Iva Málková: František Hrubín / Z archivních fondů – ukázka

František Hrubín /

IVA MÁLKOVÁ

Z ARCHIVNÍCH FONDŮ

FRA

NT

IŠE

K H

RU

BÍN

IV

A M

ÁLK

OVÁ

Cena 299 Kč

Monografi e František Hrubín (z archivních fondů) navazuje na bibliografi i, edici básnických sbírek a edici dopisů. Sleduje tvůrčí osobnost Františka Hrubína tak, jak jej představuje jeho jedinečné básnické, prozaické a překladatelské dílo určené zvláště pro dospělé čtenáře. Soustřeďuje se na podněty, které nabízí pozůstalost spisovatele uložená a zpracovaná v Literárním archivu Památníku národního písemnictví. Kniha je koncipována do čtyř kapitol. Zaměřuje se na rodové souvislosti, na přátelské vztahy rozhodující při vstupu Hrubína mezi slovesné tvůrce; poprvé v úplnosti představí recepci díla básníka; zastavuje se u událostí, které jej veřejně diskvalifi kovaly, vedly k jeho osočování a bránily mu v tvůrčí práci; upírá pozornost k šedesátým létům, k žánrovému a druhového vrstvení, křížení, prostupování a k vyvrcholení autorského díla. Monografi i doplňují fotografi e, faksimile dokladů, rukopisů, dopisů.

Obalka_FINAL.indd 1 28.7.2012 14:04:43

Archiv_sazba_final.indd 1Archiv_sazba_final.indd 1 28.7.2012 14:07:4728.7.2012 14:07:47


BRNO 2011

František Hrubín /

IVA MÁLKOVÁ

Z ARCHIVNÍCH FONDŮ


Recenzovali:Prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc.PhDr. Renata Ferklová

© Doc. PaedDr. Iva Málková, Ph.D., 2011Otištěné fotografie a fotokopie dokladů, dopisů a rukopisů jsou uloženy v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze© Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2011© Host — vydavatelství, s. r. o., 2011 ISBN 978-80-7368-971-1 (Ostravská univerzita v Ostravě)ISBN 978-80-7294-620-4 (Host — vydavatelství, s. r. o.)

Publikace vznikla v rámci grantového projektu Tvůrčí osobnost Františka Hrubína a proměny kontextů české literatury ve XX. století (405/07/0534), který podporuje Grantová agentura ČR. Publikace vychází s finanční podporou GA ČR č. 405/07/0534.


5

Úvod (.......ek Hru...) 7Zrození básníka 15Přijetí básníka 57Negace básníka 126Básník 185Ediční a bibliografi cké poznámky 309Poděkování 311Prameny 312Literatura 319Jmenný rejstřík 328

Obsah


Andulce, Terezce, Tomášovi


7

Úvod (.......ek Hru...)

Velikost básně není dána ambiciózností tématu, nýbrž důsled-ností zvoleného „průzkumu“ světa i věrností vlastním pravidlům tvůrčí hry. ZDENĚK KOŽMÍN

„Ti, kdo žíznivě lpějí na životě, a jež proto k zešílení drtí všec-ko jeho okrajování, kanalizování, maření, nalezli si v Hrubínovi básníka, který jim pomáhá udržet či obnovovat vědomí celé rozlo-hy života. Děje se tak prostřednictvím zvláštní univerzality auto-rova díla: ne zteč nebo výboj zbytnělých krajností, nýbrž zabydle-ní celého pásma mezi protiklady a jejich koexistence; ne bouřlivý rozkyv, oddělování a přetržitost, nýbrž syntetizace, harmoniza-ce, starost o rovnováhu; nikoli „buď a nebo“, nýbrž „zároveň“ — to jsou znaky, v nichž se Hrubínova univerzálnost zrcadlí.1 JIŘÍ OPELÍK

Nadějí předložené knihy je — v nových či zapomenutých sou-vislostech, historických faktech a datech, kontextuálních vaz-bách, časových a prostorových spojitostech — připomenout výlučnou tvůrčí osobnost Františka Hrubína tak, jak jej před-stavuje jeho jedinečné básnické a prozaické dílo určené zvláště

1 Rukopisy cizí. OPELÍK, Jiří. „Ať čteme verše…“ Přednáška v poetické vinárně Viola, 14. září 1970, strojopis, 3 ll.


8

dospělému čtenáři. Soustřeďuji se na podněty, které nám nabízí pozůstalost spisovatele uložená a zpracovaná v Literárním ar-chivu Památníku národního písemnictví v Praze.

