is.muni.cz · Web viewVíření se považuje za normální stránku psychického fungování, protože svět, ve kterém žijeme, se stále mění a my se těmto změnám musíme

Příloha č. 1: Svépomocný formulář REBT

Tento kurz byl vytvořen s podporou projektu Tvorba a inovace vzdělávacích programů a profesních praxí (CZ.1.07/2.2.00/28.0040), řešeného v rámci projektu OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblasti podpory 2.2, prioritní osy 7.2 – Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj, oblast podpory 7.2.2 - Vysokoškolské vzdělávání.

Psychoterapeutické systémy a Metody a techniky terapií

Mgr. Petr Soják, Ph.D.

Dobrý den,

vítejte v kurzu, který vás provede základním přehledem o psychoterapii.

Kurz je vázán na předměty:

Psychoterapeutické systémy (SV4MP_PSYT a SC4MK_PsSy)

Metody a techniky terapií (SV4MP_TER)

Informace na úvodKAP. 1. – Úvod – popis předmětu

1. Cíle a výstupy předmětu

Teoretická východiska: Předmět je koncipován v rámci základních psychoterapeutických směrů, vycházejících ze

dvou základních teorií systémů český a světových odborníků v psychoterapii: PROCHASKA JAMES O.; NORCROSS JOHN C. Psychoterapeutické systémy:

průřez teoriemi. Praha : Grada, 1999 KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 2002

Anotace předmětu:V předmětu je zdůrazněno rozlišení, propojení, srovnání a zaměření oborů, které se

podílejí na rozvíjení a vedení lidí v oblasti pomáhajících profesí. Jedná se o obory: - psychoterapie, - poradenství - koučování


- OSV (osobnostně sociální rozvoj)- zážitková pedagogika

Přednášky a semináře jsou postaveny na základě výkladu vybraných teorií a na základě praktických ukázek z profese vybraných metod a směrů.

Důraz je kladen na zmapování a pochopení významu psychoterapie jako vědní disciplíny ve smyslu oboru a ve smyslu činnosti - užití vybraných technik.

Mezi klíčové cíle a výstupy studentů v přednáškách řadíme: Získat přehled o základních otázkách v psychoterapii, v paralele stávajících klasických

a alternativních terapeutických přístupů, také v rámci historického vývoje, Seznámit se na teoretické úrovni s různými terapeutickými směry a technikami, v

kontinuitě s nácvikem vybraných dovedností z praktického hlediska při samostudiu. Rozšířit si přehled uplatnitelný zejména v oblasti rozvoje vlastní profesní kompetence

- práce s lidskými zdroji.

Mezi klíčové cíle a výstupy studentů v semináři řadíme: Kriticky zhodnotit téma vybraného terapeutického směru dle dané literatury Seznámit se s praktickými základy technik vycházejících v psychoterapii z klasických

směrů o psychoanalýza, KBT, humanistické směry, rodinná terapie, skupinová

psychoterapie, gestaltterapie, TA transakční analýza, analytické psychoterapii, Rogerovské psychoterapii, aj.

alternativních metod např: o koncentrativní pohybové terapii, bodyterapii, arteterapie, muzikoterapie,

biosyntéza, dramaterapie, arteterapeutických, Relaxací, Autoanalýza snů, Holotropní terapie, Hypnóza, Jóga, Taneční a pohybová terapie, Logoterapie, Trénink asertivity, Emoční inteligence a dalších

Prozkoumat a rozšířit si problematiku aplikačních možností terapeutických technik v edukační realitě – zejména k oboru sociální pedagogika

Dovednost kriticky analyzovat text Reflektovat a interpretovat pozitivní a negativní příklady užívání vybrané terapeutické

metody v praxi.

Klíčové pojmy: Terapeut, klient, pomáhající profese, psychoterapeutická metoda X technika X směr, praktický koncept využití, interakce, komunikace, osobnostní struktura, psychoterapie X poradenství X OSV

2. smysl ve studiu socped a využití v praxi

Perspektiva předmětu psychoterapie v rámci studia sociální pedagogiky má více významů.Studenti se seznámí s tím: Co je to psychoterapie? Získané poznatky využijí k pochopení psychoterapie v paralele s vlastním profesním zaměřením, např. jako sociální pedagog v edukační realitě.

Při práce s lidmi narazíme na jejich pocity, nálady, stavy, problémy, vnímání sebe sama aj. Proto je vhodné, aby lektor, pedagog, kouč, poradce či terapeut a další odborníci působící v oblasti pomáhajících profesí uměli odhadnout své kompetence, která jejich profese nabízí a


umožňuje ve vztahu ke klientovi, které se od něj očekávají a zároveň nepřekročil rámec své působnosti do jiné oblasti.

3. popis struktury a vedení v předmětu + metody a techniky užívané při výuce

Přednášky a semináře vedou studenta k přípravě na kolokviální test.

Studenti se seznámí s pojmy a tématy jako Společné faktory psychoterapeutických směrů Diferenciace a vývoj psychoterapie. Historie psychoterapie. Současné psychoterapeutické směry. Kdo vyhledává psychoterapii a proč, terapeutické vztahy. Možná rizika v psychoterapii. Zdravý životní styl. Situace v ČR A součinnost s dalšími pomáhajícími profesemi Další psychoterapeutické směry, techniky a postupy

V rámci přednášek se seznámí s teoretickými základy a ukázkami praktických technik vycházejících z jednotlivých směrů

V rámci seminářů si vyzkouší techniky a nástroje vycházející z oblasti psychoterapie pro vlastní sebepoznání, sebe-rozvoj, rozvoj na osobnostní i profesní úrovni.

V rámci dalšího sebe-rozvoje mají studenti průběžný úkol: Na základě zpracování vybraného směru, metody (techniky) se podílejí na tvorbě e-

learningového kurzu (diskusní příspěvky, vytvářením průběžné terminologické databáze, monitorování psychoterapeutických témat,)

obecný cíl k distančnímu textuCílem tohoto distančního studijního textu je provést studenty obecným úvodem do oblasti psychoterapeutických systémů a dvanácti základními psychoterapeutickými směry

Tak aby:

získali vědomosti a byli schopni se na základě samostudia a po prostudování následujících lekcí zorientovat v jednotlivých dílčích směrech a následně je sami dokázali charakterizovat

zvládli závěrečný test následně sami zvládli vypracovat krátký studijní text v podobě seminární práce,

viz výše podmínky k získání kolokvia. K nápomoci jim budou studijní a doplňující informace, navazující otázky a úkoly,

odkazy na odborné publikace kontrolní otázky, otázky k zamyšlení a hlubšímu pochopení oboru.


Psychoterapeutické systémy a Metody a techniky terapiídistanční studijní text

KAPITOLA 1.A/Co je psychoterapie?B/Systém a uspořádání psychoterapie + Srovnání psychoterapie a hraničních disciplíny:C/ Diferenciace psychoterapie

Cílem tohoto distančního studijního textu je …………………

Legenda použitých symbolů:

Cíle kapitoly

Klíčová slova

Potřebný čas ke studiu kapitoly

Text ke studiu

Kontrolní otázky a úkoly ke kapitole nebo otázky k zamyšlení

Užitečné tipy, odkazy

Doplňující potřebné informace


Shrnutí


A/ Co je psychoterapieCíle kapitoly:

jkjajkljůajůlajdkla.

Klíčová slova:

jakldjkaj

Psychoterapie = „léčba duše“• Psyché – duše (je obecně synonymem života, původní životní síly,

mající zdroj v sobě samém. U člověka, můžeme dodat, znamená i vztah ke světu vůbec.)

• therapeuó – sloužení,• therapón – služebník bohů, opatrovník,. poukazuje na poslání a úkol

toho, kdo je terapeutem• Vycházíme-li z původních významů, je psychoterapeutem ten, kdo

slouží, opatruje princip života a má blízko k bohům, kteří ho pověřují. • Dnes bychom řekli, že psychoterapeut se stará o záležitosti člověku

nejvlastnější, včetně jeho vztahu ke světu.• Psychoterapie je obor poměrně mladý. Systematicky se pěstuje, rozvíjí

a v praxi používá jako léčebná metoda zhruba od počátku 20. století. Za tuto dobu prodělala bouřlivý vývoj, řadu změn.

• Nově vznikající disciplína byla zprvu užívána a pěstována v rámci lékařství, dnes již zcela zřejmě proniká za hranice medicíny a obohacuje po stránce teoretické i praktické mnohé další oblasti lidského konání, zvláště ty, které se nějakým způsobem zabývají člověkem.

Definování psychoterapie„ Záměrné a plánovité upravování narušené činnosti organismu či přímo léčebné působení na nemoc, poruchu či anomálii v kontinuitě napomáhání harmonického rozvoje osobnosti“ (Kratochvíl)

„Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí.“ (Norcros & Prochazka)


Otázky a úkoly k přemýšlení:

1) Kde je původ slova psychoterapie? Doplň jednoslovný význam a

následně si pro sebe charakterizuj jejich význam.

psyché

therapeuó

therapón

Klíč

psyché duše

therapeuó sloužení

therapónslužebník / opatrovník

Tři otázky k zamyšlení v kontextu soudobého chápání PST

Psychoterapie je samostatná profese (zaměstnání, povolání) nebo je to specializace v některých jiných profesích?

Nakolik je psychoterapie odlišná nebo shodná (příbuzná) s poradenstvím?

Je možné v psychoterapii vzdělávat pregraduálně a na univerzitách?

Psychoterapie je… (J. Norcross v článku o péči psychoterapeutů o sebe sama (z r. 2000) píše)

…vyčerpávající a náročné povolání… Psychotherapy is often a grueling and demanding calling.

Slovem „povolání“ (calling) se ale vyhýbáme profesi (profession). Dnes se více hovoří o slově psychoterapeutické profese

Psychoterapie často specifikuje zaměření psychologů, lékařů, sociálních pracovníků, poradců. (Mnozí z nich uvádějí dva obory své činnosti, např. klinickou psychologii a psychoterapii.)

V Evropě? The EAP - European Association for Psychotherapy cca 128 organizací ze 41 zemí 28 national umbrella associations, 17 European-wide associations for psychotherapy víc než 120.000 psychotherapetů. sdruženo "Strasbourg Declaration on Psychotherapy of 1990"

př. 1 - v Rakousku V Rakousku se Zákonem č. 361/1990 stala psychoterapie samostatnou

profesí. Nedlouho po jeho zavedení (v roce 1993) vyhovovalo zákonu


3297 psychoterapeutů, o 15 let později v dubnu 2008 je v Rakousku evidováno 6498 psychoterapeutů.

Psychoterapeutem se může stát člověk s medicínským, psychologickým a pedagogickým předchozím vzděláním, sociální pracovník, zdravotní sestra, teolog, ale i člověk s jiným původním vzděláním.

př. 2 - ve Velké Británii vnímáme tři cesty(BACP) British Association for Counselling and Psychotherapy

Přibližně 29 000 členů (poradci a psychoterapeuti). BACP se snaží o to, aby poradenství a psychoterapie byly samostatné

profese, přičemž BACP jde o sbližování poradenství a psychoterapie.

(UKCP) United Kingdom Counsil for Psychotherapy Sdružuje okolo 80 organizací (institutů, společností) ve všech uznaných

modalitách. Hovoří jednoznačně o PST jako profesi.

(BPS) British Psychological Society BPS usiluje o uznání psychoterapie jakožto specializace psychologů. má 39 061 členů (údaj z roku 2007), se studentskými členy a „affiliates“

46 675 členů. (Jen v Londýně a okolí pracuje přes 10 tisíc psychologů)

Otázky k zamyšlení:

Jak je to v ČR? Je psychoterapie vnímána jako samostatná profese?ODPOVĚĎ - Legislativně ne, v praxi ano. Existují pracovní pozice terapeut, arteterapeut aj. Odlišnost od poradenství?ODPOVĚĎ - Ano i ne. Není zde ovšem oficiální trend jako ve Velké Británii.

S. Kratochvíl - odlišuje dva nadřazené pojmy psychoterapiiPsychoterapie jako obor X jako činnost

Psychoterapie jako obor (3 kritéria)a) interdisciplinární vědní disciplínab) empirická a aplikovaná vědac) 8 základních uznávaných přístupů / systémů dělení systému

1. teorie osobnosti (vlastní ucelená)2. teorie psychopatologie / etiopatogeneze poruch3. obsah terapie4. terapeutický proces změny (mechanismy změn)5. metodika + techniky léčby a výcvikové programy6. terapeutický vztah7. představitel/é (+ zakladatele) příslušné teorie8. účinnost a efektivita založená na vědeckém výzkumu

Je možné v psychoterapii vzdělávat pregraduálně a na univerzitách? V tomto směru jsme jedni z prvních v Evropě.


V Praze (2001) podřazena pst specializace pod bakalářský studijní program sociální práce (PVŠPS – v areálu Psychoterapeutické kliniky ESET)

Na FSS akreditován Mgr. obor Psychoterapeutická studia (2007).

Otázky a úkoly ke kapitole::

Kritériem vymezení oboru je teoretický, empirický a aplikovatelný vědní základ1) Doplňte jeden chybějící z osmi základních uznávaných přístupů /

systémů dělení systému, tak jak to definoval S. Kratochvíl. 1) představitel/é příslušné teorie

2) terapeutický vztah

3) účinnost a efektivita založená na vědeckém výzkumu

4)

5) obsah terapie

6) teorie psychopatologie

7) terapeutický proces změny

8) metodika + techniky léčby a výcvikové programy

Klíč

1) teorie osobnosti

2) teorie psychopatologie

3) obsah terapie

4) terapeutický proces změny

5) metodika + techniky léčby a výcvikové programy

6) terapeutický vztah

7) představitel/é příslušné teorie

8) účinnost a efektivita založená na vědeckém výzkumu

S. Kratochvíl - odlišuje dva nadřazené pojmy psychoterapiiPsychoterapie jako obor X jako činnost

Psychoterapie jako činnostléčebné působení, specializovaná metoda či soubor léčebných metod záměrné ovlivňování, sociální interakce

1. čím a jak působíme ? psychologické prostředky (slova, rozhovor, neverbální chování,

podněcování emocí, terapeutický vztah, sugesce, učení, interakce


ve skupině aj.)2. kdo působí + v jakých podmínkách - (prostředí) ?

vyžadovaná kvalifikace a kompetence lékařské či psychologické vzdělání speciální (sebezkušenostní) výcvik + praxe pod supervizí potřebné osobnostní vlastnosti a etický přístup

3. čeho chceme dosáhnout ? odstranění / zmírnění potíží a jejich příčin zvyšování soc. interakce, integrace osobnosti, schopnost uvolnit se,

koncentrace, zvládání svých emocí, chování (spontánní i konstruktivní),

sebedůvěra, sebeúcta, schopnosti poznání a přijmutí své role (omezení i možnosti), rozšíření repertoáru rolí pro život, …

prostředek emočního ventilace, sublimace (přenos v přijatelný směr), katarze (duševní očista), hledání alternativního postoje, modelu,…

4. co se při ní děje, role ? terapeutický vztah, sebeexplorace, sebeprojevování, katartické odreagování, konfrontace s problémem, získávání náhledu, zpětná vazba, korektivní emoční zkušenost, nácvik (desenzibilace a posilování) nového chování, učení se

chybějícím sociálním dovednostem koheze a dynamika skupiny,

5. na co působíme – porucha / anomálie / nemoc ? porucha / anomálie / nemoc působení na duševní procesy / funkce / stavy / osobnost / vztahy /

činitele poruchy + (na koho působíme (cílová skupina))

Otázky a úkoly ke kapitole:2. Doplňte jedno chybějící z pěti kritérií, které vymezují to, co je

podstatné odlišit, nazíráme-li na psychoterapii jako na činnost? Následně si pro sebe jednotlivá kritéria charakterizuj.

1) čím a jak působíme ?

2) kdo působí + v jakých podmínkách - (prostředí) ?

3)

4) co se při ní děje, role ?

5) na co působíme – porucha / anomálie / nemoc ?

Klíč

1) čeho chceme dosáhnout ?

2) co se při ní děje, role ?


3) kdo působí + v jakých podmínkách - (prostředí) ?

4) na co působíme – porucha / anomálie / nemoc ?

5) čím a jak působíme ?

Co je cílem psychoterapie?Jedná se o léčebný systém duševních chorob psychologickými (nikoliv

fyzikálními či biologickými) prostředky.Cílem psychoterapie je mnoho různých možností navození žádoucích

změn v myšlení, chování a prožívání klienta pod naplánovaným a řízeným procesem terapeuta.

Úroveň změny může být na úrovni• Odstranění chorobných / problémových

– příznaků – symptomatická terapie,– příčin – kauzální terapie

• Reedukace (převýchova rozvinutím či pozměněním)• Resocializace• Reorganizace• Restrukturalizace• Rozvoj a integrace klientovy / pacientovy osobnosti• Maladaptivní kognitivní procesy• Současné interpersonální konflikty• Rodinné a systémové konflikty• Intrapersonální konflikty

Samostatný úkol ke kapitole:

1) Vyhledejte v doporučené literatuře a popište vlastními slovy, co jednotlivé úrovně změny znamenají.HARTL, P.-HARTLOVÁ, H.: Velký psychologický slovník. Praha : Portál 2010.

Terapeutický obsah• Psychoterapeutické systémy se liší svým obsahem, i když pracují se

stejnými procesy změny.• Teorie osobnosti a psychopatologie nám říkají, co je potřeba změnit.• Teorie procesů nám říkají, jak ke změně dochází

Terapeutický obsah na různých úrovních osobnosti – zaměření na konflikt dle úrovně osobnostního fungování

Intrapersonální konflikt

- Úzkosti a obrany- Problémy se sebeoceněním- Osobní zodpovědnost

Interpersonální konflikty

Intimita a sexualita

- Komunikace- Hostilita- Ovládání druhých


Individuo-sociální konflikty

- Přizpůsobení versus transcendence

- Ovládání impulzů

Od konfliktu k naplnění

- Smysl života- Ideální člověk


3. Doplňte jedno chybějící ze čtyř úrovní konfliktu, které můžeme odlišovat v rámci terapeutického obsahu? Následně si pro sebe jednotlivá kritéria charakterizujte.

1) 1)

2) Od konflikt k naplnění

3) Interpersonální konflikt

4) Individuo-sociální konflikt

Klíč

1) Intrapersonální konflikt

2) Interpersonální konflikt

3) Individuo-sociální konflikt

4) Od konflikt k naplnění

Srovnání psychoterapie a hraničních disciplínypsychoterapie X poradenství X psychodiagnostika

• Co je to poradenství?Vznik poradenství – začátek 20. století v Bostonu (snaha pomáhat mladým

imigrantům při hledání práce)Poradenství se nespecializuje na léčbu duševních chorob (to je

předmětem psychoterapie), zabývá se však závažnými lidskými problémy na psychosociální úrovni. Jedná se činnost pomáhající lidem zdolávat překážky vývoje, rozvíjet jejich schopnosti, řešit jejich aktuální problémy.Dva pohledy:

1. preventivní proces – vytváří podmínky pro osobní růst klienta2. nápravný proces – odstraňuje zábrany osobního rozvoje, pomáhá řešit

problémy

Poradenství x psychoterapieCílem obojího je změna, odstranění překážek na cestě přirozeného vývoje či růstu rodince.

Psychoterapie – soustředí se na snížení pacientovy patologie a tím


posiluje jeho psychické zdraví. Problémy objevující se „uvnitř“. Odstraňuje příčiny či příznaky.

Poradenství – snaží se rozvíjet pozitivní prvky klientovy osobnosti a tím snižuje jeho patologii nebo ji předchází. Problémy přicházející „zvenku“.

Poradenství se soustředí se více na poskytnutí informací o možných způsobech řešení a na stanovení postupu, jak k řešení dospět.

Otázky a úkoly k zamyšlení:

1) Jak byste od sebe odlišili poradenství a psychoterapie ?

PRO DOPLNĚNÍCílem poradenské intervence je:

• Umožnit klientům, aby došli k lepšímu sebepoznání, uvědomění si svých předností a slabin

• Pomoci klientům, mají-li nějaký vážný osobní problém, poznat, v čem spočívá a jak jej lze realisticky řešit.

• Pomoci klientům, aby při svém rozhodování jednali svobodně a zároveň byli ochotni a schopni přijmout přirozené důsledky svých rozhodnutí

• Pomoci klientům získat kladné hodnocení sebe samých i lidí ve svém prostředí, získat sebedůvěru a schopnost důvěřovat jiným

• Pomoci klientům ujasnit si krátkodobé a dlouhodobé osobní cíle, možné cesty k nim, případná modifikace nereálných cílů

Psychologická diagnostikaDiagnostická činnost – souhrn operací, postupů a technik, jejichž cílem

je stanovit diagnózu (psychický stav jedince).Diagnostická činnost – proces, který jde od metody k reakcím (chování)

a od reakcí k vlastnostem osobnosti. První část měření a pozorování, druhá část interpretace a hodnocení.

Diagnóza může mít určité cíle:• určení stupně vývoje• zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy• zjištění individuálních zvláštností osobnosti• zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů• prognóza či predikce

Diagnóza statická x Diagnóza dynamická(popisující status quo) (postihuje jevy ve vztazích a ve vývoji)


1) Dopište správně k jednotlivým odstavcům, zda se jedná o poradenství nebo o psychoterapii? Následně se pokuste o svůj vlastní výklad daných pojmů.

snaží se primárně rozvíjet pozitivní prvky klientovy


osobnosti a tím snižuje jeho patologii nebo ji předchází. Problémy přicházející „zvenku“.

soustředí se zejména na snížení pacientovy patologie a tím posiluje jeho psychické zdraví. Problémy objevující se „uvnitř“. Odstraňuje příčiny či příznaky.

proces, který jde od metody k reakcím (chování) a od reakcí k vlastnostem osobnosti. První část měření a pozorování, druhá část interpretace a hodnocení.

Klíč

poradenství

snaží se primárně rozvíjet pozitivní prvky klientovy osobnosti a tím snižuje jeho patologii nebo ji předchází. Problémy přicházející „zvenku“.

psychoterapie

soustředí se zejména na snížení pacientovy patologie a tím posiluje jeho psychické zdraví. Problémy objevující se „uvnitř“. Odstraňuje příčiny či příznaky.

psychologická

diagnostika

proces, který jde od metody k reakcím (chování) a od reakcí k vlastnostem osobnosti. První část měření a pozorování, druhá část interpretace a hodnocení.

Otázky a úkoly:

1) Na co se zaměřuje diagnostika a v čem je důležitá pro psychoterapii? Dobrovolná otázka

popiš

SHRNUTÍ A/ Co je psychoterapie ?Je léčebný systém, ve kterém jsou slova a činy klienta a terapeuta (můžeme říct jejich vztah) použity k překonání klientových psychických problémů a potíží např.:

poruch spánku (nespavost, nadměrný spánek, děsivé sny...) poruch přijmu potravy (přejídání, anorexie, bulimie) sexuálních poruch (poruch sexuální touhy, poruch vzrušení, poruch

orgasmu, sexuálních odchylek) impulzivních poruch (kleptomanie, pyromanie, gamblerství...) závislostí na návykových látkách (alkohol, nikotin, tvrdé a měkké

drogy...) emoční potíže depresí, úzkostí, záchvatů paniky, fobií, studu (sociální

fobie), obsedantních (nutkavých), zvládání následků traumat, zvládání stresu a jeho následků, problémů v osobním životě a ve vztazích spojených s nízkým sebevědomím...


psychosomatické potíže jakýchkoliv fyzických potíží (bolesti hlavy, zažívací potíže, napětí a bolesti ve svalech...), které mají zejména psychické nebo emoční příčiny

psychotických poruch a schizofrenie (rozpad vnímání, myšlenkového procesu, emocí)



B/ Systém a uspořádání psychoterapieCíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

Teorie a systém psychoterapie popisuje klinický jev a omezuje množství relevantních informací, které uspořádá do soudržného celku poznání, ten:

určuje směr léčebného postupu vytváří tak rovnováhu mezi dogmatičností a flexibilitou vymezuje hranici mezi normalitou a abnormalitou

Normalita je: Přiměřené vnímání realityo Normální jedinci jsou poměrně realističtí při odhadování svých reakcí a

schopností a při interpretaci toho, co se děje ve světě kolem nich.o Nechápou nesprávně, co ostatní říkají a dělají, nepřeceňují svoje

schopnosti a nepouštějí se do něčeho, co nemohou dokázat, nebo nepodceňují svoje schopnosti a nevyhýbají se obtížným úkolům.

Schopnost ovládat své chovánío Normální jedinci jsou přiměřeně přesvědčení o své schopnosti ovládat

svoje chování.o Umí být impulzivní, ale když je to nutné.o Mají schopnost ovládat své sexuální a agresivní pudy.o Umí porušit sociální normy, ale rozhodnutí je spíše dobrovolné, než že

by bylo výsledkem neovladatelných impulzů. Sebeúcta a sebe/ akceptaceo Normální jedinci mají přiměřené sebevědomí a schopnost cítit přijetí

od lidí kolem sebe.o V přítomnosti druhých lidí se umí cítit „dobře“ a mají schopnost se

chovat spontánně v různých společenských situacích.o Nepovažují za povinnost se podrobovat za všech okolností názorům

skupiny.o Nemají nutkavé pocity méněcennosti, odcizení, nepřijetí. Schopnost vytvářet citové vazbyo Normální jedinci mají schopnost vytvářet s ostatními lidmi blízké a

uspokojivé vztahy.


o Jsou vnímaví vůči pocitům druhým a mají nepříliš velké požadavky na ostatní, aby uspokojovali své potřeby.

o Mají zdravou míru egocentrismu.o Neutápí se ve svých pocitech.o Nemají přílišný strach z blízkosti. Činorodosto Normální jedinci dokáží přizpůsobit své schopnosti k činorodé aktivitě.o Mají rádi život bez přílišného nucení se do požadavků běžného života.o Nemají chronický nedostatek energie (častá a nadměrná unavitelnost

může být symptomem psychické tenze z nevyřešených problémů).

Otázky a úkoly:

1. Doplňte jedno chybějící z pěti pojmů, které vymezují normalitu? Následně si pro sebe jednotlivá kritéria charakterizujte.

1)

2) Činorodost

3) Přiměřené vnímání reality

4) Schopnost vytvářet citové vazby

5) Schopnost ovládat své chování

Klíč

1) Přiměřené vnímání reality

2) Schopnost ovládat své chování

3) Sebeúcta a sebe/ akceptace

4) Schopnost vytvářet citové vazby

5) Činorodost

Otázky a úkoly:

Abnormalitu určuje: Odchylka od statistické normyo Založeno na statistické četnosti:

abnormální je statisticky vzácné, odchýlené od normy vlastnosti (výška, váha, inteligence) nabývají v populaci řady

hodnot – které spadají do středních oblastí Odchylka od sociální normyo Společnost má určitá měřítka – normy pro přijatelné chovánío odchýlení od norem je abnormálnío Existují odlišnosti v různých společnostecho Existují odlišnosti v téže společnosti např. v průběhu času


Maladaptivnost chovánío abnormální chování je maladaptivní

to znamená, že má nepříznivý, zlý, špatný vliv na jedince nebo společnost (jejich „blaho“) nepřizpůsobený podmínkám

Osobní potížeo Abnormalita je spíše z hlediska subjektivních pocitů strádání než

chování jednotlivce občas může být symptomem pouze strádání, chování jedince

se naopak může jevit náhodnému pozorovateli jako normální

Otázky a úkoly:

2. Doplňte jedno chybějící z pěti pojmů, které vymezují normalitu? Následně si pro sebe jednotlivá kritéria charakterizujte.

1)

2) Osobní potíže

3) Odchylka od sociální normy

4) Odchylka od statistické normy

Klíč

1) Odchylka od statistické normy

2) Odchylka od sociální normy

3) Maladaptivní chování

4) Osobní potíže

K léčbě je používána řada metod a technik, určených k tomu, aby si klienti osvojili účinnější a efektivnější způsoby, jak zvládat své abnormální chování, myšlení, cítění (emoce).

• Dříve byly psychické choroby děleny na tzv. neurózy / psychopatie (poruchy osobnosti) / psychózy

K rozlišení stávající velkého množství abnormalit dnes psychoterapie používá dva systémy

- MKN-10 – Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů

o Jedná se o publikaci, která kodifikuje systém označování a klasifikace lidských onemocnění, poruch, zdravotních problémů a dalších příznaků, situací či okolností, publikovaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO)

o Některé národní zdravotní organizace (i česká) vydávají její modifikované verze přizpůsobené místním podmínkám a speciálním účelům.

o Aktualizované přepracované verze, se rozlišují číslem uváděným za zkratkou MKN nebo ICD (například MKN-10 či ICD-10, ICD-8


atd.)

- DSM-IV – Diagnostic and Statistic Manual of Mental Disorders (cca od roku 2000)

o Americký Diagnostický a statický manuál klasifikace duševních (mentálních) poruch, který

o Poskytuje seznam kategorii a subkategorií + popis symptomů, které se udané osoby musí vyskytovat, aby bylo možné příslušnou diagnózu dnes použít

o DSM je podrobnější a konkrétnější, takže se používá jako rozšíření a doplnění její psychiatrické části. Původně vznikla pro potřeby statistiky a srovnávání psychiatrických diagnóz, mimo jiné pro potřeby americké armády.

o Pro rok 2013 se připravuje vydání DSM-5

Otázka k zamyšlení

V čem se odlišují MKN-10 a DSM-IV ? Popiš

MKN-10

Popiš

DSM-4

Pro potřeby pochopení jednotlivých psychoterapeutických směrů je pro pedagogy srozumitelnější a přehlednější systém DSM-IV, proto jej budeme používat v rámci studia.Volně zpracováno dle ATKINSON, R. Psychologie. 2., aktualizované vyd. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3)Klasifikace abnormálního chování (duševních poruch)

DSM - IV1. Poruchy, projevující se poprvé obvykle v dětství

Mentální retardace, hyperaktivita, autismus, separační úzkostná porucha, poruchy řeči aj. (odchylky od normálního vývoje)

2. Delirium, demence, amnézie a jiné kognitivní poruchyPoruchy, u kterých je přechodně nebo trvale narušena funkce mozku specifickým organickým faktorem: např. – důsledkem stárnutí, degenerativních poruch nervového systému (Syfilis, Alzheimer…) nebo požití toxické látky (otravy olovem, či léky)

3. Poruchy vyvolané psychoaktivními látkamiNadměrné požívání alkoholu, barbiturátů, amfetaminů, kokainu a dalších drog, které ovlivňují chování (zařazení marihuany a tabáku je do této kategorie sporné)

4. Schizofrenie


Skupina poruch, pro které je charakteristická ztráta kontaktu s realitou, výrazné poruchy vnímání a myšlení a bizarní chování, v určité fázi průběhu choroby se téměř vždy vyskytují halucinace nebo bludy

úkol:

Co k čemu patří?

