Hornický slovník
[online]. 24
L. KUBÁTOVÁ, Nejstarší dolové účty, sv. 1, s. 22-25. 25
Úvodní část rejstříků zobrazena v Příloze č. 1. 26
Příjmová část rejstříků zobrazena v Příloze č. 2. 27
Výdajová část rejstříků zobrazena v Příloze č. 3. 28
ZDENĚK PETRÁŇ, První české mince, Praha1998.
14
rozčlenění, jindy je rozděleno podnadpisy, např. Hašplířům, Kovářům, Oves, Od perku,
Rošt atd.
Dalších sedm účetních knih uložených v NA Praha pochází z let 1503, 1508, 1511-
1516, 1517-1521, 1521, 1523, 1524 a účetní záznamy jsou v nich vedeny stejnou formou
zápisů jako v rejstřících uložených v SOkA Kutná Hora. Záznamy, které obsahují
celoroční účty, příjmy i výdaje, jsou dochovány z let 1503, 1507, 1508, 1512-1521 a 1523.
Zbylé rejstříky se vyskytují pouze v torzech, a nemohou tedy posloužit k celkové evaluaci
důlní prosperity.
Již ze samotných inventárních záznamů je patrno, že stříbrské dolové účty
uschované v SOkA Kutná Hora se dle datace částečně shodují s některými horními
účetními knihami uloženými v NA Praha. Konkrétně se jedná o knihy z let 1511, 1512,
1513 a 1516. Registra z let 1511, 1512 a 1513 uložená jak NA Praha, tak v SOkA Kutná
Hora, jsou duplicitními opisy, jediné registrum z roku 1516 není duplikátem,
ale pokračováním rejstříku. To znamená, že v místě, kde rejstřík uložený v NA Praha
z roku 1516 končí, tam navazují záznamy registra z roku 1516 uchovaného v SOkA Kutná
Hora. Otázka, proč jsou vedena registra v duplicitní podobě, je dále zodpovězena ve třetí
kapitole této práce.
Další archiválie montánního charakteru jsou uloženy v Národním archivu
v jednotném souboru s počáteční datací k roku 1500.29
V první řadě se v tomto souboru
nachází torzo Registra na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra z roku 1508.
Tento účetní rejstřík není tedy uložen v celistvém souboru s dalšími registry, ale je oddělen
ve zvláštním kartonu spolu se stříbrskými archiváliemi různého charakteru ve složce
jednotlivin.30
Pro první čtvrtinu 16. století můžeme z tohoto souboru vzít v potaz pouze
dvě listiny, z nichž jedna pochází z roku 1537, svým obsahem se ovšem váže k důlním
událostem roku 1524. Další list, který ještě lze vzít v úvahu pro doplnění informací je
dokument vydaný roku 1528, jímž stříbrští nákladníci a tovaryši žádají královské úředníky
o odpuštění desátku.
29
NA, SMP, číslo kartonu 855. 30
Na základě tohoto zjištění bylo zažádáno o digitalizaci rejstříku z roku 1508, čímž byl doplněn jeden
z chybějících, dosud zcela zapomenutých článků, dnes již téměř ucelené řady Register na příjem a vydání
peněz hor olověných u města Stříbra.
15
Veškerá účetní evidence stříbrských dolů první čtvrtiny 16. století byla do dnešní
doby studována pravděpodobně pouze zběžně,31
a není tak zajisté zcela vytěžen její
potenciál. Komparací všech knih můžeme vysledovat nejen změny ve vedení účetní
agendy stříbrských dolů, ale rozbory záznamů umožní dospět k evaluaci důlní prosperity,
která vyjasní současné polemiky o výnosnosti nebo úpadku důlního podnikání v dané
oblasti. Na základě jednotlivých zápisů je možno také vysledovat frekvenci cest
stříbrských formanů a báňských správců do Kutné Hory a naopak, či odkrýt další obchodní
vztahy stříbrského důlního podnikání. Detailní záznamy účetních položek mohou současně
přispět k opětovnému rozvoji studia dějin cen a mezd v daném období, a pomoci tak
k tvorbě profilu raně novověkého havíře, báňského správce nebo podnikatele.32
Zaznamenané jmenné seznamy dolových pracovníků a obchodníků s sebou přinášejí zajisté
ještě další možnosti bádání, a v komparaci s ostatními prameny je možné postupně
poznávat významné dějinné události i obyčejné životy obyvatel žijících na území města, na
předměstí i v jeho okolí.
Kromě účetních register existují pro 1. čtvrtinu 16. století další prameny montánní
povahy, které mohou posloužit k dokreslení obrazu stříbrské báňské správy a důlního
provozu. Patří sem záznamy z kutnohorských verkových registrech,33
které uvádějí jak
přesný postup mincovního díla, tak zaznamenávají i nejdůležitější účty kutnohorské
mincovny. Jelikož stříbrské účetní knihy obsahují záznamy o prodeji olova do Kutné Hory,
je logické, že by jeho příjem a platby za něj, měly být vykazovány v kutnohorských
verkových rejstřících. Výdaje za koupi olova nejsou speciálním oddílem verkových knih a
údaje o olovu jsou smíšeny současně s dalšími záznamy. V souvislosti s objemem řady
verkových register a vhledem k jejich komplikovanému způsobu vedení není možné
systematicky vyhledat jednotlivé položky, v nichž se nachází zmínky o stříbrském olovu.34
31
JINDŘICH LADISLAV BARVÍŘ, Řád hor olověných u města Stříbra z roku 1513, Hornické a hutnické listy
6/7, 1905, s. 97-98. Článek J. Barvíře ovšem zmiňuje ještě rejstřík pocházející z roku 1501. Ten ale bohužel
v dnešní době nebyl objeven ani v jednom z archivů, v nichž jsou ostatní registra uložena. Ani J. Barvíř se
v článku k danému rejstříku více nevyjadřuje a blíže se zaměřuje až na účetnictví roku 1503. Z těchto
informací je možné usoudit, že těžba olova probíhala i dříve, před obdobím zachyceným v rejstřících, ale o
její intenzitě není nic známo. Rejstříky jsou dále zmíněny např. v: VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám
horních míst v Čechách a na Moravě, Hornické a hutnické listy 12/10, 1911, s. 144-146. 32
Studiu dějin cen a měst na základě stříbrských knih městských účtů se dříve věnovali: A. MÍKA, Nástin
vývoje cen, in: ČsČH, Praha 1959. V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, in: Acta Universitatis Carolinae –
Philosophica et historica 1/1971. 33
SOkA, HF, Verková registra. 34
V Příloze č. 4 je uvedena ukázka způsobu vedení verkových register.
16
Vedle toho je prodej olova do Kutné Hory značen ve stříbrském účetnictví. Pro cíle této
práce je tedy dostačující potvrzení, že stříbské olovo se v záznamech verkových rejstříků
objevuje a Kutnohorští nejenže řádně vykazovali peníze za výkup stříbrského olova,
dokonce dávali do stříbrských olověných dolů tzv. cupus nebo oblast podporovali jinými
způsoby.
Cenné doklady o stříbrské těžbě jsou uchovány rovněž v listinách aktové sbírky
SOkA Kutná Hora.35
Jedná se především o záznamy korespondenčních aktivit
kutnohorského mincmistra a královských úředníků se stříbrskými důlními správci. Tyto
prameny uvádějí údaje z účetních rejstříků do zcela nových souvislostí, a jsou tak velice
hodnotným materiálem sloužícím k vytvoření nové struktury těžební činnosti, která tak
s jejich pomocí získává jasnější a celistvější podobu.
Aktová sbírka obsahuje listiny pocházející již z počátku 16. století. Tato doba je
charakteristická celkovým rozkvětem těžební činnosti na českém území, a značný význam
byl přikládán právě těžbě olova. S neustále zvyšující se spotřebou stříbra rostla i poptávka
po olověné rudě. Olovo bylo totiž nepostradatelnou přísadou při hutní výrobě stříbra, a tak
se velkými odběrateli staly především stříbrné hutě, jako např. Kutná Hora či Jáchymov.36
Patrně právě z těchto důvodů je od počátku 16. století zachována hustější materiálová
základna, k níž řadíme jak účetní rejstříky stříbrských olověných hor, tak i listiny aktové
sbírky. Dopisování mezi báňskými úředníky máme doložené od roku 1502 a prvotní
zvýšený zájem na stříbrském olovu je tak prokazatelně připsán kutnohorské huti.
Rozsah korespondence není příliš objemný a pro první čtvrtinu 16. století se jedná
přibližně o osm dopisů sepsaných mezi lety 1502-1511. Ač se může na první pohled zdát,
že tato listinná základna je příliš skrovná, není tomu tak. Nevelký počet dopisů vyvažuje
jejich výpovědní hodnota, díky níž se např. dozvídáme o problematice důlního
správcovství, i o vnitřní situaci na stříbrských dolech, čímž jsou přinášeny i vzácné zprávy
o množství dolových dluhů, jejichž splacení je Stříbrem vyžadováno od kutnohorských
úředníků.
Kromě korespondence obsahuje aktová sbírka i několik dalších listů, týkajících se
především obecných královských nařízení. Je zde zachován např. opis královského
ustanovení z roku 1503, který horníkům zaručuje právo neúčastnit se válečných tažení za
35
SOkA KH, HF, karton 1b, 1c, aktová sbírka, č. 194/2, 209/2, 214, 216, 218, 220/1, 224, 228, 232, 241,
269, 274. SOkA KH, HF, karton 3, aktová sbírka, č. 670, 750. 36
J. MAJER, Rudné hornictví, s. 80.
17
hranicemi země či další podobné úlevy. Listiny svými obsahy tak významně doplňují
účetní registra, která obsahují převážně základní výdaje a příjmy olověných hor a další
problematiku související s vedením či fungováním stříbrské těžby až na výjimky
nezaznamenávají. Komparací jednotlivých materiálů lze tedy navzájem propojit jednotlivé
informace, doplnit tak chybějící údaje z rejstříků a vytvořit ostřejší obraz stříbrského
novověkého hornictví.
Registra na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra, korespondence a další
jednotliviny výše popsané jsou tedy celkovou pramennou základnou montánního
charakteru, která umožňuje vytvořit jednotný obraz hornické činnosti v sousedství města
Stříbra. Z těchto zdrojů lze primárně vysledovat nejen jednotlivé vazby stříbrské báňské
správy na Kutnou Horu, ale dokonce i další obchodní vztahy olověných dolů. Na základě
účetních rejstříků je možné vytvořit jmenné seznamy důlních správců či zaměstnanců, kteří
jsou dále zachyceni i v korespondenční domluvě, z čehož vyvstává příležitost sloučit
záznamy všech dochovaných pramenů v chronologickém sledu a vtisknout tak dosud
útržkovitým zprávám kompaktní podobu.
Aby mohly být všechny tyto báňské záležitosti ukotveny a propojeny se sociálními
strukturami města, je zapotřebí proniknout také do pramenů městské provenience. Pro
období první čtvrtiny 16. století jsou dochovány následující rukopisy: berní rejstřík (1445-
1502), kniha kšaftů (1495-1572), kniha pamětní (1498-1573), kniha soudnictví nesporného
(1409-1616) a tři knihy počtů (1494-1526).37
Berní rejstříky zaznamenávají soupisy měšťanů, plátců berně, vždy ve dvou
zdaňovacích obdobích v průběhu jednoho roku. Nachází se v nich tak jediný ucelený
soupis měšťanů a dalších, kteří jsou v berních rejstřících zaznamenáváni jako zástupci
domácností. Poplatníci jsou zde rozděleni do několika kategorií, primárně dle čtyř
samostatných čtvrtí, následují oddíly Nové město, Podruzi, Sladovníci. Dále jsou pak
poplatníci rozděleni dle přilehlých vesnic Svinná, Sytno, Otročín, Záchlumí, Kšice,
Únehle. Pro zkoumané období připadá v úvahu poslední soupis měšťanů pro rok 1502,
díky němuž je možno porovnat jmenné seznamy prvního dochovaného účetního registra
37
SOkA TC, AMS, inv. č. 36, sign. 177, Rejstřík berní 1445-1502. SOkA TC, AMS, inv. č. 15, sign. 180,
Kniha kšaftů 1495-1572. SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573. SOkA TC, AMS, Kniha soudnictví
nesporného 1409-1616. SOkA TC, AMS, inv. č. 22, sign. 179, Kniha počtů 1494-1507. SOkA TC, AMS,
inv. č. 23, sign. 181, Kniha počtů 1505-1512. SOkA TC, AMS, inv. č. 24, sign. 182, Kniha počtů 1512-1526.
18
z roku 1503. Tímto způsobem je pak možno provázat sociální strukturu města s těžební
činností, a vysledovat tak hornické aktivity měšťanů.
Další hodnotný pramen je zastoupen v podobě knihy pamětní, která obsahuje zápisy
rozličného charakteru. Kniha dokumentuje záznamy o jednání probíhajících před městskou
radou, přepisy královských privilegií, přísahy úředníků, ale i kšafty, výslechy svědků ke
sporným otázkám i trestným záležitostem či další významné dějinné události. Mimo jiné
jsou v ní obsaženy také všelijaké doklady montánní povahy, jako např. důlní propůjčky,
přísahy havířů a mnohé další. Záznamy v této knize jasně dokazují provázanost hornického
a městského působení a samy o sobě dokládají vzájemnou interakci obou složek.
Kniha kšaftů obsahuje zápisy posledních vůlí městských obyvatel, kniha soudnictví
nesporného zaznamenává především různé smlouvy, dědické dohody či rozmanité
domluvy mezi měšťany. Knihy počtů odráží hospodářskou stránku města, jsou to účetní
soupisy zahrnující převážně jednotlivé městské příjmy a vydání. Městské počty obsahují
zajisté i určité účetní položky vztahující se k báňské činnosti. S ohledem na objem a
nepřehledné členění dílčích položek není pochopitelně možné pro tuto práci vytvářet účetní
statistiky výdajů či příjmů za důlní sféru. Knihy městských počtů vyžadují samostatné
zpracování, jelikož při jejich studiu je potřeba rozšifrovat zkratkovitost a značení
zaznamenaných údajů. Studiu stříbrských městských počtů se dlouhodobě věnuje V.
Bystrický, který systematicky zpracovává i dějiny města Stříbra. Ve studii,38
která je
založena na stříbrských městských počtech a pojednává o dějinách cen a mezd, se věnuje
několika skupinám řemeslných odvětví, mezi něž jsou zařazeny i kovy. Sem spadá
především oblast samotného dolování, ale také hutnictví. V. Bystrický uvádí, že dle
záznamů v knihách městských počtů nehrála v 16. století těžba, a následné zpracování
rudy, zvlášť významnou roli v hospodářském a sociálním vývoji města.
Tímto je ukončen rozsáhlý výčet dostupných materiálů, které nabízí mnohé
možnosti analýzy, na jejichž základě pak lze vyvozovat konkrétní závěry jak o důlní
prosperitě, tak o možné provázanosti všech složek, objevujících se v konkrétních
záznamech jednotlivých rukopisů. Tato bohatá pramenná základna tak vytváří kvalitní
podklady pro další bádání, na jehož základě lze rozvíjet poznání do dnešní doby nepříliš
známého období stříbrských dějin.
38
V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, s. 123-158.
19
2. Město Stříbro od založení do první čtvrtiny 16. století
Královské město Stříbro bylo založeno ve 13. století, a jeho vznik je tedy spojen s
přemyslovskou dobou, pro kterou je zakládání měst na českém území charakteristické.
K směřování královského zájmu do stříbrské lokality vedlo zajisté hned několik důvodů.
Jedním z nich je určitě výhodná územní lokace, jelikož město Stříbro bylo založeno
v pohraniční části západních Čech, a navíc v oblasti, která byla velmi dobře napojena na
obchodní síť celé země. Z významných obchodních stezek procházela územím hlavní
obchodní Norimberská cesta vedoucí z Prahy na Norimberk. Tím pádem bylo město
umístěno poblíž přímé spojnice k dalším významným centrům regionálním Plzeň, Cheb,
Domažlice,39
tak i k centru královskému Praha. Jak může být patrné z názvu města, není
lokace jediným důvodem, proč byla do těchto míst dále zaměřována královská pozornost.
Stříbro bylo od svých prvopočátků spojováno s těžební činností, což předurčovalo zájmy
panovníků v této oblasti, v různé míře po celou dobu existence města. Těžební činností je
proslulé jak Stříbro, tak i další významné okolní lokality, např. Kladruby, Planá, Chodová
Planá a další. Právě ale více výhodných faktorů zajistilo Stříbru velkou přízeň, která začala
být městu projevována za dob Jana Lucemburského, jenž vpravil město do nucené cesty
obchodníků, a přispěl tak k dalšímu rozkvětu oblasti.40
Od těchto časů docházelo k pozvolnému rozvoji města, jak územnímu, tak
hospodářskému. Svůj význam město neztrácelo ani v následujících obdobích, kdy v době
husitské stálo v centru bojů kališníků a katolíků, později jeho prestiž povýšil i Jiří
z Poděbrad, když udělil městu cenná privilegia. V jagellonské době se ve městě rozvíjela
především oblast hospodářství, zvláště pak pivovarnictví či cihlářství.41
Zároveň se ale ve
Stříbře odrazily i všeobecné problémy celého království, které pramenily z nevraživosti
měst a šlechty. Tyto spory se nechvalně podepsaly právě i na dějinách města, když došlo
k četným zničujícím požárům. Od počátku 16. století tak probíhala celková rekonstrukce
města, která mu vtiskla nesmazatelnou, dodnes charakteristickou typickou podobu.
39
J. MACEK, Jagellonský věk, 3-4, s. 21. 40
J. FRIDRICH, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, s. 37-50. 41
V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, s. 123-158.
20
2.1. Vznik královského horního města Stříbra
Založení královského horního města Stříbra není možné přesně datovat pro nedostatek
přímých historických pramenů. Je jisté, že město vzniklo poblíž původní hornické osady,
která se nacházela v údolí řeky Mže, přibližně 30 kilometrů západním směrem od města
Plzně. Nejstarší hodnověrná zpráva, která se váže ke stříbrským dějinám, pochází z roku
1183. Touto datací je opatřena listina Fridricha Přemyslovce, jenž potvrzuje rytířskému
řádu johanitů jejich majetek.42
Johanité se na několik desetiletí stali vlastníky stříbrského
kostela Panny Marie a zároveň byli pověřeni duchovní správou celé oblasti.43
Podobný
obsah je i v dalších dvou později vydaných listinách, v nichž je zachycen poprvé název
dané lokality. Objevuje se zde pojem „argentaria“, který je psán v několika různých
podobách, a proto může mít vztah jak k označení stříbrného dolu, tak ke konkrétnímu
místnímu názvu.44
Pojem „argentaria“ je volně překládán jako „stříbrnice“ a označuje zřejmě původní
sídliště či hornickou osadu, která byla pravděpodobně umístěna přímo v oblasti tehdejšího
kutiště.45
Sama hornická osada v přímých pramenech doložena není, její existenci lze ale
předpokládat především z toho důvodu, že ve skalním podloží městského jádra byla
objevena velmi stará důlní díla. Tuto starodávnou těžební činnost není možno přesně
datovat, jelikož v době jejího odkrytí nebyla provedena žádná archeologická dokumentace,
a zároveň nebyly doloženy žádné artefakty, které by pomohly dataci určit. Zásluhou těchto
objevů ale vyvstává domněnka, že těžební činnost osady se rozvinula až do takové míry,
kdy bylo potřeba sídelní areál přesunout na návrší nad řekou Mží a v pozdějších dobách
zde vzniklo královské horní město Stříbro.46
Zaměříme-li se na pojmenování města a k němu se vztahující otázku těžební
činnosti, bylo by logické, že prvotní osada byla pojmenována podle drahocenného kovu
stříbra. Existence tohoto kovu ale nebyla na stříbrských rudních žilách výrazně doložena.