Sledujeme Hrubínovu cestu básníka od první chvíle, kdy je přijímán do určitého literárního společenství a začleňován mezi tvůrce třicátých let (jako básník, jako překladatel/přebás-ňovatel). Právě pospolité sdílení životních situací, okamžiků tvůrčího vzepětí či zadumání s Františkem Halasem, Josefem Horou, Jaroslavem Seifertem, Konstantinem Bieblem, přátel-ské vazby s Janem Čepem, Josefem Strnadlem, Janem Zahrad-níčkem, Václavem Černým, Fryntovými (Emanuelem starším i mladším) jsou nejen pro toto období určující. Ve čtyřicátých letech už František Hrubín vystupuje jako nepřehlédnutelná tvůrčí osobnost a utváří podobu poezie pro děti a české váleč-né a poválečné básnické tvorby, představuje se jako překlada-tel divadelních her či redaktor a zakladatel časopisů pro děti. Závěr čtyřicátých let a téměř celá léta padesátá zbavují Hrubí-na postavení veřejně protežovaného básníka a autor řeší od-mítání hledáním nových tvůrčích cest — usilovně překládá, píše pro děti, začíná spolupracovat s fi lmem, ve vzpomínko-vých prózách zachycuje rodové kořeny své osobnosti, píše a re-alizuje svou první původní divadelní hru. Šedesátá léta vracejí Hrubínovi maximální publikační prostor, uznání a básník píše a vydává vrcholná díla — básnické skladby, básnické sbírky, prózu, zpracovává svá díla jako scénáře a podílí se na jejich fi l-mové realizaci, dokončuje další divadelní hry, kompletuje svou tvorbu pro děti.

Ve čtyřech kapitolách znovu procházíme životem Františka Hrubína, vracíme se k událostem a knihám, které podle nápo-věd archivních fondů utvořily základ jeho osobnosti. Poznává-me autora, který neuznává slepé cesty experimentu, ale vědo-mě navazuje na kořeny české poezie, svého vlastního rodu, kde se utváří jedinečná osobnost básníka, kde se rodí základ pro transformaci básnického Já, kde jsou zdroje duchovních pro-žitků a myšlenek. V prožitcích a myšlenkách se kódují i osudy člověka nejen XX. století. V Hrubínových nejlepších textech se


9

znovu rozechvívají mýty o jedinečnosti odvahy, lásky, o hloub-ce prohry a zrady.

Ve Zrození básníka se zaměřujeme na rodové souvislosti, na přátelské vztahy, rozhodující při vstupu Hrubína mezi slo-vesné tvůrce. Přijetí básníka se soustřeďuje na recepci autoro-vy tvorby zvláště ve třicátých a čtyřicátých letech, ta předur-čuje charakteristiku Hrubínova díla a jeho literárněhistorický výklad. Poznání dosud opomíjených zdrojů rozšiřuje dosavadní kontexty a připomíná původní kritické přijímání Hrubínových veršů. Kapitola Negace básníka se zastavuje u událostí, které veřejně diskvalifi kovaly Františka Hrubína jako básníka, které jej přinutily k politickému angažmá, které vedly k jeho osočo-vání a bránily mu v tvůrčí práci. Závěrečná část Básník se zao-bírá vybranými vrcholnými, syntetizujícími básnickými a pro-zaickými díly Františka Hrubína. Zvláště v šedesátých letech se v Hrubínových dílech znovu sbíhají motivy a témata, veršové formy a básnické prostředky, utvářející jeho poetiku.