Poruchy, projevující se poprvé obvykle v dětství

a) Skupina poruch, pro které je charakteristická ztráta kontaktu s realitou, výrazné poruchy vnímání a myšlení a bizarní chování, v určité fázi průběhu choroby se téměř vždy vyskytují halucinace nebo bludy

Delirium, demence, amnézie a jiné kognitivní poruchy

b) Nadměrné požívání alkoholu, barbiturátů, amfetaminů, kokainu a dalších drog, které ovlivňují chování (zařazení marihuany a tabáku je do této kategorie sporné)

Poruchy vyvolané psychoaktivními látkami

c) Mentální retardace, hyperaktivita, autismus, separační úzkostná porucha, poruchy řeči aj. (odchylky od normálního vývoje)

Schizofrenie

d) Poruchy, u kterých je přechodně nebo trvale narušena funkce mozku specifickým organickým faktorem: např. – důsledkem stárnutí, degenerativních poruch nervového systému (Syfilis, Alzheimer…) nebo požití toxické látky (otravy olovem, či léky)

Klíč

Poruchy, projevující se poprvé obvykle v dětství c)

Delirium, demence, amnézie a jiné kognitivní poruchy d)

Poruchy vyvolané psychoaktivními látkami b)

Schizofrenie a)

Ku pomoci a bližšímu pochopení navštiv např. knihu ATKINSON, R. Psychologie. 2., aktualizované vyd. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3.)Schizofrenie – str. – 547-552

5. Poruchy náladyPoruchy normální nálady; osoba může být hluboce depresivní, abnormálně veselá nebo může mít střídavě depresivní a povznesenou náladu

6. Úzkostné poruchyPoruchy, u nichž je hlavním symptomem úzkost (generalizovaná úzkostná porucha nebo panická porucha), u nichž jedinec prožívá úzkost, pokud se nemůže vyhnout určitému objektu nebo situaci, ze kterých má strach (fobické


poruchy), nebo se snaží odporovat určitým vtíravým myšlenkám nebo rituálům (obsedantně-kompulzivní porucha); patří sem také posttraumatická stresová porucha

7. Somatoformní poruchySymptomy jsou tělesné, ale nelze najít jejich organický podklad a zdá se, že při jejich vzniku hrají hlavní úlohu psychické faktory; zahrnuje konverzní poruchy (např. ženě, která pečuje o svou invalidní matku, ochrne náhle paže) hypochondrie (nadměrné zaujetí vlastním zdravotním stavem a strach z choroby tam, kde není žádný důvod k obavám)

8. Disociační poruchyPřechodné změny ve funkci vědomí, paměti nebo identity způsobené emočními problémy; patří sem amnézie (jedinec si nemůže vzpomenout na to, co následovalo po traumatickém zážitku) vícečetná osobnost (v tomtéž jedinci existují dva nebo více nezávislých osobnostních systémů)

úkol:

Co k čemu patří?

Disociační poruchy

a) Symptomy jsou tělesné, ale nelze najít jejich organický podklad a zdá se, že při jejich vzniku hrají hlavní úlohu psychické faktory; zahrnuje konverzní poruchy a hypochondrie

Somatoformní poruchy

b) Poruchy, u nichž je hlavním symptomem úzkost, u nichž jedinec prožívá úzkost, pokud se nemůže vyhnout určitému objektu nebo situaci, ze kterých má strach / fobie, nebo se snaží odporovat určitým vtíravým myšlenkám nebo rituálům (obsedantně-kompulzivní porucha); patří sem také posttraumatická stresová porucha je do této kategorie sporné)

Úzkostné poruchy

c) Poruchy normální nálady; osoba může být hluboce depresivní, abnormálně veselá nebo může mít střídavě depresivní a povznesenou náladu

Poruchy nálady

d) Přechodné změny ve funkci vědomí, paměti nebo identity způsobené emočními problémy; patří sem:amnézie (jedinec si nemůže vzpomenout na to, co následovalo po traumatickém zážitku)vícečetná osobnost (v tomtéž jedinci existují dva nebo více nezávislých osobnostních systémů)

Klíč

Disociační poruchy d)

Somatoformní poruchy a)

Úzkostné poruchy kognitivní poruchy b)


Poruchy nálady c)

Ku pomoci a bližšímu pochopení navštiv např. knihu ATKINSON, R. Psychologie. 2., aktualizované vyd. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3.)Poruchy nálad – str. – 539-545Úzkostné poruchy – str. – 531-538Disociační poruchy – str. – 545

9. Sexuální poruchyProblémy, které se týkají sexuální identity (například transsexualismu), sexuálního výkonu (např. impotence, předčasná ejakulace a frigidita), sexuálního objektu (např. sexuální zájem o děti). Homosexualita je považována za poruchu pouze tehdy, když se jedinec nedokáže se svou sexuální orientací vyrovnat a přeje si ji změnit

10. Poruchy přijímání potravyanorexie - úmyslné hladovění a snižování váhy; bulimie - porucha charakterizovaná opakujícími se záchvaty přejídání a následného zbavování se potravy zvracením nebo pomocí projímadel

11. Poruchy spánkuchronická nespavost, nadměrná spavost, spánková apnoe, somnabulismus (náměsíčnost) a narkolepsie (nepřekonatelné nutkavé usínání)

12. Předstírané poruchyTělesné a psychické symptomy, které si daná osoba záměrně vyvolává nebo je předstírá; od simulace se liší v tom, že osoba nesleduje žádný z takových cílů, jako je získání nemocenských dávek nebo vyhnutí se vojenské službě apod; Nejlépe prostudovanou formou této poruchy je tzv. Münchhasenův syndrom, při němž jedinec tak přesvědčivě předstírá tělesné symptomy, že je opakovaně hospitalizován.

úkol:

Co k čemu patří?

Sexuální poruchy

a) Tělesné a psychické symptomy, které si daná osoba záměrně vyvolává nebo je předstírá; od simulace se liší v tom, že osoba nesleduje žádný z takových cílů, jako je získání nemocenských dávek nebo vyhnutí se vojenské službě apod; Nejlépe prostudovanou formou této poruchy je tzv. Münchhasenův syndrom, při němž jedinec tak přesvědčivě předstírá tělesné symptomy, že je opakovaně hospitalizován.

Poruchy přijímání potravy

b) chronická nespavost, nadměrná spavost, spánková apnoe, somnabulismus (náměsíčnost) a narkolepsie (nepřekonatelné nutkavé usínání)

Poruchy c) Problémy, které se týkají sexuální identity (například


spánku

transsexualismu), sexuálního výkonu (např. impotence, předčasná ejakulace a frigidita), sexuálního objektu (např. sexuální zájem o děti). Homosexualita je považována za poruchu pouze tehdy, když se jedinec nedokáže se svou sexuální orientací vyrovnat a přeje si ji změnit

Předstírané poruchy

d) anorexie - úmyslné hladovění a snižování váhy; bulimie - porucha charakterizovaná opakujícími se záchvaty přejídání a následného zbavování se potravy zvracením nebo pomocí projímadel

Klíč

Sexuální poruchy c)

Poruchy přijímání potravy d)

Poruchy spánku b)

Předstírané poruchy a)

13. Impulzivní poruchyKleptomanie (kompulzivní kradení předmětů, které daná osoba nepotřebuje nebo které nemají valnou finanční hodnotu),Patologické hráčství a pyromanie ( zakládání požárů pro potěšení nebo pro pocit úlevy od napětí, které předtím daná osoba pociťovala)

14. Poruchy osobnostiTrvalé vzorce maladaptivního chování, které vytvářejí nezralé a nevhodné způsoby, zvládání stresu nebo řešení problémů; příkladem je asociální porucha osobnosti a narcistická porucha osobnosti

Příklady poruch osobnosti:• paranoidní p.o. – neustálá a výrazná nedůvěra vůči druhým, jež

není odůvodněná; člověk je často agresivní, vztahovačný a podezřívavý, často týrající své okolí, přecitlivěle reaguje na jakoukoli kritiku

• schizoidní p.o. – neustálý nedostatek zájmu o mezilidské vztahy, emocionální chlad; stažení se od emočních kontaktů, vlastní vnitřní svět

• schizotypní p.o. – trvalé inhibované či emocionálně a sociálně nevhodné chování v interakcích v důsledku neustálých obav z kritiky

• disociální p.o. – lhostejnost ke společenským pravidlům, sociálně maladaptivní, překračuje normy, neumí se přizpůsobit a a poučit z trestu

• asociální p.o. – impulzivní, necitlivé chování; jedinec nebere ohledy na druhé a neřídí se podle sociálních norem; zjevné jednání vůči řádům (70% vězňů), trvale nezodpovědný, lže, podráží, bezohlednost,…


• hraniční p.o. – trvalá nestabilita projevující se v náladě, vztazích a sebepojetí; u jedince se projevuje sebedestruktivní impulzivita

• histriónská p.o. – trvalá a intenzivní potřeba pozornosti a uznání, kterou si jedinec snaží uspokojit teatrální chování, svůdností a závislostí; mělká a labilní emotivita, egocentričnost, touha po ocenění

• závislá porucha osobnosti – výrazná nesobeckost, strach z odmítnutí, člověk se stává ve vztazích závislý na svém partnerovi, je často submisivní, potřebuje, aby se o něj druzí starali, nechává druhé rozhodovat o svém životě

• narcistická porucha osobnosti – grandióznost, necitlivost k potřebám druhých; jedinec využívá druhé, je arogantní; člověk potřebuje neustálý obdiv a dělá všechno proto,aby jej dosáhl, má potřebu povyšovat se nad ostatní

• úzkostná p.o. – tendence vyhýbat se sociálním interakcím, vyhýbavé chování v interakcích v důsledku neustálých obav z kritiky

• obsedantně-kompulzivní p.o. – pronikavá rigidita v činnostech i ve vztazích, nadměrný perfekcionismus

• pasivně agresivní p.o. – striktní kladení překážek druhým schválně, mrzutí, podráždění, omluva=zapomenutí

• emočně nestabilní p.o. – výrazná tendence k impulzivitě bez uvážení následků, chronický pocit vyprahlosti

15. Stavy nepokládané za duševní poruchy Další problémy, se kterými se lidé obracejí o pomoc, např. manželské

problémy, problémy ve vztahu mezi rodiči a dětmi, studijní nebo pracovní problémy

úkol:

Co k čemu patří? Jedná se pouze o poruchy osobnosti

paranoidní p.o.

a) grandióznost, necitlivost k potřebám druhých; jedinec využívá druhé, je arogantní; člověk potřebuje neustálý obdiv a dělá všechno proto, aby jej dosáhl, má potřebu povyšovat se nad ostatní

narcistická porucha osobnosti

b) neustálá a výrazná nedůvěra vůči druhým, jež není odůvodněná; člověk je často agresivní, vztahovačný a podezřívavý, často týrající své okolí, přecitlivěle reaguje na jakoukoli kritiku

obsedantně-kompulzivní p.o.

c) trvalá a intenzivní potřeba pozornosti a uznání, kterou si jedinec snaží uspokojit teatrální chování, svůdností a závislostí; mělká a labilní emotivita, egocentričnost, touha po ocenění

histriónská p.o. d) pronikavá rigidita v činnostech i ve vztazích, nadměrný perfekcionismus


Klíč

paranoidní p.o. b)

narcistická porucha osobnosti a)

obsedantně-kompulzivní p.o. d)

histriónská p.o. c)

úkol:

Vyber si jednu z pěti abnormalit a charakterizuj ji dle klasifikace abnormálního chování DSM-IV

popiš

Ku pomoci a bližšímu pochopení navštiv např. knihu ATKINSON, R. Psychologie. 2., aktualizované vyd. Praha: Portál, 2003. 752 s. ISBN 80-7178-640-3.)Poruchy osobnosti – str. – 553-555

SHRNUTÍ

Úkol pro shrnutí a procvičení paměti

Vyjmenuj nejméně 5 kategorií abnormalit/duševních poruch dle klasifikace abnormálního chování DSM-IV



C/ Diferenciace psychoterapieCíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

Informace k zamyšlení na úvod

• Druhů, směrů a metod, podobně jako teorií osobností je dnes více jak 400 možných podob a neustále přibývají, mají však i své podobnosti.

Jednotlivé směry systémy dokonce nabízejí své definice psychoterapie

Jednotlivé směry můžeme dělit dle mnoha kriterií:

1) Buď jsou v různé polaritě (dichotomii) nebo jsou v kontrastu přístupů

Direktivní p.

terapeut přímo usměrňuje myšlení, postojů a chování

příkazy, rady, vyžadování splnění úkolů či cvičení

bdělá či hypnotická sugesce

Nedirektivní p.

terapeut je katalytickým činitelem Neutralitou postoje podněcuje

pacienta ke slovní, emoční či činnostní produkci

Příznivá atmosféra pro sebeexploraci extrém = „mhm“ terapie

symptomatická p.

zaměření na chorobný příznak spíše krátkodobé terapie vyplácí se při častých recidivách

kauzální p.

zaměření na zjištění a odstranění příčiny

většína hlubinných adynamických směrů

podpůrná p.

není snahou změna osobnosti, ale pomoc ji, takové jaká je (podpora, porozumění,…)

Hledá pozitivní rysy, myšlení, důvěru sama v sebe

reaguje na aktuální situace a problémy

rekonstrukční p.

snaha o přestavbu osobnosti Např. hlubší analýzou, zásahy do

postojů, motivací, hodnotového systému jedince

náhledová p. akční p.


podpora objasnění a porozumění podpora přímého zvládání problémů a nácvik potřebných dovedností

odkrývající p.

hlubinná analýza vnášející na povrch vytěsněný matriál z nevědomí

vede k uvědomění a propracování

zakrývající p.

jiné než psychoanalytické směry

Co k čemu patří?

direktivní p. a) není snahou změna osobnosti, ale pomoc ji, takové jaká je (podpora, porozumění,…)

symptomatická p. b) hlubinná analýza vnášející na povrch vytěsněný matriál z nevědomí

podpůrná p. c) zaměření na chorobný příznak

odkrývající p. d) příkazy, rady, vyžadování splnění úkolů či cvičení

Klíč

direktivní p. d)

symptomatická p. c)

podpůrná p. a)

odkrývající p. b)

2) Z hlediska počtu klientů

individuální p. – působení na jednotlivce

hromadná p. – terapeut působí vhodně upravenými metodami individuální p. na více pacientů současně

skupinová p. – využívají dynamiky a koheze vztahů vznik. Mezi členy plánovitě vytvořené terapeutické skupiny

velikost skupiny – ideální 8-12 členů

3) Z hlediska požadavků na kvalifikaci

podpůrná p. – tu může vykazovat každý lékař a psycholog

odborná p.

- psycholog se závěrečnou zkouškou postgraduální specializační průpravou pro práci ve zdravotnictví

- psychiatr z atestací z psychiatrie

systematická p. – speciální vzdělávání, výcvik a supervizi se stanoveným počtem hodin a


kvalifikační zkoušky

U oborů mimo zdravotnictví je potřeba Výcvik a odbornost s daným počtem hodin + supervize (rodinné, manželské, pedagogicko-psychologické poradny)

4) Z hlediska používaných metod

Co k čemu patří?

interpersonální p. a) zaměření na logické myšlení pacienta, působení na rozum, soudnost, kritičnost

sugestivní p. b) hlubinná analýza vnášející na povrch vytěsněný matriál z nevědomí

psychoanalytická p. c) pochopení souvislostí pacientových symptomů a interpersonálních vztahů, následné poznání interpersonálního náhledu (konflikty, frustrace, chování, prožívání)

racionální p. d) obchází logické myšlení, účinnost závisí na sugestibilitě pacienta (v bdělém či hypnotickém stavu)

racionální p. – zaměření na logické myšlení pacienta, působení na rozum, soudnost, kritičnost

sugestivní p. – obchází logické myšlení, účinnost závisí na sugestibilitě pacienta (v bdělém či hypnotickém stavu)

empatická p. – umožňuje pacientovi otevřenost, ventilace problémů, sebereflexi (např. formou nedirektivních rozhovorů, empatií,…)

abreaktivní p. – zaměřuje se na intenzivní vyjádření a projevení negativních emocí, bloků – podněcování, fantazie, ralaxace, hypnózy farmakologicky

tréninková p. – opakování, učení, trénink, plánovitý výcvik vede k odnaučení (-) a osvojení (+)

psychoanalytická p. – techniky volných asociací, interpretace snů, analýza odporu, přenos, vznik přenosové neurózy a její rozřešení a uzdravení, odhalit podstatu vnitřního konfliktu

interpersonální p. – pochopení souvislostí pacientových symptomů a interpersonálních vztahů, následné poznání interpersonálního náhledu (konflikty, frustrace, chování, prožívání)


Klíč

interpersonální p. c)

sugestivní p. d)

psychoanalytická p. b)

racionální p. a)

5) Z hlediska příslušnosti k základním terapeutickým směrům v ČR vnímáme3 základní odlišné orientace (Kratochvíl Stanislav: Základy psychoterapie, Praha, Portál 2006)

- Každý z těchto terapeutických systému se využívá na jiné psychické potíže. Mnoho z těchto systému je vzájemně propojených a využívá se jejich kombinace podle potřeb a vhodnosti s ohledem na klienta a jeho potíže.

- Kognitivně-behaviorální terapie spíše využívá individuální přístup, lze však léčit i skupinově. Je spíše zaměřená na direktivní terapii a na přítomnost.

- Je velmi obtížné porovnávat nebo hodnotit konkrétní systémy, každý je zaměřen na jiný problém a každý z těchto systému si klade jiné cíle a jiná východiska.

Dynamické p. – věnuje pozornost vlivu minulých zážitků a nevědomých procesů na současné problémy a potíže.

Kognitivně-behaviorální p. (KBT) – převážně učí překonávat současné problémy a potíže nácvikem žádoucího chování a myšlení

Humanistické p. – se zabývá sebeuskutečňováním, rozvojem vnitřního prožívání a vlastních možností, naplňováním životního smyslu

Vyjmenuj, které tři základní směry vnímáme v ČR? Pro sebe stručně charakterizuj.

1)

2)

3)

Postupně se se všemi směry seznámíte v dalších kapitolách

Klíč

1) Dynamické psychoterapie

2) KBT – kognitivně-behaviorální psychoterapie

3) Humanistické psychoterapie


Dle Kratochvíla je v ČR dělíme na cca 10 základních uznávaných přístupů / systémů, oddělených:

• teorie osobnosti (vlastní ucelená)• teorie psychopatologie / etiopatogeneze poruch• obsah terapie• terapeutický proces změny (mechanismy změn)• metodika + techniky léčby a výcvikové programy• terapeutický vztah• představitel/é (+ zakladatele) příslušné teorie• účinnost a efektivita založená na vědeckém výzkumu

základní psychoterapeutické směry1. Psychodynamické p. (hlubinné – psychoanalytické; dynamické a

interpersonální)2. Behaviorální p. a Kognitivní p. – následně KBT3. Rogersovská p – (terapie zaměřená na člověka)4. Existenciální a humanistická p.5. Komunikační p.6. Rodinná p. a Systemická p.7. Gestalt p.8. Integrativní a Eklektická p.9. Skupinová p.10. (Biologické terapie)11. Alternativní terapie a jiné přístupy p.

Další otázky a úkoly ke kapitole

ShrnutíK jednotlivým dílčím směrům budou postupně vytvořené vlastní kapitoly.Kapitola XX. bude sloužit jako „odevzdavárna“ dílčích studentských seminárních prací, které další vlastní distančním texty ve vybraném terapeutickém směru



distanční studijní text

KAPITOLA 2.

Co se při psychoterapii děje?

A/ Společné a rozdílné faktory psychoterapeutické činnosti

B/ Proces změny terapeutického procesu ovlivňuje

C/ PĚT STÁDIÍ ZMĚNY osobnosti dle závislostního modelu terapeutické změny



Cíle kapitoly

Klíčová slova


Text ke studiu





Shrnutí


A/ Společné a rozdílné faktory psychoterapeutické činnosti

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

(Volně zpracováno dle Prochazka – Norcross )

1. pozitivní očekávání•čím více klient očekává od léčby, tím bude léčba úspěšnější•jde o vědomou snahu podporovat klientovu naději•nejde o ústřední proces změny, ale o základní předpoklad

terapeutického procesu2. terapeutický vztah

• má větší podíl na klientově změně než užívané techniky• pacient má k terapeutovi důvěru, očekává od něj pomoc a je

přesvědčen, že terapeutovi na něm záleží.• terapeut (dle principů nedirektivní terapie - Rogers)

• musí být ve vztahu kongruentnější (soulad s vlastním sebepojetím, osobnostní harmonie) a zdravější než klient

• musí být autentický• musí klienta pozitivně oceňovat• musí projevovat přesnou empatii

3. konfrontace s vlastními problémy• cílem pro klienta (pacienta) je naučit se vyhýbat problémům a

situacím, které nezvládal• terapeut mu pomáhá, aby mohl zažívat úspěch

4. Hawthornský efekt• terapeutický proces ovlivňuje to, že terapeut věnuje klientovi

zvláštní pozornost, které se mu obvykle v životě nedostává – porozumění neboli vhled

• každý terapeut, kterému klient důvěřuje, funguje jako zpevňující faktor; tzn. terapeut má tendenci vyjadřovat souhlas s chováním a


postoji, o kterých se domnívá, že vedou k lepšímu přizpůsobení a ignoruje maladaptivní postoje či reakce nebo s nimi vyjadřuje nesouhlas

5. Výklad poruchy• Terapeutický účinek nezávisí na druhu a vědecké validitě podaného

výkladu, ale na tom, zda jej terapeut podává dostatečně přesvědčivě a zda jej pacient přijímá jako vysvětlení pro něj smysluplné a významné.

• Umožňuje to pacientovi porozumět svým symptomům, sám sobě a svým osobním problémům.

• Dochází k tzv. desenzibilzaci – snižování přecitlivělosti jedince na např. chemické látce, psychické vlivy, sociální situace, respektive – k zvyšování odolnosti vůči nim, tím, že se nám problém při terapii nejeví (postupně) tak závažný

6. Emoční uvolnění a podpora• Terapie je příležitost k ventilování (s příslušnými emocemi) minulých

či přítomných traumatizujících událostí, starostí, konfliktů• To vede k atmosféře pochopení a zájmu k abreakci a katarzi

7. Rozdílná účinnost• uznání jedinečných či specifických faktorů jednotlivých

psychoterapií• např. behaviorální t. je účinnější v léčbě specifických symptomů;• kognitivní t. v ovlivnění deprese• systemická t. lépe zvládá manželské konflikty

Co k čemu patří?

pozitivní očekávání e) terapeut věnuje klientovi zvláštní pozornost, které se mu obvykle v životě nedostává

terapeutický vztah f) čím více klient očekává od léčby, tím bude léčba úspěšnější

emoční uvolnění a podpora

g) pacient má k terapeutovi důvěru, očekává od něj pomoc a je přesvědčen, že terapeutovi na něm záleží

Hawthornský efekt h) terapie je příležitost k ventilování

Klíč

pozitivní očekávání b)

terapeutický vztah c)

emoční uvolnění a podpora d)

Hawthornský efekt a)

Otázky k zamyšlení a doplnění:

1) Víte, jak vznikl pojem Hawthornský efekt? Vyhledejte tento pojem na


internetu a zkuste tento jev srovnat v souvislosti s psychoterapií.

SHRNUTÍ



B/ Proces změny terapeutického procesu ovlivňuje

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

(Volně zpracováno dle Prochazka – Norcross )

Aby bylo možné směr považovat za ucelený a srovnávat ho s ostatními, musí mít vlastní teorii.

Psychoterapeutická teorie je uceleným pohledem na lidské chování, psychopatologii a mechanismy terapeutické změny (Norcross).

Často objasňuje i kontext osobnostní a vývojový. Hlediska jsou:

I. Procesy používané k vyvolání změnyII. Přístup k nejčastějším problémům (nízké sebehodnocení, vysoká

impulzivita…)III. Používané metody

Blíže k:

I. Procesy používané k vyvolání změnySkryté či zjevné činnosti, které klienta přivedou ke změně prožívání, myšlení, chování či vztahů spojených s určitým problémem či způsobem života.

1. Zvyšování vědomí Zaměřujeme se na vyvolání změny na úrovni jedincova prožívání či

na úrovni prostředí, v němž žije. Informace, které klient získá jsou většinou velice osobní a snadno vyvolají kromě kognitivní reakce i emocionální r.

Cílem je učinit nevědomé vědomým – (dle Freuda) Zpětná vazba


o Informace klientovi je obsažena ve stimulaci vyvolané jeho činy či prožitky

Vzdělávánío Informace klientovi je obsažena ve stimulaci vyvolané

událostmi v jeho prostředí

2. Katarze Vyvolání emocí poskytuje úlevu a zlepšuje chování člověka Vybitím či vyprázdněním se zbavíme zdroje symptomu a prolomíme

blokyo Katarzi na úrovni individuálního prožívání říkáme „korektivní emoční

zkušenost“


Katarzi vyvolanou pozorováním např. scén říkáme „dramatická úleva“

3. Vybírání zablokování negativních emocí (hněv, vina, úzkost) vede k tlaku a

případnému nepřímému projevu (např. somaticky – bolest hlavy) nebo emocionální „zácpě“

Změna je důsledek psychologické léčby, ale i prostředků, kterými se klienti dostanou do procesu vybírání.


Svoboda volby svých činů souvisí se zodpovědností za svůj výběr Rozhodování je procesem verbálním či procesem uvědomování si Vybírání je možnost sebeosvobození či možnost sociálního

osvobození

4. Podmíněný podnět Protipól možnosti vybírání si Můžeme měnit způsob reagování na určitý podnět

(protipodmiňování)


nebo můžeme měnit prostředí a minimalizovat tak pravděpodobnost výskytu určitého podnětu (ovládání podnětu)


5. Manipulace s následky Chování je ovládáno důsledky, k nimž poznatek nakonec vede. Se změnou následků ovládajících naše chování měníme i chování,

včetně toho patologického Míra, v níž určité následky ovládají chování, je funkcí mnoha

proměnných (bezprostřednost, charakter, čas,…) Změna reakcí na důsledky beze změny následků je přehodnocení


Změna vlivem následků v prostředí je manipulací s následky

Co k čemu patří?

1) Přiřaď následné kazuistiky k pěti vymezeným procesům změny a definuj vlastními slovy, jak ovlivňuje terapeutický proces? – DODÁM DALŠÍ PŘÍKLADY

korektivní emoční zkušenost

a)

vybírání si b)


ovládání podnětu c)

manipulace s následky

d)

Klíč

korektivní emoční zkušenost b)

vybírání si c)

ovládání podnětu d)

manipulace s následky a)

Přehled systémů psychoterapie vzhledem k procesům změny, o nichž se předpokládá, že jsou podstatou terapie

SHRNUTÍ



C/ Pět STÁDIÍ ZMĚNY osobnosti dle

závislostního modelu terapeutické změny

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

• Stádium změny, v němž se klient / pacient před léčbou nachází je důležitou determinantou prognózy

• Čím dále se člověk ve stádiích změny dostal před začátkem terapie, tím rychlejší pokrok může učinit a lze jej u něj očekávat

• Ve skupinové či rodinné terapii je to o pro terapeuta v tomto hledisku o to náročnější, poněvadž se každý z klientů může nacházet v jiném stádiu


1. Prekontemplace• neexistuje záměr změnit chování,• uvědomění si problémů je nízké, nebo žádné.• klient si zde změnu může přát, nebo jí předstírat, nebo je mu vnucována• Jediné co zbývá

– je uznat nebo si „přivlastnit“ problém,– silněji si uvědomit negativní aspekty problému a zhodnotit své

seberegulační možnosti

Blíže charakterizuj, jak rozumíš danému pojmu např. u závislosti na alkoholu

popiš

2. Kontemplace• je stadium, kdy motivace ke změně vzrůstá, protože si jedinec problém

uvědomuje a zabývá se tím, jak ho zvládnout. (lidé v tomto stádiu mohou „uvíznout velmi dlouho

• Např. u závislých na drogách to znamená výrazně prožívanou ambivalenci k droze. Direktivní a konfrontační přístup by v tomto stadiu pravděpodobně jen vedl k posílení obran výhod užívání.

• Nezbývá než učinit pevné rozhodnutí, že se pustí do akce


popiš


3. Příprava (a rozhodnutí)• Příprava je stadiem rozhodnutí změnu učinit, i jak zhruba ji realizovat.• Jsou podnikány první drobné kroky. Někdy dochází k zesílení

ambivalence (jak si všiml již J. S. Bach: disonance jsou tím tvrdší, čím více se blíží harmonii);

• Je nutné si v tomto stádiu stanovit cíle a priority, případně si vytvořit specifický plán.

• Je nutné si úkol terapeuta je posilovat motivaci.


popiš

4. Akce (a realizace)• Akce je stadium realizací plánů, změn chování, zážitky, prostředí, tak

aby klient své problémy překonal.• Akce ale nerovná se změně• Klienti potřebují v tuto dobu podporu a oceňování úspěchů.• Je potřeba určitých klíčových dovedností a efektivní strategie, aby

nedošlo k pochybení či klopýtnutí


popiš

5. Udržení• je stadiem, kdy se člověk snaží zabránit recidivě /relapsu zkonsolidovat

(upevnit) cíle, kterých dosáhl během akce.• Většina lidí totiž změnu nerealizuje pouze během jednoho cyklu, ale ve

spirále. Dochází k relapsu či recidivě• Trvalejší změna bývá dosáhnuta v několika sériích. V praxi to znamená

využívat metod prevence relapsu, která se nejenom snaží klienta naučit vyhýbat se rizikovým situacím, anticipovat je a efektivně zvládat, ale v případě relapsu tuto situaci zvládnout a pokud možno se z ní poučit a posílit svou kompetentnost.

V terapii je vnímán rozdíl na základě cíle

• relaps = zvrat, návrat choroby nebo způsobu chování k předchozímu stavu, opětovné vzplanutí dříve potlačené choroby nebo chování, jako je porušení abstinence při léčbě alkoholizmu

• relaps = zlom v cestě k danému cíli ( např. závislý na drogách, když vrátí se (relaps) – znamená to, že si jednou dá

– Může to být v podstatě pozitivní moment, když si to uvědomí a vyvodí z toho důsledky,

– když ne může spadnout až do recidivi– Úkolem odborníka je pak pomoci klientovi začlenit relaps do

cyklu změny.


– náhodné selhání, něco co se stalo, co nebylo v programu, ale došlo k tomu vlivem neočekávaných okolností

• recidiva = návrat nebo opakování: nemoci, kriminálního chování; u závislostí dnes užíván termín relaps

• recidiva = zlom a ztráta cesty, člověk do toho spadne znova, kruh se uzavírá, je potřeba začít od začátku (návrat k programovému užívání návykových látek)

• Recidiva / Relaps je však spíše pravidlem než výjimkou.


popiš

Blíže charakterizuj jaký je rozdíl mezi pojmy relaps a recidiva?

recidiva

relaps

6. ukončení• Ukončení problému nastává, když člověk přestane prožívat pokušení

vrátit se k problematickému chování a nemusí se už namáhat, aby zabránil recidivě. Pochopitelně není ukončení léčby a ukončení problému současné.

• Očekává se, že se mnozí klienti vrátí na další podpůrná sezení, nejčastěji, když cítí, že by mohli znovu sklouznout ke starým způsobům chování.

• Jedinci pokaždé, když znovu procházejí jednotlivými stadii, mají možnost poučit z chyb a mohou se pokusit udělat v dalším kole něco jiného



popiš

Co k čemu patří?

kontemplace a) je stadiem, kdy se člověk snaží zabránit recidivě / relapsu, zkonsolidovat (upevnit) cíle, kterých dosáhl během akce

příprava b) je stadium, kdy motivace ke změně vzrůstá, protože si jedinec problém uvědomuje a zabývá se tím, jak ho zvládnout.


akce c) je stadiem rozhodnutí změnu učinit, i jak zhruba ji realizovat

udržení d) je stadium realizací plánů, změn chování, zážitky, prostředí, tak aby klient své problémy překonal

Klíč

kontemplace b)

příprava c)

akce d)

udržení a)

Pokus se vytvořit si vlastní model procesu změny dle daného modelu v nějakém vlastním aktuálním problému a zkus si uvědomit v jaké fázi se momentálně nacházíš.