42
J. JANOUŠKOVEC F. FRÝDA, Počátky města Stříbra, s. 3-13. 43
MIROSLAV SVOBODA, Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12. - 16. století [online]. 2006 [cit. 2015-
01-28]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 29. Dostupné z:
<http://is.muni.cz/th/23741/ff_d/>. 44
J. JANOUŠKOVEC F. FRÝDA, Počátky města Stříbra, s. 3-13. 45
Výhradní území tvaru kruhu o poloměru 425 metrů, kde je povoleno vyhledávat vyhrazené nerosty.
Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník [online]. 46
Z. NAVRÁTIL, Problematika založení města, s. 15-26.
21
Geolog F. Pošepný47
se přiklání k názoru, že původní doly na stříbro se nenacházely v
bezprostřední blízkosti města, ale severovýchodně od něj, poblíž vesnic Kšic či Butova.
Dle Pošepného je pravděpodobné, že v této oblasti existovala bohatá stříbrná naleziště, a
navíc je zde možno najít stopy prokazující dávnou těžbu. K celé teorii je přiložen i fakt, že
na tomto místě dodnes stojí osamocený kostelík sv. Petra, který by mohl být zbytkem
hornického sídliště.48
Není ovšem vyloučeno, že zdrojem stříbra mohly být podpovrchové
zóny rudných žil druhotně obohacené ušlechtilými snadno zpracovatelnými stříbrnými
rudami nebo galenit s větším obsahem stříbra. Prvotní dochované záznamy stříbrské těžby
pak hovoří pouze o olověných dolech, přičemž stříbro bylo získáváno v malém množství
pouze jako vedlejší produkt.49
Ač prvotní důlní činnost ve Stříbře není písemně podložena, nelze tvrdit, že by
předpokládaná hornická osada se vznikem města úplně zanikla, protože pro léta 1188-1243
zcela chybí jakékoliv písemné doklady. Přibližnou dobu konstituování královského města
lze stanovit mezi léta 1244-1253. Do tohoto období spadá králova hospodářská aktivita a
oživení zájmu o rudnonosnou oblast Stříbra, s čímž patrně také souvisí povolání
příslušníků řádu křížovníků s červenou hvězdou roku 1244. Jako nejzazší možný termín
založení města je vymezen rok 1253, protože vznik města musel předcházet zřízení
nejstarších církevních institucí.50
2.2. Církevní poměry
Veškeré prvotní zmínky, které se váží ke stříbrské oblasti, pojednávají především o
církevních záležitostech, na jejichž základech se královské město později vyvíjelo. Jak již
bylo popsáno, nejstarší zmínky o Stříbře se vztahují ke kostelu Panny Marie,51
jenž byl
pravděpodobně umístěn v původní hornické osadě.52
Pozůstatky tohoto kostela byly
nalezeny ve zdech nynějšího stejnojmenného hřbitovního kostela, a jsou datovány do 80.
47
F. POŠEPNÝ J. GRAF (ed.), Der Bergbaudistrict, s. 13. 48
TAMTÉŽ. 49
Z. NAVRÁTIL, Problematika založení města, s. 15-26. 50
L. JIRÁSKO, Ke genezi Stříbra, s. 131-153. 51
J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra, Stříbro 1983. 52
L. JIRÁSKO, Ke genezi Stříbra, s. 131-153.
22
let 12. století. Kostelík je umístěn na levém břehu řeky Mže, na kterém byly nalezeny také
části keramiky a kovových předmětů, datovaných k přelomu 12. a 13. století. 53
Listina Fridricha Přemyslovce potvrdila johanitům vlastnictví kostela Panny Marie,
a navíc byl majetek johanitům v oblasti potvrzován i nadále, a proto při rozšiřování své
působnosti zbudovali poblíž kostelíka patrně i komendu a špitál. Z neznámých příčin zde
byla ale správa tomuto rytířskému řádu odňata a na jejich činnost roku 1244 navázali
křížovníci s červenou hvězdou, jimž udělil patronátní právo Václav I. Kostelík Panny
Marie zajisté zastával v následujících letech farní funkci, o čemž hovoří záznamy
konfirmačních knih pocházejících ze 14. století. Poté, co byla osada povýšena v královské
horní město, zůstal farní kostel vně hradeb na předměstí, ale i přesto vykonával funkci
střediska duchovní správy.54
Stejně tak byla za hradby města vyčleněna i původní hornická
osada, která se stala poměrně samostatným sídlištním útvarem, avšak s městem zůstala
úzce spjata nejrůznějšími vazbami, které lze spatřovat především v uspořádání duchovní
správy.55
Uvnitř hradeb byla vystavěna koncem 14. století kaple Všech svatých, která byla
později přebudována v kostel, a v konfirmačních knihách z počátku 15. století spadá mezi
městský majetek. Přeměna kaple v kostel byla záležitostí městské obce a jako farní kostel
funguje celý objekt až od počátku 15. století. Předpokládá se, že samostatná městská fara
byla zřízena u kostela v téže době a obsazování farního úřadu měla plně v rukou městská
obec.56
Ke vzniku města se dále vztahuje založení minoritského kláštera, který se nachází
ve východní části historického centra města a po staletí byl střediskem duchovního života
obce.57
Klášter je poprvé historickými prameny doložen ve 2. polovině 13. století, ovšem
díky archeologickému výzkumu lze nejstarší architektonický článek datovat již před
polovinu 13. století.58
Původní výstavba kláštera je neodmyslitelně spjata s významným
53
J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 54
L. JIRÁSKO, Církevní poměry, s. 9-14. 55
TÝŽ, Ke genezi Stříbra, s. 131-153. 56
TÝŽ, Církevní poměry, s. 9-14. 57
P. BŘICHÁČEK, Záchranný archeologický výzkum, s. 25-34. 58
D. LÍBAL H. HANZLÍKOVÁ, Stříbro, bývalý minoritský klášter, s. 35-47.
23
západočeským rodem, pány ze Švamberka, kteří jsou označováni jako fundátoři této
církevní instituce.59
2.3. Práva a privilegia
Výsadní postavení města plynulo kromě těžby také z jeho výhodného umístění, protože
bylo vystavěno na jedné z nejvýznamnějších zemských cest, na důležité obchodní spojnici
směřující z Prahy na Norimberk.60
Ve 14. století totiž přes Norimberk vedla cesta
pražských kupců do Flander, proslulého obchodního centra. Spojnice, kterou obchodníci
využívali, vedla z Plzně přes Stříbro k Přimdě, a odtud dále na Sulzbach a Norimberk. Jan
Lucemburský vmísil Stříbro do nucené cesty, a měšťanům tak zajistil příliv obchodníků
jdoucích do Bavor i zpět. Největšího rozkvětu dosáhla celá stezka za dob panování Karla
IV., kdy se stala velice frekventovanou obchodní cestou.61
Tyto výborné předpoklady
městu zajistily zájem a podporu českých panovníků, která byla umocňována četnými
privilegii.62
Na králi Václavu IV. Stříbrští dokonce vydobyli roku 1385 nařízení, aby v
trhových dnech bylo v konkurenčních Domažlicích vyhlášeno, že pokud se kupci jdoucí do
Bavor či z Bavor budou ubírat jinou cestou než Stříbrem, bude jim zabaveno veškeré
zboží.63
Následující panovníci sice toto nařízení již nepotvrdili, přesto bylo město od těchto
dob začleněno do sféry vzdálenějších trhů.64
V průběhu staletí získávalo Stříbro ještě další
četné výsady, mezi něž patřilo např. právo svobodně nakládat se svým majetkem, právo
várečné, mílové či právo týdenních trhů. Panovníci daná privilegia městu neustále
potvrzovali. Jiří Poděbradský později ještě zvýšil prestiž města, neboť Stříbru udělil právo
pečetit písemnosti červeným voskem a polepšil městský znak o městskou hradbu s bránou
a dvěma věžemi a o českého lva.65
Červená barva pečetního vosku i polepšení erbu
symbolizovaly především městskou svobodu a nezávislost.66
Prosperita Stříbra se nadále
59
L. JIRÁSKO, Církevní poměry, s. 9-14. 60
J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 61
J. FRIDRICH, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, s. 37-50. 62
J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 63
J. FRIDRICH, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, s. 37-50. 64
ANTONÍN HAAS (ed.), Codex iuris municipalis regni Bohemiae II. Privilegia královských měst
venkovských z let 1225 – 1419, Praha 1895., s. 747, č. 587. 65
JOACHIM BAHLCKE WINFRIED EBERHARD MILOSLAV POLÍVKA (ed.), Lexikon historických míst Čech a
Moravy, Praha 2001, s. 525. 66
J. MACEK, Jagellonský věk, 3-4, s. 36.
24
odrážela i v podnikatelských aktivitách měšťanů, které se nejvíce rozvíjely v oboru
rybníkářství a vaření bílého pšeničného piva. Bohatství měšťanům dovolovalo skupovat
statky v okolních vsích, které se brzy dostaly do závislostního postavení, a roku 1381 byl
ve Stříbře dokonce zřízen i hrdelní soud pro celý stříbrský kraj.67
Rychlý rozvoj královského města vyvolal vleklé spory s nedalekým kladrubským
benediktinským klášterem, který si roku 1380 taktéž vydobyl pro Kladruby značné
pravomoci, z nichž vyvstávaly mezi sousedními městy neshody. Kladrubská práva totiž
porušovala stříbrské mílové právo, a tak bylo roku 1382 rozhodnuto ve prospěch Stříbra, a
Kladruby odtud byly nuceny odebírat výrobky a bílé pivo. Stejně tak nesmělo být Stříbro
obcházeno přes Kladruby obchodníky. Tímto rozsudkem ovšem konkurenční spory měst
nekončí, a táhnou se v různé míře napříč dějinami.68
2.4. Stříbro v době předhusitské
Většina publikací, která se Stříbrskem zabývá, hovoří o výjimečnosti a rozkvětu města
Stříbra v době přemyslovské, lucemburské i jagellonské, nemnoho jich však sleduje město
z demografického hlediska. Populačnímu vývoji Stříbra se ve svých studiích věnuje M.
Nodl, který systematicky zpracoval stříbrské berní rejstříky.69
K roku 1379 se váže 291
berních poplatníků,70
kteří jsou v rejstřících vnímáni jako hlavy domácností, a jejichž počet
s následujícími lety kolísal v rámci úmrtí, morových epidemií, naopak ale také
přistěhovalectví. M. Nodl charakterizuje demografický pohyb během let 1380-1419, a v
tomto čtyřicetiletém období vyčíslil téměř 10% úbytek stříbrské populace. Celkový roční
průměr nových berních poplatníků v témže období také klesá, přibližně o 8%.71
Jiné zdroje
pro předhusitské Stříbro uvádějí další konkrétní údaje, dle nichž město obývalo přes 2 000
obyvatel, a nacházelo se v něm více než 300 domů.72
67
J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. Další informace o stříbrském
podnikání v: V. BYSTRICKÝ et al., Historie a současnost podnikání na Mariánskolázeňsku, Tachovsku a
Stříbrsku, Žehušice 2003. 68
J. JANOUŠKOVEC, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra. 69
Berní rejstříky jsou pro Stříbro dochovány z let 1380-1392, 1400-1403,1411-1418,1445-1502 a nyní
uloženy v SOkA Tachov. 70
M. NODL, Západočeské Stříbro, s. 7-14. 71
TÝŽ, Populační vývoj Stříbra, s. 7-47. 72
J. BAHLCKE W. EBERHARD M. POLÍVKA (ed.), Lexikon historických míst, 3-4, s. 32.
25
Z hlediska národnostního složení města jsou stanoviska historiků v částečném
rozporu. Němečtí autoři, kteří se touto tematikou zabývali, hovoří o značném přičinění
německých osadníků na vzniku Stříbra a obyvatelstvo města ve 13. a 14. století vnímají
jako převážně či úplně německé. Listinné doklady, jimiž je možno takovou teorii podepřít
pocházejí až ze 14. století, a nachází se v nich více zmínek o Němcích než o Češích.
Pohlédneme-li ovšem na první písemné zmínky vztahující se k stříbrské oblasti, bylo na
tomto území zajisté i dosti silné české zázemí, což lze usuzovat i ze jmen okolních vesnic
jako jsou např. Milíkov, Doubrava, Únehle, Svinná a další. Ze 12. století pochází i
kronikářská zpráva, která zaznamenává, že v krajině bylo užíváno „barbarské“ řeči, tzn.
češtiny. Tato fakta vedou ke zpochybnění teorie převahy německého obyvatelstva během
13. století, je však pravděpodobné jeho přičinění při budování nových dolů i města. První
větší příliv Němců je spojován s kolonizačním proudem 13. století, kdy oblast města
Stříbra mohla být zajímavá především z hlediska možnosti důlních zisků. Analýzy berních
rejstříků vedou k závěru, jenž hodnotí možnou převahu Němců po založení Stříbra pouze
jako dočasnou, protože koncem 14. století se v popředí objevilo české obyvatelstvo, které
nadále převažuje v dokladech z 15. i 16. století.73
2.5. Husitské hnutí ve Stříbře a následující vývoj města
V průběhu husitského hnutí bylo město zpočátku konzervativní a o jeho účasti v prvních
otevřených bojích není mnoho známo. Roku 1420 přistoupili Stříbrští k plzeňskému
landfrýdu. Plzeň byla zpočátku střediskem vznikajícího hnutí, ale po roce 1420
podporovala na českém území katolickou stranu.74
V září roku 1426 přišel náhlý zvrat, kdy
Stříbro obrátilo svou katolickou víru ve prospěch táborských. To se událo pravděpodobně s
pomocí stříbrských přívrženců kalicha a především z iniciativy táborského hejtmana
Přibíka z Klenové. Ten se 28. září roku 1426 zmocnil Stříbra, což vyvolalo značné obavy v
nedalekém Tachově a Plzni,75
protože poté, co se Stříbro přidružilo k táborskému svazu, se
posunula i hranice husitského vlivu více na západ, konkrétně do blízkosti katolické Plzně.76
73
V. BYSTRICKÝ, Národností vývoj, s.161-187. 74
TÝŽ, Přehled dějin města Stříbra, s. 14-28. 75
F. ŠMAHEL, Husitská revoluce 3, s. 183. 76
V. BYSTRICKÝ KAREL WASKA, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427- Husitské vítězství u Stříbra a
Tachova, Plzeň 1982, s. 9-10.
26
Stříbro přispělo k výraznému oslabení katolického plzeňského landfrýdu, když se
v červenci roku 1427 před městskými hradbami střetla táborská vojska s křižáckými
oddíly.77
Stříbrská obrana v tu dobu nebyla příliš silná a čítala přibližně 200 mužů.78
K
útoku na Stříbro ale nakonec nedošlo, neboť při přesunech na bojiště vypukla panika,
kterou zvýšily požáry v obléhacích lešeních. Části vozatajstva a pěchoty využily příležitost
k ústupu. Jejich příkladu záhy následovaly i další jednotky, takže na bitvu již nebylo
možné pomýšlet. 79
Následující vývoj táborského města znovu ovlivnil Přibík z Klenové, který v lednu
roku 1434 uznal tajně kompaktáta80
a přestoupil ke katolictví. Církví podpořen pak protrhl
táborskou blokádu katolické Plzně, která byla odříznuta od dodávek potravin. Před
odplatou ostatních ujel do Stříbra. 30. května 1434 v bitvě u Lipan už město nestálo po
boku Prokopa Holého. Přibík vrátil Zikmundovi za náhradu Stříbro, čímž se stalo znovu
královským městem a 20. února 1437 byla městu znovu potvrzena privilegia předchozích
panovníků.81
Na přelomu 15. a 16. století se v českých zemích vyhranil spor šlechty a měst, který
svým způsobem zasáhl i město Stříbro. Neustálá rostoucí moc šlechty byla roku 1500
podpořena vydáním Vladislavského zřízení zemského, jímž byly pravomoci měst značně
omezeny. Královská města se snažila vydobýt si svá práva zpět a táhlý spor byl nakonec
formálně vyřešen Svatováclavskou smlouvou z roku 1517, kdy byla práva měst na
sněmech šlechtou znovu uznána.82
Zpočátku se na území Stříbrska napětí mezi šlechtou a
městy projevovalo např. spory o poddané s okolními feudály, ale posléze došlo i
k ozbrojeným konfliktům. Roku 1512 Stříbrští spolu s hotovostí Plzeňského kraje pod
vedením Zdeňka Lva z Rožmitálu oblehli a dobyli hrad Starý Herštejn, který byl sídlem
šlechtice Zdeňka Dobrohosta z Ronšperku. Další konflikty se vyhrotily v listopadu 1520,
kdy došlo k zostření bojů mezi českými městy a šlechtou. Vojska Stříbra, Plzně a Klatov
obklíčila tvrz v Janovicích nad Úhlavkou, která byla pod vládou Petra Sudy z Řenec, jenž
byl známým škůdcem měšťanů. Tvrz byla dobyta za pomoci Pražanů, ale Sudovi se
77
V. BYSTRICKÝ, Přehled dějin města Stříbra, s. 14-28. 78
TÝŽ K. WASKA, O vyhnání křižáků, s. 29. 79
F. ŠMAHEL, Husitská revoluce 3, s. 197. 80
TAMTÉŽ, s. 286. 81
V. BYSTRICKÝ, Přehled dějin města Stříbra, s. 14-28. 82
IVAN MARTINOVSKÝ, Vznik a počátky Vladislavského zřízení zemského, in: Vladislavské zřízení zemské a
počátky ústavního zřízení v Českých zemích (1500-1619), Praha 2001, s. 85-93.
27
podařilo uprchnout, což vyústilo v hrozbu domácí války. Města svůj útok proti Sudovi z
větší části obhájila a žádný postih nedostala, navíc celá situace přispěla ke zmírnění tlaku
šlechty na města.83
Koncem 15. a v první třetině 16. století docházelo ve Stříbře velmi často
k požárům, z nichž některé měly souvislost s výše zmíněnými boji. Již roku 1498 král
Vladislav II. Jagellonský pro škodu odpustil obyvatelům města na 15 let placení
svatomartinského úroku a poskytl městu další úlevy. Zmírnění byla městu dále dlouhodobě
prodlužována, protože problémy s požáry se často opakovaly. Roku 1528 Stříbro postihl
jeden z největších požárů, který zničil až třetinu města. Tyto úmyslně zakládané požáry
byly přičítány šlechtou najatým paličům, přičemž podobné situace byly zachyceny na
mnoha dalších územích.84
I v souvislosti s městskými opravami po požárech procházelo
město od počátku 16. století raně gotickou přestavbou, po jejímž dokončení byla podoba
Stříbra zachycena v tzv. Würzburském albu roku 1536.85
Výrazným prvkem městského
panoramatu se staly, kromě kostelů, brány i věže hranolového tvaru, které byly součástí
vnitřního i vnějšího hrazení. Roku 1453 byla vystavěna nová renesanční radnice a
počátkem 2. poloviny 16 století byl vybudován dlouhý most přes řeku Mži s vysokou
mostní branou.86
Obě tyto stavby, spolu s kostelem Všech svatých, jsou dodnes
dominantou celého města.
83
V. BYSTRICKÝ K. RUBÁŠOVÁ, Stříbro do roku 2000, s. 33-34. 84
TAMTÉŽ. 85
Obraz z Würzburského kodexu přiložen v Příloze č. 5. 86
K. KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-2011, s. 160.
28
3. Historie a správní systém těžební činnosti ve Stříbře
Počátky dolování v blízkém okolí města Stříbra jsou doloženy jen z útržkovitých
historických zpráv87
a tamější těžební činnosti se více dotýkají až záznamy městských knih
z let 1387-1408.88
Toto období je obecně spojeno s výrazným hospodářským vzestupem
českých zemí, s nímž souvisel i rozkvět hornické činnosti.89
Zpočátku byla pozornost
upínána především na drahocenné kovy stříbro či zlato, později se ovšem rozšířila i na
další nerostné suroviny. Primárně se ale neustále zvyšoval zájem o těžbu stříbra, který rostl
s neustálým rozvojem mincovnictví a využíváním kovových peněz. Je velice
pravděpodobné, a z prvních dochovaných zmínek patrné, že i ve městě Stříbře byla
zpočátku orientována těžba právě na tento drahý kov. Novodobé výzkumy sice ukazují, že
stříbrské doly byly ve svých spodních částech na stříbro poměrně chudé, s výjimkou
výskytu u nedaleké obce Kšice, ležící asi 5 km severním směrem od města. Diskutované
naleziště stříbrných rud v blízkosti města by mohlo být ale vysvětleno například tím, že
olovnaté formace rudných žil byly ve svrchních polohách na stříbro mnohem bohatší, než
rudy získávané pozdější hlubinnou těžbou.90
O stříbrském dolování ve 14. a 15. století není nikde větších zmínek, je ale
pravděpodobné, že hornická činnost zde vzkvétala. Stříbrská městská kniha z let 1387-
1408 obsahuje zápis o tom, že město předalo hutě rychtáři Lvovi a dvěma dalším osobám.
