VYUIT AUDIOVIZULNHO SDLEN

V MEDILN VCHOV

Jan Maek Vladimra Zikmundov

Plze 2012

2

Realizovno za finann podpory ze sttnch prostedk prostednictvm Grantov agentury esk republiky v rmci grantovho projektu reg. . 406/09/0945 Autoi: PhDr. Jan Maek, Ph.D., PhDr. Vladimra Zikmundov, Ph.D. Recenze: Prof. PhDr. Martin Blek, Ph.D. Prof. PaedDr. Gabriel vejda, CSc. Zpadoesk univerzita v Plzni ISBN 978-80-261-0090-4

3

Obsah 1 vod ......................................................................................................................... 4

2 Filmov a audiovizuln vchova ............................................................................ 6

2.1 Audiovize a edukace ........................................................................................ 6 2.1.1 Vybran otzky historie a souasnosti filmov a audiovizuln vchovy 8 2.1.2 Filmov a audiovizuln vchova v souasnm kolnm kurikulu .......... 11 2.1.3 Technologick souvislosti audiovizuln vchovy................................... 12

2.2 Audiovizuln gramotnost a receptivn specifika audiovize v mediln vchov .................................................................................................................. 13

2.2.1 Vznam kritick reflexe a interpretace audiovizulnch sdlen.............. 13 2.2.2 Otzky pojet audiovizuln gramotnosti ................................................. 17

3 Vybran pstupy k analze a hodnocen filmu a audiovizulnho sdlen ............ 20

3.1.1 Neoformalistick analza narativnho filmu ............................................ 21 3.1.2 Role semiotick, naratologick a rtorick analzy ................................. 22 3.1.3 Diskursivn analza a multimodln pstup ............................................. 24

3.2 Filmov nr a otzky edukan typolologie audiovizuln produkce ............ 26 3.2.1 Rovina reality a fikce ............................................................................... 29 3.2.2 Vznam narativnho paradigmatu audiovize ............................................ 31 3.2.3 Nenarativn formy audiovize.................................................................... 32 3.2.4 Persvazivn a rtorick formy audiovize .................................................. 34 3.2.5 Spoleensk a osobnostn rovina urenosti .............................................. 35

3.3 Vznam experimentlnch a umleckch forem filmu a audiovize ............... 37 3.3.1 Vznam abstraktn a asociativn formy.................................................... 38 3.3.2 Umleck rovina videoartu ...................................................................... 39

3.4 Audiovize v inter/multimedilnm kontextu .................................................. 40 3.4.1 Nstin vztah mezi mdii ......................................................................... 40 3.4.2 Audiovize a souvisejc mdia ................................................................. 41

4 Pouit grafickch organiztor k analze a rekonstrukci audiovizulnho sdlen v mediln vchov .................................................................................................... 45

4.1 Grafick organiztory....................................................................................... 45

4.2 Software a grafick organiztory ..................................................................... 46

4.3 Previzualizace mediln tvorby ....................................................................... 47 4.3.1 Monosti previzualizce filmu a audiovize ............................................... 48 4.3.2 Formy a vlastnosti storyboardu pro film a video ..................................... 50 4.3.3 Charakterizace stihovho storyboardu .................................................... 51 4.3.4 Praxe a kritria hodnocen storyboardu.................................................... 54

4.4 Vybran aspekty oven softwarovch nstroj v metodice audiovizuln edukace ....................................................................................................................... 57

5 Seznam pouit literatury ....................................................................................... 61

6 Summary ................................................................................................................ 71

7 Rejstk ................................................................................................................... 72

4

1 vod Oblast audiovize a zejmna tradin kinematografie, kter zahrnuje tvorbu,

vrobu, en a institucionln zzem v tto irok oblasti, prochz v poslednm desetilet boulivm vvojem a pedstavuje velmi dynamicky se rozvjejc oblast mediln komunikace. Klasick analogov technologie se rychlm tempem digitalizuj a vznikaj nov zpsoby en, interakce a propojovn audiovizulnch komunikt s dalmi mdii. Digitalizace umouje pravu obrazu v relnm ase, co znamen obrovskou zmnu v tradin percepci filmu jako realistickho mdia. Souasn digitln film a audiovizi lze povaovat za hybridn medium (srv. Kolanov, 2007; Kouliov, 2004), kter pln propojuje prvky hranho a animovanho filmu a podobn jako u fotografie ztrc v cel sv vrazivosti silnou vazbu na it prostor, ze kterho pvodn vzela. F. Kst (2003, s. 62) k tomuto tmatu dodv: Potae pisply k erozi opozice mezi naivnm realismem masov vizuln kultury a anti-narativn mont tradinho modernismu. Tm vznikla nov hybridn forma monte jako podvan (montage as spectacle). V dsledku vzniku tto formy jsou vytveny ti zkladn verze filmov produkce: realistick filmy, animace a hybridn kombinace realismu a animace. Nejde tedy ani tak o obrazovou juxtapozici, jako spe o splynut i slvn (blending) obraz do novho celku digitlnho pohyblivho obrazu, jen se stal soust audiovizuln prostorov kultury (audiovisual spatial culture).

Transformace audiovizulnch mdi m nepochybn sv umlecko-tvr a zejmna mediln pedagogick dsledky. Oblasti filosofie, umn a technologickho pokroku se v postmodern audiovizi stle vce vzjemn ovlivuj a nastoluj nov otzky vyplvajc napklad z monost technologick progrese, intermedilnch souvislost i (multi)modln analzy a hodnocen mdi apod. Souasn audiovizuln a mediln vchova mus bt nepochybn zaloena na audiovizi podporovan bnm potaem, protoe jedin tak se zlom letit, technologicky podmnn bezmoc tvoit a konzumentsk pasivita bnho uivatele trvajc tm cel jedno (a jedin) stolet filmu a audiovize. Zvlt pro koln praxi je pelomovm faktem to, e digitln sekvence mohou bt bez vtch obt upravovny zbr po zbru s vyuitm jejich propojenosti na dal mdia ve form text, obrzk, hudby a ostatnch zvuk, animovanch sekvenc atd. Stejn tak je z hlediska nzornosti vtna stle vce rozvjen podpora uivatelsk imerzivity formou irokohl projekce, kter nabz spolu s 3D formtem komunikaci nepochybn na dosud nejvy kvalitativn rovni. Audiovizuln mdia vdy zahrnovala uit rznch technologi a jsou jimi stle utvena, proto je v edukaci nezbytn soudob formy filmu, videa, televize, komplexnch hypermedilnch komunikt i potaovch her neustle analyzovat a odvozovat jejich spolen edukan charakteristiky a monosti.

Z hlediska metodologie vuky a cl mediln vchovy a pedagogiky pedkldan monografie nabz v kontextu rznorodosti nrovch, persvazivnch i umleckch forem filmu a audiovize vlastn pehledovou analzu podstatnch charakteristik audiovizulnho komuniktu. Snaha propojit filmologickou tmatiku, mediln edukaci i souvisejc pedagogick, umleck a semiotick aspekty m jedin cl: pispt k teoretick konceptualizaci a praxi filmov a audiovizuln vchovy na vech rovnch kolnch i mimokolnch innost. V zvru 4. kapitoly publikace je nastnna originln metodika reflexe reklamnho otu, zamen na pouit potaovho programu pro pojmov mapovn a tvorbu storyboard pro analzu a rekonstrukci audiovizulnch sdlen.

5

Pes souasn trend integrovat audiovizi s ostatnmi medilnmi formami je teba mt na pamti, e si toto mdium svou dynamikou a zvislost na ase stle zachovv nezastupitelnou mediln jedinenost a zejmna i postaven instituce, kter ve spolenosti utv jej kulturu a sociln vztahy. Znalost teoretickch hledisek hodnocen, analzy i tvorby zvukov obrazovch (inter)mdi by v zsad mla bt vlastn kadmu z ns, protoe jen tak meme tento druh sdlen dobe vyut pro sv poteby a cle, a u v rovin uplatnn ve spolenosti i v rmci kvalitn mediln edukace, kter mus bt zjmem ns vech.

6

2 Filmov a audiovizuln vchova

2.1 Audiovize a edukace V vahch o souasn kultue a mediln sfe se velice asto mluv

o rostoucm vlivu vizuality, pp. audiovizuality (Foret, 2008) a o poslednm stolet se uvauje jako o e obrazu. Spolenost a zejmna mediln a vdeck instituce povauj audiovizi pedevm za masmdium, kter zahrnuje tvorbu, vrobu a en audiovizulnch komunikt prostednictvm nejrznjch nosi. Terminologie je v tomto oboru v esk republice velmi asto nepesn a nestl. Koncepce klasifikace audiovizulnch produkt podle vkovch skupin v tomto ohledu napklad konstatuje (Jirk a Dvokov, 2009, s. 16), e existujc esk legislativa definuje audiovizuln dlo, poppad zvukov obrazov zznam, poad a audiovizuln mediln slubu, nikoliv ovem audiovizuln produkt jako zkladn a velmi potebn pojem. Vlastn pojmov znaky audiovizulnho dla explicitn vymezuje ustanoven 62 odst. 1 Autorskho zkona1, kter uvd, e Audiovizulnm dlem (filmovm) je dlo vytvoen uspodnm dl audiovizuln uitch, zpracovanch, i nezpracovanch, kter sestv z ady zaznamenanch spolu souvisejcch obraz, vyvolvajcch dojem pohybu, a ji doprovzench zvukem, i nikoli, vnmatelnch zrakem, a jsou-li doprovzeny zvukem, vnmatelnch i sluchem. Pro ely na analzy se autorm tto monografie dle jev oproti u ns zavedenmu termnu filmov a audiovizuln vchova jako vhodnj terminologick spojen vchovy a vzdlvn do jednoho zklad-nho pojmu audiovizuln edukace. Inspirac jsou zahraninch koncepty audiovizuln edukace (srv. audiovisual education, lducation audiovisuelle, screen education apod.), ve kterch vdy o vzdlvn a vchov2 (educational sciences), dvaj tomuto spornmu pojet, popisujcmu ob sloky vchovn-vzdlvacho procesu, pednost.

Celkov vymezen pojm a vchodisek audiovizuln edukace prochz v eskch podmnkch pomrn sloitm vvojem zejmna proto, e toto tma nebylo dost dlouhou dobu ve stedu pozornosti vdeckho bdn ani praxe pedagogicky i filmologicky orientovanch pracovi. Lit. (Krtk a Vacek, 2008) popisuje audiovizuln edukaci v kontextu uho a irho vymezen. U vznam (tamt, s. 12) se pekrv nebo je chpn jako synonymum s filmovou vchovou, ir pojet se pak nespojuje pouze s filmem. Me tematicky propojovat narativn i nenarativn film, potaov hry i praktickou audiovizuln tvorbu student. Velmi okrajov e audiovizuln vchovu Pedagogick encyklopedie, kter v kontextu popisu novch technologi ve vzdlvn a multimediln prezentace (Svato, 2009, s. 274) uvd audiovizuln sloku mediln prezentace pouze omezen z hlediska zalenn audiovizulnch prostedk do multimedilnch program. V mediln didaktickm kontextu tato encyklopedie dle redukuje problmy audiovizuln sloky na jej zpracovn v souladu se vzdlvacmi zmry a monostmi volby technologicky vhodnch formt audiovizuln sloky.

Audiovizuln a filmov edukace pedstavuje v eskch podmnkch dosud terminologicky a obsahov neujasnnou vzdlvac subdisciplnu, kter se formuje

1 Zkon . 121/2000 Sb., o prvu autorskm, o prvech souvisejcch s prvem autorskm a o zmn nkterch zkon (autorsk zkon) 2 Pozn.: V eskm prosted jsou vdy o vchov a vzdlvn zpravidla oznaovan jako pedagogi-ka.

7

ji adu let, avak stle nen jej koncept podle naeho nzoru uspokojiv doeen. K uritmu pokroku pispla diskuze mezi odbornky a pedagogy, kterou v letech 2008 a 2009 inicioval Vzkumn stav pedagogick v Praze a publikoval na metodickm portle www.rvp.cz. Pes uritou rozporuplnost diskuze vmna nzor ady odbornk vznamn pispla ke koncipovn a zalenn filmov a audiovizuln vchovy do zkladnho a gymnazilnho vzdlvn. Od z 2010 se pak na zkladnch kolch a gymnzich zaal vyuovat nov doplujc, tedy nepovinn, vzdlvac obor Filmov a audiovizuln vchova. Podle dokumentu Filmov/Audiovizuln vchova pro gymnzia3 je hlavnm smyslem tohoto zamen podpora jak vnmn a hodnocen vizulnch produkt, tak i stimulace vlastn tvorby k, kter ve koln praxi dosud probhala bez jakkoli opory ve vzdlvacch clech a obsahu. Zkladnm smyslem novho pedmtu je pedchzen nekvalitn vlastn kovsk tvorb a zejmna nekritickmu konzumu audiovizulnch zznam. Vznamn je tak podpora znalost a dovednost smujcch k reflexi filmovch a audiovizulnch dl v umleckch, spoleenskch a historickch souvislostech.

