• > / I C I Q A

Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v jubilejním roce narození sv. Maxmiliána Kolbeho: březen 1994“JENŽ JSI NA NEBESÍCH” Dej, aby materiální hodnoty nebránily žádnému v přijímání Božích milostí, duben 1994“POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ” Dej, aby s Tvou pomocí naplňoval každý křesťan své povolání ke svatosti.Ú kon od evzd án í se N eposkvrněnéNeposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já,...nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla i s

celým mým životem, smrtí a věčností, cokoli se Ti zalíbí. Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: “Ona potře tvou hlavu” a též: “Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy”, abych se stal v Tvých neposkvrněných a nej laskavějších rukou užitečným nástroj en k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. - Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno. - Dej mi moc zvítězit nad Tvými nepřáteli. O Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří sek Tobě utíkáme i za všechny, kdo sek Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni.

Redakce čtenářůmToto číslo “Immaculaty” uzavíráme v době, kdy začínáme rozesílat číslo 10 a 11. Ještě

stále s pomocí Neposkvrněné překonáváme překážky spojené se stěhováním redakce do Brna a zakládáním nového nakladatelství. Uvědomujeme si, že tato pomoc přichází skrze neposkvrněné ruce Panny Marie hlavně díky Vám všem, kteří toto mariánské dílo podporujete svými modlitbami a oběťmi. Děkujeme Vám za tyto duchovní dary, zvláště pak za utrpení a všechny kříže, které obětujete z lásky k Bohu, aby toto apoštolské dílo Panny Marie stále rostlo. Jsou to poklady, které nelze ničím nahradit. V této době, kdy se zdá, že zlo ve světě triumfuje, je zvláště zapotřebí modlitby, pokání, postu a obětí, aby Pán Bůh mohl mohutněji a viditelněji zasáhnout skrze Pannu Marii, která rozdrtí hlavu pekelného hada stejným způsobem, jak to již v dějinách mnohokrát udělala. Možná, že se nám zdá, že i přes naše modlitby a oběti, se ve světě nic nelepší a spíše naopak vše se stává horší. Možná slyšíme našeptávání zlého ducha, abychom se nemodlili, protože vše je zbytečné. Nenechme se však zmást. Tato pokušení jsou starou zbraní otce lži, který cítí, že prohrává tam, kde lidé vzývají Ježíše Krista skrze Neposkvrněnou. Pán Bůh je věrný ve svých zaslíbeních a Jeho vítězství nad silami zla bude nakonec zjevné i v tomto světě. Nyní chce však vyzkoušet naši věrnost, lásku a trpělivost, aby nás mohl jednou přijmout do svého královští. Nezapomeňme, že “utrpení tohoto času nejsou nic ve srovnání se slávou, která se na nás v budoucnosti zjeví.” (Řím. 8,18) Děkujeme také všem těm, kteří se zapojují do práce při vydávání časopisu a tuto svou práci přinášejí jako oběť pro našeho Pána. Děkujeme Neposkvrněné, že má všude tolik milých duší ochotných vždy pomáhat, kdy je toho zapotřebí. Přesto bude do budoucna potřeba ještě mnoho rukou, aby toto apoštolské dílo Panny Marie stále rostlo. Obracíme se proto na všechny mladé muže, kteří pocítí ve

P o kra čo vá n í na str. 30

Panno věrnáV té ve lk é ch v íli zvěstován í, když v y s le ch la j s i anděla, sm ím se T ě zeptat, M atko B oží, na co j s i tenkrát m yslela?

T ěšila ses, že od té ch v íle nespáchá n ikdo špatný čin, protože v šich n i budou žasnout, že se k nám sn ížil B o ž í Syn?

K dyž Ježíš sp láce l naše dluhy do p osled n íh o výdechu a tys tam stála p lná hoře, jakou j s i m ěla útěchu?

Snad takovou , že aspoň nyní, když za nás sm ířil B o ž í hněv, kdo zůstal h luchý k Jeho slovům , tím pohne j is tě Jeho K rev?

Pak v id ěla s Jej v e Svátosti v Janových rukou kolikrát a m yslela j s i , že už n elze takové lá sce odolat.

K d yž po L etn icích rostla Církev snad je š tě pak j s i doufala...Jak m ám e h led ět do T vých očí, k dyž j s i se v nás tak zklam ala?

M y naději však neztrácím e, že T y nás přesto nezklam eš, že T en, je n ž přišel skrze T ebe, nás skrze T eb e přijm e též!

Květa Kotápišová

Vnaší duiIKdyž se zahledíme do nitra

vlastní duše, zjistíme, jak mocně zde Neposkvrněná působí od za­čátku našeho života až po ny­nější okamžik. Jak mnoho darů jsme dostali ke konání dobra v budoucnu. Z větší části to však je tajemství každé jednotlivé duše. Připomeňme si však, že všechny obdržené milosti, které dostává­me každý den, každou hodinu a každý okamžik, stékají na nás skrze její milující mateřské srdce.

sv.Moxmilián

Petr našich dnů

“ N e k l id n é j e n a š e s r d c e , d o k u d n e sp o č in e v B o h u ” . T o to p ro s lu lé rč e n í sv. A u g u s t in a m ů ž e m e u p la tn i t n e je n v ů č i n a še m u s rd c i, a le ta k é v ů č i sp o le č e n sk é m u ž iv o tu v e v še c h je h o p ro je v e c h . K d y ž c h y b í B ů h , n e n í p o k o j an i u v n itř , an i v n ě č lo v ěk a , p ro to ž e j e p o ru še n a z á s a d a je d n o ty . Č lo v ě k u c tív á t is íc e b ů ž k ů a s tá v á se ro z d ě len sám v so b ě : o tro c k y s lo u ž í v ěcem . M ů ž e m e se p a k d i v i t , ž e l i d s tv o s e s t á v á sm u tn ý m je v iš tě m v á le k , n á s ilí a t r a g é d ií b e z k o n c e ? “Já jsem Pán, tvůj Bůh. Nebudeš mít jin é bohy mimo m ne.”P rv n í p ř ik á z á n í d e k a lo g u j e z ák lad e m v še c h o s ta t­n íc h a ta k é z ák lad e m sa m o tn é l id sk é e x ­i s te n c e . N e n í to p o ž a d a v e k ty ran a , an eb o sv év o le d e ­sp o ty . Je to sp íše s t a r o s t l i v ý h la s S tv o ř i te le , k te r ý n á s p ře s n a še n e ­v ě rn o s ti n ik d y n e ­p ř e s tá v á p o v a ž o ­v a t z a s v é sy n y .U z n a t , ž e O n j e P á n e m , j e n a š í p rv n í p o v in n o s t í .J e t o z á k lad n í p o d ­m ín k a n a š í sp ásy .J e d i n ě t r a g i c k á i lu z e m o h la p ř i ­v é s t n ě k te ré m y š­

le n k o v é p ro u d y k a b so lu tiz a c i s v ě ta a č lo v ě k a . K d o se sn a ž í o b je k tiv n ě o d h a li t ře č s tv o ře n í, k d y ž b e re n a z ře te l k rá su , a le i o m e z e n o s t v ě c í to h o to sv ě ta , te n si ja s n ě u v ě d o m u je , ž e s v ě t , i k d y ž s p a n i lý , j e s k u te č n o s t í p o m íje j í c í , k te r á u k a z u je n a n ek o n ečn o . Je n ěč ím re la tiv n ím , c o v y žad u je ab so lu tn o . Pouze Bůh je Absolutno, je plností Jsoucna, a proto si zaslouží, abychom se mu klaněli. V p rv n ím p ř ik á z á n í se B ů h n e o m e z u je p o u z e n a to , a b y c h o m tu to p ra v d u c h la d n ě p ř ija li. D o ž a d u je se

p ře d e v š ím , a b y c h o m m u o d e v z d a li d o b ro ­v o ln ě sv á srd ce . “ B u d e š m ilo v a t P á n a ,

sv éh o B o h a , c e lý m srd c e m , c e lo u d u ší a c e lo u sv o u s ilo u .” O n n ás m ilu je ja k o

O te c a o č e k á v á o d n ás sy n o v sk o u lásku , k te rá j e o d p o v ě d í n a lásk u .

M o h lo b y to m u b ý t j in a k ? B ů h j e lásk a. O n n ás m ilo v a l ja k o

p rv n í a s tá le z ů s tá v á v ě rn ý té to lá s c e i p ř e s n a še

h ř íc h y a n a š i n e v d ě č ­n o s t . J a k by se zm ěn ila tv á řn o st tohoto světa, kdy­bychom odpověděli na tuto Boží lásku! S tá le b y c h o m s n o ­v ý m n a d še n ím o b je ­v o v a li k rá su v esm íru - B o ž íh o d a ru - a t a j e m s t v í č lo v ě k a s tv o ře n é h o k o b ra z u S tv o ř i te le a z a h rn u ­t é h o J e h o o d v ě k o u lásk o u .

Jan Pavel II. u příležitosti

m odlitby "Anděl P á n ě”14.3.1993

N e c e lý m ě s íc p o o b d rž e n í k n ě ž sk é h o sv ě c e n í s i s v .M a x m il iá n M a r ia z a p s a l v z á z n a m n ík u : " H lá s a t J e ž íš e K r is ta , a to u k ř iž o v a n é h o - p ř ík la d e m a s lo v y ” . O sv íc e n v íro u p o z n a l, že c es ta k s je d n o ce n í s B ohem v e d e sk rz e n a še h o P á n a Je ž íše K ris ta , sk rz e Je h o sm rt a z m rtv ý c h v s tá n í. S á m šel v ě rn ě to u to c e s to u a j in é n a n i p ř iv á d ě l.

P o z n e jm e lép e n a š i c e s tu k e k o n e č ­n é m u c íli a d ů s le d n ě s e j í d rž m e .P o m o h o u n á m k to m u s m ě rn ic e a p ř ík la d s v .M a x ­m il iá n a a ta k é u č e n í J a n a P a v la II., k te rý se o d sv é p rv n í e n c y k lik y k o n c e n tru je na

J e ž íš e K ris ta .O d v ě k u n a ř ík á lid sk é s rd c e to u ž íc í

p o B o h u : “ B o ž e m ů j, je d in é m é š tě s tí, j a k T ě m o h u d o k o n a le j i p o z n a t? .. T o u ž ím , d le T v é v ů le , se T o b ě p o d o b a t, a le ja k ? T y js i n e jč is tš í d u c h a j á m á m tě lo . Ř e k n i, c o a j a k m á m u d ě la t. U k a ž , j a k já , tě le sn ý č lo v ě k , se m á m z d o k o n a lit, p o d o b a t se T o b ě .” (z e sp isů o .K o lb e h o )

P r v n í l id é p o d le h l i ď á b e ls k é m u p o k u še n í, “ a b y se s ta li j a k o B ů h , p o m o c í v la s tn íc h s il” . (M .K .) P rv o tn í h řích v y k o p a l p ro p a s t m e z i č lo v ě k e m a B o h e m a p ř i to m o tu p il ro z u m a o s la b il v ů li č lo v ě k a a n a v íc j e š tě ro z p o u ta l v n ě m v á šn ě a je h o to u h u po n e jv y šš ím d o b ru n a sm ěro v a l k e s tvo řen í. Č ím v íc e se lid s tv o v z d a lo v a lo B o h u , tím v íce se s tá v a lo n e šť a s tn é a b e z ra d n é . N e je d n o u se č lo v ě k c h tě l o d p o u ta t o d h řích u a v y n a h rad it B o h u u rá žk y , a le ry c h le p o stře h l, že to h o nen í sc h o p e n .

A v š a k p r o b lé m h ř í c h u n e n í j e n p ro b lé m e m sy n a , k te rý se v z e p ře l a s trá d á

m im o o tc o v sk ý d ů m , a le ta k é p ro b lé m e m O tc e , k te rý t rp í . T e n to la s k a v ý O te c se n e m ů ž e d ív a t n a j e h o n e š tě s tí .” J iž p rv n ím ro d ič ů m ře k l B ů h v R á ji, k te rý m ě li z tra ti t , ž e p o š le S p a s ite le . P o s la l h o sk u te č n ě , n a p o č á tk u n a š í é ry , v o so b ě v la s tn íh o j e d n o ­r o z e n é h o S y n a . 2 5 .b ř e z n a v e le b ím e v e Z v ě s to v á n í P á n ě v tě le n í B o h a . N e k o n e č n ý B ů h se s t á v á č lo v ě k e m , a b y o d s t r a n i l o h ro m n o u p ro p a s t z p ů s o b e n o u h ř íc h e m . P rá v ě “ se p ř ib liž u je m e - j a k n a p sa l v e své p r v n í e n c y k l ic e J a n P a v e l II . - k d a tu , k te ré .. .n á m p ř ip o m e n e a o b n o v í z v lá š tn ím z p ů so b e m tu k líč o v o u p ra v d u v íry , o k te ré se zm ín il sv. Jan n a z ač á tk u sv éh o E v an g e lia : S lo v o se s ta lo tě le m a p ře b ý v a lo m e z i n ám i (J 1 ,14 ), a n a j in é m m ís tě : N e b o ť B ů h ta k m ilo v a l svě t, že d a l sv é h o je d n o ro z e n é h o S y n a , a b y ž á d n ý , k d o v n ě h o v ě ř í, n e z a h y n u l, a le m ěl ž iv o t v ě č n ý (J 3 ,1 6 )” .

C o d ě lá K ris tu s , a b y p ř iv e d l č lo v ě k a n a s p rá v n o u c e s tu ? N e jd ř ív e , j a k p íš e o. K o lb e , “ z á ř í p ř ík la d e m ž iv o ta a v z d ě lá v á s lo v e m ” . S ám se b e n a z ý v á “ sv ě tle m sv ě ta ” ( J 8 ,1 2 ) a “ c e s to u , p r a v d o u a ž iv o t e m ” (J 14 ,6 ).

B o ž í d ě t i m a j í n y n í n a p o d o b o v a t B o h o č lo v ě k a p o d le e v a n g e li jn íh o u č e n í a ta k to sm ě řo v a t k e sv a to s ti. Č ím lép e n ě k d o n a p o d o b í Je ž íš e K ris ta , t ím v íc e se p ř ib líž í k B o h u . Sv. M a x m iliá n m ěl p ř i so b ě v ž d y tř i k n ížk y : N o v ý z ák o n , N á s le d o v á n í Je ž íš e K ris ta a D ě jin y d u še , k te ré si č a s to p ře d č íta l , a b y lé p e p o c h o p il c e s tu sv é h o ž iv o ta .

“ C írk e v - v y z n á v á S v a tý o te c - n e p ře s tá v á n a s lo u c h a t K r is to v ý m s lo v ů m ,

s tá le d o k o n a le ji j e p o z n á v á a s v e lk o u ú c to u r e p ro d u k u je k a ž d o u m a lič k o s t z Je h o ž iv o ta .. . T e n to ž iv o t p ro m lo u v á z á ro v e ň k to lik a lid e m , k te ř í z a tím n e d o k á ž o u ř íc i s P e trem : T y j s i M e s iá š , S y n ž iv é h o B o h a ... P ro m lo u v á Je h o ž iv o t, J e h o č lo v ě č e n s tv í, J e h o v ě r n o s t p ra v d ě , J e h o v š e o b j ím a jíc í

lá sk a . D á le p ro m lo u v á Je h o sm rt n a k říž i, ú ž a s v y v o lá v a jíc í h lo u b k a u trp e n í a o d e v z ­d á n í” . Z n á m ý a m e ric k ý z p ě v á k B o b D y lan , sy m b o l v z p o u ry m lá d e ž e še d e sá tý c h let z p ív á n y n í p ro m ilio n y p o s lu c h ač ů : “ Je n a k ř íž i č lo v ě k , k te rý b y l u k ř iž o v á n p ro te b e , v ě ř v N ě h o , j e to sn a d v še , co m áš u d ě la t .”

