Dějiny Židův Mladé Boleslavi.

Zpracoval

rb. A. E. Goldmann v Ml. Boleslavi.

JVrálovské krajské město Mladá Boleslav (městoBoleslava Mladého nad Jizerou; Juvenis Boleslav,Neoboleslavia, Jungbuntzél, Juňgbunzláu) bylo zal.jako hrad kn žetem Boleslavem I I . , Mladým, kolemr. 983. Lež na středn Jizeře, na ostrohu, kde ústse Klenice; je vzdálena od! Prahy 56 km. Král Ferdinand I . povýšil Ml. B. na město 1. 1528, 1. 1600 stalase Ml. B. městem královským, za c sařovny Marie Terezie s dlem krajských úřadů, městem krajským.Židé obývali v Ml. B. o d č a s ů n e p a m e t n ý c h ,

jak staré jsou knihy městské (1471). Za c saře Rudolfa I I . vymohli si privilegium na 12 domů při hradbách za kostelem, od kn žete Karla z Lichtenštejnana nových 18. N ebyli sousedy, nýbrž jen obyvateli.Měli své výsady živnostenské od králů českých, odCtibora TovaČovského (z 1494), Jana z Šelnberka(1504), Kunráta z Krajku (1542). Boj, jejž (1633)děkan Gastalius vedl s františkány, byl mu t m nepohodlnějš , ježto v týž čas byl ve sporu se Židy boleslavskými a i v té př čině bylo mu dovolávati seochrany arcibiskupské. Arcibiskup H arrach byl nakloněn františkánům a proto, jak z různých dopisůnelze nepozorovati, zachoval vůči Židům boleslavským dosti tolerance, že se tomu při tehdejš nesnášelivosti náboženské div me; Obyvatestvo i magistrát stáli na straně děkanově.Židé boleslavšt , kteř dle privilegi svých měli

bydleti jen ve 12 domech v žid. městě, zmohli se v době národn ho úpadku, v době protireformace, kdyžpozornost veřejnosti v jiné strany byla obrácena, žezakupovali domy jiné, až i v nejbližš m okol hlavn ho kostela, kde všeliké obchody své provozovalis hlukem a výtržnostmi při službách bož ch.Židovka Veruna měla domek vedle samého hlav

n ho oltáře, jejž prý děkan Castalius dal zavř ti. Židovky ujali se žid. starš a podali st žnost arcibiskupovi, jenž dal j m sta a poručil děkanovi, aby zm něný domek Ži iům otevřel a Židovce v něm bydleti dovolil po tak dlouho, pokud by pen ze za domek složené Židovce nebyly vráceny. Děkan však s proveden m nespěchal. Nejprve ohradil se proti tomu, jakoby byl Židovku mocně vystěhoval, ježto prý onasama dobrovolně šla, netroufaj c sobě v m stech těchdéle bydleti, ani kosteln ka svého v něj usaditi prýnechtěl, nebo kosteln k měl svůj vlastn a lepš přbytek za branou. Pen ze že pro zlé časy zat m sebratinemůže, na konec že tu celou věc magistrátu postupuje — jako by se ho ani netýkala. Otcové městaujali se vřele svého duchovn ho správce u saméhoarcibiskupa , jemuž psali 18. ledna 1634 asi v tatoslova: „Jako jste z kanceláře vedle spisu a žádosti Veruny Židovky v př čině domečku, kterýž ona prý.s dovolen m vrchnosti boleslavské koupila a svým majetkem býti prav , poručiti ráčili (23. prosince 1633),

G eschichte der Judenin Jungbunzlau.

Bearbeitet ^>n

Rb. A. E. Goldmann, Jungbunzlau."

aby,této Židovce pen ze za dům dané vráceny byly,nebo jiný dům směnou byl odevzdán, jest nám od p.děkana oznámeno. L tostně a bolestně toho vyznáváme, že k vůli Židům neobřezaného srdce obzvláštnkomise ve př čině domů židovských pobl že hlavn hokostela zdejš ho vystavěných vyžádána byla, jej žčlenové na tom se snesli a za věc spravedlivouuznali, že Židé těch diomů bl že kostela vystavěných,kdež se každodenně mše svaté konaj a při jistýchslavnostech s velebnou svátost chod , pro možné pohoršen od takových utrhačů držeti nemaj , v čemžrelaci zajisté kn žec arcibiskupské kanceláři učinili.— Židé předst raj jménem Veruny Židovky, že tendům s vol a vědom m vrchnosti boleslavské byl koupenj kdo by ta vrchnost byla, neprokazuj . Mámeknihy zápisné, které jsou jako desky naše městské, žeby jmenovaná"Ž idovka jako i jin .Ž idé tu bl že kostela hlavn ho na domy zápisy měli, knihami prokázati nemohou. Jestliže Židé domy ty pokoutně (od knžete Lichtenštejna) koupili, jak se kupec najde v těchroztržitostech válečných, tehdy jim vráceno budej ač lico zaplatili, aby z oken toho' domu na oltář a velebnousvátost, nač nejsou hodni hleděti, a čeho Bůh chránitirač, patřiti nesměli, oč jsou se někdy, jak letopisovéukazuj , pokusili a mnoho zla a rouhán způsobili.

Domek děkan koupil později pro kosteln ka.Požadavky vojska (válka 30 létá) byly kruté, ne

snesitelné. Když rada města Ml. B. nemohla vyhovětipřemrštěným požadavkům nejvyšš ho Šifra, byl purkmistr i s pány v radn světnici po 5 dnů ve vězendržáni. Obec koupila mu od Židů (dne 14. prosince1644 vzato ze dvora 7 hus a dáno Židům na vykrmenpro švédského generála Mortaniho) 2 slepice, aby houpokojila. Byl v květnu 1644 odvolán a odtáhl k Litoměřicům, kde větš moc vojenská se soustře ovala.

Po celý rok nikdo sůl do města nepřivezl a obeckoupila 63 beček soli od Žida Simona, jenž do roka jič e k a l / '• ;.• :• \ . . .' • '• '• '• . '<• • • ' ' : ... ' ' • ' !

Židé byli osočováni jako zrádcové města. L. 1648/ 49stráž na hradbách (proti Švédům) zes lena a sousedénapomenuti, aby nepos lali na stráž osoby nedostatečné nebo pacholata; ani Židé nebyli tentokráte z tépovinnost , vyjmuti.Řemesla trpěla soutěž obyvatelstva žid., které

ušetřeno bylo všech oněch persekuc pro náboženstv ;trpěla i některými předpisy c rkevn mi, kterými bylazkracována.Židé zmocnili se všech živnost , ba i prodeje soli,

jenž býval vždy monopolem městským. Povoznictvbylo úplně v jich rukou a i páni, ač měli „obecn kočárek", a dvůr městský, ač i na „sukni kočovskou"leckterý groš obětovali, když chtěli jeti do Prahy

*k úřadům neb obj žděti pole, naj mali od Židů povozy. Ani vojsko nebylo u Židů ubytováno, vykupo r

váli se ročn m poplatkem 50 kop grošů; jiných 50kop gr. platili „za šňůru" (asi t. zv. Érev!) čili ochranu o svátc ch žid. U občanstva byli nenáviděni, vydávali je za nepřátele, ba zrádce města, ano Ml. B. jakož i Rakovn k snesla se o vypuzen Židů z Čech.Aby se tak nestalo, podali starš žid. spis k c saři(13. srpna 1642, m stodirž. archiv J. 4), žádaj ce zaochranu svých privilej a sistOván onoho krutéhousnesen .

L. 1642 učiněna byla s m l o u v a m e z i Ž i d y ao b c města Boleslava Mladého prostřednictv m královského hofrychtéře Petra Anl ka z Třebenic: a) abyŽidé m sto dosavadn ch platů (sobotáles, jarmarkálesatd.) odváděli celkem do roka 250 kop grošů m š., ato ve dvou lhůtách (o sv. Jiř a o sv. H avle); b) kdyby zde vojsko bylo rozloženo, aby Židé z ubytován ,z "varty a jarmarečn služby mohli se vykoupiti 50 kopami grošů m š.; c) domy, které Židé po ř. 1620 koupili, aby při nich byli zůstaveni, avšak domy takovéaby nesluly žid., nýbrž křes anskými a kdyby na prodej které přišly, aby ne Židům, ale křes anům bylyzase prodány; městskými knihami aby se ř dily a zapisovaly a v nich aby žádných nových řemesel a živnost Židé nezač nali.Židům vytýkáno, že i morovou ránu do města za

vlékli, poněvadž souvěrce z m st, morovou ranou nakažených, k sobě přij mali, kteř mimo brány a fortnupřes hradby do města lezli, v čemž prý jim Židézdejš pomáhali. Nejvyšš Palaviccini tehdy skutečněpohrozil, že každého, kdo by byl v tom postižen, bezmilosti dá oběsiti. Mezi Židy právě bylo nejv ce morem nemocných a proto pronajata pro jich nemocnézvláštn chalupa na Ptáku ú Šabaka a kotce pekařské.

Nejv ce nářku na Židy vedli a s nimi často bojemse utkali boleslavšt řezn ci; ale řezn kům neškodilajen soutěž židovská, nýbrž četné též á př sné tehdejšposty. — Rozepři mezi Židy a řezn ky katolickýmirozsoudil podkomoř P řib k Jen šek z Üjezda 1631tak, aby Židé z dobytka toliko zadn část křes anůmprodávali, které podle svých zákonů pož vati nesm ,a to jen na jatkách, nikoli po domech; jedině na jatkách dovoleno jim dobytek porážeti, aby starš cechmistřiřezm ct mohli doz rati, zdaž pořádný dobytek bijou

L. 1637 žádali řezn ci modlitebně jako lidé nuzn ,kteř po všechen čas otevřené války mnoho zlého vystáti museli, aby jim arcibiskup povolil, by v časepostn m až do neděle oculi (2. postn ) pro lidi starožitné nebo nemocné a ženy v šestineděl sekati směli.N eznámo, jak pochodili, ale tolik známo, že čekala jejiná zdrcuj c rána. Židé totiž podali arcibiskupovinový pamětn spis, aby směli prodávati maso proobecné blaho v pátek, v neděli a ve svátek před službami bož mi až do prvn ho zvoněn a odvolali se nasvá jakási privilegia. Arcibiskup nejen žádosti jichvyhověl (1642), nýbrž i podiv svůj nad t m vyjádřil,že v Ml. B. se Židům pop rá, co dle jich výsad v Prazea ve všech královských městech vykonávaj . Starš cechu řeznického nam tali, že výsady takové dány bylyŽidům od vrchnost nekatolických, když i oni byli nekatolickými a tehdy ve dnech svátečn ch maso sekatisměli, ukazovali na zlý př klad a pohoršen , jež set m lidiu bude dávati.

Magistrát, jemuž řezn ci tento spis svůj předložili,se jich ujal, a v př mluvě k arcibiskupovi mimo jinépravil: „ Jako dobř křes ané a poslušn slova bož hood pana děkana hlásaného, aby neděle světili a postyzachovávali, se neodvažuj v pátek a v neděli masasekati ani prodávati. A jestliže křes anským řeznkům, kteř všechna břemena obecn snášej , jsme tohonedopustili, jak bychom to směli Židům přehl žeti,kteř takových břemen nesnášej a nám ve všem od

porni jsou." — N epoř dili však ničeho. V Praze nepovolili (1642). — Obrátili se tud ž řezn ci na kancelář českou a žádali, aby aspoň v tom ochráněni byli,by Židé nesměli než zadn část dobytka křes anůmprodávati a dobytek na vykázaných m stech porážeti.Král. podkomoř P řib k Jen šek z Üjezda ovšem žádosti té vyhověl a Židy rukou dán m ku plněn tétosmlouvy zavázal.

L. 1642 arcibiskup H arrach dovolil Židům prodávati maso v neděli před mš sv., kdežto v jiných městech se to dovolovalo jen do prvn ho zvoněn .

Dne 13. srpna 1642 žádali Ž idé c saře FerdinandaI I I . , aby staveno bylo usnesen měst, hlavně Rakovnka a Ml. B. o vypuzen Židů z Čech.

Křes anšt řezn ci žádali opět za ochranu svých živnost prostřednictv m děkana. Ale děkan jen s patrnou nechut žádosti jich vyhověl: „Co ode mnecht ," p še arcibiskupovi, „když maj tu věc rozřešenou jak od Vaš Eminenc (aby před prvn m zvoněn m směli Židé maso prodávati), tak od král. podkomoř ho, aby jen ze zadn části maso prodávali — žehraj na Židy, poněvadž v ce masa prodávaj hež lioni." — ' '

Podkomořskou misivou se připom nalo, aby na Židy pozor byl dáván, aby ve dnech svátečn ch po ulic ch zbytečně „nefolkovali". Ž idu F ischerovi uloženapokuta 5 zl., protože o svátku Panny Marie dř v štpal; když prý v sobotu svátek svět , aby jiným svátekneznesvěcoval.

D ne 17. dubna 1711, když zemř. c sař Josef I ., konány smutečn bohoslužby, zakázány muziky a rovněž1. 1720 za př činou smutku v c sařské rodině; v hospodě „U černého orla" v tom oktávu hospodář dovolil žid. hudcům muziku; Židé odvolali se na vojáky,kteř je zjednali.

P roti Židům děkan Pavel Mincer z Proudn ku nastupoval s městskou radou společně: podali 5. ř jna1615 do Prahy st žný spis, že Židé v neděli a ve svátek běhán m a pokřikem u kostela ruš bohoslužebnévýkony. D ěti jich i dospěl , na ulici tolik povyku dělaj ,že děkan, jenž má faru v žid. městě, nemá klidu kučten svatých P sem. Na ulici před samým domem farn m všude plno šp ny a neřádu, což i zdrav jest škodlivo. Synagogu čili školu maj jen málo kroků od kostela, š křes any na cestách do kostela a synagogy sestýkaj , k nemalému pohoršen . Křes anských lid užvaj o velkých svátc ch ku svým prac m. P o č t e ms vým u ž v y r o v n a j se o b y v a t e l s t v uk ř e s a n s k é m u , pročež je§t obava, aby nenabylipřevahy v městě a žádaj proto; ochrany u samého csaře. N apočteno Židů starých 89, mladých (přes 10let) 31. Žádost k c saři podporovali darem 10 dukátůsekretáři Jiř mu Vágnerovi. —"

Od krajského úřadu (1690) došlo oznámen , že zedvou žid. domů Židé na proces o Bož m těle hledělijak děkan nesl tělo Páně: odsouzeni k pokutě 10 kopgr. ve prospěch kostela sv. Václava, z čehož jim pakpolovice slevena.Židům k 10 domům od kn žete Lichtenštejna jim

povoleným nových 20 se ponechávalo, ale aby ne žid.,ale křes anskými sluly, městskými knihami se zapisovaly a když by na prodej přišly, aby jen křes anůmbyly prodány. *

Na Židy nový děkan H avl k také u konsištoře st žnost podal, že se do města stále nov stěhuj , křesanské domy u samého kostela kupuj , ano i fara že

jest žid. domy obklopena (asi 1. 1668). 'Morem r. 1680 a 1691 nastalo všeobecné ochuzen

a redukce Židů. L. 1731 povolena synovi žid. primasaNoe Veitha s přivolen m král. podkomoř ho nebesa(chupó). 4

Dne 31. května 1.1688 obec podkomoř m Hůbrykem napomenuta, aby . . . . ". do Židů na cechovánnechodili. V zář téhož roku přijeli "oba krajšt hejtmani do města, aby vyšetřili privilegia a spor obcese Židy o kupován domů křes anských.

Nový král. hofrychtéř uj mal se Židů, kteř projakýsi výstupek, pranici až do zkrvaven , byli pokutováni — nikoli že. by trestu nezasluhovali, ale že prýŽidé k jeho rychtářské jurisdikci náležej , čemužpurkmistr odporoval, že Židé patř pod právo městské a teprve kdyby vše v pořádku nebylo, rychtář nakomoru to podati má.

Požáry. Dne 19. května 1. 1697 ráno o 4. hodiněv neděli vyšel oheň z domu žid. primasa a „kafésidra" Siskinda, jenž rozš řil se tak, že zničil celéžid. město, mnoho domů na Starém městě (až k domuč. 30), na Novém městě; všechny veřejné, městské budovy: kostel, zvonice, jež nebyla obnovena a novézvony vytaženy pak na věž u radn ho domu, jenž takélehl popelem; škola, pivovar, fortna a brána novoměstská.

K žádosti města Ml. B. k c saři byli Židé resolucc sařskou k m stodrž c m v Čechách z 2. dubna 1699vystěhováni z domů t . ř. lichtenštejnských — kterýchve válce třicetileté se zmocnili př zn kn žete Lichtenštejna, tehdejš ho zplnomocněného komisaře a vladařev Čechách — delož rováni z ulice nyn Děkanské,kterou už celou v rukou svých měli a převedeni ^komutac ", záměnou domů, do žid. města, kde i staráfara jim odevzdána a mezi ně rozdělena (1711). Rychtář Petras s radou se nesnášel: nadržoval prý Židůma dal strhnouti městskou peče s krámu Žida Isáka,kterou na žádost cechu koželužského páni přitiskli.Král. rychtář osoboval sobě, že Židé podléhaj ^jehoinstanci, vytýkal městskému rychtáři Ťancmanovi, žeŽ ida na svátky, když tento měl „kaventa", nepropustil. Tancman se bránil, že Žid Isák nikdy danéhoterm nu nedodržel.

Asi 1. 1737 kramáři, Židé přespoln , též hrnč ři,mydláři, kteř mouku na trh vezou, z každého vozu4 gr., Ž idé každého týdne sobotále mezi sebou vybratia od starš ch po 1 kopě odvozovati maj .Židé chod nyn na venek, tam prodávaj a kupuj ,

sklady své maj . Chovaj si přes 20 krejčů, kteř pracuj pro město i venkov, kdežto křes anských mistrůsotva 4—5 se uživ . Lid chod k Židům, že kupuje'laciněji, třeba špatně.