Tradin oznaen filmov vchova (pop. nauka) i audiovizuln vchova je v rznch konceptech a formch vchovy a vzdlvn vymezovno velmi rznorod, avak spolenm jmenovatelem jsou aktivity vedouc k posilovn kompetenc k a student v oblasti filmov historie, audiovizuln kultury, kritick recepce masovch audiovizulnch mdi (Krtk a Vacek, 2008) a tak vlastn filmov a audiovizuln tvorby (srv. Stempleski a Tomalin, 2001). Z hlediska historie a umleck tradice audiovizuln edukace vychz esk pojet pedevm z letitho vlivu klasickho filmovho mdia, se kterm bv v souasnosti obsah filmov a audiovizuln vchovy nejvce spojovn. Siln vliv kinematografick produkce zapinil, e se ve koln praxi dosud stle dostaten nereflektuje variabilita vlastnost audiovizulnch komunikt, napklad pedevm z hlediska specifik ne-narativnch forem, hypermedilnch a multimodlnch souvislost, vetn jejich implementace v rmci socilnch st i potaovch her. Dle je pak nutn poznamenat, e relativn krtkou praxi audiovizulnho i medilnho vzdlvn (Plek, 2004) a chybjc zkuenosti uitel nelze stle donekonena nahrazovat jen uitelskou iniciativou a invenc. V praxi je nezbytn nabzet stle vce propracovan systm osvty smujc i do irok veejnosti.

Audiovizuln komunikace mdi nabz specifick mediovan komunikan proces, kter v podstat z velk sti stimuluje na schopnost rozumt svtu, ve kterm ijeme, co plat bez ohledu na to, zda jednotlivm sdlenm rozumme, i je pouze pijmme jako zjevenou pravdu. Audiovize a televizn masov mdia jsou podle ady studi tak klovm nstrojem socializace, i kdy pedevm dky dlouhodobosti celho procesu je toto psoben tk prokzat (McQuail, 1999). Vlastn pojem audiovizuln edukace (audiovisual education) je v literatue asto popisovn jen jako vzdlvn pomoc materil, kter stimuluj smysly zraku a sluchu s clem podpoit a obohatit uebn procesy. irok pojet audiovize jako komplexn multimediln pomcky, jak jej popisuje ada studi, vak pro ely tto publikace vyluujeme a audiovizi zde budeme chpat pouze paradigmaticky ve smyslu psoben istho audiovizulnho sdlen, kter nabz obraz a zvuk souasn, a to jak ve form statickho obrazu, tak i v astjm spojen dynamickho obrazu se zvukem.

3 Viz opaten MMT dostupn z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/ PV_Filmova_audiovizualni_vychova_VUP.pdf

8

Masov mdia a mediln produkty utv dnen formu obrazovch sdlen velmi intenzivn a maj velk vliv na souasnou edukaci i proces percepce medilnch komunikt. Masmediln prosted je velmi pekotn obohacovno jak vudyptomnmi fotoaparty a videokamerami v mobilnch telefonech a tabletech, tak tak produkc specializovanch web zamench na prezentaci fotografickch cykl i on-line streamovanch vide prezentujcch nejrznj formty audiovize, vetn fenomnu youtube.com apod. V kontextu distribuce vide a film na eskm internetu je nutn tak vzt v vahu ji vcelku bn psoben online pjoven film a videoportl, kter nabz irokou nabdku zbavnch i zpravodajskch formt. Podobn u vtiny vznamnch eskch televiznch kanl je vysln v prosted internetovho videa tak normln prax.

Ve koln i rodinn mediln praxi je ale nutn, i pes rostouc dovednosti mladch lid, si uvdomit fakt, e vechny technick komunikan systmy provd konstrukci reality s nutn subjektivnm pohledem na skutenost, vetn skrytch zjm a ideologi, kter jsou v danm kulturnm kontextu pedkldny jako denn realita a skutenost. V kontextu boulivho rozvoje audiovizuln kultury a pod vlivem neustl modernizace techniky a tvorby audiovizulnch obsah je v edukaci nutn clen podporovat aktivn ast student a k na tvr kooperaci, interpretaci a sdlen zvukovch a zvukov-obrazovch materil.

2.1.1 Vybran otzky historie a souasnosti filmov a audiovizuln vchovy

V eskch podmnkch se na audiovizuln edukaci tradin nahl jako na spojen filmov a audiovizuln vchovy (Krtk a Vacek, 2008). Z hlediska historickho vvoje pedevm filmov vchova nepatila mezi pli asto diskutovan filmologick tmata a podobn pedagogick vdy spolu se vzdlvac technologi eily v praxi spe tvorbu instruktnch kolnch film ne vyuit filmu v jednotlivch oborovch didaktikch. Pedagogick vda donedvna tento aspekt vchovy, a pedevm filmov masmdium, tm vbec nereflektovala. Dlo se tak vcemn jen okrajov v kontextu umleck, jazykov i obansk vchovy. V souasnosti vznamn prostor nabz zejmna povinn prezov tma mediln vchova a tak doslova revolun inovace kolnho kurikula zkladnch kol a gymnzi v podob pedmtu Filmov a audiovizuln vchova.

Potky vroby kolnho filmu a jeho uvn. Od svch potk byl film diskutovn jako vyuovac pomcka, a dokonce napklad T. A. Edison spatoval dleit ekonomick pnos filmu prv v jeho promtn ve kolch a v rznch zjmovch klubech, a za tm elem promlel systm filmovch pjoven a smluvn vzanch kol. V eskch podmnkch od roku 1912 probhaly pravideln filmov projekce pro dti a mlde, a u pmo pi kolch nebo ve vybranch kinech. Filmov pedstaven byla charakterizovna jako poun a zbavn (Krtk a Vacek, 2008), avak od samch zatk vyvolvala spoleenskou diskuzi o vlivu kinematografickch projekc na dti a mlde. Prvn kritick a negativn ohlasy ec psoben filmu a kina spadaj do potku 10. let 20. stolet (Klime, 2003), kdy bylo pedvdn film mldei sttem podporovno, ale dky vlivu protichdnch skupin a jejich obavm o mon kodliv vliv filmu byly projekce film kontrolovny a cenzurovny z hlediska posuzovn vhodnosti a pimenosti jejich obsahu.

Pro koln projekce byly vybrny domc i zahranin dokumentrn filmy a tak pedevm hran filmy s historickmi nmty, kter byly posouzeny jako kulturn-vchovn a zpsobil pro mlde. Pouvny byly tak vdeck a instruktn dokumenty, poizovan z iniciativy samotnch uitel asto amatrskm zpsobem. Ve 20. letech minulho stolet od ronku 1923/24 asopis

9

esk osvta v ploze Film a diapozitiv v osvtov prci a ve kole pravideln popisoval vznam filmu pro vzdlvac ely. V roce 1936 byl zvukov film v tehdejm eskoslovensku Vnosem Ministerstva kolstv a nrodn osvty z 3. 11. 1936, . 145.865/36-I4 zaazen mezi vyuovac pomcky, vetn vydn pedpis o zavdn kolnho filmu do kol, o jeho schvalovn a celkovch pravch. Zajmav ale je, e i pes vznamnou sttn podporu vyuvn filmu jako didaktick pomcky ve kole, se ale v roce 1933 eskoslovensko odmtlo pipojit k mezinrodn smlouv pro usnadnn obhu vchovnch film.

Zlomov obdob nastv od roku 1946, kdy byla programovna koln pedstaven a od konce 40. let byly pro koly v malch obcch zizovny pjovny 16mm film. V totalitnm eskoslovensku se od poloviny 60. let z iniciativy eskoslovenskho filmovho stavu objevuje vznamn snaha o zaveden experimentln filmov vuky na stednch kolch, je byla soustedn do nkolika praskch kol. Na zklad tohoto zajmavho experimentu schvlilo Ministerstvo kolstv ve spoluprci s Vzkumnm stavem pedagogickm v letech 1965 1968 osnovy a metodiku filmov vuky na kolch, avak po roce 1968 nebyl tento projekt realizovn.

Ve stejnm obdob, tj. ke konci 60. let, vznikly dv vznamn, ale ojedinl publikace. Je to pedevm prce Borise Jachnina Filmov estetick vchova (1968) publikovan eskoslovenskm filmovm stavem, kter popisuje vvoj filmov edukace v SSR i zahrani a zejmna tak mezioborov modeluje strukturu filmov vchovy. Zajmav je dle pak kandidtsk disertan prce Z. Smejkala, nazvan Film jako pedmt koln vuky (1969), jej sti byly uvedeny v asopise Film a doba. Celkov lze konstatovat, e v obdob 80. a 90. let se krom technologickch pstup k filmu a dlch publikac, viz nap. Zklady filmov vchovy na stednch kolch (1985) od Zdeka Smejkala, neobjevuje jin vznamn, metodicky zamen publikace, jejm stednm tmatem by byla bu zsti i vhradn reflexe filmovho a audiovizulnho mdia. Uveden publikace jsou cenn pedevm tm, e se primrn zamuj na problematiku uit filmu ve kole a nikoliv pouze jen okrajov v rmci oborovch souvislost jako nap. mnoh publikace s esteticko-vchovnou i jazykovdnou problematikou, kter zpravidla pouze naznauj mon souvislosti, ale problematiku vcemn nee.

V souvislosti se zmnou spoleenskch pomr po roce 1989 se s nstupem ideov svobodn a trn spolenosti role audiovize a mediln kultury naprosto zsadn zmnila. Spolenost a koln systm se musel vyrovnvat se situac, e mediln vchovn a audiovizuln edukace vce ne tyi desetilet v podstat neexistovala. Oficiln kurikulum totalitn kolsk soustavy ji tm neznalo a vyskytovala se ideov zabarven pouze nesystematicky v kontextu oborovch didaktik i dlch mimokolnch aktivit. Zarejc vak je, e i od potku 90. let v esk spolenosti v podstat neexistovala poteba reflexe tto zvan kolsk i spoleensk tematiky, jej vznam rostl mrn s tm, jak mediln trh vnikal do nepipraven spolenosti. Petrvvala urit netenost, protoe nevyla jedin monografie zabvajc se filmovou i audiovizuln edukac (srv. Krtk a Vacek, 2008) a stejn tak problm neeily ani stejn asopisy vdy o vchov jako Pedagogika, Pedagogick revue a Pedagogick orientace, kter se z tradice zabvaly pouze technologi vuky, tj. mediln didaktickm obsahem (srv. eov, 2009). Lpe na tom byli autoi prac orientovanch na esteticko-vchovnou

4 Viz Vstnk ministerstva kolstv a nrodn osvty, 1936, s. 376

10

problematiku, kte audiovizi popisovali pedevm v souvislosti s novmi mdii, ale asto tak jen povrchn, bez hlubho analytickho rozboru.

Z hlediska tradice vzdlvn o filmu a audiovizi je filmov a audiovizuln edukace v eskch podmnkch popisovna spe pohledem filmologie a umn, ne pedagogickmi vdami a oborovmi didaktikami. V praxi se rzn pojet vzdlvacch kurz sna objasovat oblast filmu a audiovizuln vchovy s clem nabzet podnty k zamylen se nad vyuitelnost filmu ve vchov a odstrann uitelskch obav z prce s filmem ve vuce. Obsahy souasnch kurz o audiovizi prezentuj problematiku pedevm z hlediska vztahu filmu a dalch esteticko-vchovnch discipln, piem bv kladen draz na vyuit umleckho a nrovho filmu ve vchovn vzdlvacm procesu. Kurzy ve sv vtin zohleduj estetick, kulturn, historick a etick faktory audiovizulnho dla a podle nzoru autor tto monografie je jejich kvalita rznorod pedevm z hlediska komplexnosti a provzanosti obsah.

Podobn problematick situace existuje v rmci vysokokolsk ppravy budoucch uitel, ve kter je clen vuka profilace uitele jako medilnho/filmovho pedagoga velmi ojedinl a provd se, pokud je autorm znmo, jen formou dlch kurz a pedmt, kter smuj k vybaven uitele znalostmi pslunch oborovch, filmologickch a medilnch kontext. V potebnch souvislostech provd vuku uitel napklad pedmt SZ2MP_FAAV Filmov a audiovizuln vchova5 na MU v Brn, kter e problematiku filmov vchovy velmi pehledn a systematicky. Zabv se filmovou histori, monmi pstupy k vyuit filmu v pedagogice, vztahem filmu k literatue, vtvarnmu umn, psychologii, socilnm vdm, djepisu, multi-kulturn vchov a pedevm rozkrv filmov umn a nrov film. Pro studenty a tak uitele v praxi zde existuje webov portl Multimediln pomcka z audiovizuln kultury pro poteby vyuujcch a student MU, kter je koncipovn jako metodick vyuovac pomcka pro filmovou vchovu. Z hlediska uplatnn vazeb na vzdlvac oblasti RVP je mon jej povaovat za velmi zdail a je velk koda, e u ns nem v podstat konkurenci. Autoi, pedevm Mgr. Jana Krtk, Ph.D., Mgr. Patrik Vacek (2007), tak vytvoili pomcku, kter koncepn seznamuje mj. s problematikou: audiovizuln edukace v R, jej terminologie, zasazenm do kontextu RVP

a vchodisky, filmov ei, syntaxe a smantikou filmovho obrazu a zejmna jazyka

a komunikace ve filmu, filmovho plaktu a vizulnmi schmaty, vztahu filmu a vtvarnho umn, vetn avantgardnho filmu, vtvarnho

zpracovn filmovch titulk apod., fenomnu historick udlosti ve filmu, filmu jako zdroje poznatk pro djiny, vztahu filmu a multikulturn vchovy, nboenstv, ideologie a propagandy apod., filmovho umn a filmovch nr, vetn vukovch film, vukov televize a

perspektiv audiovizuln edukace, vznamu filmov kritiky jako nstroje kultivace filmov recepce, vznamu potaov hry jako sousti souasn audiovizuln kultury, vetn

analogie hernho a filmovho obrazu apod.