Úpravny rudy, které do té doby spadaly pod správu obce, tak byly postoupeny do držení a
užívání zmíněnému konsorciu. Těžařstvo bylo povinno hutě vrátit po uplynutí šestileté
lhůty. Těžař Lev byl jedním z nejbohatších stříbrských měšťanů, často finančně vypomáhal
obci, a tak aktem postoupení hutě obec pravděpodobně vůči němu nahrazovala své
závazky. Činnost těžařstva není nijak prokazatelná, ovšem následující finanční problémy
všech členů značí jistý neúspěch, a tak byly úpravny rudy vráceny zpět mezi obecní
majetek.91
Horní aktivity byly v pozdějších dobách vykazovány dále, od 90. let 14. století
se na nich podíleli nejméně dva další měšťané, kdy jeden z nich dodával roku 1406 městu
87
Z. NAVRÁTIL, Problematika založení města, s. 15-26. 88
ZDENĚK ŠIMEČEK, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí západočeského kraje V,
Plzeň 1967, s. 199-203. 89
F. HOFFMANN, Středověké město v Čechách a na Moravě, s. 280-284. 90
NA, Geofond Praha, inv. č. 188, číslo kartonu 193-194. 91
Z. ŠIMEČEK, K dolování ve Stříbře, s. 198-203.
29
olovo pro palné zbraně. Současně se objevuje z konce téhož století i zmínka o zpracování
stříbra. Roku 1498 je totiž v knize pamětní doložena žádost o ustavení místa k huti.
Žadatelé a rada města Stříbra ale v celém procesu zapsaného jednání nikde nehovoří o
hutnění olova a zmiňují pouze zpracování stříbra.92
Osudy této huti už nejsou známy a
další zápis týkající se huti je doložen až roku 1561. Je v něm uvedeno, že město vlastnilo
huť na šmelcování olověné rudy.93
Kontinuita obou hutí doložena není, a ani jejich výnosy
se v záznamech neobjevují. Z těchto zmínek lze tedy vyvodit, že v okolí města ve větším
měřítku probíhalo současně jak zpracování stříbrné, tak i olověné rudy.
Jak je patrné z dochovaných zápisů, měla městská obec právo hospodařit i
s dolovými majetky, stejně tak, jako tomu bylo i v dalších horních městech. Obce horní
měly totiž stejně jako obce městské svého rychtáře, přísežné i konšely, kteří zde ale měli
na starost kromě městských záležitostí také horní správu. Pravomoci v báňských
záležitostech byly však městské radě velmi často oklešťovány královskými úředníky,
většinou v závislosti na důlní prosperitě.94
Král zasahoval do důlního podnikání pomocí ustanovených úředníků, z nichž
nejvyšším byl tzv. urburéř, později zvaný též desátník.95
Ten měl na starost, aby král dostal
z báňského podnikání všechny užitky, které mu náležely. S tímto souvisí také termín
urbura, který v horním právu vyjadřoval podíl panovníka při dolování kovů. Tento podíl
býval vyplácen formou naturálií tedy určitým množstvím vytěženého kovu, který byl
později používán na výrobu mincí.96
Na výběr urbury dohlížel úřad urburéře, který sídlil
v Kutné Hoře, ale patrně měl také své zástupce i v jednotlivých revírech. Ve 14. století
byla část urburéřových pravomocí předána královskému mincmistru.97
Jako pomocník byl
mincmistrovi přidělen od roku 1338 horní hofmistr, který původně spravoval královský
92
SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 4v. V tomto roce Martin Probeř a Martin Konvař
předstoupili před purkmistra a radu města Stříbra a žádali místo k huti nad mlýnem Hoduškovým. V záznamu
je ale zmíněna pouze huť na stříbro, a olova se zde žádný zápis netýká: „...v radě plné o túž huť smlouvu
takovou učinili, což se stříbra dotýče, když by kolivěk týž Martin, co stříbra udělal, tehdy má napřed panu
purkmistru a pánům to stříbro prodati...má z každé hřivny pánům jednu kopu míšeňskou anebo zlatý
sleviti...pakliby páni koupiti nechtěli, má ...Martin vůli, komuž by jinému prodati, a tak vždycky...“
J. Kořan upozorňuje, že výraz „stříbrné hory“ je i v 16. století ještě často uváděn pro ložiska pouhého pyritu.
Dále v: J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 106. 93
V. BYSTRICKÝ, Hlavní aspekty studia, s. 123-158. 94
J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 78. 95
TÝŽ, Přehledné dějiny, s. 180. 96
PETRA JÁNOŠÍKOVÁ, Urbura jako nástroj finanční politiky státu ve 13. a 14. století, in: Sborník konference
věnované prof. Jiřímu Sejbalovi, Ostrava 2007, s. 39-40. 97
J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 78.
30
Vlašský dvůr v Kutné Hoře. Hofmistr zastával především soudcovský post a zastupoval
mincmistra v době jeho nepřítomnosti, zároveň vedl správu jak kutnohorského, tak i
dalších zemských revírů.98
Oba úředníci měli na starost mnoho dalších báňských záležitostí, primárně měli ale
v patrnosti těžbu a zpracování stříbra. Staré mincovní techniky vyžadovaly při hutnění
stříbra rovněž velké množství olova, a z toho důvodu začala se zpracováním stříbra stoupat
také poptávka po olověné rudě.99
Po dlouhou dobu bylo olovo předmětem soukromého
obchodu a do Kutné Hory i do dalších stříbrných hutí bylo dováženo ze zahraničí,
převážně z Polska či Německa,100
ale drahý dovoz a celní poplatky přiměly královské
úřady k podpoře báňských prací na vlastním území, převážně v Oloví a Stříbře.101
Během
16. století navíc došlo k otevření jáchymovských dolů a tamějších hutí zpracovávajících
stříbro, s čímž postupně vyvstává i jakýsi boj o olovo. Jáchymovské hutě tak začaly
využívat především dodávky z Oloví, kdežto kutnohorští zaměřili svou pozornost na
olověné doly stříbrské.
Celkový rozvoj hornictví na přelomu 15. a 16. století tedy nepochybně zapříčinil,
že v této době vzniklo i množství záznamů o těžební činnosti, na jejichž základě dnes
můžeme sledovat i vývoj jednotlivých báňských revírů. Pro Stříbro objevujeme první zápis
o správním systému dolů v roce 1498 v knize pamětní, který je uveden titulkem „Beneš
perkmistr“.102
Dále pokračuje Benešovým přiznáním dluhu 6 kop míšeňských jakémusi
Škvarkovi. Zpráva se tedy netýká báňských záležitostí, ovšem název svědčí o fungující
hierarchii důlní správy.
Obecně byl perkmistr vedoucím úředníkem neboli správcem dolu a měl být rovněž
vlastníkem alespoň jedné třicáté.103
Jeho povinností bylo minimálně jedenkrát týdně
prohlédnout celý důl, podílel se na sestavování provozních plánů, staral se o dolové
potřeby a měl i jistou soudní pravomoc. Perkmistra volili těžaři nebo byl dosazován
98
JAN KAFKA et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003, s. 51. 99
EMANUEL LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912, s. 2-5. 100
J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 97. 101
J. MAJER, Rudné hornictví, s. 80. 102
SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 13v. 103
Důlní majetek se dělil na podíly, zvané tále. Důl byl podle starých báňských řádů rozdělen na 32 tálů, tzv.
třicátých. Každý majitel podílu byl těžařem a účastnil se na dolových nákladech i zisku. Více v: J. KOŘAN,
Přehledné dějiny, s. 158.
31
královskými úředníky a obě tyto skupiny disponovaly také právem perkmistra sesadit,
neplnil-li své povinnosti.104
Zda byl perkmistr Beneš zvolen těžařstvem nebo královským úředníkem není jisté,
protože vzrůst zájmu Kutné Hory na stříbrském dolování je doložen až pro počátek 16.
století. Angažovanost Kutné Hory můžeme zaznamenat ve dvou listinách z řady
korespondence mezi báňskými úředníky. Kutnohorští se prostřednictvím dopisu
adresovanému roku 1502 nejvyššímu mincmistru Bohuši Kostkovi z Postupic doptávají na
situaci ve stříbrském revíru a zjišťují, zda by z nich mohl plynout kutnohorské huti
jakýkoliv užitek: „...posílámeť teď list, kterýž jest nám od úředníků našich... přinešen,
v kterémž nám píše, oznamujíce o nějakých horách olověných blíž Stříbra nově zaražených,
z kterýchž by užitek horám těm z dobývání a fedrování olova veliký a znamenitý přijíti
mohl... I poroučíme my tobě, abys ty takovou věc ohlídati a o ní se jaká jest rozumně
vyptati a zvěděti kázal...“105
Nejvyšší mincmistr situaci prověřil a jeho odpověď zněla patrně následujícím
způsobem:106
„...což se hor olověných dotýče, častokrát o nich dobré noviny slýchám, ale
užitku ještě malého znám, jiné rady k tomu dáti nevím, než by mohli havíři tam zjednáni
býti..., neb rozuměti mohu, že se jiným užitek nerozchází, než li tím, že havířů není...“107
V návaznosti na tento list Kutnohorští zajisté na stříbrské olověné doly zjednali havíře,
čímž se část stříbrské těžby dostala do přímé pravomoci kutnohorského horního hofmistra.
Od roku 1503 se pak dochovala i téměř ucelená řada tzv. Register na příjem a
vydání peněz hor olověných u města Stříbra, z čehož lze usuzovat, že registra byla vedena
přímo pro potřeby královské báňské správy v Kutné Hoře. Tomu napovídají i další
uvedené údaje hovořící o stříbrských důlních správcích, jelikož od těch dob je doloženo
jejich uvedení do úřadu přímo od kutnohorských úředníků. S tímto zjištěním přichází i
odpověď na otázku duplicitního vedení účetní agendy. Účetnictví bylo zcela jistě vedeno
formou dvojích opisů z toho důvodu, aby bylo vykazováno Kutnohorským, a aby zároveň
zůstalo i v patrnosti stříbrských úředníků.
104
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 176. 105
SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 214. Pokud není uvedeno jinak, veškerá jména a citace jsou uváděny
formou transkripce dle: IVAN ŠŤOVÍČEK et al., Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období
od počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. - 20. století pro potřeby
historiografie, Praha 2002. 106
Datace listiny není dostatečně čitelná. 107
SOkA KH, HF, aktová sbírka, č. 209/2.
32
Výnosy zaznamenané v účetní evidenci byly odváděny zpočátku hlavně pro potřeby
kutnohorských hutí, a již v účetním rejstříku z roku 1503 je doloženo vyslání vrchního
kutnohorského štejgýře108
a později stříbrského perkmistra Matěje Jelenka109
urozeným
pánem Prokopem z Chocenic, hofmistrem na Horách Kutnách.110
Stříbrský perkmistr tedy
nebyl volen těžařstvem, ale byl dosazen královským báňským úředníkem hofmistrem.
Ten na post stříbrského správce dolu vybral již prověřeného a zkušeného kutnohorského
štejgýře a zajistil tak, že na olověné doly bude kvalitně dozíráno. Bylo tedy jisté, že nový
perkmistr bude s Kutnohorskými spolupracovat a bude se snažit, aby jim zajistil co nevětší
prospěch. Nahlédneme-li do účetních rejstříků, zjistíme, že další správa stříbrských dolů
probíhala podle všeobecně známého modelu. V čele báňského úřadu ve Stříbře stál
perkmistr, jemuž bylo v rámci horní správy vypláceno pro rok 1503 12 grošů týdně.111
Další článek správního systému tvořil tzv. štejgýř, který byl důlním dozorcem, což
znamená, že kontroloval doly a někdy i činnost samotného perkmistra. Zároveň měl na
starosti pořádek v revíru a spolu s perkmistrem řídil zásobování dolu.112
Na rozdíl od
správce dolů byl považován spíše za technického úředníka, přičemž jeho pravomoc
spočívala i v rozhodování jednoduchých sporů o hranice důlních měr. Obecně byl
považován za perkmistrova pomocníka.113
Stříbrské účetnictví z roku 1503 připisuje
štejgýři 18-20 grošů týdně. Je tedy odměňován v průměru o 7 grošů vyšší částkou než
perkmistr, jehož výplata zůstává po celý rok konstantní. Z účetního rejstříku je patrné, že
post štejgýře nezastával po celou dobu pouze jeden úředník, ale osoby v této funkci se
často obměňovaly. Roku 1503 se tak ve funkci štejgýře uplatnil např. Kašpar, Šimek, Vít a
další.
Úřední funkci zastával i dolový písař, jehož pracovní náplní bylo především
zaznamenávat dolové podíly a provádět zápisy do báňských knih.114
Funkce dolového
písaře dříve spočívala také ve finančním zajišťování dolu, písař tak měl na starost vybírat
příspěvky na dolování, sledovat absenci i výkon dělníků, vyplácet jim mzdy, prohlížet
108
Důlní dozorce. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník [online]. 109
VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám, s. 144-146. Vlček zmiňuje jméno v podobě Jelínek, v účetním
rejstříku z roku 1503 zapsáno formou Jelenek. NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2r. 110
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2r. 111
Částky značené v účetní evidenci jsou zaznamenány v kopách grošů, groších a denárech. Kopa čítá 60
grošů a groš 7 denárů. Další informace v: ZDENĚK PETRÁŇ, První české mince, Praha1998. 112
L. JANGL, České horní právo a báňská historie, Praha 2010, s. 132. 113
J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 79. 114
TÝŽ, Přehledné dějiny, s. 181.
33
doly, či dokonce zajišťovat nákup surovin.115
Dle rejstříků olověných dolů byl písař
vyplácen částkou 4-5 grošů týdně, což znamená, že výdaje za jeho činnost byly v rámci
základního správního systému jasně nejnižší. Z toho důvodu je možné přiklonit se
k názoru, že písař zde zastával opravdu spíše funkci zapisovatele než účetního správce.
Správní systém doplňovali také pomocní úředníci, tzv. hutmanové neboli strážní. Ti
měli na starost počítání dělníků při sestupu do dolu, prohlíželi je při výstupu, hlavně z toho
důvodu, aby neodnášeli rudu. V dole dohlíželi i na práci dělníků a na pořádek.116
Funkce
hutmana je značena i v účetním rejstříku, neobjevuje se tam ovšem pravidelně. Hutman byl
vyplácen týdenní částkou 14-16 grošů, takže také přesahuje výplatu perkmistra. V těchto
postech figuruje pro rok 1503 např. Luba, Vít či Martin. Mezi další pomocné úředníky
můžeme počítat ještě šmelíře, jejichž povinností bylo dohlížet na těžbu, měli také krájet
nové kůže na měchy a kontrolovat jejich správné plnění. Jejich povinností později bylo i
opatřovat stravu důlním pracovníkům, prodávat jim pivo a určovat náplň jejich denní
práce.117
Konkrétně za funkci šmelíře ovšem ve stříbrských rejstřících výdaje odváděny
nejsou a náplně dalších profesí už stojí na pomezí úřední i dělnické práce, proto o nich
bude pojednáno později. Primární model stříbrské důlní správy tedy spočívá v základní
trojici perkmistr štejgýř písař, za něž jsou výdaje odváděny téměř ve všech účetních
registrech.
Abychom získali přehlednější obraz stříbrské báňské správy, je zapotřebí hlouběji
analyzovat jednotlivé prameny, a pokusit se metodou komparace a následné syntézy
záznamů blíže charakterizovat její účastníky. Nejvíce informací, které zachycují základní
trojici celého systému, je možno objevit převážně v archiváliích montánního charakteru,
tedy v účetních rejstřících hor olověných a v dochované korespondenci. V další části práce
tedy bude zachycen celkový vývoj důlní správy a na základě dochovaných pramenů bude
vytvořen i základní profil raně novověkého důlního správce, báňského dozorce a písaře.
115
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 181. 116
TAMTÉŽ, s. 177. 117
TÝŽ, Dějiny dolování, s. 81.
34
3.1. Správní systém stříbrských dolů
První zaznamenaný správce stříbrských dolů dosazený z Kutné Hory, který symbolicky
otevřel následující perkmisterskou řadu, byl již zmíněný bývalý vrchní kutnohorský štejgýř
Matěj Jelenek. V roce 1503 uvádějí registra, kromě běžných zápisů, i zmínku o tom, že
perkmistr Jelenek vydal peníze na hory Červené. Zápisy vypovídají, že Červené hory byly
v tu dobu teprve zaraženy a Jelenek zde investoval do podílu o velikosti osm třicátých,
které přikázal zapsat panu mincmistru. Zároveň na tyto hory ještě vložil cupus 8 kop grošů.
A samotnému Jelenkovi pak byl odevzdáván také ybrláf, tedy zisk plynoucí z dolování.118
Rejstříky uchovávaly i částečné záznamy o jednotlivých důlních podílnících, jež
odevzdávali Jelenkovi zisky ze svých tálů na Červených horách. Účetnictví už ale bohužel
vůbec nevypovídá o tom, jaká surovina zde byla těžební činností získávána, ze
zaznamenaných investic je ale zřejmé, že se v tamější lokalitě předpokládaly značné zisky.
Propůjčka hor Červených je zapsána v závěru Registra na příjem a vydání hor
olověných u města Stříbra z roku 1503, a blíže vypovídá o celé situaci. Pan Dobrohost
z Ronšperka a na Týně tímto aktem propůjčil podle práva a obyčeje své hory u Černovic,
zvané Červené, Kašparovi štejgýři a kverkům119
i budoucím. Rovněž se zavázal, že jim
bude dodávat dřevo k udržování a opravování dolů, a navíc jim bylo odpuštěno na čtvrt
roku placení desátku, které bylo v zápětí po uplynutí této lhůty vyžádáno. Všem
propůjčníkům Dobrohost slíbil ochranu, za níž si však vyžádal jejich věrnost a
poslušnost.120
Štejgýř olověných hor Kašpar tak získal další post a propůjčkou Červených
hor se stal rovněž perkmistrem na horách u Černovic, což může souviset i se střídáním
jednotlivých osob ve funkci štejgýře na stříbrských olověných horách. Tímto propůjčkový
výpis skončil, a nenabídl tak přímý záznam, podle něhož bychom mohli Červené hory
lokalizovat. O tom, že nebyly v úplné blízkosti města, svědčí fakt, že perkmistr Jelenek,
který zpočátku jezdil vyřizovat k Červeným horám tále a ybrláfy, utratil za cesty 49 grošů.
K určení lokace připadají v potaz dvě oblasti. Jedná se o obec Čerňovice ležící v okrese
Plzeň-sever, kde ovšem není historicky doložena těžební činnost. Dle Topografie
mineralogie Čech I.121
by bylo možno výše zapsané hory spojit spíše s oblastí Černovic,
118
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 159. 119
Kverk je označení pro těžaře, podílníka majitele důlního podílu. Převzato z L. JANGL, Hornický slovník
[online]. 120
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 38v. 121
JOSEF KRATOCHVÍL, Topografická mineralogie Čech I., Praha 1957, s. 281.