K ris tu s u m írá n a k ř íž i n e je n ja k o o b ě ť p r o n á s l e d o v á n i a n e je n p r o to , a b y p o t v r d i l p r a v d u , k te r o u h lá s a l . O n n á s u sm íř il sk rz e sv o u k re v se sv ý m O tc em a z a d o s tiu č in i l M u z a A d a m ů v h ř ích a ta k to

n á m z ísk a l m ilo s t p o sv ě c u jíc í a p o m á h a jíc í a ta k é p rá v o v s tu p u d o n e b e . Je h o o b ě ť n e k o n e č n é c en y b y la sc h o p n a s p la ti t d lu h B o ž í sp ra v e d ln o s ti a v y k o u p it č lo v ě k a z o tro c tv í h ř íc h u a sm rti. “ J e ž íš K ris tu s , S y n ž iv é h o B o h a - uč í Jan P av e l II. - se sta l n a š ím u sm íře n ím u O tce . T o p rá v ě O n , O n sám z a d o s tiu č in il té to o d v ě k é lá sce ” o d s trč e n é č lo v ě k e m . “ K ř íž n a G o lg o tě . . . je n o v ý m o te v ře n ím B o ž íh o O tc o v s tv í, v e k te ré m se B ů h p ř ib liž u je sk rz e K ris ta k lid s tv u , ke k a žd é m u č lo v ě k u , a b y m u d a l D u c h a S v a ­té h o .”

T a k to j e Je ž íš K ris tu s je d in ý m p r o ­s tře d n ík e m m e z i B o h e m a lid m i, j a k to p ř i ­p o m ín a l ta k é o .K o lb e p a m ě tliv Je h o slo v : “N ik d o n e p ř ic h á z í k O tc i, n e ž sk rz e m n e .” (J 14 ,6) P o u z e v N ě m m ů ž e m e n a jí t sp á su . P o u z e sk rz e N ě h o m ů ž e m e d ů s to jn ě o s la v it B o h a , n a c o ž c írk e v s tá le p a m a tu je v liturgii,* k d y ž se m o d lí “ sk rz e n a še h o P á n a Je ž íš e K r i s t a . ” A v š a k K r i s to v o v y k o u p e n í se v z ta h u je ta k é n a d ě n í to h o to sv ě ta . I ta lsk ý sp iso v a te l K a re l C a sso la , k te rý o so b ě p ro h la šu je , že j e n e v ě ř íc í , n a p sa l ro m á n o je d n o m sv ě tc i, k te rý jd e v ě rn ě p o Je ž íšo v ý ch s to p á c h , ab y d o k o n a le n a p ln il J e h o zák o n lásky , k te rý d o su d (d le a u to ra ) n ik d o n e v z a l v á žn ě . “N e u v ě d o m u ji si - sv ě ř il se - co p ro m ě z n a m e n á ev an g e liu m . Jsem však přes­vědčen, že jsm e se dostali k rozho­dujícímu okamžiku: buď zvítězí Kristovo evangelium , anebo nastane konec světa”.

S ta ro s t o d o č a s n ý a v ě č n ý o su d č lo v ě k a j e p a tr n á v e n c y k l ic e V y k u p ite l č lo v ěk a . K d y ž v c h á z ím e d o “n o v é h o a d v e n ­tu c írk v e ” a p tá m e se , c o m ám e d ě la t, a b y ­ch o m se p ř ib líž il i k “ O tc i b u d o u c íh o v ě - k u ” (Iz 9 ,6 ), j e j e n j e d n a z á k la d n í o d p o v ě ď . Je d n o o b rá c e n í d u c h a , j e d e n sm ě r ro z u m u , v ů le a srd ce : K e K ris tu , V y k u p ite li č lo v ě k a

a sv ě ta . K n ě m u o b ra c ím e n áš p o h le d a o p a ­k u je m e se sv . P e tre m : P a n e ke k o m u b y ­c h o m š li? T y m áš s lo v a v ě č n é h o ž iv o ta (J 6 ,6 8 ), p ro to ž e je n o m v N ě m j e n a še sp á sa ” .

K r is tu s j e n a š í c e s to u , a p ro to se m ám e d rž e t v ě rn ě Je h o u č en í a p ř ík la d u . N a V e lk ý p á te k r o k u 1 9 3 7 p r o m lo u v a l z a k la d a te l M I n á s le d o v n ě : “Všichni máme a musíme následovat Ježíše Krista, protože v jiném p říp ad ě nesp ln ím e úkol, ke kterému nás Bůh stvořil. V šic h n i v ím e , j a k t rn itá b y la J e ž íš o v a c es ta . S a m o zře jm ě , že o d n á s n e p o ž a d u je , a b y c h o m šli ú p ln ě

s te jn o u c e s to u , j a k o u še l O n , a le p o ž a d u je o d n á s , a b y c h o m n e s li svů j k a ž d o d e n n í k říž , k ř íž n a š ic h p o v in n o s tí a o b ě tí p ř in á še n ý c h z v la s tn í v ů le ... V la s tn o s tí K ris to v a u č e d n ík a je lá sk a k B o h u , k te rá v e d e a ž k p o h rd á n í se b o u sa m ý m ” . Je š tě lép e to o . K o lb e v y u č o ­

va l sv ý m p řík la d e m . N e v á h a l p o v z o ru sv é h o B o ž sk é h o m is tra o d e v z d a t sv ů j ž iv o t z a ž iv o t sv é h o b liž n íh o .

K r i s t u s j e t a k é n a š í m ž iv o t e m ( J I 1 ,2 5 ) , a p r o to m á m e ž í t v K r i s tu a s K ris te m . P o k u d u p a d n e m e d o h ř íc h u , p a k se m á m e z n o v u z ro d it v K ris tu . O V e lik o n o c íc h ro k u 1937 p ro m lo u v a l sv . M a x m iliá n o z n o v u z ro z e n í tak to : “ S o u č a sn ý s v ě t h lá sá , že j e n u tn á e k o n o m ic k á o b ro d a , p ro to ž e j e k r ize a p a k tak é o b ro d a in te lek tu á ln í, k u ltu rn í ap o d . A le to to v še c h n o j e n e d o s ta č u jíc í. Zde na této zemi se máme znovuzrodit, zm rtvých- vstát duchovně, abychom měli podíl na budoucím slavném zm rtvýchvstání. Z d e m u s í p ro b ě h n o u t o b ro d a z d u c h o v n í sm rti a to n e je n n a š ich d u ší, a le v še c h d u š í v e sh o d ě s c íli M I .” K o b ro d ě n á m p o s lo u ž í sv á to s ti. Z n o v u z ro z e n i j s m e p ř i k ř tu , k te rý sm ý v á h ř íc h y . O b r o z e n í k ž iv o tu p r o b íh á p ř i sv á to s ti sm ířen í. K p o sv ě c o v á n í n á m s lo u ž í N e js v ě tě jš í s v á to s t o ltá řn í. V e sv á to s te c h z í s k á v á m e s í l u k p ř e k o n á v á n í v š e c h p ře k á ž e k n a c e s tě k B o h u a k e s je d n o c e n í se s B o h em .

S o u č a sn á te o lo g ie z d ů ra z ň u je , že se k ře sť a n sk á sp ir i tu a lita m á c h a ra k te r iz o v a t z c e la je d n o z n a č n ě a s ro z u m ite ln ě o so b n ím , v n i t ř n ím a t r v a lý m s e tk á n ím s J e ž íš e m K ris te m , k te rý a b so lu tn ím z p ů so b e m u rč u je n á š ž iv o t a d á v á m u sm y sl “ n a c e s tě k B o h u , n e jv y š š í sk u te č n o s ti , k te rá n a sy c u je n e p o k o jn é s r d c e č l o v ě k a ” ( o .Š t ě p á n d e F io re s ) .

A p ro to “církev chce - d le e n c y k lik y J a n a P a v la II - sloužit jed ině tom u, aby každý člověk m ohl nalézti K rista, aby Kristus mohl každého doprovázet na jeho životní cestě...”

Rytíř Neposkvrněné

Svatý Maxmilián Maria Kolbeživotopis - pokračování.

O .M a x m i l i á n b y l p ř e v e z e n d o n e jp ř í s n ě j š íh o v a r š a v s k é h o v ě z e n í , d o P a v ia k u . P ře b ý v a l v c e le a v e v ě z e ň s k é k n ih o v n ě , k d e p ra co v a l. P o té , co by l fy z ick y n a p a d e n v ě z e ň sk ý m d o z o rc e m , v z p la n u lo u n ě h o o p ě t p líc n í o n e m o c n ě n í, p ro k te ré se d o s ta l d o n e m o c n ic e . D le o č ité h o sv ě d k a byl o .M a x m iliá n n a p a d e n d o z o rc e m v b ře z n u ro k u 1941 v c e le č .1 0 3 . K d y ž d o z o rc e v h o d n o s ti S c h a rfú h re ra u v id ě l ře h o ln ík a v h á ­b itu s k o ru n k o u u p a su , n a k te ré b y l k říže k , z ep ta l se ho: “ T y v to v ě ř íš ? ” O .M a x m iliá n o d p o v ě d ě l s k l id e m :“A n o , v ě ř ím !” D o z o rce j e j u h o d il d o tv á ře . P a k se j e š tě n ě k o lik rá t z e p ta l to té ž a k d y ž u s ly še l p o k a ž d é s te jn o u o d p o v ě ď , m lá til je j n e m ilo s rd n ě p o o b lič e ji. P ř íto m n ý m , k te ř í b y li to u to u d á lo s tí v e lm i ro z ru š e n i ,o .M a x m iliá n o z n ám il, ž e se n ic h ro z n é h o n e s ta lo , p ro to ž e j e to v še c h n o p ro M a tk u B o ž í.

K r á t c e p o t é to u d á lo s t i m u s e l o .M a x m iliá n su n d a t ře h o ln í r o u c h o a o b léc i c iv iln í ša ty . N e z a p o m n ě l v ša k n a sv é k n ě ž s k é p o s lá n í. S p o lu v ě z n ě d u c h o v n ě p o v z b u z o v a l, v h o d n é p ř íle ž ito s ti v y u ž ív a l k a p o š t o l á t u a p ř e d V e l ik o n o c e m i se o p o v á ž i l u s p o ř á d a t e x e r c i c i e p r o z a ­m ěs tn a n ce k n ih o v n y . K e z p o v ě d i c h o d ili k n ěm u i ti, k d o j i ž d lo u h é ro k y n eb y li u sv á tosti sm íře n í. O j e h o d u c h o v n ím s ta v u sv ě d č í d o p is , k te rý n a p sa l sv ý m s p o lu b ra trů m do N ie p o k a la n o v a d n e 1 2 .k v ě tn a 1941 r o k u : ' " D o v o lm e N e p o s k v r n ě n é , a b y n á s s t á le d o k o n a le ji v e d la - j a k a k d e n á s c h c e v ž d y m ít - a b y s k r z e d o b r é p ln ě n í n a š i c h p o v in n o s tí b y ly z a c h rá n ě n y v še c h n y d u še ” .

D n e 2 8 . k v ě tn a b y l o .M a x m i l i á n p ř e v e z e n s p o lu s 3 0 3 j i n ý m i v ě z n i d o k o n c e n tra č n íh o tá b o ra v O sv ě tim i. C e s to u z p ív a l n á ro d n í a n á b o ž e n s k é p ís n ě , a b y p o v z b u d il sv é sp o lu v ě z n ě . J in í v ě z ň o v é se k n ě m u p řid a li. V O sv ě tim i o .K o lb e o b d rž e l v ě z e ň sk ý p á sk o v a n ý s te jn o k ro j a č ís lo 16 6 7 0 . V p rv n íc h d n e ch p o b y tu v O sv ě tim i p ra c o v a l v k o m a n d u B a u h o f , k d e v o z il š tě rk a k a m e n y k e s tav b ě p lo tu k o lem k re m a to r ia . P o s le d n í d en k v ě tn a b y l p ř id ě le n s j in ý m i k n ě ž ím i do k o m a n d a B a b ic e p o d v e le n ím “ k rv a v é h o K ro tta ” , b ý v a lé h o k r im in á ln ík a . Z d e v ě z ň o v é k o n a li ty n e jtě ž š í p rá ce . “ T a d y m á š ty d a rm o ž ro u ty a p a ra z i ty sp o le č n o s ti , n a u č j e p ra c o v a t, j a k se p a tř í .” ře k l K ro tto v i v e li te l tá b o ra , k d y ž m u je p ře d áv a l. K n ě ž í-v ě zň o v é m u se li s e k a t a n o s it v ě tv e a ro š tí, k te ré p o u ž ív a li k o h ra z o v á n í

m o k řin . P rá c e trv a la c e lý tý d en . B y la o to tě ž š í, ž e j i v ě z ň o v é m u se li k o n a t v po k lu su . V n e v e lk ý c h v z d á le n o s te c h o d se b e s tá li “ v o ra rb e itř i” v y z b ro je n i d lo u h ý m i d řev ěn ý m i h o lem i, k te rý m i m lá tili v ězn ě , ab y si v p ráci p o sp íš i l i . O .M a x m iliá n k o n a l v še c h n o co o s ta tn í, a v ša k s p o d iv n ý m k lid e m . K ro tt si n a n ě h o sp e c iá ln ě z a sed l. N a řiz o v a l m u , ab y si n a k lá d a l v íc e v ě tv í n e ž o s ta tn í. K d y ž si o .K o lb e c h tě l o d p o č in o u t, b ili je j d řev ěn ý m i h o lem i. T o to trý z n ě n í trv a lo p ře s dva týd n y . K a m a rá d i m u c h tě li n e jed n o u p o m o ci, a le o n p o m o c o d m íta l, p ro to ž e se o b á v a l, a b y n e b y li k v ů li n ě m u p o tre s tá n i. V ž d y j im řík a l: “N e p o s k v rn ě n á m i p o m áh á , n ě ja k si p o ra d ím .” T e h d y n a p sa l sv é m atce : “ M ilo ­v a n á m a m in k o n e s ta re j se o m ě a o m é z d ra ­v í, p ro to ž e d o b rý B ů h p ře b ý v á v šu d e a s v e lik o u lá s k o u p a m a tu je o v še m a o v še c h ” .

P ř iš e l v š a k j e š tě tě ž š í d en . “K rv a v ý K ro tt” sá m n a k lá d a l o .M a x m ili­án o v i c o m o ž n á n e jtě ž š í b ře m e n a a p a k m u n a ř íd il ,a b y j e n e s l v p o k lu su . K d y ž up ad l p o d j e j ic h tíž i, k o p a l je j d o b ř ic h a a do o b lič e je . N a k o n e c m u p řik á z a l, a b y se

p o l o ž i l n a d ř e v ě n ý t r á m a n a ř íd i l n e j ­s iln ě jš ím u d o z o rc i, a b y m u u ště d řil p a d e sá t ran . O .K o lb e z tra ti l v ě d o m í a K ro tt je j h o d il d o b lá ta a p ř ik ry l ro š tím , p ro to ž e si m y sle l, že se j i ž n e z v e d n e . M ilo s rd n í k a m a rád i z a n e s li v e č e r o .M a x m iliá n a do tá b o ra . Při

a p e lu j i ž n e m o h l s tá t, j e n lež e l, a le s tá le je v i l z n ám k y ž iv o ta . “ M ě l ro z b itý n o s a z k rv a v e n ý o b lič e j” , v z p o m ín á je d e n z k n ě ž í, k te rý m u p o s lo u ž il sv á to s tm i. P ro z á p a l p lic a c e lk o v o u v y č e r p a n o s t b y l u m ís tě n v tá b o ro v é n e m o c n ic i. T am p o b ý v a l n ě ja k o u d o b u n a in te rn ím o d d ě le n í , a le p r o to ž e te p lo ta n e u s tu p o v a la , b y l p ře d á n n a in fek č n í o d d ě le n í s p o d e z ře n ím n a ty fu s . V e lm i trp ě l, a v š a k sv é u trp e n í s n á š e l v e lm i s ta te č n ě . B ě h e m je d n é z č is te k , k te ro u p ro v e d l v e lite l n e m o c n ič n íh o b lo k u P e te r , j e n ž si z v lá šť z a s e d l n a i n te l ig e n c i , b y l o .M a x m i l i á n p ře n e se n n a b lo k in v a lid ů , k d e d á v a li j e n p o lo v ič n í p o rc e j íd la .