5 Viz nap. sylabus Pedagogick fakulty MU v Brn dostupn z: http://is.muni.cz/predmet/ ped/podzim2007/SZ2MP_FAAV

11

Mimo vlastn koln edukaci lze v eskch podmnkch nalzt adu rznorodch projekt. Velmi znmm pokusem byl projekt Film a kola iniciovan J. Krlkem (srv. 2010), kter se snail zavst vuku filmov historie do vzdlvac praxe zkladnch a stednch kol. Stejn autor za podpory MKR inicioval projekt Knon filmu, kter ml za cl zprostedkovat ebek nejlepch film pro studenty a uitele na webu eskoslovensk filmov databze (Arbanov, 2010). Obansko-spoleenskm tmatm se dlouhodob vnuje vynikajc projekt Jeden svt na kolch, kter prostednictvm dokumentrnho nru napluje cle filmov a mediln vchovy. Projekt je zajmav pedevm dky vyeen problematice autorskch prv a svoj dkladnou metodickou podporou, co je velmi dleit pro koln praxi.

Dal dlouhodob projekt Film aktivn je zamen na zprostedkovn filmovho umn v rmci filmovho vzdlvn praskch kin Aero, Oko a Svtozor a ve sv podstat pedstavuje ojedinl vzdlvac projekt uren pro koln skupiny. Metodicky je uritou obdobou muzejn a galerijn edukace pro koly, probh vak v kin a zamuje se jen na filmov mdium a s nm souvisejc tmata. Na rozdl od tradinch kolnch projekc, kde bv k v roli pasivnho divka, nabz komponovan programy, kter podncuj ky a studenty k aktivnmu sledovn, interpretovn a hodnocen filmovho dla i v relacch s ostatnmi druhy vizulnch a audiovizulnch dl a jinmi druhy umn. Soust projektu je ada dalch jedinench aktivit, kter systematicky pracuj s dtmi v rmci mimokolnho naplovn cl filmov a audiovizuln vchovy. Mezi velmi zajmavou aktivitu pat pravideln podn dtskch letnch tbor jako elovch filmovch soustedn, zamench jak na recepci, tak na aktivn tvorbu filmovch poad. Mezi nejznmj pat Aertk (organizovan kinem Aero6), kde se mlad divk - soustedn je ureno pro dti 1. i 2. stupn zkladn koly - seznm zbavn-vzdlvac formou s kinematografi na vech jejch umleckch rovnch. Dti se nau filmov dlo nejen pijmat, ale tak si praktickou formou vyzkou jeho tvorbu. Mezi pestrou klu dalch mimokolnch aktivit projektu a pedevm kina Aero pat napklad aktivity Mal kola animace, Soboty a nedle pro rodie a dti, Filmov noc pro dti a mlde, Filmov pedstaven pro koly, Zlat fond apod.

2.1.2 Filmov a audiovizuln vchova v souasnm kolnm kurikulu V eskch podmnkch je alarmujc, e filmov a audiovizuln vchova

byla v obdob po roce 1989 ve kole vnmna stle spe okrajov a naplovn jejch cl suplovala jen ada obanskch sdruen nap. Dtsk televize, lovk v tsni, Asociace eskch filmovch klub, VideoCulture apod. Jak u je v kap. 2.1 uvedeno, zsadn zlom tohoto problematickho stavu nastv a v souasnosti, kdy se v roce 2010 do kolnho kurikula zkladnch kol a gymnzi dostv nov pedmt Filmov a audiovizuln vchova jako doplujc, tedy nepovinn vzdlvac obor, kter je koncipovn na zklad odborn diskuze o clech, obsahu i zpsobech monho zalenn filmov a audiovizuln vchovy do zkladnho a gymnazilnho vzdlvn. Po dlouh dob ekn, prakticky od 60. let minulho stolet, kdy se eil stejn problm pouze v experimentlnm reimu, se tedy koly mohou vnovat nejen mediln vchov, ale pmo vzdlvacm innostem spojenm s audiovizuln tvorbou. Byl tak doeen neuten stav, kdy se na nkolika kolch filmov a audiovizuln vchova iniciativn ji vyuovala, avak vcemn nahodile, bez jasn koncepce a vzdlvacho obsahu.

6 www.kinoaero.cz

12

Krom pedmtu o filmov a audiovizuln vchov a prezovho tmatu

mediln vchova je nutn ve koln praxi tak dsledn uplatovat souvislosti audiovizuln komunikace s obsahem vzdlvac oblasti Umn a kultura ustanovench rmcovch vzdlvacch program. V tomto ohledu je v rmci Vtvarnho oboru RVP pro gymnzia nabzen napklad okruh Obrazov znakov systmy, kter se zabv vytvenm aktivnch, individuln zaloench postoj k obsahm obrazov komunikace (VP, 2007b, s. 51) a kter doporuuje tvr vyuit vech dostupnch technologickch prostedk, vetn fotografie, videa, filmu a ICT. Podobn na zkladnch kolch se vzdlvac obsah oboru Vtvarn vchova (RVP, 2007a) pi rozvjen smyslov citlivosti zabv jak umleckou vtvarnou tvorbou, tak tak fotografi, filmem a televiz. Podobn se tamt ve smyslu okruhu innost spovajcch v uplatovn subjektivity e audiovizuln typy vizuln obraznch vyjden jako je animovan film, fotografie a elektronick obraz. Zvrem lze konstatovat, e v souasn koln praxi sl tendence k propojovn mediln, vtvarn i osobnostn a sociln vchovy s audiovizulnmi mdii a zejmna s rozvojem technologi jednoznan graduje podpora animovan tvorby a videoumn (Hlvkov, 2011).

2.1.3 Technologick souvislosti audiovizuln vchovy Pro koln a amatrskou audiovizuln tvorbu pedstavuj posledn dv

desetilet naprosto zsadn zlom jak v technologick nabdce monost zpracovn videa, tak tak z hlediska ve finannch prostedk potebnch na pozen audiovizuln a dal pomocn techniky. V odborn literatue se dky tomuto procesu podstatn promnilo vymezen audiovizuln techniky jako uho termnu k didaktick technice, kterou napklad pedagogick slovnk (Prcha, Walterov, Mare, 1995, s. 26) popisoval v 90. letech minulho stolet jako skupinu tch technickch zazen uvanch ve vuce, kter jsou schopna prezentovat souasn zvuk i obraz. Pklady: diafon, filmov projektor na zvukov film, videomagnetofon, interaktivn video, multimediln systm. V kontextu historickho vvoje je nutn v edukan praxi 20. stolet rozliit audiovizuln sdlen komunikovan v rmci dvourozmrnch obrazovch statickch nebo dynamickch projekc zprostedkovanch zejmna (Maek, 2002) analogovmi systmy typu klasickho filmu (i nmho), klasick televize a tak diafonu.7 V souasn dob se vlivem pokroil digitalizace proces zpracovn audiovizulnch dat dostv na uivatelsky pvtivou rove, podobnou jako napklad u digitln fotografie. Pedevm dky zvenm kapacitm penosovch systm a potaovch st je zveejnn vlastn videoprodukce v rmci Internetu typu Web 2.0 naprostou samozejmost. V praxi je dle bn softwarov podpora nejen postproduknch innost, ale tak i pedprodukn fze tvorby, kter je usnadovna vce i mn sofistikovanmi programy nap. pro tvorbu scn a storyboard (Maek, 2010). Je zejm, e digitln technologie nabdla zpracovn audiovizulnch dl v relnm ase cel irok veejnosti, co pin velkou dynamiku i irok spektrum novch monost oproti konstantnm systmm analogov audiovize, pedevm klasickmu filmu a analogovmu videu a televizi.

Ve koln praxi proces digitalizace pekonal technologickou zvislost na speciln videotechnice a historicky nabdl dosud nevdanou monost tvoit pomoc bnho potae a kolnho videostudia vlastn kovskou produkci. Je vak teba si uvdomit, e se tak stv tm po sto letech pouh recepce a vcemn 7 Jedn se o formu ozvuen projekce fotografie (diapozitivu).

13

nucen pasivn konzumace filmu a televize, piem vlastn praxe koln mediln, filmov a umleck vchovy neme bt na tento fenomn zcela zkonit dobe pipravena! Podobn institucionln zzem provdjc reflexi a bdn v tto irok oblasti vak tradin v eskch kolnch podmnkch nereaguje tak dynamicky, jak by bylo douc, a to pedevm v mediln pedagogickm kontextu.

Oblasti technologie, didaktiky, umn a filosofie se v souasn audiovizi velmi dynamicky pekrvaj a mus eit na pozad pvodnch forem adu novch otzek a tmat a zaujmat k nim adekvtn stanoviska. Je zejm, e souasn technologick formy audiovize jsou stle vce hybridem relnch a animovanch scn, kter vychz zpravidla ze skuten struktury mizanscny, ale jsou stle vce dotven umlmi strukturami generovanmi potaem. Souasnou formu digitlnho filmu lze v podstat povaovat za specifick hybridn tvar vznikl slouenm prvk animovanho a hranho filmu. Podle Manoviche (2001) se souasn digitln film skld z iv akce, kresby, zpracovn obrazu, kompozice obrazu a 2D a 3D animace. Z hlediska interpretanch souvislost je teba poznamenat, e podobn jako fotografie, je film historicky, technologicky a sociokulturn vytven jako pesn, pravdiv obraz skutenho ivota a realisticky pojat fabulace. Je veobecn znmo, e i v e klasickho filmu byl realistick obraz mnn mnoha postupy, ale je vak tak naprosto zejm, e klasick doba audiovizuln pravdy je v souasnosti stle vce poprna! A je otzkou, do jak mry petrv v publiku dvra ve vizuln pravdiv film i do budoucna? Zda nebude plin nadprodukce umlch fikc stimulovat nvrat k pravdivmu filmu? Zda nebude napklad stle astj forma zeslen kontinuity obrazu souasn filmov stylizace (Bordwell, 2003) podncovat nvrat ke klasick hollywoodsk stylizan form vyprvn? V duchu mediln vchovy se musme tak tzat, jak v masov produkci tchto hybridnch struktur obstoj dtsk divk a pedevm jeho interpretan schopnosti ve vku, kdy nedoke spolehliv odliit reln svt od filmov fabulace.

2.2 Audiovizuln gramotnost a receptivn specifika audiovize v mediln vchov

2.2.1 Vznam kritick reflexe a interpretace audiovizulnch sdlen Mediln vchova a podobn i audiovizuln a filmov vchova by mla vst

na jedn stran k obohacen ivota vchovou k racionlnmu a hodnotnmu vyuvn mediln produkce, na druh stran ke snen rizik, je mediln produkce pedstavuje. Souasn koncepce mediln vchovy vychz z konceptu mediln gramotnosti (RVP, 2007b, s. 77) jako souboru dovednost a vdomost nutnch pro orientaci v nepehledn a neprhledn strukturovan nabdce medilnch produkt, kter vytvej (znakov, resp. symbolick) prosted, v nm se souasn lovk pohybuje. Vznam kritick reflexe a interpretace medilnch sdlen je fakticky etablovn v rmci kurikulrnch dokument (RVP, 2007a; RVP, 2007b) a v cel ad dalch studi a sbornk z konferenc (srv. Maek, Zikmundov a Sloboda, 2010). Do koln praxe je v R aplikovna pedevm poteba kritickho ten a vnmn medilnch sdlen, otzka interpretace vztahu medilnch sdlen a reality a s tm zce souvisejc tmata zohledujc vnmn autora a struktury medilnch sdlen, funkce a vliv mdi na spolenost a tak role vlastn autorsk tvorby medilnch sdlen.