35
které se nacházejí severně od Horšovského Týna. Podle rukopisné kroniky pocházející
z roku 1717 bylo u kostela v Černovicích dolováno olovo. Doly na olověnou rudu
pravděpodobně vykazovaly i drobné nálezy stříbra, později zde bylo hornictví zaměřeno i
na rudu zinečnatou. Tento popis koresponduje s faktem, že pan Dobrohost vyhledal pro své
nově zaražené olověné doly právě kverky z již zaběhnutých stříbrských dolů, jimž mohl
s důvěrou své na nerosty bohaté území propůjčit, a na základě jejich zkušeností očekávat i
jejich obratné jednání. Dále se ve stříbrském rejstříku objevují i zápisy o tom, že se jezdilo
do Týna pro les neboli dříví. Syntézou všech údajů je tak patrné, že Červené hory lze
skutečně ztotožnit se sousedstvím Horšovského Týna, respektive přímo s Černovicemi.
Původem švábský rod Dobrohostů z Ronšperka je pro 16. století navíc uváděn právě
zejména na Horšovskotýnsku v Čečovicích, Horšovském Týně, Ronšperku, Prostiboři a
na Starém Herštejně.122
Dozvídáme se tak, že stříbrské olověné doly rozšiřovaly oblast svého působení i na
vzdálenější území, a to, že si pan Dobrohost vybral stříbrské správce pro svou propůjčku,
svědčí o schopnostech, a možná i úspěších, stříbrských kverků. Dolový písař pro rok 1503
zaznamenal totiž také množství kdyní, smluvených úkolů, které si na stříbrském území
domlouvala různá konsorcia. Společenství povětšinou dvou, tří i více mužů, smluvilo vždy
určitý úkol a byla jim vyměřena přesná část dolu, na níž smějí působit. Příklad znění
jednotlivých smluvených úkolů je následovný: „Dominica spiritus Pekař, Chřapě a Volf
smluvili kdyni tři látra123
do pole z 11 kop grošů. Jedno látro již zaplaceno.“124
Všechny
smluvené kdyně jsou v rejstříku přeškrtnuty, což pravděpodobně znamená, že proběhly
úspěšně a i veškeré pohledávky byly řádně splaceny. Rozsáhlejší zápisy smluvených úkolů
svědčí o značné hornické aktivitě v oblasti stříbrských dolů.
O výplatních poměrech perkmistra Jelenka již bylo pojednáno výše, a tak o něm už
můžeme zmínit pouze to, že ve funkci stříbrského důlního správce setrval pouhý jeden rok,
jelikož roku 1504 byl pány úředníky od Hory udělen nový perkmistr Vít z Jílového.125
Z účetních rejstříků je patrné, že tento perkmistr byl při nástupu do funkce odměňován 16
groši týdně a stále tak jeho výplata zaostávala za štejgýřem Honclíkem, který týdně pobíral
122
JIŘÍ JÁNSKÝ, Dobrohostové z Ronšperka a na Poběžovicích. Rod erbu berana, Domažlice 2013. 123
Látro označuje délkovou míru. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník [online]. 124
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 36r. 125
SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 224, kart. 1, Registrum 1504.
36
za svou činnost 18 grošů. Písařovy odměny zůstaly ve shodě s předchozím rokem a je tedy
vyplácen 5 groši týdně.
O perkmistru Vítovi dále vypovídá dochovaná korespondence mezi báňskými
úředníky, perkmistrem, purkmistrem a radou města Stříbra a i dalšími. V roce 1504
oznamuje Vít do Hory mimo jiné to, že na stříbrských horách chybí roštýř,126
neboli pražič
rudy.127
S dalším listem z roku 1507128
Vít posílá do Hory devět kusů olova po pěti roštech
a oznamuje, že už pro peníze nebude jezdit, zároveň žádá, aby za sebe mohl posílat někoho
jiného. Prosí, aby se úředníci opatřili jiným perkmistrem, neboť on sám není schopen se na
cestách dobře opatrovat.
Pohlédneme-li ještě na účetní rejstřík z roku 1507, objevuje se zde jeden neobvyklý
zápis, či spíše přepis jakési cedule. Vít perkmistr na tomto místě totiž propůjčil šachtu
Němcům Jakubovi a Lorencovi.129
Zápis vymezuje vztah obou zaznamenaných složek
perkmistra i propůjčníků. Němci společně učinili propůjčku v litlochu, nové větrací šachtě,
ve které získali tříleté dobývací právo. Povinností Němců bylo dobývat větrací šachtu až na
dno, s čímž měl pomáhat i perkmistr prostřednictvím poskytování pacholat či týdenním
přispíváním 12 grošů českých. Rovněž jim perkmistr měl poskytovat železa, lůj, dřevo
stejně jako jiným havířům, a i kdyby při dobývání větrací šachty byla nalezena ruda, neměl
perkmistr žádné právo jim ji odebrat. Zápis tedy přinesl informaci o tom, že pro stříbrské
doly bylo zapotřebí nutně vybudovat větrací šachtu, na níž byla patrně zjednána pomoc
zkušených německých horníků. Větrání dolů bylo totiž velmi závažným problémem,
jelikož úzké prostory znesnadňovaly proudění vzduchu. Aby byl redukován pach hnijícího
dřeva, a případně i dým, využívalo-li se ještě technik sázení ohněm, byly vytvářeny právě
tzv. větrací šachty a jednotlivá důlní díla byla spojována prorážkami.130
To, že o výpomoc
německých horníků Stříbrští opravdu stáli, potvrzují právě tím, že propůjčníkům vycházejí
vstříc ve všech možných záležitostech, navíc jim dovolují volně nakládat s rudou, kterou
při budování větrací šachty dobudou, což je obecně velice neobvyklé jednání.
Korespondencí byly ještě zachyceny správy o počínání perkmistra Víta na horách
Červených. Vít si nebyl jist, zda má stále držet Červené hory. Ač na ně dal cupus 7 kop
126
SOkA KH, HF, aktová sbírka, č. 232. 127
L. JANGL, Hornický slovník [online]. 128
Datace není dobře čitelná, je možno přiřadit i k roku 1509. 129
SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 224, kart. 169, Registrum 1507. 130
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 143.
37
grošů českých, žádali po něm dalších 7 kop a navíc tam ustanovili nového perkmistra,
pravděpodobně tedy odjinud, než ze stříbrských hor.131
Červené hory tak od těchto dob asi
přestávají být pod správou Stříbrských, jelikož v dolových rejstřících přestávají být
vykazovány i údaje o nich.
Vít perkmistr uzavírá svůj úřad roku 1510, přičemž platové výměry se v základní
trojici nemění, perkmistr Vít je stále odměňován 16 groši, štejgýř pobírá za svou činnost 18
grošů a písař 5 grošů týdně. O smrti Víta perkmistra jsme informováni dopisem z roku
1510, kdy purkmistr a rada města Stříbra oznamují panu hofmistru a úředníkům mince
veškeré kroky, které podnikli po Vítově smrti a žádají o rychlé zjednání dalších opatření.132
Ihned po perkmistrově smrti se purkmistr s radou města Stříbra postarali o vyřízení
neodkladných báňských záležitostí, kdy poslali svého písaře sepsat veškeré potřebné věci,
postarali se o rudu v lezofech a obstarali dozor k dolu svými pověřenci. Z tohoto dopisu je
patrné, že purkmistr i s celou radou se snažili být kutnohorským báňským úředníkům
ku prospěchu a dovedli se sami obratně věnovat důlnímu správcovství.
Z Kutné Hory byl proto perkmistrem učiněn Šimon, kterého purkmistr s radou
města Stříbra finančně založili, jak po nich úředníci z mince žádali.133
Další list není
datován, ale ze zápisu je patrné, že se události seběhly v brzké době po sobě. Kutnohorský
svrchní štejgýř Zikmund z Kaňku byl vyslán na olověné doly u Stříbra, jelikož perkmistr
Šimon zemřel. Zikmund k sobě uschoval perkmistrovská registra a urovnal dluhy před
stříbrskými pány, které zůstaly po perkmistru Vítovi. Zároveň vypovídá o událostech na
dole „...Havíři dolů lezou, než v lezofě a na roštech se dělati nemůže pro velikú zimu...“
Žádá o urychlené spravení úředníka, tedy perkmistra, k olověným horám, jelikož sám má
chatrné zdraví. Tohoto perkmistra mají kutnohorští úředníci také opatřit penězi a zároveň
vyrovnat dluhy u Nykla formana z Plzně, na což ho upomínají i stříbrští páni.134
Tímto
listem končí korespondenční domluva, údaje, kým a kdy byl ustanoven nový perkmistr,
nejsou zřejmé. Ani účetní rejstříky bohužel o tomto přechodném období nevykazují žádné
informace, Registrum na příjem a vydání hor olověných z roku 1510 je dochováno pouze
v torzu, z něhož není možno podchytit případné účetní změny v této době.
131
SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 228. 132
TAMTÉŽ, č. 241. 133
TAMTÉŽ, č. 269. 134
TAMTÉŽ, č. 194/2.
38
Dalším perkmistrem se stal Řehoř Munka, což je uvedeno v rejstříku příjmů a
vydání roku 1511.135
Munkův nástup do funkce je zachycen konkrétně v dubnu roku 1511,
kdy získal odměnu 16 grošů týdně. Štejgýřův plat v téže době činil po 18 groších jako
obvykle a dolový písař jménem Zikmund si vysloužil 6 grošů týdně. Ještě téhož měsíce se
ale Munka dostal ve vyplácené mzdě na první příčku a začal být týdně odměňován 22
groši. Za ním tak zůstal štejgýř, kterému se plat nezměnil a taktéž písař, kterému se
vyplácená suma také neměnila, ovšem záznam o písaři uvádí nové jméno, a v úřadu písaře
se objevil Endres.
Munkovo úřadující období zasáhla také právní proměna, když v roce 1513 vznikly
2 nové řády, které určovaly organizaci stříbrských olověných dolů. První z nich byl vydán
26. května 1513 a druhý, doplněný, pak 4. června téhož roku.136
Řád vystavil urozený pán
Jindřich Tunkl z Brníčka, nejvyšší mincmistr, skrze Jakuba z Fuglhauzu, hofmistra
v Kutné Hoře. Tito dva nejvyšší úředníci si zároveň vyhrazují právo trestat kohokoliv, kdo
zmíněný řád poruší a tuto pravomoc dále postupují i nejvyšším úředníkům stříbrským.
Řád byl vytvořen na podkladech starého báňského ustanovení, zvaného Ius regale
Montanorum, zákoníku vydaného Václavem II. Tento zákoník vznikl v roce 1300 a
vymezil tzv. královské právo horníků. Stal se obecným horním zákoníkem, jehož zásady
měli dodržovat všichni členové spadající do báňské sféry. Ius regale Montanorum objasnil
postavení, pravomoci i vzájemné vztahy složek a jednotlivců účastnících se na báňském
podnikání, popsal možnosti získání práv k důlní činnosti, stanovil výši urburních dávek,
věnoval se havířskému systému a řešil i soudní a tržní právo.137
Stříbrské báňské řády tak hovoří, stejně jako Ius regale montanorum, o osobách
podílejících se na těžební činnosti, o systému propůjček i o právech jednotlivých úředníků.
Nový řád hor olověných u města Stříbra vydaný v červnu roku 1513 tak prvotně pojednává
o způsobu propůjček v královských dolech. Propůjčka je dle řádu časově ohraničena na půl
roku, přičemž maximální možná lhůta propůjčky je omezena na jeden celý rok. Propůjčka
může být po tomto uplynulém roce obnovena a přednostní právo na ní má ten těžař, který
při ní dosud působil. Cena propůjčky je po celou dobu své platnosti konstantní. Dojde-li
ovšem ke zjištění, že propůjčník nejedná dle stanovené smlouvy, tzn. že na dole špatně
hospodaří, nebo dokonce krade rudu, má mu být cena navýšena.
135
NA, SMP, inv. č. 1028, Registrum 1511. 136
TAMTÉŽ, fol. 2v a fol. 196v-198r. 137
Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov, Kutná Hora 2002, s. 3-5.
39
Řád dále stanovuje, jak si mají havíři počínat, dojde-li k prorážce, tedy proniknou-li
k jinému důlnímu dílu. Nakazuje jim, že mají ihned opustit pracovní prostor a vyhledat
perkmistra s úředníky, kteří musí překop řádně ohledat a zaznamenat. Řád současně
vymezuje i dědičné propůjčky a konkrétně jmenuje příklad propůjčky v Rušperku.138
Stejně jako při běžné propůjčce, tak i při dědičné propůjčce má být ruda139
skrze
perkmistra vykupována prvotně pro krále. Pokud by od kverků chtěl rudu či olovo
vykupovat i někdo jiný, musí se těžaři nejdříve poradit s perkmistrem. Nikdo z kupujících
však neměl právo navyšovat sazbu za výkup rudy, což znamená, že si král udržel nejlepší
ceny, za něž byla ruda vykupována, a kverkům se proto nevyplatilo prodávat jiným
odběratelům. Královská sazba pro výkup rudy činila 18 grošů za centýř a šlich byl
vykupován po 17 groších za centýř.
Řád dále pojednává o zpracování rudy, primárně se zmiňuje o tzv. práči, jehož
povinností je praní, tedy čistění rud. Tento práč měl být vyplácen z královského účtu,
musel však prvotně prát veškeré rudy i šlichy z královských dolů. Dále je stanovena výše
urbury, kterou si král činní nárok na každý desátý centýř rudy i šlichu. Řádem je na dolech
zaručena také kovářská práce a v témže článku je pojednáno i o cenách havířského nářadí,
jehož prodej má zajišťovat perkmistr. Speciální pozornost je zaměřena i na lůj, jenž havíři
využívali při svícení, a byl tak nedílnou součástí havířské práce. Ten si však mají
obstarávat havíři sami, a perkmistr tak nemá povinnost lůj pro doly zajišťovat. Tímto
bodem tak přichází určitá změna, jelikož v propůjčce Němcům z roku 1507 je uvedeno, že
perkmistr jim má mimo jiné obstarávat také lůj.
Báňským řádem jsou pro stříbrské doly stanoveni i úředníci, kteří je mají spravovat.
Jedná se hlavně o perkmistra a štejgýře, dále o práče rudy a roštýře. Více vymezuje pouze
počínání perkmistra, který má vybírat pro krále urburu, nadto je jeho povinností tyto dávky
zaznamenávat a mít v patrnosti i to, kolik se z urbury zpracuje na roštu, a tedy jaký je
výtěžek olova. Dále je povinností perkmistra sledovat práci jiných úředníků, a pokud by
s jejich činností nebyl spokojen, má s tím obeznámit horního hofmistra či mincmistra,
v jejichž pravomoci je pak i dosazení nových úředníků. Dle stanov má fungovat také úřad
138
Zmínka o propůjčce v Rušperku v řádu je poněkud zvláštní z toho důvodu, že propůjčka je v rejstříku
zaznamenaná v září 1513, ale vydání řádu je uvedeno v červnu téhož roku. 139
Kromě rudy byl vykupován také tzv. šlich, neboli rudní moučka. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník
[online].
40
staršího nad havíři, který má mít čtyři členy, a ti mají ve svůj úřad přísahat vždy na radnici
ve městě Stříbře.
Funkce staršího nad havíři spadá do činnosti havířského pořádku, která je
v mnohých rysech podobná řemeslnickému cechu. Mezi původní cíle pořádku patřilo spíše
soustředit havíře pod kontrolu městské rady a úředníků a zamezit tak případným
nepokojům. Současně si ale havíři přáli, aby pořádek hájil jejich zájmy, které však byly
často v rozporu s úředníky i městskou radou. V čele pořádku stojí tedy tzv. starší a mezi
další členy patří námezdní havíři, kteří se společně scházejí na schůzích, vybírají
příspěvky, účastní se procesí apod. Post starších nad havíři často ale zastávali věrní
služebníci šepmistrů a úředníků, a proto havíři nejednou jednali o svých zájmech bez
starších.140
Pro stříbrské olověné doly byl úřad starších nad havíři obnoven purkmistrem a pány
již roku 1500. V té době starší nad havíři učinili přísahu podle svého obyčeje.141
Lze tedy
vyvodit, že úřad starších nad havíři už v předchozích letech fungoval. Ve Stříbře měl úřad
sestávat vždy ze dvou sousedů usedlých, jednoho Čecha z tovaryšů vandrovních a čtvrtého
z Němců. V návaznosti na nově vydaný řád byl úřad staršího nad havíři roku 1513 uveden
i v knize pamětní, kdy byl obsazen staršími ze sousedů Petříkem a Martinem písařem,
z tovaryšů Kašparem a čtvrtým Němcem, kteří si sami dále měli volit osoby k sobě
přidané. Po výčtu jednotlivých členů následovala v zápisu přísaha,142
z níž vyplývá, že
starším náležela také jistá soudní pravomoc a pravděpodobně tak rozhodovali spory mezi
havíři či těžaři, kterých bylo na dole nepochybně dostatek. S jistotou víme, že úřad starších
nad havíři byl nadále v činnosti i v roce 1523, kdy byl zápis přísahy v knize pamětní
obnoven, jména jedinců zvolených do úřadu už ale záznam nenabízí.
Základní právo stříbrských olověných hor tedy vymezuje všechna podstatná
ustanovení týkající se práce horníků a stanovuje tak primární práva a povinnosti úředníků,
těžařů i havířů. Bylo poukázáno na to, že řádem je stříbrskému důlnímu správci nařízeno
vybírat a zapisovat urburu, a dokonce mu byla svěřena pravomoc soudní, tedy udílet tresty
za porušení sepsaných zákonů. Přímé tresty ve stanovách zapsány nejsou, je zde ovšem
140
ANITA KŘEPELKOVÁ, Havířský pořádek v Kutné Hoře do roku 1547, Příspěvky k dějinám Kutné Hory I,
Praha 1960, s. 41-42. Dále v: J. MAJER, K sociálnímu vývoji v českém hornictví do počátků průmyslové
revoluce, Studie z dějin hornictví 11, Praha 1981, s. 149-170. 141
SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 20v. 142
TAMTÉŽ, fol. 98r, 98v.
41
zmíněno, že horní úředníci mají právo trestat provinilce tak, jak jim je libo. Řád přináší
také konkrétní částky, za něž je ruda vykupována či ceny nejpoužívanějších nářadí
potřebných k hlavnímu důlnímu chodu. Poprvé je tak přímo vymezeno právo stříbrských
horníků, které obecně vešlo ve známost jako Řád olověných dolů u Stříbra.
V době Munkova působení je zaznamenána ještě zajímavá propůjčka roku 1513143
jedná se o smlouvu učiněnou mezi kutnohorským hofmistrem Jakubem z Fuglhauzu a
Kašparem s kverky, kterou hofmistr propůjčil zmíněným osobám tzv. horu v Rušperku.
Hora je propůjčena za účelem dělání erbštoly dědičné štoly. Taková štola zaručovala
těžařům trvalý nárok na určité dávky z dolu. Byla totiž důlním dílem, které sloužilo
k odvodňování ostatních dolů, a proto se musela razit tak, aby voda měla řádný odtok, což
záviselo na stoupání štoly.144
Jako dědičná štola je označena proto, že pokud obstaral
držitel štoly odtok vody, řádně čistil světlíky a každý rok postoupil čelbou štoly o sáh,
zajistil svou štolu všemi právy, a mohla tak být držena po více generací.145
Kašparovi s kverky bylo na tuto nákladnou práci přispíváno částkou 24 grošů
týdně, ale rudy i šlichy během kutací práce dobývané, měly být primárně poskytnuty skrze
perkmistra pro královský výkup. Těžaři nebyli zbaveni ani povinnosti odevzdávat urburu, a
tak každý desátý centýř rudy i šlichu měl být předán králi. Rušperskou štolu lze jako
jedinou lokalizovat i v dnešní době. Její základy můžeme objevit v nynější královské
dědičné štole Prokop, umístěné podél řeky Mže při úpatí vrchu zvaného Ronšperk.