Poč táno 707 židů,L. 1684 primas (v městské radě) si stěžoval, že ód

zlých jazyků byl nařčen, jako by byl žid. původu. Vyžádal si potřebné listy z Opavy, odkud jeho rodičepřed nepřáteli prchli a z Roudnice. (Bezděky člověkmysl na dnešn Německo')

Požár 1. 1761. D ne 16. července mezi 4 . 5 . hodinou ráno vyšel oheň z domu Siskinda H antschela,„cafesie ra", v č sle XXV žid. č slován , za purkmistra Josefa Percia, ä do 9 hodin v krátké době zničil celé žid. město; s y n a g o g u , žid. bránu, šlachtu,žid. špitál a 20 domů. Odtud rozš řil še dravý ten živel, zachvátil děkanský kostel, zvonici se třemi zvony,které se rozlily, školu, fortnu, masné krámy, pivovar,radn "dům (nynějš starý soud) a Bělskou bfáhú. H nánprudkým větrem od pivovaru š řil se na Nové město"do pořad ě. 52 atd." Celkem 48 domů zničeno; škodaca 91.881 zlatých rýnských.• Žid. brána zat m (!) pokryta šindelem.

Požár města 1. 1761 („Brand in der Judenstadt Jun'gen Bun zel") byl v y m a l o v á n , kterýžto obrazchoval se v museu, nyn v radnici.

Tolerančn m patentem z r. 1781 nabádáno obyvatelstvo ku „gütlichem Einvernehmen gegen Akatoliken",

Ml. Boleslav. 3

tud ž také naproti Židům, ano zrušeno vnucené jimzvláštn , od křes anů se liš c nošen šatů. Markus Židusadil se v domě křes anském a jiný v Myš d ře;právo rychtářské mělo je odtud vypuditi. Židovsko«renovaci , vykonati chtěl krajský úřad, ale magistráthájil právo své a dovolával se ochrany podkomoř ho(1785). Židé vytahovali se z jurisdikce obecn ch úřadů:soudn moc přiznána židovské obci (sedmičlenné),když obě strany byly židovské. Ž i d ů m n a ř z e n od á t i si p e v n á j m é n a v l a s t n ; proto si dalijména Rosenbaum, Lilienfeld, Rosenberg, anebo dleosad, ze kterých přišli: Melnik, Kolin, Strašnov, Strenic; nejv ce bylo Poláků. Kteř toho opomenuli, dostali jména od úřadů, ale už ne tak pěkná, jako Jeiteles, Pereles atd. Stavěli pnávě synagogu (školu):primas dal si předložiti plány. V n sedadla byla č slována (asi 500 sedadel) a majetkem rodin; ŽidovkaBrandejsová neměla jiného majetku, než tu stolici,kterou prodala za 49 zl. Židům dovoleno i studia naškolách konati, ale tu „všelikých handlů" se zdržovati.

V těch válkách francouzských pluk zdejš č. 17Reus PIauen bojoval daleko za hranicemi vlasti své;když po skončené válce, 1. 1814, se vracel, byl u Pražské brány slavnostně uv tán duchovenstvem, úřady,školami a četným obyvatelstvem. Město bylo večerosvětleno. Vydán na toto uv tán činilo 176 zl.; přispěli Židé a varečn ci 4 sudy piva. — L. 1816 z archivu zdejš ho prodáno bylo starých listin ve váze1800 liber za 457 zl. v deňské měny Židům. — Dne22. července 1823 tak silný př val vody po lijáku valilse do Bělské brány, že nestačila a voda zaplavilaokoln židovské domy a povážlivě je podemlela.

Asi 1. 1824 na ulic ch stř leli studenti, což policieoznamovala prefektu gymnasia ;'učňové stř leli do okenžid. synagogy— metlou potrestáni. (Z policejn ch zápisků). V krám ch žid. našlo se maso zkažené, nezdravé; Daniel odsouzen na 9 dn do arestu. Židév neděli a ve svátek lákali do svých krámů; tam zanášeli kradené kusy a p.; na to měla policie zvláštěbystré oči. Židovská obec měla svého policajta 1. 1825Jakuba Moisésa, ale uniformu měl mu opatřiti magistrát, protože ho někdy potřeboval. Královský podkomoř to nepřipustil, ježto prý obec; má svou policii, jež úplně stačuje. — (Rozpočet městské obcemladoboleslavské 1. 1825) Židé platili „Schutzgél ',290 zl., pak za vojenské ubytován — celkem 401 zl.Policejn personál: Ranlékař Izák Kellner 50 zl.

C sař F rantišek I . a c sařovna Karolina Augustav Ml. Bol. 3. zář 1833. Královské město Ml. Bol. poskytovalo' nádhernou {výzdobou obraz města Prahyv malém. Postaveny 4 šlavobrany: I., Ž i d o v s k á ,stála na Podolci při nynějš m hostinci „U koruny"(H otel Moravec). Nesla nápis ze žalmu 91., verš 11,německý: „Der H err befiehlt seinen Himmlischen "—auf allen Wegen Euch zú s>chützen." (Pán vel svýmsborům nebeským, aby Vás na všech cestách ochraňovali.) Po obou stranách brány očekávala c saře o. ž.se svou mládež ; k uv tán složil učitel Sim. Fišchělslavnostn báseň německou, jež byla c saři podána.L. 1834 bylo v městě 794 isráelitů. "• Revolučn r. 1848/ 49: Předsedou'" magistrátu akrálovským purkmistrem byl F ischer, jehož velikápřižeň k' Židům byla podezřelou; proto povážovánbylza "Žida, 'jenž lidovým novotám nepřál; po ulic ch sezp valo: ,;My máme půlrňistřa 'židovského, proto lidičky, zbávté se ho." — Rok 1848 přinesl židovskémuobyvatelstvu úplnou' svobodu náboženskou, společenskou i lidskou. Ještě 1. 1846* Leopold N eustadtel žádalza dovolen ;' aby směl bydleti v' domě č. 91— L, kdesi světnici a kó rforu fajal, protože v židovském městě

„nebylo n sta. Po r. 1848 mohli „Židé bydleti kdekoliv

Jungburizläu

a domy si zakup o váti, jen byli úředně vyzváni, aby sizakoupen v městě zjednali; zakupován . dalo .se aleza poplatek zvýšený, na př. F ilip Kobler z Bezděč naplatil 100 zl. — L. 1857 nalézáme v městském zastupitelstvu následuj c Židy: dr. N eustadtel, i.Veith Winterberg, rab n dr. Elbogen, Abrahám Lichtenstadt,David Bloch.

Požár 1. 1859. Posledn velký požár řádil tu1. 1859; j m zničeno celé žid. město a mnoho domůna Starém náměst . — Vypukl v domě pekaře Ant,Vomáčky v č. 85(1). Dne 28. května hned:.po. poledni a v několika okamžic ch rozš řil se na žid. město,které lehlo popelem. — Všichni sousedé vypov dali,že toho dne máslo nepřevařovali; jmenovitě Žid Haurovic, majitel domu č. 83, j e ž t o t o b y l o v sob o t u , a toho dne Židé poj daj jen masité pokrmy.Z výpověd těchto nevyšla najevo př čina ohně; podle úředn ho dobrozdán vznikl požár neopatrnostněkoho v domě. Požárem poškozeni také na majetku:Josef Winterberg, J. H irsch, H eřman Baümann, Heller; ž. o. ztratila školn budovu, bibliotéku a šlachtu,v ceně 11.800 zl.; školn k Markus Podwinetz mělškody za 490 zl. Jakub G oldman přišel o svou bibliotéku (300 zl.).. V domě Jak. Strenice pohořel takéstuduj c reálné školy Jos. N ohel (49 zl.). Rachel Robitscherová, Jos. Melnik, ranlékař Abr. F ink, Sim.Löwy, Markus Kohn, vrch, stát. lékař Em. Schiller,Eliška G oldbergrová, Moj. Fischel, L. .Fischel, LipmanH aurowitz, Jindř. Eisenschimmel, Alex. H orzitz; JosefH irsch, Gloge. Škoda způsobená činila dohromady311.371 zl. Pojistné činilo 40.387 zl ., darů se sešlopro o. ž. 14,602 zl., pro křes any (méně poškozené)pohořelé 2703 zl. Bez př střeš zůstalo 160 rodin.Oheň s neobyčejnou rychlost se š řil; ve 2 hodinách23 domy žid. a 16 křes . lehly popelem; zvláště žid.město činilo hrozný konglomerát, chumáč, kam nebylo př stupu. — Požárem t m zničené žid. město dostalo nynějš podobu.

Asi 1. 1861 vládlo německé školn vzdělán ; úřednpostaven a nátlak představených neodcizil tehdejščeskou inteligenci, která přes to stála v popřed .Zvláště dir. Siegfried K a p p e r, Žid, spisovatel, jenžsrbské národn zpěvy překládal a přebásnil, jenž1. 1860 žádal za propůjčen obecn ho př slušenstvjazykem českým: „ist ihm die: Gemeinde Zuständigkeit verliehen."

Po vydán diplomu ř jnového vypsány volby do za ,stupitelstva města a do shěmú král. Českého. Židérozvinuli čilou volebn agitaci. Rb."''svolal do žid.školy volebn schůzi, ve které vypracována a schválena kandidátn listina, kterou Židé při volbách prosadili. Bylo zvoleno 6 Ž idů: D. Bloch, PhD r. Elbogen (rb.), V t Winterberg, Šimon Löwy, dr. Moric

• Neustadtel, L. N eustadtel.:1880: D ne 31. prosince napočteno mezi 9195 oby

vateli 845 Židů.P ři všeobecném "sč tán lidu v Čechách 31. prosin

ce 1890 napočteno mezi 11.518 obyvateli 693 Židů.' 1894: Na m stě 2 domků žid. postavena vysoká

nová vodárenská věž. • "1897: Obrátilo se to proti zdejš m Židům násled

kem Badeniho jazyk, nař zen ; v noci z 3. na 4. prosince byla některým okna vytlučena. L. 1900 mělaMl. B. 13.482 obyvatel,.Ž idů 566 (o 127 méně než1. 1890), : .

Podle sč tán ž 31. prosince 1910 : obyvatel napočteno. 16.336, Židů 402. •

Výstava severočeská v Ml. B. 1912 byla též m s ,cem. sjezdu českých' Židlů, který vypraven byl z Prahy. Slavnostn m řečn kem byl dr. Reiner, jenž promluvil, o. podstatě a významu;otázky česko žid. • "•

10. zář 1912 zemřel. Jar, Vrchlický, „český Goethe", jenž byl žid. původu; jmenoval se vlastně. Bedř.F rýda. Navšt vil častěji město naše a přednášel .zde;

Ze spolků žid. jmenujeme „H armonia", žid. spolekpro pěstován zpěvu od 1. 1880; zprvu byl německý,od 1. 1898 český. Zanikl. „Talmud Tora", spolek provydržován žid. školy, jež. byla 1. 1907/ 08 zrušena.(T m vznikla skoro úplná assimilace a živořen zdejš ho židovstv !)

Z e s t a r š c h d o b (1498) zachovaly se ještěn ě k t e r é z p r á v y : Šimon Dalibor z Vodic státeksvůj prodal obci Ml. B. („dvůr daliborský") a koupilv městě dům vedle Ž a l m a n a Ž i d a . : ,

L. 1710 pokřtěn Žid Mojž š Volf se svolen m.konsistoře, když prokázáno, že po 4 neděle vyučovánbyl v náboženstv křes anském. Dostal jméno JanVavř n. •

L. 1754 pokřtěn Žid Šimon, 14 lety, dostal jménoFrantišek Josef a že byl rodák z Klatov, Klatovský.

Nejv ce stěhovalo se do B. Židů z Polska, kteřjmenovali se Polákové. B y l i z d e Ž i d é j i ž o d ed á v n a , jak na jiném m stě jsou uvedeni: LazarŽid, Žalman Žid kolem 1. 1500.

V katastru 1. 1713 jest jich vyjmenováno přes 200:z mužských na př.: Samuel Benda, Lippmann, Hérschel, G rotta, Cheses N athan, Kain a Kahn, Markus,Lebl, Fischel, Lebel, H anschel; ze ženských: Beyle,Brayndl, Golde, H endele, Keyle, Marianna, Malke,Oděla, Pasele, Rosse, Zipperle. —: N ěkteř jmenovalise po m stech, odkud přišli: {Polákové), Melnik,Rož alovic, Kolin, Strašnov, H ořic, kteréžto rodinydo našich časů se tu udržely. Za c saře Josefa I I . ,kteř vlastn ch jmen neměli, dali si jména pěkná: Rosenberg, Lilienberg, G oldberg — kdo toho opominuli, dostali od úřadů jména již méně zvučná: Karpeles, Pereles, Jeiteles a p.

1751: Anna D robná, snad tchyně známé latinskébabičky, žalovala Židovku, manželku ;,buchhaltera'\že j dala za hojen „ puchéřů" 2 zl. renské, ale že jnepomohla. Židovka popřela^ že ji ani nezná. _Š p i t á l ž i d o v s k ý připom ná se 1. 1542J za do

mem H umprechta Žida. L. 1554 už nebyl špitálem;toho léta Jan Kulhavý prodal domek pod domemBurjana, rychtáře, za 14 k. gr., kde dř ve špitálbýval. —

V 1. 1522 vytýkalo se Židům, že še šatstvem mordo města zavlékli. ,

Po požáru r. 1859 složil rb. dr. Elbogen rTPP7D (kaj cmodlitbu), která vyšla: Prag, 1860, Buchdruckereivon S F reund, lange Gasse N r. 922 1, pod názvem:(28. v. 1859), iji pic yrap niny?D

Právu rychtářskému patřili též Židé, ačli to nemělzámek. Z bern ch listů dov dáme šé, kolik bylöv městě domů, kolik žid., kolik lid osedlých. O „Židech nejednou připom naj , že jsou jen obyvateléměsta; u soudů přisahali na 5 knih Mojž šovýchu př tomnosti rab na, což proto bylo možno jen v B.,kde byl rb., a taková př saha se u úřadů jako křesanská přij mala.

L. 1588: Purkmistru a radě m. Litoměřic. MarekMayer, jinač Malý Žid, v městě našem obývaj c , jsapro dluhy do vězen dán, z téhož vězen odevzdávájměn své věřitelům, mezi nimi Šebest. Hqrniglovi,měštěn novi m. N ormbergku, na ten čas obyvateliměsta našeho.

Markytě z Lobkovic na Dobrovici. Eliáš kožišn k,spolusoused náš, zprávu nám učinil, když jt pominulého léta (1587) úřad rychtářský na sobě měl. žejt Jakub Dobruščin, jinač KetzI Žid u nás v m. Boleslavi Mladém obývaj c , při právě jeho obstavil JanaStolka z.Dflbrovice pro dluh 12 k. a V2 korce .žita,

/ ungbunxlatiA:

jemuž v rukojemstv se postavili Jan Pokorný, pekařz D ob. a Jakub Klacek, rychtář z Ouhřec, poddanpánů synů J Mti.

Samuel Žid ze Sobotky. Radě Starého města Pražského, že Židé ne k městské, ale k správě vrchnostinaš náležej .

Aron Žid, Lidmila, dcera jeho. Enoch a Izák Židé.(Za purgmistra a primasa Jana Žateckého.) Do

H radiště nad Jizerou. Aron Žid od vás z H radištězprávu nám učinil, kterak s Annou Trunsovou ž Bukoviny rozepři při právě a n ara th ouze vašem má, av té při z práva jemu nalezeno př sahu Židům obyčejnou na témž rathouze vašem vykonati. Poněvadžpak k tvrzen takové př sahy žid. rab potřeb jt, au vás v H radišti žádného nen , takže od nás z B.vyžádán býti mus , požádán jt k tomu D a v i d r a bm l a d š u nás v Boleslavi, který s Aronem Židempřed vámi se postav . P ro lepš toho důvěrnost Marek Ronovský a Enoch, Židé starš , přijavše na topř sahy, kteréž k té povinnosti učinili, vysvědčili aseznali, že týž David Žid v pravdě rab podle řádujejich jt. — Ano i nám dobře vědomé jt, že on rabDavid nejednou při vykonán př sahy žid. na rathouze u nás stál. Ve čtv. po sv. Mikuláši.

1589: Opatrným pánům purk. a konšelům městečka Brodce nad Jizerou (!) Psan jste . . . . za to žádaj ce, abychom Izáka Žida Turnovského, u nás v Ml. B.obývaj c ho, kteréhož vy sousedem naš m jmenujete,k tomu áby Maruši pastorkyni Bartoloměje kováře,souseda vašeho, 4 k. mzdy za službu povinné dal,přidrželi. _

Oznamujeme vám, že Židé při městě našem obývaj c (poněvadž k sousedstv našemu a pod privilegia naše nepř sluš ), k správě naš nepřináležej , •• alek správě JM pána našeho — k JM jest vám o to dopisovati.

1599: 228 domů křes anských, 12 žid. Žid Beneš.Pamě radn Tobiášovi Slav kovi z N ymburka proti

Jiř kovi Chmeln čkovi. Vysvědčujeme: Jedno, že ŽidLazar při městě našem zakoupen má a tak způsobemjiných Židů při městě obývá. ( O b ý v á n Ž i d ův Ml. B. jest tak staré jako knihy městské, které sepoč naj v době krále Jiř ho v XV. stol., tud ž zajistéo d č a s ů n e p a m ě t n ý c h ! ) D ruhé, že jest ' Tobiáš Slav k pořadem práva dotčeného Lazara k vydán svědom připravil a týž Žid vedle starobyléhořádu při právě našem obvyklého v př tomnosti dvouosob radn ch . . . př sahu žid. na paterých kniháchMojž šových vykonal toliko z samé kladby, kteroužjeho rab n žid., pokud by křiyě přisahal, kleti měl.Třet , že svědom žid. t m způsobem na právě našempřij mána, každému právu domác mu i přespoln mujak svědom křes anská jsou postačovala a postačuj . V stř. po ned. In . 99. — Šimon Brand!ejskýz Sobotky. — Jelen Žalman Žid.

Do Žitavy (Zittau i. S.) Lazar Žid upom ná z dluhu 112 tol. Bartol. Šolce v Žitavě — česky, kdežto doPerný (Pirna i. S.) německy, — Do Žitavy a LipéhoŠalamoun rab Žid o dluhy. — Š astný Žid. — Marek, syn Š astného Žida. — Adam F lorus z KvětnéH ory (též Florovský) koupil (1. 1579) dům od ŽidaMarka malého proti škole žid. lež c a v něm provozoval živnost kramářškóu, s zbož m, jak my ř káme^střižným.

