Kdo je to? Aneb strašidlo útočí

Byl Srpnový večer jako každý jiný. Tedy až na bouřku, která se hnala po nebi. Většina lidí ve Spring Street se už připravovala ulehnout ke spánku, jen ve Smithovic domě se ještě svítilo. V tom domě seděli na pohovce devítiletá plavovlasá a zelenooká dvojčata - Sam a Lucy, dívali se na televizi a jedli popcorn. Druhý den nemuseli do školy, jelikož byly letní prázdniny. Jejich rodiče doma nebyli. Sofie a Lewis Smithovi pracovali jako doktoři, proto často nebývali večer doma. V televizi dávali dobrodružný film se špetkou fantasy, ve kterém vystupovala leckterá strašidla. Najednou zhaslo světlo a obrazovka zčernala. Lucy se Samem se oba lekli tak moc, že vysypali popcorn na zem. „Počkej tady. Dojdu pro baterku.“ Řekl Sam, když se uklidnil a odešel. Lucy tedy trpělivě čekala na svého bratra. Po chvíli se Sam vrátil. „Baterku jsem nenašel, ale mám místo ní tohle“ A ukázal na svícen se zapálenou svíčkou ve své ruce. „To bude stačit“ Odpověděla mu jeho sestra. Tak tam seděli na pohovce a povídali si o všem možném. Čekali, než znovu naskočí proud, protože se jim nechtělo jít spát. Náhle se ozvalo zaklepání na dveře. To sourozence vyděsilo natolik, že se neodvážili ani pohnout. „To bude určitě strašidlo!“ Prohlásilo blonďaté děvče. „Ale jdi, vždyť ani nevíš, jak takový strašidlo vypadá.“ Na to její bratr. „Náhodou vím a nakreslím ti ho.“ Stálo si děvče na svém. Vytáhlo ze stolu papír a pastelky a začalo kreslit. To co Lucy nakreslila, vypadalo nějak takhle: Byla to osoba vyšší a vychrtlé postavy. Její hlava měla delší a hranatější tvar. Na ní rostly dlouhé černé a zacuchané vlasy, které padaly strašidlu do obličeje. Na obličeji byli výrazné rudé oči budící respekt, dlouhý nos a pusa plná ostrých zubů. Ruce měly vychrtlé prsty s ostrými drápy. Oblečena byla v černém plášti s kapucí. Šla z ní čirá hrůza. Náhle se znovu ozvalo zaklepání, ale tentokrát od okna. Dvojčata se podívala k oknu a tam uviděla stát zahalenou postavu. „Žádný strašidla nejsou a já ti to dokážu!“ Prohlásil odhodlaně Sam a vydal se ke dveřím, na které stále někdo klepal. „Neotvírej nebo tě to strašidlo sní.“ Zakřičela za ním ještě jeho sestra. Sam dveře otevřel, ve chvíli kdy znovu naskočil proud. Ve dveřích stál pan Johnson, soused z vedlejšího domu. „No konečně už jsem chtěl volat policii. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli jste v pořádku.“ Řekl pan Johnson. „Ano, jsme v pořádku a už asi půjdeme spát.“ Odpověděl mu Sam. „To rád slyším. Tak se mějte.“ Rozloučil se soused a odešel. „Nashledanou.“ Křikla za ním dvojčata. Po tomto zážitku se Sam a Lucy vydali do postele. Druhý den vše vyprávěli rodičům a všichni se nad tím společně zasmáli.