Perkmistr Munka opustil svůj post na přelomu července a srpna roku 1516. V této
době zůstávaly perkmistrovy i štejgýřovy odměny konstantní 22 a 18 grošů týdně,
písařovo jméno se z register vytratilo a výdaje za jeho činnost opět poklesly o jeden groš,
takže se vrátil na původní odměnu 5 grošů týdně. Zajímavý je ovšem fakt, že úřednický
aparát byl doplněn o jméno Endres, u něhož není zmíněna pozice, kterou zastával. Byl za
něj ale odváděn nejvyšší výdaj, tedy 24 grošů týdně. Předčil tak perkmistra i důlního
dozorce a ze záznamů lze usuzovat, že by mohlo jít o původního báňského písaře Endresa,
který změnil své postavení.
Začátkem srpna 1516 nastupuje do perkmisterského úřadu Jindřich z Kutné Hory
z vůle a z rozkázání urozeného vladyky Jakuba z Fuglhauzu, hofmistra Kutné Hory. O
143
NA, SMP, inv. č. 1028, Registrum 1511, fol. 179r. 144
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 125. 145
K. STERNBERG, Nástin dějin, s. 397.
42
postavení Jindřicha ale můžeme polemizovat, jelikož v účtech je stále výše postaven
Endres. Jindřichovi perkmistru je týdně vydáváno 22 grošů českých, kdežto výdaje
na Endresa činí 24 grošů českých. O postavení obou mužů navíc vypovídá fakt, že 19.
dubna roku 1517 je vypsáno poslední vydání za perkmistra Jindřicha a 26. dubna 1517 je
zápis zaměněn a do postavení perkmistra se dostává zmiňovaný Endres. Od této doby se
Jindřichovo jméno přestalo v rejstříku objevovat, ovšem důvod, proč tomu tak bylo, nikde
nenalézáme. Domníváme se ale, že onen Endres je původní báňský písař, který posléze
změnil své postavení, stal se významným stříbrským důlním dodavatelem, pracovníkem a
později i báňským podílníkem,146
a zároveň můžeme usuzovat, že byl i bohatým
stříbrským měšťanem. Tuto teorii totiž podpírá fakt, že Endres byl zaznamenán i v berním
rejstříku z roku 1502 a bydlel v jedné z nejstarších městských čtvrtí.147
Endres tedy mohl
být Řehořem Munkou a později i Jindřichem z Kutné Hory zaučován a poté mohl plynně
přejít do perkmisterského postavení. Byl by tedy pravděpodobně prvním zaznamenaným
stříbrským měšťanem v perkmisterském úřadu. Než perkmistr Endres opustil správcovský
úřad, bylo mu vypláceno 24 grošů týdně, štejgýř v té době získával 15 grošů týdně a
písařovy odměny zůstávaly na 5 groších týdně.
Perkmistr Endres,148
figuroval v úřadu až do léta roku 1521, z něhož pochází
následující zápis: „...Léta božího od narození tisícího pětistého dvacátého prvního
Dominica dominus fortitudo po smrti Andresa Vlka perkmistra – Jiřík, starší nad havíři
hory krále jeho milosti olověné u města Stříbra spravoval jest do opatření dalšího...“149
V následujících částech rejstříku chybí sumy vydávané za činnost perkmistra a zároveň se
neobjevují žádné výdaje navíc za spravování úřadu a nevíme tedy, zda byl Jiřík za svou
správcovskou činnost nějak odměňován. Jiřík ke konci svého správcování prosí, aby mu
byl prominut dluh, který mu v této době vznikl. Musel totiž na svůj vort za sebe zjednat
jiného havíře a zároveň utratil peníze za cesty do Hory, kam musel jezdit po smrti Endresa
Vlka.
V neděli Dum clamarem, tedy 4. srpna 1521, přijel na hory olověné u města Stříbra
urozený pan Matuš Liběnický,150
hofmistr Kutné Hory, spolu s Havlem Soudilem,151
jenž
146
Všechny tyto údaje jsou uváděny v účetních rejstřících v souvislosti se jménem Endres. 147
SOkA TC, AMS, Rejstřík berní 1445-1502, fol. 354r. 148
V perkmisterském úřadě psán též jako Andres. 149
NA, SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521, fol. 1r. 150
TAMTÉŽ, fol. 5r.
43
byl učiněn novým perkmistrem. Soudil na horách figuroval v tomto postavení do 27.
listopadu 1524, kdy složil perkmisterský úřad. V této době pobíral perkmistr týdně stále 24
grošů, výrazně se však změnila, až zmizela položka odváděné sumy za štejgýře. Důlnímu
dozorci byl plat 15 grošů týdně odevzdáván ještě v průběhu roku 1523, ovšem najednou
bylo jeho místo v rejstříku nahrazeno položkou kovář. Výdaje za kováře činily taktéž 15
grošů a v rejstřících se pak na tomto místě objevovaly stále, položka štejgýř přibyla do
sumace již pouze ojediněle a týdně se u ní objevila částka 2 groše. Přihlédneme-li k teorii o
úpadkovosti dolů,152
je možné, že už práce štejgýře v těchto dobách nebyla nutná a
perkmistr mohl zastat i tuto funkci. Záměna položky může značit také vzrůstající potřeby
kovářské práce. Postavení kováře bylo vždy velice významné, protože bylo zapotřebí
neustále opravovat a ostřit běžné nářadí či kovat železné součásti tažných a vodotěžných
strojů.153
Vrátíme-li se k postavě Havla Soudila, zjišťujeme, že během opouštění úřadu ještě
stihl vytvořit tzv. ceduli, výpis veškerého nádobí a hospodářství, které postoupil novému
perkmistru Řehořovi Munkovi.154
Z tohoto záznamu se dozvídáme o veškerém nádobí a
nářadí, které mělo být zachováno při dolech. Listina byla pořízena jak v opisech, tak je
tento výčet zaznamenán i v Registru na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra
z roku 1524,155
což svědčí o jeho důležitosti.
Proč musel Soudil opustit perkmisterský úřad, se dozvídáme až zásluhou dalšího
dokumentu.156
Jedná se o listinu sepsanou Janem, písařem města Stříbra, zapečetěnou
v sobotu před svatým Osvaldem roku 1537. Dokument se týká sporu mezi panem
Albrechtem z Gutštejna na Ronšperce a Hrádku, nejvyšším mincmistrem, a dalšími
kutnohorskými úředníky na jedné straně, a Jiříkem Mužíkem, měšťanem města Hradce,
na místě pozůstalých sirotků po Havlovi Soudilovi, na straně druhé. Jde o 55 kop grošů
151
NA, SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521, fol. 5r. 152
J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 97. Kořan tuto teorii vyslovil na základě listu datovaného do roku 1528, v
níž se Pavel z Podivic přimlouvá za podporu dolů. 153
TÝŽ, Přehledné dějiny, Praha 1955, s. 168. 154
NA, SMP, inv. č. 1032, Registrum 1524, fol. 31v. 155
NA, SMP, inv. č. 855. Dále v: NA, SMP, inv. č. 1032, Registrum 1524. 156
NA, SMP, inv. č. 855.
44
českých a 5,5 denáru, které dluží Soudilovi úředníci z mince za zakoupení nochtynků157
a jiného horního nádobí, ještě z dob Soudilova perkmistrování.
Svědectví činí pan Jan Žádný, měšťan města Stříbra, Václav Pelřimovský, měšťan
města Stříbra, Fencl Črnín, soused při městě Stříbře, Volf Šenflug, tovaryš havířský.
Z dokladu se dozvídáme, že jejich přísahu přijal Jan Mitrle, nyní stříbrský konšelský
úředník, který plnil stejně jako Fencl Črnín v roce 1524 funkci staršího nad havíři. Mitrle
sám hovoří o tom, že v tu dobu olověné hory u Stříbra drželi kníže Karel,158
pan Jakub
Valecký, toho času podkomoří, a pan hofrychtář Václav Valecký. Nejlépe celou situaci
popisuje svědectví Václava Pelřimovského, který byl v době Soudilova perkmisterství
písařem a hovoří o tom, že se spolu se Soudilem účastnil tzv. počtu v Kutné Hoře, při němž
Soudilovi zůstali královští úředníci dlužni 55 kop grošů českých a 5,5 denáru. Poté co se
oba vrátili domů, poslal kníže Karel pro Soudila, a ten hned nato musel opustit svůj úřad,
přičemž Pelřimovský uvádí: „...Havlas nebožtík odtud nic nevzal, než což měl svého, a
hned se odtud stěhovati musil a nemaje čím platiti, zůstal sousedům i k obci za bílá piva i
mně tak drahně dlužen a vždy na to ukazoval: „Až mi páni úředníci z mince dají, což jsou
mi po počtu pozůstali, chci rád každému zaplatiti“...“159
Svědectví Volfa Šenfluga ještě
doplňuje, že když pan Jakub Valecký a Václav Valecký přebírali stříbrské hory pro knížete
Karla, nebyl tehdy perkmistr Soudil doma a oni si sami hned ustanovili nového perkmistra,
nebožtíka Munka. Když pak pan Soudil přijel domů, musel ode všeho při horách odstoupit
a Šenflug svědčí, že si s sebou nic horního od hor nevzal než to, co měl svého, což
znamená, že Šenflugova i Pelřimovského výpověď se shodují.
Dokument podrobně vykresluje a přibližuje tehdejší situaci na horách, navíc
zásluhou listiny zjišťujeme velice cenné informace o stříbrských dolech, především,
kdo měl v tehdejší době doly na starost, jména písařských i báňských úředníků, dokonce
i havířského tovaryše. Kompletací jednotlivých informací dojdeme např. ke zjištění, že
Volf Šenflug pracoval v roce 1524 na olověných dolech jako pomocný dělník, konkrétně
157
Slovo nochtynk vyjadřuje majetek, jenž zbyl po starých těžařích. Převzato z: L. JANGL, Hornický slovník
[online]. 158
Z údajů je patrno, že se jedná se o Karla I. Minsterberského, nejvyššího hejtmana Českého království. 159
NA, SMP, inv. č. 855.
45
zastával funkci hašplíře,160
jehož povinností bylo pracovat u vrátku a tahat rudu do
blízkosti těžné šachty.161
Jednotlivá svědectví se úředníkům zdála dostatečná a celá situace pro pozůstalé
Havla Soudila byla horním úřadem vyřízena v jejich prospěch. Z rozhodnutí se dále
dozvídáme o situaci na stříbrských horách roku 1537. V té době byly propůjčovány knížeti
Karlovi a panu Jakubovi z Kynšperku.162
Pokud jim hory budou propůjčeny i
s nochtynkem, má se Soudilovi zaplatit z těchto peněz. Pokud jim budou propůjčeny bez
nochtynku, mají peníze vyplatit úředníci z mince.
Ucelit perkmisterskou řadu pro 1. čtvrtletí 16. století se podařilo pomocí knihy
pamětní 1498-1573, v níž nacházíme zápis o propůjčce dolu u Svaté Trojice,163
která byla
učiněna 11. dubna 1525 Řehoři Zajícovi, toho času hor krále jeho milosti perkmistru, a
dalším těžařům. Zjišťujeme tedy, že perkmistr Řehoř Munka se při úřadu udržel jen velmi
krátkou dobu, tedy pouze na přelomu let 1524-1525.
Osoba Řehoře Zajíce tak uzavírá z hlediska správního systému období první
čtvrtiny 16. století. Již ale v průběhu roku 1524 je znatelná změna týkající se dosud
zaznamenaného modelu, kdy kutnohorský hofmistr jmenuje stříbrského perkmistra, pod
jehož vedením je dále stříbrská správa členěna. Listinou uchovávající svědectví po smrti
perkmistra Soudila se dozvídáme, že Soudil musel složit svůj úřad a na jeho místo pak byl
dosazen nový perkmistr, ale už se zde nepíše, že se tak událo osobou kutnohorského
horního hofmistra.
Poprvé je totiž zmíněn nový držitel stříbrských dolů, tedy kníže Karel,
pravděpodobně Karel I. Minsterberský, nejvyšší hejtman Českého království. Dochází zde
k proměně, kdy král zřejmě postoupil držbu knížeti Karlovi I., jehož dále zastupují Václav
a Jakub Valečtí, kteří pocházejí patrně z významného šlechtického rodu Doupovců
z Doupova. Královská držba je tedy svěřena do rukou knížete Karla, a dochází tak i ke
změně ve správním aparátu. Nabízí se proto i možnost, že roku 1524 bylo ukončeno vedení
stříbrské důlní agendy pod správou kutnohorských dolů, a proto i Registrum na příjem a
vydání hor olověných u města Stříbra z roku 1524 je posledním dochovaným rejstříkem.
160
NA, SMP, inv. č. 1032, Registrum 1524. 161
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 168. 162
NA, SMP, inv. č. 855. 163
SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol.144v.
46
Nemáme tím na mysli, že by se změnila správní hierarchie, jak je vidno z knihy
pamětní, perkmisterské postavení je v úřadu stále zastoupeno, není už ale pravděpodobně
výsadně ustanoveno kutnohorským hofmistrem. Z této domněnky by vycházel i další fakt,
že Kutná Hora postupně ztrácela zájem na stříbrském olověném dobývání. To je
doložitelné i zvýšenými dodávkami goslarského a polského olova Kutnohorským.164
Těm
už se zřejmě nevyplatilo investovat do stříbrských olověných dolů, s čímž může souviset i
jejich domnělý úpadek. Pohlédneme-li do účetních rejstříků, zjistíme, že na počátku 16.
století se na důlním provozu týdně podílelo 30-50 námezdních zaměstnanců. V průběhu let
se ovšem účetní položky zužují a roku 1524 jsou pak výdaje odváděny v krajní mezi týdně
pouze pro 3 důlní pracovníky. Z těchto informací by pak mohlo vycházet, že stříbrské doly
spěly k úpadku. Zaměříme-li se ještě na obchodní vazby, nebývá již olovo prodáváno
primárně pro potřeby Kutné Hory, jako tomu bylo počátkem 16. století, ale ke konci první
čtvrtiny 16. století jsou ve větším množství zaznamenány také jiné obchodní vztahy, kdy
jsou dodávky olova ze Stříbra směřovány např. do Berouna, Bystřice, Klatov, Krumlova,
Plzně, Prahy, Stráže, Švamberka, Teplé, Velhartic atd. Je tedy možné, že rejstříky
zaznamenávají pouze úpadek angažovanosti královských kutnohorských úředníků, kteří
postupem času přestávali investovat do stříbrské těžby, a zároveň již proto nebylo v jejich
zájmu ani navyšovat počty havířů na stříbrských dolech. Pokud by totiž stříbrské doly
neprosperovaly, těžko by o ně projevil zájem nejvyšší hejtman českého království, Karel I.
Minsterberský. Je tedy možné, že nedošlo k úpadku stříbrského hornictví, ale spíše
k úpadku kutnohorského zájmu na něm.
To by vysvětlovalo i znění listu sepsaného Pavlem z Podivic, úředníkem mince.165
Ten v dopise oznamuje, že byly opožděny již zaplacené dodávky olova do huti, a bude-li
se na ně dále čekat, může dojít k velké škodě. Prosí proto královské úředníky, aby se
přimluvili u krále za stříbrské olověné doly. Ty by pak opětovně dodávaly olovo předně
královské kutnohorské huti, čímž by se předešlo škodě, která by mohla vzniknout
z nedostatku olova. Tím, že se Pavel z Podivic přimlouvá za podporu stříbrských dolů, je
dle našeho uvážení spíše prokázán předpoklad jejich výnosu než úpadek. Dovolíme si tedy
vyslovit domněnku, že Kutná Hora na počátku své angažovanosti očekávala na stříbrských
olověných horách značné zisky, a proto do nich od roku 1503 začala vkládat své investice.
164
J. MAJER, Rudné hornictví, s. 80. 165
NA, SMP, č. 5, č.153/1528.
47
Výnosy olova sice nebyly malé, ale velikost stříbrského podnikání nebyla dostatečná, aby
dokázala výrazně zastoupit značnou spotřebu olova kutnohorské huti a pro potřeby Kutné
Hory tak byly po celou dobu přijímány i zahraniční dodávky olova. Postupem času
docházelo k ochabování kutnohorského zájmu na stříbrské těžbě, protože pro
kutnohorskou spotřebu byly stříbrské dodávky olova nedostatečné a mohly pro královskou
pokladnu znamenat spíše škody než jisté výdělky. Proto byl roku 1524 stříbrský důlní
podnik postoupen knížeti Karlovi, a stříbrské olovo tak nemuselo být již primárně
dodáváno Kutné Hoře, ale převážně i jiným zájemcům. Roku 1528 tak Pavel z Podivic
zažádal o přehodnocení královského rozhodnutí, kdy ve stříbrských dolech viděl stále
významného dodavatele, který by vyplnil náhlé kolapsy olověných dodávek. List Pavla
z Podivic tak, dle našeho mínění, nesvědčí o úpadku dolů, ale spíše o jejich nepřetržitém, a
v rámci revíru snad i prosperujícím, provozu.
Zaměříme-li se totiž přímo na prosperitu stříbrských dolů blíže, nebyla podle
register po celou dobu jejich vedení nijak valná. Prosperita stříbrských dolů je
zaznamenána v následující Tabulce č. 1. V ní jsou chronologicky pro jednotlivé roky
zaznamenány příjmy a výdaje olověných hor, přičemž obě složky jsou uváděny v kopách
grošů označených značkou k a groších označených značkou g. Pro roky 1504, 1509,
1516 nejsou sumy kvůli torzovitosti register zjistitelné. Příjem pro rok 1515 není
v rejstříku uveden, a patrně je smíchán v knize s ostatními příjmy pro léta 1511-1516.
Příjmy a vydání pro roky 1505 a 1522 nejsou zapsány vůbec, protože rejstříky z těchto let
zcela chybí. Pro léta 1511-1513 a 1517-1521 jsou uváděny příjmy i výdaje souhrnně,
jelikož účty jsou zaznamenány v jednotné knize. Příjmy nelze rozpočítat pro jednotlivé
roky, jelikož údaje jsou často promíchány, a tak všechny dílčí informace splývají. Sloupec
nazvaný průměrný zisk/ztráta orientačně zaznamenává důlní prosperitu. Z něj můžeme
vydedukovat, že v roce 1503 byla výnosnost olověných dolů téměř nulová, přičemž příjmy
do olověných hor vedené prakticky vyvážily jejich výdaje. Zisk olověných dolů je znatelný
pouze roku 1508 a 1510. V roce 1510 je také vykazována nejvyšší prosperita, kdy příjmy
převyšují přibližně o 65 kop grošů českých veškerá vydání.166
Od roku 1511 už jsou
zaznamenány jen klesavé tendence, které značí jasné ztráty, přičemž až do roku 1524
zapsané dolové výdaje každoročně převyšují příjmy a největší manko lze zaregistrovat
166
Údaje o příjmech a výdajích pro rok 1510 jsou vykázány pouze pro úřadování Víta perkmistra na
vloženém papíru v rejstříku. Neobsahují tak pravděpodobně zápisy z celého roku, takže výnosnost se během
roku mohla ještě změnit.
48
roku 1514, kdy výdaje převyšují příjmy téměř o 54 kop grošů českých. Poslední rok účetní
evidence 1524 po dlouhé době vykazuje znovu zisk, a příjmy zde převyšují výdaje
přibližně o 12 kop grošů.
Tabulka č. 1: Příjmy a vydání hor olověných u města Stříbra
Rok Příjem Vydání
Průměrný zisk/ztráta
1503 858 k 5 g 858 k 1 g + 4 g
1504 - - -
1505 - - -
1506 959 k 4 g 993 k 3 g - 34 k
1507 993 k 1011 k 19 g - 18 k 19 g
1508 1138 k 15 g 1123 k 8 g + 15 k 7 g
1509 - - -
1510 677 k 612 k 7 g + 64 k 53 g
1511
1698 k 13 g 1775 k 46 g - 77 g 33 g 1512
1513
1514 1012 k 25 g 1066 k 29 g - 53 k 56 g
1515 - - -
1516 - - -
1517
2031 k 2 g 2 244 k 39 g - 213 k 37 g
1518
1519
1520
1521
1522 - - -
1523 319 k 25 g 364 k 57 g - 44 k 32 g
1524 270 k 35 g 258 k 40 g + 11 k 55 g
Dle našeho názoru tedy není na místě hovořit přímo o úpadku stříbrských
olověných dolů, jelikož jejich přímé výnosy nikdy nebyly veliké a žádný strmý úpadek
v evidenci zaznamenán není. Lze tedy opravdu spíše hovořit o tom, že stříbrská těžba
nedokázala ve větší míře zastoupit spotřebu kutnohorské huti a dodávky ze stříbrských
dolů ji vždy jen doplňovaly, stejně tak, jak tomu znovu žádá svým listem Pavel z Podivic.