1528: Žalm k Žid.1549: Abraham Žid strenieký!R. 1634: Die Tradition hat seit jeher in Jakob Bas

séwi, Edlem von Treuenburg, den Erbauer der G roßenhof Synagoge" in Präg erblickt. Man stüzte sich hiebeimehrfach auch auf rein nebensächliche U mstände,z. B. darauf, daß er vor seiner F lucht seinen Adels

brief in diesem G otteshause deponierte. Befremdenmuß es uns aber, warum diese Synagoge, falls die erwähnte Tradition auf Wahrheit beruht, nicht wie diemeisten übrigen G otteshäuser Prags den Namendes Stifters erhalten hat. (Wir können der Ansicht „Jahrbuch für die israel. Kultusgemeinden5654, S. 99" nicht zustimmen, als hätte die Gmd.den Akt der Pietätlosigkeit je begangen, BassewisNamen, weil er später ftis Unglück kam, absichtl.von der Syriag. loszutrennen. Ja, wir wissen sogar,„ J ü d . C e n t r a l b 1 a 11", 1884, S. 58, daß dieKinder Bassewis auch nach dem Erlöschen des weltlichen Ansehens seines Hauses in der Prager Gmd.noch Ehrenämter bekleideten.) — Ein weiteres Bedenken gegen die Richtigkeit der Tradition wird inuns durch den Mangel eines Hinweises auf diesenSynagogenbau in der B a s s e wi gewidmeten, sehrausführlichen G rabinschrift auf dem J u h g b u n zl a u é r Friedhofe erweckt, welche doch sonst vielvon dessen Taten in Prag zu berichten weiß. (AlsQ u e l l e n zur Biographie Bassewis sind folgende zuberücksichtigen: Jireček, ehem. U nterrichtsminister,in Časopis českého musea, 1883, S. 325—330, G AL—ED, N r, 28, S. 23, Podiebrad a. a. O., S. 63—67, Volfin Josef Wertheimer, S. 14 und Beilage V, VI, VII ,Ein Prozeß im H ause Liechtenstein in der „N . F r,Presse" v. 14., 16., 17. Juli 1890, G indely, Waldsteinwährend seines ersten G eneralrates; Grünwald in Jakob W. Pascheies Jüd. Volkskalender f. d. J. 5652,S. 93—118, G. Bondiy, Zur G eschichte der Juden inBöhmen, Mähren, Schlesien.) Wahrscheinl. starb erin Jitschin ain 2. Mai 1634 und wurde in J u n gb u n z I a u bestattet, wo wir seinen G rabstein finden.

Jakub Bas Ševi z Treuenburku, primas (představený) ž. o. pražské, královský mincmistr a prvnŽid v Čechách, který byl povýšen do stavu šlechtického (Jakub Šmiles zvaný), dostal svůj šlechtickýerb a titul v době pro národ český velmi trudné!Bylo to po neš astné bitvě na B lé hoře. D ř ve jižz skal si pro své zásluhy o stát a dvůr od krále Rudolfa I I , (r. 1590) a od Matyáše (r. 1611) několikvýsad (privilegi ), avšak šlechtický predikát a erbobdržel teprve od krále Ferdinanda I I . , a to dne18. ledna 1622. Mimoto obdržel zvláštn ,.šlechtickýdiplom", v němž se mu uděluje právo svobodnéhoobchodován a stěhován , nabývati domů a pozemkův celé ř ši, všechna práva vysoké šlechty a osvobozen od dan a mýta. Vesměs práva, o nichž se dosudŽidům ani nezdálo! Ba, jako „dvorn mu úředn ku"bylo mu dovoleno bydleti na dvoře c sařském a smělsám sobě sepsati „kšaft" čili „ testament" (závě , posledn vůli před smrt ). Byl to prvn Žid, který byltakto vyznamenán!

Za Ferdinanda I I . byly zemské finance velmi špatné. D louholeté války a rebelie (povstán ) vyčerpalyvšechny zdroje státn a král, nevěda, jak si z nouzepomoci, sáhl k prostředkům, které musily svým koncem vésti k záhubě zem . Na radu válečného dobrodruha Pavla Michny z Vac nova (r. 1621 byl povýšen na hraběte), dal raziti tolary lehč váhy nežlijaké byly v dobách m ru. Tyto „ lehké" tolary obdržel nejprve Bas Ševi za dvorn dodávky a dal je dooběhu. Z toho vznikly nesprávné pověsti, že dostalBas Ševi „ regále" (výsadn povolen ) k ražen peněz,Tolary byly však raženy ve váze stále menš a neměly konečně ani zrnka stř bra v sobě a nikdo je nechtěl přij mati za platidlo. K ražen těchto „ lehkých"nebo, jak se ř kalo, „dlouhých tolarů" ustavila se společnost, která měla mincovnu najatu. Byl to předevš m sám správce královstv Českého kn že Liechten ,štejn, pak Albrecht z Waldštýna, Pavel Michna z Va

c nova, Jan de Witte a jiných deset nejmenovanýchosob. mezi nimi prý i korunn princ. Tato „čistá"společnost ochudila zemi českou tak, že vzešla z toho hospodářstv ohromná b da. C sařským nař zen mze dne 14. prosince 1623 oznámeno bylo znehodnocen těchto peněz, které měly býti vyměněny za pen ze nové s obrovskou ztrátou (až i 86 % ) .

Za služby, které prokazoval Bas Ševi dvoru, obdržel ony výsady.. Svými velkými, daleko rozvětvenými obchody nabyl značného jměn . Ve svém štěstnezapomněl svých souvěrců, kteř se t snili v přelidněném ghettu. V té době bylo v pražských městechmnoho domů, které bu propadly konfiskac králi,aneb byly opuštěny, ježto se jich majitelé vystěhovali,aby unikli pronásledován pro své náboženské přesvědčen . Tyto domy kupoval Bas Ševi a dal je zapsati v majetek Ž idů; rozš řil tak obvod žid. městav ce než dvojnásohně. V té době hledali Židé z dálných končin Evropy, ze Španěl, z Polska a z Německa pomoc a př střeš a našli obé — v Praze, d kmoudrosti a obezřetnosti jich primasa Bas Ševiho.Ovšem neobešlo se to bez velkého nepřátelstv obceStaroměstské, která neustala v žalobách proti Židůmu českých stavů a u samotného krále. Avšak Bas Ševiměl př liš mocné př mluvci, z nichž nejvlivnějš byl„generalissimus" Albrecht z Waldštýna, který potřeboval k svým dobrodružným válečným výpravám peněza zase peněz, a ty mu musil vždy opatřiti Žid Bas Ševi.Jeho nepřátelé š řili klepy o tak zvaných „Šmiléšovýchtolarech", sváděj ce celou výrobu špatných peněz naBas Ševiho a podněcovali lid proti němu; na vlastnpůvodce, ony mocné pány, si netroufali, ale na Žida,který byl pouze jich nástrojem, ano. Teprve po smrtinejmocnějš ho podvodn ka, Karla kn žete z Liechtenštejna (12. února 1627),. který ošidilT stát o sedmmilionů zlatých, byl vydán rozkaz k~ zatčen BasŠeviho. Ten však utekl k svému protektorovi Albrechtu z Waldštýna^ netuše, že i hvězda štěst tohotomocného pána vyhasla. Nestihl Waldštýna v Jič něa dověděl se k .svému velikému žalu, že byl Waldštýnzavražděn v Chebu (23. února 1633). Na útěku nalezlna krátký čas úkryt v ghettu mlado boleslavském.Dlouho však nepřežil svého mocného ochránce, jen oněkolik t. měs ců, zemřel v Mladé Boleslavi dne2. května 1634, kdež byl též pochován. Jeho> náhrobekbyl před nemnoha lety péč (nebožt ka) pana Šubrta(Bedřich Schubert zemřel 1. 1923), představeného pohřebn ho bratrstva, obnoven. Pohřebn bratrstvo m nv květnu 1934 uspořádati slavnost u hrobu Bas Ševiho.

Prozat m označila cestu k hrobu orientačn tabulkou.Plody obrovsky založeného sdruženi podvodn ků

nejvyšš ch rodů zůstaly jich rodům zachovány až nanaše dny. Nástroj těchto mocných pánů — Ž i d —mohl se jen krátkou dobu těšiti z cetek jemu hozených! Šlechtický erb na hřbitově, to bylo vše, cozůstalo tomu bankéři krále a c saře a všech mocnýchpánů jeho dvora. Jměn nezanechal žádného, ale hněvlidu zůstal trvale lpěti na jeho památce a na jehoepigonech. (Jeden z jeho potomků Studienrat KurtLenzberg jest evangel k a uč na jednom d vč m lyceuv Pruském Slezsku.)

L. 1507: Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšš komořkrálovstv českého, a jeho manželka Johanka z Krajkuustanovuj artikule, dle nichž se Židé jejich v Ml. Boleslavi ř diti maj . .

1546: bylo zjištěn totožnosti: Izák, který málo vid ,v Ml. Bol. se rodil. Samuhel, děti uč , v Bol. serodil. — Izák Michalnov v Boleslavi.

1562: List otevřeny (oděvřený) Našoltovi Židuz Mladé Boleslave, aby jemu k dluhu 538 tolskýchd o p o i n o ž e n o b y l o . •• • • . • •

1570: Mnoho li Židů a v kterých m stech královstvčeského zaznamenáno bylo k odváděn povinné berně:. . . Jung Bunzel 16x/2 Personen.

1587: C sař Rudolf I I . Adamovi Kraj řovi z Krajku. . . Však nicméně to mezi poddanými tvými Boleslavskými skutečně opatř, aby se zat m na Židy odnich žádné zbouřen nestalo a nějaká jinš neřestz toho nepošla, nébrž jestližeby co toho býti chtělo,skutečně předcházel a zastavěl. Na tom jistu a milostúvuoJi naši c sařskú napln š. Dán na hradě našem Pražském 1. pros. 1587. (Orig. arch. v Třeboni.)

1588: Purkmistr a rada města Litoměřic oznamuj ,že Šebestian H ornigler z města N orimberka, obyvatellitoměřický, k dobýván dluhu na Markovi Židu v Ml.Boleslavi zmocnil Wernera z Liepen. V Litoměřic ch,11. července 1588. (Česky.) (Arch. m. Litoměřic 113.)

1597: Rudolf I I . stvrzuje privilegia Židům v Ml.Bol. od Bohuslava Jáchyma Hasištejnskéh© z Lobkovic udělená. (Arch. minist, vnitra ve V dni. Reg. č.kane. do 14, fol. 408.)

1604: Smlouva tržn o prodej másla ze statku českodubského Židům Valentinovi z D ubu a Markovi Š astnému z Ml. Bol., za kteréhož posledn ho zaručil seJakub Žid z města Sobotky. 3. pros. 1604. (Česky.)(Archiv města Českého Dubu. Kniha zápisů f. 61.)

1606: C sař Rudolf I I . purkmistru a radě y Ml. Bol.,aby s Židem Šalomounem rab m o m rné splácendluhu Václavem zvonařem mu povinného jednali. Nahradě Pražském, 19. ledna 1606. (M stodrž. archivkrál. českého, kop. 115, f. 6 r.) L

C sař Rudolf I I . nejvyšš mu ministru Krist, z Sebuz na, aby šepmistři kutnohoršt Židu Lazarovi, z. Ml.Bol. k dluhům na některých spolusoused ch kutnohorských dopomohli. Na hradě Pražském, 18. února 1606.

1611: Král Matyáš potvrzuje Židům v městě Ml.Bol. list, kterým Rudolf I I . některá Bohuslava Joachyma Hasištejnského z Lobkovic jim udělená obdarován potvrdil, jehož datum na hradě Pražském v středuna den sv. Jiř 1597. Na hradě Pražském v outerý uv gili sv. Bartoloměje (23. srpna) 1611. (Česky.)(Op: Archiv ministerstva vnitra ve V dni.)

1765: Samuel Bondi, Jungbunzlau, Mitglied der„Tabakpachtgesellschaft".

PhD r. Mořic G r ü n w a l d , zvěčnělý rb. v Ml. B.,byl rodem a výchovou z Německa; působil od r. 1884do r. 1894 ve dvou českých obc ch, a sice v P sku aMl. B. Za tuto dobu svého působen naučil se pěkněčesky slovem i p smem, takže mohl vyučovati i nastředn ch školách náboženstv po česku. V Ml. B. bylz rb. prvn m, kteř česky učili. Ve své autobiografiiprav : ,,Mého života c lem je sepsati prameny dějinŽidů v Čechách, abych ukázal obyvatelům země, y n žžiji a působ m, kterak předci naši spojovali v sobězbožnost a pokrokovost, lidskost a praktičnost, péčio vlastn blaho a o blaho druhých — kterak žili, samijsouce š astni a obš astňuj ce své bližn ." —: Bohuželnebylo mu dopřáno, aby tento vznešený životn svůjúkol splnil, nebo odešel z Čech a brzo nato zemřel.Psal v roč. XI. a XII . Česko židovského' kalendáře:K dějinám židovské obce p secké a mladoboleslavské.Dokázal, že naši předkové v Ml. B. už v 16. stol.česky jednali.

V dobách, kdy B. byla městem mnohem menš mnež nyn , kdy č tala asi 7000 až 8000 obyvatelů, bydlelo v městě asi 10% vyznavačů náboženstv mojž šského. Percento Židů se stále menšilo až do naš doby.Žid. město téměř celé lehlo popelem při velkém požáru dne 28. května 1859. Zmizely křivolaké uličky

' s tak zvanými „d lč mi" domy (Teilhäuser), kde bylov některém tolik domác ch pánů, kolik dům č talsvětnic, hůře řečeno „kutlochů". Naše pátá čtvr ,

židovské město, ghetto, měla domy své oč sloványř m. č slicemi na rozd l od domů ostátných čtyř čtvrt ,v Starém městě, Novém městě, Podolci, P táku.Žid. škola, která r. 1859 též požáru padla za obě

a v brzku znovuzbudována byla v rozměrech větš ch,nalézá se pobl ž staré vodn věže v ulici „na baště",nyn „Kraj řovou" zvané. Podle školy bývala žid. porážka (Schlachthaus), z které již jen základn zdi sespatřuj .Žid. město od Starého města bylo drátem přepa

ženo v m stech, kde jest hlavn vchod do budovy (starého) krajského s.ou u.

Na předměst P táku č. 1 měl dům Lazar Postelberg, po. něm Karel G ellner; zde vyráběly se pentličky. Jeden z majitelů závodu napsal jednou prolegraci do archu pro přiznán př jmů na bern inspektorát tento verš: „Zwirn und Bändel ist mein H andel,Lustig ist mein Lebenswandel."

V Starofarn ulici byl „Šoulethaus". Macesy se pekávaly v domě č. 91 (I) H eřmana H irsche a bylo zdemezi pracuj c mi po celou postn dobu velmi veselo.

V synagoze bydlel „naduč. kt." F röhlich, jehož syn,nedávno (1912?) zesnulý v Liboci u Prahy, své drahocenné starožitné sb rky (asi % milionu Kč) zdejš muměstskému museu odkázal.Židé, národ z nejstarš ch, lnou také ke Sta

rému jen městu! Ze starš ch dob, asi z r. 1836, vzpomeňme Houdesá, sluhy a policajta a (máme za to, že)lazebn ka zdejš obce israelské. — V letech šedesátých bydlel zde v domě Koňasově (kdež pamětndeska) na Václavském náměst básn k a lékař MÜDr.Siegfried Kapper; působil upř mně s druhými zdejš mi vlastenci pro probuzen města. =— MUDr. MoritzN eustadtel byl městským radn m a později prvn mplukovn m lékařem u zdejš , tehda, nově zř zenézemské obrany. R. 1866 obdržel zlatý záslužný kř žza léčen raněných voj nů. — P o p o ž á r u r. 1859n ě k o l i k r o d i n b e z p ř i s t ř e š u b y t o v a lt e h d e j š d ě k a n P . F r. P a ř k n a d ě k a n s t v ,c o ž m u ž i d o v s t v o n i k d y n e z a p o m n ě l o .

L. 1681, kdy žid. obec mladoboleslavská se ustavila jako samostatná obec, protože č tala dostatečnýpočet domů a rodin žid., byl prvn primas Mendl. —• Rab nové: 1560 Mistr Abraham, 1588 rb. Rubenrab a ze G abriel, 1594—1613 Salomon rb. (1599 bylkraj. rb.), 1658 David rb., 1680 Lipman G raetz, 1691Filip Lipman, 1719 Mojzes Levi Brandeis, rb. bolesl.kraje, 1731 Mojž š Brandejs, 1732 Mojž š Levý, 1734starš Ž idé nemohli se dostaviti k úřadu, že mělivolbu rb. Primátor Veith Noe stal se rb. 1737 FeitelN oe, 1754 Levit Brandeis, Rb. der Kreis Judenschaft.1757 ušel z města také rb. a nevracel se, proto Židé10. ř jna ohlásili, aby žena jeho za n m psala, kdyžse do 8 dn nevrát , že ho nebudou m ti za rb. 1722Abraham, kt. žid.

N ápadný jest počet žid. buchdruckerů: 1. 1629 Benjamin Buchdrucker, 1721 Lipman Buchdrucker, 1733Salomon Pinkas se ženou, kteř neměli zde inkolát,měli se do 14 dn vystěhovati.

L. 1723 uváděj se žid. muzikáři, hráli s večer „Učerného vorla".

Posledn purkmistr cis. magistrátu byl Žid F ischer.Do nového zastupitelstva voleni Židé, ano v 1. 1858zv tězili.

V době novějš přestala býti Ml. B. „Jerusalememnad Jizerou", ubývalo stále Židů. L. 1834 bylo jich794, t. j . 18% všeho obyvatelstva, 1. 1910 jen 402,t. j . 2 %. L. 1871 přestalo žid. město býti vlastn obc ,přestalo i vlastn a zvláštn č slován žid. domů ř mskými č slicemi (I, X, XV).