Z hlediska vzkumu kritick reflexe a interpretace audiovizulnch sdlen v didaktickm a vchovn vzdlvacm kontextu se podle autor monografie otevr

14

cel ada podstatnch otzek, kter je nutno modelovat a zkoumat pouze v zkladnm rmci bi-medilnho paradigmatu audiovizuln komunikace, kter je zaloen na integraci dvou komplexnch modalit obrazu a zvuku, vetn vyuit monost sociln smiotiky, multimodln analzy a tak kritick diskursivn analzy. Jedinenost tto komunikan platformy je prokzna jak svoj histori, tak tak vznamnou rol v rmci multi/hypermedilnch struktur. Pro koln praxi je velmi dleit, aby si kad vzdlvac obor dokzal v obsahov asto velmi komplexnch komuniktech audiovize nalzt svoj interpretan rovinu, kter obohat pedagogickou recepci dla.

S vyuitm filmu a audiovize se ve vuce otevr, podobn jako ve filmologii, ada specifickch oblast a otzek jako nap.: reflexe jazykov dimenze (srv. Maek, 2002) audiovizuln komunikace, vetn

analzy paradigmatick a syntagmatick stavby audiovizulnch sdlen, interpretace vztahu audiovizulnho sdlen ke skutenosti, role filmu a audiovize v ivot jednotlivce, rodiny a spolenosti, vliv audiovize na kulturu a politiku, vetn etickho poselstv a kontroverze

obsah apod. nrov reflexe, vetn vztahu literrnho a filmovho umn (McFarlane, 1996) a

dalch umleckch forem k audiovizi atd. role narace, (non)fikce, persvaze a manipulace v audiovizi apod.

Pro obecnou mediln interpretaci (bez aspekt problematickch vliv na dtsk jedince a mlde) plat stejn jako pro vechnu ostatn komunikaci, e za sprvn porozumn smyslu je nakonec zodpovdn kad ten, poslucha, divk sm. Stejn tak, pokud si chce pjemce audiovizulnho komuniktu zachovat svou svobodu a nebt napklad manipulovn, pak mus pijmout uritou zodpovdnost a odhalit zmry i vrazov prostedky autora. Opaten proti vlastn manipulaci a en nepravdy v mdich se daj eit regulac a etickmi kodexy (Jano, 1993), ale jen sten, protoe tato opaten ve sv podstat omezuj svobodu slova, kter je zkladn hodnotou svobodn spolenosti. Zkladnm vchodiskem mediln pedagogiky a reflexe audiovizulnch sdlen je pouen interpretace sdlen, jej vznam se zvyuje s rostouc produkc medilnch komunikt. Ve koln a rodinn vchov, zejmna z hlediska mladho kolnho vku, se zodpovdnost za adekvtn interpretaci a posuzovn svobodn ench text neme pesunout jen na samotn pjemce, ale svou roli mus mt tak vchovn instituce a rodinn zzem. Proto je ve vzdlvn stle dleitj skuten dsledn pe o schopnost kritickho vnmn a pouen interpretace u adrest medilnho sdlovn. Vlastn metody interpretace medilnch komunikt jsou velmi rznorod a v praxi se nabz ada pstup, kter mohou bt metodickm zkladem edukan reflexe audiovizulnch komunikt.

V kontextu teorie a praxe poststrukturalistick literrn kritiky je mon z povahy audiovizulnch komunikt vychzet z princip dekonstrukce (Komn, 1998) zaloen na vaze, e jazykov znaky nelze st jednoznan a jejich smantick popis nen pesn. V souasnosti logika dekonstrukce opt pronik do umleckch oblast audiovize napklad v souvislosti s pestrukturac pvodnch filmovch a audiovizulnch materil v rmci videoartu a experimentlnho filmu. Dekonstruktivistick pstup poprajc jednoznanost struktury medilnch text a s tendenc vymanit se z konvenc a obecn pijmanch hierarchi, m bezesporu v umleck sfe a filmovm umn sv msto, avak potebm mediln edukace pli nevyhovuje, by pomh rozvjet mnohovznamovost celkovho diskurzu.

15

Velmi nzorn se didaktick monosti interpretace filmu a audiovizulnch komunikt vynouj ve chvli, kdy se v souvislosti s vyuitm semiotick analzy e vztah oznaujcho a oznaovanho a interpretan rmec vychz ze tech oblast studia znak: syntaxe, smantiky a pragmatiky. Podle nzoru autor monografie je velmi douc promtat tento pstup i do interpretanch aktivit v mediln a filmov edukaci avak pi zachovn mentln a kognitivn pimenosti a kladen drazu na systematick sbr a tdn fakt. Dsledn prce se zdroji pi pouit irokho vzdlanostnho zzem je velmi dleit, podobn jako vdom mez interpretace, kter se nesm transponovat ve spekulace (Osvaldov a Halada, 2007).

Mediln praxe kolnch receptivnch innost by se mla koncentrovat pedevm na koln praxi systematick analzy a interpretace symbolickch text tj. smiotick oznaovn, nebo proces uen a audiovizuln edukace m vdy smiotickou povahu a poteba realizace mylenek smiotick pedagogiky/didaktiky (Smith-Shank, 1995) i edusemiotiky (Danesi, 2010) je vznamn v celm vzdlvacm procesu a spektru vyuovanch obor a pedmt. Pro mediln a filmovou edukaci lze tak mj. doporuit metodick koncept zaloen na strukturln smantice, kter modeluje znakov funkce pomoc kompozin analzy a e jak kombinace znakovch prostedk (syntaktick popis), tak tak popisuje utven vznamu, tj. rozkrv smantick ukazatele (denotace, konotace aj.). Zklad kriticko-analytickch innost by tak vychzel ze struktury t zkladnch stup procesu smiozy (srv. Barthes, 2004): prvn stupe - denotace - identifikace pouitch znak, vetn rozkrvn

kompozice a analzy syntagmatick struktury sdlen apod., druh stupe z hlediska amplifikace a multiplikace vznam - konotace, hledn

mt a rtorickch trop, vetn simultnnho oznaovn a nonverbln komunikace,

tet stupe, kter e pouit symboly, ideologii a celkov kulturn a spoleensk kontext.

Zde je nutn z metodickho hlediska poznamenat, e k prvnmu stupni oznaovn pat vechny vahy, kter souvis s objektivnjm popisem, zatmco u druhho stupn analza souvis vce s emonm, osobnm, a tedy subjektivnm vyjdenm, kter me poppad zskat intersubjektivn platnost, nap. shodou na dominantnch mtech ve spolenosti apod. Obecn plat, e schopnost rozumt metaform a mtm, stejn jako procesy vytven konotativnch vznam, jsou determinovny pedevm kulturn a sociln. Do mediln a audiovizuln vchovy by se tak ml systematicky implementovat pimen sociln kulturn diskurz zamen na nsledujc innosti recipienta (srv. Chandler, 1994; Potter, 2005): vyhledvn a identifikovn denotativnch element sdlen, zvaovn jejich syntagmatickho a paradigmatickho vznamu, vetn monost

jejich kombinace, doplnn, vyputn, nahrazen, tj. identifikace prvk, kter lze zamnit, ani by se zmnil vznam sdlen apod.,

vytven invente denott v souvislosti s rozkrvnm vznam, kter jsou peneny,

vyhledvn a analyzovn tch kombinac konotac, kter tvo spolu vznamy sdlen - vznamov konstrukce, pop. vytv mtus objasujc njak aspekt skutenosti. Clen snaha zpesovn vznam medilnch komunikt je z podstaty

mediln edukace nezbytn a mus vst k lep orientaci ve svt a efektivnjm vsledkm pi komunikaci i lidskm konn. Je vak otzkou, zda proces semizy mus bt automatizovn tak, aby vsledn vznam byl jednoznan a prost

16

subjektivnch prvk napklad v umleck vchov a reflexi vybranho filmovho umn je tomu prv naopak.

Pro koln praxi m obrovsk vznam (srv. Ciel, 2011; Metz, 1991; Paewski, 1967; Monaco, 2004) tak oblast smiotiky filmu, protoe pedstavuje jednu z prvnch discipln, kter film zkoum systematicky a serizn odhaluje znakovou podstatu filmovho mdia (Ciel, 2011). Mezi aktuln tmata filmovho diskurzu pat nap. smiotika filmov monte i kinematografick povahy filmu a dynamiky kamery, vznam filmovho asu a prostoru, vetn smiotiky postmodernho filmu apod. Tato subdisciplna exaktnm vdeckm zpsobem e vztahy mezi vrazovou, vznamovou a nrovou rovinou filmu, otzky pznakovch a nepznakovch prvk filmovho obrazu, ikonick charakteristiky i problematiku konotac v obrazov a zrove ve zvukov sloce sdlen, vetn vztahu obrazovch a zvukovch metafor. Je vznamnou otzkou jak metodicky pimen a systematicky aplikovat tyto smiotick oblasti a kategorie tak v pedagogickm procesu, vetn multimodlnho a multikodlnho pstupu k analze filmu a videa (srv. Bateman a Schmidt, 2011).

Pro ilustraci pedn filmov teoretici D. Bordwell a K. Thompsonov (2011) rozdluj vznamov rmce klasickho narativnho filmu do nsledujcch kategori: referenn vznam (referential meaning), kter se vztahuje ke konkrtnmu

smyslu narativnho filmu, k identifikaci danch narac vychzejcch z imaginrnho i relnho svta;

explicitn vznam (explicit meaning), kter v podstat znamen abstraktn vznamovou rovinu v rovin poselstv sdlen;

implicitn (skryt) vznam (implicit meaning) znamen vlastn interpretaci danho filmu a pedstavuje odvozen, nevysloven vznamy, kter zvis na osobnosti divka;

symptomatick vznam zskv film vlivem ekonomickch, politickch a ideologickch proces ve spolenosti - kulturn spoleensk a ideologick dimenze filmu.

Autoi tto publikace si pln uvdomuj komplexitu receptivnch innost spojench filmem a audiovizulnmi komunikty a doporuuj v mediln vchovn praxi dle rozliit pedevm: historickou analzu filmu/televize jako obrazu sv doby (srv. Bene, 2007;

tpnek, 2006); analzu divck recepce i reakce kritik - pomrn komplexn metoda (McQuail,

1999), ke kter v mediln vchov mohou poslouit nap. divck reakce a reakce kritik nap. na serverech www.csfd.cz apod.;

ideologickou analzu filmu metodick postup een v kontextu kvalitativnho interpretativnho paradigmatu v socilnch vdch, nap. podle (Dijk, 2005) bv v praxi do znan mry intiutivn; analza je zamena na pedevm odhalen ideologie, kter je v medilnm komuniktu prezentovna - Van Dijkovo pojet se sice neuvd jako smiotick, ale jeho souvislosti se smiotickmi vchodisky jsou zeteln;

naratologickou analzu v kontextu nru, vetn analzy syetu a vlastn narace z hlediska informanho rozsahu a vztah mezi rznmi rovinami diegze a nediegetickho materilu apod. (Rimmon-Kenanov, 2001);

stylistickou analzu, nap. rozborem (srv. Bordwell a Thompsonov, 2011) struktury mizanscny vetn hereckch rol, vizuln filmovou strnkou kompozic, zbrovou technologi, stihovou skladbou a zvukem apod.;

17

analzu umleckho konceptu - hodnocen dla a jeho specifickho zmru (Kulka, 2000), vetn souvislost s histori umn a filmovch/audio-vizulnch nr.

Uveden roviny lze promtnout do ady oblast stvajcho kurikula zkladnho a stednho kolstv, avak metodologick pomoc je u ns zatm jen velmi omezen a nahodil (srv. Krtk, Vacek a Vor, 2007). Z hlediska metodickch zvltnost interpretace audiovizulnch sdlen je si teba uvdomit, e toto mdium je jedinen pedevm svou neustlou dynamikou a zvislost na ase. Proces vnmn klasickho filmu upesuje nap. Benjamin (1979), kter jako jeden z prvnch vdc upozoruje, e ten tohoto mdia je pevn vzno na ubhajc sled obraz a divkova pozornost se neme zastavit k rozjmn a pemlen jako u klasickho, statickho umleckho dla, nebo je neustle unen v ase sledovanm djem. Stejn autor popisuje, e percepce filmovho obrazu se dje asto v rozptlenm stavu a popisuje tzv. taktiln recepci, v n nen dleit pozornost, ale nvyk. Podobn (Corrigan, 1991) e, e nemonost i neochota ten film vede bu ke zmaten a frustraci ze zbnho sledovn umleckch postmodernch film, i dokonce, k tvorb uritho kultu. Namsto ten film, dnen publikum filmy adoptuje, vytv okolo nich kult, cestuje skrze n (Corrigan, 1991, str. 82).