SHRNUTÍ




KAPITOLA 3.

A/ Kdo je klient, kdo vyhledává psychoterapii a proč?

B/ Kdo může vykonávat profesi psychoterapeuta?

C/ Terapeutické vztahy



Cíle kapitoly

Klíčová slova


Text ke studiu





Shrnutí



A/ Kdo je klient, kdo vyhledává psychoterapii a proč?Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

S jakými reálnými představami a očekáváními má člověk k psychoterapeutovi vstupovat?

Kolik klient do terapie vloží sám ze sebe, tolik dostane zpátky.Výsledkem psychoterapie by mělo být větší pochopení a přijetí sebe sama, pocit spokojenosti a štěstí, který z toho plyne. Pravděpodobně se klientovi stane:

že se jeho život a jeho pohled na sebe změní, že jeho problémy se zmenší nebo opravdu zaniknou, že bude sám aktivním spolutvůrcem této změny, že vyřešení jeho problémů závisí především na něm, že psychoterapeut do vztahu přináší své profesionální a lidské schopnosti

nebo kvality, ale poskytuje něco, co si klient může nebo nemusí vzít. že si bude muset najít čas na psychoterapii (minimálně hodinu týdně). že pokud si vybere soukromého terapeuta, bude pro něj psychoterapie i

finanční investicí(to má svou pozitivní stránku - lidi, kteří jsou ochotni investovat, očekávají za své peníze i výsledky a je menší předpoklad, že by terapii "proflákali". To se někdy stává, když za ni nemusí platit.) že se podívá hlouběji do sebe, na své vztahy, do svého dětství (záleží na

metodě psychoterapie a problému), že bude sobě na čas věnovat větší pozornost.

Blíže charakterizuj, co vše se klientovi pravděpodobně stane, když nastoupí léčbu

popiš

Co můžeme od psychoterapie očekávat? Opravdovou změnu ve svém prožívání, ve svých vztazích, v postoji k sobě a

tím i ke světu kolem. Dosažení cíle, který si klient určí = vytvoření zakázky s terapeutem. Pochopení sebe sama a své role v životě,


Zlepšení svého stavu, vztahů, práce, hlubší a bohatší prožívání; Pohled do sebe. (Někdy je součástí terapie uvědomění zapomenutých

prožitků, uvědomění si způsobů jednání člověka v určitých situacích, prožívání a motivů jeho konání.)

o S pohledem do sebe většinou souvisí větší schopnost člověka prožívat naplno svůj život.

Terapie měla přinášet množství emoční podpory, která člověku pomáhá překonat obtížné situace. Většina lidí, kteří absolvovali psychoterapii, ji popisuje jako něco, co je:

o na jedné straně nepříjemné a bolestivé, protože se potkali tváří v tvář s věcmi, kterým se dlouhou dobu vyhýbali

o na druhé straně jim terapie dala emoční podporu a pocit pochopení, přinesla jim schopnost řešit své problémy, prohloubila a rozšířila jejich schopnost prožívat a konat, a tím zvýšila jejich sebevědomí, sílu a pocit vlastní hodnoty.

Časovou investicio Na „opravdové“ dosažení změny v prožívání, myšlení a jednání klienta

je potřeba je odvislé od závažnosti problému, použité terapeutické metodě a připravenosti klienta na změnu.

o Terapie může trvat od několika týdnů (krátkodobá psychoterapie) po několik let.

o Doba terapie je různá, záleží na cíli, který si klient stanoví a na druhu problému.

o Sezení se mohou uskutečnit jednou i několikrát za týden (např. psychoanalýza), nebo jednou za měsíc.

o Jedna terapeutická konzultace trvá obvykle 50 - 55 minut. Finanční investice

o I když někteří psychoterapeuti mají smlouvy s pojišťovnami, část terapie si klient hradí sám. Jedna hodina terapie stojí obvykle v rozmezí 250 - 1000 Kč.

o Velká část soukromých psychoterapeutů nespolupracuje s pojišťovnami.

o Psychoterapie je bezplatná většinou v rámci zdravotnických zařízení - psychiatrických oddělení nemocnic, psychiatrických klinik, specializovaných psychoterapeutických zařízení (v Praze ESET, Psychoterapeutická klinika, RIAPS, Horní Palata...).

Jak obvykle dlouho trvá jedno terapeutické sezení? Vyber:

90min 120min 50min

Klíč

90min 120min 50min

Může být psychoterapie v ČR bezplatná?

ANO NE uveď důvod:


Klíč

ANO NE uveď důvod:

Obvyklá pravidla a zásady pro terapeutickou práciObvykle platí i neomezenou dobu po ukončení terapie.

1. Zásada důvěrnosti: Všechny informace, které terapeut v průběhu terapie o klientovi získá,

považuje terapeut za důvěrné. Terapeut nesděluje (pokud není s klientem domluven jinak) informace

o klientovi a průběhu terapie nikomu, ani klientovým nejbližším příbuzným. Pokud by chtěl terapeut publikovat jakékoliv informace o průběhu terapie

v odborném tisku anebo knižně, udělá tak jenom s písemným souhlasem klienta. Terapeut si vyhrazuje právo diskutovat průběh terapie s kolegy v rámci intervizí anebo v supervizi. I v těchto případech zůstává klient anonymní.

2. Hranice terapeutického vztahu: Kvalita terapeutického vztahu a prozkoumávání jeho vývoje tvoří důležitou

součást terapeutického procesu. Platí zásada otevřenosti, upřímnosti a zodpovědnosti v jednání ze strany

terapeuta. Terapeutický vztah je obvykle omezen na terapeutickou místnost. Terapeut

a klient se neschází na jiných místech a při jiných příležitostech, než je předem domluvená konzultace.

Vztah klienta a terapeuta zůstává terapeutický a ne přátelský, partnerský nebo sexuální. (To by mělo platit i po ukončení terapie.)

Terapeut je otevřen jakékoliv kritice své práce. Slovní vyjadřování agrese a vzteku k druhým klientům (v rámci skupinové terapie) nebo terapeutovi je považováno za součást terapie.

Není povoleno fyzické vyjádření agrese vůči druhým klientům a terapeutovi. Terapeut v průběhu terapie, pokud se nejedná o něco akutního, netelefonuje

ani jinak nepřerušuje konzultaci. Nabádá klienty, aby si v průběhu konzultace vypínali telefon.

3. Začátek a konec terapie: Na začátku terapie se klient a terapeut domluví na zakázce: na čem chce

klient pracovat a čeho chce dosáhnout. Diskuse o tom, jak je zakázka naplňována a jak terapie probíhá, je považována

za důležitou součást terapie a terapeut je jí otevřen v kterékoliv fázi terapie. Obsah zakázky je možné v průběhu terapie doplňovat a měnit. Konec terapie je otázkou diskuse o naplnění zakázky. Pokud se klient

rozhodne ukončit terapii před naplněním zakázky, terapeut bude jeho rozhodnutí respektovat a vyhrazuje si právo vyjádřit svůj postoj.

Terapeut vždy vytvoří pro klienta časový prostor pro důstojné uzavření a ukončení procesu terapie, pokud o to klient bude stát.

Co k čemu patří?

zásada důvěrnosti i) Diskuse o tom, jak je zakázka naplňována a jak terapie probíhá, je považována za důležitou součást terapie a terapeut je jí otevřen


v kterékoliv fázi terapie hranice terapeutického

vztahuj) Terapeut nesděluje (pokud není s klientem

domluven jinak) informace o klientovi a průběhu terapie nikomu, ani klientovým nejbližším příbuzným

začátek a konec terapie k) Není povoleno fyzické vyjádření agrese vůči druhým klientům a terapeutovi

Klíč

zásada důvěrnosti b)

hranice terapeutického vztahu c)

začátek a konec terapie a)


1) vyjmenuj tři základní pravidla a zásady pro terapeutickou práci a pro

sebe je jednotlivě blíže charakterizuj?

1)

2)

3)

Klíč

5) zásada důvěrnosti

6) hranice terapeutického vztahu

7) začátek a konec terapie

Účinná psychoterapie z velké části funguje na základě naindukovaného pozitivního očekávání, naděje (viz kap. 2 – proces změny)

Terapeut tato očekávání modifikuje tak, aby nebyla nereálná. Terapeut aktivuje proces mezi sebou a pacientem (nemusí to být nutně

práce s „přenosem“ či „odporem“, „regresí“ apod., může jít také o práci s upřímností, lidskou otevřeností, autentičností a vřelostí) – tímto zvláštním druhem vztahu léčebně působí.

Terapeut aktivuje – nebo by měl umět aktivovat – pacientovy vlastní léčebné a sebeúzdravné zdroje.

(Volně podle Graweho, 2004.)

SHRNUTÍ




B/ Kdo může vykonávat profesi psychoterapeuta?

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

Kdo v ČR obvykle může vykonávat profesi psychoterapeuta?

• Kdo má medicínské či psychologické vzdělání (psychiatři, kliničtí a poradenští psychologové, dále sociální pracovníci, poradci)

• Informace najdete na http://cmps.ecn.cz (českomoravská psychologická společnost) nebo na http://www.psychoterapeuti.cz (česká psychoterapeutická společnost)

• Kdo absolvoval a dokončil psychoterapeutický výcvik (obvykle výcvikové minimum je cca 500 sebezkušenostních hodin)

• Má pravidelnou supervizi

V ČR podléhá terapeutická práce Etickému kodexu ČMPS (Českomoravská psychologická společnost), který zajišťuje mlčenlivost a profesionální ošetření všech klientských údajů.

• Každý terapeut by měl mít sepsán svůj etický kodex a řídit se dle něho• Každý kvalitní psychoterapeutický výcvik má jasně stanovená pravidla o

absolvování a o možnosti využití v následné praxi

Nebojte se svého terapeuta zeptat na tyto tři body, obvykle to svědčí o kvalitě daného odborníka.

http://www.psychoterapeuti.cz/

http://cmps.ecn.cz/


Stanovisko Evropské asociace psychoterapeutů zní takto:

Psychoterapeutem se stává a psychoterapii může vykonávat ten:

- kdo absolvoval kompletní výcvik v psychoterapii, který sestává z teoretického vzdělávání, sebezkušenostní části a praxe pod supervizí. Pravidla se průběžně mění. V tuto chvíli platí následující:

o Nejméně 4 roky trvá vlastní systematický výcvik.o Sebezkušenostní část výcviku musí být minimálně

250tihodinová.o V rámci zmíněných 7 let výcviku získává frekventant minimálně

dva roky zkušenosti v praxi pod kontinuální supervizí.o Preferováno je vysokoškolské vzdělání humanitního nebo

sociálního směru.Pro vlastní praxi je doporučováno, že

- celkový počet hodin vzdělávání v psychoterapii by neměl být menší než 3200 hodin a vzdělávání musí být rozloženo nejméně do 7 let. První tři roky (přesněji nejméně tři roky) odpovídají teoretické přípravě na vysoké škole, kde se získá většina z počtu hodin teoretické části.

Viz stránky EAP (Evropská asociace psychoterapie): http://www.europsyche.org/

Úkol pro tvůj seberozvoj

Najdi si na webových stránkách různé psychoterapeutické organizace, instituce, výcviky a seznam se s jejich etickými kodexem.

Atelier Satiterapie www.volny. cz / satiterapie Brněnský institut psychoterapie http://www.i-bip.com/Calix – grafologie a psychologie www. calix.cz Centrum Gaudia www.gaudia. cz Česká arteterapeutická asociace www. arteterapie.cz Česká asociace transakční analýzy www.ta- cata.cz Česká psychoanalytická společnost www. psychoanalyza.cz

Česká společnost pro analytickou psychologii (C. G. Jung) www. sweb.cz / cgjung

Česká společnost pro individuální psychologii (A.Adler) www. fss.muni.cz / csip ,

Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii www. cspap.cz

Česká systemická společnost www. systemic.cz Český institut pro supervizi www.supervize. org ,Český institut pro výcvik v gestalt psychoterapii (CZGTII) – Dialog www. gestalt -dialog. cz

Český institut zaměřený na člověka Brno

http://www.spsbrno.cz/rogers/onas.html

http://www.spsbrno.cz/rogers/onas.html

http://www.gestalt-dialog.cz/




http://www.supervize.org/

http://www.supervize.org/

http://www.systemic.cz/

http://www.systemic.cz/

http://www.cspap.cz/

http://www.cspap.cz/

http://www.fss.muni.cz/csip




http://www.sweb.cz/cgjung




http://www.psychoanalyza.cz/

http://www.psychoanalyza.cz/

http://www.ta-cata.cz/

http://www.ta-cata.cz/

http://www.arteterapie.cz/

http://www.arteterapie.cz/

http://www.gaudia.cz/

http://www.gaudia.cz/

http://www.calix.cz/

http://www.calix.cz/

http://www.i-bip.com/

http://www.volny.cz/satiterapie




http://www.europsyche.org/


Epoché, Institut psychoterapeutického vzdělávání

http://sffp.sweb.cz/epoche.htm

Eset-help www. esethelp.cz Fokus www. ecn.cz /fokus INCIP, Vzdělávací středisko mezinárodního programu pro integrovanou psychoterapii a zdravý životní styl

www. snt.cz /web/ incip

IPIPAP Olomouc (Institut pro integrativní psychoterapii a psychologické poradenství)

www. ipipapp.cz

Institut aplikované analýzy www. iapsa.cz Institut pro gestalt terapii www. gestalt.cz Institut rodinné terapie Praha www. rodinnaterapie.cz Institut pro systemickou rodinnou terapii Brno http://www.rodinnaterapie.cz

Institut pro systemickou zkušenost www. isz.cz

Institut pro výzkum rodiny http://www.psychoterapie.info/Institut Virginie Satirové www. satirova.cz SZ group – komplexní psychoterapeutický výcvik www. isz.cz

Komplexní vzdělávací program v PCA http://www.pca-institut.cz/cs/

Kurzy Jitky Vodňanské jv.kurzy @seznam. cz Letokruhy www.letokruh. cz Postgraduální psychoterapeutický vzdělávací systém 1. LF UK Praha www.sktlib.cz

Pražský psychoterapeutický institut http://www.pvsps.cz

Pražská vysoká škola psychosociálních studií VIAP a PPF www. viap.cz

Sdružení podané ruce www. podaneruce.cz Skálův Institut – Addiction training institute www. skaluvinstitut.cz

S.E.N.A. (úvodní kurz transakční analýzy) www. sweb.cz / sffp

Společnost pro katatymně imaginativní psychoterapii web. quick.cz / kip

Společnost pro logoterapii a existenciální analýzu (SLEA) www.volny. cz / slea

SUR (Občanské sdružení pro vzdělávání v psychoterapii) www. sur.cz

Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch http://www.sktlib.cz/

Výcvik v logoterapii a existenciální analýze při IPIPAP www. ipipapp.cz

http://www.ipipapp.cz/


http://www.sktlib.cz/

http://www.sur.cz/

http://www.sur.cz/

http://www.volny.cz/slea




http://web.quick.cz/kip




http://www.sweb.cz/sffp




http://www.skaluvinstitut.cz/

http://www.skaluvinstitut.cz/

http://www.podaneruce.cz/

http://www.podaneruce.cz/

http://www.viap.cz/

http://www.viap.cz/

http://www.pvsps.cz/

http://www.sktlib.cz/

http://www.letokruh.cz/

http://www.letokruh.cz/

mailto:[email protected]



http://www.pca-institut.cz/cs/

http://www.isz.cz/

http://www.isz.cz/

http://www.satirova.cz/

http://www.satirova.cz/

http://www.psychoterapie.info/

http://www.isz.cz/

http://www.isz.cz/

http://www.rodinnaterapie.cz/



http://www.gestalt.cz/

http://www.gestalt.cz/

http://www.iapsa.cz/

http://www.iapsa.cz/



http://www.snt.cz/web/incip




http://www.ecn.cz/fokus



http://www.esethelp.cz/

http://www.esethelp.cz/

http://sffp.sweb.cz/epoche.htm


SHRNUTÍ



C/ Terapeutické vztahy

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

Tvorba zakázky


Rozdíl mezi


•

•

•


•

SHRNUTÍ




KAPITOLA 4.

PSYCHODYNAMICKÝ PSYCHOTERAPEUTICKÝ SMĚR

A/Charakteristika a využití psychodynamické psychoterapie

B/Hlavní osobnosti

- Hlubinná p. (Psychoanalytické terapie (Freud),Adlerovská p.,Jungovská p.)- Dynamická (K.Horneová, H.S.Sullivan, F. Alexander)- Transakční anlýza (E.Berne)

Cíle kapitoly

Studenti by měli být schopni po prostudování této lekce vysvětlit pojmy týkající se osobnosti, psychodynamických systémů. Měli by být schopni na základě tohoto materiálu a doporučené literatury, odpovědět na kontrolní otázky.

Klíčová slova

dynamika osobnosti, psychoanalýza, teorie osobnosti, vývoj osobnosti, interpersonální teorie


Cíle kapitoly

Klíčová slova


Text ke studiu





Shrnutí


A/ Charakteristika a využití psychodynamické

psychoterapie

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

Poprvé tento termín „dynamická psychologie“ použil Woodworth a to roku 1918. Krátce řečeno by se dynamická psychologie mohla charakterizovat jako směr, který představuje obsáhlý soubor psychoterapeutických směrů, vzniklých převážně v USA (Chicagská škola) a který neortodoxním způsobem navazuje na psychoanalýzu S. Freuda. Odmítal biologizující a sexualizující pojetí psychoanalýzy Klade důra na sociální faktory; současné problémy v interpersonálních vztazích; vlastním podílu na problémech, s tím souvisí i pacientovo porozumění problému, které má příčinu v raných konfliktech ve vztazích s rodiči a sourozenci. Pozornost je věnována souvislost současných problémů nebo maladaptivního chování s dřívějšími zážitky nebo nevědomými procesy.

Psychodynamická psychoterapie se v současné době používá jako souhrnný pojem, pod který se vejdou různě dlouhé terapie nabízející pacientovi podporu a možnost mluvit o všem, o čem mluvit chce, a které nabízí interpretace. „V tomto pojetí pojem dynamické terapie zahrnuje někdy jek klasickou psychoanalýzu, v níž samotné je dnes řada proudů, tak pozdější psychoanalytické přístupy, psychoanalytickou psychoterapii i např. analyticky orientovanou psychosomatickou terapii a další hlubinně psychologické přístupy“ (Vybíral 2010, str.81). Tyto terapie mají společný základ v psychoanalytické teorii – obdobnou teorii mysli a osobnosti, totožné koncepty duševního vývoje, velmi podobné pojetí terapeutického vztahu se složkami reálného vztahu, shodnou teorii psychopatologie a specifických poruch a pohledy na teorie změny. Liší se technikou,


postojem terapeuta, jeho aktivitou s jakou podporu léčebnou spolupráci a pozitivní přenos.

Cílem psychodynamických terapií je prohloubit, rozšířit, zlepšovat, umožňovat vhled do opakujících se konfliktů. Terapeut spojuje klientův problém se současnou situací a s minulostí klienta. Záměrem terapeuta je podpora klienta, díky které u něj může dojít ke zvýšení sebeúcty a k posílení dalších žádoucích funkcí ega. Základním nástrojem v terapii je pracovaní spojenectví mezi klientem a terapeutem, reálný vztah a přenos, interpretace a empatie.

Za zakladatele této oblasti se považuje Sigmund Freud, který byl vynikajícím a tvořivým myslitelem. Nebylo s ním ale snadné vyjít. Velmi chránil svou teorii a nesnesl nesouhlas. Rozešel se s většinou svých spolupracovníků. Patřili mezi ně i Alfred Adler a C. G. Jung. Každý z nich vytvořil po rozchodu s Freudem svou vlastní školu dynamické psychologie. Podle Kratochvíla (2006) k průkopníkům tohoto dnes velmi rozšířeného přístupu patří také K. Horneyová, H. Sullivan, F. Alexander, T. Leary, J. Moreno, J. Masserman, L. Wolberg, atd.

Jen málo psychodynamických terapeutů používá ještě v současnosti klasickou freudovskou teorii. Většina z nich však používá pojmy v upravené podobě.

Definice

Psychodynamické terapie jsou označením pro psychoanalytické a psychoterapeutické směry, které čerpají z díla Sigmunda Freuda. Psychoanalýza měla vliv na vývoj sociální práce především na počátku 20. Století, v dnešní době se psychoanalytické směry v původní podobě v sociální práci příliš neuplatňují. Psychodynamické teorie zdůrazňují význam dětství a ranných vztahů, ovlivnila důraz sociální práce na pocity a nevědomé faktory oproti zájmu o sociální okolnosti a kognitivní pochody (Novotný, 2001).

Lidské chování je utvářeno různými silami, některé jsou intrapersonální a jiné interpersonální, tyto síly jsou nazývány dynamikou osobnosti. Vnitřní síly každé osobnosti jsou složitou strukturou, jednotlivé síly mohou být v konfliktu, které jsou vyvolány tlaky z nitra nebo okolního prostředí. Některé složky dynamiky působí mimo dosah našeho uvědomění, přesto ovlivňují naše chování. Naše osobnost je v neustálém pohybu, neboť zvenčí přicházejí stále nové vjemy.

V psychodynamických teoriích se setkáme s různými teoriemi osobnosti, které mají vysvětlit interakci dynamických sil působících v životě každého člověka (Drapela, 1998).

Dynamická psychoterapie odvozuje svůj vznik od psychoanalýzy, od níž přijala koncepci o významu nevědomé psychické činnosti a intrapsychických konfliktů a


o významu zážitků z dětství. Zkoumá interpersonální vztahy a současné (aktuální) konflikty pacienta, v nich lze často odhalit důsledky maladaptivního sociálního chování pacienta, který si tímto chováním konflikty spoluvytváří, zhoršuje nebo opakuje. Takové chování pak nezřídka souvisí s jeho minulými zkušenostmi, odráží v něm dřívější konflikty, frustrace a traumatické zážitky. (Kratochvíl, 2006)

úkol k zamyšlení v kontextu soudobého chápání dynamické psychoterapie

Která z vybraných definic je pro tebe nejsrozumitelnější a proč? Vyber z nabídky 4 a níže do tabulky zkus vlastními slovy definovat

dynamickou psychoterapii Vybíral

Novotný

Drapela

Kratochvíl

Psychoanalytická teorie

Psychoanalýza stojí na třech pilířích:

Psychický determinismus – lidské jednání je podstatně ovlivňováno intrapsychickými procesy.

Fyziologický determinismus – rozhodující síly v životě člověka jsou síly fyziologické.

Existence nevědomí – část mentálních procesů probíhá mimo naše vědomí.

Jelikož se v psychodynamických perspektivách vychází ze Sigmunda Freuda, tak se podíváme blíže právě na jeho psychoanalýzu. Psychoanalytická teorie má tři části: teorii osobnosti, teorii lidského vývoje a teorii psychoanalýzy.

úkol:

Co k čemu patří?

Psychický determinismus

e) část mentálních procesů probíhá mimo naše vědomí

Fyziologický determinismus

f) lidské jednání je podstatně ovlivňováno intrapsychickými procesy


Existence nevědomí

g) rozhodující síly v životě člověka jsou síly fyziologické

Klíč

Psychický determinismus b)

Fyziologický determinismus c)

Existence nevědomí a)

9 hlavních oblastí

- pojmů/principů, které jsou podstatou psychodynamické

psychoterapie dle Susan Howard (2007)

I. Psychodynamický model„Psychodynamický“ je zastřešujícím pojmem pro všechny modely mysli, které se zabývají především nevědomými procesy. Všechny psychodynamické modely odvozují svůj původ od Freuda a psychoanalýzy. Psychoanalýza zůstává nejvlivnějším psychodynamickým modelem. Někteří myslitelé rozvinuli Freudovy myšlenky tak odlišným směrem, že založili samostatné školy psychodynamického myšlení. Školy jako jungovská, adlerovská, reichovská gestalt a transakční analýza patří mezi psychodynamické modely, které vděčí za svou základní příslušnost jiným myslitelům a přitom jsou zavázány Freudovi. Moderní psychoanalytické myšlení však nezůstalo stejné jako za dob Freuda. Důležití myslitelé v době po Freudovi jeho teorie na základě zkušeností a výzkumů přepracovali a rozvinuli. Zároveň uznávají, že něco z toho, co Freud říkal, zůstává důležité dodnes.

Otázky a úkoly:

2) Doplňte chybějící - jednu ze zde vyjmenovaných škol následujících

Freudovy myšlenky

9) „Reichovská gestalt analýza“

10) „Jungovská“

11) Transakční analýza

12)


Doplňující úkol:

Vyhledej si další psychoanalytické směry/školy, které zde nejsou uvedeny.

Klíč

Nevědomý vnitřní svět

NEBO

Zkušenosti z raného dětství ovlivňují dospělou osobnost

II. Nevědomý vnitřní světPsychodynamické modely vycházejí z tvrzení, že všichni máme „vnitřní svět“, který má silný vliv na to, jak myslíme, cítíme a jak se chováme. Náš vnitřní svět obsahuje pocity, myšlenky, přesvědčení a fantazie. Částečně je vědomý, to znamená, že o něm víme a máme k němu přístup. Z velké části je však nevědomý – z jeho podstaty si ho neuvědomujeme a nemáme k němu snadný přístup. V jednu dobu byla sama představa existence nevědomé mysli sporná, zejména v hlavním proudu psychologie. Dnešní pokroky v neurovědách však přivedly nevědomí do hlavního proudu psychologie a nevědomé uvědomění je uznáváno v mnoha kognitivních psychologických teoriích, včetně teorií vnímání a učení, i když používaná terminologie se může lišit. Freud byl přesvědčen o důkazech, že se nevědomá mysl řídí jiným souborem pravidel než naše vědomá mysl. Zastával názor, že nevědomý duševní život je ovládán primárními procesy, zatímco vědomý duševní život je řízen sekundárními duševními procesy. Myslel tím, že vědomá mysl je uspořádána podle pravidel logiky, je v kontaktu s realitou, může odložit uspokojení a chápe pojem času a rozdíl mezi věcmi a lidmi. Primární či nevědomé procesy naopak nejsou omezovány realitou. Čas se může zhroutit, takže událost, která se stala před mnoha lety, může být prožívána, jako kdyby probíhala v přítomnosti. Freud byl také přesvědčen, že nevědomá mysl je ovládána „principem slasti“, to znamená, že vyžaduje okamžité uspokojení pudových slastí a je motivována nechat si tyto slasti uspokojit.

Můžeme uvažovat o odstupňování vědomí tak, že některé části naší nevědomé mysli jsou snadněji přístupné než jiné. Na naše nevědomí však může být námi a druhými lidmi usuzováno, například z toho, jak se chováme, z věcí, které říkáme, nebo z pocitů, jež prožíváme. Konkrétněji může být nevědomí nacházeno prostřednictvím příběhů, které vyprávíme, snů, jež vykládáme, a jiných „neúmyslných prozrazení“, jako jsou vtipy, přeřeknutí nebo používání metafor a symboliky.


Freud se zvláště zajímal o to, jak můžeme vidět nevědomí ve svém každodenním životě. Byl přesvědčen, že prostřednictvím analýzy snů může objasnit činnost nevědomé mysli, zejména odhalením přání, obav nebo konfliktů, které vědomá mysl nemůže připustit. Rozlišoval mezi tím, co nazval zjevným obsahem (skutečný příběh), a skrytým obsahem snů. Zjevný obsah a význam snu představuje a zároveň maskuje skrytý příběh a význam. Skrytý obsah obvykle nějak souvisel se zakázanými dětskými sexuálními nebo agresivními přáními, a proto vyvolával příliš úzkosti na to, aby byl ve snu vyjádřen přímo. Dnes neomezujeme naše chápání snů jen na vyjádření sexuálních nebo agresivních úzkostí nebo přání. Od snů očekáváme, že nám pomohou porozumět tomu, jak se snící vztahuje k druhým důležitým lidem ve svém světě.

Psychodynamičtí terapeuti dnes také hovoří o tom, že náš vnitřní svět (vědomý i nevědomý) je osídlen lidmi důležitými v našem životě (rodiči, pečující osoby, sourozenci). Tito lidé jsou v této terminologii známi jako „objekty“ a naše vztahy s nimi jako „objektní vztahy“. Ty jsou chápány jako výsledek skutečného vztahu s pečujícími osobami a zkreslení vztahu způsobené nevědomou fantazií.

K navození změny se používá práce s vědomými stránkami vnitřního světa klienta. Zdůraznění významu nevědomého duševního života klientů odlišuje psychodynamický model od ostatních přístupů. V praxi to znamená pomoc klientům, aby si uvědomovali svůj vnitřní svět, a aby se co nejvíce z činnosti mysli stalo vědomým a zřejmým.

Otázky a úkoly:

1) Který z uvedených výroků NENÍ pravdivý?

A) Nevědomý duševní život je ovládán primárními procesy.

B) Nevědomé procesy jsou omezovány realitou.

C) Nevědomá mysl je ovládána „principem slasti“.

D) Náš vnitřní svět je „osídlen“ objekty.

Klíč

B) Nevědomé procesy jsou omezovány realitou


Správně je

Primární či nevědomé procesy nejsou omezovány realitou.

III. Dynamický vnitřní světZákladní teze odlišující psychodynamický model od ostatních přístupů spočívá v tom, že nevědomí je dynamické, a tedy má cíl. V důsledku toho je nevědomí spíše zdrojem motivace našeho chování, pocitů a fantazií než něčím, co si jen neuvědomujeme. Právě nevědomé vzpomínky, přesvědčení, pocity a fantazie mají často na způsob, jakým prožíváme svět kolem sebe, nejhlubší vliv.

Slovo „dynamický“ se vztahuje k pohybu (nebo k „víření“) a znamená to, že náš vnitřní svět není statický, ale stále se mění. Víření se považuje za normální stránku psychického fungování, protože svět, ve kterém žijeme, se stále mění a my se těmto změnám musíme přizpůsobovat. Síla a množství víření se však liší podle toho, pod jak velkým tlakem jsme v každou danou chvíli. Tlak může přicházet z vnitřních nebo vnějších zdrojů. Vnitřní zdroje – pudové potřeby, vzpomínky, fantazie, přesvědčení, přání, náš vztah k sobě a k důležitým osobám v naší mysli. Vnější zdroje – události nebo vztahy ve vnějším světě, které nás ovlivňují.

Otázky a úkoly:

1) Který z uvedených výroků nejlépe dle psychodynamického výkladu

vystihuje slovo dynamický?

A) „bez pohybu“

B) „pevnost“

C) „víření“

D) „stálost“

Klíč

C) „víření“

IV. Vnitřní konfliktÚstřední myšlenkou psychodynamického modelu je představa konfliktu a bolesti, kterou může způsobit proudění toků (víření, viz výše). Podle tohoto


modelu je zkušenost lidské existence ze své podstaty nepříjemná. Neustále musíme uvádět v soulad napětí mezi věcmi, které chceme pro sebe, nároky na život ve skupinách s druhými lidmi a tím, co je ve skutečnosti možné. Stále musíme dělat změny a kompromisy v reakci na proměny ve vnějším světě.

Otázky a úkoly:

1) Který z uvedených pojmů vystihuje „vnitřní“ konflikt?