Jak po katastrofě bělohorské (Schlacht am Weißen

Berge) v Ml. B. žid. obyvatelstva přibývalo: 1620126 duš , 1642 336 d., 1676 448 d., 1687 775 d.; mezinimi byl vždy jeden rb., dva starš Ž idé, kt., „sehulkle>perer", př sežný p sař. Po r. 1670 jmenuj se téžmimo. ně „ primas" o. ž., starš ch 6, př sežných 6.

Křes . obyvatelstva dle zprávy kraj. hejtmana F .Kropáče z Krymlova a Hobenfeldu na Vrutici 1. 1687:na Starém městě 55 mužského pohlav , na N ovémměstě 54 muž. pohl., mezi branami a na předměst ch76, celkem 185 mužů, ženských 214, dět přes 10 let160, všech celkem 559 b^z malých dět . — Bylo tud žkřes anů a Židů v Ml. B. stejně, dohromady všech asi1600 lid ; vlastně v ce Židů než křes anů. Nejvyššhofmistr J iř z Lobkovic nazval Ml. B. „Jerusalemnad Jizerou".

L. 1702 stalo se cis. rozhodnut , aby Židé budoucněv městě se nerozmnožovali, takže ustanoven „numerus clausus", totiž aby jich nebylo v ce než 500, d tkya služebné v to poč taje. Královský podkomoř mělkaždého roku podávati konsignaci žid. obyvatelstva,aby se nestala Ml. B. městem židovským.

N ejstarš znám obyvatelé žid. z XV. věku: 1. 1480v soudě zahájeném předstoupil Izák Žid, „ trp c s městem", zap.sal sobě a manželce své Dobrodiišce a dětemdům svůj mezi domy Havla Pen žka a domem Strankovým, mezi domy křes anskými i všechen stateksvůj, který měl a m ti mohl. Stalo se zapsán za Vil ma z Molotel, purkrabě na zámku a za purkmistraJana Slonka a konšel, př sežných Havla Pen žka, Šimona Duše. ' '

Synagoga vystavěna prý 1590 z milosti a podporouc saře Rudolfa — „nová škola", n e b o d á v n op ř e d t m se p ř i p o m n á na př. Adam Florus1. 1 5 7 9 koupil domek proti „žid. synagoze". L. 1644uvád se ,.n o v á" synagoga, bezpochyby, že v těchválečných časech, jako miioho jiných domů, v 'městěbyla vypálena. L. 1720 vyžádal si K." Rossi, zedn kzdejš , obrys synagogy v Novém Bydžově, bu prostavbu iiové zdejš nebo< značnějš opravu.Žid. hřbitov „Na" D ubc ch" proti zámku připom ná

se 1. 1584 jako „hřbitovn zahrada židovská". Nejstarš náhrobek zachovaný jest z 1. 1604 N aftali H indela. Chloubou hřbitova jest náhrobek p skovcovýkámen Baševiho z Treuenburku, žid. šlechtice („baron a") , jenž jako peněžn k a dodavatel eráru byl odkrále Ferdinanda I I . povýšen do stavu šlechtického,pak zchudnul, přestěhoval se do Boleslavi a zde zemřel (1634). L. 1644 dělána nová cesta na tuto pohřebn zahradu. Po moru 1. 1716 byl rozš řen. Polohas kapl jest malebná.Špitál žid. byl původu starého, nebo 1. 1543 jme

nuje se „bývalý špitál židovský" při hradbách.L. 1595 vedle dómu rab ho byl (nový) špitál židov

ský se zahradou.Chudobinec: L. 1551 Židé v městě osedl koupili

domek po Adamu Fuč kovi vedle šatlavy pro své„chudé k špitálu".

L. 1635 podává cis. rychtář Richter z Playsteinazprávu (něm.) o výtržnosti v jeho domě, které se dopustil V. Žatecký, benátského panstv důchodn , vyslaný k němu s psan m od hejtmana z Brandejsa.V předn m pokoji, kde čekal, setkal se s boleslavskýmŽidem Abrahamem tiskařem, jemuž pro jeho zvláštnoblek hluboce se poklonil a jinak reverenci'vzdával;když však zvěděl, že to Žid, pravil: Jest mi l to, žejsem ti takovou poctu vzdal, myslil jsem, že jsi nějaký hrabě. Načež Ž id: Nejsem li, mohu se t m státi,vždy tu v B. je též žid. kn že pochován. Podrážděnvytrhl zbraň a zasadil Židovi ránu do ruky. Byl za tovzat do vazby; ale druhé noci vpadli tři rejthaři, Vyslan od obriat layt. Villara z Brandejsa, do domu

Ml. Boleslav 7 S1O Jungbun

rychtářova, hledat Žateckého s pistolemi nabitými avnikli až do jeho ložnice. Žid Abraham obdržel pakpo velkém sporu 60 dukátů bolestného.

Mikvah (ritueln koupel pro ženy) byla v doměnynf Č. 63. — V domech bylo loub „pod zelenou"(sukah). V uEci „Ž idovské" byl dům českobratrský,n y n 5, 74 _ L. 1595 bylo žid. domů 12, 1. 1644 24.

Synagoga žid. dle Sommera postavena 1590, možnáale čaštěji vyhořela a byla přestavena. — Rb. boleslavský jest zároveň krajským rb. V 17. věku měložid. město 32 domů. Bylo zprvu . s o u č á s t žid.města P r a ž s k é h o . 1717: Lippmann buchdrucker.Židovské město nazývala se část Starého města při

hradbách městských, kde měli Židé v držen v ce domů, po obou stranách nynějš ho děkanského kostelai v nynějš Děkanské ulici; drželi je dědičně a spravovali se knihami městskými již ve věku 15. V 17. stol.bylo žid. město uzavřeno žid. šraňkem a „ šňůrou"(éruv?). Po válce 30 lete přibylo žid. domů valně,hlavně .stěhován m z Polska a z venkovských obci.

S y n a g o g a ze 17. stol., s adaptacemi na stranězápadn z 18. stol.: B u d o v a obdélná, břidlicovým6edlem krytá. Stěny hladké, podepřené na straně dpbývalého př kopu městského třemi opěráky zděnými,s vyžlabenou p skovcovou ř msou. Okna s p skovcovými chambranami profilovanými, dole s kapkamiOstatn strany zmodernisovány. Vchod jeden z ulice,druhý ze dvora. — U v n i t ř t ř i páry oken jsou sklenuty segmentově, lo sklenuta je valeně s výseč nadokny. Klenba jest nesena pilastry s ř msovitými (hlavicemi a ozdobena štukem, a to: čtyřkruhovými rámy,kruhy a elipsami. Vzadu a na západn straně přiléhásynagoga ke spolkovému domu; zde postavena kruchta, krytá ploše. —• Z a ř z e n modern , s t o l i c ebez ozdob jsou č slovány a bývaly majetkem soukromým, úředn mi knihami zjištěným, jež se dědičně odkazovaly, prodávaly a i do zástavy dávaly. Ze staršdoby pocház ' jen svatostánek z počátku 18. stolet .Z kamene tesaná architektura korintská, s dvojicemisloupů o dvou patrech. Sloupy spoč vaj na hranolových stylobatech, obstupuj dole schránku s Desaterem (svitky patero knih Mojž šových), nahoře postranách kartuše akanthy lemované, korunované,N átěr nový. — K a l i c h : kupa má výšky 0'086 m,průměr 0'074 m, stř brná, zlacená. Na kupě guirlandový motiv, prokládaný liliovými ornamenty; vpředuu věnce lovecký emblém (dvě pušky) a po jeho stranách p smena HC SS 1623. N odus jest vázovitý, s bosáž , s 3 uchy, noha kužel, dole jazýčkové listy (jakospodek kupy). Na noze punc: N R S C B. Noha spravována proužkem mosazným.

M u s e u m žid. obce, um stěné ve škole. Uvád meze sb rek: 1. Sklenice z I. 1830, rytá; 2. věžička filigranová (na Ď^lOliO), stř brná, o třech poschod ch,s praporečkem na čtyřech nohách; vys. 0'27 m; 3. kalich z XIX. stol.; 4. vazba knih z 1. 1850, starš jsourohy a středn kartuš s obětován m Isáka (pillT f lpV)práce tepaná, rokoková; 5. pečetidlo 0"036 m průměru, železné, s opisem hebrejským kolem t. zv. můřnohy (Drudenfüße). 6. Nádoba vys. 0'29 m, stř brná,zlacená, ucho masivn , volutové s kulemi na hraně;ploše vytepány jsou grotesky, 3 lv hlavy, z nichž vyb há rénaissančn ornainentika. V ko s podobnouornamentikou a puncem GD J_ L! 12. B ukazuje naXVII. stolet ; snad jest to kopie. 7. Rolničky z thóry:a) se značkou B a 1810; b) značka AK T 1815;c) F 1 8 . . . ; d) TN 18 . . 8. Št tek z r. 1850, značkaAM, druhý 1810 F GS.

Sb rka paramentů (poróches) v počtu tak hojném,

tak starožitných a s tak bohatou výpravou, jak nikdena Boleslavsku. Nejstarš pocház z 1. 1655. Všechnyzhotoveny jsou z látky hedvábné, s bohatým, zlatýmvyš ván m; k nemalé ozdobě přisp vá i věnován nahoře, židovským p smem, které vyš váno jest dekorativně. Pocházej z darů zámožnějš ch rodin židovskýcbu — 1. Opona svatostánku z let 1655. N ahořekoruna a zlatem vyš vaná roseta. Věnovac nápis

• p smem židovským, jest na červeném sametu, podvěnován m pole: na hedváb kv tkované, empirové, postranách šňůry a atlasové pruhy. Délka 1"44 m.2. Z 1. 1658 (2 31X1 30 m). Původn j,sou jen postrann porty s ornamentem rostlinným, se vkládanýmiptáčky. 3. Z r. 1695. Pod židovským věnován m dvězlatem vyš vané koruny. Látka hedvábná, kv tkovaná.4. Z 1.1702. Po stranách točené sloupy, ovinuté révou,na podstavc ch ornamentovaných. Svrchu urny s květinami, uprostřed dessin: akanthy a listy tulipánové,pampelišky a slunečnice. 5. Z 1. 1707. N avrchu věnován hebrejským p smem, po stranách urny s květinami, n že v poli na černém sametu větvicový ornament, spojovaný korunami a vyšitý podkládaným zlatem. Rozměry: 236 X 1'55 m. 6. Z 1. 1724, N ahořevázy s květinami, pod nimi koruny a mezi t m věnován . Po stranách a dole pásky s rostlinným ornamentem. Rozměry: 240> X 1'55 m. 7. Z 1. 1732. Původnjen svršek s urnami a věnován m v rámu věncovém.Rozměry: 2"30 X T50 m. 8. Z r. 1739. N ejbohatš —než defekt. Po stranách točené sloupy, ovinuté révoua s podstavcem ornamentovaným. Vyš ván zlatem astř brem vysoké, reliéfn . V ornamentu, v bodech prot nac ch, nasazené korunky. 9. Z 1. 1744. Věnovánna hedvábné, temné půdě. Dolejš plocha rozdělenana 4 plochy stejného ornamentu, vyš vaného plošešňůrkovým zlatem: v ry vkládané do stylisovanéhoakanthu a granátových jablek. 10. Z 1. 1760. Dekorace květinová, granáty, rolničky. 11. Z 1. 1764. Celáplocha pokryta plochou aplikac , z různobarevnéhohedváb : ornament rostlinný s ž i d o v š k o n á r o dn m i motivy se vkládanými totiž zv řaty, ptáčky,motýly a ovocem. Defekt. 12. Z 1. 1789. Věnován načerveném sametu, v rámci, s urnami po stranách.Látka hedvábná, vyš vaná fantastickými květy; nalátku přišito šest stř brných zvonců — sedmý scház .

13. Empirová látka — kv tkované hedváb . Šest stř brných zvonců, sedmý scház . Rozměry: 2"28 X 1'55 m.14. Z 1. 1811. 15. Z 1. 1822. 16. Z 1. 1829. Látka brokátová, svrchu věnován rámované, po stranách vázvs květinami. 17. Z 1. 1828. Kv tkové hedváb . 18. Z .].1841. 19. Jednoduchý, černý, novějš .

Plášt ků (meil m) 21,/ ejstarš z 1. 1661 — s dekorativn m p smem, po stranách koruny. — Zvláštěpěkný jest z 1. 1721 vyš vaný na jasně červeném sametu. Věnován v oválném rámci. V roz ch rostlinnýornament a lev; po stranách sloupy korunované.Št tků (k'lé kódeš) sedm; nejstarš z 1. 1780.Lambrekiny: jeden. Z 1. 1686. Aplikace podkládaná

vatou, zlatem a stř brem. 2. Z 1. 1805. Vyš vané guirlandy květinové, v mezerách kytice.Ž i d o v s k ý h ř b i t o v rozprost rá se nad strán ,

kterou se pláň , řečená „Na dubc ch", sklán k potokuKlenici a k předměst Podolci proti městu a zvláštěnaproti bývalému zámku, při nejživějš silnici —pražské. — Nejstarš náhrobek na hřbitově žid. jestz I. 1604. Mnoho hrobových k an i e n ů už .jest _b.ezletopočtu a vůbec bez nápisu. Náhrobky; tyto, i l ; 1 7 .až 19. stol., jsou d lem p skovcové,, d lem mramorové,forem barokn ch, s reminiscencemi na rokokovou aempirovou ornamentiku. — Z nejstarš ch a nejpěknějš ch jest k á m e n Baševiho z 1. 1634. Po stranáchhebrejského nápisu bossážované pilastry nesou násta

ML Bgleslm S 14* Junsbunzlau 8

vec, v jehož středu jest jeho šlechtický znak. M r am o r jest červený

*

Jungbunzlau, die vielfach rühmlichen wie auchbarocken Andenkens bekannte Kehillah „Bumsle",beherbergte in ihrem Ghetto die Geister MorizH a r t m a n n s und K o m p e r t s , ferner IsidorH e l l e r , dessen belletristische Schriften, besonderssein Roman „Die Alliierten der Reaktion", viel weniger bekannt sind, als sie es eigentlich verdienen. Derverewigte Lehrer aller dieser Rabbi Isak S p i t z ,Vater des bekannten hebr. Schriftstellers und Pädagogen J. S p i t z und Großvater Hartmanns, war nochim Alter von 78 Jahren von so poetischer Geistesfrische, daß man fast sagen kann, er sei mit denWorten seines letzten hebräischen Liedes auf denLippen verschieden:

„Die Blumen, die am offnen GrabIn stiller Pracht mir lieblich winken,Ich pflücke sie noch fröhlich ab, .Mag ich dabei hinunter sinken!"

„Bumsler Stückel", als Bonmots weitbekannt, sindwohl Kinder des jüdischen Mutterwitzes und derpoetischen Exzentrizität. •—• Zur Ehre der Christenheit in J. dient es, daß sie sehr tolerant war. (Es isttraurig genug, daß man diese Toleranz als Ausnahmehervorheben muß.) Die Judenstadt war an jenemTeile des die Stadt. tragenden mäßig hohen Bergesgelegen, von wo man die Aussicht auf das gemütlichprachtvolle Isertal hat, eine der schönsten, wenn auchnicht großartigsten Gegenden. Böhmens.

Doch ein fürchterlicher, Brand (1859) hat das Bunzlauer Ghetto zerstört. Die in Komperts „Kinder desRandars" verewigte alte Pfarrstiege ist auch eingesunken. Den Tempel mag nur der Umstand gerettethaben, daß er nicht allzulange vor dem Brande durchRenovation völlig modernisiert war. Ebenso das dabeibefindliche Gemeindehaus, ehemals die Behausung

berühmter Rabbiner. An dieses Gemeindehaus knüpftsich u. a. folgende S a g e : (Ca. 1680 oder vielleichterst im J. 1716 spielt unsere Geschichte; hier kannallerdings nur das Wesentliche mitgeteilt werden.)

In der Wohnung des Rabbi J e c h e s k e l (höchstwahrscheinlich Rabbi Ezechiel G 1 o g a u vulgo Schlesinger) entfaltet sich ein lautes, .reges Leben, das mitden Vorgängen draußen (dem schrecklichen Sterbendurch die Cholera! 1716 (?) ) nichts gemein hat. DerRabbi ist erst vor kurzer Zeit weither aus dem fernenPolen auf den seit lange erledigten Lehrstuhl berufenworden; und der Ruf seiner hohen Gelehrsamkeit, seines erhabenen, menschenfreundlichen Charakters hatbereits eine Menge von Schülern herbeigezogen andie neugebildete, viel versprechende Jeschiwah (talmudische Hochschule). ;

Wir kamen eben recht, um Zeugen zu: sein, wie ermit vollem. Selbstbewußtsein der ihm innewohnendenGeisteskraft, mit stoischer Ruhe und Gelassenheiteinen Streit entscheidet, der noch vor wenigen Augenblicken die Gemüter aller Anwesenden erhitzt undihre scharfe Dialektik herausgefordert hatte. Ebengibt der Rb. das Zeichen, daß die Vorträge und Disputationen für heute beendigt sind; denn Mitternachtist nahe. Da es gerade Montag oder Donnerstag ist,beginnen die Talmudbeflissenen die Klagelieder umMitternacht (Chacós) um den Fall Jerusalems und dieErniedrigung des erwählten Volkes so innig, als wäreder Verlust von heute. Eines dieser Lieder (angeblich aus Mesopotamien) lautet in möglichst treuerÜbersetzung:

„Zu Ramah tönet laute Weheklage,Der Jammer ist's um Zions Niederlage:„Der Tage denk' ich, wo ich hoch zu ThroneAn Schönheit, Glänze glich der G lorienkrone,Die Gott bewahrt den Edelsten zum Lohne!Nun ich den Schlamm der Tiefe an mir trage!"So tönt zu Ramah laute Weheklage,Der Jammer ist's um Zions N iederlage."

Auf diese Weise folgen noch 6 Strophen. DieSchlußstrophe lautet:

„ 0 kehr) zurück! Laß' Aug' in Aug' uns schauen,Laß als das höchste uns Dein Haus erbauen, cDas weithin herrsche über allen Gauen,Der Freiheit Tempel hoch zum Himmel rage;Dann tönt zu Ramah nimmer eine Klage,Befreiten Jubel Tcünden alle Tage!"

