OBČASNÍK PRO PŘÁTELE UMĚLECKÉHO ZPRACOVÁNÍ KOVŮ

2/2008

Kovářská zábava v házení kovadlinou nebo podkovou mnohdy připomíná figury abstraktních tanců. Není proto divu, že se soutěžící i diváci dobře baví.

ZdeněkSlavata,šéfredaktor

� ObsahZe zahraničí Kovářské časopisy a zdrojeinformací 4Napsali jste 5Představujeme vámAuta 6Cechovní tradice a současnostNikdy nevstoupíš do stejnéřeky II. 8Amatérští nadšenci Kovařina jako koníček 10Pro naše ženyZpově� krajkářky 12TechnologiePovrchové a dekorativníúpravy kovářských výrobků 15Školy a učiliště Waldorfská škola Příbram 16ŘetězeníSvinařské řetězení 18Za hranicemi vlastiEvropské romské kovářskésympozium 24NožeO nožířství 27Výlety, výstavy, akce Za zvukem bucharů... 28Akce Kovářské sympozium 30Drátenictví Drotárstvo zo Slovenska 32Súčasné drotárstvo 33Muzea a jejich poklady Kované náhrobky hřbitovůRokycanska 36Tradice a současnost Obětiny 37Pro naše děti O kovářích a hudbě 38Pozvánka Podkovářské dny Jaroměř 39

Vázeníprátelé,

Editorial

Vydala „Kovárna pro radost“ se souhlasem Společenstva uměleckýchkovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska s přispěním nadšenců a přátel uměleckého zpracování kovů. Redakce: Zdeněk Slavata a vážený tiskařský Šotek :-) Kovárna pro radost, Kytín č. p. 114, 252 10 p. Mníšek pod Brdywww.kovarnaproradost.cz, e-mail:slavatazdenek@volny.cztel.: 602 408 483 Grafika © Dana Martinková, 2008

držíte v ruce již druhé číslo „Kovárny pro radost“ a já se musím přiznat,že s radostí plním svůj slib, který jsem Vám dal minule. Můžete opět listovatčasopisem a přesvědčit se, kolik akcí a zajímavostí se mi dostalo na redakčnístůl. Protože jsem nic nechtěl odkládat, rozšířil jsem počet stránek na čtyřicet.Přesto jsem musel místem šetřit. Jsem rád, že se můžete seznámit s uvedenímnožířů a dráteníků do naší rodiny. Možná Vás překvapí slovenština, ale daljsem přednost originálním informacím před převzatými. Navíc situaceu našich sousedů je stejná, jako byla u nás, tak proč své síly nespojit a vzájem-ně si nepomoci. Mám také radost z Vašich telefonátů a e-mailů, které časopisvítají a dodávají mi odvahu pokračovat. Samozřejmě si přiznávám i chyby,k nimž došlo, nebo které jsem neuhlídal. V jednom e-mailu bylo zajímavé kon-statování: „Přestože si tiskový šotek zařádil, je vidět že Vás má rád a chce násjen trochu pobavit. Je dobře něco začít a učit se, než jenom vzdychat, že tu nicnení a jenom mluvit“. Já se s uvedeným plně ztotožňuji a zároveň Vás musíminformovat, že díky prvnímu číslu, které jste tak spontánně přijali, se podaři-lo získat nejen další spolupracovníky a přispěvatele, ale také sponzory. Nejvícmě těší zájem kovářů, kteří jsou ochotni podělit se o informace, které povedouk dalšímu řemeslnému růstu, a jsou i ochotni poskytovat obrázky svých prací.Ty mají být v našem časopise základem konfrontace mezi vkusem a řeme-slným zpracováním na straně jedné, a vším tuctovým a nevkusným co vidímekolem nás na straně druhé. Příště bych Vás také rád seznámil s pohledemarchitektů a stavitelů na používání kovářských výrobků v současné době.Dokonce se nabízí možnost oslovit zahradní architekty, jejichž služby jsouv dnešní době žádané.

Těším se na Vaše reakce a připomínky. Doufám, že možnost předplatnéhonašeho časopisu umožní jeho snadnější distribuci a tím i dostupnost.

Naše motto zůstává stejné a já doufám, že tímto dalším číslem jsem k tomuopět přispěl.

Těším se na příští setkání

Slavata Zdeněk

SPOLEČENSTVA KOVÁŘŮA ZÁMEČNÍKŮ A KOVÁŘŮ-PODKOVÁŘŮ ČECH,MORAVY A SLEZSKA

smith's Journal“. Není to časopisv pravém slova smyslu. Každé číslotvoří jen sedm listů (14 stránek)kreslených či fotografických návodůna výrobu nějakého kovaného před-mětu, nebo jen detailu. Jednotlivéprofesionálně zpracované kresbynebo fotografie, doprovázené mini-mem textu, zachycují jednotlivé

Naváži na své povídání o ame-rických kovářích, zalistuji v anglickyi německy psaných kovářskýchčasopisech a internetových strán-kách, a pokusím se některé z nichpřiblížit...

Prvním časopisem, na kterýpravděpodobně při hledání na inter-netu narazíte, bude „The Black-

Ukázkyzahraničních„kovářských“

časopisů

Moderní doba přinesla na jedné straně ztrátu tradičnívýměny zkušeností, kterou bezesporu bylytovaryšské vandry, na druhé straně nabízí řadumožností výměny informací pomocí tisku, videa nebodalších moderních technologii. Zkušenosti nabytéprací v různých kovárnách, získané od různýchkovářských mistrů, nemůže internet, kniha a dokonceani dnes pořádané několikadenní setkání kovářůsamozřejmě nahradit. V dnešní uspěchané doběje ale přece jen užitečné vědět kde hledat, kamse podívat „jak to dělají jiní“.

KOVÁŘSKÉ ČASOPISYA ZDROJE INFORMACÍ

TEXT

: RO

MAN

KRÁ

L, F

OTO

:

1/2008 Kovárna4

Ze zahranicífáze. V jednom čísle bývá obvyklejeden složitější, nebo dva jednoduššínávody. Časopis vychází jako mě-síčník, tedy 12 čísel ročně, a výtiskyse dají svázat do rychlovazače.Pokud chcete zasílat časopis poštou,stojí předplatné 68 USD. Jednotliváčísla, včetně těch starších, se dajíkoupit i v elektronické verzi (v pdfformátu) a stáhnout přes internet.Cena takového čísla je 4 USD.

Druhým časopisem je „The Ar-tist-Blacksmith Quarterly“, čtvrt-letník zaměřený vyloženě na umě-leckou kovařinu v historickém styluminulých století. Opět je to časopisplný rozkreslených postupů, hlavněpak různých dekorativních technik.Autoři se věnují výlučně tradičnímkovářským postupům, návody do-provází i nákresy použitých nástro-jů. Předplatné jednoho ročníku(4 čísla, každé 16 stran) je 40 USD.

Časopisy „Hammer's Blow“a „The Anvil's Ring“ jsou časopisy,které zasílá ABANA čtvrtletně svýmčlenům. Podmínkou je tedy členstvív ABANA a zaplacení členskýchpříspěvků. Hammers Blow je opětčasopis složený z návodů a popisupostupů, The Anvil's Ring informujeo výstavách, představuje prácerůzných kovářů, dívá se do historie.Ze všech jmenovaných časopisůje nejobsáhlejší. Oba časopisy ses mírným zpožděním dají koupiti bez členství v ABANA, cenaje 12 USD (The Anvil's Ring)a 6 USD (Hammers Blow) za jednočíslo, plus poštovné.

NAPSALI JSTE NÁM...Dlouhá léta chyběl jakýkoliv česky psaný časopis

věnovaný kovářskému řemeslu a knihy by se dalyspočítat na prstech jedné ruky. Aktivita Zdeňka Slavaty,kterou je tento časopis, je bezesporu záslužnýmkrokem vpřed.

Roman Králamatérský kovář z webu.

Pán Zdeněk Slavata je členom Cechu uměleckýchkovářů a zámečníků a kovářů-podkovářů Čech,Moravy a Slezska. Okrem toho je vlastníkom Kovárnypro radost, kde robia drobné výstavy prác z kovu a tiežinformačné kurzy kovania a drotárstva. Teraz sa pustildo vydávania časopisu pre milovníkov kovu Kovárnapro radost. Ak máte v okruhu svojich známych záujem-cov o kováčstvo, môžete im túto informáciu odovzda�.Kontakt: Slavata Zdeněk, Kytín č.p.114, 252 10 poštaMníšek pod Brdy.

e-mail: slavatazdenek@volny.cz

Dobrý deň, srdečne zdravím a blahoželám k úžasnému

časopisu, ktorý sa Vám podaril. Prekvapila ma jehoprofesionálna kvalita a grafická úroveň, klobúk dolu. Dotakéhoto časopisu je čes� prispieva�!

Srdečne pozdravujem aj pani Alenu a obom Vámprajem ve�a síl a zdaru pri realizovaní Vašich plánov.

Hallonová

Dobrý den, první číslo časopisu jsem přečetl jedním dechem a

stále se vracím k jednotlivým článkům, je to věc kterátady opravdu chyběla jak pro profesionální kováře takamatéry, či ostatní zpracovatele kovu, ale i pro širokouveřejnost, která obdivuje tyto, jěště nedávno skorozapomenutá řemesla.

Děkuji Roman Lorenc

Z německy psaných časopisůse zmíním o dvou, které vydáváHephaistos Verlag v Německu. Prv-ním z nich německo-anglicky psanáročenka „Metall Design Inter-national“ (230 stran, 500 fotografiív ceně 42 EUR), druhým je dvou-měsíčník „Hephaistos“, (76 stran,roční předplatné – 6 čísel 90 EURplus poštovné). Oba časopisy sevěnují soudobému uměleckémuzpracování kovů, tedy ne jen ko-vářství. Časopis Hephaistos je mož-né objednat i prostřednictvímKovářského společenstva, na strán-kách společenstva najdete i překladvšech čísel ročníku 2007 a 2008.

Důležitým zdrojem informacíje knihovna Kovářského společen-stva, která nyní nabízí k vypůjčení37 knih. Knihy se půjčují pouzečlenům Společenstva, bezplatně,a to bu� k prostudování v knihov-ně, nebo proti vratné záloze na30 dní.

Udělat výčet, nebo alespoň pře-hled internetových odkazů s kovář-skou tematikou je asi nemožné.Na konci článku najdete několikodkazů, které jsem našel a kteréstojí zato navštívit. Většina z těchtostránek je pravidelně obnovovaná,některé bohužel už zastaraly. Kdochce hledat sám, může zkusit vyh-ledávat například na www.yahoo.com všemožné kombinace slovBlacksmith, Anvil, Hammer, Forge,Iron. Stejně jako v angličtině jemožno hledat i německá heslaSchmied, Amboss, Eisen.

�

Malý česko - anglickýslovníček II.