2.2.2 Otzky pojet audiovizuln gramotnosti V esk republice se v souasn dob e koncepce klasifikace

audiovizulnch produkt podle vkovch skupin, kter vznikla na zklad objednvky odboru mdi a audiovize Ministerstva kultury esk republiky. Zadn projektu bylo stanoveno ve smlouv o spoluprci uzaven mezi odborem mdi a audiovize Ministerstva kultury esk republiky a Fakultou socilnch vd Univerzity Karlovy v Praze ze dne 11. dubna 2008. Realizac projektu bylo poveno Centrum pro mediln studia UK FSV a clem bylo diskutovat a navrhnout jednotn klasifikan systm pro oznaovn audiovizulnch produkt v rmci regulace vlastn innosti jednotlivch medilnch subjekt.8

Z hlediska mediln praxe je nutn pi posuzovn monost zavst v konkrtnm sociokulturnm prosted dan i importovan systm klasifikace audiovizulnch produkt, je proto nutn brt v vahu i hodnotovou orientaci dan spolenosti, jej historickou zkuenost, dobovou estetiku, sociln, nrodnostn a vzdlanostn strukturu atd. Pro mediln edukaci je dleit, jak vyplv z vzkumu veejnho mnn (Jirk a Dvokov, 2009), e pro esk publikum me bt zaveden systmu hodnocen audiovizulnch produkt vzhledem k jeho historickm zkuenostem dost problematick pedevm proto, e me bt chpno jako urit forma cenzury a nikoliv jako podprn sluba pro pouen rozhodovn.

Oficiln hodnocen variabiln a psobiv nabdky audiovizulnch poad podle uritch kritri je pouze jedna strnka spoleensk reflexe. Pro zdrav rozvoj spolenosti je daleko vznamnj vchova pouenho divka a rozvoj jeho audiovizuln gramotnosti jako schopnosti zskvat, analyzovat, hodnotit a komunikovat audiovizuln sdlen rozmanitch typ. Toto vymezen vychz z nejpouvanj definice mediln gramotnosti podle P. Aufderheide (1992), piem autoi tto publikace konstatuj, e audiovizuln gramotnost u ns v souasn teorii vzdlvn nem jasn vymezen koncept a strukturu. Provz ji 8 Viz tiskov zprva (str. 1): Projekt monho zaveden jednotnho systmu oznaovn obsahu audiovizulnch produkt podle vkovch skupin v R. Dostupn z:

18

pedevm neujasnnost vztahu k filmov i vizuln gramotnosti, a tak opomjen multimediln souasnosti nap. v kontextu hypermdi, potaovch her i laserovch performanc apod.

Pojem audiovizuln gramotnost nen v odborn literatue u ns a ani v zahrani pli pouvan. V odborn literatue je tento typ gramotnosti asto chpn jako soust vizuln gramotnosti (srv. imnek, 2010) a tak filmov gramotnosti (srv. Forsdale, Joan, Forsdale, Louis, 1970). Podobn tomu tak je i v eskm prosted, ve kterm se vce diskutuje filmov gramotnost z dvod zaveden filmov a audiovizuln vchovy do kol. V praxi je zejm, e pojet audiovizuln gramotnosti determinuje velk variabilita smiotickch prostedk, a je proto vznamnou otzkou zda nen vhodnj pi jej teoretick reflexi vychzet z irho konceptu multimodln (rozmanit) gramotnosti (multiliteracy) (Duncum, 2004). Koncept multimodln gramotnosti m za cl hledat urit metajazyk z hlediska interdisciplinrn komunikace a nabz modern rmec i pro een problematiky pedagogicko-psychologickho vlivu rozmanitosti externch reprezentac. Celkov usiluje o rozkryt hodnotcch kritri jak z hlediska nvrhu struktury komunikovanch md pedvanho obsahu, tak v rovin komunikovanch vznam pjemci sdlen (Instrell, 2008).

V tchto souvislostech se jev jako oteven problm dosud opomjen koncept struktury kompetenc, dky nim se audiovizuln komunikt stane prostedkem rozvoje osobnosti. Pokud je autorm znmo, nen zatm pln vydiskutovn souhrn vdomost, dovednost a postoj, kter pome divck i tvr veejnosti k tomu, aby vyuvali audiovizi plnohodnotn a s nadhledem, jako zdroje informac, pouen a zbavy. Proto je nezbytn v odborn veejnosti debatovat, zda by pouen a audiovizuln gramotn divk (srv. RVP, 2004; Filmov a audiovizuln vchova9, 2010 apod.) ml mt napklad zpsobilost zhodnotit: vznam jednotlivho zbru, jeho konkrtn pedmtnou npl a vazby na pedchzejc i navazujc zbr, kter uruj jeho roli v asov linearit zbrov ady, vetn celkov struktury audiovizuln promluvy, nesouc vlastn smysl sdlen. zkladn postupy analzy a (re)konstrukce paradigmatick a syntagmatick organizace sdlen spovajc v rozkrvn skladebnch princip a jazykovch kd a jejich zvislost na zmru autora, nru, funkci a obsahu sdlen, tj. napklad odhalen uit (ne)narativn monte, audiovizulnch trop (k persvazi), specifika vnmn a ovlivovn asoprostorovch vztah v klasickm a postmodernm filmu apod., podstatn charakteristiky jednotlivch druh, nr a formt audiovizulnch sdlen zejmna z hlediska jejich stylizace, filmov estetiky a rtoriky apod., etick hodnoty dla a zmry autora i producenta audiovizuln tvorby, tj. rozkrvat postoje a zmry autora a tvrho tmu napklad v duchu persvazivnho i manipulativnho psoben apod., hybridn charakter audiovize, tj. vnmat, e historicky vce realistick audiovize v souasnosti nezobrazuje realitu tak, jak ve skutenosti je apod. technicko-instrumentan znalosti a dovednosti v oblasti komunikanch md spojench s obrazem a zvukem apod.

9 Opaten MMT dostupn z:

19

Podle nzoru autor publikace lze pro edukan praxi a inn rozvjen kompetenc audiovizuln a filmov vchovy doporuit vzdlvac rmec vychzejc pedevm: ze spojen dovednostnho a znalostnho pstupu a tedy z integrace znmch koncept learning-by-doing a kriticko-hermeneutickho pstupu stejn jako v mediln vchov, ze systematick analzy a interpretace symbolickch text ve filmov vd a edukaci tj. vychzet ze smiotiky filmu a edusmiotiky (Danesi, 2010), nebo proces uen a audiovizuln edukace m vdy smiotickou povahu. Poteba propojen metody smiotick analzy, a pedevm multimodlnho (diskuzivnho) smiotickho konceptu jak v kulturnm a sociln interaktivnm kontextu, tak tak v inter/multi/hyper-medilnch relacch, je v cel edukaci velmi zsadn pro tvorbu medilnch kompetenc. z pedpokladu, e film a audiovizuln dla pedstavuj syntetick umn, tj. celkov interpretan rmec by ml vychzet ze zkuenost z vkladu jinch druh umn, jako je literatura, a dle pak i dramatick, hudebn i malsk a fotografick umn.

Souasn praxe mediln edukace se v souasnch metodickch konceptech uebnic (srv. Pospil, Zvodn, 2009) vnuje pedevm non-fiknm nrm. S clem podpoit porozumn mdilnm obsahm i zdrav kritick pstup zejmna ve vztahu ke zpravodajskm relacm, publicistickm poadm a dokumentrn tvorb vybz divka, aby zpravidla: chpal svou pozici pjemce a nepebral jednotliv komunikty a jejich obsahy jako vrohodn fakta ml by si bt vdom, e sdlen je teba podrobit analze a kvalita interpretace pln zavis pedevm na nm jako zodpovdnm pjemci, byl neustle pipraven aktivn kriticky reflektovat informace, kter mdia pinej, pop. je diskutovat s dalmi pouenmi a kritickmi divky, uml posoudit a rozliit s jakm nrem pracuje, zda sdlen vyjaduj nzory, komente, polemizuj i pedvaj jen urit informace, porovnval obsahy komunikt se svmi zkuenostmi a vdomostmi o tmatech, podle monost posoudil dvryhodnost informanch zdroj, posoudil strukturu a rtoriku persvazivnch komunikt, vetn pouit argumentace atd.

Pro rozvoj audiovizuln gramotnosti je velmi vznamn, e souasn dostupnost digitlnch technologi umouje relativn levnou produkci a distribuci sdlen i pro neprofesionln tvrce a autory. V audiovizuln kultue se tak pro aplikaci vzdlvacho obsahu vtvarnch obor otevr irok prostor k rozvoji audiovizulnch kompetenc jak v nrov tvorb, tak i v koncipovn poad s velkou variabilitou audiovizuln stylizace. V souasnosti dochz k tomu, e se audiovize vrazn stylov rozrznila a vedle konvenn produkce, kter smuje k divckm masm nejastji prostednictvm televiznho mdia a multikin, se v n objevuje tak velk ada inovac prce s vizulnm znakem vcemn na hranici umleck tvorby (Vant, 2009). Celkov by ml tento trend podpoit roziovn mediln a umleck edukan praxe na celou oblast vizuln kultury a vst ke skuten realizaci obsahu vtvarn vchovy, do kter je tak zahrnovna oblast filmu a audiovizulnch mdi (srv. RVP, 2004). V tto souvislosti je dle zajmav poznamenat i to, e mnoh interpretan pstupy, kter se dnes vyuvaj v oblasti vtvarn kritiky, se rozvinuly prv v souvislosti s interpretacemi televiznch poad, reklamnch ot a tak komiksu (Zlek, 2007).

20

3 Vybran pstupy k analze a hodnocen filmu a audiovizulnho sdlen

Podle Z. Slobody (2006) ve vzkumu a provdn analytickch innost pouv mediln pedagogika pro sv specifick poteby kombinace metod psychologickho (jedince) a sociologickho (skupiny, spolenost) vzkumu a pohledu s tmatickm zamenm na mdia a vchovu, v rmci n m vsadn postaven skupina dt v rznch vkovch, socio-ekonomickch i genderovch variantch. Pro mediln edukaci jsou typick pedevm kombinace kvantitativncha kvalitativnch metod. Podobn jako ve vzkumu obecn mediologie se vzkum zamuje pedevm na kvantitativn vzkum konzumace medilnch obsah a jednotlivch mdi, vetn medilnch technologi. Vzkumy tohoto typu se provdj i u ns, pedevm na rovni sociologickch i komernch a marketingovch studi. Zsadn zde vak chyb ir koncept a pedevm dlohodob srovnvac vzkum zamen na mlde a skupinu dt. V Nmecku (Sloboda, 2006) se ji mnoho let provdj studie KIM a JIM zamen na dti a mlde a jejich uvn mdi (vsledky vztahujc se pedevm k televizi -naposledy viz (Feierabend a Kliner, 2006). Velmi dleitou soust je pak sledovn medilnch obsah, a to pedevm z pohledu vhodnosti a pimenosti k mentlnmu a kognitivnmu vvoji, vetn stupn rozvoje medilnch kompetenc jak jedinc, tak i formou eten skupin dtskch respondent.

Komunikace, analza a hodnocen audiovizulnch sdlen e pomrn sloit potencil rznorodch prostedk, ze kterch je nutno pro dosaen komunikanho zmru uvliv selektovat. Monosti tto jedinen komunikan kompetence umouj celkem snadno doshnout jak porozumn, tak i nepochopen a zmaten divka. Zejmna vrazov prostedky volen pvodcem sdlen a stylistika informace zaloen na funkn integraci obrazu a zvuku je odvisl od ady initel, pedevm pak zvis na nrovch formch, kter rznm zpsobem podlhaj ideologickm snahm a spoleenskm souvislostem. Americk autor Christopher P. Jacobs (2012) pi hodnocen klasickho filmu e pedevm tyi zkladn analytick pstupy: ideologick - hodnocen obsahu a jeho skryt i oteven ideologie. Povauje tak interpretaci ideologickho vznamu filmu za velmi dleitou pro zjevn snahy filmovch tvrc pesvdit divky, aby se ztotonili s jejich nzory, pop. zda podncuj divka k hlubmu zamylen apod. formalistick - analza formlnch prvk, kter analyzuje nap. stavbu pbhu, pouit mizanscny pohyby kamery, stih obrazu a zvuku a zejmna pak upozoruje na psoben tchto prvk na divka, jak je vnm a co pro nj znamenaj. realistick - reflexe skutenosti ve filmu. Tento pstup e mru zobrazen skutench jev ve filmu, napklad rove zpodobnn skutench emoc a proitk, kdy divk spoluprov lsku, strnut, duevn choroby i uvn drog apod. Soust jsou i analzy autorskch snah sdlovat sv zpsoby zobrazen reality, kter vak mohou bt pochopeny rzn, vetn poteby dal diskuze apod. kontextualistick - hledn irho kontextu filmu. Hodnotitel vdy hled ve filmu ir souvislosti, nap. ve vztahu ke spoleenskmu dn, kultue (kulturalistick pstup), psychologickm jevm (nap. v souvislosti s hlednm osobnho ega i sexuln symboliky) apod.

Tamt Ch. P. Jacobs (2012) dle popisuje i tzv. dualistick pstup, kter hled dvojice protiklad (mu - ena, dobr - zl, msto - venkov atd.),

21

feministickou analzu ec prezentaci en ve filmu a souvisejc stereotypy i odhalovn subjektivnch tvrch koncept reisra v danm filmu (autorsk pstup).