In fürchterlichstem Kontraste aber mit dem trostreichen Schlüsse dieses Gesanges standen die Klagelaute, welche nun aus dem Vestibul der Rabbinerwohnung bis in das innerste Gemach drangen, wo dieVersammlung stalfand. Ein Bachur, vom Rabbi miteinem Lichte hinausgesandt, konnte niemanden finden und das Jammergeschrei hatte aufgehört. Kaumaber war der Bachur zurückgekehrt, als die Tönediesmal durchdringender erschollen. Jetzt eilten ihrerzwei mit Lichtern hinaus; allein kaum hatten sie dieäußere Türe zum Vestibul geöffnet, als ihre Kerzenerloschen, ein Grabesduft sie anwehte, die Jammertöne in ihrer nächsten Nähe fortdauerten, ohne daßsie deren Urheber entdecken konnten. Leichenblaßkamen sie zurück. Da erhob sich der Rabbi selbst,öffnete die hintereinander folgenden Türen bis zuräußersten, kehrte zu den atemlos Harrenden zurück,und rief mit kräftiger Stimme: „Ich beschwöre dichim Namen des ewigen lebendigen Gottes, seiest du einMenschenkind oder ein Wesen, das außerhalb derMenscheit steht, daß du mir Rede stehest über dieUrsache, um derenwillen du unsere Gebete mit deinen entsetzlichen Tönen unterbrichst!" Das Geschreihatte bei den Worten des Rabbi aufgehört, trotz dervielen brennenden Kerzen verdüsterte sich die weiteStube, eine unnatürliche Beklemmung bemächtigtesich aller, ohne daß jemand trotz der gespanntestenAufmerksamkeit am Eingange hätte irgend ein eingetretenes Wesen wahrnehmen können. Trotzdemwaren auch die Blicke des edlen Meisters nach dergeöffneten Türe hin gerichtet; sein weit aufgerissenes Auge schien irgend etwas Besonderes zu sehen,sein Ohr etwas Schreckliches zu hören; denn seinmännlich schönes Antlitz schien von einem gräßlichenSchmerz verzerrt. Nach einer geraumen Weile glätteten sich seine Züge wieder, mit kräftiger, mutigerEntschlossenheit rief er: „Ich werde tun, wie es meines Berufes ist." .Dann schloß er selbst wieder alleTüren; und zu seinen Zuhörern zurückkehrend, vondenen die Beklemmung mittlerweile gewichen war,sprach er ruhigen Tones: „Lasset für heute die weiteren Büß und Trauergebete, lasset die Trostworte,die wir aus den Büchern "unserer Propheten heutenoch mit anhören, soll ten; nach einer alten Regel sollman nicht einem Trauernden Trost zusprechen, solange die Leiche eines verlorenen geliebten Wesensvor ihm liegt, so lange das Unglück noch nicht volleAbrechnung gehalten. Und wahrlich ein schweres,verschuldetes Unglück hat unsere Gemeinde betrof:

fen. Bleiben wir aber beisammen bis zur nicht mehrfernen Zeit des Morgengebetes; es ist diese eineNacht der Wache für uns, eine Nacht, in welcher "vtfirselber wachen sollen, weil Er, der nimmer schlummernde' Wächter Israels sein. Antlitz im Zorne von

uns abgewandt hat." Alle Anwesenden gehorchtenden Worten des verehrten und geliebten Vorgesetzten, indem einige in den vor ihnen liegenden Folianten in augenscheinlicher Zerstreuung blätterten, andere sich leise flüsternd in Vermutungen über dasVorgefallene ergingen. Rabbi Jecheskel aber hattesich mit zwei Männern, die ihm gewöhnlich als Dajanim (Assessoren) zur Seite standen, in die entfernteste Fensternische zurückgezogen, wo er mit ihneneine eifrige, mit sehr gedämpfter Stimme geführteBeratung pflegte.

Bei Anbruch des Tages verabschiedeten sich alleAnwesenden, um bald darauf von ihren Wohnungenaus mit angelegtem Talis und Tefillin in die Synagoge zu kommen. Nach der Andacht ging der Rabbimit Gefolge durch das Ghetto, betrat unerwartet eineWohnung, wo er die Familie im heftigsten Streitefand. Ein Rabbi war damals gar seltener Gast in einerPrivatwohnung. Er erfuhr von den Anwesenden, daßder Hader hier zur Gewohnheit geworden. Ernst beschied er das Ehepaar zwecks Belehrung zu sich;doch vorher forschte er nach der M é su sa . Er fandsie vollkommen „poßul" (unbrauchbar); der Gemeinde Diener mußte sie mitnehmen und durch einevom Sofer (Gemeinde Schreiber) zu holende neuesofort ersetzen. Sein Besuch war überall eine Überraschung. An vielen, sehr vielen Orten fand er, daßdie Worte der Heiligen Schrift: „Und du sollst sieeinschärfen deinen Kindern, und du sollst über siesprechen, wenn du zu Hause sitzest und wenn dugehst auf dem Wege, und wenn du dich niederlegst,und wenn du aufstehst; und du sollst sie schreiben andie Pfosten deines Hauses und an deine Tore" arg,sehr arg vernachlässigt waren. Wohl hätte der Umstand, daß so viele Mesusöth poßul gefunden wurden,als eine große Gesetzesverletzung gelten dürfen nachdem Grundsatze der Weisen „Kein Gebot darf in deinen Augen gering sein!" allein die Unordnung an derMesusa war zumeist bloß ein Zeichen der Unordnung im häuslichen Leben; und der Rabbi hatte eineschwere Aufgabe, alles in Ordnung zu bringen, wie eres für seine heilige Pflicht hielt. Freilich konnte einegründliche Heilung der eingebrochenen krankhaftenErscheinungen nur durch ein unausgesetztes Bestreben in längerer Zeit erwartet werden; aber das Werkwurde eifrig begonnen, und es erwies sich klar, daßhier eine geschickte Hand die Wunden sondiere, hierätzende Säure, dort mildernden" Balsam in dieselbenträufle. Der Rabbi ermüdete nicht, bald Entzweite zuyersöhnen, widerspenstige Kinder gegen ihre Elterngefügiger zu machen und lieblos gewordene Eltern zuihrer Pflicht zurückzuführen; so teilweise die erhabene Sendung erfüllend, welche der Prophet bezeichnet mit den Worten: „Und er wird zurückführen dasHerz der Väter zu den Kindern und das Herz derKinder zu ihren Vätern, sonst würde ich kommen unddie Erde mit Bann schlagen."

Die Sage berichtet dann noch sehr spannend voneinem nicht gelungenen Falle der Hilfeleistung, beiwelcher sich Rabbi Jecheskel vergeblich bemühte,einen Wucherer zu bessern, welcher im Wahnsinnst a rb .— Auch von einem mustergültigen Falle derRedlichkeit, wo' es nicht nötig war, die Mesusa zuuntersuchen. —D en Worten der Alten gemäß: „Nichtdas Studium ist Hauptsache, sondern die Tat" retteteder Rabbi noch am selben Tage einen Geächteten ausverrufenem Hause (einen gewesenen Bačhur „Jekewel Satan"), so daß er reuig zurückkehrte und späterals „Reb Jekew Bachur" wieder zu Ansehen gelangte.

Dreimal haben seitdem große Feuersbrünste dasB unzlauer Ghetto gänzlich in Schutt und Asche ge

legt, doch immer ist die Gemeinde wie ein Phönixverjüngt neu erstanden. Die Gemeinde ist ein ungeschwächtes Ganzes, in ihr blühe immer neu in regerWohltätigkeit die Saat von Rabbi Jecheskel gesäet,und sein Andenken lebe fort in ewiger Frische alsdas Andenken eines Gerechten zum Segen!

Jimgbuuzlauer Rabbiner.Jungbunzlau hat mehr als 400 Jahre n a c h w e i s

b a r jüd. Einwohner und jüd. Gemeindeinstitutionen;vom J. 1562 (daß bereits vo r dem J. 1546 Judenin J. wohnten, ersieht man aus der Beschreibung derPrager Juden, ihrer Weiber, Kinder und Dienstboten,welche von den Prager Herren ain Mittwoch vor demheiligen Geisttage im J. 1546 veranstaltet wurde, mitgeteilt von G. Wo l f in L. Geigers Zeitschrift fürdie Geschichte der Juden in Deutschland, p. 178—189,wir finden daselbst: Isak, der wenig sieht, geboren inJ u n g b u n z l a u , S a m u e l , Lehrer, in Bunzlau geboren) angefangen, h a b e n wi r d i e w i c h t i gs t e n U r k u n d e n i n u n s e r e m Z e n t r a lb l a t t e zu veröffentlichen begonnen, Doch erstreckensich diese Urkunden fast ausschließlich auf p o l it i s c h e Ereignisse. Soll jedoch das Leben einer jüd.Gemeinde richtig erkannt und gewürdigt werden, somuß das Wirken des religiösen Oberhauptes sowie derGelehrten überhaupt mit in Betracht gezogen werden.

J. nun hatte das seltene Glück, anerkannte Persönlichkeiten, die in der jüdischen Literatur einen Namenhaben, als Rabbiner zu besitzen. Zur Literaturgeschichte der Juden in Böhmen bietet diese Arbeiteinen bescheidenen Beitrag. Jedem mit ähnlichen Arbeiten beschäftigten Forscher wird die Schwierigkeitderselben von selbst einleuchten; denn historischeDaten direkt zu liefern war nicht Sache unserer Vorfahren. In der Ergründung des göttlichen Wortes lagihr Heil und ihr Glück. Sich selbst hielten sie nichtfür so wichtig, um in der Geschichte, zu glänzen;lange vor Spinoza betrachtete der währe Jude allesIrdische sub specie aeternitatis „von dem Standpunktder Ewigkeit aus", wo alles Irdische, wo der Einzelneund sei er noch so bedeutend, dahin schwindet undverschwindet, als wäre er nie gewesen. Nur Abkömmlinge, würdige Nachkommen großer Ahnen, wollten siesein und so sind wir größtenteils auf gelegentliche Bemerkungen oder in günstigsten Fällen auf die Vorreden und Einleitungen der betreffenden Werke angewiesen, wenn wir die Genealogie berühmter Gelehrtenfamilien erhalten wollen. Und wo auch solche versagen, da sind oft nur die stummberedten GrabsteineVerkünder des Namens von Vater und Großvater desVerblichenen, und dies trifft besonders da zu, wo dieVorfahren Tabbinische Funktionen versehen haben.Auch die sogenannten Mappoth, womit die Torarollenbefestigt werden, bieten oft Hilfsmittel zur Ergründung genealogischer Verhältnisse. Ein charakteristisches Zeichen der Gelehrtenfamilien der Juden Böhmens ist es, daß sie fast durchweg miteinander innaher verwandschaftlicher Beziehung standen. Allerdings nur aus • dem Grunde, weil zu jener Zeit desGeistes Adel von den Juden am meisten geschätztwurde. •

Gehen wir nun zu den Rabbinern Jungbunzlaus über,so ist der e r s t e , über den wir Nachricht haben,P e t a c h j a h aus Bunzlau. In dem handschriftlichvorhandenen Werke K a n f é J ó n a h von Rabbi Menachem Asarjah da Fano (diese Handschrift1 gehörteursprünglich dem Hebraisten Israel Goldblum inParis, gegenwärtig behufs Studien in Rom. Dieserschenkte die Handschrift der Pariser Bibliothek undträgt dieselbe das Zeichen Fonds hébreu 1347 [brief

liehe Mitteilung Goldblums de dato Paris 7. November 1886]). D er erste Teil des Buches Kaňfé Jónah,beendet „mit der Hilfe dessen, der thront in den Höhen", im Monate Tischri des Jahres (5)408 (1648),so spricht Petachjahn Sohn meines H errn Vaters Benjamin, dessen Andenken zum Segen sei, aus der heiligen G emeinde Bunzlau. (Vgl. A. N eubauers Catalogueof Hebrew Manuscripts N r. 556, woselbst ein Schreiber P e t a c h j a h erwähnt wird, und der EigentümerEsra of Fano war.) Übrigens ist es nicht sicher, obIsac Lurja oder Menachem Asarjah da Fano der Verfasser des Werkes rtfV ''BJS gewesen. Von diesemPetachjah ist allerdings nur gewiß, daß er aus Bunzlaustammt, nicht aber, daß er daselbst Rabbiner gewesen.

Unzweifelhaft aber wissen wir, daß im Jahre 1609und schon vor diesem Jahre Rabbi S a m u e 1, SohnJosefs, R a b b i n e r in J. war. In dem Buche „M eg i l l a t h J u c h a s i n , verfaßt von Meier Pereies,Schreiber und Rabbinatsussessor in Prag, neu herausgegeben und mit vielen Anmerkungen versehen VODRabbi Chajim, Sohn des gelehrten Rabbi Mosche,lesen wir, daß Rabbi Jizchak, Sohn des Rabbi Schimschon, ein Enkel des Rabbi Akiba aus Ofen (vgl. Zunz,Literaturgeschichte, p . 429, Stammtafel), eine Approbation zu dem "Werke 31 ĎH7 das der damaligeBunzlauer Rb. R a b b i S a m u e l b e n J o s e f veröffentlicht hatte im Jahre 369 ( = 1609) . Der e r s t enachweisbare Rb. J u n g b u n z l a u s war demnachRabbi S a m u e l ben J o s e f aus L u b l i n . Daß derselbe im Talmud wohlerfahren sein mußte, ersehenwir aus dem Werke 2 1 DH1? sowie auch aus dem Umstände, daß zwei so hervorragende Männer wie RabbiLöwe ben Bezalel und Rabbi Jizchak ihre Zustimmung zur Veröffentlichung gaben. In der damaligenZeit hatte der Rabbiner jedoch einen weit größerenWirkungskreise als heutzutage und ganz besondersin einer so alten jüdischen K. G., wie J. es war undist. Die H eranbildung der Jugend zu Talmudjüngernwar zunächst eine heilige Aufgabe des Rabbiners, undda derselbe überdies nicht nur dem Namen, sondernder Tat nach fH JT2 2tf der Vater des Gerichtshofeswar, ürid als solcher die Differenzen zwischen Meinund Dein zu schlichten und schließlich noch die religiösen Anfragen zu beantworten hatte, blieb wenigZeit zu schriftstellerischer Tätigkeit übrig. N ur dietiefgefühlte Sehnsucht, das göttliche Wort zu verbreiten und der Wahrheit die Bahn zu ebnen, ließ diedamaligen Rabbiner und G elehrten ihre Geistasprodükte durch den D ruck veröffentlichen, was übrigensin der damaligen Zeit recht kostspielig und von denRabbinern nicht leicht zu erschwingen war. • — Wissenwir nun von dem ersten Jungbunzlauer Rabbiner außerseinem G eburtsorte Lublin, das zur Zeit dieses RabbiSamuel der H erd der Talmudwissenschaft war, daMänner wie Josua Falk Cohen und Rabbi Meir Lublin(Über Josua F alk Kohen u. R. Meir Lublin siehe u. a.Karpeles, Gesch. d. jüd. Lit., p. 927—976) (1558 bis1616) daselbst wirkten, nichts Besonderes, so ist vondessen Amtsnachfolger Rabbi (II .) Abraham S a m u e lben Isaac B a c h a r a c h (vgl. die Stammtafel unseres R. Samuel ben Jizchak Bachrach in Zunz, Literaturgesch., p. 429). Daß Rabbi Samuel Bachrach nichtnur, wie Zunz angibt, in Bunzlau geboren, sondernauch daselbst Rb. war, ersehen wir aus der erwähntenMegilath Jochasin des. R. Meir Pereies, wo zu lesenist: [Der Gaon, der Lehrer Rabbi Samuel bar JizchakBachrach, sein Andenken sei gesegnet, war Predigerhier in Prag und Vater des Gerichtshauses und dasHaupt der Mechibla (Jeschiwah.) in der heil. Gemeinde Jungbunzlau.] Noch im J. 1700 finden wir in

den Büchern der hiesigen K. G. einen Rabbi SchimonBachrach als Vorsteher angeführt. [Ausgaben desSiegelbewahrers und Öffners, des Oberhauptes undEdlen, die Ehre des Rabbi Simon Bachrach, Oberhaupts der G emeinde.] D er deutsche Titel diesera m t l i c h e n G emeindebücher lautet: „Dieses Buchist gehörig denen Juden Eltisten zu Jung Buntzeln obder Iser, welches die Jüdische Einnehmber Ihre řeppartation (Repartition) eingeschrieben sei." Hebräisch ist hinzugefügt: [Dieses Buch gehört den Vornehmen, Edien, Häuptern, Guten und Erwählten derGemeinde.] Auf dem Leichensteine des Rabbi SamuelAbraham Bachrach fehlt die Mitteilung, daß derselbein Bunzlau R a b b i n e r war, wir erfahren, jedoch aiisdemselben, daß derselbe in Turbin, Kolin, Pohrlitzund schließlich in Worms das Rabbinat : bekleideteund das 40. Lebensjahr erreichte. Dessen Sohn RabbiSohimisehon segnete das Zeitliche im J. 1670 in Worms,verbreitete Tora in Mähren, Prag und Worms.