čtvercová díra v kovadlině hardy holeútinka cut-off hardyzápustka(pro kulacení) swage oblík fullervratidlo twisting wrenchkování forgingprodlužování drawing outrozšiřování spreadingosazování upsettingsekání cutting

www.metall-aktiv.de

www.kovari.org

www.centaurforge.com

www.baba.org.uk

www.habairon.org

www.anvilmag.com

www.artist-blacksmith.org

www.blacksmithsjournal.com

www.anvilfire.com

www.abana.org

5

Člověk se setkává s různýmilidmi. Moje setkání s panem JiřímRožnovským začalo však u otázky:Je tenhle bezbarvý lak skutečně takdobrý jak říkáte? To byla otázka,kterou mi pan Rožnovský položilna Helfštýně u mého stánku, kdyžjsem vysvětloval použití sortimentubarev, které jsem tam nabízel propovrchové úpravy kovářských vý-

ak už tušíte, je to něco jakohračka, ale pro dospěléhochlapa. Na takováhle autasi chlapi nedávají ani sáh-

nout. Mazlí se s nimi, oprašují je,zkrátka auto, které si postaví chlapsám, je jeho pýcha.

Potřeba, nutnost, nešvar současné doby? Kdepak. Taková auta, se kterými vás chciseznámit, jsou sice také z kovu,ale i pneumatiky jsou na nichkovové.

AUTA

TEXT

: ZD

ENĚK

SLA

VATA

, FO

TO: A

RCHI

V P.

ROŽN

OVS

KÉHO

1/2008 Kovárna6

P redstavujeme vám

autaAUTA

J

bugatti

gaz

jezdec stadion

praga rn

pádem originál, opracovaný jenručním nářadím. Žádné lisy, frézynebo soustruh. Povrch je ošetřen jenbezbarvým konzervačním lakem,aby bylo vidět každé škrábnutí,kterým model vzniká. Výsledekje pozoruhodný a na první pohledzaujme. Posu�te sami.

�

Dozvěděl jsem se, že není kovářani zámečník. Má sice strojníprůmyslovku, ale pracovat v kance-láři ho nikdy nebavilo. Dělal siceněkolik let zámečnické výrobkydo interiérů a poté pasíře, ale přitomsi občas hrál tak, že nějaké autovyrobil jako dárek. V posledníchletech vyrábí už jen modely. Děláauta i motorky. Nejsou to přesnémakety. Každé auto nebo motorkajsou tak trochu zkreslené, plněv duchu jak to cítí sám. Něcozjednoduší, jinde zase zdůrazní.Tak, aby byla vidět osobitost danéhotypu. Modely vyrábí z obyčejnéhoželezného materiálu-plechu, drátuapod. Používá pracovní postupy:tváření za studena, vyklepávání,broušení a také sváření „MIG“(lidově CO2). Každý kus je tím

robků. Já jsem ho seznámil se svýmiosobními zkušenostmi, a on mi naoplátku prozradil, na co že to potře-buje. Velmi mě udivilo, že na auta,a chtěl jsem ho poslat za odborníkyna autolaky… On mě však naštěstízarazil, a tak jsem alespoň poznaldalšího člověka, který má neobvyk-lého koníčka. Vyrábí si totiž modelyaut z plechu. Zaujalo mě to a takjsem ho trochu vyzpovídal.

7

http://modelyautomoto.wz.cz

indian b. chief

pérák

škoda felicie

tatra

trabant

velorex

jawa kývačka

cechu jak vůči městu, vrchnosti,panovníkovi, ale i jiným cechům,zvláště potom příbuzných řemesel,kde často docházelo z nejrůznějšíchpříčin k napětí a neshodám. V prů-běhu staletí se s měnícími pod-mínkami měnila i cechovní legislati-va a� v cechu samém, či v jeho inter-akci s okolím. Stabilní zůstávalaprakticky jenom symbolika, atributya rituály pevně svázané se zvyklost-mi a obyčeji. S dalším rozvojemhospodářství a obchodu, na nichžměl panovník a potažmo města emi-nentní zájem, se dosavadní cechovnípolitika stávala čím dál tím více brz-dou tohoto rozvoje. Kupříkladu insti-

Toto okřídlené rčení je založenona zkušenostech načerpaných v časea vývojem. Vývojem podmíněnémživotními, hospodářskými, politický-mi, kulturními, ale i všemi zdánlivěnesouvisejícími podmínkami a okol-nostmi podle jiného rčení, že „všech-no se vším souvisí“.

Není tomu jinak ani založenímnašeho profesního sdružení (cechu),Společenstva kovářů, které letososlavuje své pětileté výročí trvání.Při volbě názvu jsme se záměrněvyhnuli oficiálnímu názvu Cech,právě proto, že nelze vstoupit dostejné řeky. Některá jiná řemeslatak učinila, možná z neznalosti his-torie cechů a tím profanace tohotonázvu. Dějiny na jedné straněneupírají cechům zásluhy o nebý-valý rozkvět a povznesení řemesela tím i celého hospodářství, na dru-hé straně však cechy byly i nositelimnohých negativ.

Cechovní korporace měly v kaž-dém časovém úseku své existencesvůj určitý význam. Vymezovalypráva a povinnosti členů cechu,pravomoci, výsady a povinnosti

Skleněný korbel

s cínovýmvíkem

z r. 1788,výška 17,6cm, v čele ve věnciz květin znak

kovářů

Nikdy nevstoupíšdo stejné řeky II.

TEXT

Z A

RCHI

VNÍC

H M

ATER

IÁLŮ

PŘI

PRAV

IL J

IŘÍ P

ISKÁ

ČEK,

FO

TO: A

RCHI

V M

UZEA

HL.

M. P

RAHY

1/2008 Kovárna8

C echovní tradice a soucasnost

tut „mistr – tovaryš – učeň“ činívalřemesla nedostupná chudým, mnoh-dy velice schopným a řemeslu jistěprospěšným lidem, pro nemalé po-platky do cechovní pokladny. Prak-tická nemožnost stát se v cechu mis-trem pro nemajetné tovaryše, alei znemožňování samotného vstupudo cechu nově příchozím řemesl-níkům a následný zákaz jejich prácemimo cech, prodlužování učebnídoby, uměle vytvářená drahota ře-meslných výrobků a celá řada dal-ších negativ činila postupem dobyz cechovního zřízení problematickouorganizaci, na čemž se podepsaloi pro město škodlivé rostoucí sebevě-domí a výbojnost cechů.

Celý tento vývoj se stal neudr-žitelným koncem sedmnáctého sto-letí. Sílily tlaky na zrušení nebo ale-spoň omezení činnosti cechů v zájmuzlepšení pozice ostatních řemesl-níků, a tím i oživení hospodářství.Generální cechovní artikule, vydanáKarlem VI. v roce 1731, se nakonecstala jediným předpisem upravu-jícím pozici cechů. Silně omezilajejich pravomoci a nakonec rozvráti-la jejich kdysi pevný řád. Řemeslase dala provozovat snadněji. Prů-myslová revoluce v 19. století za-tloukla potom poslední hřebík dorakve českých cechovních korporací.Roku 1859, vydáním zatímníhoživnostenského řádu, byly zrušenycechovní organizace a zavedeno svo-

Cechovní pokladnakovářůz r. 1676,š.53,8x hl.34xv.33cm,z majetkuSpolečenstvakovářův Praze

9

www.muzeumprahy.cz

bodné podnikání, kde jedinou pod-mínkou byla svéprávnost a bezúhon-nost uchazeče.

Tato svoboda v řemeslném pod-nikání však vedla ke zhoršení kvali-ty výrobků a iniciovala znovuzave-dení povinnosti vykonání zkouškyo způsobilosti vykonávat řemeslo.Proto byla zřizována dobrovolnáspolečenstva, která se zabývalavšeobecným povznesením řemesel,vzdělávací a osvětovou činností.

Tak byla založena roku 1904i Zemská jednota kovářů a pod-kovářů, která vydávala svůj Věstník

a na jejíž všeobecně známými okol-nostmi přerušenou činnost navazujenyní naše Společenstvo uměleckýchkovářů a zámečníků a kovářů-pod-kovářů Čech, Moravy a Slezska.

�

psat, jak jsem stavěl kovárnu a učil se zacházet s kladi-vem, nakonec vznikla stránka vysvětlující kovářské zák-lady, postupy i nářadí.

Zájem o kovařinu je veliký, ostatně dokazujeto návštěvnost Dobřívi, Svinařů i Helfštýna.Amatérských kovářů se mi za dobu psaní mé stránkyozvalo několik desítek. Většinou však o sobě navzájem

Zatímco vyučený kovář získá základy v učilištia od svého mistra, kováři – amatéři většinou postupujícestou pokusů a omylů. Něco málo vyčtou z knih, něcoodpozorují od kovářů na různých kovářských akcích.Na chybu si musí přijít sami, zkouší a opakují takdlouho, až se to povede.

Protože jsem začínal úplně stejně, neumělýmipokusy poprvé vtisknout železu svou představu o tvaru,vím, že začátky jsou opravdu složité, ale nesmírně krás-né. Snažím se pomoci amatérským kovářům právě tím,že jsem na svojí stránce "Amatérský kovář" popsal právěsvoje začátky. Z původního záměru chronologicky po-

V minulém čísle jsem si, v rozhovoruse Zdeňkem Slavatou, povídal o těch, kdokovařinu mají jen jako koníčka. O těch kdopropadli ohni a železu natolik, že si opatřilikovadlinu a výheň, postavili kovárnu a samipronikají do tajů černého řemesla. Kovařina tak spojuje právníka, lékaře,ředitele i studenty, zámečníka, sochaře,hasiče i učitele. Všem je společný zájemo kovářské řemeslo.

TEXT

: RO

MAN

KRÁ

L, F

OTO

: AUT

OR

Amatérští nadšenci

1/2008 Kovárna10

Kovarina jako konícek

Učenlivékovářskémládí

www.kralovstvidanar.com

www.kovarna.webzdarma.cz

neměli ani tušení. Pokusil jsem se „dát je dohromady“a uspořádat jakési setkání těchto kovářských nadšenců.Potkat se s nimi, podělit se o zkušenosti a okoukat něconového.

Historicky první setkání amatérských kovářůproběhlo v září 2007 v prostorách hradu Šelmberku Mladé Vožice. Hlavním cílem našeho setkání bylo poz-nat se, popovídat o kovařině, pracovat dohromady a něcospolečně vytvořit. Na víkendovém setkání se sešlo sicejen deset kovářů, ale celou sobotu a neděli se pracovalona třech pracovištích. Profesionálním kovářům byse možná ukázky torzírování, svařování v ohni, nebokování růže z jednoho kusu zdály jako triviální. Pro začí-najícího kováře to byla ale možnost naučit se nové po-stupy. Společná práce pak zaujala všechny natolik,že výhně zářily do tmy i pozdě večer. Společně vytvořenýkovaný závěs na lucernu zůstává na Šelmberku.

Druhé setkání amatérských kovářů proběhne 26.až 28. září 2008, opět na hradě Šelmberk. Hlavnímtématem bude v tomto roce nářadí, jeho výroba a použití,kalení a popouštění.

Prostory pro tato setkání poskytla nezisková organi-zace „Království Danar“, která se věnuje práci s dětmia udržování tradice starých řemesel. V Historickořemeslně vzdělávacím areálu Šelmberk má kovářskýpotěr velice dobře zařízenou kovárnu. Každoroční jarníhistorický jarmark je vyvrcholením jejich snažení.

�

krajka provedená jenom z tenkéhodrátu. Bylo úžasné, jak najednoudrát působil, a� samotný nebo ještěkombinovaný s plechem. Drát umož-nil dát krajce třetí rozměr, navícdoplněný hrou světla. Nevydrželjsem se jenom dívat. Potřeboval jsemtvůrce poznat. Svěřit se mu se svýmidojmy. A další překvapení, autorkabyla ze Slovenska a proto došlo na e-maily. Po několika výměnách jsempožádal autorku, aby mi prozradilaněco o sobě. Není to tajemství, a takvám s jejím souhlasem představujipaní PaedDr. Janu Frajkorovou.