P ře s to to h ro z n é u trp e n í o .M a x m iliá n d o k á za l v ž d y z a p o m e n o u t n a se b e a z c e la se o b ě to v a l p ro b l iž n í . P o b y t v t á b o ř e p o v a ž o v a l z a v e lk ý ú k o l, k te rý m u sv ě řila N e p o s k v r n ě n á . V m ís tě , k d e v lá d l h la d , n e m o c i a n e n áv is t, k d e m n o h o lid í z to h o d ů v o d u z tr á c e lo v íru , p o v a ž o v a l z a n e j ­d ů le ž itě jš í o te v ř ít d o k o řá n sv é s rd c e . K d y ž p ř in á š e li n á d o b y s j íd le m a k a ž d ý c h tě l b ý t p rv n í, on se n e tla č il n ik d y , i k d y ž n ě k d y

z ů s ta l b e z j íd la . Č a s to se ro z d ě lil s j in ý m i o sv o u sk ro v n o u p o rc i c h le b a č i p o lé v k y , a p ro to o n ěm m lu v ili, ž e j e d ru h ý m sv a tý m M a rtin e m .

J iř í D o m a ň s k i

Osobně znal sv. MaxmiliánaKoncem m inulého roku k nám přije l na p o zván í0. Josefa M aria Petráka bratr Ivo M aria A chtelik nar. roku 19Ú9,který byl v N iepokalanově v době, kdy se sv. M axm ilián vrá til z Japonska a p a k je š tě p o celou dobu až do za tčen í sv. M axm iliána v r. 1941.Využili jsm e této příležito sti a p o lo žili bra tru Ivovi několik otázek.

1. J a k d lo u h o se zn áte s o .Josefem M aria Petrákem ?

Znám e se asi 25 let. Poprvé jsm e se setkali v D rážďanech u našeho společného přítele C lem ense M aria M ärze, který v m inulém roce zem řel.(Psali jsme o něm v předchozích číslech Im m aculaty).

2. K dy jste se rozhodl vstoupit do kláštera?M ěli jsm e velm i zbožnou mam inku,

k te rá nám čas to p ře d č íta la n áb o žen sk o u lite ratu ru . K dyž jsem m ěl 7 let, řek la nám m am in k a , že m o žn á je d n o u až vy rostem e, po jedem e také někam na m isie. T ehdy jsem poprvé pocítil povolání k řeholním u životu. Pak

jsem si po nějaké době přečetl v časopise, který vydávali bratři V erbisté, že oženit se je dobré, neoženit se je lepší a jít do k láš te ra je to nejlepší. Tato věta mě utvrdila v m ém rozhodnutí.

3. Jak jste se dostal do N iepokalanova?V Něm ecku, kde jsem se narodil, jsem

znal dva řády: V erbisty a M ilosrdné bratry. Po přestěhování naší rodiny do Polska jsem nevěděl, do k teréh o řádu pů jd u . Po p o rad ě se svým zpovědníkem jsem se za to stále m odlil, celkem asi 8 let. Jednou mi poradila m am inka jedoho bohoslovce, dobrá znám á m é m am inky, abych navštěvoval v první pátky po dobu 9 m ěsíců hrob jedné zbožné ženy, k terá byla za života obda- ' rována zvláštním i dary. Po této době jsem se měl dovědět, kde bude m oje m ísto. D evátý pátek se m i d o s ta l p o p rv é do ru k o u “ R y tíř N e ­p o sk v rn ěn é”, ve k terém jse m si p ře če tl, že p řijím ají b ra try do řeho le . T ehdy jse m také pocítil, že mě tam B ůh volá. Do k lášte ra jsem však nem ohl vstoupit ihned, pro tože přede m nou byla vojenská služba. Do N iepokalanova jsem napsal teprve 11.2.1935 po skončení vojenské služby. Byl jsem přijat po dvou měsících dne 29.5.1935.

4. Jaké podm ínky byly v té době v N iep o ­kalanově?

B ydleli jsm e v d řevěném baráku . N a pokoji nás bylo kolem třiceti. V odu na um ývání jsm e nosili ze studny. V zim ě, když jsm e se probouzeli, byla voda v um yvadlech zamrzlá. M ilost Boží zde však působila tak m ocně, že nikoho nenapadlo, aby si na něco stěžoval.

5. K dy jste se setkal s o.M axm iliánem poprvé?Poprvé jsem se s ním setkal teprve po

roce pobytu v N iepokalanově, když se o .M ax­m ilián vrátil z Japonska v červnu roku 1936.

6. Jaký dojem na vás udělal sv. M axm ilián?Ještě p řed jeh o příjezdem z Japonska

říkali skoro všichni, že o.M axm ilián je světec. Po celou dobu, co jsem byl spolu s ním v N iepokalanově, jsem nezpozoroval na něm nic, co by se mi nelíbilo. Vždy byl plný dobroty, lásky, víry a přejícnosti. Byl to kněz mlčící. N ikdy jsem ho neviděl rozčileného. On viděl všechny naše chyby, ale n ikdy nás ihned nenapom ínal. Teprve během společných konferencí ke konci týdne nás upozorňoval v podobenstvích na naše chyby.

f v r . j j j i t U l l Mi r " l i i f f l í , JĚMtx 1 0

8. M ůžete nám podrobněji vylíčit, jak došlo k zatčen í sv.M axm iliána?

Jednou v lednu roku 1941 jsem osobně slyšel, ja k o.M axm ilián řekl, že ho brzy zatknou. 17. ú n o ra jsem byl při bráně. N ajednou jsem uviděl dvě policejn í auta. Vysedli z nich čtyři m uži v un ifo rm ách a jed en civil. V šichni šli směrem k domu, kde bydlel o.Maxmilián. Ihned jsem telefonoval o.M axm iliánovi. Řekl jsem m u vše, co se stalo. Tehdy o.M axm ilián řekl poněkud vyšším hlasem : “A no? - ale pak už klidně - dobře, dobře, dítě, M aria.” Pak šel zcela

klidný naproti gestapákům. Pozval je k sobě. Ptali se ho na nové řeholníky. Odpověděl jim , že žádné nepřijím ám e. Pak je o.M axm ilián pozval, aby navštívili dílny. Souhlasili. Po prohlídce d ílen si nechali zavolat o .P ia I.v ikáře, o. A n ton ína II. vikáře, o .Justýna ekonom a kláštera, o .U rbana rektora m enšího sem ináře a nejstaršího o. Jiřího W ierdaka. O znám ili jen , že nyní bude předsta­veným kláštera o .W ierdak a první čtyři spolu s o.M axm iliánem zatkli.

9. M ohl byste nám v y líč it ještě nějakou epizodu z M axm iliánova ž ivota , která vám utkvěla v pam ěti?

V ždy jsem obdivoval na sv. M axm iliánu jeho vztah k nepřátelům . N ikdy k nim nepo­ciťoval zlobu nebo nenávist. N a všechny se díval jako na děti Boží, které potřebují lásku. Jednou přišel k něm u něm ecký voják a požádal ho, aby se s ním nechal vyfotografovat. O .M axm ilián se pousm ál, šel s ním n a dvůr a nechal se vyfotit. Já jsem byl u toho, a tak m i o. M axm ilián řekl, abych se v y fo til sp o lu s n im i. M n o z í teh d y neso u h las ili s tím , co o. M axm ilián udělal. Pochopte, že byla válka a něm ečtí vojáci spáchali m noho zločinů na našich spoluobčanech. O.M ax- m ilián odpověděl na námitky, že jej něm ecký vo­ják nepožádal o nic zlého, a proto m u vyhověl. Tuto fotografii nosím u sebe dodnes. Vzpom ínám si ještě , že když jsem pak doprovázel něm ec­kého vojáka zpátky, tak mi řekl: “V y m áte ale příjem ného kvardiána.”

10. K de jste pak působil v době války a po válce?

Zbytek války jsem j iž strávil v N iepoka­lanově, kde jsem také působil nepřetržitě až do roku 1973. Od roku 1973 působím v N ěm ecku a v současné době pracuji v Uelzen.

Jm énem čtenářů Im m aculaty vám děkujem e za rozh ovor a přejem e vám B o ž í pom oc a ochranu N eposkvrněné ve v a ší službě.

Tehdy každý, kdo se provinil, cítil, že se m luví o něm. M ohu říci, že N eposkvrněná vyzařovala z o.M axm iliána v celé plnosti. N ic zvláštního na o .M axm iliánov i neby lo , ale to obyčejné bylo krásné a přitažlivé.

7. Co se dělo v N iepokalanově po propuknutí války?

P á tý d en v á lk y jsm e d o s ta li p řík az , abychom opustili N iepokalanov. Tehdy jsem odjel na východ. Tam jsem byl 9 m ěsíců a pak jsem se opět vrátil do N iepokalanova.

Redakce

Dovolte mi, abych vám vyprávěl o svém zázračném , okamžitém a úplném uzdravení na přímluvu sedmibolestné Panny Marie. Chci tento příběh vyprávět k větší cti a chvále Matky Boží a pro radost těch, kteří ji milují. Byl jsem uzdraven v roce 1950. Jmenuji se Antonín a v roce 1949 jsem těžce onemocněl - vysychaly mi nervy'. Musel jsem se podrobit těžké operaci v Bratislavě. Vybrali mi

říkali: “Už dodýchává.” - lékaři si mysleli, že jsem v b ezv ěd o m í a že n esly ším . K dyž m i s rd ce vynechávalo, modlil jsem se vroucně: “Pane Bože, když nyní vydechnu naposledy, prosím Tě, vezmi si mě k sobě.” Jednou, když opět prohlásili, že už je se mnou konec, znovu jsem se vroucně m o d lila těšil jsem se, že už uvidím Pána Boha. Bezvědomí trvalo dlouho. Když jsem se probudil, byla světnice

několik žeber a prestrihali nervy. Můj stav se den ze dne zhoršoval. Nemohl j sem přij ímat žádnou stravu. Nemohl jsem polykat. Ani žaludek stravu nepřijím al. Dostával jsem umělou výživu. Často jsem se dusil, protože mé plíce nefungovaly. Činnost srdce byla velmi slabá. Často jsem upadal do bezvědomí, které bylo dlouhé. Jednou jsem byl v bezvědomí 2 dny a 3 noci. Červené krvinky se mi ztrácely (dostal jsem 5 litrů krve, ale ani to nepomohlo). Krev se mi měnila na vodu. Každou chvíli čekali mou smrt. Mnohokrát jsem slyšel, jak

ozářená, protože byl krásný sluneční den. V prvním okamžiku jsem si nemohl uvědomit, kde jsem. Hlavou mi proběhla myšlenka: “Možná, že už jsem v nebi.” Ale když jsem pocítil, že mám ruce, řekl jsem si, že ještě žiji. Tehdyjsem vážil 4 0 a později 38 kg. Příbuzní přicházeli ke mně, aby se se mnou rozloučili. Manželka zůstala při mne několik týdnů. Z kliniky poslali domů zprávu, že mi dávají již jen několik hodin života. Přišla ke mně moje maminka, aby se se mnou rozloučila. Doprovázel j i můj bratr a sestra. Moje sestra popsala tuto návštěvu takto:

“Antonín ležel na světnici sám. Když jsm e ho uviděli, zdálo se nám, že spí, ale měl jen zavřené oči. Pohled na něho byl bolestný. Byl jen samá kost a kůže. Obdivovala jsem naši maminku. S vypětím všech sil se přiblížila k posteli, objala svého syna, pozdravila ho. My dva jsm e jen plakali. Pak mu maminka upravila polštáře a když uviděla ty hubené ruce a nohy a zhnisanou ránu na zádech, zakryla Antonínovi tvář rukou, aby nepostřehl její vzrušení. Něžně se ho pak zeptala: “Můj drahý synu, jsi již zaopatřen?” Antonín odpověděl: “Maminko nebojte se o moji duši, byl jsem již u svátosti sm íření a p řija l jsem Pána Ježíše i poslední pomazání.”

Po této odpovědi se v duši naší maminky m íchala radost s bolestí. Bratr byl unavený, museli jsm e se vzdálit. M aminka mu před odchodem řekla: “Tak ráda bych zůstala při tobě, ale nesmím. Snaž se alespoň usnout, to ti pom ůže...nyní půjdu k sedmibolestné M atce Boží a pošlu ti Ji...!” Pak jegtě jednou pohlédla na trpící dítě a tři návštěvníci odešli. Teprve venku propukla veškerá bolest, kterou matka před svým synem dokázala skrýt. Maminka se opřela o stěnu a hořce plakala. Pak šla do kostela, aby se tam modlila k sedmibolestné Panně Marii. V kostele m aminka poklekla před oltářem Panny Marie a dlouho se modlila. Zůstala tam více než 6 hodin. Večer byla v kostele mše svatá. Maminka zůstala na mši a přijala svaté přijímání. V době, když se maminka modlila v kostele, Antonín spal. Spal celé odpoledne, celou noc a následující dopoledne. M atka Boží konala v té době divy v Antonínově nemocném těle. N a přímluvu pozemské matky dala Panna M aria nemocnému Antonínovi neviditelné “injekce”, po kterých těžce nemocný spal zdravým spánkem...”

Když jsem se probudil, cítil jsem se dobře. N ic m ě nebolelo. Ihned jsem se posadil a pocítil jsem velký hlad. Vstal jsem a chtěl jsem j í t do kuchyně, k terá byla blízko mé světnice. Byl jsem ale velm i slabý, a upadl jsem ... H lad byl veliký, a

proto jsem se po čtyřech dostal do kuchyňky. Tehdy přišla ke mně ošetřovatelka. Zpozoroval jsem , že se mě lekla. Zakřičela: “Co tu děláte?” - Sestřičko, prosím vás, dejte mi jíst, mám hlad. Sestřička mi odpověděla ještě více udivena. - Vy sám nejlépe víte, kolik,týdnů jste vůbec nic nejedl a nepil. Pak mě zvedla a chtěla mě odvést na světnici. Uviděl jsem na sporáku hrníček a v něm segedínský guláš.- Prosím vás, sestřičko, dejte mi trochu toho guláše -p rosiljsem .Sestřička, která byla celá rozrušená, mi dala na talíř trochu guláše. Když uviděla, s jakou chutí ho jím , poklekla a s pláčem řekla.- Toto je zázrak! - pak iychle vyběhla ven. Já jsem zatím vyprázdnil celý obsah hrníčku. Když jsem dojedl, cítil jsem se silný jako předtím, když jsem byl zdravý. Pak se otevřely dveře a vstoupil docent s několika lékaři. Pan docent mi řekl.- Je to pravda, že js te je d l?- Ano, snědl jsem všechno, co bylo v hrníčku a stále mám hlad. Docent byl z toho zmatený. Pak mi řekl:- Řekněte si, na co máte chuť. Seženeme vám to, i kdybychom to měli přivézt letadlem.Nepřemýšlel jsem dlouho.- M ám chuť na dobrou dom ácí klobásu, rajčata a dom ácí chléb.

Docent dal příkaz sestře, aby mi to všechno nachystala na šest hodin večer. Sestřička přichystala stůl a k uvedeným věcem přidala i jiné dobroty. Pustil jsem se do toho. Opět přišel docent, lékaři, sestřičky a ošetřovatelky...světnice byla plná. Byl jsem šťasten, že mohu jíst před nimi s takovou chutí.- Chcete mi pomoci? - ptal jsem se jich se smíchem. Pan docent mávl rukou a řekl.- Jen jezte, jezte - a dodal- Zde zasáhla vyšší moc...

Příští den mě lékaři vyšetřili. A výsledek? Hnisající rána vyhojená, srdce v nej lepším pořádku, p líce čisté, zažívací ústrojí pracuje norm álně, n o rm áln í m n o žs tv í červ en ý ch k rv in ek , tla k normální, prostě všechno v nej lepším pořádku. Stal jsem se d ivadlem kliniky. V šichni obdivovali

zázračn o u m oc Panny M arie a vědci k routili hlavam i. Jedna osoba ihned všechno pochopila, když se o tom dověděla. Byla to m oje mam inka. M oje sestra o tom napsala: “Dostali jsm e výzvu k te le fo n u z B ratislavy . N ikdo nech těl j í t k telefonu, p ro to že jsm e čekali zprávu, že A ntonín zem řel. R ozhodla jsem se, že půjdu já . Jaké překvapení! B ratr Jo sef telefonoval z Bratislavy, že A ntonín byl zázračně uzdraven. U tíkalajsem , abych to ihned řekla mam ince.-M aminko Toníkjezdráv. M ám e si pro něho přijet. M am inka ihned poklekla a zvolala:-V ěd ě la jsem , že m ě M atka B o ží fgstysi.& začala se m odlit: Tebe Bože chválíme. Zůstal jsem v nem ocnici ješ tě dva dny. N a třetí den jsem přišel dom ů úplně zdráv. Když jsm e se ptali mam inky, jak se to za m ě m odlila, odpověděla, že M atka Boží to ví. Po krátké době jsm e se to dověděli ta k é . M a m in k a n a b íd la svů j ž iv o t z a m e uzdravení, protože po tom to m ém zázračném uzdravení dostala těžký kříž. Lékaři si mysleli, že trp í revm atism em a tak j i také i léčili. M am ince zhnisaly tři obratle, pak úplně ochrnula a ležela čtyři roky n a posteli. Zem řela po velkém utrpení v roce 1955. Nyní vím, že nabídla svůj život, aby Pán B ůh prodloužil můj. Když jsem opouštěl kliniku, ptal jsem se sám sebe, proč nastal u m ne tento náhlý obrat? Určitě m á se m nou Pán B ůh zvláštní plán. K éž bych ho jen splnil! Byl jsem už 15 let ženatý, neměli jsm e děti, ale velm i jsm e po nich toužili. Když jsem seděl při p o ste li nem ocné m am inky, říkal jsem jí, jak bychom byli rádi, kdybychom m ěli alespoň jedno dítě.- Budu se m odlit k Matce B oží - řekla mam inka- abych vám vyprosila alespoň jedno .