A) „interpersonální“

B) „intrapersonální“


Vyhledej si co znamená druhé slovo.

Klíč

B) „intrapersonální“

V. Psychické obranyLidé potřebují najít způsob, jak se vyrovnávat s nepříjemnými pocity a s konfliktem, který způsobují, tak aby je to nezaplavilo. Tyto způsoby se nazývají obrany. Psychické obrany můžeme používat zcela vědomě a záměrně, ale psychodynamický model se zajímá zejména o obrany, které si stavíme nevědomě.

Jednou z obran je „popření“. To znamená, že popíráme skutečnost, že nás něco rozrušuje, abychom nemuseli být nešťastní kvůli tomu, co nemůžeme mít.

„Racionalizace“ je obrana, pomocí níž si vytváříme racionální a rozumný příběh, abychom si vysvětlili nebo ospravedlnili něco, co je nepříjemné.

Pomocí „projekce“ přisuzujeme druhým lidem své vlastnosti, které jsou pro nás nepřijatelné. Stejně jako jiné obrany probíhá projekce na nevědomé rovině, takže si neuvědomujeme, že to děláme.

K tomu, abychom mohli promítat nechtěnou část sebe do někoho jiného, musíme nejdříve odštěpit tuto část od vědomí. „Štěpení“ vzniká, když je psychicky příliš ohrožující udržet dvě věci současně pohromadě (např. vidět se


jako sobecký i pečující).

Existuje mnoho dalších obran, ale spíše se musíme dívat na to, jak můžeme použít jakoukoli zkušenost nebo pocit obranným způsobem.

Otázky a úkoly:

1) Doplňte chybějící - jednu ze zde vyjmenovaných psychických obran

1) „štěpení“

2) „racionalizace“

3) „popření“

4)

Klíč

„projekce“


Pro sebe si znovu jednotlivé pojmy charakterizuj, jak si je pochopil.

Ego, jakožto část psychicky racionalizuje, diferencuje, ovládá primární pudové části, které jsou ovládány nevědomě a mohou ego ovládnout. Obrany ega pracují nevědomě. Problém vyvstává většinou až tehdy, pokud se chování začne projevovat navenek. Každý člověk má jiné, své vlastní obranné mechanismy.

Pokud jsou strategie využity úspěšně, vedou k reakci napětí, což posiluje jejich používání a mohou se stát vzorem a posléze součástí osobnosti.

Jako obrany ega slouží:

Regrese – ve škole se žák vrací k předchozímu vývojovému stadiu, používá modely chování, které neodpovídají jeho věku, aby se vyhnul práci.

Potlačení – žák před problémem uteče, nesnaží se ho řešit, představy a své fantazie zatlačuje do podvědomí

Projekce – za chyby mohou druzí, ne žák sám Racionalizace – žák vysvětluje určité chování, ale nevědomě přitom

zakrývá skutečný motiv Aplikace psychodynamického přístupu můžeme pozorovat i ve výuce. Co


spouští obrany ega? Například:

úkol, kdy se žák cítí ohroženě a může dělat chyby zůstávání u obtížných úkolů bezmoc a nejistota z neznalosti nový učitel, bez jasně stanovených pravidel pocit nadřazenosti učitele a z toho plynoucí nevědomé frustrace žák není schopen zvládat úkoly jako ostatní žáci nebo naopak daleko

lépe, což podporuje u ostatních závist Jestliže má žák špatné zkušenosti s odmítáním ze strany dospělých, nemusí reagovat pozitivně na učitelovy pokusy být pozitivní. Učitel také prochází testem stejně jako ostatní, jestli je jako všichni dospělí, kteří ho odmítají.

VI. Motivace svými pudyDocela velká část našeho chování je ovládána pudy. Psychodynamičtí teoretikové tvrdí, že nemáme vše pod kontrolou – naše pudové potřeby mohou silně převážit nad jiným, více civilizovaným, chováním. Podle Freuda je nejdůležitějším instinktem náš sexuální pud. Podle dnešních myslitelů je však nejzákladnější pudovou potřebou vztahovat se k druhým lidem – na tom je závislé naše přežití a jsme k tomu naprogramováni.

Otázky a úkoly:

1) Jaký je dle Freuda náš nejsilnější a nejdůležitější instinkt?

A) „rodičovský pud“

B) „sociální pud“

C) „sexuální pud“

D) „pud sebezáchovy“

Klíč

C) „sexuální pud““

VII. Zkušenosti z raného dětství ovlivňují dospělou osobnostPsychodynamická psychologie byla vždy výrazně ovlivněna vývojovou teorií a naši dospělou osobnost i psychické potíže se vždy snažila vysvětlit ve vztahu k historii našeho vývoje (zájem terapeutů o ranou historii klientů). Náš mozek je utvářen emočními zážitky, které máme od raného dětství. Naše rané zkušenosti s pečujícími osobami se vzájemně ovlivňují s genetickou výbavou a společně určují, jak se náš mozek bude vyvíjet. Naše chování v dospělosti a


naše schopnost mít vztahy s druhými lidmi tak přímo souvisí s našimi ranými vztahy.

VIII. Vztah s psychoterapeutem je ústředníVztah mezi klientem a terapeutem nejen odráží vnitřní svět klienta, ale je také nejdůležitějším prostředkem, který přináší psychickou změnu. Vnitřní svět se ukazuje částečně skrze vztah, který si klient vytvoří s terapeutem, prostřednictvím procesu, který je známý jako přenos. Přenos je proces, jímž přenášíme do vztahu s terapeutem svá očekávání toho, jak se budeme chovat k druhým lidem nebo jak je budeme zažívat a jak se oni budou chovat k nám nebo zažívat nás. Tato očekávání si vytváříme jako děti svou zkušeností s objekty ve skutečnosti či ve fantazii.

Doplňkem je protipřenos terapeuta ke klientovi. Ten si v sobě může začít uvědomovat pocity, které vznikly jako reakce na nevědomou komunikaci nebo stav mysli klienta. Protipřenos se chápe jako důležitý zdroj komunikace klienta o stavech mysli, jež by jinak nemusely být pro vyjádření dosažitelné.


Vyhledej v odborné literatuře na internetu praktické ukázky vztahu terpaut a klient v rámci pojmů „přenos“ a „protipřenos“ a zaznamenej si je do tabulky.

přenos

protipřenos

IX. Odpor ke změněOdpor ke změně, a tedy k procesu psychoterapie, je obvyklý. Proto se nepovažuje za něco, co je potřeba překonat před tím, než klient začne pracovat – spíše se bere jako normální součást každého terapeutického vztahu. Psychodynamické modely se zajímají o pochopení odporu – zejména čeho je pro klienta těžké se vzdát, aby mohlo dojít ke změně, po které touží.


Susan Howardová charakterizovala 9 pojmů/principů, které jsou podstatou psychodynamické psychoterapie

2) Zde v tabulce jich je vypsáno 7. Doplňte jeden ze dvou zbývajících principů..


1) Vztah s psychoterapeutem je ústřední

2) Dynamický vnitřní svět

3) Odpor ke změně

4) Psychodynamický model

5) Motivace svými pudy

6) Psychické obrany

7) Vnitřní konflikt

8)

Klíč

Nevědomý vnitřní svět

NEBO

Zkušenosti z raného dětství ovlivňují dospělou osobnost

Využití psychodynamické psychoterapie

Psychodynamický přístup se jako jedna z možností používá při práci s dětmi s poruchovým chováním. Psychodynamický přístup je totiž jednou z osmi perspektiv, jak se můžeme dívat na chování. Psychodynamická perspektiva vidí původ problémového chování v nevědomém fungování psychiky. Nevědomé konflikty z brzkého dětství zodpovídají za současné chování.

Pedagog by měl ve škole s touto perspektivou počítat, ale práci s ní, tedy intervenci by se měl věnovat pouze specialista. Důležité je problém správně zhodnotit. V psychodynamickém přístupu používáme k tomu obranné mechanismy, nevědomé fantazie formou volných asociací, projektivních metod, Roschacha, interpretace maleb a výtvorů, rozhovory, interpretace snů. Abychom objasnili, proč ke špatnému chování dochází, tak se tak děje kvůli nevyřešeným nevědomým konfliktům, fantazii, ale také nevhodným modelům vnitřní práce.

Dle psychodynamické perspektivy má problémové chování původ v nepřizpůsobivých reakcích na řešení nevědomých konfliktů. Abychom mohli z psychodynamického přístupu vycházet, je nutné znát ranou historii dítěte, tedy jeho rané zkušenosti, prožitky, vývoj. Vycházíme z toho, že jak dítě reaguje nyní, není vztaženo k tomu, co se právě děje, ale k tomu, jakou má dítě


zkušenost z dětství. Pomocí psychodynamického přístupu se dá řešit chování, které se projevuje například takto:

nepochopitelné nezralé oproti vrstevníkům úzkostné, depresivní nezralé, hostilní samotářské nepředvídatelné


Doplňte jeden z chybějících příkladů způsobů cyhvoání, které lze pomocí psychodynamických směrů řešit.

1) nezralé

2) samotářské

3) nepředvídatelné

4) úzkostné

5) nepochopitelné

6)


Vyhledej si , jak bys dané slovo přeložil.

Klíč

hostilní


Vyhledej v odborné literatuře na internetu další možné příklady využití psychodynamické psychoterapie a zaznamenej si je do tabulky.


V Brně se touto oblastí zabývá Brněnský institut psychoterapie (BIP) - http://www.i-bip.com , což je občanské sdružení, které podporuje rozvoj psychoterapie a její interdisciplinární uplatnění v praxi. BIP chápe psychodynamickou psychoterapii jako metodu terapie široce využívanou v ambulantních i nemocničních podmínkách. Indikace pro její léčebné využití zahrnují zejména neurotické poruchy, afektivní poruchy, poruchy přizpůsobení, poruchy osobnosti a širokou oblast somatoformních a psychosomatických nemocí, např. poruchy příjmu potravy, ale také závislosti na psychoaktivních látkách, sexuální dysfunkce a poruchy sexuální preference. U psychóz schizofrenního okruhu může podstatně zlepšit náhled a adherenci k biologické léčbě.

http://www.i-bip.com/



B/ Hlavní osobnostiRozdělení Psychodynamických směrů (dle Kratochvíla)

1. Hlubinná pst. (Psychoanalytické terapie (Freud), Adlerovská p., Jungovská p.)

2. Dynamická pst. (K.Horneová, H.S.Sullivan, F.Alexander)3. Transakční anlýza (E.Berne)

Cíle kapitoly:


Klíčová slova:

jakldjkaj

1. Hlubinná psychoterapieMezi hlavní představitele hlubinné psychoterapie řadíme S. Freuda

s jeho psychoanalýzou a dále Jungovskou psychoterapii a Adlerovskou psychoterapii.

Sigmund Freud – psychoanalýzaVývoj psychoanalytické teorie během Freudova života lze rozdělit na tři modely:

1. traumatický – vzpomínky na psychotraumatizující zážitky se oddělují od vědomí a způsobují potíže. Terapie má za úkol je opět vyvolat pomocí hypnózy a společně s afektivním doprovodem je ventilovat

2. topografický – psychika se dělí na vědomí, předvědomí a nevědomí. Vědomí zastupuje tu oblast psychiky, která je aktuálně vnímána a

prožívána. Předvědomí jsou duševní obsahy, které byly dříve vědomé a teď jsou zapomenuty, jejich vybavení však není těžké. Nevědomí je zvláštní kategorie. Obsah zůstává vědomí skryt, ale stejně ovlivňuje jednání a vývoj jedince. Neurózy tak vznikají důsledkem aktivity


nevědomí.Terapie spočívá v utvoření nevědomého vědomím. Klient se snaží s pomocí terapeuta rozpoznávat nevědomí a rozšiřuje jeho sebepoznání do konfliktem postižené oblasti

3. strukturální – duševní život obsahuje tři psychické složky id, ego a superego. Léčba spočívá v rozšiřování oblasti ego na úkor id a superega. Jjde o tři subsystémy, které mají vlastní zaměření a cíle, jsou ve vzájemné interakci a současně jsou v interakci s prostředím. Ale pozor, tyto subsystémy jsou často v rozporu mezi sebou a napětí, které mezi nimi vzniká, je příčinou psychických a fyziologických obtíží.

úkol:

Co k čemu patří?

traumatický model

a) duševní život obsahuje tři psychické složky id, ego a superego

topografický model b) psychika se dělí na vědomí, předvědomí a nevědomí

strukturální model

c) vzpomínky na psychotraumatizující zážitky se oddělují od vědomí a způsobují potíže

Klíč

traumatický model c)

topografický model b)

strukturální model a)

Psychoanalýza rozlišuje vědomí, předvědomí a nevědomí.Předvědomí se skládá z duševních obsahů, které lze do vědomí vyvolat.

Tendence obsažené v nevědomí nejsou vědomí přímo dostupné.Aby mohl Freud zahrnout další vývoj myšlenek, vytvořil strukturální

model, kdy mysl je rozdělena na tři psychické instance – id, ego a superego. Id (ono) je tvořeno biologickými pudy – agresivní, sexuální a

biologickými – např. hlad. Usiluje o uspokojování potřeb a špatně snáší jejich neuspokojení. Je zcela nevědomé a nemůžeme je vidět přímo.

Ego (já) je prostředníkem mezi id a superegem. Část ega je vědomá a část nevědomá. Ego se řídí realitou a udržuje styk s vnějším světem. Úkolem ega je najít společensky přijatelné cesty k uspokojení potřeb id a tím si vytváří dovednosti a vzpomínky a objevuje se jako já (self). „Psychodynamičtí terapeuti často mluví o „síle ega“ – je to schopnost člověka přijmout realitu bez použití příliš mnoha psychických obran k ochraně sebe před id a přitom nebýt pod zbytečně velkým vlivem krutého superega.“ (Howard 2008, str. 54-55).

Superego (nadjá) – součástí je zastavit id, aby se nevymklo kontrole.


Z části je vědomé a z části nevědomé. Kruté superego je mnohdy charakterizováno nereálnou představou dokonalosti.

úkol: Co k čemu patří?

id a) já ego b) ono

superego c) nadjáDoplňující úkol:

Popiš jednotlivé psychické instance strukturálního modelu.

Klíč

id b)

ego a)

superego c)

Základní pud, významný v psychoanalýze je pud sexuální – libido, jehož vývoj prochází řadou fází a pud destrukční.

Freudova teorie vývoje byla podle Howardové (2008) velice sporná, protože se zakládala na účincích sexuálního pudu v různých stadiích rozvíjející se osobnosti. Pro kultivovanou vídeňskou společnost bylo velmi těžké tyto myšlenky přijmout, i když byly překvapivě méně problematické než Freudův původní návrh, že mnoho dětí bylo ve skutečnosti sexuálně zneužíváno. Freud tvrdil, že děti procházejí sledem psychosexuálních stadií zaměřených na různé části těla nebo erogenní zóny. S dalším stadiem je možné se přiměřeně vypořádat jen po úspěšném vyřešení předchozího stadia. Když stadium není překonáno, dítě se na tomto místě svého vývoje zastaví a jeho osobnost jím bude ovládaná.

Podle Freuda člověk prochází pěti vývojovými stupni, v tomto vývoji hrají roli erogenní zóny (orální, anální a falická). Orální zóna zahrnuje rty a vnitřek úst, anální zóna konečník a falická zahrnuje pohlavní orgány.

První stadium - orální

(0-1 rok) slast je zde spojena se sáním a polykáním. Po odstavení a prořezání zoubků dojde k narušení příjemných podnětů. Sexuální potěšení je získáváno z úst prostřednictvím požitku ze sání a kousání. Trvá jeden až jeden a půl roku,


kdy vyvrcholí odstavením od kojení. Osobnostní vlastnosti spojené s obtížemi v orálním stadiu zahrnují závist a možnou orální frustraci. Rozmazlování vede ke sklonu idealizovat si druhé lidi.

Druhé stadium – anální

(2-3 roky) slast je soustředěna do oblasti anální. Slast je spojena se spontánním vyprazdňování střev, toto je narušeno výchovou k čistotnosti a dítě přijde o zdroj slasti. Trvá cca od jednoho roku do tří let, kdy je erogenní zónou řitní oblast. Dítě se zaměřuje na zadržování a vypuzování výkalů. Předpokládalo se, že potíže v tomto stadiu vedou k análně vypuzujícímu charakteru, který je ovládán vzdorem a nedbalostí nebo pasivní agresí a odpíráním. Soudilo se, že výsledek análního stadia určuje postoje člověka k autoritě a čestnému jednání (fair play).

Třetí stadium – falické

Falické stádium (3-5 let) do popředí vystupují pohlavní orgány. Objevuje se u dítěte zamilování se do rodiče opačného pohlaví s nárůstem nepřátelství k rodiči stejného pohlaví. Tyto komplexy zanikají při vývoji a akceptací role rodiče téhož pohlaví.

Děti nezažívají konflikt se svými genitálními tužbami, protože teoreticky tyto tužby mohou uspokojit ostatní děti. Konflikt se týká objektu jejich sexuální touhy, kterým je v tomto stadiu rodič opačného pohlaví. Oidipovský konflikt se týká nevědomého přání dítěte vlastnit rodiče opačného pohlaví a odstranit rodiče stejného pohlaví. U dívek je protějškem Elektřin komplex. Ten dívky vyřeší identifikací s matkou, aby otce vlastnily nepřímo. Freud však tvrdil, že dívky nemohou nikdy plně vyřešit oidipovský konflikt, a proto jsou vůči mužům morálně méněcenné. Neúspěch ve vyřešení falického stadia může vést k potížím v intimních vztazích a Freud předpokládal, že je základem homosexuality.

Freudova teorie byla teorií jedné osoby – to znamená, že za nejdůležitější určující činitel ve vývoji dítěte považoval to, jak se dítě vypořádá se silou svých vlastních vnitřních pudů. Vztahy s lidmi kolem něj byly vždy méně důležité než snížení napětí pocházejícího z pudů id.Období latence (6-12 let) sexualita ustupuje, převažuje orientace na sociální okolí.

Genitální stádium (puberta a dále) završuje se psychosexuální vývoj. Ústup od autoerotiky k heterosexuálním vztahům. Pokud proběhne bez regrese, nastupuje normální sexuální chování (Navrátil, 2001).


úkol:

Co k čemu patří?

orální stadium

a) Konflikt se týká objektu jejich sexuální touhy, kterým je v tomto stadiu rodič opačného pohlaví.

anální stadium

b) Osobnostní vlastnosti spojené s obtížemi v tomto stadiu zahrnují závist a možnou frustraci.

falické stadium

c) Slast je spojena se spontánním vyprazdňování střev, toto je narušeno výchovou k čistotnosti a dítě přijde o zdroj slasti.

Klíč

orální stadium b)

anální stadium c)

falické stadium a)

V současné době patří k nejvýraznějším proudům psychoanalýzy pojetí egopsychologie, psychologie objektních vztahů a self-psychologie.

• EGO-Psychologie – (představitelé H. Hartman, M. Mahlerová, E. Erikson, W. Reich)

– podle Kratochvíla (2002) je zakladatelem Hartman, který se zaměřil na pochopení „ega“, jehož vývoj je určen z části pudově (id) a z části interakcí s reálným světem. Ego má za úkol ovládat samo sebe a dále adaptaci jedince ve vnějším světě. Mahlerová se zabývala sledováním normálního a patologického vývoje dětí. Do egopsychologie lze přiřadit i Eriksona, který se nezabýval pouze raným dětstvím, ale pracoval i s vývojovými stádii v adolescenci, dospělosti a stáří. Reich navazuje na Freudovy myšlenky z oblasti sexuálních pudů, poukazuje na zrod duševních problémů, které souvisejí s tělesnými projevy

– klientova vědomého Já, je zčásti uřčeno pudově (z Id), ale zčásti také interakcí s reálným světem

– zaměřeno na ovládnutí Ega, ale i jeho adaptaci• Psychologie obj. vztahů – O. Kernberg

– O. Kernbergem, staví dle Kratochvíla (2002) do popředí kromě pudů, také vztah k lidem. Kornberg vývoj osobnostních struktur pozoruje v přispívání představ o sobě (self), ale o jiných (o objektech). Kernberg se soustředil v psychopatologii na emočně nestabilní poruchy osobnosti, hraniční typ.


– Význam vztahů mezi Já (self) a objekty (vše co je vnější, tedy i druhé osoby)

– zaměřeno na porozumění tzv. hraničních poruch osobnosti• Selfpsychologie – H. Kohut

– který se věnuje pochopení narcistické osobnostní patologii (poruchy sebehodnocení, neschopnost navázání vztahů). Kohut předpokládá, že je důležité posilovat sebelásku u těchto typů lidí, aby ostatní nevnímali negativně.

– poruchy sebehodnocení a neschopnost klientů mít hodnotný vztah s jinými lidmi

úkol:

Co k čemu patří?

Ego-psychologie 1) H.Kohut a) Kromě pudů je důležitý

význam mezi Já a objekty. Psychologie

objektivních vztahů

2) E.Erikson b) Zaměření na poruchy narcistické

Self -psychologie 3) O.Kernberg

c) klientova vědomého Já, je zčásti uřčeno pudově (z Id), ale zčásti také interakcí s reálným světem.

Klíč

Ego-psychologie 2) c)

Psychologie objektivních vztahů

3) a)


Self -psychologie 1) b)

Adlerovská psychoterapieAlfréd Adler (1870-1937) pojmenoval svůj směr individuální psychologií. Významným činitelem individuální psychologie je nevědomí. Jeho obsah je však na rozdíl od psychoanalýzy odlišný. Základem lidského vývoje není pud, ale životní cíl. Duševní život je založen na sociálním prostředí.

„životní cíl“ (důležitý pro vývoj - nejsme ovládáni nevědomými silami, svoje životní cíle si můžeme aktivně stavět a svůj životní styl vědomě ovlivňovat)

=> Potřeba začlenit se do společnosti

=> Potřeba se ve společnosti uplatnit a prosadit.

– zdravá osobnost (projevy pocitu sounáležitosti, zplnomocnění (posílení), odvahy a zdravého rozumu)

– usilování o nadřazenost (ústřední hnací sila lidské osobnosti)Dle Kratochvíla (2002) se individuální psychologie zabývá vztahem mezi sourozenci (tzv. rodinná konstelace), které vytváří osobnostní rysy.

Jednoduchý a srozumitelný přístup Adlera se využívá v poradenství, psychoterapii dětí a mládeže, ale i v manželství a rodinné t.

V praxi se využívají na základě adlerovské psychoterapii tyto hlavní zásady:

poznat pacientův nerealistický životní plán vést pacienta ke změně životního stylu dodávat odvahu

Adler přikládá zásadní význam interakci jedince a společnosti. Člověk k prostředí zaujímá vlastní postoj, zaměřuje se na rodinnou konstelaci a společenský cit = vrozená tendence, člověk se touží včlenit do společnosti. Pocit méněcennosti podněcuje úsilí o uplatnění. Neuróza má zabezpečit člověka před prožíváním vlastní bezcennosti, fiktivní zvýšení hodnoty.

Z následníků Adlera v manželské terapii Ch. Hubera a L. Barutha popisují destruktivní chování v manželství, že zpravidla sledují tyto cíle:

• zastírání vlastních nedostatků a překonání pocitů méněcennosti X povzbuzování

• připoutání pozornosti k sobě X ignorování manévrů, poskytování dostatečné pozornosti v době, kdy jedná konstruktivně


• získání moci a překonání partnera X řešení sporných problémů až po opadnutí emocí

• odplata X ignorování revanše a projevení dobré vůle

Vyber, který životní cíl NEpatří dle adlerovské psychoterapie do důležitých.

A) „potřeba někam patřit“

B) „potřeba se v životě uplatnit“

C) „potřeba překonání partnera“

D) „potřeba se ve společnosti prosadit“

Klíč

C) „potřeba překonání partnera“

Jungovská psychoterapie Carl Gustav Jung (1875-1961) známý především typologií rozdělující lidi na extroverty a introverty a metodou asociačního experimentu, která odhaluje nevědomé komplexy. Komplex je nevědomý, může ovlivňovat průběh duševního života a může se stát protikladem vědomého já. Z hlediska já jsou čtyři možné vztahy ke komplexu:

naprostá neznalost jeho existence identifikace projekce konfrontace – (pouze tato může vést k plodnému vyrovnání se

s komplexem a k jeho vyřešeníKomplex vnímá Jung jako nevědomý a do značné míry osamostatněný soubor představ a tendencí, který může blokovat přirozený běh života, může se projevovat až jako druhé já, které stojí v protikladu k vědomému já. Silně afektivně nabitý komplex může dokonce převládnout v usměrňování psychické činnosti

Psychoterapie z pohledu Junga by měla na rozdíl od psychoanalýzy spočívat v pohodlném usazení pacienta do křesla oproti terapeutovi, který čeká na odhalování duševních obsahů souvisejících s pacientovým problémem. Dle Kratochvíla (2002) Jungovská psychoterapie postupuje dle sedmi stupňů:


1. snížení prahu vědomí, aby se mohly vynořovat obsahy nevědomého2. vynořování obsahů nevědomí ve snech a představách3. zachycení a uchování těchto obsahů ve vědomí4. prozkoumání a pochopení smyslu jednotlivých obsahů5. začlenění tohoto smyslu do celkové situace jedince6. přivlastnění a zpracování nalezeného smyslu7. organické včlenění problému do celkové psychiky pacienta

Za důležité je také vnímána analýza snů, které jsou vyjádřeny v obraze. Jung na rozdíl od Freuda sny považoval za přirozené spontánní nezahalované vyjádření nevědomých procesů. Sny k nám mluví jazykem symbolů.

Jung obohatil definici libida o celkovou psychickou energii, ne pouze sexuální. K osobnímu nevědomí přidal kolektivní nevědomí, jehož obsahem jsou zkušenosti celého lidstva a jeho kultury. Obrazy a vzorce zkušeností pojmenoval archetypy. K nejvýznamnějším archetypům patří:

• persona – role, kterou jedinec hraje na veřejnosti• stín – soubor primitivních impulzů, ale i spontaneity a tvořivosti• anima – ženské prvky v mužské psychice• animus – mužské prvky v ženské psychice• self – celost a integrace osobnosti, pravé, bytostné já• moudrý stařec – personifikace duchovního principu• archetyp matky – v podobách matky země

Jung odlišně od Freuda přednesl optimističtější pojetí lidské přirozenosti. Jsme motivovaní zrát, zlepšovat se a rozvíjet. Vývoj není rozhodnut v dětství, ale pokračuje během celého života. Rozhodující vývoj nastává ve středním věku, mezi 35-40 lety, kdy přicházejí krize. V první polovině života se Jung zaměřuje na okolí a hlavním úkolem je socializace (myšlení, cítění, čití, intuice), druhá polovina se vyznačuje individuací (integrace vědomých či nevědomých složek osobnosti). Soustřeďuje se dovnitř na vědomé a nevědomé složky osobnosti. Věnoval se také výzkumu mytologických motivů. V praxi Jung očekává od terapeuta vžití se do tajemství nemocného. Odkrývání nevědomých komplexů a objasňování souvislostí.

Jung měl optimističtější pojetí lidské přirozenosti než Freud. Jsme motivování zrát, zlepšovat se, rozvíjet.

Otázky a úkoly:



A) Nevědomý soubor představ a tendencí je nazýván dle Junga komplexem.

B) Jung považoval sny za přirozené spontánní vyjádření našeho vědomí.

C) Kolektivní nevědomí je zejména souborem obrazů a vzorců zkušeností kultury lidstva. Nevědomá mysl je ovládána „principem slasti“.

D) Animus je archteypem, který vyjadřuje mužské prvky v ženské psychice

Klíč

B) Jung považoval sny za přirozené spontánní vyjádření našeho vědomí.

Správně je

Jung považoval sny za přirozené spontánní vyjádření našeho nevědomí.

2. Dynamická psychoterapie Dynamická psychoterapie bádá v oblasti interpersonálních vztahů a dále se zabývá aktuálními konflikty pacienta, z nichž se zjišťují příčiny maladaptivního chování. Dynamická psychoterapie pomáhá pacientovi v porozumění vlastního podílu na opakujících se problémech a v pochopení souvislostí mezi současným chováním a dřívějšími zážitky. Za zakladatele dynamické psychoterapie považujeme K. Horneyovou, H. Sallivana a F. Alexandera.

o

Karen Horneyová (1895-1952)

Ve svém pojetí a přesvědčení hodně čerpá ze zkušeností svého života. Patří k tomu jak období jejího dětství, tak období mateřství (odtud také pramení teorie „závist lůna“ a nesouhlas s Freudovými názory). Velmi přispěla ke změně vnímání ženy/ matky v terapii a ve společnosti. Poukazovala na psychologické příčiny a následky nerovnosti mezi pohlavími, proto byla pro mnohé feministky inspirací a byla jimi citována.

Jejím cílem bylo překonat Freudovo jednostranné biologické pojetí psychoanalýzy. Horneyová vyzvedla jako příčiny neurotického chování sociální a kulturní faktory, zvláště poruchy


lidských vztahů. Primární jsou reakce mající vztah k uspokojení (kladné emoční ladění), k bezpečí (záporné emoční ladění). Neurotické poruchy vznikají z přísného nebo odmítaného chování rodičů. Ze základní úzkosti a základní aktivity vzniká základní konflikt, který zapříčiňuje protichůdné tendence dítěte k ostatním lidem. Protichůdné tendence způsobují tři neurotické postoje – podrobnost, stažení se do sebe a útočnost. Horneyová uvádí, že většina lidského chování je naučená a je také měnitelná.

Interpersonální teorie Karen Horneyová

K. Horneyová se narodila 16. září 1885, jako jedna z mála žen studovala medicínu. V roce 1931 se stala ředitelkou nově založeného Psychoanalytického institutu v Chicagu. Přestože odmítala založit vlastní psychoanalytický směr, neměla v podstatě na výběr, neboť nesouhlasila se základními Freudovými myšlenkami o ženské psychologii. Horneyová vycházela nejdříve z psychoanalytické tradice, a to v tom, že rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti hrají zážitky z dětství. Freud spojoval zážitky dítěte s tlakem pudů. Adler považoval za zdroj méněcennosti u dítěte jeho fyziologickou slabost. Pojem základní úzkosti je u Horneyové spojen se sociálními faktory prostředí, především rodinného. Její teorie měla pomoci dětem překonat jejich základní úzkost a dospělým v překonání neuróz. Spojovala prvky psychoanalýzy se sociálním hlediskem (Drapela, 1998).

Základní úzkost dítěte

Úzkost dětství je vyvolána dospělými, kteří mají vlastní neurózy a chovají se panovačně, jsou nároční, přehnaně ochranitelští, vzbuzují u dětí strach, nadržují sourozencům, jsou lhostejní. Dítě, které žije v takové rodině je velmi nejisté, je přecitlivělé a zranitelné. Základní úzkost je pocit osamocenosti a bezmocnosti vůči nepřátelskému světu (Drapela, 1998).