Eine Tochter Jair Chajkn Bachrachs, Namens Dobrusch, war die G attin des R. Schlomo Oppenheim undstarb im J. 1736. Über Abraham Samuel, Moses Samsorř B chrach und dessen Weib (siehe N afschoth Zadikim, p. 63, Amudé Haabóda, p. 261—263 und S. L.Grossmanns Moadim l'simchah, p. 56—57 und p. 66bis 67) ist uns viel mehr bekannt. Nach Zunz, Literaturgeschichte der synagogalen Poesie, p. 429, hat erein Chanukalied im J. 1605 in Kolin und eine dreizeilige Selicha verfaßt. Sein Enkel ist der durch seineResponsen berühmte Rabbi Jair Chajim B a c h r a c h ,Verf. des Werkes „Chawoth Jair". Da der einzigeSohn des Rabbi Löwe ben Bezalel, der Onkel unseresR. Samuel Bachrach, in Ko'lin lebte (Dr. N . G rünsSchrift: D er hohe Rabbi Löw und sein Sagenkreis,p. 59), so hat er wahrscheinlich das Chanukalied gelegentlich eines Besuches daselbst verfaßt. D aß R.Samuel Bachrach auch literarisch tätig war, beweistdie H andschrift N r. 480 der Bodleiana in Oxford, dienach N eubauers Catalogue, p. 101, Col. a. R. Shemuels (1"132 Rabbi at Worms) Novel lae (D 'Win)on different Thalmudic treatises, besonders über denvon Pp^J und Dvt0J enthaltenen. Da aber N r. 481 derselben Catalogs Novellen über TJ'ift enthält und dieselben von einem Enkel R. Liwas von Prag herrühren,Rabbi Samuel Bachrach tatsächlich ein Enkel desRabbi Liwa von Prag war, glauben wir nicht irre zugehen, wenn wir unserem R. Samuel Bachrach auchdiese Novellen zuschreiben. R. Samuel Bachrach starbam 26. Mai 1615 auf der F lucht vor der im J. 1614in F rankfurt und 1615 am Pessachfest in Worms ausgebrochenen Bewegung der Zünfte gegen die Juden.Sein G eburtsjahr fällt ins Jahr 1575. (Irrtümlich istbei Zunz 1675 angegeben.) Rabbi Samuels ' Sohn,Rabbi Schimschon B a c h r a c h , war in talmudischenDisziplinen wohlbewandert und gab auch eine Sammlung Novellen über den Choschen Mischpat, die seinOnkel, R. Chajim Kohen, verfaßt, heraus, u. zw. imJ. 1628. Aus der hehr. Handschrift N r. 2149 in derBodleina ersehen wir, daß R. Samuel Bachrach auchden Vornamen Abraham hatte. N eubauers Katalog, p.744. N eubauer teilt mit, daß die H andschrift viel vollständiger als die bisher veröffentlichte ist [ibid; subN r. 2149, p. 744].) Aus der Ehe R. Simsons mit Tölzel,Tochter des R. Tewele in Schneitach, stammte der berühmte Verfasser der Responsen Sammlung ChawothJair, Jair Chajim Bachrach. Wie lange R. Samuel inBunzlau das Rabbinat bekleidete, ist uns festzustellennicht möglich.

I I I . Ihm folgte im Amte in J. B. Chajim F e i b e 1,Schwiegersohn des R. Jesaja Horwitz<und Verf. von

ML Boleslav 11 Jungbunzlau 11

Anmerkungen und Mitteilungen alter .Lesearten zumRaschi Kommentar des Pentateuch. Dieselben wurden zu H anau im J. 1514 veröffentlicht. (S. G a s tf r e u n d s Rabbiner Wiens;, p. 35, über ihn unddessen Schwiegervater Rabbi Jesaja Horwitz, p. 34—37.)

IV. Diesem folgte R. Elieser L i.p m a n n , Sohndes gelehrten R. Wolf G r ä t z (daß der Name G rätzeine Abkürzung von Königgrätz in Böhmen bedeutet,habe ich im Jüd. Centralblatt 1888, p. 39—40, nachgewiesen). Aus dessen Leichenstein ersehen wir, daßderselbe vor seinem Amtsantritte in J. die ansehnlichen Rabbinate in Teplitz Schönau und Kolin bekleidete. In welchem Jahre er nach Bunzlau gekommen, ist nicht festzustellen, daß er jedoch bereits imJ. 1679 in J. war, ersehen wir aus folgendem Aktenstücke, das im Archive der hiesigen K. G. sich befindet. Es lautet wortgetreu wie folgt: „Verzeichnusin der Judenschaft zu Jungen Buntzel durch die Wähler den 30. Januarius A. 1679 ordentlich geschehen,den Eltisten, gemein Eltisten (G emeindeältesten) beysitzer vndt nachgesetzte Aembter. 1. Eltisten: MandlS t i a s t n y, Jakob A n s c h l , Jacob S ü s s k i n d (bisauf den heutigen Tag hat der Vorsteher der Ch. K.in J. den Ehrentitel P r i m a's. Diese Würde vererbtesich auf mehrere G enerationen, und dadurch ward siezum Familiennamen), Aaron G r o t t e , Markus P r äge r . 2. Gemein Eltisten: Samuel S c h a l.o m o n,Bärl B r a n d e y s k y , Bärl S c h ö p s 1. 3. Beysitzer:N athan :W o p 1 a t k a, Mann T a u s k e , Amschl L öwe n , Abraham Wo lf. 4. Jenen die Schlüssel vonder Cassa vertrawet habe: Pinches Kolge, Jakob Falkus, Israel Anschl, H erschi Stránský. — Daß diesemalso und nicht änderst, zu wahrer U hrkundt vnd bekräftigung wir geschworene vndt anstatt der Wählermit U nterschrift unserer Namen es Bezeugen: Lippmann Beniamin G r ä t z , bestellter Rabbiner derJüdischen G emeinde in Jungen Bunzlau; SimonS c h ö p s s 1, geschw. Schreiber d. Jüdischen G emein;Markus S a m u e l , geschw. Schulklopper der Jüdischen G emein zu Jungen Buntzel."

Soweit diese für die G emeinde Institutionen wichtigeU rkunde. J. war zurzeit bereits Sitz eines Kreisrabbinats, der Rb. war eine Vertrauensperson desStaates, denn der Hauptzweck der Eltisten und Gemeineltisten war ja die Steuerepartition. Aus derG rabsteininsphrift ersehen wir, daß. Rabbi LippmannBeniamin G rätz bis zum J. 1694 in J. Rabbiner war.Dieselbe lautet: Übersetzung der G rabsteininschrift:„Ein F ürst und ein G roßer ist in Israel gefallen am2. Tag des Schebuot Festes des Jahres 5454 (1694 d.g. Z.), der Rabbiner Gaon Elieser Lippmann, Sohn unseres Lehrers, des Rabbi Wolf G rätz, das Andenkendes G erechten sei gesegnet, war Rabbiner und Vaterdes G erichtshauses in den heil. G emeinden Teplitz,Kolin und in unserer Gemeinde Bunzlau und demKreise, vormals Appellant in der heiligen G emeindePrag.'' D er Rest der Inschrift lautet: „Erheben willich Weinen und Klagen, erregen eine Elegie auf diesenTrefflichen, den die Erde verhüllt, siehe ein Jam

mern wie das der Ungeheuer in der Wüste und wiedas der Töchter der Öde über den Stein, der war einEckstein; verlassen hat nun Gott seinen Altar und ihndem Zertreten überlassen."

V. Nach R. Elieser Lippmann G r ä t z erhielt dasBunzlauer Rabbinat der nachmalige Prager Landrabbiner R a b b i M o s c h e J i z c h a k S p i r o . Daß derName Spiro der mittelalterlichen Bezeichnung derStadt Speier (Spira) entspricht, mag nunniehr als bekannt vermerkt werden. Und so wird auch diese Familie ursprünglich aus Speier stammen, und bei denzahlreichen Verfolgungen, denen die Juden dieser

Stadt im Mittelalter ausgesetzt waren, ist es leichtbegreiflich, daß die Familie gastfreundlichere Städteaufgesucht. Außer Hocks Adnotationen in Gal Ed zuden verschiedenen bereits verstorbenen Mitgliederndieser heute noch weitverzweigten Familie, vergleicheman D. J. Podiebrads — Altertümer der PragerJosefstadt. (Herausgegeben von B. Foges, Prag 1870,p. 73—91 und; p. 148—149.) Wie lange R. MoscheJizschak Spiro in J. Rb. gewesen, ist uns nicht bekannt, daß er jedoch noch im J. 1712 daselbst war,ersehen wir aus N eubauers Catalogue N r. 766. (Neubauer 1. c. p. 149, N r. 766, nennt ihn im Index, ofOwners, p. 1089, irrtümlich Schapira; es muß Spiroheißen.) D er nachmalige berühmte R. JonathanE i b e n s c h ü t z (vgl. meinen Aufsatz: War RabbiJonathan Eibenschütz Rb. in J.? in D r. Baks Ungarischem Israelit 1886, N r. 25). Es erhellt zweifellos ausdem folgenden, daß Rabbi Jonathan zum mindestenlängere Zeit in J. den U nterricht und die ErziehungSeines zukünftigen Schwiegervaters genossen) war derSchwiegersohn unseres Rabbi Moscheh Jizchak Spiround hat die glücklichen Jahre seiner Jugend in Jungbunzlau verlebt, geleitet und unterrichtet von seinemSchwiegervater. — In seiner Trauerrede über diesensagt er (Jaaroth Debasch, L, p. 100, lautet übersetzt):„Durch unsere zahlreichen Sünden traf mich einschweres Unglück, denn es wurde die Lust meinerAugen, die Zierde und die Krone, die mein Hauptumgab, genommen, mein Schwiegervater, der von meiner Jugend mich väterlich erzogen. Es ist dies der herühmte Gaon, dessen Alter seine Jugend nicht beschämt hat, ein Mann gerecht und makellos, der vonseiner Jugend Thora gelernt und gelehrt, den Wegdes Rechtes und der Gerechtigkeit gezeigt hat vielenGemeinden Israels, unser Lehrer Rabbi Jizchak Spiroaus der angesehenen Gelehrtenfamilie, welche ununterbrochen in mehreren Generationen Rabbineraufweist. — Nicht ließ er einen Ersatz für sich zurück.

— Und so oft ich an ihn denke, erfaßt Trauer, wieum einen heißgeliebten Sohn mich, und wer könntedies tiefer fühlen als ich, da ich von dem Verewigtendachte, daß er tatsächlich mein Vater ist, mein ganzesWissen von ihm herrührt; denn er nahm mich tw/nVaterhause, nachdem Vater und Mutter mich cerlassen hatten, gab mir seine Tochter zur Frau, erzogmich, kleidete mich^ ließ mir nichts abgehen, und soobliegt mir auch die Pflicht der Trauer wie einemleiblichen Sohne und ich sei eine Sühne seiner Ruhestätte."

Dieser Rabbi Isak Spiro war zuerst in Lissa Rabbiner und kam von da nach J. (Erhellt aus der Grabsteininschrift [Koppelmann Liebens Gal Ed, p. 45].N ach Hock [Gal Ed, deutscher Text, p. 51] hat erdrei Werke verfaßt, u. zw.: 1. Talmudische Bemerkungen, 2. über den Orach Chajjim, 3. Rechtsgutachten, doch hat sich keines erhalten.)

Stammtafel der Familie Spiro: Gaon Rabbi JechielSpiro um 1600. — Gaon R. Wolf Spiro, starb 1630.— Aron Simon Spiro, starb 1679. — Söhne: 1. Benjamin Wolf, 2. Jechiel Michel, 3. Amschel (starb inWien 1661), Sohn des 2. Mosche Jizchak, starb 1741,Söhne des 1. Aaron, Jechiel, Michal, Elias, Söhne des3. Koppelmann F rankel, Benjamin Wolf, Enkelin des2. = G attin d p Jonathan Eibenschitz, Enkel des3. Maier, Primator Simon F rankel. Von Jungbunzlauerhielt er einen Ruf nach Prag, woselbst er auch imJahre 1749 starb. R. Mosche Jizchak war nun längstens bis zum Jahre 1727 in Jungbunzlau, denn imJahre 1727 wurde seinem Nachfolger R. MoscheBrandeis Halevi am 6. Cheschwan ein Sohn, NamensBezalel, geboren. • '

Ml., Boleslav 12 315 Jungbunzlau,. 12

VI. D em Rabbi Mosche Jizehak Spiro, der "einenRuf nach Prag zur Bekleidung des Oberrabbinats erhielt, folgte nun R a b b i M o s c h e B r a n d e i sH a 1 e v i, der ebenfalls wie Samuel Bachrach einN achkomme des R. Löwe ben Bezalel war. Die zweiteTochter des H ohen Rabbi Löw ben Bezalel, namensG itel (G itel Brandeis starb am 7. Tischri 1635 inPrag). G itel heiratete nämlich den Primas S i m o nB r a n d e i s H a l e v i , dieser nun hatte einen SohnSamuel Brandeis, der gleichfalls in späteren JahrenPrimas war; ein Sohn dieses R. Samuel hieß R. Simon B. Rabbi Simon hatte drei Söhne, R. ChajimHalevi, der sein Leben in Tarnopol beschloß, R. Jakob Brandeis Halevi und R. Bezalel Halevi. R. JakobBrandeis hatte drei Söhne, u. zw.: 1. Naftali H irz, .2. Samuel, 3. Moscheh. R. Bezalel hatte einen Sohnnamens Joel H alevi und eine Tochter namens G itel,welche die F rau des G elehrten Rabbi Elijahu, Bunzlauer Landschreiber, war. Dieser Ehe entstammten:1. R. Bezalel, 2. R. Lob (Jehuda), 3. R. Jona Landsófer und 4. R. G crschon Brandeis. Letzterer hatte dreiSöhne, der erste war Primas der G emeinde, derzweite R. Samuel Brandeis war Appellant in Prag undder dritte hieß R. N aftali Brandeis. R. Mosche Brandeis, Söhn des R. Jakob Brandeis, hatte einen Sohn namens Bezalel, dieser wurde im J. 1727 in Bunzlaugeboren. Des R. Mosche B. G attin war Rebekka,Tochter des R. Baruch Segal, Prediger in Austerlitz,Mähren. R. Bezälels G attin hieß „die Königin". Dieser Ehe entstammte Baruch Jehuda, später BaruchLöwi Brandeis, der im Jahre 1815 sein Werk überRitualien unter dem Titel „Die Sprache der Weisen"veröffentlichte. ^

Stammtafel der Familie Brandeis levitischer ..Abkunft. (Die Stammtafel der Familie B r a n d e i s , dienicht levitischer Abkunft ist, habe ich in meinemAufsatze .,Jungbunzlauer Purim1' in Dr. BerlinersMagazin für die Wissenschaft des Judentums 1888veröffentlicht.) Simon Brandeis ehelichte G itele,Töchter des Prager ORb. R. Löwe ben Bezalel, derenSohn hieß Samuel, dessen Sohn Simon, dessen SöhneJacob und Chajim; Jacob hatte 3 Söhne: Naftali H erz,Samuel und Mósche, Charif zubenannt. (Vgl. Neubauers Catalogue of hebrew, Ms. N r. 761—4, woselbsteine Abhandlung von R. Mosche Charif über Chalizah und G et sich findet. Der Name R. Mósche Charif wurde übrigens so vielen Rabbinern, die den Namen Mosche führten, zuerkannt, daß es erst einer besonderen Prüfung bedarf, um festzustellen, ob diesunser R. Mosche Br. war.) Rebekka — R. Baruchaus Austerlitz — Bezalel, geb. 1727 in J. — Baruch:— Jehuda (Lewi) — Bezalel (Beeřmann.) [Beermann(Bezalel) Brandeis, gest. im J. 1859, war H auptmanndes G eniecorps unter N apoleon L, nachher Prokuristbei Simon Edlen von Lämel in Wien und bei dessenSohn Leopold Ritter von Lämel in Prag. Mitteilung .des H errn Jakob B. Brandeis in seiner Zuschrift dedato 22. Oktober 1888. In einem zweiten Briefe vom24. Okt. 1888 teilte mir H err Jakob B. Brandeisweitere D aten mit, und spreche ihm hiefür meinenDank aus.] — Victor H errmann, H endl, Esther —Jacob B. Brandeis, Buchhändler in Prag, Kinder:1. Bertha, verehel. Phil. Kohn, 2. Richard, 3. Victor,4. Arnold, 5. Oskar.

Aber auch unser R. Mosche Brandeis sollte nichtin Bunzlau bis zu seinem Lebensende verbleiben, erwurde nach Meinz berufen und wirkte daselbst jahrelang segensreich.

VII . Ihm folgte sein Sohn R. B e z a l e l im Amteund der Würde als KRb, J. Er starb am 4." Juni 1767,

nachdem er das 40. Lebensjahr noch nicht vollständig erreicht hatte, in J. '(Sein G rabstein korinte: vonuns nicht aufgefunden werden, wir haben jedoch dieOriginal Urkunde des Totenscheines, ausgestellt vondem sel. KRb. Ezechiel S c h l e s i n g e r in J., inH änden gehabt. Das Original ist gegenwärtig in denH änden des Prager Buchhändlers Jacob B. B r a nd e i s . Dieser Totenschein trägt das D atum 12. April1815 und das Siegel des KRb. E. S. sowie der Ratskanzlei J. de dato 14. April 1815 und die Unterschrift von J. Stryczek, Bürgermeister.) Nach seinem Tode wurde in Prag im J. 1786 sein Werk"\*rb ri*I2 („céda la derecli" = Letzte Wegzehrung)Forschungen über die Thora durch den Druck veröffentlicht.

VII I . Diesem von . seiner G emeinde tief betrauerten, in der Blüte seines Lebens und Wirkens hinweggerafften Manne folgte R. Elieser B o n d i. Derselbewar;'.bevor er nach Bunzlau kam, KRb. des ehemaligen" Béóhiner Kreises, wie aus dem Aktenstücke zu ersehen ist, das die Überschrift führt: Rezepisse vondem Edlen, dem Landesvermittler (in jüd. Angelegenheiten) Rabbi Jörn Tob wegen des Rabbinatsbriefes. D araus ist zu ersehen, daß R. Elieser Bondibis zum J. 1774 Rb. des Bechiner Kreises, bis zuseinem Lebensende Rb. des Jungbunzlauer Kreiseswar. — Der G rabstein über den irdischen Resten desVerewigten lautet wie folgt (Ü bersetzung): RabbiElieser Bondi (das Andenken des F rommen sei zumSegen) war Vater des "Gerichtshauses im BechinerKreise und ward dann zum Vater des G erichtshausesund zum Schuloberhaupté hier in der heiligen Gemeinde J. und dessen Kreis berufen. H ier liegt derH err des Ortes und der H err der H alacha verborgen,das heilige Licht, dem die oberen und unteren Quellen des Wissens offenbart wurden, der mehrereSchriften und Novellen auf Halachoth bezugnehmendveröffentlicht, sein Mund hörte nicht auf das göttliche Wort zu lehren und zu lernen. Er starb im J.1795. — R. Elieser Bondi hinterließ einen gelehrtenSohn, der zeitweise das Rabbinat in J. versah undder den Namen Menachem Mendel (Emanuel) erhielt. N achkommen dieser Familie sind die achtbarenFamilien H einrich E. Eisenschimmel in J. und Sigmund H aurowitz in Prag. — S t a m m t a f e l derFamilie Bondy: Elieser Bondi, KRb. in J . — Mendl(Emanuel) heiratete Jentel, Tochter des Samuel H .Fischeis, deren Tochter Karoline heiratete LipmanH aurowitz. — Sohn Sigmund H aurowitz, Prag, dessen Schwester Anna heiratete H einrich ' E. Eisenschimmel, deren Kinder Emil, ehelichte Rosa Eisler,Ludwig, Richard, G ustav; Kinder des Emil sindF ranz, Paul. — Von den im Druck veröffentlichtenWerken des R. Elieser Bondi ist uns nichts, zu Gesicht gekommen.