V celé knize se pokouším sledovat jedinečný autorský pro-ces tvorby, kde básník vnímá sebe sama, kde dokáže reagovat na jedinečné podněty recepce (určité kritiky, dopisy a rozpra-vy s přáteli), kde dokáže vstřebávat i rozvíjet tradici české poe-zie a beletristické tvorby a syntetizovat ji vlastním přínosem.

Rozhodujícím podnětem pro vznik této knihy byla skuteč-nost, že se v Literárním archivu Památníku národního písem-nictví v závěru XX. století, po smrti Hrubínovy ženy Jarmily a po rozhodnutí jejich dcery Jitky, ocitla pozůstalost po Fran-tišku Hrubínovi. Byl to podnět, který vyústil v podání a při-jetí pětiletého grantového projektu. Následovalo zpracování a soupis pozůstalosti,2 příprava a vydání bibliografi e,3 vydá-ní edice dopisů4 a realizace edice básnických sbírek v rámci

2 ZAHRADNÍKOVÁ, Marta — FERKLOVÁ, Renata. František Hrubín (1910 až 1971). Soupis osobního fondu. Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 2009.

3 MÁLKOVÁ, Iva — ŘEHÁK, Daniel. Tvůrčí osobnost Františka Hrubína (Biblio-grafi e). Brno: Host, 2009.

4 MÁLKOVÁ, Iva (ed.). Adresát František Hrubín. (Korespondence F. Hrubína, J. Seiferta, J. Strnadla, E. Frynty). Brno: Host, 2010.


10

České knižnice.5 Jsem přesvědčena, že základem pro poznání Hrubína-básníka je nové a nové čtení jeho veršů, próz, dramat, fi lmových scénářů a recepce jejich případných realizací v roz-hlase, v televizi, na divadle, ve fi lmu.

K dosavadní monografi i Josefa Strnadla a řadě zásadních studií a článků jsme se rozhodli připojit i pohled z počátku XXI. století, znovu jsme přehlédli celou Hrubínovu tvorbu a její kritické přijetí a sepsali, ověřili a spolu s Danielem Řehá-kem rozšířili doposud nesoustavně shromážděnou bibliografi i (v bibliografi ckém centru ÚČL AV ČR, v.v.i. byla řada dat ve-dena pouze v lístečkové a rukou psané bibliografi i, Strnadlova bibliografi e sahá do roku 1953, Kunc si vybírá odezvy po válce, Strnadlem vytvořená bibliografi e pro sbírku Až do konce lásky je výběrová atd.).

Pro znovuvnímání a poznávání básníka byla vydána jak edi-ce dopisů, tak v rámci České knižnice edice jedenácti Hrubíno-vých básnických sbírek pro dospělé čtenáře. Korespondencí jsme představili vztahy mezi Hrubínem a Jaroslavem Seifertem, Josefem Strnadlem a Emanuelem Fryntou. Ve zprávách, ucho-vaných dopisech, na pohlednicích či na korespondenčních líst-cích, o čtyřech jedinečných, výlučných, kreativních osobnostech se odvíjí literární život i osudy lidí a knih od konce dvacátých let po sedmdesátá léta XX. století. Edice básní zase představuje Hrubínovu básnickou tvorbu od roku 1933 až k roku 1970, ko-mentář sleduje genezi jednotlivých sbírek od rukopisných va-riant přes časopisecké otisky až k defi nitivní podobě v prvních vydáních jednotlivých sbírek. Zaznamenává, jak Hrubín od vy-dání k vydání proměňoval koncepci některých souborů. Snaží se představit unikátní tvůrčí cestu básníka.

Předložená kniha chce se třemi předcházejícími dotvo-řit celek. Vrací se jak k tradičním, tak pozapomenutým udá-lostem, v nichž jsou uloženy kořeny mnohostranného talentu

5 HRUBÍN, František. Básně. (Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě, Země po poled-nách, Včelí plást, Jobova noc, Hirošima, Proměna, Až do konce lásky, Romance pro křídlovku, Černá denice, Lešanské jesličky). Edice a komentář Iva Málková. Brno: Host, 2010.