Vztahy s druhými lidmi

Pro překonání úzkosti a získání pocitu bezpečí využívá dítě různých interpersonálních vztahů. Horneyová vytvořila tři kategorie:

1. pohyb k lidem „poddajný typ“ „Když se ti podřídím, neublížíš mi.“ (Při pohybu směrem k lidem, obvykle k členům rodiny, se dítě snaží získat jejich dobrou vůli a zajistit si osobní bezpečí. Pokud je mezi dospělými nesoulad, drží se silnější osoby.) Směřuje ke společnosti, obvykle jsou to členové společnosti. Dítě má cíl získat jejich dobrou vůli, záviset na nich a tím si zajistit osobní bezpečí. Při rozepřích mezi rodiči, se bude


dítě držet silnějšího.2. pohyb proti lidem „agresivní typ“ „Když budu mít moc, nikdo mi

nebude (Dítě, které se pohybuje proti lidem, vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti, za prostředek k přežití považuje agresivitu.) Směřuje proti společnosti a vyjadřuje v ní nedůvěru. Jediným prostředkem k přežití je agresivní chování. Dítě chce mít moc (porazit ostatní).

3. pohyb od lidí „únikový typ“ „Když se stáhnu, nic mi neublíží.“ (Dítě, které se pohybuje směrem od lidí, k nim nechce náležet ani s nimi bojovat. Mají pocit, že jim většina lidí nerozumí. Vyhýbají se vrstevníkům.) Vzdává se jakýchkoliv konfliktů. Nechce k lidem ani náležet ani s nimi bojovat. Domnívá se, že většina lidí mu nerozumí (nebo že jim na něm nezáleží).

Ohrožené dítě se drží pouze jednoho z těchto tří způsobů, podle toho co se mu zdá být nejúčinnější, takže může být soustavně agresivní, slepě oddaný nebo se bude vyhýbat všem lidem.

Pro duševní zdraví je důležité spontánní spojení těchto tří způsobů v závislosti na situaci (Drapela, 1998).

Neurotické potřeby dospělých

Neurotické potřeby v dospělosti, jsou pokračováním maladaptivních postojů z dětství. Vyznačují se nutkavostí a jejich základní složky jsou nevědomé. Jedinec je nucen k určitému chování, nechápe zcela jeho význam nebo jej špatně interpretuje. Horneyová představila deset neurotických potřeb, ale říká, že jejich počet není úplný. Neurotická potřeba:

1. náklonnosti a schválení2. partnera, který převezme péči o jedincův život3. vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi4. moci5. využívat druhých6. prestiže7. obdivu8. výkonu9. soběstačnosti a nezávislosti10. dokonalosti a nenapadnutelnosti (Drapela, 1998).

Překonávání neurotičnosti

Horneyová v oblasti duševních nemocí zdůrazňovala potřebu svépomoci, neboť předpokládá, že v mysli každé osoby je mnoho úzdravných sil a život sám pokládá za úzdravný proces, který nabízí příležitosti ke změně osobnosti. Úzdravný proces mohou podnítit příklady jiných osob nebo prožité neštěstí


může u neurotika prolomit izolaci (Drapela, 1998).

Možnosti použití

V poradenství se používá její pojem základní úzkosti, potřeba citově vyrovnaných a upřímných postojů rodičů, tři způsoby vytváření vztahu k druhým, neurotické potřeby

Otázky a úkoly:


A) Pro překonání úzkosti využíváme v dětství tři cesty interpersonálních vztahů (k, proti a od lidí).

B) Mezi neurotické potřeby řadí Horneyová např. výkon, soběstačnost, prestiže, moc, náklonnost, využívání druhých.

C) Protichůdné tendence způsobují tři neurotické postoje – podrobnost; stažení se do sebe; útočnost.

D)

Horneyová vycházela z Freudova modelu vývoje osobnosti, kde významnou úlohu hrají zážitky z dětství a souhlasila s jeho základními myšlenkami o ženské psychologii např. v pojetí tzv. Elektřina komplexu.

Klíč

D)Horneyová vycházela z Freudova modelu vývoje osobnosti, kde významnou úlohu hrají zážitky z dětství a souhlasila s jeho základními myšlenkami o ženské psychologii např. v pojetí tzv. Elektřina komplexu.

Správně je

Horneyová nesouhlasila se základními Freudovými myšlenkami o ženské


psychologii.

Harry Stack Sullivan (1892-1949)

Pocházel z irské rodiny, díky svému původu se často setkával s osamělostí a izolací. Z této zkušenosti vycházel, když pracoval s pacienty s diagnostikou schizofrenie, dokázal se do jejich problémů dobře vcítit. Vystudoval Chicagskou lékařskou fakultu, později se seznámil s Freudovou psychoanalýzou a absolvoval zhruba 75 hodin výcviku v tomto směru.

Mnoho přednášel. Později, po jeho smrti, byly jeho nahrávky z přednášek přepsány do knižní podoby a vydány. Jeho zájmem bylo také publikování v psychiatrických časopisech. Podílel se na různých výzkumech v terénu (např. pracoval pod UNESCO v projektu napětí, který sledoval vliv napětí na mezinárodní porozumění). Podílel se na založení Světové federace duševního zdraví.

Sullivan založil svoji koncepci na interpersonálním chování. Nazývá psychiatrii vědou o interpersonálních vztazích. Za základní lidskou potřebu považuje uspokojení a bezpečí. Úzkost je příčinou vzniku poruch chování a má důležitý význam v životě. Poruchy chování vnímá jako reakce, které vznikly při úsilí o odstranění úzkosti. Zážitky vyvolávající úzkost se vytěsňují z vědomí. Způsob, jakým se organismus snaží zbavit úzkosti, nazývá selektivní nepozornost.

Sullivan se zaobírá zkušenostmi z raného dětství, které probíhají ve formě prototaktické, parataktické a syntaktické.

Prototaktická forma je nejjednodušší. Jedná se o okamžité stavy, nezaznamenává se souvislost mezi minulostí, přítomností a budoucností. Neuvědomuje si souvislost mezi dějem minulým, přítomným nebo budoucím. Dítě se ztotožňuje se svým okolím. Teorie zlého prsu.

Parataktická forma – jedinec si uvědomuje souvislosti mezi jevy, ale stále ještě nedokáže rozumět kauzalitě.

Syntaktická forma zasahuje do všeho důležitého, využívá symbolů, jazyka, reflexe a srovnávání jevů. Dítě si uvědomuje souvislosti jevů a jejich příčiny.

Životní prostor- pro Sullivena stěžejní pojem. Definuje jej jako neustále kupředu směřující, nikdy neustálený pohyb interakcí, jež se odehrávají mezi lidmi. Tato dynamická souhra sil v sociálním poli je v neustálém pohybu, ačkoli vnější chování účastníků naznačuje, že existuje jistá rovnováha Tato rovnováha


je svou povahou dynamická a vztah mezi jednotlivými silami se udržuje pomocí neustále se posouvajících vzorců chování těch, kteří se vdaném poli nacházejí.

Vyber, které formy NEpatří mezi definované zkušenosti z dětství dle Sullivana.

A) „porotaktická“

B) „parataktická“

C) „syntaktická“

D) „prototaktická“


Pro sebe si jednotlivé formy charakterizuj.

Klíč

A) „porotaktická“

3. Transakční analýza – Eric Berne (1910-1970)

Terapeutický směr založený Ericem Bernem se inspiroval v psychoanalýze a pozorování lidí při interakcích. Podle Berneho máme všichni tři roviny osobnosti resp. Ega:

Dítě – obsahuje záznamy všeho, co jsme zažili v dětství, také bezmocnost, spontaneitu, hravost, chtění hned teď, podřídivost

Rodič – obsahuje záznamy toho, co jsme jako děti slyšeli od rodičů, dále autoritativnost, poučování, dohled, dominanci

Dospělý – rozumově zpracované informace, vlastní názoryTransakční analýza (TA) se zabývá rozborem komunikace mezi

jednotlivými osobami a vnitřní dynamikou intelektuální a emocionální složky osobnosti, nacházejících se v jednom z výše uvedených ego-stavů. Poznatky TA se využívají v individuální, párové i skupinové terapii. Cílem TA je zdravý pozitivní rozvoj osobnosti. V řeči TA, by měl mít člověk emancipovaného Dospělého a Dítě schopné přirozených projevů, beze strachu z Rodičovského trestu. Měl by převažovat „já jsem OK, ty jsi OK“ postoj. Vyspělá osobnost by dále měla být schopna:


spontánního, přirozeného chování a navazování důvěrných vztahů jasné nemanipulativní komunikace bez zažitých vzorců her plně prožít přítomnou chvíli tady a teď vyjádřit srozumitelné vlastní pocity

Bude ještě samostatná kapitola, protože k ní mám významnější zkušenosti

SHRNUTÍ

Psychodynamická psychoterapie představuje velmi složitý terapeutický systém, který je těžké v celé jeho rozsáhlosti pochopit a probádat. Prolínají se v něm různorodé přístupy a techniky a pro laika je nejjednodušší zachytit se jako výchozího bodu psychoanalýzy a jejích zakladatelů. Upřímně, nedivím se, že i ve vědeckém světě bývá psychodynamický přístup kritizován za zmatky v terminologii a nesprávné užívání pojmů.

Psychodynamická psychoterapie je jedna z mála terapií, která se zabývá vhledem do příčin vzniku symptomů a jejich řešením. Většina stávajících psychoterapeutických postupů se obvykle snaží symptomy odstranit navozením změny životní situace. Proto si myslím, že pokud se klient rozhodne, že podstoupí psychodynamickou psychoterapii, vyžaduje to velkou dávku odvahy a ochoty intenzivně a aktivně se věnovat terapii určité časové období, které pravděpodobně nebude moc krátké, odvahy a ochoty čelit svým nepříjemným a zapomenutým zážitkům z minulosti a nést určitou dávku odpovědnosti za své bývalé činy a chování. Nicméně psychoterapeutický systém je to zajímavý. Člověk má možnost skutečně prozkoumat a vyřešit příčiny svých problému a vyrovnat se s nimi, vrátit se do minulosti a poznat počátky vzniku vlastních psychických potíží a pochopit je v širších souvislostech.

Tato psychoterapie jistě není vhodná pro každého psychiatrického pacienta.

Člověku, který není z různých důvodů připravený na konfrontaci se svou minulostí, může přinést nedostatek užitku. Myslím si, že klient se musí pro tento typ psychoterapie rozhodnout zcela sám a není možné, aby se do ní pouštěl z nátlaku či povinnosti. Taktéž si myslím, že je velice důležité ujistit se, zda klient zná metody a cíle této psychoterapie, tudíž ví, co od ní očekávat.

Neoddělitelnou součástí terapie je terapeut, tím myslím osobu, která taktéž má svůj soukromý život, své potíže a názory. Jednoduše, terapie je taktéž založená na vztahu klienta a terapeuta. Proto si myslím, že jeden ze


základních kroků ke vstupu do terapie je nutné poznat terapeuta a zamyslet se na tím, zda mi vyhovuje energie, která vstupuje do tohoto vztahu, zda budu ochotný s ním sdílet své pocity.

Shrnující otázky k textu

Zkuste si zodpovědět následující otázky. Pokud si nejste odpověďmi příliš jisti, vyhledejte v textu příslušné pasáže a zkuste otázku znovu promyslet.

1. Co je to dynamika osobnosti?2. Jak byste vysvětlete charakter a funkce Id, Ego a Superego?3. Jak byste popsali vývoj osobnosti u Freuda?4. Jaké jsou neurotické potřeby dospělých?5. Co je základní úzkost dítěte?6. Jaký je vztah mezi dynamickou psychoterapií a psychoanalýzou?7. Co na (ortodoxní) psychoanalýze dynamická psychologie odmítala,

kritizovala?8. Jak vnímá matku dynamická psychoterapie?9. Vyjmenuj hlavní představitele tohoto směru?10. Jaké techniky dynamická psychoterapie používá?11. Jaký je vztah mezi pacientem a terapeutem?12. Jak se podílí pacient na léčbě?

Použitá literatura:

AYERS, H.; CLARKE, D.; MURRAY, A. Perspectives on Behaviour. London: David Fulton Publishers, 2000.HOWARD, S. Psychodynamická psychoterapie. 1.vyd. Praha: Portál, 2008. 152 s. ISBN 978-80-7367-455-7.

FREDERICKOSON, J. Psychodynamická psychoterapie. 1.vyd. Praha: Triton, 2004. 290 s. ISBN 80-7254-414-4.

Černoušek, M. Sigmund Freud – dobyvatel nevědomí. Praha: Paseka, 1996.

Drapela, J. V. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1998.

Freud, S. Vybrané spisy I. Praha: Avicenum, 1991.

Freud, S. Vybrané spisy II-III. Praha: Avicenum, 1993.


Horney, K. Neuróza a lidský růst. Praha: Pragma, 2000.

HOWARD, Susan. Psychodynamická psychoterapie. Praha : Portál, 2008. 152 s. ISBN 978-80-7367-455-7.

KLIMPL, P. Zahájení v psychodynamické psychoterapii; PSYCHIATRIE PRE PAX 01/2005, Solen, Bratislava.

KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. Praha : Portál, 2006. 384 s. ISBN 80-7367-122-0.

Navrátil, P. Úvod do teorií a metod sociální práce I. Brno: MU FSS, 2001.

VYBÍRAL, Z., ROUBAL, J. Současná psychoterapie. 1.vyd. Praha: Portál, 2010. 744 s. ISBN 978-80-7367-682-7.


KAPITOLA 5.

BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÝ SMĚR

A/Charakteristika

B/ Metody a využití

C/ Hlavní osobnosti

Cíle kapitoly

Studenti by měli být schopni po prostudování této lekce vysvětlit princip behaviorálního psychoterapeutického směru, zaměřeného zejména na změny v projevech chování. Měli by být schopni na základě tohoto materiálu a doporučené literatury, odpovědět na kontrolní otázky a vypracovat krátkou esej.

Klíčová slova

viz dílčí kapitoly


Cíle kapitoly

Klíčová slova


Text ke studiu





Shrnutí


A/ Charakteristika behaviorální psychoterapie

Cíle kapitoly:

Provézt účastníky úvodní charakteristikou behaviorismu. Pochopit princip

danéhe směru.

Klíčová slova:

filosofické předpoklady, etické problémy behaviorismu, behavioristický přístup

člověka

Potřebný čas k prostudování kapitoly je: 20 min

Pauzy na relaxaci si určete sami. Nejde o rychlost, ale kvalitu pochopení.

Behaviorismus

Název tohoto psychologického směru pochází z anglického slova behaviour (vyslovuje se bihejvr), což znamená chování.

Behaviorismus je tedy věda zabývající se pozorováním a analýzou chování jedince. Nejprve vycházela z pozorování chování zvířat, později se aplikovala i na člověka. Základní metodou je pozorování vnějších projevů chování na základě vztahu mezi podnětem (stimulus – S) a reakcí na něj (response – R). Někdy se nazývá také R-S psychologie. Hlavní myšlenkou behaviorální psychoterapie je to, že poruchy chování jsou naučenými reakcemi. Nepátrá po jejich příčinách, ani o vnitřním prožitku, ale zaměřuje se na přeučení a snaží se o změnu v jednání a chování.

Behaviorismus tedy říká, že všechno psychické naučené a projevuje se chováním. Myšlenky, představy, sny a jiné psychické obsahy neprojevující se chováním behavioristé odmítali studovat, ba odmítali i jejich existenci.

K zakladatelům tohoto směru patří anglický klinický psycholog H. J. Eysenck a americký psychiatr J. Wolpe. (Kratochvíl, 2006)

Pojem chování je zde chápán široce, jako repertoár aktivit organismu, které mohou mít formu reakcí fyziologických (bušení srdce, pocení), afektivní (emoční) (strach, hněv,…), kognitivních (vnímání, očekávání, přesvědčení,…) a


motorických (útěk, útok,…).

Základním východiskem je předpoklad, že většina našeho chování „normálního“ a „abnormálního“ je naučena v procesu interakce s naším prostředím. (Vymětal, 2004.

Otázky a úkoly:

3) Která s forem aktivit organismu z hlediska pojmu vnímání chování dle

behavioristu zde chybí?

13) kognitivní

14) motorické

15) fyziologické

16)


K jednotlivým pojmům si doplň, Jakých konkrétních aktivit v organismu se týkají.

Klíč

B) emoční

Přístup k člověku

Z behaviorálního pohledu je primární charakteristikou člověka jeho chování. Behavioristé ho považují za specifické pro danou situaci. Předpokládají, že pokud se významně nezmění udržující faktory, tj. kontrolující proměnné v prostředí a organismu (fyziologické a kognitivní proměnné), chování se také nebude měnit. Pod pojmem chování se rozumí vše, co člověk dělá. Zařazujeme sem projevy fyziologické, afektivní, kognitivní i motorické.

Behavioristé považují většinu lidského chování za naučenou. Uznávají, že evoluce vybavila člověka schopností chovat se automatickým způsobem při uspokojování některých svých základních potřeb. Máme vrozené reflexy, ale jen ty k přežití nestačí.

Při uspokojování svých potřeb musíme neustále interagovat se svým prostředím. Nemohli bychom přežít, kdybychom nevěděli, co nás uspokojí, co je pro nás nebezpečné, smrtelné, co je bezpečné, co důležité a co nedůležité. Prostřednictvím klasického i zástupného podmiňování se učíme významy


různých podnětů. Také se musíme naučit tomu, co máme dělat, abychom získali, co potřebuje, a vyhnuli se tomu, co nás ohrožuje.

Neustále se musíme učit novému chování, abychom se lépe přizpůsobili svému proměnlivému prostředí. Učíme se na základě přímých i zprostředkovaných zkušeností v procesu interakcí s prostředím. Pouze určité druhy zkušeností mění naše chování, a to zákonitým způsobem.

Na otázku proč se člověk chová v určité situaci určitým způsobem, behavioristé tedy odpovídají: protože se naučil na základě svých interakcí s prostředím v minulosti, že v dané situaci mu právě toto chování přinese žádané následky. (Vymětal, 2004)

Otázky a úkoly:

A. Zabývá se behaviorismu kauzalitou problému?ANO x NE

Odpověz správně. A pro sebe si odůvodni.

B. Pojem symptom = příznak?ANO x NE


C. Pojem podnět = response?ANO x NE


Klíč

A) NE

B) ANO

C) NE

Kořeny behaviorismu

Behaviorální psychologie se začala rozvíjet ve 20. letech 20. století a vychází z experimentální psychologie. Kořeny vzniku tohoto směru jsou zvláště z Ruska a


Ameriky.

- Navazuje na poznatky I.P. Pavlova (1849-1936), který se zabýval klasickým podmiňováním. Jsou známé jeho experimenty zaměřené na nepodmíněné a podmíněné reflexy. Tento přístup je v terapii využíván například k léčbě fobií.

- Druhý směr, ze kterého behaviorismus vychází je teorie operantního podmiňování B.F. Skinnera. Tato teorie je postavena na principech zpevňování, pozitivního nebo negativního odměňování a vyhasínání. Bývá využívána například u lidí s mentální retardací, autismem a poruch chování u dětí.

Na přelomu 19. a 20. století se v psychologii začíná prosazovat snaha o větší objektivnost. Mění se celkový pohled na psychologii jako takovou. Introspektivní psychologie je vytlačována psychologií, která se zabývá objektivním výzkumem chování.

Změny úzce souvisí s vývojem v biologických vědách (E. Darwin – výzkum chování zvířat → aplikování na chování lidí). Významné také objevy I.P. Pavlova v oblasti podmíněných reflexů.

V roce 1913 dostala tato nová psychologie jméno: behaviorismus (J. B. Watson).

Centrálním problémem se v následujících desetiletích stalo učení. Právě učení je považováno za proces, který je zodpovědný za to, že se chováme, jak se chováme. Učení nám umožňuje své chování změnit a tak se lépe přizpůsobit, přežít a obstát v daném prostředí.

Původně vše vysvětlováno dle klasického podmiňování I. P. Pavlova, později dle Skinnerova operantního nebo instrumentálního podmiňování. (Vymětal, 2004)

Největší rozvoj behaviorální psychologie nastává až v 60.letech 20.století, kdy se behaviorální terapie používala i např. k přeučování homosexuální orientace na běžnou sexuální orientaci; bez valných úspěchů samozřejmě.

Příliš úzký teoretický rámec je v posledních desetiletích rozšiřován a přesto, že se jako samostatná behaviorální psychoterapie dnes již víceméně nepraktikuje, dala podnět ke vzniku KBT - kognitivně-behaviorální a obohatila spektrum psychoterapií.

Současná behaviorální terapie nepředstavuje jednotný model přístupu k chápání etiopatogeneze poruch a jejich léčby. Obsahuje různá teoretická


východiska, metody, principy a strategie. (Vymětal, 2004)

Otázky a úkoly:

1) K odborníkům, kteří ovlivnili behaviorismu byste NEřadili?

a) H.J. Eysenck

b) B.F. Skinner

c) C.G. Jung

d) I.P. Pavlov


K jednotlivým odborníkům si pro sebe sdělte jak a v čem souvisí s behaviorismem.

Klíč

C) C.G. Jung

Jedinečnost behaviorální psychoterapie

Jejím podstatným rysem je to, že se snaží změnit chování přímo, ať rozumíme chováním složitou motorickou reakci, jakou jsou krádeže v obchodě, nebo klientovo slovní vyjádření jeho myšlenek, nebo chování určitého tělesného orgánu, například kardiovaskulárního systému, usilujeme-li o změnu krevního tlaku. Behaviorální terapie usiluje o dosažení těchto změn pomocí zjištěných principů učení.

Všechny ostatní terapeutické směry se snaží změnit chování nepřímo tím, že mění funkci určitého skrytého systému, ať již psychologického, biologického nebo sociálního, který považují za příčinu sledovaného problémového chování. (MURDOCH; BARKER, 1996)

Filosofické a etické problémy behaviorální psychoterapie

1. otázka kontrolyTeorie učení se snaží začlenit psychologii do společnosti ostatních věd tím,

že psychologické jevy zkoumá pomocí vědeckých metod. Cílem vědeckých metod je mimo jiné získání schopnosti předpovídat a kontrolovat jevy, které


jsou předmětem studia. Někteří psychologové považují snahu chování kontrolovat, a ne pouze studovat, za nebezpečný přístup.

Jednou z klíčových etických otázek, s nimiž musí behaviorální terapeut počítat je, kdo rozhoduje o tom, které chování kterých osob se má změnit a kdo má tuto změnu provést. Teorie učení sama o sobě neobsahuje nic, co by vedlo k odpovědi na tyto otázky. Neposkytuje žádná kritéria, na základě kterých by bylo možno určit, co je to zdravé nebo optimální fungování. „Dobro“ je relativní pojem. (MURDOCH; BARKER, 1996)

2. determinismus nebo svobodná vůleAspoň z části spočívá problém v tom, že je velice obtížné svobodnou vůli

definovat. Je to tak, že lidé mají odpovědnost za své činy a že musí uvážit jejich důsledky předtím, než je učiní, nebo je lidské jednání nezávislé na jakýchkoli příčinách a tím pádem nezávisí na souvislostech, v nichž se odehrává?

3. reciprocitaTeorie učení je často popisována způsobem, který zakrývá jeden velký

problém. Podle tohoto popisu provede experimentální zvíře určité chování a pak za to dostane od experimentátora odměnu. Experimentátor tak získává nad chováním zvířete kontrolu. Když nahradíme zvíře člověkem, dostaneme velmi nepříjemný obraz – ne nepodobný loutce a loutkáři. Tento popis však nebere v úvahu systematický aspekt vzájemné interakce.

Tento aspekt je pěkně ilustrován kresleným vtipem, na kterém se dvě krysy učí, jak získat potravu zmáčknutí páčky. Jedna krysa přitom říká druhé: „Holka, to jsem si toho člověka dobře vycvičila. Jak zmáčku páčku, hned mi dá nažrat.“ Provedením žádoucího chování tedy opakovaným zmáčknutím páčky, odměňuje krysa experimentátora. Kdo pak má kontrolu nad kým? Kontrola nikdy není jednostranná. Je vždy vzájemná (Craighead a kol., 1981 in MURDOCH; BARKER, 1996).

4. protikontrolaSpočívá v tom, že člověk úmyslně reaguje nepředvídatelně, aby kontrole

unikl. Nepodlehnout kontrole osoby, která manipuluje s následky chování, je v tomto případě odměnou, která toto chování udržuje. Obvykle se označuje jako vzpurnost.

5. mocNegativní reakce vůči potencionálně účinným behaviorálním metodám

změny chování vycházejí částečně z minulých zkušeností se zneužíváním moci, které lemují historii lidstva. Lidé proto mají někdy sklon zavhovat jakýkoliv systém kontroly. Zneužívání moci je přitom také možno považovat za


behaviorální problém, ktrý lze změnit pomocí technik změny chování.

6. „přání“ nebo důsledkyPodle pojetí svobodné vůle děláme určité věci, protože si je přejeme dělat,

a ne proto, že nám přináší určité důsledky. Tento postoj však přehlíží fakt, že naše přání, touhy a naděje jsou určovány našimi minulými zkušenostmi a naším očekáváním odměn a trestů, které budou následovat, pokud se do něčeho pustíme nebo pokud se naopak určitému chování vyhneme.

Někdy se tvrdí, že jakákoli snaha měnit chování, je a priori neetická. Pokud bychom souhlasili s tímto názorem, pak bychom ovšem museli odmítat činnost všech, kdo se snaží pomáhat druhým – včetně učitelů, kněží vlády i rodičů, a to se ani nezmiňujeme o terapeutech.

7. behaviorální terapie a humanismusDalší námitkou, uplatňovanou někdy vůči behaviorální terapii je, že

behaviorální terapie je dehumanizující. Že vytvářejí přehnaně zjednodušený a mechanistický pohled na člověka a že z nich vyplývá, že nemáme nad svým vlastním chováním kontrolu. (MURDOCH; BARKER, 1996)

Existuje ještě další množství rozporuplných přístupů a pohledů na terapii, ale to by bylo na dalších mnoho stran, zde si zkuste uvědomit pár základních jevů.

Otázky a úkoly:

2) Doplňte jednu chybějící - jeden ze zde definovaných filosoficko-etických

problémů vůči BT

a) přání nebo důsledkyb) mocc) BT a humanismus

d) Protikontrola

e) otázka kontroly

f) determinismus nebo svobodná vůle

g)

Klíč

reciprocita




Principy behaviorální

1. Veškeré chování, s výjimkou toho nejelementárnějšího, je naučené.2. Maladaptivní chování je naučeno podle stejných principů jako adaptivní

chování.3. Maladaptivní chování je možno změnit aplikací týchž základních principů

učení.4. Podmínky, které určité chování udržují, nemusí být nutně tytéž, které

vedly k jeho vzniku; proto se terapie musí zaměřit především na současný stav a ne na minulost. (MURDOCH; BARKER, 1996)

Důležitá je behaviorální diagnostika, není důležité, co klient říká, jaké má rysy, ale jak se chová, jelikož toto chceme změnit.

Úkolem je získat specifický obraz o udávaných potížích (nejen, že má strach, ale kdy, kde, za jakých okolností, jak silný, jak často, jak dlouho to trvá) a o tom, co jim předchází a co po nich následuje. V průběhu terapie jsou tyto znaky pochopitelně také sledovány (Kratochvíl, 1998).

Tato terapie vyžaduje klientovu plnou aktivitu a zapojení. Hlavní díl práce je na něm. Terapeut formuluje cíle a zisky a také eventuální ztráty z řešení problémů (Bouček, 1996).

Tento přístup se vyznačuje racionálním pojetím klientova problému. Nejedná se o dlouhodobou terapii, jako např. psychoanalýza. BT se snaží analyzovat okolnosti a chování, které problém provázejí a hledá změnu (Bouček, 1996).

Behaviorální terapie svoje poznatky postupem času spojila s kognitivní psychoterapií a v současnosti se pře vážně používá kognitivně-behaviorální přístup. Kognitivní terapie je vhodným doplňkem behaviorální terapie. Tyto směry se prolínají a často se využívají souběžně (Bouček, 1996).

Otázky a úkoly:

1) Jeden ze zde definovaných principů BT je chybně uveden, který?

a) získat specifický obraz o udávaných potížích


b) racionální pojetí klientova problému

c) veškeré chování je naučené

d) jedná se obvykle o dlouhodobou terapii

e) zaměření především na současný stav

f) plná klientova aktivita

Klíč

d) správně = jedná se obvykle o krátkodobou terapii



Terapeutický vztah

Vytvoření dobrého terapeutického vztahu je nezbytným předpokladem úspěšnosti terapeutického procesu.

V behaviorálních terapiích je zdůrazněna role terapeuta jako spolehlivého, kompetentního a zkušeného experta. Terapeut hned na začátku informuje srozumitelně pacienta o způsobu práce v této terapii. Poskytne pacientovi informace o behaviorálním přístupu k pochopení jeho problému, vysvětlí a zdůvodní mu navrhovaný terapeutický postup při jeho řešení. (Vymětal, 2004)

V průběhu terapie terapeut zaměřuje pozornost pacienta na pozitivní změny, kterých pacient dosáhl. Učí ho přistupovat k neúspěchu jako ke zkušenosti, která mu poskytne důležité korektivní informace pro vylepšení strategie změny.

Je zde kladen důraz na aktivní přístup pacienta v terapii. Pacient se aktivně podílí na plánování úkolů, průběhu terapie, atd. Pacient na sobě aktivně pracuje i mimo sezení. Postupně přebírá čím dál tím větší zodpovědnost za aplikaci metod, které vedou k žádoucí terapeutické změně. (Vymětal, 2004)


Zkuste si zodpovědět následující otázky. Pokud si nejste odpověďmi příliš jisti,


vyhledejte v textu příslušné pasáže a zkuste otázku znovu promyslet.

13. Co je to REBT?14. DODĚLAT15. ….16. ….17. ….18.

Použitá literatura v této kapitole:

BOUČEK, J. Psychoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006.MURDOCH, Dougals; BARKER, Philip. Základy behaviorální terapie : studijní texty k psychoterapii. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 1996. 153 s. ISBN 8021012900.VYMĚTAL, Jan. Obecná psychoterapie. 2. vyd. rozš. a přeprac. Praha: Grada, 2004. 339 s. ISBN 8024707233.

DODĚLAT



B/ Metody a využití behaviorální

psychoterapie

Cíle kapitoly:

Pochopit principy metod užívaných v BT. Seznámit se užitím těchto metod,

pochopit (+/-) příklady a účinnost použití a využití BT metod

Klíčová slova:

Dělení metod dle Kratochvíla (2006), Dělení metod dle Vymětala (2004),



Vybrané metody/techniky I.

Kratochvíl, (2006) dělí behaviorální metody na:

1) Systemická desenzibilizace, kdy jde o to, že klient si relaxaci vybavuje situace od nejnepříjemnějších pocitů po ty nejpříjemnější. Klient si stav relaxace spojí s nepříjemným zážitkem (strachem) a ten postupně slábne. Tato technika je nejvyužívanější a dle Kratochvíla také nejúčinnější.

2) Další technikou je tzv. expozice in vivo, ve které klient skutečně prožívá úzkost a tuto úzkost se učí zvládat. Klient se snaží zůstat v subjektivně nepříjemné situaci tak dlouho, dokud jeho strach nebude slábnout.

3) Selektivním podmiňováním klient posiluje specifické druhy cíleného chování. Subjekt zde hraje aktivní roli a pozitivně se odměňuje

4) Modelování spočívá např. v hraní rolí a nápodobou vhodného a žádoucího chování. Terapeut hraje roli – osobu, z níž má klient v životě strach a učí se zvládat sebeprosazení.

5) Sebeřízením si klient uděluje odměny a tresty, sám si své chování hlídá a motivuje sám sebe. Tyto tresty musejí být ale používány důsledně a pravidelně. Tresty si klient spojí s nežádoucím chováním, což bude mít za cíl vyhnutí se těmto projevům.