Hodnocen obsahu audiovizulnch komunikt m celkov jak intuitivn, tak pevn strukturovan a ustlen charakter vychzejc nejvce z letit empirie filmovho a televiznho mdia. Pokud chceme vak analytick pstupy systematizovat, pak jejich klasifikace dodnes nem vytdnou strukturu. Ve studiu teori masov komunikace a mediln edukace se primrn odliuj dv rovn analytickch pstup, a to kvalitativn a kvantitativn obsahov analza. Kad z tchto metod m sv rizikov faktory kvalitativn pojet me pinst problm monho vnen subjektivnch stanovisek badatele, kvantitativn zvry zpravidla nutn potebuj tak kvalitativn pohled na problematiku (Dvokov, 2010).

Pro kvantitativn obsahovou analzu je charakteristick systematick a intersubjektivn oviteln kvantitativn popis obsah podle vymezench otzek a kategori, nap. s ohledem na nkolik vybranch znak apod. Tato forma obsahov analzy byla vyvinuta ve 40. letech (Berelson, 1952) a byla urena pedevm k analze obsahu masovch mdi a jej vyuit ve koln mediln edukaci ve vztahu k audiovizi bv podle nzoru autor publikace spe demonstrativn. Velkou vhodou je relativn snadn monost zpracovat a vyhodnotit velk mnostv medilnch obsah (Schulz et al., 2004). Problmem je, e vzhledem ke sv kvantitativn povaze nezkoum mediln obsahy pli do hloubky, co je znan limitujc a je zpravidla nkdy nutn doplnit ji kvalitativn analzou.

V bn praxi hodnocen filmu a audiovize dominuje pedevm kvalitativn pstup, kter tvo protivhu analzy kvantitativn a sousteuje se na otzky hledn vznam zkoumanch sdlen. Vlastn vznam je pak odvozen spe ze vztah jednotlivch strukturlnch a formlnch element sdlen se zamenm na implicitn vznamy (Lapk 2001). Podle autor monografie souasn odborn studie preferuj pi hodnocen audiovize pedevm nsledujc kvalitativn pstupy: neoformalistick (Bordwell a Thompsonov, 2011, Thompsonov, 1998), smiotick a naratologick (srv. Baldry a Thibault, 2006; Van Leeuwen, 1985), diskursivn (srv. Phillips, Jorgensen, 2002), rtorick (srv. Joost, 2008) a multimodln (srv. Bateman a Schmidt, 2011).

V souasn filmov vd jsou nejvce aplikovny principy neoformalistick analzy (Thompsonov, 1998), kter ve sv podstat e zejmna dominanty filmu tj. podstatn a ozvltujc obsahov prvky a vlastnosti, kter se sna odliit od ostatnch, mn dleitch element. Prostednictvm dominanty se k sob vztahuj tak dal analytick pstupy jako je naratologick a stylistick analza, vetn hledn kulturn-historickho kontextu s clem zaazen filmovho dla do filmov historie apod. Je vak otzkou, zda je tento analytick koncept zkoumajc implicitn a symptomatick vznamy filmovch komunikt, vhodn tak vyut i jako zkladn metodick paradigma ve koln edukaci.

3.1.1 Neoformalistick analza narativnho filmu Z ruskho formalismu 20. let a kognitivismu v kontextu 60. let vychz tzv.

neformalistick pstup, kter spov v analze a popisu tch formlnch prvk a princip filmu, kter maj dominantn charakter v rznch rovinch filmu zejmna z hlediska ink na publikum. Toto strukturalistick pojet vynik svoj univerzalitou a systematinost z hlediska hodnocen filmovch komunikt a tak i klasick filmov fabulace zejmna narativnho filmu. Zkladnm principem je selektivn analza a deskripce vech prvk filmov tvorby, kter popisuj vznamn charakteristiky a zvltnosti, je film ve sv struktue sjednocuj na rznch rovnch

22

(Thompsonov, 1998). V praxi je napklad patrn selektivn sledovn filmov stylizace, narativnch postup, vetn prvk stihov skladby spojen s narativn kauzalitou, kompozice zbr, een filmovho asu a prostoru apod.

V souasn dob tento analytick koncept vychz pedevm z teoretickch prac Davida Bordwella a Kristin Thompsonov (Bordwell a Thompsonov, 2011; Thompsonov, 1998; Thompsonov, 1998), kter jej popisuj systematicky ji od 70. a 80. let 20. stol. Z pozice mediln edukace lze shrnout, e neoformalistick analza se zamuje zejmna na ti okruhy otzek, kter se vztahuj k filmovmu dlu: A. popis logiky tvorby a podmnek pi tvorb umleckho fiktivnho svta, nap. analza tvrch postup pi vytven filmovch fikc a zejmna deskripce motivac, zmr a cl, kter chce autor naplovat, B. historick a spoleensko-ekonomick kontext, ve kterm filmov dlo vznik, vetn popisu historickch podmnek recepce dla divkem a estetickch a technologickch pedpoklad tvorby, C. psoben dla na divka z hlediska tvrcem zamlench a vslednch, skutench ink dan filmov konstrukce a stylistiky dla, vetn vytven mentlnch reprezentac danho pbhu.

Zde je nutn pipomenout, e formalist ji ve dvactch letech 20. stol. vytvoili definici tzv. dominanty, tedy prvku, kter hraje v dle hlavn lohu - je nadazen ostatnm elementm dla a tak m zsadn vliv na celkov dojem divka a publika. Z mediln vchovnho hlediska se zd, e neoformalistick pstup me bt tak velmi vhodnm analytickm konceptem i pro na prvn pohled mn originln a nepli umlecky vznamn audiovizuln dla.

3.1.2 Role semiotick, naratologick a rtorick analzy V oblasti kvalitativn obsahov analzy audiovizulnch sdlen tvo

smiotick, naratologick a diskuzivn analza (Baldry a Thibault, 2006; Van Leeuwen, 1985) velmi vznamn rmce, kter se zabvaj pedevm vznamotvornmi initeli, obsaenmi v jednotlivch sdlench, vetn jejich st. Podle nzoru autor tto publikace by se tyto vce filmologick pstupy mly promtnout do ppravy k i uitel. Autoi publikace spatuj zkladn edukan cl semiotick analzy v rozkrvn jak prvnho stupn (denotace), tak druhho stupn oznaovn (amplifikace a multiplikace vznam), vetn schopnosti student rozumt kulturn determinovanmu procesu vytven konotativnch vznam a odhalovn rtorickch trop (metaforizace), mt i ideologickch funkc znak ve sdlen. Skuten praxe smiotick pedagogiky (Smith-Shank, 1995) by se mla pokusit explicitn vyjdit to, co se v podstat skrv uvnit medilnch sdlen.

Technick podstata audiovize (a je fotochemick i digitln) umouje pomrn vrn zachycen zobrazovan reality a peduruje tak znakovou podstatu filmu jako primrn ikonickho systmu znak, ve kterm oznaujc a oznaovan vystupuj tm jako identick prvek. Je teba vak poznamenat, e zznam mizanscny nikdy nen ve velk vtin audiovizulnch komunikt mechanistick a vrazov prostedky uvan pro snmn obrazu ve spojen s chronologickou strukturac jednotlivch element audiovizulnho komuniktu obsahuj dleitou monost promny primrnho ikonickho znaku do symbolickch vznam, vetn zmrn mnohoznanosti a nedourenosti umleckch znak (Ptek, 2006). V kontextu semiotick analzy je nutn i v edukaci diskutovat (i v kontextu jazykovdnch obor), zda audiovizuln a filmov mdium obsahuje urit vlastn systm gramatickch pravidel nebo pedstavuje vcemn jen systm kd, kter podle (Monaco 2004, s. 172) jsou kritick konstrukce - systmy logickch

23

vztah - odvozen od filmu jako faktu. Tamt pak Monaco (2004, s. 172) tvrd, e film operuje pouze pomoc kd bez ustlen gramatiky. Mezi filmov kdy je pak v odborn literatue zaazovna ada znmch tvrch rovin vychzejcch z logiky nastaven a uspodn mizanscny (tj. z uspodn rekvizit a kostm, hereckch vkon, svtelnch een scn apod.), dle pak z kinematografickch kd (nap. monosti kamery), stihu a zvuku vechny pak jsou eeny v bn praxi produktivnch innost mediln tvorby a vechny se asto velmi sofistikovan a elov podlej na vytven anticipovanch konotac percipienta i podpoe mt clench nap. na urit druh publika.

Naratologick analza medilnho vyprvn zkoum strukturu a mechanismus vyprvn audiovizulnho komuniktu, kter obsahuje pbh. Do filmovho vyprvn se promt ada stylistickch forem pevzatch z literatury a napklad vymezen vyprvcch rovin je zkladem jak przy, tak i narativnho filmu Podle lit. (Monaco 2004, s. 207) je vtina film (jako literrnch romn) vyprvna z hlediska vevdoucho subjektu, kter nen spojovn s dnou postavou dje, ponkud sloitj je ve filmu vyprvn pbhu v prvn osob i hrdinv vnitn monolog apod. Otzky analzy filmov fabulace a syet jsou v odborn literatue eeny pomrn obshle a vzhledem k dominanci narativnch nr v audiovizi, mus bt nleit prezentovny i ve kole ve vech monch oborovch souvislostech. koln, na narativu zaloen tvorba, by mohla vychzet napklad z nsledujcch rovin operac podle W. Schmida (2004, s. 23) aplikovanch na audiovizuln tvorbu v edukaci: 1. vbr udlost materilu, na kterm bude pbh zaloen, 2. linearizace a kompozice udlost a 3. verbln prezentace narace. Zde je nutn poznamenat, e pbh je dn spe vlastn prezentac vyprvn, kter je produktem urit rozpravy, ne pesnou reprodukc prbhu a linearizac udlosti. Edukace me dle reflektovat rovn dynamiku pbhu a etnost elementrnch udlost, nap. tempo narace me bt zpomalen, protoe je prezentovno mlo element vyprvn, anebo tak zhutn, kdy se projekce vyprvnch element naopak zrychluje (Koten, 2006) apod.

V mediln naraci je teba diskutovat i uritou modern narativn iluzi siln dominance zpletky, kter bv pedkldna nap. vysokm potem postav v dan naraci, rychlm tempem vyprvn spojenm se silnou kauzalitou jednotlivch akc. Dsledkem je odsouvn nepodstatnch souvislost mimo asovou osu zpletky a celkov ubvn popisnch sekvenc audiovize. K navozovn dojmu rychlho spdu dje pispvaj rovn tzv. elipsy, je chpeme jako dje pesouvajc hrdiny z msta na msto (Koten, 2006, s. 18). Je dle otzkou, zda by nebylo dobr v mediln a filmov edukaci promylenji reflektovat techniky narace a uplatovn stylistickch (i rtorickch) figur podle znmho filmovho teoretika J. Paewskho (1967, s. 209 - 228), kter popisuje napklad: stupovn (gradujc in spjatch prvk), opakovn (vcensobn pouit stejnho filmovho prostedku), refrn (pro rytmizaci fabule), elipsa (vypoutn prvk fabule), litotes (potvrzen vlastnosti popenm protikladu), antitze (konfrontace protikladnch prvk), metonymie (oznaen pedmtu nebo innosti jinm pedmtem spojenm uritou vnitn souvislost), synekdocha (uren pedmtu nebo udlosti pedvedenm jen jeho sti), eufemismus (zjemujc popis extrmnch jev a udlost), vizuln a zvukov metafora (penesen vznam na zklad podobnosti), symbol (dohodnut vznam bez vztahu k jinmu pojmu), alegorie (doslovn, prvn vznam nen podstatn - a nemus bt ani smyslupln, percipientovi je nabzen vznam druh, hlub a skryt) a adu dalch charakteristickch element, kter lze aplikovat i v audiovizuln form vyprvn. Literatura a pedevm klasick rtorika poskytly filmovmu mdiu

24

adu stylistickch forem, v podstat trop, kter nabz divkovi mnohem vce, ne je doslovn vznam pevaujcch ikonickch znak.

Vlastn rtorick analza audiovizulnch komunikt pedstavuje v eskch podmnkch mediln edukace pomrn nov analytick i tvr paradigma, kter je spojovno pedevm s rtorickmi formami persvazivn komunikace nap. v televizn reklam. Zkladnm pilem je vizuln rtorika, kter je velmi asto popisovna (oproti verbln a eov komunikaci) jako druh vizuln komunikace formou vizulnho pesvdovn s pomoc vizuln metafory a vizulnch trop apod. Podle Sonji K. Foss (2005) vizuln rtorika zkoum lidskou intervenci do procesu komunikace - tvorby a interpretace - vizuln obraznch sdlen, kter jsou znakov a symbolick povahy a pedevm obsahuj urit vzvy a apely na skuten i ideln publikum. Nmeck odbornice G. Joost (2008) definuje navc koncept audiovizuln rtoriky jako pstup zkoumajc teoretick rmec pravidel, postup a technik k pochopen nejoptimlnjch zpsob komunikace audiovizulnch znak ve vech druzch elektronickch mdi. Oblast audiovizuln rtoriky celkov nabz irok pole monost, protoe ve spojen obrazu a zvuku vychz jak z princip vizuln rtoriky a klasickho enictv, tak tak e specifika zvukov sloky napklad v kontextu hudebn rtoriky.