Po roce se nám narodil pěkný chlapeček. Jeho n a rozen í také p řip isu ji m o d litb ě drahé m am inky. Z a všechno buď chvála a dík Panně Marii!

A.F. převzato z Mariánských zvonů

A nadto nade všecko toužím po mučednictví, ale to je pošetilé, že toužím nejen po jedněch mukách, nýbrž po všech, aby byla má touha ukojena... Jako Ty můj přesvatý Snoubenče, chtěla bych být bičována a křižována. Chtěla bych si dát stáhnout kůži jako sv. Bartoloměj, být ponořena do vroucího oleje jako sv. Jan....

svatá Terezie z Lissieux

Jsme povolání Ba Mabinn

To je jen část výčtu muk, které svo­lává tato světice lásky, m ilující Pána totální vydaností duše, a k te ré vzbu zu jí v současném člověku záchvěv hrůzy a nevole. O dkud se bere v člověku touha po utrpení? Především z naprostého odevzdání se Kristu a z touhy mít podíl na Jeho kříži, neboť odtud také pochází neuvěřite lné štěstí a pokoj v srdci. Ve světě je nesm írně mnoho bolesti. Trpící lidé, ja k fyzicky tak duševně, vytvářejí nekonečně ve lký potenciá l m ilostí, které jsou však ve velké míře nevyužity, neboť nevěřící člověk, nebo slabě věřící není schopen sm ysl bolesti chápat.

Přiznám se, že i pro m ne byla tato ob last spíše teoretickým tabu, neboť člověk touží po věcech příjem ných a sm yslově přitažlivých. Nemůže bez hlubšího zam ěření a spojení s Kristovým křížem chápat to, co vyjádřili někteří světci zvláště uctívající kříž

*

- P as ion is té . V z tah ova li k něm u ruce s prosbou, aby je je jich Pán obdařil bolestm i a utrpením i, které jim působily nevýslovnou radost. Bylo by prim itivní odbýt podobné projevy s poukazem na sexuální úchylky či m asochistické deviace nervově labilního jed ince, neboť existují naprosto silné a vyrovnané osobnosti zcela toužící po utrpení přinášeném jako sm ír za do nebe vola jící hříchy lidstva.

Každý, kdo se v nějaké míře odváží toho to posto je a touhy být tak to sp ja t s trpícím Ježíšem , však bezprostředně začíná zakouše t něco, co je naprosto nevyjá- dřite lné . Je to proud úžasného vn itřn ího štěstí a radosti, které dává Pán jako odměnu těm, kdo takto živě a vážně vnímají a přijímají Jeho kříž. Dom nívat se, že takové středo­věké praktiky sebekajících skutků již dnes v tom to m oderním světě nem ají své m ísto je naprostý omyl. S tále více přibývá těch, kteří v pohledu na současný svět, který vykazuje tak hrozné skutky následkem služby Sata­novi, chtějí naprostým radikalismem a vyda- ností kona t sm ír a vyvažova t m isky po­m yslných vah dobra a zla. Desítky m ladých chlapců a dívek vystupujících boso na horu K riževacpo ostrých a špičatých kamenech, m nohahodinový postoj v úplném odevzdání duše Bohu, klečení na tvrdých kam enech s touhou po úplné vydanosti, kající pásy m ladých lidí nošené za obrácení rodinných příslušníků, je ž jsou v zajetí konzum ism u a m a te r ia lis m u , to je je n čás t m nohých nesm írně hlubokých postojů k víře dnes. Jsou také i některé úžasně odhodlané duše zv lá š tě u m ladých d ívek, k te ré vn ím a jí dokonce něco podobného jako svatá Terezie (viz úvod).

Zde jsou jis tě mnoha skrytá nebez­pečí. M ůže se stát, že m ísto toho, aby byla vedena duše k Bohu, šálí jí Satan a odvádí jinam , i když sub jektivně se duše cítí být u Boha. Vše lze poznat podle projevů a skutků a je ja s n é , že dnes ja k é k o liv p ro je vy veře jného flagelantství (sebem rskání), jsou

nesprávné a nebezpečné. Je proto třeba, aby zde byli zkušení duchovní vůdcové, kteří nebudou zhášet tyto m im ořádné dary, jež někteří dostávájí a přitom budou dbát na správný růst m ladých lidí ke svatosti. Co je zde zvláště pozoruhodné, to je touha po naprosté vydanosti Bohu, snaha dát mu vše a zde se také rodí různá gesta a rozhodnutí, která přivádí bezbožný svět v úžas.

Stále více m ladých lidí se dnes do­káže m odlit tak, že zcela zahanbu je mnohé, kteří se chtějí počíta t mezi elitu duchovního života. Jde totiž o projev hluboké pokory, kdy po loha ce léh o tě la s p o č íva jíc íh o na kolenou s tváří k zem i znázorňuje náš jed ině m ožný postoj před Bohem. Přiznám se, že tento názor se zrodil v mém srdci až nyní. Teprve nyní po 8 letech kněžství chápu, ja k d ů le ž ité je při m o d litb ě k le če n í na kolenou, sam ozře jm ě nejso li zde závažné fyzické překážky věku či nem oci.

Odm ěnou za nepohodlí i za fyzickou bolest je hluboké vním ání Boží přítom nosti, daleko větší koncentrace a upnutí na Boha, ať už jde o m odlitbu oficia nebo svatého růžence či rozjím ání. M editaci nad utrpením Páně na kříži nelze dost dobře konat vsedě. Chci poděkovat všem nádherným m ladým lidem, kteří m ně ukazují hlubší pohled na Ježíšův kříž a štěstí pocházející z touhy a odvahy po Jeho praktickém obejm utí. Kéž všichni tak činí, aby odlesk Boží slávy se dotkl všech.

Petr Dokládal

V d o b ě p o stn í, p o č ín a je P o p e lečn í střed o u , jsm e se m od líva li v e če r sp o lečn ě růženec. P rvn í desátek předřík ával ta tín ek a potom p řed a l růženec do ruky někom u z nás větších dětí a sborová m odlitba p ok ra­čovala . K lečeli jsm e na prkenné pod laze, z n íž v y s t u p o v a ly su k y n e b o u h la z e n é h la v ič k y la ť o v á k ů . T ed y ž á d n é p o h o d lí. P řesto jsm e se n a ty to v ečery s rů žen cem těšíva li. T aky naši m enší a m alí sou rozenci se c h t ě l i z ú č a s tň o v a t p r o n ě n e o b v y k lé pob ožn osti. T atín ek jim to dovolil a tak si

P rotože ja k znám o caparti se přes den nejvíce n a b ěh a jí a jso u tu d íž večer velm i unaven i, každ ý si našel nějakou podpěru . O přeli se rukam a o sedad lo žid le nebo nějaký schůdek či sto ličk u , ab y udřené ruce dokázali držet sepn uté. N a nich se d oslova sp ln ilo , co je v P ísm u - duch za jisté hotov, a le tělo je slabé. J ed en p o dru h ém p a d a l ú n avou . N ejd říve p ad la h lava na žid li a nakonec se ten hrdina sva lil na pod lahu . T atínek býval v žd y vzadu a k d yž to uviděl, v za l spáče šetrně do náruče a odn esl do pokoje, ab y ho u ložil do postele. P ostu p n ě d op ad li všich n i stejně. N áš peleton v ša k p ok račoval nerušeně až do posledního Z drávasu .

O tec n ik d y n ik o h o n e n u til, a b y se m o d lil. P o d p o r o v a l sn a h u a d o b ro u v ů li, dovolil těm m alým , aby sou těž ili s větším i a k d yž d ošly je jich síly , b ez n a p o m ín á n í je uložil k odpočinku.

O tec nosíval na cesty s seb ou růže- neček. Jako živ itel početné rodiny chod il za chlebem pěšky, m ěl v ruce cestovn í hů l a aktovečku. V racíva l se dom ů někd y p ozd ě v n o c i. V y p r á v ě l n á m , ž e se m o d lí h la s itě růženec nebo si zp ívá m ariánské p ísně. U nás na V y so č in ě te h d y b ý v a ly h lu b o k é lesy . Stávaly se případy, že byl pocestný přepaden a oloupen . H lasitá m odlitba n ebo píseň číhajícího lotra zdaleka u pozornila , že to jd e z b o ž n ý člověk , a tím že z d a lek a n a seb e upozorňuje, d ává signál, že se nem á proč bát. T a k y se v r a c ív a l o te c v ž d y d o m ů v pořádku. M noho nocí proch od il a n ikdy se ' m u nic nestalo . M ěl s sebou dob rou zbraň. R ůženec přesvaté Panny.

S b o ro v á m o d litb a z rod in p om alu m izí. V ečer skoro do každé rod iny vstu p u je návštěva. Je jí jm én o je televize. N ikoho n eposvěcuje a n ikoho n evychovává . Je to vetřelec , který se rozvalí v d om ácnosti, z a ­pálí si m arihuánu a tím om am ným dým em oblbuje diváky. D aleko p rosp ěšnější pro růst B o ž ích d ě tí b y b y la č e tb a p ěk n é k n ih y , kousek společného růžence, p ísn ička nebo beseda o tom , co koho zajím á nebo jaké koho trápí starosti. R odina by prožila klidný večer a odpočinkem by se posílila do nového dne posvěceného m odlitbou , p octivou prací a dobrým i skutky.

Jaroslav Olšava

připravili prostředky k tom u, aby to dokázali.

Jakým způsobem jsem obelhal Ameriku aneb jak jsme stále obelháváni

U p řílež ito s ti změny ústavy Irské republiky na základě referenda vystoupil dne 7.9.1983 v Dublinu americký lékař, bývalý propagátor potratů, gynekolog Dr Bernard Nathanson a podpořil zakotven í nedot-

I knutelnosti lidského života v ústavě. Jak známo, Irové dvoutřetinovou většinou tuto jisto­tu odhlasovali. Níže zveřejňujeme podstatnou část zmíněného projevu...

Jak víte, právě zde probíhá kam paň za zm ěnu ústavy , aby byl p o tra t de fin itiv n ě a neodvolatelně uznán za trestný. Pro ty z vás, kteří jso u proti potratu, avšak také proti dodatku k ústavě a kteří snad m ají pocit, že taková změna ústavy by by la příliš drastickým a zbytečným opatřením , vám bych chtěl uvést něco z historie, část am erických dějin, dějin práva, abych vás přesvědčil o m oudrosti této taktiky. M noho z vás o m ne slyšelo jak o o řediteli největší potratové kliniky n a světě. N aše klinika byla znám a pod krásným jm én em “ C entrum reprodukčního a sexuálního zdraví” . L ežela ve východní části N ew Yorku. B ěhem deseti let, kdy jsem tam působil jako zakladatel ařed ite l této kliniky, jsm e p rovedli n a 60 000 po tratů . Já o sobně jsem vlastnoručně provedl ještě asi 15 000 dalších potratů v m é soukrom é praxi, takže nesu osobní zodpovědnost za 75 000 potratů. To je statistika, na kterou nejsem právě hrdý, ale m yslím , že m á přednáška na toto tém a tím získá určitou autoritu a věrohodnost.

Byl jsem jedn ím ze zakladatelů N árod­ního sdružení pro odstranění zákona o potratu N A R A L (N ational A ssociation for Repeal o f Abortion Law), k terá se později přejm enovala na Akční ligu z a právo n a potrat (Abortion Rights A ction League). To byla první politická akční skupina v U SA bojující za potraty. Založili jsm e

ji s Laurencem Lederem , Betty Freedanovou - fem inistkou a s Carol Brightcerovou - ta byla tehdy političkou v N ew Yorku. Skupina byla založena v roce 1968. Založení takového hnutí, tak o v é p o lit ic k é a k čn í sk u p in y b y lo v e lm i o p o v á ž liv é . B y li j s m e n e p a trn á s k u p in a s rozpočtem 7 500 dolarů pro první rok naší činnosti, a ja k jsem již řekl, bylo tehdy značně drzé byť i jen o m hovořit o reform ě po tratových zákonů. Kdyby tehdy někdo býval provedl reprezentativní průzkum veřejného mínění, byli by Am eričané snad z 99,5 % proti neom ezeném u legálním u potratu. M y však, tato m alá skupinka s nepat­rným rozpočtem a pouhým i čtyřm i angažovanými členy, jsm e v krátkém časovém rozpětí dvou let dokázali, že zákon om ezující potraty sta iý 140 let byl ve státě N ew Y ork zrušen a tím jsm e z N ew Y orku udělali hlavní centrum potratů v Americe. O tři roky později jsm e přesvědčili N ejvyšší tribunál, aby vynesl hanebné soudní rozhodnutí, které legalizovalo potrat ve všech padesátí státech. T ak tedy, jak jsm e to udělali? Pro m é posluchače zde je velmi důležité, aby pochopili, jak é taktiky jsm e při tom používali. Protože tyto taktiky s e s tou či onou m alou obm ěnou používají v celém západním světě. N aše skupina N A R A L věděla v roce 1968, že pokud by byl pečlivě a čestně p ro v ed en p rů z k u m sm ý šle n í A m e rič a n ů o potratech, byli bychom utrpěli jasnou zničující porážku. Podnikli jsm e tedy následující kroky. Sdělovacím prostředkům a veřejnosti jsm e předali č ísla s prohlášením , že jsm e provedli průzkum veřejného m ínění a že skutečně bylo 50 nebo 60 % A m eričanů pro legalizaci potratu. To byla sam ozřejm ě velmi výnosná a velm i úspěšná ta k t ik a p ro ro c tv í n a p lň u jíc íh o sam o sebe . Protože, když js te dostatečně dlouho tvrdili am erické veřejnosti, že pro legalizaci potratu je

každý, pak by autom aticky časem byl skutečně každý pro potrat. Je jen velm i m álo lidí, kteří jso u rádi v menšině. To byla jed n a z našich velm i prospěšných taktik. Používání vym yšle­ných, nečestných, dvojznačných průzkum ů mínění. Svým posluchačům proto naléhavě radím, aby byli velm i opatrní a velm i kritičtí vůči všem anketám , o kterých se v tisku dočtou a o kteiých slyší v televizních zprávách. To je, jak jsem již řekl, jed n a ješ tě dnes velm i používaná taktika propotratového hnutí. Z rovna tak jsm e věděli, že pokud situaci dostatečně zdra­m a tizu jem e , v z b u d ím e d o st sym patií, abychom m ohli pro­dat náš program legalizace po­tratů. Proto jsm e učinili nás­ledující. Zfalšovali jsm e počty ilegálních potratů, které se v U S A každoročně prováděly.Věděli jsm e, že celkový počet ilegálních potratů v U SA činil za rok asi 100 000. Avšak počet, k terý jsm e opakovaně - opako­vaně - předkládali veřejnosti a sdělovacím prostředkům , byl 1000000. A když člověk vel­kou lež opakuje dostatečně často, přesvědčí veřejnost, že se jedná o pravdu, ja k to v N ěm ecku dokázal náš přítel, pan H itle r. P rávě ta k jsm e věděli, že počet žen , k teré v U SA každoročně um íraly při ilegálních potratech, se pohybuje m ezi 200 a 250. Počet, k te rý jsm e neustále opakovali m y a předkládali jej médiím, činil 10 000. Tato č ísla začala form ovat veřejné m ínění v A m erice a by la také nejlepším pro­středkem , ja k přesvědčit A m eriku, že zákony o potratech m usím e odstranit. Kdo ví, že jsm e tato č ís la z fa lšo v a li, z v lá š tě p o če t k a žd o ro čn ích ilegálních potratů v USA, tom u se derou na mysl některé závěry. Zvážím e-li to, že v roce 1973, který byl prvním rokem po rozhodnutí Nejvyššího

tribunálu, činil počet potratů v USA 750 000, je toto číslo velm i nízké.