IX. R a b b i S a m u e l S c h m e l k e s (ist derStammvater der Buchdruckerfamilie G ottlieb Schmelkes in P rag), Sohn des gelehrten Rabbi Moscheh. SeinG rabstein, dessen Inschrift nur zum Teile leserlichist, lautet: (Ü bersetzung): F reitag, den 11. Schebatdes J. 5565 nach Erschaffung der Welt (18Ö4 dergewöhnlichen Zeitrechnung), war ein Tag der Düsternis und D unkels; denn in die lichten H öhen wurdegefordert die Säule der G emeinde, der Prediger, derscharfsinnige G elehrte, berühmt über alle Maßen,der hier beerdigt ist, Sr. Ehrwürden unser LehrerRabbi Samuel Schmelkes, Sohn der^großen Leuchteunseres Lehrers Moscheh, sein Andenken sei gesegnet, der Vater des G erichtshauses in der heiligen Gemeinde Leumi (soll dies vielleicht L a u n in Böh

Ul, Boleslav 13 316

men sein?) war . . . Er 'war Rabbiner und Vater desG erichtshofes der heiligen G emeinde J. in Ehre undhohem Ansehen.

X. Ihm folgte R. Jecheskel G 1 o g a u vulgoS c h l e s i n g e r (der Name Schlesinger stammt vondem Worte S c h l e s i e n und bedeutet soviel alsS c h l e s i e r , da Glogau heute noch zu PreußischSchlesien gehört. Es bietet dieser Übergang der Aussprache des e in ng einen interessanten Beitrag zurAussprache des hebräischen „Ajin". R. JecheskelsVater war Dajan [Appellant] in Glogau) genannt, inder Würde eines KRb. von J. N icht nur dessen Werk*!?KprP nXitt (dieses Werk wurde von dessenSohn R. Meir Schlesinger in Prag, 1822 durch denDruck veröffentlicht) „Das Gesicht Jecheskels'", sondern das Andenken, das sich vom Verewigten nochheute frisch erhalten, spricht dafür, daß er seinenPflichten in jeder Weise musterhaft nachgekommen.Wie mir der nun im 88. Lebensjahre stehende RabbiMoses.Porges, der noch ein Schüler des Verewigtenwar, mitteilt, erhielt unser R. Jecheskel Glogau einenRuf als Mitglied des vom Kaiser N apoleon I . einberufenen Synhedrions. Ihm verdankt die hiesige Gh.K. eine Revision der Statuten. (Er unterzeichnetediese Statuten am Ghanuka d. J. 1820, ein Jahr vorseinem Tode; welches in dem Satze „durch Liebe undTreue tvird die Sünde gesühnt", angedeutet war.)(Zu dessen Zeit herrschte noch die Unsitte, am selben Tage oder spätestens den kommenden Tag denToten zu bestatten.) Übersetzung: H ier ruht, der gestorben und begraben wurde, am 24. Tage des Monates Siwan 5581 (1821) der Rabbi Gaon, der berühmte Lehrer R. Jecheskel Glogau, Vater des G erichtshauses und Schuloberhaupt unserer G emeinde unddes Kreises, Verfasser des Werkes „Mar'eh Jecheskel" (die jüd. Autoren lieben es, in dem Titel ihrerArbeiten ihren Namen oder den ihrer Eltern wiederzugeben) über den Traktat Chulin aus dem babylonischen Talmud, er verbreitete Thora in Israel mehr alsvierzig Jahre, sei es, daß er öffentlich talmudischeVorträge in Prag hielt, sei es, daß er in mehrerenG emeinden des Landes (Böhmen) Vater des Gerichtshauses war, er stellte würdige Schüler aus, diesich verbreiteten im Lande und ausgezeichnet warenin der H alacha, die kämpften den Kampf gegen Sünde und U nrecht, um abwendig zu machen viele vomunrechten Weg und sie zu führen zur F ahne derPflichten und der Thora: Seine Seele sei verknüpftim Bunde des. Lebens." Diese G rabschrift schildertin kurzen aber treffenden Worten die segensreicheTätigkeit des R. Jecheskel Glogau vulgo Schlesingergenannt.

Er hinterließ 3 Söhne, von denen der eine in derF remde, in F rankreich, lebte und die beiden anderen Rabbi Meir und Rabbi Jehuda (Lob) Glogauvulgo Schlesinger, Jünger und F örderer des Talmudstudiums wurden. R. Jehuda, Glogau, war BeraunerKRb. (Er veröffentlichte „Ewel Awi", Trauerredeauf das H inscheiden des sei. hochgelehrten H errnEzechiel Schlesinger, KRb. zu Bunzlau; gehalten den22. Ju li 1821. Prag 1821. G edruckt in der Schollischen Buchdruckerei.) Dessen Bruder R. Me'ir veröffentlichte die Werke TlNÖM föt« I ÖD enthaltend eine. Auslegung über das ritual juristische Religionswerk Schulchan Aruch, Orach Chajim auf dieAbschnitte Zizith, Tefilin:usw. und TXtt "'"Ql 1SD

Stammbaum der Familie Glogau Schlesinger: Josef Joel Segal, Rb..in Laslau Posen (Einleitung zumWerke TlKttn JÜti>). Sohn: Meier Dajjan* Sohn: Samuel Dajjan in Großglogau, Sohn: Jechskel G logau,

KRb. in Bunzlau, heiratete Chajja Sarah, Tochter desAbraham B o n d i , Söhne: in Paris, Meier und Jehuda (Lob), Söhne des Letztgenannten: Josef, Samuel, Ezechiel Marcus, Kinder des Samuel: Carl,Emil, Eugen, Richard, Louise, Camilla (verehelichteBenedict Singer), Malvine.

XL Einen würdigen Nachfolger fand R. JecheskelGlogau in R. Isak S p i t z (dessen Sohn Jonas Spitzveröffentlichte im J. 1843 unter dem Titel JTnbiJIprW Biographische Skizze des verewigten ehrwürdigen R. Isak Spitz, letztgewesenen KRb. zu J„eine vollständige Biographie seines großen Vaters.Sie enthält 34 Seiten in deutscher Sprache und 34Blätter in hebr. Sprache und bringt letztere formvollendete prosaische und poetische .Arbeiten des sel. R.Isak Spitz.) Sohn des R. Benjamin Spitz, Sofer, Kalligraph und Abschreiber der heiligen G esetzesrollenin Kolin. R. Isak Spitz wurde im J. 1766 in Kolingeboren. (Der Name seiner Mutter war Sarah, wieaus der G rabsteininschrift unseres R. Isak Spitz erhellt), genoß den ersten U nterricht in seiner Vaterstadt, ging nach vollendetem 13. Lebensjahre nachPrag, wo er die Vorlesungen des weltberühmten Prager ORb. R. Jecheskel Landau mit seltenem F leißund Erfolge hesuchte. Nachdem er in Březnitz, demdamaligen Sitze des Prachiner (Piseker) Kreisrabbinats, einige Jahre dieses Amt in Treue verwaltethatte, kam er im August des J. 1824 nach J., woselbster bis an sein Lebensende, dem 6. Mai 1842, segensreich wirkte. Da der berühmte D ichter Moritz H a r tm a n n ein Enkel des Verewigten Rb. Isak Spitz ist,wollen wir in Kürze dessen Stammbaum geben: RabbiBenjamin Spitz, Sofer in Kolin — R, Isak Spitz, heiratete Rebekka, Tochter des Eleasar F lekeles; Kinder: Tochter Schewa, heiratete Israel H artmann(Sohn: D ichter Moritz H artmann), Sohn JonasSpitz, Lehrer in Kolin.

Indem wir die näheren Details übergehen, verweisen wir auf die mit Liebe geschriebene Biographiedes Sohnes R. Jonas und wollen nur noch zumSchlüsse die G rabsteininschrift des R. Isak Spitzmitteilen. Sie lautet: (Ü bersetzung): H ier ist begraben Seiner Ehrwürden unser Lehrer R. Isak Spitz,Vater des G erichtshauses der heiligen Gemeinde J.und des dazu gehörigen Kreises, Schwiegersohn desG aon, des berühmten Lehrers R. Elieser F iekles(seine Seele sei in Eden), Oberjurist in der heiligenG emeinde Prag. Isak verschied und wurde zu seinemVolke versammelt, F reitag, am Rüsttag des heiligenSabbat und 41. Tage (das ist nämlich der 41. Tag imZählen der Omertage) nach der Zählung Israels, imJahre 602 (1842) und wurde begraben in großer Ehreunter Beteiligung der gesamten (auch christlichen)Bevölkerung, was man vorher nicht gesehen. —Unser Vater! Sollen wir etwa diesen Stein D ir zumG edächtnis setzen? — Soll er etwa Deinen makellosen Wandel dem kommenden Geschlechte verkünden, soll er melden von Deiner G erechtigkeitsliebe, Deinem Wissen, D einer Weisheit und Deinenedlen Werken? Wahrlich an dem Steine nagt derZahn der Zeit und nach Verlauf einiger Jahre istauch er nicht mehr. (Und wahrlich, der Stein ist nachkaum 46 Jahren %ehr schwer leserlich und ist es eineEhrenpflicht unserer G emeinde diesem verewigtenRb. einen würdigen G rabstein setzen zu lassen u. žw.zur e i g e n e n Ehre.) Du selbst aber hast D ir einenDenkstein in den lichten H öhen gesetzt, da ist Deintugendhafter Lebenswandel mit göttlichem F ingerfür die Ewigkeit verzeichnet, die Friedensengel werden D ir Ruhmeskronen winden, Dein Geist wird éin

Ml. Boleslav Í4 Junebuhzlaú Í4

herwandeln in den himmlischen lichten Räumen, dortim Lande des wahren Lebens wirst Du ewig dauerndeF reuden genießen.

D er Name seiner Mutter war Sarah. . .XII . Im J. 1843 kam D r. Isak E 1 b o g e n als KRb.

nach. J. Einer G elehrtenfamilie entstammend, verband D r. Elbogen weltliche Bildung mit talmudischem Wissen und ist sein Andenken in dieser Gemeinde von Jung und Alt hochverehrt. Ein seltenbiederer Charakter, dem Wahrheit, Recht und Frieden als die höchsten G üter des Lebens galten.

Volle 37 Jahre wirkte der Verewigte hier und. imAlter von 69 Jahren verließ er seinen hiesigen Wirkungskreis, um seine alten Tage, sein otium curidignitate bei seinem einzigen Sohne Guido Elbogen,D irektor der Anglo Bank in Wien, zuzubringen. Leider war es ihm nur kurze Zeit vergönnt, diese Ruhezu genießen, da er nach einigen Jahren (am 27. Ab5643 (1883) in Wien das Zeitliche segnete und daselbst auf dem Zentralfriedhofe ruht. Eine kleine Arbeit (überdies veröffentlichte D r. Elbogen im j . 1860eine Selichah, die in der hiesigen Synagoge am 24.Ijar, an der Wiederkehr des Tages des großen Brandes in der Judengasse in J., noch heute rezitiert wird,und die der Verewigte veröffentlichte) zeugt von dertiefen talmudkchen Erfassung der Mischna, und sollder Verewigte, wie H err PhDr., und JU D r. EmanuelKraus in J. mir mitteilte, die sämtlichen Mischnajothauswendig gewußt haben. D er Titel des Werkchensbau tet : U nterhaltungen in der G emara nach F rageund Antwort über sämtliche Ordnungen der Mischnah.Prag 1865. Druck und Verlag v. S. F reund.

XI I I . In den letzten Jahren seiner amtlichen Tätigkeit kam H err D r. David S t ö s s e 1, derzeit Rb. undPrediger in Stuttgart, als H ilfsprediger und Religionslehrer nach J. und versah dieses Amt provisorischvom 22. Oktober 1876 bis September 1881. SeineD issertation handelte über Rabbi Salomon ben Gabirols Religionsphilosophie. D r. Stössel ist aus Lakkehbach in Ungarn. (H err Dr. Stössel teilt mir in seinem Briefe de dato 23. Okt. 1888 mit, daß dessenVater Jakob (R .Jekl) ein tüchtiger Talmudist ausder Schule děs R. Nachům Trebitsch und des R.Mosche Perls in Eisenstadt, dabei ein fleißiger Geschäftsmann, was seine Väter auch waren, gewesen.Am 27. Dezember 1885 hat D r. Stössel die in Wurtemberg vorgeschriebene 2. theologische Staatsprüfung abgelegt und am 11. April 1886 wurde ihmdurch Entschließung des kgl. Staatsministeriums inVollmachtsnamen Sr. Majestät Titel und Rang einesRb. verliehen. Als solcher hat D r. Stössel Sitz undStimme im Kirchenvorsteherrat und ist in Verhinderungsfällen des Kirchenrats Vorsitzender des Kollegiums, Außer der erwähnten D issertation veröffentlichte D r. Stössel mehrere Reden.

XIV. Diesem provisorischen Amte folgte nun eineDefinitive, u. zw. in der Peraon des D r. AlexanderK i s c h . Im November 1881 kam dieser von Zürich,wo er das Rabbinat bekleidete, nach J. D r. Kischwurde in Prag am 5. Oktober 1848 geb., erhielt denersten U nterricht von seinem Vater Josef, besuchtedas Breslauer theologische Seminar, absolvierte seine Studien daselbst, war sodann Erzieher im H ausedes Barons G ünzburg in Paris, bekleidete das Rabbinat in Brüx bis 1877, von 1877—1881 in Zürich,1881—1886 hier in J. und vom J. 1886 Rb. und Prediger an der Meiselsynagoge in Prag. D r. Kisch warüberdies Feldprediger der k. k. österreichischenLandwehr (zugeteilt dem 33. Bataillon). Die von ihmveröffentlichten Schriften sind in Ch. D . Lippes

Bibliographischen Lexikon, Wien 1879 (p. 233—234)angeführt. D r. Kisch hat nicht nur die „N eue Illustrierte Isr. Zeitung", sondern auch den „ Isr. Lehrerboten" mehr als 1 Jahr hindurch trefflich, redigiert.

XV. Am 15. Tage des Monates Ab 5646 (16. August1886) trat D r. Moritz G r ü n w a 1 d s;ein Amt als Rb,in J. an. Derselbe entstammt der Familie des berühmten Rabbi Meir ben Jizchak, vulgo tM 'Ď""ntt genannt,der.in Eisenstadt am 27. Siwan 5504 (7. Juni 1744)verschied. I n dem handschriftlich in meinem Besitze forhandenen Werke meines sei. G rößvaters R.Josef Zwi (Hirsch) G rünwald, betitelt Kab Josef,verschiedene denkwürdige Auslegungen für die Jugend nach den Wpchenabschnitten der Thora geordnet, aggadische Erläuterungen und für die Erfahrenen moralische Betrachtungen von mir dem kleinenund jüngsten. Es sind für alle Sabbate des Jahres, sowie für alle Festtage, religiöse Vorträge im Stile derdamaligen Zeit. * D er verewigte G roßvater b'"! wardurch 41 Jahre Prediger und Dajjan in Bisenz, Mähren, er wurde geb. im J. 1785 und starb im Altervon 74 Jahren am 1. Schebuotstage des J. 5619(1859). Mein geliebter Vater Jacob G r u n e wa l dwar durch vierzig Jahre Lehrer und Religioiislehreram k. k. Realobergymnasium, zu Ung. H rädisch inMähren. Seit zwei Jahren privatisiert derselbe in seinem G eburtsorte, in Bisenz, Mähren. Meinem teueren Vater verdanke ich den größten Teil meinesWissens, das Streben nach Wahrheit und echte Menschenliebe, Im J. 1877 lehrte , ich .. die französischeSprache an der k. k. Staatsoberrěalschulé in Budweis,von 1878—1881 besuchte ich das Breslauer .. theol.Seminar, beendete daselbst meine theologischen Studien, kam im August 1881 als Komitats Rb. nachBelo var, Kroatien, ehemalige Militärgrenze), im März1884 nach Pisek und bin seit 16. August 1886 in J.

Meine biogr. D aten befinden sich in A. Hinrichsens Werk: „ D a s l i t e r a r i s c h e D e u t s c hl a n d , " Berlin und Rostok, 1887, p. 204—205, inS. L. G rossmanns „ M o a d i m l's i m c h a h", p.559—560, in den B l ä t t e r n d e s V e r e i n e sf ü r d i e G e s c h i c h t e d e r D e u t s c h e n i nM ä h r e n (Juli 1888) und in A. de G ubernatis D i ct i o n a i r e i n t e r n a t i o n a l d e s é c r i v . a i n sd u j o u r. F lorence N icolai sub vae G r ü n w a l dM a u r i c e . Die von mir veröffentlichten literarischen Arbeiten sind verzeichnet in Ch. D. LippesB i b l . L e x i k o n I , Wien 1879, Seite 156—157und Seite 604—605, in Ch. D. Lippes B i b 1.L e x i k o n , I I . Bd., p. 85—86 und in Kürschnersdeutschem Literatur Kalender des J. 1886—1889.Im März 1884 erhielt ich einen Ruf als D irektor desAria College in Port Sea (England) und im November 1886 einen solchen als Professor des Hebräischenund Syrischen an das zu Rom gegründete Rabbinerseminar. . ; . .