Z hlediska vznamu zde naznaench kvalitativnch metod hodnocen a analytickch koncept J. Pavelka (2008, s. 167) uvd, e smiotick, naratologick a diskursivn sloky, roviny a aspekty konkrtnch komunikt jsou natolik propojen a podmnn, e jejich osamostatnn pin siln zjednoduujc a zkreslujc pohled na jednotn a celistv proces lidskho dorozumvn.

3.1.3 Diskursivn analza a multimodln pstup Film jako komplexn mdium bv tak pedevm na vdeck a filmologick

rovni analyzovn a hodnocen napklad v rmci univerzlnho kritickho diskurzu (Miessler, 2008), kter ve spojen s multimodlnm paradigmatem (Bateman a Schmidt, 2011) nabz inn modern prostedek komplexn evaluace audiovizulnch komunikt.

V multimodlnm analytickm paradigmatu podle (Kress a Van Leeuwen, 2001 s. 93 - 94) si variabilita lingvistickch a vizulnch md medilnch text uchov svou jedinenost pokud percient vnm jednotliv mdy v dikurzivnm kontextu. Tamt (2001, s. 36) je dle film povaovn za multimodln artikulaci vcensobnho a integrovanho diskurzu. Diskursivn analza, vetn kritick dikurzivn analzy (Critical discourse analysis - CDA), je komplexn metodou, kter je aplikovateln pomrn iroce a pes urit sporn momenty nabz pomrn flexibiln metodologick pojet pro analzu psoben mdi i analzu film a audiovize, zejmna v rovin vzdlvn uitel. Podle (Miessler, 2008) kritick diskurzivn analza doke hloubji odhalovat skryt ideologick vznamy jednotlivch medilnch text - pedevm na rozdl od tradin obsahov analzy, jej nevhodou je urit povrchnost a monost ztrty vznamu. V metodologii edukace by sice mohlo bt vhodou, e CDA pouv mn rigidn koncept bdn, kter je v prbhu analzy vce oteven novm podntm a informacm, ale pokud v praxi pjde o to, vychovvat a vzdlvat formou explicitn pijatch stanovisek a zvr, m tato forma analzy sv omezen a nevhody. Celkov edukan role medilnho diskurzu je vak obrovsk, protoe metoda diskurzu nejen e podobu tmat petv, ale tak vytv nov obsahy, kter reflektuj mylen a hodnoty dan situace a obdob, vetn ideologie. Vechny nae aktivity maj podle Foucaulta (2003) diskurzivn aspekt, protoe diskurz produkuje znalosti skrze jazyk a nabz tak srozumiteln zpsob vyjadovn mluvenm i psanm projevem a zejmna

25

konstruovn vlastn identity. Z hlediska mediln edukace je dleit, aby metoda dikurzivn analzy procesn eila sv vstupy a hodnocen pehlednm a srozumitelnm zpsobem zejmna pro ty subjekty, kterch se dikurz dotk a jejich tmatiku e.

V souasn praxi se stle vce aplikuje multimodln diskurzivn analza (OHalloran, 2009), kter vychz z multimodlnho konceptu komunikace zaloenho na struktue vcensobnch md reprezentace nebo semiotickch modalit (Jaipal, 2010, s. 49). I kdy multimodln analytick pstup (OHalloran a Smith, 2011, s. 2) e analzu komunikace ve vech jejch formch, nejvce se v praxi zabv medilnmi komunikty, kter obsahuj interakci a integraci dvou nebo vce smiotickch prostedk - neboli md komunikace - za elem dosaen komunikan funkce textu.

Pijet konceptu multimodality a akceptace tvrzen, e veker komunikace je multimodln, vychz podle ady studi ze souasn slc rozmanitosti komunikovanch md a z toho, e jsou komunikovny komplexn modln struktury, nap. obraz a zvuk spojen s jazykovmi vrazovmi prostedky, e tla apod. Opt (OHalloran a Smith, 2011, s. 2) tak rozliuje jednotliv skupiny md jako jsou napklad vlastnosti mluvenho slova (nap. intonaci a dal vokln charakteristiky), e tla (projevy nonverbln komunikace - mimika, proximika, haptika, posturologie, gestikulace apod.), komunikace s pomoc manulnch dovednost (psan, malovn, ezbstv apod.), obrazov a zvukov zznamy (vetn filmu s osvtlenm scny, pohybem a hlem zbru kamery apod.) i interaktivn potaov prostedky apod. Variabilita analytickho lenn smiotickch md vyplv z charakteru medilnho komuniktu a determinuje rozsah analzy a sloitost mediln praxe i edukace. Podle R. Instrella (2008) m veker komunikace m sociln el, a proto e koncept multimodality mj. tak v sociln rovin a celkov hled vliv a monosti psoben: rtorickch struktur sdlen na adresta, nap. v kontextu navrhovn komunikt, nru a narativn struktury a vrazovch prostedk, rtorickch prostedk - jak jednotlivch md komunikace, tak intermodlnch vztah, vuky multimodln gramotnosti, kter by mla obsahovat kritickou analzu a zrove rovinu produkce a tvorby, piem kritick analza hodnot efektivitu a skladbu, kompozici sdlen z hlediska schopnosti zaujmout divka a pedat mu vznamy sdlen v danm socilnm a spoleenskm kontextu.

Pojet komunikace v edukaci jako multimodlniho procesu novtorsky zaala rozvjet v roce 1996 New London Group, kter v lnku A Pedagogy of Multiliteracies: Designing Social Futures pedstavuje koncept multimodln gramotnosti rozvjen z dvodu rozvoje novch technologi. Paradigma multimodln gramotnosti (multimodal literacy, multiliteracy) m celkov za cl hledat urit metajazyk z hlediska interdisciplinrn komunikace a tak analyzovat hodnotc kritria ve vztahu nvrhu komunikan struktury prezentace obsahu a pedvn vznam pjemci sdlen (srv. Instrell, 2008). Z pozice klasickho filmu lze teni doporuit originln pojet multimodlnho diskurzu filmovho mdia autor Johna Batemana a Karl-Heinricha Schmidta ve studii Multimodal film analysis (2011). Studie film zkoum v rovin diskuzivn smantiky, syntagmatick a paradigmatick organizace filmov komunikace a celkov nabz nov metodologick zklad pro empirickou analzu filmu, vetn konkrtnch analytickch postup.

26

3.2 Filmov nr a otzky edukan typolologie audiovizuln produkce

nr je velmi obtn i v mediln edukaci pehledn vymezit, nejvce se v praxi e rovina smanticko-syntaktick, kter provd kategorizaci film na zklad jednotlivch prvk specifickho nrovho "slovnku", tj. z hlediska motiv, postav, rekvizit a hereckch hvzd, kdy napklad kovboj pat do westernu, vesmrn lod do sci-fi nru apod. Dle se v nrov klasifikaci e tak spojitost obsahu se stihovou skladbou, kdy se analyzuj soubory irch formlnch a vznamotvornch struktur spjatch s danm nrem, jako je nap. hranin stet civilizace s divoinou ve westernu apod. R. Maltby (2003) jako pklad uvd vzkum Motion Picture Research Bureau z roku 1942, kter identifikoval 18 typ pbhu: komedie, sofistikovan komedie, slapstick, komedie z rodinnho ivota, hudebn komedie, jen komedie, vlen filmy, tajemn, hororov filmy, historick, biografick filmy, fantasie, western, gangsterky, vn drama, milostn pbh, romance, spoleensky zvan film, dobrodrun, akn film, muzikl, film s dtskou hvzdou, filmy se zvaty. Vymezen nru je zpravidla relativn a mnoh filmov nry maj sv podnry. Pkladem me bt drama, kter jako hlavn nr (kde v rmci konfliktu proti sob stoj dv opan strany) m sv podnry typu rodinnho drama (konflikty rodinnch pslunk), milostnho drama (ppady rznch milostnch trojhelnk, neoptovan lska, zakzan lska), spoleenskho drama (rzn spoleensk otzky - nap. optovan lska k crkevnmu hodnosti) a politickho politickho drama (vyetovn atentt vysokch sttnch pedstavitel nebo naopak zloin spchanch tmito lidmi) apod.

Ve filmov edukaci a mediln vchovnm diskurzu je nutn rozliit pokud mono co nejvce podnr tak, aby si studenti uvdomovali rozsah a monosti zpracovn narativu i v kontextu jinch disciplin, nap. literrnch tvar, hernch pbh apod. Je teba si uvdomit, e nry nejsou stabiln kategorie, e se vyvjej v zvislosti na historickm, spoleenskm, politickm a kulturnm kontextu. rozlien audiovizulnch komunikt podle nrov typologie je v prbhu historie a vvoje audiovize velmi podstatn a mnohdy nejvce pouvan hodnotc hledisko, kter determinuje jak tvorbu vlastnch koncept sdlen, tak pedevm psoben na publikum.

Odborn studie (Tudor, 1974; Zikmundov, 2008) dle rozliuj pstupy, ve kterch mohou bt jednotliv nry napklad odvozeny na zklad: pedem definovanch vlastnost jednotlivch forem audiovizulnch dl (a pokud film spluje tyto charakteristiky, je do dan kategorie zaazen), vznamnho filmu, kter je jakmsi zakladatelem danho typu nru (a podle nj a pijat konvence se pak klasifikuj dal filmy), spoleensko-kulturnch kontext (film bv klasifikovn podle kulturnch souvislost), zvltnost, je navozuj divck oekvn, pop. elov jako prostedek k uren clovho publika, hledisek, kter zhospodruj vlastn filmovou vrobu apod.

Vznam nrov klasifikace spov v tom, e je velmi vznamnm nstrojem komunikace a interpretace a pln orientujc roli pro vechny zainteresovan sloky, kter se njak podlej na produkci i percepci audiovizulnch dl. Problm nastv v okamiku poteby explicitnho popisu a definice jednotlivch kategori filmu a audiovize. Zejmna vlivem filmov teorie a historie se uit

27

terminologie vyznauje uritou nestabilitou, nejednoznanost a tak nekritickm a automatickm pejmnm pojm bez obecnho porozumn jejich vznamu. Pojem nru a jednotliv nrov kategorie jsou vbec povaovny za jeden z nejvce problematickch a nestabilnch koncept filmov teorie a historie, jeho vznam se mn jak v divckm kontextu, tak ve filmov kritice, produkci i v rmci distribuce.

V praxi existuje ada rznch pstup k nrov klasifikaci (srv. Kuera, 2006b; Chandler, 1997; Todorov, 2000), kter se sna postihnout spolen charakteristiky nmtu i formy a kompozice danho typu audiovizulnho poadu. Pro koln mediln vchovu je lze vtinou povaovat za spe nepli pehledn, a pmo propojen s filmovou a televizn televizn tvorbou. kolsky pehledn a vznamn pragmatick hledisko tdn reprezentuje mezinrodn typologie audiovizulnch dl v systmu ISAN (2005)10, kter rozliuje (v kulat zvorce je uveden kd uvan v tomto systmu): komern a reklamn filmy vetn tzv. film o filmu (AD), dokumentrn filmy (DO), vukov filmy (ED), celoveern filmy (FF), zznamy ivch udlost (politickch, volebnch aj.) (LV), multimdia (audiovizuln dla s interaktivnmi komponentami) (MM), zprvy (audiovizuln produkce zpravodajskho, publicistickho aj. charakteru) (NE), zznamy proveden umleckch dl (oper, koncert, varietnch pedstaven apod.) (PF), dramatick a komediln serilov audiovizuln dla, zejmna televizn serily aj. (SE), krtk umleck filmy vetn animovanch dl (s krat dlkou ne u celoveernch film) (SH), zznamy sportovnch udlost a souvisejc sportovn poady (SP), dal televizn zbavn poady (magazny, soute, hry aj.) (TE), televizn filmy uren k televiznmu vysln (TF) a hudebn videoklipy (VC).

Inspirativn rozbor pojet nru provd J. Kuera (2006b) v asopise Cinepur, kde mj. povauje Schaefferv systm klasifikace nrovch kategori za vznamn rmec pro kategorizaci stvajc nrov typologie, vetn jeho vyuit pro popis novch, vznikajcch forem audiovize. Pestoe jej Jean-Marie Schaeffer vytvoil v 80. letech minulho stolet ve svm dle Quest-ce quun genre littraire?11 v literrn teoretickm kontextu, je nutn poznamenat, e jej lze vyut pro analzu kulturnch komunikt i v obecnj rovin (srv. Zikmundov, 2008; Kuera, 2006b). H. Zikmundov (2008, s. 27) podle Schaeffera interpretuje nasledujcch pt rznch rovin: rove vyjden (je se pt po pvodci sdlen), rove zamen (kter odhaluje adresta sdlen), rove funkce (kter se zamuje na el sdlen a zamlen reakce, je m toto sdlen vyvolat), rove smantick (je odpovd standardn otzce na obsah sdlen) a rove syntaktick (kter definuje, jak je tento obsah konstruovn, a odhaluje jeho nejbli kontext).