6) Cílevědomá volba podnětů – klient se vyhýbá podnětům, které k nežádoucímu chování vedou, a nebo jej usnadňují a vyhledává podněty, které vedou k chování pozitivnímu.

7) Sebekontrola – sleduje a zaznamenává se chování, které je žádoucí


nebo naopak nežádoucí. I samotné vedení tohoto záznamu může být motivující.

8) Sebeodměňování – poskytnutí si odměny za uskutečnění pozitivního a žádoucího chování.

9) Sebetrestání – osoba si sama působí za trest nějakou negativní věc, nebo si odepře požitek a příjemnost, když došlo k nežádoucímu chování.

Behaviorální terapii předchází behaviorální diagnostika, která se zaměřuje na to, co klient dělá a na přesný popis cílového chování. Nezabývá se příčinami, ani vnitřním prožitkem. Pozitivní a přínosné výsledky behaviorální terapie jsou nesporné.

úkol:

Co k čemu patří?

Systemická desenzibilizace

a) Klient se snaží zůstat v subjektivně nepříjemné situaci tak dlouho, dokud jeho strach nebude.

Expozice in vivo b) Klient se vyhýbá podnětům, které k nežádoucímu chování vedou.

Selektivním podmiňováním

c) Klient sleduje a zaznamenává se chování, které je žádoucí nebo naopak nežádoucí.

Modelování. d) Klient si uděluje odměny a tresty, sám si své chování hlídá a motivuje sám sebe.

Sebeřízením e) Terapeut hraje roli – osobu, z níž má klient v životě strach a učí se zvládat sebeprosazení.

Cílevědomá volba podnětů

f) Klient si stav relaxace spojí s nepříjemným zážitkem (strachem) a ten postupně slábne.

Sebekontrola g) Klient posiluje specifické druhy cíleného chování.


Pro sebe si znovu jednotlivé pojmy charakterizuj, jak si je pochopil

Klíč

Systemická desenzibilizace

f)

Expozice in vivo a)

Selektivním podmiňováním

g)

Modelování. e)


Sebeřízením d)

Cílevědomá volba podnětů

b)

Sebekontrola c)

Terapeutické kroky jsou plánovány na základě podrobného vyšetření, kterým se dospěje k takzvané formulaci problémů pacienta. Terapie je potom šita na míru pro konkrétní problém, konkrétního člověka.

Vybrané metody/techniky II.

Vymětal, (2004) dělí behaviorální metody/techniky na:

1.) techniky operantního podmiňování založeny na operantním podmiňování dle B. F. Skinnera užitečné v případech, kdy se snažíme vytvořit nové chování (např.

dovednosti sebeobsluhy u dětí s mentální retardací; zvýšení očního kontaktu u autistických dětí)

při omezování nežádoucího chování (agresivní projevy) zpevňování = užíváno v případě, že člově ve svém repertoáru chování

nemá žádoucí dovednosti, anebo je neuplatňuje (klasický operantní model = „chování je určeno svými následky“). Kladné následky = odměny, mají na chování zpevňující vliv. Jejich přítomnost zvyšuje pravděpodobnost, že se určité chování bude znovu opakovat.

vyhasínání = když se pacient zachová nežádoucím způsobem, zamezí se tomu, aby došlo ke zpevnění obvyklými zpevňujícími následky (např. nevěnuje se mu pozornost, nevyhoví se jeho přání, atd.). Aby tato metoda byla účinná, musí k ní docházet důsledně.

metoda trestu = následkem nežádoucího chování se stane něco, co je člověku nepříjemné. Tato technika je ovšem sporná. Je až na posledním místě, když selžou všechny předchozí techniky. Má mnoho nežádoucích vedlejších účinků. Problémem je, že potlačuje nežádoucí chování, ale neučí, jak se chovat novým žádoucím způsobem.

2.) expoziční terapie v tomto přístupu je pacient systematicky veden k tomu, aby se

postupně vystavoval obávaným situacím (nepřímo – ve své mysli; přímo – reálné podněty)

pacient je v přímé konfrontaci se svým strachem, ale očekává se od něj, že situaci neukončí, dokud hladina strachu nepoklesne

pacient je vystavován obávanému podnětu postupně a opakovaně, dle dané hierarchie obtížnosti situací

nácvik dané situace by měl probíhat tak dlouho, dokud nepřestane vyvolávat strach

3.) techniky zaměřené na změnu úrovně vegetativní aktivace


Jacobsonova progresivní svalová relaxace – v této metodě se pacient učí postupně napínat a uvolňovat různé svalové skupiny → očekává se celkové svalové uvolnění → následkem dojde k poklesu aktivace CNS i ANS.

Aplikovaná relaxace – klient se nejdříve učí klasicky relaxovat; v klidu a bezpečí ordinace, v pohodlné poloze → potom se učí relaxovat i ve stoje nebo za chůze, poté se učí aplikovat i ve vypjatých situacích.

Biofeedback – systematické monitorování určitých vegetativních projevů pacienta (např. svalová nebo mozková aktivita) – pacient je s těmito reakcemi seznámen a je tedy schopen je kontrolovat anebo sledovat v obtížných situacích a sledovat jejich průběh.

Metody odpoutání pozornosti – pacient často věnuje velkou pozornost svým vegetativním procesům, tím je zhoršuje; cílem je odvést pozornost k jiným podnětům.

4.) metody modelování vychází z principů observačního učení pacient pozoruje model, který demonstruje očekávané chování →

pacient se učí reprodukovat modelové chování krok po kroku (nejprve s pomocí terapeuta, později samostatně); důležitá je kladná zpětná vazba i za nedokonalé výkony

osvojené chování je potom procvičováno v přirozeném prostředí využívají se např. u léčby fóbií, nácviku soc. dovedností, nácviku řeš.

problémů atd.5.) kognitivní techniky všechny kognitivní intervence se snaží změnit chování pacienta

prostřednictvím změny jeho myšlení bylo vytvořeno mnoho technik je krátkodobá, ukázala se účinná při léčbě depresivních i úzkostných

poruch a v poslední době se aplikuje i u poruch osobnosti (Vymětal, 2004)

Otázky a úkoly:

Odpovězte Ano/Ne, následně si jednotlivé otázky zdůvodněte

A. V rámci expoziční terapie se učí klient přímo či nepřímo vystavovat obávaným situacím?

ANO x NE

Odpověz správně. Pro sebe si odůvodni.

B. Metoda trestu se v rámci operantního podmiňování používá obvykle jako první metoda, protože to klienta učí, jak se chovat žádoucím způsobem.

ANO x NE



C. Smyslem biofeedbacku je systematické monitorování určitých vegetativních projevů pacienta?

ANO x NE


Klíč

A) ANO

B) NE

C) ANO

Účinnost BT u specifických poruch

Nácvik sociálních dovedností: dle studií se prokázalo, že u lidí trpící duševními poruchami, u trestaných lidí bylo prokázáno, že se jejich repertoár dovedností rozšířil a že takto získané dovednosti si tito lidé nesli i dál do svého života, neztráceli je (Prochaska, Norcross, 1999).

Principy BT jsou také využitelné při nácviku sociálních dovedností u manažerů, sportovců, vedoucích pracovníků (Bouček, 1996).

Nácvik odolnosti vůči stresu: tento se ukázal jako vysoce účinný u perforační úzkosti i u úzkosti jako rysu (Prochaska, Norcross, 1999).

Mezi nejčastější problémy, které behaviorální terapie řeší, se řadí (Bouček, 1996):

• Neurotické poruchy• Depresivní stavy• Poruchy příjmu potravy• Závislosti na návykových látkách• Sexuální poruchy


Nejobvyklejší příklady použití BT

- Poruchy příjmu potravy: BT a KBT jsou v léčbě anorexií a bulimií účinné. Bylo zjištěno, že psychoterapie samotná pro redukci symptomů bulimie je účinnější než-li medikace. Při medikaci dochází často k relapsům, kdežto změny chování vyvolané psychoterapií setrvávají po delší dobu.

- Chorobný strach čili fobie (nejčastější jsou strachy z uzavřených prostor, např. v dopravních prostředcích, a strachy ze samostatného pohybu v otevřeném prostoru),

- Kouření, alkoholismu a jiných toximanií: nejúčinnější metody patří averzivní podmiňování tabákového kouře, jiné techniky averzivního podmiňování, hypnóza a instruktáže na pracovištích

- Hypertenze: účinek BT při snižování systolického tlaku se vyrovnává účinkům medikace

- Nočního pomočování, koktavosti zejména u dětí- Nespavost: studiemi prokázáno, že BT je účinná a nemá žádné vedlejší

účinky, jako je mívá farmakologická medikace

Otázky a úkoly:

Doplňte jednu chybějící - jeden ze zde definovaných nejobvyklejších příkladů

použití BT

a) hypertenzeb) nespavostc) poruchy příjmu potravy

d) noční pomočování

e) závislosti

f)

Klíč

Chorobný strach čili fobie



Účinnost BT u dalších poruch

Behaviorální terapie a její použití v rodinné terapii

Langmeier (1989) se zmiňuje o tom, že BT lze použít jako formu rodinné


terapie, nefunguje-li mezi členy rodiny vzájemná uspokojující interakce a je to způsobeno nedostatkem dovedností nebo nevědomosti. Dva způsoby, kterými lze s rodinou pracovat v rámci BT:

1. Učení podle vzoru2. Učení podmiňováním

Těmto technikám předchází tzv. rodinná úmluva, ve které se stanoví možné změny a podmínky této změny v chování jak dětí, tak dospělých členů rodiny.

Co se týče techniky učení podle vzoru, tato technika je charakterizována takto: „Tímto druhem sociálního učení může jedinec rychle získat potřebné znalosti a dovednosti, aniž by byl odkázán na vlastní pokusy a úspěchy nebo neúspěchy s nimi.“ Langmeier (1989; s.134)

Roli terapeuta definuje Langmeier (1989;s.135) takto: „Terapeut sám vystupuje jako nový vzor pro dospělé, případně hraním rolí i pro dětské členy rodiny a podle jejich osobních schopností je vede k tomu, aby zkoušeli a prosazovali obdobné konstruktivnější vzorce chování mezi sebou.“

V případě učení podmiňováním je důležité člena rodiny se negativními zažitými poruchovými projevy svého chování posilovat odměnami a tresty za jeho chování.

Behaviorální techniky se užívají i v rámci terapie manželství a rodiny. Je vhodná u lidí, kteří dosud žádnou psychoterapií neprošli. To, co má být ovlivněno, by mělo hrát co nejmenší úlohu v klientových vztazích, případně by to nemělo být spojeno s klientovými velkými vnitřními konflikty, na nichž mají podíl nevědomá přání. Je-li klientovou obtíží řešení jeho vnitřních či vnějších konfliktů (byť polovičaté nebo jen symbolické), je malá naděje na její behaviorální ovlivnění.

(http://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=behavioralni_terapie)

Dalším zajímavým využitím této terapie je indikace BT při redukci problémového chování u lidí s mentálním postižením

Terapie pro změnu problémového chování je rozdělena do pěti kroků (Čadilová, 2007) uvádí:

Zaznamenání problémového chování, behaviorální a funkční analýza chování, lékařské posouzení

http://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=behavioralni_terapie

http://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=behavioralni_terapie


Při behaviorální analýze se snažíme zjistit, za jakých podmínek se problémové chování vyskytuje, co mu předchází a co po něm následuje. Při funkční analýze zjišťujeme, proč se problémové chování vyskytuje a proč nemizí. Tato analýza je důležitá především při agresivním chování, které i když vypadá stále stejně, může mít pokaždé jinou funkčnost. Rozlišení agrese je důležité pro další terapii.

Analýza prostředíV této fázi se zabýváme především působením prostředí na člověka a možnostmi působení člověka na prostředí. Vlivy prostředí rozdělujeme na primární a sekundární.

Analýza činnostíPři tomto kroku analyzujeme činnosti člověka a jeho volný čas. Zjišťujeme, jestli činnosti nejsou příliš složité, dlouhé, nudné, jestli dávají smysl a odpovídají jeho nejen mentálnímu, ale i fyzickému věku.

Diferenční zpevňování – odměny za vhodné chováníJestliže se nám nepodaří snížit výskyt problémového chování na únosnou mez, musíme přejít k ovlivňování následků problémového chování. Zpevňování = odměňování projevů vhodného chování.

Averzivní tlumeníPři averzivní terapii snižujeme výskyt problémového chování tím, že ihned po jeho výskytu použijeme nepříjemný následek. K averzivnímu tlumení přistupujeme, teprve až po selhání předcházejících čtyř kroků terapeutického postupu. Averzivní terapie nesmí být bolestivá, ale z pohledu klienta musí být nepříjemná.

Nezávisle na tomto postupu stojí restriktivní postupy, které prostupují celý terapeutický proces. Při terapii je důležité zachovat následnost kroků. Bez dobře stanovené analýzy chování nelze začít se zpevňováním a vůbec ne s averzivním tlumením. Terapie nepostupuje od jednoho kroku k druhému, spíše se vždy o další krok rozšíří. To znamená, že po prvním kroku přidáme druhý. Pokud se chování nezlepší, přidáme krok třetí, ale stále myslíme na změny podle kroku druhého apod. chování po celou dobu vyhodnocujeme podle kroku prvního tak, abychom zjistili objektivní změnu v chování klienta (Čadilová, 2007).

úkol k zamyšlení v kontextu dalšího možného využití BT

Vyhledej v odborné literatuře / na internetu další možné příklady využití BT a zaznamenej si je do tabulky.


Kontraindikace při použití behaviorální terapie:

Z výše uvedených poznatků o BT se domníváme, že jako kontraindikaci můžeme vnímat následující:

- BT nelze použít v případě, že se u klienta nedá jeho chování předefinovat a naučit nové vzorce chování.

- BT by neměla být použitá jako terapie v případech, že je třeba se zabývat hlubinným problémem a v případech, kdy je potřeba pracovat s niternými pochody pacienta.

- „Je nevhodná pro ty pacienty, kteří nemají jasný, rozpoznatelný problém v chování, ale potřebují nahlédnout více do minulosti. Pro ty je vhodnější zvolit psychodynamickou terapii. Pacienti musí být ochotní být v léčebném procesu aktivní. Pacienti musí být orientovaní, s dobrou mírou inteligence. Je nevhodná pro pacienty s psychotickými poruchami a pro pacienty s poškozeným myšlením, např. pacienti s organickou mozkovou chorobou nebo traumatickým poškozením mozku.“

cit.: http://www.pvsps.cz/data/document/20100505/ppf-zp-colakova.pdf?id=248.

úkol k zamyšlení v kontextu kontraindikací BT

Vyhledej v odborné literatuře / na internetu další možné příklady kontraindikace BT a zaznamenej si je do tabulky.

PŘÍKLADY z praxe při užití BT

Příkladem využití behaviorální terapie je praxe Mgr. H. Jůna, PhD., který provádí tuto terapii s dětmi postiženými autismem a mentální retardací. Popisuje průběh poruchy chování, které je důsledkem určitých faktorů a souvisí

http://www.pvsps.cz/data/document/20100505/ppf-zp-colakova.pdf?id=248



s tím, co poté následuje (teorie zpevnění).

Z portálu Autismus.cz: (http://www.autismus.cz/behavioralni-pristupy/behavioralni-terapie-2.html)

„Aby se jakékoliv konkrétní chování (B) vyskytlo, musí mu předcházet určité spouštěče (A). Aby se stejné konkrétní chování (B) v budoucnosti opakovalo, musí se po něm vyskytnout takové následky (C), které člověku přináší dostatečné zisky a motivují ho při stejných spouštěčích (A) znovu používat stejné konkrétní chování (B).“

Příklad:

Dítě s autismem přijde s matkou do obchodu s hračkami a chce koupit jakoukoliv hračku. Jelikož není z důvodu jeho handicapu u něho plně rozvinuta funkční komunikace, začne matku kopat a přitom křičet. Matka jeho chování na veřejnosti logicky nevydrží, hračku koupí a tím, že ji koupila, zpětně odměňuje (zpevňuje) vlastní problémové chování (kopání a křik). Dítě si uvědomí, že když začne v obchodě do matky kopat a přitom i křičet, tak má větší pravděpodobnost, že hračku dostane, než kdyby na hračku pouze ukazovalo.

V tomto případě je:

A- příchod do obchodu s hračkami, chtění jakékoliv hračky

B- křik a kopání do matky

C- koupě hračky

V poslední době se s úspěchem zkoušejí behaviorální postupy i u lidí trpících psychózami, cílem je přitom obvykle osvojování ztracených dovedností nutných ke společenskému styku, někdy k dovedností nutných k sebeobsluze. Stejným způsobem mohou být behaviorální postupy využity u lidí trpících organickým postižením mozku a u lidí vrozeně mentálně hendikepovaných. Další využití BT je možné u odstraňování fobií, depresí, závislostí, zlozvyků, enuréz, poruch chování u dětí, posttraumatických stresových poruch. Cílem je změna chování na úrovni fyziologické, emoční, kognitivní i motorické. Člověk úspěšně vyléčený behaviorálními postupy by měl být zbaven příznaku, který ho do léčby přivedl. Vyšší cíle si behaviorální terapie neklade.


Jiný příklad behaviorální terapie

Klientka: Já se, pane doktore, bojím nejvíc jezdit metrem, ale ani tramvaj mi není příjemná, zvlášť když je ráno nacpaná. Někdy musím vystoupit a počkat na nějakou prázdnější, v práci pak z toho mám potíže, protože přijdu pozdě.

Terapeut: Tady vidím ve vaší kartě, že máte nízký tlak.

K: Spíš kolísavý, taky to záleží na počasí. Někdy je mi na omdlení. Ale ještě jsem nikdy neomdlela.

T: Tak se zkusíme soustředit na ty vaše panické stavy. Zkusíme je odtrénovat. Já bych potřeboval, abyste mi sestavila stupnici těch situací, které špatně snášíte, od nejméně nepříjemných až po ty nejnepříjemnější.

K: Skoro mi nevadí, když jedu sama autem, nebo když jedu s mužem. To se dá vždycky zastavit a vystoupit, kdyby mi bylo špatně.

T: Tak dáme stupeň jedna jízdě v autě. A co by bylo vůbec nejhorší? Nevíte? Co třeba jezdit metrem celý den z jedné konečné na druhou.

K: No to bych nepřežila.

T: Umíte si představit ještě něco horšího?

K: Umím, budete se divit. Já jsem jela jednou kabinovou lanovkou na Černou horu a ta se v půlce cesty zastavila, byli jsme tam zavření tři hodiny a nevěděli jsme, co se děje.T: Takovou situaci ale těžko můžeme naaranžovat. Já bych dal stupeň deset několika hodinám jízdy v metru, jestli budete souhlasit. A teď zkuste vymyslet ostatních osm stupňů mezi těmito krajnostmi. Až to budeme mít, pak vymyslíme, čím byste se mohla odměňovat, pokud se vám podaří v těch situacích vydržet.

K: Vy budete jezdit se mnou?

T: To se ještě domluvíme, ale nanejvýš na začátku, určitě v jiném voze než vy. Možná bude na začátku stačit, když na vás počkám na cílové stanici. Možná to nebude potřeba vůbec.

K: To myslíte, že bych měla jezdit sama?

T: Samostatná jízda bude určitě náš cíl. Začneme u té situace, na kterou si troufnete, a od ní pak půjdeme dál.


(http://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=behavioralni_terapie)




Použitá literatura v této kapitole:

ČADILOVÁ, V. Agrese u lidí s mentální retardací a s artismem. Praha: Portál, 2007.KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006. 383 s. ISBN 8073671220.LANGMEIER, J. Dětská psychoterapie Praha: Avicenum zdravotnické nakladatelství, 1989.VYMĚTAL, Jan. Obecná psychoterapie. 2. vyd. rozš. a přeprac. Praha: Grada, 2004. 339 s. ISBN 8024707233.

Použité internetové zdroje:http://www.pvsps.cz/data/document/20100505/ppf-zp-colakova.pdf?id=248http://www.autismus.cz/behavioralni-pristupy/behavioralni-terapie-2.htmlhttp://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=behavioralni_terapie

DODĚLAT



C/ Hlavní představitelé BTRozdělení dle Dějiny psychologie – Alena Plháková, Grada 2006

Cíle kapitoly:

Představit významné představitele BT, seznámit se jejich přínosem v rámci

BT, metodami a principy, které zavedli

Klíčová slova:

J.B. Watson, C.L.Hull, B.F.Skinner, E.L. Thorndike, I.P. Pavlov, J. Wolpe, H.J.

Eysenck



Behaviorální psychologie

Mezi hlavní představitele behaviorální psychologie z nichž byla následně vypracována koncepce behaviorální psychoterapie patří: J.B. Watson (1878-1958), C.L.Hull – (1884-1952), B.F.Skinner (1904-1990) .

J.B. Watson (1878-1958) – je považován za zakladatele behaviorální psychologie. Byl to americký psycholog, který nejprve prováděl pokusy a pozorování se zvířaty (např. krysami), později pracoval i s lidmi. Navazoval na výzkumy ruského vědce I.P.Pavlova. V literatuře je často zmiňovaný pokus, který v roce 1920 provedl se svou asistentkou (později manželkou) R.Raynerovou s

devítiměsíčním dítětem Albertem. Kdy během tříměsíčního experimentu spojil blízkou přítomnost bílé myšky s ohlušujícím hlukem způsobeným kladivem. Již po pěti pokusech pozoroval na dítěti projevy strachu, které byly spojeny nejenom s bílou myškou, ale i s podobnými věcmi (např. bílý králík, kožešina, ale i maska Santa Clause).

Na tento pokus navázala o čtyři roky později M. Jonesová, která pracovala s tříletým chlapcem, který měl fobii z bílých myší, králíků a vlny. Podařilo se jí postupně jeho fobickou reakci odbourat pomocí spojení s pozitivním prožitkem (během jídla, hry s dětmi). Behaviorální terapie využívá reakce


protikladné strachu – např. konzumace jídla, stav relaxace nebo sebeprosazení k odstranění pocitů úzkosti a strachu.

Watson staví do popředí přeučení návyků a chování. Popírá genetické vlohy a introspekci. Klade důraz na studium chování, které je založeno na vztahu mezi podnětem a reakcí (R-S). V knize Dějiny psychologie je uvedena jeho citace, ve které říká, že je schopný „vycvičit“ ze skupinky zdravých dětí odborníka na jakoukoli profesi (od lékaře, přes umělce, až po zloděje). Domníval se, že: „lidská osobnost je v podstatě utvářena prostředím, respektive podmiňováním. Je tedy pouze jakýmsi souhrnem návyků.“


I.P. Pavlov – (1849-1936) – Pavlov, ruský fyziolog, stoupenec materialismu, tvrdil, že všechny duševní jevy je třeba vysvětlit jako výsledky hmotných procesů. Neuznával existenci duše.

Jeho teorie klasického podmiňování je založena na spojení dvou podnětů. Ten, co vyvolává odezvu svojí povahou,

nazval Pavlov nepodmíněný podnět. Prováděl pokusy s hladovým psem a všiml si, že mleté maso u něj vyvolává slinění. Druhý podnět je neutrální, když je potom podán současně s nepodmíněným podnětem, způsobí to, že získává podnětovou účinnost díky spojení s nepodmíněným podnětem. Ten nazývá podmíněný podnět. V Pavlovových pokusech byl opakovaně spojován zvuk zvonku s podáním masa. Pes slinil po zazvonění zvonku, i když žádné maso nedostal. Tato odezva mu byla podmíněnou odezvou. Pavlovova škola, má stále svou platnost, obecně se dnes soudí, že všechno se podle ní nedá posuzovat.

E.L. Thorndike - (1874-1949) – americký psycholog a pedagog, vypracoval teorii učení ‘pokusem a omylem’. Podle něj k učení dochází díky náhodným pokusům. Některé jsou úspěšné a jsou odměněny. Odměna a činnost, která byla oceněna, se zapíše do mozku, ale neúspěšné pokusy jsou vymazány. Když učení skončí, v mozku se uchovají jen ty činnosti, které byly úspěšné a

odměněné. U Thorndika mluvíme o instrumentálním podmiňování.

C.L.Hull – (1884-1952) – jeho postoj k psychologii byl více technický. „Hull s oblibou označoval svou teorii jako hypoteticko-deduktivní systém, který začíná souborem precizních a specifických hypotéz, na základě kterých lze dedukovat (predikovat) behaviorální projevy.“

Návyk, podle jeho názoru, vzniká jako důsledek spojení podnět + odezva + odměna.

B.F. Skinner - (1904-1990) - americký psycholog, jeden z hlavních představitelů behaviorismu, průkopník programového učení. Vycházel z učení předchůdce behaviorismu amerického psychologa Thorndika. Byl zastáncem S-R přístupu. Experimentoval především se zvířaty (myši a holuby) a na základě těchto pokusů a


výzkumu formuloval tři druhy zpevnění (posílení) chování, a to pozitivní, negativní a následkem trestů. Skinner pracoval s operantním podmiňováním, které využívá aplikovaná behaviorální analýza.

Zakladatelé behaviorální psychoterapie

H.J. Eysenck (1916-1997) – Narodil se v Německu. Svou profesionální kariéru strávil ve Velké Británii. Byl kritik psychoanalýzy. Vypracoval koncepci a techniky behaviorální terapie. Svou práci zaměřil zejména na se zejména zkoumáním inteligence a osobnosti. Definuje osobnost jako poměrně stálou jednotu charakteru, temperamentu, intelektu a těla, což umožňuje její

jedinečnou adaptaci na prostředí. Stanovil znaky inteligentního chování:

dobrá orientace a dobré myšlení, tj. soudnost, pohotové a přesné vyjadřování

ostré vnímání a dobrá paměť (tj. pohotové a přesné vybavování informací z paměti)

koncentrované zaměření na daný objekt činnosti s pružným, rychlým a správným myšlením

J. Wolpe (1915-1997) patří k zakladatelům behaviorální psychoterapie. Je známý pro jeho teorii a zkušenosti - dnes nazýváme systematické desenzibilizace fóbií. Narodil se v Johannesburgu (JAR), později získal americké občanství. Byl profesorem psychiatrie na Temple University Medical School v Philadelphii.

Tři varianty systematické desenzibilizace:

• odstranit fobii přímo vystavením realitě• můžete odstranit vaše fobie tím, že vystavíte vaším představám• spojíte oba přístupy, vyberete jednu z fantazie a druhou budete cvičit ve

skutečnosti

úkol:

Co k čemu patří?

Watson a) tři druhy zpevnění (posílení) chování (pozitivní, negativní a následkem trestů)


Hull b) Chování je založeno na vztahu mezi podnětem a reakcí (R-S)

Skinner c) návyk vzniká jako důsledek spojení podnět + odezva + odměna

Pavlov d) k učení dochází díky náhodným pokusům, z nichž některé jsou úspěšné a jsou odměněny

Thorndike e) stanovil znaky inteligentního chování

Eysenck f) teorie systematické desenzibilace

Wolpe g) podmiňování je založena na spojení dvou podnětů (neutrální a nepodmíněný)

Klíč

Watson b)

Hull c)

Skinner a)

Pavlov g)

Thorndike d)

Eysenck e)

Wolpe f)


Vyhledej v odborné literatuře / na internetu další zajímavé informace o představitelích behaviorismu.


SHRNUTÍ

Hodnocení behaviorální terapie:

Behaviorální terapie je sympatická v tom, že je zaměřená racionálně a je konkrétně zacílena na potřeby klientů. Hodnotí pouze chování teď a tady a nezabíhá do hloubky. To jí bývá často vytýkáno a dle zastánců dynamické psychoterapie je v důsledku změna chování dočasná a komplikovaná (Kratochvíl, 1998).

BT je nápomocná v tom, že se snaží klientovo chování co nejvíce přiblížit standartu a má za cíl zlepšit jeho fungování. BT posiluje klientovu odpovědnost za jeho život a fungování, jeho aktivní účast na terapii je rozhodně pozitivní.

Principem práce je postupné (krok za krokem) přistupování k danému problému (např. fobii). Cílem je naučení se nového přístupu a pohledu na dané prostředí, problém, tíživou situaci.

K problému je přistupováno čistě realisticky a je řešen konkrétní symptom, který klient aktuálně potřebuje. Nejedná se o žádné hledání ve vzpomínkách, myšlenkách, minulosti, nevědomí, atd. Je jasně daný cíl, za kterým si klient, nejprve po boku terapeuta a následně pak sám, jde.

Smyslem je postupné přenášení zodpovědnosti a kompetencí na klienta/pacienta.

BT nelze použít v případě, že se u klienta nedá jeho chování předefinovat a naučit nové vzorce chování. BT by neměla být použitá jako terapie v případech, že je třeba se zabývat hlubinným problémem a v případech, kdy je potřeba pracovat s niternými pochody pacienta.

„Je nevhodná pro ty pacienty, kteří nemají jasný, rozpoznatelný problém v chování, ale potřebují nahlédnout více do minulosti. Pro ty je vhodnější zvolit psychodynamickou terapii. Pacienti musí být ochotní být v léčebném procesu aktivní. Pacienti musí být orientovaní, s dobrou mírou inteligence. Je nevhodná pro pacienty s psychotickými poruchami a pro pacienty s poškozeným myšlením, např. pacienti s organickou mozkovou chorobou nebo traumatickým poškozením mozku.“ (http://www.pvsps.cz/data/document/20100505/ppf-zp-colakova.pdf?id=248 ).






1. Co je to behaviorismus?2. DODĚLAT3. ….4. ….5. ….6.

Použitá literatura v kapitole:

KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006. 383 s. ISBN 8073671220.PLHÁKOVÁ Alena: „Dějiny psychologie“, Grada 2006Prochaska, James O. Psychoterapeutické systémy: Průřez teoriemi. Praha: Grada, 1999.

Použitá zdroje celkově k danému směru:

BOUČEK, J. Psychoterapie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006.ČADILOVÁ, V. Agrese u lidí s mentální retardací a s artismem. Praha: Portál, 2007.HÖSCHL Cyril, LIBIGER Jan, ŠVESTKA Jaromír: „Psychiatrie“, Tigris a.r.o.2006, PrahaKRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. přeprac. vyd. Praha: Portál, 2006. 383 s. ISBN 8073671220.MOŽNÝ Petr, PRAŠKO Ján: „Kognitivně-behaviorální terapie, úvod do teorie a praxe“, Triton, 1999LANGMEIER, J. Dětská psychoterapie Praha: Avicenum zdravotnické nakladatelství, 1989.MURDOCH, Dougals; BARKER, Philip. Základy behaviorální terapie : studijní texty k psychoterapii. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 1996. 153 s. ISBN 8021012900.PLHÁKOVÁ Alena: „Dějiny psychologie“, Grada 2006Prochaska, James O. Psychoterapeutické systémy: Průřez teoriemi. Praha: Grada, 1999.VYMĚTAL, Jan. Obecná psychoterapie. 2. vyd. rozš. a přeprac. Praha: Grada, 2004. 339 s. ISBN 8024707233.


Použité internetové zdroje:http://www.pvsps.cz

http://www.autismus.cz/behavioralni-pristupy/behavioralni-terapie-2.htmlhttp://www.help24.cz/index.php?page=druhy-terapii&view=behavioralni_terapiehttp://www.drogy-info.cz/index.php/info/glosar_pojmu/b/behavioralni_terapiehttp://www.centrumpsychoterapie.cz/pouzivane-metody/kognitivne-behavioralni-terapie/ (cit.18.10.2012)Internetové stránky Pražské vysoké školy psychosociálních studií . Cit. 06.02.2011 Dostupné na http://www.pvsps.cz


KAPITOLA 6.