S jistou mírou obezřetnosti lze ale konstatovat, že když byly omezeny dodávky stříbrského
olova do Kutné Hory, navýšili svůj zájem o něj jiní odběratelé a někteří těžaři tak mohli
49
mít ze stříbrského olova jisté zisky. Stříbrská těžba tedy nedokázala splnit kutnohorské
nároky, pro jiné odběratele ale mohla zůstat stále zajímavá, a proto neustala, ale stále se
pokračovalo v jejím provozu. Celková bilance proto není nijak negativní, byl sice ukončen
královský zájem ve stříbrském báňském revíru, avšak těžební činnost pokračovala i nadále.
Ač tedy o prosperitě dolů a kutnohorských zájmů lze dále polemizovat, díky tomu,
že Kutná Hora projevovala téměř po celou první čtvrtinu 16. století na stříbrských horách
své zájmy, lze velice dobře popsat systém fungování stříbrské báňské správy v tomto
období a podařilo se dokonce vytvořit souvislou perkmisterskou řadu pro léta 1503-1524.
Na podkladě stříbrských účetních rejstříků byly zachyceny základní články správního
systému, tedy perkmistr štejgýř písař, jejichž postavení bylo možno chronologicky
sledovat v průběhu všech zmíněných let. Analýza záznamů o těchto zásadních profesích
byla zaměřena na jednotlivá funkční období perkmistrů, v kterých pak byly sledovány i
další správní články. Takto jsme došli ke zjištění, že perkmistr byl zpočátku svého
působení odměňován pouze 12 groši týdně a mnohem větší platové ohodnocení získával
důlní dozorce. Jejich odměny se ale v průběhu let proměňovaly a perkmistr se postupem
času štejgýřovi platově vyrovnal, a posléze ho dokonce předčil. Nejméně peněz tak po
celou dobu získával za svou činnost dolový písař, jehož odměny se pohybovaly týdně
pouze v rozmezí 5-6 grošů, a perkmistrův plat při svých nejvyšších odměnách byl
v porovnání s tímto až pětinásobně vyšší. Výplatní sumy odváděné báňské správě v letech
1503-1524 jsou souhrnně zaznamenány v Grafu č. 1.
Graf č. 1: Výplatní sumy odváděné báňské správě v letech 1503-1524
50
4. Důlní pracovníci a obyvatelé města Stříbra
V předchozí kapitole byly v chronologickém sledu popsány jednotlivé články
organizačního systému stříbrských olověných dolů. Nebylo dosud ale pojednáno o
osobách, jejichž práce byla pro důlní provoz zcela nepostradatelná, a které se přímo
podílely na těžební činnosti. Jde především o havíře, jejich pomocníky – pacholky a
řemeslníky či obchodníky, kteří dodávali dolům nezbytné suroviny. Důlní pracovníky však
již nebudeme sledovat v chronologické souvztažnosti, ale zaměříme se především na
problematiku sociální a pracovněprávní, přičemž se pokusíme odhalit případné propojení
stříbrských obyvatel s těžební činností. Aby bylo možné lépe poznat i řadové pracovníky
důlního provozu, je zapotřebí znovu nahlédnout především do výdajové části účetních
rejstříků. Účetní agenda toho o pracujících mnoho nevypovídá, často jsou výplaty
odváděny pouze za vykonanou práci, a nelze proto u každého úkonu poznat osoby, které
činnost provozovaly. Některé položky v rejstřících ale zaznamenávají i jména konkrétních
námezdních zaměstnanců, z nichž lze vytvořit alespoň útržkovité jmenné seznamy důlních
pracovníků a uvést tak do dnešní doby již zapomenuté osoby znovu do dějin. Na základě
účetních výdajů je možné také blíže objasnit, jak běžný důlní provoz fungoval, a co
k němu bylo zapotřebí. Výplatní položky jsou z hlediska pracovní činnosti rozděleny do
několika skupin, jedná se o důlní pracovníky, zpracování rudy či různé podpůrné služby.
Z rejstříků je možno částečně vysledovat i vyplácené sumy, některé jsou ovšem evidovány
souhrnně pro více osob, přičemž často není zmíněno, kolika zaměstnancům je částka
vyplacena. Různé pracovní pozice, které jsou obecně v literatuře rozčleňovány, napříč
rejstříky navíc často splývají, a není tak jednoznačně možné odděleně zachytit všechny
provozní funkce v průběhu let po sobě jdoucích. Z účetních záznamů se tak pokusíme
vytvořit alespoň orientační schéma vyplácených částek, jimiž byli důlní pracovníci
odměňováni.
Nyní se tedy budeme zabývat dílčí skupinou důlních pracovníků, do níž v první
řadě nepochybně patří havíř, který pracoval s želízkem, mlátkem a pemrlicí,167
s jejichž
pomocí sekal rudu, razil chodbice, překopy atd. Havíř měl často k dispozici pomocníky,
pacholata, která nejčastěji oddělovala rudu od jaloviny, ale vykonávala i další potřebné
167
Pemrlice je kladivo sloužící k ručnímu roztloukání rud či k práci s želízkem. Převzato z: L. JANGL,
Hornický slovník [online].
51
práce.168
Aby ale důlní provoz fungoval, bylo zapotřebí dalších odborných i pomocných
pracovníků, např. kovářů, hašplířů, šturcířů, štrajchýřů, trejvířů či pumpařů apod. Kováři
byli další neodmyslitelnou součástí důlního podniku a jejich práce byla každodenně
vyhledávána, protože běžné nářadí potřebné ke kutání želízko i špičák, bylo třeba velmi
často ostřit, a kromě toho měli kováři na starosti i kování těžných strojů. Dalšími
nepostradatelnými pracovníky byli hašplíři, za jejichž činnost jsou v rejstřících odváděny
taktéž stálé účetní výdaje. Hašplíři pracovali u vrátků a tahali rudu důlními chodbami do
blízkosti těžné šachty.169
Pomocí kůží se pak tyto náklady vytahovaly z šachet ven, tzv. na
den neboli na zemský povrch. Plnit kůže rudou i jalovinou měli na starosti plniči kůží,
v rejstřících zmínění pod názvem šturcíři. Chodby bylo zapotřebí také neustále
odvodňovat, a vodu, která pak byla tahána na povrch, plnili do kožených měchů
štrajchýři.170
V rejstřících jsou výplaty udávány také trejvířům, jejichž prací bylo pohánět
koně u žentouru, tedy těžného stroje, jímž byla z dolu vytahována ruda. Pumpaři pak
vykonávali podobnou práci, starali se především o vodotěžné stroje, jimiž byla na povrch
vytahována podpovrchová voda.171
Další asistentské práce vykonávali např. pacholata
nebo běhači či jiní pracovníci, kteří vozili na různá místa rudu a jalovinu v kolečkách i
vozících, nebo vykonávali jiné nezbytné práce.
Pro vysvětlení jak stříbrský důlní provoz fungoval, je nutno také zodpovědět
otázku, v jakém pracovním poměru se jeho zaměstnanci ocitali. Dle starých hornických
zákonů fungoval provoz dolů především na systému těžařů a tzv. lénhavířů. Lénhavíři
získávali do nájmu od těžaře část dolu, dostávali od něj potřebné nástroje a pracovali
zpravidla za část vyrubané rudy, čímž získal podnikatel velmi levnou pracovní sílu.
Lénhavířům bývaly pronajímány pouze horší čelby, kde se těžaři nevyplatilo užívat
námezdné práce. Lénhavířský systém byl ale v 16. století rychle opouštěn a vystřídán
právě systémem námezdním. Lénhavířská i námezdní soustava tak fungovaly souběžně, ale
námezdní systém začal během 16. století značně převažovat.172
168
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 167-168. 169
KAREL AMERLING, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, Praha
1850, s. 8-11. 170
J. KAFKA et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003, s. 45. 171
L. JANGL, Hornický slovník [online]. 172
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 166-167.
52
Pracovníci byli přijímáni v námezdních poměrech různého stupně, zaváděla se jak
časová, tak úkolová mzda, přičemž obě bývaly vypláceny týdně, obvykle v neděli večer.173
Pracovní smlouva byla uzavírána mezi námezdním pracovníkem a těžařem obyčejně na
jeden týden, a pokud nebyla vypovězena, platila automaticky dále.174
Havíř mohl být
propuštěn pouze z vážných důvodů a až po napomenutí perkmistrem.175
Úkolová mzda, zvaná gdyně, byla stanovena technickými úředníky po prohlídce
dolu, nejčastěji na celý úkol, který měl být proveden. Vyplácená suma byla vypočítána dle
váhy narubané rudy nebo délky raženého úseku a havíř musel odevzdávat rudu
odpovídající její běžné kvalitě. Úkol nebyl zadáván jednotlivci, ale zpravidla pro celou
pracovní skupinu. Kromě úkolové mzdy existovala také časová mzda neboli lůn, která se
vyplácela podle počtu odpracovaných směn. Délka pracovní směny byla různá, nejčastěji
však osmihodinová. Pokud se pracovalo v jednosměnném provozu, jednalo se o ranní
směnu, pokud byl provoz vícesměnný, v létě se obvykle začínalo pracovat v 8, 16 a 24
hodin, v zimě pak v 10, 18 a 2 hodiny. O nedělích a svátcích se nepracovalo, pokud týden
obsahoval jeden svátek, započítával se do výplaty jako pracovní den.176
Námezdní dělníci byli přijímáni z řad městského obyvatelstva, ale velkou část této
skupiny tvořili většinou poddaní zběhlí z venkova. Zaměstnavatelé se nestarali o to, odkud
jejich pracovníci pocházejí, navíc jim byla zaručena osobní svoboda, a tak nalezli na
horách bezpečný azyl. Zběhlý poddaný byl na základě horních svobod osvobozen od
poddanské závislosti, a proto mohl volně nabízet svoji pracovní sílu ke koupi důlním
podnikatelům. Potřeba havířů, hašplířů i jiných námezdních sil se měnila v závislosti na
náročnosti důlní práce, a z toho důvodu byly tyto námezdné síly přibírány a pak zase
propouštěny podle potřeby. Putovaly proto mnohdy od dolu k dolu či do dalších horních
měst, a v létě se pak uplatňovaly i při jiných, především zemědělských, pracích.
V hornictví bylo nejčastěji zapotřebí obsadit touto pracovní silou pozice hašplířů, protože
bylo-li potřeba jít ve starém dole hlouběji, museli tito pracovníci pomáhat především při
snižování stavu podzemních vod. Dále se jejich práce uplatňovala přímo při těžení rudy i
jaloviny, nebo pomáhali při jiných různorodých úkolech, pro něž nebylo zapotřebí odborné
173
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 170. 174
JAN KOTOUS, Ke kořenům pracovního práva. Aplikované právo [online], 2004, č. 2, [cit. 2014-08-22],
<http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/21.pdf>. 175
J. KOŘAN, Přehledné dějiny, s. 171. 176
TAMTÉŽ, s. 169-171.
53
kvalifikace. Lze tedy předpokládat, že kromě trvale zaměstnaných dělníků byla při všech
dolech i stálá rezerva nezaměstnaných, fluktujících mezi jednotlivými doly podle okamžité
potřeby.177
Ve stříbrském dolovém účetnictví je doložen námezdní systém již od roku 1503,
kdy jsou výplaty rozdělovány mezi tzv. kdyňaře a lůnhavíře. Pojmenování kdyňař lze
odvodit od tzv. gdyně, neboli úkolu. Jako kdyňaři jsou tak v účetnictví označovány osoby
plnící určitý úkol, a jejich výplaty jsou odváděny za jeho vykonání. Lůnhavíři jsou naopak
pracovníci, jimž je výplata odváděna formou časové mzdy, jsou to tedy zaměstnanci
pracující na směny. Jejich označení je odvozeno od slova lůn, které je synonymem pro
časovou mzdu.
Zaměříme-li se na četnost rejstříkových záznamů z hlediska námezdních
pracovníků, dojdeme ke zjištění, že po celou dobu vedení agendy jsou pravidelně
zapisovány pouze dvě pracovní činnosti, a to kovářova a hašplířova. Odměny těchto
zaměstnanců se až na určité výkyvy trvale pohybovaly v podobných částkách. Kováři bylo
vypláceno průměrně přibližně 15 grošů týdně, a za práci hašplíře bylo odevzdáváno týdně
zhruba 12 grošů. Položky za další důlní pracovníky se v rejstřících pohybují nahodile podle
toho, kdy bylo potřeba jejich práce využívat. Často není jisté, jaká byla konkrétní pracovní
náplň jednotlivých zaměstnanců, jelikož v obecné literatuře je např. práce hašplíře
popisována jako tahače rudy důlními chodbami či pracovníka u vrátku, ale stříbrská
registra rozdělují hašplíře na perkové, tedy ty, co vozí jalovinu, a na vodní. Jejich pracovní
náplň tak mohla zastupovat i pozici štrajchýře, popřípadě šturcíře. Je ovšem zapotřebí brát
v potaz, že uváděné částky jsou pouze orientační, jelikož sumy v rejstřících často, většinou
ale pouze mírně, kolísají.
Další skupina zaměstnanců objevující se v účetních rejstřících navazuje na základní
pracovníky a zabývá se následným zpracováním vytěžené rudy. Prvotní třídění rudy od
jaloviny probíhalo již v dole a poté, co byla vynesena na den, probíhalo další třídění. Když
byla ruda od jaloviny oddělena, přecházelo se k jejímu zpracování. To probíhalo na dvou
místech, v lezofu a na roštu. K lezofu, tedy do úpravny, musela být ruda dopravena po
vytažení z šachet a štol. Tato doprava je ve stříbrských rejstřících označena jako fúra, která
byla v účetnictví vyplácena částkou 1,5 groše. Výše této částky značí, že lezof se patrně
177
MIROSLAV JAROŠ, K otázce námezdní práce v českém hornictví v XVI. století, in: Český lid 1954/41, s. 71-
76.
54
nacházel v přímé blízkosti dolů. V úpravně pak byla ruda drcena, sítována a promývána a
její další zpracování pokračovalo metodou pražení.178
Ruda se pražila buď z toho důvodu,
aby změkla a lépe se roztloukala mlátky, nebo aby se spálily příměsi jako síra a bitumen,
které kovům škodí.179
Pražení probíhalo na tzv. roštu, k němuž se musela ruda z lezofu dopravit,
což můžeme opět spatřit i ve stříbrském účetnictví, kde se objevují výdaje za fúru rudy
na rošt a zase olova domů. O tom, že roštování neprobíhalo v přímé blízkosti dolů a vezení
nákladu bylo o mnoho složitější než fúra k lezofu, svědčí i fakt, že za tuto cestu byla
vyplácena celá jedna kopa grošů.180
Roštem je chápána v zemi vykopaná čtverhranná
pražná jáma, na kterou se kladla do určité výšky polena, až došlo k vytvoření jakési
hranice, na kterou se položila kladivy roztlučená ruda, která se pražila i několikrát podle
tvrdosti.181
Dále se zpracovávala ruda drcením, čištěním a tavením.182
Z roštu se vezlo
olovo zase zpět a pokračovalo se v jeho úpravě, tedy v úpravě tzv. roštverků. V huti, která
při stříbrských dolech fungovala, docházelo také k dýmání, při němž byl vháněn vzduch do
pece pomocí měchů, a ke šmelcování183
neboli tavení.184
Z hutě následně odcházela
zpracovaná ruda do prodeje.
V lezofu byla nejčastěji odměňována pracovní činnost tzv. práče, jehož úkolem
bylo jistě rudu promývat a čistit. Práč nemohl být obyčejným dělníkem, ale k jeho
zaměstnání bylo potřeba odborných znalostí a zkušeností. Pozice práče v lezofu je zmíněna
i v Řádu olověných dolů u Stříbra z roku 1513, který dokonce konkrétně hovoří o práči
jako o úředníkovi a speciálně po něm vyžaduje poctivé a čisté praní rud. Práč byl ve
stříbrském účetnictví odměňován přibližně 14 groši týdně a v lezofu mu často pomáhali
také pacholata nebo hašplíři. Poté, co byla ruda zpracována v lezofu, byla převezena na
rošt. Na roštu pracoval na nejvyšší pozici tzv. roštýř, jehož prací bylo měkčit na roštu
syrovou rudu.185
Roštýřova pozice byla stejně důležitá jako pozice práče, vyžadovala proto
178
MARTIN BARTOŠ, Středověké dobývání v Kutné Hoře, Kutnohorsko-vlastivědný sborník: Příspěvky k
dějinám dolování stříbra II, Kutná Hora 2008, č. 9, s. 10. 179
G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 275-277. 180
NA, SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521. 181
G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 278-280. 182
TAMTÉŽ, s. 299-306. 183
PETR NEJEDLÝ et al., Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online], Praha: Ústav pro jazyk
český AV ČR, 2010, [citován stav z 21. 4. 2010], <https://madla.ujc.cas.cz>. 184
L. JANGL, Hornický slovník [online]. 185
JAN KOŘÍNEK, Staré paměti kutnohorské, Praha 2000, s. 378-392.
55
mnohé odborné znalosti, a je tedy taktéž zaznamenána i v Řádu olověných hor mezi
úředními posty. Roštýřovi bylo týdně vypláceno přibližně 24 grošů, což svědčí o obtížnosti
jeho práce, a navíc je z rejstříků patrné, že pálení rudy probíhalo na více roštech současně.
Roštýř měl na roštu své pomahače, kteří zajišťovali podpůrné práce, takže se např. starali o
dostatek lesu neboli dřeva. Speciální výdaje byly odváděny také za pivo k roštu, patrně
proto, že roštýř a jeho pomocníci se po celou pracovní dobu pohybovali v blízkosti ohně,
kde byly zajisté velmi vysoké teploty, z čehož plyne i potřeba značného přísunu tekutin.
Z roštu se ruda dopravovala zase zpět, tentokrát do huti. Tam se pokračovalo ve
zpracování tzv. roštverků, které byly dále upravovány v pecích. V huti se nejvíce
uplatňovaly pozice dýmačů a šmelcířů. Dýmáním byl vháněn vzduch do pece pomocí
měchů a šmelcování značí pak samotné tavení. Dýmačovi bylo vypláceno přibližně po 2
groších, šmelcíř získával 4 groše, tentokrát jsou ale sumy uváděny za šichtu, tedy směnu, a
ne za celý týden. Částky v těchto pozicích jsou velmi těžko postižitelné, jelikož u
jednotlivých osob není uváděno, kolik směn odpracovaly, a jejich týdenní platy v obou
pozicích se značně liší. Další činnosti jsou vnímány jako podpůrné služby, ke kterým
patřilo např. šití kůží, zednické práce, opravování pecí, zámků, škopků, sudů, nádobí, vozů,
kování koní, metání sena apod. Báňské podnikání vyžadovalo značné množství
nejrůznějších produktů řemeslné výroby a všichni zaměstnanci také spotřebovali kvantum
potravinářských či jiných řemeslných výrobků,186
a tak je v tomto ohledu logická i
spolupráce se stříbrskými řemeslníky a prodejci, kteří figurují v některých dodávkách či
pomocných pracích při olověných dolech. Výplatní sumy jsou tak konkrétně odváděny
např. za kování koní v městě,187
za sekeru a teslu kováři ve Stříbře,188
či Klimentovi ve
Stříbře za nový vůz a kolo pro vezení vody.189
Pomocné práce se měnily především v závislosti na ročním období, v létě tak bylo
zapotřebí např. obracet seno nebo rozmetávat kopce krtičné na loukách.190
Četnost
podpůrných prací se samozřejmě zvyšovala i během nepříznivého počasí, kdy bylo třeba
stavět ploty, které zbořil vítr nebo vyspravovat šachty, které se sesazovaly velkými dešti.