Všetko sa začalo, ke� som maladesa� (1974). Vtedy som sa totižzačala uči� paličkova�. Bola to čipkatradičná, so�nobanská. V štrnástichsom sa začala zúčastňova� amatér-skych výtvarných sú�aží v Prešove.O štúdiu smerom k oblasti výtvarnejsom len zauvažovala, matematikabola pre mňa akosi dôležitejšia.Časom som začala špekulova� o kom-binácii ma�by s čipkou. V tom časesom netušila, že sa pokúšam tvori�v oblasti známej (u nás skôrneznámej) ako moderná čipka. Odroku 1992 som začala cestova� so

Co mě však udivilo, bylo zjištění, žekrajkářky spolupracují s kováři.Krajky byly vkusně upevněny dojemně kovaných rámečků. Některénáměty se vzájemně doplňovalya umocňovaly, že jeden bez druhéhoby nebyly tak působivé. Nakonec měale úplně fascinovala paličkovaná

Protože jsem se na vernisážnemohl dostavit, vypravil jsem se dogalerie „U zlatého kohouta“ o něko-lik dní později a těšil se na příjemnýzážitek. Čekalo mě tam však pře-kvapení. Spolu s mojí známou, kterábyla opět fascinující, tam vystavova-lo ještě několik dalších krajkářek.

Základnívybavení pro

krajkářku

Podstata

Jednoho dne mi přišla e-mailem pozvánka na výstavu paličkovanékrajky od mé známépaní Jaroslavy Perény.Když jsme se předrokem poznali v Českémrozhlase při vysílání„Dobrého jitra“, vůbecjsem netušil, že to budedalší setkání s uměnímšikovných rukou.Pozvání jsem přijal.

TEXT

: YD

ENĚK

SLA

VATA

A J

ANA

FRAJ

KORO

VÁ, F

OTO

: AUT

OŘI

A H

ANA

ŠÁRO

VÁO

1/2008 Kovárna12

Pro naše eny

Zpoved’ Krajkárky

povolaní. Články a informácie z tejtotextilnej oblasti publikujem najviacv mojom časopise Čipka.

A čo vlastne čipka je? Dostalasom sa k mnohým definíciám. Naj-viac sa mi páčila jedna, ktorá čipkucharakterizovala ako pavučinu plnúväčších aj menších dier. Toto istemilovníci čipky pochopia. Čipka máúžasnú históriu v každom regiónev rôznych krajinách. Dnes si pod poj-mom čipka väčšina �udí predstavíakúsi nitkovú dečku. Niektorí ju pri-jímajú, iní nechápu zmysel niečohopodobného v súčasnej dobe. Ke� somsa opýtala na čipku modernú, ne-vedeli o čom hovorím. Mnohí sú ale

List – krajkaJana Lusková,kov J. Kymr

Milenci – krajkaD. Kenclová,kov J. Kymr

Bašta – mě�drát a plechJ. Frajkorová

13

www.cipka.sk

zvedaví. Pokúšam sa vysvetli� a upo-zorňujem, nepredstavujte si dečku,sú to aj obrazy, ale... Je to problém,toto nevysvetlite. Kým neuvidia, �ažkochápa�. A o tom to asi aj je. Rozhodlasom sa ukáza� �u�om moje vlastnéchápanie tohto pojmu. Má-vamrôzne nálady, pod�a ktorýchpoci�ujem potrebu dotýka� sa neja-

kých materiálov a vníma� iné farebnéladenia. Rada pracujem s drôtom.Ponúka iné možnosti. Kov prebúdzav �u�och pocity chladu, hutnostialebo pevnosti. Spletením drôtudômyselnými vzormi paličkovanejčipky sa zrazu objavia celkom inépôsobenia na �udí. Zrazu si uve-domíte, že to, na čo sa dívate, pôsobíjemne. Ve�kou výhodou tohto ma-teriálu v porovnaní s textilom je väč-šia stabilita tvaru. Môžeme uva-žova� o priestore a využi� jeho tretírozmer. Tu sa to trochu kompli-kuje. Vymyslím si niečo v podobe,akú by to malo ma� na záver. Stvorímteda nejaký náčrt. To je však lenmoja predstava. Prvým problémom jevymyslie� postup, ako sa dosta�k niečomu, čo budem môc� upaličko-va� v ploche (na vankúši), alebo nanejakej forme. Druhým zvyčajnebýva, ako tú vec da� do tej konečnejpodoby. Úžasné je, že pri každejz vecí je inak. Inými slovami, nikdysa nenudím. Vždy si vymyslímniečo, čím si mierne skomplikujmživot.

svojou tvorbou ako aj s našou tra-dičnou čipkou. Boli to prednášky,kurzy a výstavy. Toto bol v podstatekoniec môjho pedagogického pôso-benia v oblasti matematiky a tech-niky a súčasne začiatok v oblasti vý-tvarnej. V roku 1994 som začala uči�teóriu aj prax v odbore umelecká čip-kárka. Začala ma zaujíma� ajhistória čipky a začala som aj písa�.Najviac ma však napĺňala mojavlastná tvorba. Každá z týchtooblastí čipky si vyžadovala množstvočasu, ktorý nebolo kde vzia�. Preto odroku 2000 pôsobím v slobodnom

POZNÁMKA REDAKCE:Následovalo poděkování a přání

mnoha dalších úspěchů v její tvorbě.Ještě vám musím prozradit, že spolus manželem propagují tvorbušikovných rukou i pomocí časopisu,který pro krajkářky vydávají naSlovensku.

�

Paličkovanie je technika, ktorámá úžasné možnosti. A to pre toho,komu je určená, aj pre samotnéhotvorcu. Ve� človek sa v celej históriiobklopuje vecami, ktoré nie sú nutnépre jeho samotnú existenciu, sú všakz nejakého dôvodu príjemné. Sú topredmety, ktoré zdobia nás, našeinteriéry, spríjemňujú nám neprí-jemné situácie. Bývajú tvorenéz rôznych materiálov a rôznymi spô-sobmi. Prečo teda nezvoli� práve tútotechniku, najmä ak to prinášaautorovi rados� z objavovania ajrealizácie? Ve� práve v nej je možnépouži� množstvo materiálov a pro-stredníctvom nich vytvori� poža-dovaný dojem v rozličných štýloch,pre odlišných �udí. Ešte väčšiemožnosti získame kombináciou tech-ník. Ma�ba textilu (hodvábu), nite,drevo, kov, kameň, koža spolus pôvodnými klasickými vzormipoňatými vo�nejšie, slobodnejšie,môžu prekvapi� novými dojmami.Možno príjemnými.

1/2008 Kovárna14

Jarabáček – krajka

P. Juklíčková,kov J. Kymr

Bez názvu – krajka

D. Kavková,kov J. Kymr

Trubelkovec –krajka

Solonosný

www.ferbebohemia.cz

Pro vnější dekorativní a ochra-nou vrstvu pro použití v exteriérecha interiérech je vyvinuta řada barev.Není dnes potřeba do syntetickýchbarev míchat grafit, pro kováře jek dispozici speciální grafitově černákovově matná barva Perlhauch-Antik graphitschwarz 230 vysoceodolná povětrnostním vlivům. Vy-značuje se lehkostí zpracovánía rychlým schnutím (je vhodná i kestříkání).

Další dekorativní vnější barvoupro použití v interiérech je speciálnídecentní ohnivě černý matný nitro-lak Perlhauch-feuerschwarz matt235, který se vyznačuje lehkostízpracování, velmi rychlým schnutíma zachovává charakter ruční prácena železe.

Vysokého dekorativního efektulze dosáhnout použitím patinovacích

Práce našich uměleckých kovářů,které zdobí řadu objektů, plní nejenúlohu užitnou, ale i estetickou, a jsouzároveň svědectvím pro další gene-race o tomto krásném řemesle a jehohluboké tradici. Pro uchování a zvý-šení estetického vjemu a trvan-livosti těchto výtvorů je nutné věno-vat se povrchovým úpravám, které jezároveň ochrání před zubem času.Kovářská díla jsou krásná a nepatřímezi levné záležitosti, proto siochranu před atmosférickými vlivyzaslouží. Na potřeby kovářů a uživa-telů jejich děl v současné dobězareagovala řada výrobců barev.Mezi výrobce s velkou tradicí, kteříjsou zaměřeni na speciální barvy protyto účely, patří německá firma PaulJAEGER GmbH&Co.KG z Möglin-genu založená v roce 1905, kterou nanašem trhu zastupuje FARBEBOHEMIA z Chráš�an u Prahy.

Předpokladem úspěchu prodobrou povrchovou úpravu je prove-dení základního nátěru pro exteriérve dvou vrstvách, pro interiér v jed-né vrstvě kvalitní barvou na pečlivěpřipravené plochy kovářského díla.(Povrch musí být zbaven nepevnýchčástí tj. okují, rzi a mastnoty). Protyto účely je vhodná speciální pro-tikorozivní barva na bázi zvláštěvyvinutých pryskyřic Multigrund715, který je dodáván v barvě černé,šedivé a bílé.

VE S

POLU

PRÁC

I S F

IRM

OU

FARB

E BO

HEM

IA P

ŘIPR

AVIL

Z.S

.

barev Perlhauch-Patinafarbe v od-stínech: stříbrném Perlhauch-Pati-nafarbe 250 silber, zeleném Perl-hauch-Patinafarbe 932 grün, zlatémPerlhauch-Patinafarbe 933 golda měděném Perlhauch-Patinafarbe934 kupfer. Tyto patinovací barvyjsou nyní vyvinuty a uváděny na trhi v provedení ředitelném vodou, dlesoučasných ekologických požadavků.Patinovací barvy jsou dle požadavkunanášeny na speciální podkladovoubarvu v odstínu matná černá Perl-hauch-Mattlack schwarz 240, kteráse vyznačuje lehkostí zpracování,rychlým schnutím a odolává teplo-tám do 180 °C, nebo matná bíláPerlhauch-Mattlack weiss 225.

Výrobci barev nezapomínají anina požadavek odolnosti vůčivysokým teplotám. Pro tyto účely jevelmi vhodná barva Gluttfest 571,která odolává teplotám do 600°Ca neodlupuje se. Jedná se o barvu nasilikonové bázi, která po zahřátí naalespoň 150°C vytvoří speciálníochranný film, který je velmi těžkoodstranitelný a chrání podklad předdalší korozí. Dobře snáší rychlévýkyvy teplot. Neobsahuje slouče-niny olova a chromu. Po zaschnutívytváří film o tlouš�ce cca 40 m. Prodokonalou ochranu výtvorů je nutnéi vrchní barvy natírat ve dvouvrstvách, aby chránící barva měladostatečnou tlouš�ku.