Před dvěm a roky, v roce 1980, o němž m ám e úplné údaje, to bylo 1550 000 potratů. Porovnáme-li počet 100000 potratů před legalizací s počtem 1550 000 (p a tn áctinásobný vzrůst), snadno prohlédneme jis té vým ysly a lži, které jsm e rozšiřovali v am erické veřejnosti. Jinou taktikou používanou k přesvědčení veřejnosti bylo např. tvrzení, že pokud by byl potrat zakázán, stejně by se provádělo zase to lik potratů, jen s tím

rozdílem , že by se tak dělo ilegá lně . T o v ů b ec n en í pravda! Z těchto čísel jasně vyplývá, že před tím než byl potrat povolen, jsm e m ěli 100 000 potratů ročně, dnes jich m ám e naproti t o m u l , 550000. A také obráceně. K d y b y ch o m dnes p o tra t zakázali, už bychom jich neměli 1550000. Opět by­chom se dostali na 100 000. A za druhé tato čísla dokazují, že od doby lega­lizace potratu v Am erice poklesl po c it zodpověd­nosti v oblasti sexuality. Skok ze 100 000 na 1550 000 ja sn ě dokazuje, že um ělý p o tra t se v U SA používá jako hlavní pro­

středek regulace porodnosti. A konečně neom e­zené a nezřízené provádění potratů vede k ještě větším u m nožství potratů.

Nejdůležitější a nejpůsobivější taktikou, kterou jsm e používali v letech 1968 až 1973, byla katolická karta. To je politika, k terá je pro m é posluchače zde a pro tu to zem i nanejvýš za jím avá. D ovolte m i, abych popsal teh d e jší situaci. V roce 1968 byla krize, vrcholila válka ve Vietnamu. V USA to byl vrchol naprostého odporu proti této válce. P ro tiválečné p roudy ov ládly

m édia. Sdělovací prostředky byly úplně proti válce. N álada zaplavila i m ládež a středoškolské studenty. O vládla am erické intelektuály. A nyní m y jsm e napadli jednu větší organizaci v USA, k terá tu to nepopulárn í válku stále je š tě podporovala. Byla to katolická církev a zvláště katolická hierarchie. A tak jsm e katolickou církev identifikovali s podporováním vietnam ské války a současně jsm e ji označili za hlavního protivníka potratové reformy. T ím to způsobem jsm e získali v šech n y sk u p in y , k te ré by ly pro ti v á lce ve Vietnam u. Získali jsm e studenty, intelektuály, a co bylo nejdůležitější - m édia. Dále jsm e udělali to, že jsm e zabránili, abychom všechny katolíky m ěřili jedním metrem , protože to by nám uškodilo.Potřebovali jsm e jistou podporu - dle našeho m ínění - osvícených, intelektuálních katolíků.

9.1.1971 jsem se zúčastnil v Chicagu setkání našeho hnutí n a vysoké úrovni. Byla tam celá naše elita. Navrhovali jsm e způsoby, jak se postavit proti této opozici - aktivně podporovat

řím sko-katolické zákonodárce, kteří zastávají potratovou reform u a zdůraznit m enšinové názo ry uvnitř církve takových lidí jako Robert Dryman, jenž v té době byl poslancem kongresu a jedním z vůdců potratové reformy. Jaký m ěla celá tato

štvavá kam paň a propaganda význam ?1) Přesvědčila m édia, že každý, kdo je

proti připuštění potratu, m usí být katolíkem nebo utajeným katolíkem a je pod vlivem katolické hierarchie.

2) Přesvědčovala tvrzením , že katolíci, kteří jso u pro potrat, m usí být dle definice liberáln ím i, osvíceným i, intelektuálním i a pokrokovými lidmi.

3) D ále ten to m ate riá l tv rd il, že neexistují žádné nekatolické skupiny, které by byly proti p o tra tu . T ehdy by ly s tá le je š tě jednohlasně proti připuštění potratu východní pravoslavné církve. Churches o f Christ, A m e­rikán B ap tis t A ssociation , L u te rán sk á církev , m etodistické církve, islám , ortodoxní židovství, mormoni, Assem blies o f God - největší letniční hnutí v U SA s počtem 15 m ilionů členů. V doku­m entech, k teré jsem vám nyní p řečetl, jsm e prohlašovali, že je nesprávné a v rozporu s ú s ta v o u , p o k u d n á b o ž e n sk é sk u p in y ja k o ka to lická h ierarch ie a ka to lická c írkev kladou odpor potratové reformě a vměšuj í se do věcí, které v zásadě spadají do politické a nikoliv náboženské o b las ti. Co jsm e p řito m ú m yslně z am lče li a ignorovali, bylo to, že v historii USA v žádném případě nebylo n ic nového, že náboženské skupiny výrazně podporovaly některou politickou stranu. K dyž se nedávno národní b isk u p sk á k o n fe re n c e U S A v y s lo v ila p ro z m ra z e n í atom ových zbraní, neřekla m édia biskupům , že se m ají starat o své vlastní záležitosti - ba právě naopak - byli oslavováni a chválen i za svou pokrokovost. Když však tatáž skupina podpořila parlam entní návrh na zm ěnu zákona, jen ž měl zrušit povolení potratu, byla m ohutně kritizována a stala se terčem nejprudších útoků. Katolická karta byla jednou z metod, je jíž pom ocí jsm e m anipu­lovali am erickou veřejnost.

Kromě toho jsm e m ěli ještě další metody, které jsm e používali při naší kam pani pro potrat. Jednou z nich bylo odm ítání a potlačování všech vědeckých důkazů toho, že ž ivot začíná

početím , že to, co se nachází v děloze, je č lo v ě k - o so b a , je ž v y ž a d u je v ešk ero u ochranu a bezpečnost, kterou požívám e my.Třetí taktikou bylo získání sdělovacích prostředků p ro naše účely. T o byla zřejm ě nejdůležitější k líčová m etoda celé naší kampaně. Lidé se často ptají: “Pane doktore, co vás přivedlo k tomu, abyste zm ěnil svůj názor? Jak je m ožné, že se z o rg a n iz á to ra a p o litick é h o a k tiv is ty p rv n í propotratové ligy, z ředitele největší potratové kliniky na světě, stal zástupce hnutí Pro život?” O dpověď je taková, že poté, co jse m opustil k lin iku a odstoupil ze svého úřadu, jsem se stal ře d ite le m poro d n ick éh o o d dělen í je d n é jin é nem o cn ice v N ew Y orku, je ž by lo n e jvě tší a nejlepší porodnicí ve m ěstě a součástí lékařské fakulty K olum bijské university. Jako ředitel jsem byl zodpovědný i za prenatální neboli fetologické oddělení. V roce 1973, kdy jsem nastoupil, jsm e se právě stali m ajiteli nové velkolepé technologie, kterou dnes denně používám e při vyšetřování p lo d u , abychom z jis tili je h o zd ravo tn í stav, abychom se přesvědčili, že to, co je v děloze, je p ln o hodno tná lidská bytost. T echnologiem i, o n ichž zde hovořím , jso u ultrazvuk, vyšetření plodové vody a elektronické měření srdce pomocí světla. D ruhá taktika(po katolické kartě) spočívá v tom, že m usím e odm ítat vědecký důkaz, jenž nepopiratelně prokazuje, že život začíná početím. M usím e trvat na tom , že otázka, kdy začíná život, je otázkou teologickou, právní, etickou nebo také filozofickou - jenom ne vědeckou. To je opět oblíbená tak tika propotratových skupin. Trvají n a tom, že je nemožné definovat, kdy život začíná, že to nem ůžem e vědět, že tento problém patří jinam , ať už do oblasti právní, teologické apod. M y však m usím e život definovat. Je to nu tn é ja k pro vědecké účely , ta k z důvodů právních a morálních! Ž ivot skutečně lze jasně definovat. Začíná početím , oplodněním a od té doby je počatá osoba lidskou bytostí. V děloze neexistuje náhlý přechod, a proto je život kontinuálním spektrem od svého počátku až do

k o n c e . J sem p ř e sv ě d č e n , ž e p ř ip u š tě n í interrupce znam ená plánovité zničení toho, co j e n e p o p ira te ln ě a je d n o z n a č n ě lid sk ý m životem . V ěřím , že je to neom lu v iteln ý akt sm rtelného násilí. Je třeba přiznat, že nechtěné těhotenství je velm i těžkým dilem atem . A však h led a t ře šen í v ú m y sln ém , a k tiv n ím n iče n í znam ená zahodit velké bohatství vynalézavosti lidského d ucha - a je š tě hůře - zn am en á to k ap itu lac i v eřejného jed n á n í p řed k lás ick o u odpovědí účelo v éh o m yšlen í n a n e p říjem n é sociální problémy. To je ostudné přijetí násilí. Jako vědec vím - nemyslím si, vím to - že lidský život začíná početím. Přestože form álně ne­m ám žádné náboženské vyznání, věřím z celého srdce, že existuje nějaká božská existence, jež nás žádá, abychom tom uto nekonečně sm ut­nému a nevyslovitelně ostudném u zločinu proti lidskosti učinili přítrž definitivním a neodvolatelným “stop!” Pokud bychom snad v této věci, je ž se nás týká, z tra tili odvahu nebo zklam ali, pokud bychom zaváhali nebo znejistili, pokud bychom b a i n a o k am ž ik z tra tili své pověření v tom to nanejvýš nezištném , nanejvýš důležitém boji, historie nám to neodpustí. Děkuji vám!

“Touto svátostí jsou manželé posíleni a ja ks i posvěceni k věrnému p lnění sv; povinností, k uskutečňování svého povolání až k dokonalosti a k vydávání kresťanskí svědectví před světem. Jim Pán svěřuje úkol dát lidem viditelně poznat svatoi vlídnost zákona, který spojuje vzájemnou lásku manželů a je jich spolupráci s lásl Boha, původce lidského života.” (Pavel VI.,Humanae Vitae 25)

Katolická rodina ohrožena, liberalizací r r ^! \ / i d m

Dle záměru Božího je rodinajednou z cest vedoucích ke spáse a k pozem ském u štěstí. Avšak soudobá rod ina se zdá být neschopná dosáhout tyto cíle. Společenské a kulturní změny ovlivnily žebříček hodnot natolik, že lidé ztrácejí orientaci. Současná rod ina prožívá krizi. Sam otné zjištění této skutečnosti n ic na tom nemění. M nohem d ů lež itě jš í se zd á bý t z jiš těn í zd ro je toho to ohrožení. Poznané nebezpečí j iž to lik člověka neohrožuje. Je m ožno se m u vyhnout. Zkušenosti, k te ré js e m z ísk a la během tř ic e tile té p rax e v p asto rac i ro d in v In stitu tu teo lo g ie rodiny, v Poradně pro m ládež a m anželé a ,v poslední době i v Papežské radě pro rodinu - mi dovolují, abych se k této záležitosti vyjádřila coby poradce. Co je tře b a d ě la t , ab y ch o m z a c h rá n ili o h ro ž en o u ro d in u ? Z a prvé je třeb a ja sn ě u rč it, o jak é ohrožení se jedná, protože jso u různé náhledy na o tázku rodinné krize. Ohrožení, o něm ž se chci zm ín it, p o v ažu ji za n e jp o d s ta tn ě jš í. T ýká se n e jh lu b šíc h v rstev lid sk éh o n itra . R o d in a je ohrožena ve své...svatosti. Když zde používám p o jem ro d in a , m ín ím tím p ředevším rod iny vytvořené dvěma lidmi, kteří věří v Boha a chápou podsta tu svátosti m anželství. Jde především o zjištění, co se stalo s rodinou a proč tom u tak je , že svátost m anželství, kterou Bůh ustanovil není zdrojem štěstí, ž ivota a lásky. Sam ozřejm ě, že bychom m ohli prostě říci, že krize m anželství je k rizí víry. Bylo by to však přílišné z je d n o d u š e n í . E x is tu j í p ro s tě l id é , k te ř í neodm ítají víru, avšak nedovedou uskutečňovat

m anželský život v souladu s požadavky v Existuje nějaká propast m ezi teorií katoli víry a ž ivo tn í praxí. R ozdíly jso u někdy výrazné, že nás Poláky obviňují z povrchní davového katolictví, které nem á sv o u h lo u t Jednou v Paříži n a konferenci věnované o táž i rodiny se m ě zeptal jeden africký m isionář, zi Polsko je katolickou zemí. K dyž jsem řekla ano, zeptal se m ě znovu - p roč je tedy v Pol povolen potrat? Ano, proč je ješ tě i m noho jin věcí, k teré nejsou v souladu s kato lickou etik Přece životní praxe, k terá se rozchází s víroi nejh lubším dram atem člověka. Svatý otec Pavel II. stále opakuje zvláště, když mluv m ládeži: “Pam atujte, že tento život zde n a zs je cestou, pouhou cestou do věčnosti, do n e t “Č lověk byl stvořen pro nebe a ne pro sv< A však tato pravda mizí z vědom í současn; lidí a ten to svě t a je h o zá lež ito s ti lidi zc pohlcují. C írkev projevuje ve své pastora činnosti stále novým i iniciativam i a dokum e starost o osud rodin, o spásu rodiny. Ohrožen: dá rozdělit do šesti základních, jak příčin ta důsledků, k teré vyžadují rozlišen í, aby se j m ohlo předcházet.

l )V e stále širších společenských kruž je o h ro ž en a zák lad n í h o d n o ta p a n en s tv í předm anželské čistoty. M ladí lidé si skoro vůl neuvědom ují, jak velm i je je jich budoucn ovlivněna minulostí. Často vstupují do m anželi s přítěží cizoložství a tím vytvářejí v m anžels klim a, které je velm i vzdáleno od integrá

vize lásky, ve které dar, dar celého člověka, je také plně druhou stranou odplácen. “D ar sebe sam a za účelem obohacen í d ruhého č lověka sebou” - jak to napsal Pavel VI. v H um anae vitae.

2) Je oh rožena svátostnost m anželství. Stále m éně lidí chápe, že civilní sm louva nestačí, že svátost m anželství je sm louvou mezi třem i osobam i - Bohem a dvojicí m anželů. Stále častěji lidé považují církevní sňatek pouze za m ilou, avšak m izící tradici. N echápou, že svátost znam ená naplnění D uchem - dar síly k uskuteč­

ňování obtížné svatosti. Když tento dar nepřij­m o u , j s o u s la b í, aby m o h li n é s t o b tíž e m anželského života.

3) O h ro žen a je životodárná funkce ro­diny. M ísto, aby se rodina stávala zdrojem života, dochází v ní k usm rcování nenarozených dětí, k teré by m ěly být ovocem vzájem né lásky. Dítě je často považováno za vetřelce, vůči kterém u se používají stále m odernější sm rtonosné prostředky.

4) Sam ozřejm ě, že v takovém klim atu j e o h ro ž en o ce lo ž iv o tn í trv án í m an že ls tv í - dochází k rozvodům . Počet rozvodů roste nejen u těch m anželství, k terá m ěla sňatek na úřadě, ale také u těch, k terá byla uzavřená svátostné. Přísaha ztrácí svou váhu, stává se prázdným slovem , i když p latnost této svátosti trvá ve skutečnosti na věky.

5) S tále v íce j e o h ro žen a m an želsk á věrnost. Láska nespojuje už navždy dva lidi. Láskou se nazývá i zcela povrchní sexuální prožitek. “M ilovali se” - znam ená: měli sexuální styk. V podstatě význam sexuálního spojení, o k terém Pavel VI. m luv í v H u m an ae vitae: “ posvátný akt zasluhující věčnost” - je nyní chápán jako fyziologická potřeba nebo relaxační činnost.