11

a významu tvorby Františka Hrubína. Zaměřuje se na rozostře-ní, popření, někdy snad až revizi výkladu Hrubínova díla a ve-řejných postojů, jak je známe z literárněhistorických syntetizu-jících prací, z didaktických textů, z tendenčních statí, z pamětí.

Připomínkou dobových ohlasů, citacemi z dochovaných do-pisů vztahujících se k danému dílu, k životním obdobím Fran-tiška Hrubína se pokoušíme znovu svázat konkrétní události a osobnosti, protože literární či obecná historie je už dávno zo-becnily, nebo zapomněly či proměnily jejich interpretaci.

Budeme-li procházet slova pronesená při slavnostních příle-žitostech a vydaná v knihách a časopisech, shledáme, že to ur-čující o tvůrčí osobnosti Františka Hrubína bylo již vysloveno. Charakteristiky F. X. Šaldy, Miloše Dvořáka, Emanuela Frynty, Josefa Strnadla, Jiřího Opelíka, Jiřího Brabce, Věry Karfíkové, Marie Mravcové, Vladimíra Justla a dalších jsou toho dokla-dem. Přesto však mnohá vyjádření upadla v zapomnění, mnozí vykladači se z kontextu tvorby a při promýšlení lidského posto-je ztratili vlivem stereotypního nazírání na autora, v důsledku zjednodušení výkladu dějin české literatury.

Nevyhýbáme se ani společenským či kulturním zauzlením, kdy je Hrubín vehnán do střetu, kdy se autonomní tvůrčí proces sráží s politickou realitou. V roce 1948 je napsáním a vydáním Hirošimy kolize překvapivá a neuvědomělá, v roce 1956, kdy básník vystupuje na spisovatelském sjezdu, je to konfl ikt zá-měrný a jeho důsledky jsou devastující. V roce 1965, kdy Hru-bín neuspěje se svým záměrem vydat výbor Zahradníčkových básní, je to vědomý vstup na dosud nejisté a ideově a eticky ne-projasněné pole, po něm následuje překvapivá reakce všech zainteresovaných a ze strany Hrubína bolestné (ale v soula-du s jeho vnitřním duchovním životem, s důrazem na svědomí a odpovědnost) přijetí skutečnosti.

Pozůstalost Františka Hrubína uložená a zpracovaná v Li-terárním archivu Památníku národního písemnictví dává pro přemýšlení o životě a díle básníka Františka Hrubína, přičemž přívlastek básník odpovídá mimořádnosti tvůrčí osobnosti, jak ji vnímal F. X. Šalda, nový impuls. Nabízí možnost poznat


12

doklady, pročítat dochované dopisy, kterými Hrubína oslovo-vali přátelé, vydavatelé, redaktoři, čtenáři, anonymové, sledo-vat geneze textů básnických, prozaických, esejistických, proto-že poznáváme jejich náčrtky, poznámky k nim, varianty často v rukou psané podobě.

Jedinečné jsou v případě básnické tvorby samozřejmě ruko-pisy. Ty vybízejí k podnětné textologické práci. Textologické nápovědy jsem využila u Zlaté renety a Lešanských jesliček, při-čemž prvotní rozsáhlejší materiálové stati k próze jsem už pub-likovala ve výstupech z IV. kongresu literárněvědné bohemisti-ky6 a v Literárním archivu7 při příležitosti stého výročí narození Františka Hrubína. Poslední Hrubínovu básnickou skladbu pak podrobně sleduji od strojopisně dochované, nepublikované po-vídky z padesátých let přes řadu rukopisných variant až ke ko-nečnému znění. Záměrně upírám pozornost k šedesátým létům, protože ta byla doposud ve výkladu autorského díla Františka Hrubína zaznamenávána útržkovitě, s perspektivou uzavírání a harmonizování díla, nikoliv z hlediska žánrového a druhového vrstvení, křížení, prostupování a vyvrcholení díla.

