Inspirace na prázdniny

Pohybové cvičení

https://www.youtube.com/watch?v=XgYfz3NGya0

https://www.youtube.com/watch?v=3ZRq_4Kh7tk

https://www.youtube.com/watch?v=5b61Y6XysiA

https://www.youtube.com/watch?v=I_u7FXeL3ys

https://www.youtube.com/watch?v=rjLDFNpU7uA

Děti si s rodiči mohou zopakovat, co děláme ráno, v poledne a večer. Mohou si zopakovat, i co jíme během

dne.

Děti si mohou procvičovat: Dny v týdnu

Roční období

Tvary a barvy

Čísla od 1 – 10

Části těla

Děti si mohou vyrobit chobotnici

Kocour v botách

Žil byl jeden mlynář, který měl tři syny. Jeden z nich byl velmi pilný a pracovitý, avšak zbylí

dva se jen poflakovali a práce pro ně nebyla.

Když jednoho dne starý a chudý mlynář zemřel, zanechal po sobě mlýn, oslíka a černobílého

kocoura. Synové si museli rozdělit dědictví po otci.

Jeden z nich si ponechal mlýn, druhý si vzal osla a třetímu zbyl kocour.

Ti první dva chamtiví bratři mlýn i oslíka prodali. A co udělali s penězi? Ty za několik málo

dní utratili a nic jim nezůstalo. Zato nejmladší ze synů – Jakub nevěděl, co si s kocourem

počne, ale jeho společnost mu dělala obrovskou radost.

Když jednoho večera už Jakub usínal, kocour k němu přišel a povídá: „Dej mi pytel a pár

bot. Za pár dní se vrátím a udělám z tebe toho nejšťastnějšího člověka v království.“ Jakub si

myslel, že už sní. Přesto se zvedl a kocourovi podal pytel i boty, jak žádal.

Kocour si obul boty, pytel hodil přes rameno a vydal se do lesa. Pytel použil jako past na

zajíce. Když se zajíc do pasti chytil, kocour popadl pytel i se zajícem a pelášil na zámek.

„Můj pán – markýz z Karabasu vám posílá tento dar,“ řekl králi. Ten se podivil, protože

žádného markýze z Karabasu neznal a ani o něm nikdy neslyšel. Avšak zajíc se mu velmi

líbil, a proto si dar ponechal.

Další den kocour znovu nastražil past a do pytle chytil křepelky. Opět je přinesl králi s tím,

že je posílá jeho pán – markýz z Karabasu. Král křepelky s díky přijal a kocour mu nosil

různé dárky i několik dalších dnů.

Jednoho parného dne kocour Jakubovi nabídl, že by se mohli jít koupat do řeky. „Od

dnešního dne ti budu říkat markýzi z Karabasu!“, oznámil kocour Jakubovi. Ten s nápadem

souhlasil a na nic se kocoura neptal, jelikož věděl, že je bláznivý.

Když okolo řeky právě projížděl král se svojí dcerou, když kocour začal křičet: „Můj pán

z Karabasu se topí! Pomóóóc!“ Král bez váhání přikázal svým sluhům, aby markýze

zachránili, protože věděl, že k němu byl vždy milý a pohostinný.

Když ho vytáhli z vody, vzali ho na zámek i s kocourem a dali jim oblečení. Jakub – markýz

z Karabasu králi nakonec přiznal, že kocour lhal. „Nejsem žádný markýz, jen chudý

mlynářův syn,“ přiznal. Král si ho vážil za jeho upřímnost, a proto se rozhodl, že mu dá

několik pytlů zlaťáků a princeznu k tomu. Svatba byla veliká a všichni byli spokojení.

I kocour, který se měl jako v bavlnce.

Ubrousku, prostři se!

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho

jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák

řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku

zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu

jeho nepřítomnosti.

A kam se vlastně ovčák vydal? Šel tam, kam ho nohy nesly, až došel k tajuplné chaloupce

uprostřed lesa. Zaťukal na dveře a otevřel mu starý dědeček. Jeho vlasy hrály bílou barvou

stejně jako vousy, jenž sahaly až po kolena.“Vítej v mém obydlí. Je tomu už 100 let, co mě

někdo naposledy navštívil,“ povídá dědeček. Ovčák si s ním začal povídat o nejrůznějších

historkách. Oba dva byli velmi šťastní, že si mohou s někým popovídat.

Další den, když dědeček vypravoval ovčáka na cestu, daroval mu kostkovaný ubrousek.

Nebyl to jen tak ledajaký ubrousek. Byl kouzelný.

Jakmile ovčák dorazil do vesnice, usedl na náměstíčku do trávy k pařezu, na který položil

ubrousek a povídá: „Ubrousku, prostři se!“ Během pár chvil se na ubrousku objevilo uzené

koleno, pečená husa, koláčky a mnoho dalších dobrot. Když ho z povzdálí sledovala místní

krejčí, myslela si, že je to sen.

Vyrazila za kovářem a řekla mu, co právě viděla. Kovář tu zprávu sdělil sousedovic Mařeně

a takto se to šířilo po celé vesnici. Večer, když si ovčák ustlal na paloučku a začal

pochrupovat, se k němu tiše přikradl kovář a kouzelný ubrousek mu ukradl.

Doma ho položil na stůl a spolu s ostatními obyvateli se těšil, že si udělají hostinu.

„Ubrousku, prostři se,“ pronesl. Ubrousek ale stále zel prázdnotou. „Ubrousku, prostři se,“

povídá Mařena. Ubrousek ale i po několika prosbách nevykouzlil ani suchý rohlík.

Jak se ovčák ráno vzbudil, všiml si, že na náměstí je plno lidí. Vyrazil za nimi a zajímal se,

co se děje. Kovář se do něj hned pustil, že jeho ubrousek neumí poslouchat, načež ovčák

zůstal stát s údivem, protože nevěděl, že mu vesničané ubrousek ukradli. Proto si jej vzal

a pošeptal: „Ubrousku, prostři se.“ Sotva to dořekl, ubrousek se začal plnit samými

dobrotami.

„To koukáte, jak je můj ubrousek poslušný. Kradli jste, a proto se k vám choval tak, jak jste

si zasloužili a ničeho vám nedal,“ povídá s úsměvem ovčák. A od té doby už žádný

z vesničanů nikdy nic neukradl.

Děti po poslechu pohádek mohou namalovat obrázek o tom, co si z pohádky pamatují. Anebo, ji také

převyprávět rodičům.

Had leze z díry Myšky Medvěd

Had leze z díry, Myšky chodí tuze tiše, Medvěd chodí po lese,

vystrkuje kníry, mají tlapky jako z plyše. Všechno kolem třese se,

Bába se ho lekla, Tiše, myšky, ši, ši, ši, myslí si, že právě teď

na kolena klekla, ať vás kočky neslyší. Najde někde sladký med.

nic se, bábo, nelekej,

na kolena neklekej. Opička

Já jsem přece hodný had, Šla opička na procházku,

já mám všechny děti rád. Táhla banán na provázku.

Pak na palmu vylezla,

banánu se najedla.