Tak jako život, i barvy procháze-jí vývojem, a tak ani tato prezentacebarev není konečná, připravují se vevýrobě další nové materiály…

POZNÁMKA REDAKCE:Velmi dobře se také osvědčil bez-

barvý lak KRONEN ACRYL ME-TALLSCHUTZ 608. Je vhodný jakoochranný nátěr pro zachovánípřírodního vzhledu materiálu – jakželeza, drátu, barevných kovů, taki ostatních materiálů používanýchpři kombinacích v kovařině a nadrátenické výrobky. �

T echnologie

Povrchové a dekorativní úpravyuměleckých kovářských výrobků

Nelze se tedy divit, že někteří žáci waldorfské školynajdou v těchto řemeslech zalíbení a dále pokračují vřemesle (převážně uměleckém) na školách s příslušnýmiučebními obory. Umění vůbec prolíná veškerou výuku nawaldorfských školách - malování, hudba, dramatika - tovše umožňuje vývoj žáka k větší kreativitě po celou dobuškolní docházky.

Historie Waldorfské školy Příbram sezačíná psát od roku 1991, ale exis-tence waldorfské pedagogiky sahá ažk roku 1919, kdy vznikla první waldorf-ská škola v Německu. Dnes existujípo celém světě tisíce pedagogickýcha léčebně pedagogických zařízení odmateřských škol až po školy vysoké.Nedílnou součástí waldorfského základního i středního školství jeřemeslná výchova. Od pletení v prvnítřídě ZŠ se žák waldorfské školy postupně seznamuje s různýmirukodělnými technikami – řezbářstvím,šitím bot, knihvazačstvím, krejčovstvím až po kovářské práce.

TEXT

A F

OTO

: RO

STIS

LAV

RIŠK

O (Ř

EDIT

EL Š

KOLY

)

Skoly a uciliste

1/2008 Kovárna16

WALDORFSKÁ ŠKOLA PŘÍBRAMZÁKLADNÍ ŠKOLA, GYMNÁZIUM A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ

Na středním stupni Waldorfské školy Příbrammá své místo i učební obor "Umělecký kovář azámečník". Přestože je to mladý obor (pátý rok) a teprvesi své pevné místo mezi ostatními školami buduje, má uždnes v regionu řadu příznivců a práce žáků vytváří neza-měnitelnou tvář školy.

Pro další roky již počítáme i s maturitnímiuměleckými učebními obory, včetně kovařiny. Chcemeproto spolupracovat i s dalšími školami obdobnéhozaměření a doufáme, že i přes tento časopis "Kovárnapro radost" a také s pomocí pana Slavaty, redaktoračasopisu, získáme nové přátele, kteří nám pomohouvýuku uměleckého kovářství zkvalitnit i zpopularizovat.

�

Mladí kovářise práce aniohně nebojí

Ukázky studentskýchvýrobků

17

NAVÍJEČKA PRO DRÁTENÍKYUUnniivveerrzzáállnníí kkoovvoovváá nnaavvííjjeeččkkaa pprroo ssnnaaddnnéé nnaavvííjjeenníí ddrrááttuu ppoottřřeebbnnééhhoo ppřřii vvýýrroobběě zzáákkllaaddnnííhhoo

ddrráátteenniicckkééhhoo ppoolloottoovvaarruu.. UUmmoožžňňuujjee nnaavvííjjeett 1199 vveelliikkoossttíí ssppiirrááll oodd pprrůůmměěrruu 11,,66 aažž ppoo 4422mmmm..MMůůžžee ssee ssnnaaddnnoo ppřřiippeevvnniitt ddoo pprraaccoovvnnííhhoo ssvvěěrráákkuu nneebboo ttrruuhhlláářřsskkoouu ssvvěěrrkkoouu ppřříímmoo kk pprraaccoovvnnííddeessccee ssttoolluu ((nneenníí ssoouuččáássttíí ddooddáávvkkyy))..BBlliižžššíí iinnffoorrmmaaccee oobbddrržžííttee nnaa tteell:: 660022 440088 448833.. MMoožžnnoo oobbjjeeddnnaatt nnaa aaddrreesseeKKoovváárrnnaa pprroo rraaddoosstt,, KKyyttíínn čč..pp.. 111144,,225522 1100 pp.. MMnnííššeekk pp.. BBrrddyy,, nneebboo ee--mmaaiill::ssllaavvaattaazzddeenneekk@@vvoollnnyy..cczz ZZbboožžíí zzaassíílláámmee ii nnaa ddoobbíírrkkuu..novinkanovinka

www:waldorf.pb.cz

Setkání dostalo název podle místa konání a článkuřetězu, který v minulosti býval prubířským výrobkem,na němž se prokazovala kvalita (pevnost) a zručnostkovářských mistrů. Navíc řetězení symbolizuje setkání,spojení a komunikaci lidí.

Od samého začátku se daří organizovat Svinařskéřetězení jako přátelské setkání s předáváním odbornýchzkušeností a nových poznatků. Proto zde nechybíodborné i populární přednášky, výstavy pracírenomovaných autorů kovářských děl, ale i práce školní.Školy tady dostávají prostor také pro svou prezentaci,a tak vedle ukázek závěrečných prací demonstrují zvlád-nutí výuky. Žáci zde pracují na instalovaných praco-vištích a přímo před zraky návštěvníků zde kovou článkyřetězu nebo jiná, jimi samotnými navržená díla.Každoročně se setkání účastní i známé a uznávané tvářekovářů i dalších umělců pracujících s kovem, jako např.

Zámek Svinaře se nachází v malebné podbrd-ské krajině, mezi Řevnicemi a Karlštejnem. Na severu sousedí se Zadní Třebání, na jihus obcí Halouny, za kterou se zvedá hlavníhřeben Brd. Nedaleko teče řeka Berounkaa kousek odtud najdete i Koněpruské jeskyně..

SVINAŘSKÉ ŘETĚZENÍ

TEXT

: ZD

ENĚK

SLA

VATA

, FO

TO: A

UTO

R A

JIŘÍ

NO

SEK

Retezení

1/2008 Kovárna18

Všechno začalo 5.-6. července 2004 na základěspolupráce mezi zástupcem Společenstva kovářů JiřímPiskáčkem a novým majitelem zámku Jiřím Noskem,který se stal jeho sousedem. Ve vzájemné spolupráci a zanemalého obětování jejich rodinných příslušníků,příbuzných, kamarádů, finanční podpory sponzorůa s přispěním starosty obce Svinaře pana Roztočila semohlo uskutečnit první setkání. Letos 7. a 8. června setak ve Svinařích koná již 5. setkání kovářů s žákypřipravujícími se na budoucí povolání kováře, kováře-podkováře nebo uměleckého kováře.

Setkání mají za úkol pro veřejnost ukázat tradičníkovářství i současné pojetí řemesla. To všechno v době,kdy dochází k pozvolnému zániku tohoto starobyléhořemesla, které v tolika rozličných podobách ovlivňovalovývoj člověka. V nemalé míře má také přispět ke sblíženía navození příjemné atmosféry pro výměnu zkušenostímezi účastníky setkání.

pánové A. Habermann, I. Kitzberger, V. Stoklasa, J.Krbálek, M. Trefanec, J Hruška a mnoho dalších. Rádise tu setkáváme i s pracovníky muzeí, kteří přivážejíspecializované ukázky ze svých sbírek a poskytují zají-mavé informace ze své badatelské činnosti. Na tonavazují restaurátoři s přednáškami o konkrétníchzásazích při záchraně památek.

Nezapomíná se na děti, které zde při výletu s rodičinajdou rozptýlení v podobě malování, projíž�ky důlnímvláčkem nebo drobných soutěží. Odvážní jednotlivci, a tonejen z řad dětí, si mohou pod odborným dohledemdokonce práci kováře sami vyzkoušet.

Pokud by vám tyto informace nestačily, tak se zkustezadívat na pár obrázků z předchozích ročníků a nasátatmosféru. �

19

www: svinere.com

1/2008 Kovárna20

21

www: svinere.com

1/2008 Kovárna22

POVAŽSKÉ MÚZEUM V ŽILINEorganizuje v roku 2008 pravidelne sa opakujúce sa podujatia:

FESTIVAL DROTÁRSTVA 200813.–15. JÚN 2008 HRAD STREČNOSúčas�ou podujatia je výstava Drôtený šperk, ktorá sa však bude kona�pri Budatínskom hrade v Žiline.

Program:13. 6. – slávnostné otvorenie festivalu (V. ročník)

XVIII. ročník medzinárodného stretnutia drotárskych majstrov � Tvorivé konfrontácie účastníkov podujatia

14.–15. 6 – Škola drôtovaniaStretnutie drotárskych majstrov � Drotársky workshop s tvorivou dielňou � Detská škola drôtovania � Drotársky trha �alšie sprievodné akcie.

KUTIE 200826.–27. JÚL 2008

Podujatie je zamerané na prezentáciu slovenských kováčov a žiakov škôl, ktorí počas podujatia budú predvádza� na hradeStrečno (15 km od Žiliny) svoje umenie. Zároveň budú vystavené diela jednotlivých kováčov.Predvádza� sa budú ukážky stredovekého kováčstva v kópii stredovekej kováčskej dielne.

Žilinský samosprávny kraj

zria�ovate

století osídleno z nezanedbatelnéčásti právě Němci. Část Nové Koša-riska se poprvé písemně připomínáv roce 1283 jako Mysser, část Jáno-šíková v r. 1258 jako Dynis a částNová Lipnica v roce 1230 jako Tors.

Po nájezdech a plenění UherTurky v roce 1241 přišli na vylid-něné území Němci z alpských zemí,zlákáni příznivými klimatickýmipodmínkami při Dunaji. Území odBratislavy po Šamorín bylo v 13. a 14.

Prezidentkovářských

města Monika

Schelenbauesz Ybbsitzu

v rozhovorus Robertem

Rigó

Dunajská Lužná se rozprostírá 15 kmjihovýchodně od centraBratislavy po oboustranách silnice E 575,která spojuje Bratislavus Komárnem. Katastrálníúzemí jedné části obce,Nových Košarisk, saháaž po koryto Dunaje.Podél jihozápadní částiobce probíhá ochrannáprotipovodňová hráz.

EvropskéRomské kovářské sympozium

TEXT

: PhD

r. JA

N KR

BA, J

OSE

F ŠP

RTA,

FO

TO: A

RCHÍ

V AU

TORŮ

1/2008 Kovárna24

Z a hranicemi vlasti

lá expozice uměleckého kovářství naSlovensku prezentovaná pod holýmnebem.

Pořádání Romského kovářskéhosympozia se stalo dalším magnetem,který stojí za to navštívit.

V Dunajské Lužné se letos 28. 6.uskuteční již 5. ročník EvropskéhoRomského sympozia uměleckýchkovářů. Setkání pořádá občanskésdružení Chartikano (podle rom-ského pojmenování kováře – char�a)jehož předsedou je Robert Rigó st.,který pochází ze starého rodukovářů. Kovářské rodiny v Dunaj-ské Lužné, to jsou mimo již jmeno-vaný rod také rody Šarköziovci,Reindlovci, Šipošovci a Danielovi.K rodině Šarköziovců patří i nej-starší aktivní kovář Viliam Šarközi,kterému je letos 71 let a pořádpracuje. V obci je více jak 300letátradice kovářského řemesla. V sou-

veškeré kulturně-společenské dění.