Meines Lebens Ziel ist, eine u r k u n d l i c h e Geschichte der Juden in Böhmen zu schreiben, um denBewohnern des Landes, in welchem ich lebe undwirke, zu zeigen, daß deren Vorfahren Religiositätund wahren F ortschritt, Menschlichkeit und praktischen Sinn zum eigenen Heile und zu dem der Nachkommen stets verbanden und glücklich und beglükkend lebten. —D e r Stammbaum meiner Familie ist,soweit ich ihn bis jetzt an der H and von U rkundenerforscht, folgender: Rabbi Isak — Rabbi Meir benJizchok — Méharan, Eisenstadt genannt — EliezerJizchak — Jakob, heir. Rachel — Tochter Chawa,ehelichte R. Israel G rünwald — Josef H irsch — Jacob (geb. wurde mein geliebter Vater am Rüsttage

Bedřich Schubert Bývalá synagoga v Doln m Četné AL Hönigsfeld

Mořic Weigner(Nové Benátky)

Leopold Stein Rb. A. E. Goldmann Adolf Oplatka(Lysá n \L )

des Sukkotfestes 5581 (1821). Derselbe veröffentlichte im J. 1866 zwölf gottesdienstliche Vorträge imVerlage von C. M. Hellmann und Vogelsang, widmetedieselben den Manen seiner teueren Eltern JosefHirsch und Judith Grünwald, sowie mehrere Gelegenheitsreden, die seinen Feuereifer und glühendeLiebe zur Religion bekunden. Über Rabbi Meir benIsak vgl. D. Kaufmanns Samson Wertheimer, Oberfactor und LRb., 1888, p. 64—67. Mein geliebter Vater führt den Namen seines Urgroßvaters, RabbiJakob, des Verfassers des Werkes SpV^ ty\ ib)Tl *l£Ddas im J. 1770 in London veröffentlicht wurde undim Besitze meines teueren Vaters sich befindet.)Bruder Salomon Jehuda: Sigmund, Heinrich, JosefHirsch. 1. Ehe des Jakob: Antoinette Bock: Kinder:Moritz, Albert. Moritz ehelichte Dorothea, Tochterdes ORb. J. Weisse, Kinder: Isidor, Gottfried, Anna.2. Ehe m. 1. Vaters: Sara Bock, Kinder: Jetti, Fanny,Josef, Jeanette, Hermine, Eduard, Malvine.

Dem Andenken meiner in Gott ruhenden MutterAntoinette, die in der Blüte ihrer Jahre, im 27. Lebensjahre D W2 "' ' ' r e m U I Jd unschuldig, wie meinteuerer Vater treffend auf ihren Leichenstein schrieb,starb, sei auch diese Arbeit in kindlicher Dankbarkeitund Wehmut zugeeignet.

J. an der Jahreswende ihres Sterbetages 5649(5. October 1888). Näheres über Dr. Moritz G r ü nw a l d in Hugo G o l d s Werk Geschichte der Judenin Mähren.

Nachfolger im Rabbinat war der große TalmudistDr. Moritz K l o t z , bis 1898; starb vor wenigen Jahren in Prag.

Der jetzige KRb. Prof. Dr. Max H o c h (aus Čáslau) in P i l s e n , wirkte hier bis 1919; er hatte während des Weltkrieges sehr viel mit den Flüchtlingen,deren mehrere Hunderte in J. und Umgebung weilten, zu tun. Er im Zusammenwirken mit H errn Eduard Heller, der am 29. März 1930 seinen 80. Geburtstag feierte, taten sich sehr hervor; auch die charitativen Vereine leisteten das Möglichste, um die Not zulindern. Die vielsagend große Zahl der uralten Stiftungen (ungefähr 176) ermöglichten eine ausreichende Fürsorge.

Seit. 1919 hatte die Gemeinde keinen graduiertenSeelsorger. Seither wirkte als Dispens Rb. DesiderF i s c h e r (derzeit in Tábor); als Disp. Rb'. EfraimL ö wy (zurzeit in Raudnitz a. d. E.); seit Ende 1923A. E. G o l d m a n n als Disp. Rb. und OKt., sowieals Rgl. (auch in Turnau und Neu Benatek), Sohn desnoch heute in Brunn wirkenden OKt. Stv. Jerem.G o l d m a n n , Urenkel mütterlicherseits des RabbiAharon halévi S c h i l l e r , s. A. BRb. in Jamnitz,Mähren.

Berühmte Kt. waren u. a. Lazar F r ö h l i c h ,N. G r u s c h k ä (später in Prag Weinberge) und alsletzter Benedikt S i n g e r .

Wir lesen im Měs čn k Za hudebn m vzdělán m,Plzeň, roč. I I I ., str. 78, im Artikel M. Polák: Židév hudbě:

Z nepřehledné řady ciz ch skladatelů synagogálnhudby jmenuji ještě Samuela David!a, ředitele hudbypař žských synagog, který se nar. r. 1836 a byl čelným žákem Halévyho, z č e s k ý c h Davida Rubina,W. Flamma a konečně kt. Maislovy synagogy Wallersteina, který byl též slavným učitelem zpěvu (jehožákem byl Karel Burian, Václav Kliment, Emil Poliert a mnoho jiných.

Velikých zásluh dobyl si bývalý opern pěvec apozdějš mladoboleslavský kt. Benedikt S i n ge r , jemuž podařilo se — mimo jiné — zjistiti, že zpěv

Ml. Boleslav 11

k zakončen sabatu „Ledóvid Borůch Adonoj Curi"',jehož původ kladen byl do 15. stol., složen byl vlastně kt. Herschem Feldmannein z Budyš na (Bautzeni. S.) kol r. 1760. Je to zpěv, vyznačuj c se ř znýmpochodovým rytmem, který absolutně nepůsob synagogálně. Je též vidno, že dnešn umělý synagogálnzpěv, který má svůj nepopiratelný půvab, nen s t ar é h o d a t a (?!?). To by bylo asi vše, co považovaljsem za důležité ř ci v oboru synagogáln hudby apřecház m nyn k světské hudbě Židů.

In den Rezensionen im „Das Jüdische Centralblatt"von Dr. M. Grünwald, Seite 54, VII. Jahrgang, imJuni 1888 (Prag, Jakob W. Pascheies) sind Besprechungen zweier Arbeiten Oberkantor Benedict Singers s, A. in J. 1. Beiträge zur Geschickte der Musik(Jakob W. Pascheies). 2. Deutsche Schullieder nebsteinem Anhange liturgischer Gesänge. (Verlag desHerausgebers.) Ad 1. Spezifisch jüdische Melodien,wie sie in Böhmen üblich sind!

Ad 2. H err Singer hat der erste in Österreich einsolches Gesangsbuch für jüdische Volks und Bürgerschulen veröffentlicht und dadurch auch das Mittelan die Hand gegeben, den G e m e i n d e g e s a n g i nd e n S y n a g o g e n e i n b ü r g e r n zu h e l f e n .

Im P r a g e r T a g b 1 a 11, Nr. 69 v. 21. März 1930,wird behauptet, daß Ober Rabbiner Dr. HeinrichBrody in Prag einer Gelehrtenfamilie entstammt,welche ihren Stammbaum auf den berühmten Rabbiner ABRAHAM Broda zurückleitet, der um dieMitte des 17. Jhts. in J. geboren, gegen Ende desJhits. in Prag das Amt des Oberrabiners bekleidet.

Nejistar. protok. Ch. K. 8. května 1842 (starš asiv museu; pro nedostatek času nezjištěno).— Taktéžnejstar. zápis v matrice 15. února 1788. Ur. řeč v Ml.Bol. nábož. žid. obci jest česká. Poč. či. náb. obce:270 duš . (1880 = 845 d., 1890 = 693 d., 1891 = 566 d.,1910 = 402 d.) Z nich poplatn ků 123. Obec byla vždysamostatná. Libáň byla dř ve samostatná. Alois H Ön i g s f e l d je starostou od r. 1923. Z dř vějš chstarostů byl Bedř. S c h u b e r t velmi starostlivý vůdceobce, jemuž obec vděč za to, že uvedl (pomoc Richarda B 1 o c h a, dnešn ho pokladn ka obce) financeobecn do pořádku. Zvláštn zásluhou R. B e r gm a n n a jest vzorná úprava a udržován zdejš hohřbitova.

Herrmann Pollakwurde am 27. März 1828 in Aussee in Mähren geboren. Sein Vater war Abraham Grauaug, dessen Ehemit Sara Pollak nicht gesetzlich anerkannt war. Erverlor früh die Mutter und blieb so lange bei seinerG roßmutter, bis für ihn die Zeit zu lernen gekomnienwar. Bei seinem, Onkel Grauaug, Hofpächter in Po.seritz bei Raußjiitz, wurde er gemeinsam mit dessenSohn von einem: Häuslehrer unterrichtet und besonders im Hebräischen ausgebildet. 1840/41 hörte erdie Talmudvorlesungen des Rabbiners Pollak in Müglitz, ging dann nach. Preßburg, wo er Talmud studierte.Er verbrachte hier entbehrungsvolle Jahre, denn ermußte trotz seiner Jugend schön für sich allein sorgen. 1850/51 war er Hauslehrer in der Familie desH errn Moses Pick in Zdechowitz bei Přelouč. 1851bis 1855 im Hause des H errn Löbl Bäumel in Luditz bei Karlsbad. 1855—1857 besuchte er die Lehrerbildungsanstalt in Prag und studierte gleichzeitigals außerordentlicher Hörer an der Universität beiProfessor Dr. Wolfgang Wessely und bei ProfessorDr. Kämpf hebräische Literatur, bei Prof. Dr. Podlesák allgemeine Erziehungskunde und bei Felix Francescöni Französisch. Ferner besuchte er an Sonn und

Feiertagen die Zeichenschule des Vereines zur Ermunterung des Gewerbegeistes. 1857 wurde er an derisr. Hauptschule in J. als Lehrer angestellt, wo er20 Jahre lang in hervorragender Weise tätig war.1858 heiratete er Elise Tutsch aus Gewitsch in Mähren. Im April 1876 legte er die Bürgerschulprüfung(I. Gruppe) und im Oktober desselben Jahres diePrüfung aus Französisch für Bürgerschulen und Leh<rerbildungsanstalten ab. 1877 übersiedelte er nachPrag, wo er bis 1886 als Privatlehrer tätig war.

Als seine Kinder ihre Studien beendet hatten under der Sorge eathoben war, kehrte er nach J. zurück,wo er als Privatmann lebte. Er hatte ein sehr großesallgemeines Wissen, war ein ausgezeichneter Stenograph (deutsch und čechich) und beherrschte 9 Sprachen (Deutsch, Hebräisch, Cechisch, Französisch, Englisch, Spanisch, Latein u. Griechisch sowie Italienisch).

Im Jahre 1891 zeichnete er für die am Ende desJahres 5651 auf dem i sr . F r i e d h o f in J. vorhandenen Gräber den P l a n , den er im Selbstverlagherausgab und der große Bewunderung erregte undviel Anerkennung fand.

Da er die altertümlichen Tempelparamente derJungb. Gemeinde sorgfältig aufbewahrt wissen wollte,gab erv die Anregung zur Errichtung eines jü d is c h e n M u se u m s, das sich nun im Gebäude derehemaligen isr. Schule befindet und das eines derersten der österr. ung. Monarchie war.

1900 erschienen seine H e b r ä i s c h e n G ed i c h t e ebenfalls im Selbstverlag. Da er keinenSetzer fand, ließ er die Typen herstellen und verrichtete die Setzerarbeit ganz allein. Der Satz einerSeite befindet sich im jüd. Museum in J.

Mit zu den markanten Persönlichkeiten der J. G.aus der Vorkriegszeit gehörte auch Oberlehrer JoachimH o ffm a n n , welcher durch mehr als 40 Jahre an derder K. G. gehörenden öffentlichen Volksschule wirkte.Zahlreich sind seine Schüler, welche den ersten Unterricht an der Jungb unzlauer isr. Schule genossen habenund sich gerne noch nach vielen Jahren ihres Lehrers,eines anerkannten Pädagogen, erinnern,. Viele derselbenhaben hervorragende Stellungen im bürgerlichen Leben erreicht. ;

Geboren im J. 1837 trat er nach Absolvierung derPrager Lehrerbildungsanstalt im J. 1860 einen Postenin P ř e l o u č an. 1865 wurde ihm eine Lehrerstellean der isr. Hauptschule in J. verliehen. Die Bestätigungderselben erfolgte im J. 1868 durch die k. k. Statthalterei über Vorschlag des Leitmeritzer Konsistoriums,nachdem dieses die Oberaufsicht über die Schule hatte.

Er wirkte an dieser Schule gemeinsam mit seinerGattin, welche die Mädchen in den weiblichen Handarbeiten unterwies, durch mehr als 40 Jahre und erhielt für „ se in e e r s p r i e ß l i c h e T ä t i gk e i t u n da u fo p fe r vo l l e n D i e n s t e i f e r " im J. 1905 einbelobendes Anerkennungsschreiben des k. k. Bezirksschulrates in J., sowie von der k. k. Statthalterei inPrag die „ E h r e n m e d a i l l e fü r v i e r z i g jä h r i get r e u e D i e n st e ".

D i e G e s c h i c h t e d e r J u d e n in J u n gb u n z l a u i n h e b r ä i s c h e r S p r a c h e blieb ungedruckt, denn am 20. August 1901 verschied er nachkurzer Krankheit während eines Besuches bei Verwandten in Mutenitz (Mähren). Er wurde auf demJ u n g b u n z l a u e r Friedhofe bestattet.

Das Ms. zur erwähnten Gesch. d. Juden in Jungbunzlau ist im Besitze der Familie des Verewigten.

Er hatte 4 Kinder, davon verstorben: MUDr. AloisP o l l a k in Prag und eine Tochter, zwei leben inPrag. Alle drei Töchter waren, bzw. sind Lehrerinnen.

Seine Gattin starb im J. 1875 in J.

Nähere Daten über seine Mutter Sara Pollak sowieüber iseinen Vater Abraham Grauaug, sind unbekannt.

Sein Geburtsschein (mit 15 Kreuzer gestempelt)lautet: „Der Gefertigte bestätigt unter obhabenderEidespflicht mit diesem eigenhändig geschriebenenund gefertigten Zeugnisse, daß nach Inhalt der .vonihm geführten Geburtsmatrik Nr. 2, S. 16 Sara Pollak von Aussee in Mähren, Olmützer Kreis am27. März 1828 (acht und zwanzig) in Aussee Nr. C.36 einen unehelichen Sohn geboren habe, welcher am8. Tage nach der Geburt in der Synagoge zu Ausseeden Namen Herschel erhielt.

Als Vater unseres Heřschel Pollak hat sich AbrahamGrauaug von Aussee bekannt.

Urkund dessen nachstehende Fertigung und Siegelbeidrückung.

Mährisch Aussee den 12. Oktober 1854.Dr. M. Duschak, Rabbiner.

Es existieren 6 Vereine: Zedoko, Talmud Thora.Bikkur Chólim, Synagogenbau, Chevra Kadiša, FrauenVerein.

Der Tempel hat ungefähr 228 Männersitze undgleichviel Frauensitze.

*In dem hebr. Manuskript des verew. Lehrers Herr

mann Pollak 7"? findet sich u. a. die interessanteBemerkung, daß die christl. Bevölkerung J. den Judenvor etwa 300 Jahren nicht erlaubte, ihre Leichnameüber den Stadtplatz zu tragen; sie mußten daher einengroßen Umweg über den Vorort „Pták" (heute Stadtbezirk) machen, um auf den Friedhof gelangen zu können.

*Dem Andenken meiner verewigten Mutter, F rau

Cäcilie Goldmann T'fgest. am 11. Ijar 5690.

Quelleri Angabe: •Denkschrift: „Die Zigeiner Großenhof und Neusynagoge in

Prag" van Dr. Aladár Deutsch. Prag 1907. S. 41—47.Jüd. Buch u. Kunstverlag, Brunn: ,„Die Juden u. Judengem.

Mährens." S. 147.Z paměti města Ml. Boleslave. Sepsal Fr. Bareš. D l II. (U

Švihala v Ml. Boleslavi 1920); d l I. (Českomor. tisk. podn.v Ml. Bol. 19 22).

Kronyka mladobol. od mistra Girziho Bydžovského (1650?).Descriptio civitatis Neo Boleslaviae a Joanne Floriano Ham

merschmied, 1785.Listy úředn korespondence m. Boleslava Mladého z 1. 1588—

1589—1599, sděluje František Bare — Ml. Boleslav 1916.Dr. Rieh. Feder, Žid. Bes dky, vl. nákl, Kol n n. L. 1924. Str.

25Í28. J. Rokycana.Šlechtické a erbovn rodiny v Ml. Bol. Napsal Fr. Bares,K historii Židů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 906—1620

(Bondy Dvorský v Praze 1906). I. a II. d l.Časopis „Rozvoj", roč. VI., č. 34, v Praze 23. srpna 1912.

Dr. Ot. Kraus: „PhDr. Mořic Griinwald."V. Fr. Rudolf: Židé v Ml. Bol. Časopis „Rozvoj", roč. VI.,

č. 34. ' :

Bares: Soupis památek histor. a uměleckých v polit, okresuMl. Bol. Praha 1905, nákl. archeolog, komise při České akademiipro vědy, slovesnost a uměn . Str. 283—290.

„Sipurim", 5. Sammlung, 2. Abteilung, Prag 1864, Verlag WolfPascheies. „Mesusah." Eine Ghettosage aus Jungbunzlau. VonDavid Mendl. ' fj

„Das Jüd. Centralblatt" von Dr. M. Gr'ünwald, Rb. in Jungbunzlau, VII. 'Jahrg., November 1888, Prag, Jakob W. PascheiesVerlag. „Jungbunzlauer Rabbiner."

Prager Tagblatt, Nr. 69 vom 21. März 1930. „OberrabbinerDr. Brody."

M. Polák: Židé v hudbě. (Měs čn k Za hudebn m vzdělán m,Plzeň, roč. III. Str. 78.)

Recensionen. Seite 54. „Das Jüdische Centralblatt". von Dr.M. Grünwald, VII. Jahrg. im Juni 1888, Prag, Jakob W.Pascheies.

Ml. Bnlotlau IR 221 Jungbunzlau 18