KOGNITIVNÍ PSYCHOTERAPEUTICKÝ SMĚR

Úvodní charakteristika

A/Racionálně emoční behaviorální terapie

B/ Kognitivní terapie

Cíle kapitoly

Studenti by měli být schopni po prostudování této lekce vysvětlit princip kognitivního psychoterapeutického směru, zaměřeného zejména na změny v kognitivních –poznávacích procesech, myšlení. Měli by být schopni na základě tohoto materiálu a doporučené literatury, odpovědět na kontrolní otázky a vypracovat krátkou esej.

Klíčová slova

viz dílčí kapitoly


Cíle kapitoly

Klíčová slova


Text ke studiu





Shrnutí


Krátká úvodní charakteristika kognitivní

psychoterapie

10 min

Kognitivní psychoterapie je termín terapeutických směrů, které se v terapii zaměřují především na zkoumání poznávacích procesů, myšlení* a ovlivňování emocí.

(*Myšlení = proces vědomého odrazu skutečnosti v takových jejích objektivních vlastnostech, souvislostech a vztazích, do které se zahrnují i objekty nedostupné bezprostředním smysl.vnímáním; je to poznávací proces probíhající mezi subjektem a objektem. (Nakonečný, 1997))

„Když klienti přicházejí do terapie, jejich pozornost je většinou soustředěna na druhé lidi nebo na události, jež VINÍ z toho, že jim způsobili emoční problémy. Málokdy klienti považují za příčinu těchto problémů své myšlení.“ ( Neenan, Dryden, 2009, s.7)

Pojmu „Kognitivní psychoterapie“ používají psychoterapeuti jako nadřazený pro tři velmi si navzájem podobné psychoterapeutické směry, kterými jsou:

Racionálně emoční behaviorální terapie (tzv REBT) – zavedl Albert Ellis

Kognitivní terapie Arrona Těmkina Becka (KT) Kognitivně – behaviorální terapie (KBT) – mezi zakladatele patří

Michale Mahoney a Donald Meichenbaum

Společnými rysy výše uvedených tří přístupů jsou: orientace na vědomou činnost, na přítomnost a na využívání racionální logické argumentace. (Kratochvíl, 2002, s. 66)


úkol:

Co k čemu patří?

Ellis h) KT Beck i) KBT

Mahoney j) REBT

Klíč

Ellis c)

Beck a)

Mahoney b)


Ještě jednou si zopakuj, co jednotlivé zkratky znamenají

V této e-learningové lekci se budeme zabývat prvními dvěma směry:

Racionálně emoční behaviorální terapii (tzv REBT) Kognitivní terapii

Třetí současně nejpoužívanější větev je zpracována v následující lekci

Kognitivně – behaviorální terapie (KBT)


A/ REBT - Racionálně emoční behaviorální terapie

Cíle kapitoly:

Provézt účastníky metodou REBT, který je zde charakterizován, , jejímž zakladatelem je A.Ellis. Pochopit princip dané metody. Seznámit se užitím dané metody, pochopit (+/-) příklady použití a využití.

Klíčová slova:

Abeceda REBT, iracionální a racionální postoje, kognitivní, emoční a behaviorální techniky, A.Ellis



Zakladatel REBTRacionálně emoční behaviorální terapie byla vytvořena klinickým psychologem Albertem Ellisem (1913 – 2007) pracujícím na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V době jejího vzniku, tedy na začátku padesátých let 20. století, používal její autor pouze název Racionální terapie, o několik let později název rozšířil na Racionálně emoční terapii (RET). V dalším průběhu jejího používání a rozšiřování svých poznatků ustálil na počátku 90. let 20.

století její název na Racionálně emoční behaviorální terapii (REBT).

Stručný vývoj a východiska REBTPočátky REBT tedy spadají do roku 1953. Tehdy ještě psychoanalytik

Albert Ellis zjistil, že jeho snahy pomoci lidem pochopit jejich minulost jim nejen že nebyly ku prospěchu, ale také jim bránily vyrovnat se s jejich současnými problémy. Psychoanalýza sice klientům pomohla v pochopení některých aspektů jejich potíží, ale už je nepřiměla, aby také změnili své myšlení, emoce a chování. Klienti sice pochopili, proč se jim stalo to, co se jim stalo, ale nevěděli, co mají dělat, aby se změnili. To Ellise přimělo k tomu, že spíše než s minulostí klient začal pracovat s jejich přítomností a s jejich současnými potížemi a že do analytické terapie začal vnášet behaviorální metody. O dva roky později vytvořil Ellis sytém racionální terapie (dále „RT“) a prezentoval ABC teorii emoční nerovnováhy. Základem této teorie byl předpoklad, že pokud se lidé setkají s nějakou nepříjemnou událostí (A;

A B C

situace kognitivní procesy emoce

aktivující událost systém přesvědčení důsledek


adversity) a reagují na ni ztrátou duševní rovnováhy (C; disturbed consequences), jako např. těžkou úzkostí a depresí, je to způsobeno zejména jejich strukturou vnitřních přesvědčení (B; belief system). Ten pak společně s A způsobuje jejich problém - tedy A x B = C. Ve stejném roce začal Ellis RT praktikovat. Terapeuti však často nedokázali docenit její emoční aspekt a tak Ellis roku 1961 RT přejmenoval na Racionálně emoční terapii. Od roku 1993 je konečně název ustálen na REBT. (Ellis, 2005)

Obrázek 1 ABC teorie emoční nerovnováhy

Ellisovo nadšení pro behaviorální terapii pramenilo mimo jiné také z jeho osobních zkušeností. Ještě za dob svých studií měl potíže s vystupováním na veřejnosti.

Jeho vzorem se však stal John B. Watson, zakladatel behaviorální terapie, který ukázal, že člověk se zbaví svých racionálních obav, pokud se k činnosti, z níž má obavy přinutí. V 60. letech to byl velmi oblíbený směr. (Ellis, 2002)

Co se týče východisek REBT, většina její teorie má původ především ve filozofii. Jako příklad lze uvést pozitivismus, jehož ústřední myšlenkou je, že „pravda není absolutní ani čistá, ale jako vědci se k ní přibližujeme tím, že hledáme v dané situaci fakta a pak z těchto fakt vyvozujeme závěry“ (Ellis, 2005, s. 19). REBT čerpá také z postmodernismu, protože neuznává jakékoli absolutní příkazy či absolutní pravdy. Na konstruktivistickou a existenciální filozofii navazuje REBT v tom ohledu, že chápe klient aktivní tvůrce svého života, kteří jsou do značné míry schopni dosáhnout změny sami. K tomuto konceptu přidává aktivního terapeuta, jenž klienty v jejich snažení pomáhá a aktivně je podporuje. (Ellis, 2005)


Otázky a úkoly:


D. Původní název pro REBT byl racionální terapie?ANO x NE


E. Pozitivismus je jeden z filosofických směr, ze kterého REBT vychází?ANO x NE

Odpověz správně. A pro sebe si odůvodni v čem.

F. V rámci ABC systému je stanoveno, že emoce výsledně ovlivňují naše myšlenková přesvědčení?

ANO x NE


Klíč

A) ANO

B) ANO

C) NE

Charakteristika REBTREBT je v podstatě „samoléčebnou“ metodou. Její ústřední myšlenkou je,

že své emoce řídí člověk sám. Sám si většinou vytváří i své trápení a tak se sám může také rozhodnout, že s tím přestane. Za vznik našich pocitů mohou podle tohoto terapeutického přístupu především myšlenky, které mají navíc vliv také na naše další myšlení. Myšlenky, pocity a chování nejsou vzájemně oddělené, ale vzájemně na sebe působí a ovlivňují se. Např. když člověk myslí na neúspěch u zkoušky (myšlenka), zmocní se ho strach (pocit) a může začít panikařit (jednání). Stejně tak emoce vyvolávají naše představy a jednání a jednání probouzí zase pocity a myšlenky. Z hlediska času se REBT orientuje spíše na přítomnost a na současné potíže svých klientů. Zdrojem jejich problémů totiž nejsou události z minulosti (i když ty k nim také do určité míry přispěly), ale jejich současné postoje, jejichž součástí jsou tzv. iracionální postoje (dále „IP“). REBT lze charakterizovat jako vcelku direktivní směr, který klade důraz na prožitek, aktivitu terapeuta a konfrontaci. (Ellis, 2002)


Otázky a úkoly:


Z hlediska času se REBT orientuje spíše na minulost.

ANO x NE


Klíč

NE

Abeceda REBTVe své práci „Člověče, neboj se“ (2001) užívá autor v abecedě některá jiná písmena: G

(goal) pro cíl, C (co nastane) pro důsledek a D (disputace) pro zpochybnění

Podstatu REBT tvoří tzv. Abeceda REBT, kterou jsme stručně nastínili již výše.

A B C

Charakter našeho prožívání a následného chování je dán tím, jak na situaci reagujeme „uvnitř“, a ne tím, co se děje „venku“.

Dle schématu ABC+ D, E.

- Nepříjemné události (A), které potkají klienta spolu s klientovým přesvědčením (B) způsobují ztrátu duševní rovnováhy (C), tedy problém, se kterým si klient neví rady.

- Kognitivní pochybnosti (D) a ( E) pak představuje nový a účinný náhled a životní postoj

- Terapeut v prvé řadě zkoumá, jaké má klient konkrétní problémy, co jim předcházelo (A) s jakými účinky (C).

- Jaké se k tomu problému váží racionální a iracionální přesvědčení (B),- jaké kognitivní pochybnosti (D) a emoční a behaviorální metody klientovy

pomohou a dále jaké myšlenky, pocity a činy nejlépe podpoří klientův pokrok

V textu zmíněné schéma ABC Ellis později o něco pozměnil, propracoval a rozšířil takto ( Ellis, 2002) :

C = cíle, přání, tužby a hodnoty. Cíle vyjadřují to, co chce člověk získat. Mezi běžné cíle patří touha zůstat na živu a touha být šťastný a spokojený (zde spadá především potřeba úspěchu a uznání). Př.: Cílem studenta je dostat se na


vysokou školu.

A = aktivující událost, která se nám postaví do cesty vedoucí k cíli, přičemž se může vyskytovat buďto ve skutečnosti nebo pouze v našich představách. Může jít o nějakou událost z přítomnosti, ale i z minulosti či budoucnosti. Př.: Neúspěch studenta u přijímacích zkoušek – aktivující událostí je zde neúspěch či odmítnutí.

D = důsledek, popř. důsledky C a A mezi které patří zejména pocity úzkosti a deprese. Př.: Student se cítí sklíčeně a napříště už na žádné přijímací zkoušky nepůjde. Hlavním zdrojem důsledků jsou podle Elĺise naše IP.

P = postoje či přesvědčení; P představují naše myšlenky, stanoviska, hodnoty či očekávání, které jsou buď uvědomělé nebo neuvědomělé. Ellis rozlišuje dva základní typy těchto postojů, a to Racionální postoje (dále „RP“) a Iracionální postoje (IP)

Důležité je také zmínit termín, který Ellis v souvislosti s výše uvedenými příkazy užíval, a to sice tzv. musturbace. Jedná se o rigidní přesvědčení, že lidé se musí chovat určitým způsobem, my musíme např. něco dokázat apod. V podstatě jde o to, že se v průběhu života máme sklon neustále týrat (ale i naše okolí) různými příkazy jako např. „Tu zkoušku musím udělat výborně“ nebo „Můj partner si mě musí vážit“ atd.

REBT však neříká, že všechny naše emoční potíže mají původ v IP, ty mohou mít i jiné příčiny. Ne všechny IP také vedou k nespokojenosti - mnohé z nich tento účinek nemají. REBT jde spíše o to, trvá – li člověk absolutně na tom, že něco musí být uděláno, že se někdo musí nějak chovat, navozuje si tím nešťastné emoce.

Z = Zpochybnění (disputace) IP, kdy vědecky zkoumáme naše IP tak dlouho, dokud neprokážeme jejich chybnost a nezavrhneme je. Tak dojde ke změně v bodu D, tedy ke změně důsledku. (např. zmírnění či odstranění úzkosti). Př.: „Kde se píše, že se na tu školu musím dostat?“

E = Efektivní nová filozofie. V tomto bodě si člověk vytvoří nové zdravé negativní emoce a nové konstruktivní chování. Př.: „Je to napsáno pouze v mé mysli. Když se na vysokou nedostanu, neznamená to ještě, že za nic nestojím. Příště to zkusím znovu!“

Pokud mají lidé nějaké emoční problémy, pak za jeden z hlavních prostředků jak je mohou překonat, považuje REBT tzv. zpochybnění (disputaci) jejich iracionálních postojů (dále „IP“).


úkol:

Co k čemu patří?

C a. pocity úzkosti a deprese A b. postoje či přesvědčení D c. disputace

P d. nová filozofie

Z e. cíle, přání, tužby

E f. aktivující událost



Klíč

C 5)

A 6)

D 1)

P 2)

Z 3)

E 4)

Struktura našich vnitřních přesvědčení ( B; belief system ) = P - postoje či přesvědčení

Racionální přesvědčení (RP) jsou ta, která jsou zdravá, produktivní, adaptivní a slučitelná se společenskou realitou. Obecně zahrnují preference, touhy a přání.

Iracionální přesvědčení (IP) jsou rigidní, dogmatická, nezdravá a neadaptivní a většinou se staví do cesty našim snahám dosáhnout cílů, IP se skládají z požadavků, příkazů a zákazů

Racionální postoje (dále „RP“) - Jako racionální zde rozumíme to, co nám pomáhá v dosažení vytyčených cílů. RP jsou tedy svou povahou konstruktivní -


zahrnují myšlenky, jenž nám umožňují získat to, co chceme a vyhýbat se tomu, co nechceme. Dalším jejich rysem je, že jsou logické a jsou v souladu se skutečností. Jde o tzv. „chladné“ úvahy. Součástí RP jsou však i tzv. „horké“ myšlenky, jimiž projevujeme např. své touhy, přání, či nechuť – tedy to, co chceme a nechceme. RP (na rozdíl od IP) nejsou dogmatické, ale flexibilní. Příklad RP: „Je nepříjemné, že jsem u těch přijímaček neuspěl. Co můžu udělat, abych příště dopadl lépe?“ Z RP vyvěrají tzv. zdravé negativní emoce - pocity, jež jsou pro nás prospěšné, pomáhají jak nám, tak celé společnosti. Jako příklad lze uvést smutek, frustraci či lítost.

Iracionální postoje (IP) – Iracionálním označujeme to, co je sebepoškozující, to, co lidem brání v dosažení jejich cílů. IP vyjadřují nekritické požadavky vůči sobě, avšak také vůči druhým. Zahrnují úvahy obsahující hodnotící stanoviska, úvahy extrémní, absolutní a dogmatické. Proto, abychom mohli správně určit naše IP, máme podle Ellise hledat takové požadavky, které jsou právě dogmatické povahy. Ty jsou nejčastěji zastoupeny příkazy jako „musíš“, „měl bys“ apod. IP zaujímají lidé proto, že mívají velká přání, která potom často povýší na příkazy a zákazy. Oproti RP jsou IP nekonstruktivní a brání v dosažení našich cílů. Příklad IP: „Ty přijímačky prostě musím udělat, jinak si všichni budou myslet, jak jsem neschopný a to bude hrozné!“ Jako důsledek se z našich IP následně vytvářejí tzv. nezdravé negativní emoce, tedy emoce, které nás brzdí, mohou vyústit do nečinnosti nebo dokonce destruktivního chování. Příkladem takových emocí jsou deprese, sebelítost, panika, vztek a jiné. Studiu IP se Ellis věnoval po celou dobu své praxe, v roce 1956 vytvořil seznam dvanácti základních IP. Později však původní soupis zestručnil do těchto tří IP, zjistil totiž, že ostatní IP jeho klienti byly odvozeny z těchto příkazů – „musů“:

1. „Musím podávat vynikající výkony a získat uznání důležitých lidí, jinak jsem neschopný člověk.“

2. „Musíte se mnou jednat slušně a ohleduplně a nesmíte mě přespříliš otravovat, jinak jste mizerové.“

3. „Moje životní poměry musí být takové, abych dostal všechno, co chci, a abych nestrádal, jinak je život nesnesitelný a já nemohu být šťastný!“ (Ellis, 2002, s.56)

Otázky a úkoly:


A. Mezi racionální přesvědčení patří ty, jenž nazýváme rigidní?ANO x NE



B. IR jsou často zastoupeny příkazy jako „musíš“, „měl bys“ANO x NE


C. Oproti IP jsou RP nekonstruktivní a brání v dosažení našich cílů.ANO x NE


Klíč

A) NE

B) ANO

C) NE

Některé techniky REBT (dle Ellis, 2005)REBT od samého počátku zahrnovala širokou škálu metod založených na

myšlení, ovlivňování a jednání. V průběhu dalších let se rozšířila o mnohé terapeutické techniky.

Kognitivní technikyDisputace

Disputací v podstatě rozumíme zpochybňování, hádání debatování či


oponování našim IP. Pravděpodobně jde o nejznámější techniku, kterou REBT ve své práci využívá. Abychom našim IP správně oponovali, měli bychom se v disputaci ptát především na to, kam se s tímto IP dostaneme? Pomůže nám nebo nám spíš stojí v cestě? Odpovídá naše přesvědčení skutečnosti? Kde je důkaz, že jsou naše IP pravdivé? Disputace probíhá tak, že T nejprve vytipuje konkrétní IP a pak je K pomáhá ověřit.

Technika přerámováníTato technika spočívá v tom, že našemu mylnému vnímání či přehánění

dáme jiné, nové souvislosti. Např. na rozchod s partnerem se můžeme podívat také jako na příležitost věnovat se více sami sobě, příležitost poznat nové lidi, pěstovat nové koníčky atd.

Evangelizace (Technika vyučování)Technika evangelizace se zakládá na principu, že se klient nejprve sám

naučí základním prvkům REBT a pak je dál vysvětluje např. svým známým, přátelům apod. Díky tomuto vyprávění si klient zásady REBT zafixuje mnohem lépe a pochopí je více do hloubky.

Emočně prožitkové technikyTechniky využívající emoce a prožitek se již více zaměřují na posilování

pozitivních změn vmyšlení, kterých bylo u klienta dosaženo za pomoci předchozího užití technik kognitivních.

Technika bezpodmínečného sebepřijetí (BSP) a bezpodmínečného přijetí druhých (BSD)

Při této technice jde o posilování názoru, že druhé nelze posuzovat na základě jejich jediné vlastnosti. Cílem je klienta naučit odsoudit daný skutek, nikoli celého člověka.

Hraní rolíPři hraní rolí terapeut nejprve vytipuje, jaké situace jsou pro klienta

nepříjemné, a přál by si je zvládat lépe. Klient hraje buďto sám sebe a terapeut druhého člověka tak, jak jej klient popsal anebo naopak. Následuje konverzace podle předem daného scénáře. Terapeut uvádí klienta do podobné situace a pomáhá mu, aby ji prožil nebo zvládal jiným, funkčnějším způsobem.

Behaviorální technikyBehaviorální techniky podporují kognitivní pokrok, kterého klient již

dosáhl. Většina z těchto technik je prakticky zaměřena.

Cvičení zaměřená na pocity studuTato technika je zacílená na zvládání situací, ve kterých se klient cítí nejistě


či trapně. Ellis ji ostatně v době, kdy se ostýchal vystupovat na veřejnosti, úspěšně vyzkoušel také na sobě. Jde o to, že klient má za úkol aktivně vyhledávat situace, ve kterých se stydí. Samozřejmě musí jít o činnosti, které nijak neubližují jeho okolí ani jemu. Tak např. jedna K chodila několikrát týdně „žebrat“ o jeden dolar tak dlouho dokud se nezbavila nepříjemných pocitů z této situace. Mnoho klient uvádí, že postupem času začali vnímat tyto situace spíše jako zábavné a dokonce si v nich našli zalíbení, než že by jim přišli trapné.

Posilování a trestyTechnika odměňování a trestů je založena na principu operantního

podmiňování. Využívá se např. k motivaci plnění domácích úkolů, kdy klient si může dát nějakou odměnu (co je mu milé, příjemné) pouze tehdy, splní-li daný domácí úkol. A naopak pokud klient určitý úkol nesplní, má si za to uložit nějaký trest (např. zavolat osobě, kterou nemá rád apod.) Ellis však upozorňuje, že ne u všech pacientů je tato technika vhodná – např. u nedostatečně motivovaných klientů, kterým dělá potíž vůbec dorazit na terapii, může mít technika opačný efekt.

Expozice (Desenzibilizace in vivo)Tato technika má kořeny u J. Wolpeho a postata tkví v tom, že objektu,

který v nás vyvolává např. úzkost, se postavíme tváří v tvář. Např. pokud se obáváme jízdy výtahem, budeme tuto činnost cíleně vyhledávat, nejprve jím pojedeme jedno patro, pak dvě atd. Cílem techniky je klientovi naznačit, že zdrojem jejich strachu není daný předmět, ale jejich IP.

úkol:

Co k čemu patří?

disputace a. klient si zásady REBT fixuje tím, že je vysvětluje druhým

přerámování b. strachu se postavíme tváří v tvář postupnými kroky

evangelizace c. našemu mylnému vnímání či přehánění dáme jiné, nové souvislosti

BSP a BSD d. zpochybňování a oponování našim IP

hraní rolí e. klient si může dát nějakou odměnu pouze tehdy, splní-li daný domácí úkol

pocity studu f. klient má za úkol aktivně vyhledávat situace, ve kterých se stydí

posilování a tresty g. cílem je naučit klienta odsoudit daný skutek, nikoli celého člověka

expozice h. terapeut hraje druhého člověka tak, jak jej


klient popsalDoplňující úkol:


Klíč

disputace d)

přerámování c)

evangelizace a)

BSP a BSD g)

hraní rolí h)

pocity studu f)

posilování a tresty e)

expozice b)

Příklady použití a využití REBT

REBT se využívá zejména v léčbě či ovládnutí úzkostí, depresí, vzteku, sebelítosti, nízkého sebehodnocení či neurotických obtíží.

Neurotickými obtížemi rozumíme poruchy ega a nízkou toleranci k frustraci. Poruchy ega se vytváří z takových IP, že proto, aby nás ostatní uznávali a měli nás rádi, musíme se vždy chovat správně a pokud se tak chovat nebudeme, ostatní nás zavrhnou.

Nízká odolnost vůči frustraci je vlastně poruchou pramenící z nespokojenosti, jejíž jádro tvoří názor, že náš život musí být snadný.

V centru pozornosti REBT stojí také pocity strachu a nejrůznější fobie (např. z dopravních prostředků, různých zvířat, uzavřených prostor atd.). Pro jejich zmírnění až úplné odstranění využívá techniky desenzitizace in vivo, tedy techniky, kdy se klient postupně „vystavuje“ předmětu, ze kterého má strach.

REBT lze dále využít při osvojení si asertivity, metod řízení času (tzv. time managementu), dovednosti v oblasti mezilidských vztahů, zlepšení pracovního výkonu a mnoha dalších dovedností přispívajících k spokojenějšímu životu. (Ellis, 202)


Otázky a úkoly:


A. Jádrová přesvědčení jsou utvářeny zejména v dospělosti?ANO x NE


B. Jádrová přesvědčení máme jak pozitivní, tak v negativní podobě?ANO x NE


Klíč

A) NE

B) ANO



Účinnost REBT

(+) pozitivaVzhledem k tomu, že jsme REBT označili za aktivní a direktivní přístup,

můžeme říci, že jeho velkou výhodou je to, že díky tomu je terapie kratší a účinnější.

REBT ponechává prostor pro výuku.

I přesto, že terapeut je většinou direktivní, klade důraz na soběstačnost klienta, což mu dodává důvěru, že dokážou mnoho věcí, o kterých jsou přesvědčeni, že je nezvládnou.

Dalším pozitivem je komplexnost a systematičnost tohoto směru. REBT člověka povzbuzuje, aby se vypořádal nejen s původními praktickými potížemi, ale i s odvozenými emočními problémy.


Usiluje nejen o odstranění symptomů, ale o vytvoření zcela nové životní filozofie.

REBT je navíc jediným psychoterapeutickým systémem, který rozlišuje mezi přiměřenými a nepřiměřenými pocity, což je pro klienta důležité v procesu změny svých reakcí a jednání. (Ellis,2002)

(-) negativa

Na druhou stranu již uvedená aktivita a direktivnost REBT mohou (podle mne) utlumit tendence klienta vyřešit si své vlastní problémy aktivně sám.

Je zde také riziko, že direktivní terapeut na sebe vezme příliš mnoho odpovědnosti a moci a naruší tak vzájemný vztah terapeuta – klienta.

REBT bývá někdy také obviňována z povrchnosti, protože její abeceda je podle některých autorů příliš jednoduchá. Při studiu literatury pojednávající o REBT se může zdát, jako by REBT bránila lidskému pokroku – že příkazy jako „musíš“, „měl bys“ apod. mohou pro mnohé klienty mít motivační charakter a vlastně ho svým způsobem „chrání“ před zahálkou.

Podíváme-li se na určité techniky, které REBT využívá, nabízí se také otázka, zda sama tato terapie není svým způsobem musturbační (viz např. plnění domácích úkolů, expozice atd.).

SVÉPOMOCNÝ FORMULÁŘ REBT - dodat





Stručný přehled vybrané literatury:

- ELLIS, A., MACLAREN,C. Racionálně emoční bahaviorální terapie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 136 s. ISBN 80-7178-947-X

- ELLIS, A. Člověče, neboj se. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001.182s. ISBN 80-7106-438-6.

- ELLIS, A. Trénink emocí. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-646-2.

- ELLIS, A., MACLAREN, C. Racionálně emoční behaviorální terapie. 1. vyd. Praha : Portál, 2005. 136 s. ISBN 80-7178-947-X.

- KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. 5. vyd. Praha : Portál, 2006. 383s. ISBN 80-7367-122-0.

- NEENAN, M., DRYDEN, W. Racionálně emoční behaviorální psychoterapie. 1. vyd. Praha : Portál, 2009. 144 s. ISBN 978-80-7367-532-5.

- VYMĚTAL, J. Obecná psychoterapie. 2. vyd. Praha : Grada, 2004. 339 s. ISBN 80-247-0723-3.

SHRNUTÍ

Jak již bylo v úvodu tohoto textu zmíněno, REBT v sobě pojí nejrůznější aspekty několika terapeutických teorií a pro svou práci využívá také některé jejich techniky.

Z behaviorální terapie vyžívá REBT techniky jako je „plnění domácích úkolů“, desenzitizaci in vivo či operantní podmiňování.

REBT s behaviorální psychoterapií souhlasí v přesvědčení, že ke zmírnění nebo vyřešení problémů K je nutné, aby K provedl hluboké filozofické a behaviorální změny.

REBT jen více využívá paradoxních a manipultativních technik. Stejně jako psychoanalýza S. Freuda odhaluje REBT nevědomé motivy a obranné mechanismy klientů. Na rozdíl od ní však u svých klientů zdlouhavě neanalyzuje jejich prožitky z dětství, ale zaměřuje se na problémy, které mají klienti v současnosti. Z Rogersovského přístupu přijala REBT za svou bezpodmínečnou úctu ke klientovi a jeho plnou akceptaci. Avšak REBT navíc používá různé aktivní a direktivní metody a říká, že pokud terapeut klienta pouze přijímá, mnozí klienti se mohou přijmout právě jen proto, že je přijímá jejich terapeut a jejich sebepřijetí se tak může stát pouze podmíněné.

Terapeut v REBT tedy navíc k poskytování bezpodmínečného přijetí aktivně učí své klienty, jak je důležité, aby si sebepřijetí poskytovali sami. V gestalt terapii našla REBT inspiraci pro pořádání encounterových setkání či užívání metod modelování. Tím, že se REBT zaobírá problematikou sebehodnocení má také blízko k self psychologii H. Kohuta.(Ellis, 2005)


Od Kratochvíla(2006) se dozvídáme, že REBT je jedním z kognitivních směrů psychoterapie. Nicméně jeho zařazení není tak jednoznačné, protože v sobě integruje mnoho dalších přístupů a někdy se dokonce zdá, že spíše než ke kognitivní psychoterapii má blíže k terapii behaviorální, protože je hodně spojena s nácvikem dovedností.

Jádrem tohoto přístupu je teze, že lidé sami ovlivňují své emoce a tak je mohou také sami měnit. Podle REBT tedy lidé mají emoce, ale i celý svůj život ve svých rukou a mohou je ovlivňovat, což také zakládá aktivní povahu REBT.

REBT se snaží lidem pomoci na základě „analýzy“ jejich současných problémů, nikoli jejich minulosti, a to na základě vyvracení jejich iracionálních postojů. Základními pojmy, se kterými REBT operacionalizuje je tzv. abeceda REBT, racionální a iracionální postoje, disputace a musturbace.

REBT tedy má i svou eklektickou povahou – užíváním technik také z jiných psychoterapeutických směrů a také tím, že při zpochybňování iracionálních přesvědčení využívá logických postupů a prvků racionality.

Můžeme jej považovat za směr spíše direktivní, kdy terapeut klienta na jeho cestě za změnou více vede, než pouze doprovází, jako je tomu např. v terapii rogersovské.

Autorovy dlouhodobé snahy o zdokonalení terapie, získávání a začleňování nových prvků a poznatků z jiných terapií a rozvoj jeho vlastní teorie vypovídá o jeho opravdovém a úspěšném zájmu pomoci člověku. Zabývá se člověkem a jeho problémem v celé jeho šíři, orientuje se na propojení kognitivní, emocionální a behaviorální složky klientovy osobnosti. Pomáhá klientům, aby našli souvislost mezi svými vnitřními přesvědčeními, pocity a činy. Tak, jako jiné terapie, splňuje podmínky tak, že pomáhá člověku v jeho situacích, které neumí sám řešit. Díky modelu ABCDE, potřebné pro rozbor, pochopení a řešení situace klienta, je tento systém terapie srozumitelný a logický, což může být pro klienta rozhodující při volbě terapie.

Jak uvádí autor, většina teorie REBT pochází spíš z filozofie než z psychologie. Zmiňuje, že ačkoli je terapie kognitivní, emoční, behaviorální a v žádném případě není přísně „intelektuální“, upřednostňuje, když klienti dělají hluboké filozofické změny namísto pouhých vyvracení svých iracionálních přesvědčení a nahrazování automatických negativních myšlenek rozumnějšími (Kratochvíl, 2006,s.21).



B/ Kognitivní psychoterapieRozdělení dle Dějiny psychologie – Alena Plháková, Grada 2006

Cíle kapitoly:

Provézt účastníky metodou KT, která je zde charakterizována , jejímž

zakladatelem je A.T. Beck. Pochopit princip dané metody. Seznámit se užitím

dané metody, pochopit (+/-) příklady použití a využití.

Klíčová slova:

Jádrová přesvědčení, dysfunkční myšlenková schémata, kognitivní omyly, A.T.

Beck , techniky KT



Racionálně emoční behoviorální terapie A. Ellise a kognitivní terapie A. Becka, tyto

dva zmíněné přístupy se liší svým názvem, historií a částečně i rozdílnou terminologií. Věcně si však jsou velmi blízké. KBT (Kognitivně - behaviorální terapie) potom spojuje ovlivňování myšlení s ovlivňováním chování. Společnými rysy všech třech přístupů je orientace na vědomou činnost, na přítomnost a na využívání racionální logické argumentace.