Řemeslné a umělecké cítění jevlastní místním obyvatelům. Na-chází se zde přírodní galerie řez-bářského umění. Pořádají se zdepravidelná řezbářská sympozia proumělce z celého světa. Rovněžkovářské řemeslo má v obci úctyhod-nou, už 300letou tradici. V minu-losti kováři podkovávali koně,vykovávali hřebíky, nářadí prozemědělce, výrobky pro stavební,železniční a strojírenské firmy.Typickým výrobkem, který proslavilDunajskou Lužnou, byly cvočky,které se zde kovaly ve velkémmnožství. Ve druhé polovině 20.století byla kovářská výroba oboha-

Roku 1974 se na horním Žitnémostrově sloučily tři samostatné obce,které měly původně německéa ma�arské názvy: Nové Košariska,Jánošíková a Nová Lipnica. Sloven-ské názvy dostaly podle přistěhoval-ců, kteří do obce přišli po vysídle-ných Němcích a Ma�arech z Koša-risk-Priepasného, Terchovej a VelkejLipnice (dnes patří Polsku).

Obec je v evropské archeologiiznáma významným mohylovým po-hřebištěm ze starší doby železnéz období 700-550 před n. l.

Pro Dunajskou Lužnou je pří-značný bohatý kulturně-společen-ský život. Místní kulturní středisko,postavené v letech 1959-60, jezařízením, v kterém se soustře�uje

Odvézt siusmlouvanýsuvenýr– kvalitníruční práceodRumunskýchměditepců

Bylo těžkéhodnotit

Tradičnívýrobní postup – to užse dnes nevidí

25

cena o prvky uměleckého kovářstvía zámečnictví.

Výrobky zdejších kovářů zdobímnohé historické a kulturní památ-ky na Slovensku, ale i v zahraničí.Práci zdejších kovářů znají v Itálii,Francii, Rakousku, Belgii, Německu,Ma�arsku, České republice, USA,Kanadě i Austrálii. V obci je několikkovářských dílen, které mají dlouhou

tradici a zaměstnávají značnýpočet zdejších obyvatel.

V roce 1999 byl na náměstísv. Martina otevřen kovář-

ský dvůr Hefais-ton jako první stá-

můžeme vidět leckde v ČR. Abystesi udělali představu, jak takové symposium probíhá, tak loňský 4. ročník Evropského Romskéhokovářského symposia v DunajskéLužné zahájil již tradičně RobertRigo spolu se starostou Ing. La-dislavem Cingelem. Přivítali přítom-né kováře a návštěvníky, popřáli jim mimo dobré pohody i mnohotvůrčí invence a štěstí do trochu po-šmourného dne. Zahájení i sympo-zia se zúčastnili také kováři zezahraničí. Nejpočetnější byli kovářiz ČR, ale i ze sousedních států bylaslušná účast. Vedle již známýchtváří přitahovali největší pozornost

kováři-měditepci z Rumunska, kteřína místě předváděli své umění.Velmi příjemným a nečekaným přek-vapením byla návštěva prezidentakola kovářských měst Josefa Hof-machera a Moniky Schelenbauesz Ybbsitz v Rakousku. V tradičněsrdečné atmosféře, kterou nemohlynarušit ani místní přeháňky, zabohatého doprovodného kulturníhoprogramu, uběhly dva dny v dělnépráci i zábavě.

Vedle vlastního kování, beseda výměny zkušeností, na čemž sepodíleli sami účastníci sympozia,byla také projednána účast Dunaj-ské Lužné v kole kovářských měst.

�

výzdoba Korejského velvyslanectvía mnoho dalších.

Robert Rigó říká: „Kovařina jeřemeslo našich předků a my jsme hozdědili, tak jako někdo zdědí důmnebo banku. Předci nám předali svéřemeslo a my jsme na to hrdí.Osobně si myslím, že v této době jeřemeslo pro nás důležitější jakvzdělání, protože i na vzdělanéhoRoma bez práce se společnost dívájako na vagabunda. Kovařina bylapo staletí naším každodennímchlebem a způsobem obživy, kteránám Romům umožnila postarat seo sebe a naše rodiny.“

Jistě je to velmi inspirativnínázor, který ukazuje mnoha Romůmcestu k lepší budoucnosti, než jakou

časnosti je tu vícero funkčních dílen,každá z nich má 3 až 10 zaměst-nanců (zaměstnávají velký početmístních obyvatel). Zajímavostí je,že majitelé dílen jsou Romové, kteřízaměstnávají i ne-Romy. DunajskáLužná si právem vysloužila pře-zdívku „Železná dědina“. Nikdejinde na Slovensku není kovářstvítak rozvinuté, jako zde. Z dílen zde-jších mistrů vyšla taková díla, jakobrána na Grassalkovičově paláci(sídlo prezidenta SR), zábradlí naMichalském mostě v Bratislavě,kovové ohrazení kolem Morovéhosloupu na Rybném náměstí, ohra-zení okolo Donnerovy fontány naŠtefánkově náměstí v Bratislavě,

Dílna podširým nebem

To je vše cošikovný

měditepecz Rumunska

potřebuje

1/2008 Kovárna26

www.nozirianbc.cz

Druhá polovina minulého stoletípřináší oživení nožířského řemesla.Obrovské množství nožů různýchmodelů sice chrlí továrny dál, aleřemeslně vyráběné nože i bodnéa sečné zbraně se stávají módou.Tento trend se šíří z USA i doEvropy a na další kontinenty.Řemeslně vyrábějící nožíři využívajínejnovější techniky i nejnovějšímateriály. Část nožířů se však vracík volnému ručnímu kování čepelía oživují i staré technologické po-stupy – výroba sendvičové čepele čisvářkového damašku. Nejen že jeoživují, ale i dále rozvíjejí. Dnes jižje zcela běžné, že se kovářsky zpra-covávají korozivzdorné oceli čivykovává korozivzdorný svářkovýdamašek. Svářkový damašek do-znal v poslední době renesanci. Jevyráběn v mnoha vzorech. Dnes jižnení nic zvláštního vidět damaš-kovou intarzii, tedy vidět na čepelifigurální motiv. To, co dříve bylonemyslitelné, je dnes zcela běžné.Sortiment řemeslně vyráběnýchnožů je široký. Počínaje nožik běžnému užití až po nože, které lzeoznačit za umělecká díla.

�

městech. Díky větší koncentraci oby-vatel byla po nožích taková poptáv-ka, že se specializovaný kovář-nožířbyl schopen uživit výrobou nožíř-ského zboží. Z počátku nožířskýtovar vedle nožířů vyráběli i uni-verzální vesničtí kováři.

Prudký rozvoj nožířství nastalv druhé polovině 15. století a v sou-vislosti s tím se začaly rozvíjeti cechy. V té době vyráběli nožířštímistři vedle nožů také břitvy, nůž-ky, lékařské nástroje a další předmě-ty denní potřeby, ale i sečné a bodnézbraně.

Stejně jako v jiných oborech, taki v tomto řemesle se začala rozvíjetmanufakturní výroba, až se na-konec v druhé polovině 18. stoletíuplatňuje výroba tovární. Řemeslnávýroba je pozvolna zatlačována dopozadí, až továrny začínají chrlitnože ve velkém. Přicházejí novétechnologické postupy a novémateriály.

Od zjištění, že ostrý kámen jevhodný k řezání, se začíná odvíjetvýroba kamenných nástrojů. Jižv době kamenné vznikl nůž v dneš-ním pojetí, tedy nástroj mající řez-nou a úchopovou část, ke kamennéčepeli byla připevněna dřevěnárukoje�. Postupem času nahradilkámen bronz a po zvládnutí tech-nologie výroby a zpracování železapřicházejí nože železné. S rozvíje-jícím se železářstvím se souběžněrozvíjelo i zpracování železa, kterézačali zabezpečovat kováři. Ti dlouhovyráběli všechny výrobky ze železa,tedy i nože.

Až ve 14. století n. l. se od ko-vářů, jako samostatný obor, odštěpilinožíři. Toto odštěpení proběhlo ve

Lázeňskásouprava – Krajskémuzeum

Karlovy Vary

Pavel Ševeček,Damašek(nahoře)

Detail –svárkovýdamašek

Křivák – nález

z Příbrami

Nůž s pouzdrem,Jiří Tobolák

Používání a výrobanástrojů k řezánízasahuje svými počátkyhluboko do historie člověka, do doby, kdyčlověk stál na počátkusvého vývoje a kterounazýváme doboukamennou.

TEXT

: PA

VEL

FORM

ÁNEK

, FO

TO: A

RCHU

V CE

CHU

NOŽÍ

ŘŮ

Noze

O NOŽÍŘSTVÍ

27

z budov můžete vidět litinový znakhutního úřadu s kladivy a vavříno-vými listy. Most zdobí barokní plas-tika sv. Barbory.

Stavba nového, tzv. Horníhohamru měla podle historických pra-menů probíhat asi v letech 1701 až1702, nový hamr byl celodřevěný, jakbývalo v té době obvyklé, se šinde-lovou střechou. Krátce po dokončenívšak hu� vyhořela. Neshořela všakcelá, ani vantroky nebyly poškozenya tak mohli hutníci v práci pokračo-vat. Kolem roku 1726 byla však jižbudova hamru v dosti špatném tech-nickém stavu, a tak bylo rozhodnutoo stavbě nového Horního hamru,blíže k dnešnímu Hu�skému ryb-níku. K přestavbě tohoto hamrudošlo kolem r. 1765 a nově vybu-

dovaný Horní hamr, v němž měly býtdva tyčové hamry pod jednou stře-chou, již byl kamenný, s dvoukřídlý-mi dveřmi pobitými hřeby. Jehopopis v historických pramenechodpovídá současnému objektu tech-nické památky. Budova prodělalai empírovou přestavbu někdy kolemprvní poloviny 19. století, jak o tomsvědčí některé prvky na fasádě. Dosoučasnosti se zachovalo vnitřnívybavení, vodní kola, vyhřívací peca velké a malé buchary.

Vyčerpání přírodních zdrojů ved-lo k omezení výroby a postupné lik-vidaci hutních zařízení v celémregionu. Od roku 1724 sloužilyhamry hlavně k výrobě cvočkař-ského železa, dodávaly cánové železo

uprostřed obce, byla také nazývánaDolní hamr a v celistvosti se nedo-chovala.

V období třicetileté války i poz-ději se vyráběla v dobřívských ham-rech především munice pro císařskávojska – dělové koule, dělové hlavněa ostruhy pro jízdu. Od roku 1692byl v Dobřívě zřízen hutní, tzv. šich-mistrovský úřad. Jeho budovy do-dnes najdeme poblíž kamenného,tzv. švédského mostu po němž sevozily suroviny do huti, a na jedné

Ozvěny bucharů poháněnýchvodní energií se odrážejí od okolníchlesů již od počátku 16. století. Jižv této době stávala na zdejšímpotoce, tehdy nazývaném Černý,železná hu�, k níž náležela pecdýmačka, v níž se žárem z dřevěnéhouhlí tavilo železo z železné rudy. Odpočátku 17. století pak byla v Dobří-vě vysoká pec vallonského typu.Nejednalo se však o hamr, kam vászveme na výlet, nebo� Dobřív mělhutě tři a tato nejstarší stávala

Jedno z vodních kol

v lednicihamru

AtmosféraHamernického

dne, který bývá

3. sobotuv květnu

Zavedeme vás do údolí Padr�ského potoka naRokycansku, do malebné podbrdské obce Dobřív.Zde najdete typické roubené chalupy, jejichžmnožství a zachovalost vedly k vyhlášení obce za vesnickou památkovou zónu, právě za účelemochrany lidové architektury. Obec má však ještě dalšízajímavosti a život jejích obyvatel je spjat nejens okolními lesy, ale zejména s tradicí železářskévýroby. Ta je dlouhá přes šest století a jejím pozůstatkem je zdejší vodní hamr, který je pro svouojedinělost na území celé České republiky technickou památkou, zapsanou ve státním seznamunemovitých kulturních památek a navštěvovanoumnoha tisíci turisty ročně.