Ukázalo se, že témata, která procházejí dochovanými ruko-pisy, poznámkami, dopisy, se zřetelně vztahují k druhému spisovatelskému sjezdu, k nevydanému výboru z poezie Jana Zahradníčka a k proměně vztahu mezi Hrubínem a Václa-vem Černým. Jednotlivé dramatické okamžiky Hrubínova ži-vota zasahující do literárních dějin však neznepokojují jenom mne. Tak je v tuto chvíli zásluhou Michala Bauera k dispozici celý protokol k druhému sjezdu spisovatelů,8 lze se tedy vrátit

6 MÁLKOVÁ, Iva. „Zlatá reneta — vstupní zastavení: Od prvotních poznámek k va-riantám rukopisu, od strojopisu ke knižnímu znění, od knihy k fi lmovému scéná-ři, od scénáře k fi lmu“. In Česká literatura v interdisciplinární perspektivě. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., Nakladatelství Filip Tomáš — Akropolis, 2010, s. 165–175.

7 MÁLKOVÁ, Iva. „Hrubínovy prvotní poznámky k rukopisu Zlaté renety“. In Lite-rární archiv, sv. 42. Láska a život vždy pro mne jedno budou… K 100. výročí narození Františka Hrubína, Praha: Památník národního písemnictví, 2010, s. 81–102.

8 BAUER, Michal (ed.). II. sjezd Svazu československých spisovatelů. 22.–29. 4. 1956. Svazek I (protokol), Svazek II (přílohy). Praha: Akropolis, 2011.


13

k autentickému znění všech vystoupení v dubnu 1956; editorka Růžena Hamanová dala k dispozici oboustrannou korespon-denci mezi Hrubínem a Černým9 a komentáře k ní, což umož-ňuje sledovat charakter vztahu obou osobností. O okolnostech neúspěšného pokusu vydat po létech Jana Zahradníčka ve vý-boru jsem vydala rozsáhlou stať, která vyšla v České literatu-ře v oddíle Prameny.10 Protože však vše, co je svázáno s těmito událostmi, je pro výklad Hrubínova života a tvorby podstatné, znovu se k tématům, často s novými dokumenty, vracíme.

Už jsem naznačila, že poznávání Hrubínovy pozůstalosti otevírá zatím nevyužité možnosti zkoumání jak básníkova díla, tak souvislostí s ním svázaných. Hrubínovo dílo, ať jsou to pů-vodní sbírky v řadě vydání, autorské výbory, editorské výbory, či edice divadelních her, opakovaná vydání souborů překladů, zařazování Hrubínových přebásnění do nejrůznějších výborů, souborná vydání Hrubínovy tvorby, nové inscenace divadel-ních her, opakovaná zhlédnutí realizovaných fi lmů, podněcuje k dlouhodobé systematické práci.

Básnické dílo Františka Hrubína, tak jak je v šedesátých le-tech připravil Jiří Brabec a v sedmdesátých letech uzavřel Mi-loš Pohorský, bylo pečlivě zpracováno také grafi cky. Každý ze svazků je v přebalu, ale také uzavřen v kazetě. Grafi cká čistota a estetické okouzlení z podoby kompletu se vytrácí, když s tex-ty chcete pracovat pravidelněji a manipulujete s kazetou a pře-balem opakovaně. Tak se stalo, že se přebaly svazků (mnohdy získané nikoliv lehce z antikvariátu, ve stavu výrazného „před-použití“) začaly trhat. Když se jednoho dne objevil na zemi z přebalu utržený kousek — ek Hru, uvědomila jsem si, že by to byl ideální a pravdivý název knihy, přesně takový zlomek o jedinečnosti tvůrčí osobnosti Františka Hrubína mohu v tuto chvíli představit. Vezmeme-li v úvahu, že básníkovo jméno má

9 HAMANOVÁ, Růžena (ed.). František Hrubín, Václav Černý. Vzájemná korespon-dence z let 1945–1953. Praha: Torst, 2004.

10 MÁLKOVÁ, Iva. „Nerealizovaný výbor z poezie Jana Zahradníčka. Dopisy, kon-cepty a poznámky z pozůstalosti Františka Hrubína“. Česká literatura, 2009, roč. 57, sv. 5, s. 663–694.


pět slabik v daktylo-trochejském rytmu, pak jsme zvládli dvě pětiny celku.