Zakladatel Kognitivní psychoterapie

Aaron Těmkin Beck (*1921), profesor psychiatrie na Pennsylvánské univerzitě, se narodil v Providenci (Rhode Island) v USA. Jeho rodiče pocházeli z Ukrajiny. Zpočátku psychoanalytik, jenž se zajímal o depresivní stavy – snažil se o ověření Freudovy teorie depresí (deprese je na sebe zaměřená agrese) a přitom používal tradiční psychoanalýzu.

A. T. Beck zformoval vlastní teorii emočních poruch a kognitivní model deprese (negativní předsudky v myšlení), řídil léčebné a


výukové Středisko pro kognitivní terapii při

Pennsylvánské univerzitě.

Stručný vývoj a východiska KTKognitivní terapie A. T. Becka, stejně jako u Ellisovy racionálně-emoční terapie, má stejné východisko a sice, že nesprávné myšlení je odpovědné za emoční poruchy.

Terapeut věnuje pozornost pacientově interpretaci skutečnosti a směruje jej k přezkoumávání názorů. Učí jej rozlišovat mezi objektivní skutečností a subjektivním hodnocením.

Osobnost je tvořena prostřednictvím schémat a struktur poznání, složených ze základních přesvědčení. Jedinec se formuje brzy v životě, s ohledem na osobní zkušenosti a ztotožnění s osobami významnými pro jeho život.

Lidé mají představy o sobě, o druhých a o tom, jak to na světě chodí. Schémata mohou být adaptivní nebo dysfunkční.

Např: negativní myšlenky má depresivní jedinec o sobě samém, o svém okolí a budoucnosti, přičemž takové dysfunkční pesimistické myšlení má vliv na jeho náladu, motivaci, produktivitu, jeho vztah k ostatním, což bývá příčinou psychických a somatických příznaků, charakteristické např. pro depresi. Takové pesimistické negativní myšlenky, které se samy pacientovi nabízí, Beck označuje jako automatické myšlenky neboli kognitivní omyly.

Za emoční poruchy odpovídá nesprávné myšlení, které má tři úrovně:

jádrová přesvědčení (absolutní, nezpochybnitelné přesvědčení a závěry o sobě, ostatních a světu vytvořené v dětství)

dysfunkční myšlenková schémata (extrémní, rigidní a rezistentní potřeby přijetí, výkonu a moci/bezmoci.)

kognitivní omyly (dysfunkční děje spuštěné při tzv. kritických událostech)

Z toho plynou tři kategorie schémat chování:

Výkon X Přijetí X Moc


Otázky a úkoly:


A. A.T. Beck byl původně psychoanalytik?ANO x NE


B. Tři schémata chování, která vyplývají z nesprávného myšlení jsou výkon, přijetí, moc?

ANO x NE


Klíč

A) ANO

B) ANO



Jádrová (niterná) přesvědčení

Jsou obvykle utvářené v dětství - absolutní, nezpochybnitelné přesvědčení a závěry o sobě, ostatních a světu. Patří k nim např.: Nejsem k ničemu, nikdo mě nepotřebuje, nikomu nemůžu věřit, svět je nepřátelský… atd.)

Tyto myšlenkové vzorce jsou obvykle důsledkem nezájmu zaměstnaných rodičů (nikdo mne nemá rád), chladné ale náročné matky (zasloužím si lásku, jen když budu úspěšný), nepřijetí dětským kolektivem (pocity nejistoty, vnímání světa jako nepřátelského prostředí atd.).

Tato přesvědčení máme jak v pozitivní, tak v negativní podobě.

Jedná se o základní přesvědčení o nás samých, o ostatních a o světě, s jejichž pomocí získávají naše životní zkušenosti smysl. Tato přesvědčení nám pomáhají vytvořit si vlastní pohled na svět.


Otázky a úkoly:


A. Jádrová přesvědčení jsou utvářena zejména v dospělosti?ANO x NE


B. Jádrová přesvědčení máme jak pozitivní, tak v negativní podobě?ANO x NE


Klíč

A) NE

B) ANO



Dysfunkční myšlenková schémata

Jádrové přesvědčení může být aktivováno zpochybněním pozitivního či negativního předpokladu. V kognitivní terapii se jedná o tzv. skryté předpoklady (pravidla), které jsou často nevyslovené, ale přesto řídí naše každodenní chování a určují naše normy. Příkladem skrytých předpokladů může být pozitivní předpoklad: „Jestliže budu tvrdě pracovat, uspěji.“ Negativním protějškem tohoto předpokladu je předpoklad: „Jestliže nějakým způsobem polevím, neuspěji.“

V rámci KT jsou tyto předpoklady vnímány většinou jako extrémní, rigidní a rezistentní vůči změně , týkají se obvykle potřeby přijetí, výkonu a moci/bezmoci. např:

„Když se budu stále snažit být poslušný a nenarazit, ostatní mě budou mít rádi.

Když budu úspěšný, ostatní mě přijmou mezi sebe. Nesmím dát najevo, že něco neumím, ostatní by mne zavrhli. Nikdy nesmím vypadat hloupě.


Musím být v životě stále šťastný. Pokud nejsem nejlepší, jsem nejhorší. Každý je lepší (šťastnější, šikovnější, úspěšnější, chytřejší) než já“


Pokuste se najít v rámci literatury nebo na internetu další příklady dysfunkčních myšlenkových schémat a vypište si je

Kognitivní omyly

Tato přesvědčení jsou vlastně představy o světě, sobě i ostatních a mohou být buď adaptivní, nebo dysfunkční. Dysfunkční myšlení bývá pesimistické a z velké části se podílí na náladě, motivaci jedince, jeho vztahu k ostatním, náhledu na svět. Tyto negativní myšlenky nazývá Beck „automatickými myšlenkami“, protože se člověku samy nabízejí, aniž by se o to nějak vědomě snažil.

Kognitivní omyly jsou dysfunkční děje spuštěné při tzv. kritických událostech, kdy jsou narušeny dosavadní snahy (známky odmítnutí, nesouhlasu, rozchod s partnerem atd.) => systematické chyby v myšlení, opakované automatické úsudky nebo chybná hodnocení.

Z myšlenek se stávají tvrzení, která udržují dysfunkční myšlenková schémata. Pacienti si je znovu potvrzují zejména ve stresových situacích a upevňují si tak své maladaptivní chování. Tyto automatické myšlenky se mohou objevit například jako:

Dle (Kratochvíl, 2006) a (Neenan & Dryden, 2008)

Nepodložené závěry – kamarád na ulici si nás nevšimne, ale my si myslíme, že se s námi nechce bavit. (nepozdravil = nemá mě rád)

Zkreslený výběr faktů – z dlouhého pohledu jednoho pána na jinou paní si vyvodíme, že se pánovi paní líbí, i když jej může zaujmout jen výrazné líčení. (Detail je vytržen z kontextu – usmála se na něj, určitě spolu něco mají)

Nepřiměřené zevšeobecňování – vytváříme si pravidla na základě jediného


případu – většinou neúspěšného. Přehánění a bagatelizace – výrazně podtrhujeme neúspěchy a nepříjemné

okamžiků a zastiňujeme úspěchy a příjemné zážitky. (nepovedlo s mě to, nikdy se mi nic nepovede)

Vztahovačnost – přebíráme na sebe zbytečnou zodpovědnost za vše a vztahujeme k sobě i věci, které se nás netýkají. (protože jsem tam nepřišel včas, tak jsem to všechno pokazil)

Pohled černými brýlemi – vidíme často jen věci, které jsou špatně, ale ty, které jsou dobře, nezdůrazňujeme, bereme je jako samozřejmost. (hold, to je už můj osud)

Uvažování všechno nebo nic – hodnotíme situace ve stylu buď a nebo, neexistuje nic mezi tím.

Čtení myšlenek – domníváme se, že víme, co se ostatním honí hlavou, bez dalších důkazů (většinou negativní smýšlení o nás).

Nálepkování – neoznačujeme chování, ale přímo osobu (nebylo hloupé mé chování, ale já).

Emoční uvažování – cítím se hloupě, proto jsem hloupá.

Otázky a úkoly:

Co k čemu patří?

nepodložené závěry

a. vytváříme si pravidla na základě jediného případu

zkreslený výběr faktů b. nepovedlo s mě to, nikdy se mi nic nepovede

zevšeobecňování c. protože jsem tam nepřišel včas, tak jsem to všechno pokazil

bagatelizace d. usmála se na něj, určitě spolu něco mají

černé brýle e. víme, co se ostatním honí hlavou, bez dalších důkazů

vztahovačnost f. neoznačujeme chování, ale přímo osobu

čtení myšlenek g. hold, to je už můj osud

nálepkování h. nepozdravil mne, nemá mě rád




Klíč

nepodložené závěry h)

zkreslený výběr faktů d)

zevšeobecňování a)

bagatelizace b)

černé brýle g)

vztahovačnost c)

čtení myšlenek e)

nálepkování f)

Tyto tři kognitivní úrovně (automatické myšlenky, skryté předpoklady a niterná přesvědčení) spolu souvisí. Z nich plynou tři kategorie schémat chování:

Výkon - zahrnuje schémata týkající se nároků na sebe a potřeby úspěchu, např.: ‘Abych byl šťastný, musím být úspěšný ve všem, s čím se setkám!’, ‘Pokud udělám chybu, znamená to, že nejsem k ničemu!’, ‘Musím být nejlepší ve všem, co udělám!’

Přijetí - představuje schémata týkající se potřeby být uznáván, milován, chráněn, přijímán druhými lidmi, např.: ‘ Abych byl šťastný, musím být uznáván vždy všemi lidmi!’, ‘Nemůžu žít bez lásky!’, ‘Pokud se mnou někdo nesouhlasí, znamená to, že mě nemá rád!’, ‘Moje hodnota závisí na tom, co si o mě ostatní myslí!’

Moc - jsou to schémata týkající se potřeby mít události pod kontrolou, potřeby síly, převahy, kontroly nad chováním svým i ostatních, potřeby poslušnosti a loajality druhých, např.: ‘Měl bych být vždy schopen všechno zvládnout sám!’ Všichni mi musí stále pomáhat!’, ‘Nikomu se nedá věřit!’, ‘Všichni mě musí stále poslouchat!’


Která z vytyčených schémat chování znáš? Zkuste si vypsat věty, které často slýcháte, nebo si říkáte v těchto třech

schématech.


výkon

přijetí

moc

Principy kognitivní terapie

,,Psychické poruchy se točí kolem určitých úchylek v myšlení.‘‘ (Beck, 2005, str. 155) Proto je důležité nabídnout pacientovi účinné techniky, které mu ukážou jeho slepá místa a navrátí ho na správný kurz v jeho myšlení. Takové úchylky v myšlení lze napravit prostřednictvím existujících psychických schopností – integrace, označování a interpretace zážitků. Do kognitivní terapie lze zařadit také všechny přístupy, vedoucí ke zmírnění psychické bolesti. Kognitivní terapie zahrnuje tři přístupy:

1. Intelektuální přístup – spočívá v tom, že s pacientem ověříme jeho názory, kdy si často pacient uvědomí mylnost svých názorů a projeví touhu změnit je.

2. Experimentální (prožitkový) přístup – metoda experimentu, kdy je pacient vystaven natolik silným zážitkům, které jeho názory změní. Často jsou prováděny v s druhými lidmi v předem organizované situaci.

3. Behaviorální přístup – jde o formu specifického chování, jednání, kdy pacient mění svůj názor jak na sebe, tak i na okolní svět. (Beck, 2005)

Terapeut učí klienta své automatické myšlenky poznávat, podrobovat je logické kritice a vytvořit z nich myšlenky racionálnější, které neobsahují jen negativní, ale také pozitivní stránku věci.

Na rozdíl od racionálně – emoční terapie (REBT) však nevyužívá KT vysvětlování, argumentaci nebo přesvědčování, ale spíše tzv. sokratovský dialog, při kterém se dotazuje na smysl, užitečnost a důsledky jeho názorů.

Pro větší úspěšnost terapie si klient může doma sám zaznamenávat automatické myšlenky i způsob, jakým je zpracoval, včetně situace, ve kterých se myšlenky objevily, obsahy myšlenek a pocity, které objevení se myšlenky doprovázely. (Kratochvíl, 2006)

K tomu je možno použít předtištěných tiskopisů s rubrikami pro situace, v nichž se myšlenka objevila; obsah myšlenky; pocity, které provázely objevení se myšlenky; racionální zpracování myšlenky.


Klient se při zpracování dysfunkční myšlenky držet třech otázek:

1. Jaké jsou důkazy pro a proti?2. Jaký je jiný možný výklad situace nebo události, ke které se myšlenka

vztahuje?3. Co z těchto názorů vyplývá?

Otázky a úkoly:


A. KT používá sokratovský dialog?ANO x NE


B. Intelektuální přístup v KT je formou specifického chování či jednání, kdy klient mění svůj názor na sebe?

ANO x NE


Klíč

A) ANO

B) NE



Cílem kognitivní terapie

je změna „vadného“ názoru či smýšlení jedince na realistické společností žádané přesvědčení a myšlení. Jednotlivé kroky vedoucí ke změně chybného usuzování:

1. Jedinec si musí uvědomovat, co si myslí.2. Uvědomění si chybných myšlenek.3. Nesprávný úsudek je třeba nahradit úsudkem správným.4. Potřeba zpětné vazby ke zjištění, zda nastala pozitivní změna.


Prostřednictvím svých zkušeností se jedinec učí, jak se poučit a řešit problémy.

Tzn., že se jedinec „učí učit se“.

Otázky a úkoly:

Doplňte chybějící - jeden z kroků vedoucí ke změně chybného usuzování.

Potřeba zpětné vazby ke zjištění, zda nastala pozitivní změna

Nesprávný úsudek je třeba nahradit úsudkem správným

Jedinec si musí uvědomovat, co si myslí

Klíč

Uvědomění si chybných myšlenek



Uplatnění kognitivní terapie

Kognitivní terapie byla tedy původně vytvořena pro léčení nepsychotických depresí, později však byla aplikována na léčení dalších emočních poruch, poruch osobnosti, závislostí nebo řešení manželských problémů a krizí.

Kognitivní terapie však nejde efektivně aplikovat vždy, protože ne vždy jsou emoce ovlivňovány myšlením, ale často je to také naopak. V takovém případě může terapie upravit automatické myšlenky, ale nezajistí tím změnu emočního prožívání. (Kratochvíl, 2006)

Kognitivní metody se nejvhodněji aplikují u lidí schopných introspekce a schopných popisu své vlastní myšlenky a fantazie.

Metody správného pojmenování objektů a situací, vytváření hypotéz, ověřování jejich platností a vylučování těch chybných, jsou založené na dovednostech, které lidé používají automaticky, aniž by si těchto operací byli vědomi.


Úkolem terapeuta je zformování celkové strategie práce s pacientem, a to z důvodu velkého množství možných terapeutických postupů.

Metody psychoterapie mnohdy kolidují s procesem psychoterapie, proto je těžké určit, co dělá terapeut a tím, jak na to reaguje pacient.

Otázky a úkoly:

Doplňte chybějící - jednu ze zde vyjmenovaných možností uplatnění KT

5) „deprese“

6) „poruchy osobnosti“

7) „emoční poruchy“

8)

Klíč

„závislosti“ nebo „manželské problémy“ nebo „manželské krize“


Následně si přečti vybrané ukázky metod Kognitivní terapie.

Ukázky příkladů metod Kognitivní terapie

Jak vyplnit prázdná místa

Při určení svých automatických myšlenek se pacient při vnímání konkrétních okolností rozruší. Mezi podnětem existuje prázdné místo, abychom pochopili emoční reakci, musíme nashromáždit myšlenky, které se udály během této mezery. ,,Ellis popsal následující metodu, jak pacientovi tento postup vysvětlit.‘‘ Jde o posloupnost A-B-C, kde A je aktivující podnět a C je přehnaná, nepřiměřená, ,,napodmiňovaná reakce.‘‘(Beck, 2005, str.173) Dotyčné B znamená ono prázdné místo, které pokud se vyplní v mysli pacienta vznikne spojení mostu mezi A a C.,, Jeden pacient popsal tuto posloupnost takto: ,,A‘‘ uviděl starého známého; ,,C‘‘-pocítil smutek.‘‘ (Beck, 2005, str.173)


Ověřování pravdivosti závěrů

Jedná se zde o zpochybňování platnosti svých myšlenek, protože je pacient navyklý brát své myšlenky jako pravdivé. Jeho zkreslující myšlenky na něj mají škodlivý vliv, kdy ,,vedou k chybnému uvažování v určitých ohraničených oblastech prožívání.‘‘ (Beck, 2005, str.177) Mají za následek nerozlišovat citlivě, ale obecně, kdy nefunguje logika. Terapeut se tedy snaží naučit pacienta ověřování jeho závěrů ve vztahu ke skutečnosti. Vše je založeno na faktech.

Spolupracující empirismus (Beck et al.,1979)

Spočívá ve společném aktivním zapojení klienta do procesu řešení problému. ,,Je podložen vřelostí, důvěrou, opravdovostí a přiměřeným vcítěním.‘‘ (Neenan, Dryden, 2008, str.14) Myšlenky klienta jsou brány jako hypotézy a ne jako fakta. Jedná se o testování reality, kdy se potvrzují či vyvrací klientovi hypotézy.

Otevřenost

Vše je založeno na spolupráci, proto klient v terapii se otevřeně dozvídá o dění a získává vysvětlení o modelu, který bude aplikován na řešení jeho problému. Terapeut také využívá klienta při sých špatných závěrech a nabádá ho k řešení. (Neenan, Dryden, 2008, str.17)

Zpětná vazba

Používá se jak během sezení s terapeutem, tak na závěru. Je to jakási forma ujištění, že klient chápe to, co mu terapeut říká a také k postrčení klienta k uvědomění si, co bylo na daném sezení užitečné. Důležité je, aby terapeut nabudil pocit klienta, že může jak kritizovat, tak hodnotit kladně sezení. (Neenan, Dryden, 2008, str.19)

úkol k zamyšlení v kontextu vybraných ukázek používaných metod KT

Zkuste si vlastními slovy charakterizovat minimálně jeden z těchto příkladů.

Jak vyplnit prázdná místa

Ověřování pravdivosti závěrů

Spolupracující


empirismus

Otevřenost

Zpětná vazba

Klady a zápory aplikace kognitivní psychoterapie

Při aplikaci kognitivní psychoterapie se terapeut staví do pozice toho, který pomáhá pacientovi naučit se rozpoznávat své „automatické myšlenky“. Jsou to myšlenky velmi prchlivé a „vratké“, předcházející pocitovým zážitkům, vyvstávající zcela neovlivnitelně automaticky na základě předchozích zkušeností člověka s daným objektem, skutečností, či dějem. Mnohdy však na základě zkušeností zkreslených a negativních. Jedinec si ve většině případů přítomnost těchto myšlenek neuvědomuje.

Terapeut pomáhá pacientovi věcně zahlédnout tyto „automatické myšlenky“ a na základě „sokratovského dialogu“ (odpověďmi na moudře volené otázky terapeuta si pacient sám logicky odpoví na svůj problém) se na ně kriticky podívat s nadhledem „zvenčí“. Terapeut neargumentuje ani nehodnotí pacientovy závěry, pouze doprovází pacienta svými otázkami na cestě k nalezení smyslu a významu jeho postojů.

(+) pozitivaVeliký klad této terapie můžeme vnímat v obrovské podpoře klienta

k samostatnému myšlení. Výsledkem nikdy není vyhodnocení, úsudek či myšlení terapeuta, nýbrž pacienta. Ať už je závěr jakýkoliv, vždy to je závěr pacientův. Pacient sám si zodpovídá kladené otázky, vyhodnocuje je a činí ze svých opovědí závěry.

Další výhodou je skutečnost, že terapeut nemusí až tak dopodrobna zkoumat pacientovu minulost, dětství či možná vztahová zranění (psychoanalýza), ani jej nemusí učit nějakému zvlášť náročnému novému návyku (paradoxní intence), jak je tomu u mnohých jiných terapií. V tomto případě stačí pouze moudře se ptát a vést ke smysluplným odpovědím.

Tato metoda je velmi vhodná pro lidi schopné popsat „svůj vnitřní svět“, své myšlenky a úsudky.

(-) negativa


Nevýhodou této terapie je skutečnost, že se terapeut na jedné straně v žádném případě nesmí nechat ovlivnit svými postoji, představami a emocemi, na straně druhé vychází ze svých lidských zkušeností. Tato hranice je velmi křehká a pro terapeuta klade náročný úkol nechat pacientovi svobodu v jeho rozhodování a přitom mu neustále nabízet zpětnou vazbu a moudře volenými otázkami jej směřovat k takovému závěru, který pacientovi bude dávat smysl.

Přestože ne vždy se závěr pacienta bude shodovat s názorem terapeutovým. Vše je postaveno na terapeutově moudrosti, umění profesionálního odstupu a přitom lidskosti, což je velmi náročnou podmínkou.

Další nevýhodou vyplývající z postupu aplikace této terapie je fakt, že neumí-li pacient popsat své vlastní myšlenky a není-li schopen introspekce, pak mu tato terapie nemůže mnoho pomoci. Na druhou stranu, terapeut má ve svých rukou i to, nakolik bude kladená otázka pro pacienta uzpůsobená, srozumitelná a otevřená k odpovědi.

úkol k zamyšlení v kontextu vybraných ukázek používaných metod KT

Zkuste si vlastními slovy charakterizovat alespoň jedno negativum a jedno pozitivum KT.

(+)

(-)Ukázky příkladů užití KT z knihy A. T. Beck; Kognitivní terapie a emoční poruchy

Jeden pacient zdánlivě utrpěl organické poškození mozku po srdečním infarktu (Stein a kol., 1969). Psychologické testy prokázaly poruchu bezprostřední paměti a neschopnost se soustředit. V průběhu psychoterapie terapeut zjistil, že pacient má mylnou představu o tom, jaké následky má srdeční infarkt. Byl přesvědčen, že existuje „tepna vedoucí do mozku“ ze srdce přímo z místa infarktu. Podle jeho představy se mu tato tepna ucpala a tím došlo k nezvratnému poškození jeho mozku. Když terapeut na anatomických obrázcích pacientovi vysvětlil, že se mýlí, jeho příznaky poškození mozku vymizely.

Charcot léčil mnoho případů hysterie pomocí hypnózy. Následující případy, které uvádí (1890), prokazují, že motorické i senzorické příznaky pacientů vycházely z jejich mylných představ o organické patologii.

Pacient byl sražen vozem, který jej pak přejel. Mylně se domníval, že mu kola přejela a rozdrtila obě nohy. Následně se u něj rozvinula hysterická paralýza obou dolních končetin.


V jiných případech vycházel hysterický příznak z mylné „diagnózy“, kterou pacient učinil na základě skutečného poranění. Jeden voják byl postřelen do nohy a začal trpět „punčochovou“ anestezií: byl přesvědčen, že mu kulka přetrhla v noze nerv. Jakmile mu lékař dokázal, že má nerv v pořádku, jeho anestezie se ztratila.



1. Co je to KT?2. DODĚLAT3. ….4. ….5. ….6.

SHRNUTÍ

Kognitivní terapie má silnou pozici na poli psychoterapie. V dnešní době je velice využívaným a co do účinnosti úspěšným přístupem. Většina odborníků se mu věnuje v kombinaci s behaviorální terapií, jejichž spojení má v mnoha případech větší léčebný efekt.

Využití kognitivní terapie u pacientů s emočními poruchami je velmi přínosné. Pokud chybně přemýšlíme a to má za následek zásah do života člověka. (Beck, 2005).

U poruch jako poruch příjmu potravy se převážně uplatňuje (KBT) kognitivně behaviorální terapie, kde jde ovšem o změnu myšlení. Není moc úspěšná, ale celkově z výběru terapeutických metod je nejvhodnější. V prvé řadě jde o změnu myšlení, protože samotná změna chování by neměla dlouhodobější efekt.

Kognitivní terapie se však hojně využívá u již zmíněné terapie depresí a to jak v rámci individuální, tak při skupinové psychoterapii. Využití kognitivní terapie u lidí s emočními poruchami jako velice přínosné a důležité.

V rámci pochopení KT si sami u sebe můžeme uvědomit, že dokážeme rozdílně pohlížet na tutéž situaci při různých psychických stavech.

Zcela jednoduše použiji příměr povinností školy. Když jsme unaveni, naštvaní, smutní, pokud je špatné naše celkové psychické rozpoložení, můžeme pociťovat školní úkoly jako stresující, obtížně zvladatelné. Neustále na ně


musíme myslet, zhoršují náš spánek a hůře se na ně soustředím. V druhém případě, v době šťastného období, dobré náladě, po prožitém úspěchu apod. tyto povinnosti chápeme třeba jako nutnost, kterou je třeba zvládnout, ale jíž není třeba se trápit. Pociťujeme potřebný elán atd.

To je také např. důvod, proč příbuzní depresivních pacientů ve většině případů nejsou schopni pochopit stavy a chování nemocného. Jejich myšlení je to totiž postaveno zcela jinde, interpetace nastalé situace je odlišná.

Díky KT lze nalézt jistou propojenost příčin a prvotních aspektů, které vyvolávají určitý duševní stav. Snad nikdy neplatí to, že něco je nebo vzniklo samo o sobě. Vše má svou příčinu a také důsledek. Vše s něčím souvisí a je s něčím svázané.

Chybné myšlení a interpretace negativně zasahuje do života člověka, do jeho jednání i společenského uplatnění. Kognitivní terapie se snaží o změnu tohoto nežádoucího smýšlení a usuzování. Usiluje o to, aby byl jedinec schopen sám sebe i své okolí posoudit realisticky a správně.

Použitá literatura:

- BECK T., A. Kognitivní terapie a emoční poruchy. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. 256 s. ISBN 80-7367-032-1.)

- DRAPELA, V. J. Přehled teorií osobnosti. Vyd.2., opr. Praha: Portál, 1998. 176 s. ISBN 80-7178-251-3

- KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Vyd. 4., aktualiz. Praha: Portál, 2002. 392 s. ISBN 80-7178-657-8.

- NEENAN, M., DRYDEN, W. Racionálně emoční behaviorální psychoterapie – stručný přehled. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 144 s. ISBN 978-80-7367-532-5

- KRATOCHVÍL, S. (2006). ZÁKLADY PSYCHOTERAPIE. Praha: Portál.- NEENAN, M., & DRYDEN, W. (2008). KOGNITIVNÍ TERAPIE. Praha: Portál.- VYMĚTAL, J. (2010). ÚVOD DO PSYCHOTERAPIE. Praha: Grada


SVÉPOMOCNÝ FORMULÁŘ REBT

A (AKTIVUJÍCÍ UDÁLOST)

V kurzu máme naplánovanou těžkou zkoušku, kterou opravdu chci udělat.

Stručně shrňte situace, které vás trápí (jak by je viděla kamera?) A může být vnitřní nebo vnější, může existovat ve skutečnosti nebo v našich představách A může být událost z přítomnosti, minulosti nebo budoucnosti.

IB (IRACIONÁLNÍ BERNÉ MINCE,IRACIONÁLNÍ PŘESVĚDČENÍ) D (DISPUTACE S IB)

Abyste správně určili IB, hledejte:- DOGMATICKÉ POŽADAVKY („musíš, měl bys,

absolutně“)- ZESTRAŠNĚNÍ (Je to strašné, hrozné, děsné)- NÍZKÁ FRUSTRAČNÍ TOLERANCE (Já to

prostě nesnesu, nevydržím)- SEBEHODNOCENÍ NEBO HODNOCEŠNÍ

DRUHÝCH (Jsem/on je/ona je k ničemu, méněcenný)

Abyste správně oponovali v disputaci, ptejte se:- Kam se s tímto IB dostanu? Pomůže mi

Nebo mi spíš stojí v cestě?- Kde je nějaký důkaz, který podporuje

existenci mé IRACIONÁLNÍ BERNÉ MINCE? Odpovídá mé přesvědčení skutečnosti?

- Je mé přesvědčení B logické? Vyplývá opravdu z mých preferencí?

- Je to skutečně děsné ? (tak špatné jak to jen může být? Není už nic horšího?)

- Skutečně to nesnesu? Zahubí mne to?

Rozhodně musím v téhle zkoušce odvést ten nehlepší výkon. Když to nebude nic moc nebo dokonce neprojdu, dokáže se tím, že jsem méněcenný člověk.Jestli v tomhle kursu neprojdu, bude to děsné a nezískám žádný kredit.

Proč musím rozhodně v té zkoušce odvést ten nejlepší výkon?

Určitě se tím prokáže, že jsem méněcenný člověk?

Bude to skutečně děsné – tak špatné,že horší už to být nemůže – jestli v tomhlr kurzu nrprojdu?

Jestli budu i nadále věřit, že tu zkoušku musím udělat a že to bude fakt děsné, když v tom kurzu – propadnu, jakých výsledků tím dosáhnu?


C (CO NASTANE, DŮSLEDKY)Hlavní nezdravé negativní emoce: Silný předzkouškový strach a úzkost ze zkoušky.

Hlavní škodlivé chování: Vyhýbání se dalším kurzům a žádostem o místo, kde je k přijetí zapotřebí udělat test.

Mezi nezdravé záporné emoce patří:• úzkost • deprese • vztek • nízká odolnost vůči frustraci (nízká frustrační tolerance) • pocit hanby / ztrapnění • uraženost žárlivost • vina

RB (RACIONÁLNÍ BERNÉ MINCE,RACIONÁLNÍ PŘESVĚDČENÍ) E (NOVÝ EFEKT)

Abyste přemýšleli racionálněji, usilujte o:Mezi zdravé negativní emoce patří:

- NEDOGMATICKÉ PREFERENCE - zklamání (přání, chtění, touhy)

- starost a zájem- ZVAŽOVÁNÍ „ŠPATNOSTI“(To je špatné, nešťastné, nepříjemné) - otrávenost

- VYSOKOU FRUSTRAČNÍ TOLERANCI - smutek(Nelíbí se mi to, ale vydržím to)

- lítost- ŽÁDNÉ GLOBÁLNÍ HODNOCENÍ SEBE NEBO DRUHÝCH - frustrace, zmaření(Já – a ostatní – jsme omylné lidské bytosti)

© Windy Dryden & Jane Walker 1992

Není žádný důvod, proč bych musel v téhle zkoušce odvést ten nejlepší výkon, i když by rozhodně bylo lepší, kdyby tomu tak bylo.

Kdybych neprošel bylo by to špatné, ale já bych nebyl méněcenný člověk.

Nebude to děsné, jen nežádoucí, jestli v tomhle kurzu neprojdu.

Když budu pořád věřit, že tenhle kurz musím úspěšně absolvovat, budu sám sebe dostávat do stavu úzkosti, ale ani na tom nebude vlastně nic opravdu děsného.

Nové zdravé negativní emoce:

Pocit starostí a zklamání, ale ne úzkost z kurzu a ne deprese, když v něm neprojdu.

Nové konstruktivní chování:

Neohodnotím sám sebe jako méněcenného člověka, jestli neprojdu.

Nebudu otálet s podáním žádosti o místo, jehož získání vyžaduje test.

Documents

is.muni.cz · Web viewVíření se považuje za normální stránku psychického fungování, protože svět, ve kterém žijeme, se stále mění a my se těmto změnám musíme