6) Je také ohrožena m anželská čistota. - Někteří lidé ani nechápou, co to je “m anželská čistota!” Antikoncepční m yšlení je ta k rozšířeno,

že lidé už ani neum ějí jin ak uskutečňovat rodičovství. Tyto neustále opakované sm rtelné hříchy člověka zm ění. Č lověk se postupně stává stejný jako jeh o činy - neschopen skutečné lásky a čistoty. Sám sebe chce obhajovat, a proto o b v iň u je c írk e v z to h o , že m á p ř í l iš tv rd é požadavky a dom áhá se, aby byly zm ěněny v zh ledem ke s labosti č lo v ěk a, k te rá je nedovoluje uskutečňovat. Právě zde se rodí tzv.m orální relativism us - sm ěr, který dovoluje člověku, aby zůstal takový, jaký je. Směr, který člověka nezatěžuje obtížnou snahou o dosažení svatosti a dovoluje mu, aby... šel třeba i dopekla, protože cesta ke svatosti je příliš těžká!

Wanda Póltawska

Odvykli jsme od společných rozhovorů. Je mnoho věcf a záležitostí, které nám v tom brání. Každý odchází z domu v jinou dobu, každý se vrací domů v jinou hodinu, každý má své starosti, nikdo nemá čas. Mluvíme spolu, ale nerozmlouváme. Říkáme: “ musíme dítěti koupit boty, dát opravit rádio, koupit čaj, zap la tit účty....Možná, že nám chybí místo anebo nálada na rozhovor. Nedostatek prostoru v bytech nás přinutil ke zrušení jídelny a tím jsme ztratili i společný stůl. Vzdali jsme se stolu, který mnoho lidí považuje za zbytečnou překážku a možná i určitý problém: stůl totiž vyžaduje prostírání, správné uložení talířů a příborů, řádné ser­vírování pokrmů a konečně i určitý způsob sezení, který může být pro unaveného člověka obtížný. Zkusme se trochu přemáhat.

ZtmhktkeftohSnažme se o to, aby se celá rodina

shromáždila u společného stolu alespoň jednou denně. Posaďme se u kulatého, hranatého, vysokého, anebo nízkého stolu k večeři. Vypněme televizi a rádio. Ať pánové odloží noviny, aby měli čas a možnost pohlédnout jeden na druhého: matka, bratr, sestra... Zkusme si najít trochu času u společné večeře pro sebe, pro společný rodinný rozhovor, abychom si více rozuměli, abychom si mohli říci, co si každý myslí, po čem toužíme... Alespoň jednou ve všední den - u večeře a vždy v neděli a svátky - vůbec nezáleží na tom, zdali nás je mnoho nebo jsme tři nebo dva - zasedňem e spolu se svými nejbližšími ke stolu.

J.G. převzato ze Zródla

A m e rič tí vědci d o š li k závěru , že n ic tak n e p o s ilu je č lo v ě k a , ja k o p ě s to v á n í tra d ič n íc h r o d in n ý c h z v y k ů - s p o le č n ý c h n á k u p ů , vý letů , o b ě d ů n e b o setkán í. " P o k u d js i b y l vychováván v rod ině , ve k teré s i těch to zv y k ů vážili, p a k s i m ůžeš b ý t jis t , že s i b u d e š v ě d ě t rad y v dospě los ti" , říká p s y c h o lo g d r S tephen J. W olín z U n ivers ity G eorge W ash ing tona .

Chci vám napsa t svůj p říběh o tom , ja k mi p om ohla M atka B oží, k terou nesm írně m iluji a jsem odhodlán pro N i cokoliv udělat. Stalo se to p řed více než dvaceti léty. N aši rod iče nás vychovávali velm i dobře. V edli nás k Pánu B ohu a P anně M arii. O tec nám vždy říkaval: “P o k u d js te d om a, b u d e te se d en n ě m o d lit, chodit do kostela n am ši svatou, k svaté zpovědi a k sv a tém u p řijím án í. K dyž jsm e v y rostli a začali chodit do práce, přestali jsm e chod it do kostela. V elm i těžce jsm e nesli, že se nám naši znám í p o sm ív ali, že jsm e “p a n b íě k á ř i” . Po nějaké době se zeptal náš pán farář P .A ugustýn Spurný našeho otce, co se s nám i stalo , že nás nevidí v kostele. D om a byl z toho velký poplach. O tec nás vyfackoval a do koste la jsm e chodili všichni společně. O v íru jsem se p řestal zajím at už dříve, je š tě když jsem byl v učení. T ak to šlo se m nou pom alu dolů. P řestával jse m se m o d lit, p a k jse m se o d stěh o v al od ro d ičů , pro tože jsm e se stále hádali a j á se naučil chodit do restaurace a začal pít. M atka p lakala, otec zuřil, a le m ně to bylo všechno jed n o . Pak jsem se zkam arádil s k lukem , který se p řistěhoval spolu s rodiči do K arolínky - K oblské, kde jsm e drive bydleli. Byl o čtyři roky m ladší než já. Jednou , když jsem ho navštívil dom a, zahlédl jsem u nich n a skříni v ložnici skrze o tevřené dveře asi půl m etru vysokou sošku Panny M arie. B y la z ro v n a ta k o v á , ja k o n a Z á z ra č n é m edailce. Z au jala m ě svým krásným a něžným obličejem . K dyž jse m se n a N i pod íval, pocítil jsem něco jak o p íchnutí u srdce a celý jsem

zbledl. V šim l si toho i m ůj kam arád , p ro tože se m ě hn ed zeptal, co se se m nou děje, že jsem tak o v ý b ledý. Ř ekl jse m , co se v e m ně o d e­hrávalo , ale on se sm ál, p ro tože nebyl m oc věřící a jeh o m atka si dala sošku do pokoje jen pro dekorativn í účely. D om a jsem m yslel stále na P annu M arii, neboť jsem Ji m ěl stále před očima. Po čase jse m n a vše zapom něl. P ak přišla z im a, napad l sn íh a m y jsm e šli lyžovat. V zp o m ín á m si, že to by lo k o lem 8 .prosince. T ehdy jsem nem ěl ani tu še n í, že j e tak velký svátek .L yžovali jsm e a dělali legraci až na jednou na m ě zavolal bratr:“F ranto , po jď sem , něco jsem n aše l.” Sjel jsem dolů, kde b y lo o b e c n í s m e tiš tě , v y - bag rovaná jám a , kde se vo ­zilo různé haram pádí. Když jse m sjel dolů, podal m i m ůj b ra tr J o s e f nějakou hlavičku.N ev ím , co se to se m nou stalo . R ozplakal jsem se a už jse m ani dál nelyžoval. Šel jse m dom ů, kde jsem nechal lyže a vrátil se zpět na m ísto, kde bra tr h lavičku našel. H ned jse m se také zeptal kam aráda, co u d ě la l i se so š k o u P a n n y M arie. O n je n řekl: “M ám ě spadla n a zem a ro z b ila se. T ak jse m ji vyhodil na sm etiště .” Tři dny m i trvalo n ež jse m našel všechny kusy. Bylo jich celkem šest. C hodil jsem tam vždy po práci a h rabal ve sněhu. Sousedé si m ysleli, že jsem se zb láznil. N evším al jsem si toho. N akonec se mi po d ařilo sošku opravit. D osud jse m to nikdy nedělal, ale s pom ocí Panny M arie jsem sošku p ě k n ě s lep il, p ra sk lin y ”o šm irg lo v a l” , aby po vrch byl hladký. P a k js e m ji natřel. B ílé šaty, z á v o ja světlé m odrý plášť. N a zem ěkouli jsem

nam aloval světadíly, jak jsem to um ěl a nakonec natřel hnědočernou barvou hada, kterém u M atka B oží drtí h lavu. K dyž byla soška hotová, což mi d o st d lo u h o trv a lo , d o n e s l j s e m j i u k á za t rodičům a v še jim řekl. N ěco se se m n o u stalo, neboť jsem se začal večer m od lit s rod iči a sourozenci, kteří byli ješ tě dom a. V neděli jsem

vše řekl důsto jném u otci A ugustýnovi a pak přijal svátost sm íření a nejsvětější

svátost. Před neděln í bohoslužbou jsem se bál, že se otec A ugustýn

b u d e n a m n e zlobit. N ebyl jsem přece tak d louho u svaté zp o ­

vědi a u svatého přijím ání. O n mi ale s n ěhou a ú sm ě­v em p o m o h l a j á byl po sv a tém p ř ijím á n i šťa s te n jak o nikdy v životě. Když jse m si chtěl po nějaké d o b ě v z ít so šk u P an n y M arie, oba rod iče nějak z e s m u tn ě l i . U v ě d o m il

jsem si, ja k m í rod iče m ají nesm írně rádi P annu M arii a ta k é ja k J i asi m useli m oc

prosit za m é obrácení. Sošku jse m j im p ro to p o n ech a l, i když to pro m ě nebylo lehké.

N yní jsem nejšťastnější člověk na světě i p řesto , že bývám

často nem ocen a prožívám chvíle utrpení. Stále si ale říkám : "V šech­

no pro T ebe Panno M aria, Tys mi pom ohla, a tak dělej se m nou, co chceš.”

M usím něco odpykat za tu dobu, co jsem Tě neznal. Pannu M arii m ám nesm írně rád a za vše Jí děkuji. N ebýt hlavičky oné sošky, nevím , kde bych byl dnes. D íky T i Pan í m á, tisíceré díky.

F ra n tišek

Na stránkách Im m a c u la ty js m e o p ako van ě p s a li

o řec k o k a to lic k é c irkvi.M n o z í n a š í č te n á ři u rčitě

b u d o u rád i, když zde ten to p o je m vysvětlím e.

S lo v o p ro to dávám e o. M iros lavov i, k te rý se

tou to o tá zko u za b ý v a l v ^ č aso p ise M isionár.

Reckokatolíci1) Vysvetlenie pojmu “Gréckokatolícká cirkev”

je katolícka cirkev byzantského obradu. Rozvediem zo širšia: Kristus založil len jednu Cirkev. Vyplýva to napr. z jeho slov: “Ty si Peter (Skala) a na tejto skale postavím svoju cirkev a brány pekelné ju nepremôžu.”(Mt 16,18) Kristus teda hovorí o svojej Cirkvi a nie o cirkvách. Kristus postavil svoju Cirkev na Petrovi Keďže Peter zomrel nedá sa to myslieť ináč, ako tak, že Kristus hovorí o Petrových nástupcoch, ktorých nazývame pápežmi (papa = otec). Kristus nerobil diela, ktoré by mali trvať len 40-50 rokov. To, čo Kristus dal apoštolskému kolégiu spoločne, dal Petrovi, a len Petrovi osobne: "Čo zviažeš na zemi, bude zviazané na nebi. ” Takáto absolútna jurisdická moc by nemala žiadny zmysel, keby mala trvať len pár rokov. Túto moc vlastnia pápeži. Kto je spojený s pápežom, patri k tajomnému telu Kristovmu - Cirkvi.

2) Vysvetlenie pojmu “katolícky”:Už od prvopočiatku vznikali v Cirkvi bludy a

rozkoly. Avšak bludné učenia boli vždy lokálne. Hoci bludy vznikali na mnohých miestach, predsa každý blud bol iný, tj. nielenže sa bludy nezhodovali s učením Cirkvi, ale nezhodovali sa ani medzi sebou navzájom. Kdežto učenie Kristovej Cirkvi bolo na všetkých miestach (Rímskej ríše) to isté, viera bola tá istá. Keď sa teda niekto chcel dozvedieť, do akej komunity prišiel, opýtal sa, či miestna cirkev patrí k Cirkvi, ktorá je všeobecne všade rozšírená. To “všeobecne všade” sa gréckym slovom povie: “katholikos". Kristova pravda

odpovedá všetkým ľuďom, preto sa rozširuje na všetky miesta, nepravda zasiahne len úzky okruh ľudí. Katolicita je preto známkou Kristovej Cirkvi Alebo ináč povedané, Kristova Cirkev je katolícka.

3) Vysvetlenie pojmu “grécko”:Celé vykupiteľské dielo Ježiša Krista je

zhrnuté, obsiahnuté v Eucharistii, ktorú Kristus slávil so svojimi apoštolmi pri poslednej večeri Vtedyimdal jesť svoje telo a piť svoju krv a prikázal im: “toto robte na moju pamiatku”. Kresťania sa schádzali od prvopočiatku na “lámaní chleba” - Eucharistii. Kristus nedal nijaké presné inštrukcie ohľadom modlitieb a ceremónii pri slúžení Eucharistie. Dal im len podstatu. Po rozídení sa do celého sveta, každý apoštol, podľa svojho vlastného uváženia a zo svojej apoštolskej autority obklopí centrálny úkon premenenia rozličnými modlitbami a ceremóniami. Tieto sa vyvinuli do samostatných obradov, ktorých je dnes 22 v katolíckej Cirkvi. Tieto obrady sa líšia len rôznosťou modlitieb, ale katolícke cirkvi všetkých obradov veria presne to isté, majú tú istú vieru, učenie. K viere napríklad patri aj pravda o primáte sv. Petra a jeho nástupcov. V spomínaných 22 obradoch katolíckej Cirkvi najväčšiu časť tvorí latinský obrad, a veriaci, ktorí k nému prislúchajú sa bežne nazývajú rimskokatolíci. Gréckokatolíci ako obrad majú pôvod na východe v Byzancii, či Carihrade, alebo tiež v Konštantinopole. Gréckokatolíkmi sa zvyknú nazývať preto, lebo v dávnych dobách bola ako dorozu­mievacia reč gréčtina(koiné), na rozdiel od latinčiny, ktorá sa zaužívala na Západe. Najzrozumiteľnejší a najpresnejší názov pre našich gréckokatolíkov je: Katolíci byzantsko-slovenskélio obradu.

4) Vysvetlenie rozdielu medzi gréckokatolíkmi a pravoslávnou cirkvou.

V roku 1054 došlo k veľkej schizme, odštie­peniu Carihradského patriarchátu od Ríma. Inými slovami: Carihradský patriarcha odmietol poslušnosť a podriadenosť Petrovmu nástupcovi, pápežovi Tým odpadol od katolíckej Cirkvi Na tomto mieste je treba uviesť, že v r. 863 k nám na Veľkú Moravu prišli, a to práve z Carihradu, dvaja vierozvestci sv. Cyril a Metod. Prišli teda ešte pred rozkolom. Ich vernosť pápežovije jasne vidieť aj z toho, že v r. 867šli do Ríma,

aby im pápež povolil s lú ž iť Sv. liturgiu v sta­roslovanskom jazyku, čo im pápež povolil. My gréckokatolíci túto Sv. liturgiu dodnes slúžime i v staroslovanskom jazyku.

5) V ysvetlen ie p o jm u “p rav o s láv n y - o r to d o x n ý ” .

Grécke slovo “orthos”, znamená pravý, správ­ny, a slovo “doxa - dokein” znamená učenie, vieru, oslava. Filologicky teda slovo "ortodoxia” znamená pravá viera, pravé učenie, správna oslavu (Boha). V prvých storočiach sa celá katolícka Cirkev nazývala ortodoxnou- pravoslávnou. Po veľkej schizme r. 1054 “Carihrad”začal zdôrazňovať, v opozícii k “Rímu", Že on je pravoverný, pravoslávny a nie “Západ”. Avšak nikdy nemôže byť pravoslávie tam, kde je opozícia voči “Petrovi” - pápežovi. Z pravověrnosti im teda zostalo iba slovo, ktoré dnes vyjadruje opak toho, čo vy- jadrovalo pôvodne. Z uvedeného teda vyplýva, že obradovo sú gréckokatolíci v podstate to isté, čo pravoslávni (až na nepodstatné odchýlky vzniklé vý­vojom liturgie po schizme). Ale v učení, vierouke sú medzi nami a pravoslávnymi podstatné rozdiely. Sú to hlavne tieto:a) Primát (prvenstvo) rímskeho pápeža.b) Jestvovanie očistca.c) Nebeská blaženosť svätých prv než príde Posledný súd.d) Presný okamih premenenia, transsubstantíácie.e) Platnosť viac než prvých sedem všeobecných snemov.f) Nepoškvrnené počatie Panny Marie.g) Neomylnosť římského pápeža, keď učí “ex caílietlra”.h) Neporušiteľnosť spovedného tajomstva.i) Nerozlučnosť manželstva.