Výše uvedená charakteristika jednotlivých kapitol naznačuje základní metody přístupu k archivnímu materiálu a jeho zpra-cování. Výchozími se staly (při uspořádání a popisu fondu) me-tody archivní práce, poté jsem využívala bibliografi cké postu-py svázané s širokou excerpcí a následným studiem dobového tisku, na ně navázaly metody práce editorské. Všechny meto-dické postupy se provázaly a ovlivnily v této knize. Navíc k nim přibyly postupy výkladové a interpretační, podněty hermeneu-tické, principy nového historismu, ale aplikované na okolnosti tvorby ve XX. století.


15

Zrození básníka

František Hrubín, doma a blízkými oslovován Antí, se narodil v Praze 17. září 1910 a 25. září téhož roku byl pokřtěn. Tatínek František, který byl v době Hrubínova narození stavitelským asis-tentem, pocházel z Břežan, stejně jako jeho otec, stavitel.11 Babič-ka z otcovy strany se jmenovala Barbora a pocházela z Oujezda12. Maminka Anna byla rodem svázána s Lešany a byla dcerou cha-lupníka Jana Novotného, jeho manželka, Hrubínova babička z maminčiny strany, Marie, se narodila v Chlebech. V Lešanech byla Hrubínova rodina vážena, v dochovaných dopisech se mimo jiné vzpomíná na dědečka, který býval i starostou obce.

Sledujeme-li záznamy v Hrubínově rodném listu, vztahuje-me-li k sobě okolnosti a události jeho biografi e, pak začneme postupně chápat povahu jeho postojů, význam jistých motivů (ruka) a témat (dělnost, obdiv k zázrakům obyčejnosti, každo-dennosti). Pochopíme, jak přirozeně k němu patřila odpověd-nost za všechny své činy, rozhodnutí, promluvy, texty.

11 Být stavitelem ve sledovaných dobách znamenalo, že Hrubínův dědeček byl vyuče-ným zednickým mistrem, „k jehož práci […] patřilo i to, že dokázal navrhnout a na-rýsovat plán chystané stavby. Vyučený zedník byl i můj dědeček [Hrubínův tatínek, pozn. I. M.] František Hrubín, ten však navíc absolvoval ještě pokračovací školu a v letech 1901–1902 c. a k. státní průmyslovou školu v Praze — Mistrovskou ško-lu oddělení stavitelského,” upřesňuje dcera Františka Hrubína, Jitka Minaříková, v osobním dopise.

12 Tak farář hovorově nazval Vysoký Újezd (vesnici mezi Netvořicemi a Rabyní), od-kud babička pocházela.


16

Lešany a Břežany jsou pro Hrubína určující, v nich proží-vá od roku 1914 čas rodinné a všeobecně lidské pospolitosti, a také poznává chvíle úzkosti a napjaté nejistoty spojené s ot-covou účastí na frontách první světové války.

František Hrubín nastoupil 16. září 1916 do první třídy v Trojtřídní smíšené škole obecné v Lešanech. Jeho školní za-čátky provází maminčina pozornost, každé čtvrtletí potvrzuje Františkovy jedničky v mravech a pilnosti, v náboženství, mluv-nici a pravopisu, ve věcném učení, v počtech s měřictvím, v kres-lení, psaní, ve zpěvu a tělocviku.