Poj�te s námi na výletza zvukem bucharů…RN

DR. M

IRO

SLAV

A ŠA

NDO

VÁ, M

UZEU

M D

R. B

OHU

SLAV

A HO

RÁKA

V R

OKY

CANE

CH

1/2008 Kovárna28

V ýlety, výstavy, akce

pořádá „Hamernický den“, kam sesjíždějí kováři z různých koutů našívlasti a předvádějí kovářskou prácii mimo objekt hamru, umělečtíkováři, platnéři a zbrojíři zde před-vádějí své výrobky a jejich výrobu.

Ten letošní svátek kovářů a ha-merníků, 17. května, byl v pořadí jižsedmnáctý. Po šest posledních let jesoučástí Hamernického dne i soutěžpro mladé kováře a kovářské učně„Dobřívský cvoček“, prezentující vý-robu cvočků, rozšířenou v oblastizejména v druhé polovině 19. století.Po celý den, od 9 do 18 hodin, byl pronávštěvníky připraven i bohatý kul-turní program a občerstvení.

Ten, kdo hamr nebo Hamernickýden v Dobřívě navštíví, určitě nepro-hloupí a stráví příjemný den upro-střed krásné brdské přírody, potěšíse řemeslnou zručností potomkůtěch, kteří si v hamru po celé gene-race podmaňovali rozžhavené železoa užije i spoustu zábavy. V Dobřívěmůžete navštívit i pamětní síň le-gendy českého divadla, herce Jin-dřicha Mošny.

Hamr je pro návštěvníky otevřenv období od 1. dubna do 31. října,vždy od středy do neděle, v době od9 do 17 hodin. �

lopaty, rýče, nápravy, kovadliny,nástroje pro doly, podkovy, kostrysedel pro vojsko a další výrobky.Během první světové války se tukovalo především zákopnické nářa-dí. Ve 30. letech 20. století se jakovýrobní sortiment dobřívských ham-rů uvádí kovářské svěráky, kovad-liny, zápustky, kladiva všeho druhu,klepadla na kosy, krumpáče, kleštěa další nářadí, v roce 1938 sem bylapřenesena ze Strašic výroba kamen.Výrobnísortiment se uchoval i v prů-běhu druhé světové války a krátcei po ní. Byl zájem zejména o výrobuorného nářadí, pro jeho trvanlivost.V r. 1949 se však výroba v Hornímhamru zastavila. V r. 1950 převzalyhamr železárny v Hrádku u Roky-can, které ho sice pro svou výrobunepotřebovaly, ale přesto tu v r. 1955výrobu orného nářadí krátce obnovi-ly. Po složitých jednáních o dalšímvyužití Horního hamru a na návrhpamátkářů byl hamr v r. 1971 převe-den pod správu Muzea Dr. Bohu-slava Horáka v Rokycanech. Zůstaltak zachován jako jediný, z více než300 hamrů, které byly v západníchČechách v ještě v 19. století.

Muzeum zde kromě běžnýchnávštěvnických prohlídek s odbor-ným výkladem zasvěceného průvod-ce a ukázkami práce strojního zaří-zení nabízí návštěvníkům možnostzkusit si kování na malém hamrua získat tzv. „Hamrnický list“. Navíc,vždy třetí sobotu v květnu zde

v prutech domácím výrobcům cvoč-ků po celém Podbrdsku. Říkalo sejim proto cánhamry.

Někdy za éry vlastnictví podni-katele H. B. Strousberga, kterýkoupil zbirožské hutě v 70-týchletech 19. století, se v Dobřívě pře-stalo vyrábět kujné železo a hamrbyl proměněn na výrobnu nářadí.

Po roce 1903 zůstal v Dobřívěv činnosti právě jen tzv. Horní hamr,dnešní technická památka. Vyrábělyse zde nákovky k radlicím, motyky,

Tecnickápamátka– Hamrv Dobřívěu Rokycan

Interiér

Práce na malých hamrech

Hamr jevybaven vším,co bylo prozemědělskouvýrobuzapotřebí,včetněskružovačkyna výrobuobručí

29

www.proactive.cz/muzeumro

jmen jako např. M. Trefanec – vlast-ník titulu Nositel tradice, učňůřemesla např. z SOU Oselce, alei jednotlivých návštěvníků. Hlavněu školních kolektivů se setkalas obdivem. Některé práce vykovanéna Sympoziu byly darovány Zoo-logické a botanické zahradě městaPlzně a zdobí její interiéry a exte-riéry.

Jsem velmi rád, že jsem se mohlzúčastnit osobně tohoto sympozia

a nasát jeho tvořivou a kamarádskouatmosféru. Přeji jeho pořadatelůmv čele s p. Stanislavem Sedlákema jeho pravou rukou p. LadislavemMudrou, ale i všem členům regionál-ního zastoupení Společenstva ko-vářů pro Plzeňský kraj, ještě hodněsil a trpělivosti pro úspěšné pokra-čování.

Nashledanou za dva roky.

�

Realizačnítým

Chameleon I. Rudolfa

Mladí se takysnažili

ukázat, co již dovedou

Aby vzniklanoha

plameňáka,bylo

zapotřebí tří chlapů

Ve dnech 14. – 18. května 2008 se na statkuLüftnerka v Zoologické a botanické zahradě městaPlzně uskutečnilo již druhé kovářské sympozium.Jeho pořadatelem bylo regionální zastoupeníSpolečenstva uměleckých kovářů a zámečníkůa kovářů-podkovářů Čech, Moravy a Slezska proPlzeňský kraj.

KOVÁŘSKÉ SYMPOZIUM

TEXT

: ZD

ENĚK

SLA

VATA

, FO

TO: A

UTO

R A

STAN

ISLA

V SE

DLÁK

1/2008 Kovárna30

Akce

Sympozium se koná každý druhýrok, protože se střídá se sochařskýmsympoziem. První ročník se konalv květnu 2006 k naprosté spoko-jenosti vedení zahrady. Vzniklá vzá-jemná spolupráce mezi zahradoua kováři ukázala nové využití původ-ních prostor statku Lüftnerka. Náv-štěvníci tak dostali možnost se-známit se s tradičním kovářským ře-meslem v autentickém prostorustatkové kovárny, včetně práce ková-ře-podkováře.

O sympozium byl mimořádný zá-jem. Nejen u kovářů renomovaných

ŽELEZNÁ JISTOTA PRO KOVÁŘE

Podkováníkoní je vždyzajímavápodívaná

Pro dnešekpadla – několik dílůpásovce jehotovo

Společenstvomělo svůjstánek, kdeposkytovaloinformace

Výstava v kovárně

a medzi ich prvé produkty patriloopletanie hlineného riadu drôtom.Možno najprv opravovali nádoby lenpre vlastnú potrebu, až neskôrsa z toho vyvinulo doplnkové za-mestnanie, podomový obchod a sa-mostatné remeslo. Opravy poško-deného riadu boli známe už od naj-starších čias udstva. Nebolo to pretonič nové a tzv. haftovanie sa stalojednou z najznámejších činnostídrotárov. V tomto prípade mali nadmieru pracovných príležitosti.Hlinený riad používal každý, a tedai každý ho z času na čas potrebovalopravi�. Vzniklo tak unikátne povo-

železná ruda. Už v 18. storočí tuvznikli i drôtovne a s nimi i skladydrôtu.

Tu sa prvý krát stretli s drôtom,poznali jeho tvárnos� a prispôso-bivos�. Cenovo bol vemi dostupnýa dal sa ahko získa�. V�aka krátkymvzdialenostiam nemali problém anis dopravou.

nes už nikto presnenevie, kto prvý použildrôt a čo z neho vyrobil,ale je pravdepodobné,

že drotári vyrábali od samého za-čiatku širší sortiment výrobkovočiatky drotárstva v se-

verných oblastiach bý-valej Trenčianskej župynie sú doposia celkom

preskúmané. Všeobecne sa predpo-kladá, že mohlo vzniknú� v 18. sto-ročí, ale masového rozmachu nado-budlo až v 19. storočí. Vôbec prvázmienka o drotárstve pochádzaz roku 1828 z daňového súpisu,a to iba v troch obciach – Kolárovice,Dlhé Pole a Veké Rovné. Najnovšievýskumy posúvajú dejiny drotárstva�alej pred tento dátum.

Prečo vzniklo práve v tejto ob-lasti, je otázka, ktorú si kládli mno-hí. Odpove� je jednoduchá. Oblas� se-verozápadu Slovenska bola pomernehornatá a chudobná. Obyvatestvo,ktoré prišlo spolu s valašskou kolo-nizáciou, sa venovalo predovšetkýmchovu oviec a spracovaniu mlieka.Domáce obyvatestvo pracovalo v ho-rách ako drevorubači alebo spraco-vávatelia dreva. V týchto podmien-kach nebolo možné rozvinú� ani re-meslo, ani ponohospodárstvo. �udiahadali nové možnosti prežitia. Ke�žečasto chodievali do blízkeho Sliezska,či už za prácou alebo obchodom.Prichádzali do oblastí s rozvinutýmželeziarstvom, kde sa najviac �ažila

Počátkydrotárstva:

FrantišekKolár,

Drotárz Trencianskej

stolice, 50. roky

19. storocia,SNM

v Martine.

Drotárskakrošna

Pasca na myši – prajzacka

Drotárstvo zo Slovenska

1/2008 Kovárna32

D rátenictví

DDP

TEXT

: Ph

Dr. M

ARIÁ

N M

RVA,

FO

TO: A

RCHI

V M

UZEA

MartinBadura,Hmyz, 2001

ŠimonMišurda,Kahanec,2003

LadislavMikulík,Drotár, 1990

33

Súcasnédrotárstvo

TEXT

: M

gr. K

ATAR

ÍNA

HALL

ONO

VÁ, F

OTO

: ARC

HIV

MUZ

EA

Drotárstvo ako remeslo vo svojejpôvodnej podobe definitívne zaniklopo II. svetovej vojne. Zdalo sa, žev modernej ére plastov celkomstratilo svoje opodstatnenie. S ná-stupom novej generácie výtvarníkova umeleckých remeselníkov, ktoríhadali inšpiráciu v národnom kul-túrnom dedičstve, sa však v 60-tychrokoch 20. storočia opä� dostalo docentra pozornosti. Ukázalo sa, žedrôt i staré techniky skrývajú v sebenezvyčajne silný potenciál, vy-užitený pre súčasnú úžitkovúi umeleckú tvorbu a dizajn, ktorejmôžu vtlači� peča� originality a výni-močnosti. Sformovala sa skupinaumelcov, ktorí experimentovalis drôtom a svojou tvorbou predurčilizákladné smery a trendy �alšiehorozvoja remesla. Na Slovensku donej patrili umelecký remeselníkLadislav Jurovatý st., výtvarníciŠtefan Mlich a akad. soch. PavolBinder, šperkárka Remígia Biskup-ská, insitný umelec LadislavMikulík, či udovoumeleckí remesel-níci Viktor Benko – Gríter a Ing.Vendelín Kapusník, v Čechách na

ODRAZ DROTÁRSTVA V SÚČASNOM REMESLE A UMENÍ

lanie, ktoré okrem Slovákov vo sveteprakticky nikto nerobil. Drotárstvosa tak stalo remeslom, ktoré savyčlenilo z bežných remesiel do tejtodoby známych a doznalo masovéhorozšírenia po celom svete.