6) V ysvetlen ie p o s to ja g réck o k ato líck e j c irkv i k iným

c irk v ám .Postoj gréckokatolíckej cirkvi k iným cirkvám

je ten istý, ako postoj celej katolíckej Cirkvi k iným cirkvám. Kristova Cirkev môže byť len jedna, teda i pravá Cirkev môže byť len jedna. A k sa niekedy hovorí v rámci katolíckej Cirkvi o cirkvách, myslí sa vždy na územné alebo obradové podelenie. Toto je postoj k iným cirkvám, ale nie k jednotlivým osobám, ktoré sa prípadne nachádzajú v nekatolíckych cirkvách. Katolické učenie je, že každý, kto úprimne nasleduje svoje svedomie môže byť spasený, ale kto poznáva kde sa nachádza pravda a odmieta jú, nemôže byť spasený.

Pro děti

Proč Pán Bůh

A nička bydlela spo lu s rodiči a sourozenci v malém městečku. I když měla pouze devět roků, byla j iž sm rtelně nemocná. Lékaři zjistili, že m á leukemii - rakovinu krve. Nemoc se vyvíjela velmi rychle. Rodiče, kteří využili již všechny dostupné možnosti, spoléhali nyní už jen na Boží pomoc. Modlili se velmi často a prosili za uzdravení své dcery. Tatínek, který byl velmi bohatý, avšak měl slabou víru, začal také prosit Pána Boha o zázrak. Nem ohl se sm ířit se svou bezm ocností, protože se dosud nesetkal s něčím, co by si sám nezařídil. Začal také slibovat Pánu Bohu, že nechá postavit kapli ke cti Matky Boží, že věnuje část svého majetku pro postižené děti, že... Zdálo se, že modlitba nebyla vyslyšena a všechny sliby byly marné. Anička stihla ještě přijmout první svaté přijímání a pak zemřela před dosa­žením desátého roku života. M aminka a Aniččini bratři Tomáš a Jakub se smířili s velkou bolestí s Boží vůli a dokázali vyslovit během modlitby Otče náš slova: “buď vůle Tvá” . Tatínek se však proti Pánu Bohu vzbouřil. Přestal chodit do kostela a nemodlil se. Teprve po delší době po velkopostních rekolekcích přišel a vyznal: “Dnes jsem pochopil, proč Pán Bůh nevyslyšel mou modlitbu. Již vím,

jaký smysl měla smrt mé milované dcery. Byl jsem velmi bohatý a myslel jsem si, že všechno mohu koupit za peníze. Ukázalo se, že jsem žil v omylu. Za peníze nelze koup it ž ivo t, zd rav í pro m ilovaného člověka. A již vůbec nelze koupit věčné štěstí. Od nynějška budu prosit mou dceru, která je v nebi blízko Pána Boha, aby mi vyprosila dar větší víry. Proto Pán Bůh nevyslyšel modlitbu za dobrou věc, kterou zajisté bylo zdraví a život malé Aničky, aby se uskutečnilo ještě větší dobro. Anička

zem řela sm ířena s Pánem Bohem jen n ěk o lik o k am žik ů po p ř ije tí svatého přijímání. M ůžeme si proto myslet, že byla spasena a j e v nebi. V případě Aniččina tatínka Pán Bůh uskutečnil svůj úmysl, aby se obrátil a měl život věčný. Není to však jediná příčina nevyslyšení našich modliteb.

Stává se dosti často, že křesťané se zlobí na své přátelé a známé a přitom vzývají jm éno Boží během modlitby a nedělní mše svaté. Dělají dobře? Budou vyslyšeny jejich modlitby? Nikoliv. Pán Bůh nám radí: “Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.”(Iz 1,16) Ježíš nás zase učí: ”Přiná- šíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se roz­pomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Potom teprve přijď a přines svůj dar.”(Mt 5,23-24) Podívejme se ještě na další příčinu nevyslyšení modliteb. Jsou takoví křesťané, kteří chodí do kostela a modlí se, aby se ukázali před lidmi(Mt 6,5), ale ve svém životě neza­chovávají přikázání lásky k B o h u a k bliž­nímu. Pro jiné lidi je to velké pohoršení. Pán Bůh takové křesťany varuje: “N e kaž­dý, kdo m i řík á Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.”(Mt 7,21) Ježíš je Bohem pravdy a nedá se oklamat zdán­livě vroucí modlitbou anebo předstíranou zbožností během nedělní mše svaté. To jsou tři nejčastější příčiny nevyslyšení modliteb a také příklady “vzývání Božího jm éna nadarm o” - snaha využít Pána Boha k uskutečnění vlastních plánů, nedostatek víry spolu se stavem těžkého hříchu a m ar­nivost spojena s pýchou. Proto svatý Jakub píše přím o:“ Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře.”(Jk 4,3) Proto neobviňujme Pána Boha, ale učme se dobře modlit.

Josef Guzdek převzato ze Zrodia

Jsme vystaveni záplavě charismatických poselství

Stále k nám doléhají znek lidňující hlasy o š í ř e n í s e n z a č n íc h p o s e ls tv í . Z e jm é n a R e in a ld o P in h e iro , sn a ž iv ý re d a k to r p o r tu g a lsk é h o v y d án í “E c h o ” v B ra s ilii u p o zorňu je n a to , že "rů zn á střed iska m odliteb za m ír se sta la středisky naslouchán í novým p ro rokům , kde se hovoří o velké očistě, k terá m á nastat v tom to roce.” V B ello H orizon te - ja k d o d á v á - d o šlo k se tk án í b ra s ilsk ý ch “ v id o u c íc h ” . B yl to o p ra v d o v ý B a b y lo n ne jednotných hlasů. O bává se, ja k říká, o ty, kdo nem ají ku ltu rn í a n áboženskou ochranu. T ěm to úkazům bychom se nem ěli podivovat, o těch hovořil j iž Ježíš, že se budou m nožit v poslední d o b ě (s ro v .M a t 24 ). T ak é nám u k á za l, j a k roz lišova t pravé proroky od falešných: “Podle je jich ovoce je poznáte .” O voce, k teré sam i ve druhých p řinášejí - ovoce pravdy ve věrnosti učite lském u úřadu církve, papeži, E ucharistii, M arii, stejně jak o ovoce svatého života, ovoce nápravy duší. M usím e si dávat pozor n a přem íru

senzačních poselstv í, zvláště jso u -li u rčena k tom u, aby vyvolávala úzkost ne obrácení. Starostlivé naslouchání těm to apokalyptickým hlasům , spojené s očekáváním , nás vzdalu je od naší p ravé úlohy, k terou nám u lo ž ila P an n a M aria - dbát o vlastn í nápravu (ob rácen í). V d ů sled k u to h o h ra je m e h ru sv éh o n e p říte le , nesetrvám e-li n a této cestě. P ředevším nesm ím e naslouchat m ožným datům a dobám , pro tože - navzdory m ravním u úpadku lidí - neznám e rozsah m ilosrdenstv í a trpělivosti B oží, stejně ja k o n e z n á m e c e n u m o d li te b a u t r p e n í obětovaných na úm ysl odvrácen í oh lášených trestů . Ještě 40 dnů a N in ive bu d e zničeno . A le pak činil národ pokání a N in iv e bylo ušetřeno. K rom ě toho: Jak často bylo v posledn ím století oh lašováno , že to h o a to h o dne n ebo m ěsíce nastane katastrofa? A nic se nestalo! N u tn á je pouze a jed in ě naše v lastní náprava: obraťe se, b uď te stále p řip raven i, p ro to že Syn č lověka přijde v hodinu, kdy bude nejm éně očekáván. P robuď m e tedy svá srdce ze sm rtelného sp án k u , n ap rav u jm e své ž iv o ty a ž ijm e ostražitěji v očekávání Pána, k terého jsm e ztratili ze svého zorného úhlu. Písm o svaté nám radí: N euhášejte ducha: “N ezháše jte oheň D ucha, dar prom louvání z vnuknutí nepodceňujte , ale všecko zkoum ejte, a co je dobré, toho se d ržte .”( l T e 5 ,19-21) V elké nebezpečí spočívá v tom , když jed en h las nebo nadpřirozené zjevení p roh lásím e za neom ezené, jen k n ě m u se upínám e a tím se iso lu jem e je od jed in éh o záchranného pram ene - církve, sloupu opory a pravdy, k terá zde n a zem i reprezen tu je živého Boha.

D on A ngelo M utti E cho a us M edjugorje č. 107

Církvineposkytovat

žádnýprostor

Na stránkách časopisu Trenta giorni, vycházejícího v šesti řečech a prodávaného v deseti zemích, podává další in form ace o proticírkevní činnosti zednářů G.Cubeddu a to se zvláštním zřetelem k osobě Giuliana di Bernardo, citovaného v lmmaculatěč.9 v článku “Nová evangelizace naráží na překážky ze strany zednářů” . S úctou a uznáním je třeba vystupovat vůči všem náboženstvím, s výjimkou katolického. Církvi neposkytovat žádný prostor! To jsou instrukce velmistra Giuliana di Ber­nardo, adresované jeho bratřím ze zednářských lóží na Východě. Důkaz o tom přináší autor zmíněného článku, uveřejňující kopii Di B ernardových v la s tn o ru čn ích poznám ek. “ Konkurence pouze s kato lickou církví (u ostatních náboženství vzájem ný respekt).” Dobře čitelné písmo je písmem Giuliana di Bernardo, bývalého velmistra lóže Velikého Východu Itálie, dnes šéfa regulérní Italské Velkolóže. Tak to formuloval ve svých pozná­mkách k projevu na zednářském kongresu, konaném v březnu 1992. Tehdy byl ještě velmistrem lóže Velikého Východu Itálie a obsah celého dokumentu je redakce 30 Tage (ně- měcká mutace Trenta giorni) schopna předložit. Jedná se o poznámky tehdejšího velmistra a sice o kom plexní schéma o více bodech, hovořících o hodnotových a mravních před­stavách svobodných zednářů. Mluví se v nich ovšem i o politických stranách a o italském presidentovi, neboť italské parlamentní volby byly tehdy již za dveřmi. V bodě 5 je načrtnut “Projekt pro země Východu” , ve kterém Di Bernardo dává směrnice pro činnost Velikého Orientu v této oblasti. Na prvém místě, jak již bylo řečeno, je to, ona "konkurence výhradně proti katolické církvi”. Pak následuje výzva, aby lóže Velikého Východu Itálie převzala v zemích Východu "aktivní roli” a sice schva­lováním nových zákonů a “účastí na společném plánu zednářů, který má zam ezit vnitřním bojům”. A konečně se zde projevuje obava z “desorientace vládnoucích kruhů těchto zemí”, hledajících nové mechanismy řádu, který by měl na h ra d it ten starý, kom un is tický . J iž

začátkem roku 1992 se v mezinárodním tisku objevovaly zprávy o kolonizování Východu svobodným zednářstvem, zvláště Skotským ritem jižn í ju risd ikce Spojených Států. Za starostmi Di Bernarda se zřejmě neskrývá nic jiného než snaha o přiměřené zapojení se do činnosti jiných zednářských lóží se sídlem v Americe i v Evropě (anglických a francouz­ských). Ty již tehdy znovuobnovovaly sloupy svobodozednářských chrámů v Polsku, Ru­munsku, bývalém Československu, Maďarsku a bývalém Sovětském svazu a Jugoslávii. V lednu minulého roku zřídil Di Bernardo “sloupy Velikého Východu Rumunska”, následovnické lóže toho slavného “chrámu” - lóže vystupující tehdy pod názvem Concordia , za ložené v Bukurešti poprvé roku 1884.

Je evidentní, že boj proti katolické církvi trvá, byť i někteří - i ti stojící na její půdě - z nedostatečné informovanosti tuto skutečnost bagatelizují nebo ji i programově popírají. Je ovšem známo, že pro ďábla je optimální, podaří-li se mu přesvědčit lidi o své neexistenci. Kardinál Ratzinger, prefekt kongregace víry, říká v knize Rapporto sulle fede (u nás vyjde v ne jb ližš í době v nak lada te ls tv í Zvon pod názvem “O víře dnes”), že “současné mizení vědomí toho ďábelského jen dokazuje dnešní pokles svatosti. Ďábel se může skrývat v pro něho výhodné anonymitě jen proto, že dostatečně nesvítí světlo těch sjednocených s Kristem, které by ho usvědčovalo.” Proto se modleme a pracujme!

A.Loula

Chci poděkovat Pánu Ježíši, Matce Boží Panně Marii a sestře Faustýně za vyslyšení mé prosby. Dne21.10.1993 se mé kolegyni .laně narodila dcera Adrianka, která za čtyři dny po porodu velmi vážně onemocněla. Dle sdělení lékařů se jednalo o zápal mozkových blan. Naděje na přežití byla malá. Adrianka byla převezena na dětskou kliniku do Ostravy. Já jsem se o tom dověděla teprve za dva dny, když jsem přišla do práce. Kolegyně mi telefonicky sdělila, co se stalo a já jsem ji utěšovala.

že všechno bude opět vpořádku. Nevěděla jsem, žc m aláAdriankaje ohroženana životě, ale přesto jsem tušila, že to s ní bude opravdu velmi vážné. Chtěla jsem jí pomoci, ale uvědomila jsem si, že sama nezmohu nic. Pomoci zde může jedině Pán Bůh, kterému jsem také celou žáležitost svěřila. Hned tentýž den večer jsem se začala modlit novénu k Božímu milosrdenství a k sestře Faustýně a prosila jsem o milost navrácení zdraví tomuto malému človíčku, kterého jsem zatím neznala, ale kterého jsem měla už ráda. Dva dny po skončení novény jsem se dověděla dvě zprávy. Ráno jedna kolegyně přišla s tím, že Adrianka je už mimo nebezpečí a odpoledne další kolegyně řekla, že dítě po 14 dnech života zemřelo. Vnitřně jsem byla přesvědčena, že špatná zpráva

nemůže být pravdivá a dál jsem prosila Pána Ježíše o uzdravení A drianky a je jí navrácení pozem ské mamince. Až další týden jsem se dozvěděla od Jany, že malá je opravdu mimo nebezpečí a koncem listopadu bude propuštěna z nemocnice. Lékaři řekli Janě, že malá Adrianka jen zázrakem zůstala na živu. Teprve 18. prosince jsem Janu navštívila a poprvé uviděla malou Adrianku. Za tento velký dar děkuji Pánu Ježíši a Panně Marii, ke které se vždy utíkám a také sestře Faustýně, která tento velký dar vyprosila.

Eva Bernátková

Děkuji za časopis Immaculata. Jsem s ním velmi spokojena. Pracuji jako psychoterapeut u alkoholiků a narkomanů, takže vždy s povděkem si přečtu články a dopisy k tomuto tématu. Sama nosím Zázračnou medailku již od dětství a mohu vám potvrdit, že opravdu dělá zázraky. Spolu s manželem jsm e nosili Zázračné medailky místo zásnubních prstýnků. Panna Maria nás opravdu provází celý život. Na rodinném domku jsm e si v roce 1975 zhotovili výklenek se sochou Panny Marie s Ježíškem. Kvůli tomu jsme seděli třikrát na lavici obžalovaných u soudu. Protože jsm e Pannu Marii nesundali, dostali jsm e oba exekuci na platy. V rozhodnutí vytrvat nás podpořil pan kardinál Tomášek, který řekl:” Panna Maria zvítězí.” V té době jsem byla na mateřské dovolené poprvé po devíti letech manželství. Manžel mi donesl na výplatu 10 Kčs. Nemusela jsem však jít žebrat, protože při jedné cestě na vánoční zkoušku zpěvu mi jeden pán sám dal obálku. Bylo v ní tolik peněz, kolik jsme potřebovali do doby, než jsem nastoupila do práce. Přibližně nás výdaje a exekuce vyšla na 30 000 Kčs. Po rodinném nedorozumění jsme se však museli z bývalého mlýna vystěhovat. Hledali jsm e byt v Jihlavě, kam jsm e oba dojížděli, ale bez úspěchu. Prosila jsem tedy: “Pane, jestliže je to Tvá vůle, tak mi někoho pošli.” Celé záležitosti se ujala Panna Maria. Na noční přišel za mnou pan inženýr spolu se svou manželkou. Byl to inženýr, který nám radil ohledně výklenku. Nyní se přišel zeptat, jak dopadly soudy. Řekla jsem, že komunisté s námi nehnou, ale musíme se odstěhovat. Bylo to v úterý. Paní mi na to

řekla:”můj bratr se v pátek žení a bude odcházet z Jihlavy. Mohli jsm e se tedy přestěhovat do jeho bytu, kde dodnes bydlíme. Další zkušenost s medailkou jsem učinila, když jsem ji tajně dala do peněženky mému tchánovi při jeho převozu do nemocnice. Prosila jsem Pannu Marii, aby se ho ujala. Co vám mám povídat. Tři dny před jeho smrtí přišel za ním kněz sám, bez zvaní a tchán přijal svátosti. Za všechny tyto m ilosti děkuji Pánu Ježíši a Jeho nejmilejší Mamince Neposkvrněné Panně Marii.