Školní úspěšnost provází jenom etapu základní školy. Ve škol-ním roce 1922/1923 nastupuje Hrubín na Královských Vinohra-dech v Praze na Státní reálné gymnázium, v následujícím roce je studentem Českého státního reálného gymnázia v Praze XII, od školního roku 1924/1925 pak Druhého českého státního gym-názia v Praze, a tady, na gymnáziích, se tehdy uplatňované čtyř-stupňové hodnocení13 u Hrubína už nejčastěji pohybuje u stupně dobrý a dostatečný. V souvislosti s fi nančními poměry v rodině je Hrubín po větší část studia na gymnáziu osvobozen od placení školného. Hrubín měl v té době nejen bratra Josefa (nar. 1913), ale také sestru Annu, která do rodiny přibyla v roce 1927. Na vý-ročním vysvědčení ze školního roku 1927/1928 je u razítka ru-kou dopsáno — Řádně ohlásil, že z ústavu zdejšího vystupuje: není tedy, proč by nemohl býti přijat na jiném ústavě. Proto je pro škol-ní rok 1928/1929 zapsán na Českém státním reálném gymná-ziu v Praze VIII. Jeho vstup není ze studijního pohledu ideální, nedostatečně je hodnocen v jazyce československém a francouz-ském, v dějepise, zeměpise, v matematice, fyzice a deskriptivní geometrii. Dnes víme, že v roce 1929 školu nenavštěvoval, pro-tože se staral o svého břežanského dědečka, který byl postižen mozkovou mrtvicí. Také je zřejmé, že po návratu z Lešan do Pra-hy nastoupil do literární školy života. Okouzlen poezií, uchvá-cen básníky — Josefem Horou, Františkem Halasem, Jaroslavem

13 I. stupeň má hodnocení velmi dobrý, II. stupeň dobrý, III. stupeň dostatečný, IV. stupeň nedostatečný.


17

František Hrubín nastoupil 16. září 1916 do první třídy v Trojtřídní smíšené škole obecné v Lešanech.


18

Seifertem, Vilémem Závadou. V prozaické knize Lásky (1967), vycházející ze vzpomínek, se s chvílemi na počátku třicátých let spojují slova — „ohromení“, „byli jsme obráceni naruby“. Když si Hrubín připomíná setkání s Halasovou sbírkou Sépie, s uchvacu-jícími verši Josefa Hory a Antonína Sovy, zařazuje se mezi „krásně nerozumné snivce“. Jakmile se ve vzpomínkách vrací k básním Závady a Halase, píše: „Sajeme do sebe právě tuto poezii s živel-nou žízní.“14 Je zřejmé, že poblouznění, zmatení, nadšení se stá-vají průvodci života Františka Hrubína a jeho mimořádného pří-tele, v daném okamžiku spolužáka Miroslava Hofmeistera. Mají rozjitřené smysly, jsou okouzlení, zasažení erotikou.15

V roce 1929 také Hrubín poprvé spatří své verše zveřejněné. Studentský časopis mu 10. května 1929 otiskuje pod pseudo-nymem Rafael básně „Ona“ a „Vzpomínky“, 12. září téhož roku a v témže časopise můžeme číst báseň „Ritus“. Své verše nalez-ne Hrubín ještě v listopadovém a prosincovém čísle Studentské-ho časopisu, tentokráte je podepisuje J. Hrubín.

RITUSSahara není tak docela bez vláhyKdo uhasí v mém srdci žár neblahýGotický sloh je s vráskami na čeleRád bych se pomodlil ke svému BohuBůh je však zardělý v gotickém slohuChci vzývat Mládí, radostné, nesmělé

RAFAEL, VII, RG., PRAHA II

14 Srov. HRUBÍN, František. Lásky. Praha: Československý spisovatel, 1967, s. 15–23. 15 „Setkat se s dívkou, přirozenou jako ta řeka; stačí otáčet se s ní při kole a smísit svůj

pot s jejím pod křídlovkou vesnické muziky.“ Tamtéž, s. 25.

ONASluníčko v černém kloboučku

Vychází a zapadá v půlhodiněRůžový obláček rozplyne se před očima

Paprsek dopadne a zlomí se o srdceChodím po hlavě v poušti

Písek skřípeDusí

VZPOMÍNKYMinulé děje

Zarostly břečtanem steskuZelený motýl má na něm ochranné zbarvení

Nevěřím že budou květyRAFAEL, VII, RG., PRAHA II


Documents

Iva Málková: František Hrubín / Z archivních fondů – ukázka