Tak ako každé remeslo, i drotár-stvo má za sebou bohatú minulos�,i ke� nie tak dávnu ako tie ostatné.Za vôbec prvú zmienku, ktorá môžei nemusí naznačova� existenciudrotárstva, sa považuje súdny spisBytčianskeho panstva z roku 1714,v ktorom sa spomína meno JurajaDrotárika. Tento symbolický dátumsa dnes považuje za neoficiálny rok,od ktorého sa odvíja história re-mesla.

POZNÁMKA REDAKCE:My se k dalším údajům – faktům

o drátenictví vrátíme v příštímvydání, protože vám chceme ukázathlavně zajímavost a půvab tohotořemesla. �

DanaKrajcová,

Figúra I. II.III., 2007

LadislavJurovatý st.,

Ženíchz LiptovskýchSliacov, 1990

Petr Musil,V drátenémobjetí, 2004

SlavomírPecuch, Misy,

2007

1/2008 Kovárna34

drotárstvo upozorňoval akad. soch.Pavel Krbálek a Ing. arch. JosefJedlička, tradičnými drôtenými sie-�ami dopĺňala svoje keramickéobjekty akad. soch. Zdenka Fibi-chová.

Skutočná renesancia drotárstva,a to tak na Slovensku, ako ajv Čechách, však nastala až po roku

1990. Bola poznamenaná hada-ním nových možností pri zhodnoco-vaní pôvodného remeselného odkazuvo formálnom, technologickom, ma-teriálovom i výrazovom zmysle.Objavili sa nové druhy drôtov, vemičasto v kombinácii s plechom,prírodnými, ba aj celkom netradičný-mi materiálmi a začali sa využíva�vemi originálnym a neobvyklýmspôsobom, zdokonalili sa viacerépracovné postupy. Charakter drôtuako kovového vlákna spôsobil presahremesla i do textilných odvetví.Celkovo prevládla mierna tenden-cia postupného odklonu od výrobytradičných úžitkových, či úžitkovo– dekoratívnych predmetov k ume-leckému remeslu a vonej výtvarnejtvorbe.

Kým udovoumeleckí remesel-níci na�alej aktívne udržiavajú pô-

listický výraz, čisté línie a tvary,využíva optické klamy, ktoré vznika-jú pri splývaní drôtených línií. Drôtsa stáva i architektonickým a exte-riérovým prvkom.

Vo výtvarnom umení je drôtnetradičným nosite�om intelektuál-neho posolstva. Svojou variabilitouumožňuje vytvára� tak plošné ako aj

priestorové, figurálne i abstraktnékreácie a najrozličnejšie štruktúrya objemy, ktorých vzájomným vrst-vením a prenikaním vznikajú ne-obvyklé vizuálne efekty. Využíva satiež ako priestorová linka nadokreslenie kovu, keramiky, kame-ňa, dreva, či �alších materiálov,umožňuje vysokú štylizáciu, ako ajdokonalé vypracovanie charakte-ristických detailov.

Zdá sa, že možnosti drôtu a starejtechnológie sú nevyčerpate�né. Preremeselníkov a výtvarníkov pred-stavujú stálu výzvu, provokujúk experimentu, h�adaniu a prekoná-vaniu �alších výrazových, či techno-logických hraníc. Drotárstvo, pre-menené na osobitý umelecký prejav,tak zostáva stále prítomné v našomživote.

�

vodnú drotársku výrobnú a techno-logickú tradíciu v jej prvotnej forme,umeleckí remeselníci, hoci prebera-jú z drotárskej výroby technológiui materiál, posúvajú remeslo do vý-tvarnejších polôh a h�adajú hranicevýrazových možností drôtu. Na�alejpretrváva tradícia opletania hli-nených nádob a zdobenia ve ko-nočných kraslíc drôtom, siete všakuž dnes plnia len estetickú fun-kciu a sú skôr symbolickým odka-zom na dávnu tradíciu. Pri tvorbešperkov drotárske techniky na-hrádzajú klenotnícke a šperkárske

postupy a tradičný materiál vy-striedalo striebro alebo antikor. Drôtje vhodný aj pre spracovanie textil-nými technikami, ktoré sa taktodostávajú do novej, zaujímavej polo-hy. Najčastejšie sa pri tom využívajúprincípy šitej čipky, makramé, plete-nia, háčkovania, či viazania plát-novou väzbou. Profesionálny dizajnzasa programovo rieši uplatneniedrôtu v súčasnom interiéri prizachovaní tradičných znakov remes-la. Preferuje jednoduchos�, minima-

MáriaKrajcová,Svietnik, 2004

LadislavJurovatý ml.,Dunajskémotívy II.,1995

LadislavJurovatý st.,Nevestaz LiptovskýchSliacov, 1987

Vera Pichová,Koš 2007

35

www.pmza.sk

1/2008 Kovárna36

M uzea a jejich poklady

rodiny Dykastů a Quadrátů, nalez-neme na svatojakubském hřbitověv Chylicích. Přes mříže se dostávámek dalším železným, kovářsky zají-mavým pracím. Prvními jsou kovanédržáky na lucerny z hrobu rodinyVitoušových a Hofmannových. I zdepřevládá půvabná florální ornamen-tika, tvořící vhodnou protiváhuběžnému sériovému litinovém kříži.Na závěr krátké kovářské procházkypo hřbitovech Rokycanska před-stavím dva, podle mého názoru,nejhezčí kousky.

Velmi originální je stříška, zdobe-ná motivem růží, na severní zdikostela svatého Jakuba v Chylicíchu Mirošova. Jedná se o ojediněloukovářskou práci, a výjimečná bylav místních poměrech i osobnost, proniž byla zhotovena. Jednalo se LauruVoit, valonskou vychovatelku dětív rodině mirošovského manažeraa posléze akcionáře místních uhel-ných dolů Johanna Fitze. Stříškapochází z období kolem roku 1900.

Hrob dnes patří rodině Ludínů. Zajímavou ukázku kombinace

bohatě zdobeného kovaného křížea litinových doplňků představujekříž rodin Šarapatků, Wildtů, Šu-píků a Heroldů ze Zbiroha. Doplňkyna kříži, žehnající Kristus a nad ním Srdce Páně mohou vypovídati o zbožnosti rodin. Vzhledem k úcty-hodnému počtu nebožtíků, odpočíva-jících v trojhrobě, který kříž zdobí,se jedná o starší práci.

�

záme i v běžných katalozích funerál-ní litiny 2. poloviny 19. století. Ta-kový kříž nalezneme napříkladv horní starší části nového hřbitovave Zbiroze.

Dalším typem oblíbené funerálníplastiky jsou mříže vyznačujícímísto ukládání nebožtíka do země.Běžné jsou výrobky jak kované, taklité.

Na obrázku vidíme běžnou kovář-skou práci, datovanou do 2. poloviny19. století. Je z hrobu manželůVokurkových z Radnic. Podobnýchpřípadů se nachází na hřbitovechněkolik.

Poměrně mladou kovanou mřížv secesním tvarosloví, jež zdobí hrob

Dřevěný či kovaný kříž byl v 18.století běžným náhrobkem chudšíchvrstev v katolickém prostředí1.„Podoba Ukřižovaného byla tradičnětaké jedním z nejčastějších motivůsochařské výzdoby náhrobníků.A konečně, kříž býval od středověkudominantou pohřebiš�, sloužívalbohoslužbám či kázání uprostředhřbitovů nebo při vchodu do něj.“2

Tyto krásné kované kříže bylyčasto vybavené schránkami navložení modlitby. Objevují se na nichnejčastěji florální motivy. Vydejmese spolu na Rokycansko a pátrejmepo nich a po dalších důkazech mis-trovství starých kovářských mistrů.

Podobné kříže byly i na rokycan-ských hřbitovech a některé publi-koval už v roce 1908 Antonín Pod-laha.3 Dnes jsou uloženy v depozitářiMuzea Dr. B. Horáka v Rokyca-nech.4 Tuto kovanou krásu vytlačilaběhem 19. století krása litá. V te-rénu zůstal kříž jediný, a tov Radnicích, na hřbitově u kostelasv. Rosalie. Litinové kříže takév počátcích napodobovaly kovanékříže, alespoň částečně, jako napřík-lad kříž, který se původně nacházelpřed hřbitovní branou sv. Štěpánav Mýtě. Dnes je skryt v tmavémkoutě hřbitovního kostela. Tytonápodoby kovaných prací však nalé-

1 PRAHL Roman, Umění náhrobku včeských zemích 1780-1830, Praha 2004,2092 Ibidem3Antonín PODLAHA: Soupis památek his-torických a uměleckých v politickém okre-su rokycanském,Praha 1908, 1184inv. č. 0966, 0964, 0694, 0695

TEXT

: F

OTO

: JAN

A BĚ

LOVÁ

Z V

ÝZKU

MU

PRO

VÁDĚ

NÉHO

MUZ

EEM

B. H

ORÁ

KA V

RO

KYCA

NECH

V L

ETEC

H 20

04 –

200

7

Kované náhrobkyhřbitovů Rokycanska

V minulém čísle jsme se zmínili o významu a používání výrobkůkovářského řemesla, ale i vlivu na vývoj a vznik dalšíchpříbuzných řemesel. Některým se již věnujeme na jiném místětohoto časopisu a proto zde věnujeme pozornost používáníkovařiny pro funerální (smuteční nebo jinými slovy hřbitovní)symboliku - kříže. Dřevěné kříže neměly dlouhou trvanlivost, a takpodle možností, hlavně finančních, byly kované kříže používánynamísto ještě náročnějších náhrobků např. kamenných. Kováři na nich dokázali povznést úroveň běžné kovařiny na uměleckou,protože většinou místní kovář tak dostal příležitost vytvořit něcooriginálního. V pozdější době byla tato kovářská díla převáděnado litiny - řemeslo slévárenské, ale o tom až zase někdy příště.

Kovanédržáky na

lucernuStupno

Kovaný kříž – Šarapatka,

Zbiroh(nahoře)

zajatců a byli mu vděčni za š�astnýnávrat do vlasti. Ve středověku byltaké vykován kus železa vážící údaj-ně půldruhého centu a ještě v 15.století nosívali poutníci tento tak-zvaný Leonardův hřebík kolem kos-tela svatého Leonarda v BavorskémInchenhoffenu na důkaz hlubokéhopokání. Svatý Linhart (Leonard) byli u nás masově uctíván. Byl a jepodle legend patronem sedláků,stájí, dobytka a koní, všech záleži-tostí rolníků, zámečníků, kovářů,horníků, bednářů zajatců a dalších.

Byl ale i ochráncem šestineděleka pomocníkem při bolestech hlavy,duševních chorobách a přímluvcemza dobrý porod. Svatý Linhart bývalzpodobňován na cechovních korouh-vích cechu kovářů a zámečníků jakopatron těchto řemesel.