Ludmila Výborná

Po přečtení poslední “Jmmaculaty”, na kterou se vždy velmi těším, jsem se rozhodla, že poděkuji Neposkvrněné za její vedení a ochranu v mém životě. Věřím, žene náhodou jsem se narodila právě v den Neposkvrněného Početí. Jako malá dívenkajsem velice ráda chodilana m ájovoua měla jsem ráda Pána Ježíše i Jeho Maminku. Tehdy jsem ještě nevěděla, že i Ona je mojí Maminkou a že se o mě bude tolik starat. Mojí rodiče byli zbožní katolíci a všechny nás vychovávali ve víře a v úctě k Panně Marii. Jájsem se však v dospělosti svou vlastní vinou od Pána Boha vzdálila. On však ode mne ne. Až teď vidím, že to byla právě Neposkvrněná, která mě vyprosila milost víry. Postupně jsem začala chápat, že život, který vedu směřuje k mému věčnému zatracení. Začala jsem mít v srdci touhu po svátosti smíření a po eucharistii. Můj proces obrácení trval řadu let, ale Pán Ježíš i Panna Maria trpělivě čekali.Pak přišlo jarní světlo Ducha Svatého, které mě zcela prom ěnilo. Čím větší lásku mám k Neposkvrněné, tím větší lásku mám k eucharis­tickému Kristu, Jeho Nejsvětějšímu Srdci a také ke svým blížním. Velice mě také mrzí, když vidím, jak někteří naši bratři, zvláště mladí, zavrhují svátost smíření, Eucharistii a Pannu Marii. Je to však i naše chyba, protože jsm e často hodně uzavření. To, co jim chybí u nás, hledají pak u odloučených bratří, kteří je vítají s otevřenou náručí anebo ve světě. Uvědomuji si, že bez veliké milosti Boží a mocných přímluv Panny Marie bych svými silami nedokázala nic. Jsem Jim velmi vděčná a za všechny obdržené milosti ze srdce děkuji.

vděčná Kateřinu

Pán Bůh zaplať zato, že jste mě přijali do řad Rytířstva Neposkvrněné!! Ačkoliv jsem už důchodkyně, která příští rok (da-li Pán Bůh) dovrší 70 let. R^da bych, pokud síla stačí pomáhala Panně Marii v jejím úmyslu zachránit lidstvo, které se od Pána Boha odvrátilo. Nevládnu žádným velkým kapitálem, celý život jsem pracovala v zemědělství. Přesto mám oči otevřené a vidím, jak naléhavá je potřeba modliteb a jiných skutků lásky za obrácení hříšníků! Ať Pán Bůh dá Vaší práci hojné požehnání.

Marie Janíčková

Immaculata se mi líbí. Duch Svatý j i vede. Odloučení křesťané přestali uctívat Pannu Marii a to Satan potřeboval. Přímluva Panny Marie je tak mocná, že ten, kdo ji pocítil se nedá odradit. Já jsem byla několikrát vyslyšena hned na modlitbu “me- morare” - “Pomni o nejdobrotivější Panno Maria, že od věků...” Je velmi smutné, že někteří lidé bojují proti církvi a proti uctívání Panny Marie. Velmi útočí také na Svatého otce. Neuvědomují si, že všechno, co od nás požaduje církev, slouží jen k našemu dobru. Není to výmysl Jana Pavla II., ale jsou to požadavky samého Ježíše Krista, kterého musí poslouchat i papež. Skrze církev dostáváme mnoho darů. Svatý Maxmilián Maria Kolbe by nebyl schopen tak velké oběti uprostřed pekla na zemi, kdyby neposlouchal církev a neměl lásku k Bohu a k Neposkvrněné Panně Marii. Tato láska mu umožňovala milovat své blížní až do krajnosti. Byla to láska, která vyzařovala Boha a Pannu Marii. Lidé, kteří považují za nejvyšší hodnotu smyslné požitky, nemohou ani pochopit, co to znamená mít v srdci to, co měl sv. Maxmilián a všichni jemu podobní. Přeji Vám, aby Váš časopis našel cestu do každé rodiny.

Františka Ryšávková

ZprávyProf. Jindřich Lestradet, člen Francouzské

lékařské akademie prolomil mlčení, které vládlo kolem nespolehlivosti kondomů v boji proti AIDS. V “Le Quotidien du Médecin”(Lékařský deník) z 21 .X .Ž m in. roku píše, že kondom , který je oslavován reklamou “jako bezpečná zbraň”, chrání jen muže. “Dnes je již jisté, že u seropositivního muže je virus HIV přítomen nejen ve spermatu, ale také ve všech pohlavních sekretech, které auto­maticky pronikají nazevní povrch kondomu při jeho použití - píše dr Lestradet. Pro ženu je to jako “ruská ruleta” - žena se může stát obětí smrtelné nemoci AIDS i přes používání kondomu. “Není to snad příčina toho, že v heterosexuální skupině se infikuje virem HIV třikrát více žen než mužů a epidemie se šíří i přes anebo právě kvůli špatně chápane prevenci a reklamě?” Toto prohlášení cituje v otevřeném dopise Filip Oswald, ředitel Francouzské kanceláře pro boj s AIDS. Kritizuje také příručku pro důvtipné milence vydanou státními úřady, ve které se lidem namlouvá, že na ochranu před AIDS stačí kondom. Pohlavní zdrženlivost je zde vysmívána a lidem se doporučuje i sodomie (pohlavní styk se zvířaty). Otevřený dopisZje ukončen otázkou: “Jak je možné, že jsou zneužívány peníze daňových poplatníků na propagaci nesmyslů, o kterých by se dalo říci, že unikly z muzejí ateismu bývalého SSSR?”

Famille Chréíienne

P o kra čo vá n í z druhé strany obá lky

Papež Jan Pavel II. varoval dne 12.1.94 během pravidelné středeční audience před nebez­pečím rozšíření válečného konflik tu v bývalé Jugoslávii na celou Evropu anebo i celý svět.

Zródlo

Uskutečnila se touha a proroctví O. Max­miliána Kolbeho, že v církvi jednou vznikne řeholní společenství se jménem Neposkvrněné Panny Marie, které se bude věnovat stejným ideálům, jaké měl on sám. V den kanonizace sv. Maxmiliána se setkala jis tá Marie Alžběta Patrizi s jinou ženou, která vyjádřila touhu založit spolu s ní řeholní společenství podle směrnic O.Kolbeho. Za několik měsíců dne 14. srpna 1983 dal kardinál Ugo Poletti třem ženám povolení k vytvoření komunity. Začátkem července roku 1993 bylo společenství uznáno za řeholní kongregaci se jménem “Menší sestry Neposkvrněné Panny Marie.” Dnes má tato kongregace 43 členek z osmi národností. Jejím cílem je přivádět lidi k Bohu prostřednictvím Neposkvrněné Panny Marie.

Někteří lidé jsou velmi zlí a válka je dělá ještě bezohlednějšími. V obodobí bojů v Dubrovníku v bývalé Jugoslávii bezbožní vojáci zničili mnoho křížů a soch Panny Marie. Jedné soše Matky Boží vyloupli oči a dítěti, které držela v náručí uřízli hlavu. Ctitelé Panny Marie z Modré armády ve Španělsku koupili za darované peníze krásnou sochu Panny Marie fatimské a poslali ji do Dubrovníka, aby byla postavena namísto, kde dříve stála poškozená socha.

Mariánské zvony 8/93

svém srdci povolání k řeholnímu životu a k této formě apoštolátu, aby se velkoryse nabídli do služeb Neposkvrněné po vzoru sv. Maxmiliána. Ostatní čtenáře prosíme o modlitby za nová řeholní a kněžská povolání. Děkujeme také za všechny Vaše dopisy, články a finanční pomoc, kterou nyní potřebujeme na vybavení nového nakladatelství a na vytištění dalších čísel Immaculaty. Věříme, že nyní stejně jako dříve, se Neposkvrněná o všechno postará. Čtenářům ze Slovenska oznamujeme, že své finanční dary mohou nyní posílat na adresu: Konvent Minoritů, Košická 2,054 01 Levoča. Všechny čtenáře opět prosíme, aby na poštovních poukázkách psali čitelně zpětnou adresu a v rubrice “zpráva pro příjemce” uváděli, že se jedná o předplatné “Immaculaty”. Prosíme také, abyste v této rubrice napsali, kolik výtisků jednoho čísla časopisu hodláte odebírat. Pro Vás pro všechny vyprošujeme hojnost darů Ducha Svatého a neustálou mateřskou ochranu naší drahé Neposkvrněné. Znovu prosíme o modlitby za celou redakci.

Je to hnutí, které se vyvinulo v posledních 30-35 letech. Jeho zakladatelem je diecézni kněz František Blachnicky. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, - formální víra, vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd,-východisko jak oslovit mladého člověka, jak přispět k autentičnosti víry a jak zabránit destrukčním vlivům ateistické propagandy. Začal pracovat tam kde mohl, u oltáře, s ministranty, scholou, až během let rozvinul hnutí zahrnující lidi nejrůznějších věkových ktegorií. Biblicky nový člověkje cílem formačních snah tohoto hnutí - člověk celistvý (vyznačující se vnitřní integritou, shodou poznání s praxí), člověk, kterém u je vlastní sebedávání (je to dokonalý protiklad člověka spotřebního, který se chce nezištně dávat druhým), člověk, který se realizuje ve službě (nechce být “nad” druhým člověkem, ale spíše “pod”, v postoji služby), člověk osvobozený, (který přijal pravdu osvobozující - Krista, ve kterém je mu dán Duch Svatý - vlastní formovatel nového člověka). Na této formační cestě nového člověka stojí Neposkvrněná - nejdokonalejší vzor vztahu ke Kristu. Jeden z prvků metodiky práce hnutí je tak zvaná OÁZA. Jsou to zvláštní 15- ti denní exercicie ve třech základních stupních. Prožití oázy je samozřejmě pouhou epizodou, určitým uměle vytvořeným prožitkem, který se odlišuje od denních životních podmínek. Ale i tento zážitek má pro život všedního dne velký význam jako zkušební model, který inspiruje a zintenzívňuje výchovné a sebevýchovné snahy v běžných podmínkách.

Snad budou oázu lépe charakterizovat výpovědí několika účastníků:

Bylo by toho hodně, co by se dalo a co bych i chtěla napsat o oáze, protože člověk na takových patnáctidenních rekolekcích mnoho zažije. Nejvíce mě však asi oslovila “pobožnost Světla a vody," na které se každý kdo chtěl, mohl úplně a bez výhrad odevzdat Pánu Ježíši, přijmout Ho do svého srdce jako Pána a Spasitele a vyjádřit to tak symbolickým ponořením zapálené svíce do pramene, který vyvěral v nedalekém lese. Po cestě jsm e museli zdolávat různé

překážky v podobě spadených stromů větví a ostnatých drátů, jakoby nám tím Bůh chtěl říct, že ten, kdo se mu odevzdá, nemůže čekat, že jeho život bude procházka růžovou zahradou. Nechtěla bych však, aby mi z této pobožnosti zbyla jen krásná vzpomínka, ale abych stejně jako Neposkvrněná každým dnem odpovídala Bohu na Jeho volání svým “Fiat.”

Eva

Oáza pro mne představuje jednu z možných cest za Kristem. Hledáme Boží přítomnost ve stvoření prostřednictvím "výprav otevřených očí, ” v_ "evan­gelijních rohovorech " poznáváme plán Boží spásy, ve "stanu setkání” náme možnost být osamotě s naším Pánem a rozmlouvat s Ním. A jv e všem, co děláme se snažíme uskutečňovat Boží vůli a tvořit tak společenství lásky bratří a sester.

Bogdan

Oáza jako duchovní cvičení se m i moc líbí - je jí systém, program i prostředí, ve kterém se koná. Nejvíce se mi vždy líbila večerní adorace, stan setkání a také pobožnost světla a vody.

Veronika

Oázové setkání mě ukázalo, že není dobré je n m luvit k Pánu, ale hlavně se naučit mu naslouchat. Tomuto se člověk může naučit při stánku setkání, kdy dochází k rozhovoru mezi mnou a Pánem. Hloubka rozhovoru záleží na naší otevřenosti a důvěře. Je to těžké, ale jde to!!!

Hana

Oáza to jso u pro mne dny, které měly smysl, byly prožité plně s Ježíšem. Pro mne osobně to hlavně byly dny, kdy jsem od Pána čerpala, abych pak mohla vyjít mezi lidi, a doma, ve škole, nebo kdekoliv, kam přijdu, abych ukazovala Světlo a Život. Myslím, že právě to je posláním nás křesťanů.

Markéta

V roce 1994 organizují otcové minorité oázu ve dnech 5.8. - 21.8.94 ve Vendryni. Zájemci ve věku od 15-ti do 20-ti let se mohou přihlásit písemně nanaší adrese: Konvent minoritů (oáza) Minoritská 1,602 00 Brno do konce května t.r..

O B S A HPanno věrná i Zasedněme ke stolu 21V naši duši i Jak mě zachránila Neposkvrněná 21Petr našich dnú 2 Řeckokatolici 23Skrze Ježiše Krista 3 Proč Pán BůhSv. Maxmilián Kolbe. - životopis 6 nevyslyšel modlitbu 24Osobně znal sv. Maxmiliána 8 Jsme vystaveni záplavěNebylo to zázračné uzdraveni ? 10 charismatických poselství 26Jsme povoláni na hlubinu 12 Cirkvi neposkytovat žádný prostor 27Sborový růženec 14 Poděkováni 28Jakým způsobem jsem Dopisy čtenářů 29obelhal Ameriku 15 Zprávy 30Katolická rodina Hnutí Světlo • Život 31Ohrožena liberalizaci morálky 19 Oáza v obrazech 33

P ředp latn é na rok 1994:Dobrovolné dary.T y lo je m o žn o zas íla l na ad resu :

Konvent minoritů, Minoritská 1, 602 00 Brnopošto v n í p o u k ázk o u ty p u C (ž lu to u ) s p o zn ám k o u “předplatné Imm aculaty” v rubrice “zpráva pro příjem ce,” Nevyžádané rukopisy se nevracejí.Dle finančních možností budem e posílat náš časopis i tém, kteří nemají dostatek financí k zaplacení předplatného, a o časopis si zažádají.Stálé předplatitele prosíme, aby při poštovním styku s námi uvádéli své identifikační číslo vytištěné nad svou adresou 1 za zkratkou č.

Fotografie: J.Planeta, P.Laska, A.M ari, B .Hajduk; Grafiky: J.Zlám alová

Všem dobrodincům, kteří přispěli finančním darem na krytí výrobních nákladů, vyjadřujeme srdečné Pán Bůh zaplať.

P rosím e všechny č tenáře , k te ří o b d rž í náš časopis, aby je j zapůjčili svým p řá te lů m a znám ým tak to um ožnili N eposkvrněné z ískávat srdce lidí p ro Ježiše.

Chceš se ještě více přiblížit k Pánu Ježíši? Dovol Jeho Mamince, aby se tě ujala. Odevzdej se s důvěrou do jejích neposkvrněných rukou a stan se jejím rytířem. Pokud se rozhodneš, požádej o zapsání do knihy Rytířstva Neposkvrněné v Národním centru MI, Minoritská 1, 602 00 Brno.

Im m aculata(dvou m čsičn ík ): 2 /1994, ročník III.

ISSN 1210-5732S církevním schválením č.j. 0706/92 O lomouc 14.4.1992 Registrační značka: MK ČR 620 Podávání novinvých zásilek povoleno O blastní správou pošt v Brně č.j.: P/2-4363/93

V yd ávají: Bratři minoritě N ak lad atelstv í:Konvent minoritů u sv.Janů v Brně Výrobní náklady na 1'výtisk: 9,-Kč.

Oáza v obrazech

(text na str. 31)

redakce

A ť naše srdce ozáří světlo Kristova zmrtvýchvstání Radostné a požehnané Velikonoce

přeje všem čtenářům