186
MIROSLAV JAROŠ, K otázce námezdní práce v českém hornictví v XVI. století, in: Český lid 1954/41, s. 71-
76. 187
NA SMP, inv. č. 1030, Registrum 1521, fol. 2v. 188
NA SMP, inv. č. 1028, Registrum 1515, fol. 115v. 189
TAMTÉŽ, fol. 131v. 190
NA SMP, inv. č. 1028, Registrum 1511, fol. 4r.
56
Analýzou účetních rejstříků se podařilo vysledovat, že zaměstnanci stříbrských
olověných dolů byli najímáni v námezdním pracovním poměru a byli tak vypláceni
úkolovou nebo časovou mzdou. Mezi námezdní pracovníky byly začleněny jak osoby z řad
městského obyvatelstva, tak zběhlí poddaní, kteří užívali starého horního práva, jež jim
zaručovalo osobní svobodu. Na základě register bylo možno dojít také ke zjištění, jací
pracovníci vystupovali v účetních položkách nejčastěji, a kteří se v nich objevovali pouze
nahodile. Zmínky o pomocných pracích navíc poukázaly i na provázanost vztahů důlního
hospodaření s městskými řemeslníky. Nabízí se tedy otázka, v jaké míře se stříbrští
obyvatelé podíleli na důlním provozu? Dochované účetní rejstříky poskytují kromě
záznamů o pracovní činnosti, také určité množství jmenných údajů, z nichž lze vytvořit
jmenné soupisy důlních pracovníků. Aby bylo možné zjistit, jak velká byla provázanost
těžební činnosti s městským obyvatelstvem, je zapotřebí mít k dispozici i údaje o něm.
Pro dané období neexistují žádné matriční knihy, ale k částečnému poznání
obyvatelstva stříbrského území mohou posloužit údaje berních rejstříků. Soupisy berních
register se však dochovaly pouze do roku 1502, proto jedinou možností je porovnat tamější
soupis měšťanů se jmennými údaji dolových účtů roku 1503.191
Musíme ale brát v úvahu,
že seznam berní je pohyblivým soupisem, proto je pochopitelné, že údaje pro léta 1502
a 1503 jsou patrně rozdílné. Pokud ale analyzujeme berní zápisy z let po sobě jdoucích,192
zjišťujeme, že mezi nimi není v jednotlivých městských čtvrtích markantních odlišností.
Nejvíce se proměňují zápisy v oddílu zvaném Inquilini, tedy v případě nájemníků a
podruhů, kteří žili v nájmu nemajíce vlastního domu. Tato složka by pro nás mohla být
z hlediska studia námezdní práce nejpřínosnější, dle častých obměn jejích položek
v jednotlivých zápisech ovšem nelze předpokládat ve výsledku velké shody. I přes tyto
nepříznivé podmínky a omezené možnosti se pokusíme odpovědět na otázku, zda se
stříbrští daňoví poplatníci podíleli na provozu olověných dolů, popřípadě v jaké míře.
V berním rejstříku se pro poslední zapsané účetní období nachází 381 daňových
poplatníků, včetně poplatníků z šesti přilehlých vesnic. Pro shodu s olověnými registry je
možno vzít v úvahu 47 jmenných údajů,193
které můžeme rozdělit do 4 skupin kdyňaři,
lůnhavíři, formané a dodavatelé. Úkolová mzda vyplácená kdyňařům se vyskytuje
191
SOkA TC, AMS, inv. č. 177, Rejstřík berní 1445-1502. 192
Poslední zápis pro rok 1501 a poslední zápis pro rok 1502. 193
Je nutno brát v úvahu určité jmenné odchylky. Někteří poplatníci mají shodná jména a odlišná bydliště.
Seznam shodných jmen v Příloze č. 6.
57
v účetních registrech poměrně často, stříbrští obyvatelé ovšem v těchto vydáních příliš
nefigurují. Možnou shodu mezi berními a účetními rejstříky lze najít u 4 z 36 zapsaných
kdyňařů. Daňoví poplatníci se tedy dle těchto údajů podílejí při práci na smluvených
důlních úkonech zhruba v 11% ze všech zúčastněných.
Výkazy stříbrských olověných register dále oddělují odměny pro lůnhavíře,
vyplácené časovou mzdou. V porovnání s předchozím výsledkem se stříbrští obyvatelé
v tomto pracovním poměru uplatňují mnohem více. V časové mzdě je možnou shodu mezi
berními poplatníky a důlními pracovníky najít pro rok 1503 ve čtrnácti z padesáti pěti
zaznamenaných jmenných údajů. V potaz byla brána pouze jména, u nichž se v dolových
účtech výslovně vyskytuje záznam, že vydání je odevzdáno za tzv. lůnhavíře. Podíl berních
poplatníků vyplácených v časové mzdě činí tedy přibližně 25,5% ze všech zaměstnaných
lůnhavířů. Tito zaměstnanci vykonávali zejména pomocné práce, jsou vypláceni např. za
tesání latí, práci v lezofu, práci u perku,194
činnost fucíře atp. Shoda jmen v berních i
dolových registrech v rámci úkolové a časové mzdy je vyjádřena v Grafu č. 2.
Graf č. 2: Shoda jmen v berních i dolových registrech v rámci úkolové a časové mzdy
194
Perkem je nazývána jalovina, hornina, která neobsahuje užitkovou složku. Převzato z: L. JANGL, Hornický
slovník [online].
32
4
Úkolová mzda
(kdyně)
Zapsáni pouze v dolovém rejstříku
Zapsáni v berním i dolovém rejstříku
41
14
Časová mzda (lůn)
Zapsáni pouze v dolovém rejstříku
Zapsáni v berním i dolovém rejstříku
58
Jediná osoba, kterou z dochovaných pramenů můžeme blíže poznat, je lůnhavíř
Lysý.195
Lysý pracoval jako šmelcíř, lámal kámen, dobýval erbštolu a nejčastěji vykonával
funkci roštýře. Perkmistr Vít poslal v roce 1504 do Kutné Hory listinu, v níž oznamuje, že
na stříbrských horách chybí roštýř a ohlašuje: „...A račte věděti, že ještě roštéře míti
nemohu. Lysý roštéř, kterýž mnoho roštoval, odšel na vojnu a bojím se, že jest podle jiných
zhynul...“196
Patrně se Lysý účastnil bojů proti Šlikům, jelikož ve stříbrské knize pamětní je
zaznamenán zápis o vojně k Lokti z roku 1504.197
Lysý sice nefiguruje mezi devíti
vyslanými žoldnéři, je ovšem pravděpodobné, že perkmistr Vít hovoří o této válce. To, že
perkmistr do Hory vysílá údaj o chybějícím roštýři napovídá, že roštýř nemohl být nikým
ledabyle nahrazen a bylo tedy zapotřebí zjednat odborníka, který by tento úkon zastal.
Z těchto údajů je proto zřejmé, že pozice roštýře je opravdu velice významná, a byli na ni
patrně zjednáváni odborníci přímo nejvyššími kutnohorskými úředníky. Tomu by
odpovídal i fakt, že je roštýř zmíněn v později vydaném stříbrském řádu ve výčtu
klíčových osob, které nesmí při olověných dolech chybět.
Dle dostupných záznamů jsme tedy zjistili, v jaké míře se podíleli stříbrští
obyvatelé při práci v dole i okolo něj. Dalším úkolem je tedy odhalit, zda vystupují i v síti
dolových obchodních vztahů. Báňský provoz totiž nebyl nákladný pouze, co se námezdní
práce týče, ale především také proto, že k hornické práci bylo nutné neustále dodávat
potřebný materiál, bez něhož by nešlo hornickou činnost provozovat. Jednalo se o nákup
surovin a náčiní, z nichž můžeme uvést např. škopky, hřeby, provazy, kola, konve,
truhlice, zámky, prkna, plechy, kůži atd. Prkna se využívala např. k výrobě trakařů,198
ale
s jejich pomocí byla řízena i doprava na dole, obzvláště doprava pomocí huntů. Hunty byly
podobné kolečku, ale uvezly stejný nebo větší náklad rychleji a s menší námahou,
vyžadovaly ovšem lepší úpravu jízdní dráhy.199
Plechy se používaly např. k praní rud nebo
k výrobě důlních vozíků.200
Kůže sloužily k odčerpávání podpovrchových vod. Voda
z dolů se vytahovala pomocí kožených měchů, které se využívaly pro svou poddajnost,
jelikož pevná nádoba by těžko prošla stupňovitou šachtou. Opotřebované měchy sloužily i
195
NA SMP,inv. č. 1027, Registrum 1503. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní 1445-1502, fol.
355v. 196
SOkA KH, HF, aktová sbírka č. 232. 197
SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 67r. 198
G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 171. 199
L. JANGL, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006, s. 79. 200
G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 172.
59
dále, např. k nošení rudy a jaloviny.201
Na nové měchy se vydávalo značných částek a
zároveň mnohdy docházelo k jejich poškození či protržení, zejména při těžbě v úklonných
šachtách. Nejčastěji byly k výrobě měchů dodávány pevné volské kůže. Z jedné takové
kůže bylo možno vyrobit dva měchy, jeden měch při těžbě vrátkem vydržel kolem čtvrt
roku.202
Jelikož k vytahování vody bylo často zapotřebí nových měchů, byla značná i
spotřeba kůží. Dále se do hor objednávalo např. také seno, oves či pivo.
Bohužel dolová účetní registra většinou nezaznamenávají, odkud je materiál
dodáván, zmiňují pouze jeho název, množství a cenu. Jména dodavatelů jsou nejčastěji
uvedena u výdajů za kůži. Kůže jsou pro rok 1503 přijímány od jednadvaceti prodejců.
V patnácti případech, tedy v 71,5%, se jejich jména shodují se jmény obsaženými
v berních rejstřících. Největším dodavatelem kůže je měšťan Škorníček, který během roku
dodal k dolům minimálně patnáct kůží.203
Ostatní berní poplatníci v prodeji kůží
za Škorníčkem značně zaostávají. Od Lapače je dle zápisů dodáno po šesti kůžích a od
Vozhříka po čtyřech. Ostatní dodali během roku pouze po jedné až třech kůžích. Shoda
jmen v berních i dolových registrech v rámci dodavatelů kůže vyjádřena v Grafu č. 3.
Graf č. 3: Dodavatelé kůže shoda jmen v berních i dolových registrech
201
L. JANGL, Staré hornické a hutnické míry a váhy, s. 68-69. 202
J. KOŘAN, Dějiny dolování, s. 99. 203
NA SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní 1445-1502,
fol. 355r.
6
15
Dodavatelé kůže
Zapsáni pouze v dolovém rejstříku
Zapsáni v berním i dolovém rejstříku
60
Roku 1503 byl jedním z prodavačů kůže i Kulhánek, který dodal k hoře během
roku nejméně tři kůže.204
Je opět jediným z dodavatelů, o němž byla nalezena i další
zmínka, a to v knize pamětní, která obsahuje výpovědi o jeho úmrtí v roce 1503 „Svědomí
zapsané, což se dotýče nebožtíka Kulhánka řezníka, kterýž zabit a Albrechta z Kšice, kterýž
své právo skrze to vzel“. Záznam obsahuje výpovědi svědků události Jakuba Foukala, Víta
Šuršana a Jíry Hošťálka.205
Veškeré neštěstí začalo, když Kalivod Šuršan a Albrecht hráli u
stolu. Albrech na Kalivodovi trefil šanc, přičemž Kalivod mu vydal všechny peníze kromě
osmi denárů. Začali mezi sebou strkat penězi, které si Albrecht nechtěl vzít, protože už by
mu pak Kalivod nedodal zbytek. Někdo jiný jim peníze vzal a Albrecht se usmířil
s Kalivodem a odešel pryč. Za chvíli se ale Albrecht vracel nazpátek s napjatou kuší. Po
cestě potkal Víta Šuršana, který vypovídá svědectví „...i řekl jsem, což to Albrechte, na
kohos se připravil, a on mi řekl, na tebe nic než na toho Kalivoda zkurvysyna, i chtěl jsem
rád jemu k kuši přijíti, nemohl jsem, neb jest žádnému přistoupiti k sobě nedal, až na
Kulhánka vytiskl a potom dal kuši Kalivodovi...“ K situaci nacházíme další vysvětlení ve
výpovědi Jíry Hošťálka, který stál během události opodál s ostatními a dodává „...Albrecht
vystoupil s kuší napjatou, i přibyl k nám Kulhánek s kůlem, chtěli jsme rádi kuši sundati a
Albrecht v tom vystřelil a ono buchlo. Potom ještě Kulhánek dobyl tesáku, přiběhl
k Albrechtovi chtě jeho tesákem probodnouti a v tom nebožtík se dolů svalil a ihned zůstal
a Albrecht udeřil kuší na Kalivoda...“ Z celé události se tedy dozvídáme, že dodavatel
Kulhánek se připletl do potyčky, při které zahynul. Důležitou informaci nám přináší také
titulek celé události, který vypovídá, že Kulhánek byl řezníkem, což odpovídá faktu, že se
jedná o téhož Kulhánka, který dodával kůži olověným dolům.206
Od měšťanů byl odebírán i další materiál pro dolové potřeby, hlavně železa, ocel,
plechy, hřeby, prkna, lopatky, kbelce. Při své práci měli havíři také výraznou spotřebu loje,
který se využíval ke svícení v podzemních prostorech a byl rozdělován horníkům
do svítilen před začátkem každé směny.207
Lůj byl dodáván stříbrským dolům v hojné míře
měšťanem Havlovcem. Doly od měšťanů dále odebíraly zejména seno a oves. Navíc se
mezi stříbrskými berními poplatníky objevují také dva formané, Vrbik a Foukal, kteří
204
NA SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní 1445-1502,
fol. 355r. 205
Všichni zapsaní jsou obyvatelé města Stříbra. 206
SOkA TC, AMS, Kniha pamětní 1498-1573, fol. 44r-44v. 207
G. AGRICOLA B. JEŽEK J. HUMMEL (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 122.
61
k dolům vozili seno nebo převáželi vyrubanou rudu.208
Kvůli dolovým potřebám byli
vysíláni až do Kutné Hory, a nazpět vozili peníze, které byly od Hory posílány a přijímány,
a jimiž byl důlní provoz z velké části finančně podporován. Příjmy pro stříbrské doly roku
1503 nepřicházely pouze z kutnohorských zdrojů, ač nelze vyvrátit fakt, že odtud
do pokladny stříbrských hor plynulo největší množství peněz. Do Kutné Hory bylo
prodáváno nejvíce stříbrského olova a zároveň roku 1503 zaplatila královská pokladna přes
300 kop grošů českých formou cupusu.209
Příjmy stříbrským dolům plynuly ale i odjinud,
pro rok 1503 např. od osob z Prahy, Plzně i ze samotného Stříbra.210
Pro olověné hory byly
přijaty peníze od stříbrských měšťanů perníkáře Šilhavého, Endresa, Masopusta a Mirše,
v součtu od nich bylo dohromady během celého roku přijato 70 kop grošů z celkových
857,5 kop a 5,5 groše, což je tedy přibližně 8% z celkového dolového příjmu.211
Komparací a syntézou dostupných pramenů, se tak podařilo podrobně zachytit
období počátečního kutnohorského zájmu na začátku 16. století a bylo zjištěno, v jaké míře
se stříbrští obyvatelé podíleli na královské těžební činnosti. Pro další období už bohužel
není možné podobné statistiky uvést, jelikož zcela chybí berní rejstříky či jiné soupisy
měšťanů a dalších obyvatel. Torzovitý seznam stříbrských měšťanů, pravděpodobně
fragment z pamětní knihy, se dochoval pouze pro rok 1525.212
Jelikož se ale soupis
nenachází v ucelené podobě, jsou předpokládané shody mezi osobami zaznamenanými
v účetních rejstřících a měšťany uvedenými v torzovitém soupisu téměř mizivé.
208
NA SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol 2v, 15r. Dále v: SOkA TC, AMS, inv. č. 36, Rejstřík berní
1445-1502, fol. 355v. 209
E. LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, s. 5. 210
Peníze byly pro rok 1503 přijímány např.: od pana hofmistra, od Syxta z Prahy, od Janečka z Plzně či od
řezníků v Plzni. 211
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2v. 212
SOkA TC, AMS, aktová sbírka č. 17.
62
Závěr
Na počátku 16. století výrazně vzrostla angažovanost královských úředníků na stříbrském
dolování, díky čemuž vznikla i rozsáhlá účetní evidence zachycující konjunkturu
olověných dolů téměř po celou první čtvrtinu 16. století. Na základě vedení příjmů
plynoucích olověným dolům, je tak zaznamenán značný počáteční zájem kutnohorských
úředníků ve stříbrském báňském revíru, kteří svou snahu projevovali především vloženými
investicemi do důlního provozu. Zpočátku chyběli na stříbrských dolech havíři a další
bánští pracovníci, kteří byli později patrně zjednáni právě Kutnohorskými. Důlní
zaměstnanci tak pocházeli jak z řad stříbrských obyvatel, tak jejich místa patrně zaplnili
poddaní zběhlí z venkova či další již odborně vyučení pracovníci z kutnohorských dolů, a
těžební činnost se tak mohla nadále naplno rozvíjet.
Na bázi účetní evidence byly vytvořeny i jmenné seznamy těchto důlních
pracovníků, které v komparaci s dalšími prameny montánního či městského charakteru
umožnily bližší poznání těchto konkrétních zaměstnanců. V první řadě tak vznikly
seznamy nejvyšších důlních správců, kteří byli blíže poznáváni napříč jednotlivými
funkčními obdobími, během nichž zajišťovali chod a celkový provoz stříbrských dolů.
V chronologickém sledu se podařilo zachytit i další báňské úředníky, především činnost
důlního dozorce štejgýře a dolového písaře. Účetní rejstříky, dochovaná korespondence,
zaznamenaná svědectví současníků či údaje v berních soupisech tak napomohly nejen
poznat jména, ale také osobnosti a životní příběhy jednotlivých úředníků. Stejně tak
posloužily dané materiály k tomu, aby mohli být více poznáni i řadoví důlní pracovníci,
např. hašplíři, kováři, roštýři či práči, jejichž výkony se přímo odrážely v zaznamenaných
pracovních směnách. Důležitost jejich postů byla znásobena i obecnými zápisy o jejich
činnosti v nově vydaném Řadu pro stříbrské olověné doly z roku 1513.
Zásluhou bohaté pramenné základny se podařilo vypozorovat i vazby mezi těžební
činností a stříbrskými obyvateli. Jmenné soupisy vytvořené z údajů účetních rejstříků byly
metodou komparace aplikovány na jmenné údaje zaznamenané ve stříbrských berních
knihách. Tak se povedlo zachytit jak obyvatele města pocházející z řad důlních
pracovníků, tak i formany či důlní dodavatele usídlené ve městě, kteří poskytovali
olověným dolům primární dodávky nezbytného materiálu nebo potřebnou pracovní sílu.
Berní rejstříky umožnily také vypozorovat sociální status těchto důlních zaměstnanců i
dodavatelů, který může dané skupiny více přiblížit.
63
Podrobně byl zachycen i důlní provoz, víme tedy, že vytěžená olověná ruda se při
stříbrských dolech také zpracovávala, byla čištěna a promývána, v zápětí se vozila na
pravděpodobně značně vzdálený rošt, kde byla dále upravována a znovu se pak přivážela
do blízkosti dolů, kde fungovala huť, v níž bylo olovo dále zpracováváno a připravováno
k prodeji. Nebyly opomenuty ani obchodní vazby, stříbrské olovo tak primárně od počátku
16. století sloužilo k potřebám kutnohorské huti, která ho využívala při tavení stříbra.