Podle autor tto monografie je velmi vhodn v mediln vchovn metodologii rozliit nsledujc zkladn kategorie audiovizulnch komunikt (filmu, videa, TV poad apod.), kter jsou koncipovny s clem didakticky zjednoduit a zpehlednit existujc klasickou nrovou klasifikaci, zejmna pak pomoci rozkrvat charakteristiky analyticko-receptivnch innost studenta divka. Na zklad mediln pedagogick analzy odbornch pramen o audiovizi povaujeme v didaktick praxi za velmi dleit rozliit nsledujc vznamn charakteristiky a dimenze:

10 Viz dokument mezinrodn agentury ISAN: User Guide [online]. Version: 2.2. Geneva: ISAN International Agency, 27th of April 2005 [cit. 2011-07-16]. 34 s. Dostupn z: . 11 Schaeffer, Jean-Marie. "Literary Genres and Textual Genericity." In: The Future of Literary Theory. Ed. Ralph Cohen, London: Routledge. 2003, s. 167-187.

28

A. Dimenze forem audiovize poskytujc zpravidla vznamov jedno-znan sdlen zde rozliujeme nsledujc dominantn charakteristiky a formy: rovina fikce a reality ec otzku zobrazovn skutench i smylench (fiknch) obsah (Kuera, 2006a), narace jako proces konstrukce vztah mezi udlostmi s primrn kauzlnmi vztahy - film pedkld divkovi kroky, kter mu pomohou rekonstruovat pbh (Bordwell a Thompsonov, 2011), nenarativn formy (pedevm asocian a kategorick formy (Bordwell a Thompsonov, 2011), bez pbhu (vetn edukan, dokumentrn a umleck zamenosti), rtorick formy persvazivnch a manipulujcch sdlen (vetn zamenosti na jedince i spoleensk skupiny viz reklamn TV spoty apod.), interaktivn formty monost volitelnho obsahu sdlen (pedevm v kontextu narativnch forem), sociologick rovina urenosti pro clov publikum (rodinn film, genderov zamenost apod.), osobnostn psychologick rovina (psychologizujc, emocionln ladn a zbavn formy, nap. komediln, tragick, hororov apod.), obsahy determinovan spoleenskmi skupinami i jednotlivci (nap. politick, nboensk obsahov rovina apod.), asoprostorov lokace obsahu (historick i sci-fi forma apod.) v kontextu etap spoleenskho vvoje (do minulosti, souasnosti a budoucnosti), kulturn a geografick hledisko filmu a audiovize (determinace obsahu kulturnmi vlivy), umlecko-stylizan forma s pevahou jednoznanosti vznamu obsahu v kontextu audiovizuln stylizace a filmovho umn.

B. Dimenze experimentln-umleckch forem filmu a audiovize popisuje audiovizi pedevm v kontextu zmrn mnohoznanosti a nedourenosti (Mukaovsk, 2000; Ptek, 2006) audiovizulnch sdlen a zamujc se na tvr experimentaci s vznamem z hlediska procesu jeho vzniku (Bendov, 2001) prostednictvm experimentlnch (i obrazoboreckch) forem bez narativu. V historii audiovize nalezneme pedevm nsledujc smry a tendence: film abstraktn a strukturln, kter je tvoen ryze abstraktnmi formami a strukturami a vytven ryze vtvarnmi postupy, nap. v historii je znm hand-made film s pesnou (s vce i mn) strukturln vstavbou, film nov pemujc a upravujc pvodn, ji dve natoen zznam found-footage film, kter me vychzet jen z pvodnho materilu nebo obsahuje dal natoen zbry pmo uren pro dan film (Krejov, 2008), konceptuln film, kter pro proces utven konceptu prostednictvm mylenek primrn vyuv filmov dokument a zznam, autorsk non-fiction film vychz primrn ze zbr skutenosti, ale pojet stihov skladby a zpsob vyobrazen zbr je zcela podzeno autorskmu pojet a invenci (Bendov, 2001), videoart (video-umn) vyuv video a audio nahrvky jak samostatn, tak ve spojen s videotechnikou (video-skulptura, video-instalace), pop. s jinmi druhy umn (ve spojen se scnografi a divadlem, interaktivn hrou apod.) (srv. Dolanov, 2003)

C. Dimenze relac dvou i vce medilnch forem v rmci (multi)me-dilnch sdlen znamen aspekt, kter reflektuje prezentaci, lokaci i instalaci audio-

29

vizulnho komuniktu do souvislost s ostatnmi druhy (neaudiovizulnch) mdi s clem nabdnout intermediln/multimediln prezentace a performance (nap. v souvislosti s multimdii a performancemi, s prostedm web 2.0 a webartem, formami videoartu i machinim apod.). Zde je mon podle (Szczepanik, 2002) napklad rozliit nsledujc typy vztah mezi mdii: hypermedialita (jako sov propojenost mdi), transmedialita (penos danho obsahu do rznch mdi), multimedialita (ve smyslu juxtapozice medilnch forem za elem jejich komparace a hodnocen), mixed-media (kombinace jednotlivch mdi), intermedialita podle P. Szczepanika (2002) se tento vztah odliuje od ostatnch typ svm charakterem nedliteln fze vech medi ve sdlen, nap. na rozdl od hypermdi, multimdi apod.

Uveden rozdlen vychz z vah o filmovch nrech, typologii audiovize a odlinost vznamnch charakteristik audiovizulnch komunikt. Autoi tto publikace povauj uveden pehled a odvozen charakteristiky, kter osciluj pedevm mezi mediln edukan a literrnvdnou interpretac (umleckho) textu, za vchodisko k lepmu pochopen a dalmu teoretickmu modelovn jednotlivch komunikanch paradigmat zahrnujcch audiovizi a film ve vzdlvacm procesu.

3.2.1 Rovina reality a fikce Rovina reality a fikce (smylenosti) audiovizulnho dla nm umouje

napklad odliit kategorii dokumentrnho a fiknho filmu. J. Kuera (2006b) uvd, e rozdl mezi dokumentrnm filmem je pedevm v tom, e informuje o asoprostoru, kter je divkem vce i mn sdlen a obsahuje zpravidla informace, jejich pravdivost meme oproti fiknmu prosted ovit, pop. zpochybnit. Ve fikci tento referenn rmec pak chyb a film se odehrv jakoby v jinm prostoru, kter se percienta vcemn nijak nedotk. Tamt je dle uvedeno, e i fikn film zpravidla nezbytn obsahuje njak skuten hodnoty a ideje, kter nabz i reln svt, avak prezentace ideologie ve fiktivnm svt me bt velmi dobe zneuiteln. Velmi logicky e vztah fikce a non fikce Alain Boillat (2002; in Kuera, 2006b), kter hodnot fiktivn rovinu filmu pedevm podle mry transformace a zsahu do pedkamerov reality, vetn stihu a vlastn zbrov monte. V tomto klovn popisuje na jedn stran zznamy vytvoen jednoduchou prmyslovou kamerou, na opanm plu jsou pak filmy s nejvt fikc a nejvce vzdlen skutenosti, napklad filmy typu science fiction apod.

Pro ely mediln edukace je vak teba pijmout paradigma spojen s diverzifikac rznch rovn smylenosti a vzt v vahu i hybridn formy oscilujc mezi realitou a fikc, kter maj napklad analyticko-dekonstrukn charakter. V praxi (srv. Kuera, 2006b; Whiteman a Phillips, 2006) jsou nejvce rozliovny nsledujc druhy fiktivn audiovize: Realistick fikce pedstavuje pbhy, jejich obsah je popsn velmi dvryhodnm zpsobem tak, aby divk pokud mono uvil, e jde o skutenou udlost, kter by se mohla uskutenit napklad v blzk budoucnosti apod. Nerealistick fikce je naopak koncipovna tak, e nepipad vbec v vahu, e by se mohla uskutenit v relnm svt, nap. vlivem nadpirozench jev, vyuitm nerelnch technologi apod. sten fikce (semi-fiction) je popisovna nejastji jako vce nefiktivn, zaloen na skutenm pbhu, s tm e obsahuje dl fiktivn momenty vyplvajc

30

z filmovho zpracovn i rekonstruovanho skutenho pbhu, nap. v kontextu biografie osobnosti apod. Historick fikce vychz zpravidla ze skutench historickch udlost a v tto souvislosti nabz asto i skuten historick postavy, avak hlavn hrdina pbhu bv smylen. Pro tento nr je charakteristick snaha tvrc vylit dan prosted a ivotn podmnky popisovanho historickho obdob velmi detailn a vrohodn. Mystery nr je fikc ec tajemn jevy a zhady, nabzejc zpravidla napnav pbhy vdy obesten tajemstvm. Bv spojovn jak s klasickmi detektivnmi pbhy odhalujcmi tajemn zloin i tajn informace, tak s objevovnm vzruujcch a podivnch tajemstv napirozench dj a jev asto i se znmkami hororu. Sci-fi nr je v eskch podmnkch nazvn vdeckofantastickm nrem, kter je zaloen zpravidla na vyuit vdeckch poznatk, specifickch technologi, prodnch jev a neznmch forem ivota. nr bv situovan do alternativnch vesmrnch svt i dalek budoucnosti. Fantasy nr je zaloen pedevm na nadpirozench jevech, uit magie a mtickch i mimozemskch bytostech, extrmn silnch s netypickmi projevy chovn, pop. i mluvcch zvatech apod. Fantasy nr je blzk sci-fi filmm, ve kterch jsou vak msto magie vyuvny pedevm monosti technologi.

Z historickho pohledu, odhldneme-li od ranho filmu, kter nabzel pedevm logiku rozptlen a kinematografii atrakc (Hadravov, 2008), byl fiktivn film ve spojen s narac vdy dominantn rovinou audiovize a kinematografie. Provn fikce divkem je vak zejmna v modernistickch konceptech asto tlumeno intenzitou technologickch efekt a tak ve spojen s hybridnmi televiznmi formty typu reality show koketujcmi s vlastn realitou (Kuera, 2006b). Zde je nutn pipomenout i opan pl non fiktivnho filmu bez narativu, jeho hlavnm smyslem je vytvoen jen istho (audio)vizulnho zitku, kter m tak svoji pomrn dlouhou historii. Do tto kategorie spad napklad abstraktn a experimentln film 20. let 20. stolet apod.

Psoben fiktivn audiovize na dti a mlde je v mediln edukaci velmi vznamnm a neustle diskutovanm tmatem. Je veobecn znmo, e narativn fikn svt jako mnohorozmrov vznamov struktura obahujc dj, postavy a prodn a kulturn prosted (srv. Doleel, 1993) me mt pedevm z hlediska sv imersivity, zeslen navc v interaktivit potaovch her, dost asto velmi siln vliv na psychosociln vvoj ka. Nen zmrem tto publikace explicitn popisovat tuto problematiku, ale je teba si uvdomit, e stle vt intenzita dtskho televiznho proitku i v domcch kino-podmnkch je stimulovna dokonalou hybridn strukturou digitlnho zpracovn a projekc v rmci modernch irokohlch 3D formt. Napklad souasn vzkumy ukazuj, e vznamn zkuenosti a celkovou schopnost rozliovat mezi jednotlivmi typy realismu zskv dt zhruba kolem osmho roku ivota (srv. Burton a Jirk, 2001; Vyhnlek, 2005), co je a stle bude zkladn mezn vk preventivn logiky mediln vchovy. Mediln vchova zde mus posuzovat ve vztahu k nejmladmu kolnmu vku celou adu tvrch a receptivnch faktor od poteby aktivn ptomnosti blzkho dosplho pi projekci, dsledn role koly a rodiny a po uvdomn si nebezpe prezentace nsilnch scn jak v humornm kontextu, tak i nerealistickch podobch animovanch film, vznamn je napklad hodnocen eufemistickch postup pi tvorb kontroverznch realistickch scn i zdnliv samozdejm filmov vtzstv dobra nad zlem apod.

31

3.2.2 Vznam narativnho paradigmatu audiovize Smysl pbhu je pro lidsk byt obrovsk a podobn by jeho postaven

v audiovizi mla eit mediln vchova a koln praxe ve vech oblastech edukace. Z hlediska historie lidstva narativita nabz systm, uritou pedvdatelnost a ivotn koherenci (Wright, 2007). Vyprvn pbh je bnou lidskou aktivitou a v ad aspekt jsou pbhy podobn schmatm nebo pedpism pro nae udlosti v kadodennm ivot. Lze proto pochopit, e i filmov mdium velmi siln uchopilo tuto monost psoben na divka, kter dokonce hled naraci i tam, kde nen, napklad v abstraktnm filmu (Arbanov, 2010). Vzkum narativity v nejirm slova smyslu je clem mnoha badatelskch projekt zabvajcch se nejrznj mdilnmi systmy - od klasickho textu a po interaktivn 3D systmy.

Vznam naratologie12 bv v irokm medilnm kont