Vypovídací hodnota jedné staréfotografie se šesti kovanými figurka-mi je veliká, když se v souvislostechzamyslíme, kolik lidských osudů seza každou z nich asi skrývá z hle-diska tehdejšího zadavatele… Prohistorika umění potom zobrazujeurčitý úsek vývoje kovářské figurál-ní tvorby. A pro laika třeba jen krásuvýtvarně zpracovaného kovu…

�

Jsou to „obětiny“ (votivní předměty),které jsou hojně zastoupeny v depo-zitářích mnoha muzeí. Obětiny, vy-kované ze železa, zpodobňující domá-cí zvířata nebo lidské postavičkyv prosebné poloze se sepjatýmarukama, ale i jiné předměty (pod-kovy, kasy, okovy, klíče apod.), mohlidarovat i poměrně chudí lidé. Protonejsou tak vzácné. Obětiny v podoběkovaných figurek hospodářskýchzvířat představovaly konkrétní ne-mocné dobytče, za jehož uzdraveníbylo orodováno. Ztráta kravky nebokoně měla v té době pro zasaženourodinu fatální důsledky.

Nejstarší obětiny ve formě želez-ných figurek na našem území pochá-zejí z kostela sv. Linharta v Mušověna jižní Moravě, a to ze 14. století.Tento zvyk se u nás udržel až do r. 1875, kdy byla tato forma obětinkněžími zakázána. V Rakousku seudržel až do počátku 20. století.Dnes je takovou obětinou prostá,zapálená svíčka. A proč právě naoltář svatému Linhartovi?

Podle legendy byl Leonard (Lin-hart) poustevníkem, který žil v 6.století v ústraní opatství Mici poblížOrleanu. Šlo o franského šlechtice,jehož kmotrem byl král Chlodovík I.(481–511), který mu nabídl dokoncebiskupský stolec. Leonard však tutonabídku odmítl. Legenda dále praví,že králova manželka měla těžkýporod a Leonardovy modlitby za-chránily ji i dítě. Chlodovík I. potomz vděčnosti daroval Leonardovi po-zemky a ten na nich založil opatstvíNoblac (dnes Saint Léonard) u Li-moges. Leonardova cela se tam stalaútočištěm všech, kteří potřebovalipomoc či radu. Také křižáci vracejícíse z Palestiny uctívali tohoto světcejako patrona vězňů a válečných

Některé zvyky a obyčeje byly tišetrpěny, některé dokonce chytře za-komponovány do liturgie, jiným všakbyla učiněna přítrž. Kanonizací le-gendami opředených světců pro je-jich zázračné skutky a charakterovévlastnosti, související třeba i s mu-čednickou smrtí pro křes�anskouvíru, vytvořila církev přímluvceu samého Boha. Jedním ze zvyků,který měl kořeny ještě v pohanskýchdobách, bylo kladení různých obětinna oltáře příslušných světců (pa-tronů), doprovázené prosbami i díkyza jejich vyslyšení.

Ve svém archivu jsem našelstarou fotografii šesti železných, ko-vaných figurek domácích zvířat, lépeči hůře ztvárněných. Z pohledudnešního člověka jim nelze upřítjisté kouzlo a ani umělecký dojem.

Použitá literatura:O světcícha patronech(S. Ravik,2006),Rukově�sběratele

37

Nadpřirozená moc božstevvšeho druhu byla uznávánaa ctěna prostým lidemodnepaměti.V dávných dobách byliuctíváni různí bozi a bůžkové,kteří chránili dům, úrodu,zdraví apod. od nepřízněosudu. Ve fantazii lidí mělivšak i jiné úkoly a pravomoce.Jaké, se lze dočíst v dějináchnáboženství starověkých kultur (Egypt, Mezopotámie,Řecko, Řím, Střední východatd). Monoteistické křes�anstvíse sice po celou dobu svéhotrvání (v Evropě převážněmonopolního), snažilo vymýtitpohanské zvyky a obyčeje, ale v mnoha případech se muto nepodařilo.

TEXT

: JI

ŘÍ P

ISKÁ

ČEK,

FO

TO: A

UTO

R

T radice a soucasnost

OBĚTINYVOTIVNÍ, KOVANÉ FIGURKY DOMÁCÍCH ZVÍŘAT

byly brumle mezi námořníky pro svoji tichost.Umožňovalo to hru v malém a stísněném prostoru kaju-ty i když ostatní námořníci spali. Je tu jistá příbuznosts ústní harmonikou, ale ta vznikla až někdy mezi roky1806-1821 (informace se rozcházejí). Ta pak postupnědříve oblíbené brumle vytlačila. Výrobu cikánskýmikováři podporuje asijský původ a podtrhují také lidovépísně na našem území. Tato ukázka je z Moravy: Cigáne,cigáne, udělej mi drumle, budu ti drumlova� na kopečkuv humně. Nebo také lidová píseň z Valašska: Aj ty Jurocikáne, udělej mi grumlu, až já půjdu na vojnu, grumlo-va� ti budu. Za horami, za dolami, tam sú cigáni, dvěmařady posedali, drumle kovali. A já jsem jim podfukoval(dýmal měchem), nic mně nedali, papučisky, kopytiskypo mně házali.

Tak co, už víte, že kováři vyráběli hudební nástroje?Ano? Tak te� už stejně jako já, můžete říkat, že jstezase o něco moudřejší a víte co jste nevěděli. �

ak čtěte prostě dál. Dozvíte se to, co jsem sedozvěděl já od pana Jana Krby, který je dnesjiž v důchodu. Dříve pracoval v muzeu

v Rožnově pod Radhoštěm a ještě dříve působilv Akademii věd v Brně v oblasti etnologie. Jednodušeřečeno bádal v oblasti lidových tradic.

Kováři-kovotepci byli mimo jiné výrobci hudebníchnástrojů. Že nevěříte? Tomu, že Cikáni jsou velkýmimilovníky hudby, už ale věříte. Že cikánské kapelyv Uhrách byly zvány k šlechtickým dvorům, že se cikán-ským hudebníkům dařilo lépe než ostatním a že bylipokládáni za elitu, je všeobecně známo. Méně známé je,že si cikánští kováři sami vyráběli hudební nástroj zvanýbrumle. Německy se mu také říkalo Brummeisena z toho vzniklo české brumajzl, brimajzlík, brumlalka,ale také drumle nebo grumle. Někdy se můžeme setkati s druhým německým názvem Maultrommel (od Maul -huba, Trommel - buben).

Mnohé encyklopedie, zabývající se hudebními nástro-ji, zařazují brumle do skupiny bicích nástrojů bez blánys metodou hry zaručující tvoření zvuku drnkáním.Bohužel neuvádějí místo původu. To napravuje JožaOrság Vranecký ml., když píše: "je to velmi oblíbenýnástroj asijského původu, přenesený na naše územícikánskými kovotepci". Asijskou verzi podporují brumlevyrobené z bambusu a pocházející z Filipín. Oblíbené

Cikáni přikování možnáprávě brumlí

(nahoře)

Různé brumle

Takhle se nabrumle hraje

JAK SE LZE DOZVĚDĚT

o kovárích a hudbeNĚCO ZAJÍMAVÉHO A NOVÉHO?

PODL

E IN

FORM

ACÍ O

D P.

J. K

RBY

PŘEV

YPRÁ

VĚL

Z.S

.,

FOTO

: ARC

HIV

J. K

RBY

T

PŘEDPLATNÉ ČASOPISU „KOVÁRNA PRO RADOST“Časopis pro kováře a ostatní řemeslníky zpracovávající kov, přátele uměleckého zpracování kovů ale i ostatní fandy (sympatizan-ty). Vychází 4x do roka a je možné ho objednat na adrese „Kovárna pro radost“ Kytín č.p. 114, 252 10 p. Mníšek pod Brdy. Cenajednoho čísla je 100,– Kč+DPH. Cena ročního předplatného (4 čísla) je 360,– Kč včetně DPH.Platbu lze provézt hotově nebo složenkou pro snadnější zaregistrování a přidělení evidenčního čísla (variabilního symbolu). Možnéje také poslat časopis na dobírku (cena+poštovné).

ZÁVAZNÁ PŘIHLÁŠKAJméno a příjmení:Název firmy:Adresa ulice, č.p, město, PSČ:Telefon:E-mail:Datum:Podpis:

Pro nase deti

39

www.sou-jaromer.cz

Soutěž vevýrobě

podkovy bylapozorne

sledována

Vítězné trioz kování podkovy

Dole:Vítězové v hodu

podkovous hlavním

organizátorem semináře

panem Z. Vítkem

Byly to již 11. Podkovářské dny, které pořádalaStřední škola řemeslná v Jaroměři. Já jsem se účastniljen jako pozorovatel, mimo jiné proto, abych tam před-stavil tento náš nový časopis, ale také proto abych sepodíval na bratrské dvojče kovařiny jménem podko-vařina a to v té nejlepší společnosti. Sešli se tam pod-kováři skoro z celé republiky, soudě podle míst, odkudjednotliví účastníci přijeli. Již tradičně zde byli účastní-ci i ze zahraničí.

V pátek se účastníci seznámili se současnými trendyv podkovářství, o kterých referoval a na obrázcích ze

PODKOVÁŘSKÉ DNY V JAROMĚŘI

TEXT

: ZDE

NĚK

SLAV

ATA

A ZD

ENĚK

VÍT

EK F

OTO

:

Pozvánka

Popisekobrázku

Jak jsme inzerovali v minulém vydánípořádání Podkovářského semináře, takv tomto vydání musíme předat pár informa-cí pro ty, kdo se nemohli účastnit.

semináře v Ženevě je demonstroval MVDr. Zdeněk Žert.Následovaly informace od jezdce a podkováře p. EdgaraSchnagara z Hamburku o podkování podkovami EASYWALKER, které demonstroval praktickou ukázkou jejichpoužití, doplněnou odborným výkladem a živou diskusí.Na ukončení dne proběhla soutěž ve výrobě podkov.Tentokrát měli soutěžící zhotovit podkovu na sbíhavékopyto, pro koně pracující v těžkém tahu. Překvapivýmvítězem se stal žák Ondřej Beran před Jiřím Spurnýma dalším žákem školy Jaroslavem Mikulou. Hodnotilanezávislá komise.

V sobotu přednášel podkovář Wilhelm Diemlingo nových podkovách CYTEK. Přednáška byla spojenárovněž s praktickou ukázkou, tentokrát na mrtvém kopy-tě a předních nohách na živém koni.

Odpoledne se většina účastníků pobavila u hodu podkovou, kde zazářili podkováři z Polska. Vítězství(pěkný keramický džbán) si odnesl Wojciech Taranowicz,druhá byla Joanne Antczaková (oba Polsko) a třetí místovybojoval žák Pavel Cvikla.

V průběhu semináře také probíhala soutěž ve volnémkování. Zde stojí za povšimnutí Lžíce na boty (prvnímísto) – autor Petr Richtera, kovářsky svařovaná Sekera(druhé) – autor Ondřej Nejdl a na třetím místě TomášKverek. Tady se musím omluvit, foto bohužel nedopadlotak, jak by bylo pro otištění potřeba.

Seminář byl účastníky považován za velmi užitečnésetkání s novými informacemi, ale i výměna zkušeností,která probíhala v každém rozhovoru, byla velmi poučná.A tak při loučení byla neustále slyšet věta: příští roknashledanou. �

Helfštýn 2007 Zápas – kované železo,

foto Zdeněk Slavata

Nezapomeňte na setkání kovářů na hradě Helfštýně29. – 31. srpna 2008