Postupem času začalo být jak olovo, tak olověná ruda či rudní moučka odebírána i jinými
kupci, především spotřebiteli z Berouna, Bystřice, Klatov, Krumlova, Plzně, Prahy, Stráže,
Švamberka, Teplé či Velhartic. V příjmových položkách účetních register se tak začali
objevovat i jiní než kutnohorští odběratelé, čímž je zaznamenán i postupný úpadek
kutnohorského zájmu na stříbrských olověných dodávkách.
Na základě vedených příjmů a výdajů účetní agendy se podařilo tedy i souhrnně
zaznamenat jejich sumace pro jednotlivá léta, což umožnilo hlouběji analyzovat i
výnosnost stříbrského báňského revíru. Komparací celkových částek bylo zjištěno, že
olověné doly nevykazovaly nikdy zvláštní výnosy a po celou dobu královské účetní
evidence kolísaly mezi zisky a ztrátami, přičemž ztráta výrazně převažovala nad výnosem.
Královský zájem zprostředkovaný kutnohorskými úředníky zřejmě z tohoto důvodu ke
konci první čtvrtiny značně oslaboval, a pravděpodobně roku 1524 zcela utichl. Téhož
roku tak byly olověné doly postoupeny do držby Karla I. Minsterberského, nejvyššího
hejtmana českého království. Kontinuita stříbrského dolování tak byla dále zachována a
provoz dolů i po uhasnutí kutnohorského zájmu nadále pokračoval. Úpadek královské
pozornosti ale nejspíše zapříčinil, že přestala být vedena účetní evidence pod správou
kutnohorských úředníků, a z toho důvodu se tak ani nedochovaly další účetní rejstříky,
které by napověděly, jakým směrem se stříbrské dolování dále ubíralo.
64
Seznam zkratek
AMS Archiv města Stříbra
ČsČH Československý časopis historický
ed. editor
ev. č. evidenční číslo
fol. folio
inv. č. inventární číslo
kn. kniha
NA Národní archiv
SMP Staré montanum Praha
SOA Státní oblastní archiv
SOkA Státní okresní archiv
65
Seznam použitých pramenů a literatury
I. Prameny nevydané
Národní archiv, Fond Staré montanum Praha Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy
sign. 1/1, ½, č. fondu 216_1 :
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1503, inv. č. 1027,
ev. č. KN 144.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1511-1516,
inv. č. 1028, ev. č. KN 145.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1517-1521,
inv. č. 1029, ev. č. KN 146.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030,
ev. č. KN 147.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1523, inv. č. 1031,
ev. č. KN 148.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1524, inv. č. 1032,
ev. č. KN 149.
Národní archiv, Fond Staré montanum Praha, č. fondu 216, Registrum na příjem a vydání
peněz hor olověných u města Stříbra, 1508, inv. č. 855.
Národní archiv, Fond Staré montanum Praha, č. 5, číslo knihy 153/1528.
Národní archiv, Geofond Praha, inv. č. 188, číslo kartonu 193-194.
Státní Okresní archiv Kutná Hora, Fond Horní a mincovní Kutná Hora:
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1504, aktová sbírka č.
224, kart. 1.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1506, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1507, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1509, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1510, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra strum 1511, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1512, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1513, kart. 169.
Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1516, kart. 169.
66
Aktová sbírka č. 194/2, 209/2, 214, 216, 218, 220/1, 224, 228, 232, 241, 269, 274, karton
1b, 1c. Aktová sbírka č. 670, 750, karton 3.
Státní okresní archiv Tachov, Fond Archiv města Stříbra:
Rejstřík berní 1445-1502, inv. č. 36, sign. 177.
Kniha kšaftů 1495-1572, inv. č. 15, sign. 180.
Kniha pamětní 1498-1573.
Kniha soudnictví nesporného 1409-1616.
Kniha počtů 1494-1507, inv. č. 22, sign. 179.
Kniha počtů 1505-1512, inv. č. 23, sign. 181.
Kniha počtů 1512-1526, inv. č. 24, sign. 182.
Aktová sbírka, listina č. 17.
II. Prameny vydané
AGRICOLA GEORGIUS JEŽEK BOHUSLAV HUMMEL JOSEF (ed.), Jiřího Agricoly Dvanáct
knih o hornictví a hutnictví, Ostrava 2001.
HAAS ANTONÍN (ed.), Codex iuris municipalis regni Bohemiae II. Privilegia královských
měst venkovských z let 1225 – 1419, Praha 1895.
KUBÁTOVÁ LUDMILA (ed.), Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 1, Praha 1992.
TÁŽ (ed.), Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 2., Praha 1992.
III. Literatura
AMERLING KAREL, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických
významů, Praha 1850.
BAHLCKE JOACHIM EBERHARD WINFRIED POLÍVKA MILOSLAV (ed.), Lexikon
historických míst Čech a Moravy, Praha 2001.
BARTOŠ MARTIN, Středověké dobývání v Kutné Hoře, Kutnohorsko-vlastivědný sborník:
Příspěvky k dějinám dolování stříbra II, Kutná Hora 2008, č. 9, s. 1-5.
BARVÍŘ LADISLAV JINDŘICH, Řád hor olověných u města Stříbra z roku 1513, Hornické a
hutnické listy 6/7, 1905, s. 97-98.
BLÁHOVÁ MARIE, Historická chronologie, Praha 2001.
67
BŘICHÁČEK PAVEL, Záchranný archeologický výzkum v minoritském klášteře ve Stříbře (o.
Tachov) v roce 1993, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 25-34.
BŮŽEK VÁCLAV, Společnost českých zemí v raném novověku, Praha 2010.
BYSTRICKÝ VLADIMÍR WASKA Karel, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427- Husitské
vítězství u Stříbra a Tachova, Plzeň 1982.
BYSTRICKÝ VLADIMÍR a RUBÁŠOVÁ KATEŘINA, Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho
města, Stříbro 2000.
BYSTRICKÝ VLADIMÍR et al., Historie a současnost podnikání na Mariánskolázeňsku,
Tachovsku a Stříbrsku, Žehušice 2003.
TÝŽ, Hlavní aspekty studia cen a mezd ve Stříbře v letech 1526-1618, in: Acta
Universitatis Carolinae – Philosophica et historica 1/1971, s. 123-158.
TÝŽ, Národností vývoj města Stříbra a jeho nejbližšího okolí, in: Minulostí západočeského
kraje, Plzeň 1962, s. 161-187.
TÝŽ, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník Okresního muzea v Tachově,
Tachov 1983, s. 14-28.
ČECHURA JAROSLAV, České země v letech 1526-1583, Praha 2008.
TÝŽ, Vývoj majetkové diferenciace ve Stříbře v druhém desetiletí 15. století, ČNM 156,
1987, s. 35an.
FRIDRICH JAN, Boj Stříbrských o privilegovanou cestu, in:Minulostí Plzně a Plzeňska,
Plzeň 1958, s. 37-50.
HOFFMANN FRANTIŠEK, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009.
Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov, Kutná Hora 2002.
JANÁČEK JOSEF, České dějiny: Doba předbělohorská I., Praha 1971.
JANGL LADISLAV, České horní právo a báňská historie, Praha 2010.
TÝŽ, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006.
JÁNOŠÍKOVÁ PETRA, Urbura jako nástroj finanční politiky státu ve 13. a 14. století, in:
Sborník konference věnované prof. Jiřímu Sejbalovi, Ostrava 2007, s. 39-40.
JANOUŠKOVEC JIŘÍ FRÝDA FRANTIŠEK, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního
muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13.
JANOUŠKOVEC JIŘÍ, Zvláštní vydání Zpravodaje k 800. výročí Stříbra, Stříbro 1983.
JÁNSKÝ JIŘÍ, Dobrohostové z Ronšperka a na Poběžovicích. Rod erbu berana, Domažlice
2013.
68
JAROŠ MIROSLAV, K otázce námezdní práce v českém hornictví v XVI. století, in: Český lid
1954/41, s. 71-76.
JIRÁSKO LUDĚK, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník
Stříbrska, Domažlice 1995, s. 9-14.
TÝŽ, Ke genezi Stříbra a jeho středověkých staveb, in: Minulostí Západočeského kraje
XXII, Plzeň 1986, s. 131-153.
KAFKA JAN et al. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003.
KOŘAN JAN, Dějiny dolování v rudním okrsku kutnohorském, Praha 1950.
TÝŽ, Přehledné dějiny československého hornictví, Praha 1955.
KOŘÍNEK JAN, Staré paměti kutnohorské, Praha 2000.
KRATOCHVÍL JOSEF, Topografická mineralogie Čech I., Praha 1957.
KŘEPELKOVÁ ANITA, Havířský pořádek v Kutné Hoře do roku 1547, Příspěvky k dějinám
Kutné Hory I, Praha 1960, s. 37-71.
KUČA KAREL, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-
2011.
LEMINGER EMANUEL, Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912.
LÍBAL DOBROSLAV HANZLÍKOVÁ HANA, Stříbro, bývalý minoritský klášter, nové
poznatky o jeho stavebním vývoji, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 35-
47.
MACEK JOSEF, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002.
MAJER JIŘÍ, K sociálnímu vývoji v českém hornictví do počátků průmyslové revoluce,
Studie z dějin hornictví 11, Praha 1981, s. 149-170.
TÝŽ, Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, s. 80.
MAKARIUS ROMAN, Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004.
MARTINOVSKÝ IVAN, Vznik a počátky Vladislavského zřízení zemského, in: Vladislavské
zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v Českých zemích, Praha 2001, s. 85-93.
MÍKA ALOIS, Nástin vývoje cen zemědělského zboží v Čechách v letech 1424-1547, in:
Československý časopis historický, Praha 1959, s. 545-571.
NAVRÁTIL ZBYNĚK, Problematika založení města Stříbra ve vztahu k dolování stříbra a
olova, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 15-26.
NODL MARTIN, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského
kraje XXXV, Ústí nad Labem 2000, s. 7-47.
69
TÝŽ, Západočeské Stříbro v roce 1380: Kvantitativní analýza vlivu moru na demografický
vývoj středověkého města, in: Minulostí západočeského kraje XXIX, Ústí nad Labem 1994,
s. 7-14.
PETRÁŇ ZDENĚK, První české mince, Praha1998.
POŠEPNÝ FRANTIŠEK – GRAF JOSEF (ed.), Der Bergbaudistrict von Mies in Böhmen, Wien
1874.
SOCHOR KAREL et al. (ed.), Hornický slovník terminologický, Praha 1961.
STERNBERG KAŠPAR, Nástin dějin českého hornictví, Ostrava 2003.
ŠIMEČEK ZDENĚK, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí
západočeského kraje V, Plzeň 1967, s. 198-204.
ŠMAHEL FRANTIŠEK, Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996.
ŠŤOVÍČEK IVAN et al., Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od
počátku 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16. - 20. století
pro potřeby historiografie, Praha 2002.
VLČEK Z LAMINGENU, Příspěvky k dějinám horních míst v Čechách a na Moravě, Hornické
a hutnické listy 12/10, 1911, s. 144-146.
WEILOVÁ Kristýna, Příjmy a vydání hor olověných města Stříbra roku 1521, Bakalářská
práce, Ústí nad Labem 2012.
WINTER ZIKMUND, Zlatá doba měst českých, Praha 1991.
IV. Elektronické zdroje
JANGL LADISLAV, Hornický slovník. Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a
zpracování nerostů [online], Příbram 1986, [cit. 20. srpna 2014]
<http://www.hornickyspolekstribro.cz/dokumenty/hornicky-slovnik.pdf>.
KOTOUS JAN, Ke kořenům pracovního práva. Aplikované právo [online], 2004, č. 2, [cit.
2014-08-22], <http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/21.pdf>.
NEJEDLÝ PETR et al., Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online], Praha:
Ústav pro jazyk český AV ČR, 2010, [citován stav z 21. 4. 2010],
<https://madla.ujc.cas.cz>.
Stříbro od jihozápadu. Staré Stříbro [online]. 4. března 2015 17:21:38 [cit. 2015-03-5].
Dostupné z: http://www.starestribro.cz/okoli-a-ostatni/stribro-od-jihozapadu .
70
SVOBODA MIROSLAV, Majetek johanitského řádu v Čechách ve 12. - 16. století [online].
2006 [cit. 2015-01-28]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 29.
Dostupné z: http://is.muni.cz/th/23741/ff_d/ .
71
Seznam grafů a tabulek
Tabulka č. 1: Příjmy a vydání hor olověných u města Stříbra ............................................. 48
Graf č. 1: Výplatní sumy odváděné báňské správě v letech 1503-1524 .............................. 49
Graf č. 2: Shoda jmen v berních i dolových registrech v rámci úkolové a časové mzdy .... 57
Graf č. 3: Dodavatelé kůže shoda jmen v berních i dolových registrech ............................ 59
72
Seznam příloh
Příloha č. 1: Uvedení rejstříku
Příloha č. 2: Značení příjmů
Příloha č. 3: Značení vydání
Příloha č. 4: Příklad evidence verkových register
Příloha č. 5: Znázornění města Stříbra z Würzburského kodexu
Příloha č. 6: Abecední seznam jmen shodujících se v berním rejstříku 1502 a dolovém
účetním rejstříku 1503
Příloha č. 1: Uvedení rejstříku213
213
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2r.
Příloha č. 2: Značení příjmů214
214
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 2v.
Příloha č. 3: Značení vydání215
215
NA, SMP, inv. č. 1027, Registrum 1503, fol. 3r.
Příloha č. 4: Příklad evidence verkových register216
216
SOkA, HF, Verková registra, fol. 76.
Příloha č. 5: Znázornění města Stříbra z Würzburského kodexu217
217
Dostupné z: Stříbro od jihozápadu. Staré Stříbro [online]. 4. března 2015 17:21:38 [cit. 2015-03-15].
Dostupné z: http://www.starestribro.cz/okoli-a-ostatni/stribro-od-jihozapadu .
Příloha č. 6: Abecední seznam jmen shodujících se v berním rejstříku 1502 a dolovém
účetním rejstříku 1503
1. Jmenný seznam
Dolový rejstřík
1503218
2. Příjmy,
výdaje hor.219
3. Jmenný seznam
Berní rejstřík 1502220
4. Městská
čtvrť221
Příjmy
Endres222
10 kop grošů Andres 1.
2.223
Masopust (s Chmelem) 20 kop grošů Masopust 1.
Mirš 10 kop grošů Mireš 3.
perníkář Šilhavý 30 kop grošů Šilhavý 4.
Vydání
Barta224
Lůnhavíř. Zaměstnanec
v lezofu. Pomocný dělník,
tesání latí.
Barta 2.
Nové město225
Burš Lůnhavíř. Pomáhal dělat
železa. Plnění perku. Bureš 3.
Černý Lůnhavíř. Pomocný dělník u
perku. Černý Podruzi
Endres226
Kdyňař. Dodával ocel,
prkna, železo. Plnění perku,
dýmání.
Andres
1.
2.227
Foukal Forman seno, ruda. Foukal 4.
Jiřík Lůnhavíř. Pomahač. Jiřík 4.
Havlovec Dodával lůj, kůže. Havlovec 3.
Honclík Kdyňař. Honcl Nové město
Hošťálek Dodával seno, kůže. Hošťálek 1.
Hrdma
Zaměstnanec lezofu.
Postavení kavny u štoly,
zdění trámů, dělání peci,
mazání komínu, zasypávání
bechyně..
Hrdma
4.
218
Sloupec č. 1 obsahuje jmenný seznam osob uvedených v Registru na příjem a vydání hor olověných 1503.
Soupis obsahuje pouze ta jména, pro která vyšla možná jmenná shoda s berním rejstříkem z roku 1502.
Všechna jména jsou přepisována formou transkripce, dle: I. ŠŤOVÍČEK et al., Zásady vydávání novověkých
historických pramenů …, Praha 2002. 219
Sloupec č. 2 je rozdělen na dvě části. V první části jsou zapsány veškeré příjmy proudící olověným horám
od osob uvedených ve sloupci č. 1. Druhá část obsahuje náplň pracovní činnosti osob uvedených ve sloupci
č. 1, za níž jsou v dolovém účetním rejstříku z roku 1503 odváděny výdaje. 220
Sloupec č. 3 uvádí jména zapsaná v berním rejstříku z roku 1502. V seznamu jsou uvedena pouze ta
jména, pro která vyšla možná jmenná shoda s dolovým rejstříkem z roku 1503. 221
Sloupec č. 4 obsahuje rozřazení jednotlivých osob ze sloupce č. 3. tak, jak je uvedeno v berním rejstříku
roku 1502. 222
V účetním rejstříku zapisován též jako Andres. 223
Jméno Andres uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 1. městské čtvrti, jednou ve 2. městské čtvrti. 224
Jméno uváděno i v podobě Barták. 225
Jméno Barta uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 2. městské čtvrti, jednou v Novém městě. 226
V účetním rejstříku zapisován též jako Andres. 227
Jméno Andres uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 1. městské čtvrti, jednou ve 2. městské čtvrti.
1. Jmenný seznam
Dolový rejstřík 1503
2. Příjmy,
výdaje hor.
3. Jmenný seznam
Berní rejstřík 1502 4. Městská čtvrť
Vydání
Jan Lůnhavíř.
Fucíř. Jan 3.
Kukla Dodával seno, kůže. Kukla 3.
Kulhánek Dodával kůže. Kulhánek 3.
Lapač Dodával kůže. Lapač 3.
Lapka Dodával kůže. Lapka 3.
Linhart Lůnhavíř. Linhart 4.
Lysý
Zaměstnanec lezofu roštýř.
Lámal kámen, šmelcoval,
dobýval erbštolu.
Lysý 4.
Matuš Lůnhavíř. Matuš Sladovníci
Matěj Zaměstnanec lezofu. Matěj 2.
Melichar Dodával kůže. Melichar Podruzi228
Mirš Dodával prkna, plechy,
lopatky. Mireš 3.
Moravec Lůnhavíř. Dělání hlíny,
perku, Pomahač.
Morávek
1.
Mužík Lůnhavíř, dýmání. Mužík 3.
Pavel Lůnhavíř. Pavel Nové město
Sladovníci229
Pekelný Lůnhavíř. Pekelný 2.
Prokop Dodával kůže. Prokop 3.
Průka Dodával kůže. Průka 3.
Sáček Dodával kůže, kbelec
k ovsu. Sáček 4.
Sladovník Měření ovsa. Matuš Sladovník Podruzi
Šerhule Dodával kůže Šerhule 3.
Šilhavý ze Sytna Koně. Šilhavý Sytno
Šimek Kdyňař. Šíma
Šimek
1.
Otročín
228
Berní rejstřík obsahuje oddíl Inquilini, kteří jsou chápání jako osoby bydlící v nájmu. 229
Jméno Pavel uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v Novém městě, jednou v oddílu Sladovníci.
1. Jmenný seznam
Dolový rejstřík 1503
2. Příjmy,
výdaje hor.
3. Jmenný seznam
Berní rejstřík 1502 4. Městská čtvrť
Vydání
Šišma Dodával hřeby, železa,
oves. Šišma 2.
Škorníček Dodával kůže. Škorně 3.
Šnejdar Lůnhavíř. Šnejdar 2.
Turek Práce v lomu. Turek Podruzi
Václav Kdyňař. Václav Únehle
Vávra Štejgýř. Vávra Únehle
Velíšek Dodával kůže. Velíšek 1.
Podruzi230
Vít Lůnhavíř. Vít Sytno
Kšice231
Votík Vezení šintelů. Votík 1.
Vozhřík Dodával kůže. Vozhřík Nové město
Vrbík Forman přinesl peníze
od Hory. Vrbík Podruzi
Žáček Lůnhavíř. Žáček 4.
Zycha Dodával kůže. Zych Podruzi
230
Jméno Velíšek uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v 1. městské čtvrti, jednou v oddílu Podruzi. 231
Jméno Vít uvedeno v berním rejstříku dvakrát, jednou v oddílu Kšice, jednou v oddílu Sytno.